Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná :|

Kdyby to bylo tak jednoduchý, tak jsme sebevědomí všichni, všichni si sami sebe vážíme a máme se rádi...
Když to člověk nezvládne sám, je dobré požádat o pomoc nebo použít nějaké techniky...
... viz moje oblíbené rodinné konstelace :-)
Možností je dost... od klasické psycho-terapie, alternativní směry, atd.

Ahoj Macíku,
co třeba začít s nějakou literaturou, co se týká sebelásky, sebeúcty...mně osobně hodně pomohly knížky.

Když budeš čekat, že ti okolí bude házet okvětní lístky pod tvé nohy, abys měla příjemnější život. Tak se může stát, že budeš i zklamaná.

Natálko, nahoď názvy knížek ;);)

Natálie napsal(a):

Ahoj Macíku,
co třeba začít s nějakou literaturou, co se týká sebelásky, sebeúcty...mně osobně hodně pomohly knížky.

Když budeš čekat, že ti okolí bude házet okvětní lístky pod tvé nohy, abys měla příjemnější život. Tak se může stát, že budeš i zklamaná.

Já vím, že tohle není správně. Ale nevím jak to změnit. Chodím k psychologovi, myslím si, že se snažím. Asi se nesnažím dost. Nebo spíš se motám v kruhu a nevím jakou cestou se vydat.
Někdy už mám pocit, že je líp, že už jsem na správný cestě - po těhle příjemných okamžicích se mi vždycky stane něco, co mě hodí zase dolů a já jsem tam, kde jsem byla.
Knížku přečtu, pochopím, líbí se mi, osloví mě - ale nic se ve mě nezmění, neumím to aplikovat v praxi.
Opravdu mě to trápí, protože nejsem takhle spokojená se svým životem.

macíku nemysli si že když "poznáš a pochopíš"...bude už jen krásně  BI ;)
tohle co Ty ted hledáš je na celý život páč - i cesta je cíl - sice omleté ale pravdivé :)

Maci, máš to uvnitř sebe, jen jsi to doposud neobjevila :)
A podporu z venčí, tu potřebujeme všichni o tom žádná. Jenže podpora sama o sobě není k ničemu, když není nic, co ty sama na sobě vidíš jako plus.
Jenže nikdo není ve všem úplný pako.
Lidé většinou dělají tu chybu, že se soustředí na to, co sami na sobě nemají rádi a srovnávají se s těmi, kteří jsou v tom, po čem oni sami touží, dokonalí.
Jenže to je k ničemu.

Když se já začnu poměřovat například s top modelkou pokud jde o věk a vzhled, nejspíš skončím v hluboké depce - teda mne by naštěstí taková blbost už nenapadla. Pokud půjde o jiné kriterium, výjdu z toho jako rovnocenný partner, možná v depce skončí ona. Rozumíš?
Nejde o to na sobě hledat chyby, ale spíš přednosti, to, co umíš, co tě baví, v čem jsi po*ně dobrá. Říkám DOBRÁ, nikoliv NEJLEPŠÍ. Protože to není o POMĚŘOVÁNÍ a SOUPEŘENÍ, ale objevování svých vlastních dobrých stránek.
A ty na tobě lidé vidí, nejsou hloupí, tomu věř.

Tam hledej tu podporu zvenčí, tam hledej to, co podpořit lze. Tam hledej svůji sebedůvěru a odtud začni rozplétat to zašmodrchané klubko. Jinak ho nerozpleteš,spíš ještě víc zamotáš a budeš se jen propadat hloub a hloub.

Něco se člověk může naučit jedině tak, že jde od nejjednoduššího k nejsložitějšímu.
Nevím, proč jsou lidé tak hloupí, že to dělají přesně opačně.... pak jen zbytečně zažívají bolest a zklamání....

adra napsal(a):

macíku nemysli si že když "poznáš a pochopíš"...bude už jen krásně  BI ;)
tohle co Ty ted hledáš je na celý život páč - i cesta je cíl - sice omleté ale pravdivé :)

Samozřejmě nečekám že mi někdo napíše udělej to a to a budeš šťastná až do smrti :)
Přijde mi, že jsem se na tý svý cestě nějak ztratila a teď fakt nevím kam dál. Ale i zůstat tam kde jsem je nesnesitelný a ničí mě to.

Pandorraa napsal(a):

Maci, máš to uvnitř sebe, jen jsi to doposud neobjevila :)
A podporu z venčí, tu potřebujeme všichni o tom žádná. Jenže podpora sama o sobě není k ničemu, když není nic, co ty sama na sobě vidíš jako plus.
Jenže nikdo není ve všem úplný pako.
Lidé většinou dělají tu chybu, že se soustředí na to, co sami na sobě nemají rádi a srovnávají se s těmi, kteří jsou v tom, po čem oni sami touží, dokonalí.
Jenže to je k ničemu.

Když se já začnu poměřovat například s top modelkou pokud jde o věk a vzhled, nejspíš skončím v hluboké depce - teda mne by naštěstí taková blbost už nenapadla. Pokud půjde o jiné kriterium, výjdu z toho jako rovnocenný partner, možná v depce skončí ona. Rozumíš?
Nejde o to na sobě hledat chyby, ale spíš přednosti, to, co umíš, co tě baví, v čem jsi po*ně dobrá. Říkám DOBRÁ, nikoliv NEJLEPŠÍ. Protože to není o POMĚŘOVÁNÍ a SOUPEŘENÍ, ale objevování svých vlastních dobrých stránek.
A ty na tobě lidé vidí, nejsou hloupí, tomu věř.

Tam hledej tu podporu zvenčí, tam hledej to, co podpořit lze. Tam hledej svůji sebedůvěru a odtud začni rozplétat to zašmodrchané klubko. Jinak ho nerozpleteš,spíš ještě víc zamotáš a budeš se jen propadat hloub a hloub.

Něco se člověk může naučit jedině tak, že jde od nejjednoduššího k nejsložitějšímu.
Nevím, proč jsou lidé tak hloupí, že to dělají přesně opačně.... pak jen zbytečně zažívají bolest a zklamání....

Taže to mám - aspoň jedna dobrá zpráva :) Teď jde o to, abych to našla.  Jo, zamotaná jsem v tom pěkně, to máš pravdu.
Mrzí mě, že jsem tohle nezačala řešit už dřív. Jenže dokud je člověk relativně spokojený, tak vlastně nemá potřebu na sobě nějak zvlášť pracovat. Průšvih je, že mě už opravdu začlo téct do bot. Hnojím si život, vztah. Dělám spoustu věcí blbě, bohužel to jinak neumím.

Včera byl v TV  druhý díl takového "měnícího pořadu". Upozornila mě na něj kamarádka.. Ne že by to byl nějak úchvatný TV zážitek,prostě proměna vcelku hezké , leč zakomplexované holky v   načančanou holku. Byl tam zajímavý moment- moderátor ji postavil před skupinu holke od hubené až po veeelmi baculatou. Ona sama se měla zařadit kam patří do řady. Samozřejmě ve vleku svých komplexů se zařadila mezi výrazně baculatější holky...
  Pro mě to jen potvrdilo, že málokterý člověk je schopen objektivně vidět sám sebe..  Většinou se vidí ošklivější, hloupější, nedokonalý.....  Každý by měl ráno vstát se slovy jsem dost dobrý pro to abych se měl rád... :jojo:

...a já se mám ráda, protože nikdo jiný se mně tolik nestará jako já sama. Já se krmím, oblékám, myju, čistím zuby...Chválím se třikrát denně! Minimálně.

macík* napsal(a):

Já vím, že tohle není správně. Ale nevím jak to změnit. Chodím k psychologovi, myslím si, že se snažím. Asi se nesnažím dost. Nebo spíš se motám v kruhu a nevím jakou cestou se vydat.
Někdy už mám pocit, že je líp, že už jsem na správný cestě - po těhle příjemných okamžicích se mi vždycky stane něco, co mě hodí zase dolů a já jsem tam, kde jsem byla.
Knížku přečtu, pochopím, líbí se mi, osloví mě - ale nic se ve mě nezmění, neumím to aplikovat v praxi.
Opravdu mě to trápí, protože nejsem takhle spokojená se svým životem.

Má rada je - nesnažit se. Pustit to. Všechno. Nechat věci plynout. Pozor, tohle neznamená nechodit k psychologovi, nečíst knížky, nepřemýšlet, nevnímat. Jen nebýt NIJAK urputný, přijímat, co přichází, klidně si nad tím přemýšlet, nic nelámat přes koleno. Neumím to líp vyjádřit slovy.
U mě to fungovalo a funguje. Teprve když jsem se přestala snažit a mermomocí chtít a nechala vše plynut, najednou to přišlo tak nějak samo. A vždycky, když zapomenu a zamotám se znovu do přílišných chtění a snažení, věci neplynou a přestane mi být fajn. Ale už to vím, vzpomenu si, přestanu řešit a nechávám plynout.
Žít tady a teď. Vypustit čas.
Přítomný okamžik je to jediné, co mám.

Majkafo, ale asi to nejde tak jednoduše, že? Jak ráda bych nechala věci plynout, neřešila. Jenže na mě to všechno tak nějak sedlo...........měla bych to teda pustit, zahodit? Je na to nějaký trénink, šlo ti to samo, že sis poručila, nebo ses to musela nějak naučit?
Občas mám pocit, že se mi podařilo něco setřást, jenže ono to na mě potvora potom skočí znovu a je to ještě těžší.

macík* napsal(a):

Majkafo, ale asi to nejde tak jednoduše, že? Jak ráda bych nechala věci plynout, neřešila. Jenže na mě to všechno tak nějak sedlo...........měla bych to teda pustit, zahodit? Je na to nějaký trénink, šlo ti to samo, že sis poručila, nebo ses to musela nějak naučit?
Občas mám pocit, že se mi podařilo něco setřást, jenže ono to na mě potvora potom skočí znovu a je to ještě těžší.

Jde to velmi těžce. Neznám recept všeobecný, jenom svůj. Vlastně ani ten svůj nedovedu konkrétně napsat slovy. Vyplynul z celého mého života, ze všech konkrétních událostí, z mého pádu na dno, sedmitýdenního pobytu na psychiatrii po pokusu o sebevraždu, při skupinové terapii, po prodeji domu se vzpomínkami po odchodu manžela atd.atd.. Možná na to je nějaký trénink, u odborníků, ale já ho neznám. Musela jsem klesnout na úplné dno a zjistit, že mě ještě za řekou mrtvých nechtějí, když to řeknu tak pateticky, zjistit, že tady prostě musím být a pak jsem se rozhodla, že když teda musím, tak ať to za něco stojí. A stále to nešlo, až když jsem řekla - kašlu na to, budu teda jen tak nějak žít - přežívat, když jsem vše pustila, najednou to "samo" přišlo. Teď už umím, když "zabloudím" vrátit sama sebe na svou cestu, zase to všechno pustit, když začnu být příliš urputná.
Když to na mě "skočí" , nebráním se, řeknu si, tak jo, jsi tady, chvilku si tě užiju, posmutním, pak odejdeš - a - je to pryč. Když jsem se bránila, tím víc mi potvora za krkem seděla.
Myslím, že každý si musí najít svou cestu, literatura, psycholog, přátelelé, babinet nám můžou dávat návody, ale to, co funguje pro nás, si musíme v tom všem najít sami.

macíku, pokud to nejde takhle, zkus to se skupinkou lidí. Relativně neznámí lidé se kterými se už nemusíš vidět pokud nebudeš chtít. nějaký sebepoznávací či terapeutický víkend. Když uslyšíš odezvu lidí, snad v tom najdeš něco kladného, na čem můžeš začít stavět to sebe vědomí.

Mám celý život problém jako Macík. Teď mi ale dost pomohlo, že jsem při hromadném propouštění nebyla propuštěna - i když těch propuštěných je mi velmi líto. Že bych nebyla tak bezcenná? Jinak se pořád hlídám, jestli nejsem někde špinavá. Uznejte, v tomto blátivém počasí je to utrpení, každý den něco přepírat. Odpoledne na zastávce si vždycky připadám vedle lidí jak vagabund. Ne, že by se ostatní neušpinili, ale ono to na sebevědomém člověku není vůbec vidět, té případné skvrnky si tak nějak nevšimneme.

Mne na začiaotk pomohla kniha V. Leviho Autogénny tréning, ale to je ešte dávny socík, takže neviem, či sa dá zohnať. Omkrnem, či aj teraz sú nejaké dobré knihy na začiatok. Inak, u mňa to tiež bolo hlavne POSTUPNÉ. Je to zásadná zmena, tak si nepredstavuj, že zajtra sa zobudíš ako niekto iný. :jojo: trpezlivosť, hlavne trpezlivosť...

majkafa napsal(a):

Myslím, že každý si musí najít svou cestu, literatura, psycholog, přátelelé, babinet nám můžou dávat návody, ale to, co funguje pro nás, si musíme v tom všem najít sami.

:supr: Taky to tak vidim. Me pomohl doposud mix nekolika veci. Nejdriv jsem zacala u psycholozky, pak me hodne pomohl v sebeobjevovani muj odjezd do ciziny, pak jsem dostala kontakt na jednu uzasnou holcinu, ktera me "navedla" na cestu, hodne mi pomohlo EFT a pak taky  literatura (momentalne Eckhart Tolle: Nova Zeme a pak knizky od Paula McKenny).
Jeden cas jsem se v tomhle problemu mit se rad, mit sebevedomi hodne placala a uz jsem byla docela zoufala. A pak mi tu kdosi na Babi, uz ani nevim, kdo napsal, ze i cesta muze byt cil a v tu chvili se mi rozsvitilo, ze treba ted momentalne to nejde ale kdyz budu pokracovat a nelamat to pres koleno, tak to treba prijde. A skutecne v momente, kdy jsem tohle tema nechala plavat a soustredila jsem se spis na cestu nez na to, jak to nejde, tak to prislo.

Macíku, s Tvým problémem se potýká velká spousta lidí - to Ti buď útěchou :) Sama jsem s tím taky dlouho bojovala a ve slabších chvílích bojuju i teď. Pravda je, že i když by Ti všichni kolem říkali, jak jsi úžasná, stejně Ti to bude málo, pokud nezměníš sama sebe. Důležité je, jak vystupuješ navenek. Když bude poznat, že se nemáš ráda a nevěříš si, okolí Tě tak bude brát.

Macíku, znám Tvůj příběh ze života po nevěře.....Tak ten návrat k příteli není asi ideální,že?:(. Ach jo, proč je ten život někdy tak složitý.....

Já když jsem měla u psychologa jmenovat své kladné vlastnosti, tak jsem si nedokázala vzpomnět ani na jednu jedinou. Takže ten problém znám a je mi vlastní. Ale čase jsem se naučila žít podobně jako Majkafa - neřešit, nechat vše plynout, žít ze dne na den, nic neplánovat, radovat se z maličkostí a snažit se užít si v životě těch pěkných věcí. Jakmile začnu chtít, aby bylo něco jinak než je, trápit se tím jaká jsem a jaká bych měla být, stáhne mě to okamžitě do bažiny sebezpytování a zákonitě hnusných pocitů a myšlenek. ještě to nemám úplně vychytaný, takže se občas trápím, ale snažím se na sobě pracovat. Vím, že nikdy nebudu sebevědomá ženská, ale řeším to tím, že to neřeším.

adra napsal(a):

Natálko, nahoď názvy knížek ;);)

Kay Pollak: Žádná setkání nejsou náhodná
Hélene Mathieu: Zvyšte si své sebevědomí
Don Miguel Ruize: Přestaň se bát- Čtyři dohody- Láska, vztahy a přátelství
Louise L. Hay:Já to dokážu, Miluj svůj život, Síla ženy, Síla je ve vás

chtěla jsem taky být ta nej,a pořád pocity méněcennosti,dnes na to kašlu,jsem jaká jsem,jsou horší...a já se mám najednou ráda a to mě posouvá výš a výš,sakra neumím to vám vysvětlit

macík* napsal(a):

Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná :|

Všichni je v sobě mají, i Ty, jenom je v Tobě někdo zadupal úplně na dno. Když budeš chtít, můžeš se mít ráda - jde jen o to, rozhodnout se pro to. Nemusíš dělat vůbec nic, o nic se snažit, číst knihy a pracovat na sobě - jenom  ROZHODNOUT SE

Děkuji vám všem :hjarta:  jdu si to všechno pořádně pročíst.

Kukačka napsal(a):

...a já se mám ráda, protože nikdo jiný se mně tolik nestará jako já sama. Já se krmím, oblékám, myju, čistím zuby...Chválím se třikrát denně! Minimálně.

To je hezký :)  No já se tohle musím všechno naučit. U nás doma se nikdo sám nechválil, u nás se akorát říkalo "sebechvála smrdí"  :/  U psychologa jsem se dozvěděla, že mám začít v dětství, tak tohle bude možná jedna z mnoha věcí.

PavlaH napsal(a):

macíku, pokud to nejde takhle, zkus to se skupinkou lidí. Relativně neznámí lidé se kterými se už nemusíš vidět pokud nebudeš chtít. nějaký sebepoznávací či terapeutický víkend. Když uslyšíš odezvu lidí, snad v tom najdeš něco kladného, na čem můžeš začít stavět to sebe vědomí.

Že by třeba Pandořina školička? :)

stefi napsal(a):

Macíku, znám Tvůj příběh ze života po nevěře.....Tak ten návrat k příteli není asi ideální,že?:(. Ach jo, proč je ten život někdy tak složitý.....

Dokud nezačnu pořádně řešit tenhle svůj problém tak to nebude ideální. Začla jsem dělat stejný chyby jako před tím, neumím to jinak. Žiju skrze něho.
On je hodně sebevědomý, má spoustu zájmů a je v nich dobrý, jemu nedělá problém se pochválit, je si vědom svojí ceny. Je to chlap se vším všudy a pro mě je radost s ním být. Obávám se, že já mu momentálně nejsem rovnocennou partnerkou, ale koulí na noze a vysávačem energie.

macík* napsal(a):

stefi napsal(a):

Macíku, znám Tvůj příběh ze života po nevěře.....Tak ten návrat k příteli není asi ideální,že?:(. Ach jo, proč je ten život někdy tak složitý.....

Dokud nezačnu pořádně řešit tenhle svůj problém tak to nebude ideální. Začla jsem dělat stejný chyby jako před tím, neumím to jinak. Žiju skrze něho.
On je hodně sebevědomý, má spoustu zájmů a je v nich dobrý, jemu nedělá problém se pochválit, je si vědom svojí ceny. Je to chlap se vším všudy a pro mě je radost s ním být. Obávám se, že já mu momentálně nejsem rovnocennou partnerkou, ale koulí na noze a vysávačem energie.

On ti partner dává najevo, že jsi mu koulí u nohy?

Tak se cítím já. Partnerovi vadí, že ho pořád pozoruju, že na něm "visím". No, dá se říct, že určitou nespokojenost jsem z něho vycítila. Nevěřím si, a tak ze všeho obviňuju sebe. Připadám si, že pro něho nejsem dost dobrá. Neustále se za něčím ženu, snažím se být ta nejlepší, nejdokonalejší. To se mi samozřejmě nedaří a pak je mi ještě hůř. Jsem v tom pěkěn zamotaná, je to začarovaný kruh.

macík* napsal(a):

Obávám se, že já mu momentálně nejsem rovnocennou partnerkou, ale koulí na noze a vysávačem energie.

Obávám se, že čím víc budeš přemýšlet nad tématem: "Jsem mu koulí na noze, nebo ne?", tak tím víc tou koulí na noze skutečně budeš...

Mikeš napsal(a):

macík* napsal(a):

Obávám se, že já mu momentálně nejsem rovnocennou partnerkou, ale koulí na noze a vysávačem energie.

Obávám se, že čím víc budeš přemýšlet nad tématem: "Jsem mu koulí na noze, nebo ne?", tak tím víc tou koulí na noze skutečně budeš...

Ano, s tím souhlasím. Ale jak z toho ven, hm??? ;)  To bude moooc práce.

macík* napsal(a):

Kukačka napsal(a):

...a já se mám ráda, protože nikdo jiný se mně tolik nestará jako já sama. Já se krmím, oblékám, myju, čistím zuby...Chválím se třikrát denně! Minimálně.

To je hezký :)  No já se tohle musím všechno naučit. U nás doma se nikdo sám nechválil, u nás se akorát říkalo "sebechvála smrdí"  :/  U psychologa jsem se dozvěděla, že mám začít v dětství, tak tohle bude možná jedna z mnoha věcí.

Nie že sám, u nás doma SA VOBEC NECHVÁLILO. Panovlao motto: Dobrá práca sa chváli sama a je to SAMOZREJMOSŤ. :dumbom: :dumbom: :grater: :kapitulation: Ja som mala v dvadsiatke komatózne stavy, keď ma niekto pochválil, lebo som nevedela, ako reagovať, a chváliť sa sama???? Preboha... pracne som sa to učila v priebehu života,. Je to makačka, pre mňa bolo najťažšie nepreklopiť sa do druhého extrému a nájsť ten zlatý stred - ale oplatí sa to, ver mi. Zdravé sebahodnotenie je úžasná pomoc.

Bez práce nejsou koláče.
Ale pečení koláčů (práce na sobě) může být i legrace. Občas se člověk spálí o plotnu, ale z toho se neumírá. Aspon budeš mít více zkušeností.

PS: máš pravdu, bude to práce. Nebudu říkat trapná klišé, že bys si toho nevážila, kdyby to práce nebyla. To není pravda. Ale je prostě dobré vědět, že to bude dřina. A bude to někdy i bolet. Na druhou stranu ženy umí brečet a nijak jim to neublíží, právě naopak. A je také dobré vědět, že to asi nebude hotové za 2 týdny. Počítej tak rok. Možná dva.

macíku, nevím jestli zrovna školička, třeba jo, na tohle bych viděla třeba i arteterapii, se kterou mám zkušenost a nebo se dá ještě najít na netu. PhDr Marie Říhová taky myslím něco dělá...

zakládat si na svém partnerovi, stavět si ho výš - no nevím, někomu to vyhovuje, tobě evidentně ne. Když už ses ohlídla do dětství, zkus se taky podívat na vztah svých rodičů očima dospělého. Třeba i tam bude vodítko.

Vzťah rodičov vzájomný, vzťah rodičov k tebe... tvoje pracovné uplatnenie, sebavedomie... a vieš, čo pomohl odo značnej miery mne? Koníčky.... bavia ma veci, ktoré robia väčšinou zaujímaví ľudia, vyčnievajúci z priemeru... a do niektorých som sa dosť aktívne položila a oni mi potom priniesli veľké uspokojenie, priateľstvá, veodmosit, posunuli ma ďalej... vyplynuli z nich ďalšie aktivity...

Děkuji moc, každý příspěvek je pro mě cenný :par:
Vždycky jsem si myslela, že jsem vyrůstala v normální rodině a moje dětství a dospívání na mě nezanechalo nic negativního. Když jsem to ale začala rozebírat u psychologa a i teď když nad tím přemýšlím, tak zjišťuju že toho mám na sobě "napácháno" opravdu dost.
K těm koníčkům - jeden takový zajímavý jsem si před časem našla, včera jsem se mu věnovala celý večer, bylo to fajn - ani jsem neměla čas myslet na blbosti ;) Ještě si něco najdu, je třeba mít něco svýho.
Když se vrátím k  rodině. Moji rodiče jsou svoji první partneři a jsou spolu spokojení celý život. Nehádají se, dělají skoro všechno spolu. Můj brácha byl problémový dítě. Ve škole mu to nešlo, samá poznámka, utíkal z domova. Já jsem byla ta hodná, co nikdy nezlobila, ta co dělala rodičům samou radost. Jestli jsem byla za něco chválená, tak většinou za to, že jsem hodná, nejsou se mnou žádný problémy a dobře se učím.
No jasně, asi mi něco dochází.........když budu hodná budou mě mít všichni rádi :dumbom:  Jak ráda bych si občas zazlobila, prosadila si svou, trvala si na svým, byla  proti všem!

macík* napsal(a):

No jasně, asi mi něco dochází.........když budu hodná budou mě mít všichni rádi :dumbom:  Jak ráda bych si občas zazlobila, prosadila si svou, trvala si na svým, byla  proti všem!

Super, odpověděla sis sama :-)
Asi je Tvým úkolem být "zlobivá" holka!!! :hjarta:

Macíku, já bych ti doporučila kromě knížek (které jsou pro mě alfou omegou),  i něco konkretního. Pandora to vystihla přesně, není k jejímu textu co dodat. Vystihla to přesně.

Udělat si každý den čas, třeba půl hodiny, sednout si sama někde v klidu (lehnout) udělat si příjemné prostředí (např. svíčku, vůni) a odehnat vtírající se myšlenky (ještě musím stihnout to a to...) a začít si uvědomovat sebe, svoje tělo, svoje vnitřní já, svoji jedinečnost a neopakovatelnost, svoji lásku k sobě i lidem. Tyto úvahy najdeš v oněch knihách. Můžeš to spojit s autogením trénikem ..viz knihy
Takto se podpoříš uvnitř

Pro mě byla důležitá práce, kde jsem makala až jsem se naučila vše(vše nebudu znát nikdy) potřebné a začlo mě nesmírně těšit úspěch (i drobný), jakýkoliv odškrtnutý úkol atd. Nemusí to být přímo práce jako taková . I koníček, péče o dítě, psa, cokoliv děláš dělat s láskou , ráda, s úsměvem - třeba i věšení prádla. To je podstata radosti na světe. Pro mě - mně to takto funguje. Celý tvůj život , všechny drátky, kterými hýbeš jde opečovávat s láskou. Je to krásná hra. Hlídáš si očkování psa, svoji garderobu, garančku auta, kadeřnici.atd atd. Vlastně všechny drátky k sobě držíš v rukou a hýbeš s nimi. Organizuješ si to. Z tohoto jsem dříve měla hrůzu, nevěděla jsem co dělat, kam jít, jak to říct a teď se v tom rochním a užívám si "péči" o sebe a vše "své". Nevím, zda-li tomu lze porozumět...:)

Další věc, kterou jsem dříve nedělal a začla dělat v rámci "přeměny" je láska k lidem. Všem. Vlastně ke všemu živému. Posloucháš je, snažíš se jim porozumět, pomáháš jim, vidíš vše i z jejich strany. Soucítíš, popřeješ, daruješ atd...Toto jsem sloučila se svou prací (i když paradoxně nedělám v humanitní sféře, ale v obchodě..:lol:) Reakce je fantastická. Lidé tě mají rádi a doporučují tě, pochválí tě, napíší ti poděkování a to je impulz do další práce a víš , že jde š správným směrem. Toto lze dělat v každé branží, vlastně to začlenit postupně do svého 24hod denního života.

Nevím jestli si z toho něco vybereš, můžeš začít a zkusit cokoliv. Cokoliv, co ti bude příjemné. Je dobře, že jsi vůbec začla o tomto uvažovat. to už je první a vlastně nejdůležitější krok, a to, že chceš udělat změnu k lepšímu. Mnoho lidí změnu "prý" nepotřebuje, a nechápou proč by měli cokoliv na sobě měnit... Vidíš ten obrovský rozdíl mezi Tebou a některými lidmi??

Macíku, mala som tiež také pocity ako ty....a ešte aj som vždy mala pocit, že nikam nepatrím a som iná než všetci ostatní. To sa síce nezmenilo :P , ale zmenilo sa sebavedomie a pochopenie ako sama sebe neubližovať (ako Pan popísala porovnávaním sa, potom očakávaním a následným skladaním). Prečítala som mnoho kníh o Toltékoch, o rozvoji osobnosti, nenechať so sebou manipulovať a aj o rýchlom sebavedomí od McKennu, aj o prestaní sa báť od Ruiza, o láske, priateľstve a vzťahoch Bola som na kineziológii..... hľadala som, čo mi je blízke a postupne, po krôčikoch som nachádzala moju cestičku..... a našla som ju. Aspoň teraz mám ten pocit. Všetky tie knihy mi niečo dali a pritom stále mi niečo chýbalo a asi aj stále niečo chýba.... Je to celoživotná úloha hľadania a učenia sa, ako byť šťastnou a v pohode... To, kam ma to ťahalo bolo k mojim milovaným horám, ktoré ma fascinujú a robia šťastnou. Volali ma Himaláje a ľudia v nich, teda Tibet a Nepál. ...a tak som sa dostala k buddhizmu. Dokonca som posledné Vianoce a Nový rok strávila v Číne a neuveriteľne som sa tam cítila ako doma. Chodila som do kláštorov a s pokorou a úctou som sa prizerala na mníchov. Teraz čítam knihu od dánskeho lámu Ole Nydahla: Budhistická kniha o láske. Neviem kam zas moja cesta povedie, ale ver mi, že už začínam mať pocit, že sa uberám správnym smerom.

Krásne to popísala Wiki a v tom je podstata šťastia a lásky. Dávať ľudom lásku, pochopenie, súcit a múdrosť v každodennom živote. Hľadať pozitívum aj v tom, keď sa udeje niečo zlé, lebo všetko má svoj význam. V tom je to, nechať veci plynúť, netlačiť na pílu, nedokazovať si niečo.

Viem, že si nájdeš sama cestu a teším sa, že takýchto láskyplných ľudí, usmievavých a srdečných okolo nás, bude viac.

macík* napsal(a):

Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná :|

Maciku, jak uz jsem shodou okolnosti psala o tom na duchovni, me s timto velmi pomohl Pavel Karpeta. Tohle on si dal primo "do popisu prace". Chces na nej kontakt? On je ted v Praze, ale take jezdi po republice, tak snad je mozne se s nim domluvit.

Martinka1 napsal(a):

macík* napsal(a):

No jasně, asi mi něco dochází.........když budu hodná budou mě mít všichni rádi :dumbom:  Jak ráda bych si občas zazlobila, prosadila si svou, trvala si na svým, byla  proti všem!

Super, odpověděla sis sama :-)
Asi je Tvým úkolem být "zlobivá" holka!!! :hjarta:

Se na to zlobení začínám docela těšit ;)
Nikdy bych nevěřila tomu, že nebýt hodná je tak těžký. Za všechno čekám pochvalu, chci se zalíbit všem, nechci žádný otevřený konflikt.

macík* napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

macík* napsal(a):

No jasně, asi mi něco dochází.........když budu hodná budou mě mít všichni rádi :dumbom:  Jak ráda bych si občas zazlobila, prosadila si svou, trvala si na svým, byla  proti všem!

Super, odpověděla sis sama :-)
Asi je Tvým úkolem být "zlobivá" holka!!! :hjarta:

Se na to zlobení začínám docela těšit ;)
Nikdy bych nevěřila tomu, že nebýt hodná je tak těžký. Za všechno čekám pochvalu, chci se zalíbit všem, nechci žádný otevřený konflikt.

Jo, já tohle bohužel znám a taky s tím momentálně bojuju... Takže držím palce!!! :jojo:

macíku, ale kam se dostane příliš hodná a laskavá žena? Pravděpodobně jí začnou ubližovat. To proto, aby byla divoká a nespoutaná, aby našla sama sebe....

Wiki: děkuju, opravdu moc :hjarta:  Rozumím tomu a určitě si z toho co jsi napsala vyberu.  Teď budu :offtopic:  moc se mi líbí tvoje příspěvky co jsou tady na Babinetu.

Emma: to je krásný. Ušla jsi opravdu dlouhou cestu a musí to být hezký pocit najít si tu svojí cestu.

Holky jak si to tak čtu, tak je mi najednou dobře a věřím tomu, že to všechno zvládnu :)

Klarka.S napsal(a):

macík* napsal(a):

Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná :|

Maciku, jak uz jsem shodou okolnosti psala o tom na duchovni, me s timto velmi pomohl Pavel Karpeta. Tohle on si dal primo "do popisu prace". Chces na nej kontakt? On je ted v Praze, ale take jezdi po republice, tak snad je mozne se s nim domluvit.

Tak to mě zajímá. kdyžtak mi napiš kontakt do SZ. Díky moc!

PavlaH napsal(a):

macíku, nevím jestli zrovna školička, třeba jo, na tohle bych viděla třeba i arteterapii, se kterou mám zkušenost a nebo se dá ještě najít na netu. PhDr Marie Říhová taky myslím něco dělá...

Díky za tip, jdu se podívat na net. Ta arteterapie zní zajímavě, nevím pořádně co to je, ale zjistím si to.

Wiki -  :offtopic: jsi báječná!!  :offtopic:

Kukačka napsal(a):

Wiki -  :offtopic: jsi báječná!!  :offtopic:

že

macík* napsal(a):

Tak se cítím já. Partnerovi vadí, že ho pořád pozoruju, že na něm "visím". No, dá se říct, že určitou nespokojenost jsem z něho vycítila. Nevěřím si, a tak ze všeho obviňuju sebe. Připadám si, že pro něho nejsem dost dobrá. Neustále se za něčím ženu, snažím se být ta nejlepší, nejdokonalejší. To se mi samozřejmě nedaří a pak je mi ještě hůř. Jsem v tom pěkěn zamotaná, je to začarovaný kruh.

A přemýšlela jsi někdy nad tím, proč si tak dokonalý člověk vybral za partnerku zrovna tebe, když si myslíš, že jsi tak hrozná a neschopná ? nemyslíš si, že nějaký důvod k tomu mít musel ?

macík* napsal(a):

Dovoluji si vás požádat o radu. Už hodněkrát jsem zde četla že mít se ráda, mít sebevědomí, vážit si sama sebe má vycházet zevnitř nás, že z venku nám tohle nikdo nedá. Já to chápu a rozumím tomu. Jenomže já tohle uvnitř sebe nemám, necítím to tak. Jak na tom mám zapracovat, co mám udělat, abych tyhle pocity měla uvnitř sebe? Jak to, že někdo je má a někdo ne. Abych se cítila dobře, tak potřebuju popdoru zvenčí od svého okolí, sama tohle neumím.
Snad je můj dotaz aspoň trochu srozumitelný, jsem v tom nějaká zamotaná :|

Nijak. Hlavně nepracovat. To je velký předsudek, že se na všem takovém musí pracovat. Ono to zrovna v tomto případě neplatí. Mám kamarádku, která už cca 10 let pracuje na svém sebevědomí a sebepřijetí a to tak, že nevynechá jediný kurs byť jen vzdáleně související s jejím problémem, přečetla snad všechny mudrce, teorii ovládá natolik, že by si ji jeden spletl s psychologem,prošla holotrop. dýcháním, regresí, odblokováním všeho možnýho, ale pořád je tam, kde byla před těma 10 lety. Pořád má nadváhu, pořád nemá partnera, pořád nemá radost ze života....Je to proto, že si to dala za úkol. Všechno tohle dělá proto, že si myslí, že by měla. Kdosi ji tehdy přesvědčil o tom, že na sobě musí pracovat. A není sama. Takovýchto lidí je všude hafo. Lidí, kteří si zapomněli hrát. Čím je člověk starší, tím se stává rigidnějším, přestává si hrát a je snadné ho přesvědčit o tom, že to, co si přeje, se dá získat jen prací. Někdo tady (tuším Wiki) hezky zmínil právě tu hru. Sebepřijetí není výsledek práce, ale radosti a uvolněnosti. Jen si to dovolit.  Dopřát si, co mě baví a z čeho mám radost. A na tom poli setrvat, protože radost a hra přináší uvolněnost a potažmo sebepřijetí a rozvinutí ducha sama od sebe. K tomu žádného úsilí a žádných vědomostí není třeba. Četba - ano, ale jen pokud ti dělá radost. Kursy - ano, ale jen pokud tě budou bavit. Není nic kontraproduktivnějšího, než když si to někdo dá za úkol. Ano, existují v tomto cesty dvě - jedna pracovní - to je ta  dlouhodobá a bolestivá( imho pro pilné včelky masochistky)  a druhá je cesta radosti a hry. Obě vedou do "Říma". :)

mashanka napsal(a):

A přemýšlela jsi někdy nad tím, proč si tak dokonalý člověk vybral za partnerku zrovna tebe, když si myslíš, že jsi tak hrozná a neschopná ? nemyslíš si, že nějaký důvod k tomu mít musel ?

Hm :) Samozřejmě rozumem si tohle odůvodním. Řeknu si že mě má rád a je mu se mnou dobře, když se mnou je. Nemusí se mnou být, bydlíme každý zvlášť, nemáme společný závazky.
Jenže jakmile jsem zapadlá v tom hnusným koloběhu nejistoty, nedůvěry, nulovýho sebevědomí......to se pak není čeho chytit a o co se opřít. To pak stačí že přítel udělá něco jinak než obvykle dělává a hned je zaděláno :(

Haiel: máš pravdu. Nechci se dostat do koloběhu všelijakých kurzů. Neříkám, že nic nevyzkouším, dostala jsem třeba zajímavý tip od Klárky S., ale určitě z toho neudělám hlavní náplň svýho života.
Tím "zapracovat na tom" jsem spíš myslela aby mě někdo zkusil postrčit odkud se odpíchnout, kde vlastně začít a co dělat.

Dostala jsem tu spoustu podnětů, rad a podpory a za to jsem moc ráda. Dlouho jsem váhala, jestli se mám s tímhle vůbec svěřit a napsat to sem, ale dobře jsem udělala :jojo:

Macíku - k tomu partnerovi - toho neřeš, na to se vykašli. Důležitá jsi teď ty. Jen ty . Až se najdeš a budeš vědět JO, to jsem já a tak je to příjemné, tak pak můžeš začít řešit okolí. Partnera.
Ty jsi totiž jakýsi  zálkadní stavební kámen a on je a bude jen nadstavba. Tím nechci říct, že není partner důležitý, stejně jako reakce okolí. Je. Nicméně prvně Ty. Když všichni kolem tebe zmizej, tak zůstaneš sama- ty ta základna. A musíš fungovat dál i sama a dobře, ne jen přežívat. A ta základna musí být pevná zakořeněná (obrazně - můžeš se klidně přestěhovat do Dolní lhoty..:D ) kvalitní. S kvalitou základny bude samozřejmě souviset kvalita nadstavby (nástavby) - tím myslím partner atd. Pak si "dovolíš" kvalitní nástavbu....promiň že tě přirovnávám k základovce (píšu stejně jakoby o sobě) a vymýšlím ty přirovnání z voleje, tak jak to cítím...

I když se ti to bude zdát kruté, třeba jsi chtěla chlapa "pořídit" , aby tě zabezpečil, poskytl zázemí, aby ses s ním rozdělila o domácí práce( :lol:), aby ses mohla spolehnout, že budeš mít s kým jezdit na dovolenou atd....to je podle mě špatně. Úplně převrácená filozofie (moje). převrat přišel za mého života, takže popisuju on - line příběh, neopisuju učebnici psychologie. A tápala jsem dlouho, takže fakt vím, jak to vypadat nemá, proto okamžitě rozpoznám, že toto je to pravé. Toto je ono.

A nakonec zjistíš, že to běží samo, samo se vše nabízí, je to jednoduchý, zábavný, žádná křeč a to tě posiluje stále víc, takže se "pohoda" stále umocňuje a můžeš jít dál - výš....

Oprávněnost kritiky partnera nebo kohokoliv, si troufám tvrdit, že dokážeš vyhodnotit až ve chvíli, kdy budeš mít jasno sama o sobě. pak už tě nemůže zmást jakýkoliv útok, výplod, nařčení..a nutit tě k sebepodceňování nebo k vinění se z  problémů jiných atdatd. Pak na to jen shora mrkneš, v mžiku zařadíš a adekvátně zareaguješ (třeba i někoho odkážeš někam..:) )

Kukačko, Věro, díky, jste milé..:par:

Wiki k tomuhle bych se moc ráda dopracovala :supr:
Já jsem nedávno tu a tam zažívala takový ty pocity pohody, toho, že všechno hezky samo plyne a je to všechno fajn. O co hezčí ten pocit byl, o to tvrdší byl ten návrat zase pěkně zpátky do reality. Už vím proč. Tyhle moje úžasný pocity byly způsobený tím, že nám to s chlapcem báječně klapalo, okolí mi dávalo najevo jak jsem dobrá a já jsem se cítila jako mistr světa. Jj, dokud nevyřeším sebe sama a nebudu mít ten svůj základ tak nikdy nikam nedojdu. Takže znovu od začátku.........

Macíku, keďže si dostala veľa nápadov a rád, skús si z toho vybrať zatiaľ len jednu, tú ktorá ťa naozaj zaujala. Keď začneš s hľadaním, zrazu sa ti otvoria možnosti a ďaľšie podnety samé od seba. A postupne ťa zaujmú ďaľšie, iné veci, ktorým budeš rozumieť alebo sa snažiť porozumieť.
V jednom tvojom príspevku som čítala, že nechceš byť "hodná holka". Vieš, to čo písala Wiki alebo ja, nie je o tom aby sme boli "hodné holky"... :) je to o tej radosti vo vnútri v nás. Uvediem príklad...bola som v obchode a až doma som si pozrela účet, na ktorom mi predavačka naúčtovala navyše mlieko. Na druhý deň som potrebovala kúpiť niečo v zelovoci a potraviny boli hneď vedľa. Zašla som tam, bola tam tá predavačka, tak som sa pozdravila a povedala som jej: včera som tu s dcérkou nakupovala a vy ste mi omylom naúčtovali mlieko. Ona sa prekvapila a hneď hľadala riešenie, lebo cítila z môjho hlasu, že jej nejdem vyčítať, že ma okradla, ale že sa len pomýlila. A mýliť sa je predsa ľudské.
Ja som mala veľké problémy s tým, sa sama obrániť. Ľudia a dokonca aj kamarátky si na mňa dovolovali a ja som sa potom sama doma trápila, plakala a prisahala som si, že im nabudúce niečo poviem a nedám sa. Samozrejme, že nabudúce to dopadlo rovnako, nič som nepovedala, mala som strach. Potom som pochopila, že všetko beriem asi príliš vážne. A tak, keď ma "akože" chcel niekto uraziť, zasmiala som sa a aj keď ma to niekde hlboko zasiahlo, so šarmom a ľahkosťou som to vrátila späť....ale nie s tým, že sa chcem mstiť....
Teraz, keď sa mi niečo nepáči, keď ma náhodou niekto z niečoho obviní, alebo ma nahnevá. Tak jednoducho poviem, nahnevala si ma, lebo to a ono.... ale poviem to bez emócií a ešte k tomu dám aj návrh na zlepšenie alebo vyriešenie toho problému. Nehádam sa, nerozčulujem sa, nepúšťam sa do konfliktov.... ale nie preto, že by som sa bála, ale preto, aby som nestratila v tom hneve, v tých veľkých emóciách samú seba, svoju tvár a hlavne preto, že život je taký krátky na to, aby sme sa v ňom hnevali. Treba si ho radšej užívať.... Asi som sa zaplietla a snáď si ma trošíčku pochopila, čo som tým chcela povedať.

Emma: ano pochopila. Mě právě chybí taková ta vnitřní lehkost, ta radost z žití. Pořád mám z něčeho strach. Když je dobře tak mám strach že se to pokazí a když je špatně tak mám strach že bude ještě hůř. Bez emocí nic nevyřeším. Třeba se mi něco nelíbí co udělá partner a já mu to neumím říct normálně. Já začnu vyčítat nebo brečet a když se mi zeptá co je teda za problém co mi vadí tak mlčím, protože už si nejsem ničím jistá a navíc se bojím aby se on třeba neurazil.
Nežiju sama pro sebe, pro radost. Žiju pro druhé, skrze druhé a navíc závislá na jejich mínění a na jejich uznání.
Snad tohle přiznání si svýho problému je ten začátek cesty.

Wiki napsal(a):

Macíku - k tomu partnerovi - toho neřeš, na to se vykašli. Důležitá jsi teď ty. Jen ty . Až se najdeš a budeš vědět JO, to jsem já a tak je to příjemné, tak pak můžeš začít řešit okolí. Partnera.
Ty jsi totiž jakýsi  zálkadní stavební kámen a on je a bude jen nadstavba. Tím nechci říct, že není partner důležitý, stejně jako reakce okolí. Je. Nicméně prvně Ty. Když všichni kolem tebe zmizej, tak zůstaneš sama- ty ta základna. A musíš fungovat dál i sama a dobře, ne jen přežívat. A ta základna musí být pevná zakořeněná (obrazně - můžeš se klidně přestěhovat do Dolní lhoty..:D ) kvalitní. S kvalitou základny bude samozřejmě souviset kvalita nadstavby (nástavby) - tím myslím partner atd. Pak si "dovolíš" kvalitní nástavbu....promiň že tě přirovnávám k základovce (píšu stejně jakoby o sobě) a vymýšlím ty přirovnání z voleje, tak jak to cítím...

I když se ti to bude zdát kruté, třeba jsi chtěla chlapa "pořídit" , aby tě zabezpečil, poskytl zázemí, aby ses s ním rozdělila o domácí práce( :lol:), aby ses mohla spolehnout, že budeš mít s kým jezdit na dovolenou atd....to je podle mě špatně. Úplně převrácená filozofie (moje). převrat přišel za mého života, takže popisuju on - line příběh, neopisuju učebnici psychologie. A tápala jsem dlouho, takže fakt vím, jak to vypadat nemá, proto okamžitě rozpoznám, že toto je to pravé. Toto je ono.

A nakonec zjistíš, že to běží samo, samo se vše nabízí, je to jednoduchý, zábavný, žádná křeč a to tě posiluje stále víc, takže se "pohoda" stále umocňuje a můžeš jít dál - výš....

Oprávněnost kritiky partnera nebo kohokoliv, si troufám tvrdit, že dokážeš vyhodnotit až ve chvíli, kdy budeš mít jasno sama o sobě. pak už tě nemůže zmást jakýkoliv útok, výplod, nařčení..a nutit tě k sebepodceňování nebo k vinění se z  problémů jiných atdatd. Pak na to jen shora mrkneš, v mžiku zařadíš a adekvátně zareaguješ (třeba i někoho odkážeš někam..:) )

Kukačko, Věro, díky, jste milé..:par:

No, ja som to mala zhruba tak, že keď som si zariadila dobrý singl život, tak sa práve niekto objavil... :jojo: A nebála som sa ani odísť pracovne na pol roka do úplného neznáma... naopak, celkom som sa tešila. Ostali mi dodnes z tých čias kamaráti... a tak vôbec. Partner je podľa mňa rozšírenie života o ďalší rozmer, nie jeho jediná či hlavná náplň.

Macíček, strach je sv.i.ň.a a rozleptá všetko. Skús neriešiť obavy, nemyslieť na budúcnosť, nezaoberať sa minulosťou, ale naozaj si len vychutnávať prítomnosť... Načo sa báť vopred? Pokazíš si aj tú peknú prítomnosť. Skús to pustiť z hlavy, nie potláčať, ale vyslovene pustiť - povedz si: teraz sa tým proste NBEUDEM zaoberať. Nechám to na zajtra, pozajtra, budúci týždeň, mesiac...

Macíku, je úžasné, že si rozpoznala svoj problém, že si ho dokázala dešifrovať! :gloria: Vieš koľko to mne dlho trvalo? A to som stále nevedla, v čom to je, kde je problém. Si úžasná baba, šikovná a inteligentná. To je tvoj úžasný začiatok a už aspoň vieš, od čoho sa môžeš odpichnúť, čo chceš zmeniť.
Nikto ti nepovie alebo nedá manuál priamo do ruky, podľa ktorého sa to môžeš naučiť, naštudovať. Skús si teda niečo nájsť o strachu, ako sa dá zbaviť strachu. Lebo vlastne strach je takou brzdou všetkého, celého žitia.

macík* napsal(a):

Wiki k tomuhle bych se moc ráda dopracovala :supr:
Já jsem nedávno tu a tam zažívala takový ty pocity pohody, toho, že všechno hezky samo plyne a je to všechno fajn. O co hezčí ten pocit byl, o to tvrdší byl ten návrat zase pěkně zpátky do reality. Už vím proč. Tyhle moje úžasný pocity byly způsobený tím, že nám to s chlapcem báječně klapalo, okolí mi dávalo najevo jak jsem dobrá a já jsem se cítila jako mistr světa. Jj, dokud nevyřeším sebe sama a nebudu mít ten svůj základ tak nikdy nikam nedojdu. Takže znovu od začátku.........

Návrat bývá krutý vždy, když si uděláš iluze. to je jen náš problém, že si je děláme. Právě proto jsem si vytvořila zálohu základnu (samofungující ) za každého počasí :)
A klidně si užívej pocity "mistra", proč ne, je to příjemné, okolí tě klidně může chválit, ale vždy u toho musím vědět, že když nebude zbytí, můžu fungovat nezávisle a dobře a hlavně musíš vědět sama, že jsi DOBRÁ. Pak tě nic moc nerozhodí. (já jsem se nasr...např. asi před hodinou při telef. hovoru...mno..)Taky chci docílit trvalé pohody a klidu, ale to by se moje kyvadlo nemohlo vůbec vychylovat ani na jednu stranu, a to si také nedovedu představit.

Já jsem také, jak píše Selima, potkala muže, až když jsem se vyhrabala z nejhoršího, až když jsem si vylízala rány. Jizvy, ty jak známo tleskat nebrání, takže přišel v pravý čas. Kdyby to bylo dřív - přilepila bych se na něj  jako na spasitele. A mohla bych začít nové kolečko. takto už jsem byla plnohodnotná samostatná jednotka, tudíž partner může jít vedle mě životem, aniž bychom se nějak omezovali...a to beru, to se mi líbí.... je to příjemné, ano je to ten "nový rozměr" (autor selima). Pro mě největší "nový rozměr" bylo objevení duchovního života a všeho co s tím souvisí.

Macíku, jdeš na to dobře, neboj se, každý to šmudlíme nějak po svém, nikdo nevíme co je dobře, co je špatně. Já si myslím, že je vítězství to, že ses rozhodla na sobě makat, protože chceš sebe změnit. Život ti situace a lekce bude nabízet sám. Podepři to knížkama, ať víš, čeho si všímat a otevře se ti ta slibovaná "nová dimenze".
Např. to, že jsi sem toto napsala, tak jsi potkala první učitelku - viz Pandora. Nechci podkuřovat, ale co slovo , to perla. Pročti si zpět některé její příspěvky, nikdy nebyla vedle.Byť jsou adresované někomu jinému. A samozřejmě mnohé další holky- chytré a zkušené (otlučené a opracované jako drahý kov :) ) Vybereš si jednoduše to, co ti bude nejbližší.
Mám ráda toto téma, je pro mě nekonečným zdrojem radůstek a příjemna. Ale už dost kecání, musím už jít (naprosto neduchovně )pracovat. Byznys nespí ani v noci...:lol:

macík* napsal(a):

Snad tohle přiznání si svýho problému je ten začátek cesty.

Maciku,
Ne snad -ale urcite je to velky krok.

Chtela bych Ti neco rict o strachu.
Kdyz jsem byla mala(myslim ze to zazilo hodne deti),tak jsem trpela strachem z bubaku ve skrini a pod posteli.Svazoval me tolik ze me nedovolil jit a presvedcit se ze tam nejsou.
Ten prelud porad trval do te doby dokud zase sam neodeznel. Jak prisel tak odesel.
No, a proc to rikam. Protoze prave to me pomohlo v dospelosti pochopit co je vlastne strach jakehokoliv druhu a nebat se ho.
Je to neco co nema zadnou pevnou podstatu,je to prelud ktery si utvarime sami svou myslenkou.Je to neco co v zadnem pripade nemuze trvat vecne.
Je me jasne ze to teoreticky chapes taky.

Existuji techniky na vsechno Maciku.
A napriklad jak Ti dnes Klarka S. poslala ten kontakt,myslim si,ze je to zajimavy. A ze tenhle muz zna hodne technik ktere by Te mohl naucit.  Neznam toho muze osobne to ne,ale libi se me. Pokud je schopny naucit,ukazat a presvedcit ckoveka(klienta),ze je sam sebe klient schopen uzdravit a najit svoji silu v sobe a lasku,pak mu fandim.
Ty tu silu mas samozrejme taky,jen nevis jak na to.  Ale kdo vi,treba to dnes nevis,ale zitra mozna poznas ze si tu cestu dokazes najit sama i bez pomoci a pokud ne,pak ver, ze cest existuje bezpocet.
I to jak dnes pohlizis na situaci v Tvem zivote se jednoho krasneho rana promeni.

Jak rekla Majka=nechat veci plynout.  I na to existuji techniky,Jsou podle mne ale pro zacatek (prvni krok) dost tezko pochopitelny. Mnohdy k nim musis nejprve dojit kucek po krucku. :)

Pročítám si vaše reakce a jsem úplně dojatá :hjarta: Jste skvělí, děkuji vám za podporu, za porozumění, za to, že mi píšete svoje zkušenosti :par:

macík* napsal(a):

Pročítám si vaše reakce a jsem úplně dojatá :hjarta: Jste skvělí, děkuji vám za podporu, za porozumění, za to, že mi píšete svoje zkušenosti :par:

Věř tomu, že stejně taková jsi ty: skvělá, podporující, chápající a se spoustou zkušeností, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.
Jak jsem to tak četla, tak i svůj nejaktuálnější problém sis už pojmenovala.
Opravdu NEMUSÍŠ být vždy ta hodná holka, protože láska opravdu není ZA ODMĚNU.
Ta prostě JE :) Neboj se toho.

Pandorraa napsal(a):

Věř tomu, že stejně taková jsi ty: skvělá, podporující, chápající a se spoustou zkušeností, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.
Jak jsem to tak četla, tak i svůj nejaktuálnější problém sis už pojmenovala.
Opravdu NEMUSÍŠ být vždy ta hodná holka, protože láska opravdu není ZA ODMĚNU.
Ta prostě JE :) Neboj se toho.

Děkuji :) Ta podpora tady je neuvěřitelná, cítím se dobře :)

Pandorraa napsal(a):

macík* napsal(a):

Pročítám si vaše reakce a jsem úplně dojatá :hjarta: Jste skvělí, děkuji vám za podporu, za porozumění, za to, že mi píšete svoje zkušenosti :par:

Věř tomu, že stejně taková jsi ty: skvělá, podporující, chápající a se spoustou zkušeností, které mohou pomoci zase někomu dalšímu.
Jak jsem to tak četla, tak i svůj nejaktuálnější problém sis už pojmenovala.
Opravdu NEMUSÍŠ být vždy ta hodná holka, protože láska opravdu není ZA ODMĚNU.
Ta prostě JE :) Neboj se toho.

:supr:

macík* napsal(a):

Emma: ano pochopila. Mě právě chybí taková ta vnitřní lehkost, ta radost z žití. Pořád mám z něčeho strach. Když je dobře tak mám strach že se to pokazí a když je špatně tak mám strach že bude ještě hůř. Bez emocí nic nevyřeším. Třeba se mi něco nelíbí co udělá partner a já mu to neumím říct normálně. Já začnu vyčítat nebo brečet a když se mi zeptá co je teda za problém co mi vadí tak mlčím, protože už si nejsem ničím jistá a navíc se bojím aby se on třeba neurazil.
Nežiju sama pro sebe, pro radost. Žiju pro druhé, skrze druhé a navíc závislá na jejich mínění a na jejich uznání.
Snad tohle přiznání si svýho problému je ten začátek cesty.

)

Ahoj Macíku,

tyhle pocity dost dobře znám.

Moc mi pomohly otázky... Ptání se proč to tak mám a odpovídání se na ně. (např. Proč mám strach, že se něco pokazím ? Co by se mohlo stát ? Mohu to mu nějak zabránit ? Co s tím vlastně mohu teď dělat ? Jak by to vypadlo, kdyby to bylo ještě horší ? Co by to pro mě znamenalo ? atd.)
Takhle postupně a pomaličku jsem začínala rozumět sama sobě. Je to běh na dlouhou trať, ale myslím, že stojí za to. Až budeš více důvěřovat sobě, přijde i vnitřní lehkost....

A s tím partnerem...také jsem taková byla, dokázala jen kritizovat a stále jen partnerovi něco vyčítat. Nedokázala jsem si říci svůj názor a stát si za ním. Myslím, že jde jen o to to zkusit, ROZHODNOUT SE a VYJÍT ZE SVÉ ULITY VEN. A rozhodně si neklást na sebe žádné velké požadavky, že to musí být dle mého názoru hned tak nebo tak. Že "musím být" taková a taková. Prostě to zkusit. Někdy se to podaří lépe a někdy zas o trochu méně. Takovou cestou jsem se vydalá já a funguje mi to.:)

Ahoj Mari,
díky. Jsem ráda, když se dozvím že v tom nejsem sama a že s tím jde něco dělat a najít si tu svojí cestu.

Jinak já jsem se o víkendu sbalila a vyrazila jsem za svojí kamarádkou. Hodně jsme si povídali a dostali jsme se i k tomuhle mému trápení. Řekla mi, že můj velkej problém je, že se zbytečně podceňuju a že jsem na sebe moc přísná. Ostatní jenom omlouvám, jsem k nim schovívavá a chybu hledám hlavně u sebe.
Sedí to na mě, jsem taková. Chci být nejlepší, cítím za všechno odpovědnost, potřebuju mít nad vším kontrolu. Když se něco nedaří podle mých představ nebo se ke mě někdo nezachová hezky tak hned hledám chybu u sebe a myslím si, že musím být ještě lepší, aby se mi příště už nic takovýho nestalo. Když to shrnu tak všechno špatný co se mi stane považuju za svoje osobní selhání :(

No ale víkend jsem si užila jak se patří :cool: mám spoustu energie a nápadů, tak snad mi to aspoň chvíli vydrží :)

To je ono - musíš se naučit, aby ti to bylo jedno, jak se k tobě kdo zachoval - je to prostě hulvát a není co řešit.
Naopak, čím budeš v něčem nebo ve všem lepší, tím bude přibývat lidí, kteří se k tobě budou chovat nehezky, protože lidi jsou závistivé ku-r-v-y - z toho musíš vycházet. U ostatních je jim každá nedokonalost spíš sympatická, protože zvyšuje malé sebevědomí jim - mají pocit, že vedle nedokonalého člověka vyniknou - ve stylu "jednooký mezi slepými"

Macíku,
já osobně si myslím, že to není o tom, naučit se, aby mi to bylo JEDNO, ale abych spíš dovedla příjmout pohnutky toho druhého - uměla se do něj vcítit, nesoudila jeho, ale ani sebe :)

Taky si nemyslím, že lidé jsou k..., tedy vycházet z toho je ten největší omyl, jakého bych se mohla dopustit. Spíš si myslím, že každý člověk má svá trápení, která ho nutí k témuž, co třeba tebe - snažit se být nejlepší, aby byl milován a když nemůže být nejlepší, tak je prostě nejhorší - je přece jedno, jakým způsobem si vezme pozornost - tedy ti lidé si to myslí, jedno to samozřejmě není.

Nicméně každý se snaží svým chováním ochránit přes zraněním především sám sebe a je celkem putna, čím to odůvodňuje - to jsou jenom hrátky.
Takže jde spíš o to, nehrát hry, být sám sebou, neubližovat druhým a nenechat si ubližovat :)

Ahoj Pan,
tvoje příspěvky jsou trefa do černýho :)  Vracím se k nim, je v nich ukryto mnohem víc, než se na první přečtení může zdát :hjarta:

Začíná mi docházet tolik věcí. Začínám rozmotávat to zamotaný klubko, jak jsi psala. Nebo spíš zatím zjišťuju, že je zamotaný opravdu pořádně.....

Macíku, těší mne, že v mých příspěvcích nacházíš to, co tam je a neztrácíš čas hledáním toho, co tam není :)

Počítej prosím s tím, že jak se začneš zbavovat svých "ochranných slupek" a sundávat své "masky", lidé, kteří to tak nemají, tě budou vnímat jako ohrožení a podle toho se k tobě budou chovat. Nenech se tím ale odradit, budeš chvíli zranitelnější, ale časem mnohem silnější, časem se s tím naučíš zacházet a věř mi, že to není žádná magie a nepotřebuješ žádného mága, abys se to naučila :)
Je to jen jak řekla Mari běh na dlouhou trať, práce na celý život a sem tam to člověk nemusí ustát. Ale i to je normální a stává se to nám všem :)

A jsem přesvědčená o tom, že žádné klubko není naolik zašmodrchané, aby se nedalo rozmotat. Samo rozmotávání taky nemusí být vždy utrpením, může být i vzrušujícím dobrodružstvím :)
Hlavně se nenech ničím a nikým hnát vpřed rychleji, než jak to sama cítíš.
Ty určuješ pravidla, ty posuzuješ výsledky.
Vnější svět ti slouží jen pro ověření a korekci, nikoliv jako tvůj soudce.
Cítíš se dobře - jsi na správné cestě.
Cítíš se mizerně -někde jsi špatně odbočila a je třeba se vrátit :)

Osobně mám vyzkoušeno, že to jak se lidé cítí uvnitř mnohdy vůbec neodpovídá tomu, jak se tváří na venek. Ti největší "ramenáči" se dost často uvnitř smaží v docela slušném peklíčku :jojo:
Tak prostě věř svým pocitům a intuici :)

Pan, napsala jsi ... přijmout pohnutky toho druhého - umět se doněj vcítit, nesoudit jeho, ale ani sama sebe ... Mě se to daří s rodiči, kamarádkami, snad i se synem (i když puberta je náročné období), občas už se dokážu neposuzovat tak přísně i já sama,  ale nepodařilo se mi to s partnerem. Proč? Proč mi to v jiných vztazích jde, ale v partnerském ne? Kde dělám chybu? Potřebuju to rozklíčovat a vůbec nevím kde začít.

Peťuli, nevím, co ti říci, nerada bych "střílela diagnozu" od boku.
Z kinezky, EFT, Reiki i RUŠky ať už jako klintka nebo terapeutka mám ale jednu zkušenost - a potvrdily mi ji i karty, které někdy používám jako korekci či hravý element - a to totiž tu, že příjdu s problémem, který chci prioritně řešit, protože ho považuji za klíčový, ale během terapie - povídání - se ukáže něco zcela jiného a pak zase jiného a pak..... a tak to chvíli pokračuje, než se dostanu k tomu, co mne/ ke mně/klienta přivedlo... A když už se tam konečně dostanu přes úplně jiný psychický balast, tak si najednou často uvědomím, že mám vyřešeno :) Původní, pro mne klíčový problém, se zatím sám rozplynul.

To, o čem ty mluvíš, může být od naprosté (pochopitelně potlačené) lhostejnosti k dotyčnému až po naprostou závislost na něm.
Mezi tím je celá škála možností a pocitů....
Zkus si představit, že partner jednou bez jakéhokoliv vysvětlení odejde. Pak pozoruj pocity, které tě zaplaví... tam někde je odpověď na tvou otázku.
A pokud si nejsi jistá sama sebou, raději to sama ani nezkoušej, najdi si "horského vůdce", tedy někoho, kdo při tom na tebe dá pozor :jojo:

Petuli, já ti řeknu, na co jsem přišla já. Určitě nejen já, ale považuju to za dost důelžité. netuším, zda-li je TOTO i ůj problém o kterém píšeš, ale u mě je za tímto skryto mnoho. Bylo a je.

Vztahové problémy s partnerem u mě byly problematické díky zmíněné závislosti a potom sehrálo a sehrává velkou roli ego. je za tím ukryto mnoho. Např. "jak si může dovolit dělat to a to..?"  "jak mi může říct to a to", "jak to ,že se chová tak a tak, když já chci , aby se choval tak a tak..." "neudělal to, co jsem já chtěla..."  a desítky dalších příkladů.

Dalo mi velkou práci pochopit, že si partner může dělat co chce, vlastně že každý si může dělat co chce (v mězích zákona..). Já ovšem také. A můžu na jejich (jeho) chování jen reagovat. Tak jak chci. Potřebovala jsem si ujasnit, co k řešení je moje a co ne. V tom jsem měla guláš, a to byl největší problém. Nejdůležitější je : Vědět co přijmout a neřešit ( s čím se nedá nic dělat) a co řešit (s čím lze něco dělat).

Vždycky - taková hra - když mě něco naštve, tak se poctivě (třeba později ..až se důkladně vyřvu a dohádám :) ) zamyslím, co se mě tam dotklo a proč. Uvědomím si většinou, že někdo ohrozil moji "důležitost" , zpochybnil moji "genialitu", drze neposlouchá moje "rady"(příkazy). apodobně. To mě dovedlo zase jen k jedinému  - svému egu.
A ve chvíli, kdy zjistím (dnes), že se Ego hlásí o slovo, tak jdu od toho pryč. Moje jediná léčba.. Nechám ho, ale už nepitvám, nedořešuji, stáhnu se. Jdu jakoby vedle.

Wiki mne tak přivedla na myšlenku..... třeba je to Peťuli o pochopení LÁSKY... co to vlastně pro tebe je...

Peťuli napsal(a):

Pan, napsala jsi ... přijmout pohnutky toho druhého - umět se doněj vcítit, nesoudit jeho, ale ani sama sebe ... Mě se to daří s rodiči, kamarádkami, snad i se synem (i když puberta je náročné období), občas už se dokážu neposuzovat tak přísně i já sama,  ale nepodařilo se mi to s partnerem. Proč? Proč mi to v jiných vztazích jde, ale v partnerském ne? Kde dělám chybu? Potřebuju to rozklíčovat a vůbec nevím kde začít.

Jen mě k tomu tak napadlo. Možná je to v tom, že vztah s rodiči a se synem je daný, svým způsobem jistý. Nepřestaneme být rodiči a dětmi. Ale s partnerem je to jiný, ten může kdykoliv zmizet. Možná si v tom vztahu nejsi jistá, bojíš se o ten vztah nebo je v tom vztahu (nebo tvém chování ve vztahu) něco špatně.
Mám to tak nějak taky, tak přemýšlím a uspořádávám si to i sama pro sebe.

Wiki, Pan, Macíku .... díky za vaše slova, v každém vašem názoru jsem si našla něco svého. Já jsem ten vztah před měsícem ukončila. V podstatě jsme se rozcházeli a scházeli víc než dva roky. Mě vadilo, že často a rád popíjí alkohol, že je problémový jeho vztah s mým synem, že spolu neumíme řešit problémy. A dlouho jsem se snažila mu vysvětlit co mi vadí a proč, pak jsem nadávala, brečela, křičela, domlouvala ... teď už vím, že to bylo všechno špatně, že jsem řešila něco co mi nepříšluší a ještě k tomu blbě. Po rozchodu mi byl asi tři týdny totálně lhostejný, teď to na mě zase dolehlo. Na 99 % vím, že kdybych řekla ať se vrátí, tak se mnou zůstane, ale nic by to neřešilo. Snažila jsem se s ním dohodnout na kompromisu, všechno odkýval a pak si stejně jel podle sebe - několikrát. Vím, že ten vztah nemá žádnou budoucnost, už není na čem stavět. Asi to co cítím je jen lítost z toho, že jsme spolu byli přes šest let a nevyšlo to. A ano, měla bych popřemýšlet nad tím, co vlastně pro mě láska znamená.

Pandorraa napsal(a):

Wiki mne tak přivedla na myšlenku..... třeba je to Peťuli o pochopení LÁSKY... co to vlastně pro tebe je...

Pan já si myslím, že je to jedno s druhým. Všechno je jakoby jedno  velké puzzle z malých kousíčků a vždycky pochopení něčeho nabídne nový tvar a tím i možnost připojení druhého atd a dalšího a dalšího. Z jedné nebo druhé strany.

Já jsem při čtení různých knížek a při snaze uchopení života jinak, byla už nešťastná z toho, že každá kniha píše něco jiného , sem tam je v něčem shoda, ale stále se vše rozvětvuje a rozvětvuje a měla jsem v tom zmatek. . A říkala jsem si : "tak která je vlastně správná? Podle které se mám řídit??" A ony byly "spávně" všechny.  Když jsem četla víc a doplňovala stále chybějící, tak se kousky začly spojovat - tmelit - do navazujícího a souvisejícího celku.

Pochopení LÁSKY - té nesobecké a dávající je vyplněním velkého kusu toho našeho "puzzle". Určitě tato "kapitola" nejde vynechat...

Jen nevím jestli jsem ji dokázala pochopit hned na začátku "kariéry" :) ...ale jsme každý jiný a pokud se doopravdy chce, tak to jde. A je fuk, jdeme-li na to zprava či zleva. macík je šikovnej a přijde na to sama :)

Tak Wiki o tom žádná :)
Láska je léčivá životodárná energie, je ji třeba umět nejen dávat - a to i sobě - ale i přijímat. Jinak to prostě nefunguje.

Je hezké si číst, že mi věříte :)

Pořád jsem přemýšlela kde začít, co přečíst, co zkusit za terapii :cool: ......... no nakonec začnu od sebe, od toho co je nejsnažší a navíc příjemný. Budu se věnovat sama sobě, dělat si každý den čas jen pro sebe a tenhle čas bude stějně důležitý jako čas, který věnuju příteli, rodině a práci.
Se mnou je to totiž tak, že si třeba naplánuju procházku a nákupy po městě a těším se, co si hezkýho koupím, cestou se zastavím třeba na výstavu nebo jen tak do kavárny. Jenže pak se např. ozve přítel, že mě vyzvedne v práci a půjdem domů, kde mu uvařím něco dobrýho. Já hned přítele zařadím na první místo a snažím se mu ze všech sil vyhovět. Řeknu si, že na nákupy a procházku můžu jít kdykoliv jindy. Mám v sobě nějak nastaveno, že když mu nevyhovím, nepodřídím se mu, tak pro něho nebudu dost dobrá. Nepředstavujte si přitom mě jako domácí puťku co je pro ní vrchol dne uvařit guláš a jeho jako křupana, co potřebuje ženskou hlavně k tomu, aby mu uvařila a donesla pivo, tak to není :D Takže tohle není dobrá cesta, to je jasný. Jenže ono to pokračuje ještě dál. Já samozřejmě to, co dělám pro něho automaticky očekávám od něho nazpět. Takže si vymyslím romantický večer a on mi zavolá, že sorry, ale je s klukama domluvenej na pivo. No a já zuřím a myslím si, že mě nemá vůbec rád, protože jinak by mi TOHLE nemohl udělat. Jsem v tu chvíli přesvědčená o tom, že kdyby mě měl rád, tak to pivo zruší a bude se mnou.
Takhle to mám v sobě nastaveno a i když si to tady takhle hezky rozepíšu a uvědomím si, že to je špatně, tak to ještě neznamená, že je snadný to změnit.

Hezký den všem :hjarta:

Bezpochyby jsi konec svého klubka našla :)

macíku, moc ráda si tě čtu. Opakuju si s tebou svoji učební látku. Děkuji. A držím palečky. :pussa:

Macíku,
já se taky snažím vyhovět partnerovi, to si nemyslím, že by bylo tak zlé samo o sobě. Jen pokud zjistím, že 10x vyhovím já , 0x on, tak pak nejde o rovnocenný vztah. A musí to mít jisté hranice, za která já nepůjdu. Ty nepopíšu, ty cítím. (to asi každá/ý )
Já partnerovi ráda vyhovím, čas schůzky, výletu, co bude k obědu, kam na výlet, nechám se vést a vézt...protože jde o prkotiny, které jsou mi jedno. Mně se bude líbit na KAŽDÉM výletě. Ale ! Když půjde o podstatnou věc, chování partnera k mé dceři, hospodaření s financemi, "naše" děti, prostě důeležité věci, tak se mi do kompromisů nechce, v něčem ani toho nejsem schopná. (např. co se týká mé dcery - výchova, školy, atd).

Nedokážu si popravdě představit, jak bych o tyto své priority "bojovala" ve vztahu. To snad ani nejde. Tam musí zřejmě přijít soulad. A ten my "náhodou"máme, takže rozpory neřešíme. Tedy zásadní. Já bych zřejmě s člověkem, se kterým se neshodnu v základních otázkách funkce a chodu rodiny a osobních záležitostech, nemohla žít.
Třeba to, co píše Petuli je na pováženou...
A bylo pro mě zajímavé, že ten partner, který vidí věci jako já - ty důležité o kterých píšu, ten přišel, až já sama měla jasno. Kdo jsem, kam jdu, co chci. To té doby vlastně nemohl přijít, protože jsem sama nevěděla co chci. Proto není třeba se bát žít bez partnera a zjistit , že jsem prostě dobrá, že to zvládnu sama, tudíž nemusím skočit a pověsit se na prvního chlapa, který jde kolem nebo trvat za každou cenu na tom stávajícím, byť nevhodném.
macíku, krok po kroku, nelze to pobrat a v mžiku zrealizovat. Pomalu postupně, každý okamžik pěkně zažít a uložit, stane se to příjemnou organizovanou hrou.

Hm :) no jsem na začátku.....to taky nezní špatně ;) 

Musím si to všechno v sobě uspořádat, promyslet, zjistit co je podstatný a co je jenom hloupost.  Hodně teď přemýšlím o rodině, o mamině, o tetách, o babičkách. Jsou věci co se v naší rodině opakujou pořád dokola. Já to opakuju taky, ale nechci. Neříkám, že je všechno špatně, o svojí rodinu mám ráda. Ale něco mi nevyhovuje a svazuje mě to a je načase to utnout.
Já ráda partnerovi vyhovím, udělám radost. Ale někdy už je to na hraně. To je to,co si nesu z rodiny. Chlap přijde domů a ženský vypadne všechno z ruky a začne mu snášet mnoho jídel. V televizi se kouká zásadně na to, co chce chlap a když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile. Chlapovi se zásadně neříká kolik co stálo - ženská přece pro sebe nebude tolik utrácet. Takhle bych mohla pokračovat do aleluja.

Potřebuju najít sama sebe, zoufale se potřebuju volně nadechnout, přestat plnit nesmyslný věci a přestat nést tu tíhu.

macík* napsal(a):

Hm :) no jsem na začátku.....to taky nezní špatně ;) 

Musím si to všechno v sobě uspořádat, promyslet, zjistit co je podstatný a co je jenom hloupost.  Hodně teď přemýšlím o rodině, o mamině, o tetách, o babičkách. Jsou věci co se v naší rodině opakujou pořád dokola. Já to opakuju taky, ale nechci. Neříkám, že je všechno špatně, o svojí rodinu mám ráda. Ale něco mi nevyhovuje a svazuje mě to a je načase to utnout.
Já ráda partnerovi vyhovím, udělám radost. Ale někdy už je to na hraně. To je to,co si nesu z rodiny. Chlap přijde domů a ženský vypadne všechno z ruky a začne mu snášet mnoho jídel. V televizi se kouká zásadně na to, co chce chlap a když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile. Chlapovi se zásadně neříká kolik co stálo - ženská přece pro sebe nebude tolik utrácet. Takhle bych mohla pokračovat do aleluja.

Potřebuju najít sama sebe, zoufale se potřebuju volně nadechnout, přestat plnit nesmyslný věci a přestat nést tu tíhu.

Jo jo, z rodiny si toho nesem hodně...
Hlavně jde o to si uvědomit, že si to můžeš zařídit jinak, podle sebe - tak, aby Ti to vyhovovalo... nejlépe aby to vyhovovalo oběma :-)

Neboj, i chlap si umí uvařit a neumře, když bude týden na párkách... Televize to nemůžu soudit, nemáme... Kolik co stálo - když si na to ženská vydělá, tak chlap nemá nárok nic říkat ne? A i když je na MD a nevydělá, má právo chodit pěkně oblíkaná...

:-)

Myslím, že s tímhle tématem nás bojuje hodně.

macík* napsal(a):

když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile.

Tohle j ta perla macíku, tohle potřebuje přeprogramovat.  Já tohle třeba nemám (za to mám jiné libé zhůvěřilosti). Takže pátrej, kde se to v tvé hlavince vzalo, že chlapovi se má za každou cenu vyhovět. A když ne je to chyba, za kterou máš pykat? Od rodičů? Z prvního vztahu?

To je to,co si nesu z rodiny. Chlap přijde domů a ženský vypadne všechno z ruky a začne mu snášet mnoho jídel. V televizi se kouká zásadně na to, co chce chlap a když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile. Chlapovi se zásadně neříká kolik co stálo - ženská přece pro sebe nebude tolik utrácet. Takhle bych mohla pokračovat do aleluja.


Přesně moje máti ..... :jojo:

Achá, tak tohle jsem přehlídla, z rodiny - popřemýšlej, co k podobnému jednání vedlo mámu a v čem ty jsi jiná než ona a v čem jsou tvoji partneři jiné než táta. JInak je velmi pravděpodobné, že tento vzorec začneš opakovat, ty už ho vlastně používáš ve chvíli, kdy nevidíš jiný způsob. Zatím cítíš, že ti vadí.

Martinko,
můj chlap zvládne z domácích prací a vaření téměř všechno. Uvaří i on mě, není to problém. Problém je v tom nastavení. To jídlo píšu jako takový příklad jeden za všechny. Týká se to jinak snad všech oblastí života.
Víš, mě kdyby tohle vyprávěla kamarádka, tak jí vysypu z rukávu kompletní návod co má jak dělat. Budu se u toho tvářit jako suverén a ještě navrch přidám pár historek o tom, jak já jsem tomu svýmu chlapovi ukázala ;) Já tak nějak v životě předstírám že jsem nezávislá žena znající svojí hodnotu a občas mi to i někdo uvěří a občas mě za to i někdo obdivuje :P Jenže uvnitř sebe jsem ženská co je šťastná když chlap (vůbec) přijde domů a ona mu může předříkávat co je pro něho v lednici.

Jinak dnes večer budeme mít s mým milým jedno moc zajímavý téma. A já mám jedinečnou šanci začít někerý svoje poznatky aplikovat do praxe. Ha, to je opravdu výzva!

macík* napsal(a):

Martinko,
můj chlap zvládne z domácích prací a vaření téměř všechno. Uvaří i on mě, není to problém. Problém je v tom nastavení. To jídlo píšu jako takový příklad jeden za všechny. Týká se to jinak snad všech oblastí života.
Víš, mě kdyby tohle vyprávěla kamarádka, tak jí vysypu z rukávu kompletní návod co má jak dělat. Budu se u toho tvářit jako suverén a ještě navrch přidám pár historek o tom, jak já jsem tomu svýmu chlapovi ukázala ;) Já tak nějak v životě předstírám že jsem nezávislá žena znající svojí hodnotu a občas mi to i někdo uvěří a občas mě za to i někdo obdivuje :P Jenže uvnitř sebe jsem ženská co je šťastná když chlap (vůbec) přijde domů a ona mu může předříkávat co je pro něho v lednici.

Jinak dnes večer budeme mít s mým milým jedno moc zajímavý téma. A já mám jedinečnou šanci začít někerý svoje poznatky aplikovat do praxe. Ha, to je opravdu výzva!

Tak to Ti držím palce a pak poreferuj jak to dopadlo :-)

Jo to jsem celá já, taky někomu jinýmu vystřihnu návod jak s příručky :-) Ale praxe někdy pokulhává... na druhých to člověk vždycky vidí líp než na sobě...

Možná horší je, když uvaříš/upečeš a chlap to nesní... Dostala jsem k Vánocům domácí pekárnu, jenže příteli už se to přejedlo! No nic, upeču a dám zmrazit aspoň pro sebe :-)

Pavlo, ano tohle si nesu z rodiny. To je prostě nastavení mamky, babičky. Vím, že to musím změnit. V rodině z máminy i z tátovo strany jsou hodně zajímavý věci k přemýšlení.

U nás doma je takový rčení "uděláme to tak, aby byl klid v rodině" ble :usch: je mi z toho blbě. To je přesně naše family, všechno ututlat, neprojevovat se, neprotestovat, nebouřit, být hodný a zavděčit se všem. Sice se uštvu, ale v rodině bude klid :usch: 
Tak tudy ne, přátelé!  :D

Martinka1 napsal(a):

Možná horší je, když uvaříš/upečeš a chlap to nesní... Dostala jsem k Vánocům domácí pekárnu, jenže příteli už se to přejedlo! No nic, upeču a dám zmrazit aspoň pro sebe :-)

Hm tohle znám. Jsem si vymyslela jídlo o několika chodech a on si DOVOLIL na to nemít chuť. No co, mrazák to jistí :)

macík* napsal(a):

Pavlo, ano tohle si nesu z rodiny. To je prostě nastavení mamky, babičky. Vím, že to musím změnit. V rodině z máminy i z tátovo strany jsou hodně zajímavý věci k přemýšlení.

U nás doma je takový rčení "uděláme to tak, aby byl klid v rodině" ble :usch: je mi z toho blbě. To je přesně naše family, všechno ututlat, neprojevovat se, neprotestovat, nebouřit, být hodný a zavděčit se všem. Sice se uštvu, ale v rodině bude klid :usch: 
Tak tudy ne, přátelé!  :D

No, u nás to bylo a je stejný, jenže já jsem jiná, protože mě to vždycky štvalo.
A zvykli si ;)

Macíku, všechno je o kompromisech.

Pokud některé ženě vyhovuje starat se o pána, jen co se otevřou dveře, má z toho pocit naplnění, tak je vlastně vše v pořádku. Oba budou spokojeni. A jsou i ženy hospodyňky, takže proč ne... Přejímání vzorců z rodiny je klasika, děláme to všichni i nevědomky, ale musíme si uvědomit, že u babiček rodina fungovala jinak a bylo rozdělení úloh tak nějak logické.

Jsou ženy, které toto absolutně odmítají, je to myslím zase opačný extrém. Pokud to někomu vyhovuje a pár bude večeřet v restauracíh, tak taky na tom nevidím nic špatného. Všichni budou spokojeni.

Zvolila jsem po různých zkouškách střed. Pánovi vyhovím ve všem. Nechce nic, co by se mi příčilo.  Nemám důvod nevyhovět a dělám to ráda. Jednak mě těší, že bude spokojen, nakrmen, (tím paádem dá pokoj), a nedělá mi problém postarat se o to, co on neumí a nedělal by rádl.  Fakt nechci , aby žehlil a vytíral. myslím, že ho nepotřebuju u těchto úkonů vidět. ( Dovedete si představit zlomeného berana??)
Emancipace - neemancipace. Je mi to proti srsti, a  navíc si to udělám sama lépe - ba nejlépe . Samozřejmě má muž i "své" úkoly, kterých já se zase štítím a nechci (ryby, odpady, auta apod.)a oceňuji , že mě on nenutí do nich. Zvolil vybral a ujal se jich sám. Dělba vznikla přirozeně. Pokud bych vyváženost vztahu neviděla, cítila jsem se znevýhodněná a něco jako zneužitá,  tak jsme zase u nevyváženého vztahu a jdu pryč. Nebylo by mi tam dobře Donutit nikoho nelze. Pro mě to význam nemá žádný. A zase znovu - tento partner přišel, až když jsem přesně věděla, že takového chci.

Narovinu- co budeš mít z chlapa, který ti vyžehlí a uvaří a bude zhnusený a otrávený?

A tu míru, odkud kam partera pustíš, tu má každý z nás v sobě. A každý ji má nastavenou jinak.

.

Wiki, varenie ma bavilo... ale niekedy mi pripadalo blbé, že ja s vyplazeným jazykom varím každý deň a páníšek sedí a nakrknuto sa pýta, KEDY UŽ BUDE OBED???? (Pričom sám varí rovnako dobre ako ja...). Horšie je to s prácami, ktoré neznáša nikto v rodine, ale zjavne ich treba urobiť. Tam už asi ide naozaj len o to, KTO bude nasr...dený(nie o to, ČI...).
Pre mňa je už ale tiež určujúca MOJA spokojnosť, a než s chlapom, ktorý dokopy nič nerobí, ale trvá na vypigľovanej domácnosti, to budem fakt radšej sama. A to nehovorím o trávení voľného času. Keď sa zamilujem - a aj potom - mám sklon tráviť s milým dosť času, ale keby mi chcel siahnuť na orientálne tance :mad: , tak to by niečo zažil!!!! Alebo keby mi dal vybrať - Pes alebo ja, tiež by som dlho neuvažovala... :D

PavlaH napsal(a):

macík* napsal(a):

když si ženská prosadí svůj pořad tak si ho neužije, protože se celou dobu cítí provinile.

Tohle j ta perla macíku, tohle potřebuje přeprogramovat.  Já tohle třeba nemám (za to mám jiné libé zhůvěřilosti). Takže pátrej, kde se to v tvé hlavince vzalo, že chlapovi se má za každou cenu vyhovět. A když ne je to chyba, za kterou máš pykat? Od rodičů? Z prvního vztahu?

S tou televizí máte úplně pravdu. Já tak miluju české seriály a filmy, i ty dětské. Třeba Tajemství proutěného košíku, My z konce světa, My všichni školou povinní, i seriály pro dospělé bych si s nostalgií ráda připomněla. A za těch 20 let jsem viděla co? Politické debaty, akční story, mrtvol hory a těch fotbalových utkání!

Macíku, přijít na kořen toho vzorce by ti možná pomohly rodinné konstelace - když pochopíš proč to tak máš, když se s tím vším naučíš pracovat, budeš určitě spokojenější.

Selima napsal(a):

Wiki, varenie ma bavilo... ale niekedy mi pripadalo blbé, že ja s vyplazeným jazykom varím každý deň a páníšek sedí a nakrknuto sa pýta, KEDY UŽ BUDE OBED???? (Pričom sám varí rovnako dobre ako ja...). Horšie je to s prácami, ktoré neznáša nikto v rodine, ale zjavne ich treba urobiť. Tam už asi ide naozaj len o to, KTO bude nasr...dený(nie o to, ČI...).
Pre mňa je už ale tiež určujúca MOJA spokojnosť, a než s chlapom, ktorý dokopy nič nerobí, ale trvá na vypigľovanej domácnosti, to budem fakt radšej sama. A to nehovorím o trávení voľného času. Keď sa zamilujem - a aj potom - mám sklon tráviť s milým dosť času, ale keby mi chcel siahnuť na orientálne tance :mad: , tak to by niečo zažil!!!! Alebo keby mi dal vybrať - Pes alebo ja, tiež by som dlho neuvažovala... :D

Přesně tak :   (proto mu taky nesahám na jeho fotbal, tv, atd - vím jak je to nechutné)
- kdyby neměl rád psy - nazdar -okamžitě! ( naopak -upustil i od "mužské" výchovy- např. "na místo !!!" tech mojich drobečků - zrovna se jim nechtělo na pelíšek - místo - tak proč by tam chodili - ne??moje logika a demokracie)
- moje práce, můj režim (jájájájá  :lol: )- nazdar
-finanční neshoda -čao
-jakékoli nucení - nazdar

Ale to se vyřazuje jaksi vždy postupně, samo,než bych dnes začla s někým žít. Tento pán procházel sítem v každíém kole vítězně. Shoda vysoceprocentní. Jen jeden rozdíl - je to prostě chlap. :)  No ale pokud chce člověk tyhlety smíšené páry, tak s nějakým drobným rozdílem holt počítat musí  :D.
Podstatou je - to co dávám, to se mi vrací, takže je tam vyváženost. Toto potřebuju. Nemám už čas ani chuť se crcat s nějakým vysvětlováním a obhajováním a bránit své..blabla atdatd..Už to jen musí přijít a sednout jak pr.el na hrnec  :D

Macíku,
tohle http://life-is-unavailing.blog.cz/0806/ … sebevedomi mi opravdu moc pomohlo :) .

Tulipánka napsal(a):

Macíku,
tohle http://life-is-unavailing.blog.cz/0806/ … sebevedomi mi opravdu moc pomohlo :) .

Díky Tulipánko,
vytisknu si to a večer se na to podívám.

Mám v sobě guláš, musím to nechat všechno chvíli ustát. Začnu od toho co teď opravdu zvládnu a to je začít se mít ráda, starat se o sebe, udělat si svůj čas a nenechat si tohle vzít. Až tohle budu umět tak se zase posunu dál a začnu s něčím dalším.
Musím pomalu a postupně - to je taky úkol pro mě. Já se znám, jsem ten typ co se nadchne, začne děla spoustu věcí najednou a pak z toho nic není.
Chlapa teď nebudu řešit už vůbec, to nechám plynout. Začnu u sebe a třeba se pak dají do pohybu i další věci :)

Přeji vám všem hezký den a nějaký příděl energie navíc, dneska je strašně ospalej den, se mi zdá :sova:

Wiki napsal(a):

Selima napsal(a):

Wiki, varenie ma bavilo... ale niekedy mi pripadalo blbé, že ja s vyplazeným jazykom varím každý deň a páníšek sedí a nakrknuto sa pýta, KEDY UŽ BUDE OBED???? (Pričom sám varí rovnako dobre ako ja...). Horšie je to s prácami, ktoré neznáša nikto v rodine, ale zjavne ich treba urobiť. Tam už asi ide naozaj len o to, KTO bude nasr...dený(nie o to, ČI...).
Pre mňa je už ale tiež určujúca MOJA spokojnosť, a než s chlapom, ktorý dokopy nič nerobí, ale trvá na vypigľovanej domácnosti, to budem fakt radšej sama. A to nehovorím o trávení voľného času. Keď sa zamilujem - a aj potom - mám sklon tráviť s milým dosť času, ale keby mi chcel siahnuť na orientálne tance :mad: , tak to by niečo zažil!!!! Alebo keby mi dal vybrať - Pes alebo ja, tiež by som dlho neuvažovala... :D

Přesně tak :   (proto mu taky nesahám na jeho fotbal, tv, atd - vím jak je to nechutné)
- kdyby neměl rád psy - nazdar -okamžitě! ( naopak -upustil i od "mužské" výchovy- např. "na místo !!!" tech mojich drobečků - zrovna se jim nechtělo na pelíšek - místo - tak proč by tam chodili - ne??moje logika a demokracie)
- moje práce, můj režim (jájájájá  :lol: )- nazdar
-finanční neshoda -čao
-jakékoli nucení - nazdar

Ale to se vyřazuje jaksi vždy postupně, samo,než bych dnes začla s někým žít. Tento pán procházel sítem v každíém kole vítězně. Shoda vysoceprocentní. Jen jeden rozdíl - je to prostě chlap. :)  No ale pokud chce člověk tyhlety smíšené páry, tak s nějakým drobným rozdílem holt počítat musí  :D.
Podstatou je - to co dávám, to se mi vrací, takže je tam vyváženost. Toto potřebuju. Nemám už čas ani chuť se crcat s nějakým vysvětlováním a obhajováním a bránit své..blabla atdatd..Už to jen musí přijít a sednout jak pr.el na hrnec  :D

Wiki, tam já udělala chybu, zaláskovala jsem se hned po rozvodu, ke shodě mi stačilo strašně málo a teď už mi došly síly s tím vysvětlováním a obhajováním. Tak teď si prostě musím dát oddech, nechat si spoustu věcí projít hlavou a možná někdy v budoucnosti to přijde a sedne si to jak pr.el na hrnec (výstižné přirovnání :D).

Ano Petuli. Veř , nevěř.
Já jsem si tak po roce apůl řekla: tak, a te´d už pevně stojím na svých nohou, nemusím se stydět, naopak, cítím se dost silná a spokojená a je -li někde muž, který je ...takový a takový - ... , já jsem schopna dát to a to...až přijde ke mně, poznám ho.

Oslovila jsem s tímto "někoho", kdo dokázal vytvořit celý Svět, tudíž taková prkotina je pro něj hračka. Jen jsem si to zformulovala a v duchu vyslovila.  Zřejmě v tom bylo dostatek energie, protože jsem cítila naprostou úlevu - ten pocit pamatuju dodnes. Jako , že je "zadáno", data jsem nasoukala do compu, a teď už jen čekat na načítání (primitivním příměrem). Ale já jaksi věděla, že jsem to udělala dobře. Těžko tomu uvěřit a samozřejmě to lze i zpochybnit - jednoduše.

Já sama tomu věřím a opravdu se tím bavím. Viz, jak probírají "přání" na duchovním.
Takže Petule, odpočiň, srovnej, zklidni, prožij a můžeš pěkně začít! :D

V citové krizi se člověk zaláskuje snadno, ale většinou nerozliší lásku od vděčnosti atd., takže průser. Ale na stávající nepříjemno (při rozvodu, těsně po)to může být dobrý průvodce.  Mám také tuto zkušenost. Cítila jsem po pár měsících, že já stále jdu a on ne, zůstává stát a zlobí se, že já utíkám (jdu rychleji) a vzdaliji se mu. On popoběhnout ale nechtěl.... V jakémsi návalu zlosti a beznaděje  mi připomněl své zásluhy a věc jsem uzavřela bez lítosti. Dodnes jsme kamarádi.Rezervovaní.

Wiki napsal(a):

Ano Petuli. Veř , nevěř.
Já jsem si tak po roce apůl řekla: tak, a te´d už pevně stojím na svých nohou, nemusím se stydět, naopak, cítím se dost silná a spokojená a je -li někde muž, který je ...takový a takový - ... , já jsem schopna dát to a to...až přijde ke mně, poznám ho.

Oslovila jsem s tímto "někoho", kdo dokázal vytvořit celý Svět, tudíž taková prkotina je pro něj hračka. Jen jsem si to zformulovala a v duchu vyslovila.  Zřejmě v tom bylo dostatek energie, protože jsem cítila naprostou úlevu - ten pocit pamatuju dodnes. Jako , že je "zadáno", data jsem nasoukala do compu, a teď už jen čekat na načítání (primitivním příměrem). Ale já jaksi věděla, že jsem to udělala dobře. Těžko tomu uvěřit a samozřejmě to lze i zpochybnit - jednoduše.

Já sama tomu věřím a opravdu se tím bavím. Viz, jak probírají "přání" na duchovním.
Takže Petule, odpočiň, srovnej, zklidni, prožij a můžeš pěkně začít! :D

V citové krizi se člověk zaláskuje snadno, ale většinou nerozliší lásku od vděčnosti atd., takže průser. Ale na stávající nepříjemno (při rozvodu, těsně po)to může být dobrý průvodce.  Mám také tuto zkušenost. Cítila jsem po pár měsících, že já stále jdu a on ne, zůstává stát a zlobí se, že já utíkám (jdu rychleji) a vzdaliji se mu. On popoběhnout ale nechtěl.... V jakémsi návalu zlosti a beznaděje  mi připomněl své zásluhy a věc jsem uzavřela bez lítosti. Dodnes jsme kamarádi.Rezervovaní.

jak trefné......................musím přiznat, že toto někdy cítím s andělem..........neřeším, ale registruji, snažím se neutíkat........on je tak opatrný.........ale už si dokážu přiznat, že chci asi něco jiného............mu to neříkám samozřejmě.............bavíme se "duchovně" nebo děláme jiné věci.......ehm

mám pocit, že stojím stále více pevněji na zemi................a on teď častěji vzlétne............uvidíme

teď bych to ještě nedokázala uzavřít bez lítosti............ale ustála bych to

taky zřejmě není důvod ukončovat. Ty víš svý. Není nutno mu sdělit všechny své pocity, dojmy, plány, setřídění...vid?

On ten partner - o kterém jsem psala byl o pár (dost 8) let mladší a už na začátku mně bylo jasné, že z toho nic velkého nevzejde. Ale v tu chvíli jsem to neřešila, byli jsme jaksi poranění oba dva, tak jsme se navzájem chvíli podpírali. Pro oba dobře. Já bych bohužel, jeho, coby partnera slabšího,  zlikvidovala. Jsem totiž satórie! :)   Dnes je taky spokojený ...takže tak

Wiki - ty píšeš tak krásně. Musíš být báječná ženská. Být chlap, zamiluju se přes písmenka.
Každý tvý slovo můžu jen podepsat.

:)  To je milý, ...
ale, jak píšu....satórie !

vero,
to, co teď prožíváš, ber jako "rychlokurz" - co jsi kdy zmeškala, neprožila, odložila, vyhla se tomu - dostáváš teď ve zhuštěné podobě.
A nic není definitivní, všechno může být jinak - tak, jak ty budeš chtít. A to hned, jak si ujasníš, co přesně chceš :)

Co to je satórie? Něco jako fúrie? Milá, slušně vychovaná dívka se skrytými sklony k neřestem?

fúrie rozhodně není milá dívka -ale zběsilá bytost
satórie je zlá, hádavá žena
celá Wiki...

sklony k neřestem má kde kdo, ale tyhle dvě, Satórie a Fúrie, bych na to netipla

Nicolas napsal(a):

Co to je satórie? Něco jako fúrie? Milá, slušně vychovaná dívka se skrytými sklony k neřestem?

skoro se mi chce říct ano, ale význam slova vnímám jako fúrie. Použila jsem toto označení, uvízlo mi totiž v paměti (což se stává málokdy..)

Protože mě tak nařkla (pochopitelně v legraci) kolegyně, která byla svědkem mého telef. rozhovoru, kdy mi někdo (asi chlap) odporoval.
Někdy se duchovní niť zkrátka přetrhne...(moje tedy)

mmch "satórii" jsem ve slovníku nenašla (který mám u ruky- starý)

jo taková stará, osvědčená postava Xantypy... ;)

Mně Wiki přijde spíš velmi milá. V dobrém slova smyslu.

Sebaironická satórie... ?

Všechny vás moc zdravím :)
Začla jsem před pár dny přemýšlet o tom, jaká jsem byla dřív, před pár lety. O tom,co mě tenkrát bavilo a byla jsem to "Já" a co jsem postupem času z různých důvodů přestala dělat.
Přijde mi, že jsem za poslední roky sama sebe nějak ztratila. Dřív když se mě někdo zeptal na moje zájmy nebo na názory tak se mi pusa nezastavila, a i když jsem měla na spoustu věcí jiný názor než většina a měla jsem dost vyhraněný styl a vkus, tak jsem nic netajila, ale zakládala si na tom. Jasně, že to nebylo ideální, taky jsem se plácala ve všem možným, ale teď mi přijde, že jsem nějak vyšuměla či co.
Měla jsem ten vážný vztah, čekala jsem že budu co nevidět máma, budou děti, bude dům, doma ten chlap a tak ten život pěkně bude plynout. Z toho není nic a najednou jakoby nikdy před tím nebylo nic. To je smutný.
Vím (asi) co mám dělat, ale je tak těžký překonat vlastní pohodlnost. Přestat o tom jenom blábolit a opravdu zvednout zadek a dělat to. Je celkem pohodlný a jednoduchý čekat až mě chlap udělá šťastnou, až mě konečně pochopí a dá mi ten pocit jistoty a bezpečí :D , a když mi ho nedá tak si stěžovat jakej to je prevít a ignorant. Opravdu ZAČÍT něco dělat je těžký, ale už je na čase.

macík* napsal(a):

Všechny vás moc zdravím :)
Začla jsem před pár dny přemýšlet o tom, jaká jsem byla dřív, před pár lety. O tom,co mě tenkrát bavilo a byla jsem to "Já" a co jsem postupem času z různých důvodů přestala dělat.
Přijde mi, že jsem za poslední roky sama sebe nějak ztratila. Dřív když se mě někdo zeptal na moje zájmy nebo na názory tak se mi pusa nezastavila, a i když jsem měla na spoustu věcí jiný názor než většina a měla jsem dost vyhraněný styl a vkus, tak jsem nic netajila, ale zakládala si na tom. Jasně, že to nebylo ideální, taky jsem se plácala ve všem možným, ale teď mi přijde, že jsem nějak vyšuměla či co.
Měla jsem ten vážný vztah, čekala jsem že budu co nevidět máma, budou děti, bude dům, doma ten chlap a tak ten život pěkně bude plynout. Z toho není nic a najednou jakoby nikdy před tím nebylo nic. To je smutný.
Vím (asi) co mám dělat, ale je tak těžký překonat vlastní pohodlnost. Přestat o tom jenom blábolit a opravdu zvednout zadek a dělat to. Je celkem pohodlný a jednoduchý čekat až mě chlap udělá šťastnou, až mě konečně pochopí a dá mi ten pocit jistoty a bezpečí :D , a když mi ho nedá tak si stěžovat jakej to je prevít a ignorant. Opravdu ZAČÍT něco dělat je těžký, ale už je na čase.

Dost dobrá sebereflexe, gratuluju :-)

Jo, jo, macíku...já jsem po svatbě taky jaksi oddumřela.
Nevím proč - je to dost podobné- studentka plná energie, zájmu, ve středu pozornosti i kluků, veselá, bezstarostná....pak přišel pán, byl z jiného světa - zodpovědných, s kravatou, "dospělej" s vl.autem a bylo. Jaksi mi to imponovalo. No a pak už jsem šla já stranou. vše se podřídilo jeho práci a životu - bydlení, stěhování, režim, vše..A nejhorší bylo, že já to ani netušila při své hlouposti a bezelstnosti. Zařadila jsem to do kategorie " má to tak být, když on to říká, a ON VÍ!.  A tečka.
Tenis, lyže, kamrádky, atd - vše šlo do archivu. Žila jsem jeho život. A toto byl počátek tragedie. Proto tady tak řvu, a nekompromisně propaguju samostatnost a soběstačnost každého, než se pustí do svazku. Já byla předána jako blbej balík - od maminky manželovi.

Macíku - teď ti jdu nadávat - druhou polovinu spodního odstavce křičím:

Na chlapa, co byl, se vykašli, ten teď není na programu, on se vysílá na jiném programu - teď jsi na "svém" na "macíkově" - (on je na čt 1..:) )

Ty jsi Ty - jedinečnej originál, který má svoje hodnoty. A když spojíš užitečné (práce, vzdělání) s příjemným (koníčky,kamarádi) a užitečným a příjemným zázemím, tak mi řekni , jak ti bude !?
Fantazie. Všechno - úplně všechno si ve svém životě můžeš pěkně skládat jako hrad z kostek. Od začátku, setavit program, režim dne, týdne, měsíce.. Úplně jak chceš. Nejsou žádná omezení (jsi mladá a asi svobodná). Do p....e ! :)  Co chceš víc ?? Startovací pozice jedinečná.

Wiki :hjarta: vytisknu a zarámuju!!!!!!

Já se snažím být sama za sebe, řešit sebe, chlapa nechat být (ne vykašlat se na něho ale neřešit ho). Jde to ztuha, ale pude to. Jsem si začla uvědomovat, jak mi to moje okolí moc neulehčuje. Když mi někdo píše, tak to není "jak se máš?" ale "jak vám to doma klape?, co budete dělat o víkendu?"

Každopádně mám před sebou víkend kdy budu sama. Můj milej nemá na mě čas a já už to od rána vstřebávám a přeprogramovávám na macíkovo :) Rozhodla jsem se, že to bude hezkej víkend. Neplánuju žádný extra akce ani se nepověsím na krk nějaký kamarádce. Budu dělat hezký věci co mě baví a bude to fajn. Začínám už dneska.

Tak jak je v Macíkově?
Jako v ráji nebo jako v hrobě?
Každá pohádka hezká,
začíná s datem dneska.

Okolí ti to neulehčí.
Nekouká zevnitř, ale zvenčí.
To, jak bude v Macíkově,
není venku, ale v tobě.

Nicolas napsal(a):

Tak jak je v Macíkově?
Jako v ráji nebo jako v hrobě?
Každá pohádka hezká,
začíná s datem dneska.

Okolí ti to neulehčí.
Nekouká zevnitř, ale zvenčí.
To, jak bude v Macíkově,
není venku, ale v tobě.

To je hezkýýý :supr:

:offtopic: tvůj avatar je taky hezký

ježiš.................kočky, kočičáci......................supeeeeeeeeer!!!!!

Nicolas napsal(a):

Tak jak je v Macíkově?
Jako v ráji nebo jako v hrobě?
Každá pohádka hezká,
začíná s datem dneska.

Okolí ti to neulehčí.
Nekouká zevnitř, ale zvenčí.
To, jak bude v Macíkově,
není venku, ale v tobě.

:supr:

Macíku, no výborně... dobře jsi to naplánovala, až jsem se sama nadchla...

Macík znovu začíná - programy nepřepíná

Krásnej víkend sama - co bych za to dala.

Já bych si koupila časopisy, novou knížku, krásně si uklidila, všechno navoněla, šla si zasportovat, protáhla pěkně čokly,udělala si peeling - všeho asi...:), naplánovala bych si na co se podívam v tv a  četla, a četla... hmmm..

Já musím nakoupit, uvařit, zhostit se zorganizovaného víkendu s plesem (bléé),a to ne u nás(!),  postarat se o celou moji bandu, udělat návhr kuchyně, s rozpočtem, uklízet, takže vidíš, že nikdo to nemá až tak jednoduché. Já to zvládnu v pohodě, ale kdybych si mohla vybrat, tak bych si to na víkend s tebou prohodila...:D

Wiki mě se líbí i ten tvůj víkend. Bych se starala a vyvařovala až bych brečela :D no říkám si, že toho si užjiju ještě až až a teď si budu užívat to, co mám teď.
Bude sport (mám nový sportovní obleček :) ), bude procházka v lese sama i s pejskama, pak si chvíli užiju dětí z příbuzenstva - na který pořád nebyl čas, čtení, vana, relax, jo a vařit nebudu - zajdu si do restaurace :storstark: - přece na sobě nebudu šetřit, ne???
On ten Macíkov nebude zas tak špatnej :cool:

Přeji Vám všem krásný víkend a děkuju že v tom nejsem sama :pussa:

Wiki napsal(a):

Jo, jo, macíku...já jsem po svatbě taky jaksi oddumřela.
Nevím proč - je to dost podobné- studentka plná energie, zájmu, ve středu pozornosti i kluků, veselá, bezstarostná....pak přišel pán, byl z jiného světa - zodpovědných, s kravatou, "dospělej" s vl.autem a bylo. Jaksi mi to imponovalo. No a pak už jsem šla já stranou. vše se podřídilo jeho práci a životu - bydlení, stěhování, režim, vše..A nejhorší bylo, že já to ani netušila při své hlouposti a bezelstnosti. Zařadila jsem to do kategorie " má to tak být, když on to říká, a ON VÍ!.  A tečka.
Tenis, lyže, kamrádky, atd - vše šlo do archivu. Žila jsem jeho život. A toto byl počátek tragedie. Proto tady tak řvu, a nekompromisně propaguju samostatnost a soběstačnost každého, než se pustí do svazku. Já byla předána jako blbej balík - od maminky manželovi.

Macíku - teď ti jdu nadávat - druhou polovinu spodního odstavce křičím:

Na chlapa, co byl, se vykašli, ten teď není na programu, on se vysílá na jiném programu - teď jsi na "svém" na "macíkově" - (on je na čt 1..:) )

Ty jsi Ty - jedinečnej originál, který má svoje hodnoty. A když spojíš užitečné (práce, vzdělání) s příjemným (koníčky,kamarádi) a užitečným a příjemným zázemím, tak mi řekni , jak ti bude !?
Fantazie. Všechno - úplně všechno si ve svém životě můžeš pěkně skládat jako hrad z kostek. Od začátku, setavit program, režim dne, týdne, měsíce.. Úplně jak chceš. Nejsou žádná omezení (jsi mladá a asi svobodná). Do p....e ! :)  Co chceš víc ?? Startovací pozice jedinečná.

Wiki, to jsou pecky...............vidím tam sebe i M

macík* napsal(a):

Je hezké si číst, že mi věříte :)

Pořád jsem přemýšlela kde začít, co přečíst, co zkusit za terapii :cool: ......... no nakonec začnu od sebe, od toho co je nejsnažší a navíc příjemný. Budu se věnovat sama sobě, dělat si každý den čas jen pro sebe a tenhle čas bude stějně důležitý jako čas, který věnuju příteli, rodině a práci.
Se mnou je to totiž tak, že si třeba naplánuju procházku a nákupy po městě a těším se, co si hezkýho koupím, cestou se zastavím třeba na výstavu nebo jen tak do kavárny. Jenže pak se např. ozve přítel, že mě vyzvedne v práci a půjdem domů, kde mu uvařím něco dobrýho. Já hned přítele zařadím na první místo a snažím se mu ze všech sil vyhovět. Řeknu si, že na nákupy a procházku můžu jít kdykoliv jindy. Mám v sobě nějak nastaveno, že když mu nevyhovím, nepodřídím se mu, tak pro něho nebudu dost dobrá. Nepředstavujte si přitom mě jako domácí puťku co je pro ní vrchol dne uvařit guláš a jeho jako křupana, co potřebuje ženskou hlavně k tomu, aby mu uvařila a donesla pivo, tak to není :D Takže tohle není dobrá cesta, to je jasný. Jenže ono to pokračuje ještě dál. Já samozřejmě to, co dělám pro něho automaticky očekávám od něho nazpět. Takže si vymyslím romantický večer a on mi zavolá, že sorry, ale je s klukama domluvenej na pivo. No a já zuřím a myslím si, že mě nemá vůbec rád, protože jinak by mi TOHLE nemohl udělat. Jsem v tu chvíli přesvědčená o tom, že kdyby mě měl rád, tak to pivo zruší a bude se mnou.
Takhle to mám v sobě nastaveno a i když si to tady takhle hezky rozepíšu a uvědomím si, že to je špatně, tak to ještě neznamená, že je snadný to změnit.

Hezký den všem :hjarta:

Ahoj Maciku,

vypada to, jako bys psala o mne pred par lety. ;)

Je to MAcíku asi těžké, ale musí člověk vždy začít u sebe. Podporu od okolí potřebuje každý z nás, ale spoléhat se na lidičky kolem sebe je cesta velmi zrádná. Člověk si musí umět udělat někdy radost, celý den být v jednom kole, aby neměl čas mnoho přemýšlet nad svými problémy. Jestli ti je smutno, udělej něco neobvyklého, třeba si vem botasky a jdi si večer zaběhat, prostě život má člověk ve svých rukou. Vážit si sebe sama, to za tebe nikdo neudělá, je to běh na dlouhou trať, ale stojí to za pokus. Tak hurrá do toho.

Macíku,
tohle je myslím také super :D ! http://www.qark.net/clanek/teorie-sebev … sebeduvery - samozřejmě trochu nadneseně, je to spíš pro puberťáky :)

Macíku, to co píšeš zní hodně dobře...tyjó- nový obleček na cvičení ! Procházka sama(!) v lese s pejskama (!) - tak to je nádhera - to jsou přesně ony momenty, které si zařizuješ, zasíváš denně  a dřív e či později sklízíš, a představ si, kkdyž se ti sklizeň pěkně nakumuluje - to je úrodička..hrou.

Tulipánko díky za odkaz  :)
Wiki a představ si, že jsem to, co jsem psala, i skoro všechno zrealizovala..........no musím se přiznat, že byly chvilky, kdy jsem seděla doma a zírala do blba a přemýšlela. Ale většina času byla fajn, hezky jsem si to naplánovala i užila :)

Dnes mám ovšem náladu pod psa, nějak se mi nedaří v lásce :grater: Jdu se radši léčit prací.

Jo, práce,  to je nejlepší lék, ať to zní jakkoliv blbě. Člověk se ale odreaguje od svých starostí.

A nemusí to být práce v "práci". Nemusí člověk dělat úřadníka v pátek po zavírací hodině (jéé- to je volovina - úředník v pátek!!? :lol: )...

Práce - třeba domácí "resty". Rozhodnutí - uklidit skříně na půdě, na chodbě- takové to - všechno vyházet , vytřídit atd nebo žehlit obrovskou hromadu, vyčistit kuch.linku - jen tak, pro sebe. Např. když si pustím hudbu a vyprovokuju se k tomu, tak musím říct, že mě to vždycky začne bavit. Myslím si, že to tak funguje u každého.A pak se dostaví - ten pocit - dobře odvedené práce. To je taky kvalitní zážitek...ne?
takže macku, zase dobře!

Ahoj po delší době vás zase zdravím.
Wiki moc ráda tě čtu :hjarta: :hjarta:

Mě už asi konečně došlo, že když nejsem úplně spokojená ve vztahu, tak to nemusí být vždycky jenom moje chyba, nemám plnou zodpodědnost za ten vztah, nemusím nic řešit s člověkem, který nic řešit nechce. Naopak se můžu svobodně rozhodnout jak chci žít, mám svůj život ve svých rukou.
Ani nevím proč to tady píšu, mám asi nějakou potřebu se svěřit.
Jen je mi líto, že tohle uvědomění si ke mě nepřišlo dřív, ale až v době, kdy se všechno totálně se** :usch: pardon.

hmmm.....Macíku,  slast
toto pohladilo až moje útroby....

Přibyl další kousek Puzzle..., ještě pár, a budeme tě tady dávat dohromady, coby nezkrotnou, natřískanou, SEBE - převědomou..... :D žertík...samozřejmě.

Mě je dneska tak smutno a přitom by mi asi mělo být fajn, já vlastně nevím. Vypadá to, že asi vezme za svý vztah do kterýho jsem dávala tolik nadějí a bolí to jako prase. Myslím si, že jsem pro ten vztah udělala maximum a tím to pro mě momentálně končí. Teď se vydávám na svojí vlastní cestu. Buď to tímhle skončí definitivně nebo o mě bude milej stát a najde si mě.
Mám dneska hroznou náladu, snad bude líp.

Porod toho , co stojí za to, bývá bolestivý. Víš jak se leskne stokrát vypraný kámen v pračce a omlácený ? ..no jako diamant..
Opravdu jsi na nejlepší cestě k sobě. Možná je to tak tak ještě lepší, začít komplet znovu a jinak. A chlap...toho bych nechala až na poslední místo...

Já mám taky blbý den, ale vím, že skončí. Zítra bude určitě svítit sluníčko.

Wiki napsal(a):

Porod toho , co stojí za to, bývá bolestivý. Víš jak se leskne stokrát vypraný kámen v pračce a omlácený ? ..no jako diamant..
Opravdu jsi na nejlepší cestě k sobě. Možná je to tak tak ještě lepší, začít komplet znovu a jinak. A chlap...toho bych nechala až na poslední místo...

Já mám taky blbý den, ale vím, že skončí. Zítra bude určitě svítit sluníčko.

Ježišku, ty máš ale optimismu :-) To je pěkné.
Já tě asi doporučím svému kamarádovi, který odmítá psychology (prý mu nepomůžou - protože on má takové psychické problémy, které stejně oni nepochopí a on ví, že s tím něco musí udělat sám a tudíž k psychologovi - ani nikam jinam - nemá smysl chodit).

Nicolas napsal(a):

.... který odmítá psychology (prý mu nepomůžou - protože on má takové psychické problémy, které stejně oni nepochopí a on ví, že s tím něco musí udělat sám a tudíž k psychologovi - ani nikam jinam - nemá smysl chodit).

A jak dlouho už se snaží sám sebe pochopit a své problémy vyřešit? :)

Maciku, to je dobře, že tahle zásadní pravda o každém vztahu je ti jasná :)
Je to pořád o tom, že člověk se musí nejprve starat SÁM o SEBE. Pokud není sám se sebnou srovnaný, vyrovnaný, nemá se rád a sám sebe si neváží, je jedno, jestli pak tomu druhému dává úplně všechno a nebo nic. Výsledek je stejný - nefunkční vztah.

Nicolas napsal(a):

Wiki napsal(a):

Porod toho , co stojí za to, bývá bolestivý. Víš jak se leskne stokrát vypraný kámen v pračce a omlácený ? ..no jako diamant..
Opravdu jsi na nejlepší cestě k sobě. Možná je to tak tak ještě lepší, začít komplet znovu a jinak. A chlap...toho bych nechala až na poslední místo...

Já mám taky blbý den, ale vím, že skončí. Zítra bude určitě svítit sluníčko.

Ježišku, ty máš ale optimismu :-) To je pěkné.
Já tě asi doporučím svému kamarádovi, který odmítá psychology (prý mu nepomůžou - protože on má takové psychické problémy, které stejně oni nepochopí a on ví, že s tím něco musí udělat sám a tudíž k psychologovi - ani nikam jinam - nemá smysl chodit).

Nico - já jsem se rozhodla , že budu mít krásný život a budu spokojená. Zní to asi dost nabubřele, že? A není to o nic větší výdej energie, jako být celé dny neštastná a litovat se. Nepolevuju v myšlenkách- mám to zpřítomněné po celý den, kdy jsem při smyslech.(jako kdy nespím - jsem chtěla říct..:) Já jsem si na ten pocit navykla - potřebuju ho. . Nechci měnit.

Každý den prožiju pocit , kdy si říkám vědomě: "jsem šťastná, děkuju..". Uplně upřímně a poctivě. Jelikož to přichází každý den, vím, že to bude i zítra. Doslova jsem si to naimplantovala do mozku. A ne, že nemám starosti a problémy (opět pokuta za parkování, problém s prodejem nemovitostí, dcera marod..atd..), jako mají všichni. Někde jsem četla, že jeden pán dokonce prohlásil, že je šťastný pořád, je to jeho zvyk. Zvykl si být prostě šťastný.... to je bomba, co?
Já se spokojím s pocitem "spokojená".

S lidmi, kteří se plánovitě rozhodli být nešťastní, smutní, nepochopení, mám zkušenost - nechat být. (nechci být zlá - má své trápení, vím, ..)Až bude chtít změnu, najde si cestu.  Mu je v tom dobře, jinak by chtěl něco jiného. Vzpomínám si, že mě nastartovala věta, že se lituju...tak to mě urazilo(! :D) a došlo k tomu: "já , že se lituju??!!"
Pandoru na něj! :D

Ahoj všem.
Pan, jak píšeš o tom nefunkčním vztahu, tak to je přesný. Já jsem do toho dávala všechno, úplně jsem se rozdala. A co jsem dostala zpátky? Prd.
Takže teď znovu od začátku a asi budou i hodně bolestivý ztráty.
Wiki díky (mimo jiné) za větu, že chlapa bys nechala na posledním místě. Jsem ráda, že jsem si jí ráno přečetla, měla jsem totiž takový dilema a chtěla řešit a pátrat po něčem po čem mi vlastně vůbec nic není.

Zaměstnávám se fyzicky i duševně, úkoluju se, odměňuju se..................a věřím, že bude líp. Vlastně už je líp. Sice se trápím, spousta věcí mě strašně bolí a ještě bolet bude, ale už to není taková ta beznaděj, ve který jsem byla. Teď už vím že někam směřuju, na něčem pracuju a holt to jde ztuha.

Koukám, že jsem nějaká uvědomělá :cool:

Maciku, všimla sis , co napsala pandora?
Prvně člověk musí vyřešit "SÁM SEBE" - to by mělo být součástí maturity . A to jako nevolitelný předmět (už jsem zde za to dostala, neboj..)

přirovnání mně blízké: když budeš mít špatně založené pasy, sklepy a nakřivo a popraskanou základovku, jak asi bude vypadat první a nedejbože druhé patro?

Wiki všimla a začla jsem řešit sama sebe. Jenom asi potřebuju aby mi někdo řekl nebo abych si uměla říct sama: Hele, starej se sama o sebe. Já celej život jenom čekám co ON, co na to ONI, počkáme až jak se vyjádří ONI, nejdřív co na to všichni ostatní a podle toho jsem se nějak zařídila.
Jsem asi pomalá nebo nevím co, ale nejde mi to hned jakmile si zamanu. Vím že tady asi pořád píšu to samý dokola, ale já vím, že už jsem se o malinkatej kousek posunula.

Že sem píšu a že dostávám tak úžasný reakce mě fakt pomáhá. Díky za trpělivost :hjarta:

njn, je na čase říkat JÁ to chci tak a tak a ON se k tomu vyjádří a nebo nevyjádří a je to jeho mínus. Časem zjistíš, že je tahleta cesta snazší a rychleji vede k cíli. Navíc se člověk cítí mnohem spokojeněji :)

Pandorraa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

.... který odmítá psychology (prý mu nepomůžou - protože on má takové psychické problémy, které stejně oni nepochopí a on ví, že s tím něco musí udělat sám a tudíž k psychologovi - ani nikam jinam - nemá smysl chodit).

A jak dlouho už se snaží sám sebe pochopit a své problémy vyřešit? :)

Maciku, to je dobře, že tahle zásadní pravda o každém vztahu je ti jasná :)
Je to pořád o tom, že člověk se musí nejprve starat SÁM o SEBE. Pokud není sám se sebnou srovnaný, vyrovnaný, nemá se rád a sám sebe si neváží, je jedno, jestli pak tomu druhému dává úplně všechno a nebo nic. Výsledek je stejný - nefunkční vztah.

Z vnějšku to vypadá, že se snaží tak 18 let.
Ale vypadá to také, že nejde o:
- pochopení sama sebe
- řešení svých problémů
Zatím si stěžuje na své OKOLÍ (rodiče, kamarády, situaci v práci). Vše je blbě. Všichni ostatní jsou na tom lépe.
Má strach, že by jakoukoli změnou udělal něco špatně. Tudíž už 10 let žádné změny nedělá. A ted je v depresi, že tu změnu (například bydlení) neudělal a že to byla největší chyba v jeho životě (vedle asi dalších 5 největších chyb - důvěra kamarádům, že budou pořád stejní jako na střední škole, důvěra ženám, že ho pochopí a pod.).

Nemá smysl to příliš rozebírat. Já jsem v jeho očích trapný optimista, co má spoustu návrhů a příliš štěstí, které si nezasloužím.
Už jsme se několikrát pohádali (což bylo dobře). Ale na druhou stranu už nevěnuji tolik pozornosti setkávání se s ním a středoškolskému společnému láteření na špatný osud. Bylo mi to nějakou dobu líto, ale teď si jdu raději zahrát golf.
Proto jsem na něho chtěl poštvat Wiki :-) I když vím, že se musí naštvat (sám na sebe a na svoji nečinnost) on sám.

Nicolas napsal(a):

Má strach, že by jakoukoli změnou udělal něco špatně. Tudíž už 10 let žádné změny nedělá. A ted je v depresi...
Proto jsem na něho chtěl poštvat Wiki :-)

Hele Niko, na linku o sebevraždě je takovej "ufon", jméno jsem zapoměla, ale ten je JÓ DOBREJ na deprese, už prej kohosi tady v Babi zachránil (a vohlídal), tak ho pošli na tvého tvrdohlavého kamoša... nebudeš litovat...
..."když ho nezabije, tak ho posílí"...
Dala jsem si práci: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=14254&p=2

KALIK napsal(a):

njn, je na čase říkat JÁ to chci tak a tak a ON se k tomu vyjádří a nebo nevyjádří a je to jeho mínus. Časem zjistíš, že je tahleta cesta snazší a rychleji vede k cíli. Navíc se člověk cítí mnohem spokojeněji :)

Kaliku máš pravdu a já věřím, že pak budu spokojenější. Sice teď úpím a nějak se v tom motám, ale já to dám :styrka:

Teď se mi stala zvláštní věc. Já jsem měla tomu svýmu chlapci za zlý, že mě v krizi nepodpořil a nepodržel (všechny kamarádky mi říkali že mě MUSÍ podržet :dumbom: ) , on mě v tom nechal pěkně vymáchat. A já nejenom že mu to přestávám zazlívat, já mu snad za to půjdu ještě poděkovat. Díky tomu jsem tam, kde zrovna jsem a to je dobře :jojo:

Tohle vlákno se tak dobře čte. Pohlazení po duši. Spousta věcí k zamyšlení, k práci.

Díky. :hjarta:

Macíku, jsi :supr:. :godlike:

macík* napsal(a):

KALIK napsal(a):

njn, je na čase říkat JÁ to chci tak a tak a ON se k tomu vyjádří a nebo nevyjádří a je to jeho mínus. Časem zjistíš, že je tahleta cesta snazší a rychleji vede k cíli. Navíc se člověk cítí mnohem spokojeněji :)

Kaliku máš pravdu a já věřím, že pak budu spokojenější. Sice teď úpím a nějak se v tom motám, ale já to dám :styrka:

Teď se mi stala zvláštní věc. Já jsem měla tomu svýmu chlapci za zlý, že mě v krizi nepodpořil a nepodržel (všechny kamarádky mi říkali že mě MUSÍ podržet :dumbom: ) , on mě v tom nechal pěkně vymáchat. A já nejenom že mu to přestávám zazlívat, já mu snad za to půjdu ještě poděkovat. Díky tomu jsem tam, kde zrovna jsem a to je dobře :jojo:

Jéžišmárjá...,
to jsem já!
Můj muž mě taky nechal,  docela elegantně mě neviděl, nechtěl si se mniu špinit ruce, a já se topila a topila...a ještě se stihnul tvářit, že on má těžký život. A já mu to tentrát věřila a nenáviděla se, že jsem mu ten jeho život zkazila, což mi dost často opakoval (abych nedejbože nezapomněla)- a vlastně říká to i dnes...jenžééé...to už se jen směju.

Vím, že každý to má jaksi taksi těžké,každý řeší nějaké bolístky i tedy on, ale vím, že bych ho nedokázala takto elegantně překročit, pomohla bych mu(i dnes až bych tomu sama nevěřila..)- úplně spontánně (láska, neláska..).
Když ovšem hodlal překročit i naši dceru - tak jsem se vzbouřila a začla se rvát naostro. A tenkrát jsem se rozhodla znovu vybudovat pasy, a do základovky vylít x mixů betonu -až  po vrch - a začla nanovo.

A Macíku, jsem mu za to vděčná. Kdyby mi "nepomohl", nebylo by "moje" dnes, myslím, že bych šla na jinou světovou stranu (o 180°st. jinam)ž
Je to můj Pan učitel. Nikdy bych se k samostatnosti nedohrabala.

Macíku, rosteš jak budulínek(, nebo jak se jmenoval ten, co rostl každý den o rok...Otesánek!!), ráda to čtu, jak jsi nabrala správný kurz a těším se na další tvé postřehy.

macík* napsal(a):

Vypadá to, že asi vezme za svý vztah do kterýho jsem dávala tolik nadějí...

A copak se vlastně stalo, Macíku? :co: Jste si to spolu nějak ostřeji vyříkali, nebo co? :co:

Nabuko a Wiki díky :pussa:

Mikeši kéž bysme si něco ostřeji vyříkali, aspoň by bylo jasno. U nás ale začlo panovat dusno, který by se dalo krájet. Nevím co se stalo, prostě to najednou nebylo ono. Nevím jestli jsem udělala něco špatně já nebo on nebo jestli je v tom ještě někdo třetí. Ptala jsem se, odpověď jsem nedostala. Odmítám dělat scény a výslechy, odmítám pátrat a hrabat se někomu v soukromí. To co vím a co je nejdůležitější je to, že tenhle stav nevyhovuje mě. A já si to taky musím vyřešit, zařídit se podle sebe. Co bude dělat on už je jeho věc.
Je to jasný a jednoduchý jako facka, ale mele se to ve mě a bolí jak sviňa.

macík* napsal(a):

Nevím co se stalo, prostě to najednou nebylo ono. Nevím jestli jsem udělala něco špatně já...

Hmm...
...mě teď docela napadá, jestli mu náhodou nezačalo vadit... nevím jak to nazvat... ta Tvá "proměna", to Tvé "víc teď myslím na sebe", atd. co jsi nám tady před pár dny popisovala...

...v první řadě bych ale - být Tebou - asi nepřemýšlel, zda jsem udělal něco "špatně"...

Mikeš napsal(a):

macík* napsal(a):

Nevím co se stalo, prostě to najednou nebylo ono. Nevím jestli jsem udělala něco špatně já...

Hmm...
...mě teď docela napadá, jestli mu náhodou nezačalo vadit... nevím jak to nazvat... ta Tvá "proměna", to Tvé "víc teď myslím na sebe", atd. co jsi nám tady před pár dny popisovala...

...v první řadě bych ale - být Tebou - asi nepřemýšlel, zda jsem udělal něco "špatně"...

Ta moje "proměna" byla do nedávna zatím jen teoretická, takže to nebude asi ono. Prostě se něco pokazilo. Co to je a kdo za to může - nad tím se snažím nepřemýšlet. Bere to energii a je to zbytečný. Teď jsem důležitá já a můj život.
Já jsem měla pořád zájem aby to bylo v pohodě, řešila jsem když jsem cítila, že to není ono. Zbytečně.

Když jsem byla naposled u psycholožky tak ona se mě zeptala, jestli by nebylo lepší se s tímhle chlapem rozejít a počkat si na jinýho, že má pocit, že už jsme každý někde jinde. Když mi to řekla, tak jsem skoro dostala šok a jediná moje odpověď byla: NE
Dneska k ní jdu zase, a můj postoj už zdaleka není tak radikální.
Budu teď nějakou dobu sama za sebe a počkám si na toho správnýho chlapa (a klidně to může být i ten současný, kdo ví?).

Macíku, možná, že ta "proměna" přece jen tak ve vzduchu cítit je a když ne teď tak brzo bude. Já už před rokem nevěděla co se sebou dál, kam směřovat .... jela jsem k Pandoře na školičku, pak jsem začala číst knížky, co tu kdo doporučil a jak jste to tady přirovnávali k puzzle, tak myslím, že kousek už mám poskládaný a budu skládat dál, protože mě to baví. Jsem teď klidnější, spokojenější. Bývalý přítel se ale díky tomu dostal do bodu, kde já byla asi před dvěma, třemi lety. Rozešla jsem se s ním a on se teď vzteká, křičí, vyčítá ... a za náš konec viní knížky a babinet, prý kdybych na babinet nechodila a knížky vyhodila, mohli jsme si v klidu žít. No on určitě, já jsem na tom líp teď.

Tak Petuli - tomuto shrnutí rozumím. Pěkné.

Tak pánovi se to nelíbí, jo? Tomu rozumím :D i věřím.

Ahoj všichni.
Peťuli u nás není důvodem nefunkčnosti vztahu moje proměna. Holt je teď čas na to, abych se věnovala pouze a výhradně sama sobě. Musím říct, že přítel mi to umožňuje, mám neomezené množství času, až mě to mrzí......... :(

O víkendu jsem se nezastavila, ani neměla čas přemýšlet nad blbostma. Nedělala jsem nic povznášejícího, celej víkend jsem prostě proflámovala, ale i to je občas třeba. Na příští víkend už mám taky program, strávím ho v lůně přírody. A všední dny taky zaplním činnostma. Takže makám, dělám, pracuju, užívám......jen ta hlava kdyby mi nachvilku vypla, to by bylo fajn.
Sakra, je to všechno o mě, o mých volbách, já to vím.
Jenže já zrovna teď bych potřebovala vědět, že mě má ten můj chlap ještě rád, a on už asi nemá a já to nějak nemůžu zvládnout.
Omlouvám se za ty nářky, ale mě je strašně smutno.

Maci,
když se člověk "promění", tj. udělá na sobě jakoukoliv práci a "posune" se tak kousek "jinam", vždycky se to na vztahu odrazí, protože se buď tomu druhému přibližuješ nebo vzdaluješ, to záleží na tom, kde právě on sám stojí.
Nu a pokud právě nestojí na stejné cestě jako ty a ani tam nesměřuje, má zkrátka jinou cestu k cíli, tak je rozchod přirozeným následkem tvého "posunu" - nové situace. Je přirozené si to "odsmutnit", ale je prostě nutné to příjmout, jinak "zamrzneš" na místě a bude tě to stejně bolet.

macík* napsal(a):

Jenže já zrovna teď bych potřebovala vědět, že mě má ten můj chlap ještě rád, a on už asi nemá a já to nějak nemůžu zvládnout.
Omlouvám se za ty nářky, ale mě je strašně smutno.

To stejně nikdy vědět nebudeš. I kdyby ti to říkal. Buď to cítíš, nebo ne. Ale můžeš se mýlit. Já bych tohle neřešila a řešila jen, jestli mám ráda já jeho. A od toho odvíjela vše další.

Pan, na rozchod to zatím nevypadá, ale já počítám s tím, že se to může stát. Může se stát, že jak se budu posouvat na tý svojí cestě, tak už ho pak třeba nebudu chtít.
Dneska mám prostě takovou lítostivou náladu a je mi spousta věcí líto, přemýšlím nad nadějema co jsem tomu vztahu dávala, nadávám si, že jsem se tak citově otevřela. Ono to zase přejde, prostě to na mě tak přišlo.

Majko, já ho ráda mám. No jo, je to vlastně jednoduchý. :)

macík* napsal(a):

Jenže já zrovna teď bych potřebovala vědět, že mě má ten můj chlap ještě rád, a on už asi nemá.

A to si myslíš proč? Protože je (bylo) mezi vámi dusno, jak jsi psala? Prosím Tě - to je někdy všude...

macík* napsal(a):

Omlouvám se za ty nářky, ale mě je strašně smutno.

...a smutno je občas taky každýmu...

My, kočky, ale přece něco vydržíme, nebo ne? :supr:

Macíku, víš, to, jestli tě ještě má rád nebo nemá, to vlastně nic nemění. Tato informace je k ničemu. Za pět minut to může být jinak. Trvale a hodně se můžeš mít ráda jen sama, a když to "dovolíš", tak se dostaví stejně příjemný pocit jako když tě mám rád někdo druhý...

Já si představuju, že jdeš po té své cestě, teď je tam třeba i zamračeno, a jdeš chvíli sama, ale touto cestou - po ,paralelní , vedle tebe půjde spousta lidí. Určitě taky nějaký muž, kterého budeš něčím přitahovat  naopak. (časem, teď po něm nekoukej!) Jestliž ten "tvůj bývalý" nepůjde cestou poblíž tebe, půjde úplně někam jinam, na jinou sv stranu, tak se potkávat nemůžete. ledaže ty bys přeběhla za ním. A vědomě šla nesprávným směrem, což neuděláš...předpokládám.

Já jsem to udělala také tak. A za zamračenou oblohou pak vysvitlo sluníčko a objevili se správní lidé. I ten chlap. Jsou všude okolo. Stačí jen sáhnout. Když začneš sama (což jsi už začala) a budeš pevně věřit své cestě, tak přijdou přihrávky. Začnou se dít "náhody". Plánuj a přej si. Ne konkretně (zkus - "aby mi ten můj zhítra zavolal a :dumbom: "). Ten kousek, kdy jdeš sama a za špatného počasí tě zase jenom posílí a budeš vždy vědět, že jít kus sama zvládneš vždy a  za každého počasí!

A pokud se chceš vybrečet - udělej to. Co na tom? Ale jen v určitý čas, který tomu vymezíš. Např. ve středu od 19ti do 19.30hod jo? (pak už začínají  zprávy, žejo - a ty jsou zajímavější, než bulit...ne?  :D )

A trvám na tom, že jsi dobrá a jdeš na to dobře!! Moc ti fandím!

Mikeši my kočky se ze všeho vylížem :)

Wiki já už z tý svojí cesty neuhnu. Vím, že je správná a scházet z tý cesty pryč kvůli chlapovi - to už neudělám, protože se mám ráda a chci pro sebe jen to nejlepší :hjarta:
Tenhle svůj směr jsem si vybrala a rozhodla se pro něj i za cenu toho, že budu nějakou dobu sama. Jsem ráda za to rozhodnutí, ale musím si to nést se všema důsledkama. Mám kolem sebe spostu skvělých lidí co mě doprovází a jsem za ně moc ráda. Jen je mi teď líto, že ten můj chlap se pohybuje zrovna někde jinde. Já za ním nemůžu jít, nejde to prostě udělat a není to žádný truc. 

Bude to lepší, musí. Vlastně už je to lepší, díky Vám :) Ď!

A tak to je :super:

Macíku, úžasný. :godlike:

luminka napsal(a):

S tou televizí máte úplně pravdu. Já tak miluju české seriály a filmy, i ty dětské.

Rika se temto zvlastnim lidem Kidults - napul dite, napul dospely (Kid + Adult)

luminka napsal(a):

Mám celý život problém jako Macík. Teď mi ale dost pomohlo, že jsem při hromadném propouštění nebyla propuštěna - i když těch propuštěných je mi velmi líto. Že bych nebyla tak bezcenná? Jinak se pořád hlídám, jestli nejsem někde špinavá. Uznejte, v tomto blátivém počasí je to utrpení, každý den něco přepírat. Odpoledne na zastávce si vždycky připadám vedle lidí jak vagabund. Ne, že by se ostatní neušpinili, ale ono to na sebevědomém člověku není vůbec vidět, té případné skvrnky si tak nějak nevšimneme.

Slysel jsem Luminko, pry jsi vdana ... TO NENI MOZNE !!! :lol:

Mikeš napsal(a):

macík* napsal(a):

Jenže já zrovna teď bych potřebovala vědět, že mě má ten můj chlap ještě rád, a on už asi nemá.

A to si myslíš proč? Protože je (bylo) mezi vámi dusno, jak jsi psala? Prosím Tě - to je někdy všude...

macík* napsal(a):

Omlouvám se za ty nářky, ale mě je strašně smutno.

...a smutno je občas taky každýmu...

My, kočky, ale přece něco vydržíme, nebo ne? :supr:

Ahoj,jsem tu nová a je mi taky smutno. Před týdnem jsem zjistila,že mě můj muž po deseti letech manželství ( a 2 dětech ) podvádí. Jsem n dně a nevím, jak dál.

Mono pročti si tady vlákna na životě po nevěře, hlavně ty starší, určitě tam najdeš spoustu informací.
A piš o tom co tě trápí. Jsou tu skvělí lidi co ti poradí a podpoří tě. Mě to moc pomáhá sem psát.
:pussa:

macík* napsal(a):

Mono pročti si tady vlákna na životě po nevěře, hlavně ty starší, určitě tam najdeš spoustu informací.
A piš o tom co tě trápí. Jsou tu skvělí lidi co ti poradí a podpoří tě. Mě to moc pomáhá sem psát.
:pussa:

Spis spoustu pizdovin jak ktera co resi a nikdy nic nevyresi...Ale jinak pohoda, kazdy si tu najde svoje a psani do Babi jiste pomaha - pro me to predstavuje relax po narocnem dni ;)

Ku ktorým pizdovinám ty nemalou mierou prispievaš... ;) Plky-tlky, ako s au nás hovorí.

Selima napsal(a):

Ku ktorým pizdovinám ty nemalou mierou prispievaš... ;) Plky-tlky, ako s au nás hovorí.

:supr: :jojo:

Žádná setkání nejsou náhodná /Žádná poznávání sebe sama nejsou skrze druhé.../ - Tato kniha je přesně ten lehký formát, který bez problémů strčíte do kabelky a vůbec se nepronese. Kniha obnáší svou „těžkou váhu“ ve svých myšlenkách. Je velmi moudrou přesto srozumitelnou a pomocnou záchranou rukou, kdykoliv člověk pocítí potřebu nalézt v sobě rovnováhu v každodenním boji s „náhodnými setkáními“ všeho druhu, se sebou nebo s jinými… Rozhodně na tip Natálky dejte. Postačí, když se třeba naučíte několik kratičkých vět z knihy a stále si je budete dokola opakovat…, uvidíte…, síla pozitivní myšlenky je velká.

Osobně si dovolím seznam obohatit o titul - Chuck Spezzano: Jestli to bolí, není to láska. Tato kniha byla pro mě v mém životě, doslova přelomová… Léčí… ztracené duše. Zapůsobila na mě tolik, že jsem ji nominovala v anketě ČT za Knihu mého srdce. Budu Vám všem přát, aby na Vás zapůsobila stejnou silou, jako na mě. :)

No hurá.
Konečně někdo, kdo  pochopil, že láska prostě boelt NEMÚŽE. To neladí s její samotnou podstatou, protože ona spojuje, nerozděluje :)
A bolest rozděluje.

morpheus napsal(a):

luminka napsal(a):

S tou televizí máte úplně pravdu. Já tak miluju české seriály a filmy, i ty dětské.

Rika se temto zvlastnim lidem Kidults - napul dite, napul dospely (Kid + Adult)

No tak jsem asi ten kidult. Je mi 40 a opravdu některé "dospělé" záležitosti ani nechápu, třeba nějaké bankovní machinace, nebo proč je krize, a to mám, prosím, ekonomku. A některé věci, třeba hudba, co se líbí lidem opravdu dospělým, není nic pro mě. Nedonutíte mě poslouchat třeba U 2, kdybyste mě mučili. A nevím, jestli se za to stydět, nebo být sebevědomá a věřit si.

být sebevědomá a věřit si.

mashanka napsal(a):

být sebevědomá a věřit si.

Mila Marshanko, to ano, ale ... Ta holcina mohu-li ji tak rikat zustala nekde v detstvi. To ze bude sebevedoma a bude si verit, to dokazi pouzte dospele a zodpovedne zeny, ona dospela neni... Sorry Luminko, tak na me opravdu pusobis...

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

jééé, tak bych se chtěla mít, aby šlo všechno tak něják samo a já se nemusela starat o finance a řešit, co kolik stálo :supermario:

luminka napsal(a):

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

Luminko,
proč se trápit nad cenou tohoto nebo tam toho? Copak v supermarketu pokladní jsou znalé všech cen? Nejsou…  Máš právo říci: „Já nevím.“  :)

Orchidei_11 napsal(a):

luminka napsal(a):

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

Luminko,
proč se trápit nad cenou tohoto nebo tam toho? Copak v supermarketu pokladní jsou znalé všech cen? Nejsou…  Máš právo říci: „Já nevím.“  :)

No, to je rada nad ZLATO :lol:

Luminko, nejsi nahodou nezna blondynka ? ;)

morpheus napsal(a):

mashanka napsal(a):

být sebevědomá a věřit si.

Mila Marshanko, to ano, ale ... Ta holcina mohu-li ji tak rikat zustala nekde v detstvi. To ze bude sebevedoma a bude si verit, to dokazi pouzte dospele a zodpovedne zeny, ona dospela neni... Sorry Luminko, tak na me opravdu pusobis...

ptala se, tak jsem odpověděla

luminka napsal(a):

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

Proč tedy neřekneš prostě "UŽ NEVÍM" ?

Mashanko, já říkám, že už nevím, ono to ani jinak nejde. Morpheus, celý život mám hodně tmavé vlasy, ale až zešedivím, tak budu ta blondýnka.

Orchidei_11 napsal(a):

luminka napsal(a):

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

Luminko,
proč se trápit nad cenou tohoto nebo tam toho? Copak v supermarketu pokladní jsou znalé všech cen? Nejsou…  Máš právo říci: „Já nevím.“  :)

předpokládám, že většina DOSPĚLÝCH lidí má přehled o tom, za co prachy vydal a kolik ... on už ti má o tom přehled i můj 13 letý syn, za co utratí svoje peníze a kolik ....
ale možná tu nejsme dospělí všichni :cool: a nebo má někdo tolik peněz, že to zkrátka sledovat nemusí :lol:

PPavlaa napsal(a):

Orchidei_11 napsal(a):

luminka napsal(a):

Možná taky proto mívám problémy s kolegyněmi. Docela bych s tím chtěla něco dělat, jenomže nevím co. Třeba je mi trapné toto: rozmluvím se na nějaké téma, co lidi zajímá, třeba o něčem z domácnosti nebo o synovi na škole. Ale ouha, někdo se zeptá, kolik to stálo a já nevím. Protože o finance se stará manžel. Ne, že by mi neříkal, kolik co stálo, ale já to asi zapomínám nebo co. Mám hlavu plnou s odpuštěním kravin.

Luminko,
proč se trápit nad cenou tohoto nebo tam toho? Copak v supermarketu pokladní jsou znalé všech cen? Nejsou…  Máš právo říci: „Já nevím.“  :)

předpokládám, že většina DOSPĚLÝCH lidí má přehled o tom, za co prachy vydal a kolik ... on už ti má o tom přehled i můj 13 letý syn, za co utratí svoje peníze a kolik ....
ale možná tu nejsme dospělí všichni :cool: a nebo má někdo tolik peněz, že to zkrátka sledovat nemusí :lol:

Ale Luminka asi nemá přístup k financím.  O všechno se stará manžel ( ani se nedivím) a ona se veze .

hm, tak pokud ze sebe luminka dělá nesvéprávné dítě už i před manželem ... já bych tenhle stav kdy má nademnou někdo kontrolu kde se dá nevydržela ...

Pavli, mozna je to uplne jinak : Luminka to dela podle vseho DOBROVOLNE a rada. Je takto stastna. Pokud nam to vsak Luminka nenapise, mozeme se pouze domnivat...Mmch, spousta muzu touzi prave po takovem typu ;) protoze funguje jako ochrance sve nezne a jemne zenusky a jako opravdova "hlava" rodiny. Je to samozrejme v nasich genech a nic s tim neudelame :)

morphe, ale on nikdo chlapům nebere, že nemají být těmi ochránci :)
jen ať si ochraňují a tak, ale nemusím se snad kvůli tomu stavět do role 6 leté holčičky :co:
chce to něják zlatou střední cestu, ne extrém ani na tu stranu, ani na tu druhou ...
a pokud je tak šťastná, proč pořád na nějákém vlákně něco řeší, vždyť ona má problém pořád s něčím ...

PPavlaa napsal(a):

morphe, ale on nikdo chlapům nebere, že nemají být těmi ochránci :)
jen ať si ochraňují a tak, ale nemusím se snad kvůli tomu stavět do role 6 leté holčičky :co:
chce to něják zlatou střední cestu, ne extrém ani na tu stranu, ani na tu druhou ...
a pokud je tak šťastná, proč pořád na nějákém vlákně něco řeší, vždyť ona má problém pořád s něčím ...

to proto, že všechny 6ti leté holčičky mají pořád s něčím problém

mashanka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

morphe, ale on nikdo chlapům nebere, že nemají být těmi ochránci :)
jen ať si ochraňují a tak, ale nemusím se snad kvůli tomu stavět do role 6 leté holčičky :co:
chce to něják zlatou střední cestu, ne extrém ani na tu stranu, ani na tu druhou ...
a pokud je tak šťastná, proč pořád na nějákém vlákně něco řeší, vždyť ona má problém pořád s něčím ...

to proto, že všechny 6ti leté holčičky mají pořád s něčím problém

Kde je definováno, co je zlatá střední cesta? Kde začíná a končí extrém?
Co je pro Tebe „extrém“, může být pro Luminku  běžně „normální“…
:)

Luminka: "třeba nějaké bankovní machinace, nebo proč je krize, a to mám, prosím, ekonomku.
"Nedonutíte mě poslouchat třeba U 2, kdybyste mě mučili. A nevím, jestli se za to stydět,"

Lumi, musela jsem se tu zasmát :D - zrovna nedávno jsme s kolegy mluvili o tom, že "proč je krize" (nebo není) to stejně neví asi vůbec nikdo na světě; taky se divím, že při té lidské rozmanitosti vůbec něco funguje... :D Z toho si nedělej těžkou hlavu, Tvoje absolvovaná ekonomka Ti (naštěstí) nedává žádnou zodpovědnost za krizové vývoje ;) :D Tím se netrap.

No, myslím, že bychom Tě i nějak donutili U2 poslouchat ;) :D, ale.... např. mně se U2 zrovna moc nelíbí a vůbec se za to nestydím... :vissla: Prostě ta kapela existuje jako stovky dalších a my máme právo si vybírat, no ne? :supr: