Asi se taky můžu zapsat do " klubu" Žiji s ním osm let, měli jsme takové víkendové partnerství.... Kvůli práci byl přes týden pryč v pátek přijel v pondělí odjížděl....A najednou, když byl celý prosinec doma mě trklo do hlavy pár drobností.. vypíná mobil, bere si ho na záchod. Zapíná si ho až ráno v šatně....To že se občas nedostával sex: v pátek byl zničený s cesty, v sobotu ráno jeden z nás šel nakoupit a večer byl vždycky nějaký zajímavý film... a neděle.. nepřikládala jsem tomu váhu, že si ho jako kdyby znásilňuji. Potřebovala jsem ho..Až najednou. Po prvním šoku jsem si řekla, že musím být připravená na obě varianty.s ním či bez... Je fakt, že mi nešlo ani pracovat a tak jsem to řešila radši formou dopisu....


Babinetky, já vím že si to musím prožít sama, ale bolí to tak, že je mi až fyzicky špatně.... a chtěla jsem vám dát přečíst ten dopis, protože ač je mi skoro 37 a mám už skoro dospělou dceru, připadám si jak puberťačka co neví jak dál..... Nechci aby odešel, jen nevím jestli to bude zase jako dřív. Mě netrápí nevěra, mě trápí jeho nerozhodnost.....Copak zjistil až po 8 letech že to zase nebylo ono?? Podotýkám, že koníčky máme společné, takže o víkendu jsme se schodli na programu vždy,společnpé dovolené, plány do budoucna....Proto to nechápu....Takže se omlouvám  Ale mě se uleví, když se můžu vypsat....

wall: Nevím, jestli ti pomůže, co ti tady napíšu: Chceš s ním být dál? V tom případě je TEĎ jediný recept, jak na to - nedělat absolutně nic.  Nechat ho být, chovat se neutrálně, nevyhazovat ho z domu, nic mu nevyčítat. Možná si řekneš, co to je za koninu. Ale já jsem to zažil na vlastní kůži. Před 8 lety jsem na tom byl jako tvůj partner a měl jsem zaječí úmysly. Manželka to cca měsíc zkoušela zvrátit, ale to bylo příliš brzo na to, aby to u mě šlo. Po tom měsíci obrátila výhybku a už mi jen balila kufry, dělila majetek, určovala výživné atd. Za další 2 měsíce bych já byl rád obrátil výhybku, ale má žena už byla rozjetá jako lokomotiva a chovala se, jako by všechno bylo mezi námi už dávno definitivně rozhodnuté. Já jsem nechtěl ztratit svou hrdost, ona taky ne, tak jsme kolem sebe chodili a mlčeli. Za půl roku jsem se odstěhoval, za další rok jsme se rozvedli. Kdyby se v té spouštěcí fázi žena zachovala podle knihy Partneři a rozchody (Klimeš) a nedělala nic, asi bychom spolu byli dodneška a byli zase spokojení. Jenže to "nedělat nic" je pro opouštěného nebo třeba jen zpochybněného partnera zřejmě to nejtěžší na světě...

tenonen: Děkuji za milá slova.
Já ho chci, chci s ním prožít zbytek života, zestárnou s ním.... Vlastně nedělám nic, jsem milá, vstřícná, neřešením nic "zásadního", žehlím, peru:-) Přiznám se, že když mi řekl že se chce odstěhovat, tak jsem se ho zeptala, kdy chce abych to řekla mámě. Přece jenom, lhát se mi nechce, že s námi nemůže přijet atd... To mě poprosil, jestli bych s tím nemohla počkat. Sama si myslím, že je ve zmatku. Jen abych objasnila jednu věc: Asi v listopadu jsem vyvolala hádku: pro mě to měl být impuls, aby vylezl z ulity a začal se mnou mluvit,ale bohužel pro mě - u něho to byla pomyslná kapka do poháru, kdy to byl pro něj spouštěcí impuls pro rozhodování se. Jenže já jsem naši vztahovou krizi neřešila scházením se s jiným... Myslím si, že jeho slečna je úlet, víc mě trápí to jestli jak říkáš ty: budeme ještě schopni hodit výhybky na stejnou kolej..

Tenonen, marí s ami to, alebo si tu pred časom písal, že so ženou si v manželstve neuveriteľne trpel a len si čakal(kvôli dcére), kedy sa budeš môcť rozviesť? Nejako mi to nejde dokopy s tým, čo si napísal teraz, sorry. O tom prípadnom návrate, načasovaní, apod.

wal, tenonen má asi pravdu, ve svém okolí jsem zažila něco podobného. Žili spolu několik let, ona myslela, že šťastně. Pak zjistila, že se  zamiloval jinde  a chtěl, aby se odstěhovala. Neměla kam a tak tiše trpěla. Dál prala, žehlila a uklízela. Trvalo to asi 3 měsíce a pak zjistil, že to byl úlet. Dnes jsou spolu šťastni a on neví, jak jí to vynahradit.

Selima napsal(a):

Tenonen, marí s ami to, alebo si tu pred časom písal, že so ženou si v manželstve neuveriteľne trpel a len si čakal(kvôli dcére), kedy sa budeš môcť rozviesť? Nejako mi to nejde dokopy s tým, čo si napísal teraz, sorry. O tom prípadnom návrate, načasovaní, apod.

Selimo, tak, jak to interpretuješ, jsem to určitě nenapsal, natolik senilní ještě nejsem ;)
Maximálně jsem mohl psát, že se k tomu schylovalo dlouhou řadu let, tak to přece bývá. Rozpory se hromadí, pak se zase podaří upustit trochu páry a zmírnit přetlak, do toho přijde spokojená životní fáze, po té se to znova začne kazit, mezi tím přibývají roky, mění se kvalita i kvantita starostí, psychika obou partnerů atd.

To, co jsem radil wall, byl můj autentický zážitek. Po tom prvním měsíci krize jsem se totiž dostal do velkého maléru v práci, o kterým jsem tady na Babinetu ještě nikdy nepsal a nikdy nenapíšu. Ale najednou jsem potřeboval zázemí a byl bych tenkrát ochoten se s manželkou sblížit. Ale to byla nejzajímavější fáze celého našeho manželství - stačilo, aby jeden z nás udělal krok k druhému, a mohlo to být jinak. Ale nikdo ho neudělal, každý měl pocit, že by ho měl udělat ten druhý. A navíc - manželka kompromisy nikdy moc neuměla, byla jedináček, to byl vlastně důvod, proč jsem já už nevydržel a krizi začal, a to byl taky důvod, proč už se to nakonec nespravilo.

Kdybych měl říct dneska, jestli lituju - ano i ne. Měl jsem ji rád, ale po letech převážilo její jedináčkovské sobectví. A hodně mě uklidňuje to, co řekla o svém současném partnerovi: přeci si ho nenastěhuju domů, abych prala cizí ponožky...

No, fázu neprania ponožiek osm mala aj ja: ale to bolo práve skvôli správanu býalého, ktorý to pvoažoval za moju psiu povinnosť - spoli s asi miliónom ďalších vecí  - ale potom mnou nepokryte pohŕdal a zhadzoval ma rped spoločnými známymi ako gazdinkú bez relevantného názoru... Nebol oto tak torchu aj u vás?
Inak, my sme tiež mali fázy lepšie a horšie, ale spätne si uvedomujem, že lepších fáz bolo menej a boli kratšie - a naopak toho horšieho pribúdalo. Takže nezvratný rozchod bol v konečnom dôsledku požehnaním pre oboch. Na tom, čo si písal wall určite niečo je, ale proste ma prekvapilo, že si to napísal práve ty. To je celé. :)
Môj bývalý by totiž mohol napísať tiež niečo podobné - nepodržala som ho pri nespravodlivom procese proti nemu - teda, podržala, ale až keď ma o to slovne požiadal(a bol urazený, že musel žiadať), ale predtým sa on odstrihol odo mňa a aj od svojho syna a odsťahoval sa na pol roka na samotu na lazy, kam nebolo prakticky dopravné spojenie a odmietol aj po nás prísť do najbližšieho mesta(takže dal jasne najavo, ako mu chýbame). To, že obaja čakajú a nikto neurobí krok, je mi dôverne známe... :D

Selima: rozvod mezi mnou a bývalou manželkou už je hotová věc a nic už na tom já ani ona nezměníme. Když jsme se jednou 2 roky po rozvodu setkali, řekla, že jsme na tom měli vinu oba dva. To je zřejmě pravda. Ale já jsem měl celé dětství doložitelně menší komfort než má žena, její rodiče byli docela zámožní, moji ne, já byl zvyklý na skromný poměry, ona ne, já byl zvyklý se podřizovat, u nich rodiče poslouchali ji a podřizovali se jí. Myslím, že nebyla vychovaná ke kompromisům a - přiznejme si to - o nich je každé manželství nejvíc. Ale když to tu Selimo napíšu 100x, kdokoli to může zpochybnit a já ani nemám chuť se tu nějak obhajovat. Každý má právo se trhnout s tím, že následky si má nést sám. To platí i pro mě a já si na nic nestěžuju, mám, co jsem chtěl. Mně bylo jasný, že rozchodem něco získám a něco ztratím a tak je na tom každý.

I muž od wall. Já jsem jen napsal, že ona, wall, je ta, která svým sebezapřením může partnera znova k sobě připoutat a on se pak může cítit dlužníkem, přesně tak, jak to napsala ita.

P.S. A moje bývalá manželka byla a je všechno jiné než gazdinka, kterou bych já utlačoval, vykořisťoval nebo zesměšňoval. Když jsme měli dítě, zůstala s ním doma 6 měsíců a pak už chodila normálně do práce a já jsem šestiměsíční děcko půl dne opatroval, krmil, vozil v kočáru a lehal si s ním na odpolední spaní. Všechno jsme měli vždycky napůl, peníze, radosti i starosti. Jenomže když se dostala do středních let, začalo jí to být málo, chtěla víc a svoji nespokojenost přičítala mně. Ona nebyla nikdy chudinka, ale generál. Ale to jsem už Selimo na Babinetu psal a ty při tvé frekvenci příspěvků nemůžeš mít každý jeden lidský osud uložený v hlavě jako v kompjůtru, to chápu :D

Ja len diskutujem a utreiďujem si SVOJE psomienky, myšlienky - a konfrontujem ich... Nemala som v úmysle napádať ťa - prečo aj? Si úplne iný ako môj bývalý, to viem povedať aj z písmeniek... a vzťah budujú aj rúcajú vždy dvaja ľudia, tomu verím a žijem podľa toho. Zaujalo ma skôr to, čo si písal orozchode predtým a teraz... ale musím sa niekedy, až budem mať čas, na to pozrieť pozornejšie, a určiť si, čo je môj dojem a čo je tam naozaj napísané. ;)

Dneska jsem si četla diskuzi jak dál, 1 i 2. Musím se Tenonen(a) zastat, pochopila jsem z jeho příspěvků co mi chtěl říct. Netrpím a nemusím se nikam stěhovat. Byt je můj a s mým mužem jsme osm let a nesezdaní. Nikdy jsem o něm nemluvila jako o příteli (i on mě představoval :to je má žena) Ale mám pocit, že můj muž neví jak dál, teď mu vyhořela jedna práce, kterou měl nasmlouvanou už půl roku dopředu na další 3 roky. V jeho oboru se krize projevila celkem hodně. A tady si myslím, že je kámen úrazu. Protože ho ještě nic výrazně nepokopalo, řeší si, pro něj, první významnou krizi ve svém životě. A po té co potkal slečnu se kterou nemusel nic řešit, bydlel 400 km daleko v podnájmu, a ona byla to správné ucho, má pocit, že se mnou je to jenom o starostech.... Nejsem na něm závislá finančně, nemáme spolu dítě, prostě je to jen o nás dvou. Vůbec nejsem v pohodě, ale nevím co jiného mám dělat. Sám mi řekl, že slečna pro něj nic neznamená, ale píše si s ní... A on je pro mě natolik důležitý, že se pokusím překonat tuto nejistotu a až si opravdu vezme tašku, kartáček a vrátí klíče, pak teprve se ohnu pod bolestí, která mě čeká. Zatím si užívám jeho přítomnosti, drobností které mi přináší život s ním:-) Vím že to zní divně, ale přece už nám není 2O a problém můžeme řešit jako lidi, kteří už mají něco za sebou. Minimálně jedno manželství u každého z nás....

wall napsal(a):

Dneska jsem si četla diskuzi jak dál, 1 i 2. Musím se Tenonen(a) zastat, pochopila jsem z jeho příspěvků co mi chtěl říct. Netrpím a nemusím se nikam stěhovat. Byt je můj a s mým mužem jsme osm let a nesezdaní. Nikdy jsem o něm nemluvila jako o příteli (i on mě představoval :to je má žena) Ale mám pocit, že můj muž neví jak dál, teď mu vyhořela jedna práce, kterou měl nasmlouvanou už půl roku dopředu na další 3 roky. V jeho oboru se krize projevila celkem hodně. A tady si myslím, že je kámen úrazu. Protože ho ještě nic výrazně nepokopalo, řeší si, pro něj, první významnou krizi ve svém životě. A po té co potkal slečnu se kterou nemusel nic řešit, bydlel 400 km daleko v podnájmu, a ona byla to správné ucho, má pocit, že se mnou je to jenom o starostech.... Nejsem na něm závislá finančně, nemáme spolu dítě, prostě je to jen o nás dvou. Vůbec nejsem v pohodě, ale nevím co jiného mám dělat. Sám mi řekl, že slečna pro něj nic neznamená, ale píše si s ní... A on je pro mě natolik důležitý, že se pokusím překonat tuto nejistotu a až si opravdu vezme tašku, kartáček a vrátí klíče, pak teprve se ohnu pod bolestí, která mě čeká. Zatím si užívám jeho přítomnosti, drobností které mi přináší život s ním:-) Vím že to zní divně, ale přece už nám není 2O a problém můžeme řešit jako lidi, kteří už mají něco za sebou. Minimálně jedno manželství u každého z nás....

HOJ Wall :pussa:
napisala si to krasne, vzdy ak by ta pochytili nejake pochybnosti, vzdy si tento svoj prispevok precitaj a riad sa nim...bude to aj pre Teba lepsie, nech by sa stalo, co by sa stalo...ja Ti drzim palce, nech to spolu ustojite a nech sa o par tyzdnov jeden z druheho radujete. Radit Ti nechcem ani nemozem, kedze som si presla pred par mesiacmi rozchod po 7,5 rocnom vztahu - pre mna to vsak prislo velmi necakane a bez varovania (resp. asi som nechcela vidiet varovne signaly)...no a teraz som si trosku spalila prsty na cloveku s nevysporiadanym vztahom z minulosti - urobil si zo mna pokusneho kralicka, ci by vedel fungovat s niekym inym, a zistil ze nevedel (pripadne to bola len bachorka, aby predo mnou nevyzeral ako uplny blb  - nepoznam ho natolko, aby som ho mohla sudit, vyzera byt naozaj velmi komplikovana povaha, takze jeho historke som nachylna uverit a este ho aj lutovat a chciet mat rada)... :grater: Takze vydrz, nevycitaj, nestazuj sa, zamestnaj sa cim sa len da, snaz sa urobit si dobre, rozmaznavaj sa...a mysli optimisticky....este raz - DRZIM PALCEKY :pussa: :hjarta:

Hezký den všem, co jste mi napsali a přečetli si můj příspěpek. Chtěla jsem Vám jen říct, jak to všechno pokračovalo... Jednotlivé dny mi celkem splývají, ale výsledek je asi tento... Já chodila do práce, on doma vařil, nebo si šel zacvičit a večer jsem se snažila nebýt protivná.Teda neříct, že mi nejistota totálně nabourává psychiku a v práci jsem na nic (jsem ráda za své kolegyně, které občas udělaly i to, co je moje práce) Nicméně měli jsme spolu několik rozhovorů o nás, nevyčítavých, spíše takové to nostalgické vzpomínání o našich snech, plánech, pocitech i trápení. Nemůžu se upamatovat, kdy naposled jsem si tak povídali. Přesto, nebo právě pro to svoje "uvědomění se"  se odstěhoval. K tátovi. V pondělí... A já špatně spím, a hledám důvody proč...  Nevím jak mám reagovat... na jedné straně jsem na něj strašně naštvaná, že utíká a na druhé straně mi straště chybí..... jak moc jsem ani netušila... Pořád si říkám, že nemůže přece jen tak zapomenout. Tolik společných zážitků, vzpomínek.... Píše mi sms, volá a já nevím jak dál, tak moc mě zraňuje ten jeho přístup, kdy mě nechává v nejistotě...přesto ho miluju

Wall, nechej ho v klidu si vytříbit myšlenky, třeba za pár dnů či měsíců přijde na to, že mu chybíš a že tě pořád miluje a bude se chtít vrátit. Variant je nespočet, to víme obě dvě, spekulovat o tom, co se mu honí hlavou je bezpředmětné - čas, čas je nejlepší lékař, vím, že to zní frázovitě, ale je to tak. Držím pěsti, ať to bolí co nejmíň :par:

pro wall:
Kdyby se to náhodou nelepšilo, tak tě to bude bolet moc dlouho. Až bys věděla, na čem jsi, tak taky. Mně trvalo rok, než po posledním rozchodu přešlo to nejhorší. Rok. Ani o den míň. A když si na to (tzn. na ni) přes všechna předsevzetí vzpomenu, je mi nedobře. Myslím si, že tímhle posledním rozchodem jsem hodně utrpěl, je to malá duševní amputace. Nepřeju ti to, jen říkám, že je lepší připravit se na hodně nejistoty, bolesti, smutku  a slz. Když to pak ve skutečnosti bude třeba lepší, než tu straším, budeš jenom ráda. Když ale ne, nesekne to s tebou, protože to budeš čekat.

Ale moc ti přeju, aby se to spravilo. Moc dobře si vzpomínám, jak je člověku s někým, koho má rád a kdo ho má rád. Jsou to ty nejhezčí chvíle v životě.

Tfuj Tfuj Tfuj !!!

wall, tvůj muž kdysi odešel kvůli tobě od jiné ženy a dcery ?

Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé...

wall: Sedl jsem si v klidu a přečetl celé toto téma úplně znova, slovo za slovem, něco i párkrát po sobě, a představoval si, jak ti teď  zrovna je, jako kdyby to byl film. Zažil jsem to stejné - pěkné období, fáze změny, rozchod. Fázi změny (v jejím chování, mluvím o své poslední holce) jsem vnímal, ale myslel si, že je to normální po prvních 12 měsících zamilovanosti. Ne, byl to začátek jejího odchodu o půl roku později.

Tvůj dopis je hodně silné čtení. Velice silné. Je v něm úplně všechno, o čem jsou vztahy a rozchody. A přesně ho vidím, když tak hezky všechno  popisuješ - jak on je nejistý a asi i nešťastný, něco ho táhne pryč od tebe, jeho láska, tvá přitažlivost a váš uplynulý společný život zase k tobě. Do toho krach v práci a možná pocit, že chce udělat změnu v životě a tlustou čáru. Proč tě do toho novýho života nechce, to nevím. Hodně na lidech poznám, jací jsou, když je uvidím, chvíli s nima mluvím nebo je můžu pozorovat v interakci s jinými. Takhle na dálku to samozřejmě nepoznám a nebyl jsem s vámi. Nevím, jaká jsi byla ty k němu a on k tobě. Sám si lámu hlavu, proč láska mezi mužem a ženou mizí...

Já jsem taky opustil ženu a dceru. A nemám z toho dobrý pocit. Ale rozhodl jsem se, že nechci se ženou zestárnout. Důvody už znáte. Po měsíci nastal zvrat, to už jsem psal níže. Po odstěhování jsem žil sám a měl takový poměr-nepoměr s mladší ženou (mně bylo 40, manželce 44, slečně 29). Slečna ale odešla po půl roce s mladým klukem (20) a já byl zoufalý. Tehdy poprvé jsem přišel za manželkou, zeptat se, jestli by... Neprosil jsem, na to jsem měl hrdost. Ale ani jsem po ní nechtěl, aby mě hned vzala zpět. Jen aby řekla, jestli si myslí, že bychom to po čase ještě mohli zkusit. Říkala, že neví. Věděl jsem, že nemůžu naléhat a čekal. Byl jsem pak za ní ještě asi 2x, se stejným výsledkem.

Po 3 měsících má slečna zase kloučka nechala a vrátila se ke mně. Už jsem byl otřesený, ale obnovila se má chuť, začít nový život s novou ženou. Měl jsem ji hodně rád. Byla to ta zamilovanost, kdy se chlap tak trochu zblázní. Slečna byla po velkém zklamání, přede mnou ji nechal snoubenec. Pan doktor z nemocnice. 2 týdny před svatbou. Já ji konečně po 12 měsících dostal do postele, vyměnil jsem byt za větší, abychom tam spolu mohli být a čekal, co přijde. Přišlo. Slečna za pár týdnů odešla definitivně s jiným. Hodně jsme oba při loučení brečeli...

Co teď?  Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru. :| Zase jsem za nima byl, opatrně a po špičkách. Zase jsem se zeptal, zase stejné "já nevím". Po měsíci jsem zkusil to stejné. Tentokrát už po páté během 3/4 roku. Řekla, že se zeptá dcery. Zeptala.

Má dcera, ta, kterou jsem vozil v kočárku, jak píšu dole, a kterou jsem uhodil jen jednou, když jsem ji jako 2letou plácl po zadečku, prý řekla: "Mami, zase byste se jen hádali." Manželka mi tento citát přednesla s významem božího soudu, který rozhodl za ni. Celou dobu od mého odstěhování byl podaný návrh na rozvod. Manželka řekla, že na rozvod netlačí a že nikam nespěchá. Já jsem ale neuměl žít v takovém provizoriu a tak jsme se tedy za další 2 měsíce rozvedli.

Holky, víte proč to všechno píšu? Abyste si nemyslely že je to všechno tak jednoduchý a automatický, co jste si mezi sebou naznačily  ("wall, tvůj muž kdysi odešel kvůli tobě od jiné ženy a dcery ?"  "Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé..."). Může to tak být a nemusí. Ale plně chápu wall, že ji to drásá. Panebože, jak já ten stav dobře znám! A taky vím, že zrovna takový stav jsem připravil své manželce a říkám si: "Vidíš, blbče? Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ani ty jim."

Dalo by se taky říct, že mou manželku pomstily ty mladé holky, které přišly po ní - všechny 3 jsou pryč a já jsem sám. Taky to má něco do sebe - včera jsem byl s chlapama do 1 ráno v hospodě a na rozdíl od nich věděl, že mi nikdo nebude nic vyčítat :tesi: Ale to se ví, že bych byl radši ve 2. Jenže ono to není jen tak, někoho najít. A taky už se trochu bojím. Já, který jsem se nikdy nebál nebo svůj strach překonával, už se bojím hodně a radši se momentálně do ničeho nehrnu. Ale asi něco zkusím, jen to odkládám. Možná to budu odkládat pár let...

Tak tady jsem vám možná poskytl obrázek takového "normálního" českého muže zevnitř, a to v okamžiku jeho životních krizí. Proto se mi líbí to motto, které jsem si vybral. Nechci, aby mě ženská rozmazlovala. Taky se mi protiví ty inzeráty hledajících ženských ("chci, abys mě rozmazloval"). Ale chtěl bych být jednou s někým, abych měl pocit, že jsme na malé loďce uprostřed moře (život) a máme jen jeden druhého.

Možná moc romantické a málo reálné, že? :)

wall napsal(a):

Ano, nevěděla jsem. vlastně o tom nemluvil a já se neptala..... Asi vím na co narážíš , udělal to jednou udělá to po druhé...

nenarážím na nic. ale ano, pokud chlap v klidu odejde od jedné rodiny, začne ve mně blikat červené světýlko, proč by neodešel i ode mě nebo kohokoliv jiného, když s tím takovej problém nemá.

a nepovídej mi, že jsi nevěděla, jsem si jistá, že tohle jsi vědět musela. nebo jsi nepostřehla, že má někde ženu a dítě :D nenech se vysmát ;)

tenonen, jak tě tak čtu, víš, že se ani tvé ženě nedivím ? já bych taky odmítala být jen přestupní stanice do doby, než se objeví další mladá kočena, se kterou zase zatoužíš být.
jsi jasný příklad toho, co já nechápu, jak si chlápek narazí o dost mladší holku, zblbne, najednou mu ta doma není dost dobrá a ve finále se diví, když ta mladá - přirozeně - za čas pláchne za někým, ke komu má věkově jaksi blíž.

a že jsi dceru jen jednou kdysi plácl po zadečku, nezlob se, ale tohle nevypovídá vůbec o ničem. máš snad pro to být lepší člověk ? otec ? o tomhle to není.

a chápu, dobře, že jsi za ní byl teď někdy, po tom, co jsi byl zase sám :co: no nevím, možná jen špatně čtu a blbě jsem to pobrala. ale pokud ano, tak je tvá žena teda hodně slušná. protože za mnou se vracet chlap jen ve chvíli, kdy ho nějáká mladá kóča kopne zrovna někam a střídavě se k ní vrací, když zase milá slečna chce, tak ho při jeho pokusu k návratu nejspíš zkopnu ze schodů, aby pochopil, že nejsem kus hadru, o kterým si myslí, že jím může vzít za vděk, než se objeví zase jiná, mladší ;)

PPavlaa napsal(a):

tenonen, jak tě tak čtu, víš, že se ani tvé ženě nedivím ? já bych taky odmítala být jen přestupní stanice do doby, než se objeví další mladá kočena, se kterou zase zatoužíš být.
jsi jasný příklad toho, co já nechápu, jak si chlápek narazí o dost mladší holku, zblbne, najednou mu ta doma není dost dobrá a ve finále se diví, když ta mladá - přirozeně - za čas pláchne za někým, ke komu má věkově jaksi blíž.

a že jsi dceru jen jednou kdysi plácl po zadečku, nezlob se, ale tohle nevypovídá vůbec o ničem. máš snad pro to být lepší člověk ? otec ? o tomhle to není.

a chápu, dobře, že jsi za ní byl teď někdy, po tom, co jsi byl zase sám :co: no nevím, možná jen špatně čtu a blbě jsem to pobrala. ale pokud ano, tak je tvá žena teda hodně slušná. protože za mnou se vracet chlap jen ve chvíli, kdy ho nějáká mladá kóča kopne zrovna někam a střídavě se k ní vrací, když zase milá slečna chce, tak ho při jeho pokusu k návratu nejspíš zkopnu ze schodů, aby pochopil, že nejsem kus hadru, o kterým si myslí, že jím může vzít za vděk, než se objeví zase jiná, mladší ;)

Pavli, souhlas.
Tenonen,píšeš, že jsi byl za ženou se žádostí dát to zase dohromady celkem 5x během 3/4 roku. Zajímá mě, jestli ses o ten návrat snažil i jinak než pouze řečmi,např.společné výlety, pomáhat své ženě s nákupy,provozem domácností, s výchovou dcery....???
nechápu, proč se divíš, že tě žena nechtěla zpět, když jsi za ní šel pouze v době,kdy tě opustila tvá přítelkyně a ty jsi najednou zůstal sám.....Omlouvám se, ale já tenhle typ chlapů fakt nesnáším. Jsi jako můj ex,který se mi po roce od rozchodu na Vánoce ozval, jestli se k němu nechci vrátit, jelikož mě má pořád ještě "trošku" rád a nechce být na Vánoce sám....rozešla se s ním totiž jeho tehdejší přítelkyně. Moje odpověď byla vcelku jasná :fuck: :reta:

se mi zdá, že když opustí nějáká tenonena, tak to jeho egoušek nemůže hodně dlouho rozdýchat ... za to on svou ženu má za blbku a onuci, někoho bez špetky hrdosti :rolleyes:
nejvíc se mi líbí věta - Co teď?  Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru :lol::usch::usch::godlike::godlike:
je to moc fajn, že sis vzpomněl, fakt ... hlavně v době, kdy tě všechny tvé milé, sladké, mladé slečny koply do pr... a ty jsi zůstal sám :usch::lol:

:kapitulation: ... mno, pěkné vlákno.
Co mě zaujalo, kromě obsahu?
To "tenonenovo" (?) motto - Dobrá žena muže inspiruje, vtipná ho zaujme, krásná ho okouzlí, ale soucitná ho dostane.

Přemýšlela jsem o něm. Zeptala jsem se svého drahého: "... řeknu ti čtyři vlastnosti pro ženu, vyber jenom jednu, kerá se na mně hodí...", atd. Odpověděl: "... dobrá...", přemýšlela jsem dál. Ptám se: "...miláčku? A jaký je rozdíl mezi ženou DOBROU a SOUCITNOU?"
Zamyslel se, a řiká: "Žádný, všechny patříte do stejného pytle..." :supr:

víte, nezlobte se, ale já tady nechci řešit jakým způsobem jsme se s mým mužem dali dohromady.... Každý z nás má právo se rozhodnout. Tehdy měl pocit že byl vmanipulován do něčeho co nechtěl. Rozumím mu, i já jsem se vdala v 18-ti, jen aby jsme ukázali jeho matce že jsme dospělí (to že jsme se rozvedli po 4 letech, už nikdo neřešil..).... Ale měníme se , a pak už je to jen na nás. potřebovala jsem jen vyjádřit své pocity, a nikdo z nás nemá právo soudit někoho, koho vlastně nezná jen podle toho co napíše..... Ani jeho partnera. Pořád  je to jen jednostraný názor. Chtěla jsem se jen vypsat ze svých pocitů, své nejistoty, zloby, lásky a bolesti.  Ale pokud můj muž potřebuje čas, už nebudu přemýšlet o tom co by bylo, nebo mohlo být....Nechám čas plynout a já se dám dohromady... je to pro mě težká situace, ale když o tom přemýšlím... Člověk má tendenci zapomínat na to zlé... a já taky.... měla jsem rozhovor ze svou přítelkyní a ta mi řekla, vrať se do roku 2000 a vzpomínej... jaké to bylo??? je to teď težší?? a já si musela přiznat že když nejde o život tak ne... V roce 2000 mi onemocněl táta rakovinou.. Tenkrát když jsem se dozvěděla jak na tom je (srpen 1999/ zemřel 2.3.2000) jsem byla na kolenou, obrazně i doslova, ta bolest mě lámala a fackovala... A když zemřel byla jsem šťasná že už ho nic nebolí...Nechci aby jste mě litovali, jen jsem chtěla říct, že jsem vděčná za lidi kolem mě. kteří mi připomenou, že bylo i hůř. A že smrt je definitivní,kdežto tohle je jen relativní... Jen se mi stýská, chybí mi naše diskuze, objímání i jeho prostá přítomnost...Teď to ještě nejde, ale zkouším to zkusit žít bez něj.....

to PPavlaa, sandra
Možná jste si nevšimly, že jsem svůj příběh vyprávěl se značnou dávkou autokritiky a nazývám se v jednom okamžiku blbcem. Možná je vám to málo. A jak jinak ještě napsat větu "Co teď?  Vzpomněl jsem si, že mám pořád ještě manželku a 15letou dceru.", abyste pochopily, že jde o ironii vůči mně samotnému, to už nevím... Sláva vašemu důvtipu!!! :kapitulation:

Zrovna tak jste nepostřehly, že nikde netvrdím, že bych se tehdy nebo dnes reakci své bývalé manželky divil. Napsal jsem to spíš pro wall, než pro uražené Amazonky, které vyhlásily nevěrným mužům válku. Pro wall proto, že příběhy rozchodů se kolem nás v tisících obměnách opakují pořád dokola, takže ona může na mém vyprávění vidět, co se asi honí jejímu příteli hlavou, co se mu tam může honit za 1/2 roku nebo za rok, co může (ale nemusí) udělat po určité době. A mně její reakce směrem k odcházejícímu milenci v dopisu, se kterým se nám svěřila, připadá nesmírně citlivá, slušná a velmi, velmi obdivuhodná. A hodně mě zasahuje, když z toho cítím, že ho má ráda.

Nikde jsem taky neřekl, že má bývalá manželka udělala špatně, když už nejevila příliš velký zájem se mnou být. Ona mi tím totiž patrně hodně pomohla. Ten zájem u ní byl slabý už 2-3 roky před mým odchodem a byl to důvod mého odchodu.

A Pavlo, zvlášť u tebe se mi líbí tvá zuřivost, se kterou do mě bušíš. Je vidět, že jsi ještě hodně nadržená touhou, takového parchanta jako jsem já, tvůj bývalý a nám podobní nakopat mezi nohy. Jo, promiň, ještě u toho musím stát na těch schodech, abych z nich mohl spadnout a teprve tak ti ulevit. Ale vůbec nic proti tomu nemám, když tě tvé psaní tímto stylem baví. Opravdu ne. V tomle stavu přece nemůžeš jít ven mezi lidi!!! :o To je přece smysl chatu: vybít vztek u klávesnice, ulevit si, abys ses potom mohla usmívat na chlapy, o které stojíš a stát se pro ně přitažlivou. Kdyby tě totiž poznali takovou zlostnou, jak se projevuješ při reakcích na má slova, asi by před tebou rychle zacouvali do bezpečnější vzdálenosti ;) Tvá reakce je neadekvátní, ale naštěstí absolutně neškodná. Proto spolu přece ty a já komunikujeme jen přes Internet, abychom si navzájem fyzicky neublížili, že jo? :lol:

Já a bývalá manželka  spolu už dávno mluvíme jako 2 normální slušní lidi, kteří spolu byli manželé. Ona v tom má ještě delší praxi, byla vdaná už před manželstvím se mnou. Já řádně přispívám na dceru a oba už žijeme své životy. Naše manželství bylo poslední 3 roky víc a víc problematické a oba si uvědomujeme, že nynější stav je logickým vyústěním událostí. Ona má partnera a je s ním spokojená. Já po ní netoužím, z důvodů, kvůli kterým jsem ji opustil. Když jsem tenkrát uvažoval o návratu, myslel jsem, že bychom se mohli oba změnit. Ale ona mi pak jednou u skleničky řekla - v klidu a upřímně, na to ji zase dobře znám - že ona už zůstane stejná. Takže jsem si přestal stavět vzdušné zámky a rychle dotáhl náš rozvod do konce, což ona přivítala. Byl to rozchod ve vzájemné shodě a neproblematický. Za 30 minut u soudu  bylo po něm.

Samozřejmě tu může reagovat kdokoli jakkoli na cokoli a mně to nevadí, na to už jsem toho za svých 48 let příliš mnoho zažil. Ale psal jsem hlavně pro wall. Ona mi totiž jako vzteklá Amazonka nepřipadá ani v nejmenším. :godlike:

P.S. Story s manželkou už je 6 let minulostí.

ViktorkaLove: tenonen je skutečně dlouhý nickname, omlouvám se. Vznikl ze slov "ten" a "onen".

jo wall, naše skutky nás někdy dohání .... ;)

tenonene, jen jsi mi potvrdil, jak jsi na tom s tvým egouškem, sorry .. ty nesneseš kritiku, viď ... a navíc se v té bolesti a ublíženosti docela rád babráš ;)
nevím, nevidím tě pořádně někam psát, ale jak se někde řeší rozchod, hned jsi tu, aby jsi dotyčného nebo dotyčnou ujistil, že to bolí, bolet dlouho bude atd atd ... proč ? nedokážeš za věcmi udělat tlustou čáru, jít dál a nevracet se pořád k tomu, že od tebe někdo odešel ? možná to nemám v merku, ale fakt tě nevidím reagovat na jakékoliv jiné příspěvky.

jinak, kde do tebe buším prosím tě ? nejsi ty kapku vztahovačnej ? já jsem jen reagovala na to, co jsi napsal ...
to ty teď reaguješ podrážděně, že jsem ti to neodkejvala. ale to jaksi ani nejde, když tvou ženu chápu, že se do téhle role něměla chuť stavět, která ženská taky jo, pokud má jen kapku sebeúcty a všech pět pohromadě.

a jak poznáš na co nebo na koho já jsem nadržená :lol: ty mě fakt bavíš. nepotřebuju nikoho, tím spíš tebe kopnout mezi nohy :usch::lol: já takové týpky vynechávám ;) je hezké, že máš strach o mého bývalého, ale věz drahý tenonene, že ten je mi prostě šumák. každý si žijeme svůj život, on do toho mého nepatří a ten můj je paradoxně v něčem daleko lepší než když jsem byla s ním, ale o tom ty můžeš vědět velký kulový, protože se zase ozval jen ten tvůj egouš, jako pokžadé, když si s tebou někdo dovolí nesouhlasit ... matně si vzpomínám, kolik zdejších holek co měly jinej názor než ten tvůj jsi už nazval amazonkama :D ch joooo ...

jinak to si piš, že v tomhle stavu můžu jít ven mezi lidi ;) tam totiž narážím na docela fajn lidi ne na týpky, jejichž egouš sebou tříská o mraky.
zkus se prosím tě nechovat aspoň chvíli jako namyšlenej debil a pak ti nebude utíkat jedna baba za druhou ;)

jooo a jen pro tvé info, já se na chlapy usmívat nemusím, oni dolejzaj i bez mých úsměvů, víš ;)

víš v čem je u tebe problém ? pro tebe je amazonka každá baba, která ti řekne něco, co ty nerad slyšíš ... zkus si propjít vlákno jak se odpoutat a všimnout si, že těmi jsi nazval vždy jen ty, co si dovolily nesouhlasit s božským tenonenem ... óóóóó ta drzost :lol:
ale pokud tady někdo kňourá za někým kdo je fuč (jasně, když je to čerstvé a bolí to, fňukáme všichni) je to rázem někdo s kým ty velmi sympatizuješ :rolleyes::/

ty se holt rád pleskáš a plácáš v ublíženosti, každej kdo ti přeběhne přes cestu se stejným problémem je pro tebe jako spása, které se rád chytíš ... jenže pro wall to čerstvé je, ty bys už měl být kapku dál a nehraba t se jen v rozchodech a podobných věcech ;)

Tenonen, možno som natvrdlá, ale. Aké to teda boli dôvody - okrem mladšej slečny - pre ktoré si od ženy odišiel? Nejako som asi nepochopila... aj keď zrejme tam boli. Ja si totiž ani nemyslím, že môj bývalý odišiel kvôli mojej nástupkyni - skôr mám pocit, že zdrhol odo mňa a ešte viac od svojho syna...
A ešte by ma zaujímalo, či si sa k žene a dcére vracal z pocitu, že ti chýbajú, alebo skôr len aby si nezostal sám(keď ťa nechala nová láska)... Ono to môže byť práve ten podstatný rozdiel, ktorý rozhodne o všetkom... :jojo: Aj ja som mala z bývalého pocit, že sonduje len preto, že veľmi nemá kde bývať, prišiel o servis a koniec koncov aj o pocit, že niekoho má... :/ Preto som na jeho sondáž nereagovala(aj kvôli veciam okolo rozchodu, keď sa zachoval aj hajzlík...). Asi je rozdiel uvedomiť si, že som urobil/a chybu a ten dotyčný/á mi chýba, alebo dostať kopačky a mať strach zo samoty.

Ahá, tak vidím, že v podstate si to už napísal ako reakciu na Pavlu. Oki, tak to beriem. Tak je lepšie, že sa stalo to, čo sa stalo.
Wall, rozchody bolia, niektoré viac, iné menej, ale ja si s odstupom o väčšina z nich(vlastne o všetkých) hovorím: Dobre sa stalo... V danej chvíli človek nemá odstup, ale po mesiacoch, rokoch, niekedy uvidíš, prečo by si s tým človekom zrejme nemohla v pohode fungovať. Alebo - ak by si mohla - je možné, že časom sa k sebe vrátite poučenejší a navzájom vzácnejší. Ktovie. Ale v tejto fáze by to asi nerobilo dobrotu, tak tomu treba dať šancu dozrieť a vyvrbiť sa.

PPavlaa: to, co píšeš, jsou lautr nesmysly, ale ani v nejmenším mi nevadí, že je píšeš. Hodí se k tobě ;)

A to že jsem na Babinetu psal jen sem, je pravda. Nevidím na tom nic divnýho. Co bych dělal např. v rubrice o těhotenství? Každý píše o tom, co ho zajímá. Z tvého psaní jsem vyrozuměl, že když píšu do Rozchodů, měl bych psát i jinam. Ale příčina tohoto tvého názoru mi uniká.

No a s tím mým uraženým egem, to je tvůj evergreen. Asi by ses měla ještě pokusit svoje názory na druhé lidi inovovat. Začínáš působit trošku monotónně. Ale nic ve zlým. Nejsi Amazonka. Jsi patrně milá, atraktivní žena, a zřejmě máš většinou ve všem pravdu. Omlouvám se :)

možná sis nevšiml, že jsou tu i jiné témata jak rozchody a těhotenství ;)
a pokud někoho zajímají jen rozchody, asi to o něčem vypovídá ;)

hele a když mě neznáš, jak víš, co se ke mně hodí :co::D:vissla:

mimochodem, neslábne ti tím věkem paměť ? na tvé uražené ego jsem tě tu neupozornňovala jen já, ale daleko víc lidí :rolleyes:;)
jen ty jsi na to reagoval napadáním o tom, že jsou všechny ženský na babi amozanky a že sem už chodit nebudeš a loučil se :vissla:

Ahoj,
manžel ode mně a od dětí před měsícem odešel.V 38 letech začal jezdit na diskotéky a našel si tam přítelkyňi.Máme dvě kluka 16 a 5 let.Je možné,aby otec na své děti zapomněl,když jeho přítelkyně má taky dítě.Může biologický otec zapomenout na vlastní děti a mět vztah k cizímu?

Tenonene, logické vysvětlení, jak vypadají rozchody a návraty. Mně nepřebývá tvoje ego, ale spíš vlastní vůle udělat něco se svým životem. Návraty a odchody se velmi odvíjely od chuti slečen a paní s tebou být. Chuti udělat něco pro váš vztah. A Ty, co jsi chtěl na sobě změnit, když jsi měl vystavěné vzdušné zámky, jak se oba změníte s manželkou po návratu k sobě? Neber to jako ironii, to ani zbla.

To Helca:
Heli, říct jestli zapoměl je zavádějící.. Spíš to nechce řešit. Je to jednoduché, ta cizí ho nenutí řešit problémy s dítětem. Takže jeho úkol je vlastně se do ničeho neplést, ale být na blízku. Což je někdy pro chlapa nejjednoduší...

A pro lidičky kolem mě, kteří mi písmenkovali: Dnes jsem to řekla své dceři, tedy to, že je ON u táty není jen tak, ale že ode mne odešel. Její reakce byla, mimo slziček: "když už se konečně nehádáme tak šel pryč? proč? bylo to kvůli mě?" Bylo mi hrozně. Uvědomila jsem si, že v jejích 8 letech jsem ji postavila před hotovou věc: a to že s náma ten pán bude bydlet. Byla jsem sobec, myslela jsem jen na sebe. A po 8 letech ji zas řeknu, že je vlastně všechno jinak. A po ní chci, aby mi zase rozuměla...
A co ON? má teď momentálně mužskou smrtelnou nemoc na 8: chřipečku. Píše mi, volá mi. Jsem sama, je mi smutno a dovolím mu to. Jsem naštvaná, přesto mi chybí... A taky jsem si uvědomila, že mi vlastně píše daleko víc, než když jsme byli spolu a byla tam jistota návratu domů... Pořád chci doufat... Tak mě nekamenujte.....

No, neviem... celé je to také nejasné, nerozhodnuté... Som zvedavá, ako to nakoniec dopadne. Hlavne nech to dopadne dobre(čo môže znamenať fakticky aj rozchod, aj ten môže byť niekedy - a aj je - dobrým riešením).

Udivuje mě, kolik lidí tady řeší, kdo jsem a co jsem, aniž by mě jen trochu znali. Já bych si to takhle na dálku a povrchně vůči nikomu nedovolil. A hlavně, uniklo vám, že jste se zapomněli vyjádřit k té, která toto vlákno založila. Ta na to přitom asi čekala. Určitě víc, než na amatérské psychoanalytické pokusy, věnující se mé osobě...

helca napsal(a):

Ahoj,
manžel ode mně a od dětí před měsícem odešel.V 38 letech začal jezdit na diskotéky a našel si tam přítelkyňi.Máme dvě kluka 16 a 5 let.Je možné,aby otec na své děti zapomněl,když jeho přítelkyně má taky dítě.Může biologický otec zapomenout na vlastní děti a mět vztah k cizímu?

Vztah k cizímu mít určitě může, cizí jsou i kamarádi vlastních dětí. Možná podle toho, jak se choval k nim odhadneš, jestli si s dítětem své momentální přítelkyně může rozumět.
S tím zapoměním je to složitější. Spousta nových partnerek se snaží aby se s původní rodinou pokud možno nestýkal. Taky tatínkům to je nepříjemné, zvlášť třeba u pubošů, vysvětlovat, proč už nechce být s maminkou...Raději pak omezí kontakt na minimum a pak to všumí. To je případ od případu.
Zkus si s manželem v klidu promluvit ve smyslu - hele o nás nejde, jde o děti. A promluvit i s dětmi.
Držím palce.

Mno já nevím, co vidím v okolí, tak se muži nějakými dětmi při odchodu za tou PŘISOUZENOU (příliš) netrápí. A ženský zrovna tak.

asi mám zastaralé názory,ale nedokážu pochopit že se někdo vzdá radosti ze zážitků s dětmi.Pro mně jsou moje děti největší štěstí na světě.Nejsou to žádní andílci,ale úplně normální kluci co milují svého otce a nechápou proč to udělal.
Možná bych měla říct,že ta pani kvůli které odešel je "barmanka z diskotéky".Je jí 39 let.Manžel začal totiž jezdit na diskotéky do vzdálenějšího města.Vůbec jsem o tom neměla ani tušení,protože mně tvrdil že je v práci.Nedokáže se zřejmě vyrovnat s tím že stárne a chce si ještě něco dokázat.Před rokem začal podnikat a vcelku se mu daří a to bude zřejmě důvod zájmu oné paní.Je naprosto zmanipulovaný.

tenonen napsal(a):

Udivuje mě, kolik lidí tady řeší, kdo jsem a co jsem, aniž by mě jen trochu znali. Já bych si to takhle na dálku a povrchně vůči nikomu nedovolil. A hlavně, uniklo vám, že jste se zapomněli vyjádřit k té, která toto vlákno založila. Ta na to přitom asi čekala. Určitě víc, než na amatérské psychoanalytické pokusy, věnující se mé osobě...

klídek sim tě ;)

tenonen napsal(a):

Udivuje mě, kolik lidí tady řeší, kdo jsem a co jsem, aniž by mě jen trochu znali. Já bych si to takhle na dálku a povrchně vůči nikomu nedovolil. A hlavně, uniklo vám, že jste se zapomněli vyjádřit k té, která toto vlákno založila. Ta na to přitom asi čekala. Určitě víc, než na amatérské psychoanalytické pokusy, věnující se mé osobě...

:) Dík za odpověď asi i na mě. Vlastně jsem čekala, že trochu dáš další střípek do odpovědi, jak tu druhou stranu žije chlap. Amatérská psyhoanalýza to nebyla ani trochu. :)

Helčo, já vím, že je to těžký. To, že dělá barmanku na diskotéce, ještě nic neznamená. Může to být v jádru fajn baba. Manžel má možná pocit, že mu ujíždí vlak. Ještě může přijít na to, že s ní to není, co čekal, měsíc je krátká doba. Nepřemýšlej nad ní. I kdyby ti někdo říkal, že jí zná a jaká je...
Zapřemýšlej nad tím, jak jste žili - a prosím, neber to tak, že hledám chybu v tobě.
Když přišel z práce, mluvil s klukama? Trávil s dětmi čas. Já vím, že trávit čas s 16ti letým klukem je těžký, ale oni taťkové mají kolikrát snahu a puboši mají svůj svět. Povídali jste si vy dva? O běžných věcech, ne jen o tom, že v neděli bude svíčková...
Spousta chlapů má pocit, že je doma už vlastně nikdo nepotřebuje. Děti mastí počítač, o víkendu jdou po kamarádech, ženský mají kolotoč práce - domácnost a zrovna není ani co natřít nebo přibít..
No a pak se najde někdo, kdo potřebuje zapojit pračku a ještě si s ním popovídá.
Jestli to máte nějak ustát, tak za předpokladu, že budete rozumní. Oba. Pojmenujete ten problém a ten se nejmenuje barmanka.
Já opravdu nechci, aby to vyznělo, jako tvoje chyba, ať měl jakékoli pocity, měl je řešit s tebou.

Javena, ideš na to vynikajúco, ale ja osobne vidím problém v tom, že on možno len proste chce neičo, čo mu Helča jednoducho nie je schopná dať... na durhej strane naozaj možno išlo o "únavu materiálu"", ktorá by sa dala odstrániť. Je dôležité zistiť, o ktorý z týchto prípadov ide, ale bez jeho spolupráce a komunikácie... :/ neviem.

To je jasný, vždy jdou za něčím, co mu u  té první schází. Helča na to možná přijde i bez něj, člověk musí jít k jádru problému. Spoustu věcí nevidíme...a pak nám ty indicie do sebe zapadnou..
Komunikaci myslím na úrovni jak dál s dětmi, ne co bylo špatně, proč jsi odešel.. Helča v prvním příspěvku vznesla dotaz ohledně dětí.
Pak mě zarazila ta barmanka. Myslím, že Helča, celkem logicky, vidí za odchodem manžela jí.
Jasně, spousta chlapů zblbne, když vidí pěknou babu a když to je doma všelijaký. Ale ony jsou to většinou na druhý straně normální ženský. Ne každá je sexuchtivá zlatokopka s manipulativním postojem, která si muže otočí kolem prstu..

Jednu věc těžko může kdokoliv nabídnout: být někdo jiný. Někdo má doma normální ženskou, a potká jinou normální ženskou. A kromě situace ve stávajícím vztahu záleží na povaze, co se bude dít dál, že.

:jojo:

chtěla bych se omluvit wall že jsem se přidala do jejího problému,ale jsem nová a špatně jsem poslala svůj odkaz.
Chtěla bych přiblížit naši komunikaci v rodině.Manžel řešil věci jenom,které chtěl on.Starší syn vychází ZŠ a když jsem chtěla,aby si s ním promluvil a poradily jsme se co dál, tak ho to nezajímalo a neřešil.On vlastně ani neví kam kluk jde.Když jsem chtěla řešit manželské problémy tak utekl do hospody.Celé manželství vlastně před problémy utíkal.Když se mu chtělo tak klidně zůstal i na ošetřování s mladším synem.Ale jenom když on chtěl.Když jsem něco potřebovala a jemu se nechtělo tak mně odpověděl" řekni Vašim(jako mým rodičům).Jenomže problémy s dětmi musím řešit když jsou a ne když má on zájem.Chyby jsme v manželství určitě dělali oba,ale nikdy se o tom nechtěl bavit.Myslím že sám ještě neví co v životě chce.Možná mu to bude s tou paní vyhovovat,protože on sám je číšník i když momentálně dělá něco jiného.Když byl v pohodě tak to ovšem byl super taťka a manžel.Jenomže těch dobrých chvilek bylo už čím dál míň.
Mně jenom vadí jak ty naše kluky hodil přes palubu pro své vlastní zájmy.Při domluvě o vídání dětí řekl,že je bude chtět vidět podle své potřeby!!!.Kdy to bude vyhovovat mu.Mám pocit že až se opravdu bude moc nudit tak si vzpomene že má děti a ozve se.Kluci ho milují a jeho to nezajímá ani to že jim ubližuje.On je v klídku se svou přítelkyňí a já musím denně vysvětlovat malému že tatínek už s náma nebydlí.Včera večer mně syn řekl" maminko já bych chtěl,aby se mně tatínek vrátil, je to můj nejlepší kamarád".

Helčo, tohle je vždycky těžký. Bohužel, je to na tobě, vysvětlit to dětem, když manžel nemá zájem.
Ono z toho, co se napíše, se leckdy špatně dedukuje. :)
Manžel měl zájem minimální, když jste byli rodina, tak teď to ude asi horší. :( Pokus se dětem vysvětlit, že je to těžký i pro tátu, je to nová situace, kterou se teprve učíte zvládat.
Stejně bych se pokusila s ním promluvit, při nějaké vhodné příležitosti. Teď je to ještě moc čerstvý, všechno chce čas.  Nemusí si děti brát hned na víkend, stačí vzít je třeba odpoledne do kina, bazénu, cukrárny...
Nebo vyražte s klukama sami. Já jsem v době, kdy se manža odstěhoval, každý víkend, co nebyli s ním, vymýšlela program, aby děti neměly čas myslet na to, že doma je nás míň. Ke všemu, my víkendy doma moc netrávili ani předtím, tak by se nudili a měli čas nad tím přemýšlet... Přes týden to šlo, to je většinou kolotoč kroužků a úkolů.
Jestli o kluky nebude mít zájem, tak s tím ale nic nezmůžeš. Předesílám, že každýho takovýho chlapa bych nakopala. A ne do zadku :vissla:
Držím ti palce.

Njn Helčo, to je těžký, ale těžko s tím lze něco udělat, možná bys kvůli klukům vzala chlapa zpátky - "kdyby se mu to hodilo" - a čekala co zase vymyslí.
Z mého pohledu je dobré NEhodnotit ho před dětmi negativně, i když je to těžké, a zkusit jim vysvětlit, že tohle se někdy v životě stává, že i kamarádi se mění.
Možná to zní blbě, ale z mýho pohledu je lepší, když se s klukama uvidí, když bude mít náladu, než kdyby se s nima nevídal vůbec. Já otce neviděl asi od deseti do osmnácti (asi protože náladu neměl, nevím). Ale zařiď si, ať dostojí své hmotné odpovědnosti. A bacha na takový to klasický rozmazlování - ty je budeš vychovávat a živit, on si je vezme jednou za měsíc a udělá jim pomyšlení, minimálně u toho mladšího by pak mohly vzniknou falešné dojmy (příklad).
Mimochodem moje ex šíleně horovala pro rodinu a zásadně odsuzovala nevěru - no a odešla ode mně s otcem od rodiny, tak. :)

moc Vám děkuji za názory a vidím,že je nás takových podvedených víc.Z toho rozmazlování jako že tatínek na to má a maminka ne mám dost strach.Dokonce jsem při jednom telefonu manželovi řekla že z kluků chci vychovat slušné a čestné lidi bez ohledu jestli s nama je nebo ne.Souhlasil s tím,ale jak se bude chovat to už já neovlivním.
S názorem že chlapy co opustí rodinu je nejlepší nakopat souhlasím.Vždycky jsem to odsuzovala a nenapadlo mně že to budu muset taky řešit.Myslím že je to hrozně velká sobeckost hodit všechny starosti na ženskou a sám si žít podle svého.Zároveň je lituju,protože nejhezčí víkendové probuzení je s mým malým pětiletým synem,který se dojde přitulit a pomazlit se s  maminkou.Manžel si neuvědomuje o co přichází,protože čas vrátit nejde.

Myslím že je to hrozně velká sobeckost hodit všechny starosti na ženskou a sám si žít podle svého.
helčo, na to, aby ženská měla dojem, že všechny starosti jsou na ní, ten chlap ani nemusí odejít. Vždyť sama píšeš, že i doma dělal jen to, co chtěl, kdy chtěl a když nechtěl "utekl před problémem". Takže na tom budeš víceméně stejně, nemyslíš?
... ale úplně normální kluci co milují svého otce a nechápou proč to udělal.
Víš, já si myslím, že tohle by jim měl vysvětlit on sám. Každé tvoje vyjádření k situaci, které dětem řekneš, si M může upravit tak, jak se mu hodí... a proč bys to měla odnášet? Asi bych jim jen řekla "Tatínek odešel, protože s námi nechce být . ale proč nechce, to vám musí povědět sám. Já jeho myšlenky neznám."

je to fakt že se vlastně doma tolik věcí nezmění.Mně se ,ale honí v hlavě jak to zvládnu s klukama finančně,jaké to bude dál.Mám v hlavě naprostý chaos.Moc otázek na které neznám odpověď.Ten starší má 16 let a je v dost těžkém období kdy je při výchově zapotřebí chlap.Myslím že tímto obdobím si asi prochází každá žena v podobné situaci.Proto jsem hrozně ráda,že existují takové stránky kde si o těchto problémech můžu napsat a dovědět se jak toto období překonat podle rad lidí co si tím prošli.

Ahoj Babinetkya Babineťáci:-)
měla bych Vám říct, jak vlastně pokračuji...
Řekla bych že nijak. Můj muž je stále odstěhován u svého otce, kam dobrovolně odešel se slovy,že se musí dát dohromady. A já přežívám jak se dá.. minimálně jednou za týden mě poprosí jestli se může zastavit a přespat, že si popovídáme.. Vypadá to asi tak, že udělá večeři, díváme se na televizi, večer si popovídáme,kdy odpověď na moji otázku, jak si to představuje je: mám tě rád, fakt tě miluju, ale já nevím co mám dělat. Rve mi srdce, když prodáváš byt, vydrž třeba se to ještě nějak udělá... blabla... ráno odejdu do práce on odjede a je zase všechno při starém... Tzn...zase vlastně nevím co....
Chci mu dát čas, jen je to pro mě strašně náročné..
P.S. budu muset ve svém životě udělat pár zásadních rozhodnutí(prodat byt), a to je přesně, aspoň pro mě, ta skoro neviditelná hranice, kdy si budu muset klást otázku zda jestli ještě chci či ne...