Čeká mě s naším stř.velkým psem (něm.pinč) poprvé cesta vlakem.několik set km a uvažuju nyní,jak nejlépe zvládnout nástup a výstup z vlaků,protože někdy jsou schůdky hodně vysoko a jsou taky dost strmé,takže mám obavu,aby třeba při vystupování pes nějak neškobrtl a nespadl pod vlak nebo aby mě třeba nestrhl sebou,jak se pohrne ven.Přemýšlím,jak tenhle proces co nejlíp zajistit a abdolvovat,máte s tím někdo zkušenosti?

pokud se bude bát těch schodů, vystoupit první a psa pak vzít do náruče. pokud nebude, mít ho na vodítku nakrátko, aby nemohl dělat kraviny.

A hlavně být sama v klidu a nestresovat. Bo pes to pozná a začne se bát s tebou. :)

Možná najít nádraží, kde mají vyhovující nástupiště. My jsme vozili tetu do sousedního města na vlak, protože u nás je to strašně vysoko a u sousedů vlak stavěl pěkně na peróně, schůdky byly nízko. (Hloupost srovnávat starou paní se psem, ale to jen tak na okraj.)
Jinak fakt asi nastupovat ve dvou, psa nakrátko a nebo do náručí. Taky jsme tak nastupovali, ale smůla je, když prší. To byl pes jako čunče a já potom taky.

Vlaďka napsal(a):

Možná najít nádraží, kde mají vyhovující nástupiště. My jsme vozili tetu do sousedního města na vlak, protože u nás je to strašně vysoko a u sousedů vlak stavěl pěkně na peróně, schůdky byly nízko. (Hloupost srovnávat starou paní se psem, ale to jen tak na okraj.)
Jinak fakt asi nastupovat ve dvou, psa nakrátko a nebo do náručí. Taky jsme tak nastupovali, ale smůla je, když prší. To byl pes jako čunče a já potom taky.

- asi to tak taky budu muset udělat;i počítám s tím,že si seboiu vezmu mokrý hadřík,abych se následně utřela od bláta a nedorazila na konečnou jak když se vracím právě ze zákopů.
Jsem sama zvědavá,jak se náš hafan k tomu bude stavět,jestli aktivně hned vyskočí sám na schody nebo jestli se bude bát,fakt nevím,ale jsem už docela zvědavá,jak se tam budem koulet spolu.

To jsem právě taky chtěla vědět,jak se tady k tomu nastupování a výstupu měli vaši hafani?

Moc se mu to nelíbilo. Běžně so bojí výšek, takže po pavlači u tety chodíme připlácnutý na zeď. Když ho někdo vidí, tak se může smíchy strhat. Po pěti letech jsem ho naučila chodit přes železný most, skrz který je vidět do vody, ale ten vlak nic moc. Schůdky jsou taky děrovaný a moc se mu to nelíbí. Ale zvládnout se to dá. Nejeli jsme moc daleko, takže jsme cestu přečkali v tom vstupu vagonu kde je jedno sedátko. Obávám se, že by chtěl sedět na sedačce a že by nás průvodčí rychle vyprovodil.

Vlaďka napsal(a):

Moc se mu to nelíbilo. Běžně so bojí výšek, takže po pavlači u tety chodíme připlácnutý na zeď. Když ho někdo vidí, tak se může smíchy strhat. Po pěti letech jsem ho naučila chodit přes železný most, skrz který je vidět do vody, ale ten vlak nic moc. Schůdky jsou taky děrovaný a moc se mu to nelíbí. Ale zvládnout se to dá. Nejeli jsme moc daleko, takže jsme cestu přečkali v tom vstupu vagonu kde je jedno sedátko. Obávám se, že by chtěl sedět na sedačce a že by nás průvodčí rychle vyprovodil.

:lol:
Já mám taky psa, který se bojí děrovaných podlah. Např. škrabák (proboha jak se tomu říká?) na boty v nějakém domě byl hned za dveřmi a před ním jeden schod a nešel prostě obejít. Tam se zasek - neřešitelné. Ale má 8 kilo, takže jsem ho přenesla. Od té doby mu nikdo neřekne jinak , než "blondýna". Výšky - to je zajímavé - jak kde. Z balkonu z 5. patra  vystrčí hlavu, čumí , že málem vypadne, ale když jsem ho vzala do ruky, že se s ním podívám z okna (z toho 5.p) - tak měl hrůzu a nalepil se na mě a puls měl 200.

No tak můj pes z vystupování ani nastupování trauma neutrpěl, infarkt jsem dostala skoro já, když jsem ji musela v náručí vynést po schodech, protože se bála na ty schody strčit i čenich. 15 kilo normálně není zase tak moc, ale absolvovat ty schody s ní a kabelou byla docela síla :jojo: Dolů jsme to absolvovali, jak už bylo popisováno a jedna výhoda - protože se bála, tak jsem ji nemusela přemlouvat, aby nevyskakovala první ;)

Celá léta nám cestování vlakem šlo dobře. Nejprve letí taška a za ní vyhodím na schody psa, někdy naopak, ale sám se tam nedostane. 200 km jsme ještě vlakem nejeli, ale i k mamince to trvávalo 3-4 hodky. Spíš by mě trápilo venčení.
Dnes to vypadá tak, že můj Bílý chlup neběhá, už jen s těžkým dechem pomalu kráčí, už druhý den nechává granule stát, ani moc nepije. Nevím, co ho trápí, jestli mu ještě něco pomůže, je to už starý psí pán.Asi nedojde ani na veterinu, budu muset mit taxi a to já nerada.
Pohyblivé schody jsme nezkoušeli vůbec, šel by asi na ruce, ale kdo by nesl zavazadla, to nevím, neb jezdívám sama. Dodatečně jsem ráda, že jsem to nemusela řešit.
Z vlaku to zvládal vždycky sám, jen v poslední době jsem mu občas  maličko helfla.

Wiki napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

Moc se mu to nelíbilo. Běžně so bojí výšek, takže po pavlači u tety chodíme připlácnutý na zeď. Když ho někdo vidí, tak se může smíchy strhat. Po pěti letech jsem ho naučila chodit přes železný most, skrz který je vidět do vody, ale ten vlak nic moc. Schůdky jsou taky děrovaný a moc se mu to nelíbí. Ale zvládnout se to dá. Nejeli jsme moc daleko, takže jsme cestu přečkali v tom vstupu vagonu kde je jedno sedátko. Obávám se, že by chtěl sedět na sedačce a že by nás průvodčí rychle vyprovodil.

:lol:
Já mám taky psa, který se bojí děrovaných podlah. Např. škrabák (proboha jak se tomu říká?) na boty v nějakém domě byl hned za dveřmi a před ním jeden schod a nešel prostě obejít. Tam se zasek - neřešitelné. Ale má 8 kilo, takže jsem ho přenesla. Od té doby mu nikdo neřekne jinak , než "blondýna". Výšky - to je zajímavé - jak kde. Z balkonu z 5. patra  vystrčí hlavu, čumí , že málem vypadne, ale když jsem ho vzala do ruky, že se s ním podívám z okna (z toho 5.p) - tak měl hrůzu a nalepil se na mě a puls měl 200.

Podľa mňa sa VŠETCI psi boja dierovaných podláh, moja jazvečica preskakovala také tie mriežky bežne. Do vlaku som ju vynášala - ale ona mala cca 13 kg... :D Výšok sa nebála a po eskalátore sme museli chodiť stále dokola... :P ale mriežky a dierované podlahy ee.

Wiki napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

Moc se mu to nelíbilo. Běžně so bojí výšek, takže po pavlači u tety chodíme připlácnutý na zeď. Když ho někdo vidí, tak se může smíchy strhat. Po pěti letech jsem ho naučila chodit přes železný most, skrz který je vidět do vody, ale ten vlak nic moc. Schůdky jsou taky děrovaný a moc se mu to nelíbí. Ale zvládnout se to dá. Nejeli jsme moc daleko, takže jsme cestu přečkali v tom vstupu vagonu kde je jedno sedátko. Obávám se, že by chtěl sedět na sedačce a že by nás průvodčí rychle vyprovodil.

:lol:
Já mám taky psa, který se bojí děrovaných podlah. Např. škrabák (proboha jak se tomu říká?) na boty v nějakém domě byl hned za dveřmi a před ním jeden schod a nešel prostě obejít. Tam se zasek - neřešitelné. Ale má 8 kilo, takže jsem ho přenesla. Od té doby mu nikdo neřekne jinak , než "blondýna". Výšky - to je zajímavé - jak kde. Z balkonu z 5. patra  vystrčí hlavu, čumí , že málem vypadne, ale když jsem ho vzala do ruky, že se s ním podívám z okna (z toho 5.p) - tak měl hrůzu a nalepil se na mě a puls měl 200.

To je a priori nedôvera v človeka. Jazvecová už ku koncu nevládala po schodoch(porušili sme všetky odporúčania a celý život prežila v 2 domoch - oba 3. poschodie bez výťahu :dumbom: ), tak som ju nosila a zjavne mi nedôverovala... Hoci sama nechcela a nemohla po schodoch, u mňa v náručí nesúhlasne funela, doslova ma objímala packami a dolu mi skákala z náručia ako Valenta. Spadli sme pritom naozaj len raz a ako som sa ju snažila chrániť, tak som nepohla rukami ani o píďu a celé schodište sme sa strepali ako vrece zemiakov - môj pád stlmil kožuch, ona bola na mäkkom. Akurát hlava mi trieskala o schody ako medicinbal a tipovala som, že dolu upadnem do kómy, ale vstala som ako dáma, oprášila kožuch a šli sme. :gloria: Odvtedy mi dôverovala trošku viac... ale aj tak nič moc.

Inak, vo vlaku nebývali zásadnejšie problémy, Linda bola čistotná a ani s kokricou neboli väčšie trable. Akurát kokrica TRVALA na tom, že na lavici musí VŽDY sedieť hore, zarovno so mnou a najlepšie dívať sa mi zaľúbene do očí, takže s tým boli problémy v parku, vo vlaku aj v čakárni u veterinára, kde sa občas pobila kvôli právu sadnúť si medzi ľudí. :dumbom: Jazdievali sme cca 2 hodiny, takže som vždy brala so sebou misku a vodu. Žrádlo nechýbalo a venčili sa PRED a PO.

Náš pes má sedm kilo, takže přenášet se dá, ale potřeba to není. Jakási touha ho žene do všech dopravních prostředků autem počínaje a trolejbudem konče :lol: Před schůdkama vlaku mu jen řeknu hop a už je tam. Při výstupuho naopak nedržím nakrátko, páč z těch schodů je teda o dost rychlejší než já a buď by mě sundal, nebo by se přišrtil - takže když vystupuju třebas z rychlíku a ještě s baťohem na zádech, psa mám u nohy, u schodů zavelím dolu a pustím vodítko. Pes zůstane pod schody stát a já jsem bez problému ;)
Jinak na cestování doporučuju takovou tu skládací mističku s pítkem ;) Můj čoklík teda umí pít i z dlaně, ale není nad pohodlí :jojo:

Selima napsal(a):

Podľa mňa sa VŠETCI psi boja dierovaných podláh, moja jazvečica preskakovala také tie mriežky bežne. Do vlaku som ju vynášala - ale ona mala cca 13 kg... :D Výšok sa nebála a po eskalátore sme museli chodiť stále dokola... :P ale mriežky a dierované podlahy ee.

Je pravda, že moje psice byla z tohoto taky vyděšená. Konkrétně z kanalů. Chodívala jsem s ní běhat a vždy jsem jí měla po svojí levé straně dál od silnice. Jenže ona vždycky tak třikrát během té trasy najednou zjančila a začala se mi rvát pod nohy nebo rovnou do silnice. Vůbec jsem nechápala, co jí je až jednou jsem si všimla, že se  jen vyhýbá kanálům.

Selima napsal(a):

Podľa mňa sa VŠETCI psi boja dierovaných podláh, moja jazvečica preskakovala také tie mriežky bežne. Do vlaku som ju vynášala - ale ona mala cca 13 kg... :D Výšok sa nebála a po eskalátore sme museli chodiť stále dokola... :P ale mriežky a dierované podlahy ee.

Naši všechny tři to zvládají bez problémů, ale určitá opatrnost tam je :lol: je srandovní vdět, jak se na železnám mostě snaží "nenápadně" jít po těch spojích, kde je plocha na došlap silnější. Ale já mám pocit, že je to zkrátka bolí, malá ťapička, velká váha a plocha na které v tu chvíli stojí je malá a musí se přece trochu zařezávat do packy, ne?

Aj to, ale ja som raz videla, ako jej prepadla packa do otvoru v tom škrabadle, čo sme mali pred bránou, a POCHOPILA SOM, čoho sa boja a prečo. Nič moc. :grater: :kapitulation:

Jej - chudák malej :co: to u nás jsou dírky menší, an jeden z našch psů by tam nohu nedostal ;) ovšem občas se stane, že nějaký vtipálek jedno to pole z mostu ukradne :co: a pak babo raď, je to ani ne metr široký, ale pod váma řeka, jez, kameny :/ nic moc :/ a pejskům se taky nechce to přeskočit :lol:

Kuty a není u vás takový dům, co má na boční straně požární kovové děrované schodiště? Mohla bys to tam s ním trošku natrénovat, u nás na docela malém městě jsou aspoň 3 takové domy, o kterých vím. Jinak jednou jsme jeli na výstavu vlakem, protože manžel měl ruku čerstvě v sádře, a pes si při vystupování z vlaku na tom schodu urval, doslova vytrhl celý dráp jak vyskočil, krvácelo to jak prase a nemohli jsme to vůbec zastavit...

Tak můj 50kg vážící labrador byl s vlakem vždycky v pohodě, dokud si právě při tom vystupování nezlomil dráp...pak už se mu nikdy vystupovat ani nastupovat nechtělo, ale protože jsem s ním jezdila sama a to hodně (třikrát týdně min.), musela jsem ho přemluvit. Já ho prostě nezvednu. Vždycky se nakonec nechal ukecat, ale než skočil do toho vlaku tak to patřičně okecal a vrhal na mě pohledy, jako že to dělá jen pro mě, ale že je to velké utrpení.

Hele Kuty - co kdybys mu položila koberec...?
nemusí být červený :)

Tak ho vynes, ne? Nebo mu packy dej na schodek a dotlač. To zvládnete.

Selima napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

Moc se mu to nelíbilo. Běžně so bojí výšek, takže po pavlači u tety chodíme připlácnutý na zeď. Když ho někdo vidí, tak se může smíchy strhat. Po pěti letech jsem ho naučila chodit přes železný most, skrz který je vidět do vody, ale ten vlak nic moc. Schůdky jsou taky děrovaný a moc se mu to nelíbí. Ale zvládnout se to dá. Nejeli jsme moc daleko, takže jsme cestu přečkali v tom vstupu vagonu kde je jedno sedátko. Obávám se, že by chtěl sedět na sedačce a že by nás průvodčí rychle vyprovodil.

:lol:
Já mám taky psa, který se bojí děrovaných podlah. Např. škrabák (proboha jak se tomu říká?) na boty v nějakém domě byl hned za dveřmi a před ním jeden schod a nešel prostě obejít. Tam se zasek - neřešitelné. Ale má 8 kilo, takže jsem ho přenesla. Od té doby mu nikdo neřekne jinak , než "blondýna". Výšky - to je zajímavé - jak kde. Z balkonu z 5. patra  vystrčí hlavu, čumí , že málem vypadne, ale když jsem ho vzala do ruky, že se s ním podívám z okna (z toho 5.p) - tak měl hrůzu a nalepil se na mě a puls měl 200.

To je a priori nedôvera v človeka. Jazvecová už ku koncu nevládala po schodoch(porušili sme všetky odporúčania a celý život prežila v 2 domoch - oba 3. poschodie bez výťahu :dumbom: ), tak som ju nosila a zjavne mi nedôverovala... Hoci sama nechcela a nemohla po schodoch, u mňa v náručí nesúhlasne funela, doslova ma objímala packami a dolu mi skákala z náručia ako Valenta. Spadli sme pritom naozaj len raz a ako som sa ju snažila chrániť, tak som nepohla rukami ani o píďu a celé schodište sme sa strepali ako vrece zemiakov - môj pád stlmil kožuch, ona bola na mäkkom. Akurát hlava mi trieskala o schody ako medicinbal a tipovala som, že dolu upadnem do kómy, ale vstala som ako dáma, oprášila kožuch a šli sme. :gloria: Odvtedy mi dôverovala trošku viac... ale aj tak nič moc.

Selimo, to mi chceš říct, že mně nevěří?
To mi nenapadlo. Blbec. Za toho čokla bych i dýchala.
Ale možné to je, připouštím...

Takže první cesta vlakem z Ostravska,přes olomouc do Prahy dopadla OK.Máme sředního psa,17 kg,při této cestě jsem ho vynesla vždycky do vlaku i ven,te´d jsme zas jeli vlakem a už si tam v pohodě skočil sám.Ven jsem ho opět vynášela,bo se jaksi bojím za něj,aby z těch prudkých schodků nežuchl mezi vlak a nástupiště.Ale uvažuju,že to zkusím jak píše Definitiv,nechat ho seskočit samotného.
Ale na eskalítorech jsme došli k úhoně - všimla jsem si až když jsme byli v metru,že je kolem něj na podlaze krve...no hrůza a ta ostuda.Při bližším ohledání jsem zjistila,že přišel na eskalátorech o drápek,částečně,ale ani u toho nekník.Dnes už je dráp v pohodě.

Kuty, pamatuj si, že čím více se stresuješ ty, tak to přenášíš na toho psa. Jednej vždy v klidu a důvěřuj, že to tvůj pejsek zvládne. Jsou fakt někdy chytřejší a šikovnější, než my.
Před cestou jej neuklidňuj, nenervuj. Prostě pohoda, klídek, tabáček. On to pak zvládne.

Proto já doporučuji, pokud má někdo pejska od štěňátka socializovat na vše. Auto, bus, vlak, esklátor, výtah, kolo, vozík za kolo, kárka, vysuté schody, mosty, lávky atd. I když plno lidí říká, že to nikdy se psem nevyužijí. Blbost. Pokud pes žije ve městě, stýká se s lidmi, čím více podnětů, které se naučí s přehledem a chladnou hlavou zvládat, tím větší výhra.
Jsem ráda, že se svým psem můžu klidně na sedačkovou lanovku, na vlek atd. Je to prostě salámista. Ví, že musí, tak se dle toho zařídí. I když občas jeho výraz, odpovídá tomu co si myslí. Pánečkové si zase vymysleli nějakou ptákovinu,idioti!.

Wiki napsal(a):

Selimo, to mi chceš říct, že mně nevěří?
To mi nenapadlo. Blbec. Za toho čokla bych i dýchala.
Ale možné to je, připouštím...

Tvojho psa nepoznám ;) , ale moja psina mi nabetón neverila. Bola celá ja - verila len sama sebe. Proste namyslený jazvečík. :jojo: :vissla:

Klubko napsal(a):

Kuty, pamatuj si, že čím více se stresuješ ty, tak to přenášíš na toho psa. Jednej vždy v klidu a důvěřuj, že to tvůj pejsek zvládne. Jsou fakt někdy chytřejší a šikovnější, než my.
Před cestou jej neuklidňuj, nenervuj. Prostě pohoda, klídek, tabáček. On to pak zvládne.

Proto já doporučuji, pokud má někdo pejska od štěňátka socializovat na vše. Auto, bus, vlak, esklátor, výtah, kolo, vozík za kolo, kárka, vysuté schody, mosty, lávky atd. I když plno lidí říká, že to nikdy se psem nevyužijí. Blbost. Pokud pes žije ve městě, stýká se s lidmi, čím více podnětů, které se naučí s přehledem a chladnou hlavou zvládat, tím větší výhra.
Jsem ráda, že se svým psem můžu klidně na sedačkovou lanovku, na vlek atd. Je to prostě salámista. Ví, že musí, tak se dle toho zařídí. I když občas jeho výraz, odpovídá tomu co si myslí. Pánečkové si zase vymysleli nějakou ptákovinu,idioti!.

Tak já s nervama a stresama nemám vůbec problém, na tu cestu jsem se těšila jako na něco nového.
Na sedačkové lanovce jsme jeli 2x a bylo to bez problémů-pesan seděl v klidu na klíně po celou dobu jízdy - aasi 20 min a spíš se ke mně tisknul než by chtěl provádět nějaká alotria.

Drápeček - to bylo u mojeho pejska - blondýny - na týden chození po třech. Asi ho to moc bolelo.  My jsme takový fajnovky. :D

Selim, neštvalo tě, že ti nevěří? Moje ješitnost to nemůže unést...:)
Myslím, že věří páníkovi. On se s ním moc necrcá a pes JEHO poslouchá na slovo. (já krmím, věnčím, koupu, češu, mazlím, masíruju, léky dávám, k doktorovi jezdím, povídám si sním, miluju ho ..) a to jsem s ním chodila i na cvičák! A to , co jsem ho naučila - to poslechne, ale jen páníka, kterému jsem naše výkony (i lehni!) ukázala. No rozumíte tomu?

Štvalo, ale - nebrala som to osobne. Ona fakt verila len sama sebe a väčšinou sa jej to ptovrdzovalo. To bol pes, čo si vedel sám zaobstarať žrádlo(aj keď väčšinou vyžobrať, párkrát ulovila myšičku), pitie, zábavu(toľko štekala, až sa niekto ustrnul a hodil jej kamienok) a dokonca sama prechádzala cez križovatku na semafór - a úplne v pohode. Nás si držala len pre zábavu a my sme to vcelku chápali a rešpektovali. :D  Občas sme dokocna dúfali, že "uloví" aj pre nás...
Tak ja som bola u nás cez žrádlo, takže som bola pre ňu No. 1. Po rozchode a presťahovaní k rodičom prešla táto čestná funkcia na mamu... :lol: ale ja som veľmi nežiarlila. Chápem, že žrádlo je žrádlo. :vissla: (A maznala sa aj tak najviac so mnou... :hjarta:).

Kuty - to se nám na schodech taky stalo :rolleyes: a ještě navíc dvojmo, cestovala jsem se dvěma fenkama :lol: nejmladší je naučená na "hop" je to jeden z nejsnazsších povelů (podle mě - pokud pes není extra lenoch), takže tím jen podpořím nástup a výstup a je to ;) a z toho výstupu z vlaku strach neměj, pokud ho opravdu pustíš, tak se niam nezřítí - je to zvíře. To by hrozilo akorát v případě, že by ho třeba zbrzdilo vodítko ;)

Wiki napsal(a):

Drápeček - to bylo u mojeho pejska - blondýny - na týden chození po třech. Asi ho to moc bolelo.  My jsme takový fajnovky. :D

Selim, neštvalo tě, že ti nevěří? Moje ješitnost to nemůže unést...:)
Myslím, že věří páníkovi. On se s ním moc necrcá a pes JEHO poslouchá na slovo. (já krmím, věnčím, koupu, češu, mazlím, masíruju, léky dávám, k doktorovi jezdím, povídám si sním, miluju ho ..) a to jsem s ním chodila i na cvičák! A to , co jsem ho naučila - to poslechne, ale jen páníka, kterému jsem naše výkony (i lehni!) ukázala. No rozumíte tomu?

Wiki, naprosto tomu rozumím. Tvůj manžel je PÁN a ty jsi chůva. U vlčí smečky to taky tak fungovalo. Je jedna ALFA, BETA a chůvy. No a když nebyla v přítomnosti Alfa, tak hned nastupovala Beta nabe chůvy. Takže to taky není špatný post:)
Jinak jsem pochopila že máte asi fenku,že. Ono i psů platí, že fena si vybírá Pána a pes Paní.
Nějak tak to bylo i ze začátku s naším psem. Můj přítel nemohl překousnout, že pes mě bere jako ALFu a jeho jako doprovod. Ale když s ním byl on sám, tak zase musel poslouchat jeho.
Otázka? Věříš si při venčení fenky, že tě posechne na první povel? Věříš si, že její výchovu zvládneš na 1? Věříš své fence ve všem? Pokud ne, proč by měla ona věřit tobě? ;)

Klubí - ono to bola asi viac-menej sranda. ;) Neviem, kaé plemeno má Wiki, ale s jazvečíkom veľkú výcvikovú vodu nenamútiš, lebo to sú psi, čo sa MUSIA vedieť v nore samostatne rozhodnúť, páníček tam za nimi nelezie, takže potom majú sklon aj mimo noru rozhodovať sami za seba. Ja som jej verila, že je schopná žiť samostatne a že s nami je dobrovoľne, z lásky, a nie kvôli žvancu alebo neschopnosti prežiť bez svorky. Ako mi verila ona, to za ňu nemôžem povedať, ale spolužitie to bolo pekné a veľmi dúfam, že ešte ku mne nejaký jazvec raz príde. :)

Klubko napsal(a):

Wiki napsal(a):

Drápeček - to bylo u mojeho pejska - blondýny - na týden chození po třech. Asi ho to moc bolelo.  My jsme takový fajnovky. :D

Selim, neštvalo tě, že ti nevěří? Moje ješitnost to nemůže unést...:)
Myslím, že věří páníkovi. On se s ním moc necrcá a pes JEHO poslouchá na slovo. (já krmím, věnčím, koupu, češu, mazlím, masíruju, léky dávám, k doktorovi jezdím, povídám si sním, miluju ho ..) a to jsem s ním chodila i na cvičák! A to , co jsem ho naučila - to poslechne, ale jen páníka, kterému jsem naše výkony (i lehni!) ukázala. No rozumíte tomu?

Wiki, naprosto tomu rozumím. Tvůj manžel je PÁN a ty jsi chůva. U vlčí smečky to taky tak fungovalo. Je jedna ALFA, BETA a chůvy. No a když nebyla v přítomnosti Alfa, tak hned nastupovala Beta nabe chůvy. Takže to taky není špatný post:)
Jinak jsem pochopila že máte asi fenku,že. Ono i psů platí, že fena si vybírá Pána a pes Paní.
Nějak tak to bylo i ze začátku s naším psem. Můj přítel nemohl překousnout, že pes mě bere jako ALFu a jeho jako doprovod. Ale když s ním byl on sám, tak zase musel poslouchat jeho.
Otázka? Věříš si při venčení fenky, že tě posechne na první povel? Věříš si, že její výchovu zvládneš na 1? Věříš své fence ve všem? Pokud ne, proč by měla ona věřit tobě? ;)

jejda, tys mi dala !!

zkusím popořadě
Jo jsem fakt chůva a služebná - vždy po ruce. Ale jsem dvojka - to je fakt. A to není špatný..:D
Mám psy - 2 - lvíčky - malý chlupáče
Na povel mě neposlechne, a proto jsme chodili na cvičák (s tím jedním bázlivým a utíkavým) kvůli přivolání. Já nejsem správný vychovatel, já ho nedokážu vycvičit, protože mi to přišlo blbý. Vím, že je to stupidní, a proto si velkého psa taky nikdy nepořídím. On se vždycky podíval, jako že proboha proč si má lehat furt dokola? atd- víš?..a mně to bylo úplně trapný. Pustím ho, jen když na kilometr nikdo nikde není..:) a nebo když máme s sebou páníka. Mám vrozený odpor k drilu a nedokážu se přemoci ani když jde vlastně o jeho bezpečí.

Věřit mně by mohl, ve věci, že mu nenechám ublížit, že u mě má jistotu.
Ovšem v jednom pravdu máš, vlastně selima taky, že mi prostě nevěří. Když mezi něj a mě vlítla cvičitelka s úmyslem ho vyplašit, tak pes zmatený neběžel na mé přivolání ke mně , ale pryč. Nehledal u mě "záchranu".
To je pro něj nenebezpěčnější, proto jsme zkusili cvičák. Ale nezvládla jsem to. Už má 5 let. Vzali jsme si ho 1/2ročního a byl strašně bázlivý a lekal se každého zvuku.
No asi tak.. :)
Druhej pes je pitomec, který se od nás nehne..

Selima napsal(a):

Klubí - ono to bola asi viac-menej sranda. ;) Neviem, kaé plemeno má Wiki, ale s jazvečíkom veľkú výcvikovú vodu nenamútiš, lebo to sú psi, čo sa MUSIA vedieť v nore samostatne rozhodnúť, páníček tam za nimi nelezie, takže potom majú sklon aj mimo noru rozhodovať sami za seba. Ja som jej verila, že je schopná žiť samostatne a že s nami je dobrovoľne, z lásky, a nie kvôli žvancu alebo neschopnosti prežiť bez svorky. Ako mi verila ona, to za ňu nemôžem povedať, ale spolužitie to bolo pekné a veľmi dúfam, že ešte ku mne nejaký jazvec raz príde. :)

Selimo, to byla naprostá demokracie, svoboda a nezávislost. :) Takové správné soužití (co by za to dal kterýkoliv chlap :D )
Mojí smůlou je , že ten můj čokl má tak smutný až ustrašený výraz (neustále), že mám trvalej pocit, že mu musím pomáhat a ochraňovat ho....(a ještě je tak kráásnej...:rodna: )

Selima napsal(a):

Klubí - ono to bola asi viac-menej sranda. ;) Neviem, kaé plemeno má Wiki, ale s jazvečíkom veľkú výcvikovú vodu nenamútiš, lebo to sú psi, čo sa MUSIA vedieť v nore samostatne rozhodnúť, páníček tam za nimi nelezie, takže potom majú sklon aj mimo noru rozhodovať sami za seba. Ja som jej verila, že je schopná žiť samostatne a že s nami je dobrovoľne, z lásky, a nie kvôli žvancu alebo neschopnosti prežiť bez svorky. Ako mi verila ona, to za ňu nemôžem povedať, ale spolužitie to bolo pekné a veľmi dúfam, že ešte ku mne nejaký jazvec raz príde. :)

Seli, věř mi, že i jezevčík lze vychovat. Jsou ještě jiná plemena,. která jsou ještě samostatnější a uvažují svou hlavou,aby přežila. Všechna Ruská plemena jsou taková. A ještě pravý import z Kavkazu nebo jiné drsné oblasti, znamená docela slušný oříšek.
Jinak souhlasím, že jsou prostě služení plemena, která lze cvičit lehčeji. Jezevec patří k těm samostatnější, kde se používá VÝCHOVA:)

Wiki, ad. ty cvičáky. Ono to není vůbec samospásné. Protože 80% cvičáků umí cvičit psy na obranu ( a ještě kolikrát blbě) a služební psi.
Lvíček není plemeno na výcvik,ale na VÝCHOVU. A chápu jeho blbý pohled, proč by měl drilovat. Ale to Vám má právě říci ten cvičitel a umět zacházet se všemi plemeny. Na toto doporučuji spíše takovou psí socializační školku. Každý psík je individuál.

Další věc je, že ho nemáte od štěňátka a každý pejsek, který příjde do útulku nebo od často mění majitele je jako dítě. Je to zásah do jeho socializace,důvěry a ty nikdy nevíš,jaký byl přesně pán před tebou. Je to jako s dětmi v děcáku. Některé se s tím vyrovná lépe, některé si nese velké následky celý život a korekce v nové rodině nestačí.

Ad. důvěra. Nikdo není neomyĺný a já si pamatuji jak jsem ztratila důvěru své Akity v jejím prvním roce života a jak jsem to pak rok tvrdě a těžko napravovala. Jsem ráda, že ted to funguje.
Jednou na prochajdě jsem neviděla psa co běží za námi. Nějaký kříženec mastifa a ohaře. Napadl mého psa zezadu a hnusně pokousal nohu. Já jako Alfa selhala totálně, protože jsem měla bránit mladého psa. Zabránit napadení. Taiki se tenkrát začal bát vlastního stínu. Začínal už raději dopředu útočit na procházkách na každého psa,protože jde přeci s nespolehlivou Alfou na procházku, takže měl tendenci řešit to po svém. Problém Akity je, že ona nevaruje, nevrčí,ale rovnou útočí, kouše, trhá. Takže to byl krušný rok na vodítku, socializace, košík, budování důvěry. Povedlo se, teď je to salámista a neřeší, když nemusí.
Odstraňovat strachovou agresi u psa a ještě u něj podporovat důvěru psovoda je dost těžké. A ještě když se jedná o psa, který je skutečně tvrdá palice. U NO by mi to snad i prošlo a srovnal by se rychleji. Uf. už bych to nechtěla zažít.

Ono je to vlastně nesmírně složitý....
Tvůj pes se spoléhal , že mu kryješ záda? To je taky pro tebe hodně nepříjemné..., ale asi jsi to zvládla, viď? To jsi vážně dobrá.

Pejska mám od půl roku, a od narození byl v chovné stanici. Sice by se tam nemělo nic stát, ale kdo ví...
Lekal se, přesně jak píšeš ty, vlastního stínu. Druhý pes byl v naprosté pohodě, nevzbudil se ani když jsem mu štouchala vysavačem do pelechu. Tento pes má hrůzu ze všech zvuků, natož z vysavače u hlavy.

Ty máš asi ty tažné pejsky, ne? Nebo si to pleru s mamlamuty a ještě jedním plemenem...Hasky?

V souvislosti s tímto - byli jsme v Harrachově na výletě a moje psy (puštěné v lese - nikde nikdo) napadli vlekařovi psi - tažní, snad evropský tažný pes. Z ničeho nic přilítli a začla děsná vřava....Nic moc jim neudělali (pár drobných kousanců), ale vyděsili je natolik, že tento lekavý pes utekl. Ten druhý se furt obloukem vracel ke mně.
Ti psi byli vycvičeni, prý se při zápřahu ani neohlídnou, natož aby vybočili z trasy. ...nehledě, že by běželi jen tak někam..Oni byli taky na procházce.

Psa jsme hledali asi 6hodin. Byla jsem polomrtvá strachy. Naštěstí jsme ho našli (ve spolupráci s taxikáři, policií a vesnicí :) )
Bál se ještě víc. A kdyby nastala podobná situace, stačí aby mu něco bouchlo za zády (výfuk, něco spadne na zem..) a vezme nohy na ramena zase. U mě bezpečí nehledá. No po Har. už se ani nedivím. Taky jsem "selhala".
Dá se s ním něco dělat?

Klubko napsal(a):

Selima napsal(a):

Klubí - ono to bola asi viac-menej sranda. ;) Neviem, kaé plemeno má Wiki, ale s jazvečíkom veľkú výcvikovú vodu nenamútiš, lebo to sú psi, čo sa MUSIA vedieť v nore samostatne rozhodnúť, páníček tam za nimi nelezie, takže potom majú sklon aj mimo noru rozhodovať sami za seba. Ja som jej verila, že je schopná žiť samostatne a že s nami je dobrovoľne, z lásky, a nie kvôli žvancu alebo neschopnosti prežiť bez svorky. Ako mi verila ona, to za ňu nemôžem povedať, ale spolužitie to bolo pekné a veľmi dúfam, že ešte ku mne nejaký jazvec raz príde. :)

Seli, věř mi, že i jezevčík lze vychovat. Jsou ještě jiná plemena,. která jsou ještě samostatnější a uvažují svou hlavou,aby přežila. Všechna Ruská plemena jsou taková. A ještě pravý import z Kavkazu nebo jiné drsné oblasti, znamená docela slušný oříšek.
Jinak souhlasím, že jsou prostě služení plemena, která lze cvičit lehčeji. Jezevec patří k těm samostatnější, kde se používá VÝCHOVA:)

Ja som to volala partnerská koexistencia... :D Ja som ju nebuzerovala zbytočne, ale keď som ZREVALA, tak jazvecová fungovala ako hodinky, lebo vedela, že nejde o ho.v.n.o., ale o život. :jojo: (Väčšinou pri ceste, vode alebo iných vážncy krízach.) Inak som dosť veľa vecí nechala na ňu a väčšinou stačilo len povedať alebo nesúhlasne pozrieť. :butter: A ona chápala, potforka.

Wiki napsal(a):

Ono je to vlastně nesmírně složitý....
Tvůj pes se spoléhal , že mu kryješ záda? To je taky pro tebe hodně nepříjemné..., ale asi jsi to zvládla, viď? To jsi vážně dobrá.

Pejska mám od půl roku, a od narození byl v chovné stanici. Sice by se tam nemělo nic stát, ale kdo ví...
Lekal se, přesně jak píšeš ty, vlastního stínu. Druhý pes byl v naprosté pohodě, nevzbudil se ani když jsem mu štouchala vysavačem do pelechu. Tento pes má hrůzu ze všech zvuků, natož z vysavače u hlavy.

Ty máš asi ty tažné pejsky, ne? Nebo si to pleru s mamlamuty a ještě jedním plemenem...Hasky?

V souvislosti s tímto - byli jsme v Harrachově na výletě a moje psy (puštěné v lese - nikde nikdo) napadli vlekařovi psi - tažní, snad evropský tažný pes. Z ničeho nic přilítli a začla děsná vřava....Nic moc jim neudělali (pár drobných kousanců), ale vyděsili je natolik, že tento lekavý pes utekl. Ten druhý se furt obloukem vracel ke mně.
Ti psi byli vycvičeni, prý se při zápřahu ani neohlídnou, natož aby vybočili z trasy. ...nehledě, že by běželi jen tak někam..Oni byli taky na procházce.

Psa jsme hledali asi 6hodin. Byla jsem polomrtvá strachy. Naštěstí jsme ho našli (ve spolupráci s taxikáři, policií a vesnicí :) )
Bál se ještě víc. A kdyby nastala podobná situace, stačí aby mu něco bouchlo za zády (výfuk, něco spadne na zem..) a vezme nohy na ramena zase. U mě bezpečí nehledá. No po Har. už se ani nedivím. Taky jsem "selhala".
Dá se s ním něco dělat?

:lol: Tak s vysávačom jazvecová Linda bojovala ú.p.o.r.n.e, až kým nám raz nerozhrýzla hadicu, potom sme si už zakázali dráždiť ju tým. :dumbom: Hrozne nás bavilo sledovať, aká je podráždená a zlostná a hlučná... a ako srdnato s ním bojuje. :/

Klubko - s tou ztrátou důvěry a řešením pomocí útočení jsi mě docela zaujala :co: Nikdy mě nenapadlo že by za tím mohlo gýt něco takového. Máme fenku nalezence, lo jí cc třičtvrtě roku když se u nás objevila. Je malá, 7 kg, my už tehdy měly dvě fenky (starší, tehdy pět let). Snažula se doma vbojovat alfla (resp beta) pozici..což se jí nejspíš podařilo. No nic, je to na dlouho a offtopic- mohla bych ti napsat sz? :rodna: třeba bys mi mohla poradit :rodna: díky moc :pussa:

Selima napsal(a):

Podľa mňa sa VŠETCI psi boja dierovaných podláh, moja jazvečica preskakovala také tie mriežky bežne. Do vlaku som ju vynášala - ale ona mala cca 13 kg... :D Výšok sa nebála a po eskalátore sme museli chodiť stále dokola... :P ale mriežky a dierované podlahy ee.

Naša Amélia nie, predstav si :co: Máme lávku pre peších, celú deravú a ona sa naprostriedku zastaví a so záujmom sleduje kačice dolu na rieke pod sebou :lol: Vlaky takisto - cestovala dva razy a mohla by stále. Bojí sa iba, keď muž ziape a ja sa nasledne rozzúrim.  :rolleyes:

Wiki napsal(a):

Ono je to vlastně nesmírně složitý....
Tvůj pes se spoléhal , že mu kryješ záda?

Každej pes na to spoléhá! Taky mi trvalo, než jsem se to naučila....jsem Nealfa jaksi od přírody. A člověk to má tak zažitý! Loni moje Máli začla buzerovat štěně. Ne že by ho chraňpámbu pokousala - ale je to taková pančelka :lol: Jenže štěnětovo pánečkovi se to nelíbilo, tak ji popad a vysvětlil jí to. Já se v tu chvíli moc inteligentně nezachovala.....pralo se ve mně "co mi má co šahat na mýho psa" s pocitem, že to vlastně dělá správně - což dělal :) Takže moje reakce byla sice "co mi šaháte na mýho psa" ale taková nemastná - neslaná....no, moc alfovatě jsem nepůsobila :rodna:

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.

Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Wiki - tak to vypadá že to máme doma podobně. ATo já sice i poručím, pes se přikrčí (když ví že něco provedl) ale jaksi účinkem se to míjí :rolleyes: U nás je to v pohodě pokud dojde pouze k prvnímu čuchnutí, to si líbit nechá a pak si už psa nevšímá. Pokud s pes hce ovšem čuchnout podruhý, tak to už nastává vix :rolleyes: že občas i chlupy lítaj :/

Wiki napsal(a):

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.
Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Taky jsem to netušila. Ono to ale je daleko lepší - to není o "vládnutí" tak, jak si ho my představujeme. Pes má radši, když za něj rozhoduješ, jak jen to jde - je to pro něj jednodušší. A když nerozhoduješ, tak to veme (dle svojí vlastní povahy) více či méně do tlapek - což není vždycky ideální, žejo....Možná se tvůj pes chová útočně právě proto, že si myslí, že ty to holt nevyřešíš?
Tohle máme teď na programu my: už jsem Amálku naučila (víceméně) že každé setkání s jiným psem napřed řeším já s tou cizí alfou, neboli člověkem. Takže ona že může komunikovat s tím pejskem, až jak já rozhodnu. A teď máme na pořadu situace, kdy na ni někdo vyletí - to ona neustojí, agresivní psy, a odpovídá úplně stejně. A já se snažím najít způsob, jak jí vysvětlit, že to pořeším, aniž bych jako trotl cenila zuby na cizího psa na ulici :lol:
Takže jestli na tohle máte nějakej trik, sem s ním.

Jo ale nabrala jsem dvě zásady, které se velice osvědčily:
První je - když psa káráš, ať už za cokoli, nebo nechceš, aby něco dělal, mluv na něj hlubokým hlasem, jako bys vrčela. :) A když chválíš - naopak. (ale zas člověk nesmí pištět, jako bezmocný štěňátko, žejo :lol: )
A druhá - tvoje emoce směrem ke psovi se musejí pohybovat v úseku - spokojenost - nespokojenost.
Vztek nezvládaj ani náhodou, to prostě nepoberou.

Definitiv napsal(a):

Wiki - tak to vypadá že to máme doma podobně. ATo já sice i poručím, pes se přikrčí (když ví že něco provedl) ale jaksi účinkem se to míjí :rolleyes: U nás je to v pohodě pokud dojde pouze k prvnímu čuchnutí, to si líbit nechá a pak si už psa nevšímá. Pokud s pes hce ovšem čuchnout podruhý, tak to už nastává vix :rolleyes: že občas i chlupy lítaj :/

Když něco provede (má jen jeden hřích, zato trvalý  - značkuje) - tak ho zavolám, on ví, přikrčí se, popř. zaleze, stihne-li to. Já ho k tomu vezmu (hrajem to tak už léta), řeknu mu že je to fuj a že nesmí a pustím ho. Odlítne jak raketa, ale já už se těším, že ho za 3minutky (to tak stihnu uklidit) můžu zavolat a povyprávět mu, že to se nesminká, nóó. Má tak 3měsíční cykly.

A na procházce, potkáme-li psa který mu nevoní, to už poznám, že ho pozoruje a bystří, tak mu melu furt : nesmíš! nesmíšnesmíš!  a držím ho jako nakrátko. Nic jinýho neumím, no a vypadá to celkem dobře. Kdyby byl na volno tak jde provokovat, začne se nafukovat, prsit a pokud dosáhne, tak začne nakrývat (cokoliv)

Jinak  já si celkem o "výcviku" a výchově nemám co povídat, resp. nemám čím přispět. Viz. příklad.. Včera jsem byla se psy s dcerou a byli jsme ve psím areálu - oplocený a psi na volno. Byl tam jen jeden malý pes - tak jsem si troufla. Můj čokl odběhl daleko ode mne - k tomu druhýmu psu a já na něj 2x zavolala. Pes - klasika - bez reakce - a dcera mě poučila, abych se prý neztrapňovala a mám dělat jako že nic, že to tak chci...

Lupi - díkes za typy - modulaci hlasu (hluboký vysoký) zcela určo můžu používat, to mi neublíží ;) návaly vztk a jiných citů či pocitů se snažím potlačovat co to jde, tak snad něčeho dosáhnem :rolleyes:

Wiki - já jsem strašnej slaboch, vím třebas že by pes neměl chodit do postele, ale jednak to téměř nejde uhlídat a pak ten pohled :vissla: :vissla: jinak zlozvyjů máme dost, jako třeba válení v rybě, útočení na ježky, krtky, mši a jiné, přijde víceméně když zavolám (ovšem pokud je něco zajímavýho tak si teda dá načas :rolleyes: )

No tak klídek, Def...pes by naopak měl chodit do postele, když chce :vissla: Protože postel je nora a v noře jsou na noc všichni hezky pohromadě. Máli už je otrklá a nebojí se, tak chodí buď střídavě ke mně a k mužovi, nebo vůbec...a někdy je celou noc venku - ale jen když se jí chce :) Ale do roka, roka a půl spala s čumákem na někom z nás, kdybychom jí náhodou chtěli zdrhnout.
A tuhle jsem zrovna přemítala, proč je radši uvnitř v domě, když jsme pryč - a to i když je hezky a na zahradě má přece jen víc zábavy. A došlo mi, že je to furt o tý noře. Jednak není normální, aby celá smečka odešla a v noře zbyl sám, notabene relativně dospělý pes - tak už to je divný. A když už by to vůbec nastalo myslím, že by byl radši uvnitř v noře, protože prostor okolo je v péči alfa páru - ten rozhoduje, kdo smí do vnitřního prostoru a kdo ne. Chudák poslední ve smečce si musí připadat, jak nahej v trní...tak teď přemítám, jak to zařídit, aby byla venku a přitom si tak nepřipadala :lol:
Válení v rybě...no to není ale zlozvyk, to je normální maskování, přece! Dle dobrých mravů by ses měla válet taky :tesi:
A myši jí dovoluju lovit - když už nechci, aby lovila srny :)

Lupi - tak to mi spadl kámen ze srdce, páč zrovna máme v noře i několik kusů gumových zvířátek :lol: což činí spaní trošku obtížným, ale co bch pro smečku neudělala :vissla: Naší venku zůstat problém nedělá, možná bere celou zahradu jako území. To že válení je maskování, to vím, jen kdyby se mi z toho tak nezvedal žaludek :rolleyes: A s tím lovením, mně primárně nevadí zakouslá myš (i když je jí škoda, jelikož pes jí neulovil z hladu), jako to, že během toho lovu mě neposlechne (štěkání na ježka někde ve stráni, kam pro ní musím zalízt a lapit jí :rolleyes: )

No pochop - protože tě nemůže poslechnout! Objevil něco neuvěřitelnýho - například ježka, nebo krtka - a teď tě volá, abys to šla nějak vyřešit :lol: To by člověk musel být alfovatej alfa, aby na dálku dal tomu psovi vědět, že o ježka nemá zájem...asi bys měla zpozornět, zaposlouchat se a pak se bez zájmu otočit a volně odklusat :lol: Což se v parku dělá doost blbě a člověk potřebuje pevný nervy....
Co mě se týče, já jsem prozatím ráda, že jsem dosáhla alfovatosti, jaké jsem dosáhla a soudím, že jsem na vrcholu svých možností. Takže ježky tak nějak vzdávám.
Ono vůbec, když chceš, aby ten pes zamířil jakýmkoli směrem, musíš tím směrem zamířit napřed sama, takže když se řítíš k němu a potažmo k ježkovi, jistě si myslí, že vzbudil tvůj zásadní lovecký zájem :cool:

Anebo musíš mít absolutně perfektní přivolání, kdy ten pes prostě nepřemejšlí, proč a nač ho voláš. Ale to se přiznám, že takhle dokonalý ho teda taky nemám...to chce hodně času - a taky zřejmě tu alfovatost vyvinutější...
Jo ty máš taky fenečku :)

Lupi - kdepak, t já tak do křoví pro něj nelítám :lol: naopak odcházím, jenže když ten čokl štěká tak že by vzbouřil celou Stromovku a už je doopravd načase jít domů, musím se holt ponížit :lol: a dokonalý přivolání - zas nechci mít psa stroj :lol: radši se holt smířím s ježkama :lol: :lol: a rybama (dneska jsme koupali :P )
Jen kdyby přestala útočit na to druhý čuchnutí....

Holky, naši psi spí v "noře" taky, samozřejmě...
A dokonce jeden pes spí po peřinou, poté, co se do nory zavrtá a přilepí se na břicho. Protože je mu asi horko nebo se dusí, vylézá á pět minut. Je to opravdu rozkošný spolunocležník.

V rybě se taky váleli. Je to asi extra mňamka. A což takhle kravský hnůj, čerstvě shozený z auta na pole (nějaké plečky, vlečky, né že já bych ho vozila psům..) ??
A ještě je moc milé, když se na procházce , v létě, když je jim horko vyválej v tůňce nebo co to bylo - ve trošce letité zelené vody s hutným bahnem. ...Ten pes je původně zlatej. ...Když  černej vylezl (trčela mu jen modrá gumička na hlavě) a otřepal se, tak upadl a vlekl se asi hodinu- než uschnul, protože to bahno vážilo asi 2kila, a nosit se m ho fakt nechtělo. Holky ten smrděl!! To ryba byla zlatá a voňavá.

Pes smrděl ještě 3 dny, po tak dramatickém koupání, že mi ho prasáka přišlo až líto..

Jj...a což teprv takový mrtvý zvíře v polotekutým stavu! cha....zlatý shnilý ryby.....:usch::lol: To víš - oni si myslej, že jsme na lovu a musej se maskovat, aby je případná kořist necejtila :jojo:

Wiki napsal(a):

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.

Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Kamarátka je anti-Alfa a vyzala si k starnúcemu Alfovitému psovi mladého, veľkého... No, skončila u Desenského, ktorý jej povedal, čo tušila: že prolbém je v nej a jej ne-Alfovitosti(okrem iného v rámci kočkovania mladý pes vyrazil starému oko :grater:  :kapitulation: - ale starý si začínal...).
Hlavné je nájsť si k sebe vhodného psa(ako s chlapmi :lol: ), t.j. tkaého, ktorý zvládne nenásilne alfa-úlohu.

lupina montana napsal(a):

Wiki napsal(a):

Co je s klubkem?
Já ani netušila že bych se měla chovat alfovitě. Taky nejsem žádná alfa od přírody, i když muž si myslí, že chci vládnout - takový nesmysl...ani psovi nedokážu poručit. Já mu pořád jen vysvětluju a ptám proč dělal to, když ví že nesmí... a ták.
Náš pes se taky právě ke psům chová útočně (pokud se tomu tak dá říct při jeho 8kg). Je to asi taky strach.

Taky jsem to netušila. Ono to ale je daleko lepší - to není o "vládnutí" tak, jak si ho my představujeme. Pes má radši, když za něj rozhoduješ, jak jen to jde - je to pro něj jednodušší. A když nerozhoduješ, tak to veme (dle svojí vlastní povahy) více či méně do tlapek - což není vždycky ideální, žejo....Možná se tvůj pes chová útočně právě proto, že si myslí, že ty to holt nevyřešíš?
Tohle máme teď na programu my: už jsem Amálku naučila (víceméně) že každé setkání s jiným psem napřed řeším já s tou cizí alfou, neboli člověkem. Takže ona že může komunikovat s tím pejskem, až jak já rozhodnu. A teď máme na pořadu situace, kdy na ni někdo vyletí - to ona neustojí, agresivní psy, a odpovídá úplně stejně. A já se snažím najít způsob, jak jí vysvětlit, že to pořeším, aniž bych jako trotl cenila zuby na cizího psa na ulici :lol:
Takže jestli na tohle máte nějakej trik, sem s ním.

Ja neviem, ale toto moja jazvecová pochopila... a nebála sa, nereagovala - ale ona zasa bola rasistka a s niektorými plemenami sa pobila len na zákalde predošlých zlých skúseností... :dumbom: Neznášali sme dalmatínov, vlčiakov a marhuľových a sivých pudlov. Bielych pudlov sme milovali a k čiernym sme mali ambivalentný vzťah. Nepýtajte sa ma prečo... :D

Definitiv napsal(a):

Lupi - díkes za typy - modulaci hlasu (hluboký vysoký) zcela určo můžu používat, to mi neublíží ;) návaly vztk a jiných citů či pocitů se snažím potlačovat co to jde, tak snad něčeho dosáhnem :rolleyes:

Wiki - já jsem strašnej slaboch, vím třebas že by pes neměl chodit do postele, ale jednak to téměř nejde uhlídat a pak ten pohled :vissla: :vissla: jinak zlozvyjů máme dost, jako třeba válení v rybě, útočení na ježky, krtky, mši a jiné, přijde víceméně když zavolám (ovšem pokud je něco zajímavýho tak si teda dá načas :rolleyes: )

Spanie s nami v posteli nešlo z priestorových dôvodov, ale akonáhle to bolo možné, jazvecová počkala, až zaspíme, alebo budeme v tej hladine alfa, keď vnímame, ale už nie sme schopní reagovať :rolleyes: , a vliezla... :dumbom: Kokrici som radšej rovno ustlala v inej miestnosti, aby som nemusela riešiť tieto veci...

Kúsok od našich je štrkovisko, kde s.v.i.n.e rybári nechávjaú vyrezané rybie vnútornosti... :usch: Nebolo lepšieho parfému ako namazať si v takej niekoľkodňovej zmesi krk. :dumbom: Hádam len ho :-) iného psa v papuli A NA krku. :mad: Bože, ja som prešla školou výbornej odolnosti žalúdočnej i nervovej.

Jo zvířátka mrtvý a rozložený jsou extra :supr:

Wiki - nebudeš věřit co se stalo mě :rolleyes: mě to pako spadlo do čističky vody :usch: zaprvý jsem měla pekelnou hrůze že se jí něco stane, zadruhý spadla do tý přepouštěcí vyhnívací nádrže a za třetí to bylo asi 75 cm pod zemí, takže se tam nedalo došáhnout :rolleyes: nešlo jinak, musela jsem zout botky a kalhoty, po mostu přešupačit blíže k takový zubatý věci která je uprostřed nádrže (jako velká zubatá pila, pár cenťáků pod hladinou - zasekávají se na tom asi nějaký věci), spustit se na tuhle věc (na který se nedalo stát, je to asi 5 cm široky, takže mezi zuby se noha nevejde), lapit psa za krk a i s ním se vydrápat zpátky na mostík. To vše pod cedulí "vstup zakázán" :lol: no a pes pak smrděl jak ropák :usch: strašný peklo :lol:

Selima napsal(a):

s niektorými plemenami sa pobila len na zákalde predošlých zlých skúseností... :dumbom: Neznášali sme dalmatínov, vlčiakov a marhuľových a sivých pudlov. Bielych pudlov sme milovali a k čiernym sme mali ambivalentný vzťah. Nepýtajte sa ma prečo... :D

:lol: To som mala s tou minulou. Oni rozoznávajú rozne plemená - celkom určite. Anina ľúbila všetkých labradorov, lebo brat má - a nerozlišovala na počudovanie svetlé od tmavých.
No a keď bola malý štenc, buzerovala ju kamarádkina welškorgica, ktorá si nedala ani v dospelom Ančinom veku vyhovoriť, že štyridsaťkilového psa jednoducho neudolá :lol: A Anče sa už nechcela nechať buzerovať ani náhodou....Museli sme jednoducho rezignovať na spoločné prechádzky. A keď tá buzerujúca zomrela, zadovážili si šteniatko tej istej rasy, tak sme si mysleli - zoznámime ich, je to šteniatko, nepopísaný list....kdeže. Ani náhodou! Anina vyletela ako blesk, ryčúc "zasa ten od.po.rný hnusák tuná?" A bolo.....

Def :co::o:usch:........no teda. Jak to to zviře napadlo?? My máme naštěstí u čističky vrata a za nima ještě ovčouna...
Mně zas kdysi jednu z čubin málem přejel tažnej remorkér - no zachraňovali ji teda chlapi z paluby takovým obrovským naběrákem.
A občas mi pes spadne pro změnu z vejšky - Máli jako pidištěňátko sletěla z terasy, která je sice v prvním patře, ale jí byly asi 4 měsíce. Nestalo se jí vůbec nic, můře - jen se na nějakej čas naštěstí odnaučila chodit po tom vnějším rantlu - ale teď už si tam zase stoupá.

Definitiv napsal(a):

Jo zvířátka mrtvý a rozložený jsou extra :supr:

Wiki - nebudeš věřit co se stalo mě :rolleyes: mě to pako spadlo do čističky vody :usch: zaprvý jsem měla pekelnou hrůze že se jí něco stane, zadruhý spadla do tý přepouštěcí vyhnívací nádrže a za třetí to bylo asi 75 cm pod zemí, takže se tam nedalo došáhnout :rolleyes: nešlo jinak, musela jsem zout botky a kalhoty, po mostu přešupačit blíže k takový zubatý věci která je uprostřed nádrže (jako velká zubatá pila, pár cenťáků pod hladinou - zasekávají se na tom asi nějaký věci), spustit se na tuhle věc (na který se nedalo stát, je to asi 5 cm široky, takže mezi zuby se noha nevejde), lapit psa za krk a i s ním se vydrápat zpátky na mostík. To vše pod cedulí "vstup zakázán" :lol: no a pes pak smrděl jak ropák :usch: strašný peklo :lol:

:lol::lol:

To je ale blbec. Já jsem úplně vyprskla smíchy, když jsem četla "pako". Myslela jsem si totiž, že mám na zbavování lidské důstojnosti nejideálnější psy... Že bych nebyla sama? :lol:

Já bych se pos.... strachy. Tys ale na tom asi lépe, viď?
Jak se to stalo se ani neptám, protože tam určitě prostě lezl se podívat a následně pochopitelně  spadl. Jsou to debilové. Můj čokl málem spadnul do propasti. Nikdo z nás o ní nevěděl, když jsme šplhali na jakousi vyhlídku bo co to bylo..(na kopec). Pak prý mají pudy a podobné..

Můj starší pes (lakouš) se přes den, kdy jsme byli v práci  nudil a vybral si z lednice meloun (polovinu) a zapil ho vydatně mlékem . To vše + produkty následné byly  na koberci. Příběh ovšem pokračuje. Sáhla jsem do toho smaradlavého bordelu a vytáhla psa, abych ho tedy vyvenčila (jistě bude co(!) , že jo), než jsme vyšli z baráku, 2x se posral (nelze to nahradit jiným výrazem - byl by nepřesný).
Letěl z něj bílý proud s červenými nitkami.:)
Za domem proběhnul kaluží (jistě ..- bylo teplo..), lehounce se ponořil a šel pozdravit pána , chudáka, který  šel  právě bohužel kolem. Ten si nicnetuše poklekl(!) - nic víc mu nabídnout nemohl - a pes od radosti mu vylezl až na rameno, kde se vymočil. Kárajíc jsem psa sundala, a ten okamžitě bystře zaujal submisivní polohu na zádech, čímž odhalil břicho a vystavil nám na odiv několik natáček na suchý zip. Růžovou - pod paží, modrou pod krkem atd.

Už jsem nic nevvysvětlovala, nebylo co dodat....
Ten debil stihnul, ještě než posvačil, vykrakat odněkud moje natáčky a zřejmě si dosyta vyhrát..

Musím dodat, že jsme věc vyřešili tak, že jsme  přikoupili druhého psa, aby se sám nenudil. :)

Wiki - tak teď jsem z tvých historek málem porodila :lol: :lol: Je vidět že tvoji zvířaci dělají co můžou :lol: :lol: :supr:

A jak se ta moje mrcha dostala do čističky - no, normoš jsou tam otevřený vrata, nejspíš jí tam ten bordel voněl a chtěla blíž :P pudy, no to nevím teda, jako málokdy někam sletí, ale mě občas jímá hrůza :rolleyes:

Lupi - taky drsný :co: pes málem přejetej remokérem :lol: co ty zvířata všechno nedovedou :lol:
A ještě jsem si vzpoměla na jednu dobrou historku (trochu se váže k tomu cestování :P ). Asi pět let zpátky, studovala jsem tehdy v Brně se nám přihodilo toto: jako každou neděli jsem se dopravovala z Prahy do Brna abych se mohla zúčastnit procesu ve škole. Protože pes je můj, jel se mnou, jako vždy. Ten víkend sem zvolila dopravu vlakem a jelikož jsem se v neděli v praze nějak zdržela, tak jsem jela nočním, což znamenalo dojezd do brna asi po čtvrtý hodině ranní :rolleyes: Takže v Brně vystoupím, bus mi jel za dlouho, tak jsem si to s asi dvěstekilovým batohem namířila do Žabin. I přicházím už téměř k baráku, sotva se vlekouce, pes na volno a já zralá na postel, když tu najednou se k zastávce autobusu (měli jsme jí téměř před barákem) blíží první ranní autobus :co: byla jsem od něja asi sto metrů, koukám, koukám a než jsem stačila jen protřít oko, tak ten můj idiot, do toho autobusu nastoupil, ozvalo se ssssst, zavřeli se dveře a ten autobus odjel :co: :lol: Já tam stála jak blbka s batohem na zádech a neušila co....ušla jsem asi dvěstěmetrů po trase autobusu, než mi došlo, že bude nejlepší dát si alespoň věci dom. Tak jsem odložila batoh, šla pěšky na další dvě zastávky autobusu a pes nikde :rolleyes: Nakonec jsem se rozhodla, že se vrátím dom, páč druhej den jsem měla zkoušku a bylo mi jasný, že takhle tomu už nepomůžu. Takže si tak ležím v posteli, plánuju jak budu zítra volat do útulků a na policii, plánuju jak vytisknu letáky, a spát samo nemůžu - no hrůza. A najednou zaslechnu štěkání :lol: jen v pyžamu jsem vyběhla ven, ta moje koza stála na zastávce ze který odjela a vyla jak o závod :lol: opodál pán, kterej se jí snažil k sobě přilákatm, ale jakmile udělal krok k ní, tak výhružně vrčela :lol: :lol: a pak zas začla výt :lol: :lol: no, tak jsem si jí nakonec šťastně odvedla domů :hjarta: ale vystrašila mě pořádně ;)

tak takhle jsem se uz dlouho nezasmala!!!!!!!!!!

snazim se vzpomenout na nejke historky s mym psem - ale nejak mi to nejde - teda krome toho, jak mi utekla, kdyz jsem ji vencila ve 3 rano (jsem prisla z diskosky) a utrhla se mi. no a ja ji lakala na uzenou klobasu. no komedie.

holky ale priznejte se, co byste bez tech vasich milacku delaly :):):) historky vzdy prijdou k dobru :):)

Tak přihazuju další historku :lol: Dneska jsme byli s řítelem celý den mimo domov, takže psíka bral na procházku děda. No a jelikož rád spojuje příjemné s užitečným, rozhodl se vzít to dohromady s nákupem. I uvázal psíka před obchodem a jal se nakupovat, ve chvíli kdy byl u pokladny se kdosi vřítil do krámu a začal vyvolávat lidi, co mají venku psi, ať tam honem jdou, že jeden pes někoho pokousal :co: No jasně že to byl ten náš :rolleyes: Prý pokousal nějakou cca dvacetiletou slečnu :rolleyes: do palce :co: (a nevím jesti u ruky nebo nohy, ale to je fuk). No, slečna zavolala policajty, takže mi děda volal, že hledají očkovací průkaz :rolleyes: mě se z toho stresu spustila krev z nosu :lol: no komedie. Očkovák jsme našli, nakonec se ukázalo, že slečna měla sotva škrábnutí (ani krev netekla). A jak k tomu došlo? Nikdo neví. :/ Náš pes je sice trochu divnej, ale v životě nikoho sám od sebe nenapadl :co: a nevěřím tomu, že by se to změnilo :( takže podle mě si milá slečna chtěla pohladit psa :/ doufám, že jí to naučilo nesahat na věci, co jí nepatří ;)

Definitiv tvoje historka je jak přes kopírák s tou mojí akorát psa jsem hlídala já ségře a místo dvacetileté slečny tam bylo šestiletý kluk.
Taky jsem psa uvázala před obchodem a když jsem vylezla, tak se tam na mě vrhla rozlícená matka, že můj pes jí pokousal syna, poté co se rozhodl, že si prostě jen tak psa pohladí.
Neb jsem plašan, tak jsem pochopitelně byla notně vystresovaná, musela jsem tenkrát i na veterinu, dítěti jsem pak i čokoládu donesla a když už byl všem stresům konec, tak moje sestra, která se zrovna vrátila, prohlásila při pohledu na můj strachy zelený obličej (asi, že to dítě mohlo umřít :rolleyes:), že na ní ten parchant mrňavej neměl šahat a jeho matka ho měla poučit o tom, že si cizí uvazané pejsky bez svolení majitele nehladíme. Drsně podáno ale něco pravdy na tom bylo...
Jinak ještě dodávám, že kluk pokousaný nebyl, vypadalo to, že se po něm jen ohnala. Ale jak říkám jeho máti ztropila takovou scénu, že jsem měla dojem, že málem vykrvácel :rolleyes:

Taurus  - je to sice hnusný, ale mě pekelně mrzí, že jsem tam nebyla :rodna: páč bych teda slečně řekla něco co by si za rámeček nedala :dumbom: Prý nebyla ani škráblá, takže se Řízek nejspíš taky jen ohnal. Ale naprdlá jsem jště pořád, z toho přesně vznikaj takový ty fámy o zlejch psech :rolleyes: kdyby byly lidi správně vychovaný a nezkoušely sahat na psy nez souhlasu jejich majitele, 90% těhlech "zranění" by nebylo :/

Zdar těhule, co ty máš za zvíře, já si myslela, že máš něco většího.

Já se taky přidám, náš pes sežral žárovku, já myslela, že psi žerou jenom maso, granule atd....., nechal jenom tu objímku a pár střepů, no naštěstí se mu nic nestalo. No a jiný pes prozměnu miloval toaletní papír, jsme ho před ním museli schovávat.

Very :lol: :lol: mám sedmikilovýho vořecha :reta: :lol:

A naadla mě další story, to jsme ještě bydleli v praze a měli dvě štěňátka erdelteriérů ;) bydleli jsme dost provizorně, protože jsme pstli původní byt a před stěhováním do RD jsme se uchýlili do vybydleného bytu po tetě. Takže místo dřezu umyvadlo :co: nádobí na odkapávači na původně pletacím stole a tak. Máme v nějakým záchvatu zkrášlování pořídila na ty stoly ubrus, což ovšem neměla dělat :lol: Ten den jsem tam vedle někoho, ani nevím koho, snad plynaře? to j fuk. Každopádně otevřu dveře a přede mnou sodoma gomora :rolleyes: nádobí stržený ze stolu a rozbitý na padrť, polštáře z gauče rozcupovaný na cimprcampr, rozkousaný noviny a toaletní papír :rolleyes: do toho samo načůráno a hůř, takže puch jak od ropuch :lol: no, přiznám se že jsem se trošku styděla, i když jsem před pánem dělala jakoby nic :lol:

Definitiv napsal(a):

Taurus  - je to sice hnusný, ale mě pekelně mrzí, že jsem tam nebyla :rodna: páč bych teda slečně řekla něco co by si za rámeček nedala :dumbom: Prý nebyla ani škráblá, takže se Řízek nejspíš taky jen ohnal. Ale naprdlá jsem jště pořád, z toho přesně vznikaj takový ty fámy o zlejch psech :rolleyes: kdyby byly lidi správně vychovaný a nezkoušely sahat na psy nez souhlasu jejich majitele, 90% těhlech "zranění" by nebylo :/

On se jmenuje Řízek? :lol::lol:
Ne, že ne?

Wiki :vissla: ehm...jmenuje :lol: :lol: a ještě navíc je to fenka :lol: :lol:

verynka napsal(a):

Já se taky přidám, náš pes sežral žárovku, já myslela, že psi žerou jenom maso, granule atd....., nechal jenom tu objímku a pár střepů, no naštěstí se mu nic nestalo. No a jiný pes prozměnu miloval toaletní papír, jsme ho před ním museli schovávat.

Panebože, to by mě trefilo...

Náš čokl spolknul kost. jednou jedinkrát jsem mu ji (já blbá) dala. Aby dostal další, tak ji honem spolknul a zadrhla se mu přesně před svěračem žaludku - tedy ještě v jícnu.
Trvalo 3dny , než na to přišli. On je náš pes tak strašně radostný, že pokaždé, když na něj vete promluvil zavrtěl ocasem a oblíz ho. Proto si mysleli, že mu nic není. Já ovšem věděla , že je. Byl schlíplý, nežral, nepil, a oni mi nevěřili, že je to vážné. Dokonce se mě ptali, zda-li u nás někde nehárá nějaká fena...

Až mu udělali kontrast a snímek při tom průchodu sádry (bo co to je), tak se jim to zobrazilo. Naštěstí, pan primář mu to v celk. narkoze vytáhnul svým vlastnoručně vyrobeným drátkem s očkem. takže nám to prošlo bez operace. Proboha jak já byla šťastná!

A od té doby se o ty dva blbce tak bojím, že jim kontoluju i dýchání v noci...To jsem tedy nezažila. Až se někdy stydím, a rodina si ze mně dělá právem srandu. Ptaj se mě, s kým je mám, a mají-li stejného tátu, a zda-li je táta taky chlupatý a vrtí ocasem.., proč taky neštěkám a nenosím je hubě...atd.. :lol:
Ale kdepak...., nic mi nezkazí radost z těch dvou debílků :D

Wiki, :co: tak takhle daleko jsme s s kostí teda nedostali :lol: hlavně že na to nakonec přišli :jojo: u nás se jedný ze sarších fenek zasekla kost na patře :co: na horním, normálně mezi zuby :rolleyes: bylo to o svátcích, pomoc veškerá žádná :rolleyes: nakonec to dopadlo tak, že jsem jí páčila šroubovákem a odskávala dlátem a máma zaklekla psa :usch: no šílený :lol: naštěstí všechno dobře dopadlo ;)

Definitiv napsal(a):

Wiki, :co: tak takhle daleko jsme s s kostí teda nedostali :lol: hlavně že na to nakonec přišli :jojo: u nás se jedný ze sarších fenek zasekla kost na patře :co: na horním, normálně mezi zuby :rolleyes: bylo to o svátcích, pomoc veškerá žádná :rolleyes: nakonec to dopadlo tak, že jsem jí páčila šroubovákem a odskávala dlátem a máma zaklekla psa :usch: no šílený :lol: naštěstí všechno dobře dopadlo ;)

:lol:
Vidím, že jsi zkušená praktická chovatelka... :D

chudátko malý- ta musela držet a bát se...
No a co myslíš, že by asi dělat veterinář..?!  ..To samý...jen bys tam složila 2tisíce za zákrok. Ne probůh, že bych jim peníze nepřála!! Já zrovna...
Já osobně - jak si vzpomínám - ehm....na tu "kostičku" mýho čokla, ...tak jsem nechala tuzéra 2tis. :lol: (zaokrouhlila jsem )
Já v tom stavu- ono šlo totiž čoklíkovi o kejhák -  (já mu brečíc padla kolem krku a on mě objímal..) bych  snad nechala na něj  i přepsat veškeré nemovitosti..- kdyby si řeˇk  :lol:

Definitiv napsal(a):

Wiki :vissla: ehm...jmenuje :lol: :lol: a ještě navíc je to fenka :lol: :lol:

:lol::lol::lol:

jakože ona Řízek !!? :lol:

To je nádhera!
Já jim říkám přezdívkama, v domaácím kruhu (některé jsou sprosté :D).Venku volám předpisově - oficiálně. No ale stejně nepřijdou - tak je to fuk..

Def, můžu se tě zeptat ...jak  ..ehm...voláš na tu fenečku??! :lol:

Definitiv napsal(a):

Taurus  - je to sice hnusný, ale mě pekelně mrzí, že jsem tam nebyla :rodna: páč bych teda slečně řekla něco co by si za rámeček nedala :dumbom: Prý nebyla ani škráblá, takže se Řízek nejspíš taky jen ohnal. Ale naprdlá jsem jště pořád, z toho přesně vznikaj takový ty fámy o zlejch psech :rolleyes: kdyby byly lidi správně vychovaný a nezkoušely sahat na psy nez souhlasu jejich majitele, 90% těhlech "zranění" by nebylo :/

Hlavne bez súhlasu SAMOTNÉHO PSA! Páníček niekedy tvrdí, že psík bude pohladeniu strašne rád, ale pes je očividne iného názoru... :rolleyes:
Môj nevl. syn dostal na pr..., keď ho pohryzol vlčiak tak, že má dodnes jazvu. Ten deb.i.l. - mal už asi 8-9 rokov, žiadne mimino - chcel psovi PRISUNÚŤ JEHO MISKU SO ŽRÁDLOM!!!! :dumbom: :dumbom: :dumbom: No, skoro sme ho pohrýzli aj my.

Linde sa raz kosť zasekla v podnebí, ale to som vypáčila sama... len s miernou pomocou rodiny. Horšie bolo potom jej to vyrvať z papule.. Bojovala ako o posledné žrádlo v živote. :supr: , naša alfa samica.

Wiki - je pravda že veterinář by nejspíš postupoval úplně stejně, akorát pes by se víc bál cizího člověka ;) takhle jsme to zvládli v kruhu rodinném a bylo ;) Jinak je fakt, že se rozhodně vyplatí dělat spíš veterináře než normoš doktora :lol: páč co občas nechám u veta, to mi hlava nebere :supr: ale co by člověk rpo ty miláčky neudělal, že? :reta:
Jinak na ní volám Řízku, Řízo, Řízečku, občas třebas i Řízíne a tak :lol: :lol: to by člověk nřekl, kolik se na to dá vymyslet zdrobnělin :lol:

Ahoj,
byla jsem pod banánem. Až dočtu vaše vlákno, tak se ještě třeba vyjádřím k té agresi a poslušnosti. TEdy pokud bude zájem.

Jinak, Wiki, ta rada tvé dcery, že máš dělat, že nic nevidíš, když tě pes neposlechne.....grrrr..... :dumbom: :dumbom: :dumbom:. Neee, to tě bude mít pak pes ještě více na salámu.

def..a myslíš že všechno co necháš u veta je jeho příjem?kolik myslíš že bys zaplatila u doktora, kdyby nebyly zdravotní pojišťovny? ;)

Ahoj Wiki a ostatní co tu jste,teď jsem se řehtala nad hafanem co zblajznul meloun s mlíkem a ozdobil se natáčkama
takovým způsobem,že si pod oknem mé kanceláře museli myslet,že jsem se pominula.
Jinak je mi ale moc smutno,protože můj 8 letý rotvíček Max tu už dlouho nebude. Den trávím tím ,že se mu snažím
dostat do pusy nějaké jídlo,ale je to špatný.Má špatná játra a nedá se s tím nic dělat.Tak dietkujem netučný,dnes
jsem mu uvařila krupicovou kaši,protože ráno zvracel.Strašně mi zhubl. Jídlo mu dávám násilím,zdobičkou na cukroví
v rozmixovaném stavu.Není to můj první pes a už vím, že budu muset udělat to nejhorší rozhodnutí a pomoci mu
důstojně odejít.Zatím je schopen si jít vykonat potřebu,ale jak je hotovo lehne si na trávu a neudělá krok navíc.
Ještě před měsícem jsme chodili na dvouhodinové procházky a teď už je to utrpení.Trošku víc pookřeje,když jsme
na zahradě s vnoučátkama.
To čteníčko o Vašich pesanech mě na chvíli rozveselí.Mějte se prima !         Babča Mag

mirko :co: no a vymáčknutí análních žlázek (dvě minuty, spotřeba materiálu - jedna gumová rukavice a papírový kapesník) mi pětikilo přijde jako slušnej příjem :lol: taky jsem se nebavila o ceně léků, ale o ceně práce ;) no nic

Mag - u nás už se to taky blíží :/ starší dvě fenky (14 let) už mají kone cesty na dosah :( jedna podklesává na zadní nohy, neudrží svěrač a do pátku se máme rozmyslet :co: což je dnes :/ ach jo. nejhorší je, že poradit se nedá, vypadá to, že nijak zvlášť netrpí - má prášky- ale co já vím, že jo? :co:

Klubí - vítej zpět :pussa: na tvoje rady se už těším, moc ráde se něco přiučím ;)

Vymáčknutí žlázek u mojich psín, hlavne u tej durhej, bola polhodina dosť nerovného zápasu... :kapitulation: Ja som ju vždy držala a snažila sa nedýchať a MVDr. vytláčal, psina sa metala, pokúšala sa nás omráčiť smradom... Obe mali nejaké problémy so žliazkami, tá druhá mala jednú atrofovanú a druhú hypertrofovanú(vraj aby sa to vyrovnalo :rolleyes: ) a nejako vtlačenú dovnútra, čo či... No proste zápas. Navyše sme to vždy museli robiť vonku, lebo by ordináciu nemohol ďalší týždeň používať :usch: .

def, pokud si tvůj vet žádá 500 za žlázky, radím ho vyměnit...

Mirko - to víš :lol: a vrátím se k tomu, který kontroluje psa pohledem, páč se kvůli svým 200 kilům nezvedne ze židle :lol: kdepak, on na dědině halt moc výběr není ;)

hele, nejde mi to do hlavy..on chce fakt pětikilo za obyčejný vymáčknutí žlázek? kolik chce za stříhání drápků?

Def, co to máte za vydřiducha?? :co: U nás na....no vesnici ne, to by mi dali...tak v městečku místní veterinářka bere za žlázky padika!
Mag - to je smutný :grater:

Já teda dávám za vymáčknutí dvacku, pokud nedělá ještě něco  jiného, pak jsou žlázky zdarma. A to je to docela velká klinika.

Jinak já se psem na žlázky už nejdu, minule se mi moje 40 kilové zlatíčko pokusilo při zmáčknutí schovat do náruče a já vypadala, jako by mě přes stehna někdo zbil gumovou hadicí :lol:

Nojo, jinej kraj, jinej mrav :lol: je to taková "lepší" ordinace u nás ;) byly jsme tam tehdy kvůli kožním problémům, vypadalo tu jako kdyby měl pes lupy a hodně se drbal. Dr jedním mrknutím zkouknul psa, řek, že to jsou ucpaný anální žlázky, páč se pak škodliviny vylučujou kůží, vymáčkl je a řekl si asi o 450 Kč nebo tak nějak :lol: však už k němu taky nechodím pokud není extra nutnost ;) Jo a mimochodem, o týden později se zjistilo že milej pejsek přitáhnul svrab :reta: :lol: :lol: takže odborník na slovo vzatej ;)

mag - ani mi to neříkej, na takovýhle zásahy si vybírám veterináře, kde jsou alespoň dva lidi a já vevnitř nezůstávám :co: jednak je to strašnej puch :usch: a za druhý na to nemám srdce a nedokážu toho psa udržet :lol: takže si posečkám v čekárně než to tam s ním dobojujou a pak si ho jen převezmu ;)

No já už u toho asistovat taky nebudu, jsem myslela, že to zvládneme... :vissla:

Moji psi sa až tak nebránili, ale mne vadil ten smrad... Ad: cena. No, za žliazky nám niečo účtoval, ale nebolo to také hrozné, a vzhľadom na to, že potom pol roka vydržali :vissla: ... som to vždy rada dala. Oni ma tí psi naozaj stáli dosť, ale páčilo sa mi, ako sa zachoval pri mojej prvej psine: Otvoril ju, ale nenašiel zdroj problémov - a keďže už pri prvom preberaní z narkózy som videla, že sa jej to vracia, tak som ho poprosila, aby ju uspal :grater: . Zarátal mi len eutanáziu a materiál na operáciu, samotnú operáciu nie. Povedal, že to by bola asi najdrahšia eutanázia v dejinách. :rodna:  On je milý a na bežné veci dobrý, ale nemá veľmi vybavenú ordináciu a so zložitejšími vecami by som už chodila do jedného vychýreného vet-strediska. :jojo:

Pokud si vzpomínám, žlázky kontroluje paní chovatelka, co mi pesany stříhá (jsou z její stanice.). Takže to ocení nějakýma 2-3 stovkama, ale k tomu je oba ostřhá - lví střih, drápky a nejednou vyčesávala zcuchanou srst na ocase, na který  si čokl při vědomí nenechá šáhnout. Tam se rve a zmítá taky, ale z pozice síly, a smyčky na krku tom zvládáváme.