Nevím jak to popst bude to asi zmatené ale potřebuji se poradit. Nejsem zastánce léků atd. atd snažím se vše řešit více alterntivním způsobem atd. ale mám pocit že to již nestačí. Nebudu se rozepisovat o všech problémech minulých let atd. jen chci říct že to bylo více věcí které nmějakým způsobem navazovaly se sebe, já se snažila stres vytlačovat, házet to za hlavu, nezaobírat se tím co bylo, zkoušela jsem vše možné ale jsem na tom čím dál hůř. Byla jsem vždy cellkem společenský člověk, ale opravdu poslední dva roky si připadám jako méněcenná, nejraději jsem sama s knížkou, nechce se mi mezi lidi, nějak se nedokážu vůbec bavit, v práci se snažím ze všech sil nedt nic najevo protože pracuji každodenně s lidmi ale nejraději jsem někde zavřená, když nemusím s nikým mluvit atd. atd. Veškeré moje koníčky skončily pouze u knížky u které se cítím dobře. A pak také s dětma. Ale jinak mě přestalo bavit se oblíkat, za poslední rok jsem přibrala 10 kg a je mi to jedno. Když jdu to supermarketu, skoro jo proběhnu se sklopenou hlavou abych nikoho nepotkala. Opravdu se nepoznávám, stydím se za sebe někdy, protože jsem byla vždy hezky upravená, učesaná a teď se k tomu nutím.
V noci se probudím s tím že mi buší srdce a bojím se dalšího dne, jakákoliv věc mě již dokáže úplně vykolejit. Prožívám dsné strachy o děti o rodiče. Jsem fakt strašně unavená.
Já vím že mi řeknete cvičit, mezi lidi, něco dělej ale já se fakt snažím ale pak je mi ještě hůř.
Proto Vás chci poprosit nějaké třeba bylinky nebo něco přírodního co pomůže zahnat ty děsné úzkosti. Nebo mám opravdu navštívit psychiatra? Já se toho strašně bojím, když jsem viděla kamarádku která to bere, nebyla schopna pořádně komunikovat, mluvila strašně zpomaleně a já si to v práci nemohu dovolit a také jezdím autem.
Bylo to dlouhé omlouvám se a samé chyby.

Lot, návštěva psychiatra neznamená, že budeš brát oblbující léky. Určitě si potřebuješ s někým popovídat, mohl by zjistit, z čeho máš ty úzkosti, pomoct je překonat. Zřejmě  jsi neřešila plno problémů a ony se nakupily a teď Ti způsobují stresy. Začni tím, že si zaveď pevný denní režim, choď na vycházky, udělej si každý den malou radost (třeba jdi k holiči, na kosmetiku, kup si něco na sebe). Z bylinek zkus dobromysl a na noc meduňku, obě uklidňují a zlepšují náladu. Nemáš kamarádku, se kterou bys mohla všechno probrat?

Mám ale taky mají své problémy a taky nevidíme se tak často, člověk mezi prací a jiným moc nestíhá.A také vím, že by mě vyslechla již jsem s ní o to mluvila ale nejde pořád někoho otravovat svým brekotem když vlastně nejsem schopna vysvětlit co mám za konkrétní problém...neumím to specifikovat.

Lot,myslím,že tady už jakkoli dobře míněné rady nepomohou a nepomůžeš si ani Ty sama.Je to jako s autem,jednoho dne v něm zaklepe a prostě MUSÍ do servisu,stokrát dobře míněné rady a plná nádrž a teplá garáž a nový olej - cítíš tu podobnost?Je to přesně tak,stavy,které popisuješ,přicházejí bohužel velmi plíživě,pomalu a jednoho dne člověk zjistí,že by nejraději proležel celý den s hlavou pod polštářem.Tahle,nebezpečná a velmi rozšířená nemoc se nazývá deprese.Je nesmírně závažným onemocněním,které člověka vyřadí naprosto spolehlivě ze života.Zůstane jen existence.Tedy holé bytí.Rada je jediná.Psychiatr.Vyšetření je jednoduché,naprosto soukromé.Napíše Ti antidepresiva,pomohou určitě,jen jim to chvilku - až pár týdnů trvá,než naběhnou v plném účinku.Svět bude zase hezký a vše se vrátí do normálu.Přeji Ti brzké uzdravení a hodně sil.Ještě drobnost - s antidepresivy nejsi v ničem omezena,za volant můžeš bez obav.Žádné malátné stavy se nedostavují.

Lot..,není na tom nic špatného navštívit psychologa,nemusí to být jen psychiatr a hlavně dnes některé léky může napsat i obvodní ..Určitě to nepodceňuj..ono se to opravdu plíží pomalu ,ale ty věci se nabalují a nabalují....a člověk to pak sám nezvládne....Takže seber odvahu ,nejsi jediná ..lidi jsou na tom kolikrát ještě hůř..vše se dá ale napravit ,pokud stím začneš něco dělat..V dnešní uspěchané době ,je to naprosto normální..seber odvahu a bojuj!!!! držím palce!!

sisi21 napsal(a):

Lot..,není na tom nic špatného navštívit psychologa,nemusí to být jen psychiatr a hlavně dnes některé léky může napsat i obvodní ..Určitě to nepodceňuj..ono se to opravdu plíží pomalu ,ale ty věci se nabalují a nabalují....a člověk to pak sám nezvládne....Takže seber odvahu ,nejsi jediná ..lidi jsou na tom kolikrát ještě hůř..vše se dá ale napravit ,pokud stím začneš něco dělat..V dnešní uspěchané době ,je to naprosto normální..seber odvahu a bojuj!!!! držím palce!!

Moc Vám děkuji za rady, jen nevím co musím nejdříve k obvodnímu a pak k psychiatrovi? A také se bojím, víte pracuji v nemocnici a mám zde svého lékaře..všichni se tady znají pracuji na personálním. A moc se bojím ,že se to dozví ostatní zde.
Takže bych raději šla k psychiatrovi přímo ale to asi nejde bez doporučení Vašeho lékaře že?

..

Lot,opravdu se nemáš za co stydět ..Hodně lidí tím trpí..Věř mi!! Možná by ses i divila,kdo u vás na pracovišti má stejné problémy..
Pokud se ,ale necítíš na to jít třeba ke svému obvodnímu..Psychologa můžeš vyhledat soukromého.,bez doporučení.u některých dokonce ani neplatíš..Pokud má smlouvy s pojištovnou k té ke které patříš..Tam ,ale musíš hledat.Opravdu se ničeho neboj..naopak zjistíš ,že se ti uleví..

Víte já vlastně nevím jestli psycholog nebo psychiatr? Kam vlastně patřím:usch:?

K psychologovi se chodíme radit,probere s námi naše problémy a ukáže cestu,kam bychom měli jít a jak vše zvládnout.Nepředepíše ale léky.To znamená,že Ty zcela určitě potřebuješ psychiatra.Jen ON ví,jaké léky budou právě pro Tebe nejvhodnější a zbaví Tě trápení a bolesti srdce.Ničeho se neboj,podívej,kolik skvělých lidí tady za Tebou stojí.:)

Lot napsal(a):

Víte já vlastně nevím jestli psycholog nebo psychiatr? Kam vlastně patřím:usch:?

Záleží jestli si chceš povídat a nebo brát léky...,přesně jak píše Kristián :jojo:

Moc Vám děkuji..tak asi ten psychiatr..nějak mám pocit že mi jen to povídání již nepomůže..nějak si už nezvládám povídat:skurt:
Ach jo mi je jako bych byla hypochondr nebo já nevím. Skoro mi je trapně.

Jéé..proč trapně???.opravdu to nic není ..a budeš zase fit..Přeci se nechceš  neustále trápit ..o tom není život..
Nikdo ti neublíží,naopak ti pomůžou.. ,cvok rozhodně nejsi ..držím palečky..

Ahoj Lot,

ztratila jsi touhu bavit se, starat se o sebe a být jen zavřená a nejlépe s nikým nekomunikovat. Možná je škoda, že se snažíš aby to na tobě nikdo nepoznal, ale to je možná chyba, protože by ti snad někdo skutečně pomohl. Ze své zkušenosti vím, že podnětů, které vedou k takovému stavu, který máš je spousta. U tebe musel taky nějaký vzniknout, protože takový stav nepříjde jen tak. Je jako šedá těžká deka, kterou má člověk přehozenou přes hlavu a ne a ne ji sundat a člověk usíná s přáním, aby ta deka už byla ráno pryč - není.
Poradila bych ti návštěvu psychiatra, tak jak mi ji poradila kdysi moje kamarádka a tím mi možná i zachránila kus prožitého života. Zprvu jsem k lékům byla také skeptická, zkoušela jsem všechno: kamarády, společnost, zábavu, ale jak píšeš je to pak ještě horší a nakonec se člověk cítí nejlépe sám.
Beru léky už tři roky, prvně to byl celý večer pak jsem se sama odvážila na půlku a pak po určité době na čtvrtku a teď poprvé před Vánoci, kdy je čas největších zármutků, jsem vynechala i tu čtvrtku, bohužel jsem si to špatně načasovala:).
Zkus zajít za psychiatrem. Léky, které beru patří mezi kategorii léků: zpětné vychytávání serotoninu. Neomezují mě, můžu řídit i pít a nejsem po nich oblblá. Takové jako neurol, lexaurin atd. jsou opravdu, když se berou dlouhou dobu, návykové.

Někdy prostě nezabere ani příroda ani si neporadí člověk sám a musí pomoct lékař. Naštěstí pro nás i tato nemoc-deprese je zvládnutelná. J

Lot,nepíši své pocity,píši z velmi bolestné osobní zkušenosti,vím,jak Ti je a každý nový den je větší a větší utrpení.Trápením,depresí,úzkostí a strachem trpí tolik lidí,že kdyby se nad každým rozsvítil lampionek,Temelín může zastavit turbiny.Ale zdaleka ne každý najde odvahu jít k lékaři a svěřit se.Daleko častěji člověk šáhne po něčem co povzbudí a stane se z toho začarovaný kruh.Cítit se trapně opravdu nemusíš,je to jen zvláštní pocit než do té ordinace vejdeš.Pak to najednou vše spadne a člověk pocítí téměř osvobozující uvolnění.:)

kristian napsal(a):

Lot,nepíši své pocity,píši z velmi bolestné osobní zkušenosti,vím,jak Ti je a každý nový den je větší a větší utrpení.Trápením,depresí,úzkostí a strachem trpí tolik lidí,že kdyby se nad každým rozsvítil lampionek,Temelín může zastavit turbiny.Ale zdaleka ne každý najde odvahu jít k lékaři a svěřit se.Daleko častěji člověk šáhne po něčem co povzbudí a stane se z toho začarovaný kruh.Cítit se trapně opravdu nemusíš,je to jen zvláštní pocit než do té ordinace vejdeš.Pak to najednou vše spadne a člověk pocítí téměř osvobozující uvolnění.:)

Strašně moc děkuji všem..udělám to co nejdříve, opravdu se již necítím na to zvládat to sama pitím meduňky. Ta přetvářka hlavně v práci mě odrovná a doma také se usmívat na dcery a v duchuchtít večer a hlavu pod dekou.
Trošku mám obavy z výběru léků, že jich bude třeba muset být více než některé budou " pasovat" Moc jste mi pomohli

Lot  a ozvi se nám..

Milá Lot, taky držím palec a přidávám zkušenost - ocitla jsem se v životě několikrát v situaci, kdy mi pomohla jedině AD. Měla jsem opravdové štěstí na moc príma doktorku - psychiatričku, která mě "po kouskách" dávala dohromady. Dnes je opravdu hektická doba a hodně lidí má takové potíže - není se za co stydět. Kdo má cukrovku, léčí se inzulinem, komu chybí serotonin, bere AD.
A já si troufám říci, že mi zachránily spokojenou rodinu.

Zvládni to (-:

Lot, život s námi mnohdy nepěkně zamete a není divu, že jsme z toho kolikrát vyřízení a téměř na dně. Není vůbec žádná ostuda, že špatně spíš a máš pocity strachu a veliké únavy.  Je to známkou, že Ti problémy přerostly přes hlavu. Nejsem v Tvojí situaci, ale snad Ti aspoň trošinku ukážu cestu. Snaž se  dělat pouze to nejdůležitější, dávat si malé cíle a najít si něco, co Ti každý den udělá malou radost. Než přijdou ty radosti větší, o čemž asi teď pochybuješ. Pokud vyhledáš příslušného odborného lékaře, čeká Tě asi delší léčba a zřejmě se o ní okolí dozví. Ke všem těm dosavadním problémům si přidáš i jejich negativní reakce, kterým budeš muset čelit. Zkus si o svých problémech popovídat s blízkou duší nebo s námi. V lékárnách je dnes dost přípravků na přírodní bázi. Jsou cenově dostupné a nenávykové. Zkus si některý z nich koupit. Třeba Persen. Zkus se zaměřit na to, aby ses  pro začátek dobře vyspala. Svět je rázem jiný, když vstáváme odpočatější. S těmi kily...nejlepší je, když je živý důvod si postavu udržovat...A pokud není...zkus aspoň pro začátek nepřibírat a nejíst večer. I ten malý pokrok Tě povzbudí. Dneska, když asi nevíš, kudy kam, si řekni, že zítra uděláš doma něco prospěšného. Cokoli. Úklid...A že se půjdeš navečer jen tak projít. Bude se Ti líp spát. Marně hledám v Tvém příspěvku něco pozitivního. Napiš mi, co se Ti v životě povedlo. Čeho bys chtěla dosáhnout. I když Ti to tak dneska třeba nepřipadá...opravdu záleží na Tvém přístupu. Pokud si sama řekneš...tohle nedovedu a proto se o to ani nepokusím, děláš chybu. Kolikrát člověk překoná sám sebe. Věř mi.

kalupinko: máš pravdu, nic pozitivního jsem nenapsala.:skurt:

Mám velké pozitiva 2 moje děti 20 a 4,5 holčičku kterou jsem si pořídila v 35 letech.
Ta druhá to byl dar z nebes..nemohla jsem mít dlouho a pak :hjarta:, sice následovala operace gynekologická hysterektomie ale stálo to za to. Starší odmaturovala na samé 1 a je na výšce. Ano z těchto věcí mám obrovskou radost a motivaci. A také kvůli nim se potřebuju dostat s těch děsných myšlenek. Hlanvě kvůli nim ať mají veselou mamku, starší vidí jak se snažím a pak mi řekne mami ty se směješ ale stejně to už nejsi ty.Já se fatk snažím ale cítím jak mě nic nezajímá, vypráví mi co ve škole, že s ní mám jít nakupovat a já myslím na to at je večer a jdu spát. U malé to samé, já nechci být maminka jen tak se vyskytovat.
Dnes ráno jsem vstala a rozbrečela jsem se a nedokážu to zastavit. Jsem v práci, uzávěrky mzdové tak musím napnout síly.
Všechno strašně prožívám každou věc,dcerka onemocní já vidím to nejhorší, starší se neozývá já už vidím zase vše černě. Pořád hledám co příjemného mám očekávat a nic nevidím.
Když to tak po sobě čtu je mi z toho zle. Příští týden jak bude v práci volněji navštívím lékařku..už to fakt nejde, mám pocit že na mě leží nejmíň tuna šutru.

Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistá  Jsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet...nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje  , děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se.



Dám vědět jak navštívím lékaře,protože musím, teď už to vím

Lot, buď ráda, že máš práci. Já jsem dělnice a ještě se o práci klepu, je to teď dost nejisté.

luminka napsal(a):

Lot, buď ráda, že máš práci. Já jsem dělnice a ještě se o práci klepu, je to teď dost nejisté.

Já jsem na práci si nestěžuju to ne, spíše na mé reakce:co:

Lot, to, co popisuješ v prvním příspěvku se mi stalo taky, před 8 lety. Únava, zpomalená chůze, přestala jsem o sebe dbát, bavila mě jen četba a internet a do práce se mi nechtělo. Všecko to odstartovala jedna událost, co mi tak nějak "nesedla", i když byla pozitivní. Já, místo, abych se starala o sebe, svou rodinu, svůj život, tak jsem nahlížela, co ostatní. Až teď se z toho probírám, dokonce už i to zkrášlování mě začalo bavit. A opravdu jsem si dala předsevzetí, že se budu rychleji pohybovat, protože jinak působím unaveně. Přibrala jsem taky 10 kg, a myslím, když změním životní styl, že to půjde dolů bez drastických diet. Ale tohle všechno si nejde poručit, to Tě musí přejít ta deprese, buď to odezní časem, nebo pomůžou léky.

Lot napsal(a):

Ted jsem si ujasnila že opravdu musím něco se sebou udělat. Jsme si tím jistá  Jsem v práci protože jsou uzávěrky nestihá se takže dnes makáme a děláme mzdy. Už ráno jsem se probudila a začala jsem brečet...nevím proč..ne kvůli tomu že musím do práce prostě nevím proč.
Přee chvílí jsme měli poradu..ta spočívá v tom že se banda ženských překřikuje  , děs a hrůza a já nebyla schopna vůbec vnímat o čem se mluví měla jsem chuť jen zařvat ať drží hubu a tak neřvou ..připadala jsem si jako v mixeru z kterého nemůžu ven. To bylo šílené. Mám vedle kolegyni , která je sice skoro v důchodu ale stále mluví sama pro sebe, stále huláká, strašně hlučná a směje se i mouše na zdi.A mi hrají úplně nervy tak že jsem musela jít ven se projít.
Jsem cvok a stydím se.



Dám vědět jak navštívím lékaře,protože musím, teď už to vím

Já ti moc držím palec a k lékaři určitě jdi. To, že ráno vstaneš a první, co je, že ti je do breku, není vůbec dobré.
Vůbec se nemáš za co stydět. Nikdo nejsme ze železa.

Lot - nepiš jsem cvok a stydím se.To je špatně a není to ani trochu pravda.Jsi nemocná,nikoli cvok.Hrne se na Tebe jedna rada za druhou,vím,je těžké na vše reagovat a vybrat tu správnou.Ale moc Ti doporučuji zatím ponechat stranou pozitiva a cíle a dosažené hodnoty v životě,to Ti teď nepomůže.Pozitivní myšlení,program dne,cíle před sebou - to vše začne fungovat,až se začneš léčit,až zase Tvůj život dostane smysl a řád,až se ráno probudíš a budeš chtít žít.ALE.Teď potřebuješ lékaře a myslím,že IHNED.Jdi k němu co nejdříve a vůbec se netrap tím,jestli se to někdo dozví,či nikoliv.To je v této chvíli úplně nepodstatné,věř mi.Za 3 týdny nám napíšeš,oč lépe se cítíš,zmizí slzy a trvalá lítost,vyjde sluníčko i v Tvém srdci.:)

Já myslím, že k psychiatrovi doporučení obvodního lékaře nepotřebuješ. A v tomto případě si myslím, že antidepresiva zaberou, to co popisuješ, to je normální, deprese. Nemoc jako každá jiná :)

To je moc fajn, že máš doma dvě holky! Máš další důvod, proč to zvládnout...Myslím, že práce je hodně důležitá...jaká je, jací jsou tam lidé. Už jenom nepohoda v práci může člověka dokonale rozhasit. Možná by Ti vyhovovalo jiné zaměstnání. Měla bys možnost je změnit a zklidnit se? Na druhou stranu, kdybys třeba pracovala doma a dělala něco podobného, nepřijdeš mezi lidi vůbec.

Co se týče dcerek, zklidni se už kvůli nim...Pamatuj si, že špatné věci nechodí, když je čekáš a mnohým nejde zabránit. za každým pozdním příchodem dcery není násilný čin, každá nemoc dítěte není ta poslední s nejhorším průběhem...Holka, to by se pak nedalo žít vůbec...!

Kalupinko, máš pravdu, ale tohle ten proud myšlenek nezmění. Měla jsem něco podobného. V práci hrozný stres a manžel dost často na služebkách. Já nebyla schopná se na práci soustředit protože jsem neustále myslela na to, že by se mu mohlo něco stát. Nedej bože aby se mu vybil třeba mobil, to jsem se hroutila rovnou v té práci.Díky těm myšlenkám jsem se dostala do situace, že jsem žila s pocitem, že stejně nic nemá cenu, že stejně se nemůžu z ničeho radovat, protože manžel stejně zas brzy někam pojede (poletí). To bylo něco tak únavného, ochromujícího...Nestýkala jsem se s kamarády, protože co bych z toho měla, když nemám manžela takzvaně na očích a co kdyby se mu něco stalo.. Do toho hrozná únava, pocit znechucení ze sebe samé...Jednou jsem do té práce prostě nešla a bylo mi to úplně jedno. Jenom jsem spala a spala a nevylejzala z postele...Tohle se může stát kdykoliv komukoliv a odkládat návštěvu psychiatra znamená další zbytečné trápení...

Máš strach. Zkus se nevyhýbat strachu, zkus si ho prožít. Prožitý a odžitý strach odezní, neodžitý zůstane v tobě napořád.
Prostě jdi a to, čeho se bojíš, udělej - neboj, neumřeš při tom - zjistíš, že se to dá přežít.

To, že teď máš tendenci chodit neupravená, může symbolicky znamenat, že jsi odložila svoji masku, která už tě štvala. Chodíš teď po ulicích "nahá", takže si logicky připadáš zranitelnější. Ale nejsi - jsi na tom stejně jako kdysi, jen nemáš prostě tu masku. Ale buď si jistá, že 90%ům  lidí, které potkáš, je to úplně jedno - vůbec jim nezáleží na tom, jestli si upravená nebo ne - vůbec si toho ani nevšimnou.
To je jen náš pocit, že jak vypadáme a co cítíme, musí každý registrovat, vnímat. Ve skutečnosti je každý tak zahleděný do svých (podobných) pocitů, že na vnímání druhých už mu nezbývá kapacita

Neupraviť sa je jedna vec, ale nevládať regulérne pracovať druhá... Nie som zástankyňa chémie, ale Lot sa jej už asi fakt nevyhne, aspoň dočasne. Hlavne teda ale už niečo urob, Lot, zájdi k doktorovi a poraď sa. Ale nabuď zasa slepo poslušná, diskutuj, keby ti lieky nesadli, ozvi sa. Buď aktívna, ide o tvoje zdravie a tvoj život...

Tak všechny po dlouhé době zdravím..objednala jsem se k psychiatrovi ale bohužel má volno až v březnu. Tak se snažím sama ale .....Jsou dny kdy to jde ale většinou už vůbec, mám pocit že je to horší a horší večer usnu ale spím pouze do 1-2 hodiny, pak se až do rána převaluju, je to šílené, když vstávám buší mi srdce jak o závod. Opravdu se snažím, koupila jsem si třezalku časj, tobolky, v lékárně nějaký novopassit prostě nic žádná úleva. V práci se to snažím přežít bez chyb ale kolikrát to nejde... a to jsem byla spíše puntičkář.
Jen mám obrovskou hruzu z toho že začnu brát talbketky a vlastně nevím jak udat důvod...proč pořád brečím třepu se atd. já nejsem schopná to definovat a co když něco doopravdy příjde co mi už pomůže pak?
Naqprosto nic mě netěší kromě dětí, vím že je to hodně ale já se tak nenávidím ,že možná otravuju lidi okolo..prý ty máš zase náladu..ale já nemám špatnou náladu..já byhc prostě jen nejraději zalezla někam sama, nemusela mluvit prostě nic

Víš Lot, poradit ti bylinky nebo vodoterapii či něco jiného (nikoli klasickou léčku) je těžké, neboť někde v tom zmatku který jsi popsala je zakopaný pes. Ani ten psycholog či psychiatr ti nepomůže když se před ním nepodělíš o to co bylo základním důvodem pro stažení se do sebe.

No to je teda šupa! Psychiatr má volno až v březnu? Omlouvám se, že se tak blbě divím,ale tohle mi hlava nebere. To je jako když mě bolí zub, že se to už nedá vydržet a zubař má volno až za tři týdny. Nemyslím si, že srovnávám nesrovnatelné....Lot asi trpí jak pes...
Lot, mně se zdá, že ty velmi dobře cítíš, co potřebuješ: vypnout.  Úplně vypnout se bojíš, protože jsi v tom kolotoči - práce, povinnosti, dcerky atd... Nedá se něco z toho dočasně eliminovat? Nemůžeš si vzít dovolenou? Malou holku dát hlídat babičce? Kdybys mohla být týden zalezlá, ono by ti to pomohlo. Vím to podle sebe. Kdybych neměla možnost pravidelně zalízt a musela být pořád v pozoru, moudrá psychiatrie by usoudila, že je mi zapotřebí uzavřeného oddělení :lol:  Člověk není stroj a je nezdravý chtít po sobě být pořád on line.... Asi jsem ti moc nepomohla, ale mě fakt nic jinýho nenapadá, když tě čtu..

No vidíte, co má lidí problémy, když má psychiatr volný termín až v březnu..:D I když mě to taky udivuje, měla by být nějaká první pomoc psychiatrická,....možná může překlenout tu dobu čekání poptáním se u obvodního doktora..
Lol vydrž, bude líp :hjarta:

Judinka napsal(a):

No vidíte, co má lidí problémy, když má psychiatr volný termín až v březnu..:D I když mě to taky udivuje, měla by být nějaká první pomoc psychiatrická,....možná může překlenout tu dobu čekání poptáním se u obvodního doktora..
Lol vydrž, bude líp :hjarta:

Tak existuje PPP.
Ono holky ne vše je třeba léčit jak se říká okamžitě a březen není až za rok ale pokud vím za nějaké dva týdny. O tom, zda poslat pacienta k okamžité léčbě a nebo to nějaký den vydrží umí určit lékař a stav pacienta.

Lot, jestli jsi objednaná na březen, je vpořádku. Léky, neléky, myslím, že až tak zas prvořadé nejsou. Nejdůležitější bylo tvé rozhodnutí "vylézt z ulity ....  a udělat - cokoliv". Rozhodla jsi se, GRATULUJI. :supr: :godlike:
Teď podle mého názoru klidně můžeš jít k terapeutovi, k jinému psychiatrovi, kamkoliv. Mluvit o sobě s někým, osobně myslím, že lépe s cizím, s odborníkem. Ne rodina, ani známí...
Čekej na svou sjednanou schůzku v březnu, ale nečekej nečinně! Vyhledej terapeuta v ZS, tel.seznamu... hrazeného pojišťovnou, nebo placeného, to jsou teď druhořadé věci. Promluv s odborníkem. A jedna osobní zkušenost... pro začátek nemusíš říkat pravdu (někdy je to véééélmi těžké!), klidně lži. Uvidíš, uleví se ti... držím palce!!! :pussa:
PS: Krásný nick, jistě záměrně... :kapitulation:

No tak já to vidím trochu jinak,než Viktorka.
Pokud získáš k tomu lékaři,alespon trochu důvěru, tak naopak nelži. Protože to je totálně na h...o. Já jsem teď taky v období, kdy se všechno sesypalo a ještě před vánoci jsem týden čuměla na psychiatrii z postele do blba. Nebyla jsem schopna nic dělat. AD beru, ale jsem taky proti antixylotikům (Lexaurin, Neurol,...). Ale bohužel došlo i na stavy, kdy mě tyto léky pomohly,abych byla schopná vůbec po propuštění vydržet v práci.
Lékařka mi řekla, že když si vezmu 3 léky za měsíc, kdy je mi nejhůře, tak se nic nestane. Další mi stejně nepředepíše. Jinak AD jsou něco jiného, zabírají déle a působí déle.
Hlavně, se za nic nestyď. My se těchto lékařů obáváme, protože naše společnost si stále ještě úplně nezvykla na to, že to nejsou pouze osoby v bílých pláštích, kteří tě napíchají sedativy a šoupnou do klece. I když´, bohužel i s těmi mám své zkušenosti. Ale ti jsou spíše v léčebnách. Ambulantní psychlog a psychiatr se spíše setkává se stavy, jaký popisuješ. Takže neboj se. Ty stavy znám, velice dobře. A vím, že jsou hnusné, po*né. Není dobré krájet den za dnem, ale zase se teď do ničeho neznásilňuj. Pokud tě baví alespoň trochu kniha, super. Protože u deprese většinou nebaví nic. Jak jsem tady již psala. Byly doby, kdy jsem si sama nedošla ani na toaletu a převlékat po mě peřiny, po dospělé osobě nebylo vyjímkou. A taky jsem to přežila.
Takže neboj. Držím palce.

Lot, odkud jsi?
Existují i něco jako psychiatrické pohotovosti. Jedná se o akutní problém a březen je ještě daleko, se slepákem bys taky nečekala. Pokus se najít pomoc dřív, třeba v Riapsu apod. (http://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps.html)
Anebo znovu zavolej lékaři ke kterému jsi objednaná a řekni mu, že potřebuješ přijmout dřív, že je to akutní. Když mu to řekneš, pravděpodobně ti vyhoví, nebo tě aspoň doporučí kolegovi.

Hlavně ti přeju aby se ti brzy ulevilo. Nejdřív dostaneš nejspíš léky na "první pomoc", abys v noci spala a překlenula dobu, než ti zaberou AD. Ty léky jsou důležité, díky nim se třeba nezhroutíš na ulici, což se u lidí, kteří si myslí že to "nějak překlepou" občas stává. A to přece nechceš.
Rozhodně se toho neboj a jdi tomu naproti, uleví se ti.
Hodně štěstí!

" ... pro začátek nemusíš říkat pravdu (někdy je to véééélmi těžké!), klidně lži. Uvidíš, uleví se ti... "

Klubko, neřikala jsem, aby lhala. Řikala jsem, když nebude moct promluvit o svém problému, ať pro začátek klidně lže, bay se "rozmluvila", když pravda je tak tíživá, že ji obrala o chuť žít, či smát se... :grater:

Než klamstvo, to mi pripadá lepšie nehovoriť o tom, čo zatiaľ nezvládam, a povedať toľko, koľko zvládam.

Lot napsal(a):

Tak všechny po dlouhé době zdravím..objednala jsem se k psychiatrovi ale bohužel má volno až v březnu. Tak se snažím sama ale .....Jsou dny kdy to jde ale většinou už vůbec, mám pocit že je to horší a horší večer usnu ale spím pouze do 1-2 hodiny, pak se až do rána převaluju, je to šílené, když vstávám buší mi srdce jak o závod. Opravdu se snažím, koupila jsem si třezalku časj, tobolky, v lékárně nějaký novopassit prostě nic žádná úleva. V práci se to snažím přežít bez chyb ale kolikrát to nejde... a to jsem byla spíše puntičkář.
Jen mám obrovskou hruzu z toho že začnu brát talbketky a vlastně nevím jak udat důvod...proč pořád brečím třepu se atd. já nejsem schopná to definovat a co když něco doopravdy příjde co mi už pomůže pak?
Naqprosto nic mě netěší kromě dětí, vím že je to hodně ale já se tak nenávidím ,že možná otravuju lidi okolo..prý ty máš zase náladu..ale já nemám špatnou náladu..já byhc prostě jen nejraději zalezla někam sama, nemusela mluvit prostě nic

až v březnu??? a co do té doby???děvče zajdi aspoň,ke svýmu dr,ať ti napíše něco na zklidnění ..,.. Teď je jedno jestli budeš dlabat nějaké pilulky ,hlavní věc je ,aby ti to zabralo.,aby ses zklidnila,,

Selima napsal(a):

Než klamstvo, to mi pripadá lepšie nehovoriť o tom, čo zatiaľ nezvládam, a povedať toľko, koľko zvládam.

... a keď sa zdá (a to mi ver, že je to možné!), že každé slovo, ktoré ťa napadne, je ako rana nožom do srdca? :grater:

Do čieho? Psychológovho? Do môjho? Tento pocit nepoznám... mne bolo najhoršie, keď sa tie slová hromadili vo mne a dusili ma... potláčala som ich... až ma skoro zadusili. Potom som zo seba vychrlila lávu nadávok, plakala som, akoby som mala umrieť a odvtedy si ZAKAZUJEM mlčať o veciach, ktoré ma trápia vnútri.

No vidíš, Sel. Ty si vychrlila nadávky, a ja zasa niekoľko malých lží. Je to možno voľajaký mechanizmus, alebo čo ja viem čo..., povedať ČOSI, čosi iného, než to, čo ťa tak ťaží, lebo to von nechce a nechce.
A vzápätí na to, ako boli prvé slová vonku, som mohla už bez bolesti v duši pokračovať, povedať:... ale nie, je to trochu inak..., vieš? A tak. No. :kapitulation:

Mňa ťažili tie nadávky - resp. to, že som ich 9 rokov prehĺtala a mlčala. :)

Ne! Jsem fakt proti lhaní. To je na prd. To raději hodinu u toho doktora mlčet, nebo bulet. Protože on se pak dle toho mlčení zkusí zařídit, jak to z tebe jinými otázkami dostat.
To že lžu o svém problému, tak vlastně posiluji to, že o tom mluvit nechci a že si raději vymyslím něco jiného a ten problém zadupu.
Vím co jsou mega deprese,vím co je skutečně nechtít mluvit ani žit. Ale lež ne! Taky jsem to jednou zkusila a bylo to horší. Ona se tak lež nabaluje a může vzniknout další problém.

Ahojte všichni,

tak jsem dnes opět v noci kdy jsem nespala přemýšlela proč se tak cítím ....nepřišla jsem sice na pravý důvod ale je pravda že v minulých letech jsem řešila více krizových situací ..a ty jsem řešila celkem bez toho aby mě to položilo a byly todost závažné věci týkající se exekuce a dluhů..kteér mimochodem zavinil manžel. Trvalo několik let než se to zaplatilo..půjčky atd. atd., byla jsem ve stresu ale takovém jiném já nevím jak to popsat..dokázala jsem se smát a myslet na něco jiného.
Před 5 lety se mi narodila druhá dcerka ( je mi 40, děti jsou od sebe 15 let) a já trpím strašným strachem kdykoli onemocní..vidím hnd něco horšího já nevím jak to vysvětlit. Asi opravdu důvodu mého stresu jsou ale proč až te´d? Tak najednou, proč předtím ne jak jsem třeba ty splátky prožívala atd. atd., musela jsem změnit práci 2x protože firma krachovala ale nějak jsem vždy zvládla to ustát.....stále jsem byla taky ženská která se pěkně obleče, upraví atd. atd.
A teď najednou jako bych byla v mixeru si připadám a je mi to jakoby jedno vš a přitom asi není. Nutně se potřebuji vyspat ale nejde to. Dnes jdu k obvodní at mi dá aspoň něco na spaní.
Strašně mi dělá problémy hluk ale ten mezi lidma jak začno mluvit nahlas a překřikují se, já začnu úplně šílet, hlavně v práci.
Píšu tady jako pako ale já to neumím napsat jinak.

Lot, neříkej si, že píšeš jako pako. Na tom není nic zvláštního. A zda ti dělá problémy psát postupně, uspořádat myšlenky, tak to taky nic zvláštního není. V tomto stavu. Mě taky není nejlíp poslední dobou.
Chápu co prožíváš.
Ty píšeš, že jsi jela na nějaké stresové vlně a vlastně byla docela v pohodě. To se mi stává taky. Vlastně máš totiž stále co dělat a nepřemýšlet nad problémy. Jenže to je ta potíž. My si myslíme, že si tím pomůžeme, že to tělo očůráme a prostě svoje problémy zameteme. Jenže když my to tělo a duši neposloucháme, tak to tělíčko, které už nestíhá a taky ten mozek, co je unavený, nás musí tedy upozornit, že takhle už ne. A pak se sesypeme. A to právě v období, kdy si myslíme, že jsme vlastně v pohodě. To tělo není blb.

Klubko napsal(a):

Lot, neříkej si, že píšeš jako pako. Na tom není nic zvláštního. A zda ti dělá problémy psát postupně, uspořádat myšlenky, tak to taky nic zvláštního není. V tomto stavu. Mě taky není nejlíp poslední dobou.
Chápu co prožíváš.
Ty píšeš, že jsi jela na nějaké stresové vlně a vlastně byla docela v pohodě. To se mi stává taky. Vlastně máš totiž stále co dělat a nepřemýšlet nad problémy. Jenže to je ta potíž. My si myslíme, že si tím pomůžeme, že to tělo očůráme a prostě svoje problémy zameteme. Jenže když my to tělo a duši neposloucháme, tak to tělíčko, které už nestíhá a taky ten mozek, co je unavený, nás musí tedy upozornit, že takhle už ne. A pak se sesypeme. A to právě v období, kdy si myslíme, že jsme vlastně v pohodě. To tělo není blb.

:supr: Klubaj už jsi zas svoje moudrá sličná (použiju slov tvého otce) koza :) :hjarta:
Lot to jsou velmi krásná a pravdivá slova.
Snad jen dodám. Díky stresu jsi se neposlouchala (tedy tělo) a teď najednou to celé řve já chci odpočinout znova vymalovat a pod. Byť fakticky jsi v euforii, je tu problém péče o tělo a sebe samu. Takže začni tím, že se zas začneš pěkně oblékat, být upravenou a strojit se, aby tělo to co mu odpíráš zase poznalo to, že na něj myslíš.

Lot, není možné v tvé lokalitě se objednat u jiného psychiatra (rychlejšího) nebo zaurgovat toho objednaného a požádat o uspíšení schůzky ....z .doplň...důvodů?

Sama jsem taky taková po*ná optimistka, která myšlenky zhmotňuje (řekněme pracuji na tom..), ale tady  dobrá víra , odhodlaní a snaha stačit nebude. Jde-li tedy o skutečnou depresi, jak jsme tady laicky všichni zdiagnostikovali.... :).

Pokud by se u tebe jednalo skutečně o onemocnění "deprese" nebo podobná dg ( z toho soudku), tak vůlí zvládnout a ovládnout nelze. Jistě, že pozitvní myšlení neuškodí, ale na toto je krátké. Pan doktor to rozlišit dokáže a léčbu nastaví. Deprese není slabostí charakteru, je to onemocnění např. jako cukrovka , takže si opravdu s nějakým styděním nelamej hlavu. Jsem asi stá, kdo ti to píše, tak na tom asi něco bude...ne ? :)

Lot, není někdo (manžel, dobrá kamarádka, sestra..), kdo by za tebe dřívější schůzku vybojoval? Věřím, že se ti samotné nebude chtít někoho nahánět. Řekla bych prožívat 3 týdny je docela kruté. Možná je také cesta k překonání těch 2,3týdnů do schůzky na PN. To by ti malinko neulevilo?
Každopádně ti přeju všechno dobré a brzkou dobrou náladu s hromadou optimismu.
Napiš, jak se daří.

Lot, není možné v tvé lokalitě se objednat u jiného psychiatra (rychlejšího) nebo zaurgovat toho objednaného a požádat o uspíšení schůzky ....z .doplň...důvodů.

Sama jsem taky taková po*ná optimistka, která myšlenky zhmotňuje (řekněme pracuji na tom..), ale tady  dobrá víra , odhodlaní a snaha stačit nebude. Jde-li tedy o skutečnou depresi, jak jsme tady laicky všichni zdiagnostikovali.... :). Pokud by se u tebe jednalo skutečně o onemocnění "deprese" nebo podobná dg ( z toho soudku), tak vůlí zvládnout a ovládnout nelze. Jistě, že pozitvní myšlení neuškodí, ale na toto je krátké. Pan doktor to rozlišit dokáže a léčbu nastaví. Deprese není slabostí charakteru, je to onemocnění např. jako cukrovka , takže si opravdu s nějakým styděním nelamej hlavu. Jsem asi stá, kdo ti to píše, tak na tom asi něco bude...ne ? :)

Lot, není někdo (manžel, dobrá kamarádka, sestra..), kdo by za tebe dřívější schůzku vybojoval? Věřím, že se ti samotné nebude chtít někoho nahánět. Řekla bych prožívat 3 týdny je docela kruté. Možná je také cesta k překonání těch 2,3týdnů do schůzky na PN. To by ti malinko neulevilo?
Každopádně ti přeju všechno dobré a brzkou dobrou náladu s hromadou optimismu.
Napiš, jak se daří.

Omlouvám se, ani nevím, jak se mi to podařilo 2x exportovat......jen jsem opravovala a odstavcovala..

Lot.
určitě si zajdi k dr.potřebuješ se vyspat ..Víš ty si vše p zvládala a najednou už to prostě nejde .Je to naprosto normální..tělo se bouří...a pokud stím začínáš něco dělat ,výsledky se dostaví .Jen tomu musíš dát čas..
A opravdu začít můžeš tím ,že se hezky upravíš ,dojdeš k holiči..a něco pěkného si třeba koupíš..Prostě si udělej radost!!:hjarta:

Zdravím Vás po delší době. Tak jsem byla včera  u psychiatra..dostala jsem Apo-Parox a oxazepam. Dnes jsem měla ráno první 1/2 tablety a začínám mít již strach z vedlejších účinků tablet. Prý to začne učinkovat až asi za 3 týdny. Já jen doufám že to pomůže. Nějak jsem se ve svém stvu ani nezeptala proč ten oxazepam ještě, nebo mi to možná říkala ale.....
Jinak stavy jsou opravdu nanic, ráno vstávám s tím že mi buší srdce, cítím děsnou úzkost, a v noci skoro nespím.Jsem unavená jako pes tak doufám ve zlepšení.
Na spaní jsem nedostala nic..prý AD zabírají i na to. Je to pravda?

Lot, poslala jsem Ti soukromou zprávu.

Lot napsal(a):

Zdravím Vás po delší době. Tak jsem byla včera  u psychiatra..dostala jsem Apo-Parox a oxazepam. Dnes jsem měla ráno první 1/2 tablety a začínám mít již strach z vedlejších účinků tablet. Prý to začne učinkovat až asi za 3 týdny. Já jen doufám že to pomůže. Nějak jsem se ve svém stvu ani nezeptala proč ten oxazepam ještě, nebo mi to možná říkala ale.....
Jinak stavy jsou opravdu nanic, ráno vstávám s tím že mi buší srdce, cítím děsnou úzkost, a v noci skoro nespím.Jsem unavená jako pes tak doufám ve zlepšení.
Na spaní jsem nedostala nic..prý AD zabírají i na to. Je to pravda?

Lot.pokud máš strach ,klidně bych zavolala té doktorce a zeptala se jí..no taky uvidíš,Dnes je na trhu už hodně léků,.když ti nebudou vyhovovat ,může ti napsat jiný..

Tak beru 4 den Apo-Parox..necítím nic prozatím kromě bušení srdce stále a děsné nespavosti ..ta byla i předtím. Mám si vzít oxazepam ale ten na mě nějak nezabírá..měla jsem před hodinou a buší mi srdce dál a nervy na pochodu. V noci to samé...nic:dumbom::dumbom: