Chci se jen vypovídat. Nemám komu. Možná, že dostanu i nějakou dobrou radu. A když ne, tak jsem to alespoň touhle formou ze sebe dostala.:/ Stejně nemůžu spát, tak mi třeba bude líp :gloria:
Mám krásného půlročního chlapečka a vztah v krizi. Jsem unavená, nespím, nervy pracují na plné obrátky a já nevím jak dál. Možná někdo máte zkušenost, a poradíte jak dál. :albert:
Krize začala v listopadu, kdy jsme zřejmě přítele omrzeli (dokonce se nechal i slyšet, že mu malý občas leze na nervy), o prcka se nestaral a když už ho měl, tak mu malý plakal v náručí. Problémy se gradovaly když příteli zemřel otec. Uzavřel se do sebe, kašlal na mě i na malého, utrhoval se na mě a veškeré pokusy o komunikaci přišly vniveč. Jen tupě zíral, popíjel panáky a moje snaha mu pomoci narážela na mlčení a případnou odpověď že mu nic není. Začala jsem se psychicky skládat, byla jsem unavená, vyčerpaná, nevyspalá a tak mi přijeli na pomoc naši. Byli z jeho chování konsternovaní..... Po týdnu odjeli a já našla erotické fotky přítele na amatérech.... Nedostalo mě ani to, že tam byli, ale že je dělal v okamžiku, kdy já bojovala s malým v nemocnici se žloutenkou, byla jsem v šestinedělí, a on hrozně chvátal z nemocnice domů..... Tenkrát mi to přišlo moc líto, měla jsem nadstandard, mohl být s námi celý den a on po půlhodince letěl domů. Když jsem si zpětně promítla, jak moc jsem byla v nemocnici vyčerpaná a jak moc jsem potřebovala jeho pomoc a blízkost, byla to poslední kapka.
Přítel vůbec nebyl ochoten o tom mluvit, nakonec po hádce práskl dveřmi a šel spát do domu svého otce. Já se sebrala, nakopla auto a odjela k rodičům. Byla jsem tam 2 dny a naivně jsem se domnívala, že alespoň zavolá. Nic. Tehdy jsem pochopila, jak málo mu na nás záleží. Třetí den jsem přijela a vše jsme si vyjasnili. Ulevilo se mi, ale nervy jsem měla tak na pochodu, že jsem přestala spát. S přítelem se vše vyčistilo a pohoda. Chvíli jsem brala prášky na spaní. Ale.... v sobotu, kdy jsme společně s mamkou, která mi přijela pomoci na pár dní v pohodě koukali na televizi, jsem řekla, že město, do kterého jsem se přestěhovala je p*r*d*e*l (což oproti mému rodnému městu tedy opravdu je) a přítel začal ječet jako pominutý, třískat rukou do stolu, že když se mi to nelíbí, ať se seberu a jdu a najdu si někoho lepšího :skurt:. Byla jsem z něj v šoku. A už zase nespím. Opět jsem sedla a chtěla si vše vyjasnit. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že ho to nebaví poslouchat a že mu prostě bouchly saze a u něj je to normální a tečka. Žádná omluva. Nakonec jsem se dozvěděla, že už dlouho má stejně pocit, že náš vztah nevyjde a co on s tím může dělat. Nic. Jestli prý chci, tak ať si klidně najdu jiného chlapa.
Nevěřila jsem, že by mu tak málo záleželo na naše vztahu a na Ondrovi. Ale asi ano. Je mi to moc a moc líto a nevím co mám dělat. Začíná se mi po tom všem hnusit - psychicky i fyzicky. On se tváří, že se nic neděje a jede se dál. Nedokážu dělat totéž. Takže co s tím? Pár lidí radí - vykašli se na něj a odejdi. Mám kam, ale stále ve mě je bariéra. Sebrat Ondrovi tátu? Není to sobecké? Já vlastně ani nevím, jestli mu na nás záleží. Když jsem se ho na to zeptala, mlčel a pak mi řekl, když si myslíš, že mi na vás nezáleží, tak si to mysli.....
Jak z toho ven? Všechno, na co jsem se tak těšila, mateřská, miminko se pro mne stalo noční můrou.....

Odejít....................to je to poslední řešení

Jejda Lvíčku, to je mi moc líto..... :pussa:
Co ti poradit, nevím. Ono je to těžký, když tvůj chlap vůbec nechce komunikovat. Asi bych mu při vhodné konstalaci vysvětlila, jak se cítíš, jak tě zraňuje, když dělá co dělá, ale zase tak, aby to nebylo obviňování. Pak bych se zeptala, co zase ev. ubližuje jemu, jak se cítí on, co mu nedělá dobře... Pokud bude neustále zabejčelej a nic s ním nepohne, tak asi není, co dělat. Na vztah musí být dva.
Držím palce, ať se krize přežene a je vše OK.

No chlapec je teda pěkný číslo. Byl by ochotnej jít k psychologovi? Jste pořád u sebe a vidíte na sobě to negativní (u něj) a "negativní" (u tebe). Odcházení si nech až nakonec. A upřímně, povídání o pdeli nebylo zrovna dobrý tah, že? Ono jistě, na tebe je toho hodně, ale na něj taky, čímž nechci omlouvat jeho reakci.

lvíčku upřímně mě to mrzí....jéje  :(

velice mě oslovilo a zasáhlo to jak píšeš o té porodnici...jako by se vrátil čas....muj BM vždy spěchal z nemocnice ... do hospody zapíjet malého... žádné pusinky, pomazlení a nebo nedej Bože "pohrání" si s malým...jéžiši...já v porodnici trpěla jak zvíře...porod a těhu v pohodě ale to potom :dumbom:

podlé mého...není moc nadějí...nevím...někdo ti napíše že to chce mluvit a mluvit - což jak vidno tvuj přítel moc neakceptuje...nevím nepíšeš ... vlastně jo píšeš. že ti začíná být fyzicky po*ný...což je taky samo blbé.... víš myslela jsem jestli ho ještě miluješ....ale píšeš spíš tohle....

ala hlavně jsem ti chtěla napsat...že věta - vzít synovi tátu...?? je nesmysl...podívej...on tedy přítel se chová tak jak se chová....pokud byste měli jít od sebe nic mu nebrání se se synem stýkat...když solu zustanete ... jak moc se ted synovi věnuje...??? asi nic moc co...nevyrací ti to že mu na vás nezáleží - třeba je jen unavený z toho všeho...ael co ty??Kdo se ptá tebe? kde máš ty nějakou oporu?? takže pokud bys s ním měla zustavat jen kvuli Ondrovi a sama trpět...říkám NE...

o fotkách a tom co delal když jsi ležele s Ondráškem v porodnici...nu co dodat,

jsem to omylem odeslala dřív :dumbom:

takže cdo dodat..je to smutný že to dělal ALE co ho k tomu vedlo?? víš to aby si člvoěk pořád klad otázky a nejlépe i odpovědi na to proč ten jeho přítel je takový a makový...ale kdo to má pořád řešit?? ale najtí sílu na to být sama...je taky někdy  těžký...

no ais jsem ti moc nepradila vid :)

Podobné problémy jsem měla v začátku manželství. Naivně jsem se domnívala, že SE VŠECHNO NĚJAK SAMO VYŘEŠÍ, AŽ SI NA SEBE ZVYKNEME A NAUČÍME SE ŽÍT V MANŽELSTVÍ A BÝT RODIČI. Nechápu, nač jsem celá ta léta čekala, budovala domov, pořídila si druhé dítě, abych s mužem a jeho rodiči vyšla, přijala jejich hru na poslušnou snachu, která nemá vlastní názory, známé, koníčky, a už vůbec ne nějaká práva a požadavky. Něco jsem se natrápila a nabrečela. Mé manželství se po létech stejně rozpadlo a mé první dítě, kvůli kterému jsem vlastně všechno podnikla, aby mělo domov, které chtělo  ještě sourozence a já tím obětovala další roky, ač měla nakročeno k odchodu, se ode mě odvrací, protože mu odmítám posluhovat a bohužel zcela převzalo chování otce...BRÁT A NE DÁVAT. Tak k čemu to všechno bylo...K ničemu. A proto Ti lvice říkám, rozvodem dítě otce neztratí. Bude jím celý zbytek života. Je plno mužů, kteří se k Tobě a Tvému dítěti budou umět chovat lidsky. Ale ten Tvůj si myslí, že se od něj netrhneš. Vyřeš si to, ať taky jednou nemáš pocit, že ses obětovala zcela zbytečně jako já. Přeju Ti hodně síly a zdraví.

On neví kudy kam.... je v koncích..... tak okolo sebe kope. Princip unaveného psa...

Lvice :pussa: .... Zatím bych to nebrala tak hrr... Máte oba problémů nad hlavu. Ty dítě, což je stresová záležitost. On dítě a navíc úmrtí otce. Právě ta smrt blízké osoby je, myslím, na prvním místě příčin vzniku deprese. Narození dítěte se taky umísťuje na prvních příčkách... Možná bych sama zkusila psychologa, pro svůj pocit. Umím si představit, že ti je hodně těžko. Sama to asi těžko rozklíčuješ, myslím si. Proto bych vyhledala odbornou pomoc. Trochu by ti to mohlo pomoct v takovém nějakém uklidnění sebe sama a viděla bys to třeba lépe. Nemyslím, že partnerovi na vás tak nezáleží, jak se tváří... To víš, člověk v nestandardních situacích dělá nestandardní věci. I on, i ty, i já a vůbec všichni se někdy chováme prostě divně.... a máme na to nárok ;)

Pamatuju si totiž, jak jsem těhotná málem zešílela lítostí a vzteky, protože jsem musela poslední měsíc ležet a můj tehdejší manžel se o mě vůbec nestaral, ale zařídil si na to jeho maminku....jak já byla lítostivá, že mu o nás nejde, a vzteklá, že jeho máti mi vozí ty kastrolky s jídlem (jsem chtěla, aby aspoň ohřál párky...prostě aby se nějak postaral ON sám, ne jeho máma)... svoje dělaly i ty hormony a právě psycholožka mi tehdy docela pomohla. Vypovídala jsem se a trochu si to přebrala jinak. Prostě zatím bych nedělala ukvapené závěry.

Držím ti palce.

Konvalinka napsal(a):

On neví kudy kam.... je v koncích..... tak okolo sebe kope. Princip unaveného psa...

ON ? :co:
on ale ví co kam ... Lvice - moje rada: (podle sebe) - děláš pro váš vztah až příliž .... Kdybych měla kam - seberu se a odejdu - bez řečí  (ty neposlouchá - má klapku) neslyší - nevnímá! Udělej ČIN ! On si až pak všimne - že tam nejsi. To je můj názor :offtopic:

ale když byla  dny pryč...nestalo se nic....

je fakt že On je unavený...ale KDO bere ohledy na Tebe???
je pravdou že asi toho skutečně děláš MOC....

lvice napsal(a):

Všechno, na co jsem se tak těšila, mateřská, miminko se pro mne stalo noční můrou.....

Ale no tak :pussa: Ja chapem, ze to je tazke, je mi luto, ze ti vztah nevychadza, ale miminko s tym predsa nema nic spolocne. A nemoze za to, ze vam dvom to spolu nejde.
Nemam ti do toho co kecat, ale mala by si sa viac tesit, uzivat si Ondraska, za prve preto, ze vyrastie velmi rychlo a potom ti to moze byt luto, ale nic s tym uz nenarobis a za druhe preto, aby nemusel zit vedla totalne vynervovanych ludi, to ani jemu velmi neprida (spokojna mama - spokojne dieta).
Drzim ti palce aby ste boli spokojni a stastni, nech to dosiahnete akymkolvek sposobom a aby to bolo co najskor :pussa:

Asha napsal(a):

.... Kdybych měla kam - seberu se a odejdu - bez řečí  :

Tiez by som to urobil na tvojom mieste, lvice.

Podle mého - se už začal projevovat při chození se Lvicí - viz.sestra atd. - jen v zamilovanosti se člověk jakž tákž snaží .... beru v potaz úmrtí otce - ale to - co prováděl, když ona bojovala s malým ve špitále - a sám .... to bych nezkousla ani omylem. Já bych odešla. Může si to i on v hlavě v klidu probrat. Nedělala bych zcény - možná bych napsala dopis - o tom - jak to cítím atd. (dopis - snad přečte, když nechce poslouchat) - vyjádřila bych v něm i pochopení a oporu (v tom, že i on to má těžké - což má), ale jde snad o vůli obou. A tohle chování malého fracka..... se nedá tolerovat. Je to dospělý chlap a táta (především). Nemůže všechno vyset jen na té ženské - je to partnerka - né jeho kárající matka (no, vlastně může - záleží na ní co snese). Píšu za sebe - že kdybych měla kam - tak už i pro klid toho prcka - bych šla.

Lvíčku netrap se :hjarta::pussa: ....možná do toho dáváš až moc - dej mu prostor.

A co tak zkusit manželskou poradnu?

Lvice, buď ráda, že prcka máš. Já jsem strašně ráda, že ho mám. V té době, kdy u nás začalo být zle, on byl to jediné, co mi dávalo síly a dává dodnes. A neřeš, jestli mu vezmeš tátu, podle toho, co píšeš, se zatím jako otec moc nepředvedl:butter:

asi bych taky šla...člověk zjistí že mu na něčem záleží až když to ztratí. třeba to jemu taky dojde. Může to trvat i několik týdnů, měsíců...pak bude jen na tobě, jestli se vrátíš nebo ne
a souhlasim s "spokojená matka - spokojené dítě" jak píše Oxi... POkud se budeš mít dobře a nebudeš na nervy, bude se mít dobře i Ondrášek (mmch má narozeniny jako já :))

Lvice, taky bych ti poradila, aby jsi odešla. 2 dny je opravdu málo....to si toho člověk moc uvědomit nestihne.

Prostě bych se zabalila a odjela a věnovala se malému. Užívala si tu mateřskou a neřešila výbuchy přítele. A jestli si říkáš, to o tom, že vezmeš Ondráškovi tátu, tak si myslím, že on se zatím jako táta nechová. A rozhodně bude lepší, aby měl Ondrášek tátu na víkendy než vyrůstal někde, kde je "dusno".

Oxi napsal(a):

lvice napsal(a):

Všechno, na co jsem se tak těšila, mateřská, miminko se pro mne stalo noční můrou.....

Ale no tak :pussa: Ja chapem, ze to je tazke, je mi luto, ze ti vztah nevychadza, ale miminko s tym predsa nema nic spolocne. A nemoze za to, ze vam dvom to spolu nejde.
Nemam ti do toho co kecat, ale mala by si sa viac tesit, uzivat si Ondraska, za prve preto, ze vyrastie velmi rychlo a potom ti to moze byt luto, ale nic s tym uz nenarobis a za druhe preto, aby nemusel zit vedla totalne vynervovanych ludi, to ani jemu velmi neprida (spokojna mama - spokojne dieta).
Drzim ti palce aby ste boli spokojni a stastni, nech to dosiahnete akymkolvek sposobom a aby to bolo co najskor :pussa:

:jojo: Oxi to napsal krásně a je z toho vidět, že se na Babi známe dlouho :D
Lvíčku, královna z boje neutíká :D. Taky si myslím, že je partner poněkud unavený a zaskočený, to se stává.
Já si "matně" :D  vzpomínám na počátek mého soužití s mužem a dětmi a taky bych ho nepopsala idylicky, bylo plné střetů, starostí i konfliktů s rodiči.
Jenže já spoustu věcí řešila vnitřně a méně otevřeně... možná jsem byla trpělivější a  to je možná cesta i pro tebe... učit se větší trpělivosti. Možná že partnera podceňuješ a vyvíjíš na něj až příliš velký tlak v tom směru, že chceš , aby "řešil" aby "se vyvíjel" a on má zrovna spíš introvertní období a nechce na sobě makat... to je naprosto OK a za chvíli může být všechno jinak a on tě předežene mílovými kroky ( i to znám ze svého života).
Osobně si vzpomínám, třeba i na to, že když přijela moje matka nebo otec, můj manžel taky ztrácel rozvahu a soudnost, byla to na něj moc velká přesilovka... každé  moje nevinně pronesené slovo směrem k mým rodičům bylo jako červený hadr na býka...( kdybych řekla to co ty "o pr..., tak způsobím tsunami), dost často to neustál a choval se tak jako za normálních okolností nikdy ne. Později si toho povšimli i děti a tak se vše řešilo   s větším nadhledem( tedy přesněji řečeno jen s úsměvem a bez komentářů). Nerozumím tomu, co se v něm odahrávalo a proč to tak je, ale přijala jsem to, nerozebírám to a nedělám z toho námět na večerní hovory.
Nezapomínej ,že v tvém těle stále probíhá hormonální bouře a v jistých věcech ztrácíš rychle nadhled. Spíš bych doporučovala ještě chvíli nic neřešit ohledně vašeho vztahu a netlačit na pilu. Jednou ti bude setsakramensky líto, že jsi promarnila v žabomyších sporech krásné období s dítětem, které se nikdy nedá vrátit zpátky a je krátké jako sen...
Na řešení vzájemného vztahu s partnerem budete mít daleko víc času později, až se budete moct soustředit jen na sebe , oba dva ...
Přes všechna úskalí, které mi připadají dost podobné těm tvým počátečním, jsme se  s  partnerem dostali a musím říct, že toho nebudu nikdy litovat, mám hezký a ve všech směrech uspokojující a naplněný vztah. Howgh. :D

P.S. podle mého názoru Oxi nikde nevyjadřuje názor, že by měla Lvice  teď od partnera odejít... nebo se pletu?

Asha napsal(a):

Podle mého - se už začal projevovat při chození se Lvicí - viz.sestra atd. - jen v zamilovanosti se člověk jakž tákž snaží .... beru v potaz úmrtí otce - ale to - co prováděl, když ona bojovala s malým ve špitále - a sám .... to bych nezkousla ani omylem. Já bych odešla. Může si to i on v hlavě v klidu probrat. Nedělala bych zcény - možná bych napsala dopis - o tom - jak to cítím atd. (dopis - snad přečte, když nechce poslouchat) - vyjádřila bych v něm i pochopení a oporu (v tom, že i on to má těžké - což má), ale jde snad o vůli obou. A tohle chování malého fracka..... se nedá tolerovat. Je to dospělý chlap a táta (především). Nemůže všechno vyset jen na té ženské - je to partnerka - né jeho kárající matka (no, vlastně může - záleží na ní co snese). Píšu za sebe - že kdybych měla kam - tak už i pro klid toho prcka - bych šla.

100% souhlas - taky jsem si na kauzu "sestra" vzpomněla...

Lvice,
se Somaiou hodně souhlasím. Víš, já jsem člověk, který vypadá jako introvert,ale co se týká partnerských vztahů jsem extrovert. neumím se hádat, dusím to v sobě a pak občas ublížím lidem kolem sebe, protože pak praskne sud a vyvalí se to. Napovrch vypadám v pohodě, uvnitř se trápím, obviňuji se, co jsem si podělala a trestám se.
Neznám tvého muže, nezám tebe,neznám váš vztah. Nechci, aby to vypadalo, že omlouvám jeho "poklesky". Ne. On třeba tak ví, že dělá chybu,ale jinak se neumí brátnit svému já.
Takže já bych si sedla. Zeptala se sama sebe, co jsem udělala pro záchranu vztahu. Jak jsem se chovala, zda jsem k tomu nepřispěla taky dílem své sobeckosti, svého ega. Pokud se dostaneš až tam, že jsi udělala pro záchranu všechno, a dál nemůžeš, nic si nevyčítej, že sebereš otci dítě, a jdi od válu. Sama před sebou budeš mít čisto.
Pokud si myslíš, že by se dalo něco dělat, navrhni manželovi způsob. Klidně 2x. Pokud bude jeho reakce neslučitelná s tvojí, pak si můžeš s čistým svědomím říci,snažila jsem se. Dávám více, než dostávám. Mám za to v tom vztahu žít? co mi dává? Je to jen strach být sama?
Já jsem četla v pondělí u doktora při čekání v čekárně článek od Klimeše (psycholog), že rady jsou od toho, aby se zvážily. Nemám je hned odmítat. Ale na druhou stranu tam byla úvaha od dvou ženách. Mladší radila starší po nevěře, aby se na manžela vybodla a hned odešla. No jenže té dámě co radila bylo 38 a té co bylo razeno 58. U koho je větší pravděpodobnost, že bude žít do konce života sama? Ta starší nebo ta mladší? Tím nedávám žádný konkrétní stanovisko. Jen poukazuji na to, že neleze srovnávat příběhy dvou lidí a konkrétně radit.
Moc ti přeji, aby jsi to vyřežila co nejlépe sama k sobě. Nic si nevyčítej s tím, že sebereš dítěti otce. Ne. Pokud je dobrý otec, bude mít zájem o syna i v době, kdy vy dva nebudte spolu.

Somaia napsal(a):

P.S. podle mého názoru Oxi nikde nevyjadřuje názor, že by měla Lvice  teď od partnera odejít... nebo se pletu?

Oxi napsal(a):

Asha napsal(a):

.... Kdybych měla kam - seberu se a odejdu - bez řečí  :

Tiez by som to urobil na tvojom mieste, lvice.

:)

Lvice , moc mě mrzí , jak se váš vztah vyvíjí , ale podle mého názoru se to dalo čekat ,
sledovala jsem tvá vlákna velmi pozorně a rozhodně bych si s takovým mužem nikdy nepořizovala
dítě . Podle mého názoru je to dost zvláštní chlap a vystačí si sám se svými úchylkami .
Takže tady je každá rada drahá ...

za prvé moc mě to mrzí

jaký vůbec byl přítel před těhotenstvím a jak dlouho jste spolu ? chtěl miminko , nebo si spíše chtěla ty a on na to přistoupl ?
já osobně bych to řešila tak, že bych mu řekla že odejdu na chvíli k rodičům a až si bude chtít o všem promluvit ať se ozve
ty budeš mít na chvíli klid, vyspíš se, mamka ti s malým pomůže a i pro  malého to bude lepší, bude klidnější a budeš mít na něj víc času
za další dá vám to oběma čas o všem v klidu , bez únavy a bez přemrštěných emocí přemýšlet, třeba to oba uvidíte s odstupem z jiného úhlu a pak se vše vyřeší,
pokud by to bylo jen vše úmrtím jeho  otce ( což si nemyslím) tak by čas hodně pomohl
ale hůavně ty si v klidu promyslíš co dál, a za nějaký čas ( měsíc třeba) , kdy budeš vyspaná a pod menším tlakem  si zkus s ním znovu promluvit, pokud jeho postoj bude stále stejný, asi v tomto vztahu nemá moc cenu pokraqčovat- nesebereš mu tátu , ale dáš mu šťastnější mámu, mámu, která bude vyspalá a bude mít víc energie na hry a výchovu a nebude  vyčerpaná, vystresovaná a neštastná
držím palce  at to dopadne, co nejlíp pro vás všechny

Můj názor je ten, že Lvice na tom vztahu děsně dře a děsně by ho "nějaký" chtěla mít - a on je prostě jiný - i ON - pán - je jiný než jakého ho chtěla Lvice mít  ... a už je možná unavený z toho - snažení se - aby byl takový - určitě chtěl býti takovým - ale teď - se stal apatickým - a prostě už ho to přestalo bavit - se nechávat někam "tlačit" ... vzdoruje - kope kolem sebe .... rezignoval. Nechce se mu zrovna makat. Ale tak kam se dostal se dostal sám .... a měl by se k tomu postavit jako chlap - což mu nepůjde dokud se bude lvice chovat jako jeho máma.

Tohle si já myslím - nekamenovat :kapitulation:

Tím nechci napsat - že je někde vina nebo, že je to chyba Lvice ... jen to - že bych ho nechala ve svém rozpoložení teď být a odjela bych ... dala bych mu prostor, aby se tedy projevil a pak bych to řešila. Rozhodně bych se plně soustředila na malé ... to je teď hlavní. O tátu ho nepřipravíš - šak se zatím jako táta ani nezačal chovat :(

Lvice mě to fakt moc mrzí, muselo (a musí) to pro tebe být hodně těžký. Neznám váš vztah ani tebe, takže nevím, jak moc může být jakákoli rada relevantní. Trochu jsem dočetla tvoje starší vlákna, abych byla víc v obraze, ale stejně...radit někomu aby zůstal ve vztahu, kde je nešťastný a trápí se, je děsný - a radit někomu aby odešel od partnera, kterého neznám, nota bene otce tvého dítěte, není o moc lepší.

Takže jen obecně, co mi připadá důležitý, je v podstatě to co radí Klubko: být si jistá, že chci udělat to, co dělám a že jsem zkusila a udělala všechno, aby tenhle vztah fungoval. Pokud si budeš jistá, že jsi víc (skoro) udělat nemohla, a tvůj partner nebude reagovat...nemůžeš to táhnout sama.
Z některých věcí mi to trochu vyznívá, že on má nějaké psychické problémy, něco ho děsně žere, ale co, to netuším: změna vztahu po narození dítěte? Nemůže třeba na malýho (když to řeknu blbě) žárlit? Kdyby byl ochotný ti říct nebo dát najevo, co je problém, a mohli jste na tom začít dělat, bylo by to pro všechny tři nejlepší. Ale pokud on nechce - tak jediné, co můžeš dělat je zachránit své duševní zdraví a odejít.

Je to ale těžká situace, ze které není snadná cesta, ať už tím nebo oním směrem. Znám osobně několik manželství, které prošly velkou krizí, ve které byla i nevěra, i odstěhování, i žádost o rozvod. A některé z nich teď po letech fungují tak, že i když my máme s manželem pohodový vztah, stejně valím oči a v dobrém závidím.
A jako všichni, i já znám případy manželství, kde by zůčastnění udělaly líp, kdyby od sebe odešli už před lety.
Záleží to strašně moc na tobě - a na tvém partnerovi. Pokud na tom oba budete chtít dělat, dá se vztah změnit, upevnit, přebudovat. Hlavní je, abyste se naučili o tom mluvit, mluvit a mluvit...pokud bude zájem, ještě bych na tom zkusila pracovat. Pokud ale zájem dlouhodobě nebude, ani o tebe, ani o malýho, k odchodu / rozchodu můžeš sáhnout vždycky...

Jako matka malých dětí říkám: odejít a hned - pohoda mimča je v tuhle chvíli mnohem důležitější, než ublížený a "nedospělý" chlap, který má věk na to, aby se o sebe postaral sám. Ondrášek ne, tomu musíš všecko zajistit ty - a možná to bude znít moc radikálně, ale za každou cenu.

mango17 napsal(a):

Lvice , moc mě mrzí , jak se váš vztah vyvíjí , ale podle mého názoru se to dalo čekat ,
sledovala jsem tvá vlákna velmi pozorně a rozhodně bych si s takovým mužem nikdy nepořizovala
dítě . Podle mého názoru je to dost zvláštní chlap a vystačí si sám se svými úchylkami .
Takže tady je každá rada drahá ...

já mám podobný názor, i když mě mrzí, že se přidávám do skupiny lidí "vidíš, já si to myslela"

Ronja napsal(a):

Somaia napsal(a):

P.S. podle mého názoru Oxi nikde nevyjadřuje názor, že by měla Lvice  teď od partnera odejít... nebo se pletu?

Oxi napsal(a):

Asha napsal(a):

.... Kdybych měla kam - seberu se a odejdu - bez řečí  :

Tiez by som to urobil na tvojom mieste, lvice.

:)

Ano, keby som bol zena a v takejto situacii, radsej by som odisiel. Odist neznamena koniec. Znamena to vycistenie vzduchu, klud na premyslanie ako dalej.

jediný co si nemyslím je to "že na vztah a  jeho řešení  budou mít čas později až dítko odroste"   problém je tu ted.... a může jen narůst. :(

a zadruhé jde o to když odejdeš k tem rodičům zda si tam dokážeš skutečně odpočinout a vypnout nebo se budeš užírat tím co se doma deje - třeba že má PC jen pro sebe :( a že mu nechybíte...promin

když se chce jde všechno...i kdybys neměla KAM odejít tak Ty bys něco vymyslela....

:hjarta:

Ronja napsal(a):

...radit někomu aby zůstal ve vztahu, kde je nešťastný a trápí se, je děsný - a radit někomu aby odešel od partnera, kterého neznám, nota bene otce tvého dítěte, není o moc lepší...

To máš naprostou pravdu, i když po přečtení příspěvku od Lvice na vedlejším vlákně jsem měl sto chutí jí poradit to druhý...

"...ty vůbec nevíš, jak je na mě hnusný, řve na mě a v sobotu mě vyhazoval z bytu . K mým rodičům se taky choval hnusně, takže už mi sem odmítli jezdit hlídat..." :(

Lvice...já prostě musím...taková to byla láska a ted mi nad tím zustava rozum stát... :bad: nepobírám to...
a co na t říká duchovno ... ?? BI

lvice,také se přikláním k názoru,že je třeba dát tomu čas,,Podle toho co píšeš,se mi zdá,že vás má manžel rád a bojí se  o vás,..ale neví si rady jak situaci uklidnit.On sám by zřejmě potřeboval spíš "pohlazení" a pochopení než mu dávání najevo "jak a co dělá špatně".Spíš plusy než mínusy. Zžívá se s novou situací-že je otec-..a pochop..umřel mu jeho otec......a navíc cití že jsi s ním nespokojená a krachuje mu vztah.. Možná máš málo pochopení pro jeho situaci...Já myslím,že dej tomu čas,uklidni se sama,dej mu najevo že o něj stojíš .Někteří chlapi začínají mít k dítěti "vztah" až když dítě začíná mluvit.
Někdy si kladu otázku,proč máme my ženy mít TO pochopení pro vztah a "krotit" svoji přirozenost....???!!!

ale stejně...radit někomu aby zůstal ve vztahu, kde je nešťastný a trápí se, je děsný - a radit někomu aby odešel od partnera, kterého neznám, nota bene otce tvého dítěte, není o moc lepší.

Každý sem píše názor ovlivněný svými životními zkušenostmi.
Lvice jistě pochopí, že můj příspěvek byl napsán z důvodů zachování rovnováhy a ne jako rezolutní rada.  Tudíž nezapadá do kategorie "děsných". ;)

Som, příspěvek 13 :D.

Ještě nevím co udělám, každopádně, vám všem opravdu moc děkuji za vaše slova a myšlenky. Říkala jsem si, že už to vidím ze svého úhlu zkresleně a zaujatě a že nebude na škodu, když se na to podívá někdo jiný nezaujatý svýma očima. :)
Trpělivost Som, tu projevuji v jeho případě už dva roky a ne nadarmo mi nedávno Salvátor napsal - stát si za svými idejemi a postojem i za cenu přímé konfrontace s partnerem, nedat tolik na jeho názory.... Ještě že ho mám :hjarta:. Nemysli si, že jednám zbrkle a bezhlavě, už jsem pár věcí diskutovala se Salvem i s Pan, které uznávám a vážím si jich. A jeho někam natlačit je holý nesmysl. To jsem zkusila cca před rokem a poznala jsem, že je to velká chyba a dosáhla jsem pravého opaku ;). Přítel není tvor, se kterým se dá manipulovat a někam násilím dotlačit - ostatně já jsem stejná ;).
Na odchod je vždycky dost času, zkusím se nad to povznést a nechám mu prostor a čas. Čas a život ukáže, co v něm je a zda náš vztah má smysl nebo ne. Asi bych si to stejně vyčítala, že jsem pro náš vztah neudělala maximum :rock:.

Som, tohle bylo míněno čistě na mě - kdybych radila já tak či tak, nebyla bych oprávněná, protože je neznám. Jasně že každý radí podle svých zkušeností a nechtěla jsem se nikoho dotknout :)

Britana napsal(a):

lvice,také se přikláním k názoru,že je třeba dát tomu čas,,Podle toho co píšeš,se mi zdá,že vás má manžel rád a bojí se  o vás,..ale neví si rady jak situaci uklidnit.On sám by zřejmě potřeboval spíš "pohlazení" a pochopení než mu dávání najevo "jak a co dělá špatně".Spíš plusy než mínusy. Zžívá se s novou situací-že je otec-..a pochop..umřel mu jeho otec......a navíc cití že jsi s ním nespokojená a krachuje mu vztah.. Možná máš málo pochopení pro jeho situaci...Já myslím,že dej tomu čas,uklidni se sama,dej mu najevo že o něj stojíš .Někteří chlapi začínají mít k dítěti "vztah" až když dítě začíná mluvit.
Někdy si kladu otázku,proč máme my ženy mít TO pochopení pro vztah a "krotit" svoji přirozenost....???!!!

Mně přijde, že tady většina mluví jen o tom, co má udělat Lvice pro něj a záchranu vztahu..Ale co sakra on? On se jako veze?On udělá co? Když je Lvice v nemocnici s malým, tak on běží domů, dát si na net svoje erotické fotky. Když se Lvice odstěhuje i s malým, tak jemu je to v podstatně jedno....Z celého vyprávění od Lvice nemám pocit, že by on udělal jediný vstřícný krok pro záchranu jejich vztahu....jediné,na co se zmůže, je "tak si najdi někoho jiného"...
Možná by bylo dobré se na chvíli od sebe odstěhovat  a utřídit si v klidu myšlenky, jak již bylo napsáno....Nemusí to nutně znamenat rozchod.

Oxi napsal(a):

Ronja napsal(a):

Somaia napsal(a):

P.S. podle mého názoru Oxi nikde nevyjadřuje názor, že by měla Lvice  teď od partnera odejít... nebo se pletu?

Oxi napsal(a):

Tiez by som to urobil na tvojom mieste, lvice.

:)

Ano, keby som bol zena a v takejto situacii, radsej by som odisiel. Odist neznamena koniec. Znamena to vycistenie vzduchu, klud na premyslanie ako dalej.

Takhle jsem to myslela také ... né - aby se hned sbalila s tím - že je konec. Prostě jenom vyklidit dusné pole ... a věnovat se prckovi. ten to teď potřebuje - velkej se o sebe postará sám.

lvice napsal(a):

Som, příspěvek 13 :D.

Ještě nevím co udělám, každopádně, vám všem opravdu moc děkuji za vaše slova a myšlenky. Říkala jsem si, že už to vidím ze svého úhlu zkresleně a zaujatě a že nebude na škodu, když se na to podívá někdo jiný nezaujatý svýma očima. :)
Trpělivost Som, tu projevuji v jeho případě už dva roky a ne nadarmo mi nedávno Salvátor napsal - stát si za svými idejemi a postojem i za cenu přímé konfrontace s partnerem, nedat tolik na jeho názory.... Ještě že ho mám :hjarta:. Nemysli si, že jednám zbrkle a bezhlavě, už jsem pár věcí diskutovala se Salvem i s Pan, které uznávám a vážím si jich. A jeho někam natlačit je holý nesmysl. To jsem zkusila cca před rokem a poznala jsem, že je to velká chyba a dosáhla jsem pravého opaku ;). Přítel není tvor, se kterým se dá manipulovat a někam násilím dotlačit - ostatně já jsem stejná ;).
Na odchod je vždycky dost času, zkusím se nad to povznést a nechám mu prostor a čas. Čas a život ukáže, co v něm je a zda náš vztah má smysl nebo ne. Asi bych si to stejně vyčítala, že jsem pro náš vztah neudělala maximum :rock:.

Lvice :supr: moje milovaná tchýně  mi říkala, přesně to samé... dopřej mu čas... on dospěje.  Vždycky stála při mě. A měla zatraceně pravdu.
Přála bych vám to samé.

Myslím že obecně je dobrý vyklidit pole a dát si oddech, podívat se na věci z jiného úhlu. Jenže partner od Lvice se zdá být dost samorost a specifický chlap a i podle toho co řekl nevím, jestli by to z její strany nevzal jako podraz a trvalé sbohem, čili jestli by Lvičin dočasný útulek u rodičů nebo jinde nebyl tím pádem trvalým...

Ronja napsal(a):

Som, tohle bylo míněno čistě na mě - kdybych radila já tak či tak, nebyla bych oprávněná, protože je neznám. Jasně že každý radí podle svých zkušeností a nechtěla jsem se nikoho dotknout :)

Ronjo :pussa: já vím.

Lvice, ať už vyklidíš společný prostor nebo se jen na chvíli stáhneš a nebudeš řešit... obojí je o tom "času a prostoru" který poskytneš.
Držím vám palce.
Nemysli si, že jednám zbrkle a bezhlavě
to jsem si nemyslela ani na okamžik, spíš jsem měla pocit, že MOC chceš něco řešit v méně vhodné době.

Víš já bych se na to zkusila podívat i z druhé strany. Teď to není rada zůstávat, jen pohled, jak to může mít druhá strana.

Taky jsem máma a zatraceně vím jaké změny přišly s příchodem dítěte(dětí). V době odchodu mého muže o mnoho let později jsem si uvědomila:

Najednou mu chyběla ta veselá holka, která po něm nic nechtěla, vlastně jen aby jí měl rád. Najednou tady bylo dítě a starání se o něj. Najednou tu byly povinnosti a strašně moc najednou. Čím je člověk starší a bezdětný tím si hůř zvyká na novou situaci. Někam se ztratí bezstarostnost, čím je člověk zvláštnější a tak nějak zvyklý na styl svého života, tak hůř přijímá, že zmizí žena milenka a objeví se v lepším případě jen kousek milenky, kterou jsem měl předtím.

Najednou se objevilo víc povinností než zábavy. Člověk s nekladným vztahem k pouho pouhým povinnostem je zaskočen. V lepším případě se snaží a láme v sobě kousek po kousku bezstarostňáka. Co si budeme říkat chlapství chlapa se pozná podle toho, že na prcka v rodině, který mu sebral kus milenky nežárlí, ale bere ho jako bonus k vztahu, co s ní má. Pánů, kteří mají automatickou škatulku v mozku na přijetí dítěte a okamžitého užívání si otcovství a nejenom snahy o něj je míň než 100%.

Normální chování partnera před rodiči bych vůbec neřešila. Můj muž měl mojí rodinu rád, ale jeho prostor byl z toho mého propojení s nimi tak prudce zúžen, že se choval vždycky jinak než bez nich. A to vůbec neřeším, jak jinak se choval, když jsme byli s jeho rodinou. To byl teprve pán tvorstva jako vyšitý. Z mé rodiny na něj přecházel pocit, že nejsme jenom jeho a hlavně Já se vyjadřuju jinak než bych měla. Poznámku o p.r.d.e.l.i, kde s ním bydlím by si zcela jistě bral jako poznámku velmi špatně.

Mně vaše krize přijde jako logické vyústění problémů ještě než jste měli Ondru. Byl to vztah o mnoha kompromisech a přesto o lásce.
Dala bych si čas a šla si odpočinout k rodičům. Nečekala bych, jestli se ozve on a jestli mu budeme chybět. Počkala bych si na svůj pocit, zda mi chybí. Měla bych možnost si užít dítě a nemyslet na tu úzkost v jakém stavu je náš vztah. Zase bych si zkusila zavřít oči a představit si to všechno, co nás pojí. Ono někdy takovýhle odpočinek ukáže víc než mluvení o problémech. On se nezměnil, on se stejně jako ty přizpůsobuje novým podmínkám. Nebude jiný a ty musíš sama zjistit, zda jít dál. Udělat všechno, co Ti srdce, intuice, rozum napovídá, že máš. A pak už jen jedno, Ondráškovi nesebereš tátu tím, že se případně rozejdete. Tátou a mámou člověk zůstává bez ohledu na to, že spolu lidé žijí. Je na něm posléze zůstat tátou a najít si svojí cestu k synovi. Spoustu tátů je lepšímy táty po rozchodu, protože už se nemusí "starat" taky o mámu těch dětí. Otevře se jim prostor k čemukoliv. Po případném rozchodu mu sebereš pouze možnost být tvým partnerem.

já mám z toho, pocit, že si je tebou moc jistý, že bys nebyla schopná opravdu odejít, tak si vyskakuje..

O.k. dobře tedy - chce to mít přehled co chlapeček dělá - aby nezvlčel - na konec by mohl dojít na to, že mu to vlastně vyhovuje - že je Lvice i s malým v čudu :dumbom: ... :( jo - dospět tedy potřebuje ! Chová se jako nezralej klacek "pardon" .... ze strany Lvice to chce odstup. Ale já osobně nevím - jestli bych na něčem takovém chtěla pracovat - i když to docela chápu. Něco jiného je, když to člověk vidí takhle a když v tom žije - jsou v tom city, vazby, emoce - a td. Takle na monitoru - to je prostě ploché - bez toho všeho. Vždy se dobře radí druhým. Lvice každopádně - ti přeji, aby jste to ustáli - aby se to prostě utřepalo a ty i tví chlapi byli spokojení - aby z vás byla opravdu rodina :hjarta: :pussa:

Jste moc hodní, že se píšete. Opravdu si toho moc vážím. Vím, že každý se mi tady snaží pomoci a poradit na základě svých životních zkušeností a proto žádný příspěvek neberu jako děsný :D. :pussa:.

Už jsem sama nad sebou přemýšlela a vím, že na tom mám kus své viny i já, protože vztah je o dvou lidech a ne jen o jednom.

Asho (safra, já si na to nemůžu zvyknout :dumbom: :pussa:) tvá poslední slova mě skutečně zaujala. Asi se vážně chovám jako matka - vychovatelka a dávám moc. Nastala nerovnováha - dávám-beru.

Mno jeho sexualitu raději nebudu rozebírat, jeho úchylky jsem trávila dlouhou dobu a našla pochopení s tím, že vím, že to má kořeny hluboko v podvědomí. Lze je odstranit, ale musí se chtít. Na druhou stranu, respektovala jsem ho takového jaký je a měla jsem ho takového ráda.

Když má své světlé chvíle, dokáže být skvělý táta, ale mě už nebaví stále mu říkat - hrej si s malým, všímej si ho a neustále mu ho strkat do náruče. ¨Když má dobrou náladu, tak je opravdu úžasný, když má špatnou, ani si ho nevšimne.

Dítě jsme oba moc chtěli a moc se na něj těšili. Začátky tedy byly krušné, jelikož přítel nevěřil, že jsem v jiném stavu a připravil mi hezké peklíčko. Pak se vše v dobré obrátilo, během porodu mě opravdu moc psychicky podpořil a nebýt jeho, porod byl mnohem horší.

Možná opravdu není typ na miminka. Možná jsem já moc náročná. Znáte mě.... :dubmom:.

Lvíčku - ty máš momentálně prostě teď doma děti dvě :) ... a napsala jsem, co jsem napsala, protože sama jsem se takhle chovala .... a můžu ti říct, že od doby co se nechovám jako matka vychovatelka je to o mnoho lepší. Takže se vyprdni na to - makat i za něj - a makej na tom, aby jsi byla dobrou mámou pro prcka a partnerkou (né matkou) a on aby konečně začal fungovat jako dospělej chlap :supr:

Ronja napsal(a):

Myslím že obecně je dobrý vyklidit pole a dát si oddech, podívat se na věci z jiného úhlu. Jenže partner od Lvice se zdá být dost samorost a specifický chlap a i podle toho co řekl nevím, jestli by to z její strany nevzal jako podraz a trvalé sbohem, čili jestli by Lvičin dočasný útulek u rodičů nebo jinde nebyl tím pádem trvalým...

Zásah do černého Ronjo. Cítím, že můj odjezd k rodičům by takhle bral. Ale možná že by vzal jinak, kdybych mu řekla - odjíždím si urovnat myšlenky a oběma nám prospěje, když budeme nějakou chvíli sami. Za 14 dní se vrátím a uvidíme, co dál.

lvice,fajn,fajn,fajn...v tvém příspěvku 37 poslední odstavec.Držím ti pěstě. Sama se uklidni a pořádně se vyspi.Měj se sladce.

lvice napsal(a):

Ronja napsal(a):

Myslím že obecně je dobrý vyklidit pole a dát si oddech, podívat se na věci z jiného úhlu. Jenže partner od Lvice se zdá být dost samorost a specifický chlap a i podle toho co řekl nevím, jestli by to z její strany nevzal jako podraz a trvalé sbohem, čili jestli by Lvičin dočasný útulek u rodičů nebo jinde nebyl tím pádem trvalým...

Zásah do černého Ronjo. Cítím, že můj odjezd k rodičům by takhle bral. Ale možná že by vzal jinak, kdybych mu řekla - odjíždím si urovnat myšlenky a oběma nám prospěje, když budeme nějakou chvíli sami. Za 14 dní se vrátím a uvidíme, co dál.

Takhle jsem to lvice přesně myslela ... odjet v klidu a říct mu - že to není rozchod - ale, že si to musíte oba srovnat. Potřebuješ si odpočinout a on asi také - ale nevím - zda vám to půjde - takhle pohromadě. :offtopic:

DĚKUJU VÁM VŠEM :hjarta: :pussa:. Asi si půjdu zabalit tašky :rock:.

jaké peklíčko ti připravil, když nevěřil, že jsi v jiném stavu??? tomu nerozumím...

lvice napsal(a):

... Už jsem sama nad sebou přemýšlela a vím, že na tom mám kus své viny i já, protože vztah je o dvou lidech a ne jen o jednom.
...

Mámo Lvice - počkej trošku :)
Jasně, že máš kus viny (jako každý člověk, který dýchá),  ale než začneš přebírat tu vinu na sebe,
přečti si další větu, co jsi napsala : ... Asi se vážně chovám jako matka - vychovatelka....
On by měl být taky zodpovědný a přemýšlet o sobě. To momentálně asi není schopný.

Já bych to prostě brala jako krizi, kterou nemusíš hned řešit.
Hned teď musíš řešit , aby měl malej co jíst , kde spát a aby mu bylo teplo a s mámou dobře.
Hned teď nemusíš řešit fotky na netu (i když to zpětně bolí), hned teď musíš řešit, abyste před miminem na sebe nekřičeli.
Začni po kouskách a pomaličku, od těch základních priorit,  vždyť nevíš, co ti dnešek přinese , tak se zakukli a užívej si toho hezkého, ať ti to neuteče.
pa, Jess.

lvice napsal(a):

Když má své světlé chvíle, dokáže být skvělý táta, ale mě už nebaví stále mu říkat - hrej si s malým, všímej si ho a neustále mu ho strkat do náruče. ¨Když má dobrou náladu, tak je opravdu úžasný, když má špatnou, ani si ho nevšimne.

Tohle mě zaujalo. Proč to holky děláme? Ať je táta, kdy chce a ne kdy mu to řekneme. K tomuhle se nedá člověk nastimulovat, k tomu musí mít chuť.

Já vím, že je to vytržené z kontextu, ale je to jen jeden střípek, kdy z radosti z malého se může stát nepříjemná povinnost. Pokud jeho nevšímání si malého není každodenní, tak je v otcovství fakt normální.

Kukačka napsal(a):

jaké peklíčko ti připravil, když nevěřil, že jsi v jiném stavu??? tomu nerozumím...

Neries, nieje dolezite co bolo, ale co bude :pussa:
Ked bude mat lvice cas poriadne si to v sebe prebrat urcite najde najlepsiu cestu.

Hrošánku, tak to by byl otcem jen na papíře...... :usch:. Otec nemůže být otec, jen když on chce. Role otce je trvaláa začíná okamžikem početí. Ondra už není malý, hledá ho, chce s ním komunikovat a táta si ho nevšímá. Asi jsem já nenormální, protože náš táta byl pro nás k dispozici každý den. Nebyl tátou jen když měl chuť a náladu. Byl tu pro mě vždycky.

Výsledek: V pátek odjíždím na 14 dní k našim. Oba budeme mít čas a prostor nad sebou přemýšlet. Uf, a díky vám se mi ulevilo a pomohli jste mi roztřídit myšlenky. :tesi: :jojo:

lvice napsal(a):

DĚKUJU VÁM VŠEM :hjarta: :pussa:. Asi si půjdu zabalit tašky :rock:.

Hodně štěstí, ať jdeš udělat cokoliv, i kdyby jen uvařit kafe. Spoustu problémů se začne hýbat, když si je sesumírujeme, napíšeme, řekneme. Dopadne to, jak má a ty jsi velká holka, tak se toho neboj. :pussa:

hrosanek napsal(a):

lvice napsal(a):

Když má své světlé chvíle, dokáže být skvělý táta, ale mě už nebaví stále mu říkat - hrej si s malým, všímej si ho a neustále mu ho strkat do náruče. ¨Když má dobrou náladu, tak je opravdu úžasný, když má špatnou, ani si ho nevšimne.

Tohle mě zaujalo. Proč to holky děláme? Ať je táta, kdy chce a ne kdy mu to řekneme. K tomuhle se nedá člověk nastimulovat, k tomu musí mít chuť.

Já vím, že je to vytržené z kontextu, ale je to jen jeden střípek, kdy z radosti z malého se může stát nepříjemná povinnost. Pokud jeho nevšímání si malého není každodenní, tak je v otcovství fakt normální.

Protože máme pocit, že tak jako matka není matkou jen když má náladu, nemůže být ani otec otcem jen když má náladu a chce se mu. To dítě je tu pořád a není to záležitost nálady ani pro jedno pohlaví, sakryš, ne???

Kuki, Oxi má pravdu, už je to vyřešená minulost. :) Tak brouček se probudil, mizím :D.

lvice...napiš co ti na to přítel řekl..jestli budeš chtít... a MOC TI DRZIM PALECKY!!!!  :pussa: :hjarta::pussa: :hjarta::pussa: :hjarta::pussa: :hjarta:

Otec nemůže být otec, jen když on chce...  Asi jsem já nenormální, protože náš táta byl pro nás k dispozici každý den... Byl tu pro mě vždycky
Lvice, možná jsem nenormální já - ano, když něco "hořelo", byla jsem tu pro děti bez ohledu na všechno ostatní. Ale taky jsem je učila, že máma nevisí na hřebíčku a tu a tam potřebuje aspoň na chvíli "nebýt k dispozici". Samozřejmě úměrně jejich věku a rozoumku.

Lvice držím palce, ať je to krok k dobrému a oba si můžete vyjasnit, co chcete a jak toho dosáhnout :) A dej nám určitě vědět :)

Ronja napsal(a):

hrosanek napsal(a):

lvice napsal(a):

Když má své světlé chvíle, dokáže být skvělý táta, ale mě už nebaví stále mu říkat - hrej si s malým, všímej si ho a neustále mu ho strkat do náruče. ¨Když má dobrou náladu, tak je opravdu úžasný, když má špatnou, ani si ho nevšimne.

Tohle mě zaujalo. Proč to holky děláme? Ať je táta, kdy chce a ne kdy mu to řekneme. K tomuhle se nedá člověk nastimulovat, k tomu musí mít chuť.

Já vím, že je to vytržené z kontextu, ale je to jen jeden střípek, kdy z radosti z malého se může stát nepříjemná povinnost. Pokud jeho nevšímání si malého není každodenní, tak je v otcovství fakt normální.

Protože máme pocit, že tak jako matka není matkou jen když má náladu, nemůže být ani otec otcem jen když má náladu a chce se mu. To dítě je tu pořád a není to záležitost nálady ani pro jedno pohlaví, sakryš, ne???

:) Proč už chápu líp a taky vím, že tím jeho postoj k dítěti nezměním.

Určitě dám ;).

Je otcem, jen když má náladu .... no, malé dítko si taky hraje s hračkou jen, když má náladu - když nemá - nechá ji bez povšimnutí ležet.... Ale on není dítě a prcek není hračka ! Tak by se měl začít chovat jako dospělej chlap - táta :rock: ... a k tomu potřebuje dospět :styrka:

Takže mámo - lvice - nech ho bez dozoru ! ať má k tomu prostor :jojo:

Lvice, nemám moc času, jen jsem to tak přelítla, ale vzpoměla jsem si na slova mé maminky, které jsem jednou říkala, že je fajn, že měli s tátou tak krásné manželství. Tenkrát řekla - no kdybych ty bouřlivé začátky neustála, tak jsme spolu dávno nebyli. Takže Ti lvice přeju hodně sil a ženské diplomacie!  A jelikož Tě znám osobně, tak si troufám říct, že to ustojíš!!!

Ja v iem, že je toho viac, ale... sorry, Lvice, ale ja ľuďom, ktorí prídu bývať do Blavy a potom ju ohovárajú predo mnou, rodenou Blaváčkou, hovorím to isté: "Várť sa kľudne tam, odkiaľ si prišiel..." Úprimne, čo sa aj na to dá inteligentné povedať? Veď to nie je jeho vina a zrejme ti pri sťahovaní nedržal pištoľ pri hlave. Chápem, že sa ti cnie, ale to ON ťažko môže riešiť a zrejme sa cítil osobne urazený a napádaný, keď reagoval tak, ako reagoval. :rolleyes:
Skús sa najprv dať do väčšej pohody ty, skús si povedať DOČASNE som tu a dočasne to tu vydržím, a čo bude potom - to sa uvidí. Je to o.i. pravda...
Čím viac ťa čítam, tým viac mám chuť poslať vás do poradne(oboch, ale minimálne ty by si podľa mňa mala...).

Ahoj lefíčku ... taky mi je to moc líto, po tom, jak jsi rozchodila ty jeho "zvláštnůstky" by sis zasloužila taky trochu víc snahy z jeho strany.  Ale je fakt, že se celej život učíme .... pokud by to bylo od začátku jednoduchý, tak bychom si toho ani nevážili.
Jenom si dej pozor s tím nucením pozornosti k malému ... já si živě pamatuju, jak mi mamka pořád nutila brášku : dej mu pusinku, musíš ho mít ráda, běž si s ním hrát, dohlídni na něj , je to přece tvůj bratříček ...... jednu dobu jsem ho kvůli tomu velice silně nesnášela  a  prchala jsem, jak to jen šlo ...   i když ti to přijde možná nespravedlivý, tak  bych se přimlouvala to, aby si našli k sobě cestu sami ...
Má tvůj přítel sourozence ? Někteří jedináčkové jsou takoví trošku sebestřednější .....

Ať už se ale rozhodneš jakkoli, držím to palce, ať je to pro vás tři ta nejlepší cesta ... :hjarta:

Asha napsal(a):

Podle mého - se už začal projevovat při chození se Lvicí - viz.sestra atd. - jen v zamilovanosti se člověk jakž tákž snaží .... beru v potaz úmrtí otce - ale to - co prováděl, když ona bojovala s malým ve špitále - a sám .... to bych nezkousla ani omylem. Já bych odešla. Může si to i on v hlavě v klidu probrat. Nedělala bych zcény - možná bych napsala dopis - o tom - jak to cítím atd. (dopis - snad přečte, když nechce poslouchat) - vyjádřila bych v něm i pochopení a oporu (v tom, že i on to má těžké - což má), ale jde snad o vůli obou. A tohle chování malého fracka..... se nedá tolerovat. Je to dospělý chlap a táta (především). Nemůže všechno vyset jen na té ženské - je to partnerka - né jeho kárající matka (no, vlastně může - záleží na ní co snese). Píšu za sebe - že kdybych měla kam - tak už i pro klid toho prcka - bych šla.

Tohle mě bohužel po přečtení tohoto příspěvku Lvice taky napadlo... a jako první:-(((

Prostě myslím, že by nad tímhle - než dojde na tak vážnou věc jako je dítě - prostě žena neměla zavírat oči :-(

sandra napsal(a):

Mně přijde, že tady většina mluví jen o tom, co má udělat Lvice pro něj a záchranu vztahu..Ale co sakra on? On se jako veze?On udělá co? Když je Lvice v nemocnici s malým, tak on běží domů, dát si na net svoje erotické fotky. Když se Lvice odstěhuje i s malým, tak jemu je to v podstatně jedno....Z celého vyprávění od Lvice nemám pocit, že by on udělal jediný vstřícný krok pro záchranu jejich vztahu....jediné,na co se zmůže, je "tak si najdi někoho jiného"...
Možná by bylo dobré se na chvíli od sebe odstěhovat  a utřídit si v klidu myšlenky, jak již bylo napsáno....Nemusí to nutně znamenat rozchod.

Hm.. radíme Lvici, lebo ona sem napísala. Máš nejaký spôsob, ako poradiť aj tomu, kto sa na radu nepýta, sem nechodí....?
Keby sa pýtal on, neboj sa, že by tiež nedostal hafo rád...

nemělo by se - ale je to poměrně častý jev - v zamilovanosti - (růžové brejle) nasadí každý - a pak se nestačíme divit...TÉĎ se musí řešit co TEĎ - zpět už to nejde - jenom dopředu

Lvíčku, mrzí mě, že mám teď na babi tak málo času, tak jen krátce... Soucítím s tebou a tvou situací, asi nenapíšu nic co už zde řečeno nebylo, ale:

1. Odejít ze vztahu bych viděla až jako poslední možnost.

2. On očividně hodně věcí v sobě teď řeší, nové situace, smrt otce, jeho nová otcovská role - pro něj je toho hodně nového a vnímám jej, že prostě neví kudy kam, tak jen kope z kouta kolem sebe, protože sám neví jak z toho ven. Každá iniciativa směrem od tebe vše jen umocňuje...

3. Podle mne ty celkem hodně tlačíš na pilu, což situaci nepřidává. Chápu to, máš nějakou vizi jak by měly věci fungovat, ale věci se nechtějí ubírat směrem, který se hodí tobě.

Výsledkem je utahaná mamina a partner "v koutě" ne-li rovnou "v jeskyni" a spousta emocí na všech frontách. Osobně se kloním k 1-2 týdenní "dovolené" u tvých rodičů s jasným vzkazem "za 2 týdny mě tu miláčku máš nazpět" ;) . Odpočineš si, urovnáš myšlenky, necháš prostor jemu na totéž. Sama uvidíš jak to budeš cítit, co bude dělat on atd.

Držím palce ;)

Selima napsal(a):

sandra napsal(a):

Mně přijde, že tady většina mluví jen o tom, co má udělat Lvice pro něj a záchranu vztahu..Ale co sakra on? On se jako veze?On udělá co? Když je Lvice v nemocnici s malým, tak on běží domů, dát si na net svoje erotické fotky. Když se Lvice odstěhuje i s malým, tak jemu je to v podstatně jedno....Z celého vyprávění od Lvice nemám pocit, že by on udělal jediný vstřícný krok pro záchranu jejich vztahu....jediné,na co se zmůže, je "tak si najdi někoho jiného"...
Možná by bylo dobré se na chvíli od sebe odstěhovat  a utřídit si v klidu myšlenky, jak již bylo napsáno....Nemusí to nutně znamenat rozchod.

Hm.. radíme Lvici, lebo ona sem napísala. Máš nejaký spôsob, ako poradiť aj tomu, kto sa na radu nepýta, sem nechodí....?
Keby sa pýtal on, neboj sa, že by tiež nedostal hafo rád...

Sel, myslela jsem to trochu jinak. Ale to neva. :kapitulation:

Ja tuším... lebo aj ja si myslím, že na vzťahu majú pracovať obaja, snažiť sa obaja, ale: sem sa zrejme veľa chlapov radiť nechodí(česť výnimkám), tak to vyznieva, že viac majú makať ženy... ale nie je to tak. Je to len vec ženského serveru a toho, že po rady sem chodia väčšinou ženy.

Hezky to napsala a vymyslela Andromeda. Ono je asi skutečně teď na nic řešit, co bylo nebo, co by kdyby.... Myslím, Lvice, že pár týdnů, kdy budet bez sebe, by Vám mohlo skutečně pomoci.

Selima napsal(a):

Ja tuším... lebo aj ja si myslím, že na vzťahu majú pracovať obaja, snažiť sa obaja, ale: sem sa zrejme veľa chlapov radiť nechodí(česť výnimkám), tak to vyznieva, že viac majú makať ženy... ale nie je to tak. Je to len vec ženského serveru a toho, že po rady sem chodia väčšinou ženy.

Sel, ono by to bylo krásné, kdyby to šlo vždycky tak zrealizovat. Obávám se, ale že to v případě Lvice nejde. Bude to muset být zřejmě ona, která musí něco podniknout pro záchranu vztahu. Nemám pocit, že jejímu partnerovi by se do nějakých aktivit tohoto druhu vůbec teď chtělo.

Lvice, došla jsi k prvnímu dobrému záívěru. Hodně u rodičů odpočívej a pak teprve přemýšlej. Pořádně se zkus vyspat. V9m o čem mluvím. Když jsi unavená, může stačit málo a je to tragedie o třech dějstvích.

Pak bych popřemýšlela o poradne. Nejde tak ani o tebe, tvoje postoje a názory jsou celkem dobře rozvrstvené, ale o manžela. Těch stresových faktorů na něj bylo taky hodně. Smrt otce, smrt jeho vzoru, no to s ním mohlo po zkušenosti s otcovstvím taky pěkně zamávat.

Role otce nejde nutit. Neměla by ses tvářit tak ani onak co s miminkem on dělá. Prostě ted potřebuješ malého pohlídat a at si s ním dělá co chce, třeba... a pak nekontrolovat.

V9š, všechny ty věci nejsou příjemné, to je fakt, ale dají se zvládnout. Jenže musejí chtít oba, obávám se, že sama svou snahou věci spíš nezachráníš.

BB, když to máš těžký s tím nucením k malému. Jednou jsem si řekla, tak dost, prostě jsem mu ho necpala, věnovala se mu sama a říkala si, vždyť to dítě si může vzít kdy chce. Nevzal si ho vůbec a pak mi vyčetl, že jsem si ho okupovala jen pro sebe :co:. Člověk už fakt neví, jak s pánem jednat, aby to bylo dobře. Chová se někdy fakt jako malý rozmazlený spratek. Jedináček není, má tři o hodně starší bratry, takže jako jedináček vychovávaný byl. Byl rozmazlovaný a nemusel doma nic dělat, jak mi řekla švagrová. Dokonce mi i řekla, že je sobec, já jí tenkrát nevěřila :dumbom:.

Lvice moc mě mrzi co prožíváš...
Diskusi jsem prolítla a nepadla tady otázka jestli tvůj přítel třeba nemá milenku?
Můj přítel měl obdobné výkyvy nálady, byl protivný, nezdržoval se doma, sex byl míň a míň a když jsem to chtěla řešit tak, že se nic neděje...ptala jsme se i na milenku-jenomže zapíral, pak se to vyhrotilo a řekl mi taky ať si najdu někoho jiného a odešel na týden, pak se vrátil, ale stejně nebylo ještě vyhráno...
Ale třeba u vás v tom nebude baba :rodna: Přeji hodně štěstí

Ahoj Lvice :) ,
mám pocit, že se oba přetahujete o to, kdo je v tomhle vztahu oběť.. Pamatuji na Tvá slova na duchovním(snad tam, už je to dlouho), že ´sis vybrala partnera, kterému máš být průvodkyní v duchovním životě nebo tak něco.. Jak píšu, už je to dlouho, takže to určitě nebude přesná formulace. Kdo ví, co by na to řekl on ;)

Před dvěma lety bych Ti řekla, ať utečeš, dnes se snažím sama neutíkat a dělat něco sama se sebou, měj se co nejlépe

Myslím, že to napsala hezky Andromeda, souhlas se vším......
a Tobě Lvice, hodně štěstí.....utíkat při první pořádné rodinné krizi, to bych neutíkala, ale odejít někam do povzdálí, urovnat myšlenky a odpočinout si, by mohlo být prozatímní řešení....., a co bude dál, bych řešila až  dál.
Držím pěsti. :par:

myslím, že to tady psalo více lidí - i já - aby si lvice utřídila myšlenky někde v pozadí a to samé, aby mohl udělat i partner ... nikdo jí tu neradil - aby to řešila radikálním rozchodem

Klarka.S napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja tuším... lebo aj ja si myslím, že na vzťahu majú pracovať obaja, snažiť sa obaja, ale: sem sa zrejme veľa chlapov radiť nechodí(česť výnimkám), tak to vyznieva, že viac majú makať ženy... ale nie je to tak. Je to len vec ženského serveru a toho, že po rady sem chodia väčšinou ženy.

Sel, ono by to bylo krásné, kdyby to šlo vždycky tak zrealizovat. Obávám se, ale že to v případě Lvice nejde. Bude to muset být zřejmě ona, která musí něco podniknout pro záchranu vztahu. Nemám pocit, že jejímu partnerovi by se do nějakých aktivit tohoto druhu vůbec teď chtělo.

Bola som  vpiatok na pohrebe a hoci to ani nebol môj otec, dosť ma to vzalo... Ćo my vieme, ako je jemu? Čo ak sa momentálne viac rýpe vo svojom smútku ako vo vzťahu s Levicou? Nikto doňho nevidíme... Nebudem sa ho určite zastávať, ale nemienim ho ani odsudzovať(práve preto, že nemáme dosť informácií). Chce ti asi fakt ČAS. :jojo:

ono se to chování ale nezměnilo bezprostředně po smrti otce ... jen se to více vyhrotilo - na čež se tu také kladl důraz, že má pochopitelnou depku i on - ale i tak ... měl by si uvědomit - že je rodič - a hlavně se nechovat jako hulvát (což se podle psaní) stalo ještě před tím.... než mu zemřel otec

adra napsal(a):

lvíčku upřímně mě to mrzí....jéje  :(

velice mě oslovilo a zasáhlo to jak píšeš o té porodnici...jako by se vrátil čas....muj BM vždy spěchal z nemocnice ... do hospody zapíjet malého... žádné pusinky, pomazlení a nebo nedej Bože "pohrání" si s malým...jéžiši...já v porodnici trpěla jak zvíře...porod a těhu v pohodě ale to potom :dumbom:

podlé mého...není moc nadějí...nevím...někdo ti napíše že to chce mluvit a mluvit - což jak vidno tvuj přítel moc neakceptuje...nevím nepíšeš ... vlastně jo píšeš. že ti začíná být fyzicky po*ný...což je taky samo blbé.... víš myslela jsem jestli ho ještě miluješ....ale píšeš spíš tohle....

ala hlavně jsem ti chtěla napsat...že věta - vzít synovi tátu...?? je nesmysl...podívej...on tedy přítel se chová tak jak se chová....pokud byste měli jít od sebe nic mu nebrání se se synem stýkat...když solu zustanete ... jak moc se ted synovi věnuje...??? asi nic moc co...nevyrací ti to že mu na vás nezáleží - třeba je jen unavený z toho všeho...ael co ty??Kdo se ptá tebe? kde máš ty nějakou oporu?? takže pokud bys s ním měla zustavat jen kvuli Ondrovi a sama trpět...říkám NE...

o fotkách a tom co delal když jsi ležele s Ondráškem v porodnici...nu co dodat,

zbývá mi jen souhlasit......jsem už v trochu jiné životní etapě, a tak mohu rekapitulovat........a za sebe radím, neztrácej čas, tvůj přítel to "po dobrém" nepochopí........po mnoha šancích jsem od muže odešla a nelituji, pokud jsem ve svém okolí sledovala podobné situace, nikdy se zázrak, bohužel, nekonal.............

Já myslím, že odejít by měla kvůli tomu malému, třeba do té doby, než se to urovná.
Já když vidím, jak reaguje moje holčička, když jenom zvýším na manžela hlas, tak si radši ani nepředstavuju, co asi je pro toho chlapečka, když má doma tyhle scény - jako bouchání do stolu, to musí bejt to dítě v šoku ne?
Vynervovaná máma - taky paráda.
Jakoby na prvním místě se pořád řešil ten manžel a jeho problémy.... nechápu

Asha napsal(a):

myslím, že to tady psalo více lidí - i já - aby si lvice utřídila myšlenky někde v pozadí a to samé, aby mohl udělat i partner ... nikdo jí tu neradil - aby to řešila radikálním rozchodem

Asho, já nevím, já popravdě četla jen pár posledních příspěvků, tak jsem si jen v hlavě říkala - odešla bych hned?, odešla bych prozatím?, zůstala bych ? (tohle byly mé myšlnekové pochody....) já se neodrážela od nikoho konkrétního, jen jsem reagovala na vlastní myšlenky.... a jak jsem přečetla Andromedu, tak jsem s ní souhlasila zcela....
(je fakt, že jsem ale v hlavě měla i to, že by jí mohl někdo poradit, ať odejde ihned, už kvůli tomu, že se svým přítelem už řešila problémy i dříve...) tož tak :)

Tož tož ... já jen, že jsme se tu na tom shodli skoro všichni ....

A já se tedy přidala :jojo: :)..ke skoro všem :) - ikdyž nepopírám, že nakonec Lvice může dojít k tomu, co radí menšina....

Jistě, že ... já za sebe bych napsala, že pokud by se to jeho chování nijak nezměnilo - po určité době - tak bych to pak řešila odstěhováním se natrvalo ... co s takovým chlapem ? Ale každopádně to má teď lvík složité a rozhodnout co s tím stejně musí ona sama.

a lvíčku máš u rodičů net??? ;););)

pa a ještě :pussa:

Napsala jsem tento příspěvek pro Lvici jinam, tak ho přeposílám na správné téma...

Lvice, přestože se neznáme, vzpomínám si na příspěvky před rokem a víc, o tvém příteli, o tobě..atd. Bylas mi sympatická, tak jsem myslela , že jsi spokojená ...Je mi líto, že je to tak, jak to je.

Trošku jsem byla překvapena tvým výběrem partnera (dle popisu tenkrát), ale hned jsem se okřikla, že jsem konzervativní, atd.  Podle aktuálních popisů, bych tipla, že chování pána je sobecké a nezralé pro rodinu....

Ty sama situaci znáš nejlíp, proto ji nejlépe vyřešíš sama. Poznáš, jestli tě (vás) má skutečně rád, jestli je o co bojovat. Myslím, že jsi duševně vyspělá, poučená partnerka a myslím, že cestu a možnosti jsi zkoušela a také jsi ochotna a otevřená pomoci vztahu. Což je maximum , cos mohla udělat.
Určitě je nejrozumější odjet pryč, kamkoliv, do klidu, abys mohla na chvilku manžela strčit "do šuplíku" a za týden(za měsíc) ho "vytáhnout" a s odstupem času popřemýšlet o "nás". Máš zázemí u rodičů, to j sem např.já už neměla - to je úplný luxus...

Nechala bych tomu také teď volný prostor, nic bych neřešila, jen nechala vše plynout a radovala se z malého. Myslím, že nejdůležitějším tvým úkolem je být vyrovnaná zdravá spokojená  máma, ať jsi tam nebo tam. Nic přece není definitivního, není to otázka života a smrti, jen neshoda v názorech ..i když vím, že je ti teď hrozně. Proto se snažím i ukázat na pozitiva : zázemí, rodiče, zdraví ....nádhera , ne?
A v podstatě pořád se něco děje, změny jsou na denním pořádku, takže vlastně nikdy nevíme, co je vlastně dobře a co je špatně. Takže vlastně, všechno, co se děje, se děje správně....
Omlouvám se za   myslela jsem , že jsem ve Lvici..
Upřímně ti přeju, aby ses dala do pořádku, zklidnila byla spokojená, ať s ním nebo bez něj...

Aneb jak píše Asha: I pád na d*žku je pohyb kupředu :D.

Adři, naši PC nemají :butter:.

Lvice - tak to je v řiti .... s tím PC - tak když tak piš na mobila :-)

Alebo vezmi malého a zájdi do internetovej kaviarne... Som zvedavá. :P A držím ti päste.

Lvice, tvůj příběh čtu, co jsem na babinetu. Tvůj přítel byl od začátku jiný, zvláštní. Brala jsem to tak, že už víš, co chceš, takže to máš v sobě srovnáno, jestli mít s tímto mužem dítě.
Ale mě od začátku, co jsi napsala zaráží jedna věc - ty ses přeciž sama rozhodla, že se přestěhuješ a přitom od začátku nehezky mluvíš o svém novém bydlišti. Nemyslíš, že ho to třeba taky trošku bolí, jestli má svůj domov rád? Předpokládám, že tě nenutil, že by ses nenechala. Pokud ses rozhodla bydlet tam, kde teď bydlíš, proč pořád tak neuctivě mluvíš o svém domově? Jestli ti tam není dobře, tak se přestěhuj zpět a nehaň ho pořád, tvůj muž to může cítit jako tvé výčitky. A taky mám pocit, že ses ani ve svém věku nedokázala skutečně osamostatnit a přestřihnout pupeční šnůru, která tě příliš pojí s tvými rodiči.
To je můj pohled, který nemusí být pravdivý, neboť nemám dost informací.

Za sebe - přestěhovala jsem se za svým mužem daleko, od roku 1993 je to dokonce jiný stát. Bylo těžké si zvyknout, jiný kraj, jiný mrav. Ale- to já sama se tak rozhodla, můj muž mě nenutil. NIKDY jsem se před nikým neuctivě nevyjádřila o svém novém domově. Je to můj domov. Kdyby se mi tu nelíbilo, vrátila bych se zpět, ale mé bydliště by jistě nemohlo za to, že jsem si tu nezvykla.

Btw tvé nové bydliště je krásné město. Mám ho moc ráda.
I tvé původní bydliště.
Možná svého muže otravuješ neustálým fňukáním. A možná ne jen za svým bývalým domovem. Jsi už přeciž veliká holka, lvice, tak si srovnej, co vlasstně chceš a udělej to. Držím ti palečky, aby se ti to podařilo. Aby měl tvůj syn spokojenou maminku. Nejlépe i spokojoného tatínka. :pussa:

lvice napsal(a):

Hrošánku, tak to by byl otcem jen na papíře...... :usch:. Otec nemůže být otec, jen když on chce. Role otce je trvaláa začíná okamžikem početí. Ondra už není malý, hledá ho, chce s ním komunikovat a táta si ho nevšímá. Asi jsem já nenormální, protože náš táta byl pro nás k dispozici každý den. Nebyl tátou jen když měl chuť a náladu. Byl tu pro mě vždycky.

Výsledek: V pátek odjíždím na 14 dní k našim. Oba budeme mít čas a prostor nad sebou přemýšlet. Uf, a díky vám se mi ulevilo a pomohli jste mi roztřídit myšlenky. :tesi: :jojo:

Nikoho NEDONUTÍŠ být otcem. Si piš, že otec může být otcem, když on chce. Jak chceš zařídit, aby jím byl? Aby jím byl tak, jak si to TY představuješ?
Představ si sebe na jeho místě. Kdyby ti někdo dirigoval, jakým způsobem máš být matkou. :(
Nechovej se ke svému muži jako jeho matka. A zase ti rodiče. Vždyť už jsi vážně veliká.

Ahoj Lvíčku :pussa: , taky si pamatuju Tvůj příběh od začátku, a jak moc jsi chtěla dnes už malého Ondráška.  Je mi líto , že to nejde podle tvých představ , ale ...... ráno je moudřejší večera a ty sama víš nejlíp, že to vyřešíš stejně tak, jak to budeš vnímat a cítit především ty sama. Za sebe snad jen to , že já bych odešla také, a moc dobře vím, co ta věta obnáší a že není jednoduchá, obzvlášt , když jsou ve vztahu děti. Nebudu se vracet k minulosti, kdy už nějaké náznaky ....... spíš mysli na budoucnost. A ty sebou manipulovat nenecháš , tomu věřím. Dej vědět :pussa:

Ahoj :-)
Zřejmě na Tvůj příběh mám nějaký háček, protože mi to nedalo odepsat.
Pravděpodobně většina věcí (možná všechny) které napíšu, se Ti nebudou líbit.
Beru si za to odpovědnost.
Nečetla jsem pečlivě všechny příspěvky ve vláknu, tak se omlouvám, že se možná opakuju.
Příspěvek se ponese ve smyslu - oba jste udělali chybu - ale protože na Babinet píšeš Ty (a ne on) a protože nemůžeš druhého změnit - musíš začít od Tebe - tak možná to bude vypadat nespravedlivě, ale chci se na to podívat Z JEHO ÚHLU POHLEDU: (tak, jak jsi to možná nechtěla vidět):

Krize začala v listopadu, kdy jsme zřejmě přítele omrzeli
Domněnka...

(dokonce se nechal i slyšet, že mu malý občas leze na nervy)
Aspoň byl upřímný... nevěřím, že by nikomu nelezlo řvoucí dítě na nervy... to se asi stane každýmu ne?

o prcka se nestaral
Konkrétně?

když už ho měl, tak mu malý plakal v náručí
A to mu vyčítáš? Že ho neumí uchlácholit tak jako Ty?

Problémy se gradovaly když příteli zemřel otec.
Tady bude kámen úrazu. Jak by bylo Tobě, kdyby Ti umřel táta nebo máma? Muselo to pro něj být dost těžký, potřeboval si to zpracovat PO SVÉM... možná jsi mu nedala šanci aby si to zpracoval...

Chlap když řeší problémy, prostě potřebuje zalézt do své jeskyně a BÝT V KLIDU. Nevyžádaná pomoc je špatná, i když je dobře míněná.

V Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše je to dobře popsaný...

Uzavřel se do sebe
potřeboval to, potřeboval být sám a Tys mu to nedovolila? Tahala jsi ho z jeskyně?

kašlal na mě i na malého
Měl rýmu? (pokus o vtip)
Prostě - PO SMRTI OTCE - potřeboval mít klid, potřeboval čas si to zpracovat - po svém...

utrhoval se na mě
předvídatelná reakce, pokud mu lezeš do JESKYNĚ (samozřejmě ho to neomlouvá, ale někdy je lepší nechat chlapa a jít mu z cesty)

veškeré pokusy o komunikaci přišly vniveč
on NECHTĚL komunikovat, chtěl být SÁM!!! Tys chtěla komunikovat... ale na to musí být dva...
Proč si myslíš, že zrovna v tuhle chvíli byla komunikace správná a jeho "jeskyně" nesprávná?
Co když on si myslel opak?

Jen tupě zíral, popíjel panáky a moje snaha mu pomoci narážela na mlčení a případnou odpověď že mu nic není.
- byl v "jeskyni" - potřeboval být sám
- panáky mu pomáhaly zpracovat emoce (přece jenom táta Ti neumírá každý den)
- SNAHA POMOCI - byla kontraproduktivní, protože až poznáš chlapy - tak zjistíš, že chlap, když něco řeší - POTŘEBUJE BÝT SÁM!!! V podstatě se dá říct, žes jeho snahu se s tím vyrovnat sabotovala... snažila ses ho vytáhnout z "jeskyně" když potřeboval být sám...

naši. Byli z jeho chování konsternovaní.....
Tady se musíš rozhodnout, jestli Ti víc záleží na názoru rodičů a nebo jestli jsi vzala vztah s partnerem "vážně" - tj. váš vztah a to, co si myslíte vy (Ty a partner) jsou důležitější než to, co si myslí rodiče... můj dojem - ještě ses od rodičů "neodstřihla", nebo aspoň ne natolik, aby ses chlapovi "odevzdala"... což je mimochodem účel svatby (která většinou narození dítěte předchází).
Dnes už je hodně holek svobodných matek, je to trend doby. O tom žádná. Ale nemyslím, že by to vztahům pomáhalo, "vynechat" svatbu a rovnou jít na další krok, plození potomka.

Byla jsem tam 2 dny a naivně jsem se domnívala, že alespoň zavolá. Nic. Tehdy jsem pochopila, jak málo mu na nás záleží.
Odjela jsi na 2 dny a ani jsi mu nezavolala. Tehdy pochopil, jak málo Ti na něm záleží. :gloria:

Ale.... v sobotu, kdy jsme společně s mamkou, která mi přijela pomoci na pár dní v pohodě koukali na televizi, jsem řekla, že město, do kterého jsem se přestěhovala je p*r*d*e*l (což oproti mému rodnému městu tedy opravdu je) a přítel začal ječet jako pominutý, třískat rukou do stolu, že když se mi to nelíbí, ať se seberu a jdu a najdu si někoho lepšího :skurt:. Byla jsem z něj v šoku.

No já se nedivím, že byl v šoku on z Tebe. Viz příspěvek Majkafy. Tak chlap si tě přestěhuje k sobě do bytu... a pak od Tebe a tchýně slyší, jaká že je to p.r.d.e.l.??? Co si představuješ, že Ti na to řekne? Na jeho milované město, do kterého si Tě přivedl?
Víš jak tohle chlap bere??? Jako že schazuješ jeho!!! Protože ON v tom městě bydlí, ON si Tě k sobě nastěhoval... Ty teď jeho město haníš = haníš jeho. Je to jako kdybys mu dala facku. Tak se nediv, jestli je trochu cholerik, že vyletěl... Asi bych byla HODNĚ nasraná, kdyby se třeba můj přítel o mém "rodném" městě prohlásil, že je to p.r.d.e.l. - přestože oproti Praze, kde teď žijeme, opravdu je.

Úcta k druhému zahrnuje i úctu k městu, které má rád... a které je vlastně teď Tvým domovem...

No a z jeho reakce jsi viděla, že ses ho fakt dotkla (zřejmě jsi to nevěděla, jak moc ho to bolí, když haníš jeho město - teď už to víš). Proč ses neomluvila? Ty sis totiž začla první.

Žádná omluva.
Ty ses mu neomluvila?

Nakonec jsem se dozvěděla, že už dlouho má stejně pocit, že náš vztah nevyjde a co on s tím může dělat. Nic. Jestli prý chci, tak ať si klidně najdu jiného chlapa.
Známka toho, že neví jak dál, neví co s Tebou a sice naděje umírá poslední... ale...
Je z toho cítit JEHO strach.
Brání se bolesti, tak radši "udeří" první.

Ale to Ty určitě všechno vidíš, ne? Jsi duchovně zběhlá.

Nevěřila jsem, že by mu tak málo záleželo na naše vztahu a na Ondrovi.
Může to být i tak, že mu na vás HODNĚ záleží, a proto si staví silnější a silnější zdi a obrany. Protože v minulosti se tolikrát spálil, že už znovu nechce... čím víc si Tě připouští k tělu, tím víc se bojí, že by ztrátu "nepřežil"...
Takže, myslím že je to přesně naopak.
Ale opět, tohle určitě vidíš, ne? :-)

Ale asi ano.
Ano, myslím že mu na vás může záležet... jenom to neumí dát najevo... Ale vy to neumíte dát najevo ani jeden, jak to tak čtu...

Je mi to moc a moc líto a nevím co mám dělat.
Jemu je to určitě taky líto...
Pokud tomu nevěříš... proč by si Tě k sobě stěhoval?
Proč by si s Tebou dělal dítě?
Určitě ne proto, že si přál, abys od něj za chvíli odešla. Takhle si to určitě neplánoval.
Maloval si to krásně, stejně jako Ty.
A stejně jako Ty je zklamanej a neví co s tím.
Ty píšeš do Babinetu. On si to řeší sám se sebou. V klidu. S nikým nemluví. Ty to vidíš jako jeho "slabost". Já bych to tak neviděla. Prostě dělá co umí, a víc neumí.
Stejně jako Ty!

On se tváří, že se nic neděje a jede se dál.
Zopakuju Ti to znovu: chlap řeší tak, že se uzavře a přemýšlí o tom sám!!! A nic neřekne, dokud to SÁM nevyřeší. A nevyžádané rady vnímá jako známku, že ten, co rady dává, si myslí, že ON TO NEZVLÁDNE. A to je pro chlapa potupa!!!
Tak aspoň vidíš, jak dopadají sice dobře míněné, ale nevyžádané rady - pro chlapa.
Viz opět kniha "Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše".

Nedokážu dělat totéž.
To je jasný - jsi ženská. Ženská o problémech mluví, a tím si i ujasňuje myšlenky a nachází řešení.
Chlap nejdřív přemýšlí - sám v sobě - a řekne něco až tehdy, když problém vyřeší.
Možná stačí "jenom" pochopit rozdíly v myšlení mužů a žen a bylo by to všechno jednodušší.
Naštěstí - ženská nemusí mluvit jenom na chlapa (samozřejmě i na něj - ale NE když je v jeskyni), ale může to probrat s kámoškama, na Babinetu, u psychologa atd.

Takže co s tím?
Uvědomit si, že ta situace nemusí být taková, jakou ji vidíš.
A že i z druhé strany on může být na Tebe n.a.s.raný, ublížený, může Tě milovat ale neumí to dát najevo, bojí se že Tě ztratí a tak paradoxně dělá všechno pro to, aby se to změnilo... prostě sis vybrala chlapa, co má problémy... a teď se divíš...
Pokud mu rozumíš, proč tohle všechno dělá, mělo by Tvé "pochopení" být jednodušší...

Já vlastně ani nevím, jestli mu na nás záleží.
On neví, jestli Ti na něm záleží.
Když si to vezmeš do důsledků, rozchodem on ztratí víc - Ty si JEHO SYNA odvedeš s sebou... uvědom si, co to pro otce může znamenat!!!

Když jsem se ho na to zeptala, mlčel a pak mi řekl, když si myslíš, že mi na vás nezáleží, tak si to mysli.....
Překlad: když o mě pochybuješ, nevím co dělat dál a už to zřejmě nemá smysl... tak bude po Tvém... (ZÁLEŽÍ MI NA VÁS!!!) - jakto, že to nevidíš?

Jak z toho ven?
Ne tím, že mu budeš nadávat, že za všechno může on...
Změnit můžeš stejně JENOM SAMA SEBE.

Možná bych se poohlédla po nějaké radě, např. psycholog atd., víc hlav víc ví.

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

Koukám, že Martinka má všechno teoreticky "dost dobře nastudované". Tebe už asi v životě zřejmě nemůže nic překvapit. Máš vůbec děti a jak dlouho jsi s partnerem ? Ona je totiž občas terorie jiná než to co je v opravdovém životě. Tyhle poraděnkové se mi teda líbí ....

Martinko,ale život fakt a opravdu není podle knížek,nemůžeš nacpat chování lidi do škatulek podle toho,co někdo napsal...

Martinko to je super, podle takového schématu můžeš vzít jakékoli manželství nebo partnerství v krizi, pěkně to rozkouskovat a na každém případě ukázat, že na vině je žena, protože muž byl

a) v jeskyni
b) nervozní, protože ona ho z té jeskyně tahala.

Mě to trochu zní jako dělání z chlapů dementy "no jó, on je v jeskyni, to se na něj nesmí mluvit, natož šahat" jakoby to byla diagnoza. Jasně že každej potřebuje svoje chvíle soukromí a klidu, kdy by se lidi navzájem rušit neměli - máš vidět jak jsem protivná když si večer sednu k PC a manžel na mě mluví. Jistě byla pro něj zátěž smrt otce, jeho vlastní otcovství atd. Ale pro Lvici nebylo zátěž přestěhování do neznámého města bez přátel, opuštění práce a mateřství, nota bene v relativně pozdějším vějku? Jenže partnerství je hlavně a především o hledání cest k sobě navzájem i - a vlastně především v - těžkých situacích.

Tím nechci říkat, kdo je na vině. Souhlasím s Majkou zcela například v tom, že ostentativní dáváné najevo, jak je pro ni jeho rodné město pod úroveň, mu leze na nervy celkem oprávněně. Ale dospělý, zralý a vyrovnaný chlap se chová a reaguje jinak, jeskyně nejeskyně.

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

a pak ti vstoupí do života muž, který není typický macho, ale nebojí se žít a projevit i svou část ženské duše a zkušeností, které nashromáždil  a jsi se svou teorií v pr... jako Baťa s keckama :D

asi tak :) ... také někdy zalezu do jeskyně a ten můj taky - ale jako neandrtálec by se chovat neměl :reta:

Martinko, teda, jak Tě mám ráda, tak já mít problém a Ty na mě vytáhnout knížku, tak Tě asi prohodím oknem :D

Martinka je teoreticky připravená. Teď už zbývá jen ta nejsložitější část - uvést teorii v praxi. :P

Tu knihu jsem četla - dva díly ... marz venuše - proč muži lžou a ženy pláčou (teď čtu potvory) .... je to pro pobavení dobré ... ale nebrala bych to jako pramen - k plnohodnotnému vztahu dvou dospělých jedinců... na víc - každý není ukázkovým příkladem čistě mužského nebo ženského smýšlení - jak je to popsáno v knize. Tak jak nemá každý stejnou konfekční velikost. Jak píšu - pro pobavení je to dobré :) - něco se z toho dá vzít - ale kdyby měl být chlap pořád v jeskyni (a nevycházel ani ven na lov) - tož to bych ho vytáhla za pačesy a nakopala do řitě, že by se nestačil divit :D ... Já udržuju doma oheň - on ať se stará o obživu a bude vše o.k. :)

No já k tomu mám ještě jedno, i kdybych přečetla kolik chci návodných knížek, tak jsem jenom člověk a je legrační doufat, že podle toho budu fungovat a všechno bude v pohodě. Nejenom partner se nedá vždycky natěsnat do typického macha. Jsem si celkem jistá, že i já jako žena mám spoustu výkyvů, kdy prostě nefunguju, jak bych dle knih měla... :)

Vlastně to je Marti to, co mi vlastně vadí na tvých rozborech. Ty věci netlačích intuicí, citem, ty se je snažíš protlačit rozumem, že je to tak a tak. Rozum zabalený do duchovna. Tvrdý vnitřek zaobalený v mléčné čokoládě. :)

Jesika74 napsal(a):

Koukám, že Martinka má všechno teoreticky "dost dobře nastudované". Tebe už asi v životě zřejmě nemůže nic překvapit. Máš vůbec děti a jak dlouho jsi s partnerem ? Ona je totiž občas terorie jiná než to co je v opravdovém životě. Tyhle poraděnkové se mi teda líbí ....

:) :supr:

Asha napsal(a):

... kdyby měl být chlap pořád v jeskyni (a nevycházel ani ven na lov) - tož to bych ho vytáhla za pačesy a nakopala do řitě, že by se nestačil divit :D

:lol::lol::lol::lol::lol::supr::godlike::lol::lol::lol::lol::lol:

hrosanek napsal(a):

Vlastně to je Marti to, co mi vlastně vadí na tvých rozborech. Ty věci netlačích intuicí, citem, ty se je snažíš protlačit rozumem, že je to tak a tak. Rozum zabalený do duchovna. Tvrdý vnitřek zaobalený v mléčné čokoládě. :)

Znova jsem se sama na sobě přesvědčila, já pragmatická a analytická Panna, že rozum u mně city nepřetlačí. A když to zkouším, vyplave to na povrch stejně a je to ještě větší průser
život v tabulkách a řádcích nelze udržet.

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Holky, jsem si vědoma toho, že jsem s tím pr...ákovem notně přestřelila a navíc jsem mu už v prosinci řekla, že jsem úplně nemožná v tom, že se prostě nejsem schopná tak rychle adaptovat :dumbom:. No holt mi to prostě tak rychle nejde :mad:. Ale už jsem si udělala prográmek v alfa hladinách a je to mnohem lepší :supr:. Jenže nic nejde hned :).

Martinko, přiznám se, že tvůj sáhodlouhý příspěvek přeskočím, protože abych pravdu řekla, připadáš mi taky jako těžký teoretik a skutek utek. Šedá je teorie zelená praxe života ;). Ale na druhou stranu tě naprosto chápu. Taky jsem dřív poučovala ostatní co jsem měla načteno :P. A vlastně se vůbec nikomu nedivím, že jsem jim tak lezla na nervy :lol:. Nikdy bych nevěřila, jak se mnou dokáže zamávat těhotenství, šestinedělí, co mohou napáchat hormony. A to než jsem přišla do jiného stavu jsem se považovala za celkem vyrovnanou bytost :rock:. Byly to pro mně nové a cenné zkušenosti. Víš ty co, číst je jedna věc a PROCÍTIT A PROŽÍT je věc druhá :rock:.

Tak a jdu vás dočíst. :D

Asha napsal(a):

Tu knihu jsem četla - dva díly ... marz venuše - proč muži lžou a ženy pláčou (teď čtu potvory) .... je to pro pobavení dobré ... ale nebrala bych to jako pramen - k plnohodnotnému vztahu dvou dospělých jedinců... na víc - každý není ukázkovým příkladem čistě mužského nebo ženského smýšlení - jak je to popsáno v knize. Tak jak nemá každý stejnou konfekční velikost. Jak píšu - pro pobavení je to dobré :) - něco se z toho dá vzít - ale kdyby měl být chlap pořád v jeskyni (a nevycházel ani ven na lov) - tož to bych ho vytáhla za pačesy a nakopala do řitě, že by se nestačil divit :D ... Já udržuju doma oheň - on ať se stará o obživu a bude vše o.k. :)

souhlasím :jojo:
taky jsem to četla spíš pro pobavení. Stejně jako Hrošánek 100% neprodukuji jen ženské myšlení ( umím číst v mapách , jezdit autem , sekat dříví a v kritických situací pláču málo ;) )
a stejně tak i můj partner... jeho po*n předností je, že se umí bravurně vcítit do "ženské duše" a použít  empamatii, vařit, žehlit i prát, nestydí se venku věšet prádlo :lol: ( a při očividné  lži jsem ho ještě nenačapala ;) )

hrosanek napsal(a):

Vlastně to je Marti to, co mi vlastně vadí na tvých rozborech. Ty věci netlačích intuicí, citem, ty se je snažíš protlačit rozumem, že je to tak a tak. Rozum zabalený do duchovna. Tvrdý vnitřek zaobalený v mléčné čokoládě. :)

Přesněěěěěě! :supr:

annie napsal(a):

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Hele já už dneska ve svých letech stojím o vztah, kdy nebudu muset dávat partnerovi návod, jak na mě. Mít mě rád i s mými chybami, vzlety i pády, a s dětmi. Ve chvíli, kdy by si na mě vzal příručku, tak uteču. :D

:supr:;)

hrosanek napsal(a):

annie napsal(a):

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Hele já už dneska ve svých letech stojím o vztah, kdy nebudu muset dávat partnerovi návod, jak na mě. Mít mě rád i s mými chybami, vzlety i pády, a s dětmi. Ve chvíli, kdy by si na mě vzal příručku, tak uteču. :D

:hjarta::hjarta::supr:

Lvíčku, já mám tohle doma 20 let :( Uteč!!!!!

Asho, kočičko moje, ty mě prostě vždycky rozesměješ :supr:. Že tě mám ráda už víš dávno :P.

Regi, myslím, že Som mi napsala, že královna z boje neutíká :D. Prásknout dveřma a jít pryč je to to nejjednodušší. Včera jsem byla celý den doma sama a přemýšlela jsem, zda mi Pavel stojí za to, abych s ním šla dál a pokusili jsme se o nápravu. Stojí. Zatím. A až přestane, odejdu. :jojo:.

hrosanek napsal(a):

annie napsal(a):

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Hele já už dneska ve svých letech stojím o vztah, kdy nebudu muset dávat partnerovi návod, jak na mě. Mít mě rád i s mými chybami, vzlety i pády, a s dětmi. Ve chvíli, kdy by si na mě vzal příručku, tak uteču. :D

:supr:  Souhlasím. Chtěla bych takového partnera. Já se změnila k lepšímu, on ne.Já se snažím, on ty moje snahy rozbíjí, neocení. Taky jsem se odstěhovala "do prd..e", nechala jsem za sebou přátele, divadla, rodiče. A kdybych si je teď nenašla, asi bych byla už v Bohnicích a naše děti mladiství delikventi, psycho hadr. Já ho stále mám ráda, on neustale klade podmínky.

Bojovala jsem hodně dlouho a dochází mi síly a chuť. Z boje nezdrhám, ale už nemám sílu on se nesnaží, tak proč já? Mrhání energie....a času.


Lvíčku, máš na lepšího!!!!:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::pussa:

Načtené informace jsou jen cesta, po které se můžu a nemusím vydat. Pokud někdo nezná cestu, asi se po ní bude horko těžce vydávat. Kdo zná cestu, má možnost volby.  Jistě, vše se pozná až tehdy, až jsi postaven na začátku cesty a někdo tě kopne do pd..., abys už konečně vyšel :)

KALIK napsal(a):

Načtené informace jsou jen cesta, po které se můžu a nemusím vydat. Pokud někdo nezná cestu, asi se po ní bude horko těžce vydávat. Kdo zná cestu, má možnost volby.  Jistě, vše se pozná až tehdy, až jsi postaven na začátku cesty a někdo tě kopne do pd..., abys už konečně vyšel :)

načtené informace - jsou jenom načtené informace :) Na cestě jsme od doby - co se narodíme ... a začneme lozit.... informace slouží k orientaci na cestě. Pokud někdo nezná cestu - tak jde po slepu a často se stane, že zabloudí do slepé uličky - nebo dojde někam, kam nechtěl - vrací se - skáče přes kaluže a jde cestou necestou - občas spadne (důležité je nezůstat ležet na cestě dlouho) ... někdo jde alejí plnou stromů - či květů a kochá se .... už jenom samotná cesta je cíl. A možnost volby máme na své cestě neustále ... vydáváme se na ní od počátku života a do pr... nás nekopou - nýbrž nás po ní plácnou - hned po narození :D ... a jsem opět na začátku - tady začíná ona cesta :)

Lvíčkovou rozhodnutí nechápu - ale nejsem na jejím místě že...

Myslím si, že Lvice může udělat jediné - prostě to přestat chtít vyřešit sama i za svého chlapa. Dala bych jí bojovej úkol - být na nějakou chvíli - především spokojenou matkou ... pro Ondru nikoli pro Pavla. Ten už jednu mámu má.

Já ten bojovej úkol přijímám ;). A po zadku se už miminka sotva vylezou neplácají :P. Tyhle socialistický manýry už zaplaťpánbů zrušili :tesi:.
Kdyby někdo plácl mého drobečka po zadku hned po porodu, tak vstanu a natahnu mu jí taky. :vissla: :lol:

Asha napsal(a):

načtené informace - jsou jenom načtené informace :) Na cestě jsme od doby - co se narodíme ... a začneme lozit.... informace slouží k orientaci na cestě. Pokud někdo nezná cestu - tak jde po slepu a často se stane, že zabloudí do slepé uličky - nebo dojde někam, kam nechtěl - vrací se - skáče přes kaluže a jde cestou necestou - občas spadne (důležité je nezůstat ležet na cestě dlouho) ... někdo jde alejí plnou stromů - či květů a kochá se .... už jenom samotná cesta je cíl. A možnost volby máme na své cestě neustále ... vydáváme se na ní od počátku života a do pr... nás nekopou - nýbrž nás po ní plácnou - hned po narození :D ... a jsem opět na začátku - tady začíná ona cesta :)

Asho, ale bez informací si v pr..... totálně :D
Jinak ty mluvíš o životě jako o cestě jako celku, já mluvím o cestě jako o cestě ven z průseru ;)

lvice napsal(a):

Já ten bojovej úkol přijímám ;). A po zadku se už miminka sotva vylezou neplácají :P. Tyhle socialistický manýry už zaplaťpánbů zrušili :tesi:.
Kdyby někdo plácl mého drobečka po zadku hned po porodu, tak vstanu a natahnu mu jí taky. :vissla: :lol:

:lol: :lol: :lol:
No, někteří by ale to plácnutí potřebovali :D

někdo jde alejí plnou stromů - či květů a kochá se .... už jenom samotná cesta je cíl
Asha - moc hezky napsané. To mi připomnělo, že se dost často zapomínám kochat. Dík. ;)

lvice napsal(a):

Já ten bojovej úkol přijímám ;). A po zadku se už miminka sotva vylezou neplácají :P. Tyhle socialistický manýry už zaplaťpánbů zrušili :tesi:.
Kdyby někdo plácl mého drobečka po zadku hned po porodu, tak vstanu a natahnu mu jí taky. :vissla: :lol:

njn, to jsou ty matky, co na dítka nesáhnou i kdyby trakaře padaly :D

Kaliku - klíííd - to byla taková I :D ... bez informací - by jsme byli v té jeskyni a zůstali neandrtálci ;)

annie napsal(a):

někdo jde alejí plnou stromů - či květů a kochá se .... už jenom samotná cesta je cíl
Asha - moc hezky napsané. To mi připomnělo, že se dost často zapomínám kochat. Dík. ;)

Annie - já se nedávno kochala na pomě - na lyžovačce - a zaryla jsem se hubou do sněhu, páč jsem z ní zapomněla vystoupit :D :lol:

Asha napsal(a):

Myslím si, že Lvice může udělat jediné - prostě to přestat chtít vyřešit sama i za svého chlapa. Dala bych jí bojovej úkol - být na nějakou chvíli - především spokojenou matkou ... pro Ondru nikoli pro Pavla. Ten už jednu mámu má.

myslíš že ten bojový úkol koresponduje s rozhodnutím Lvice?

Asha napsal(a):

Kaliku - klíííd - to byla taková I :D ... bez informací - by jsme byli v té jeskyni a zůstali neandrtálci ;)

Klííííd??? Neser mě Božka :D
No, byli bychom neandrtálci a věci by byly mnohem jednodušší. Štve tě partnerka? Bafni ji kyjem po hlavě a bude klid :D

No jo, no - abych nedopadla stejně jako doktor z Vesničky:"zase jste se kochal, pane doktore?"... :)

Regina napsal(a):

hrosanek napsal(a):

annie napsal(a):

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Hele já už dneska ve svých letech stojím o vztah, kdy nebudu muset dávat partnerovi návod, jak na mě. Mít mě rád i s mými chybami, vzlety i pády, a s dětmi. Ve chvíli, kdy by si na mě vzal příručku, tak uteču. :D

:supr:  Souhlasím. Chtěla bych takového partnera. Já se změnila k lepšímu, on ne.Já se snažím, on ty moje snahy rozbíjí, neocení. Taky jsem se odstěhovala "do prd..e", nechala jsem za sebou přátele, divadla, rodiče. A kdybych si je teď nenašla, asi bych byla už v Bohnicích a naše děti mladiství delikventi, psycho hadr. Já ho stále mám ráda, on neustale klade podmínky.

Bojovala jsem hodně dlouho a dochází mi síly a chuť. Z boje nezdrhám, ale už nemám sílu on se nesnaží, tak proč já? Mrhání energie....a času.


Lvíčku, máš na lepšího!!!!:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::pussa:

Nikde není Regi psáno, že Lvici partner nemá rád s jejími chybami, vzlety a pády. Z jeho pohledu ses nemusela vůbec změnit k lepšímu a i kdyby, tak proč by z toho měl být nadšený a něco dělat.

Ze svého dnešního pohledu jsem zatraceně vděčná, že půlroční rozcházení jsem s manžou mohla prožít. Naučilo mě to o sobě nejvíc, co kdy v životě. Naučilo mě to koukat se i na něj jinýma očima. Nebrat jako jeho "povinnost" mi něco (ať je to cokoliv) dávat. O nic jsem nebojovala, žila jsem to, co bylo. A kupodivu v naprosté shodě, byť na konci byla oboustranná chuť už spolu nebýt a poslední měsíce považuju za jedny z nejklidnějších a nejhezčích. Dneska jsme přátelé, protože pro náš vztah i jeho klidný konec jsme udělali všechno.

Člověk by měl zůstat s tím druhým, tak dlouho dokud chce. Říct máš navíc je pro mě stejná cesta do pekel. Nepřesvědčený člověk, že na to má, zůstane strašně sám...

Regi já Ti rozumím, jak Ti je, jak to myslíš, ale nic není, jak se to může zdát. :pussa:

Želvička17 napsal(a):

Asha napsal(a):

Myslím si, že Lvice může udělat jediné - prostě to přestat chtít vyřešit sama i za svého chlapa. Dala bych jí bojovej úkol - být na nějakou chvíli - především spokojenou matkou ... pro Ondru nikoli pro Pavla. Ten už jednu mámu má.

myslíš že ten bojový úkol koresponduje s rozhodnutím Lvice?

No, co si já myslím - je fuck :fuck: .... některé věci nemusíme chápat - stačí je příjmout :)

lvice napsal(a):

Regi, myslím, že Som mi napsala, že královna z boje neutíká :D. Prásknout dveřma a jít pryč je to to nejjednodušší. Včera jsem byla celý den doma sama a přemýšlela jsem, zda mi Pavel stojí za to, abych s ním šla dál a pokusili jsme se o nápravu. Stojí. Zatím. A až přestane, odejdu. :jojo:.

A já bych řekla - že královna odchází středem - a ty bojuješ jako lvice ;)
Někdy je vítězstvím i to - když odejdeš - a lehké to zdaleka není - naopak..... Lvice - ty jsi přemýšlela, ty víš - že ti stojí za to - zůstat a pracovat - a on to taky ví ? On má chuť se pokoušet o nápravu nebo ti raději jen odkývá - co ty mu povíš ? A nic se neděje - protože se ani dít nemůže ... vše se totiž tak nějak snažíš pořád táhnout sama. Mi příjde.... ani ho k tomu moc nepustíš, aby mohl převzít to řízení na chvíli on sám. Tak mi to někdy příjde - ale možná se pletu. nevím ? :pussa:

Regi, tvé psaní mi připomnělo ten otřepaný fór: Žena, když se vdává, očekává, že se její partner změní a se stane? Muž zůstane stále stejný. Muž zase očekává, že jeho partnerka zůstane stále stejná a co ona? Ona se jak na potvoru změní. :styrka:

Jo - a ještě k tomu - bydlišti ... to už mu fakt neříkej .... to je podpásovka - za to bych se dokázala i omluvit :offtopic:
zkus ho na to nalákat ven z té jeskyně - že začneš omluvou za tenhle výrok ;)
(náhodou ono i na tom - co píše Martinka - tedy příručka něco je.... klidně si to přečti a nepřeskakuj :) ) hmm :D

Kaliku, kdepak, já jsem přísná matka :P. Ale plácat drobečka, který si hověl 9 měsíců v bříšku v klidu, tmě a teple a najednou vyleze, všude spousta světla, hluku, prodělal dřinu než prolezl porodními cestami už to je velký záhul na malého človíčka a ještě ho bude někdo pleskat po zadku :co:? Navíc tě ujišťuju, že hezky dýchal  i bez plácání po zadku :D. A toho plácání dostane od života a lidí ještě dost a dost. Po porodu mi to přijde jako holý nesmysl. :rock:. A jestli si myslíš, že jsem matka, která uznává free typ výchovy, tak to jsi teda pěkně vedle :reta:.

Asho, on si myslí, že se prostě nic moc nestalo a jedeme dál. Asi bude hodně překvapený, až mu oznámím, že na 14 dní mizím a uděláme si tyto dny sami pro sebe :rock:. Chuť o nápravu - já ti nevím. Otevřeně mi říká, že si to uvědomuje, že na sobě musí pracovat a že už to takhle dál nejde. Jenže u toho to zatím končí. Tohle už poslouchám dva roky a nic za tu dobu neudělal. Možná že jeho pracovní období nastane, já fakt nevím. A že ho nepustím ke kormidlu? Tak to se sakra pleteš. Ale ono je to přece jednodušší být ve vleku než plavat sám, že?

A vůbec už Pavla přestávám řešit a jdu si udělat zaslouženou dovolenou :P.

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

A ke´d si k tomu ešte nájde pekné teoretické zdôvodnenie, môže kľudne žiť aj so závislákom, žiarlivcom, násilníkom... len keď má k nemu manuál na použitie. :jojo:

hrosanek napsal(a):

annie napsal(a):

hrosanku - právě proto je třeba, aby si knihu prostudoval i muž, aby se vtěsnal do své role a potom se oba musíte snažit žít podle daného scénáře. Sice nuda, ale ono to jednoho z vás brzo přestane bavit.

Hele já už dneska ve svých letech stojím o vztah, kdy nebudu muset dávat partnerovi návod, jak na mě. Mít mě rád i s mými chybami, vzlety i pády, a s dětmi. Ve chvíli, kdy by si na mě vzal příručku, tak uteču. :D

To je přesné. Cítím to úplně stejně. Ale , že to trvalo let......mně..
Můj chlap má taky chyby, já mám taky chyby. Já se jeho chybami bavím (směju se a dopředu vím přesně jak zareguje a on se začne smát tomu, že se směju já...) a on mi řekl, že já  žádné chyby nemám(!). Jeho přístup mě dostal. Já samozřejmě chyby mám a ne zrovna málo , ale on je nevidí nebo nechce vidět nebo o nich nemluví a nedává to znát. Je spokojen. To je vrchol filozofie, a přitom je to člověk s exaktním uvažováním, slovo psycho..cokoliv považuje za něco divného bez bližší specifikace a karma je dobrá - tedy ta v koupelně. Kam se hrabu na toto uvažování pana logistika po 10let decho a duše a psycho práce na sobě....

Asho, příspěvek 118 (k bydlišti). Zkus si dočíst všechno. Už jsem se mu dávno omluvila :P. A propo, nelíbí se mi tady a časem se stejně odstěhuji zpět. Chybí mi tady spousta věcí, které potřebuji k životu. V tomhle mám naprosté jasno. :cool:.

Ahoj Lvice, především tě moc a moc zdravím a chci ti napsat tohle:
Chápu Tě, ani nevíš jak.  Ne nadarmo se říká, že příchod dítěte je zatěžkávací zkouška pro vztah. Najednou je všechno jinak a je na nás, abychom se s tím srovnali. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem se po příchodu dětí na svět prala s odtržením od kamarádů, kteří měli jiné problémy, od práce, která mi chyběla, od muže, který mé každodenní starosti nechápal a chápat nechtěl.....no, bylo toho hodně a já byla na jednu stranu neskutečně šťastná za skvělé a  zdravé děti a na druhou stranu jsem si přišla nedoceněná, a i když s dětmi, stále sama. Naštěstí jsem měla možnost chodit do mateřského centra,kde jsme si aspoň popovídala s ostatníma maminama, nebo jsem jezdila s kamarádkama. které byly na mateřaské na víkendy a prázdniny.

Nemyslím, že bys hned měla od svého přítele odcházet. V praxi to není zas až tak jednoduché vzít malého broučka, opustit domov a začít budovat nový. 

Kočko, měla jsi možnost naučit se spoustu věcí a teď je čas, aby ses pokusila je uvést do praxe.  Nevzdávej to, i když jsi stejně jako já netrpělivá a ráda bys viděla výsledky svého snažení hned. To je běh na dlouhou trať a já věřím, že to oba zvládnete. Přeci jen, oba máte za sebou mnoho změn. Držím Ti moc palce a pamatuj si, že odejít můžeš vždycky.

Pusu, S. :pussa:

Lvice, uvědomuješ si, že když jako "donucovací prostředek" zjednání nápravy zvolíš odchod, že se může stát
a) že se něco změní (resp.partner slíbí, že se něco změní, protože když budeš pryč, tak to nebude moci dokázat ve skutečnosti)
b) že až se vrátíš, nějakou dobu to může fungovat... bude pomáhat, bude se víc zajímat
c) pak se to třeba vrátí zpátky a ty budeš znovu na začátku , ale bez jednoho řešení, páč odstěhovat se už jsi jednou použila a pak jsi se stejně vrátila...

lvice napsal(a):

Asho, on si myslí, že se prostě nic moc nestalo a jedeme dál. Asi bude hodně překvapený, až mu oznámím, že na 14 dní mizím a uděláme si tyto dny sami pro sebe :rock:. Chuť o nápravu - já ti nevím. Otevřeně mi říká, že si to uvědomuje, že na sobě musí pracovat a že už to takhle dál nejde. Jenže u toho to zatím končí. Tohle už poslouchám dva roky a nic za tu dobu neudělal. Možná že jeho pracovní období nastane, já fakt nevím. A že ho nepustím ke kormidlu? Tak to se sakra pleteš. Ale ono je to přece jednodušší být ve vleku než plavat sám, že?

A vůbec už Pavla přestávám řešit a jdu si udělat zaslouženou dovolenou :P.

On to slyší od Tebe - ví, že asi tedy to není v pořádku - chtěl by to změnit (kvůli tobě, protože mu na Tobě záleží), ale on sakra neví jak ... on to neví - jeho normalita je jiná než pro Tebe :hjarta: ... on tvrdě maká ty dva roky - proto je už tak vysílenej ... jenže vy si prostě podle mě v "něčem" nerozumíte ... jeden čehý a druhý hod.... Ty ho pustíš ke kormidlu - ale on zahne jinam, než ty by jsi chtěla - a zase za to chytneš a tlačíš to zpět na druhou stranu a přesvědčuješ ho, že tenhle směr je správně ... ale jeho to nějak táhne jinam. Já nevím ??? Jsou to fakt jenom moje doměnky - píšu - jak to já cítím z toho - co je tu napsáno.... to je celé. Myslím, že těch 14 dní prospěje ... ale nemyslela jsem to tak! Že máš nasraně prásknout dveřma a nechat ho tam! Spíš - aby jste se opravdu v klídku domluvili - že tohle je jen čas na oddech - než se to společně pokusíte vyřešit. A hlavně aby jste si odpočali - a ty aby jsi mohla být spokojenou mámou bez toho - aby jsi peskovala skoro dospělého chlapa - vysaj, vem si kluka, co děláš, kam čumíš, neřvi ... (i když to chápu, také by mě to štvalo). Já nevím ? prostě si oba potřebujete od sebe odpočinout :( :hjarta: :kapitulation:

Jessiko, já se nestěhuji pryč. Jen si jedu odpočinout na 14 dní a myslím, že ten volný čas, kdy budeme od sebe nám oběma může pomoci si uvědomit spoustu věcí. Navíc si oba za tu dobu můžeme uvědomit, co k sobě cítíme, zda nám ten druhý schází atd. Tohle není donucovací dovolená, tohle je jen a pouze čas na odpočinek a přemýšlení pro nás oba.

hlavně, abys mu to taky tak podala...
mně svedlo tvoje vyjádření  ...Asi bude hodně překvapený, až mu oznámím, že na 14 dní mizím a uděláme si tyto dny sami pro sebe . Chuť o nápravu - já ti nevím. Otevřeně mi říká, že si to uvědomuje, že na sobě musí pracovat a že už to takhle dál nejde. Jenže u toho to zatím končí. Tohle už poslouchám dva roky a nic za tu dobu neudělal....

lvice napsal(a):

Asho, příspěvek 118 (k bydlišti). Zkus si dočíst všechno. Už jsem se mu dávno omluvila :P. A propo, nelíbí se mi tady a časem se stejně odstěhuji zpět. Chybí mi tady spousta věcí, které potřebuji k životu. V tomhle mám naprosté jasno. :cool:.

Takže už jsi se rozhodla ... tak to jo ... no ale uvědomuješ si - že zase on může stejně tak cítit vazby na to své bydliště ? ... to znamená, že nemáš co řešit a můžeš se opravdu rovnou odstěhovat - to nemyslím nijak ve zlém. Ale - je to dost důležité nemyslíš ? jeden z vás bude muset ustoupit ... asi ON ? jinak je to jasné - jak pleskanec po pr....

a nemyslela jsem, že prohlásíš " jdu k mamince" a sbalíš si...
ale i těch 14 dní by se dalo při špatném podání vysvětlení považovat za donucovací prostředek... tak na to bacha :)

lvice napsal(a):

Jessiko, já se nestěhuji pryč. Jen si jedu odpočinout na 14 dní a myslím, že ten volný čas, kdy budeme od sebe nám oběma může pomoci si uvědomit spoustu věcí. Navíc si oba za tu dobu můžeme uvědomit, co k sobě cítíme, zda nám ten druhý schází atd. Tohle není donucovací dovolená, tohle je jen a pouze čas na odpočinek a přemýšlení pro nás oba.

Tak to jo :) :hjarta: :pussa:

Asha napsal(a):

Že máš nasraně prásknout dveřma a nechat ho tam! Spíš - aby jste se opravdu v klídku domluvili - že tohle je jen čas na oddech - než se to společně pokusíte vyřešit. A hlavně aby jste si odpočali - a ty aby jsi mohla být spokojenou mámou bez toho - aby jsi peskovala skoro dospělého chlapa - vysaj, vem si kluka, co děláš, kam čumíš, neřvi ..

:co: :co: :co: :co: ??????????? Ubíráš se špatným směrem Asho.

Jessika napsal(a):

a nemyslela jsem, že prohlásíš " jdu k mamince" a sbalíš si...
ale i těch 14 dní by se dalo při špatném podání vysvětlení považovat za donucovací prostředek... tak na to bacha :)

To je fakt úžasný. Tak nejdřív mi všichni radíte, abych se sebrala a jela k rodičům si odpočinout a druhý den mi zase říkáte, abych si to teda sakra rozmyslela.

Taky je docela legrační, když mi napíšete - nech ho dospět, omezuješ ho atd. a na druhou stranu a co když on chudák bude mít strach, že mu odejdeš - vazby na bydliště atd.? Proč já bych se měla zajímat o to, co on bude cítit či necítit? Proč já ho mám neustále řešit???????

Vidím to tak, že se zařídím podle svého. :)

lvice napsal(a):

Asha napsal(a):

Že máš nasraně prásknout dveřma a nechat ho tam! Spíš - aby jste se opravdu v klídku domluvili - že tohle je jen čas na oddech - než se to společně pokusíte vyřešit. A hlavně aby jste si odpočali - a ty aby jsi mohla být spokojenou mámou bez toho - aby jsi peskovala skoro dospělého chlapa - vysaj, vem si kluka, co děláš, kam čumíš, neřvi ..

:co: :co: :co: :co: ??????????? Ubíráš se špatným směrem Asho.

Lásko - hned nad tebou je příspěvek ... přečti si ho. Já jsem to ze Tvých písmenek - tuším je citovala i Jess - takhle pochopila ... nezlob se.

Jen píšu, že si OBA potřebujete od sebe odpočinout a za tím si stojím. :hjarta:

Ale lvice - jasně, že se zařídíš podle svého ;)  ... tady nejde o to - jet na 14 dní pryč - ale o způsob podání ...

Asha napsal(a):

Ale lvice - jasně, že se zařídíš podle svého ;)  ... tady nejde o to - jet na 14 dní pryč - ale o způsob podání ...

tak nějak jsem to myslela...
my ti ty pěkné volné dny přejem ;) :)

Lvice - máme tě tu všichni rádi (tedy já jistě) :hjarta: :pussa: - každý píše jen to - co cítí a určitě to nikdo nemůže za vás dva vyřešit a říkat, co máte dělat...., ale to ty víš sama nejlépe ... jen si troufnu napsat, že ti můžem dát i trošku jiný pohled na danou věc než je ten tvůj - a to si myslím je velice důležité - co s tím už uděláš ty - je ve tvých tlapkách :hjarta: já ti přeju jenom to nej a posílám ti na to pusu :pussa: ... i když jsem třeba právě někde mimo :) za to se na mě prosím nezlob. :kapitulation:

mila lvice, ja ti nevim, ale jak jsem procetla v rychlosti vsechny prispevky, nejak postradam nazor smerem, ktery bych ti rekla ja. ja mam totiz z tebe pocit, ze bych s tebou taky jako chlap nevydrzela, vis? mam z tvych vlaken a prispevku pocit, ze si neustale na neco stezujes, nad necim brecis a vecne se ti neco nelibi (to je normalni) ale kdyz ti nekdo navrhne reseni, tak to u tebe skoro nikdy nejde protoze tohle a pak zas tamto..... nezlob se, ale musim ti to napsat. Ve vasi situaci se tomu tvemu chlapovi ani nedivim. Umrel mu otec, pribylo dite, to jsou dve stresujici zmeny v zivote chlapa, ale on se navic v tom vsem asi musi starat o tebe. Nemas tak trochu ten pocit? V porodnici mel malej zloutenku, dobra, ale to prece neni duvod k tomu, aby se clovek hroutil, aby se upinal na chlapa stylem "Dyyyyz ja ho taaaak potrebuju a bojujuuuuu" nemyslim to spatne, ale je mi to i tak trochu k smichu. dokazes nadruhou stranu ty pritele trochu utesit v jeho tezke situaci?? ve ztrate tatinka a narozeni maleho?? podporis ho? dokazes to vzit s humorem (alespon teda co se maleho tyce) nebo se vzdy chovas jako dite, ktere kdyz nedostane svou hracku tak breci?
myslim ze kazdy chlap a nejenom ten tvuj potrebuje zenskou, ktera se dokaze postarat i bez nej, ktera dokaze zabezpecit jeho i dite bez paniky, bez vecneho stezovani si ze nema kamaradky, ze je v malem meste..... porad bych ti poradila v onom vlaknu, abysis dala sluchatka na usi, a vyrazila s prckem sama. Muzes si prece docela dobre povidat i s malym v kocarku. Nediv se, ze pak bouchnou kamna, kdyz reknes ze mesto je mala p.r.d.e.l. Je to vicemene obranny utok (a jeje, zase se tu bude brecet, rychle pryc)  Taky si myslim, ze tvuj chlap proste uz nezvlada peci o malyho, kdyz se musi starat jeste o tebe, alespon po psychicke strance. Je v tezke situaci a ty k tomu jeste vzlykas. Nediv se, musi si to vyresit a jeste ma pomyslne "na krku" peci o maleho a jeho matku. to je zahul. Netvrdim, ze by ses o maleho nestarala, ale on ten pocit proste ma. Je jasne, ze od toho pak utika. proste zaradil zpatecku.
jestli chces, odjed na tech 14 dni (ja ti to vrele nedoporucuju, protoze se spis odcizite nez cokoliv jineho) a az budes pryc, mysli na pritu s laskou, snaz se pochopit jeho jednani, je normalni a hlavne se zamysli sama nad svym sebevedomim a sebejistotou. nebudes prece cely zivot jenom fnukat :)

Howk.

lvice napsal(a):

:storstark:

měto přišlo celkem vtipný :)

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

Marti, já vím, co chceš říci a rozumím ti. Nakonec v mnohém máš i pravdu a lvice to nejspíš sama ví.
Jenže všechny knihy jsou jen jakýsi "poradní hlas" nebo "orientační mapa", se kterou se musí velmi opatrně zacházet.
Nic neplatí absolutně a už vůbec ne pro každého...

Já tuhle literaturu nevnímám jako všemocný manuál, ale jako něco, co mi může pomoci některé věci pochopit a pak tvůrčím způsobem dotvořit.

Například si stejně jako ty myslím, že žena nemá muže rušit, když si zaleze rozjímat do své "jeskyně".
Ale taky by podle mne neměla sedíc před pánovou jeskyní strávit zbytek života.

Jako my bychom měly respektovat odlišnosti mužského myšlení a chování, měli by i oni respektovat zase ty naše.
Jinak to nikdy fungovat nemůže, leda za cenu toho,že se jeden pro vztah "obětuje"
A to je podle mne tedy pak "pěknej vůl" :jojo::rolleyes::dumbom:

Pandorraa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Marti,
pokud chlapi fungují přesně tak, jak tu popisuješ, tak to jsem si fakt hluboce oddechla, že momentálně v baráku žádnýho nemám.

Takovýho fracka cholerickýho, neschopnýho, ukřivděnýho, trucovitýho, ustrašenýho, neschopnýho se vymáčknout a zjednat si základní respekt partnerky, bych asi stejně brzy prohodila oknem :jojo:

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

Marti, já vím, co chceš říci a rozumím ti. Nakonec v mnohém máš i pravdu a lvice to nejspíš sama ví.
Jenže všechny knihy jsou jen jakýsi "poradní hlas" nebo "orientační mapa", se kterou se musí velmi opatrně zacházet.
Nic neplatí absolutně a už vůbec ne pro každého...

Já tuhle literaturu nevnímám jako všemocný manuál, ale jako něco, co mi může pomoci některé věci pochopit a pak tvůrčím způsobem dotvořit.

Například si stejně jako ty myslím, že žena nemá muže rušit, když si zaleze rozjímat do své "jeskyně".
Ale taky by podle mne neměla sedíc před pánovou jeskyní strávit zbytek života.

Jako my bychom měly respektovat odlišnosti mužského myšlení a chování, měli by i oni respektovat zase ty naše.
Jinak to nikdy fungovat nemůže, leda za cenu toho,že se jeden pro vztah "obětuje"
A to je podle mne tedy pak "pěknej vůl" :jojo::rolleyes::dumbom:

Jsem ohromen tak velkou schopností sebereflexe...a zároven kvallitního doplnění obrazu.
nevím, co si o tom mám myslet. BI

A propo, nelíbí se mi tady a časem se stejně odstěhuji zpět. Chybí mi tady spousta věcí, které potřebuji k životu.[b]
Lvice - chybí ti víc, než by ti chyběl on? Jeho k životu nepotřebuješ? (Jako známá potvora bych dodala "Teď, když už máš mimi?")
[b]Proč já bych se měla zajímat o to, co on bude cítit či necítit? Proč já ho mám neustále řešit???????
Protože kdyby ses zajímala, možná byste se na něčem dokázali shodnout. Ty mu umíš říct, co ne/cítíš i jinak, než jak se tu zmiňuješ? Řešit ho nemusíš, hlavně ne pořád to, co ne/dělá podle tvých představ - tím by se taky možná situace trošku srovnala... i ta tvoje.

:skurt:

Asha napsal(a):

Myslím si, že Lvice může udělat jediné - prostě to přestat chtít vyřešit sama i za svého chlapa. Dala bych jí bojovej úkol - být na nějakou chvíli - především spokojenou matkou ... pro Ondru nikoli pro Pavla. Ten už jednu mámu má.

Baba..jaja ;):jojo:

:skurt:Máte naprostou pravdu. Všechno je to jen a jen moje vina. Asi bych se měla jít rovnou odstřelit.

Jé, co blbneš - tohle tě přece nemůže rozházet, určitě ne od konkrétních přispěvatelů, od kterých to přichází. Nenech prchlivost lomcovat svým majestátem a pomysli si něco o pr.eli, to mi vždycky radila maminka :)

Lvice - tohle byl super příspěvek - dobře jsem se pobavila :D BI ...

Jééé, proč jsi to vymazala :co: - fakt to bylo super :grater: už mi to nejde vrátit zpět ! bylo to z nadsázkou humorné a hlevně jsi to byla ty :( škoda.

lvice napsal(a):

:skurt:Máte naprostou pravdu. Všechno je to jen a jen moje vina. Asi bych se měla jít rovnou odstřelit.

Neblbni :rolleyes:

lvice napsal(a):

:skurt:Máte naprostou pravdu. Všechno je to jen a jen moje vina. Asi bych se měla jít rovnou odstřelit.

Ty jsi prdlá ... pamatuješ - co jsi kdysi napsala ty mě - na mou adresu ??? A jak to bylo nezkutečně mimo :offtopic: ... boha jeho - přeci se tě nemůže tohle dotknout ... nic není jenom Tvá chyba či vina nebo co to je ... Halooo, Lvice - hlavu vzhůru .... k noze zbraň  - do předu hleď! :)

Lvíče, ty potvoro jedna :pussa: zase tě zválcovalo tvoje obří lví Ego... já to stačila přečíst ...tu absolutně PRVNÍ verzi!!! :dumbom:
Nezapomeň, že i každý, kdo se k tvému problému vyjadřuje ,píše především sám o SOBĚ. Tak to tady je od nepaměti :D a tak to bude vždycky.

lvice napsal(a):

:skurt:Máte naprostou pravdu. Všechno je to jen a jen moje vina. Asi bych se měla jít rovnou odstřelit.

to nikdo netvrdi ale nemysqlis, ze by ses mele zamyslet taky sama nad sebou, on totiz ten puvodni, nezmeneny prispevek zavanel "hrou na city"  nepisu ti to proto, abych se zastala tveho pritele, nebo proto, abych ti rekla ze jsi hrozna, ale proto, aby sis uvedomila, jak chlap taky muze (a skoro jiste) premejslet

Milá Heleno, už dva roky analyzuji při každém problému, jak se on cítí, jak to společně vyřešíme. Už jsem unavená. Mě se nikdo nezeptal, jak se cítíš ty. Navíc na jeho obavy, že se odstěhuji jsem mu už několikrát řekla, že to neudělám, protože ho mám ráda a takhle se problémy neřeší. A pokud bych se chtěla stěhovat, tak společně. Pokud tomu nevěří, je to jeho problém a ne můj. Já to myslím vážně a nemám ve zvyku si z pusy dělat splachovací záchod. A už mě nebaví to neustále opakovat dokola.
Jestli myslíš říci jinak - mám ve zvyku si v klidu sednout a říct, pojďme se o tom pobavit, musíme si promluvit. Co si myslíš ty? Co cítíš? Co s tím společně uděláme? Já to cítím takhle a myslím si tohle.

Nicolas napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

No jo, koho si člověk přitáhne za partnera, toho má :-)

Návod na fungování mužů (i žen) viz kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - v podstatě všechno tam píšou, co jsem psala...

No a však my ženský jsme občas/často taky nesnesitelný ne? Ale to by museli vyprávět naši chlapi a ti na Babinet zrovna moc často nechodí...

Marti, já vím, co chceš říci a rozumím ti. Nakonec v mnohém máš i pravdu a lvice to nejspíš sama ví.
Jenže všechny knihy jsou jen jakýsi "poradní hlas" nebo "orientační mapa", se kterou se musí velmi opatrně zacházet.
Nic neplatí absolutně a už vůbec ne pro každého...

Já tuhle literaturu nevnímám jako všemocný manuál, ale jako něco, co mi může pomoci některé věci pochopit a pak tvůrčím způsobem dotvořit.

Například si stejně jako ty myslím, že žena nemá muže rušit, když si zaleze rozjímat do své "jeskyně".
Ale taky by podle mne neměla sedíc před pánovou jeskyní strávit zbytek života.

Jako my bychom měly respektovat odlišnosti mužského myšlení a chování, měli by i oni respektovat zase ty naše.
Jinak to nikdy fungovat nemůže, leda za cenu toho,že se jeden pro vztah "obětuje"
A to je podle mne tedy pak "pěknej vůl" :jojo::rolleyes::dumbom:

Jsem ohromen tak velkou schopností sebereflexe...a zároven kvallitního doplnění obrazu.
nevím, co si o tom mám myslet. BI

No, řekl bych, že je to jasné. Vztah je vždycky vztah dvou (a více) lidí. Aby to všechno dobře fungovalo, musí být oba dva uvědomělí, být na stejném levelu a musí chtít. Informace jsou tu pro to, aby sis z toho postavil pak vlastní bábovičku, která sedí na tebe. Nepřejímat všechno bez přemýšlení, ale přemýšlet když čteme :) Tak to vidím já :)

Dito, docela jsi mě zaujala. Jsi ženská, ale píšeš mi, jak to může vidět chlap.
Až mi tady chlap napíše, hele, já to vidím ze svého chlapského úhlu takhle a takhle, tak to vezmu jako mužský úhel pohledu. Ty jsi jen další ženská, která se dohaduje, jak to chlap může vidět. To co jsi mi napsala jsou jen tvé  ŽENSKÉ DOMNĚNKY, jak to chlap může vidět.

lvice napsal(a):

Milá Heleno, už dva roky analyzuji při každém problému, jak se on cítí, jak to společně vyřešíme. Už jsem unavená. Mě se nikdo nezeptal, jak se cítíš ty. Navíc na jeho obavy, že se odstěhuji jsem mu už několikrát řekla, že to neudělám, protože ho mám ráda a takhle se problémy neřeší. A pokud bych se chtěla stěhovat, tak společně. Pokud tomu nevěří, je to jeho problém a ne můj. Já to myslím vážně a nemám ve zvyku si z pusy dělat splachovací záchod. A už mě nebaví to neustále opakovat dokola.
Jestli myslíš říci jinak - mám ve zvyku si v klidu sednout a říct, pojďme se o tom pobavit, musíme si promluvit. Co si myslíš ty? Co cítíš? Co s tím společně uděláme?Já to cítím takhle a myslím si tohle.

.... zase mi tu chybí ten prostor proto - aby on se zeptal - jak to cítíš ... ty mu to přeci všechno vždycky říkáš... ty řešíš za vás oba - místo toho, aby jsi řešila jenom za sebe sama ! Bobší - copak to nevidíš ? :grater: :hjarta: :pussa:

A na víc - on ti řekne - já chci zůstat tady - a ty - já tady ale nezůstanu a jednou stejně půjdu ... Promiň, ale to není nic proti ničemu - jen to znamená - že se nejspíš vaše cesty rozdělí - oba si stojíte za svým - to není dobré nebo špatné .. jenom to nejde dohromady :(

Teď nemám na mysl jen to stěhování - bydlení ... ale celkově ten vztah ... každý si to prostě představujete jinak. Troufnu si říct, že z jeho pohledu to opravdu může ON vnímat tak, že pro to dělá maximum (víc prostě neumí) a ty by jsi ráda víc (což chápu - maš na víc) ... tohle se bude strašně těžko řešit :(

Já kdysi dávno byla v podobné situaci, jen jsem nemusela řešit přestěhování se do jiného města. Mimino jsme chtěli oba, já si velice naivně malovala, jak se o něj budeme oba nadšeně starat. A když se má představa nesplnila, kopala jsem kolem sebe jako kůň. Nechápala jsem, jak je možné, že ho péče o malého nebaví, že ho nezajímá, kolik toho "vybumbal a vykakal" a že je "línej s ním jít s kočárem". Tak se to pořád hrotilo, že došlo i na odchod k rodičům, aby "si uvědomil, co chce" :dumbom: a že si oba promyslíme a bla bla.... Taky celý týden nezavolal - ani já jemu. On byl rád, že má klid a že mu nikdo nic nevyčítá sotva vleze do dveří, nemusí poslouchat vyčítavé kecy "pojď Honzíčku, tatínek si tě stejně nevšímá". Když chtěl jít s kámošem na pivo (a šel), nemluvila jsem s ním dva dny. Fakt jsem byla naivní střevo...myslela jsem, že když šel, že "radši jde s kámošem a nás nemá rád!" :rolleyes: Dneska vím, že jsem byla hodně naivní a blbá a vůbec si nemyslím, že nějakou "pauzou na přemýšlení" a "odpočineme si od sebe" něco vyřešilo, jen jsme se odcizili a já měla další důvod mu vyčítat, že jsme ho nezajímali. 
Dnes vím,  že chlapů, kteří dovedou zabavit mimino a postarat se o něj a baví je to moc není. Spíš je baví hrát si s dětmi, co už alespoň chodí, dá se s nimi blbnout, dělat sport. Já to poznala sama na sobě, když jsem měla hlídat sestře mimino, jak mě to nebavilo na něj dělat pořád jen "kšc, a ty jeden a baf!!"
Když si něco dopředu vysníme, většinou je realita jiná a pak je zklamání velké.

lvice napsal(a):

Dito, docela jsi mě zaujala. Jsi ženská, ale píšeš mi, jak to může vidět chlap.
Až mi tady chlap napíše, hele, já to vidím ze svého chlapského úhlu takhle a takhle, tak to vezmu jako mužský úhel pohledu. Ty jsi jen další ženská, která se dohaduje, jak to chlap může vidět. To co jsi mi napsala jsou jen tvé  ŽENSKÉ DOMNĚNKY, jak to chlap může vidět.

Ano, ze svého chlapského pohledu mohu říct, že je to možné to brát za chlapský pohled :) Jinak není nutné útočit. Z příspěvků si vem to, co potřebuješ, ostatní nech ležet :)

Mě by docela zajímalo jestli i přítel toužil po dítěti stejně  jako ty nebo ti jen udělal radost, protože jsi dítě chtěla a  jak dlouho se znáte ( to že spolu žijete až po narození minima už vím).

Lvice, to je sice pravda, ze je to zenska uvaha, ale s casem jsem zjistila, ze fakt stoji za to podivat se nekdy na problem chlapskym pohledem. vzdyt po muzich prece chceme taky, aby nas, zeny chapali a dokazali se vzit do nas, tak proc to nedelat i obracene?

Asho, on se mě nikdy nezeptal, jak se cítím....... I tohle jsem jednou zkusila... Rozebrali jsme jeho pocity, jeho názory na věc a pak se sebral a považoval to za ukončené. Dala jsem mu prostor, ale nevím, zřejmě ho moje pocity a názor na věc nezajímaly......

aprill napsal(a):

Mě by docela zajímalo jestli i přítel toužil po dítěti stejně  jako ty nebo ti jen udělal radost, protože jsi dítě chtěla a  jak dlouho se znáte ( to že spolu žijete až po narození minima už vím).

Aprill - lvice už to tu psala - že dítko chtěli oba ... a na víc - je to teď v tuhle chvíli docela irelevantní otázka ...

Aprill, miminko bylo společné rozhodnutní a moc se na něj těšil. Navíc tomu předcházela spousta strachů a lékařských vyšetření. V jeho rodině se vyskytuje neurofibromatoza, jeho bratr a dvě neteře ji mají. Předchozí partnerky ho kvůli tomu opustily. Já do toho šla i za cenu, kdyby náhodou NF1 mimčo mělo, že ho s ním chci.

lvice napsal(a):

Asho, on se mě nikdy nezeptal, jak se cítím....... I tohle jsem jednou zkusila... Rozebrali jsme jeho pocity, jeho názory na věc a pak se sebral a považoval to za ukončené. Dala jsem mu prostor, ale nevím, zřejmě ho moje pocity a názor na věc nezajímaly......

néé, my si nerozumíme lvice ... ten prostor nezpočívá v tom - že se ho zeptáš ty na něj - necháš ho vymluvit a pak čekáš, že se on zeptá - obecně chlapi na tohle téma neradi mluví. myslela jsem tím neptat se - neřešit - a počkat - až s tím dojde sám. mě totiž příjde - že on opravdu netuší - co ti stále vadí ... co chceš řešit. On by žil v pohodě a klidu - tak jak to je ...

To je v něčem jiném - myslela jsem to tak - že ho necháš chvilku žít jen podle něj samotného - prostě zkusit to úplně bez něj (s ním) ... já ti to neumím vysvětlit - jak to myslím :grater:

lvice napsal(a):

Asho, on se mě nikdy nezeptal, jak se cítím....... I tohle jsem jednou zkusila... Rozebrali jsme jeho pocity, jeho názory na věc a pak se sebral a považoval to za ukončené. Dala jsem mu prostor, ale nevím, zřejmě ho moje pocity a názor na věc nezajímaly......

Rozebírat city a pocity je ženská záležitost (povětšinou)... Doufám, že si nerozebírala každou chvíli ;)

lvice napsal(a):

Aprill, miminko bylo společné rozhodnutní a moc se na něj těšil. Navíc tomu předcházela spousta strachů a lékařských vyšetření. V jeho rodině se vyskytuje neurofibromatoza, jeho bratr a dvě neteře ji mají. Předchozí partnerky ho kvůli tomu opustily. Já do toho šla i za cenu, kdyby náhodou NF1 mimčo mělo, že ho s ním chci.

Tak mu dej čas ať si zvykne!

Lvíče, od začátku tvého psaní mám pocit, že skutečně moc řešíš a moc chceš , aby všechno šlapalo bez zádrhelů,
je to dílem záležitost tvé netrpělivosti, dílem nepokory a kousek z "pečlivých a starostlivých" genů .
Co kdybys to  chvíli opravdu zkusila pustit, přestala být úzkostlivá z toho, co si myslí a dělá tvůj partner, nechala ho v klidu vypustit páru a starala se jen a jen o Ondru a jeho potřeby, nechala partnerovo  starosti o jeho rodinu , okolí či maminku jen a jen  na něm, bez ohledu na to co je správné a není správné z pohledu lidí, kteří tě obklopují ?
Oni nám drobečci rostou rychle a co ti připadá obtížné dnes... zítra hravě zvládneš, protože se děťátko bude postupně osamostatňovat... když ti odpadne starost o to, co partner dostane k večeři, jestli má vyžehlenou košili nebo vyprané ponožky... tak se ti dost uleví a  ostatní se dá podle mého docela časově zvládnout nebo ne???
Hlavně přestaneš sedět před jeho jeskyní a číhat kdy vyleze a kdy si zase popovídáte...
Před lety jsem měla taky období, kdy jsem pořád něco chtěla řešit a bylo mi ouvej z toho jak vypadá naše vzájemné soužití i 0-vá  komunikace, ale čím víc jsem o nějaké rozhovory stála já, tím méně o ně stál partner.... bylo to o ničem,krkolomné a bezvýsledné... tak jsem na čas zmlkla a hleděla si skutečně jen sama sebe a najednou bylo všechno jinak obrat o 180o....

Som, dobře ;). Zaměřím se jen na sebe a prďolku a přestávám řešit. :) A budu se těšit na ten obrat :rodna:

A ukončuji moji diskuzi, už mě to nějak nebaví řešit. Už jsem přeřešená :P. Jdu si objednat pizzu. :cool:

Uf - Som - no, tak nějak jsem to myslela :)

dva roky analyzuji při každém problému, jak se on cítí, jak to společně vyřešíme
Lvíčku, tohle mi nějak nesedí. TY analyzuješ, jako to VY vyřešíte?
A pokud bych se chtěla stěhovat, tak společně. Pokud tomu nevěří, je to jeho problém a ne můj.
A on se chce stěhovat z té své pr.ele, jak jsi to pregnantně nazvala? Tady nejde o nevěření, ale o to, že řekneš "stejně se jednou odstěhuju" - a on za tím může slyšet "sice s tebou, ale pryč odsud".
mám ve zvyku si v klidu sednout a říct, pojďme se o tom pobavit, musíme si promluvit
A co on na to? Někteří na to "musíme" reagují dost negativně, někteří se zuby nehty brání prozradit jakoukoli svoji myšlenku - důvěrně znám.

Souhlasím se Som, napsala to výstižně.

Lvíče, teď vážně... já jsem se taky stěhovala po svatbě 120 km a teď znovu...
Co ti vadí na novém městě... a neb... jak říká moje přítelkyně... "všude žijí lidé" o co ti jde?
Jestli ti chybí rodiče, není to zdravý pocit, jestli ti chybí bývalí přátelé.... takových změn už jsem v životě absolvovala taky hodně a bez citové újmy,
co dál... kultura nebo něco jiného?? všude se něco děje...
Já jsem se teď přestěhovala na vesnici, kde není ani prodejna potravin a jsem na vrcholu blaha,,, do města se mi nechce,....
Zkus to nějak smyslupně pojmenovat, ať si utřídíš myšlenky... pořád totiž o tohle téma podivně klopýtáš...

Asha napsal(a):

Uf - Som - no, tak nějak jsem to myslela :)

já jsem po odeslání četla tvůj přispěvek a pochopila jsme , že to vnímáme stejně.

Jojo - já u toho pracuji - a nějak se mi to mísí - a nemůžu se soustředit - ale jsem ráda, že než se vymáčknu - tak to někdo za mě skvěle napíše - přesně jak to já nedokážu vyžvejknout :D :supr:

Som, našla jsem si na netu jeden příspěvek, který vyjadřuje to co cítím já:

I já jsem odešla za svým miláčkem od rodiny. Cesta k rodičům je dlouhá 100 km. Jezdíme tam jednou za dva až tři týdny. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude stýskat. Dneska vím, že ten domov, kde člověk vyrostl má ohromnou sílu. Chybí mi moje rodina, mí známí a kamarádky. Prostě se cítím dost opuštěná, i když jsem si už v novém bydlišti pár známých udělala. Není to ale ono. Zvlášť těžké to bylo na začátku. Přítel měl hodně práce a já byla stále sama doma. Začala jsem propadat pocitu bezmoci a obviňovala jsem se, že jsem se unáhlila. Dneska už je to tak nějak normální. Zvykla jsem si a začala se víc radovat z věcí, které jsem dřív neviděla.
Takže holky, které jsme se odstěhovaly, držme si palce, ať se nám v nových domovech líbí víc a víc.


S tím rozdílem, že k rodičům jezdím tak jednou za měsíc. Rodiče k nám odmítli jezdit hlídat, protože se k nim Pavel choval tak jak se choval. Takže hlídání nemáme. Bohužel se přítel s mojí mamkou moc nemusí.... A umí se chovat jako hulvát....

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Atevi napsal(a):

Já kdysi dávno byla v podobné situaci, jen jsem nemusela řešit přestěhování se do jiného města. Mimino jsme chtěli oba, já si velice naivně malovala, jak se o něj budeme oba nadšeně starat. A když se má představa nesplnila, kopala jsem kolem sebe jako kůň. Nechápala jsem, jak je možné, že ho péče o malého nebaví, že ho nezajímá, kolik toho "vybumbal a vykakal" a že je "línej s ním jít s kočárem". Tak se to pořád hrotilo, že došlo i na odchod k rodičům, aby "si uvědomil, co chce" :dumbom: a že si oba promyslíme a bla bla.... Taky celý týden nezavolal - ani já jemu. On byl rád, že má klid a že mu nikdo nic nevyčítá sotva vleze do dveří, nemusí poslouchat vyčítavé kecy "pojď Honzíčku, tatínek si tě stejně nevšímá". Když chtěl jít s kámošem na pivo (a šel), nemluvila jsem s ním dva dny. Fakt jsem byla naivní střevo...myslela jsem, že když šel, že "radši jde s kámošem a nás nemá rád!" :rolleyes: Dneska vím, že jsem byla hodně naivní a blbá a vůbec si nemyslím, že nějakou "pauzou na přemýšlení" a "odpočineme si od sebe" něco vyřešilo, jen jsme se odcizili a já měla další důvod mu vyčítat, že jsme ho nezajímali. 
Dnes vím,  že chlapů, kteří dovedou zabavit mimino a postarat se o něj a baví je to moc není. Spíš je baví hrát si s dětmi, co už alespoň chodí, dá se s nimi blbnout, dělat sport. Já to poznala sama na sobě, když jsem měla hlídat sestře mimino, jak mě to nebavilo na něj dělat pořád jen "kšc, a ty jeden a baf!!"
Když si něco dopředu vysníme, většinou je realita jiná a pak je zklamání velké.

Fakt jsem byla naivní střevo

  Takovych bude asi vic. Akorat, ze kazda to resi svym zpusobem a vysledek je pak ruzny.

Dita.L napsal(a):

Lvice, to je sice pravda, ze je to zenska uvaha, ale s casem jsem zjistila, ze fakt stoji za to podivat se nekdy na problem chlapskym pohledem. vzdyt po muzich prece chceme taky, aby nas, zeny chapali a dokazali se vzit do nas, tak proc to nedelat i obracene?

Podle mne se neda divat ani chlapskym ani zenskym pohledem pokud jsem opacneho pohlavi.

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude.

A to nejsou žádný vyčtený teorie... pouhá praxe.

Kdyby se můj přítel za mě nepostavil proti svojí matce - tak už spolu dávno nejsme!!!

A nemá to nic dělat, jak má mámu nebo mě rád - každýho máš přece ráda jiným způsobem.

Teď jde o to - na jakou stranu se postavíš. Jestli na jeho stranu (i proti svým rodičům) - nebo na stranu Tvých rodičů (proti němu). Ale v tom případě ten vztah bude trpět.

P.S.: Vážně nejsi zvědavá, co jsem Ti v tom dlouhém příspěvku napsala?
Pohled ženy?
To ano.
Ale schválně jsem moji odpověď přečetla nahlas příteli... a souhlasil, že to vidí stejně.
Takže možná ten můj příspěvek byl právě to, cos potřebovala číst... částečně i pohled chlapa (nebo aspoň pohled ženský, se kterým ale chlap - i když jen jeden - souhlasí).

Jo, a taky bydlím přes 100 km od rodičů... s tím rozdílem, že jsem od nich neodcházela k chlapovi, ale na školu a už jsem tu zůstala.

Ono asi není na škodu, nejdřív se odstěhovat od rodičů, zažít si bydlení sama... a pak teprve se stěhovat k chlapovi... Samozjřemě ne každému se to povede, ale pokud ano, je to plus.
Já jsem to takhle měla.
Můj přítel se zase naopak stěhoval rovnou od maminky ke mně.

Frekvence návštěv u rodičů mám teď  tak několikrát do roka (určitě ne každý měsíc). (Samozřejmě to byl vývoj).

Martinko ty jsi fakt neúnavná raditelka - mě někdo napsat že mě nečte, tak už se neobtěžuju. BI.

Ty jo - na druhou stranu jsem asi ráda, že pupeční šňůru jsem přestřihla někdy v 17ti.

Martinka1 napsal(a):

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude....

Marťas, myslím, to nepsala Lvice, to je z toho příspěvku, který sem zkopírovala odjinuď...

To je v něčem jiném - myslela jsem to tak - že ho necháš chvilku žít jen podle něj samotného - prostě zkusit to úplně bez něj (s ním)

Tak toto praktikuji ja, a nevim jestli to doporucit. Na to je treba uplne jina povaha nez ma lvice.

Jessika napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude....

Marťas, myslím, to nepsala Lvice, to je z toho příspěvku, který sem zkopírovala odjinuď...

Pochopila jsem to tak, že to byl její dodatek - za tím okopírovaným příspěvkem. Neboli, tohle napsala lvice osobně :-)

Jessika napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude....

Marťas, myslím, to nepsala Lvice, to je z toho příspěvku, který sem zkopírovala odjinuď...

To už psala lvice za sebe - k tomu článku.

Myslím si, že Lvice má docela slušnou depku a pokud nekojí určitě by ji pomohly léky :P .

Jejda mane, mě by moje zlatá mamulka taky chyběla, kdybych od ní bydlela sto kiláků, a problém v prioritách nemám. Jasně že první je můj vztah s manželem, ale maminku mám pořád ráda a potřebuji ji - tak jako ona potřebuje mě. Zdravě, jako matka dceru a dcera matku. To je ve funkčních a dobrých vztazích v rodině dost normální, není nutný hned dělat z Lvice mamánka. A kdyby za mnou máma nechtěla jezdit, protože se k ní můj muž blbě chová, taky by mě to vzalo, to jako jo. Protože nikdo nemá rád konflikty mezi těmi, které miluje.

Ronja napsal(a):

Jejda mane, mě by moje zlatá mamulka taky chyběla, kdybych od ní bydlela sto kiláků, a problém v prioritách nemám. Jasně že první je můj vztah s manželem, ale maminku mám pořád ráda a potřebuji ji - tak jako ona potřebuje mě. Zdravě, jako matka dceru a dcera matku. To je ve funkčních a dobrých vztazích v rodině dost normální, není nutný hned dělat z Lvice mamánka. A kdyby za mnou máma nechtěla jezdit, protože se k ní můj muž blbě chová, taky by mě to vzalo, to jako jo. Protože nikdo nemá rád konflikty mezi těmi, které miluje.

Nevíme jak se chovala maminka k příteli Lvice, proto je těžké soudit :kapitulation: .

Lvice, to, co jsi zkopírovala a co tě oslovilo je o závislosti .... podbarveno značně  emocinálně...
Není  to to , co jsem skutečně chtěla , abys mi popsala a abys o tom přemýšlela.....
Jsem přesvědčená o tom, že v současné chvíli nejsi schopná upřímnosti sama k sobě a sebereflexe.
Já jsem prožila to samé ....a přesto mám pocit, že jsem po počátečních rozporuplných emocích(přirozených)  všechno zvládla a místo kde žiju si zamilovala, v tom tvůj problém nevězí... musíš hloub....( pokud chceš , samozřejmě)

S tím rozdílem, že k rodičům jezdím tak jednou za měsíc
já jezdila tak zhruba 2x do roka ... miluji je a konflikt jsem s nimi nikdy neřešila... ve frekvenci styků ten problém taky nevězí.... ;)

Martinka1 napsal(a):

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude.

A to nejsou žádný vyčtený teorie... pouhá praxe.

Kdyby se můj přítel za mě nepostavil proti svojí matce - tak už spolu dávno nejsme!!!

A nemá to nic dělat, jak má mámu nebo mě rád - každýho máš přece ráda jiným způsobem.

Teď jde o to - na jakou stranu se postavíš. Jestli na jeho stranu (i proti svým rodičům) - nebo na stranu Tvých rodičů (proti němu). Ale v tom případě ten vztah bude trpět.

P.S.: Vážně nejsi zvědavá, co jsem Ti v tom dlouhém příspěvku napsala?
Pohled ženy?
To ano.
Ale schválně jsem moji odpověď přečetla nahlas příteli... a souhlasil, že to vidí stejně.
Takže možná ten můj příspěvek byl právě to, cos potřebovala číst... částečně i pohled chlapa (nebo aspoň pohled ženský, se kterým ale chlap - i když jen jeden - souhlasí).

Jestli jsmu to dala přečíst, tak jsi asi sama proti sobě a nedivila bych se, a já být jím, až bude mezi Vámi nějakej problém, vytáhnu papír s Tvojím návodem a je vše vyřešeno .....:D:D:D

no Asho - tu pupeční šňůru jsi mi vzala z hu ...ééé z úst ...Víš Lvice ... Tobě se asi víc stýská po rodičích než jsi nadšená z toho, že jsi s někým koho miluješ ... Já odešla od rodičů 150 km ... a nebylo to lehký, ale byla jsem nadšená, že jsme spolu, že si budeme budovat to svoje hnízdo ... to veškerý stýskání vyvážilo ... Věděla jsem, že nemůžu mít oboje - zůstat doma, nebo jít za partnerem - tak jsem si vybrala , no a ... jelikož mě nikdo netáhl za vlasy, že musím, byl to můj výběr, tak prostě jsem se časem srovnala , zvykla si, našla kamarádky... Byl to můj dospělej výběr, tak jsem se sním popasovat prostě musela...

Asha napsal(a):

Jessika napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude....

Marťas, myslím, to nepsala Lvice, to je z toho příspěvku, který sem zkopírovala odjinuď...

To už psala lvice za sebe - k tomu článku.

žjova, ještě toho trochu... :co:

Já jsem se narodila v úžasném slezském městečku(pro spoustu lidí to musí být pr.del). Když sedím u babi na lavvičce a dívám se na okolní hory, je mi jinak, než na kterékoliv jiné lavičce :) No a jednoho dne jsem se odstěhovala do města se stotisíci obyvateli. Našla jsem si přátele, svoje místečka, ale to město bylo nafoukané, lidé sobci a nesnášela jsem to město celkově. No, po dvou letech odtamtud vím, že já byla nafoukaná(ze strachu, abych moc neodhalila svoje slabiny), bylo to ve fázi, kdy jsem zpracovávala svoje nepěkné dětství a nesnášela jsem sebe, ale o tom městě se povídalo mnohem lépe..
Dnes v noci jsem měla sen. Viděla jsem samu sebe jak jsem "od plic vysvětlila" jednomu "skleslému nafoukanci", že on nebude nikdy spokojený, protože není spokojený teď a přitom toho má tolik, ale místo toho, aby se těšil na věci, o které usiluje a přitom si užíval dnešních dnů, tak si jenom stěžuje a čeká na ty krásné budoucí dny, což je k ničemu. No, kdo asi komu doopravdy něco vysvětloval..

To já Lvici chápu ... a určitě by mě vadilo - hrubé chování partnera vůči mé matce ... (to zaplať p.B.) řešit nemusím ... akceptují se.
Ovšem nevíme - jak to probíhá, když tam lvice maminku má ... vím jak je to u nás mamka-babička a můj otec. Babička (matka matky) věčně špičkuje mojí mamku (dceru) - co a jak ten její manžel (můj otec) dělá blbě a jak se to chová a to by měl a to by neměl ... někdy se prostě bouraj rodiče(i když to myslí dobře) - tam kam nemaj - a chápu, že se nějakým způsobem staví na stranu lvice ... a teď tam spolu skáčou kolem prcka ... a on reaguje - jak reaguje - výbuchem - protože mu to leze na nervy... cítí se asi dost "blbě" ... (to jsou mé doměnky - já to nevím) i takhle to může být. Pak bych docela chápala jeho postoj k matce Lvice ... Ovšem pokud se bez nějakého podmětu - chová jako cholerické prase - tak bych to zase řešila jinak - to my nevíme - to si musí uvěfomit lvice ... Postavit se mezi ně - a udělat pořádek. Já už fakt nevím - to se těžko posuzuje. Každý na to kouká - dle svých zkušeností. Nikdo nevíme - jak to tam doopravdy je.

Njn ..to je fakt, že nevíme jak to bylo nikdo z nás tam nebyl, možný jsou obě varianty.... Těžko soudit...tohle může být už jen důsledek, ne příčina...

Amriana napsal(a):

Njn ..to je fakt, že nevíme jak to bylo nikdo z nás tam nebyl, možný jsou obě varianty.... Těžko soudit...tohle může být už jen důsledek, ne příčina...

No právě :P .

Jesika74 napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

lvice napsal(a):

A pokud mi napíšete, vyber si mezi svojí matkou a přítelem, tak rovnou odpovídám, nehodlám si vybrat. Mám je oba stejně ráda.

Fór je v tom, že když máš muže, tak aby to fungovalo - se musíš postavit NA JEHO STRANU i proti svým rodičům.
Jinak to fungovat nebude.

A to nejsou žádný vyčtený teorie... pouhá praxe.

Kdyby se můj přítel za mě nepostavil proti svojí matce - tak už spolu dávno nejsme!!!

A nemá to nic dělat, jak má mámu nebo mě rád - každýho máš přece ráda jiným způsobem.

Teď jde o to - na jakou stranu se postavíš. Jestli na jeho stranu (i proti svým rodičům) - nebo na stranu Tvých rodičů (proti němu). Ale v tom případě ten vztah bude trpět.

P.S.: Vážně nejsi zvědavá, co jsem Ti v tom dlouhém příspěvku napsala?
Pohled ženy?
To ano.
Ale schválně jsem moji odpověď přečetla nahlas příteli... a souhlasil, že to vidí stejně.
Takže možná ten můj příspěvek byl právě to, cos potřebovala číst... částečně i pohled chlapa (nebo aspoň pohled ženský, se kterým ale chlap - i když jen jeden - souhlasí).

Jestli jsmu to dala přečíst, tak jsi asi sama proti sobě a nedivila bych se, a já být jím, až bude mezi Vámi nějakej problém, vytáhnu papír s Tvojím návodem a je vše vyřešeno .....:D:D:D

To se , ale nedela :(

Ivana*M napsal(a):

To se , ale nedela :(

Ježiš, co se nedělá?
Neměl by si přečíst něco, co je na veřejným webu???

Me to nedá ... já se musím zeptat : lvice - miluješ ho ještě ? Co by byl podle Tebe ideální stav věcí ke kterýmu se chceš dopracovat? Jak by to mělo v ideálním světě dle lvice fungovat ? Ale konkrétní věci -třeba ve vztahu k malýmu ... víš mě zarazilo top - o malýho se nestará atd ... jak bys to chtěla Ty ?

Já vám nevím, ale jak se říká:" čím víc se budeš v lejně šťourat, tím víc bude smrdět..."
Tím chci říct, že jsem nabyla dojmu, že Lvice si vyjasnila, co potřebovala, nad některýma věcma potřebuje ještě přemýšlet a z toho, že se bude mlít dokola tisíckrát to samé, už nic nevyrazíme...
Jen klidně do mě - kde beru tu jistotu co Lvice chce a myslí... :P
Měla jsem prostě nutkavou potřebu sdělit svůj názor. :dumbom:

správně!

A já myslím, že Lvice už to zabalila :D tady :)

annie napsal(a):

Já vám nevím, ale jak se říká:" čím víc se budeš v lejně šťourat, tím víc bude smrdět..."
Tím chci říct, že jsem nabyla dojmu, že Lvice si vyjasnila, co potřebovala, nad některýma věcma potřebuje ještě přemýšlet a z toho, že se bude mlít dokola tisíckrát to samé, už nic nevyrazíme...
Jen klidně do mě - kde beru tu jistotu co Lvice chce a myslí... :P
Měla jsem prostě nutkavou potřebu sdělit svůj názor. :dumbom:

vystihla jsi to :supr:

Martinka1 napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

To se , ale nedela :(

Ježiš, co se nedělá?
Neměl by si přečíst něco, co je na veřejným webu???

Aby to na tebe ve slabe chvilce vytahl . To dela totiz muj m. a pak se divi , ze mu toho moc nerikam.

Ivana*M napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

To se , ale nedela :(

Ježiš, co se nedělá?
Neměl by si přečíst něco, co je na veřejným webu???

Aby to na tebe ve slabe chvilce vytahl . To dela totiz muj m. a pak se divi , ze mu toho moc nerikam.

Aha... ne, tak to ne... nic na mě nevytahuje, naštěstí :-)

Aby to na tebe ve slabe chvilce vytahl . To dela totiz muj m. a pak se divi , ze mu toho moc nerikam.

Aha... ne, tak to ne... nic na mě nevytahuje, naštěstí :-)


Teda koukám, jestli jsem se nepřestěhovala na jinou diskusi... :P

Lvice, ty si nemáš vybírat mezi partnerem a maminkou. Ty už sis vybrala - partnera. Teda - mělo by to tak být. Když jsem byla na prvních letních Černošicích, paní, která nám povídala o vůních, v jednu chvíli řekla - my stále zapomínáme, že když dospějeme, když žijeme s partnerem, když se nám narodí děti,  rodiče přestanou být naší rodinou, stanou se z nich příbuzní. Naše rodina jsem já, děti a partner.
To neznamená, že své rodiče ztrácíme. Pouze se mění kvalita vztahu. Už nás nevychovávají a my neposloucháme bezhlavě, neboť jsme už dospěli.
S tím bydlením, všude je něco. Možná ti to teď připadá nedobré, ale je to ještě příliš krátká doba. Třeba mně trvalo léta, než jsem si v Česku zvykla. A teď? Jsem tu doma a už bych se na Slovensko nevrátila, už tam nechci žít. I když momentálně ve městě, kde bydlím, znám cca 5 lidí a jinak jsem tu úplně sama, neboť mé děti jsou v Praze.
Když přestaneš urputně řešit - partnera, bydlení, a hlavně - si bydlení přestaneš zošklivovat, časem vše zapadne do "správných kolejí". Nebo taky ne a pak to změníš.
Teď buď mámou svému synovi a partnerkou a milenkou svému muži. A jak to má on, to není tvoje. Pokud to TY budeš mít tak, že ti daný stav nevyhovuje, a budeš poslouchat sama sebe, budeš to vědět, budeš vědět, že to chceš změnit, budeš vědět, jak.
Ale nech to teď chvíli, spíš delší než kratší, plynout.
A jako první vem nůžky a přestřihni svou pupeční šnúru.
Btw rodiče nejsou povinni nám hlídat. Já bydlím 509 km od mých rodičů a 150 km od rodičů mého BM a NIKDY kromě výpomoci o prázdninách nám rodiče nehlídali. Dá se to přežít. A dokonce hezky.

annie napsal(a):

Aby to na tebe ve slabe chvilce vytahl . To dela totiz muj m. a pak se divi , ze mu toho moc nerikam.

Aha... ne, tak to ne... nic na mě nevytahuje, naštěstí :-)


Teda koukám, jestli jsem se nepřestěhovala na jinou diskusi... :P

Ne ne, to nebyl dvojsmysl... :-)

annie napsal(a):

Aby to na tebe ve slabe chvilce vytahl . To dela totiz muj m. a pak se divi , ze mu toho moc nerikam.

Aha... ne, tak to ne... nic na mě nevytahuje, naštěstí :-)


Teda koukám, jestli jsem se nepřestěhovala na jinou diskusi... :P

My z jiných diskuzí se nezapřeme že :lol: :lol:

majkafa napsal(a):

My stále zapomínáme, že když dospějeme, když žijeme s partnerem, když se nám narodí děti,  rodiče přestanou být naší rodinou, stanou se z nich příbuzní. Naše rodina jsem já, děti a partner.

Moc pěkně napsané, taky to tak cítím, ale neuměla jsem to tak výstižně vyjádřit :godlike:

Příteli jsem řekla, že odjedu na 14 dní do CB, stejně mám předepsanou rehábku, tak abych si ji vybrala. Radostně souhlasil a hned řekl, že půjde na pařbu kamarádovi. Myslím, že je velice rád, že vypadneme, a bude mít svatý klid. A vy jste tady řešili, aby se neurazil či to nevzal nějak špatně.......... Cha cha.

To je jen póza ;)

lvice, to neznamená, že vás - tebe - nemiluje. Jen si potřebujete odpočnout. Měj se u rodičů hezky a ať se ti povede srovnat si to v sobě, aby ti bylo dobře na světě. :pussa:

Martinka1 napsal(a):

majkafa napsal(a):

My stále zapomínáme, že když dospějeme, když žijeme s partnerem, když se nám narodí děti,  rodiče přestanou být naší rodinou, stanou se z nich příbuzní. Naše rodina jsem já, děti a partner.

Moc pěkně napsané, taky to tak cítím, ale neuměla jsem to tak výstižně vyjádřit :godlike:

Nu, a když od nás odešel můj muž ke slečně a dcerka na kolej a já kňučela, že jsem ztratila svou rodinu :dumbom: (jak hrozné vůči mému synovi) , můj syn, přesto, že mu bylo necelých 17, mi řekl něco tak pravdivého - mami, rodina může být i máma s dětma, rodina může být i jenom člověk sám. :)
Je to jenom na nás, jak si to v hlavě srovnáme. Můžu se cítit opuštěná ve velké rodině a prima, když budu sama.
Já osobně jsem se s mým manželem cítila hodně často osamělá. Mnohem, mnohem častěji, než teď, když jsem rodina jenom já, když už prakticky bydlím sama a sama sobě jsem si rodinou. Ani nové bydliště, cizí lidé a kamarádky stovky kilometrů daleko nemusí nutně způsobit, že se člověk cítí osamělý. Vše je jenom v naší hlavě. Mé nejbližší po dětech - mé sestry, a taky mé dvě životní kamarádky jsou stovky kilometrů daleko a přesto tak blízko. Zvlášť dnes, v době internetu.

lvice napsal(a):

Příteli jsem řekla, že odjedu na 14 dní do CB, stejně mám předepsanou rehábku, tak abych si ji vybrala. Radostně souhlasil a hned řekl, že půjde na pařbu kamarádovi. Myslím, že je velice rád, že vypadneme, a bude mít svatý klid. A vy jste tady řešili, aby se neurazil či to nevzal nějak špatně.......... Cha cha.

Snad jsi nečekala, že uroní slzu? Ronit bude až bude sám. Teď musí dělat hrdinu :vissla: .

:jojo::jojo::jojo:

aprill napsal(a):

lvice napsal(a):

Příteli jsem řekla, že odjedu na 14 dní do CB, stejně mám předepsanou rehábku, tak abych si ji vybrala. Radostně souhlasil a hned řekl, že půjde na pařbu kamarádovi. Myslím, že je velice rád, že vypadneme, a bude mít svatý klid. A vy jste tady řešili, aby se neurazil či to nevzal nějak špatně.......... Cha cha.

Snad jsi nečekala, že uroní slzu? Ronit bude až bude sám. Teď musí dělat hrdinu :vissla: .

Spíš si to užije, že nic nemusí a naopak všechno může (hrát na počítači, kalit, nemusí uklízet, nedostane držkovou atd. :-)

Pokud se mu bude stýskat, tak to je dobrý znamení, že vztah má šanci...

Mně osobně se jednou stalo, v jednom z předchozích vztahů, kdy jsem cca 1/2 roku bydlela s býv. přítelem v podnájmu (spolu s dalšíma lidma)... odjela jsem na týden na dovču... on celý týden hrál na počítači (kromě práce) a když jsem se vrátila, tak jsme se rozešli.
Protože si uvědomil, že za těch půl roku nehrál ani jednou... protože jsem to nechtěla.
Prostě jsem ho převálcovala natolik, že za ten týden usoudil, že mu to za to nestojí, být se mnou...

Tak doufám, že přítel ještě není tak "převálcovaný" a že se mu bude po lvici stýskat... tj. znamení že je šance na záchranu :-)

Někdy chlap, když si neumí stát sám za sebou... se pořád ženský podřizuje... a když se stane něco jako tahle dovolená... tak mu to dojde, že už takhle dál nechce... (no a nebo taky nedojde a jede se dál).
Skutečný chlap si svoje koníčky atd. vzít nenechá, i když s tím žena nesouhlasí... :-) (Stejně jako žena si nenechá vzít svoje koníčky, když s tím partner nesouhlasí).

Martinka1 napsal(a):

Mně osobně se jednou stalo, v jednom z předchozích vztahů, kdy jsem cca 1/2 roku bydlela s býv. přítelem v podnájmu (spolu s dalšíma lidma)... odjela jsem na týden na dovču... on celý týden hrál na počítači (kromě práce) a když jsem se vrátila, tak jsme se rozešli.
Protože si uvědomil, že za těch půl roku nehrál ani jednou... protože jsem to nechtěla.
Prostě jsem ho převálcovala natolik, že za ten týden usoudil, že mu to za to nestojí, být se mnou...

To je příklad tak trochu mimo mísu.

On je tady přece jen trochu věkový rozdíl a navíc - nejen žena, ale i vlastní dítko. A já si nedovedu představit, že by si zrovna lvice pořídila dítko s někým na úrovní náctiletého floutka :/. Ale chápu, že takové mimčo znamená i pro chlapa velkou změnu a ne každý se s ní vyrovná hnedle a bez ztráty kytičky. Myslím, že těch 14 dní bude pro oba přínosem.

Za těch 14 dní:
a) si on uvědomí, že se mu stýská a začne se víc snažit (svým způsobem samozřejmě)
b) nezmění se nic
c) uvědomí si, že je mu líp samotnýmu

To samé pro ni.

d) umře hlady a ve špíně

b) je správně

Želvička17 napsal(a):

d) umře hlady a ve špíně

To je velký omyl spousty žen :D

KALIK napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

d) umře hlady a ve špíně

To je velký omyl spousty žen :D

špína nevadí a hlady nebude? :D

Ten příklad není vůbec mimo mísu.
Samozřejmě, že jako každý příměr nemůže (z principu - každá situace dvou lidí je vysoce originální a individuální) sedět na 100%. Jiní lidé, jiné podmínky. Ale samotná podstata je popsána celkem dobře.

Pánové (a dámy občas taktéž) odcházejí bez ohledu na počet a věk dětí...
Navíc je tam popsána jen jedna z možností, jak to může dopadnout a spíš je tam důležité toto: nenechat si vzít svůj vlastní prostor a převálcovat se.

Nicolas napsal(a):

nenechat si vzít svůj vlastní prostor a převálcovat se.

Přesně. A druhá půlka je: snažit se partnera neválcovat, aby neutekl :-) (Rada pro partnera toho "válcovaného") :gloria:

hrosanek napsal(a):

KALIK napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

d) umře hlady a ve špíně

To je velký omyl spousty žen :D

špína nevadí a hlady nebude? :D

Každý zdravý jedinec má sebezáchovný pud a obživný pud :supr:. Takže 14 dní i déle v pohodě přežije :lol: .

aprill napsal(a):

hrosanek napsal(a):

KALIK napsal(a):

To je velký omyl spousty žen :D

špína nevadí a hlady nebude? :D

Každý zdravý jedinec má sebezáchovný pud a obživný pud :supr:. Takže 14 dní i déle v pohodě přežije :lol: .

Hlady nebude, přinejhorším se bude stravovat v hospodě.
A špína - chlapi mají jiné hledisko na špínu, takže co pro někoho (třeba ženské) vypadá jako špína a dávno by uklidily... tak pro chlapy je to ještě ucházející.
Prostě bude žít tak, jak mu to bude vyhovovat :-) (Tj. míň uklízení a víc jídel z hospody, příp. párků atd.) :-)

Viděli jste někdy klučičí pokoj na koleji? Já představu mám :D (Muselo se tam chodit v botech, aby se člověk neumazal, a dát si pozor, kam si člověk sedá - teda pokud bylo KAM si sednout - ale vařit kluci docela uměli :-)

Martinka1 napsal(a):

Jo, a taky bydlím přes 100 km od rodičů... s tím rozdílem, že jsem od nich neodcházela k chlapovi, ale na školu a už jsem tu zůstala.

Ono asi není na škodu, nejdřív se odstěhovat od rodičů, zažít si bydlení sama... a pak teprve se stěhovat k chlapovi... Samozjřemě ne každému se to povede, ale pokud ano, je to plus.
Já jsem to takhle měla.
Můj přítel se zase naopak stěhoval rovnou od maminky ke mně.

Frekvence návštěv u rodičů mám teď  tak několikrát do roka (určitě ne každý měsíc). (Samozřejmě to byl vývoj).

Zdá sa mi, že Lvice už bývala sama, než sa presťahovala k priateľovi - akurát nie v JEHO meste. Ale nepochybujem, že promptne prídeš s nejakou inou odpoveďou, teóriou, atď.

Dobře víš, že jde o to, odpoutat se od rodičů, a ne zas až tak o tom, kde kdo bydlí (i když to "odpoutání" se dělá líp, když s rodičema nebydlíš).
Z praxe :-)

Lvice, moc ti přeju, aby sis odpočala a našla svůj vlastní klid. Pochopila jsi, že změnit můžeš jen sebe a svůj přístup k tomu všemu. Píšeš, že manžel by chtěl změnu a neví jak na to. Mluvit o tom může hodně, shora i zdola, ale ke změně je potřeba dozrát. Určitě promysli poradnu. Společnou návštěvu, třeba to bude něco co manžela chytne. Zkus si taky promyslet, co ty od vztahu dál očekáváš. Neustále píšeš, že na tvoje přání nedojde, tak třeba jednou začni od sebe. Když budeš znát svoje představy a očekávání, zkus jim dát i konkrétní podobu. Tedy nějaký tvar, který můžeš navrhnout partnerovi. Třeba představuju si, že budeš s malýmjednou v týdnu dvě hodiny sám. A pak se ale neptej co dělali - nekontroluj. Hodně přemýšlej, méně jednej. Zvaž vliv své rodiny na své postoje a názory. Ač se to někdy nezdá i sebemenší "očkování! může nadělat paseku. Zkus si uvědomit svůj postoj vůči novému místu. Nemusí se ti líbit. Já jsem se přestěhovala 400 km do města které je hnusné, ale jsou tu lidi, které mám ráda a všude se dá žít. I tady jsem si našla místa, iterá jsou mi příjemná i lidi, se kterými se lze bavit. Uvědom si, že jste tři. Přestan bojovat a začni některé věci přijímat takové, jaké jsou.

lvice, ja ti nevim, ale citi se tvuj partner jeste vubec jako tvuj partner? Tu diagnozu o ctyrech bodech na vedlejsim vlakne mu urcil kdo? Asi jsem chcipacek, ale ja bych se svym muzem analyzovat, diagnostikovat, rozebirat a odesilat k nim vybranym odbornikum nenechala, ani kdyby na to mel diplom. Vadilo by mi to. Mozna ne hned, ale casem bych se vzeprela.

Eleno, to se nedivím. Když ti člověk vidí do karet, tak to je fakt blbý. Notabene když tobě se v tom hnoji líbí.

Promluvil egoušek. :(

lvice napsal(a):

Eleno, to se nedivím. Když ti člověk vidí do karet, tak to je fakt blbý. Notabene když tobě se v tom hnoji líbí.

Ty s přítelem nejednáš jako s partnerem... děláš mu terapeuta... To se mu nelíbí určitě.

No a pomohlo vam to, ze mu vidis do karet?

A i to je otazka, protoze jako zainteresovany clovek a to partner je, nemas podle mne potrebny nadhled. Krom toho se mimovolne stavis do pozice autority, kterou by ani jeden z partneru nemel byt. V tvem konkretnim pripade, kdyz sama citis, ze se sypes, ani nemuzes byt.

Nevim, jestli se mu v tom hnoji libi, pro mne jenom na sobe nepracuje tvym zpusobem. A je mozne, ze tou cestou ani nikdy nepujde.

Notabene když tobě se v tom hnoji líbí.
Lvice, někdo obchází hromadu hnoje širokým obloukem a s navoněným kapesníčkem u nosu, jiný je schopen nabírat ho do kyblíku holýma rukama s představou, jak mu po něm krásně pokvetou kytičky...

Z mého pohledu a zkušeností: pokud ho miluji a stojím o záchranu, tak pod "ODPOČNOUT SI" mám změnu stereotypu, vypadnout někam spolu na pár dní, nepitvat, nevyčítat. Ale pokud "ODPOČNOUT SI" cítím vnitřně "už jsem ráda, až odjede", nebo "už abych odjela a kašlu na to a ať se třeba zblázní", tak je to v háji.
Třeba se partner Lvice cítí odstrčený, třeba si nepředstavoval, že až se miminko narodí, přijde tím o Lvici-kamarádku a Lvici-milenku a bude mít JEN Lvici-matku.

Jak to tak sumíruju, tak problém vidím v tom, že lvice "převzala" opratě vztahu a chce ho násilně někam směřovat a to i proti vůli partnera. Partnera se na názor nikdo neptá, nenechává se mu prostor pro realizaci se ve vztahu. Možná se cítí nedoceněný, přehlížený. Z toho potom pramení ta letargie a neochota cokoliv udělat. Dle mého by to chtělo na té "urputnosti" ubrat. "Dává-li žena ve vztahu víc, musí sama regulovat to dávání. V té chvíli musí dávat míň. Chlap tohleto vycítí a začne dávat víc sám od sebe."

Kali - tohle přesně jsem už také psala - a ještě bych dodala - že chlap by se měl cítit jako hlava - a ani si moc nepovšimnout - že ženská je krkem, co tou hlavou otáčí ... Ono je potřeba hýčkat páníčkovi ego - pak udělá cokoli - aby se zavděčil - ale Lvice má sama velké lví ego - a tak válcuje to jeho ... no a on se tomu brání. Tím svým způsobem ... chce to novou strategii. Tu si bude moci lvice promyslet na 14 denní dovči ... no a k jeho reakci ... Myslela jsem si to - že bude takhle reagovat - a překousla bych to. Chlapi prý reagují na nekomunikaci - na změnu. Takže - když zjistí, že najednou lvice není - nepeskuje, neanalyzuje, nerýpe atd. Tak zase zapne příjem - protože - teď už podle mého vnímá jen pohyb úst - nikoli zvuk a obsah slov... odkejve cokoli - jen aby měl klid !

Lvice - to je fuk - zda se mu líbí v hnoji nebo v jeskyni ... prostě ho tam nechej ... on musí chtít vylést sám. A vyleze - až si nebude jistej - jestli tam na něj číháš ... Každej chlap má v sobě (3 leté dítě), zajdi za roh - a počkej ! Uvidíš - že se bude možná chvilku hrát ... nebo se třeba vztekat ... ale pak mu zvědavost nedá a vydá se kouknout poza ten roh - zda tam jsi ! Pak záleží na tobě - jestli mu dáš na pr... (což by bral asi líp než dvou hodinové kárání) ... nebo mu necháš prostor k tomu, aby tě objal a byl rád, že tě našel :hjarta:

mno já osobně si myslím že Tvuj přítel lvíčku neví vo co go....odjedeš...a zase přijedeš....možnác vubec nechápe PROC jedeš pryč....aby si ON něco uvedomil??? kdepak....možná si i myslí že jen trucuješ a musím se schovat k mámě....
uvedla jsi mu duvod proč jedeš pryč? já vím že nemusís nic zduvodnovat...ale mám takové tušení a představu že Ty odjížíš protože Tě on se*re a OCEKAVAS že až přijdete s Ondráškem zpátky že ti klekne k nohám a bude tě snad odprošovat....ale on bohužel neví za co... vsadila bych se že je i spokojenej...a bude ještě víc až bude doma tech 14dní sám...maluju to v tech nejčernějších barvách ale až bude s klukama někde pařit a dojde na Vás řeč...tak může říct i něco ve smyslu "že jsi jen u rodičů na návštěvě...a že má aspon ted klid...." žádný řešení NECEHO....já nevím zda mi rozumíš...uričtě je to pro mnohé zde přízemní ale já to tak vidím....že by asi stálo za to mu NEJAK (nevím JAK) před Tvým odjezdem sdělit jak to cítíš a vnímáš Ty...a co by sis přála TY.....
pořádm mi to toitž přijde že je to souboj... kdo z koho...

posílám :pussa: :hjarta:

No, Adři není to přízemní ... já si totiž také myslím - že přítel lvice je jen na jiné "duchovní" úrovni než ona ... On prostě nechápe - na čem to má makat ... on třeba uzná, že to není v pořádku (protože asi není, když se stále něco musí řešit) ... ale tím, že Lvice odjede - si spíš udělá prázdniny a v podstatě si uleví ... také si myslím - že není potřeba - jak si psala o tom - aby mu řekla jak to vnímá ona, co chce ona - ona mu to opakuje a tluče do hlavy stále (podle toho co tu psala) -  v tomhle případě - už bych to neopakovala - možná bych mu to napsala. Aby si to v klídku přečetl - když tam ona nebude .... On to totiž stejně už ani neposlouchá (třeba ano - jen píšu - jak to vnímám já). Nastavil se do fáze sebeobrany ! Soupeře ... nikoli partnera. A to je špatně. Možná bych překousla hrdost a své ego - a opravdu ho nějak zkusila povzbudit ... klidně bych mu řekla, že se mi stýská nebo já nevím - on to možná jen potřebuje - aby mohl začít být mužem ochranitelem. Prostě cítit, že ho ta partnerka potřebuje. Nemyslím si - jak tu psala Dita - to o lvici. Naopak - mám za to, že lvice je velká bojovnice ... a ví dobře co chce a co nechce - a jak to chce. Jen to prostě moc chce ! (což také chápu) - jen nevím - zda se jí to povede s tímto partnerem. Podle mě to chce opravdu změnu - a říká se, že moudřejší ustoupí ... mám za to, že lvice to má pevně v rukou ... a já bych teď na jejím místě trochu povolila. A počkala, co se tedy bude dít ... když udělám něco "jinak" i za cenu svého sebezapření a pocitu - že by to měl udělat ON.

Na závěr jen řeknu:

Asho, nepovažuji chlapa za tříleté dítě, takže jsem ho ve vztahu nepeskovala a to, co mi tady už druhý den podsouváš, se nezakládá na pravdě. Přiznám se, že jak jsem si tě vážila, tak tentokrát jsi docela vedle. Ale mysli si co chceš, vysnila sis nějakou představu, jak to u nás funguje a jak já funguji, tak si to mysli, mně je to jedno.

Adři, já už s ním nic řešit nebudu. Pročetla jsem si pár názorů, které mne tady zaujaly. Řešila jsem to s ním dva roky, takže končím. Je mi fuk, co si myslí a ať si to užije podle svého. Já udělám totéž. Budu si žít po svém, a on ať si tak žije taky. Stejně cítím, že jediné, co nás spojuje je Ondra. Nebýt jeho, tak už jsem dávno v trapu. Nebudu nic lepit, nic řešit, nic vysvětlovat. Možná, že naše společná cesta skončila. Pokud jsem tak "hrozná" jak tady popisujete, tak ať si najde nějakou lepší, se kterou mu bude lépe. Mně je to jedno. Byt mám, peníze také a nemám strach, že bych se neuživila. Díky vám se mi zhnusil ještě víc, takže pro mě tím lépe. Tak se mějte fajn.

lvice napsal(a):

Na závěr jen řeknu:

Asho, nepovažuji chlapa za tříleté dítě, takže jsem ho ve vztahu nepeskovala a to, co mi tady už druhý den podsouváš, se nezakládá na pravdě. Přiznám se, že jak jsem si tě vážila, tak tentokrát jsi docela vedle. Ale mysli si co chceš, vysnila sis nějakou představu, jak to u nás funguje a jak já funguji, tak si to mysli, mně je to jedno.

Adři, já už s ním nic řešit nebudu. Pročetla jsem si pár názorů, které mne tady zaujaly. Řešila jsem to s ním dva roky, takže končím. Je mi fuk, co si myslí a ať si to užije podle svého. Já udělám totéž. Budu si žít po svém, a on ať si tak žije taky. Stejně cítím, že jediné, co nás spojuje je Ondra. Nebýt jeho, tak už jsem dávno v trapu. Nebudu nic lepit, nic řešit, nic vysvětlovat. Možná, že naše společná cesta skončila. Pokud jsem tak "hrozná" jak tady popisujete, tak ať si najde nějakou lepší, se kterou mu bude lépe. Mně je to jedno. Byt mám, peníze také a nemám strach, že bych se neuživila. Díky vám se mi zhnusil ještě víc, takže pro mě tím lépe. Tak se mějte fajn.

Lvice - vůbec si mě nepochopila - a to co jsi mi napsala - mě moc bolí. :offtopic: Už se ke Tvému problému tedy nebudu vyjadřovat - klidně můžu být mimo, ale proto se na mě nemusíš zlobit (ale můžeš)  - já s vámi nežiju ... :offtopic: a vážím si tě stále ... na tom by nezměnilo nic ani to - kdyby jsi mi napsala své názory - dle toho - jak a co bych tu napsala - každý tu promítáme sebe sama - i já ... jen jsem se snažila pomoci.

na žádost autorky vlákno zamykám a diskuzi uzavírám

LenkaB