Termín porodu jsem měla stanovený na 1.3.
A kde nic, tu nic. Ticho po pěšině..... Taťka už byl 14 dní dost nervozní a pořád se ptal: "Tak, kdy?? Už jedeme???"
Poslíčky jsem měla skoro měsíc dopředu a někdy jsem už se zvedla, že pojedeme, ale pak se to zase zklidnilo.
V noci 4.3. se Míra probudil ze spaní, tak jsem ho šla uklidnit, ale pak už jsem nemohla usnout. A když jsem usnula, tak mě zase probudila bolest v podbřišku. Chvíli jsem počkala a když se to opakovalo, tak jsem si je začala měřit. Byli po 7 min. Ale bolest byla jiná, než u poslíčků. To bylo cca od 4 hodin ráno. Bolesti neustávali, tak jsem měřila a měřila. Taťka se probudil a tak jsem mu řekla, že se dneska Tomášek narodí. Měla jsem štěstí, že ten den byl ráno doma, měli nám přivést polystyrén na fasádu. Taťka říkal, že kolem půl sedmý by to měli přivést. Doufala jsem, že to přivezou na čas, manžel to totiž musel sám složit....:dumbom:
Kolem půl sedmé jsem vzbudila Mirečka s tím, že půjde k tetě a k Danečkovi. Celkem ochotně vstal. Taťka ho odvedl ke známým a Míra mu ani neřekl ahoj, jak byl rád, že bude s Danečkem.
Polystyrén přivezli na čas a taťka se dal do skládání. Já doma zatím sbalila zbytek věcí a prodýchávala kontrakce. Už bylo kolem sedmé a bolesti po 5 min. Pořád jsem chodila po domě a jen jsem si sedla na kontrakci. O půl osmé jsme vyrazili směr porodnice.
V porodnici v Náchodě mě přijali kolem 8hodiny a byla jsem otevřená na 4 prsty. Což jsem se divila, že to jde nějak rychle. Ale byla jsem taky ráda... PA mi zavedla kanylu na infuzi na atb, měla jsem v pochvě streptokoka, tak aby Tomášek procházel čistou cestou.
Taťku jsme poslali na chvíli do práce, než mi dají klystýr a píchnou vodu. To trvalo cca hodinku. Píchli mi vodu kolem půl deváté a taťka přijel kolem deváté. Oblečený v krásném modrém papírovém oblečku...:lol:
Po píchnutí vody,jako vždy se kontrakce zintenzivní a interval se mezi nima zkracuje.....pořád to ještě šlo chodit kolem postele. Pak jsem si sedla na míč a pohupovala jsem se..... A při každé kontrakci jsem zavolala taťku, aby mi masíroval kříž, to bylo úžasný, moc mi to pomohlo. Pak jsem při kontrakci začala cítit tlak na konečník. Tak jsme zavolali PA a s kontrakcí jsem si vylezla na postel. PA řekla, ať si prodýchu 2 kontrakce a jdeme na to!!! :co: V leže to prodýchávat, to bylo to nejhorší.....Zavolali paní doktorku a dětské sestry. Dr. mě pořádně roztahovala, což nebylo zrovna příjemný, ale když mi řekla, že mi tím pomůže, tak jsem ji nechala o chvilku dýl....:lol:
No a na další kontrakci jsem začala tlačit. Myslela jsem, že se roztrhnu vejpůl. Byl to šílený tlak a bolest dohromady. PA a dr. říkali, že vidí vlasatou hlavičku!!! Tak jsem ještě tlačila na další kontrakci a už jsem cítila, tak se hlavička tlačí ven!! To bylo něco úžasnýho!!! Hlavička byla venku a na další zatlačení ramínka a pak celý Tomášek.
Tomášek se narodil 4.3. v 9:57 hod ráno. Vážil 3440 g a měřil 50 cm!! Takže krásný kluk, jako buk!! Vůbec nebyl otlačený, hlavička krásně kulaťoučká!!!
Taťka všechno fotil, takže máme dost fotek i takové které asi ukazovat nebudeme.... :lol:
Po porodu jsem zůstala 2 hodiny ještě na sále, ale začala jsem dost krvácet, tak mě dělali utz a zjistili, že v děloze zůstal kousek placenty. Rychle mě uspali a provedli revizi dělohy.
V narkóze se mi dokonce zdál sen, jak jsme doma s Mirečkem a koukáme se na pohádky. No a o tom, že jsem po narkóze laškovala s anesteziologem se rozepisovat nebudu. :P
Pak už bylo všechno v pořádku. Šla jsem do sprchy, potom na pokoj a odpoledne jsem si šla pro Tomáška. :hjarta:
Jinak bych moc a moc chtěla poděkovat všem doktorům a sestrám, jak v porodnici, tak na novorozeneckém!!!!! Jejich přístup k maminkám a miminkům se vůbec nedá srovnávat s Hradcem Králové!!!!! Neříkám, že v HK ten přístup byl nějaký hrozný, ale je to o něco větší porodnice a tak nemají tolik času se jednotlivě věnovat maminkám a miminkům.
Tak manželovi, kterýho miluju snad ještě víc a víc, každým dnem!! :hjarta: :hjarta:
Asi se Vám zdá, že porod byl jednoduchý, normální věc. Možná, že to tak popisuju, ale byl intenzivnější než u Mirečka a taky rychlejší. Teď s odstupem času se mi to všechno zdá, jako normálně věc. Ale byl to větší zážitek a potom krásnější pocit ze zrození zdravého syna!!!
|