Zdravím všechny, určitě mnou založené téma není nové, ale chci znát názor Vás, co sem dáváte příspěvky pravidelně. Zde je můj příběh (zkusím velmi zkráceně). S manželem jsem již 15 let, byl můj první sexuální partner. Máme dvě malé děti. Naše manželství funguje, troufám si říci, dobře, manžel je vzorný tatínek a vůči mne se chová pozorně a myslím, že se máme stále rádi. Vím, že ta zamilovanost opadla už někdy před 14 lety, ale v posledním roce stále častěji pociťuji nedostatek sexu v našem manželství, chtěla bych ho častěji, třeba trochu zpestřit, ale manžel na to moc není a mám obavu, že už se u nás jedná o zvyk. Opravdu jiný problém nemám. Úplnou náhodou jsem se zkontaktovala se svou studentskou láskou a po výměně mailů jsme došli k závěru, že jsme tenkrát po sobě oba toužili, ale nějak na to nedošlo. On je na druhém konci republiky, komunikujeme spolu pomocí chatu a mailů a SMS, po dvou měsících výměny zpráv písemnou formou (a dva telefonáty) jsem zjistila, že stále funguje mezi námi ta přitažlivost a on mi naprosto otevřeně navrhuje milování. Oba víme, že by se jednalo o ojedinělé schůzky (třeba 2 x za rok), možná by došlo pouze k jedné a nikdy víc další. Strašně moc mne to láká, manželovi jsem nikdy nebyla nevěrná ani jsem to nikdy neměla v úmyslu. Ale je mi 35 a představa, že budu stále jen snít o tom, že aspoň jednou v životě prožiju něco jiného v sexu, mne dost děsí. Je možné, že mi opravdu bude stačit jedna zkušenost a dojdu k závěru, že to zase tak jiné není, že to za to nestojí...  Vím, že si zahrávám s ohněm, ale mám jistotu, že můj poncionální milenec mne nebude tahat od rodiny, nebude vztah prohlubovat a také tu velkou vzdálenostmezi námi vnímám jako velké plus. Manželovi bych to nikdy neřekla! Stále o tom přemýšlím a myslím si, že možná ubližuju manželovi (a sobě taky) víc tím, že o tom sním, že kdybych to opravdu jednou zkusila, tak by mne to přešlo a byl by třeba na dalších 15 let klid, nebo navždy... Rodinu opravdu rozbíjet nechci! Prosím Vás o názory, zkušenosti, vím že mne spousta z Vás odsoudí...ale zatím stále jen sním a patřím mezi ty naprosto věrné, které měly pouze jediného partnera.Díky.

Ačo,
a co se pokusit iniciovat změnu v sexu pro začátek sama? A neřešit to milencem?

Nemám žádné výhrady k tomu, když je někdo nevěrný(měla jsem jenže život mě naučil:-))) ale Tobě,milá Ačo  chci napsat, že nechápu proč si chceš komlikovat tak, řekla bych celkem dost spokojený život a štastné manželství??Láká to vím, ale takle hodně riskovat?Pokud bych měla to co ty,rozhodně bych to nedělala.
Tohle je asi snem každého z nás-mít normální šťastnou rodinu,manžela, děti...a mnohým z nás by to bohatě stačilo...nebýt...touhy, chtíče, pudů, atp. Za sebe říkám-hoď zpátečku.

Alčo, asi mě tu každý ukamenuje, ale ...... já si myslím, že taková nevěra - pokud je to jak to píšeš nikomu neublíží a dokonce to může pomoci zažehnat manželskou krizy (konkrétně k tomuto případu). Jinak nevěru neschvaluji.

jo zkus to doma"oživit" a na nevěru se vykašli, píšeš že máte malé děti.Jo a docela mě zaujala věta:

"Vím, že ta zamilovanost opadla už někdy před 14 lety"

a vdaná jsi 15 let, to ta zamilovanost opadla po roce??
Nejsem žádná mladá holka co věří na zamilovanost na celý život, je to pak spíš o důvěře, toleranci, pochopení blablabla...ale po roce?

Jasně, pokoušela jsem se o to, ale jsou zkrátka věci, které můj manžel nedělal ani "za mlada" a nebude je dělat teď, a je docela zajímavé, že se některé věci stydím mu říct i po těch letech, nebo možná ho nechci zranit, bojím se, že kdybych mu řekla, že bych chtěla něco jiného, že tím zraním jeho mužskou ješitnost a bude to mít opačný efekt... Opravdu ho mám ráda a ve všem ostatním to klape, vážím si ho a mám opravdu strach, aby moje návrhy na změnu nebral jako kritiku toho dosavadního... Vidíš, že o tom hrozně moc přemýšlím a nevrhám se hned do náruče milenci, který mi píše velmi krásné erotické maily... Mám strach abych neuletěla, ale na druhou stranu to chci zkusit... jsem pitomá

Ača napsal(a):

Jasně, pokoušela jsem se o to, ale jsou zkrátka věci, které můj manžel nedělal ani "za mlada" a nebude je dělat teď, a je docela zajímavé, že se některé věci stydím mu říct i po těch letech, nebo možná ho nechci zranit, bojím se, že kdybych mu řekla, že bych chtěla něco jiného, že tím zraním jeho mužskou ješitnost a bude to mít opačný efekt... Opravdu ho mám ráda a ve všem ostatním to klape, vážím si ho a mám opravdu strach, aby moje návrhy na změnu nebral jako kritiku toho dosavadního... Vidíš, že o tom hrozně moc přemýšlím a nevrhám se hned do náruče milenci, který mi píše velmi krásné erotické maily... Mám strach abych neuletěla, ale na druhou stranu to chci zkusit... jsem pitomá

Ačo,
a co když to tvůj manžel cítí stejně? Taky by chtěl změnu, ale bojí se ti to říct, aby sis o něm nemyslela nějaké "ošklivé" věci.
Já bych si zkusila dát do pořádku sexuální život s partnerem a až by to i přes to nešlo, pak bych hledala jiné "řešení".
Kdo nic nezkusí, nic nezkazí, že? Jenomže na druhou stranu: kdo nic nezkusí, nic nezjistí.

To že opadla taková ta zamilovanost, kdy má člověk růžové brýle a nevidí na tom druhém žádnou chybičku, jsem měla na mysli. Postupně náš vztah vyzrál právě v takovou tu trvalou lásku, určitě si jeden druhého vážíme, jsme přátelé, ale zkrátka ta vášeň se vytratila a já mám právě obavy z krize, kterou opravdu nechci zažít. Nejsem blbá, vím, že vztah po 15 letech nemůže být stejný jako v prvních měsících (a mezi námi - asi by to bylo dost náročné), ale zkrátka ten pocit, že už nic takového neprožiju, hrozně hryže. Víš, říkám si, teď mám ještě šanci, někdo mne chce ukázat tajemnství sexu, jaké jsem nikdy nezažila, ale co třeba za 5, za 10 let... budu si říkat, že jsem to přece jen měla zkusit. Fakt nevím

Ačo, tajemství sexu? A proč nezkusit to tajemství poodhalit společně s manželem? Nebo ti sex s ním nevyhovoval již dříve, ale až teď je to markantnější? A jak víš, že ti právě onen dotyčný to tajemství poodhalí? Co když to nesplní tvá očekávání? Ono je něco jiného si o tom psát a něco jiného to prožít. Nechci tě nijak moralizovat, stejně uděláš to, co chceš a jak to cítíš. Mně to jen přijde jako útěk od problému s partnerem k někomu jinému. A tím se to stejně nevyřeší.

Jo takové erotické maily, smsky...hmmm, ale to jsou jen slova...
Ne vážně, to nemáš moc lehký mate zajeté určité koleje, manžel je zvyklý na to svoje a hodně těžko se bude chít "učit" a zkoušet  něco nového byť by to bylo ku prospěchu vám oběma. Tak si tak teď říkám, zda není lepší ho nechat v poklidu at si jede v tom svém "klídku" a ty si odskoč. Je to napsané asi hodně hnusně, ale pokud se o něco začneš doma snažit, bude manžel ve střehu a rozvíří to vaše stojaté vody letitého manželství, a jde o to aby to bylo rozvíření tím správným směrem.
Pokud si pujdeš užít jinak, budeš spokojená ty(možná), manžel se nic(doufej) nedozví a bude mít svůj klid a pohodovou(taky doufej) manželku.
Pokud by jsi dala na váhy manželtví a možnost zkusit to s milencem myslím že by manželství jaké máš ty jednoznačně zvítězilo.Ono to táhne za nepoznaným, ale to se dá udělat vždycky.U vás v manželství je tolik skrytých rezerv, že se přimlouvám za to - počkej a dlouze rozmýšlej než "do toho spadneš".Držím pěstičky:-))

Sandro, cením si tvých názorů, to jsou všechno věci, o kterých samozřejmě také přemýšlím. Samozřejmě, že vím, že psát erotický mail a pak to uskutečnit je rozdíl, ale pokud mne to zklame, tím lépe, už více hledat nebudu... Manžel je můj první, ale já jeho ne, už byl po vysoké škole a po vojně, když jsme se seznámili. Jinak s tou spokojeností ... upadá to postupně. Ale já se nějak nechci smířit s tím, že provozujeme sex jako důchodci (když to přeženu). Jinak mne zasvětil velmi citlivě a ohleduplně, ze začátku našeho vztahu byl sexuální život dost bouřlivý (i v přírodě a tak). Jen dál do mě!!!

Kolko, díky, napsala jsi to přesně tak, jak jsem to potřebovala slyšet! Není to napsaný hnusně, jen tak, jak se to říká běžně a bez hledání zbytečných odborných termínů. Víš, tady jde o právě ten stereotyp. Na jednu stranu je to úžasná věc, protože je dobrý vědět, co bude doma, až přijdu z práce, znát všechny manželovy denní rituály, vědět, jak ráno vstává, myslím, že kde v měžných věcech nevládne stereotyp, tam jde docela o nervy, pořád si říkat při příchodu domů "co bude dneska?" , ale v sexu je ten stereotyp asi trochu dost na závadu... jasně, že kdybych dala na váhu manželství s rodinou a zkušenost (velmi lákavou) s milencem, tak 100% vyhraje úplná rodina. O tom nepochybuju ani teď, ani můj "virtuální" milenec ví, že nic na svém rodinném životě měnit nechci, a myslím, že mu to vyhovuje. Zatím dík, pokračuj v názorech.

Ača napsal(a):

Sandro, cením si tvých názorů, to jsou všechno věci, o kterých samozřejmě také přemýšlím. Samozřejmě, že vím, že psát erotický mail a pak to uskutečnit je rozdíl, ale pokud mne to zklame, tím lépe, už více hledat nebudu... Manžel je můj první, ale já jeho ne, už byl po vysoké škole a po vojně, když jsme se seznámili. Jinak s tou spokojeností ... upadá to postupně. Ale já se nějak nechci smířit s tím, že provozujeme sex jako důchodci (když to přeženu). Jinak mne zasvětil velmi citlivě a ohleduplně, ze začátku našeho vztahu byl sexuální život dost bouřlivý (i v přírodě a tak). Jen dál do mě!!!

Ačo, já to vůbec nemyslela takhle : "jen dál do mě". Já taky chodila s bývalým 7 let, byl to můj první. A už v té době jsem věděla, že kdyby jsme se vzali a zůstali spolu navždy, že ho stejně jednou podvedu, protože budu chtít vědět,jaké to je s jiným mužem. Kruté, ale je to tak.
Já tím vším chtěla jen říct, že milencem se vaše problémy nevyřeší (i když možná ano).

Sandro, to "jen dál do mě!!" jsem nemyslela vůbec zle, jsem ráda, že mi říkáš své názory, byla to výzva k další tvé reakci, víš...
Spíš mě zaujal ten úplný konec tvého příspěvku "...i když možná ano.." zkus mi k tomu napsat víc. Dík.

No vidíš Ačo, já zase stereotyp bytosně nesnáším, přesto ti takt trochu závidím. V dobrém.
Tím příspěvkem chtěla asi Sandra říct to že to vaše manželství muže provětrat, že vám to třeba prospěje. Jo a taky někdo psal, že třeba i tvuj manžel by chtěl nějakou změnu ale bojí se stydí to dát najevo a říct ti něco. Má třeba obavy že by jsi to brala přesně tak jak popisuješ ty z tvé strany.Těžko říct.
Někde jsem četla že bychom si měli vzít toho člověka, se kterým se nám dobře komunikuje, protože na stáří nám stejně nic jiného nezbude.A komunice je základem všeho...Takže první krok který udelej je promluv si s manželem.
Pokud ale v duchu sníš o tom co by bylo s milencem, tak ti "nic nepomuže" a uděláš to.

Tím možná ano jsem myslela to stejné, co psala Kolka: a sice že ty budeš spokojená, že jsi poznala něco nového a tvůj manžel bude taky spokojený, že ty jsi spokojená a nezkousíš a nechceš po něm po x letech nové věci. Takže asi tak:-)

uděláš to-tím jsem myslela že milenci podlehneš.
Pokud bych měla psát víc, a za sebe, tak to podlehnutí je neksutešně krásné, sladké, okouzlující, omamující,vysilující, štěstím a slastí naplnující ...prostě nááádhera...já měla tu "výhodu" že jsem to tak nějak dokázala ukočírovat.trpěla jsem posléze to ano a myslím že jsem stále dokázala stát nohama na zemi.

P. S. Samozřejmě za předpokladu, že se tvůj manžel nic nedozví. Já tě v tomhle trochu chápu. Možná to teď trochu zjednoduším, ale je to stejný, jako když člověk celý život jí jen guláš a najednou má možnost a má i chuť ochutnat knedlo, zelo, vepřo. Pokud jsem tím někoho urazila, tak se omlouvám. Bylo to jen pro zjednodušení a snad i pro zasmání. S.

Kolko, já jsem pyšná na to, kolik času se svým manželem propovídáme! Opravdu, jsme oba dost užvanění a povídáme si o všem možném, jenom o tom našem sexu nám to moc nejde, povídat si, bohužel. Takže o té komunikaci ve stáří nemám strach, mým obrovským přáním je zestárnout po boku svého manžela, opravdu!
A co tvůj i ostatních názor na to, že nás s milencem dělí 400 km? Já si myslím, že je to výhoda, že se neuvidíme často, nemělo by to ohrožovat rodinný život...to si myslím já, a co vy?

myslím že neexistuje dostatečná vzdálenost na to aby nevěra neohrozila manželtví, asi tak.Je pravda že se neuvidíte často ale existují mobily-nezapomen mazat smsky:-)))
Jinak ta komunikace-pro mě není nic lepšího(řečeno s nadsázku) než si s přítelem o milování sexu a všem co se nám líbí a nelíbí popovídat, pro mě on jen je knedlo, zelo, vepřo:-)))))))))hiiíííííí

Ahoj Ačo,

jo, je hrozně riskantní a těžký rozhodnout se pro nevěru - ale člověk žije jen jednou!! Já podvedla bývalého partnera (a to nebyl vůbec první) a díky tomu mám skvělého manžela! Vím, že to neni Tvůj případ - přesto to udělej, protože po tom toužíš - jinak si dlouho budeš vyčítat nepoznané!

Ale hlavně opatrně - ať si nepokazíš jinak bezvadné manželství! V zamilovanosti člověk leccos přehlídne.... a neužírej se výčitkama a manželovi to nikdy neříkej!!

Uvidíš sama - nakonec na tom nic není - možná poznáš, že to není nic moc - horší, když to bude super....

Největší chybu vidím v tom, že mladí se vezmou a nevyzkouší nic jiného.. o to víc to láká! ale to je jen můj názor...

Omlouvám se, jestli můj názor někoho rozhořčil - ale tak to cítím!

Ahoj Ačo,
jak to tak čtu, tak jsi se stejně už rozhodla. Když to neuděláš, budeš o tom celý další život snít....a možná by to bylo pro tvůj vztah s manželem ještě horší. Tak do toho, možná zjistíš, že to za to nestálo(po pár schůzkách), představy jsou obvykle lepší než skutečnost. Průšvih by byl opak......

Ačo, než se odhodláš pro to podlehnutí tomu krásnému, zvaž co Ti to přinese a o co eventuelně můžeš přijít. Možná, že se příliš řídím rozumem, ale představ si, že se to Tvůj muž dozví. Přečti si na jiných fórech, co to přináší. Věř, že u mužů jsou reakce ještě daleko horší, většina mužů to nerozdýchá. Pak Ti ta chvilka radosti pěkně zhořkne. A nedejbože abys zjistila, že ten milenec není to pravé ořechové a žes kvůli němu přišla o to nejcennější a nejbližší, co teď máš a tak trochu lehkomyslně s tím hazarduješ. Z vlastní zkušenosti moc nevěřím na to, že to utajíš, muž se to nikdy nedozví. On se vždy najde někdo, kdo poreferuje, zapomenutá sms, prořeknutí se apod. A taky, pokud je Tvůj potencionální milenec ženatý, uvaž co můžeš způsobit jemu, jeho ženě, dětem.
Tvým neštěstím je, žes před svatbou nepoznala nic jiného. Možná, že to bude super, potkáte se, odbouráte na chvíli manželský stereotyp, pak se zase rozejdete a vše bude ok. Ale, co když ne?

Ačo,

píšeš "sním, že kdybych to opravdu jednou zkusila, tak by mne to přešlo a byl by třeba na dalších 15 let klid, nebo navždy...".

Tak tady pozor. Když to zkusíš, tak tě to nepřejde a místo 15 let klidu tě čeká 15 let neklidu. Jakmile totiž jednou zažiješ krásný sex (a ve vašem případě si troufnu říct, že půjde spíš o krásné milování - a to už je hodně osvěžující koktejl pro vyprahlou ženskou dušičku), tak na to nikdy nezapomeneš a budeš to chtít pořád víc.

Nebála bych se ani tak toho, že on nebo ty budete nutit druhého k rozchodu. Věřím, že i ty i tvůj potenciální milenec jste zodpovědnými rodiči i partnery. Takže zřejmě nebude takový problém udržet to v tajnosti a frekvenci 1-2x do roka.

Ale kočko zlatá - V TOBĚ UVNITŘ se začnou dít věci! Erotika je v ženě těsně spojena se srdcem. Nevěř tomu, že to osloví jen tvojí čičinku - osloví to hlavně tvojí hlavu a duši. Erotika je životadárný pramen energie a když se z něj jednou napiješ plným douškem, nebudeš už chtít nikdy žíznit.

To neznamená, že tě od nevěry zrazuju, ale je dobré vědět, jaká kolesa osudu tím můžeš rozhýbat. Pak už to nemusí být o tom, že se bojíš, aby milenec nenaléhal na tvůj rozvod. Pak to může znamenat, že budeš chtít od manžela po těch letech odejít sama. To, co ti radí Sandra je dle mého utopie. Nemůžeš (a znám to podle sebe) v sobě znovu vznítit oheň vášně k někomu, kde nebyla nikdy ani jiskra. Není z čeho křesat. Znáte se už příliš dobře a pokud tvůj manžel není na sex, nemůžeš ho nutit k "perverzním" experimentům. Myslím, že by to vyznělo spíš trochu směšně. Už je ti určitě víc kamarádem/bratrem než partnerem.

Vidíš - jsi přesně ten případ holky, která si vezme svou první lásku. Já se vybouřila dostatečně po rozvodu a teprve teď vím, jaký sex mám ráda, který partner mi (nejen v posteli) vyhovuje a teprve teď (když jsem vyzkoušela x chlapů a x poloh) jsem připravená být věrná.

Držím ti palce!

Ačo, dokážu se úplně vžít do tvé situace. Také jsem kdysi neodolala pokušení a po šesti letech pohodového vztahu jsem manžela podvedla. Ze začátku se jednalo pouze o sex, ale pak jsem se zamilovala... Od manžela jsem sice tenkrát neodešla, měli jsme spolu v té době dvouletou holčičku, ale svým dobrodružstvím, které nemělo vlastně nic znamenat, jsem své manželství zničila. Na venek bylo vše v pořádku, můj manžel se nedozvěděl vůbec nic, svého milence jsem také už potom nikdy nevyhledala a zapomněla na něj, ale přesně jak napsala Avalonka, to co se začalo dít ve mně, postupně celý manželský vztah odrovnalo. Po tom, co jsem měla jiného muže a zažila jiný sex, nebyla jsem schopná, se svým manželem spát. Musela jsem se však překonat, aby neměl podezření, ale tím se můj přístup k sexu s manželem víc a víc zhoršoval, až jsem nakonec měla takovou averzi, že mi již při pomyšlení na to, že by se se mnou chtěl večer milovat, dělalo již ráno špatně od žaludku!! A přitom jsem svého manžela před svou nevěrou milovala a sex s ním byl krásný (nebyl to můj první chlap, takže to dokážu posoudit). Manželství jsem se pokoušela zachránit, přestože jsem věděla, že už nic není jako dřív, ale po dalších sedmi letech jsem nakonec stejně od manžela odešla... Nevím, třeba bychom i bez mé nevěry nebyli už dnes spolu, ale příčina toho, že se ve mně začalo něco měnit a poté hroutit, byla jen zvědavost a touha po nepoznaném.
Držím palce, aby ses správně rozhodla a vše udělala lépe než já.   :)

Elo,

myslím, že příčinu toho, co se v tobě začalo měnit a poté hroutit, není možné bagatelizovat na pouhou "zvědavost a touhu po nepoznaném". Bylo to mnohem víc. Byla to tvoje duše a tvoje hrdost, tvoje sebeláska, která v tobě podnítila to puzení po změně. Vždyť jaký by tě čekal život s mužem, ze kterého se ti zvedá žaludek (a je úplně jedno, že je to bezva chlap - prostě není ten pravý.)

Když neklape sex, holky, je to NA PRD. Je to vždycky začátek konce. Pak už se jen lišíme v tom, zda celý život "končíme" a nebo to skončíme hned a něco nového začneme. Ženy, které vydrží v manželství i přesto, že nejsou šťastné, si nezaslouží pochvalu za své "hrdinství". Podle mého je to zbabělost. Omluvitelná, pochopitelná, všeobecně akceptovaná - ale zbabělost.

Když poslechnete svůj vnitřní hlas (který třeba říká Žaludku, teď se zvedni, protože přišel manžel domů), tak budete žít tak, abyste byly šťastné. My totiž neumíme tenhle hlas poslouchat - proto nám musí přivodit psychosomatické příznaky, abychom si ho vůbec všimly.

Ty ses Elo rozhodla správně. Možná, že teď taky nemáš uspokojivý vztah, ale fakt, že jsi ukončila své manželství je pozitivní. Udělala jsi totiž něco SAMA PRO SEBE. Můžeš být na sebe pyšná.

Avalonko,

určitě máš pravdu v tom, že v mém manželství asi od základu nebylo něco v pořádku. Jenže je fakt, že do té doby než jsem se vyspala s jiným, jsem si to vůbec neuvědomovala a žila spokojeně a "šťastně".
Můj odchod od manžela leží už osm let zpátky, dnes mám nový vztah (i když vlastně tak nový taky není - tento rok budeme s mým partnerem slavit sedmé výročí) a k tomu ještě jednu malinkou dcerušku 1,5 roku.

Ono je vůbec těžké druhému nějakým způsobem radit, ale fakt je ten, že tím, že si zde na babinetu lidičky sdělují zkušenosti a názory, ohromně těm "bezradným" pomáhají. Sama jsem měla koncem listopadu 2005 jeden vážný problém - a světe div se, poprala jsem se s tím a velký podíl na tom, že jsem to zvládla, mají zdejší úžasné diskuze a příspěvky (mimo jiné i ty tvé, Avalonko)!!!

Taky si myslím, že Babinet moc pomáhá.......stačí číst a čerpat zkušennosti těch, ktěří si prošli tím v čen teď po kolena stojíme my....

Elo, děkuju :-)
(dcerušku ti moc závidím - mně se zatím nedaří otěhotnět, ale neházím flintu do žita - určitě ničeho nelituješ a jsi mnohem šťastnější než v prvním manželství, a to je dobře ;)

Ačo,
omlouvám se za tu drzost radit. Ale já si myslím, že ten článek jste napsala jako alibi sama před sebou. Mám pocit, že do toho spolužáka jste se už trochu zamilovala a teď chcete zkusit jaké by to bylo. Mám nápad, pokud Vám jde o sex, jak říkáte, zaplatťe si gigola... lehko si zničit krásný život... I když mám pocit, jako by tu někdo něco podobného psal.

Avalonko, určitě flintu do žita neházej, nevím sice kolik je ti let atd., ale pokud se budeš snažit a hlavně věřit, je šance veliká.
Když jsem porodila svou druhou dceru, bylo mi už 38 let a trvalo mi rok a půl než jsem tenkrát otěhotněla. Vím, že to nepatří do tohoto fóra, ale - pomohly mi vitamíny (E, kyselina listová - to určitě ale víš sama), "prstíčková metoda" z www.rodina.cz, měření bazální teploty... a hlavně paní doktorka, která mi předepsala hormonální tablety.
No a tento rok se chci snažit o další mimčo. Doufám, že mě nikdo neodsoudí, že už jsem moc stará... Ale vím, že na babinetu jsou tolerantní ženy a muži.

Mladinká, díky i za tvůj názor. Díky vám všem za názory, je to přesně to, co jsem potřebovala, slyšet různé názory. Já se normálně moc nesvěřuju, kamarádkám, sestře, mamince atd. natož potom s něčím takovým, o čem teď stále přemýšlím. A zase - stejně by to byl názor jen jedné osoby (nebo dvou, třech... podle toho, komu všemu bych to vyžvanila - musela bych být úplný idiot), tady se dozvím názory mnoha zkušených, nebo i nezkušených lidiček, které moje téma oslovilo a mají chuť mi k tomu něco říct. Musí vám všem být jasné, že pokud se s tím takto zabývám a poprvé v životě jsem požádala o radu v diskudním fóru, že nejsem nezodpovědná nána, která chce zahodit 15 let spokojeného manželství pro něco, co třeba jen vzdušným zámkem.... Ty, mladinká, máš pravdu, že s tím spolužákem to byla láska už kdysi (ta studentská, nenaplněná, bez dramatického rozchodu) a proto najednou, když se ozval, probudil ve mne sentimentální vzpomínky a snadno mezi námi mohla vzniknout debata typu "proč jsme tenkrát spolu do toho nešli, když jsme oba chtěli..." nebo "jaké by to vlastně bylo, kdybychom tenkrát spolu.." a nebylo daleko k tématu "jestlipak by se to dalo dohonit..." (nešlo, pokud chcete někdo rozvinout debatu na tohle téma..) a "co kdybychom to zkusili spolu teď.."  Ne spolu žít, ale právě "jen" to milování. A následovaly dost erotické maily, co všechno bychom spolu teď.... , které ve mně vzbudily touhu po tom popisovaném a velkou zvědavost, jestli to vlastně je uskutečnitelné :-), onen dotyčný mě ujišťuje, že je...
Elo, díky, že jsi napsala svoji zkušenost, napsala jsi tam přesně to, čeho já se moc bojím, a to je, aby si mi nezprotivilo to "naše", stereotypní, přesto příjemné milování s manželem.
Zatím všem moc dík, pokračujte, prosím v názorech.

Ahoj, jsem tu uplne nova a zatim jen od pondelka pilne procitam prispevky.
Elo,zrejme jsem ted v podobne situaci jako ty pred 8-mi lety.Prosla jsem si dvema vztahy pricemz oba skoncili neverou partnera. jeden po 7-mi letech, dalsi po 2 letech. ted mam noveho pritele, jsme spolu pul roku, vsechno bylo moc hezky a fajn, do doby nez jsem potkala cloveka, ktereho jsem delsi dobu nevidela a do ktereho jsem byla zamilovana..Vim, ze si asi najde spousta tech kteri me odsoudi, ale skoncila jsem s nim v posteli a od Te doby je ten vztah jiny..a ja jsem totalne rozpolcena a absolutne bezradna..mam sveho pritele rada,ale citim ze se vztah dostal nekam do slepe ulicky a vice touzim po tom druhem..nevim co mam delat, jsem zahnana do kouta, lepe receno jsem se tam zahnala sama a nevim jak ven.. trpim hroznym pocitem viny vuci svemu priteli a ani ne tak jako tim ze jsem byla neverna, ale tim co ted citim, co se mi honi hlavou,a taky tim jak mi pomalu uz zacina vadit kdyz se me dotyka..

Ačo ja jsem ta posledni co by mohla radit, a myslim ze tady to snad ani nejde..nikdy dopredu clovek nevi co s nim to pomilovani jinde udela..nekdo to ustoji s nohama pevne na zemi, jiny se zacne vznaset s hlavou v oblacich..a dokud to clovek nevyzkousi tak na to nikdy nebude mit dopredu odpoved..ja to bohuzel neustala a placam se ve vztahu-nevztahu a popravde vlastne ani nevim co presne chci

Beruško - neměla jsi to, koukám, lehký! Ale jste spolu se současným přítelem "teprve" půl roku a věř, že když už teď s ním nejsi šťastná - běž za svým srdíčkem - jestli teda za to stojí (určitě jo, když jsi zamilovaná - teda a pokud to nemá další komplikace -dítě, že je Tvůj milenec zadaný ap).

Berka napsal(a):

Beruško - neměla jsi to, koukám, lehký! Ale jste spolu se současným přítelem "teprve" půl roku a věř, že když už teď s ním nejsi šťastná - běž za svým srdíčkem - jestli teda za to stojí (určitě jo, když jsi zamilovaná - teda a pokud to nemá další komplikace -dítě, že je Tvůj milenec zadaný ap).

Berko diky moc za radu,bohuzel je tam ta komplikace ze on je zadany.prijde mi ze jsem oba uvezneni nekde o cem nejsme presvedceni ze je to to prave, ale nedokazu posoudit jestli bysme spolu byli schopni zit a jestli on by to vubec udelal. Vis ja mám v sobě šíleny zmatek. Mám ráda svého přítele, ale cítím že se z toho vztahu něco vytratilo a že se ocitl na slepé koleji.Zkoušela jsem si s nim promluvit,samozřejmě ne o nevěře,ale o tom že mám pocit že ten vztah nefunguje tak jak by měl, a že bysme měli něco udělat a on jediný co dělá tak brečí že mě nechce ztratit.mě už jen tahle reakce strašně vadí..že fňuká a naříká..mam strašný pocit z toho že mě miluje a já mu ubližuju..on pořád říká že jsem pro něj ta pravá,ale já to tak necítím.

Beruško,

no - myslela jsem si to - ale ať už bys s tím novým pak byla nebo ne (otázka, zda by on se rozešel) - tak Tvůj současný vztah se mi moc perspektivní nezdá.
Souč. přítel cítí, že něco není v pořádku, ale brečením tomu nepomůže... Nevím, mohla bys s ním být jen ze soucitu??
Tak tohle už se přesně hodí na mě - já opustila po 3,5 letech přítele (byť jsem měla pohodlnej život - ale šťastná jsem nebyla a mladá na to, abych si říkala, že víc od života nechci) a zamilovala se do souč. manžela (tenkrát i on byl zadanej).

A byť to stálo spoustu nervů - STÁLO TO ZA TO!

Býv. tenkrát taky brečel, že beze mě nemůže být.. a mohl - za 2 měs. si našel holku taky...

To je ale citové vydírání a závislost - to bys přece nechtěla!
Jo, taky jsem řešila - co s bytem, co na to řeknou lidi, komu to ublíží - ale musíš být trochu sobec!! A děti ještě nemáš - o to je to jednodušší!

Jestli chceš vědět něco blíž, napiš!
Hodně síly!

Berka napsal(a):

Beruško,

no - myslela jsem si to - ale ať už bys s tím novým pak byla nebo ne (otázka, zda by on se rozešel) - tak Tvůj současný vztah se mi moc perspektivní nezdá.
Souč. přítel cítí, že něco není v pořádku, ale brečením tomu nepomůže... Nevím, mohla bys s ním být jen ze soucitu??
Tak tohle už se přesně hodí na mě - já opustila po 3,5 letech přítele (byť jsem měla pohodlnej život - ale šťastná jsem nebyla a mladá na to, abych si říkala, že víc od života nechci) a zamilovala se do souč. manžela (tenkrát i on byl zadanej).

A byť to stálo spoustu nervů - STÁLO TO ZA TO!

Býv. tenkrát taky brečel, že beze mě nemůže být.. a mohl - za 2 měs. si našel holku taky...

To je ale citové vydírání a závislost - to bys přece nechtěla!
Jo, taky jsem řešila - co s bytem, co na to řeknou lidi, komu to ublíží - ale musíš být trochu sobec!! A děti ještě nemáš - o to je to jednodušší!

Jestli chceš vědět něco blíž, napiš!
Hodně síly!

Jsi moc hodna, diky za podporu, to pomaha ze vsechno nejvic..
Ja mam proste strach ze mu ublizim a to moc..a to nechci, ale teky navim jestli chci byt s nim..
ted me ceka v sobotu jeho rodinna oslava ze ktere se snazim vykroutit sec to jde,ale bohuzel nedari se :o( tak uvidim jak to dopadne..
Jsem rada ze jsem tu nasla spriznenou dusi, to je to co ted nevic potrebuju

Beruško - jo, to je potřeba - taky mi pomáhá se vypovídat..

No, ber to tak - teď na chvíli ublížíš Ty jemu - ale vždyť sobě budeš ubližovat v nešťastném vztahu ještě víc!!

Víš, já nechci - aby to vypadalo - že ho odepisuju - to na dálku nejde - jen vycházím z toho, co mám za sebou já...

Jo - ta oslava mi připomněla trošku náš rozchod...

My s manželem jsme to nakonec utnuli v létě:po dovolené:

on se svou ex těsně po návratu..

a já se svým ex ještě na dovolené - vraceli jsme se dřív... (takže jsem ještě zkazila i dovču..)

Pak jsme si s manželem vyčítali - že jsme to měli udělat před ní - a jet pak spolu- že to byly zbytečně vyhozený peníze ;-))!!!

Ale byla to prostě taková tečka za minulostí!!

Takže tam běž, zvažuj, přemýšlej a uvidíš!

Přeju hodně štěstí!

Naprosto souhlasím s Avalonkou...a přesně podle zkušeností...milování se s novým partnerem bude pro tebe naprosto euforický zážitek, i kdyby to pro zkušenou ženskou měl být břídil...bude to prostě "jiné", nové, musíš být eroticky hrozně vyprahlá..a věř mi, nebudeš schopná zabránit změnám, které se v tobě budou dít, začneš být posedlá touhou, je to pořád jen chemie, hormony, endorfiny...kdepak za rok, jestli se ti to podaří zatajit jednou, uděláš to příště zas, a kdepak za půl roku... to je pak snění den co den...
Vznítit oheň v manželovi po letech je jasně těžké, i když bych neřekla nemožné..jen bych na to nešla otevřeně z očí do očí, styděli byste se možná oba...ale co takhle začít mírně erotické mailiky či smsky posílat do práce i manželovi? začít tím, že se mění tvůj pohled na současný stav sexu mezi vámi, ne hned si stěžovat, že ti to nestačí, popisovat, jak se projevuje tvé tělo, tvá mysl, co bys s ním ráda prováděla...tobě se bude spíš lépe psát než mluvit a on bude mít čas nad tím přemýšlet a připravit se...jen bycha, aby poznal, že je ten mail opravdu pro něj, abys ho neuvedla v nedůvěru, že ses spletla a patří to někomu jinému :-)

Berka napsal(a):

VIs Berko ja tak nejak podvedome citim ze to driv nebo pozdeji dopadne tim ze ten vztah skonci,ale bohuzel vubec nedokazu odhadnout jak by pokracoval ten vztah jiny,
ale mas pravdu v tom ze nemuzu byt s nekym ze soucitu, jenze ja nemuzu rict ze bych ho nemela rada..
doufam ze se mi podari tuhle situaci vyresit co nejdriv protoze se akorat oba trapime..uvidime jak dopadne ten vikend, treba zrovna to bude to rozhodujici. Vis ja bych ten vztah i chtela zachranit a urovnat, ale ja proste nevim jak :(
asi ti pripadam hloupa a zmatena, pripadam tak i sama sobe, ale ja se nejak necitim na to rict je konec..co kdyz to taky neni ta spravna cesta??
MOc otazek a zadne odpovedi, a za vsechno si muzu sama.. ja to zkomplikovala a ja ho podvedla
me to tak moc pomaha povidat si s tebou :)

Beruško, bohužel musím teď pryč, ale ještě napíšu večer!

Drž se, myslím na Tebe!

A věř, že i já ho MĚLA RÁDA  a cítila se zmatená....

to je normální...

Ačo,koho by nelákala nevěra,já myslím že většinu jo.Ale představ si ty následky kdyby se na to přišlo.Můj názor je,zůstat jen u představ,ty nikomu neuškodí :)

Beruško, bohužel musím teď pryč, ale ještě napíšu večer!

Drž se, myslím na Tebe!

A věř, že i já ho MĚLA RÁDA  a cítila se zmatená....

to je normální...

Beruško - ty tu dnes už určo nejsi - ale chtěla jsem jen říct, že je jasné, že se cítíš zmateně - honí se Ti hlavou - co bylo, co je - co by mohlo být. Bohužel, nikdo Ti opravdu neodpoví, co je správný.

A co zkusit navrhnout souč. příteli pauzu? Promluvíš si s druhým klukem (mužem) a zjištíš, jak to vidí on. Nemám s tím sice zkušenost, ale třeba by to bylo řešení.. nebo možná není...

No, může to dopadnout tak, že získáš druhého, nebo zjistíte s prvním, že bez sebe nemůžete být a nebo příjde někdo třetí... a nejlepší!! Což se už mockrát stalo...

Beruško - budu na Tebe myslet a držet pěsti!!

To Berka: jsem tu,pred chvilkou jsem dorazila... ja to s tou pauzou nemam odvahu zkusit. kamoska mi taky rika ze je to asi to nejlepsi co udelat,ale podle me se to nesetka s odezvou.. je to asi 14dni co jsem mu rikla ze bych potrebovala aby u me prespala kamoska s pritelem tak jestli by se nemohl dve noci vyspat doma u rodice kde bydlel predtim/ponevadz mam opravdu maly bytecek/rekace me prekvapila nevadz mi bylo sdeleno ze jak by doma vypadal a co by tomu rekli, ze by si mysleli ze je s nama neco spatne a ze by si pripadal jako blbec...tak ani nemam odvahu rict aby se tam zkusil na nejaky cas vratit..
k tomu novemu: ja vim ze bych byla sama a mela ho akorat obcas..nechci ho omlouvat,ale vim ze kdyby se ted rozvedl udelal by tu nejvetsi hloupost,asi si myslis ze jsem blazen, ja bych ti to rada vysvetlila,ale bohuzel tohle je natolik verejne misto ze to nechci presne popisovat.. nikdy jsme spolu nezili,vlastne ani nechodili takze ani nevim jestli by to fungovalo..asi me ma opravdu rad, jinak by nevydrzel byt takovou dobu v me vblizkosti aniz by se o neco pokusil..
ja uz si myslela ze to mam za sebou a nic takoveho uz resit nebudu, ale je to tu zase, akorat ted stojim ja na te druhe strane a delam veci ktere predtim tak strasne boleli kdyz je nekdo delal me..uz 2x jsem musela tyhle veci resit, teda z te druhe tranky, co uz bylo slz a trapeni a uz je to zase, jako kdybych se porad vracela,ale proc to nevim

Beru, nezoufej...

Hmm, vím, že Tě to trápí, ale neužírej se tím, co bylo - to, čím sis už prošla. Prostě to se stává, jsme jenom lidi...

Já už zas vidím tu "závislost" - ten byt je jen Tvůj nebo společný? Proč by jsi nemohla ubytovat kámošku s přítelem?
Vždyť to tak svazuje... jsi svobodná a nemusíš se někomu zpovídat - jen když chceš...

No, být sama je těžký - ale na čas to má své výhody.

Jestli chceš napsat víc, klidně napiš na mail - pod nickem.

Já si nemyslím, že jsi blázen - dokážu si představit, že nechceš, aby se kvůli Tobě hned rozváděl - děti, majetek, práce, peníze... ať už z jakéhokoliv důvodu...

Ale jednou to třeba udělá - nebo bude opravdu někdo třetí! Ale to nezjistíš, když to nezkusíš!

naprosto souhlasím z avalonkou..já to zažívám už pár let...manžel byl také můj první, ale funguje to a jsme všichni spokojeni...

hlavně mě nekamenujte...

avalonka:
Chtěl bych reagovat na tvůj příspěvek z 2.2.
Většina žen se tady ohání tím, že jim až tak moc nejde o sex. Ale podle mě to není pravda. Vím, že u žen je sex více spjat s hlavou než u mužů, ale podle většiny příspěvků sex u žen hraje také velmi významnou roly. Což je samozřejmě pochopitelné.
Zeptám se zde přítomných vdaných žen.
Příklad:
Seznámíte se s mužem, a vypline z toho něco víc než přátelství. Potom se s ním pomilujete a zjistíte, že v posteli je to s ním nic moc. Bez nápadu, vlažné, krátké.
Bude vás stále tolik přitahovat jako před tím?

Ela napsal(a):

Ačo, dokážu se úplně vžít do tvé situace. Také jsem kdysi neodolala pokušení a po šesti letech pohodového vztahu jsem manžela podvedla. Ze začátku se jednalo pouze o sex, ale pak jsem se zamilovala... Od manžela jsem sice tenkrát neodešla, měli jsme spolu v té době dvouletou holčičku, ale svým dobrodružstvím, které nemělo vlastně nic znamenat, jsem své manželství zničila. Na venek bylo vše v pořádku, můj manžel se nedozvěděl vůbec nic, svého milence jsem také už potom nikdy nevyhledala a zapomněla na něj, ale přesně jak napsala Avalonka, to co se začalo dít ve mně, postupně celý manželský vztah odrovnalo. Po tom, co jsem měla jiného muže a zažila jiný sex, nebyla jsem schopná, se svým manželem spát. Musela jsem se však překonat, aby neměl podezření, ale tím se můj přístup k sexu s manželem víc a víc zhoršoval, až jsem nakonec měla takovou averzi, že mi již při pomyšlení na to, že by se se mnou chtěl večer milovat, dělalo již ráno špatně od žaludku!! A přitom jsem svého manžela před svou nevěrou milovala a sex s ním byl krásný (nebyl to můj první chlap, takže to dokážu posoudit). Manželství jsem se pokoušela zachránit, přestože jsem věděla, že už nic není jako dřív, ale po dalších sedmi letech jsem nakonec stejně od manžela odešla... Nevím, třeba bychom i bez mé nevěry nebyli už dnes spolu, ale příčina toho, že se ve mně začalo něco měnit a poté hroutit, byla jen zvědavost a touha po nepoznaném.
Držím palce, aby ses správně rozhodla a vše udělala lépe než já.   :)

Tohle přesně se stalo mojí kamarádce,rozdíl byl v tom, že nebyla vdaná a neměla s přítelem děti. Nicméně po sedmileté známosti se ke svatbě schylovalo a ona začala mít pocit, že ji drtí stereotyp. Nachomýtl se "báječný" mužský, který nabízel příjemné zpestření. Ale kamarádka propadla jeho kouzlu, ze svatby sešlo, protože se nedokázala ke svému příteli chovat jako dřív a paradoxně to, co mělo vztah oživit, ho totálně zničilo. Takže pozor, takové experimenty nejsou opravdu pro každého!:|

Ačo, docela ti rozumím, že tě láká nepoznané. Já toto posoudit nemohu, protože jsem před svatbou měla partnerů docela hodně, takže jsem do svazku vstupovala jako už vybouřená. Stejně tak můj manžel. Ale kde bereš tu jistotu, že můžeš tomu dotyčnému, kterého jsi spoustu let osobně nevidela a neznala, že se zachová korektně. Co když se do tebe zamiluje, začne delat naschvály a bude se snažit tvé spokojené manželství rozvrátit. Mluvím z vlastní zkušenosti - můj manžel se také dohodl s jednou dotyčnou, že si jen tak užijí 1 noc a tím to hasne. Jenže dotyčné, obstarožní, rozvedené, s dítětem na krku, v pidibytečku a bez peněz se rozleželo v hlavě, že ten můj, finančně zajištěný, bezdětný a pohledný mužský by se ji docela hodil. Tak se tak dloho snažila si zjistit telefony, adresy pod., až se mi to podařilo zjistit. Takže můj manžel si sice prý vůbec kvůli výčitkám svědomí neužil, ale podařilo se mu zničit, do té doby, spokojené a šťastné manželství, trvající 8 let. Tak bacha, aby jsi nedopadla stejně.

Ačo, jak píše Ela, aby ses nezamilovala....ale třeba jestli se setkáte, najednou zjistíš, že nic moc a že bys o něj ani vidle neopřela....
Kdyby tedy k něčemu došlo, tak znáš Plzákovu radu: zapírat, zapírat a zapírat, žádné přiznání, že by se ti ulevilo a partner odpustil. protože neuleví se ti a partner v žádném případě neodpustí....a ospustí-li, ude to furt mezi vámi- jéžiš já zacházím do detailů a vy jste si vyměnili teprve pár sms a mailů- doufám, že v rámci rodinného štěstí vše mažeš a na babinetu jsi pod neznámým nickem

Ahojky, já tě dost chápu, akorát bych tě chtěla varovat, aby ses třeba po milování s bývalou "láskou" nezamilovala a nechtěla opustit nynějšího manžela. Ženy neumí dělat jen sex, hned v tom mají city, takže jestli to uděláš, ujasni si o co ti jde a do čeho s tím jdeš, s tím taky odejdi, jinak to bude fakt průser.