Janadel — 21. 1. 2009 14:57

Tak se pokusím o nastínit naše problémy a pevně věřím, že mě v tom nenecháte, přidáte se a poradíte jak to řešíte se svými drahoušky vy:-))

Takže problém škola.
Syn studuje v tercii na gymnáziu ( upozorňuji, že soukromém )- tenkrát se nedostal na státní gympl, takže jsme to vyřešili touto cestou. Není to pro nás úplně jednoduché mu platit 2000,-- Kč měsíčně školu, zvlášť teď, když já jsem na mateřské. Ale o tom jsem začít nechtěla.
Problém je v tom, že syn na jedné straně absolutně na školu kašle – nemá zájem se učit, nudí se při učení, ve škole nedává pozor, myšlenkami je u „ ptákovin „  a to jsem to napsala velmi slušně:-)), protože někdy mám pocit, že to snad ani není možný. Je pořád vysmátej, ze všeho má legraci…:-)) Možná jsem ještě měla napsat, že uvnitř je syn hodnej a slušnej kluk, věřím, že vše sebou přináší puberta. Bordel v pokojíku a další záležitosti až tak už neřeším, to je zřejmě skutečně všude stejné:-))
A druhá strana mince je,  že on tu školu miluje! Je tam skutečně šťastný. Má tam partu kamarádů a kamarádek. Takže můj puberťák si školu užívá. A učení ho nezajímá a jde stranou.

On opravdu na vše doslova kašle. Úkoly zapomíná! Nedává pozor! Nepíše poznámky!!!
Ale od nás chce svobodu. Vadí mu, když ho budu kontrolovat s učením. Co mám dělat??

Prosím,  poradíte jak probudit u dítěte zájem o školu? Jak v něm vzbudit zodpovědnost?

Mám za ním chodit a vše s ním dotahovat?? Učit se  s ním?? Dohlížet zda píše poznámky?? Nebo ho hodit do vody a plav.
Ale bojím se kam až by to došlo.

Co vy na to??

Znáte to někdo??

Nela — 21. 1. 2009 15:04

Znám to, bohužel a nic s tím nenadělám. Čím je syn starší, tak je to horší.  Do školy se chodí bavit - prostě chodí do společnosti, učení je pro něho jaksi nutné zlo a vůbec to neřeší.
Neumím ti poradit, ale nejsi v tom sama.

Martinka1 — 21. 1. 2009 15:09

A propadá? Chtějí ho vyhodit?
Můj laický názor je, abys to neřešila... pokud ho vyhodí, tak mu slib, že další školu mu platit nebudeš a půjde do práce (teď může od 15-ti ne?)...
Kluci asi nebudou mít většinou ve škole samé jedničky... :-)

Kamarádka má syna 17 let a řešila něco podobného. Nevím jaký je stav teď, ale domluvila ve škole, že když nebude sekat latinu (nechodil do školy, neomluvené hodiny atd.) - že ho vyhodí. A on půjde do práce a bude se muset o sebe postarat sám.

Koupila byt a odstěhovala ho... s tím, že byt bude platit pouze do té doby, dokud on bude studovat. Nebude studovat - bude platit. Nebude platit - nechá mu odpojit vodu, elektriku atd.

Budu se muset poptat, v jaké je to fázi :-)

(Odstěhovala ho proto, že spolu měli problém vyjít... takže pro svůj klid... myslím, že udělala dobře)...

Janadel — 21. 1. 2009 15:17

Holky, tak to není:-))

Je v podstatě slušňák. Do školy chodí denně. Nijak se nefláká!!! V tom smyslu, že by byl problematický!

Nemá žádné kázeňské problémy.

Jen na to kašle. Ve smyslu, že se neučí a raději je s kamarády na skype nebo venku.

Řeším  ve své podstatě hodného citlivého kluka, kterého nebaví učení. Protože chápu, že blbosti jsou přeci zajímavější:-)))

A já jsem matka, která to nechápe.

Syn si myslí, že když si drží ve třídě na gymplu průměr ( případně lepší průměr, takže pohoda ), to asi ano! Ale už si neuvědomuje, že ten průměr si drží i díky mému přičinění. Kdy já mu pomáhám.

Nevím co mám dělat. Už mě unavuje mu stále pomáhat. A ve finále můj miláček se cítí jak mistr světa:-))

On nemá problém. Ostatní jsou horší, takže co já řeším:-)))

Martinka1 — 21. 1. 2009 15:21

Neřeš to. Tady není žádný problém k řešení :-)
A pomáhat mu taky nemusíš, tak bude mít horší průměr, no :-)

Hele, já jsem byla ve škole premiant, a brácha v té samé škole (střední) skoro propadl... kluci to prostě mají jinak.
Dnes je Bc. a v pohodě :-) Takže klid :-)

Janadel — 21. 1. 2009 15:23

Prosím o radu ve smyslu, jak ho přimět k tomu, aby se sám chtěl učit, aby měl zájem!
Aby vypracovával domácí úkoly! Aby dával pozor! Aby si psal poznámky!

Nevím, jak už mu mám vysvětlit, že když na to ve škole bude kašlat, takže doma má více práce ( my máme více práce ) :-))

Proto se ptám??

Pomáhat mu?? Nebo ho nechat plavat tak jak sám umí??? A na konci školního roku se uvidí, jak na tom skutečně je!

Jen mě trápí přihlížet tomu, že ( zřejmě bez mé pomoci půjde se známky dolů - na 4ky )

Manžel ho v tom případě na gymplu nenechá. Protože proč mu platit školu, když se nechce učit.

Ale to je to, že syn to tam zbožňuje, ale na druhou stranu nedělá nic proto, aby tam mohl dále studovat!!!!!!!!!!!!!!

Janadel — 21. 1. 2009 15:24

Takže Martinko, to znamená nechat veškerou zodpovědnost na něm??



Martinka1 napsal(a):

Neřeš to. Tady není žádný problém k řešení :-)
A pomáhat mu taky nemusíš, tak bude mít horší průměr, no :-)

Hele, já jsem byla ve škole premiant, a brácha v té samé škole (střední) skoro propadl... kluci to prostě mají jinak.
Dnes je Bc. a v pohodě :-) Takže klid :-)

Janadel — 21. 1. 2009 15:24

Jsou tady nějaké maminy, které to mají s dětmi stejně???

Prosím, ozvěte se.

Zajímají mě vaše názory a příběhy:gloria:

Definitiv — 21. 1. 2009 15:29

To si myslím že se asi naučit nedá. Neprobudí se v něm zájem dokud mu bude někdo cpát do hlavy věci co ho nebaví, musí ho to zajímat... není alespoň jeden předmět o který by se zajímal? Biologie, chemie..... když si člověk jeden oblíbí, dá se to ostatn přežít jako "nutné zlo"
Jinak sama za sebe - mě škola nebavila nikdy, základka ještě ušla a střední jsem si protrpěla. Učila jsem se akorát když šlo fakt do tuhého ;) a přesto jsem se potom našla a právě dokončuju vysokou školu - a to proto, že mě zajímá ;)
Rada dost na nic, viď? :pussa:

Martinka1 — 21. 1. 2009 15:34

Janadel napsal(a):

Takže Martinko, to znamená nechat veškerou zodpovědnost na něm??



Martinka1 napsal(a):

Neřeš to. Tady není žádný problém k řešení :-)
A pomáhat mu taky nemusíš, tak bude mít horší průměr, no :-)

Hele, já jsem byla ve škole premiant, a brácha v té samé škole (střední) skoro propadl... kluci to prostě mají jinak.
Dnes je Bc. a v pohodě :-) Takže klid :-)

Ano, nechat školu na něm.
Tvůj úkol (a manžela) je to ustát :-) Že to nebude podle Tvých představ :dumbom:
(Jak ses učila Ty a manžel? Oba vás škola bavila, měli jste pořád zájem, dělali domácí úkoly, dávali pozor, dělali poznámky? Teda hlavně manžel :-)

PavlaH — 21. 1. 2009 15:43

Janadel, s touto problematikou jsem měla tu čest z druhé strany. V podstatě máš pravdu, škola je ted pro něj maximálně společenská záležitost a nemysli si, občas hodně důležitá. Ty máš před sebou dospívajícího muže. Bud z něj dál budeš vychovávat dítě - určíš mu kdy s bude učit, budeš mu kontrolovat úkoly a nebo s pomocí manžela mu připravíte dospěláckou zkoušku. Předložíte mu pravidla hry, tak aby znal nísledky v případě neúspěšného završení studia. Dál vás čeká ta nejtěžší věc, nestarat se. Prostě potřebuje svoji zkoušku mužnosti.

Olympia — 21. 1. 2009 20:43

.

amanda11 — 22. 1. 2009 12:41

Ahoj, ja mám rovnako starú dcéru ako je tvoj syn. Našťastie nemusím riešiť problém, čo sa týka školy, pretože je to vynikajúca žiačka a naučila som ju zo seba vydať maximum, čo sa týka školy a hlavne už teraz robí všetko preto, lebo to chce ona sama, chce dosiahnuť dobré vzdelanie, ísť na školu. Ja som ale občas dohliadala, a preventívne ju skúšala, či ovláda učivo, hlavne takú fyziku, lebo aj keď je šikovná, tak napr. takéto veci, čo bolo treba vedieť na spamäť sa jej učiť nechcelo, vysvetlila som, že to musí, lebo keď tam niečo obkrúti alebo doplní, úplne to zmení podstatu veci. Mám kamošky, ktoré majú synov, takže riešia obdobné problémy ako ty, no a ony dohliadajú na učenie, dokonca sa učia s chalanmi, bohužiaľ, aj keď sú 8 alebo deviataci, lebo je to nutné a aj keď ich z toho poráža, lebo vedia, že keby ich nechali len tak, tak to pôjde dolu vodou.
A čo ho motivovať nejako? Moja dcéra, ako som písala, je naučená dať zo seba maximum a my to doma oceňujeme, ale asi takým štýlom, že ak jej treba rifle alebo tenisky, tak si môže kúpiť aj drahšie značkové, pretože aj ona sa snaží. Na druhej strane vie, že ak začne flákať školu a bude jej treba to oblečko, kúpime - to je jasné, ale kúpili by sme len obyčajné, lacné z trhu. Niečo za niečo.

Janadel — 22. 1. 2009 13:12

Holky, tak zase nevím.  To co se tady opět zobrazuje, jsou 2 pohledy.
Některé maminy přendají zodpovědnost na dítě - k čemuž se já zatím přikláním!!!
A 2. maminy dřou za své drahoušky, což jsem dělala já také ( pomáhala s učením, vypracovávala samostatné práce atd. )

Syn tudíž si drží průměr, ale je za tím i má práce.
Ale mně to už vyčerpává!!!

Pak se hádáme, protože já po něm chci, aby on se více zajímal, více snažil...., ale on mi odpoví, že je na průměru a to mu stačí.
Ostatní jsou na tom podstatně hůř!!!

To má pravdu!!!

Proto ho asi nechám spadnout do toho bahínka a ať mi předvede co si počne bez mé pomoci!!!

Naštěstí mu zas tak o nic nejde, protože jak říkáme s kámoškou je " ubytovaný " na gymplu, takže ho nečekají přijímačky z devítky.

Nevím, jak mu už vysvětlit, že musí zabrat sám.

Nevím, jak v něm probudit zájem a tu energii.

Prosím, zkuste mi napsat více zkušeností, jak postupovat???

Nebo skutečně nic nezmůžu a musím čekat, až on sám přijde k poznání, že musí zabrat??

Janadel — 22. 1. 2009 13:13

Pavli, Tvůj pohled je mi blízký!
Ano, takto cítím i já!

Ale stále váhám, jestli přeci jen to ustojím se dívat na to, kam až to může jít, když nebudu dohlížet.


PavlaH napsal(a):

Janadel, s touto problematikou jsem měla tu čest z druhé strany. V podstatě máš pravdu, škola je ted pro něj maximálně společenská záležitost a nemysli si, občas hodně důležitá. Ty máš před sebou dospívajícího muže. Bud z něj dál budeš vychovávat dítě - určíš mu kdy s bude učit, budeš mu kontrolovat úkoly a nebo s pomocí manžela mu připravíte dospěláckou zkoušku. Předložíte mu pravidla hry, tak aby znal nísledky v případě neúspěšného završení studia. Dál vás čeká ta nejtěžší věc, nestarat se. Prostě potřebuje svoji zkoušku mužnosti.

Janadel — 22. 1. 2009 13:19

Definitiv,

máš pravdu!!!
To že mu pořád rvu do hlavy, že musí sám, tak jsem stejně nic nedocílila!!!
Žádná změna se nedostavila.

Má rád biologii a chemii, chce studovat veterinu! Ha ha:dumbom:
Můj drahoušek si vůbec nedokáže představit, co by to obnášelo.

On se totiž nedokáže donutit ani k těm oborům, které má rád!

Protože pro něj jsou důležitější blbosti se spolužačkama.


Definitiv napsal(a):

To si myslím že se asi naučit nedá. Neprobudí se v něm zájem dokud mu bude někdo cpát do hlavy věci co ho nebaví, musí ho to zajímat... není alespoň jeden předmět o který by se zajímal? Biologie, chemie..... když si člověk jeden oblíbí, dá se to ostatn přežít jako "nutné zlo"
Jinak sama za sebe - mě škola nebavila nikdy, základka ještě ušla a střední jsem si protrpěla. Učila jsem se akorát když šlo fakt do tuhého ;) a přesto jsem se potom našla a právě dokončuju vysokou školu - a to proto, že mě zajímá ;)
Rada dost na nic, viď? :pussa:

Romča — 22. 1. 2009 13:22

Jak píše Martínka - já se učím tuhle situaci zvládat a dnes už se k tomu stavím tak , že jsem synovi řekla , že to bude jeho život a jak se k tomu postaví , takový ho bude mít.
Je hrozně vysilující "zametat dětem cestičku" a ještě to pro ně není dobře.V takovém to případě si musí naše děti narýt nos, jinak jsou naše domluvy asi marné.

Takže asi vytýčit mantinely a nechat je jít tou cestou.Je to hooodně těžké.

nexxi — 22. 1. 2009 18:52

hele a co si zkusit s ním promluvit jestli bude vtom gymplu pokračovat nebo jestli by ho nebavilo přejít na školu střední s nějakým zaměřením.třeba ho gympl jen nebaví a vědomostně a zaměřením "neuspokojuje"

PavlaH — 22. 1. 2009 20:10

Janadel - někdy si ty naše děti potřebují natlouct, abychom my mámy jim mohly poskytnout útěchu, oporu , něžné ruce. ALe to je tak asi vše. Pokud budeš dělat věci za něj, nikdy nedospěje a vem si, jak bude brblat holka, která si takovýho nedodělaného chlapa vybere.

Musim — 23. 1. 2009 12:01

No, asi hloupý nápad, ale když chce být veterinář, přece existují nějaké střední školy se zaměřením na zvířata, ne? Co mu říci, že střední mu umožníte dodělat, ale s průměrem ho na vš nevemou, tak preventivně půjde na sš? a gympl nechá tak? nebot gympl je dobrý jen jako příprava na další studium. Z odborvné střední mu stačí jen papír o maturitě. Jo, PARTA, to je to, čeho se bojím! Ta má vliv.
Ta moje tam chodí taky, taky bez přijímaček, letos budou první 2 na vysvědčení, tak se s ní musim učit nebo i pomoci s úkolama. Ale má cíl, chápe, že se učí PRO SEBE a svou budoucnost. Známky se ji zhoršili, ale prý na konci roku to bude OK. Taky říká na jedné straně, jak tu školu nenávidí, resp. některé předměty a pak zase má ji ráda, nebot si to vymyslela a vybrala sama. Já ji na 8-letý gympl dávat nechtěla.

Janadel — 23. 1. 2009 12:40

Nejhorší trest pro něj není zákaz počítače, domácí vězení, nebo cokoliv jiného!!!

Je zničený, když bychom ho dali pryč z gymplu!!

Má tam partu prima kamarádů a kamarádek :hjarta:


Nevím, kam dál se to bude vyvíjet, ale zatím jsou opravdu jeho spolužáci a spolužačky ( některé znám osobně ) opravdu prima, takže i já bych nerada, aby tyto fajn lidi opustil!!

A to je to, že on je tam šťastný a na druhou stranu málo pro to dělá, aby tam mohl studovat. Stále hřeší na to, že je průměr a to mu stačí.

Nějak jakoby nedokázal SÁM  SEBE  VYBIČOVAT !!!!!!!!

ZNÁTE TO NĚKDO????

No pokusím se jak říká Pavla, nechat ho plavat a tím převzít zodpovědnost a dospět.

Snad je to ten správný směr, cítím, že ano!

Jen si to teď budu muset promyslet, jak přesně daleko ho nechat samotného plavat. Není to zase tak, že bych ho přece měla úplně nechat být, takže teď budu hledat nějakou hranici. Budeme hledat s manželem mantinely!

PavlaH — 23. 1. 2009 14:51

Janadel a víš proč je ti to sympatické? Když se poohlédnu po přírodních národech, pak kolem dvanáctého roku věku kluci procházejí zkouškou mužnosti.

Mezi námi, průměr je dobrý. Sama jsem na gymplu měla trojce i čtvery z předmětů, které mě nebraly. A výška byla naprosto o něčem jiném. Dělala jsem to, co mě bavilo. Uvědom si, že tohle taky funguje.

Takže nechala bych ho projít těmi telecími lety na průměru. Přestala bych ho peskovat jako malýho, ale za to bych chtěla výsledky. Ted teoretizuju, protože tebe nemám, svoje děti mám dost menší a ty půjčené ve škole, to je taky trochu jiné kafe. Zkus si to prosít, vybrat si co ti vyhovuje a hlavně získej odvahu ho "pustit".

nexxi — 29. 1. 2009 18:37

střední školy veterinární jsou v třebíči, č.budějovicích,hradci králové a v kroměříži myslim.kdysi jsem tam chtěla jít tak si to snad ještě pamatuju dobře

mashanka — 7. 2. 2009 10:20

Janadel napsal(a):

Holky, tak to není:-))

Je v podstatě slušňák. Do školy chodí denně. Nijak se nefláká!!! V tom smyslu, že by byl problematický!

Nemá žádné kázeňské problémy.

Jen na to kašle. Ve smyslu, že se neučí a raději je s kamarády na skype nebo venku.

Řeším  ve své podstatě hodného citlivého kluka, kterého nebaví učení. Protože chápu, že blbosti jsou přeci zajímavější:-)))

A já jsem matka, která to nechápe.

Syn si myslí, že když si drží ve třídě na gymplu průměr ( případně lepší průměr, takže pohoda ), to asi ano! Ale už si neuvědomuje, že ten průměr si drží i díky mému přičinění. Kdy já mu pomáhám.

Nevím co mám dělat. Už mě unavuje mu stále pomáhat. A ve finále můj miláček se cítí jak mistr světa:-))

On nemá problém. Ostatní jsou horší, takže co já řeším:-)))

Trochu ho chápu - drží si průměr, tak co řešíš ?
Když nemáš chuť, nepomáhej mu, bude si držet podprůměr - a co ? Hlavně, když nepropadá

dusička — 9. 2. 2009 22:49

No a co by jste řekli na toho mýho 15tletýho pubertáčka?
Je mu všechno jedno, na zabití, je v devítce, do šestky měl samý jedničky, v sedmičce pár dvojek a v osmičce nastoupila puberta, a prostě se nedonutí učit - takže trojky a ted v pololetí devítky, kdy učení je doslova důležitý má dvě čtyřky - ?????
Zabít málo. Když se s ním baví, řekne mi, já vím, jsem blbej.

PavlaH — 9. 2. 2009 23:00

dusičko - tak na to dojde věkem, mám pár kamarádů, kteří začli učňákem a skončili vysokou. Prostě dozráli.... Dálkově, nebo večerně, to je pak ta vnitřní motivace velmi silná.

dusička — 10. 2. 2009 12:26

Pavlo - dík,
no zkusili jsme dát přihlášku na školu, a i na učnák (elektrikáře) je to v té samé škole, a je i možnost, pokud ho to bude bavit si dodělat nástavbu. Snad se v životě neztratí. On ví, že když ho na školu (na kterou vždycky chtěl - elektrotechnickou - nevemou) bude to díky známky - za blbost se platí no, už je dost velkej aby si to uvědomil. vždyt život není procházka růžovou zahradou.
A taky mám spolužáky, kteří skončili vysokou - a ve škole známky dá se říct skoro podprůměrný.