Chtěl bych tu navázat na již uvedený článek z tématu "Zvláštní sny", proto jej zde znovu otiskuji:

Karmu, kterou si v budoucím životě odžijeme, si vpravdě vybíráme sami z druhého břehu a teprve pak se vtělíme, proto je nutné ji chápat jako naši volbu. Jak moc jsme sami na sebe nároční a co ještě sneseme. Ve stavu ryze duchovním (nevtěleném) vidíme minulost i budoucnost. Takže přijetí toho, co se nám dnes děje, je respektive jen přijetí vlastního rozhodnutí, kdy jsme ještě celou situaci nazírali nezkresleně. Možná nám pomůže, když si to takhle řeknem. Ne nějaký Bůh, ne nějaký soudní Nebeský tribunál, ale my sami jsme o svém životě rozhodli, když jsme ho z oblasti Akéša spatřili, kterak došel naplnění.

Odtud je možné chápat pojem: "Viděl jsem tě ve tvé Slávě!" Neboť sami jsme stáli u toho, kdy náš život konečně došel Pravého poznání a transmutoval tím do božské podstaty. Co na tom, že ještě mnoho životů uplyne, než se tak stane! Důležité je, že jsme tam všemi svými inkarnacemi nasměrováni. Z tohoto bodu pak někteří sestupují do pekelných míst, protože tam pořád ještě s někým vedou dialog, a jiní na výsluní s travičkou a kytičkami, jelikož žádné takovéhle rozhovory si pro tento konkrétní život nenaplánovali. 

Pokud k tomu ještě přidáme, jak zde kdysi vyjevil Salvator, že nazíráno z vyšší úrovně (kde není čas a prostor!) všechny tyto naše inkarnace vlastně probíhají v jednom okamžiku, tady a teď, ocitneme se náhle v proudu toků gigantického vědomí, jehož jsme součástí. A ne že někdo působí na nás, ovlivňuje nebo případně dokonce limituje naše vědomí svou vůlí, ale my sami to způsobujeme, protože už jsme tam byli, respektive jednou svou částí tam právě jsme. V tisíci paprscích vědomí, jež probíhají současně a na všech úrovních každou právě probíhající vteřinou, kterou něco poznáváme, pochopíme anebo naopak neobsáhnem, dochází k omezení, přestrukturalizování, či nejvyšší duchovní inspiraci oněch ostatních entit našeho Já. Jako paprsek namířený od jednoho k druhému jsou propojeny všechny naše inkarnace a tepou společně v jediném okamžiku přes propast času i prostoru celého vesmíru.

Odtud je potom snadné pozorovat a chápat všechny peripetie života i jeho všeobsáhlost, kudy se ubírá. Neztotožňovat se s ním natolik, abychom přestali vnímat ony ostatní bytosti z jiného prostoročasu, jež jsou úplně stejnou měrou také Já. A cítí a žijí a dýchají plni naděje i zoufalství v každém okamžiku jejich bytí.

Neboť tam máme dojít.
Tam, jestli zvolíme správně, dojdem.
Tam jsme došli poté, co jsme konečně pochopili!

Átmá (duše) si tedy v okamžiku vtělení do hmoty vytváří plán, který sahá od prvotního zrození až po vyvanutí z hmotné sféry. Budeme zde hovořit jen o lidských vstupech, aby se nám celá problematika lépe chápala, ale musíme si uvědomit, že tomuto bytí, v němž jsme již schopni racionálně uvažovat, předchází mnohá zrození na nižších úrovních. Tj. v okamžiku prvotního promítnutí do hmoty jsou odstartována i všechna následující narození až do konečné realizace, probíhají však v jiných časoprostorových kriteriích. Existuje zde jakási posloupnost vývoje, kdy jednotlivé životy navazují na předchozí vstupy, ale nemusí probíhat lineárně v časovém kontinuu, tj. deset jich kupříkladu proběhne po sobě vždy po nějakých sto letech během jednoho tisíciletí, avšak následující mohou zasahovat, řekněme, o dva tisíce let dříve. Jde totiž o procesy, které v jednotlivých érách probíhaly a které si Átmá potřebuje v daném sledu zrovna prožít, proto může vstupovat střídavě do různých období. Tolik z hlediska lidské existence, jež se projevuje v časoprostorových hranicích.

Pro bytosti na vyšších úrovních však ve skutečnosti čas a prostor neexistuje. Proto nazíráno z této sféry všechna naše vtělení probíhají současně. Vědomí pak vytváří propojení s ostatními entitami našeho Já, takže do jisté míry vnímají sebe navzájem. Ty, které jsou na počátku vývoje mají toto vědomí ostatních zastřené, zatímco od určitých dosažených stupňů se mysl pročisťuje a jakoby stává jasnozřivou. Není to však nic jiného, než že dokáže zachytit vědomí ostatních Já, jež probíhají zároveň na jiných úrovních.

Nyní si povšimněme jakéhosi kontinuálního paradoxu: Jestliže jedna naše inkarnace (nazvěme si ji C) nesplní požadavky na ní kladené, potom naruší vývoj všech, kteří se ocitají v posloupnosti za ní. Proto následná vtělení od okamžiku selhání "C" budou zhuštěná a pod vyšším tlakem. Jestliže však vznikne vyšší tlak na "D, E, F", mohlo by dojít k onomu paradoxu, že žádný z nich už nesplní svůj daný karmický úkol. Proto promítají intensivní vibrace směrem k "C", ale i "A" a "B", aby "C" předpřipravili pro onen rozhodující krok.

Tolik pro dnešek. Už si také musím jít lehnout.., tak dobrou noc. Ať jsme ráno čilí, jak Silvestrovské rybky. :)

Ahoj, Crabate. Dík na SZ.
Já se na tvé psaní dívám tak, že to takhle být může, ale taky nemusí.

Inu, poslouchej dál, možná v Tobě něco zarezonuje:

Z toho plyne nejen jak přítomnost ovlivňuje naši budoucnost, ale i naopak, že budoucnost má vliv na naši minulost. A jak něco takového můžeme tvrdit?.. Inu proto, že chápáno z vyšších úrovní prostor ani čas vlastně neexistují a všechny naše zrození probíhají současně. Navíc jsou navzájem propojena paprskem vědomí, takže za jistých okolností, kterékoliv naše bytí může vědět o druhém. Zatímco však bytosti blížící se vyvanutí jsou si zajisté vědomy ostatních, ty na počátku karmického řetězce potřebují notnou dávku pomoci od druhých, aby zachytily pokročilejší vibrace. A i tehdy má naše jáství tendenci všechno zastřít.

Stává se ale, že naše pokročilejší Já nám sesílá do cesty překážku, abychom jejím řešením vyrostli nad sebe. Jestliže tedy v nějakém ohledu je naše pochopení nesprávné a zničilo by tím práci všech ostatních (v karmické posloupnosti), potom jsme to my sami z vědomějších úrovní, kteří docela nemilosrdně proti sobě v tomto vtělení zasáhnou. Což ovšem od základu mění celý pohled na věc. Ne nějaká zlá síla Temných bytostí prostoru, aneb jak se nám někdy může zdát - nemilosrdná trestající ruka Páně, nýbrž jen my sami z úrovně, kde již vidíme víc, ztrácíme vůči vlastnímu egu trpělivost a jednáme s ním nekompromisně. Oni (naše budoucí Já z hlediska nás samých tohoto prostoru) však ví, že jsme schopni to dokázat, neboť jejich vědomí je takového druhu, že se kdykoliv napojí nad sebe, aby byli svědky svého vítězství, kdy to již vyřešili!

Pochopíme-li tedy z této úrovně náš dnešní problém, získáme správný obraz toho, co se nám vlastně děje. Není tu místa pro hněv nad takovou zátěží, neboť z nadčasového prostoru existuje svědectví, že jsme to již dokázali. Ani tu není místa pro otálení, jelikož naléhavost situace nás sama ujišťuje svým tlakem. Proto se odtud nebrání vlastní mysl vzdorem, že by s námi snad někdo nepěkně manipuloval, vždyť ani bytosti temné, či světlé do toho nezasahují, jen naše osvobozená vůle od pout nevědomosti určuje vlastní kroky.

Pročež jásej mysli a raduj se, zde je to těžiště odkud jsme schopni rozetnout gordický uzel našeho zapletení.

Crabat napsal(a):

Pokud k tomu ještě přidáme, jak zde kdysi vyjevil Salvator, že nazíráno z vyšší úrovně (kde není čas a prostor!) všechny tyto naše inkarnace vlastně probíhají v jednom okamžiku, tady a teď, ocitneme se náhle v proudu toků gigantického vědomí, jehož jsme součástí. A ne že někdo působí na nás, ovlivňuje nebo případně dokonce limituje naše vědomí svou vůlí, ale my sami to způsobujeme, protože už jsme tam byli, respektive jednou svou částí tam právě jsme. V tisíci paprscích vědomí, jež probíhají současně a na všech úrovních každou právě probíhající vteřinou, kterou něco poznáváme, pochopíme anebo naopak neobsáhnem, dochází k omezení, přestrukturalizování, či nejvyšší duchovní inspiraci oněch ostatních entit našeho Já. Jako paprsek namířený od jednoho k druhému jsou propojeny všechny naše inkarnace a tepou společně v jediném okamžiku přes propast času i prostoru celého vesmíru.

Vypadá to tak, že již z duševní úrovně se čas jeví jako jeden z rozměrů. Tak, jak my vidíme v perspektivě vzdálenost, tak ve čtvrté, duševní dimenzi, ¨je možno vnímat čas v podobné perspektivě.
tudíž: ne že by tam čas nebyl, ale má jinou strukturu, jako v naší 1./3. úrovni. To stejné platí i pro prostor, kterému ve 4. d. dodává perspektivu právě čas.
Tato představa vychází zejména z výzkumu R.A. Monroa a Paula Newtona.
Ano, jedna duše disponuje 500 - 1000 inkarnacemi, v tom se autoři shodují... tedy, takovým počtem na planetě Zemi. Kolik jich duše má jinde ve vesmíru, o tom se dají vést diskuse. Možná to je základem pro některá tvrzení, že duše prochází ve vývoji až 1,5 milionem inkarnací. Ale spíše se k tomu nepřikláním... Mám za to, že pokud duše obývá prostor Země v Clusteru, pak je součástí pozemské vývojové a zkušenostní platformy.
I když, Monroe uvádí, že v pozemském Clusteru existuje určitá fluktuace, takže některé duše by mohly být "mimozemské" a vyvíjely se již předtím někde jinde.
Ale jinak souhlas, tak nějak by to mohlo být... sedí to taky se starými texty, i když tyto nepopisují věci přesně a v takovém rozsahu, co popisuje třebas Monroe.

Jak vidím na babi sáhodlouhý příspěvek, tak ho nečtu, prostě mi to nejde. Připomíná mi to mé povinné čtení dańových a všech dalších zákonů, které potřebuju ve své práci.
Čtu jen příspěvky stručné a výstižné. :)
Četla jsem akorát konec a konstatuju, že má mysl bude jásat a radovat se, až budu 31.1.2009 odevzdávat kompletní závěrku jedné z našich velkých dceřinek a budu v tu chvíli ještě živa. :lol:
Přeji vám hezké dny.

Babinet je již léta diskusním fórem... bohužel, nebo bohudík, diskutovat lze teprve tehdy, když daná osoba o tématu něco ví, nejlépe z osobní zkušenosti. Jinak nejde o diskusi nýbrž je to něco jiného, co sem s největší pravděpodobností nepatří...
Takže, Crabe, díky za tvé podnětné příspěvky.... :-)

-jsou tu příspěvky krátké... kvalitní
- jsou tu příspěvky dlouhé... kvalitní
- jsou  příspěvky, pro  které by bylo lepší, kdyby se neobjevily vůbec, ....tzv. zbytečné  a na délce nezáleží :lol:

:lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
přeji příjemný poslední den letošního roku :rock:

Přesně tak. :)

Jen bych podotkla, když jsme na duchovním, že vše je relativní. I příspěvky, které se v tuto chvíli můžou jevit nějak, se během času můžou stát něčím jiným, než čím byly původně. :)
Neboť jediná jistota v životě je změna.

:lol: :lol:
Tak ještě  jinak ,Majko :D
Tvá snaha o rozbití  některých zdejších diskuzí na Duchovním, je opravdu zbytečná.

Somaio, jelikož u této diskuse nemůžeš tušit, co jsme si s Crabatem psali v SZ, neboť nepředpokládám, že jsi jasnovidec, tak bych k tvému příspěvku jenom konstatovala, že si děláš domněnky. :);)
Přeji hezkého Silvestra.

P.S. Přece jenom mi kapka inteligence byla shůry dána, pochopila jsem tvou narážku.
Ale tys nepochopila mou, jelikož jsem se jí snažila otevřít ti cestu k čestnému ústupu od znevažování. :D

Stává se ale, že naše pokročilejší Já nám sesílá do cesty překážku, abychom jejím řešením vyrostli nad sebe.
:supr:

už první tvůj předpoklad je zcela mylný :lol:
:lol: :lol:  jsem jasnovidec :lol:
ostatní no comment... vše bylo osmajlíkováno
P.S. kdyby to byl první zbytečný příspěvek tak by mi nestál za to, abych reagovala :D

majkafa napsal(a):

Ale tys nepochopila mou, jelikož jsem se jí snažila otevřít ti cestu k čestnému ústupu od znevažování. :D

Tak  toto je též silvestrovsky vtipné...:lol: :lol:  na ústup rozhodně nemyslím, protože duchovní považuji za svou kolébku tady na Babinetu :D
Není kam... není proč... není důvod. :cool: :cool:

Stačilo by brát mě takovou, jaká jsem.
Taky se učím brát tak ostatní.

P.S. Jestli jsi jasnovidec, tak určo víš, jestli stihneme tu závěrku. Bo já si myslím, že to není v lidských silách. Tak pověz, dobrá vílo, jestli máš pro mě dobrou zprávu. Ale ne takovou, že když budu míň na babi, tak stihneme, neboť v tuto chvíli nemůžu dělat vůbec nic a ta bezmoc je nejhorší. :)

Jdu se ponořit. Do práce.
Papa


P.S. pro ffly - před chvíli jsem četla příspěvek Oxiho na nevěře a inspirována jím k pokračování tvého příspěvku, a sice - cituji:
Jestliže tedy v nějakém ohledu je naše pochopení nesprávné a zničilo by tím práci všech ostatních (v karmické posloupnosti), potom jsme to my sami z vědomějších úrovní, kteří docela nemilosrdně proti sobě v tomto vtělení zasáhnou sděluji, i když mi to z jistého pohledu srdce drásá, když jsme na duchovním, že sama sebe do.jebávat nebudu. Bo tuto zkoušku mám už za sebou. Doufám. :D

Somaia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ale tys nepochopila mou, jelikož jsem se jí snažila otevřít ti cestu k čestnému ústupu od znevažování. :D

Tak  toto je též silvestrovsky vtipné...:lol: :lol:  na ústup rozhodně nemyslím, protože duchovní považuji za svou kolébku tady na Babinetu :D
Není kam... není proč... není důvod. :cool: :cool:

Ano, tentokrát správně. Tohle bylo ode mě skutečně silvestrovsky vtipné. :D
Btw jsem tím myslela ústup od jiného výkladu mých příspěvků na tomto vlákně, protože jsou o něčem jiném, než co v nich vidíš, dovolím si to usuzovat z tvé reakce na můj první příspěvek, který byl psán BI.

No, Majky, řeknu to takhle: Specielně pro Tebe jsem zakládal tohle téma. Protože z jiné úrovně na mě některá z Tvých následujících Majky volala a strašně moc potřebovala znát tohle řešení. Potom přes propast prostoru jsem uslyšel její jásot a radost, když se ho skrze Tvé vědomí dozvěděla. Takže můžeš být klidná, teď už ho ví. Klidně si jdi na sluníčko a užívej radostí života, jiní pracují za Tebe, aniž to tušíš. Ale protože prošlo skrze Tebe, máš právo, aby ses jej také dozvěděla. Můžeš být zúčastněna na společné euforii, neboť teď už letí a jako hvězdy se rozžíhají nabytým poznáním.

Vím, napsal jsi mi to v SZ, že je pro mě a já ti odepsala, že přispívat nebudu, neboť o tom nic moc nevím.

Dík za ten poslední příspěvek, dotkl se mého srdce.

Crabate, ty a ffly jste mé současné já přivedli k tomu, co jsem si tady měla přečíst a proč. Vím to naprosto přesně a mockrát vám oběma děkuju. Moc jsem to v tuto chvíli potřebovala. :pussa:

Jo a ještě Oxi, i když o tom asi ani netuší. Oxi, taky děkuji. :pussa:

BI.

Crabat napsal(a):

Karmu, kterou si v budoucím životě odžijeme, si vpravdě vybíráme sami z druhého břehu a teprve pak se vtělíme, proto je nutné ji chápat jako naši volbu. Jak moc jsme sami na sebe nároční a co ještě sneseme. Ve stavu ryze duchovním (nevtěleném) vidíme minulost i budoucnost. Takže přijetí toho, co se nám dnes děje, je respektive jen přijetí vlastního rozhodnutí, kdy jsme ještě celou situaci nazírali nezkresleně. Možná nám pomůže, když si to takhle řeknem. Ne nějaký Bůh, ne nějaký soudní Nebeský tribunál, ale my sami jsme o svém životě rozhodli, když jsme ho z oblasti Akéša spatřili, kterak došel naplnění.

Odtud je možné chápat pojem: "Viděl jsem tě ve tvé Slávě!" Neboť sami jsme stáli u toho, kdy náš život konečně došel Pravého poznání a transmutoval tím do božské podstaty. Co na tom, že ještě mnoho životů uplyne, než se tak stane! Důležité je, že jsme tam všemi svými inkarnacemi nasměrováni. Z tohoto bodu pak někteří sestupují do pekelných míst, protože tam pořád ještě s někým vedou dialog, a jiní na výsluní s travičkou a kytičkami, jelikož žádné takovéhle rozhovory si pro tento konkrétní život nenaplánovali.

Takhle napsané to na mě působí, že si duše před vtělením něco vybere a pak se narodí, aby si to "odkroutila" :D My sami jsme o svém životě rozhodli - rozhodli o čem? O konkrétním detailním průběhu? Ta poslední zvýrazněná věta ve mně posiluje dojem, jako by to bylo myšleno takhle.

Myslím, že člověk má i v rámci běžného pozemského života světlejší chvilky, kdy posuzuje situaci v širší perspektivě, přijme třeba nějaké rozhodnutí a potom přijdou chvíle, kdy si musí připomínat, že tohle opravdu chce podstoupit. Překoná překážky, protože ví, proč to celé dělá. Podobně téměř celé lidstvo bylo schopné ve své světlé chvíli přijmout Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod, byť je to s jejím naplňováním někdy velmi složité :D Myslím, že člověk v nepokrouceném stavu (do kterého se z karmického hlediska dostal tím, že sešel z cesty) vnímá a rozlišuje - tohle nedělej, to škodí. Ale to odbíhám.

Řekla bych, že ten "život, o kterém jsme rozhodli (jako duše)" je spíš jen ta výchozí situace, kterou si duše naplánovala, aby byla v konkrétním životě schopná se rozpomenout na svou pravou podstatu. Něco jako když si člověk udělá uzel na kapesníku. Někdo, kdo o sobě ví, že má tvrdý spánek, si nařídí třeba i tři budíky - podobně některá duše si "naordinuje" tvrdé probuzení prostřednictvím dramatických životních okolností. Nebo spíš ty dramatické okolnosti jsou tím druhým a třetím zvonícím budíkem, když jsme ten první přeslechli nebo si mysleli, že se přece nic nestane, když si chvíli přispíme.

Ve chvíli, kdy se člověk probudí, má podle mě možnost o cestě spolurozhodovat - protože je v kontaktu se svou duší. A protože má právě proto, že je v konkrétní situaci, svým způsobem lepší přehled o tom, co je teď třeba a co by se dalo, může reagovat pružněji. A nedávalo by mi to smysl, kdybych nepřipustila, že i v téhle situaci může korigovat samotný směr. Že tedy nemá jenom splnit to, co si před vtělením duše naplánovala, aby si to tato mohla odfajfkovat, ale že se na tomto plánování může podílet - podobně jako slovo archetyp neznamená jenom vtisk působící odněkud z minulosti, ale taky možnost sám nějaký první vtisk udělat, být původcem a průkopníkem.

Crabate, díky za téma článku, souhlasím s tím, co jsi napsal, protože k tomuto vnímání jsem také časem došel, studiem, poznáváním a navíc má svou logiku.
Takže na závěr je to pro mě dobré připomenutí, něco v tom smyslu "opakování matka moudrosti". Ne, že bych na něco z výše od tebe napsaného opoměl, ale člověk má tendenci známé věci zasouvat do šuplíku hlouběji a hlouběji a zapomínat.
Vzpomínám na dobu, nějakých 20 let zpět, kdy jsem procházel učením o pekle a nebi, odměnách a trestech, ač už tehdy mi to nesedělo a nitro mě nutilo z této blamáže co nejrychleji utéct. Mozek nechtěl, trvalo to nějaké 2 roky, než jsem se odhodlal a pak se začaly dít věci, vím, že tím správným směrem. Proto asi ty sny s náboženskou tématikou kostelíků, co se mi občas zdávaly.
Takže díky Crabate a tobě i všem dobrou oslavu Silvestra a super rok 2009!!!!

Ano, samozřejmě Judith, vždyť to vyplývá z mých dalších příspěvků pro Majky. Ten první byl jen základní hrubý nástin a v následujících se pokouším ony procesy dokreslit. :)

Držím palce všem. :supr:

No jo, já jsem si to potřebovala přežvejkat pro sebe :) Mmch jak se tady vynořily ty účetní asociace, napadá mě, že třeba slovní spojení "daň z přidané hodnoty" je krásné téma k přemýšlení - jakou hodnotu ve svém jednotlivém životě přidáváme a jaké daně za to musíme platit :D

Ty joo, Judit, takže teď navážu:

Bolest je DPH, kterou platíme za lásku. Je dobře, když máme hodně skutečností ke zdanění.

Toto řekl pan Vinklář na pohřbu Ivana Hlinky.

Pssst... Láska nebolí!!! Bolí všechen ten balast okolo, a bolí taky, než na tohle přijdeme ;)

Salve, časoprostorové vnímání jako další rozměr člověka je fakt nádherná myšlenka. Na tom se ještě vyřádím, až všechno zpracuji. :supr: Díky.

majkafa napsal(a):

Crabate, ty a ffly jste mé současné já přivedli k tomu, co jsem si tady měla přečíst a proč. Vím to naprosto přesně a mockrát vám oběma děkuju. Moc jsem to v tuto chvíli potřebovala. :pussa:

Jo a ještě Oxi, i když o tom asi ani netuší. Oxi, taky děkuji. :pussa:

BI.

Majko já na tom zásluhu nemám. Větu jsem vypíchla od Craba, protože si myslím, cítím a vím, že je důležitá.
Crabe já za tu větu děkuji.

:pussa: Všem, kteří naslouchají. :pussa: Pro Majky bylo důležité, Ffly, že jsi jí upozornila na ono těžiště významu. Takže přeci jen díky. :pussa:

:pussa: i tobě, Crabate , čaroději :godlike:

Dnešní den je tu od toho, abychom se v něm radovali! Proto číše hore a nechť nás čekají jen prozářené dny láskou a pochopením, plné inspirace. :storstark:

Judita napsal(a):

Pssst... Láska nebolí!!! Bolí všechen ten balast okolo, a bolí taky, než na tohle přijdeme ;)

Pan Vinklář  neřekl, že láska bolí. :)

Crabat napsal(a):

Átmá (duše) si tedy v okamžiku vtělení do hmoty vytváří plán, který sahá od prvotního zrození až po vyvanutí z hmotné sféry. Budeme zde hovořit jen o lidských vstupech, aby se nám celá problematika lépe chápala, ale musíme si uvědomit, že tomuto bytí, v němž jsme již schopni racionálně uvažovat, předchází mnohá zrození na nižších úrovních. Tj. v okamžiku prvotního promítnutí do hmoty jsou odstartována i všechna následující narození až do konečné realizace, probíhají však v jiných časoprostorových kriteriích. Existuje zde jakási posloupnost vývoje, kdy jednotlivé životy navazují na předchozí vstupy, ale nemusí probíhat lineárně v časovém kontinuu, tj. deset jich kupříkladu proběhne po sobě vždy po nějakých sto letech během jednoho tisíciletí, avšak následující mohou zasahovat, řekněme, o dva tisíce let dříve. Jde totiž o procesy, které v jednotlivých érách probíhaly a které si Átmá potřebuje v daném sledu zrovna prožít, proto může vstupovat střídavě do různých období. Tolik z hlediska lidské existence, jež se projevuje v časoprostorových hranicích.

Ahoj Crabate :)
Tohle je pro mě nová informace. Tedy to že v našem pojetí času mohou být inkarnace na nižší úrovni v čase dál než inkarnace vyšší.
Kdo tuto informaci vynalezl?  (U Newtona jsem ji nezachytila.)

Trochu inklinuji k názoru Judit, doufám, že postupem času a vývoje máme možnost zasahovat do učební osnovy, že to není naplánováno od A-Z. Možnost trochy vlastní kreativity v průběhu učení mi přijde víc motivující. :)

Nu, zaujalo mě u pol - kdo tuto informaci VYNALEZL. Jestli je to pravda, skutečnost, tak to přece nemohl nikdo vynalézt. A zas jsem z toho jelen letěl jetelem. BI. Já si myslím, že my lidé nemůžeme vědět, jak to doopravdy je. Tohle všechno jsou POUZE domněnky.

No možná jsem použila špatné slovo...vynalezl, hmm, ale možná mi jiní třeba rozuměli

v každém případě asi bude mnoho způsobů jak zjistit takovéto informace, jsou lidé, Majko, kteří se už informace nedozvídají, jako ty a já, ale prožívají je... takže se ptám jen, kde či kdo je zdroj.

Ale to tu nikdo netvrdí, že ví jak to je. Ani to nikoho nevidím podsouvat. Prostě je to konstatování konkrétní osoby ať už vyčtené, ať už prožité, ať už se to pouze domnívá.

Někdy pociťuju některé příspěvky jako podsouvání, že tohle jediné je správně. Salvator mi dokonce jednou vynadal, jinde, že ON to vidí správně, že ON to ví. To mi na tom celém vadí.
Byla to causa Salvator a koncentrák. Protože ON VÍ, že byl v minulém životě v koncentráku a přes to nejede vlak. Řešili jsme to i SZ.

Majko ale co tě na tom tak prudí? To je Salvovo né tvoje.

Všechno to, co píše Crabat o naší duši  je mi blízké. Někde jsem to četla, slyšela,nebo si o tom povídala s někým , nevím už kdy a kde. Neumím tak bravurně prezentovat. :godlike:
Jen to, že to temné , co na nás působí, jsme my sami , ale odjinud, je pro mě úplně nové a moc se mi to líbí. Nebo celkově, že sami sebe z různých úrovní a časů , či ze souběžnosti našich životů, se tlačíme do situací, kterými ať po dobrém, či v utrpení naše duše roste a zraje.
No , teda , ale pro mé nic moc abstraktní myšlení je tohle téma dost náročné :lol: :dumbom:

Veselého Silvestra všem:hjarta: :hjarta: :hjarta:


Jo Ffly, tak nějak jsem to taky chtěla písnout, ale povídám si, nebudu se do toho montovat, to není moje věc. :jojo:

ffly napsal(a):

Majko ale co tě na tom tak prudí? To je Salvovo né tvoje.

Můj nedostatek pokory.

Tož to jó.

Zdravím Poletucho a moc Tě vítám! Inu, podstata spočívá právě v tom, že čas probíhá lineárně jen v daném zrození. Jakmile se narodíme, rosteme, stárneme, zemřem. Tedy v daném časovém úseku toho kterého života skutečně čas plyne po své ose. Od minulosti do přítomnosti směrem k budoucnosti. Avšak jakmile zemřeme a ocitneme se na druhém břehu, čas jako takový nás přestává poutat. Ten je závazkem jen pro živé! Tehdy podle naší přirozenosti si vybíráme nové zrození. A pokud v nás dochází k nějaké kvalitativní přeměně, můžeme si vybrat dobu dávno minulou, třeba před třemi tisíci lety, jestliže lépe vyjadřuje charakter našeho poslání. Posloupnost inkarnací tím ale nebude narušena. Neboť jsme žili na počátku jednadvacátého století a potom 1.000 let před Kristem. Důležité je ono potom! Neboť inkarnační řetězec probíhá od jednoduššího poznání ke složitějšímu. Alespoň z této premisy standartně vycházíme, jinak by všechno bylo podstatně složitější k pochopení.

Snad nejlepší literatura k tomuto tématu je již Salvatorem zmiňovaný Monroe. Takže své odpovědi můžeš hledat přímo tam.

Ale co je s vámi lidičky?., vy vůbec neslavíte. Tož tedy :storstark: na zdraví a ať jsme tlustý na tři prsty. :jojo:

Na zdraví!!!!

Silvestrovská

Dnešek se nachýlí,
půlnoc je za chvíli,
hodiny odbijí,
lidé si připijí,
bim bam, bim bam,
náladu mám.

Za tiché nostalgie,
co v srdci dýchá, žije,
uslyším známý chór,
zas mezi stromy hor
kráčí jak rychle umí,
jen lesy v pozdrav šumí.

Tak ať je krásný a veselý.

všetkých - všetkých - všetkých     :pussa:       Vás pozdravujem  :hjarta: :hjarta: :hjarta:

     dlhšie som sa neukázala  :rodna: ale dočítam poctivo :gloria:  :D

   nech sa nám spoločne :par: :pussa: ten nový rok dobre žije, rodinkám aj priateľom

     / a spolubojovníci zo slovenska - držme si klobúky vážení :o :o :o  idemééééé :lol: :lol: :lol: jazda z kopca  - EURO :lol:   :lol:  :lol: /

mám Vás rada  :hjarta:

Judita napsal(a):

Takhle napsané to na mě působí, že si duše před vtělením něco vybere a pak se narodí, aby si to "odkroutila" :D My sami jsme o svém životě rozhodli - rozhodli o čem? O konkrétním detailním průběhu? Ta poslední zvýrazněná věta ve mně posiluje dojem, jako by to bylo myšleno takhle.

Konkrétní a detailní průběh je to poslední, na čem v tomto případě záleží...

Myslím, že člověk má i v rámci běžného pozemského života světlejší chvilky, kdy posuzuje situaci v širší perspektivě, přijme třeba nějaké rozhodnutí a potom přijdou chvíle, kdy si musí připomínat, že tohle opravdu chce podstoupit. Překoná překážky, protože ví, proč to celé dělá. Podobně téměř celé lidstvo bylo schopné ve své světlé chvíli přijmout Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod, byť je to s jejím naplňováním někdy velmi složité :D Myslím, že člověk v nepokrouceném stavu (do kterého se z karmického hlediska dostal tím, že sešel z cesty) vnímá a rozlišuje - tohle nedělej, to škodí. Ale to odbíhám.

Přečti si Oshovo povídání "O lidských právech". Pochopíš, co vlastně deklarace je a komu doopravdy slouží.
Byl to sice hezký pokus přesvědčit nás o tom, jak to snámi myslí dobře, ale mně to připadne jako dobře učesaná manipulace.

Řekla bych, že ten "život, o kterém jsme rozhodli (jako duše)" je spíš jen ta výchozí situace, kterou si duše naplánovala, aby byla v konkrétním životě schopná se rozpomenout na svou pravou podstatu. Něco jako když si člověk udělá uzel na kapesníku. Někdo, kdo o sobě ví, že má tvrdý spánek, si nařídí třeba i tři budíky - podobně některá duše si "naordinuje" tvrdé probuzení prostřednictvím dramatických životních okolností. Nebo spíš ty dramatické okolnosti jsou tím druhým a třetím zvonícím budíkem, když jsme ten první přeslechli nebo si mysleli, že se přece nic nestane, když si chvíli přispíme.

Ve chvíli, kdy se člověk probudí, má podle mě možnost o cestě spolurozhodovat - protože je v kontaktu se svou duší. A protože má právě proto, že je v konkrétní situaci, svým způsobem lepší přehled o tom, co je teď třeba a co by se dalo, může reagovat pružněji. A nedávalo by mi to smysl, kdybych nepřipustila, že i v téhle situaci může korigovat samotný směr. Že tedy nemá jenom splnit to, co si před vtělením duše naplánovala, aby si to tato mohla odfajfkovat, ale že se na tomto plánování může podílet - podobně jako slovo archetyp neznamená jenom vtisk působící odněkud z minulosti, ale taky možnost sám nějaký první vtisk udělat, být původcem a průkopníkem.

V plánu existují klíčové okamžiky, do kterých bychom se měli strefit životem a rozpoznat je. Ono se to doopravdy stává. Poznáme je podle deja vu.
Plán je stanoven, ale nikoli konkrétně, co budeme, co dosáhneme, ale spíše formou plánu zvládnutí určitých inteligencí. TO je pro duši podstatné.

majkafa napsal(a):

Někdy pociťuju některé příspěvky jako podsouvání, že tohle jediné je správně. Salvator mi dokonce jednou vynadal, jinde, že ON to vidí správně, že ON to ví. To mi na tom celém vadí.
Byla to causa Salvator a koncentrák. Protože ON VÍ, že byl v minulém životě v koncentráku a přes to nejede vlak. Řešili jsme to i SZ.

Ano, m., byl jsem v minulém životě v koncentráku... Máš s tím problém??? Je to můj minulý život a tebe se to netýká a ni zbla... navíc o tom houbelec víš a neustále do toho kecáš. Jeden VÍ,  zatímco druhý nemusí ani tušit... to už je zákon života. Giordana Bruna taky hlupáci upálili za to, že VĚDĚL. Hlupáci si ovšem mysleli, že vědí oni... jak pošetilé chování...

Mám dojem, že tady na duchovním jenom víříš vodu a navážíš se do všech kolem. Lidem jako jsi ty se v normálním běžném životě vyhýbám na sto honů, protože jsou obvykle nesnesitelní, otravní, a život s nima nebývá nic moc podnětného...
Možná by bylo vhodnější, kdybys o sobě začala přemýšlet více... přišla bys na mnohé souvislosti a zbavila se mnoha svých iluzí...
Ovšem, to asi nehrozí, že...? Naopak, je jednodušší všude strkat nosánek, vše okomentovávat, všude šířit zlou krev a každého posuzovat...
inu, dělej jak myslíš, sama sebe stavíš do nevábného světla... já přesto věřím, že nejsi zlá a nechceš apriori škodit... možná jsi nešťastná, ale takto sosat energii odtud ti štěstí nepřidá...
Řešení tvého života je v pochopení, že jsi duše a žes jí vždy byla a přestat se ztotožňovat se svým ukřivděným a nazlobeným egem...
Přeji hodně štěstí v objevování toho, kdo vlastně doopravdy jsi...

Judita napsal(a):

Pssst... Láska nebolí!!! Bolí všechen ten balast okolo, a bolí taky, než na tohle přijdeme ;)

Souhlas, bolí jenom naše iluze. Láska rozumí, proč jsou věci tak, jak jsou a přijímá vše.
Vše ostatní je jen glamour ega...

Včera jsem dočetla poslední díl Newtona a tahle diskuze mně pěkně "zasedla" , takže díky  všem a mějte se rádi!

Ještě bych onen proces, při kterém se v duchovním světě rozhodujeme a pak jej v konkrétním vtělení usilujeme naplnit, chtěl dokreslit: Judith zdůrazňuje, že jde o spolurozhodování, že naše mysl v takovém případě určitě není pasivní a nedělá jen to, co si předem naplánovala. To určitě ne! Neboť přijmout tuto volbu vyžaduje naši nejvyšší energii. A pak nás najednou něco osvítí a my pochopíme, poznáme řešení. Jež nás uchvátí a oslní svojí krásou, takže na ten okamžik po celý zbytek života budeme vzpomínat. Ovšem tato radost sahající až do naprosté euforie je právě onen klíč, onen zdrojový zlom, jenž jsme měli poznat. A který jsme viděli z duchovního prostoru, kterak se stal. Duše si naplánuje ony momenty, jimiž projít musí, protože je chce prožít, když jsou tak úchvatné!

To odtud situaci vidíme jako něco negativního, protože předurčeného, jako by nějaké jiné moje Já chtělo manipulovat mnou. Ale až se to stane, bude to naše nejvyšší naplnění, to, co konečně dalo našemu životu smysl a význam. A kdyby člověk musel volit, buďto celý život bez onoho poznání anebo jen tento jediný den, nikdy by nezaváhal a raději vybral prožitek, než všechny ty prázdné dny váhání bez inspirace a Naděje. Vždyť veškerá naše naděje se v podstatě upíná právě k tomu, že Pochopíme.

Zde je i problém Majky, neboť v tomto životě ještě onu radost nalézajícího nezažila. A protože neví, co ostatní cítí a jak hluboce a niterně je to zasáhlo, ani si nedovede nic podobného představit. Tudíž o tom pochybuje. Jenomže, Majky, tady jsi na Duchovním, kde, budeš-li dobře poslouchat, odkryje se Ti cesta sama od sebe. Stačí na chvíli odstoupit od sebe, od své pochybnosti a jen tak hypotheticky zauvažovat: A co když je to Pravda?.. Co když něco, pro co ještě nemáme jména, existuje? Nezávisle na mém postoji, ať tomu věřím anebo nevěřím. Opravdu se stačí jenom zaposlouchat.

A já Ti říkám: Dokonáno jest. Již se to stalo. Tvé následné inkarnace se rozletěly, každá za svým úkolem, protože Ty jsi svůj splnila. Jenom to ještě nevíš. Ty jediná to ještě nevíš. Ale jestli se Ti podaří uslyšet jejich hlasy (musela by ses ovšem ztišit a vydržet chvíli nepochybovat!), potom ucítíš jejich vír radosti, který Tě uchvátí a prožiješ to také. Od toho času budeš vysvobozena.

Crabat napsal(a):

Zde je i problém Majky, neboť v tomto životě ještě onu radost nalézajícího nezažila. A protože neví, co ostatní cítí a jak hluboce a niterně je to zasáhlo, ani si nedovede nic podobného představit. Tudíž o tom pochybuje. Jenomže, Majky, tady jsi na Duchovním, kde, budeš-li dobře poslouchat, odkryje se Ti cesta sama od sebe. Stačí na chvíli odstoupit od sebe, od své pochybnosti a jen tak hypotheticky zauvažovat: A co když je to Pravda?.. Co když něco, pro co ještě nemáme jména, existuje? Nezávisle na mém postoji, ať tomu věřím anebo nevěřím. Opravdu se stačí jenom zaposlouchat.

A já Ti říkám: Dokonáno jest. Již se to stalo. Tvé následné inkarnace se rozletěly, každá za svým úkolem, protože Ty jsi svůj splnila. Jenom to ještě nevíš. Ty jediná to ještě nevíš. Ale jestli se Ti podaří uslyšet jejich hlasy (musela by ses ovšem ztišit a vydržet chvíli nepochybovat!), potom ucítíš jejich vír radosti, který Tě uchvátí a prožiješ to také. Od toho času budeš vysvobozena.

Stále říkám, že něco, pro co ještě nemáme jména, existuje. Jenom mě neslyšíš. Protože místo poslouchání tomu dáváš jména?
Možná, když se ztišíš, tak mě uslyšíš. :pussa:

Ty pro to, Majky, nemáš jména. Ale mnozí lidé odtud již ano. A proto Tě mohou inspirovat. Kdyby nikdo nevěděl nic, tápali bychom ve tmě všichni. Ovšem pak by tato rubrika ani neexistovala a nikdo by o její vznik nestál. Ty bys své otázky neměla komu položit, ani připomínky kam adresovat a Tvoje následné inkarnace by si mohli sebevíce zoufat, nedověděly by se touto cestou nic. Pak by ovšem Tvůj život probíhal úplně jinak. Žádné sluníčko, kytičky, relax. Nebylo by totiž místa k odpočinku! Ale jedna těžká rána Osudu za druhou. Je totiž jedno, jak určitého poznání dosáhneš, jestli to bude s bolestí anebo bezbolestně, ale onu klíčovou informaci musíš předat dál svým následným zrozením. Já na Tvém místě bych raději moc pozorně poslouchal, o čem se tu hovoří, i kdyby mé výhrady prozatím byly značné. Možná pro Tebe ještě zbývá cosi dořešit, předpokládám totiž, že nejsi stařena nad hrobem. To hlavní se sice již stalo, ale kolik máš ještě vedlejších úkolů, to nedokážu posoudit. A jestli pochopíš jenom tak jaksi mimochodem během nedělní procházky anebo ztrátou toho, co je Ti nejmilejší, už záleží jen a jen na Tvém přístupu.

Crabat napsal(a):

Ty pro to, Majky, nemáš jména. Ale mnozí lidé odtud již ano. A proto Tě mohou inspirovat. Kdyby nikdo nevěděl nic, tápali bychom ve tmě všichni. Ovšem pak by tato rubrika ani neexistovala a nikdo by o její vznik nestál. Ty bys své otázky neměla komu položit, ani připomínky kam adresovat a Tvoje následné inkarnace by si mohli sebevíce zoufat, nedověděly by se touto cestou nic. Pak by ovšem Tvůj život probíhal úplně jinak. Žádné sluníčko, kytičky, relax. Nebylo by totiž místa k odpočinku! Ale jedna těžká rána Osudu za druhou. Je totiž jedno, jak určitého poznání dosáhneš, jestli to bude s bolestí anebo bezbolestně, ale onu klíčovou informaci musíš předat dál svým následným zrozením. Já na Tvém místě bych raději moc pozorně poslouchal, o čem se tu hovoří, i kdyby mé výhrady prozatím byly značné. Možná pro Tebe ještě zbývá cosi dořešit, předpokládám totiž, že nejsi stařena nad hrobem. To hlavní se sice již stalo, ale kolik máš ještě vedlejších úkolů, to nedokážu posoudit. A jestli pochopíš jenom tak jaksi mimochodem během nedělní procházky anebo ztrátou toho, co je Ti nejmilejší, už záleží jen a jen na Tvém přístupu.

Tak tak :godlike: