Ahoj, asi je to už 100x probírané téma, ale pro mně je to nové a nějak se z toho nemůžu vyhrabat. Dostala jsem k vánocům dárek v podobě odchodu přítele ze dne na den. Po 4 letech najednou zjistil, že se k sobě nehodíme a odchází proto, aby mi nebránil v hledání toho pravého.
Děti spolu nemáme, ještě na jaře jsme plánovali koupení většího auta, aby se tam vešel kočárek. Teď všude rozhlašuje, že dítě nechtěl a proto odešel, aby mi nebránil ve štěstí a možnosti ty děti mít.Přes všechny výmluvy, důvodem spíš byla nová kamarádka, pro kterou byl vtipný a prostě dokonalý. Se mnou už to byl jen obyčejný život. Už měsíc se v tom plácám a hledám chyby v sobě. Snad mi nebudete moc nadávat.

Nebudeme, taky nás to potkalo...
Nebuď smutná.
Rozvod bolí víc.
Kdybych si mohl život prožít znovu, dal bych přednost několika rozchodům, než svatbě s mojí první láskou.

No, v podstate mu buď vďačná, že sa rozišiel "četsne" a rýchlo. Tú šancu ti naozaj dal - aj ke&´d ju zároveň dal aj sám sebe, samozrejme. Druhá vec je, po ďalších 4 orkoch zrejme skončí tam, odkiaľ etraz utiekol - ale to už nie je tvoja starosť. Ty sa nauč mať rada sama seba, byť šťastná single a trpezlivo si počkať, čo dobrého ti život prinesie.

Mila zlata, v zadnem pripade neni vina v tobe. Ty jsi neudelala nic spatneho. To on poslapal vsechny vase plany a hleda neco neco " lepsiho", mysli, ale muze se mu stat, ze mu to nevyjde a bude litovat. Bud rada, ze odesel ted, kdyby bylo mimino, tak by to bylo daleko horsi.
Vsechno zle je k necemu dobre.  Nebud smutna, kluci maji radi vesele usmevave holky. Urcite si te najde nejaky lepsi a budes stastna.:)

nesmutni, to přebolí :par:

smutna holka napsal(a):

Ahoj, asi je to už 100x probírané téma, ale pro mně je to nové a nějak se z toho nemůžu vyhrabat. Dostala jsem k vánocům dárek v podobě odchodu přítele ze dne na den. Po 4 letech najednou zjistil, že se k sobě nehodíme a odchází proto, aby mi nebránil v hledání toho pravého.
Děti spolu nemáme, ještě na jaře jsme plánovali koupení většího auta, aby se tam vešel kočárek. Teď všude rozhlašuje, že dítě nechtěl a proto odešel, aby mi nebránil ve štěstí a možnosti ty děti mít.Přes všechny výmluvy, důvodem spíš byla nová kamarádka, pro kterou byl vtipný a prostě dokonalý. Se mnou už to byl jen obyčejný život. Už měsíc se v tom plácám a hledám chyby v sobě. Snad mi nebudete moc nadávat.

Nebudeme ti nadávat, není proč. Ale taky není co poradit. Prostě si to musíš prožít a posunout se dál

Teď to možná ještě nevidíš, ale i tento rozchod je k něčemu dobrý, něco Ti má dát, Ty si z něj máš něco vzít, z čeho budeš čerpat do budoucna. Zní to jako blbost od lidí co jsou mimo realitu a jen si libují v klišé, ale ve skutečnosti to je především pohled mladé ženy, co už taky byla, tam kde jsi teď Ty :-)

To že to přebolí a blablabla asi víš, ale konkrétní návod Ti dá málokdo. Já udělala hodně radikální řez (díky bohu, že jsem měla tu možnost) - odstěhovala jsem se a odjela na pár měsíců pracovat do zahraničí... Sejde z očí... A pak, ta spousta nových starostí, lidí kolem, nová práce, prostředí, jiný životní styl... Člověk nemá nějak čas pitvat se v tom co bylo a jednou večer při usnutí si uvědomí, že si na toho dotyčného vlastně za celý den ani jednou nevzpomněl... A za pár dnů si uvědomí, že už si na něj nevzpomněl skoro tři dny... 
Vymaž kontakty, vymaž z PC fotky (nebo je vypal na CD a to odvez na chatu kde nemáš počítač), vyhoď nebo daruj věci od něj...

Teď se ti zhroutil svět ,určitě to tak vidíš,....Dej tomu všemu čas.ono to přebolí  uvidíš.... :hjarta:

Holka smutná ...měsíc se v tom plácáš ? Jejda nebud na sebe tak hr ..za měsíc nejde oželet a odbolet 4 roky naráz , když jsi měla pocit, že máte i budoucnost ..chce to čas ... ted to bolí ..ale bude líp .. jen na sebe nespěchej ..nech to odbolet .. :pussa:

Ahoj,proč by ti měl někdo nadávat? To,co prožíváš je úplně normální. Rozumím ti. Loni jsem taky zažila rozchod po 4 letech. V plánu bylo dítě, svatba, rodiče už byly vzájemně seznámený, plánovala se stavba domu, pro děti už byly vymyšlený jména......prostě idyla. Já jsem celý 4 roky poslouchala jak jsem dokonalá, úžasná a nejlepší, jak by mě nidko nikdy nemohl nahradit. No pak se můj milý zalekl (svých vlastních plánů) a já jsem byla vystěhována a nahrazena tak rychle, že jsem se ani nestačila divit. Bolelo to strašně, najednou bylo všechno pryč, všechno po čem jsem toužila, připadala jsem si vyřízená, bez budoucnosti. Plácala jsem se v tom strašně,radši ani nechci na některý věci vzpomínat. To, že jsi smutná, že to bolí je úplně normální, zatím je to strašně krátká doba od toho rozchodu. Ale neutápěj se úplně v tom smutku a neházej všechnu vinu na sebe, uvidíš že časem budeš některý věci vidět trochu jinak a najdeš si v téhle životní zkušenosti i něco pozitivního. Ona to totiž není tragédie, je to zkušenost, sice bolavá, ale poučná, zkus to tak brát  :pussa:

Před dvěma roky se se mnou taky rozešel partner, se kterým jsem žila 9 let. Přesně po týdnu od podepsání kupní smlouvy na dům, vyřízení hypotéky, v době, kdy mi tvrdil, že už chce mít dítě....finančně na to doplácím ještě teď. Neboj, chyba není v tobě, jen se někteří chlapi prostě zaleknou odpovědnosti. Ten můj si té svobody moc neužil. Chvíli po rozchodu se mě snažil získat zpátky, po půl roce potkal jinou, která s ním po měsíci otěhotněla a teď si udržuje vztah z rozumu kvůli dítěti a lituje, že to tenkrát tak podělal.

Selima napsal(a):

No, v podstate mu buď vďačná, že sa rozišiel "četsne" a rýchlo. Tú šancu ti naozaj dal - aj ke&´d ju zároveň dal aj sám sebe, samozrejme. Druhá vec je, po ďalších 4 orkoch zrejme skončí tam, odkiaľ etraz utiekol - ale to už nie je tvoja starosť. Ty sa nauč mať rada sama seba, byť šťastná single a trpezlivo si počkať, čo dobrého ti život prinesie.

Má pravdu předsedo !

Bolí to, bolí to, bolí to.

A ještě nějakou dobu to bolet bude. Podle neověřených statistik může celková rekonvalescence tvého srdce trvat až polovinu doby, po kterou vztah trval. Tedy cca 2 roky. Ale může to být i rychleji. To záleží na míře schopnosti sebeuvědomění, chuti do života, sebelásce a dalších faktorech.
Navíc se to bude postupně měnit. Nějaké vlnky, nahoru a dolů. Ale v podstatě to bude mít zlepšující se charakter.

Ještě pár oblíbených klišé, které ti nepomohou HNED TED (i když jsou obecně platná):
- čas nakonec všechno zahojí (to ti v této chvíli samozřejmě nepomůže a nevím, proč to lidé vůbec zminují)
- láska si k tobě časem najde cestu (obávám se, že to tak rychle nebude - ale strašně rád bych se mýlil)
- tvař se jakoby nic a žij dál (hrej si na cool holku, to ti hooodně "pomůže")

Moje osobní klišé a poznámky (které také nejsou zárukou, že ti nějak pomohou):
- bolí to a bude to bolet jak prase. V prvních 3 měsících to bude intenzivní a bude ti to rvát srdce a možná budeš chtít zvracet nebo se zabít nebo zabít někoho jinýho.
- přežiješ to. Den po dni. Týden po týdnu. Možná deprese. Možná chlast. Možná budeš usínat v desítkách mužských náručí a druhý den ráno je nebudeš chtít vidět. A za pár měsíců to bude trošku lepší. Nebude to skvělý. Ale lepší.
- a jednoho dne otevřeš oči a řekneš si, nejsem zrovna reklama na štěstí, ale mám chut poznat nějakýho fajn chlapa a znovu se radovat s někým společně. A vlastně nemusí to být hned, umím být v pohodě sama.

Jelikož jsem myšlenkově vyčerpán - je lepší se podívat na můj blog, kde je toho mnohem více. Fáze rozchodu, fáze vyrovnávání se s tím apod.
Např:
Pravidla pro ty, co dostali kopačky
http://nicolas007.blog.cz/0812/pravidla … li-kopacky
Nebo
http://nicolas007.blog.cz/0812/jak-dlou … zamilujete

Slavek17 napsal(a):

Nebudeme, taky nás to potkalo...
Nebuď smutná.
Rozvod bolí víc.
Kdybych si mohl život prožít znovu, dal bych přednost několika rozchodům, než svatbě s mojí první láskou.

Nemyslím si, že rozvod nutně bolí více. Je to o tom v jaké pozici se člověk nachází, co zrovna cítí co prožívá a především na tom jestli jsi ten kdo to chce nebo na koho to spadlo z jasného nebe...
Já osobně jsem rozvedený i rozejitý a rozchod určitě bolel daleko více....

Těch "statistik" jsem se děsila. Byli jsme spolu 21 let, jsou to tři a půl roku, už je to dobrý. Bolelo to od zjištění nevěry (odešel za 5 měsíců) dva a třičtvrtě roku.
Ale je to vše individuální. Každý máme svou cestu. Nejde to nijakovsky uspěchat.
Smutnaholka, držím palečky, ať to co nejdříve přebolí.

Mě nejvíce pomohlo se zaměstnat a mluvi t mluvit....   S kamarádkama jsem to rozebírala snad 100x... a¨vždy se mi tak trochu ulevilo...  Začala jsem chodit do fitka (ikdyž mi to dalo hodně přemlouvání)  - sport je vůbec výborná věc...  (já začala se snowboardem) vrhla jsem se na seminárky a skripta, v práci dodělávala všelijaké resty...   Já po rozchodu neměla kde bydlet... takže tahle starost mi zaměstnala mozek snad nejvíc...  Ty 3 měsíce jsou prostě období, které se musí umět přežít...   A když tak o tom přemýšlím.. tak nebýt toho snowboardu.. nepoznala ych svého nynějšího přítele...  :vissla:

Kočko, já ti tak rozumím. U bývalého to bylo taky ze dne na den. Ještě před měsícem plány atd a pak rána z čistého nebe. Bolí to, vím, jak se cítíš. Naprosto. Hlavně se nesnaž hledat důvod proč. Stejně jej nenajdeš. Nejtěžší je právě příjmout věci tak jak jsou, jak přišly. Také se s tím teď potýkám. Člověk si stále vyčítá, co mohl udělat lépe, kde je chyba atd. Je to jen plýtvání energie. Bohužel tato bolestná fáze nejde přeskočit, každý si jí musí projít. Stále se snažím uvěřit tomu, že i to bolestné co tě potká je určitě k něčemu dobré. Jde to pomalu, krůček po krůčku, někdy tě to zase tlačí silou zpět. Jako houpačka to bude ještě dlouho.
Držím ti palce.

majkafa napsal(a):

Těch "statistik" jsem se děsila. Byli jsme spolu 21 let, jsou to tři a půl roku, už je to dobrý. Bolelo to od zjištění nevěry (odešel za 5 měsíců).

Vím ,že každej rozchod bolí!!
Neumím si ,ale  představit,po takové době.Vím ,že se lidi rozchází třeba po 30ti letech ,,Je to hrozný!!
Doufám ,že se snad do takové situace nedostanu..akort nevěra..asi bych je zabila oba...jseš dobrá ,žes to ustála.. :supr:

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Kaliku, ale no tak. Každý snad nemusí být egosita, když je smutný z rozchodu i když každý jej máme, to ego.

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Proč ne. To zní rozumně.
V tom případě sem hoď malou stať o tom, jak to zraněné ego léčit.

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Nemusí ... ono spíš bolí ten pocit, že už není budoucnost, žádný plány , těšení se žádný souznění ..to přece není jen o egu ...

V podstatě bolí to, že jsme odejiti, že s náma už není počítáno, že už nejsem jediní, ti správní, ti úžasní, ti dokonalí.

Nico, žádné pojednání tom psát nemíním, jen mě to tak trklo :D Ale můžeš zkusit něco o tom napsat na svůj blog :)

..já o egu zatím psát neumím. BI
Trochu ten princip chápu, ale nejsem v tom moc kovanej.

Rozumím trochu tomu, že ego se zlobí a je naštvané a prožívá bolest.
Ale nevím, odkud se ego bere, jak vzniká, proč ho máme apod.
A taky nevím, jaké fungují principy léčení, krmení, vyhladovění, potlačení či smíření se se svým egem.

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Kaliku, asi trochu taky, ale holky to zase s tím egem nemají tak jednoznačné. Spíš se jí zhroutil svět, protože měla něco naplánované, byla na to připravená, těšila se na to a najednou bum, všechno je během okamžiku pryč a ona je v šoku.

Někdo to tady hezky formuloval - .....................pak se můj milý zalekl svých vlastních plánů

To jestli bolí ego nebo něco jiného je v téhle fázi asi celkem jedno. Prostě to strašně bolí a je třeba to nějak přečkat.

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Částečně. Částečně je to něco jiného. Pan Klimeš v Partnerech a rozchodech píše, že po tak dlouhé době, jako třeba u nás jsou ti dva už "jedno tělo" a rozchod je "rozřezávání živého těla" a přesně tak to i bolí. A nejenom toho, kdo zůstal. Vlastní zkušenost.

KALIK napsal(a):

V podstatě bolí to, že jsme odejiti, že s náma už není počítáno, že už nejsem jediní, ti správní, ti úžasní, ti dokonalí.

Jo, jo... :supr: ... přesně !

Hele, dnes v noci nad ránem (kolem třetí) nás vzbudila hádka dole pod okny :

Mužský hulákal na ženu (přítelkyně?, manželka?) - ať se ztratí, ať táhne, ať už konečně zmizí z jeho života... !
Snažil se nasednout za volant svého tmavého vozu a odjet - holka mu ale lezla pořád neodbytně dovnitř... sedala si na místo spolujezdce...
On furt obíhal auto a tahal ji ven z vozu, ona se zas mermomocí cpala zpět....
Pořád dokola se ho úpěnlivě ptala - "PROČ to pořád děláš?" - "PROČ to děláš?" - "PROČ to pořád děláš?" .....
Nakonec se mu podařilo do auta zavřít, nastartoval - holka se postavila těsně za vůz...
On začal couvat (jak byl zaparkovaný mezi auty a chtěl vyjet z uličky)  - mysleli jsme v tu chvíli, že ji přejede ?!!!
Naštěstí tak trochu naskočila na zadní kapotu a on s ní pár metrů couval ... uf... zastavil.
Ona se pustila a opět stála na svých...
On zařadil jedničku a vyrazil vpřed!
.... ještě se (marně) snažila vůz zabrzdit ...... chytila se auta, za zadní spojler...
... asi metr ji táhnul... ona šoupala podrážkama po silnici...
... pak se pustila...
Sledovala, jak vůz mizí za rohem...
Nervozně pak chvíli pobíhala v uprázdněné mezeře mezi zaparkovanými auty...
Pak dala ruce v bok........  a vydala se pryč ... po chodníku... kolem protějšího domu... pryč...
Na ulici opět zavládl klid...

Napadá mě - když se naposledy jedna holka se mnou rozcházela - přišla mi oznámit se slzami v očích... že se vrací k tomu předchozímu muži...
že jí se mnou bylo moc fajn, ale že o tom moc přemýšlela a pro spoustu důvodů (dvě dospívající děti) že bude lepší, když ode mne odejde a k němu se vrátí...
Bylo mi hrozně... ale jsem rád, že jsem se jejího auta nedržel a nechtěl ji zadržet...
Bolelo to, ale nakonec jsem dokázal přát jí, aby svého rozhodnutí nelitovala, aby udělala správně - pro sebe i pro své děti...
Ne hned, ale za hodnou chvíli...  jak jsem tak stál opět sám ve svém bytě a čučel z okna...
:rodna:

A pak, po čase další rozchod, s holkou, o které jsem si myslel, že už by to mohlo být ONO...
A mě v té chvíli napadlo - že to asi tak má být - že jsem se ještě jako mladý nenaučil rozcházet.
A odpustil jsem ji mnohem snáze - opět i s tím přáním (v duchu), aby nalezla toho pravého...

Asi měsic jsem si dal pohov s jakýmkoli sháněním známostí.
A pak, z ničeho nic ...
Už jsme spolu skoro 6 roků.
:lyssna: :hjarta: :jojo:

macík* napsal(a):

To jestli bolí ego nebo něco jiného je v téhle fázi asi celkem jedno. Prostě to strašně bolí a je třeba to nějak přečkat.

V podstatě až do části "je třeba to nějak přečkat" je to OK.
Ale přijde mi to jako odpověď na otázku: Co mám dělat, když mám šílené bolesti hlavy? Prostě to strašně bolí a je třeba to nějak přečkat. Nu což, taky řešení. I když se slečna ptá, co to "nějak" znamená.

Myslím, že jestli Kalik chtěl vyvolat diskuzi, tak se mu to určitě povedlo. Prezentuje tu tak trochu chlapský postoj, snažit se být nad věci....  ale myslím, že je to jen póza... že ve velké většině případů, kdy se rozcházejí lidí, jejichž vztah byl dlouhodobější, určitě nejde především o ego...  to je schováno v té chvíli tam někde vzadu

Nicolas napsal(a):

macík* napsal(a):

To jestli bolí ego nebo něco jiného je v téhle fázi asi celkem jedno. Prostě to strašně bolí a je třeba to nějak přečkat.

V podstatě až do části "je třeba to nějak přečkat" je to OK.
Ale přijde mi to jako odpověď na otázku: Co mám dělat, když mám šílené bolesti hlavy? Prostě to strašně bolí a je třeba to nějak přečkat. Nu což, taky řešení. I když se slečna ptá, co to "nějak" znamená.

Jj. Ale já to myslela spíš takhle: Mě kdyby někdo čerstvě po rozchodu řekl, že to co mě bolí je moje ego, tak by mi to asi v tu chvíli moc nepomohlo, tu bolest by to nezmírnilo.

mashanka to myslím popsala dost trefně...

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

macík* napsal(a):

Jj. Ale já to myslela spíš takhle: Mě kdyby někdo čerstvě po rozchodu řekl, že to co mě bolí je moje ego, tak by mi to asi v tu chvíli moc nepomohlo, tu bolest by to nezmírnilo.

Ba naopak, viď? ;)
Přesto je to ale tak a každý k tomu stejně časem dojde, ta bolest ho donutí.

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

jestli mu bylo těžko, tak je to pěknej blbounek... stačilo nastoupit do auta a zamknout se zevnitř... nemusel nikoho tahat ven :lol:
...sry

Nicolas napsal(a):

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Proč ne. To zní rozumně.
V tom případě sem hoď malou stať o tom, jak to zraněné ego léčit.

Léčit Ego?
To snad radši ani ne, protože to bys ho musel přikrmovat.... dalším Strachem. A to je přece pitomost, no ni?

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

tomu muži? jo těžce se ji zbavoval to jo...  ale myslím si, že jak odjel, tak byl v poho...  lituji té holky, asi na tom nebyla zrovna dobře. Uznávám ale, že takhle se nic vynutit nedá...  je třeba pokusit se to nest důstojně...  ale není to lehké

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

To nevím... asi že na něm tak visela?
:dumbom:
Víš - my měli spíš strach, zda ji nezabije... on jí chvílemi dal facku... i v tom voze se dost hodně šťouchali...
Nebylo nám moc dobře - já s rukou na mobilu... už jsem vážně chtěl volat policii...
Oddechli jsme si, když odjel a ona to přežila... snad jen s úrazem na duši... možná nějakou tou modřinou na paži...

Ono je asi jedno co bolí ne ? V téhle fázi akutního bolení je to asi fakty šumák .. prostě to bolí " jaxviňa" ... jde jen o to, jak si s tím poradit... aby to nebolelo , nebo to bolelo co nejmíň a to podle mě člověk neuspěchá ... to se vyvíjí a chce to čas ...nebo je nějakej recept ?

mashanka napsal(a):

Někdo to tady hezky formuloval - .....................pak se můj milý zalekl svých vlastních plánů

Svých VLASTNÍCH plánů se zalekne skutečně málokdo.

Amriana napsal(a):

Ono je asi jedno co bolí ne ? V téhle fázi akutního bolení je to asi fakty šumák .. prostě to bolí " jaxviňa" ... jde jen o to, jak si s tím poradit... aby to nebolelo , nebo to bolelo co nejmíň a to podle mě člověk neuspěchá ... to se vyvíjí a chce to čas ...nebo je nějakej recept ?

Takhle jsem to myslela :jojo:

Jessika napsal(a):

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

jestli mu bylo těžko, tak je to pěknej blbounek... stačilo nastoupit do auta a zamknout se zevnitř... nemusel nikoho tahat ven :lol:
...sry

Ale kde... nebyl jen dost rychlý.... než si sedl za volant, už seděla taky (vedle něho)...

Amriana napsal(a):

Ono je asi jedno co bolí ne ? V téhle fázi akutního bolení je to asi fakty šumák .. prostě to bolí " jaxviňa" ... jde jen o to, jak si s tím poradit... aby to nebolelo , nebo to bolelo co nejmíň a to podle mě člověk neuspěchá ... to se vyvíjí a chce to čas ...nebo je nějakej recept ?

receptů je spousta :jojo: jenže jaksi nefungujou moc rychle...  ano čas je to co je potřeba, ale to v té chvíli moc nepomůže...  každý to řekne... ano zní to jako klišé, ale asi opravdu není jiné cesty... :(

Zkrátka - rozcházet se, je velké umění - umět odpustit, naučit se přát tomu druhýmu to nejlepší...
Ale kdybychom to uměli, kdybychom si to dostatečně natrénovali, nebylo by tolik porozvodových tahanic a zbytečného nenávidění.....

Jak stojí v chytrých knížkách: Pokud někoho opravdu milujeme, měli bychom mu přát jen to OPRAVDU nejlepší, ne?

Třeba taková: Mars a Venuše se rozcházejí ... (nebo tak nějak se to jmenuje) ... ta mi MOC pomohla !!!! :supr:
(anebo to bylo: Mars a Venuše začínají znovu? ... už nevím)

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

To si nemyslím, možná to bolí strach z budoucnosti, vše měli naplánované a najednou nic, prázdno.
Možná, že chlapi to mají jinak, jim to asi pošramotí ego, když zjistí, že oni nejsou ti jediní.
My to máme asi spíš o tom zázemí a opoře, co najednou zmizí.
Nejlepší je, že mužíčkové jsou pak překvapení, že to jde i bez nich. To jim ego srazí asi úplně na nulu.
My holky totiž zvládnem všechno a s přehledem.
Takže smutná holko, nesmutni víc, než je nutné pro to, abys šla dál. :) Ono to přebolí a bude fakt líp.

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

no tak to doufám nemyslíš vážně.....  dávat rovnítko mezi ego a strach... to je dle mého naprostý nesmysl  :|

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

Když ona je na to, zůstat sám - jen se sebou, potřeba velká dávka odvahy a mít zatraceně zdravé sebevědomí... :supr:

Přesně tak. Ty největší egoisti jsou strachem prolezlý skrz naskrz :)

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

Jistě - bojíme se zůstat sami, bojíme se, že naše ego dostalo na frak... ! ... vadí nám to!!! ... vztekáme se a hned zas litujeme...
:dumbom:

Už ani nevím, kde jsem to četl: že nejtěžší je vydržet (jen) sám se sebou !!!
Právě proto by si to měl každý na vlastní kůži aspoň na čas zkusit ! - Vřele doporučuji!
Takový indiánský bobřík odvahy je tahle zkouška samoty....
:lyssna:

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

Tak takhle jsem to nemyslela, mezi strachem a egem nemám rovnítko.
I se sebevědomím člověkem rozchod/rozvod dokáže zacloumat. I on může mít strach, jak to bude dál.
Samozřejmě se rychleji oklepe ten, kdo si věří. Přijme to a jde dál. Někomu to trvá dýl, ale nakonec jde taky.

Slavek17 napsal(a):

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

To nevím... asi že na něm tak visela?
:dumbom:
Víš - my měli spíš strach, zda ji nezabije... on jí chvílemi dal facku... i v tom voze se dost hodně šťouchali...
Nebylo nám moc dobře - já s rukou na mobilu... už jsem vážně chtěl volat policii...
Oddechli jsme si, když odjel a ona to přežila... snad jen s úrazem na duši... možná nějakou tou modřinou na paži...

Aha, tak to byl kretén, já si to představovala jinak.

Možná na základě vlastních zkušeností, kdy můj bývalý nechtěl fyzicky odejít a já neměla možnosti, jak ho dostat od sebe pryč (žil v mém bytě). Byli jsme rozešlí tři měsíce (z mé strany), než se odstěhoval. Byla to strašná beznaděj, já mu nechtěla dál a víc ubližovat... no prostě děs.
Vlastně ani nevím, jestli bych tuto situaci dokázala dnes už řešit. Jak mi radili přátelé, kufry za dveře a tak.. no zřejmě nedokázala. Tedy můžu jen doufat, že se do ní nedostanu:-))))

Omlovám se za :offtopic:

A k tomu egu... já myslím, že po rozchodu si prostě musí každý odžít ten svůj díl smutku bez ohledu na ego, protože bolest by se stejně pak jen odložila a nadělala v duši pěknou paseku a na daleko delší dobu. Prostě po rozchodu dát si tak tři týdny volno od hlubokých racionálních úvah a dovolit si dělat blbosti.

javena napsal(a):

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

Tak takhle jsem to nemyslela, mezi strachem a egem nemám rovnítko.
I se sebevědomím člověkem rozchod/rozvod dokáže zacloumat. I on může mít strach, jak to bude dál.
Samozřejmě se rychleji oklepe ten, kdo si věří. Přijme to a jde dál. Někomu to trvá dýl, ale nakonec jde taky.

I sebevědomý člověk má strach.
Jen se jím nenechá už tolik ovládat.
A dovede se mu podívat do tváře, proto se nehroutí.

Řekl jsem, že ego je jen maska strachu, nebo že ego je obal strachu.

Když to není ego, co to teda bolí?

Další otázka: Může láska bolet?

Pandorraa napsal(a):

I sebevědomý člověk má strach.
Jen se jím nenechá už tolik ovládat.
A dovede se mu podívat do tváře, proto se nehroutí.

Moc hezký, Pan, moc hezký... A pravdivý!

O zdravém sebevědomí je to v životě každého z nás hodně, řekl bych že je to o něm zejména.
Zdravé sebevědomí není ani moc silné, ani moc slabé. Je tak akorát. - Ale trefit se mezi ty hranice?! :rock:

Myslím si, že silné sebevědomí není špatně. Silné sebevědomí je jako neotřesitelné sebevědomí. Když už tak přehnané sebevědomí...

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

Když to s milováním přeženeme, může to i bolet ..... :cool: :D :gloria: :godlike:

KALIK napsal(a):

Myslím si, že silné sebevědomí není špatně. Silné sebevědomí je jako neotřesitelné sebevědomí. Když už tak přehnané sebevědomí...

Ne, ne... neotřesitelné sebevědomí může hraničit se zabejčeností... můžeme se mýlit a přesto si být naprosto jisti .... ?!!!!!

Slavek17 napsal(a):

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

Když to s milováním přeženeme, může to i bolet ..... :cool: :D :gloria: :godlike:

Ale já nemluvím o sexu :D

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

máš rád své rodiče? když jeden z nich odejde (ne že bych ti to přál) bude tě to bolet? co tě bude bolet ego? láska má různé podoby... může bolet, může tě udělat štastným, může tě posilovat, oslabovat může cokoliv....  asi záleží i na tom co ji člověk dovolí

Možná to PLATÍ i obecně: .... Vždy když to s láskou přeženeme, tak to může bolet!

Co se týče sebevědomí, je:
POZITIVNÍ
NEGATIVNÍ.
Každý z nás nějaké má. Je otázka, jaké. Negativní, to je právě ten strach atd.

To není z mé hlavy.
Když jsem začala chodit na psychoterapii, říkala jsem, že mám pocit, že nemám žádné sebevědomí.
Paní psycholožka říkala - to je zásadní omyl mnoha lidí. Každý z nás má sebevědomí.
Otázka je, jaké. A my budeme pracovat na tom, aby to vaše bylo pozitivní. Abyste si věřila, měla se ráda, neměla strach.

KALIK napsal(a):

A není to, co bolí, jen zraněné ego?

Áno aj, ale nie LEN. Bolia aj spomienky, pochované nádeje na pokračovanie pekných spomienok, rozlúčka s dôverne známym a neistota z budúcnosti. Ale mnohé z toho sa dá obrátiť na pozitívne.

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

Neviem, ale možno keď vidíš umrieť svoje dieťa... tak asi áno. Alebo keď ho vidíš umierať a nemôžeš mu nijako pomôcť... :rolleyes:

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

pokud nebolí, není to láska... ;)

Pokud bolí, není to láska

Ubi amor ubi dolor - kde je láska je i bolest

To tvé ale neznamená, že bolí láska  :)

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Někdo to tady hezky formuloval - .....................pak se můj milý zalekl svých vlastních plánů

Svých VLASTNÍCH plánů se zalekne skutečně málokdo.

to si nemyslím

Pandorraa napsal(a):

javena napsal(a):

KALIK napsal(a):

Ano, řekl bych, že ego je jen maska strachu. Ego je převlečený strach. Bolí nás strach.

Tak takhle jsem to nemyslela, mezi strachem a egem nemám rovnítko.
I se sebevědomím člověkem rozchod/rozvod dokáže zacloumat. I on může mít strach, jak to bude dál.
Samozřejmě se rychleji oklepe ten, kdo si věří. Přijme to a jde dál. Někomu to trvá dýl, ale nakonec jde taky.

I sebevědomý člověk má strach.
Jen se jím nenechá už tolik ovládat.
A dovede se mu podívat do tváře, proto se nehroutí.

To je ono - dovede se mu podívat do tváře :jojo: - o tom to je - přiznat si, že je to strach a dovolit si ho prožít a pocítit

KALIK napsal(a):

Myslím si, že silné sebevědomí není špatně. Silné sebevědomí je jako neotřesitelné sebevědomí. Když už tak přehnané sebevědomí...

Já bych sebevědomí nerozlišovala na velké a malé, ale na kladné a zápo*né. Vědomí sebe má každý. Ale záleží, jak se vnímá

Co je, do prčic, špatného na slově záp-orné ? To už přeháníte, ne ?

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Někdo to tady hezky formuloval - .....................pak se můj milý zalekl svých vlastních plánů

Svých VLASTNÍCH plánů se zalekne skutečně málokdo.

to si nemyslím

Já ano.
Každý zdravě sebevědomý a svéprávný jedinec plánuje jen natolik, kolik je mu příjemnéí a jen to, co SKUTEČNĚ sám CHCE.
Pokud se někdo nechá druhým k plánům DOTLAČIT a dovolí, že mu jsou IMOPLANTOVÁNY, pak se zalekne dost často.

Každý svého štěstí strujcem.

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Svých VLASTNÍCH plánů se zalekne skutečně málokdo.

to si nemyslím

Já ano.
Každý zdravě sebevědomý a svéprávný jedinec plánuje jen natolik, kolik je mu příjemnéí a jen to, co SKUTEČNĚ sám CHCE.
Pokud se někdo nechá druhým k plánům DOTLAČIT a dovolí, že mu jsou IMOPLANTOVÁNY, pak se zalekne dost často.

Každý svého štěstí strujcem.

To je jasné - dotlačení ale není vlastní plán. Ale myslím, že je možné, aby si  někdo upřímně něco naplánoval, a teprve později si uvědomil všechny důsledky

Mirad napsal(a):

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

máš rád své rodiče? když jeden z nich odejde (ne že bych ti to přál) bude tě to bolet? co tě bude bolet ego? láska má různé podoby... může bolet, může tě udělat štastným, může tě posilovat, oslabovat může cokoliv....  asi záleží i na tom co ji člověk dovolí

Ano, bude tě bolet TVÉ ego, budeš plakat sama nad sebou, nikolivěk nad těmi,kteří odešli.
To je jen tvá iluze.
Vždyť ty přeci nevíš, kam a proč šli. Jediné co víš, je to, že ti budou chybět.
Jediné, co v tu chvíli nevíš, je fakt, že jejich LÁSKA tu s tebou vždy zůstává.
Až ti to dojde, bolet pomine.
Tu nezpůsobuje Láska, stejně tak jako ona tě neoslabuje, oslabuje tě jen tvůj Strach, že kolem tebe žádná Láska není. Ale ona tam vždycky je, takže tě vždycky posiluje, abys to přežila.
Jen pokud ty sama ji odmítneš, odejde a ty to prostě nepřežiješ.

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

to si nemyslím

Já ano.
Každý zdravě sebevědomý a svéprávný jedinec plánuje jen natolik, kolik je mu příjemnéí a jen to, co SKUTEČNĚ sám CHCE.
Pokud se někdo nechá druhým k plánům DOTLAČIT a dovolí, že mu jsou IMOPLANTOVÁNY, pak se zalekne dost často.

Každý svého štěstí strujcem.

To je jasné - dotlačení ale není vlastní plán. Ale myslím, že je možné, aby si  někdo upřímně něco naplánoval, a teprve později si uvědomil všechny důsledky

A o to mnohdy jde.
Rozeznat, co je můj/ jeho vlastní plán, do čeho jsem se nechala/jsem ho "dotlačila"

Nu a myslím, že zodpovědné a zralé je nejprve důsledky domýšlet a pak teprve plánovat.
Takže pokud to někdo dělá opačně, je nezralý a stejně tak je na tom i ten, kdo takovým plánům věří a spoléhá na ně.

Na tom samo o sobě není nic špatného, je to prostě jen návod, jak se poučit, neplakat nad rozlitým mlékem a jen neobviňovat z jeho rozlití právě jen toho druhého.

zodpovědné a zralé je nejprve důsledky domýšlet a pak teprve plánovat.

No, to sice je, ale jen, kdyby to tak každý dělal. Lidi prostě nejsou ve všem dokonalí - často v dobré víře udělají nebo řeknou blbost a už to jede - druhý nezralý v tom hned vidí lež, záměr, podezírá, vyčítá................ na tom je založena většina sporů. Přitom jde často jen o nedorozumění - lidi slyší co chtějí, co nechtějí neslyší, co se jim nelíbí, to si pochopí po svém. To je pořád dokola ta KOMUNIKACE

mashanka napsal(a):

zodpovědné a zralé je nejprve důsledky domýšlet a pak teprve plánovat.

No, to sice je, ale jen, kdyby to tak každý dělal. Lidi prostě nejsou ve všem dokonalí - často v dobré víře udělají nebo řeknou blbost a už to jede - druhý nezralý v tom hned vidí lež, záměr, podezírá, vyčítá................ na tom je založena většina sporů. Přitom jde často jen o nedorozumění - lidi slyší co chtějí, co nechtějí neslyší, co se jim nelíbí, to si pochopí po svém. To je pořád dokola ta KOMUNIKACE

V tom s tebou souhlasím.
Jen si myslím, že je třeba, aby si každý uvědomil, na které straně se právě nalézá.
Je mi jasné, že to nikdo z nás nedokáže HNED. Ale dojít k tomu musíme všichni a podle toho se začít chovat.

Jo - ale jak to naučit někoho, kdo prostě zralý není a nikdy nebude, aby se neustále neutápěl v pocitu, že celý svět je proti němu - nelze :(

mashanka napsal(a):

Jo - ale jak to naučit někoho, kdo prostě zralý není a nikdy nebude, aby se neustále neutápěl v pocitu, že celý svět je proti němu - nelze :(

Takže proč ho to učit?
Pak nezbývá než: Jen ho nechte, ať se bojí :jojo:

Chudera smutnáholka.... připomínám: Odešel a bolí to

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jo - ale jak to naučit někoho, kdo prostě zralý není a nikdy nebude, aby se neustále neutápěl v pocitu, že celý svět je proti němu - nelze :(

Takže proč ho to učit?
Pak nezbývá než: Jen ho nechte, ať se bojí :jojo:

myslím tím, když si přijde pro radu - viz moje vlákno narušené děti s babičkou - už nevím, co s ní má dělat - vyzkoušla jsem všechno :dumbom:

Slavek17 napsal(a):

Klarka.S napsal(a):

Slávku, to, co jsi napsal, je hrozně silné.... proč si ale představuju spíš, jak muselo být strašně těžko tomu muži?

To nevím... asi že na něm tak visela?
:dumbom:
Víš - my měli spíš strach, zda ji nezabije... on jí chvílemi dal facku... i v tom voze se dost hodně šťouchali...
Nebylo nám moc dobře - já s rukou na mobilu... už jsem vážně chtěl volat policii...
Oddechli jsme si, když odjel a ona to přežila... snad jen s úrazem na duši... možná nějakou tou modřinou na paži...

ještě si Kláro myslíš, že mu muselo být těžko :rolleyes:

Každému, na kom visí balvan, je těžko

:offtopic:

Souhlas s Pan.

Vlastních plánů se nikdo bát ani nemusí. Toho čeho se bojíme jsou cizí plány, které nám někdo podsouvá.

Jinak otázce, zda bolí láska? Dle mého nikoliv. Láska je pozitivní vlastnost a nemůže bolet. Stejně tak jako horké nemůže studit. To, co bolím, je něco jiného. Bolí nás strach.

Prosím, ještě pro mne s těmi plány, že vlastních se člověk nebojí. Polopaticky. Nějak mi to poslední dobou nespíná, tak se omlouvám.
Naskočila mě vzpomínka s bývalým.
Chtěl vždy děti, já jsem otálela 5 let, rozmýšlela se a byla ta špatná já, že tak dlouho váhám. Pak jsem se tedy i já rozhodla, že ano. S bývalým jsme byli spolu u lékaře ohledně prekoncepční péče. Za dva měsíce si našel jinou holku a řekl, že mi stejně nevěří, že ty děti chci a že to byl odemne jen manévr :rolleyes: :rolleyes: ?
Takže jeho plány se měly plnit a pak se zalekl? Je k tomu vysvětlení?

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

To s tím zaleknutím se vlastních plánů jsem v tomhle vlákně zmínila první já a taky o tom přemýšlím. Rozumím tomu co píše Pan tak nějak obecně, ale pořád si myslím, že moje zkušenost byla jiná. Nemám pocit, že bych svýmu chlapovi něco podsouvala. To,co se plánovalo jsme chtěli oba a ve spoustě případů s tím přišel první on. On přišel první s tím,že si mě chce vzít, jeho nápad byl vymýšlet jména pro naše děti, on chtěl stavět. Pak se najednou zalekl, myslel si, že je vyřízený, že už ho čeká jenom práce, hypotéka, děti, odpovědnost a šel si teda ještě něco užít.

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Chtěla. Ale nemyslím si, že jsem na něho tlačila. Tyhle plány vznikaly postupem času jak se vyvíjel náš vztah a přítel byl ten, kdo hodně plánoval naší budoucnost. Navíc si celou dobu našeho vztahu pochvaloval, jak se náš vztah vyvíjí přirozeně a bez tlaku a taky si pochvaloval, že má se mnou dostatek volnosti a svobody.

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Kaliku, zda se ptáš mě, tak ne. Naopak já jsem byla dost realista a bála jsem se, jak to všechno uživíme s hypotékou atd. Přítel byl trochu bohém. A často mi opakoval, že já jsem ta brzda. Když mohl být u cíle, odešel. A to je to co jsem dosud nepochopila.

Klubko napsal(a):

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Kaliku, zda se ptáš mě, tak ne. Naopak já jsem byla dost realista a bála jsem se, jak to všechno uživíme s hypotékou atd. Přítel byl trochu bohém. A často mi opakoval, že já jsem ta brzda. Když mohl být u cíle, odešel. A to je to co jsem dosud nepochopila.

Já jsem taky přítele musela taky občas brzdit. On chtěl kupovat pozemek, stavět, dělat dítě....já jsem chtěla taky,ale postupně a ne hned, abysme měli na všechno peníze. Taky mi občas vyčítal, že mu bráním v plánech a že ho dostatenčně nepodporuju. Nebránila jsem mu - jenom jsem se snažila to vidět reálně, nejsem do všeho tak hr. Prostě mi přišlo, že je do všeho nadšenej a chce to a tak mě to jeho "zaleknutí" opravdu hodně překvapilo.

taky si pochvaloval, že má se mnou dostatek volnosti a svobody... Když mohl být u cíle, odešel
Možná proto, že dosažení cíle by ho o tu volnost připravilo. Jestli je trochu bohém, asi mu víc vyhovujou vzdušné zámky, než skutečný život - ten se staví hůř.

Klubko napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

Nevím, prošla jsem něčím podobným, když začalo "jít do tuhého" u nás, tak taky vycouval (4 měsíce poté co ON básnil o svatbě)... Prý to začalo být až moc vážné (po 4 letech :D) A s tou další si to stejně nakonec všechno co "nechtěl" pořídil - do roka od seznámení barák na hypo a do dvou baby na cestě :D

Viděli jsme se asi po roce a půl po rozchodu, tak z něj vylezlo, že ten náš vztah ty poslední měsíce nějak už nebyl to ono co chtěl...

Hele, lidi, taky jste si všimli, že smutnáholka napsala svůj příspěvek.... a víc se neukázala? :co:

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

Souhlas. Neobvinoval bych se.

PS: co tvá kočka? Snědla všechny vánoční granule? Doufám, že ji po nich neslezla srst :-)

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nicolas napsal(a):

PS: co tvá kočka? Snědla všechny vánoční granule? Doufám, že ji po nich neslezla srst :-)

PS: Dvě kočky :D Ty srdíčka jsou spíš pamlsky, takže dávkuju s citem, ještě trochu zbylo ;)

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

A proč vlastně tak prahneš po tom, aby toho litoval ? Pokud mu neumíš dát to, co potřebuje, přej mu to, ať to najde někde jinde.
Dokud si budeš v sobě pěstovat naději, že se vrátí, bolesti se nezbavíš.
A i kdyby se vrátil a tys mu to umožnila, budeš žít celý život se strachem, že to někdy udělá znovu a on s vědomím, že když od tebe kdykoli odejde, vždycky má cestu zpět volnou.

Udělej tlustou čáru a řekni si - nechce mě pro založení rodiny - jeho smůla

Smutná holko, ty to vidíš jinak než on. Znám chlápka, co má čtvrtý dítě se třetí ženou. Já znala tu první, rodina ho dusila...našel si milenku, udělal jí dítě a když odešla, chtěl se vrátit k  manželce. Ta ho poslala kamsi, tak si našel další, udělal jí další dítě.
No, možná tohle celou dobu chtěl. Každopádně nechodí po světě a neříká, bože, to jsem udělal chybu.
To si můžu myslet já, jeho první, druhá žena, jeho přátelé.. Současná partnerka to vidí taky jinak. A co si myslí on, čert ví.
Třeba je spokojenej. Že něco nevyhovuje mě, neznamená, že to nevyhovuje nikomu.
Nech všemu volný průběh, přej svému bývalému jen to dobré a tebe si to dobré najde taky. :)

Pandorraa napsal(a):

Mirad napsal(a):

KALIK napsal(a):

Další otázka: Může láska bolet?

máš rád své rodiče? když jeden z nich odejde (ne že bych ti to přál) bude tě to bolet? co tě bude bolet ego? láska má různé podoby... může bolet, může tě udělat štastným, může tě posilovat, oslabovat může cokoliv....  asi záleží i na tom co ji člověk dovolí

Ano, bude tě bolet TVÉ ego, budeš plakat sama nad sebou, nikolivěk nad těmi,kteří odešli.
To je jen tvá iluze.
Vždyť ty přeci nevíš, kam a proč šli. Jediné co víš, je to, že ti budou chybět.
Jediné, co v tu chvíli nevíš, je fakt, že jejich LÁSKA tu s tebou vždy zůstává.
Až ti to dojde, bolet pomine.
Tu nezpůsobuje Láska, stejně tak jako ona tě neoslabuje, oslabuje tě jen tvůj Strach, že kolem tebe žádná Láska není. Ale ona tam vždycky je, takže tě vždycky posiluje, abys to přežila.
Jen pokud ty sama ji odmítneš, odejde a ty to prostě nepřežiješ.

Tak toto si vytisknu. Jesli je to tak, nějak jsem to tušila a věděla, ale těď jsi mi doplnila pár kousků v mé chybějící mozaice. Děkuju.
Vlastně pak je to jen lítost sama nad sebou. ..že tady někdo nebude, že tady budu sama....tedy lituji sebe..
Toto je ohromný posun věci, úhel o 180° jinde. Tohle si tak dokázat vštípit do mozku a zautomatizovat, tak jsem z toho (všeho)navždy - venku.

Zřejmě to uměli naši předkové, třeba i jiných kultur, když oslavovali mrtvé..atd

Smutná, jestli čteš, tak tento Pandořin příspěvek je odpovědí na tvoji otázku, smutek a starosti...i nás všech ostatních

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady ....  stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu...

Ó jak ti rozumím... Sám za sebe ale mohu zodpovědně říci, co bylo mou největší chybou...
Že jsem nechtěl vzít na vědomí hlavní důvod - že ten druhý (=bývalka) chtěla ode mne pryč - proto ona nehledala chyby na své straně!
Ona chtěla opravdu jen pryč, pryč ode mne! Už vůbec nechtěla slyšet něco o nějakých chybách...

Jo - je neuvěřitelně těžké to připustit.
:(

Asi jsem taky měla napsat, že se mnou si začal po odchodu od manželky s dcerou po 13iletém manželství, ze kterého několikrát odešel k jiné,ale pak se zase vrátil. Bývalá žena ho vždycky vzala zpátky. Taky jsem měla vidět, že se pořádně nezajímal o dceru. 3 telefony za měsíc tátu nenahradí.
Na moje návrhy na výlety s ní, mi bylo vždy řečeno, že to není moje věc. Byli mu přednější kamarádi a vlastní zábava.
Vlastně to z mojí strany ze začátku snad ani nebyla láska. Znala jsem ho odmala a věděla jsem, že to neměl lehký. A uvěřila jsem jeho řečem o nešťasném manželství. On se strašně snažil, ale jeho bývalá byla nepořádná, nevařila atd.atd. Myslela jsem, že bude rád, že má konečně "domov", ale bohužel jsem se spletla. Brzo se mu to omrzelo.Obyčejný život už ho nebavil, natož si ještě pořídit dítě  a nemít pak dost času na svoji zábavu a taky peníze by už nebyli jen pro jeho potřeby.
Já to všechno vím, že je dobře, že je pryč. Já bych to nikdy takhle rozseknout nedokázala. Ale stejně ten pocit opuštěnosti a strachu ze samoty ve mně ještě zůstává.

No vidíš - když člověk potlačí emoce a začne nazývat věci pravými jmény, hned je to lepší, že

Neměj strach ze samoty. Zkus ji vnímat, prožít si ji. Teprve, když si to zkusíš, zjistíš, že ti nijak neublíží a přestaneš se jí bát. Možná ti přinese i něco pozitivního - ten klid, čas a svobodu na přemýšlení, přemítání........ nauč se být ráda sama se sebou, naslouchat si a dělat si radost - sama sobě

Hodně lidí skáče ze vztahu do vztahu, o kterém často už od začátku i ví, že není ideální, to vše jen proto, že má strach ze samoty. A protože to dělá a samotu vlastně, díky tomu, nikdy nezažil, ten strach má pořád - neměl  příležitost si vyzkoušet, jaké to vlastně je, být sám - bojí se něčeho, co nikdy nezažil a přitom ani nezkusil, jestli by se mu to třeba nakonec i nelíbilo

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

A načo by ti to bolo? Späť sa už nič nevráti a keby ste boli nešťastní obaja, tak celý rozhcod by - ehm - tak trochu stratil zmysel, nie?

smutna holka napsal(a):

... Dostala jsem k vánocům dárek v podobě odchodu přítele ze dne na den...

Vím, jaké to je... Bývalka (to ještě jsme byli svoji) mi udělala něco podobného asi rok před podáním žádosti o rozvod..
Sebrala se (i s našima dvěma dětma) a šli vánoce slavit k jejím rodičům - mně víceméně zakázali "je tam otravovat".
:dumbom:

Dnes mám opravdovou partnerku. - Byl to rozhodně kvalitativní posun k lepšímu ! ... :supr: :jojo:
... jen ty děti se ke mně staví zády... No, ale to je zas jiná kapitola!

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš :)
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

smutna holka napsal(a):

Asi jsem taky měla napsat, že se mnou si začal po odchodu od manželky s dcerou po 13iletém manželství, ze kterého několikrát odešel k jiné,ale pak se zase vrátil. Bývalá žena ho vždycky vzala zpátky. Taky jsem měla vidět, že se pořádně nezajímal o dceru. 3 telefony za měsíc tátu nenahradí.
Na moje návrhy na výlety s ní, mi bylo vždy řečeno, že to není moje věc. Byli mu přednější kamarádi a vlastní zábava.
Vlastně to z mojí strany ze začátku snad ani nebyla láska. Znala jsem ho odmala a věděla jsem, že to neměl lehký. A uvěřila jsem jeho řečem o nešťasném manželství. On se strašně snažil, ale jeho bývalá byla nepořádná, nevařila atd.atd. Myslela jsem, že bude rád, že má konečně "domov", ale bohužel jsem se spletla. Brzo se mu to omrzelo.Obyčejný život už ho nebavil, natož si ještě pořídit dítě  a nemít pak dost času na svoji zábavu a taky peníze by už nebyli jen pro jeho potřeby.
Já to všechno vím, že je dobře, že je pryč. Já bych to nikdy takhle rozseknout nedokázala. Ale stejně ten pocit opuštěnosti a strachu ze samoty ve mně ještě zůstává.

tak to buď za jeho odchod ráda :par:

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš :)
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Nikolas asi nebude ten opuštěnej, ale asi ten co odchází,že ?
Nebo mi to z jeho "pozitivních"poznámek jen připadá ?

Klubko napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

Klubi, má ten muž s novou partnerkou děti?
Pokud ne, pak to byla opravdu jen výmluva a zdrhnul.
Pokud ano, nejspíš opravdu zachytil tvou "nejistotu", to jak se jeho plány staly tvými a to nejspíš nechtěl.....

macík* napsal(a):

To s tím zaleknutím se vlastních plánů jsem v tomhle vlákně zmínila první já a taky o tom přemýšlím. Rozumím tomu co píše Pan tak nějak obecně, ale pořád si myslím, že moje zkušenost byla jiná. Nemám pocit, že bych svýmu chlapovi něco podsouvala. To,co se plánovalo jsme chtěli oba a ve spoustě případů s tím přišel první on. On přišel první s tím,že si mě chce vzít, jeho nápad byl vymýšlet jména pro naše děti, on chtěl stavět. Pak se najednou zalekl, myslel si, že je vyřízený, že už ho čeká jenom práce, hypotéka, děti, odpovědnost a šel si teda ještě něco užít.

Maci, to je ale tvoje interpertace....
LIdé spolu ale dokáží komunikovat nejen na VĚDOMÉ, ale i na PODVĚDOMÉ úrovni.
Člověk může plánovat a zároveň vyhodnocovat své plány..a pokud jde o "párové plánování", ve hře jsou vždy obě energie...

Klubko napsal(a):

KALIK napsal(a):

A ty si nechtěla děti, jména pro dětičky, barák, ... ? Necítil z tvé strany trochu tlak?

Kaliku, zda se ptáš mě, tak ne. Naopak já jsem byla dost realista a bála jsem se, jak to všechno uživíme s hypotékou atd. Přítel byl trochu bohém. A často mi opakoval, že já jsem ta brzda. Když mohl být u cíle, odešel. A to je to co jsem dosud nepochopila.

Dospěl.
Zodpovědnost, kterou jsi do té doby brala na sebe stoprocentně všechnu pouze ty, se najednou přesunula i na něho...

smutna holka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš :)
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Nikolas asi nebude ten opuštěnej, ale asi ten co odchází,že ?
Nebo mi to z jeho "pozitivních"poznámek jen připadá ?

jen ti to připadá ;)

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť. :jojo:

Selima napsal(a):

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť. :jojo:

Když pro mně to byla taková jobovka. Všechno bylo celkem v pořádku a najednou ti člověk, o kterým sis myslela, že už je na celej život,
převrátí ze dne na den život naruby.Nějak to pořád nedokážu, nebo spíš nechci,pochopit.

nikdy není nikdo na celej život...ale na to přijde spousta lidí až časem...

Zažila som to, paradoxne sa vzťah začal rúcať vo chvíli, keď som(po NIEKOĽKÝCH ROKOCH) začala veriť, že by to mohlo byť na celý život

smutna holka napsal(a):

Selima napsal(a):

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť. :jojo:

Když pro mně to byla taková jobovka. Všechno bylo celkem v pořádku a najednou ti člověk, o kterým sis myslela, že už je na celej život,
převrátí ze dne na den život naruby.Nějak to pořád nedokážu, nebo spíš nechci,pochopit.

takových nás tu je, kterým ten druhý ze dne na den převrátil život naruby. taky jsme nedokázali a nechtěli pochopit, ale ve finále ti stejně nezbyde, než se s celou situací srovnat, co už.

Nevím co ti poradili jiní, je toho tolik a já všechno nečetla :) ale z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší na cokoliv co člověka trápí, je zabavit se něčím, buď školou, koníčkama, prací, výletama s přáteli. Hlavně se nezavřít doma a nešťourat se v tom, co by kdyby a kdo má na tom větší podíl viny atd :jojo:
A říct si, že se prostě stalo, změnit se to nedá, aspoň budeš o zkušenost silnější a moudřejší. A buď ráda, že se prostě zvednul a odešel ze dne na den, jak říkáš. vím, že teď to zní nelogicky, ale je to menší trápení, než kdybyste oba zůstávali v pomalu umírajícím vtahu.
A kup si něco pro radost, to taky pomáhá :supr:

Tari napsal(a):

Nevím co ti poradili jiní, je toho tolik a já všechno nečetla :) ale z vlastní zkušenosti vím, že nejlepší na cokoliv co člověka trápí, je zabavit se něčím, buď školou, koníčkama, prací, výletama s přáteli. Hlavně se nezavřít doma a nešťourat se v tom, co by kdyby a kdo má na tom větší podíl viny atd :jojo:
A říct si, že se prostě stalo, změnit se to nedá, aspoň budeš o zkušenost silnější a moudřejší. A buď ráda, že se prostě zvednul a odešel ze dne na den, jak říkáš. vím, že teď to zní nelogicky, ale je to menší trápení, než kdybyste oba zůstávali v pomalu umírajícím vtahu.
A kup si něco pro radost, to taky pomáhá :supr:

Jsem teď po operaci achylovky,takže doma ležím se sádrou a čumím do stropu.A kamarády máme bohužel společný, takže kam jdou oni, je i on.
A já nemám zatím sílu, dívat se na to, jak se báječně baví a všichni mu ty jeho řeči o tom, jak odešel jen proto, aby mi dal šanci ,žerou.
Nebo se tak alespoň tváří. Nikdo mu neřekne, že je lhář, že to udělal pro svoje dobro a já mu stála v cestě. Tu ,která mně nahradila znám.
Je to taková veselá, každej víkend našrot bezva holka, ke všemu ještě vdaná. Ale je to holt nový, takže zajímavý.

tak místo do stropy čuč radši na telku :)  a to nemáš žádnou svou kamarádku, tvoji vlastní?

oprava: do stropu.
omlouvám se, nějak dneska neovládám prsty :)

Tari napsal(a):

oprava: do stropu.
omlouvám se, nějak dneska neovládám prsty :)

Ale jo, mám, ale zrovna ona má roční dvojčata, takže tam teď nějak nerada jezdím, protože mi to vždycky připomene právě to, že odešel, protože se mnou nechtěl mít děti. Na začátku plánoval právě dvojčata, ještě na jaře dítě chtěl.

Z toho bych strach neměla, že mu báchorku o tom, jak ti nechtěl stát v cestě, někdo baští - je tak strašně průhledná, až je to směšné. Prostě pocítil závan povinností, tak zdrhl. Buď ráda, že ti uvolnil cestu - potkáš  někoho, pro koho bude pocta, mít děti zrovna s tebou
A vůbec - už se nelituj - polituj jeho, že přišel o tak úžasnou holku

mashanka napsal(a):

Z toho bych strach neměla, že mu báchorku o tom, jak ti nechtěl stát v cestě, někdo baští - je tak strašně průhledná, až je to směšné. Prostě pocítil závan povinností, tak zdrhl. Buď ráda, že ti uvolnil cestu - potkáš  někoho, pro koho bude pocta, mít děti zrovna s tebou
A vůbec - už se nelituj - polituj jeho, že přišel o tak úžasnou holku

Děkuji za pohlazení na duši (za tu úžasnou holku).
Je milý od vás všech (vlastně úplně cizích licí-omlouvám se za ty CIZÍ) cítit podporu v situaci, do který jsem se dostala vlatní vinou (nebo blbostí?).
Měla jsem to vidět dřív,jak se choval, ještě se svojí bývalou, ale myslela jsem si, já naivní jelítko, že ho dokážu změnit. Že už se snad vybláznil
a bude se chtít usadit. Ale chlapy kolem 4O si asi potřebujou dokázat,že na to mají a když se najde nějaká "obdivovatelka", tak je vymalováno.
Doufám, že si narazí čumák. A taky doufám, že kdyby se NÁHODOU chtěl po užití si volnosti vrátit, že už budu dost silná na to, poslat ho do pr...
Asi by to pro mně bylo zadostiučinění. Ale to už asi píšu pohádky.

Pandorraa napsal(a):

Klubko napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Klubí, v tomhle případě mi spíše přijde, že našel první výmluvu, která byla po ruce, že to s tebou a tvým rozhodnutím nemělo nic společného...

No já klasicky hledala chybu v sobě, že? Jak jinak.
Okolí mě zase říkalo, že se asi leknul a normálně zdrhl.
Nevím.

Klubi, má ten muž s novou partnerkou děti?
Pokud ne, pak to byla opravdu jen výmluva a zdrhnul.
Pokud ano, nejspíš opravdu zachytil tvou "nejistotu", to jak se jeho plány staly tvými a to nejspíš nechtěl.....

Nemá.

To je to tak těžké, oprostit se od touhy po mstě a prostě mu přát, aby byl šťastný ?
Když to dokážeš, osvobodíš sebe - od zášti. Teprve pak budeš svobodná, až ti bude úplně jedno, co si myslí, nemyslí, co by chtěl..... věř mi - zášť a touha po pomstě tě zotročuje

PPavlaa napsal(a):

Nicolas napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Ahoj všichni, smutná holka tady pořád je a čte vaše příběhy i rady, jen je tady nová a nevěděla, jak se sem zadávají další "příspěvky".
Někteří mne upřímně vyděsili. Pokud "vystřízlivění" z bolesti a smutku někdy trvá i polovinu společného života, tak se v tom budu plácat
2 roky. No těbůch. Přestože už jsem snad pochopila, že by ten jeho odchod jednou stejně přišel, stejně pořád doufám, že si alespoň
uvědomí, že udělal chybu. Asi jsem naivní, co ?

1. čteš selektivně (což je v tvém stavu tak nějak normální..), srovnání se nemusí být nutně polovina času, kdy jste byly ve vztahu. Může to být rychlejší. Přečti si ještě jednou Majkafu. Pak Kalika a pak Pandoru.

3. ano, jsi naivní. Druhé lidské bytosti mají svou svobodnou vůli. Doufat sice můžeš (otázka je, k čemu by ti to bylo), ale pokud pánovi s tebou nebylo dobře, tak rozhodně chybu neudělal. I za předpokladu, že mu to se současnou slečnou nevyjde či zůstane do své smrti sám.

Nico ty se tak hezky čteš :)
jen by mě zajímalo, jestli i ty počítáš s možností, že budeš třeba zasejc vyměněn, protože slečně s tebou nebude dobře.
Jestli to budeš brát s takovým nadhledem jak to píšeš, nebo budeš zase v pytli jako kdysi ...

Já se hezky nejen čtu :-) Ale taktéž se hezky líbám, jsem příjemný na omak a neméně hezky se posílám i do pr. :-))

Teď vážně. Musí být každému samozřejmé, že když píšu "čteš selektivně a je to normální", tak také čtu selektivně. Protože to je vlastnost téměř každé individuální osoby.
Když píšu, "ano, jsi naivní, protějšek chybu neudělal a už vůbec nemá důvod ji nějak uznat" a "druhé lidské bytosti - partneři - mají svobodnou vůli", tak tím vyjadřuji víru v princip. A princip samozřejmě platí i pro mě, tudíž počítám i s možností, že budu vyměněn, protože slečně či všem mým budoucím slečnám se mnou nebude dobře.

Nepíšu s nadhledem, ale s mírným vhledem. To je rozdíl. Vhledu mohu (někdy) dosáhnout i tím, že si prožiji zážitek "býti v pytli". Nezpochybňuji ničí bolest a nikdy jsem to tuším nedělal. Naopak s pravidelností opakuji, že bolet to kur.va bude v každém případě. Ale zároveň říkám, že je velmi nepravděpodobné, že ta bolest odejde díky tomu, když si opakujeme rčení "pro jedno kvítí slunce nesvítí" a pod.
To znamená, že budu-li opět v pytli, budu díky předchozímu zážitku mít větší vhled. Což neznamená nutně, že bolest může být menší. Dokonce může být mnohem intenzivnější. To nikdo nevíme. Ale budu ji vnímat JINAK. Například právě proto, že jsem se naučil bolest vůbec vyjádřit a nedržet ji celou uzamknutou v sobě. Takže dříve jsem byl v pytli = ve tmě tmoucí a obviňoval jsem ex, sebe a upínal jsem se k nefungujícím rčením typu "však bude dobře". A očekával jsem, že ten zavázaný pytel musí někdo jiný rozvázat a osvobodit mě. Teď už v takovém pytli být nemůžu, protože, když jsem v nějakých sra.čkách a úzkostech, tak vím, že můžu požádat o pomocnou ruku, ale že se mohu rozvázat jen já sám. A že na tom nic špatného není, říct a přiznat (si sám sobě), že mám nějakou bolest. A co vím celkem bezpečně, tak rozhodně to nebudu vnímat tak, že by jakákoli partnerka udělala chybu, když by odešla proto, že jí se mnou nebylo dobře.

Selima napsal(a):

Zažila som to, paradoxne sa vzťah začal rúcať vo chvíli, keď som(po NIEKOĽKÝCH ROKOCH) začala veriť, že by to mohlo byť na celý život

Tak pod to se můžu i více, než podepsat. Dlouho jsem bral vztah trochu s nadhledem, po zkušenostech co jsem měl. A jak jsem začal věřit, že by to mohlo být jinak, tak jsem byl rychle vyveden z omylu....  člověk někdy žasne Selimo, jak jsou všechny ty vztahy podobné :)

smutna holka napsal(a):

Selima napsal(a):

Smutná holka, myslím, že väčšina ľudí po 30 už zažila v podstate oboje - a ani z jednej pozície to nie je nič moc. Ale dá sa to prežiť a dá sa z toho trebárs aj poučiť a niečo vyťažiť. Skôr ľutujem tých, čo ešte žiadne rozhcod nezažili, lebo pr enich to musí byť strašný záhul. Pri každom ďalšom už je jasné, že nejde o život a že sa s tým dá žiť. :jojo:

Když pro mně to byla taková jobovka. Všechno bylo celkem v pořádku a najednou ti člověk, o kterým sis myslela, že už je na celej život,
převrátí ze dne na den život naruby.Nějak to pořád nedokážu, nebo spíš nechci,pochopit.

A teď si smutná vem, že je to tak ve všech oblastech našeho života, nejen s partnerem.....myslím ztráta těchto ILUZí. Pokud se nad tím trochu zamyslíš, tak ti to zkazí náladu stejně tak , jako mně...

Práci - tu máme "jistou", manželství "funkční", děti "zdravé", bydlení "bez problémů" atd, inkasa "krytá", dovolenou "zajištěnou" atd., atd...

Když jsem si uvědomila, že všechno, co si v životě vytvoříme v mysli - ty naše představy - o životě, vztazích, práci, dětech...atd, že se vším tak nějak "počítáme" a najednou se nám začne hroutit svět - př. manžel má milenku, dítě propadá, pes onemocněl, nabourala jsem auto, a zřejmě přijdu o práci. To je co?  A není to nic vyjímečného ..obzvláště dnes...žeano...

Když mi poprvé v životě došlo, že pokud se mi toto stane (nebo něco ještě roztomilejšího - nebo i jen něco z toho...), tak vina jsem pouze já, a jenom já - a to tím, že jsem si vytvořila ILUZE. A pokud mě něco bolí, tak jen to, že jsem o ty iluze přišla.

Nebudu psát, že je to správně, nebo chytře, že to tak má být, že tzo někde někdo napsal.. atd, a že si to musíme uvědomit...atd.... upřímně - byla jsem z toho dost v šoku a musela jsem se promptně prokysličit a prodýchat nebo by se mi ucpaly koronárky :D (možná teda...). Od té doby se s tímto faktem smiřuju (léta) a den po dni ho pomalu stravuju. ... a snažím se poctivě na ničem nelpět.. ...a to budu zcela jistě trávit a zpracovávat až do své smrti....:)

Tím jsem ti Smutná vlastně chtěla  říct, že to tak, jak píšeš, prostě je.

mashanka napsal(a):

To je to tak těžké, oprostit se od touhy po mstě a prostě mu přát, aby byl šťastný ?
Když to dokážeš, osvobodíš sebe - od zášti. Teprve pak budeš svobodná, až ti bude úplně jedno, co si myslí, nemyslí, co by chtěl..... věř mi - zášť a touha po pomstě tě zotročuje

Jsem teda zlá mrcha, když mu to jeho "štěstíčko"nepřeju? Všem našim společným známým vykládá, že odešel, protože jsem psychicky nevyrovnaná
a dítě bych ani nedokázala vychovat. Stále mně srovnával se svojí bývalou ženou. Teď, sotva měsíc po rozchodu už se ukazuje s novou přítelkyní,
se kterou mě už asi čtvrt roku podváděl. Z toho se snad ani nedá radostně skákat metr vysoko.
Už bych ho nechtěla zpátky, ale bolí mě, že člověk, který byl tak dlouhou dobu nejbližším člověkem, se zachoval a stále ještě chová tak podrazácky.
Jen aby nebyla vina na jeho straně.

Tak jsem to nemyslela, že bys byla zlá mrcha, jen jsem ti chtěla říct, že lidi, kteří se podobným způsobem chovají, jsou k politování - proč to dělají ? Přece proto, že sami se sebou mají nějaký problém a potřebují ho před světem ospravedlnit.
Dokud  ti bude vadit, co o tobě říká, dokud ti bude záležet na tom, aby tě všichni měli za tu kladnou nebo za oběť  a budeš mít tendenci ospravedlňovat sebe, děláš vlastně to samé. I když o něm žádné hnusy nezozhlašuješ  a máš je jen v sobě - je to stejné.

Prostě se nad to povznes, jeho polituj, odpusť mu a začni žít svůj svobodný život s tím, že jsi taková jaká jsi a přesně taková určitě budeš někomu vyhovovat.

Jinak, pokud ti přátelé jsou vaši společní, rozhodně vás oba znají a jsou schopni situaci vyhodnotit . Určitě bych se nebála, že cokoli jim nakuká, tomu budou slepě věřit - už dávno každý z nich má na každého z vás nějaký svůj názor, který těžko něco ovlivní

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je to tak těžké, oprostit se od touhy po mstě a prostě mu přát, aby byl šťastný ?
Když to dokážeš, osvobodíš sebe - od zášti. Teprve pak budeš svobodná, až ti bude úplně jedno, co si myslí, nemyslí, co by chtěl..... věř mi - zášť a touha po pomstě tě zotročuje

Jsem teda zlá mrcha, když mu to jeho "štěstíčko"nepřeju? Všem našim společným známým vykládá, že odešel, protože jsem psychicky nevyrovnaná
a dítě bych ani nedokázala vychovat. Stále mně srovnával se svojí bývalou ženou. Teď, sotva měsíc po rozchodu už se ukazuje s novou přítelkyní,
se kterou mě už asi čtvrt roku podváděl. Z toho se snad ani nedá radostně skákat metr vysoko.
Už bych ho nechtěla zpátky, ale bolí mě, že člověk, který byl tak dlouhou dobu nejbližším člověkem, se zachoval a stále ještě chová tak podrazácky.
Jen aby nebyla vina na jeho straně.

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít :usch:
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

PPavlaa napsal(a):

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je to tak těžké, oprostit se od touhy po mstě a prostě mu přát, aby byl šťastný ?
Když to dokážeš, osvobodíš sebe - od zášti. Teprve pak budeš svobodná, až ti bude úplně jedno, co si myslí, nemyslí, co by chtěl..... věř mi - zášť a touha po pomstě tě zotročuje

Jsem teda zlá mrcha, když mu to jeho "štěstíčko"nepřeju? Všem našim společným známým vykládá, že odešel, protože jsem psychicky nevyrovnaná
a dítě bych ani nedokázala vychovat. Stále mně srovnával se svojí bývalou ženou. Teď, sotva měsíc po rozchodu už se ukazuje s novou přítelkyní,
se kterou mě už asi čtvrt roku podváděl. Z toho se snad ani nedá radostně skákat metr vysoko.
Už bych ho nechtěla zpátky, ale bolí mě, že člověk, který byl tak dlouhou dobu nejbližším člověkem, se zachoval a stále ještě chová tak podrazácky.
Jen aby nebyla vina na jeho straně.

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít :usch:
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

Kdybych ho alespoň dokázala nenávidět, za to, jak se zachoval.Jak rychle mně vyměnil za jinou, která mu konečně dá to, co všechny předtím
nedokázaly- nevím co by to asi měĺo být.Když se od společných "kamarádů" dozvídám, jak si plánují budoucnost, která je naprosto totožná s tou, co plánoval se mnou před půl rokem. Nedokážu se nad to povznést, nemyslet na to. Je to všechno pořád hrozně čerstvý a bolestivý a srdcervoucí.
Žeru prášky na nervy a na spaní a přesto se mi o něm každou noc zdá. Bojím se vrátit do bytu, kde mi ho všechno připomíná.
Jak z toho ven ? Je to už měsíc a půl po jeho odchodu a já jsem pořád stejně na dně.

i nenávist je emoce - ty se musíš oprostit od všech emocí, které se ho týkají, aby zbyla jen lhostejnost

mashanka napsal(a):

i nenávist je emoce - ty se musíš oprostit od všech emocí, které se ho týkají, aby zbyla jen lhostejnost

Ale jak se mám oprostit všech emocí ?
Je na to nějakej recept nebo zaklínadlo?

jakékoli, které si vymyslíš, když přesvědčíš sama sebe, že bude fungovat.

Zkus třeba napsat na papír verdikt : Od dnešního dne je mi ..... u zadku, nezajímá mě nic, co se ho týká, co říká.................................................................. napiš cokoli dle libosti a pak si ten papír třeba založ do památníku

Nebo napiš jen jeho jméno a potom ten papír spal a s ním všechny své emoce


Zní to jako ptákoviny, ale je to všechno opravdu jen o tvé psychice - funguje cokoli, pro co se rozhodneš, že fungovat bude

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

i nenávist je emoce - ty se musíš oprostit od všech emocí, které se ho týkají, aby zbyla jen lhostejnost

Ale jak se mám oprostit všech emocí ?
Je na to nějakej recept nebo zaklínadlo?

Ahoj smutná holko, na tohle je opravdu nejlepší čas. Já se kvůli ex taky trápila dost dlouho. Pak jsme se na něj dozvěděla jednu nemilou věc, kterou jsem už stejně tušila a teprve TO mi pomohlo se odrazit.
Držím palce :pussa:
S.

smutna holka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

smutna holka napsal(a):

Jsem teda zlá mrcha, když mu to jeho "štěstíčko"nepřeju? Všem našim společným známým vykládá, že odešel, protože jsem psychicky nevyrovnaná
a dítě bych ani nedokázala vychovat. Stále mně srovnával se svojí bývalou ženou. Teď, sotva měsíc po rozchodu už se ukazuje s novou přítelkyní,
se kterou mě už asi čtvrt roku podváděl. Z toho se snad ani nedá radostně skákat metr vysoko.
Už bych ho nechtěla zpátky, ale bolí mě, že člověk, který byl tak dlouhou dobu nejbližším člověkem, se zachoval a stále ještě chová tak podrazácky.
Jen aby nebyla vina na jeho straně.

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít :usch:
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

Kdybych ho alespoň dokázala nenávidět, za to, jak se zachoval.Jak rychle mně vyměnil za jinou, která mu konečně dá to, co všechny předtím
nedokázaly- nevím co by to asi měĺo být.Když se od společných "kamarádů" dozvídám, jak si plánují budoucnost, která je naprosto totožná s tou, co plánoval se mnou před půl rokem. Nedokážu se nad to povznést, nemyslet na to. Je to všechno pořád hrozně čerstvý a bolestivý a srdcervoucí.
Žeru prášky na nervy a na spaní a přesto se mi o něm každou noc zdá. Bojím se vrátit do bytu, kde mi ho všechno připomíná.
Jak z toho ven ? Je to už měsíc a půl po jeho odchodu a já jsem pořád stejně na dně.

ale jdi, je to všechno fakt moc čerstvý, nejde to hodit za hlavu ze dne na den a nic necítit. ta bolest a hořkost, zklamání, tohle všechno ještě nějákej čas bude. ale den ode dne bude líp a líp, neboj. chce to opravdu jen ten čas, nic víc. všechny rány zahojí a bude dobře :par:

PPavlaa napsal(a):

smutna holka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

na tohle všechno se vyprdni, je to vůl. oni většinou ti, co odchází protože si našli někoho jiného mají plnou hubu těchto pomluv, aby okolí a možná i sami sobě dokázali, že oni prostě odejít museli, protože se s tím partnerem nedalo žít :usch:
někteří se holt po rozchodu chovají jako čuňata a shválně ubližují a kopnou si do tebe. poznala jsem to taky. ale ubližují do doby, dokud vidí, že ti to ubližuje. když mají pocit, že je a co dělají, říkají, máš na háku, dají s tím pokoj.
je to chudák, nic víc, ztrapňuje sám sebe.

Kdybych ho alespoň dokázala nenávidět, za to, jak se zachoval.Jak rychle mně vyměnil za jinou, která mu konečně dá to, co všechny předtím
nedokázaly- nevím co by to asi měĺo být.Když se od společných "kamarádů" dozvídám, jak si plánují budoucnost, která je naprosto totožná s tou, co plánoval se mnou před půl rokem. Nedokážu se nad to povznést, nemyslet na to. Je to všechno pořád hrozně čerstvý a bolestivý a srdcervoucí.
Žeru prášky na nervy a na spaní a přesto se mi o něm každou noc zdá. Bojím se vrátit do bytu, kde mi ho všechno připomíná.
Jak z toho ven ? Je to už měsíc a půl po jeho odchodu a já jsem pořád stejně na dně.

ale jdi, je to všechno fakt moc čerstvý, nejde to hodit za hlavu ze dne na den a nic necítit. ta bolest a hořkost, zklamání, tohle všechno ještě nějákej čas bude. ale den ode dne bude líp a líp, neboj. chce to opravdu jen ten čas, nic víc. všechny rány zahojí a bude dobře :par:

Nejradši bych  ten čas zaspala jako lední medvěď a vylezla až to přebojí.
Nemám vůbec chuť nic dělat. Důvod proč ráno vstávat z postele. Jsem momentálně po operaci achylovky, takže nechodím do práce,
takže mám spoustu času se v tom plácat.
Všechny kamarádky mají rodinu a děti. I když se tam můžu vypovídat, pořád jsem v tom sama.
Taky se bojím, že už nedokážu žádnýmu chlapovi věřit a budu všechny s rovnávat s ním, i když je to darebák.

jenže tohle celý prostě nejde obejít, přeskočit, nejde se tomu vyhnout. musíš si to odžít, odbolet. jen ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá. bohužel. ale bude dobře, noboj se :)

Zaspat to nejde. Musíš si to odbolet, jinak to neodezní a budeš to mít pořád v sobě. Dovol si ten smutek, šok, zklamání    prožít a procítit - vždyť se na to neumírá, jen je to nepříjemné období.

mashanka napsal(a):

Zaspat to nejde. Musíš si to odbolet, jinak to neodezní a budeš to mít pořád v sobě. Dovol si ten smutek, šok, zklamání    prožít a procítit - vždyť se na to neumírá, jen je to nepříjemné období.

Všichni mi radí, aťˇnejsem sama, ať jdu mezi lidi. Jenže všichni mý známý mají rodiny a děti.
A o to víc to bolí, o to víc pak cítím tu svoji samotu.
A ještě se mně na to každej ptá a lituje mně. A taky mně nezapomenou informovat, kde ho s tou novou viděli a co si plánujou a jak je spokojenej.
To mi je pak ještě hůř.

no, tak to je od nich děsně ohleduplný :usch:

Chápu tě, všechny jsme to zažily, ale já bych ti zase poradila, abys chvíli byla sama, pokud chceš. Můžeš si plakat co hrdlo ráčí, politovat se, a vyzkoušet, že samota není zase tak strašná a když člověk chce, může si jí užívat. Jde opravdu jen o to, jak se rozhodne. A kamarádky ? Nejbližší tvoje kamarádka jsi přece ty sama, tak zkus být sama se sebou.
Buď ráda, že ses zbavila neperspektivního kádru a nemusela pro to ani nic dělat ;)

Já vím, že to Nicolas nemá rád, ale čas všechno zahojí. Recept na urychlení léčení asi není. Mně se osvědčilo si zahrát na detektiva a dozvěděl jsem se takové věci, že mě to celkem rychle vyléčilo od nějakého litování se. Je to ale jen pro silné povahy a že víš, že se s tím srovnáš ;)

KALIK napsal(a):

Já vím, že to Nicolas nemá rád, ale čas všechno zahojí. Recept na urychlení léčení asi není. Mně se osvědčilo si zahrát na detektiva a dozvěděl jsem se takové věci, že mě to celkem rychle vyléčilo od nějakého litování se. Je to ale jen pro silné povahy a že víš, že se s tím srovnáš ;)

Já se, bohužel, dozvídám o sobě takové věci, že se nestačím divit a to si rozhodně na detektiva nehraju.
Nechápu, proč má chlap, kterej opustil holku,protože si našel jinou, potřebu tu bejvalou pomlouvat a vyprávět o ní lži.
Aby mi to udělal ještě těžší ?
Nerozumím tomu. Pokud jsem já zamilovaná, tak přeju štěstí i těm ostatním. A nebudu o nikom trousit nesmyslný lži.

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli má někdo zkušenost se seznamováním přes internet.
Poradí mi někdo ?

smutna holka napsal(a):

KALIK napsal(a):

Já vím, že to Nicolas nemá rád, ale čas všechno zahojí. Recept na urychlení léčení asi není. Mně se osvědčilo si zahrát na detektiva a dozvěděl jsem se takové věci, že mě to celkem rychle vyléčilo od nějakého litování se. Je to ale jen pro silné povahy a že víš, že se s tím srovnáš ;)

Já se, bohužel, dozvídám o sobě takové věci, že se nestačím divit a to si rozhodně na detektiva nehraju.
Nechápu, proč má chlap, kterej opustil holku,protože si našel jinou, potřebu tu bejvalou pomlouvat a vyprávět o ní lži Aby mi to udělal ještě těžší ?
Nerozumím tomu. Pokud jsem já zamilovaná, tak přeju štěstí i těm ostatním. A nebudu o nikom trousit nesmyslný lži.

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli má někdo zkušenost se seznamováním přes internet.
Poradí mi někdo ?

Proč pomlouvá? Aby to sobě ulehčil. ;) Asi to není zrovna vyzrálý jedinec, ale nechci pomlouvat :vissla:.

smutna holka napsal(a):

KALIK napsal(a):

Já vím, že to Nicolas nemá rád, ale čas všechno zahojí. Recept na urychlení léčení asi není. Mně se osvědčilo si zahrát na detektiva a dozvěděl jsem se takové věci, že mě to celkem rychle vyléčilo od nějakého litování se. Je to ale jen pro silné povahy a že víš, že se s tím srovnáš ;)

Já se, bohužel, dozvídám o sobě takové věci, že se nestačím divit a to si rozhodně na detektiva nehraju.
Nechápu, proč má chlap, kterej opustil holku,protože si našel jinou, potřebu tu bejvalou pomlouvat a vyprávět o ní lži.
Aby mi to udělal ještě těžší ?
Nerozumím tomu. Pokud jsem já zamilovaná, tak přeju štěstí i těm ostatním. A nebudu o nikom trousit nesmyslný lži.

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli má někdo zkušenost se seznamováním přes internet.
Poradí mi někdo ?

To záleží na tom, CO CHCEŠ. Ostatně, jako vždy.
Způsoby a cesty jsou podle toho, co chceš a co internetového seznamování očekáváš.

Tady jsem ti sepsal pár začátečnických rad.
http://nicolas007.blog.cz/0901/pravidla … ro-novacky
Pak se mrkni na příspěvky Blossom (tuším) na vláknu o internetových seznámeních.

PS: pokud nerozumíš tomu, že tvůj bývalý něco dělá a proč to dělá, není to jeho chyba. Navíc, když argumentuješ tím, že ty bys to takto nedělala, když bys byla zamilovaná. Jistě jsi si již všimla, že tvůj ex je uplne jiná osoba, než jsi ty. S jiným myšlením, pohnutkami, cíli, záměry...apod. Vím, že to je těžké. Jsi v období trefne nazvaném "PROČ". Proč mi to dělá, proč se tak chová, proč vlastně odešel, proč má potřebu pomlouvat...proč, proč, proč...Snad se časem posuneš do další fáze. Držím palce.

chceš se seznámit ? hledáš záplatu na srdíčko ?

Osobně radím se seznamováním počkat. Měla by sis dát čas a být chvíli sama se sebou, prožít se tím. Vytloukat klín klínem není správná cesta a navíc hrozí nebezpečí, že ve stavu, v jakém jsi, nebudeš pro muže přitažlivá (chtějí veselé a pohodové partnerky) a pošramotí ti to sebevědomí ještě víc. Záplata nepomůže a navíc není fér vůči případnému nápadníkovi, když nepůjdeš do vztahu "čistá"

smutna holka napsal(a):

KALIK napsal(a):

Já vím, že to Nicolas nemá rád, ale čas všechno zahojí. Recept na urychlení léčení asi není. Mně se osvědčilo si zahrát na detektiva a dozvěděl jsem se takové věci, že mě to celkem rychle vyléčilo od nějakého litování se. Je to ale jen pro silné povahy a že víš, že se s tím srovnáš ;)

Já se, bohužel, dozvídám o sobě takové věci, že se nestačím divit a to si rozhodně na detektiva nehraju.
Nechápu, proč má chlap, kterej opustil holku,protože si našel jinou, potřebu tu bejvalou pomlouvat a vyprávět o ní lži.
Aby mi to udělal ještě těžší ?
Nerozumím tomu. Pokud jsem já zamilovaná, tak přeju štěstí i těm ostatním. A nebudu o nikom trousit nesmyslný lži.

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli má někdo zkušenost se seznamováním přes internet.
Poradí mi někdo ?

Aby měl omluvenku ... sám před sebou .. před okolím ... to je přece jasný ...

smutna holka napsal(a):

Já se, bohužel, dozvídám o sobě takové věci, že se nestačím divit a to si rozhodně na detektiva nehraju.
Nechápu, proč má chlap, kterej opustil holku,protože si našel jinou, potřebu tu bejvalou pomlouvat a vyprávět o ní lži.
Aby mi to udělal ještě těžší ?
Nerozumím tomu. Pokud jsem já zamilovaná, tak přeju štěstí i těm ostatním. A nebudu o nikom trousit nesmyslný lži.

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli má někdo zkušenost se seznamováním přes internet.
Poradí mi někdo ?

Tak už to prostě chodí,bych se na to vykašlala,ať si říká kdo chce co chce!!! Jednou na něj třeba taky dojde .. a proč nejdeš ,mezi svoje kamarádky,že tě litujou??? ..To se nesmíš dát ,tak se v tom neutápěj a prostě žij...
Jinak proč se chceš hned seznamovat??.. Stejně by si v něm teď  hledala svého přítele.;)..Dej tomu chvilku čas.Neboj nic ti neuteče. ;)

mashanka napsal(a):

Osobně radím se seznamováním počkat. Měla by sis dát čas a být chvíli sama se sebou, prožít se tím. Vytloukat klín klínem není správná cesta a navíc hrozí nebezpečí, že ve stavu, v jakém jsi, nebudeš pro muže přitažlivá (chtějí veselé a pohodové partnerky) a pošramotí ti to sebevědomí ještě víc. Záplata nepomůže a navíc není fér vůči případnému nápadníkovi, když nepůjdeš do vztahu "čistá"

Ach jo, je mi tak STRAŠNĚ SMUTNO. Nedokážu být sama se sebou. Jsou to už 2 měsíce, co přítel odešel za "dalším štěstím". S tím už jsem se snad vyrovnala a asi fakt není čeho litovat. Ale hrozně mi chybí jakýkoliv zájem o mou osobu, myslím tím obejmutí,přitulení se, pocit opory ve spřízněné duši. Nemám děti, bydlím v bytě sama. Už se ani nedívám na televizi-obyčejné příběhy o šťastných rodinách mně dohánějí k šílenství. Mám pocit, že jsem na dně a nevím, jak se od něj odrazit.

smutna holka napsal(a):

mashanka napsal(a):

Osobně radím se seznamováním počkat. Měla by sis dát čas a být chvíli sama se sebou, prožít se tím. Vytloukat klín klínem není správná cesta a navíc hrozí nebezpečí, že ve stavu, v jakém jsi, nebudeš pro muže přitažlivá (chtějí veselé a pohodové partnerky) a pošramotí ti to sebevědomí ještě víc. Záplata nepomůže a navíc není fér vůči případnému nápadníkovi, když nepůjdeš do vztahu "čistá"

Ach jo, je mi tak STRAŠNĚ SMUTNO. Nedokážu být sama se sebou. Jsou to už 2 měsíce, co přítel odešel za "dalším štěstím". S tím už jsem se snad vyrovnala a asi fakt není čeho litovat. Ale hrozně mi chybí jakýkoliv zájem o mou osobu, myslím tím obejmutí,přitulení se, pocit opory ve spřízněné duši. Nemám děti, bydlím v bytě sama. Už se ani nedívám na televizi-obyčejné příběhy o šťastných rodinách mně dohánějí k šílenství. Mám pocit, že jsem na dně a nevím, jak se od něj odrazit.

smutná holko, ty pocity znám, taky mi to strašně chybělo...proč si k sobě nepozveš na pokec kámošku, dáte si vínko, kouknete se na nějakej film, může u tebe přespat a hned bude líp ;)

Nejhorší na bolesti ze vztahu je fakt,že nic nezabírá,nic nepomůže.Jiný partner na pomazlení,alkohol na žal,odjet pryč a zkusit alespoň chvilku zapomenout - nic.Pořád je to v srdci,bolí to a člověka to téměř vyřadí ze života.Tak rád bych Ti poslal alespoň jedno jediné slovo naděje,že bude lépe,že zase vyjde slunce v srdci i na obloze - ale - bude to ještě chvíli trvat.Musí to odbolet,slzy a čas otupí hroty bolesti do snesitelna.:hjarta:

tak se zkus přitulit když je ti ouvej ke kamarádkám, kamarádům, já ty moje vošmatlávala pořád, když mi bylo zle a to jsem fakt jinak úplně v pořádku ;):jojo::D

smutnaholka zkus Partnery a rozchody od Klimeše. Mně to hodně pomohlo, pochopit, co se se mnou vlastně děje. Že je to normální. A že to přebolí. Čas hroty nejenom otupí, jak píše kristian. Možná ho to ještě moc bolí. Čas zahojí, jen jizva občas zabolí, čím dál tím míň a začne být zase krásně na světě. Dokonce někdy mnohem krásněji. :)

PPavlaa napsal(a):

tak se zkus přitulit když je ti ouvej ke kamarádkám, kamarádům, já ty moje vošmatlávala pořád, když mi bylo zle a to jsem fakt jinak úplně v pořádku ;):jojo::D

tatk tohle já dělala taky, hlavně ale se ségrou (je jí 18 :D ), vždycky jsem se k ní přitulila a pořádně "zmáčkla" :D

sandra napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

tak se zkus přitulit když je ti ouvej ke kamarádkám, kamarádům, já ty moje vošmatlávala pořád, když mi bylo zle a to jsem fakt jinak úplně v pořádku ;):jojo::D

tatk tohle já dělala taky, hlavně ale se ségrou (je jí 18 :D ), vždycky jsem se k ní přitulila a pořádně "zmáčkla" :D

ale že to pomáhá, viď :)