Ahoj všichni,
asi jako každý tady bych potřebovala poradit... Chodila jsem s přítelem 5,5 roku, každý studujem VŠ v jiném městě, ale teď už konečně (!) oba končíme, sháněli jsme si byt, aby jsme mohli bydlet spolu...No asi před měsícem jsem zjistila, že mě podvádí..přiznal se, evidentně se mu ulevilo a řekl mi, že to chce ukončit. Přiznám se, že pro mě to byl docela šok. A pro naše společné kamarády taky - musela jsem je několikrát ujišťovat, že to vážně není vtip, ale fakt. ON byl pro mě první láska a troufám si říct, že i osudová. Nejhorší chvíle, kdy jsem nemohla ani jíst a spát mám už snad (!!) za sebou, ale pořád to DĚSNĚ bolí, stýskání, depky... On tvrdí, že mu na mě "strasně záleží" a nechce úplně přerušit kontakt, chce se i vídat. Ale já mám pocit, že abych se "vyléčila" musím ho ze svého života vymazat, úplně nejlépe. On tvrdí, že to chápe, ale že bude rád, když to přehodnotím a časem změním názor, neboť mu nikdo nerozumí tak jako já a nikdo nerozumí mě, jako on.
Jenže on je v pohodě, má "jinou" (naposled co vím, byla zadaná), ale já se trápím. Asi před 2 týdny jsme se viděli - snažila jsem se chovat normálně - ne že bych dělala, že se nic nestalo, ale snažila jsem se chovat jako dospělá, silná ženská (asi tak půlhodiny to byla spíš maska, ale pak to šlo, nemusela jsem se ani nijak nutit) - zpětně mi "vyčetl", že jsem vypadala až "nezdravě" v pořádku a že se nesnažím, se z našeho rozchodu dostat....
Naši společní přátelé tvrdí, že se potřebuje ještě "vyblbnout" a že se do tří let ke mně vrátí. Asi je nevyzrálý a v koutku duše ho chci zpět, ale taky nechci sedět s rukama v klíně a čekat na něco, co ani nemusí přijít. Ale zároveň se nechci nechat připravit o nějakou šanci. Občas jsem z toho zmatená. snažím se teď pracovat na sobě, chodím cvičit, atd., ale zatím to moc nepomáhá..snad časem. Nejhorší je, že se mi o něm pořád zdá. No a když on se ozve, tak pak mě to vždycky úplně rozhodí. A to nemluvím o tom, když se vidíme.. já nevím, jestli je to jen chemie, ale neskutečně mě to k něj táhne a vím, že on to cítí podobně.
Tak já nevím... mám ho pokud možno co nejvíc vymazat ze života nebo si z něj "udělat" aspoň kamaráda?

sqaccouš napsal(a):

Ahoj všichni,
asi jako každý tady bych potřebovala poradit... Chodila jsem s přítelem 5,5 roku, každý studujem VŠ v jiném městě, ale teď už konečně (!) oba končíme, sháněli jsme si byt, aby jsme mohli bydlet spolu...No asi před měsícem jsem zjistila, že mě podvádí..přiznal se, evidentně se mu ulevilo a řekl mi, že to chce ukončit. Přiznám se, že pro mě to byl docela šok. A pro naše společné kamarády taky - musela jsem je několikrát ujišťovat, že to vážně není vtip, ale fakt. ON byl pro mě první láska a troufám si říct, že i osudová. Nejhorší chvíle, kdy jsem nemohla ani jíst a spát mám už snad (!!) za sebou, ale pořád to DĚSNĚ bolí, stýskání, depky... On tvrdí, že mu na mě "strasně záleží" a nechce úplně přerušit kontakt, chce se i vídat. Ale já mám pocit, že abych se "vyléčila" musím ho ze svého života vymazat, úplně nejlépe. On tvrdí, že to chápe, ale že bude rád, když to přehodnotím a časem změním názor, neboť mu nikdo nerozumí tak jako já a nikdo nerozumí mě, jako on.
Jenže on je v pohodě, má "jinou" (naposled co vím, byla zadaná), ale já se trápím. Asi před 2 týdny jsme se viděli - snažila jsem se chovat normálně - ne že bych dělala, že se nic nestalo, ale snažila jsem se chovat jako dospělá, silná ženská (asi tak půlhodiny to byla spíš maska, ale pak to šlo, nemusela jsem se ani nijak nutit) - zpětně mi "vyčetl", že jsem vypadala až "nezdravě" v pořádku a že se nesnažím, se z našeho rozchodu dostat....
Naši společní přátelé tvrdí, že se potřebuje ještě "vyblbnout" a že se do tří let ke mně vrátí. Asi je nevyzrálý a v koutku duše ho chci zpět, ale taky nechci sedět s rukama v klíně a čekat na něco, co ani nemusí přijít. Ale zároveň se nechci nechat připravit o nějakou šanci. Občas jsem z toho zmatená. snažím se teď pracovat na sobě, chodím cvičit, atd., ale zatím to moc nepomáhá..snad časem. Nejhorší je, že se mi o něm pořád zdá. No a když on se ozve, tak pak mě to vždycky úplně rozhodí. A to nemluvím o tom, když se vidíme.. já nevím, jestli je to jen chemie, ale neskutečně mě to k něj táhne a vím, že on to cítí podobně.
Tak já nevím... mám ho pokud možno co nejvíc vymazat ze života nebo si z něj "udělat" aspoň kamaráda?

Ahojky, tohle je docela blbá situace. Je to vše jen o tom jak rychle se s tím vyrovnáš, a čím dřív tím líp. Bude to těžké, ale když se chce všechno jde ;-)
Je také na Tobě zda zůstanete přáteli nebo zpřetrháte kontakty. Já osobně bych se nedokázala koukat na to, jak on je spokojený s někým jiným zatím co já se tak trápím. Přece jen ste spolu byli 5,5 roku, což není krátká doba. Zažili ste spolu určitě jak mnoho hezkého tak i toho méně příjemného. A když se pak něco takového stane, tak člověk se potřebuje někomu vypovídat, probrečí hodně nocí... ale uvidíš, že jakmile se budeš zaměstnávat prací, učením, kamarády... tak se z toho dostaneš dřív než kdyby si seděla doma a celý dny probrečela. Budu držet palečky ať se z toho co nejdřív dostaneš a ať co nejdřív potkáš někoho, kdo si bude tvé lásky vážit :jojo:

Jednoznačně vymazat z života - minimálně na dobu, kdy se z toho skutečně dostaneš (může to trvat dlouho)... žádného kamaráda!!! To Ti akorát bude prodlužovat Tvoji agónii.
Pokud chce rozchod, tak se vším všudy...

Kdysi asi v 22-ti jsem se rozešla s klukem, se kterým jsem chodila 3 roky... osudový vztah... ihned měl náhradu (dnešní manželku)... a on mi volal a já jsem poslouchala, jak mi povídá, jak se scházejí, jak s ní souloží atd... To si piš, že jsem ty telefonáty probrečela!!! Ale byla jsem tak "blbá" že jsem nezavěsila!!!

Zbytečně se budeš trápit, když s ním teď budeš udržovat styky.

Ahojky :)

Z vlastní zkušenosti - pryč od toho, jinak se z toho vztahu nikdy nevyprostíš! Osobně bych nečekala, jestli se za ty tři roky vyblázní někde jinde, na to jsem moc hrdá a nemyslím, že bych jak nějaká chudinka měla čekat v koutě, hrát si na silnou ženskou a zatínat zuby vždycky, když je potkám. Vím, že je to hodně těžká situace, nejdřív se v tom budeš "plácat", ale to vyřeší jen ČAS, zmákneš to! :supr: Jen si musíš říct, co chceš, to rozhodnutí je vždy nejtěžší - pak už se od toho odpíchneš a půjde to samo. Čeká tě lepší život, to si pořád říkej, a budeš silnější. Hodně štěstíčka!!! :)

Kamarádi ?
Ano,ale za pár let.
Teď ho slušně "oddeleguj" za svou novou láskou,ať je mu ona teď kamarádkou i přítelkyní.
Nekoukej dozadu, jen dopředu.
Držím palce.J.

Osobne bych tedy taky doporucil spis "dokamaradovat", aspon na nejaky delsi cas. Takhle si porad "nechavas moznost", ale je to spis takove prodluzovani agonie...

Přesně tak, jak píšou všichni přede mnou. Kamarádit se můžete za pár let, až budete oba v pohodě...za vodou. Teď bys jen zbytečně své trápení prodlužovala.

Jj, mám pocit, že mi to "kamarádství" nedělá dobře. Už jsem ho vymazala z icq, ale z mobilu to ještě nedokážu.. A co dělat, když se mi ozve? Nereagovat? Nebo když ho nedej bože potkám??

Hm, ignorovat asi ne, ale co mu to rict na rovinu a nenechat se opit rohlikem? Rekl bych, ze takhle je to pro nej celkem vyhovujici. Je to blby, ale obcas v zivote mi pripada, ze je to hra o to, po ci vuli bude. Proste mas taky volbu. Teda to se mi to mluvi... Naprosto te chapu, ale fakt bych se asi pokusil to proste podat v tomto duchu. Osobne si nedokazu predstavit, ze bych se dival na svoji manzelku (rekneme ex), ktera se drzi za ruku s novym pritelem, usmivaji se na sebe a druhej den s ni jit na kafe. Cire sebemrskacstvi. Za predpokladu, ze ti na tom druhem stale nejak zalezi...

Já si myslím totéž - odstřihnout se, vymazat ex-přítelovo číslo z mobilu (moc to svádí) a věnovat se koníčkům, kamarádům, chodit cvičit ... prostě cokoliv, aby byl člověk sám se sebou co nejméně o samotě :) nu a po téhle expřítelově perle:

...zpětně mi "vyčetl", že jsem vypadala až "nezdravě" v pořádku a že se nesnažím, se z našeho rozchodu dostat....

bych nabyla přesvědčení, že jsem přišla tak akorát o samolibého ješitu, který si snad myslel že se díky rozchodu přinejmenším nervově zhroutím :dumbom:
Jako kamaráda můžu mít člověka, který ve mně nevzbuzuje negativní emoce a v jehož společnosti jsem RÁDA. Jsem Ti dobrou radou, taková setkání s exem by Ti teď ani do budoucna nic pozitivního nepřinesla a čekat tři roky, zda náhodou nenastane obrat ve Tvůj prospěch? Nebuď hloupá, přece nebudeš "viset pro někoho na hřebíčku" jako bezduchá loutka a čekat takovou dobu, jestli se pánovi uráčí Tě sundat ze zdi :usch:

Já bych mu na rovinu řekla, že si nepřeju, aby mi psal nebo volal.
Chápu tě, určitě to bude pro tebe hrozně těžký, ale časem se to spraví..uvidíš. Já teda byla se svým přítelem 1,5 roku,ale co si budem povídat, taky to je kus života.A nečekaně mi dal kopačky. Byl to blesk z čistýho nebe. A první, co jsem udělala, že jsem si vymazala jeho číslo a všechny kontakty na něj. a můžu akorát potvrdit, že jsem udělala dobře. Nestýkala jsem se s ním a až nedávno jsme navázali opět kontakt. A jsme přátelé. Můžeme se bavit o čemkoli a jsem ráda, že to tak dopadlo. Neříkám abyses mu vyhýbala, ale sama určitě víš, kde se často pohybuje a kde bys na něho narazila a takovým místům bych se vyvarovala. Když ho ale potkáš a to se ti časem určitě stane, nenavazovala bych dlouhé konverzace a šla bych si po svých. On možná ani sám neví co vlastně chce, když z něj cítíš, že ho to k tobě táhne, ale přesto má jinou. Můžu se zeptat proč to s ní neukončil, když ti tvrdil, že to udělá?

Možná jsem se špatně vyjádřila - on to nechtěl ukončit s ní, ale se mnou... Jak to mezi sebou teď mají nevím a ani se o to nezajímám.
To, že se s ním nechci bavit, vídat atd. jsem mu samozřejmě řekla, aspoň dvakrát, ale myslím, že čeká, že časem změním názor.
A rozhodně "čekat" nechci - ani rok, ani tři ani deset. Na to se mám moc ráda:)

Přesně nečekej ,on má už svůj  žívot ,tebe by  akorát vydíral,Přetrhej veškeré styky ,vymaž z mobilu a začni si žít svůj život..Jinak se v tom děvče budeš plácat pořád..
držím palce ,ať to zvládneš. čas vše zahojí.

neboť mu nikdo nerozumí tak jako já a nikdo nerozumí mě, jako on... on je v pohodě, má "jinou" (naposled co vím, byla zadaná)... zpětně mi "vyčetl", že jsem vypadala až "nezdravě" v pořádku a že se nesnažím, se z našeho rozchodu dostat....
Děvče zlatý, nedá mi to nepřihodit svůj (skoro obvyklý) lehce pesimistický názor (odpusť stařence ).
Chlapec má novou známost, leč je tak trochu zadaná - co kdyby to neklaplo? V tom případě by pro něj bylo výhodné mít tě "v záloze"... přece si tak báječně rozumíte...
Takže udržovat nezávazný "přátelský" vztah = vídat se, aby tě náhodou nenapadlo na něj zapomenout. Poněkud ho mate, že (aspoň navenek a před ním) nevypadáš tak zhroucená, jak by si představoval - on, takový báječný člověk... ztrácíš ho a "vypadáš až "nezdravě" v pořádku" - taky by sis, nedej Bože, mohla začít žít vlastním životem - a kam by se v případě neúspěchu vracel?
Připojuju se k holkám - aspoň nějaký čas žádné kontakty, jeho požádat, aby ti nevolal atd., když ho potkáš, tak pozdrav (přátelsky), prohoď pár slov o počasí a hned se omluv, že nemáš čas, protože... (ne rande, nějakou povinnost si vymysli).
Jo - a kdyby ho ta jeho zadaná opustila a on se "kajícně" vrátil (doplněno kecama o tom, jak jsi ta jediná pravá ), ne abys okamžitě navázala tam, kde jste skončili. On si to musí "zasloužit".

helena napsal(a):

Připojuju se k holkám -

ehm... :) i par chlapu ma stejnej nazor :)

timto se pripojuju k "lehce" pesimistickemu nazoru. ono totiz nezalezi na tom, jestli to udela chlap nebo zenska, vzorce chovani jsou obcas hodne podobne... tak hodne sily a pevne nervy! popravde ti celkem zavidim, ze v tom nejsou deti... chjo...

helena napsal(a):

neboť mu nikdo nerozumí tak jako já a nikdo nerozumí mě, jako on... on je v pohodě, má "jinou" (naposled co vím, byla zadaná)... zpětně mi "vyčetl", že jsem vypadala až "nezdravě" v pořádku a že se nesnažím, se z našeho rozchodu dostat....
Děvče zlatý, nedá mi to nepřihodit svůj (skoro obvyklý) lehce pesimistický názor http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png (odpusť stařence http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png).
Chlapec má novou známost, leč je tak trochu zadaná - co kdyby to neklaplo? V tom případě by pro něj bylo výhodné mít tě "v záloze"... přece si tak báječně rozumíte... http://fora.babinet.cz/img/smilies/gloria.gif
Takže udržovat nezávazný "přátelský" vztah = vídat se, aby tě náhodou nenapadlo na něj zapomenout. Poněkud ho mate, že (aspoň navenek a před ním) nevypadáš tak zhroucená, jak by si představoval - on, takový báječný člověk... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png ztrácíš ho a "vypadáš až "nezdravě" v pořádku" - taky by sis, nedej Bože, mohla začít žít vlastním životem - a kam by se v případě neúspěchu vracel?
Připojuju se k holkám - aspoň nějaký čas žádné kontakty, jeho požádat, aby ti nevolal atd., když ho potkáš, tak pozdrav (přátelsky), prohoď pár slov o počasí a hned se omluv, že nemáš čas, protože... (ne rande, nějakou povinnost si vymysli).
Jo - a kdyby ho ta jeho zadaná opustila a on se "kajícně" vrátil (doplněno kecama o tom, jak jsi ta jediná pravá http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), ne abys okamžitě navázala tam, kde jste skončili. On si to musí "zasloužit".

Helčo, já tvoje příspěvky fakt ž.e.r.u.! :supr::supr::supr: Pardon za ten výraz, ale jiný výstižný mě prostě nenapadá :gloria::gloria::D

sandro, hlavně, když ne-že-reš mě

To je divná shoda náhod, či co....ten můj teď taky chce, abychom byli kamarádi...teda už od rozchodu. Vím úplně přesně, jak se cítíš a jak to je hrozný.mám za sebou probdělé noci a zhubla jsem o 2 velikosti, v obličeji jsem snad o deset let starší a kdybyste viděli ty kruhy pod očima...
Já jsem zjistila sice až zpětně , že má jinou, ale podstata je stejná.
Nabídka na kamarádství má být náhražka a náplast a vpodstatě ti chce dát najevo, že on je ten hodnej....NE! je to náplast na JEHO svědomí.
Taky mají všichni pocit, že se vyblbne a vrátí zpátky a nechápou, jak mohl ode mně odejít (ikdyž já ho částečně poslala sama).dokonce i on sám to chvílema tak tvrdí, a občas se tak chová. a k sobě nás to táhne úplně šíleně. takže celý je to dost pochybný.
kamarádi?? možná to tak může vypadat, ale z tvé strany to je jen přetvářka, která člověka stojí moc sil. pak nemá sílu na to se s tím sám vyrovnat.

4 krotinka: to s tou náplastí se mi líbí, myslím si to samé:)

Jinak jako bych to přivolala- včera mi zas napsal.. Tak jsem mu slušně napsala, že takhle fakt néé, na to on: chápu že teď to nejde ale časem.... proč přerušovat kontakt.... nikdo nám nerozumí tak, jako my sami sobě navzájem...atd. Snažila jsem se mu to v klidu vysvětlit,ale myslím, že to nechápal. Nakonec jsem argumentovala tím, že on se svojí bývalou, s kterou chodil přede mnou, taky nekamarádí ani se s ní nebaví-tak to se naštval, že jeho srovnávám s ní (vtipné je, že se rozešli, ptž ona ho podváděla) no a řekl teda, že už se ozývat nebude.
Což mám sice radost, ale na druhou stranu, já se mu to snažím v klidu vysvětlit a nakonec mám pocit, že ještě já pak z toho vyjdu jako ta špatná....

tak to vypadá, že jsme na tom stejně :(

To bych se ho asi zeptal, když si teda tak výborně rozumíte, proč je s nějakou jinou. Moje ex těsně po rozchodu neměla takové nápady, ale asi po půl roce se ozvala a průběžně se ozývá doteď. Z nějakého důvodu si myslí, že jsme super kámoši.

Souhlasím s Helenou.. Chlapi už jsou takový :dumbom: Kdyby se chtěl k tobě vrátit, kdyby mu to s dotyčnou nevyšlo, rozhodně bych ho nechala pořádně podusit. Otázka ale je, jestli by ti za to vůbec stál, protože by tě zřejmě podvedl zas. Teď tě může jen uklidnit to, že to s ním ta slečna moc nevyhrála a jestli mají pravdu tvý kamarádi a ještě se pořádně nevyblbnul, tak jí udělá to samé, nebo ještě líp ona jemu ;)

4 nedoma: jeho důvod rozchodu: už to tak necítím, už tě nemiluju a do lásky se nedá nutit...
Ta druhá slečna prý nebyla důvodem, ale "jen" impulsem to udělat...

Sqaccouš: bodejť by tě miloval, když se zabouch do tamtý. To ta moje taky "už neviděla budoucnost" a když jsme byli spolu, tak se tlemila na telefon jako na svatej obrázek a datlovala jako šílená. Zpětně je mi jasné, že když se zabouchla do NĚJ, tak JÁ už jsem ji těžko mohl přitahovat. Zajímavý, jak někteří lidi jsou ve vztahu, i když jsou tak děsně nespokojení a jenom aby pomohli bližnímu (= novému objevu) v nouzi, tak to teda rozčísnou... Kecy, kecy, kecy. Ale to je povaha, někdo holt nepustí kořist, dokud nemá jinou oběť jistou.

ta moje taky "už neviděla budoucnost"... někdo holt nepustí kořist, dokud nemá jinou oběť jistou
A proč jsi ji tedy nepustil jako první ty?

No já jsem ji pouštět nechtěl, i když se chovala trochu divně. Tady to prohlášení bylo oznámení o ukončení vztahu z její strany, i když jsem to v té chvíli nepochopil. :)

no tak vcera jsem toho svyho ex "potkala".... meli jsme sraz s kamarady, on si asi myslel, ze tam nedojdu (nevim, proc si to myslel, kdyz vsichni ostatni vedeli ze tam budu) a dorazil tam ruku v ruce i s tim svym novym objevem... ja jsem nastesti sedela zady ke vchodu, takze jsem je moc nevidela, avsak pote co oni uvideli me, tak se otocili a sli pryc.. celkem trapas... Hlavni myslenka avsak je,ze me to totalne rozhodilo, cela jsem se rozklepala... vubec jsem necekala, ze me to tak rozseka...uz jen ten fakt, ze si ji dovezl na velikonoce domu... no sila... Dneska zas jel kolem autem (asi i s ni), i kdyz tu nebydli a i kdyz to mohl objet jinudy a jeste tak pomalu, ze by si toho vsimnul i slepej...V utery se jdu objednat k psychologovi, pac mam pocit, ze to trva nejak dlouho, se s tim vsim vyrovnat....nemit kamarady, tak uz asi lezim nekde rozplacla pod mostem...ach jo:(:(

Sqacci, z toho, co píšeš, bych neřekl, že to trvá "nějak moc dlouho."

Můj dobrý kamarád se z rozpadu manželství (ze "zrady" jeho manželky) vypořádával 5 let... Obecně asi čím delší vztah, tím delší porozchodové problémy (asi teda jen pro jednoho).

Tak já to dneska můžu konečně zhodnotit, protože už mám to nejhorší definitivně za sebou: v těch nejhorších pocitech po rozchodu jsem se motal cca 11 měsíců. V tom jsou fáze zlepšení i nových pocitů marnosti. A zodpovědně říkám, že definitivně nahoru jsem začal jít až po tom, co jsem s ní ukončil jakýkoli kontakt. Kdybych to býval udělal hned na začátku, mý trápení by bylo o moc kratší.

Dnes: když ji potkám, nesměle se na sebe usmějeme a jdeme dál. Já už nemám chuť  s ní mluvit, protože se od ní bojím dalšího zranění. Nemyslím si, že by mi chtěla ubližovat. Ale udělala to, a to ještě dost dlouho po rozchodu, i když z blbosti, ne ze zlý vůle. Ale už jsem před ní opatrnej. A mám na ni už taky někdy dopal. A nechci ji "někam" poslat, když bych se při našem rozhovoru neočekávaně naštval. Já nevím, jestli bych to mohl udělat, ale bojím se toho. Choval jsem se k ní celou dobu slušně a nechci to pokazit. Nic z toho nemám, jen ten pocit, že jsem si nechal určitou úroveň. Jestli s ní budu někdy schopný mluvit "jako nic", nevím. Asi jo, ale můj odhad je, že ne dřív než za takový 3-4 roky.

Tak to je můj případ, kdy k rozchodu došlo jednostranným rozhodnutím jednoho z nás, totiž jejím. Jinej případ je můj kamarád v práci. Byli spolu 8 let. Bydleli spolu, sdíleli spolu všechno, byl to nádhernej reprezentativní pár dvou úspěšných a krásných mladých lidí. Ona vysoká štíhlá blondýna, on bohatýr typu d’Artagnan. Pak se rozešli, sešli, a znova rozešli, definitivně. Každej z nich má dneska někoho jinýho, ale zatím si ani jeden z nich nikoho nevzal. Když můžou, potkají se, pokecají, pomůžou si, když to jde. Zajímají se jeden o druhýho. V jejich případě k rozchodu došlo oboustranným rozhodnutím, ten vztah tzv. "vyhořel", oba to poznali a postupně uznali. Ale žádný z nich nemá pocit, že ho ten druhej podtrhl. Pak se vztahy po rozchodu udržují snáz, než když se jeden z páru cítí poníženej jednáním toho druhýho.

Dál hodně rozhoduje, jestli při rozchodu byla nebo nebyla velká a dlouhodobá lež (týdny, měsíce). Když ne, je kamarádství možný. Ale když jo... I ženská od ženské a chlap od chlapa se cítí ponížená/ý, když je těžce obelhávaná/ý. Co potom v intimním vztahu...

A "votode".

Zdarec tenonen, vidím rád, že se časy lepší ;)

Máš pravdu, že bez lhaní, podvádění a s oboustranným uznáním je to pro následné kontakty jiné, než když je všechno v pořádku a najednou je všechno špatně x měsíců (roků) nazpět. Bohužel, někteří lidé prostě neumí říct, co cítí, dokud ještě něco cítí.

4 tenonen: mluvíš mi z duše.. poté, co jsem utla jakýkoli kontakt, tak se mi ulevilo (i když bylo těžké to udělat a bála jsem se, jestli nedělám chybu)...ale "přátelství" se na zradě stavět nedá, zvlášť, když je dlouhodobá...navíc můj ex naše kontakty využíval ke svojí obhajobě... že on vlastně není ten špatný... naposledy mě pobavil tím, jak mi tvrdil, že se s NÍ "musel" vyspat, ptž přece musel zjistit jaká je v posteli...(což o to, zas tak nelogicky to nezní...ale proč mi to proboha říká???)....takže asi tak.
Teď se to přerodilo z pocitů viny a méněcennosti, které mi "vnucoval" po rozchodu, do stavu určité vyrovnanosti, ptž o chlapy teď doslova zakopávám..téměř nemůžu vyjít na ulici, aby se ke mně nějaký nepřipletl:)...takže doufám, že bude líp a tobě to taky moc přeju!!!

Tak ja jsem ve stejny situaci. Moje zenska mi nejdriv byla rok neverna. Na to jsem prisel. Ona to ukoncila. Vypadalo to, ze nas vztah se timto posili. Sli jsme i do poradny. Nicmene jsem na 3 tydny odjel procistit si hlavu a ejhle, jeji kolega z prace toho vyuzil. Ted jsme rozstehovany, ona se verejne styka s tim kolegou (myslim jako ze to ani netaji). Se mnou chce kamaradit a nedavno mi rekla, ze prece neni mozny, aby uz nevidela moje rodice (oni ji meli hodne radi). A treba zavola, jestli nepujdem na obed (asi kdyz je ji smutno nebo ma volno). A ja se v tom furt placam. Popravde receno, me je 34 a ji 26, takze chapu nevyrovnanost nasich let a i urcitych nazoru na rodinne veci.
Nicmene tady jsou rady lidi, kteri asi opravdu necim takovym prosli. Takze snad je fakt lepsi, totalne vymazat jeji telefonni cislo a vyhazet veci, ktery mi ji pripominaj, co?

Záleží na tom, proč ti byla nevěrná a jestli potom (po té poradně atd.) dostávala to, co jí dřív chybělo, resp. je-li možné jí to dát z tvé strany. Věkový rozdíl nemusí být překážka, někteří mohou mít různé názory na rodinu i když jim bude oběma třeba 33, jestli to chápu tak, že ty bys třeba rodinu jo, a ona ne. Nepíšeš, jestli už jsi nad vámi dvěma zlomil hůl, nebo ještě doufáš, či chceš doufat.

Moje ex také měla tendence setkávat se s mojí rodinou, ale naštěstí jí někdo vysvětlil, že to není dobrý nápad, protože ji sice měli rádi, ale už nemají a bavit se s ní nechtějí.

Věci vyhazovat můžeš ale nemusíš, můžeš je strčit někam do sklepa. Číslo si klidně nech, ale nevolej.

Proč mi byla rok nevěrná. Prostě ji oblbnul chlap, kterej vyžil určitý krize v našem manželství. Teď její kolega, jak mi časti říkala, je strašně hodnej a ukazuje jí, jak v tý nový práci co a jak dělat. Smutný je, že oba jsou ženatí a s dětma.
A jestli lámu hůl? No je to těžký. To jsou ty stavy, kdy je všechno OK a pak se probudíš a koukáš vedle sebe na tu prázdnotu. Takže hůl nejsem schopnej asi dolomit...

Ajo, z toho prvního příspěvku jsem nepochopil, že jste manželé. I když to situaci mění jen málo. Není ona nějaký chronický dobrodruh? Dokáže zformulovat, třeba snad i jen pro sebe, co vlastně od vztahu/života/manželství očekává? Nebo ji mezi vámi dvěma něco chybí? Těžko radit... říká se nenaléhat, což platí poměrně univerzálně, kromě případu, kdy to nenaléhání druhý pochopí jako nezájem.

Dokáže zformulovat, třeba snad i jen pro sebe, co vlastně od vztahu/života/manželství očekává?

Píšeš přesně... Momentálně asi ví, že chce svobodu, volnost. Žádný závazky. A snad ani zodpovědnost...