Můj problém je jak jsem tu četla né tak překvapůjcí, ale možná o to komplikujcí. A to je že na sex prostě a jednoduše nemám chuť. Chodím s přítelem skoro 5 let, ale myslim, že se problém  táhne tak 3roky.
Bojuju s tim jak můžu, ale většinou to zkončí tim, že "to " přetrpim, ale řeknu vám, že je to děs. Přítel tomu dává velkou váhu, nejprve sex a o toho se odvíjí další věci a já to mám bohužel naopak.Já ho chápu, vim, že něco není v pořádku, ale co? Přítel se pě pořád ptá co dělá špatně, ale já fakt nevim(je můj první, tak to nemohu posoudit).
Jo je pravda, že dřív jsme se mazlili a bylo to super, ale teď na mě sahne jen když to chce a zajede mi hned rukou pod kalhotky. No, a to mě asi namíchne a chuť nechuť je ta tam. Toužim, aby mě hladil, aniž by to skončilo sexem, chci se hladit a líbat....atd. Ale když to udělám, přítel na to dostane chuť a je tady zase ten problém. Tak nyní to řešim, že na něj raději nesahám, Je  to hrozný, já vim, ale fakt nevim dál. Já to všechno chápu, ale řešit to tim, že to přežívám a nebo se musim trochu přiopít, asi nemá smysl a dlouhé trvání.
Děti nemáme, a zatim neplánujeme.
Taky se nám komplikuje naše soužití. Přítel je totiš maminčim mazánek, a jeho maminka na za něj doma dělala vše, tak o to samé praktikuje u mne. Takže doma nedělá skoro nic, nevim možná to s tim souvisí.šichni říkají, že si ho mám vychovat, ale nějak to nejde. Každopádně jsme tohle vše nškolikrát řešili, ale skončilo to nijak. Nevyřešeno a nepochopeno.
Prekérní situate, co?

Lolík,
nevím, jestli ti pomůžu, ale poradila bych ti jednu věc: zkus se s ním domluvit, že na nějakou dobu budeš iniciátorem sexu jen ty. Když bude tohle platit, tak z tebe najednou spadne "strach", že po tobě bude zase něco chtít... Budeš vědět, že to je jen na tobě, jestli sex bude nebo nebude = tudíž v hlavě nebudeš mít blok a strach, nechuť... Zkus to, na mě to kdysy fungovalo.

Co se týká té další komplikace vašeho soužití, tak hned ze začátku se musí stanovit jasná pravidla. Tzn. asi, že mu nebudeš tolerovat to, co maminka. Jasně mu vysvětlit, že v tom bytě bydlíte oba, tak se také oba budete podílet na jeho chodu. Nájem a tak taky určitě platíte spolu ne? Prostě jste partneři, tak všechny povinnosti se musí dělit. Sám od sebe s tím nezačne, když je vychovanej jako mazánek (ono to je totiž děsně pohodlný nemuset nic dělat), ty pravidla musíš jasně udat ty.

Tak mu řekni přesně, co jsi tady napsala. Že se Ti nelíbí, když Ti hned začne lézt do kalhotek a řekni mu, jak by sis to představovala. A náhodou to je taky rajcovní, řekni mu přesně, co by měl dělat - patrně se Ti bude líbit na začátku delší mazlení a vzrušování, zkrátka "řádná předehra". Vrátí se Ti chuť a pak si myslím, že si dáš občas říct třeba i k rychlejším náruživějším akcím, jaké vyhovují jemu.

Tak to mám podobný problém, s tím rozdílem, že já na sex chuť mám, ale potřebuji předehru...Jsem s přítelem skoro 3 roky, sex s ním býval úžasný, ale v poslední době mazlení vynechává...Už jsem mu to řekla, že mi jeho něžnosti chybí, pomůže to ale jen krátce...

Někdy je chlap jako DUB. No, aspoň zabral na nějaký čas... :rolleyes:

Barborka napsal(a):

Lolík,
nevím, jestli ti pomůžu, ale poradila bych ti jednu věc: zkus se s ním domluvit, že na nějakou dobu budeš iniciátorem sexu jen ty. Když bude tohle platit, tak z tebe najednou spadne "strach", že po tobě bude zase něco chtít... Budeš vědět, že to je jen na tobě, jestli sex bude nebo nebude = tudíž v hlavě nebudeš mít blok a strach, nechuť... Zkus to, na mě to kdysy fungovalo.

Co se týká té další komplikace vašeho soužití, tak hned ze začátku se musí stanovit jasná pravidla. Tzn. asi, že mu nebudeš tolerovat to, co maminka. Jasně mu vysvětlit, že v tom bytě bydlíte oba, tak se také oba budete podílet na jeho chodu. Nájem a tak taky určitě platíte spolu ne? Prostě jste partneři, tak všechny povinnosti se musí dělit. Sám od sebe s tím nezačne, když je vychovanej jako mazánek (ono to je totiž děsně pohodlný nemuset nic dělat), ty pravidla musíš jasně udat ty.

Lolík:
Díky moc za radu. No, já jsem zkrátky ty pravidla na začátku nestanovila. Teď po skoro 4rokách bydlení se přítel bouří. Když si o tom povídáme, nechce nic slyšet. Říká, že všechny domácí práce má na starosti jen žena. A tváří se jak ho hrozně obtěžuju. Jeho názor, prý znám, no a tim to končí.
Dřív jsem to přecházela, nejsem ten "hádací" typ a on na tom hřeší.:-(
Jo, je pravda, že pohodlnej je, to jo!!! Jeho k něčemu dokopat, to je přímo psychologické umění...!

Lolík:
Nety, díky za radu. Já jsem mu tohle říkala, aby mi hned nesahal do kalhotek..., ale on to vyslechne a to je vše, tak nějak to zapomene. Zdůvodňuje to tim, že je to kvůli tomu, že "to " nemá často a prostě má chuť.
Je o docela dost let starší, měl přede mnou opravdu dost holek, ale fakt mi přijde, že přesto holkám vůbec, ale vůbec nerozumí.....Je prostě mimo.
A, že ta věta na začátku filmu Samotáři:"...muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy..."

Hm, rozmaznany "fracek". S takym chlapom chces planovat buducnost?????

Pravidla se musí stanovit hned na začátku. Teď po 4 letech to už bude asi těžší, ale nesmíš to vzdát nebo pak budeš "trpět" celej život ;).
Jak ti prosímtě odůvodní ten jeho názor, že "všechny domácí práce má na starosti žena"???? Nenech si to líbit. Řekni mu třeba, že v tom případě vydělávání peněz má na starosti muž (když domácí práce žena) a přestaň se finančně podílet na placení bytu a tak... Musíš s tím něco dělat a stát si za svým!!! Prostě mu to dej jasně najevo, že končí doba, kdy jsi mu dělala "služku"! Moc ti držím palce!

Nejsem ženská, ale čet jsem že nechuť k sexu může nastat když bereš antikoncepci.Zkus vysadit, po měsíci uvidíš.Psala to holka který to poradil gynekolog a opravdu to pomohlo!

faf napsal(a):

Hm, rozmaznany "fracek". S takym chlapom chces planovat buducnost?????

Lolík:
No, taky o tom, tak nějak pochybuju.....

Přesně jako já, jen s tím rozdílem, že já jsem vdaná 13 let a máme 2 děti. Na sex nemám ani pomyšlení,nepotřebuji ho. Beru 10 let antikoncepci a taky jsem v časopise četla, že to může být tím. Vysadit ji ale nemůžu, protože to bych otěhotněla, jen kdyby se na mě manžel podíval.
:lol:A stejně když ji vysadíš, tak to prý může trvat i rok, než se tvé tělo zbaví těch hormonů. Můj muž se s předehrami taky nezabývá. Dřív mi to vadilo,dnes už ne. Dnes si říkám,ať už je to za mnou. Čím dřív,tím líp. Taky mě štve,že to chce, když ještě děti pořádně nespí a ani se neobtěžuje zavírat dveře. Nesnáší totiž na noc zavřené dveře od ložnice,prý aby to větralo. Takže pokud na mě začne sahat a dveře jsou otevřený,tak ho upozorním,že nic nebude,protože nezavřel a děti ještě nespí. On samozřejmě pokračuje, protože mu jde jen o jeho blaho. Do mne vjede vztek,vynadám mu a je po sexu. Děti mají 10 a 12 let a zvláště dcera, hned jak uslyší, že zavíráme dveře,tak volá,proč ty dveře zavíráme (není blbá).
Mám ale doma jednu skvělou hračku, připravenou pro případ, že budu sama doma. Je na baterky a je skvělá. To co manžel nedokáže za půl roku, ona udělá za pár vteřin...:lol::lol::lol::lol::lol:

Barborka napsal(a):

Pravidla se musí stanovit hned na začátku. Teď po 4 letech to už bude asi těžší, ale nesmíš to vzdát nebo pak budeš "trpět" celej život ;).
Jak ti prosímtě odůvodní ten jeho názor, že "všechny domácí práce má na starosti žena"???? Nenech si to líbit. Řekni mu třeba, že v tom případě vydělávání peněz má na starosti muž (když domácí práce žena) a přestaň se finančně podílet na placení bytu a tak... Musíš s tím něco dělat a stát si za svým!!! Prostě mu to dej jasně najevo, že končí doba, kdy jsi mu dělala "služku"! Moc ti držím palce!

Lolík:
Prostě když ho porosim, jesli mi pomůže tak jednoduše odpoví: "ne." Já ho musim pořád o něco prosit, aby mi pomohl. Připomínat...atd. No, a když se pak něco stane, tak mi řekně: "no, jo, ale tys mi to nepřipoměla!! Jasně, říká to tak nějak se smíchem, a já to přejdu a nebo mu říkám, že mu všechno nebudu donekonečna připomínat, že je dospělej. No, ale tim to končí. Příště mi to řekne klidně zas.
Možná, že právě proto to vázne v tom našem mileneckém vztahu, protože milovat se v zrovné né ideálním vztaku, kde není spousta vyřešených věcí, prostě není jednoduchý.:(

Je, to fakt těžký. Není mu tak jednoduchý říct: "..tak a teď mi budeš pomáhat." Já mu to tak nějak taktně naznačim a on se hned urazí.

Hruštička napsal(a):

Přesně jako já, jen s tím rozdílem, že já jsem vdaná 13 let a máme 2 děti. Na sex nemám ani pomyšlení,nepotřebuji ho. Beru 10 let antikoncepci a taky jsem v časopise četla, že to může být tím. Vysadit ji ale nemůžu, protože to bych otěhotněla, jen kdyby se na mě manžel podíval.
:lol:A stejně když ji vysadíš, tak to prý může trvat i rok, než se tvé tělo zbaví těch hormonů. Můj muž se s předehrami taky nezabývá. Dřív mi to vadilo,dnes už ne. Dnes si říkám,ať už je to za mnou. Čím dřív,tím líp. Taky mě štve,že to chce, když ještě děti pořádně nespí a ani se neobtěžuje zavírat dveře. Nesnáší totiž na noc zavřené dveře od ložnice,prý aby to větralo. Takže pokud na mě začne sahat a dveře jsou otevřený,tak ho upozorním,že nic nebude,protože nezavřel a děti ještě nespí. On samozřejmě pokračuje, protože mu jde jen o jeho blaho. Do mne vjede vztek,vynadám mu a je po sexu. Děti mají 10 a 12 let a zvláště dcera, hned jak uslyší, že zavíráme dveře,tak volá,proč ty dveře zavíráme (není blbá).
Mám ale doma jednu skvělou hračku, připravenou pro případ, že budu sama doma. Je na baterky a je skvělá. To co manžel nedokáže za půl roku, ona udělá za pár vteřin...:lol::lol::lol::lol::lol:

Lolík :
No, to je docela síla s tou hračičkou.:lol: Uvidíme, uvidíme.....
Jo, ale souhlasim.
Moje mamka říká, že náš vztah (5 let) vypadá jako jejich 30letý. Prostě chybí nějaké to vzrušení, akce, zpestření....Sice s mamkou v málo v čem souhlasim, tady jí musim dát za pravdu. my se nehádáme, prostě žijeve vedle sebe, ale asi tomu něco chybí....

Lolik - je to pohodlný prevít.
Popros ho, ať něco udělá a když řekne ne, vykašli se na to taky a jdi si číst.
Až se zeptá, co bude k večeři, řekni - Já nemám hlad. Jestli Ty jo, tak si něco udělej. V lednici všechno potřebné je, protože JÁ jsem to nakoupila.

mashanka napsal(a):

Lolik - je to pohodlný prevít.
Popros ho, ať něco udělá a když řekne ne, vykašli se na to taky a jdi si číst.
Až se zeptá, co bude k večeři, řekni - Já nemám hlad. Jestli Ty jo, tak si něco udělej. V lednici všechno potřebné je, protože JÁ jsem to nakoupila.

Lolí:
Já jsem mu jednou řekla, že prostě nebudu pořád zbírat po bytě poházené fusekle a slipy a že mu je nevyperu. No a on na to řekl, že mu to neva, že ty věci mu vypere maminka, řikal to se smíchem. Já jsem se, ale nesmála. Když jsem se rozhodla, že prostě neumeju to nádobí a bláhově jsem si myslela, že ho to donutí, tak když se vyčerpala naše zásoba talířů a příborů, zkončilo to tim, že si umyl lžíci a talíř. No, a bylo hotovo. Jo, za těch 5 let vynesl koš tak 5x a to jsem mu to musela několikrát připomenout.Když jsem se ho ptala proč nevynesl koš, odpoví:"tys mi nepřipoměla!" Umyl nádobí jen tehdy, když jsem doma ležela se slepákem a zvracela v křečích. A to jsemmu musela ten den vyžehlit kahoty, takže mé žehlení probíhalo tím způsobem, že jsem odbíhala zvracet. Fak super.No a potom, druhej den mi řekl, že to nádobí co, je na odkapávači myl on, tak, že dnes už ho mýt nebude. Je pravda, že tohle mě už vakt naštvalo a to já jsem jinak v klidu. Takže mi musí být hodně špatně, aby něco udělal.
S tim vařením , je pravda, že moc nevyvařuju, to jo, takže tohle už občas praktikuju. To funguje. Protože hlad, to má a pořádnej. ;)
Řeknu vá, že on má takové štěstí, že je se mnou...
No a po tomhle po mě chce sex, já nejsem ledová královna...

Občas mi přijde, že ten chlap je mimozemšťan.:|

No tak u nás je to tak,že jediná práce.kterou doma vykonává muž je vynášení odpadků. Občas umyje nádobí,tak 1-2x za týden.
Máš jednu výhodu. Už jsi poznala,jaký je, aniž byste byli manželé. Tudíž jsi ušetřila peníze jak za svatbu, tak za rozvod. Já jsem na to bohužel přišla až po svatbě,takže si vše (do slova a do písmene) až na ty odpadky dělám sama. Tedy děti taky pomáhají.
Moje rada: Jdi od něho!!! Nikdy ho nezměníš a on nikdy nezačne dělat něco sám od sebe. Já se o to snažím už 13 let.Marně.
Švagrová si vzala chlapa, který šel do sněhu v teniskách řka, co to mám za manželku, když mi ani zimní boty nenachystá. A to jsou spolu 2 roky manželé a asi 6 let spolu chodili,ale nežili spolu.
A napadla mě ještě jedna věc: Běž ke kartáři. Ale k dobrému. ten ti řekne, jestli je to ten pravý a jak váš vztah dopadne. Já jsem u jednoho byla, protože jsem věděla o hodně věcech, které řekl a ony se opravdu splnily.No a dozvěděla jsem se, že se nerozvedu a jiného muže mít nebudu. Musím ještě říct, že jsem na tom jako ty a můj muž je mým prvním mužem vůbec.Takže si už moc asi neužiju a zůstanu věrná mé hračičce.

tak jako píše Hruštička, máš štěstí, že jsi to zjistila před miminkem a vdavkami. Já jsem tedy u kartářky byla (Sobotová, maminka Luďka Soboty) a ta mi kdysi řekla, že můj partner je to pravé, budeme spolu do aleluja atd. Další rok jsem dle její předpovědi otěhotněla (dlouholetá snaha - po společném soužití 8 let) a zjistila jsem, že otec mého dítěte je IDIOT - brzy co?
taky máme rychlosex, sáhne a hned jde na věc, ale pro mě je to lepší, mám to rychle za sebou. U tebe je to problém, když si ještě nemusíš takhle ničit život.

Být tebou si o tom všem (sex i domácnost) promluvím, buď tě vyslechne a pochopí nebo za to nestojí :(

Hruštička napsal(a):

No tak u nás je to tak,že jediná práce.kterou doma vykonává muž je vynášení odpadků. Občas umyje nádobí,tak 1-2x za týden.
Máš jednu výhodu. Už jsi poznala,jaký je, aniž byste byli manželé. Tudíž jsi ušetřila peníze jak za svatbu, tak za rozvod. Já jsem na to bohužel přišla až po svatbě,takže si vše (do slova a do písmene) až na ty odpadky dělám sama. Tedy děti taky pomáhají.
Moje rada: Jdi od něho!!! Nikdy ho nezměníš a on nikdy nezačne dělat něco sám od sebe. Já se o to snažím už 13 let.Marně.
Švagrová si vzala chlapa, který šel do sněhu v teniskách řka, co to mám za manželku, když mi ani zimní boty nenachystá. A to jsou spolu 2 roky manželé a asi 6 let spolu chodili,ale nežili spolu.
A napadla mě ještě jedna věc: Běž ke kartáři. Ale k dobrému. ten ti řekne, jestli je to ten pravý a jak váš vztah dopadne. Já jsem u jednoho byla, protože jsem věděla o hodně věcech, které řekl a ony se opravdu splnily.No a dozvěděla jsem se, že se nerozvedu a jiného muže mít nebudu. Musím ještě říct, že jsem na tom jako ty a můj muž je mým prvním mužem vůbec.Takže si už moc asi neužiju a zůstanu věrná mé hračičce.

Lolí:
Můj přítel umyl nádobí za těch 5 let asi tak 6x.No, je to fakt. Ale nevim jestli to dokážu. Člověk má najeté nějaké koleje a má tak trochu strach z budoucna. Byt je jeho. Bydlení u rodičů je na nic. Jsem tak trochu "kopyto" na úřady a on mi pomahá.
Teď sedí kousek ode mne a mile se na mě usmívá,ach jo,  je to těžký, byla by to asi pěkná podpásovka.
Je pravda, že se mi ta myšlenka občas objeví. Je to fakt prekérní situace. Ale pořád mi říká, že bych utíkala moc brzo a ty otázky: "...a co kdyby,..."
Je pravda, že pociťuju, a on to i řekl, že máme naprosto jiné výchovné metody. To by byly další problémy, kdyby jsme měli děti.

No pokud jsi teď na všechno sama,tak si uvědom, že až přijdou děti, tak bude ještě hůř. Nemysli si, že se něco změní. Nezmění. Chceš to tak mít celý život? Tak zůstaň.
Radím kartáře.
Ten, u kterého jsem byla mi říkal,že u něj byla holka, která chodila s klukem 5 let a měli naplánovanou svatbu na únor. On ale v kartách viděl,že on jí chodí za jinou ženskou. Ale neřekl jí to.Snažil se jí domluvit,ať svatbu zruší, ale nedala si říct.Tak ji alespoň o pár měsíců posunuli. No a hádej,co se stalo? V únoru mu sama přišla na nevěru a okamžitě se s ním rozešla. Představ si, kdyby to zjistila až po svatbě. Pak přišla ke kartáři a on jí předpověděl, že se hned na podzim vdá a otěhotní. A vše se do puntíku stalo. Seznámila se z klukem, během 2 měsíců byla svatba a brzy na to dítě. Úplně se prý změnila, dospěla a byla štastná.
No ale spousta z nich je šarlatánů.Tak bych se nejprve poptala kolem, než bych někoho navštívila.

Hruštička napsal(a):

No pokud jsi teď na všechno sama,tak si uvědom, že až přijdou děti, tak bude ještě hůř. Nemysli si, že se něco změní. Nezmění. Chceš to tak mít celý život? Tak zůstaň.
Radím kartáře.
Ten, u kterého jsem byla mi říkal,že u něj byla holka, která chodila s klukem 5 let a měli naplánovanou svatbu na únor. On ale v kartách viděl,že on jí chodí za jinou ženskou. Ale neřekl jí to.Snažil se jí domluvit,ať svatbu zruší, ale nedala si říct.Tak ji alespoň o pár měsíců posunuli. No a hádej,co se stalo? V únoru mu sama přišla na nevěru a okamžitě se s ním rozešla. Představ si, kdyby to zjistila až po svatbě. Pak přišla ke kartáři a on jí předpověděl, že se hned na podzim vdá a otěhotní. A vše se do puntíku stalo. Seznámila se z klukem, během 2 měsíců byla svatba a brzy na to dítě. Úplně se prý změnila, dospěla a byla štastná.
No ale spousta z nich je šarlatánů.Tak bych se nejprve poptala kolem, než bych někoho navštívila.

Lolík:
Díky mockrát za radu, je to fakt těžký.
Kartářům moc nevěřim a ani nerozumim, takže jak se znám asi natrefím na to špatného.
Je to těžký, ale ta myšlenka na ten rozchod se tu stále objevuje. Všechno by se šíleně zkomplikovalo. Máme nakoupený dohromady spousty nábytku, spotřěbičů, jeho rodina mi dává každý svátek, naroz.  a Vánoce docela dost peněz, zvykli si na mě, rozumím si s nimi. :/
Ale nesmím sedět a čekat. Taky mám takovou obavu a otázku: "..no a co když už jiného, lepšího nenajdu..?" je to děs.
Ale jinak stojí vždy při mě, když mám problémy snaží se je se mnou vyřešit....no, a pak se zase objeví ty jeho slova: "ne, nepomůžu ti,...ježiši už zase...nemysliš, že je zbytečný brát tu antikoncepci, když...."
Každopádně díky, budu silná a uvidíme.....ale rozhodně mu to neudělám, tak jednoduchý. Možná mu dám poslední šanci, ale pak se na to vy.....:)

Všem vám moc děkuji. Budu na tom všem co jste mi napsaly pracovat, a když to nepůjde, tak na to prdim a tradááááá....
Díky a mějte se:D

Lolik, preboha dievca, spamataj sa a nie ze od neho odid, ty od neho utekaj!!!! A to kozmickou rychlostou!
To snad nie je mozne, ake vedia byt zeny slepe a hluche a nehnevaj sa aj zbabele, vsak si s takym chlapom znicis zivot! Mas zehlit nohavice, ked ti je zle a vracias?! To nie je mimozemstan, to je absolutny necita.
Jezis, adrenalin mi stupol tak, ze asi prerazim plafon a urcite mi stupne aj horucka... Teda moj priatel je riadny chlap, ziadne zozenstene maciatko, ale ked som napriklad teraz chora, vari mi caje, robi jest a nemyslim, ze by mu co i len napadlo, ze by som mala cokolvek zehlit, prat alebo upratovat.
A ze tvoj priatel ti povie, ze ti nepomoze, ked ho o to poziadas? Vies si predstavit, ako bude tvoj zivot vyzerat s nim v buducnosti? Ze ked budete mat deti, na vsetko budes sama a este sa ti za to ani nijakeho uznania nedostane? A po druhe, nejde o ziadne pomahanie tebe, kto docerta urcil, ze to vsetko mas robit ty? Su to vase spolocne prace.
A co si ty sluzka, ze si povinna mu prat a zehlit, ked spolu zijete? Zivi ta on, tak ze nemas na praci nic ine, len starat sa o neho? ak ano, tak je to ok. Spamataj sa, nezijeme v stredoveku, nemusis trpiet pre chlapa, ktoreho vychovu zvrzala jeho mama....
fuj, je mi zle od zlosti.

Sorry Lolik, nic proti tebe, len neviem pochopit, ako inteligentna zena moze zit v takych podmienkach.

no to koukám jaký máte doma paka...

ale zkuste jim říct co chcete a jinak mu nebýt po vůli ať si uvědomý že to musí vyhovovat obě .... nepřipadáte si méněceně ?? a co s tím děláte ??

Ono to ale k ničemu není, říkat, co chci. Prostě se udělá, já jsem třeba rozdělaná a cítím, že kdyby ještě chvilku masíroval, tak bych byla taky, tak mu dám ruku na ono místo, ať ještě chvíli dělá a on jen párkrát zakrouží a konec. Jde do koupelny, já jsem nucená vytáhnout ze skříně kamaráda na baterky a je to. Jo a když se naskytne občas hádka, tak, třeba kvůli zaměstnání, protože pracujeme spolu, tak to stejně skončí u sexu, že nemám pořád chuť atd. Za všech okolností ať se jedná o cokoli za vše můžu já a sex. 2 roky po svatbě měl 2 ženský (nevím jestli s některou spal)a taky jsem za to mohla já. Prostě můj muž má mozek mezi nohama. A to se mě skoro pokaždé ptá, jaké to bylo, jestli se mi to líbilo. A co se mi má jako líbit? To že se do mě vybryndá a ze mě to teče ještě druhý den?
Omlouvám se za svůj projev,ale fakt mě to štve.
Někde jsem četla, že chlapi se mají chválit. No jo, ale za co? Mě snad někdo za něco pochválí? Ne. Všechno je bráno s naprostou samozřejmostí.

Já bych se ani nedivil kdyby jsi neněla chuť na sex po tom co předvádí ....

a jak taky mohla mít chuť když ti to ani nedodělá ... to by mě asi manželka (dnes ex ) zabila :-))))

nenech si to líbit určitě je dost chlapů kteří by se k tobě chovali mnohem líp ...

Lolík
poviem ti uprimne len to, ze si za to mozes sama. Sprava sa k tebe tak, ako mu dovolis. Nezabudni ze mas svoju cenu. Darmo mu dohovaras on to ma v ....na zaciatku ..., proste to neriesi. Naco by sa mal tym zaoberat, vzdy to spravis ty za neho. Proste je taky. Nenaucis ho to ked to nechce. Nema k tomu vztah. Ty ten vztah mas, ale citis sa vyuzivana a to ta hneva.

Dam ti malu radu, skus to a uvidis:
Napis si na papier uplne vsetko co ta na nom hneva, a potom napis co na nom obdivujes a mas velmi rada. Ked to budes mat, zamysli sa nad tym a zvaz ci od neho odides alebo nie.

Potom tu existuje este jedna alternativa, tj. delba prace.
Daj mu na starost urcite pracovne ulohy. Bude ich vykonavat len on, nie ty. Ty budes mat svoju polovicu. Hraje tu hru. Ak k tomu nepristupi, bal si kufre a adios...
Ver ze su aj lepsi chlapi.

Mám taky stejný problém, lehnu do postele a už se obávám toho, že sáhne zase na to stejné místo(do kalhotek) a že se budu muset přemáhat, abych to přetrpěla.Taky si myslím, že hodně dělá antikoncepce, takže vysazuji. Nějakou dobu jsem ji nebrala a bylo to lepší, pak jsem ji změnila a je to zase tak jak to bylo předtím.

Lolík napsal(a):

Barborka napsal(a):

Pravidla se musí stanovit hned na začátku. Teď po 4 letech to už bude asi těžší, ale nesmíš to vzdát nebo pak budeš "trpět" celej život ;).
Jak ti prosímtě odůvodní ten jeho názor, že "všechny domácí práce má na starosti žena"???? Nenech si to líbit. Řekni mu třeba, že v tom případě vydělávání peněz má na starosti muž (když domácí práce žena) a přestaň se finančně podílet na placení bytu a tak... Musíš s tím něco dělat a stát si za svým!!! Prostě mu to dej jasně najevo, že končí doba, kdy jsi mu dělala "služku"! Moc ti držím palce!

Lolík:
Prostě když ho porosim, jesli mi pomůže tak jednoduše odpoví: "ne." Já ho musim pořád o něco prosit, aby mi pomohl. Připomínat...atd. No, a když se pak něco stane, tak mi řekně: "no, jo, ale tys mi to nepřipoměla!! Jasně, říká to tak nějak se smíchem, a já to přejdu a nebo mu říkám, že mu všechno nebudu donekonečna připomínat, že je dospělej. No, ale tim to končí. Příště mi to řekne klidně zas.
Možná, že právě proto to vázne v tom našem mileneckém vztahu, protože milovat se v zrovné né ideálním vztaku, kde není spousta vyřešených věcí, prostě není jednoduchý.:(

Je, to fakt těžký. Není mu tak jednoduchý říct: "..tak a teď mi budeš pomáhat." Já mu to tak nějak taktně naznačim a on se hned urazí.

To je právě ono!!! Ty mu to prostě dovolíš!!! Ty mu to nesmíš jen taktně naznačovat nebo ho o něco prosit!!! Ty si to děláš sama, nedivím se mu, že s ničím nepomáhá, protože ty mu to opravdu toleruješ, tak na co by se vzdával pohodlí??? No řekni sama. To je potom těžký si stěžovat...

Lolík napsal(a):

Hruštička napsal(a):

No pokud jsi teď na všechno sama,tak si uvědom, že až přijdou děti, tak bude ještě hůř. Nemysli si, že se něco změní. Nezmění. Chceš to tak mít celý život? Tak zůstaň.
Radím kartáře.
Ten, u kterého jsem byla mi říkal,že u něj byla holka, která chodila s klukem 5 let a měli naplánovanou svatbu na únor. On ale v kartách viděl,že on jí chodí za jinou ženskou. Ale neřekl jí to.Snažil se jí domluvit,ať svatbu zruší, ale nedala si říct.Tak ji alespoň o pár měsíců posunuli. No a hádej,co se stalo? V únoru mu sama přišla na nevěru a okamžitě se s ním rozešla. Představ si, kdyby to zjistila až po svatbě. Pak přišla ke kartáři a on jí předpověděl, že se hned na podzim vdá a otěhotní. A vše se do puntíku stalo. Seznámila se z klukem, během 2 měsíců byla svatba a brzy na to dítě. Úplně se prý změnila, dospěla a byla štastná.
No ale spousta z nich je šarlatánů.Tak bych se nejprve poptala kolem, než bych někoho navštívila.

Lolík:
Díky mockrát za radu, je to fakt těžký.
Kartářům moc nevěřim a ani nerozumim, takže jak se znám asi natrefím na to špatného.
Je to těžký, ale ta myšlenka na ten rozchod se tu stále objevuje. Všechno by se šíleně zkomplikovalo. Máme nakoupený dohromady spousty nábytku, spotřěbičů, jeho rodina mi dává každý svátek, naroz.  a Vánoce docela dost peněz, zvykli si na mě, rozumím si s nimi. :/
Ale nesmím sedět a čekat. Taky mám takovou obavu a otázku: "..no a co když už jiného, lepšího nenajdu..?" je to děs.
Ale jinak stojí vždy při mě, když mám problémy snaží se je se mnou vyřešit....no, a pak se zase objeví ty jeho slova: "ne, nepomůžu ti,...ježiši už zase...nemysliš, že je zbytečný brát tu antikoncepci, když...."
Každopádně díky, budu silná a uvidíme.....ale rozhodně mu to neudělám, tak jednoduchý. Možná mu dám poslední šanci, ale pak se na to vy.....:)

To, že máte společné věci je sice trošku komplikace, ale ne taková, aby ses kvůli tomu bála rozejít. Podle toho, co píšeš, asi bude dělat naschvály a nebude to lehké, ale musíš být silná ted´než to bude ještě komplikovanější (např. dětmi atd.) Nebud´s někým jen ze zvyku!!! Už vůbec ne s někým takovým. On se nezmění, chápeš to? Člověk se dokáže změnit pouze pokud on sám chce a ten Tvůj NECHCE... 

Já mám podobnou zkušenost. Bývalý přítel mě nakonec málem přesvědčil, že nejsem normální já. Když mi ale řekl, ať si laskavě uvědomím, kde je moje místo (tím myslel u plotny, pračky a žehličky), řekla jsem si, že takhle prostě žít nechci, i kdybych měla být sama. Samozřejmě mi dával také za vzor svou maminku... :)  Ona sice ženská vytváří domov, s tím já souhlasím, ale nerovná se to oddanému samozřejmému sloužení. Mně by úplně stačilo, aby mi přítel slušně poděkoval např. za jídlo a nebral to jako samozřejmost. Nakonec mi nehezky VYNADAL, když neměl vyžehlené kalhoty (podotýkám, že ty kalhoty byly rovné jak prkno, ale on je chtěl mít jen z principu vyžehlené, protože se pak prý tak brzo neušpiní..), když jsem mu snídani udělala formou švédského stolu a ted chleba jsem mu "nebyla schopná ani namazat", atd.. Když jsem mu řekla, že to nestihám (měla jsem zkoušky), jestli by to nemohl udělat sám, urazil se a řekl mi "Proč JÁ bych to měl dělat?????"
Tak jsem od něj odešla. Nebylo to vůbec jednoduché, protože jsme také měli spousty společných věcí a hodně to bolelo. Myslela jsem si, že bez něj nebudu umět existovat...
Teď jsem moc ráda, že jsem to udělala. Nejen že jsem v sobě našla sílu a zjistila jsem, že sama taky dokážu žít, ale navíc jsem nakonec našla to, o čem jsem si myslela, že je jen utopie- přítele, který v domácnosti pomáhá a dokáže ocenit každičkou maličkost, kterou udělám. To se to pak o tu domácnost stará úplně jinak- s láskou a ne s nechutí.

Držím Ti palečky, ať se totéž poštěstí i Tobě.

Bože, holky. Vy jste ale s prominutím trdla! To nevíte, že k sexu mají mít chuť oba? A že když se jedna strana přemlouvá (sama, aby prostě měla "klid", tak to přetrpí), že se tím chuť na sex ještě víc udolá? Vás to, holky, baví - být nástrojem manželova uspokojení? A je vám jedno, že on přehlíží, jak to cítíte vy? To bych teda nemohla....tady nejde o sex, jde o to, že máte muže nemožné sobce s nulovou schopností se vcítit. Bohužel musím souhlasit s Michalem ve všem - můžete si za to samy, nejste si vědomy své ceny, necháte ty vaše nádhery zacházet příliš daleko. Trpíte jim chování králů a oni jsou zatím usmolenými ubožáky. Nic proti tomu, aby domácnost obstarávala jen žena, ale ten její muž by pak měl vydělat tolik, aby ona si mohla v klidu dovolit pomocnici....muž i žena by byli v manželství spokojení, nikdo by nebyl přetažený, mohli by si spolu v klidu někam vyjít, popovídat si při večeři, při tanečku a večer se hezky pomilovat.....No - nezapomínejte, že jste to vy, kdo trpí vašim mužům jejich nicnedělání a nebraní ohledů... A ještě dotaz na závěr - Holky, to chcete takhle prožít celý život? S pocitem služky, pradleny, kuchařky a děvky, která je po ruce vždy, když se muži zachce? Nechcete raději chlapa, který umí respektovat vaše "Ne, miláčku, teď nemám na milování chuť." Nechcete radši chlapa, který vám doma pomůže (nebo tu pomoc bude schopen zaplatit)?...je to na vás , holky, jen na vás...

To Rybička: Ty chlapi jsou fakt volové, někteří tedy...dobře, žes ho poslala do háje...

Lolík,
nemohli byste si třeba nějak rozdělit úkoly - dohodnout se, že třeba tento týden bude on vařit a ty uklízet apod. já vím že to zní šíleně, ale aby byly pevně stanovené hranice a nemohl se vymlouvat na nějaké "připomeň mi"... a když by to nesplnil, tak by se neměl na co vymlouvat ? Ale já si moc situaci ve které ty jsi nedovedu představit, mám skvělého manžela, takže prosím tuto radu ber s rezervou. Ono se to dobře radí jiným... Každopádně přeji úspěch ve "výchově".

Bety, Lolík: Starého psa novým kouskům nenaučíš...a dospělý chlap je totéž co starý pes....nemyslím, že tu hru na rozdělení úkolů bude hrát....možná se pokusí, ale určitě nevydrží....rozmazlený mamánek...od těch raději ruce pryč a nohy na ramena...

Si z tebe udělal zadarmo služku a objekt na uvolňování sexuálního napětí. Mazej rychle od něj, s ním tě, holka, štěstí nečeká. Je to sobec.

Správnej chlap má úžasný pocit právě z toho, když přivodí partnerce orgasmus, stejně jako je to opačně.  Takže souhlasím - sobec. A možná i pohodlnej.

Kam ten svět spěje. je to strašně smutné, že chlapi mají ženy jako nástroj pro svoji potřebu. Pokud je to tak všude,t ak se nedivím, že na většinehc fórech jsou ženy ze sexu neštastné.Je to možná i délkou vztahu,ale je to smutnéé

Hruštička napsal(a):

No tak u nás je to tak,že jediná práce.kterou doma vykonává muž je vynášení odpadků. Občas umyje nádobí,tak 1-2x za týden.
Máš jednu výhodu. Už jsi poznala,jaký je, aniž byste byli manželé. Tudíž jsi ušetřila peníze jak za svatbu, tak za rozvod. Já jsem na to bohužel přišla až po svatbě,takže si vše (do slova a do písmene) až na ty odpadky dělám sama. Tedy děti taky pomáhají.
Moje rada: Jdi od něho!!! Nikdy ho nezměníš a on nikdy nezačne dělat něco sám od sebe. Já se o to snažím už 13 let.Marně.
Švagrová si vzala chlapa, který šel do sněhu v teniskách řka, co to mám za manželku, když mi ani zimní boty nenachystá. A to jsou spolu 2 roky manželé a asi 6 let spolu chodili,ale nežili spolu.
A napadla mě ještě jedna věc: Běž ke kartáři. Ale k dobrému. ten ti řekne, jestli je to ten pravý a jak váš vztah dopadne. Já jsem u jednoho byla, protože jsem věděla o hodně věcech, které řekl a ony se opravdu splnily.No a dozvěděla jsem se, že se nerozvedu a jiného muže mít nebudu. Musím ještě říct, že jsem na tom jako ty a můj muž je mým prvním mužem vůbec.Takže si už moc asi neužiju a zůstanu věrná mé hračičce.

Hruštičko, já si tedy tou kartářkou nejsem jistá ani u tebe. Váš vztah s manželem mi nepřijde spokojený. Co když se kartářka spletla a ty sis mohla najít jiného a lepšího muže? Co když ses tím, žes uvěřila kartářce připravila o štěstí s jiným partnerem? Vím moc dobře, že máš děti, ale žít v nešťastném manželství takovou dobu?

Lolík, já být na tvém místě utekla bych od toho chlapa co nejdřív to půjde. Jestliže teď máte problémy a nezvládáte je a navíc máte problémy v sexu bude se to časem stupňovat a až přijdou děti bude to o to složitější. Já s manželem měla ty samé problémy od začátku našeho vztahu. Nechtěl moc pomáhat v domácnosti, musela jsem se ho pořád o něco prosit, narozdíl od tvého přítele alespoň někdy pomohl. Ale nerad a s řečma. Když jsme o tom mluvili, nikdy to nebral jako problém.  Projevilo se to i v sexuálním životě, já na něj neměla už takovou chuť. Teď máme 2 letého synka a už rok spolu nespíme. Protože já nechci. Naštěstí mě toleruje, a je mi věrný. I když synka hlídá, občas mi s něčím pomůže, pořád vidím to, že vše dělá nerad, nikdy sám od sebe nebo přijde když už mám vše hotové a zeptá se zda nemůže pomoct. Pořád tvrdí, že je to malichernost abych ho neměla ráda, nebo nechtěla kvůli tomu že mi nepomáhá a že já jsem ta divná. Ale koukám, že i chlapi se zastávají takových žen jako já. Ale teď jsem zabočila do mého problému - budu se muset asi taky vypovídat ve vlastním tématu.
Takže závěrem: pokud máš pochybnosti už teď jdi od toho vztahu. Pokud na vše říká rezolutně NE už několik let asi už s ním moc nehneš. Buď silná, určitě vše zvládneš a najdeš si chlapa, který tě bude respektovat se vším všudy.

teda já musím souhlasit s Evou

Jamoona napsal(a):

Hruštička napsal(a):

No tak u nás je to tak,že jediná práce.kterou doma vykonává muž je vynášení odpadků. Občas umyje nádobí,tak 1-2x za týden.
Máš jednu výhodu. Už jsi poznala,jaký je, aniž byste byli manželé. Tudíž jsi ušetřila peníze jak za svatbu, tak za rozvod. Já jsem na to bohužel přišla až po svatbě,takže si vše (do slova a do písmene) až na ty odpadky dělám sama. Tedy děti taky pomáhají.
Moje rada: Jdi od něho!!! Nikdy ho nezměníš a on nikdy nezačne dělat něco sám od sebe. Já se o to snažím už 13 let.Marně.
Švagrová si vzala chlapa, který šel do sněhu v teniskách řka, co to mám za manželku, když mi ani zimní boty nenachystá. A to jsou spolu 2 roky manželé a asi 6 let spolu chodili,ale nežili spolu.
A napadla mě ještě jedna věc: Běž ke kartáři. Ale k dobrému. ten ti řekne, jestli je to ten pravý a jak váš vztah dopadne. Já jsem u jednoho byla, protože jsem věděla o hodně věcech, které řekl a ony se opravdu splnily.No a dozvěděla jsem se, že se nerozvedu a jiného muže mít nebudu. Musím ještě říct, že jsem na tom jako ty a můj muž je mým prvním mužem vůbec.Takže si už moc asi neužiju a zůstanu věrná mé hračičce.

Hruštičko, já si tedy tou kartářkou nejsem jistá ani u tebe. Váš vztah s manželem mi nepřijde spokojený. Co když se kartářka spletla a ty sis mohla najít jiného a lepšího muže? Co když ses tím, žes uvěřila kartářce připravila o štěstí s jiným partnerem? Vím moc dobře, že máš děti, ale žít v nešťastném manželství takovou dobu?

Já jsem u kartáře byla teprve vloni na podzim.
Ale abych svého muže jenom nehanila, tak musím napsat i kladné stránky: Nepije, nekouří, do hospody nechodí, nebije mne ani děti ( což je snad normální), vymýšlí pro nás různé výlety a je celkem kliďas.
No a abych pravdu řekla, i kdybychom se někdy rozešli, stejně bych jiného muže nehledala. Asi bych zůstala sama. Ale na rozvod to u nás v žádném případě není. Prostě žijeme život vedle sebe a ne spolu,jak mi také kartář řekl. Odhalil celou moji povahu i vztahy v rodině, takže věřím.
Přeji hezký den a děkuji.

Hruštičko, a když to s ním jinak celkem jde, nedá se s ním mluvit i o sexu? Víš, nějak opatrně...třeba jen má nějaký komplex z kdysi...třeba o sexu doma nemluvili, styděli se za něj, brali to jako "po*n" nutnou fyzickou potřebu (jako třeba vyměšování)...Já stejně nerozumím tomu, že tohle chceš snášet, dokud vás smrt nerozdělí....A na kartáře zase taky tak nedej, používej svou hlavu. Já věřím, že každému se osud snaží linkovat život, dává nám různé překážky do cesty, různé výzvy (to je dneska tak moderní slovo:)....a je na nás, jak silou své osobnosti s těmi překážkami a výzvami naložíme. Někdo zůstane trpně sedět v koutku a snáší svůj osud s pokorou, někdo se mu postaví, vezme si poučení do budoucna....Hruštičko, i tvůj osud je na tobě. Jestli máš muže jinak ráda, protože má dost dobrých vlastností, tak já bych zkusila i poradnu, protože v tom něco nehraje...

Jestli není zvyklý o sexu mluvit, způsobíš mu tím velkou újmu, protože se totálně zabejčí. Chlapi dokážou kvůli tomu způsobit cirkus.

Hmm....to má Nety pravdu. Chtělo by to nějak šikovně, aby se tě nelek´ a nepřestal komunikovat vůbec....hmmm...zapeklitá věc...tohle jsem s žádným mužským nezažila.....(zas mě napadá to "jaká byla, takový přišel"...že by to sedělo i na sex?)

Já jsem se takhle jednou snažila jednoho partnera rozmluvit o problémech v sexu a případně, co by se nám tak líbilo... Absolutně nebylo možné, buď prostě o tom chlap bez problémů od začátku komunikuje a nebo to z něj nedostanete. Jen pro poučení - zkoušela jsem fintu, s jeho kamarádem jsme před ním začali o sexu otevřeně hovořit, a dopadlo to tak, že se stejně nezapojil a ještě jsem byla pomalu za koště, že mluvím s někým o tom, kde by se mi to třeba líbilo zkusit. Takže tohoto se vyvarujte. Nejen, že jim vadí o tom mluvit, ale bude jim vadit ještě víc, když o tom budete mluvit byť před nimi s kýmkoli dalším.  To byl hrozný pokus :-)))

jejda - nety, to jsi teda odvážná... kdybych o sexu mluvila s kamarádem - no, vlastně nevím, co by ten můj udělal, ale asi bych to ani nezkoušela... teda nezkusila...

Povbídám, to byl společný kamarád a domluvili jsme se takhle na něj, jako poslední zoufalý pokus ho rozmluvit. Absolutně vůbec. Odvážná jsem, ve finále jsem ho i dovážně opustila :D Měl si se mnou víc povídat o sexu :P:D

to máš pravdu...já zas tak odvážná nejsem - můj jediný sexuální partner je můj muž - a doufám, že u toho taky neodvážně zůstanu :)

Nety taky můžu mluvit o všem, ale nelíbilo by se mi kdyby tohle probírala "se společným " kamarádem přišlo by mi to že ho chceš do postele ...

já něco klidně proberu s kamarádem, ale manžel by u toho být nesměl... a tady s váma - to je jako bych si psala deníček :)

Omlouvám se neměla jsem přístup na net, tak jsem docela zaspala a koukám kolik tady přibilo vzkazů a rad.

Opravdu se všemi s vámi souhlasim, přiznávám, že si za to můžu vlastně sama. Je pravda, že tohle bylo už na začátku, a vlastně ani nechápu, proč jsem byla tak slepá a hluchá. Možná, že to je tím, že pocházím z rodiny, kde se docela často hádalo a křičelo, možná, že mám k vůli tomu jakousi averzi, jsem uťápnutá a nechám se často ovlivňovat. Vlastně poslední rok až dva, jsem si všimla jak se chová a začalala jsem si to teprve teď uvědomovat. Možná jsem chtěla být přesný opak jeho bývalé (teď vidím, že k tomu měla důvod).
Teď to všechno vidim.
Ale přes tohle ho mám ráda, ale.....přitom hrozně toužim po volnosti. Hrozně moc.... Občas už nemám vůbec sílu.

No, teď za ten týden vám mohu říct jak to popojelo. Mluvili jsme o tom, říkala jsem mu co cítim a že ten náš problém je možná v tom, že nejsem zas tak spokojená s jeho přístupem. No a dopadlo to, že se o tom nechce bavit.  A že stejně chci slyšet jen to, že mi má a bude pomáhat...No a to je celý. Přijeli jsme k jeho rodičům, a debata byla ukončena. Jo, ten večer a ještě druhý den se snažil, hladil mě, laskal ve vlasech, objal mě.....no, ale jak vzpomínám na včerejšek....měl v hlavě už jen ty kalhotky. :P:( Tak já to fakt vzdávám.
Cítim až to udělám jak mi bude nádherně, jak se mi uleví, a budu moct normálně žít....Doufám

Lolik:
ty se s nim teda rozejdeš? Podle poslední věty to tak chápu...

Barborka napsal(a):

Lolik:
ty se s nim teda rozejdeš? Podle poslední věty to tak chápu...

No, ještě si o tom nějak popovídáme, protože jsme to po příjezdu k rodičům nedořešili, a pak uvidim. Není a nebude to jednoduchý, ale prostě cítím, že jsem to měla udělat  dávno. Bude všechno daleko složitější, ale přitom i jednodušší. Vy jste mi dali jakejsi "kopanec" abych se probudila. Nesmim dál sedět a čekat, chápu to.
Asi bych to měla udělat a bez řečí, co? Já jsem si to v mysli říkala už dřív, ale pořád jsem zůstala a mlčela. Ten "kopanec" jsem fakt potřebovala. Nemám skoro žádnou skušenost s chlapama. Před tímto jsem měla ještě horšího, nesměla jsem nikdy říct svůj názor, musela jsem poslouchat jen jeho, dokonce mě i vydíral....a řeknu vám, že to bylo peklo. Pak jsem si našla tadytoho a byl to super, nechal mě dýchat a říct svůj názor....takže je to docela pokrok, ale...vždycky je tu to ale....

Kdysy jsem našla (náhodou, nejsem ten typ co prohledává) nějakej dopis co mu psala jakási bejvalka (buhví jaká, měl jich hróóózně moc) a bylo v něm napsáno, že je naprosto nespolehlivej chlap, zahleděnej sám do sebe, všechno ví a všechno zná, a že lituje holku, která si ho jednou vezme, ovšem jestli se tak stane....tenkrát jsem to nechápala....teď pozoruji jakousi podobnost.:|

A jak dlouho jste spolu? Kolik vám je?
Moc ti držím palce!!!

Barborka napsal(a):

A jak dlouho jste spolu? Kolik vám je?
Moc ti držím palce!!!

Chodíme spolu 5let a bydlíme skoro 4roky.
Mě je 23 a přítelovi 35let. Asi už jsem to psala, ale neva.
Bydlel skoro 9let sám, ale přesto vysel na mamince a má zajetej jakejsi režim, měnit se mu to nechce.
Ty bláho vždyť já nebudu mít kde bydlet,ale je potřeba se postavi na vlastní nohy, ne?
Asi bych to měla udělat,co? Díky všem...

Ano, je potřeba stát na vlastních nohách. Možná jsi případ pro psychoterapeuta...říkám to proto, že jsem taky neměla dětství nic moc a na tom jsem stavěla svůj další život. Na svých zkušenostech, na podřizování se, na nevážení si sebe sama, na strachu projevit se, na strachu z toho, že mě partner odmítne, když se projevím....časem jsem se dostala k psychoterapii a řeknu ti, měla jsem tam jít už dřív....člověk pak chápe, proč dělá věci nepochopitelné a zjistí i to, jak se tomu má bránit. Přeju ti hodně odvahy do života. Ahojda
PS: A to, že přítel bydlel 9 let sám a visel přitom na matce, to nevěstí nic dobrého....bydlení nějak vymyslíš...a tady někde jsem četla citát "JAKÁ BYLA, TAKOVÝ PŘIŠEL" Když jsem o tom přemýšlela, dávám zapravdu. Manželství se mi nevyvedlo, byla jsem zakřiknutá, nesvá, nechávala se ovlivnit manželem.....zároveň jsem cítila touhu po svobodě (on hrozně žárlil)....manželství se mi rozpadlo, ale ta psychoterapie mě posunula o značný kus dopředu (řekla bych) a teď mám chlapa o moc lepšího....a to třeba ještě není konec :) Co "třeba"? To "určitě" není konec...vývoj jde kupředu. Jsi mladinká, život máš před sebou. Pa pa.

Eva36 napsal(a):

Ano, je potřeba stát na vlastních nohách. Možná jsi případ pro psychoterapeuta...říkám to proto, že jsem taky neměla dětství nic moc a na tom jsem stavěla svůj další život. Na svých zkušenostech, na podřizování se, na nevážení si sebe sama, na strachu projevit se, na strachu z toho, že mě partner odmítne, když se projevím....časem jsem se dostala k psychoterapii a řeknu ti, měla jsem tam jít už dřív....člověk pak chápe, proč dělá věci nepochopitelné a zjistí i to, jak se tomu má bránit. Přeju ti hodně odvahy do života. Ahojda
PS: A to, že přítel bydlel 9 let sám a visel přitom na matce, to nevěstí nic dobrého....bydlení nějak vymyslíš...a tady někde jsem četla citát "JAKÁ BYLA, TAKOVÝ PŘIŠEL" Když jsem o tom přemýšlela, dávám zapravdu. Manželství se mi nevyvedlo, byla jsem zakřiknutá, nesvá, nechávala se ovlivnit manželem.....zároveň jsem cítila touhu po svobodě (on hrozně žárlil)....manželství se mi rozpadlo, ale ta psychoterapie mě posunula o značný kus dopředu (řekla bych) a teď mám chlapa o moc lepšího....a to třeba ještě není konec :) Co "třeba"? To "určitě" není konec...vývoj jde kupředu. Jsi mladinká, život máš před sebou. Pa pa.

Jojo, má to něco do sebe. Prošla jsem si hodně věcma, nebylo to jednoduchý. Asi to dělám už nevědomky, teď bojuji a snažím se prosadit si svůj názor. Ale asi to jde pomalu a přítel se bouří.
Díky za radu, budu bojovat, budu se snažit....bude to težký a budu na to sama.

fakt takovej případ neznám ... je fakt divnej

Nety: od té doby co se náhodné přítelkyně proměnily na trvalé přítekyně a manželky tak ani nepamatuju, že by se řešil sex i jen mezi známýma (nevím jak u holek) ale asi byli všichni spokojeni nebo už se přestali vychloubat :-))):P

Lolí napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Ano, je potřeba stát na vlastních nohách. Možná jsi případ pro psychoterapeuta...říkám to proto, že jsem taky neměla dětství nic moc a na tom jsem stavěla svůj další život. Na svých zkušenostech, na podřizování se, na nevážení si sebe sama, na strachu projevit se, na strachu z toho, že mě partner odmítne, když se projevím....časem jsem se dostala k psychoterapii a řeknu ti, měla jsem tam jít už dřív....člověk pak chápe, proč dělá věci nepochopitelné a zjistí i to, jak se tomu má bránit. Přeju ti hodně odvahy do života. Ahojda
PS: A to, že přítel bydlel 9 let sám a visel přitom na matce, to nevěstí nic dobrého....bydlení nějak vymyslíš...a tady někde jsem četla citát "JAKÁ BYLA, TAKOVÝ PŘIŠEL" Když jsem o tom přemýšlela, dávám zapravdu. Manželství se mi nevyvedlo, byla jsem zakřiknutá, nesvá, nechávala se ovlivnit manželem.....zároveň jsem cítila touhu po svobodě (on hrozně žárlil)....manželství se mi rozpadlo, ale ta psychoterapie mě posunula o značný kus dopředu (řekla bych) a teď mám chlapa o moc lepšího....a to třeba ještě není konec :) Co "třeba"? To "určitě" není konec...vývoj jde kupředu. Jsi mladinká, život máš před sebou. Pa pa.

Jojo, má to něco do sebe. Prošla jsem si hodně věcma, nebylo to jednoduchý. Asi to dělám už nevědomky, teď bojuji a snažím se prosadit si svůj názor. Ale asi to jde pomalu a přítel se bouří.
Díky za radu, budu bojovat, budu se snažit....bude to težký a budu na to sama.

Loli, neboj se být svá a nedělej nic proti svému přesvědčení. Stůj si za tím, co cítíš. Člověk není beran, může názor i změnit, pak není potřeba tvrdohlavě si stát za tím názorem původním. Změnou názoru se nikdo neshodí. Ale jestli existují témata, kdy se prostě s přítelem neshodnete, a on nehodlá respektovat názor tvůj, když tebe se problematika přímo dotýká, tak se nenech vmanipulovat do toho, abys mu ustoupila. Něco jiného je, kdyby on třeba chtěl chodit do kroužku sběratelů ubrousků a ty jsi s tím nesouhlasila...to by byla blbost chtít ho mít doma, když miluje ubrousky :) Ale myslím, že to ti je jasné. Každý má právo na svůj život, na svoje koníčky, a taky na respekt od druhého. Zkrátka tvůj názor na sex je ten, že se nezačíná hrabáním se v kalhotkách, tak on by se měl snažit to pochopit. Na druhou stranu, pokud je spíš ten typ "hned do kalhotek", proč mu někdy nevyjít vstříc? (Ale neříkám přetvařovat se, to na tebe ta chuť musí přijít taky....jinak by to vedlo jen k tomu, že příště by se ti chtělo ještě míň a ještě míň, až by se ti nechtělo vůbec.)...Jestli se neshodnete, nenajdete tu zlatou střední cestu, tak by bylo lepší hledat partnera, se kterym budu lepe souznit... tak uz to v zivote chodi a nic neni na vecne casy. Hodne viry v sebe ti preji a hodne schopnosti umet se vcitit do druheho a zaroven se umet spravne zdrave prosadit. Ahojda.

vašek napsal(a):

fakt takovej případ neznám ... je fakt divnej

Nety: od té doby co se náhodné přítelkyně proměnily na trvalé přítekyně a manželky tak ani nepamatuju, že by se řešil sex i jen mezi známýma (nevím jak u holek) ale asi byli všichni spokojeni nebo už se přestali vychloubat :-))):P

Nejde o řešení sexu, ale šlo o takové to odtabuizování tohoto tématu.  Myslíš, že před kamarádama budu řešit, co přesně mám ráda? Tak to zase ne... :) Ale to byly jen třeba takové představy - že jeden řekl, jak by se mu líbilo přijít domů, ženská by něco dělala a on by ji od toho odloudil...nebudu to tady rozepisovat. Nešlo o pikantnosti, ale spíš o prostředí a o to, rozmluvit o tom někoho třetího, ukázat, že se o tom dá mluvit naprosto v pohodě. No, hotová sebevražda....:rolleyes:

Eva36 napsal(a):

Lolí napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Ano, je potřeba stát na vlastních nohách. Možná jsi případ pro psychoterapeuta...říkám to proto, že jsem taky neměla dětství nic moc a na tom jsem stavěla svůj další život. Na svých zkušenostech, na podřizování se, na nevážení si sebe sama, na strachu projevit se, na strachu z toho, že mě partner odmítne, když se projevím....časem jsem se dostala k psychoterapii a řeknu ti, měla jsem tam jít už dřív....člověk pak chápe, proč dělá věci nepochopitelné a zjistí i to, jak se tomu má bránit. Přeju ti hodně odvahy do života. Ahojda
PS: A to, že přítel bydlel 9 let sám a visel přitom na matce, to nevěstí nic dobrého....bydlení nějak vymyslíš...a tady někde jsem četla citát "JAKÁ BYLA, TAKOVÝ PŘIŠEL" Když jsem o tom přemýšlela, dávám zapravdu. Manželství se mi nevyvedlo, byla jsem zakřiknutá, nesvá, nechávala se ovlivnit manželem.....zároveň jsem cítila touhu po svobodě (on hrozně žárlil)....manželství se mi rozpadlo, ale ta psychoterapie mě posunula o značný kus dopředu (řekla bych) a teď mám chlapa o moc lepšího....a to třeba ještě není konec :) Co "třeba"? To "určitě" není konec...vývoj jde kupředu. Jsi mladinká, život máš před sebou. Pa pa.

Jojo, má to něco do sebe. Prošla jsem si hodně věcma, nebylo to jednoduchý. Asi to dělám už nevědomky, teď bojuji a snažím se prosadit si svůj názor. Ale asi to jde pomalu a přítel se bouří.
Díky za radu, budu bojovat, budu se snažit....bude to težký a budu na to sama.

Loli, neboj se být svá a nedělej nic proti svému přesvědčení. Stůj si za tím, co cítíš. Člověk není beran, může názor i změnit, pak není potřeba tvrdohlavě si stát za tím názorem původním. Změnou názoru se nikdo neshodí. Ale jestli existují témata, kdy se prostě s přítelem neshodnete, a on nehodlá respektovat názor tvůj, když tebe se problematika přímo dotýká, tak se nenech vmanipulovat do toho, abys mu ustoupila. Něco jiného je, kdyby on třeba chtěl chodit do kroužku sběratelů ubrousků a ty jsi s tím nesouhlasila...to by byla blbost chtít ho mít doma, když miluje ubrousky :) Ale myslím, že to ti je jasné. Každý má právo na svůj život, na svoje koníčky, a taky na respekt od druhého. Zkrátka tvůj názor na sex je ten, že se nezačíná hrabáním se v kalhotkách, tak on by se měl snažit to pochopit. Na druhou stranu, pokud je spíš ten typ "hned do kalhotek", proč mu někdy nevyjít vstříc? (Ale neříkám přetvařovat se, to na tebe ta chuť musí přijít taky....jinak by to vedlo jen k tomu, že příště by se ti chtělo ještě míň a ještě míň, až by se ti nechtělo vůbec.)...Jestli se neshodnete, nenajdete tu zlatou střední cestu, tak by bylo lepší hledat partnera, se kterym budu lepe souznit... tak uz to v zivote chodi a nic neni na vecne casy. Hodne viry v sebe ti preji a hodne schopnosti umet se vcitit do druheho a zaroven se umet spravne zdrave prosadit. Ahojda.

Jo moc děkuji.:) Je to zvláštní. Dopusud jsem se tak nějak přetvařovala a chovala se, že je vše OK(asi nevědomky). Všichni přeci říkali:"vy jste tak správnej pár, sluší vám to....atd." Možná někde uvnitř jsem pociťovala, že s tím zas až tak nesuhlasim, ale ihned jsem tuto myšleku zničila. Nenechtěla jsem si to připustit, asi to tak bude.
Je pravda, že náš vztah je poslední dobou divný, není to to krásný souznění, ale tak jak řekla mamka:"vždyť váš vztah vipadá jako náš, ale vy jste spolu 5 let, ale my skoro 35let, nezdá se ti?..."
Je to zvláštní, teď bojuji se vším, jsem z toho zmatená. Sice s mamkou si zas až tak nerozumim, tak ač nerada jí musim dát za pravdu.
Prostě něco tomu asi chybí, nějaká ta jiskra a přítel tu, která tam ještě malinká zůstala, hasí...
Přítel vůbec netuší, že tohle cítim. Vždy když si o tom chci promluvit, tak nemá čas, je ospalý, nemá náladu, a nebo to prostě nechce slyšet....atd. Jediný problém o kterým ví a ten jediný si připouští, je ten o tom sexu. Vůbec (a to jsem mu to říkala) nechce slyšet, že to může souviset s jeho přístupem a chováním.
Jo, no jinak má tóóólik volnosti, že mu to až závidim. Doma ho vůbec nedržim,a oba máme své koníčky a je to OK. Vlastně ani nevim, co celý den dělá, občas se vracel domů z práce v 22:00, neřekla jsem ani muk.
Sestra si mylí, že má nějakou jinou, nevěří mu ani slovo. No a já vlastně nevim...

Nety

tak to jo :-)) jinak bych volal Chocholouškovi :-)) no co když neměl zájem, má smůlu :-)))

když si najdeš jen samé puritány :-))))))))))))))) a pak s divíš :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))

to Lolík: Tak to je, myslím, problém, když přítel nechce komunikovat....Je potřeba vystihnout správný čas, kdy se mu bude chtít mluvit, nebo se dohodnout, že mu chceš něco říct a jestli by kupříkladu zítra v 19,00 měl na tebe půl hodinu čas....jestli nechce slyšet, nemá náladu atd....tak si sám kope svůj hrob ve vašem vztahu....jestli má jinou, nebo ne, to bych neřešila. Mně to v manželství říkali mnozí o mém muži také (a asi měli pravdu)...já spíš řešila, že se mi nelíbí, že je sobecký, líný, nezodpovědný....a snažila jsem se mu to nějak předestřít, že takhle už žít nechci...zároveň jsem se ho ptala na to, co se jemu nelíbí na mně, snažila jsem se vztah zachránit, ale on byl zabedněný jako dítě. Jestli i tvůj partner bude jen opakovat, že nemá náladu se bavit, je ospalý atd.....tak to vidím špatně. Děvče, uvědom si svou cenu a to, že tvoje partnerství bude vždy takové, jaké si ho uděláš. Když příteli různé věci, které tě zraňují, neumíš říct, vysvětlit (nebo on to případně slyšet nechce, nebo tě vyslechne, ale stejně si dál jede po svém)....tak není nikde psáno, že s ním musíš zůstat....jsou i jiní muži. Muži, kteří tě vyslechnou rádi, budou tě mít rádi pro to, jaká jsi, že jsi svá, zkrátka muži, kteří tě budou brát jako osobnost. Zvaž, jestli váš vztah má perspektivu. A kdyby náhodou neměl, nehledej hned náhradu. Nebo nenechávej rozchod s ním na dobu, až někoho budeš mít....Ten mezičas mezi vztahy se dá velmi dobře zúročit - dojde ti, co od života chceš, co ty nabízíš, jakého muže si představuješ, co můžeš tolerovat a co už je za tou pomyslnou hranicí...najdeš si svoje přátele a koníčky a budeš mít jasnější představu o životě a nenecháš se mást nějakým mužským, že ty jsi ta špatná, protože ty stejně jen nakonec chceš, aby ti on pomáhal....

Dokelu, vsak to uz potom ani nie je o partnerstve, nie? Asi som naivna, ale ja si partnera predstavujem ako cloveka, ktory tu je pre mna. Ak by mi raz povedal, ze nema naladu riesit "moje" problemy vo vztahu, asi sa vazne zamyslim nad tym, ci mi stoji za to. Vsak partneri su dvaja ludia, co ziju spolu a nie vedla seba...
Mne sa tiez obcas nepaci to, co pocujem od svojho priatela ( staznosti na moje spravanie vo vztahu ) ale vypocujem si to a zamyslim sa, o tom to je. Ak mi na nom zalezi, zalezi mi aj na jeho spokojnosti, od toho sa odvija "nasa" spokojnost v tom vztahu.
A Lolik, chce to len uvedomenie si vlastnej hodnoty a najdes takeho chlapa, co ta bude na rukach nosit., ver mi. Len to chce byt aj trosku potvora a stanovit si hranice, za ktore neustupis. Uvedomit si, ako chces aby tvoj vztah vyzeral a ist si za tym.

faf napsal(a):

Dokelu, vsak to uz potom ani nie je o partnerstve, nie? Asi som naivna, ale ja si partnera predstavujem ako cloveka, ktory tu je pre mna. Ak by mi raz povedal, ze nema naladu riesit "moje" problemy vo vztahu, asi sa vazne zamyslim nad tym, ci mi stoji za to. Vsak partneri su dvaja ludia, co ziju spolu a nie vedla seba...
Mne sa tiez obcas nepaci to, co pocujem od svojho priatela ( staznosti na moje spravanie vo vztahu ) ale vypocujem si to a zamyslim sa, o tom to je. Ak mi na nom zalezi, zalezi mi aj na jeho spokojnosti, od toho sa odvija "nasa" spokojnost v tom vztahu.
A Lolik, chce to len uvedomenie si vlastnej hodnoty a najdes takeho chlapa, co ta bude na rukach nosit., ver mi. Len to chce byt aj trosku potvora a stanovit si hranice, za ktore neustupis. Uvedomit si, ako chces aby tvoj vztah vyzeral a ist si za tym.

Jo jo beru tě za slovo. Díky vám všem...

Eva36 napsal(a):

to Lolík: Tak to je, myslím, problém, když přítel nechce komunikovat....Je potřeba vystihnout správný čas, kdy se mu bude chtít mluvit, nebo se dohodnout, že mu chceš něco říct a jestli by kupříkladu zítra v 19,00 měl na tebe půl hodinu čas....jestli nechce slyšet, nemá náladu atd....tak si sám kope svůj hrob ve vašem vztahu....jestli má jinou, nebo ne, to bych neřešila. Mně to v manželství říkali mnozí o mém muži také (a asi měli pravdu)...já spíš řešila, že se mi nelíbí, že je sobecký, líný, nezodpovědný....a snažila jsem se mu to nějak předestřít, že takhle už žít nechci...zároveň jsem se ho ptala na to, co se jemu nelíbí na mně, snažila jsem se vztah zachránit, ale on byl zabedněný jako dítě. Jestli i tvůj partner bude jen opakovat, že nemá náladu se bavit, je ospalý atd.....tak to vidím špatně. Děvče, uvědom si svou cenu a to, že tvoje partnerství bude vždy takové, jaké si ho uděláš. Když příteli různé věci, které tě zraňují, neumíš říct, vysvětlit (nebo on to případně slyšet nechce, nebo tě vyslechne, ale stejně si dál jede po svém)....tak není nikde psáno, že s ním musíš zůstat....jsou i jiní muži. Muži, kteří tě vyslechnou rádi, budou tě mít rádi pro to, jaká jsi, že jsi svá, zkrátka muži, kteří tě budou brát jako osobnost. Zvaž, jestli váš vztah má perspektivu. A kdyby náhodou neměl, nehledej hned náhradu. Nebo nenechávej rozchod s ním na dobu, až někoho budeš mít....Ten mezičas mezi vztahy se dá velmi dobře zúročit - dojde ti, co od života chceš, co ty nabízíš, jakého muže si představuješ, co můžeš tolerovat a co už je za tou pomyslnou hranicí...najdeš si svoje přátele a koníčky a budeš mít jasnější představu o životě a nenecháš se mást nějakým mužským, že ty jsi ta špatná, protože ty stejně jen nakonec chceš, aby ti on pomáhal....

Lolík:
Hm chápu to. A prostě to tak udělám. Já nemám co ztratit. Díkys

Eva 36

pokud chce změnu tak ať ji provede ... pokud s ním bude jen do doby než si najde někoho jiného ... taky to neni moc fajn

Lolik, zaujal ma tvoj problem, aj preto, ze je podla datumu este aktualny, ale hlavne preto, ze som takmer to iste prezivala aj ja. Je pravda, ze az tak strasny sebec ako ten tvoj to nebol a tiez sme spolu nechodili 5 rokov ale iba 2. Ale problemy boli podobne a hlavne sa to odrazilo aj na tom milovani. Ja som to mala o to komplikovanejsie, ze to bol moj prvy milenec, a teda sex bol spociatku bolestivy a traumatizujuci, co vlastne, mozno, podvedome vo mne bolo az do konca vztahu. Kazdy vecer ta ista situacia: Zacal sa snazit a uz hned to ma odradilo, ze zase "budem musiet". Hladil ma tam, kde mi to nic nehovorilo, ked ja som chcela doprava, on chcel dolava atd. Ked som mu naznacovala, nepochopil, ked som mu povedala, ako sa mi to paci (vzdy znovu a znovu), uz zacal byt jemne nervozny, ze ho musim este aj v posteli poucovat, tak som bola ticho, dostal sa do mna, ja som si to pretrpela, len nech je uz pokoj. Najhorsie ale boli vzdy tie rozhovory "potom". Vycital mi, ze sa na mna nemoze ani divat ako ma to nebavi, ze mam psychicke zabrany, ze sa neviem uvolnit, ze si so mnou pripada ako na spartakiade, ze sex ma byt prirodzeny a nie podla "planu" - cize za vsetko som mohla ja. Konecny vysledok, cele milovanie som myslela na to, "aby som sa uvolnila", aby som robila vsetko spontanne, aby som nic nenaznacila, aby to nevyzeralo, ze ho manipulujem - vysledok vzdy rovnaky, vacsinou plac a vycitky, ze som nejaka divna.

Raz som si ale povedala, takto zit cely zivot? Na toto si zvyknut? Ved to by bola samovrazda. Ano, aj ja som zila v jeho byte, aj ja som bola na nom zavisla, aj my sme mali spolocnu kniznicu, rodinne stretnutia, nabytok, ale, Lolik, musim ti povedat, ze toto vsetko nic neznamena. Dolezite je len to, ci ten vztah je zivy. Mala som pocit, ze ak teraz nieco neurobim, do konca zivota si to budem vycitat. Tak som od neho odisla. Za necely mesiac som si nasla novu pracu, krasne byvanie a za par mesiacov aj uzasneho partnera, s ktorym som stastna a hlavne, ktory ma dokazal presvedcit o tom, ze som sa nemylila. Ze nie som nijako "divna", ze fungujem uplne normalne, ze si viem milovanie vychutnat, ze mam prvykrat v zivote pocit, ze pri milovani som s partnerom jedna bytost. Ze mu nemusim nic naznacovat, nic vysvetlovat, ze staci nepatrne gesto a okamzite sme naladeni na rovnaku vlnu. Je to pohodovy, velmi ochotny a pozorny clovek, ktory mi preukazuje pozornost a neznost cely den a tym si ziskava moju doveru sa mu vecer uplne oddat.

Lolik, z mojho pribehu Ti chcem zdoraznit tieto veci:

1. Ked si vo vztahu tolke roky nespokojna, NECAKAJ, ZE SA TO ZMENI.

2. Ked nie je partnerstvo podla Tvojich predstav a nedokazala si sa s tym za tie roky vyrovnat, NEUKLUDNUJ SA TYM, ZE CLOVEK NEMOZE MAT VSETKO. Toto plati, ale len ked ide o drobnosti. Podstatne veci mat musis.

3. Ked nemozes porovnat partnera s inym, resp. mas este horsiu skusenost, NEZNAMENA TO, ZE TO NEMOZE BYT OMNOHO KRAJSIE. Naopak, je to znamenie, ze ten niekto, na teba tam kdesi caka, kym sa odhodlas za nim ist. Niekto, kto ta objavi, taku aka si.

4. To, co vas so sucasnym partnerom spaja, hlavne materialne veci a nazory inych ludi NIC NEZNAMENA. Doleziti ste iba vy dvaja.

5. Neboj sa co bude a rozchod ber ako VELKU VYZVU zacat vsetko odznova, naucit sa samostatnosti, vyuzit skusenosti, no zaroven sa krasne a bezhlavo zamilovat. Myslim, ze toto pomoze aj tvojmu partnerovi, mozno si vstupi do svedomia a do dalsieho vztahu pojde s vacsou snahou a mensim sebectvom.

Maj sa krasne a napis ako to pokracuje.

Lolík napsal(a):

Můj problém je jak jsem tu četla né tak překvapůjcí, ale možná o to komplikujcí. A to je že na sex prostě a jednoduše nemám chuť. Chodím s přítelem skoro 5 let, ale myslim, že se problém  táhne tak 3roky.
Bojuju s tim jak můžu, ale většinou to zkončí tim, že "to " přetrpim, ale řeknu vám, že je to děs. Přítel tomu dává velkou váhu, nejprve sex a o toho se odvíjí další věci a já to mám bohužel naopak.Já ho chápu, vim, že něco není v pořádku, ale co? Přítel se pě pořád ptá co dělá špatně, ale já fakt nevim(je můj první, tak to nemohu posoudit).
Jo je pravda, že dřív jsme se mazlili a bylo to super, ale teď na mě sahne jen když to chce a zajede mi hned rukou pod kalhotky. No, a to mě asi namíchne a chuť nechuť je ta tam. Toužim, aby mě hladil, aniž by to skončilo sexem, chci se hladit a líbat....atd. Ale když to udělám, přítel na to dostane chuť a je tady zase ten problém. Tak nyní to řešim, že na něj raději nesahám, Je  to hrozný, já vim, ale fakt nevim dál. Já to všechno chápu, ale řešit to tim, že to přežívám a nebo se musim trochu přiopít, asi nemá smysl a dlouhé trvání.
Děti nemáme, a zatim neplánujeme.
Taky se nám komplikuje naše soužití. Přítel je totiš maminčim mazánek, a jeho maminka na za něj doma dělala vše, tak o to samé praktikuje u mne. Takže doma nedělá skoro nic, nevim možná to s tim souvisí.šichni říkají, že si ho mám vychovat, ale nějak to nejde. Každopádně jsme tohle vše nškolikrát řešili, ale skončilo to nijak. Nevyřešeno a nepochopeno.
Prekérní situate, co?

Ahojík Lolíku, tenhleten problém má asi leckterá z nás. U nás je to totéž. Ze začátku se ty chlapy snažej a sex je bezvadnej a postupem času sou zpohodlnělý a jdou rovnou na věc. Neuvědomují si totiž, že žena potřebuje něhu a pohlazení. Trvá nám dýl než se dostaneme do varu. Kdežto oni jsou vzrušený natotata a stačí jim jen zasunout. Mockrát sem si o tom s chlapem povídala a on jen odvětil, že už ho přešla chuť... Musí to prostě mít hned zatepla jak začnou mít chuť. Sobci. Možná ač je to asi troufalá rada, ale možná by to chtělo změnit partnera. Stejně jste spolu už asi jen ze zvyku. Jsi mladá, život máš ještě před sebou a měla bys zkusit taky jinýho chlapa ať si můžeš udělat úsudek. Z jednoho si ho těžko uděláš. Každej chlap je jinej a každej jinak naslouchá ženě....