Renca — 31. 1. 2006 17:55

Zdravim Vas vsechny milovniky zvirat...
Mela bych na vas dotazek,zda je mozna kombinace deti a perske kocky nebo jake plemeno je vhodnejsi...
Mam doma skoro 2.5 leteho kluka a ted cekame mimco a manzelovi se naskytla prilezitost perskeho kotatka s tim ze maji i jine k vyberu...Manzel ma kocky rad a tak by chtel,jen ja jsem ten brzdik,ktery stale nevi...a vaha...
Budu rada za veskere skusenosti ci rady...

Jinak zvirata mam rada,nejsme jejich odpurce,ale na deti je treba brat ohled tak me nechapejte nejka zle :)
Meli jsme pred tremi lety krizence Indenteriera,ktery se zabehl a bohuzel i pres cip a tetovani se nenasel,meli jsme korelu,ktera ted starim umrela,stejne tak jako zakrsly kralik,ktery nam vydrzel 6 let a to vse loni.Takze ted momentalne mame jen 2 andulky..
Take jsme chovali rybicky a zvirata mi opravdu nevadi,ale...
Dekuji predem...:)

Ela.. — 31. 1. 2006 18:53

Každá kočka je osobnost. Máte malého syna a musíte počítat s tím, že ho koťátko bude lákat k chování. Jenže v jeho věku ještě nebude umět číču správně uchopit, takže to bude tu za chlupy, tu za ocas, tu za nohu .. a kočka se logicky bude bránit, jak jinak, než její nejpřirozenější zbraní, tj. drápkami.
Také kočky miluju a oni to cítí a vnímají. Někdo namítne, že se kočky drží místa, nikoliv člověka. Z vlastní zkušenosti a ze zkušeností mých rodičů, kteří jsou taky takový kočkomilové, to musím vyvrátit. Kočku lze k sobě velmi silně citově připoutat !!
Ještě ale zpět k vašemu dotazu.
Svým způsobem je zcela jedno, jakou kočičku zvolíte.  Již jednou jsem tady doporučovala kočičku ragdoll (kočička, která prakticky drápky nepoužívá a když jí vezmete na ruku, změkne jako hadrová panenka). Jenže to plemeno je až příliš hodné a netečné, že snadno se mu může přímo ublížit.
Já tento problém před rokem řešila také, tehdy mé nejmladší dceři byly 3 roky. A nakonec jsem zvolila plemena zcela jiná, typicky "drápková". Protože jsem usoudila, že je lepší, aby čiči dala po svém najevo, že se jí děje něco špatného, než aby tiše útrpně trpěla a byla celá bolavá (o psychice ani nemluvě). Dcera po pár pokusech, omylů a drápanců poměrně rychle pochopila, jak se ke kočičkám má chovat a nyní u nás vládne všeobecná spokojenost - jak zvířátek, tak i nás, jejich pánečků.;)

Renca — 31. 1. 2006 19:16

Dekuji za informaci...O tom plemenu jsem cetla a uvidim zda ho spis to nebude ono.Nas zakrsly kralik mel vychazky po byte a i kdyz s nim nas syn byl od malicka,tak mel vuci nemu respekt a jen jednou ho kralicek chtel kousnout a od te doby ho bral s respektem...Takze myslim ze by u nas kocicka nijak netrpela,ale spis nevim nebo tak mam panicku hruzu z toho az jendoho dne uvidim v detske postylce na nasem dalsim mimco poskakovat kocku... :)
Asi ejste tedy prostuduji nejake stranky a uvidime...

Eva36 — 6. 2. 2006 10:02

Ahoj Renčo - něco z mojí zkušenosti: Když jsem byla malá (asi 8-10 roků), měli jsme peršanku, kočku. Byla moc hodná, nechala se vozit v kočárku oblečená jako miminko, měla bezva přivolání, když člověk zamňoukal, tak ji za chvilku viděl z terasy, jak s námahou šlechtěné kočky přelézá ploty zahrad a jde domů. Můj o 4 roky mladší bratr ji sem tam zavřel do peřiňáku, do skříně, do sklepa a jednou dokonce když jsem otevřela dveře do pokojíčku, tak seděl na kočce, měl na ni danou takovou tu dětskou tabuli a polštář a prostě na tý kočce seděl...a seděl...ona se chudák nemohla ani hnout a skoro bylo po ní... ten taky tenkrát schytal - ale ode mě :-)....byla jsem překvapená, že kočka mu nikdy potom neublížila, i když se mu podařilo jí často chytit. Když mohla, tak zdrhla, ale když už jí lapil, tak chudák jen trpně koukala, neškrábala, nekousala, jen tak brečivě mňoukala....Tahle moje kočka se naučila i spát v kočárku, kam jsem jí ukládala...byla hodná, nezákeřná a trpělivá....česat se nechávala sice nerada, ale nikdy se nepokusila na nás zaútočit...fakt hodný zvíře...a i docela inteligentní, protože měla odjakživa zakázáno lézt na stůl...nikdy jsme jí na něm nepřichytili. Jen byl stolek po našem příchodu podivně teplý a občas vykazoval známky kočičích chlupů...hmmm...proč asi?...Asi taky záleží na tom, jak si ji vychováš. Tchyně měla taky peršanku, kastrovanýho kocoura. Ten ale moc mazlivej nebyl, spíš byl rozmazlenej....(což u nás nešlo, protože jsme ještě měli jednoho normálního kocoura a dva psy).

hope — 17. 2. 2007 19:38

nazdarek!
tak my mame dvouletou perskou kocicku, 10 mesicni miminko a pulrocniho poloperskeho kocourka.. buzu rict uplne bezva kombinace ... Kocka si Terezky moc nevsima, spis ji utika, ale kocourek se necha tahat za chlupy a neudela male nic... spis si spolu hraji.. hladi malou tlapkama po rucicce (samozrejme v me pritomnosti pod drobnohledem :) ) a nas 3-lety synovec si s kockama taky vyhraje ...
jasne ze zalezi na charakteru kocky, ale obecne plati ze persan jsou pritulni, mazlivi, "lini" - no uznejme spoustu casu prospi, ale umi i radit :) jen musis pocitat s chlupy.. je to prece jen dlouhosrste plemeno takze pokud jsi hakliva na poradek ("nikde ani smitko" tak rozvazuj .. je to znat hlavne na jare a na podzim kdy meni srst ...
ale co se tyce chovani rozhodne doporucuju :)

Hellga — 20. 2. 2007 22:48

Co se povahy týče, to je sázka do loterie u každého zvířete, ale souhlasím s hopi... O peršanku se musí pečovat, jinak riskuješ, že budeš mít doma ubrečenou, plstnatou kouli... a chlupy všude...;) Já mám tři briťáky, vyčešu jednou za týden (či dle kočičí touhy :D ), otřu vlhkým hadrem a můžou "do šumu", sem tam očistit oči, vyčistit uši a jednomu i frňák... :lol: Peršanka musí mít tu péči častěji a nedá se to ošidit... Na tvém místě bych vybrala krátkosrsté plemeno... :supr: ... ale třeba ten čas na číču mít budeš... :vissla: Hodně štěstí a šťastnou ruku při výběru! :supr: