.

asi být co nejvíc mezi lidma a snažit se nemyslet na to co bylo(i když je to těžké)...ale zaráží mě drobet,že když píšeš,že máš novýho přítele,tak bys měla být zamilovaná štastná...tak proč ten stav?Nejsi náhodou s dotyčným jen proto abys nebyla sama??To by nebyl moc dobrej nápad...

no to mi prave taky prijde strasne zvlastni, jinak bych to neresila...ale nemyslim si, ze jsem s nim jenom proto, abych nebyla sama, mam ho strasne moc rada a prave i kvuli nemu chci, abych byla zase "normalni"...

já nevím moc co ti poradit,možná je přílíš brzo na to abys byla v pohodě,kor pokud tě to dost vzalo....asi to chce čas a třeba ti pomůže nynější přítel...nebo možná nějakej psycholog...nevím....do takový situace jsem se nedostala

Já si myslím,že je to krátká doba.Byla si asi hodně zamilovaná,.. měla si nějaký čas prostě sama být a všechno si srovnat.Mám dojem ,že po měsíci sis vlastně našla dalšího přitele,to opravdu vypadá tenhle vztah jak nějaká náhražka.možná se mýlím..

no abych pravdu rekla, tak puvodne mel byt jenom nejaka nahrazka, jenomze hrozne jsem se do nej zamilovala, tim si jsem jista, takze tedka uz to tak neni, i kdyz vim, ze jsem opravdu mela byt sama, ale ted uz to nevratim...

tak pokud jsi tak moc zamilovaná,tak co pak řešíš?Proč doma pak brečíš?...nějak tomu ted moc nerozumím

No tak to já taky né..přesně jak píše soptík.když jseš zamilovaná,nemáš tedy proč brečet..
a opravdu ho miluješ??nebo si to jen myslíš?,a nebo ,nebojíš se toho,aby tě náhodou neopustil.??
no jestli si teda teď říkáš ,měla jsem být sama,tak to mě hlava nebere :co:
ty asi nevíš co chceš.

tereza, bereš to nějak moc hopem. Btw kdys to všechno stihla. Píšeš o pokusu o sebevraždu v lednu. Po pokusu si pacienty obvykle nechávají dlouho v nemocnici na psychiatrii.
Můj názor je, že jsi se ještě nedostala z jednoho vztahu a šla jsi hned do druhého. To obvykle nemívá dobré konce.
Pracuj na svém sebevědomí, zkus třeba dobrého psychologa. Nebo knížky.

Myslím, že zažíváš přirozený smutek po rozchodu, který se nedá přebít, ale jen odžít a bohužel ti může ještě nějaký čas zasahovat do nového vztahu.

Myslím, že máš tendenci svůj život a svoje štěstí stavět na druhých. Především s tím bys měla něco dělat. Je jasné, že samotnému je člověku smutno, o tom není sporu, ale něco jiného je smutno a něco jiného je, když se ti s každým rozchodem zboří svět - závislost na partnerovi, ať už je to Petr nebo Pavel, v pořádku není.
Vezmi to takhle - někdo, koho jsi tak strašně "milovala", že ses kvůli němu vraždila, tě po dvou měsících vůbec nezajímá a teď zase strašně miluješ někoho dalšího. Ale aby to zase nebyla jen závislost.

Měla by ses naučit být ráda sama se sebou a žít v relativní pohodě, i když zrovna nemáš žádného partnera. S tím ti pomůže psycholog, pokud chceš. Divím se, že po pokusu o sebevraždu nejsi v jeho péči

Já si myslím, pokud u tebe byl pokus o sebevraždu,  tak by si měla určitě docházet k psychologovi (psychiatrovi). Jestli si byla tak moc závislá na svém předchozím příteli, je to opravdu krátká doba na to, aby si byla zase uplně o.k. Ve svých koníčcích pokračuj, je dobře, že nesedíš jen doma, když si sama :) .
     Věřim, že jsi zamilovaná, když říkáš, že to tak cítíš, jen mě napadá, vzhledem ke zkušenosti z předchozího vztahu, nebojíš se prostě jen toho, že by Tě tvůj současný přítel mohl také opustit? Možná by to z části vysvětlovalo tvoji depresi, i když si myslím, že to neni jenom tohle.
      Jak se říká, čas je nejlepší doktor, ale k tomu psychologovi stopro zajdi, pomůže Ti to :) .