Tyto zdánlivě vzdálené vlastnosti mají k sobě často velmi blízko.

Nezřídka mnozí chápou svou neomalenost jako svojí upřímnost a tak ji i prosazují.

Co si o tom myslíte?

V tom s Tebou souhlasím.. Neomalenost,  neboli též netaktnost, je však mnohdy bohužel vrozená.. Těm lidem zkrátka nebyl dán do vínku cit pro to, aby poznali, že mohou svým ledabyle vypuštěným slovem druhé ranit... Pak je však ještě třeba rozlišovat, zda se tak někdo chová úmyslně či bezelstně ( "slon v porcelánu" )...?

Ovšem, nezřídka to je také přesně obráceně - co se špatně poslouchá, to nechtějí slyšet a nazývají to neomaleností. Upřímné je podle nich to, co slyší rádi

Ono záleží na tom přijímači. Když budu v pohodě, tak mě toho raní opravdu hodně málo. Spíš si pomyslím o pr... jedeme dál :)

Takže jak proti pocitu neomalenosti bojovat? Buď v pohodě a nic se tě nedotkne ;)

Ono se nás taky většinou dotkne to, co je pravda - i když o tom kolikrát nemáme ani zdání. :D

Na druhou stranu - než lidi, kteří vám namažou med kolem papuly, jak jste úžasní, jak vás mají rádi a pak vás za rohem pomluví...... to už raděj toho slona v porcelánu. :) A připusťme si, každý z nás občas zavalí. :)

Myslím si,že patřím k těm "co na srdci ,to na jazyku",ale zároveň se snažím i u toho přemýšlet,abych neublížila.Akorát je problém v tom,že na spoustu věcí nahlížím po svém ,tudíž,když někomu něco řeknu,beru to podle sebe,takže to beru jako normální rozhovor.Druhý to může chápat jako napadání,nebo něco ,co se ho dotkne.Samozřejmě ,že když má někdo problémy s váhou...jako já :D,určitě mu neřeknu větu typu "Hele,nepřibrala jsi náhodou ?" To mě přijde jako neomalenost,i když je to vlastně pravda.Když nad tím tak přemýším ,tak snesu hodně pravdy,jen musí přijít ke mě správnou formou a to je podle mě celkem umění :)

Hranice mezi upřímností a neomaleností je podle mého zatraceně křehká. Co někomu může připadat naprosto normální, to se druhého může dotknout. Určitě záleží na povaze každého jednotlivce. Na druhou stranu takovou tu hrubou neomalenost určitě poznáme na první pohled...
     Snažim se být upřímná, vlastně nemám ráda lež a myslim si, že i nepříjemné věci se dají zformulovat tak, aby ublížily co nejméně. Ale to už zase záleží na každém člověku, jak to cítí a jak to umí říct...:)

Neni treba davat si pozor na neomalenost, protoze ten, kdo je uprimny je povazovan za neomaleneho vzdy. Zejmena u lidi, kteri nechteji cizi nazor slyset a cekaji jen samou chvalu. Staci si projit asi 90% vlaken babinetu, ze? :vissla:

Když je člověk upřímný sám k sobě, tak ho upřímnost druhých nezraní. Horší je to s tou záměrnou neomaleností nebo snahou jen tak popíchnout či dokonce ublížit. Ne vždycky umí být člověk splachovací... A jak už tu někdo psal, často se snaha druhého zranit schovává za upřímnost a to je zlé.

haiel napsal(a):

Když je člověk upřímný sám k sobě, tak ho upřímnost druhých nezraní. Horší je to s tou záměrnou neomaleností nebo snahou jen tak popíchnout či dokonce ublížit. Ne vždycky umí být člověk splachovací... A jak už tu někdo psal, často se snaha druhého zranit schovává za upřímnost a to je zlé.

Souhlasím do puntíku.
Př. můj chlap beran - často plácne pravdu (při které strkám hlavu pod stůl - obrazně), ale není v tom špetka jízlivosti ani zlomyslnosti natož pak úmyslu ublížit. Ti co ho znají, si jjeho výroky - mezi námi již okřídlené fráze , předávají. Je v tom až bezelstnost.
Pravda je, že by mohl i nechtě ublížit někomu kdo ho nezná. No...ještě , že má mě. (empatickou bytost) :D
Na úřadech se násilím cpu před něj, abych to diplomaticky uhrála a žádost či cokoliv se neprotáhla o měsíc apod.

Lidé úmyslně zlí to zakrývají "pravdou". Já si  nemyslím, že je třeba , za každou cenu, říkat všem pravdu ( pochopitelně že je spousta nuancí a situací..)- celou smutnou pravdu...např. "jsi tlustá". Vždycky to můžu uhraát jinak.Nemusím ublížit . Nikdy. vždycky to lze říct tak, abych neublížila.

Wiki napsal(a):

Vždycky to můžu uhraát jinak.Nemusím ublížit . Nikdy. vždycky to lze říct tak, abych neublížila.

To nezáleží na Tobě, jestli to, co někomu jinému řekneš, mu to ublíží nebo ne.
Resp. záleží jenom částečně.

Někomu řekneš i nevinnou větu (podle Tebe), a ublíží mu to. Ta samá věta někomu jinému neublíží.
A do někoho se můžeš navážet jak chceš, i úmyslně, a neublíží mu to. Protože je v pohodě. Prostě se ho to nedotkne.

Pro mě je pravdivější věta "nelze neublížit" (i když dýcháš, zabíjíš miliardy baktérií :-)

No, mám známého, který je značně upřímný, ale to proto, že ho názory ostatních lidí zajímají jenom velmi omezeně. Ostatně poslal do patřičných mezí ředitele firmy, kde pracoval, no tak už pracuje jinde, dlužno dodat, že ke svému všeobecnému prospěchu.

Příklad: máme sraz v hospůdce, on volá: "Kde seš, já už tady sedím s tím tvým kámošem zámečníkem, nevím jak se jmenuje..." a z dáli slyším "Martin přece už jsem ti to říkal." No tak to je trochu neomalené, že jsem vypustil něčí jméno není zrovna k chlubení a tak nějak ne před dotyčným. :)

Kdyby byli všichni tzv. upřímní až na hranici neomalenosti, nadělalo by to víc škody než užitku. Znám spoustu lidí, kteří jsou neomalení, netaktní až na půdu a hrdě se ještě ještě pochválí, že jsou upřímní....Ať si svou pseudoupřímnost  strčí někam. Často ji vytáhnou, když se jich nikdo neptá. Ublíží někomu, vylejí si na něm zlost (protože jsou z nějakého důvodu žlučovití), a omluví to, pokud vůbec, tím, že jsou upřímní.
Jsem si vzpomněla na vtip, který je sice trochu :offtopic:, ale trošku se hodí.
Vypráví jeden kamarád druhému: "Představ si hele, co se mi dneska ráno stalo!"
Chtěl jsem říct manželce: "Miláčku, udělala bys mi kafe?"
A vylítlo ze mě:"Ty stará krávo, skazila jsi mi celý život!" :reta: :dumbom:

Lilith380 napsal(a):

Kdyby byli všichni tzv. upřímní až na hranici neomalenosti, nadělalo by to víc škody než užitku. Znám spoustu lidí, kteří jsou neomalení, netaktní až na půdu a hrdě se ještě ještě pochválí, že jsou upřímní....Ať si svou pseudoupřímnost  strčí někam. Často ji vytáhnou, když se jich nikdo neptá. Ublíží někomu, vylejí si na něm zlost (protože jsou z nějakého důvodu žlučovití), a omluví to, pokud vůbec, tím, že jsou upřímní.
Jsem si vzpomněla na vtip, který je sice trochu :offtopic:, ale trošku se hodí.
Vypráví jeden kamarád druhému: "Představ si hele, co se mi dneska ráno stalo!"
Chtěl jsem říct manželce: "Miláčku, udělala bys mi kafe?"
A vylítlo ze mě:"Ty stará krávo, skazila jsi mi celý život!" :reta: :dumbom:

A co na to manželka?
Řekla: "ale to víš že jo miláčku... ráda Ti to kafe uvařím"? :-)

Martinka1 napsal(a):

A co na to manželka?
Řekla: "ale to víš že jo miláčku... ráda Ti to kafe uvařím"? :-)

Asi nie, ked o ziadnej kave nebola rec, len o krave ;)

:rolleyes:

Oxi napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

A co na to manželka?
Řekla: "ale to víš že jo miláčku... ráda Ti to kafe uvařím"? :-)

Asi nie, ked o ziadnej kave nebola rec, len o krave ;)

Takže ve finále dostal mlíko ???  :rolleyes: :gloria: :D

Amriana napsal(a):

:rolleyes:

Oxi napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

A co na to manželka?
Řekla: "ale to víš že jo miláčku... ráda Ti to kafe uvařím"? :-)

Asi nie, ked o ziadnej kave nebola rec, len o krave ;)

Takže ve finále dostal mlíko ???  :rolleyes: :gloria: :D

Ve finále dostal přes d*žku :P

Ja som bývala tiež hrdá na svoju úprimnosť - lebo aj ku mne bývalu ľudia "úprimní", ale časom som si vypracovala isté zlaté pravidlá:
- počkám, kým sa ma ľudia opýtajú, než im poviem názor
- neklamem, ale aj nepríjemné pravdy sa snažím povedať miernejšou formou
- ak niekto vyzerá zle, nechválim jeho výzor, ale nepoviem radšej nič a ak sa ma opýta, poviem "Vzeral/a si už lepšie"
- s pochvalami nešetrím, ale hovorím ich len vtedy, ak ich myslím úprimne
- pochvaly druhých ľudí ma potešia, ale beriem ich s rezervou
- s ešte väčšou rezervou beriem "neomalenosti", snažím sa to púšťať jedným uchom dnu a druhým von...

Dita.L napsal(a):

Neni treba davat si pozor na neomalenost, protoze ten, kdo je uprimny je povazovan za neomaleneho vzdy. Zejmena u lidi, kteri nechteji cizi nazor slyset a cekaji jen samou chvalu. Staci si projit asi 90% vlaken babinetu, ze? :vissla:

S tím naprosto souhlasím :jojo:

haiel napsal(a):

Když je člověk upřímný sám k sobě, tak ho upřímnost druhých nezraní. Horší je to s tou záměrnou neomaleností nebo snahou jen tak popíchnout či dokonce ublížit. Ne vždycky umí být člověk splachovací... A jak už tu někdo psal, často se snaha druhého zranit schovává za upřímnost a to je zlé.

často se snaha druhého zranit schovává za upřímnost a to je zlé.

Ovšem, na druhou stranu, jsou lidi, kteří za každou upřímností vidí snahu ublížit, ačkoli tam není

Selima napsal(a):

Ja som bývala tiež hrdá na svoju úprimnosť - lebo aj ku mne bývalu ľudia "úprimní", ale časom som si vypracovala isté zlaté pravidlá:
- počkám, kým sa ma ľudia opýtajú, než im poviem názor
- neklamem, ale aj nepríjemné pravdy sa snažím povedať miernejšou formou
- ak niekto vyzerá zle, nechválim jeho výzor, ale nepoviem radšej nič a ak sa ma opýta, poviem "Vzeral/a si už lepšie"
- s pochvalami nešetrím, ale hovorím ich len vtedy, ak ich myslím úprimne
- pochvaly druhých ľudí ma potešia, ale beriem ich s rezervou
- s ešte väčšou rezervou beriem "neomalenosti", snažím sa to púšťať jedným uchom dnu a druhým von...

Tak nějak si to myslím i já  ;)

Př. můj chlap beran - často plácne pravdu (při které strkám hlavu pod stůl - obrazně), ale není v tom špetka jízlivosti ani zlomyslnosti natož pak úmyslu ublížit. Ti co ho znají, si jjeho výroky - mezi námi již okřídlené fráze , předávají. Je v tom až bezelstnost.
Wiki,jsem beranka a souhlasím s tím ,co jsi napsala :par: ,mám to taky tak :)

Chtěla jsem to od Wiki zdůraznit a udělala jsem to blbě :/

Znám víc beranů a je to némlich to samý.:)

Pro Martinku - určitě si každý svůj pohled určuje sám, svojí optikou, ale já za sebe (řeším jen to co můžu udělat já) nemusím pravdou ublížit. Lze to říct , obzvláště v rozmanité češtině , i ohleduplně a bezbolestně.
Poud si to přijímající zkroutí do kozece, to už je potom druhá věc. Tu řešit nemůžu.

Hm, hm, berani. Ta moje je BEJK! :D

Selima napsal(a):

Ja som bývala tiež hrdá na svoju úprimnosť - lebo aj ku mne bývalu ľudia "úprimní", ale časom som si vypracovala isté zlaté pravidlá:
- počkám, kým sa ma ľudia opýtajú, než im poviem názor
- neklamem, ale aj nepríjemné pravdy sa snažím povedať miernejšou formou
- ak niekto vyzerá zle, nechválim jeho výzor, ale nepoviem radšej nič a ak sa ma opýta, poviem "Vzeral/a si už lepšie"
- s pochvalami nešetrím, ale hovorím ich len vtedy, ak ich myslím úprimne
- pochvaly druhých ľudí ma potešia, ale beriem ich s rezervou
- s ešte väčšou rezervou beriem "neomalenosti", snažím sa to púšťať jedným uchom dnu a druhým von...

:supr:

Když nechci říkat pravdu, raději mlčím.

Pokud jde třeba o ty pochvaly, jak píše Selima, tak samozřejmě potěší (to asi každou ženskou), ale s rezervou je beru jak od koho. Spíš asi od lidí, které moc neznám, takže nevím, jestli tou lichotkou něco nesledují...:D Od lidí, které znám dobře, to beru upřímně :) .