Říkáte i ve svém dospělém věku rodičům: mami, mámo, tati, máto..   nebo jinak?Jmény...?

Mami, mamko, mamčo,taťko, taťuldo, tati.
Babi, dědo,
Ostatní jmény.
Segru občas Barbucho:)

mě přijde divný neoslovovat své rodiče "mami, tati" :o¨

takže oslovuju

Znám pár lidí, kteří oslovují své rodiče jmény. U nás doma oslovuji mamku "mamko, mami, maminko, ..." ségru jménem nebo jí občas říkám Bambule a Buřtíku ( to je ironie, je totiž hodně hubená :) ).

Mami, mámo, krátká matko ( máti měří 164 cm ). Svého otce vídám tak dvakrát ročně, takže tam to neřeším.

mami a táto..jinak bych už to říct nemohla. kdybych řekla tati, přišlo by mi že nemluvím na svýho tátu:-)

Ségru oslovuji většinou jménem, nebo jí řeknu z němčiny "schwester". Jsme obě němčinářky.
Tátovi neřekneme obě jinak než taťko, a to již od nejútlejšího dětství. Občas taky přezdívkou "Šmidli".
Mámě říkám před ní "mami", nebo ji neoslovím přímo, jinak o ní mluvím jako o mámě.

misha88 napsal(a):

Říkáte i ve svém dospělém věku rodičům: mami, mámo, tati, máto..   nebo jinak? Mně nenapadlo mít s tím problém, ale vím, že můj přítel svou matku neoslovuje, protože to mami mu proste nejde přes pusu (jako malý jí tak prý normálně říkal), švagr to má stejné (ale vyvlíkl se, protože ji říká babičko, bohužel již nejen před dětmi...)   Nevím, co je horší.  Neoslovování je nenápadnější, babičko (své matce) je asi okaté hodně, ale obojí je špatně. Oslovovat tátu jim problém nedělá. Jejich matka pro ně byla a je matkou s velkým M, takovou tou až moc pečující, řekla bych.  I tím je občas oheň na střeše a vztahy rozhádané...

Já to nějak nechápu.. Matka Tvého přítele přestala být jeho matkou?

Jinak u nás - mamko, taťko, maminku, tátynku

Zažila som rodiny, kde aj malé deti oslovovali rodičov menami. Spočiatku mi to bolo čudné, potom sa mi to zapáčilo. Nevidím problém - keď mu mama nejde cez pusu, tak krstné meno: to máme celý život a oslovujú nás tak všetci, tak prečo nie aj deti? Prečo preboha neoslovovať vôbec? Ja som volala bývalú budúcu svorku "babi", ale dnes si myslím, že to nebolo OK. (Hoci občas jej tak ešte poviem ;)- stýkame sa len príležitostne...). Každý má občianske, niekdo aj kresťanské meno, tak prečo mu/jej tak nehovoriť?

Mamko, mami, mamiku, taťko, tati.
Tchýni tykám, takže se snažím neoslovovat, jelikož mi to nejde přes zuby.
Manžel mým rodičům jménem.

Já to nějak nechápu.. Matka Tvého přítele přestala být jeho matkou?

Jinak u nás - mamko, taťko, maminku, tátynku

Ando já to taky nechápu proč to tak má, proto se ptám zde,zda s tím má ještě někdo problém..

Mami nebo mamko říkám přímo, od puberty když o ní mluvím říkám "moje matka", taťkovi tati nebo taťko.
Se ségrou nemluvím, takže neoslovuji, ale říkala jsem jí jménem nebo "ségra".
Tchýni tykám, takže oslovuji jménem, mluvím o ní jako o mamce.
Jinak každému říkám jménem. BM mi od narození dcery říkal "mamko", což mně děsně štvalo, protože jeho mamka jsem teda nebyla :D

Znám pár lidí,kteří oslovují své rodiče jménem,popravdě mi to vůbec nesedí.
Ale neoslovovat vůbec,to je nějaký blok.Asi by to chtělo psychologa.
Jak se k tomu staví ona?

Nevím zda si to uvědomuje,... vím, že to babičkování od staršího syna jí ale vadí..

misha88 napsal(a):

Já to nějak nechápu.. Matka Tvého přítele přestala být jeho matkou?

Jinak u nás - mamko, taťko, maminku, tátynku

Ando já to taky nechápu proč to tak má, proto se ptám zde,zda s tím má ještě někdo problém..

Víš co, já bych pochopila, kdyby to tak u nich bylo odjakživa. Kdyby i v dětství oslovovali rodiče jménem. Ale tohle mi přijde takové zvláštní.. Oslavím 20tiny (30,40) a najednou začnu rodičům říkat jménem?

No počkej, on tu mámu neoslovuje ani jménem, ani "mami"...on ji neoslovuje nijak!
No a prý"v dětství to šlo, pak nějak ne, kdy byl ten předěl si prý nevzpomíná..

Tak to je úplne blbé... :rolleyes: Stalo sa niečo? Aspoň v ňom...? Alebo medzi nimi...?

Maminku už nemám, otce oslovuji tati, tchýni a tchána oslovuji babi a dědo a budoucí zeť mi tyká. Ale na tom jsme se domluvili a není to už žádný výrostek.
Jinak můj muž svým rodičům od té doby, co se poprvé stali babičkou a dědečkem, říká nebo spíš je oslovuje babi a dědo. Mně to taky přijde divný, ale jeho rodiče mají 3 děti (teď už samozřejmě dospělé) a všichni je tak oslovují. Prostě je to babička a dědeček jak pro vnoučata, tak i pro ně, děti.

oslovuji ,mamko ,mami. mamčo...nenáším slovo MATKA..pokud to řekne náhodou někdo mě ..ihned odpovídám ..co je šroubku.. :lol:
tchýni,tchána oslovuji jménem.

Oslavuju taky normálně... mamčo, někdy dokonce mamuško (v ruštině) z legrace :-), s tatíkem nemám dobré vztahy, tak mu říkám tatík, a segru buď segro nebo krasavico (přezdívka z dětství) ....... a teda neříkám babička, ale říkáme babča. Dědu žádného nemám....

Mamko, taťko. Stejně tak říkám manželovým rodičům, protože to není "tchýně" :dumbom: , ale mamka. On říká mým rodičům jménem. Nejspíš proto, že se s nimi vidí málo, ktežto s jeho rodiči jsme v kontaktu prakticky denně. Sousedíme na jednom dvorkul

Já jsem měla ten problém s oslovováním u vlastního tatínka. Když mi bylo cca 5 let, máma si vzala otčíma a ten mě tenkrát nutil mu říkat tati. Do té doby byl pro mě táta jen můj vlastní (stýkali jsme se spolu i po rozvodu rodičů). Jenže to mi zřejmě udělalo nějaký blok v hlavě a od té doby jsem neoslovovala svého vlastního tátu, prostě mi to nešlo přes pusu. Tatínek mi před dvěma lety zemřel a já si to dodnes vyčítám, vím, že ho to hrozně mrzelo. Ale jinak jsem ho měla strašně ráda. Kdyby to šlo vrátit, tak bych to napravila :)

Moje 12- letá neteř neříká mojí mámě "babička". Babičko říká jen své prababičce a mojí mamku to dost mrzí. Tatínkovi dokonce neříká táto, ale chlapečku (odmalinka se tak škádlili a nejde jí to taky přes pusu). Ba dokonce sleduji, že se stydí dávat najevo emoce - políbit mámu či tátu nebo když jí dám pusu já, tak se taky stydí. To jsme měli přesně s mojí mámou, ta nám taky nedávala najevo city. Je to škoda, má sestra v takovém duchu vychovává svou dceru.

My doma učíme Mikuláše oslovovat správnými jmény všechny členy - máma, táta, babička, teta, strejda a taky ho učíme se mazlit a pusinkovat. A babička se vznáší blahem, když jí Miklík řekne babičko ba dokonce ji pusinkuje a to máma nezná :) a je z toho mile překvapená.

mami, mamko, mamčo, nedokážu to říct jinak. v legraci taky někdy mámo, ale k tomu dám typický přízvuk :D druhému z rodičů říkám tati, vyjímečně taťko, to spíš, když o něm s někým mluvím. u ostatních klasika - babi (i u prababičky :) ), dědo, teto. co se týče strejdů, tak tohle oslovení nepoužívám, říkám jim jmény. označení strejdo používám např. u babiččinýho bráchy, kt. znám odjakživa.
co se týče mýho brášky, tak to je různý - brácha, různé možnosti jeho jmen, někdy i hrubějc, když mě naštve :D

alexxandra napsal(a):

A babička se vznáší blahem, když jí Miklík řekne babičko ba dokonce ji pusinkuje a to máma nezná :) a je z toho mile překvapená.

alex to si mi připomněla mou prababičku. nám s bráchou je už přes dvacet (:dumbom::lol:) a pokaždý, když přijdeme na návštěvu (i při loučení), jí obejmeme a dáme pusu. má z toho hroznou radost a já si nedokážu představit, že bych jednala jinak :)

Já oslovuji mami, mamčo, maminko, tati, tatošu, tatínku ... kromě mamka a taťka, tak jim teda neříkám, nelíbí se mi to.  Sestřičky oslovuji jménama. Nikdy mě nenapadlo neoslovov nebo oslovovat rodiče jménama.
Přítel oslovuje mamo, mamko a tato, taťko. Ale jeho sestra je oslovuje jménama. Takže každému to asi vyhovuje jinak.

Maminku už nemám a s otcem se nevídám, ale říkala jsem jim vždycky "mami" a "tati", když jsem mluvila o nich tak  "máma" a "táta", v dopisech mámě občas "maminko". Říkat jim jmény je mi proti strsti. V naší rodině to ani nikdo nedělá. Mamka a taťka se mi hnusí...možná proto, že to používali dva lidi v naší rodině, které nesnáším.

Oslovení mami, tati, hooooodně až moc  zdrobňuji, naši neprotestují :), obzvlášť táta při tom oslovení zároveň s mým obejmutím jihne :).
Manžel říká "odpředsvatby" mojí mamče jménem, byla vždycky hodně moderní a vstřícná.
Naše dcera jí samozřejmě říká babi, i když i jí mamča navrhovala oslovování jménem.
A moje spolužačka přímo zakázala svým dětem učit jejich děti oslovení babičko :D
Nezvykla jsem si, když se někdo známý zeptá na mého manžela: "a co taťka, jak se má?" :D  Se mnou prostě můj taťka nežije. Se mnou žije manžel. :D

Tercilo, to jsi naťukla jiné zajímavé téma, a to, jak oslovujete svého manžela, především před dětmi. Třeba mě přijde divné, když tchýně na svého manžela volá "táto", ale asi to tak dělá většina lidí. Extrém ale byl, když manželova babička mluvila o dědečkovi jako o tátovi i s námi - tedy se svým vnukem a s vnukovou ženou. Ráda bych, aby jsme se s manželem oslovovali i před dětmi jménem. Samozřejmě s dětmi budu o manželovi mluvit jako o tátovi.

Sakuro, pokud je naše dítko doma, samozřejmě je volám oba např. k obědu tak, že dceru jménem a manžela taťko. Někdy samozřejmě i jeho jménem, ale prostě před dcerou je to při "společných akcích" táta. Připadá mi přirozenější, když vnímá, že není doma se.... třeba Zdeňkem, ale s tátou. Pokud mluvím přímo k němu, samozřejmě ho oslovuji jménem, i když to dcera slyší. :)
Jména u nás až tak moc neletěla, babičkám i tetám jsem běžně vykala. Považovalo se to u nás na Slovácku za slušnost. Můj táta dlouho vstřebával, že si nechávám od svých neteří a synovců říkat jménem - jemu to připadalo nepochopitelné :D ("oni si k tobě tohle dovolují?") :D

Mamku jsem oslovovala mamino.kdyz jeste zila.A tatu tato.Pritelovo rodicum rikam kresnimi jmeny na coz si nemohu zvyknout.

no, já děti zatím nemám, takže pokud nejsme ve společnosti, kde se nehodí je oslovovat mami, tati, tak je jim říkám křestními jmény, ale jinak samozřejmě mami, tati.

Sestra svým dětem vysvětlila, že ona babičce říká mami, protože je to její maminka, ale oni jí mají říkat babi.
Ze začátku nějak nemohly její dědičky pochopit, že jejich babička je mamka jejich maminky :co: ale už si na to zvykly, že babička je maminčina mami a děda je maminčin taťka :lol:

opravdu mně zajímá (nechci rýpat) v jaké společnosti se nehodí říkat rodičům mami a tati?
Je mi téměř 50, rodiče oslovuji stále mami a tati, pro děti je to děda a babička.

selaviii napsal(a):

opravdu mně zajímá (nechci rýpat) v jaké společnosti se nehodí říkat rodičům mami a tati?
Je mi téměř 50, rodiče oslovuji stále mami a tati, pro děti je to děda a babička.

Např. v zaměstnání. Jednu dobu jsem byla mamčinou podřízenou a při pracovní schůzce opravdu není vhodné říkat mami.

Paila napsal(a):

selaviii napsal(a):

opravdu mně zajímá (nechci rýpat) v jaké společnosti se nehodí říkat rodičům mami a tati?
Je mi téměř 50, rodiče oslovuji stále mami a tati, pro děti je to děda a babička.

Např. v zaměstnání. Jednu dobu jsem byla mamčinou podřízenou a při pracovní schůzce opravdu není vhodné říkat mami.

Tahle možnost mně nenapadla. Dík.

Maminku oslovuju "mami", otce nemám. A říkala jsem  "babi" a "dědý", dokud žili. Moji synové mi říkají mami, mamčo.