Když jsem zhruba před 3 lety začala svou éru probouzení   ahledání důvodu, proč se co děje, objevila jsem spoustu aspektů které mě začaly táhnout k magii, k sebepoznání, k objevování ohromného dobrodružství a k poznání, jak moc jsme navzájem spolu propojení. Kdy jindy než v období vánoc, kdy doslova cítím na sobě vliv  energií, které byly pro mě dříve nebioditelné, necítila jsem je, neviděla a snad mě ani neovlivňovaly, se můžeme bavit o tom, co pro nás nahlédnutí pod povrch znamená.

Ožila jsem, moje tělo chodilo po světě jako Šápková Růženka naprogramovaná na úklid, vaření a chození do práce. Slovo emoce mi nic neříkalo, bála jsem se mít přání , tužby nebo se nesnažila prosadit někaou dobrou myšlenku, bo jsem se bála zesměšnění a ponížení.
Neměla jsem své nesmělé sny s kým sdílet, protože jsem 15 let něměla jedinou přítelkyni, úniky z rality jsemprožívala jen skrze knihy, ale v životě mi kromě objetí mých dětí  scházelo teplo a humor a akce.

Přišla pecka, co mě donutila se probrat a musela jsem bojovat o všechno, co jsem doposud měla a nevážila si toho...

Přišli přátelé, přišly vize, přišly tarot a emoce, a stím vším úžasné ,ale i nebezpečné zážitky, i když byly "jen" pod povrchem.


Kdy jste objevili něco, co vás nasměrovalo  , inspirovalo nebo nakoplo k poznání, žesvět není jenom o 5 smyslech, o odpovědnosti k rodině a společnosti,o jídle, penězích a sexu?

Čím víc se zajímám o magii a snažím se  nořit do svého nitra, tím víc věcí  mě mate a šálí- tak jsem  si nastavila  hranici:Sem ještě ne. Obvykle po takovém výletu, kdy se ponořím hlouběji než mi moje "zkušenost" dovolí,  mám strašné sny, mohutné vize a ocitám se na rozhraní skutečnosti a toho "druhého " světa. Vloni jsem si pouštěla  hemi-sync a Modrou alfu, bác ho, někdo nebo něco mi vyrvalo z oblasti solaru nějakou sílu, skoro jakoby se "něco" osvobodilo a půl roku jsem nemohla ani meditovat, ani kouknout na knihy o magii.
Neumím se uzemňovat, neumím se chránit, přesto jsem dopadla relativně dobře, ale ty sny bych nepřála nikomu. Letos jsem viděla anděla smrti (věřím na anděly) a šup, zas jsem v tom lítala, dokonce mě opustili i mí duchovní přátelé,  viděla jsem jejich druhou tvář - a zas jsem se moc vyděsila, BI, a zatím jsem nenašla odvahu se snima sejít, mám problém vklouznout do své meditační zahrady, bo se bojím, že na mě juknou mí přátelé a já se jich zas leknu.

Básník tím chtěl říci, že jsem se ponořila příliš hluboko a že nesmím tlačit na pilu, jinak mě to sežere. Pořád se cítím rozpolcená, napůl v realitě, a nohou uvízlá  TAM. Něco mě tam táhne, ale bojím se, že bych se nemusela vrátit.

Ty příznaky zmatku, zapomínání (ano, mám občas velké problémy s pamětí, nevzpomenu si na jména svých dětí, nevím, jak se jmenuji, nevím, kde jsem se ocitla a proč tam jsem a snad nemám Alzhaimera)a občas upadání do vizí prý znamenají transformaci, ale potřebovala bych  najít někde opravdu jisté místo, kdy na mě mí démoni nemůžou, a teď to není ani spánek, ani meditace.

Jsem zralá na Salvátora, bo  třeba teď se to kolem hemží energiemi, co  nedokážu pojmenovat a zpracovat a nevím, jestli mi chtějí ublížit nebo  mě chtějí pomoci. Jako když stojíte u vody, láká vás ale zároveň víte, že neumíte plavat, a nikde okolo nějaký záchranný kruh.

Omlouvám se, už jsem to někde musela vyklopit, bo netuším, která bije.

Regino,
bohužel ti neporadím, jediné, co pro tebe mohu udělat, je přát ti, ať ten problém co nejdříve a co nejlépe vyřešíš a přimluvím se za tebe "nahoře" :) .

Regino, rozumím ti. Mám to taky tak. Vím, kde mám hranice, za které zatím nemůžu, aby mé vnímání nebylo negativní nebo dokonce sebedestruktivní. Mé hranice se posouvají, čtením, přemýšlením, prožitky, učením se cestě beze strachu z čehokoiv a žitím co nejvíc tady a teď.
Mě nakoplo zamilování se mého muže do jiné ženy a odchod k ní. Do té doby jsem žila, jak popisuješ ty, rodina, práce, děti, muž a někde vzadu já a mé touhy a sny. Vlastně už žádné nebyly, kolikrát jsem si říkala, vždyť já už ani neumím snít.
Hranice u sebe cítím i v sexu i v tom, co píšeš ty. Posouvají se mi stále dál, mé "hřiště" má čím dál tím širší mantinely a vše, co je uvnitř, je beze strachu, bez nočních můr, zpracované a krásné.
Mám ještě hodně práce, aby mé hřiště bylo bez jakýchkoliv mantinelů, kdoví, jestli to vůbec jde. :)
Myslím, že takové hřiště má člověk, který žije bez jakýchkoliv závislostí na čemkoliv, bez očekávání čehokoliv, bez lpění na čemkoliv. Který přijímá vše tak, jak přichází a nenoří se násilně do hlubin, kam zatím přístup nemá. Člověk, který je čistou esencí dobra. Ale - je to pak ještě člověk?
Myslím, že není důležité pojmenování. Snad dojdu jednou až tam.

Ano, o tom mluvím, o tom posouvání mantinelů. Také si myslím, že nejsem  "konstrována" tak, abych zachytila všechny ty vjemy a pocity odehrávající se  téměř vždy v podvědomí a projevující se jen výjimečně- třeba že bezpečně poznáte někoho, kdo je vám sympatický, nebo že vám nějaká melodie nebo vůně připomene nějakou zasutou událost, neno že potkáte někoho, na koho jste před chvílí mysleli...
Dřív jsemtomu říkala náhoda, ale teď už vím, že to tak mělo být, že mě "něco" upozorňuje, že se mám nasměrovat  a jít určitým směrem.
Zážitky z meditace mě upozornily, že jsem přestřelila, že jsem si ukrojila větší krajíc, nežli sním.
Prot se ptám, jak to máte vy, jakým způsobem k vám tyto vjemy přicházejí a jak je umíte zpracovat. Je tak těžké "mít pojistku", když isi takhle ve snu poletujete krajinou a najednou vás sejmou dráty elektrického vedení nebo vás nečekaně opustí síly.

Bojím se pavouků,  mám z nich respekt, ale ve snech je to pro mě čirá hrůza.
Mám ráda tarot, ale bůhví proč mi nesedí klasické karty White -Rider , prostě jsem si spíš oblíbila jiné,jinak graficky zpracované.
Nebo lidi vnímám úplně jinak než jak vypadají,  chvíli s nimi mluvím a cítím z nich jejich emoce, skrytý hněv, a kolikrát bych je nejradši objala nebo  od nich  odešla,, takje to čitelné.
Musím se hlídat, abych nedávala nevyžádané rady, kolikrát mám pocit, že teď musím říct  jenom krátkou větu,ale že MUSÍ být vyřčena a pak jsem obviněna z neomalenosti nebo přílišné ostrosti.

Když se odvážíme nahlédnout pod povrch, vidíme tam všechno, co jsme celou dobu pod ten povrch zametali :) A kdo zametal vydatně a dlouho, má tam toho moc :/

Už jsem to sem psala víckrát, je tady někde i vlákno "jak začala vaše duchovní cesta" nebo tak nějak, zkus pohledat :) Když u mě nastalo období, kterému pracovně říkám "vyvalily se vlny zdola", bylo mi třiadvacet a naštestí jsem byla tři týdny prakticky sama - spolubydlící odjela k rodičům a paní domácí k synovi, měla jsem barák pro sebe :D a ve velkém městě, jak jsem zjistila, opravdu nevzbudí pozdvižení a zájem kolemjdoucích prakticky nic, ani kdyby čert na koze jezdil :D takže jsem ze sebe všechno hezky dostala, nějakým zázrakem jsem se udržela při smyslech a když se moji bližní vrátili, měla jsem nejhorší za sebou.

Potom jsem zašla k psychologovi, potřebovala jsem se někomu vypovídat a přece jen se ujistit, že nejsem cvok. Měla jsem štěstí na osvíceného pána, který mě vyslechl a půjčil mi knížku Když se duchovní růst změní v duševní krizi (napsali manželé Grofovi) - víceméně jsem se v tom našla. V rané dospělosti se podobné věci dějí a dramatické duchovní probuzení třeba následkem osobní krize může být zaměněno s počínající schizofrenií, která rovněž často vypukne v této fázi života, jsem se dozvěděla. Trvalo mi rok, než jsem se zkonsolidovala, měla jsem ještě dva tři "flashbacky", a je pravda, že trvalo delší dobu, než jsem se začala pomalu zabývat duchovními věcmi (právě proto, aby mě zase jednou takhle ze zálohy nepřepadly). Dobojováno není nikdy, to už mi došlo, ale v tuhle chvíli vím, že základní směr je správný, znám své tempo a myslím, že znám svoje záklopky.

Ty jsi v jiné situaci a navíc bych řekla, že jsi taky z jiného semínka než já, proto si netroufám radit a zobecnila bych snad jen tolik, že pokud se člověku věci dějí, musí pracovat na tom, aby našel vhodné způsoby a sladil pokud možno své vnější životní podmínky se svým nitrem tak, aby se vhodně podporovaly a doplňovaly. Péče o domácnost je například ideální způsob, jak neulítnout ;) Mám dojem, že zatímco pánům povlávání ve sférách často svědčí, my dámy jsme přece jen z jiného těsta a máme taky trochu jiné pole působnosti, jaksi hmotnější a obyčejnější, a krásný úkol propojovat různé světy právě v těch nejbanálnějších činnostech :)

Regina napsal(a):

třeba teď se to kolem hemží energiemi, co  nedokážu pojmenovat a zpracovat a nevím, jestli mi chtějí ublížit nebo  mě chtějí pomoci. Jako když stojíte u vody, láká vás ale zároveň víte, že neumíte plavat, a nikde okolo nějaký záchranný kruh.

Omlouvám se, už jsem to někde musela vyklopit, bo netuším, která bije.

Regino,
to, co popisuješ, je to běžná praxe lidí, kterým se otevřou světy nehmotné, že jsou z toho zmateni a vyvedeni z míry.
Toto je regulerní předstupeň k dalšímu sebe-objevování, které přichází, pokud nedojde k zablokování růstu zevními vlivy nebo zájmem dotyčného.

Orientovat se v těchto věcech chce dobrou esoterní průpravu, které se ve dnešní době moc nedostává, přičemž se ale dostává lidem spousta balastu, který spíše působí matouce.

Udělat si v tom jasno znamená systematickou práci na sobě ve smyslu realizace cyklu: inspirace - realizace.
Pokud kterákoliv z těchto dvou stran váhy chybí, nebo není v rovnováze s druhou, bývá problém.

Víc snad někdy osobně...

S těmi energiemi, které možná chtějí ublížit, mě napadá, že mám pocit, že už nějakou dobu žiju v takové zvláštní intimní bublině, která ke mně propouští vše dobré a to zlé, co chce ublížit, nepropouští. Nebo to kolem mě už není, tím, že se dívám jiným úhlem pohledu, že se dovedu na spoustu věcí a událostí podívat pozitivním úhlem pohledu.

u me kazdyxdalši krok začal tím, že mi bylo předvedeno, co všechno je možné a pak zavřeli kohoutek,což bylo dobře, začátek byl vždy ..řekněme...dost se museli snažit a "pořádně mě nakopnout", což není nic přijemného

Regina napsal(a):

Kdy jste objevili něco, co vás nasměrovalo  , inspirovalo nebo nakoplo k poznání, žesvět není jenom o 5 smyslech, o odpovědnosti k rodině a společnosti,o jídle, penězích a sexu?

Před 6-ti lety, v nové práci jsem jela na 3-měsíční školení v jiném městě... řekla jsem si, že mám 3 měsíce na to se dát dokupy... cítila jsem se tenkrát hodně špatně.
No a NÁHODOU (náhody neexistují) jsem tam potkala muže - něco jako GURUA - který mě nakopnul tím správným směrem.
Dál jsem šla sama, hledala jsem kde se dalo, a před 3 lety jsem potkala svého dalšího učitele... a k němu chodím na kurzy pořád.
Mezitím mě oslovily karty...
... a budu hledat dál :-)

A když o tom tak přemýšlím, i můj přítel, se kterým jsem necelé 3 roky, mi pomáhá hodně se posouvat i v "duchovní" sféře :hjarta:

Co se děje, když se odvážíme nahlédnout po povrch

A co se děje? Změny... hlavně v myšlení, v pohledu na některé věci, v chápání, ale i ve "fyzickém" životě... změna práce, změna bydlení, vztah s přítelem atd.

Regino, já jsem to měl taky, více méně podobné prožitky a pohledy. Hemi sync jsem také nějakou dobu praktikoval, ale posléze odložil. Pokud si jej někdy pustím, už se na to nedívám tak dogmaticky, beru to jen jako příjemné rozptýlení. Na vlákno o snech jsem dal "živé" sny z poslední doby, ale to hlavně z toho důvodu, že jsem se chtěl podělit o zajímavé příběhy. Na to vlákno dávám jen sny, které jsou jakoby "druhá realita".
Salvator má pravdu v tom, že se jedná o systematickou práci na sobě, a tím pádem, pomocná ruka je vždy na konci tvého ramene, protože jen "ty jsi nejlepší kamarádka sebe samé". Okolí může dodat jen zajímavý postřeh, nebo názor, ale zpracovat to musíš vždy si sama. To píši za sebe, jak to cítím.
Četbu esoterní literatury i tarot jsem odložil, vracím se k badatelským a historickým knížkám.  Po jisté době to zase vidím jinak, z jiného úhlu.
A tak je to pořád dokola, se to tak nějak promíchává, prolíná, navazuje na sebe...
Ač je pravda, že spousta z mé bývalé povahy se změnilo. ..a já to beru jako cestu, svou cestu a ztezku. Vím, že nic není status quo a řadím se mezi převlékače kabátů a měniče názorů, zrovna tak, jak se to v momentální čas hodí mému nitru. Když jsem dříve šel cestou zásad, kterým jsem snad ani sám nevěřil, byla to moc těžká cesta a takové neustálé "provizorium", prostě potom přišel den, kdy jsem zarebeloval sám proti sobě, taková "osobní anarchie" :D (mimo osobních věcí, vždy si budu stát za tím, že jaderný a následně nukleární program lidstva za posledních 65 let nepřinesl, nepřináší a nepřinese nic dobrého, jen degeneraci, nemoce, úpadek a snad i nedobrý konec všeho )
Ale jsem rád, že tady na Babi je vždy místo, kde se dá přijít, něco do sebe načerpat, nebo zase něco hodit do placu a tak to ze sebe vyventilovat.
A dobré duchny :) jak říkal ten sob od Lupíny

To o osobní anarchii mě uhodilo do očí, taky jsem cosi takového podnikla, po tom, co mě vrátili zpět od řeky mrtvých. Zásady jsou zlatá klec, ze které nebývá úniku a která nás může pohřbít. Jsem ráda, že jsem se vzbouřila. :)
Děkuju za to i babinetu, že mi došlo, co musím udělat, abych přežila a dál nejenom přežívala, ale žila.

Regi, mně třeba to strašně baví - veškeré "nahlížení pod povrch". :) Miluju to, je to to nejúžasnější dobrodružství. Neznám nic zajímavějšího, než to, co se děje lidem (a začasté i zvířatům) v hlavách - miluju ty příběhy a miluju sny :)
Nemám tyhle pocitové hranice - když jsem začínala, nebylo nic a nikde, nebylo kde a koho se zeptat, takže jsem začínala způsobem, nad kterým se mi dnes ježí vlasy :lol: - můj anděl strážný patrně málem zešedivěl :lol: Ale přežila jsem to ve zdraví a dneska mě brzdí a zastaví vždycky něco samo. Prostě se přestanou "dít věci". Už jsem se nad tím přestala vztekat, ale stejně vždycky chodím, jako lev v kleci (totiž vlk :gloria: ) Chápu sice, že se něco musí rozpustit a vyřešit, ale stejně....vždycky jsem ráda, když se "dějou věci" :)
Naposledy jsem se třeba snadno a hladce napojovala na živly - mooc se mi to líbilo! Například jsem seděla na břehu Labe a přemítala, proč propána ausgerechnet tahle řeka dostala jmého Bílá - a najednou jsme viděla docela jasně rozmarné bytůstky, jakési rusalky a byly bílé, no :) A taky mi sdělily, že Labe umí transmutovat - že je to alchymistická řeka, to je celkem jasno při letmém pohledu na chemický průmysl :vissla: ale ony mi tehdy řekly, že umí transmutovat něco, co vím, že bylo důležité, ale já to zapomněla! :grater: Tak doufám, že až se začnou zase dít věci, že si třeba vzpomenu....

Regino, to bude dobré, jsou to jen vjemy, pro něž ještě nemáš zařazení, a jelikož přicházejí intensivní a nečekané, dokážou poněkud vyděsit nepřipravenou mysl. Ale jsou ve skutečnosti požehnáním. Vážně. Teďko je třeba ještě tak nevnímáš, protože zraňují, zařezávají se do citlivých oblastí vědomí jako ostrý nůž, ale jednou se hluboce skloníš a poděkuješ za ně, žes byla navštívena.

Nemusíš se přitom obávat ničeho! Smrti, ani žádné jiné újmy totiž ve skutečnosti není, je jenom Láska a Tvůj dar.
Nabídnutý z čistého srdce Nejvyššímu.

Regi, Regi, asi to chápu, co se ti děje, mě to začalo když jsem byla dítě, nepamatuju si ani kdy a jak, ale sny a i vize v bdělém stavu,návštěvy astrálních světů, kdy jsem nevěděla, jestli tam nemám zůstat, nebo se vrátit, útočící energie a moje vlastní nezvládnutá energie, která mi sama otvírala dveře a pohybovala předměty a ten strach z toho všeho a nemožnost se komukoliv svěřit, abych nevypadala jako blázen to jsem zažívala od nepaměti. A magie, takříkajíc samovolná, fungující jako neřízená střela..... Časem jsem se přestala bát, nakonec i divit, nepřátelské energie si držím od "těla", svoji vlastní zase v "těle", magii používím s rozvahou a řídím se návody a morálním kodexem. A tady na "duchovní" se můžu i svěřit a nemám pocit, že si ostatní myslí, že jsem blázen. Drž se a až překonáš ten strach, tak si to všechno užiješ. Když budeš mít pocit, že jsou kolem tebe nepřátelské energie, udělej si kolem sebe ochrannou bublinu a do té ti nic nevleze.

Tetamáma napsal(a):

Regi, Regi, asi to chápu, co se ti děje, mě to začalo když jsem byla dítě, nepamatuju si ani kdy a jak, ale sny a i vize v bdělém stavu,návštěvy astrálních světů, kdy jsem nevěděla, jestli tam nemám zůstat, nebo se vrátit, útočící energie a moje vlastní nezvládnutá energie, která mi sama otvírala dveře a pohybovala předměty a ten strach z toho všeho a nemožnost se komukoliv svěřit, abych nevypadala jako blázen to jsem zažívala od nepaměti. A magie, takříkajíc samovolná, fungující jako neřízená střela..... Časem jsem se přestala bát, nakonec i divit, nepřátelské energie si držím od "těla", svoji vlastní zase v "těle", magii používím s rozvahou a řídím se návody a morálním kodexem. A tady na "duchovní" se můžu i svěřit a nemám pocit, že si ostatní myslí, že jsem blázen. Drž se a až překonáš ten strach, tak si to všechno užiješ. Když budeš mít pocit, že jsou kolem tebe nepřátelské energie, udělej si kolem sebe ochrannou bublinu a do té ti nic nevleze.

naprosto tomu rozumím, když už mám pocit, že jsem nějaká trochu moc momi, jedu za kamarádkou, co je na tom podobně, abych se ujistila, že mé vjemy, pocity a situace zas nejsou až tak zvláštní a má je i někdo jiny, je důležití , tedy pro mne, se někomu občas svěřit, aby človek dostal zpětnou reakci. bohužel není moc lidí, kterým mohu.

Co je Hemi sync?

něco jako muzikoterapie
http://www.hemi-sync.cz/index.php?co=ct … e&id=9

Ahoj Regi, u mě koukání pod povrch chodí taky ve vlnách. V určitém okamžiku ponořování mi přijde prostředí tak nabité informacemi a vjemi, že musím z důvodu přílišného napětí zase ven. Pokaždé trochu níž, krůček po krůčku, no, u mě to jde pomalu, pomalu... :D

Regi, kterým titulem jsi začala?

Tuším Inner Journey...

poletucha napsal(a):

Ahoj Regi, u mě koukání pod povrch chodí taky ve vlnách. V určitém okamžiku ponořování mi přijde prostředí tak nabité informacemi a vjemi, že musím z důvodu přílišného napětí zase ven. Pokaždé trochu níž, krůček po krůčku, no, u mě to jde pomalu, pomalu... :D

U mě taky, Pol a mně se vám zdá, že je to tak dobře....lidi, kterým se nějaký kus osvícení přichomejtl rychle, mi připadají, jako někdo, kdo v počítači náhodně přišel na nějakou úžasnou věc, ale protože to bylo náhodou, cíleně se k tomu v případě nutnosti nedostanou a taky nevědí, kam z toho dál. Dávám osobně přednost tomu vědět, co dělám ;) alespoň přibližně :lol:

Lupi..."alespoň přibližně" je to správný slovo. :supr: :lol:

:rodna::gloria::lol::par:

lupina montana napsal(a):

...Dávám osobně přednost tomu vědět, co dělám ;) alespoň přibližně :lol:

Tak to se mi často ani "alespoň přibližně" nedaří v těžkém racionálnu, natož pak v jemných niancích duchovna :co::vissla:

Ty nemusíš, Miš, ty jsi Rybička :lol: Jaká je ta rybka chytrá....vpravo ploutví kormidluje, vlevo ploutví kormidluje - ale přitom rovně pluje....:gloria::pussa:

Kazalin napsal(a):

A dobré duchny :) jak říkal ten sob od Lupíny

Koukám, že ti utkvěl :lol::pussa:
jj, každá duchna dobrá! :supr:

lupina montana napsal(a):

... ale přitom rovně pluje....:gloria::pussa:

... přímo hlavou do zdi ... :co::vissla::lol:

Ale Ku-lííííš! Kde máš v moři zdě?!? :co::dumbom::pussa:

v přístavu ? :co:

Míša Kulička napsal(a):

v přístavu ? :co:

To bys mohla říci že "zdi" je i pobřeží. Moře je tak nějak omezeně neomezené, i když je "absolutně" omezené prostorem planety.

Ale v prostoru planety je zase do kolečka dokola. :D

Taky se mi často "alespoň přibližně" nedaří ani v těžkém racionálnu, (to jsou tak krásná spojení) a je to čím dál horší, jak víc kamarádím ze SkleRózou. :dumbom: Neboť v dané vteřině mám pocit, že vím, co dělám, dokonce někdy i přesně, ne jenom přibližně, ale s odstupem času se nestačím divit. :dumbom::D

Míša Kulička napsal(a):

v přístavu ? :co:

A doprdele.........:o
A nechceš ještě otočit?? :co:

majkafa napsal(a):

Neboť v dané vteřině mám pocit, že vím, co dělám, dokonce někdy i přesně, ne jenom přibližně, ale s odstupem času se nestačím divit. :dumbom::D

Háá....ale to já taky, Majkís! Nicméně si říkám, že "ostup času" je milosrdný k horším, než jsem já - co by nebyl ke mně? :vissla: Ale já mám k času jako takovému hodně.......řekněme neuctivý přístup.....

Zvláštně markantně viditelné to bývá u nás v účtárně. Jedeme v tom všichni. Někdy účtujeme opravy dokladů, pak opravy oprav, pak opravy oprav oprav atd. :dumbom::D
Ale taky je to k něčemu dobré. Říkám si - když se v tom nevyznáme my, jak by se v tom mohl vyznat FÚ? :lol:

majkafa napsal(a):

Zvláštně markantně viditelné to bývá u nás v účtárně. Jedeme v tom všichni. Někdy účtujeme opravy dokladů, pak opravy oprav, pak opravy oprav oprav atd. :dumbom::D
Ale taky je to k něčemu dobré. Říkám si - když se v tom nevyznáme my, jak by se v tom mohl vyznat FÚ? :lol:

:hjarta:

Ahoj Regi,
Víš, že tvůj předchozí život je tak trochu podobný tomu mýmu, ale já tomu říkám, že jsem žila v bublině. Pak jsem udělala krok do strany a bublina praskla. Tím krokem bylo, že jsem si našla přítele, samozřejně tajně. A najednou jsem začla objevovat sama sebe.....on je tam uvnitř človíček, který si zaslouží být šťasný, mít se rád a taky tak trochu být sobecký (rozmazlovat se). Neměla jsem stavy jako ty, že jsem se bála těch "jiných" věcí, já jsem je naopak vítala a nebála se jích, utvrzovaly mě v tom co jsem již dávno cítila hluboko uvnitř....že "něco" je a existuje. Přispely k tomu hodně i knížky (náhoda co neexistuje ;) mi přivedla do cesty člověka, který mi je půjčil), které jsem začla číst a které mě pomalu směrovaly a odhalovaly postupně to naše "tajenmo", které není ničím jiným, než naší součástí. Regi proto buď v klidu tvoje duše tě ochrání a nedovolí aby ti bylo ublíženo, jen jí musíš důvěřovat...důvěřuj jí, důvěřuj sama sobě :pussa: jsi nádherný človíček, měj se ráda, tak jako tě mají rádi druzí, včetně mně :hjarta:

lupina montana napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

v přístavu ? :co:

A doprdele.........:o
A nechceš ještě otočit?? :co:

Jako třeba vrátit ten prstýnek? To by bylo ode mne hodně drsný :gloria:

Lepší, než prchnout od oltáře, no ni? :gloria:

No uvidíme, nechám to plynout a vono to ňák dopadne :jojo:

To je dobrá rada, tímhle se taky budu řídit :tesi:.

No já ti nevim, lvice...míša je přece jen Rybiška......jestli ty by ses neměla řídit spíš něčím jako "lev, který řve, nekouše" nebo tak něco? :co::lol::pussa: Nebo naopak "když je v savaně příliš ticho mírně znervózněte a bedlivě pozorujte, jestli se někde nepohnula tráva" :vissla::lol:

:lol:. Lupi, já ten tvůj humor miluju :pussa:. Aneb jak pravil Pampalini: Ó dono Kláro, kde se tu vzal ten lev :lol:? Člověče, ale já už jsem ti tak divný lev, který chce stále komunikovat a něco řešit, páč ví, že řevem se nic nezmůže :vissla:. Tak nevím, jestli převládl ten ascendentní Kozoroh :co:? A jsem ráda, že se na mě nezlobíš :rodna:.

Ten nadpis mě oslovil. Pod svůj povrch nahlížím poslední měsíc. A je to občas k zblití sama nad sebou....

Klubí, že ty sis sundala růžový brejle a nasadila nějaký učouzený? :pussa: Všichni máme temné i světlé stránky. Bude zase dobře. :jojo:

lvice napsal(a):

:lol:. Lupi, já ten tvůj humor miluju :pussa:. Aneb jak pravil Pampalini: Ó dono Kláro, kde se tu vzal ten lev :lol:? Člověče, ale já už jsem ti tak divný lev, který chce stále komunikovat a něco řešit, páč ví, že řevem se nic nezmůže :vissla:. Tak nevím, jestli převládl ten ascendentní Kozoroh :co:? A jsem ráda, že se na mě nezlobíš :rodna:.

No to je možný, člověk se někdy musí tvářit, jako svůj vlastní Asc, ale dlouho to stejně nevydrží....ty jsi teď Lvice s rozkousaným bříškem a nemožnost loviti asi lvicím nedělá dobře,co? :rolleyes::)
Ale panenkomariastaroboleslavská......proč bych se na tě měla zlobit? :co: Připomeň stařičké nepamětnici.... :|
Ó dono Kláro....je skvělý motto.... :vissla::lol:

Klu-bíč- ko!!! :pussa:
Jasně, že sr*aček plná žumpa....ale co bys asi tak chtěla od žumpy??? :co: A poslouchej: jasně, že jsou k zblití alespoň na první pohled. Až si zvykneš zjistíš, že bažina jest lůnem života :pussa:
A zvyneš(!) si - nehádej se.
Jen prosímtě nedávej rovnítko mezi sebe a s*račky, ano? Není to jedno a totéž! :dumbom: Jestli jsi v jasnějších okamžicích schopna se na to podívat s odstupem, představ si, že jsi sama sobě v lazaretu - v nemocnici - a že je zapotřebí uzdravit něco, co hnisalo. Je to fuj??

Bažina jest lůnem života!?!? Lupi, z tebe se stává klasik. Myslím, že další generace už tě bude mít v učebnici. :jojo: Mmch - vzhledem k tomu, kde dělám - vždyť já jsem vlastně u pramene! :lol: Ještě, že tě mám! :)

Regino, díky za tento příspěvek. Rozumím mu v tomto odbobí opravdu hodně. Taky se to na mě nějak valí... a já, která nemám zase takové zkušenosti, to valím pryč ve finále dost sebedestruktivním způsobem. Trošku se mi to teď srovnalo přes sny... Ale nejhorší je, že tomu prostě nerozumím, nevím, co to znamená natož, co s tím.

Hani napsal(a):

Bažina jest lůnem života!?!? Lupi, z tebe se stává klasik. Myslím, že další generace už tě bude mít v učebnici. :jojo: Mmch - vzhledem k tomu, kde dělám - vždyť já jsem vlastně u pramene! :lol: Ještě, že tě mám! :)

Jasně, že jsi! :rock: Ale Hani, ty bys tak nějak byla u pramene kdekoli :pussa:
Ale to ne já, s tou bažinou...to biologie :lol: Respektive - fakta=biologie, formulation=Lupi :gloria::lol:

Hani napsal(a):

Bažina jest lůnem života!?!? Lupi, z tebe se stává klasik. Myslím, že další generace už tě bude mít v učebnici. :jojo: Mmch - vzhledem k tomu, kde dělám - vždyť já jsem vlastně u pramene! :lol: Ještě, že tě mám! :)

:lol::lol::gloria:

jó naše Lupinka, ta udělá i z h.vna kaviár :godlike:

Klubko napsal(a):

Ten nadpis mě oslovil. Pod svůj povrch nahlížím poslední měsíc. A je to občas k zblití sama nad sebou....

Klubí , buď ráda, někdo klouže jen po povrchu celý život.
Jak říká Lupinka, pod hladinou najdeš poklady a mořské zahrady.
Vydrž, bude vše dobré. :pussa:

poletucha napsal(a):

Klubko napsal(a):

Ten nadpis mě oslovil. Pod svůj povrch nahlížím poslední měsíc. A je to občas k zblití sama nad sebou....

Klubí , buď ráda, někdo klouže jen po povrchu celý život.
Jak říká Lupinka, pod hladinou najdeš poklady a mořské zahrady.
Vydrž, bude vše dobré. :pussa:

A pak se dostaneš tak hluboko, že je tam už jen tma jak v p....
Jenže! ;)
Ještě hloub je úúúplnmě jiná dimenze :jojo:
Tak se už neboj :par:

Videli ste film Abyss? Ten som najprv videla zostrihaný, bez toho nádherného konca... a potom s ním. Bol to rozdiel "Nebe a dudy"! Treba si počkať na ten happy-end. A ísť až úplne dolu, do večnej temnoty, ktorá vyzerá ako prázdno, ale nie je. ;)

Pandorraa napsal(a):

A pak se dostaneš tak hluboko, že je tam už jen tma jak v p....

Baba....:|
A je zapotřebí vypnout voči a zapnout hmat a čumák.
To je na tom to nejtěžší....:styrka:
Ale zase je to úžasná zábava ;)

lupina montana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A pak se dostaneš tak hluboko, že je tam už jen tma jak v p....

Baba....:|
A je zapotřebí vypnout voči a zapnout hmat a čumák.
To je na tom to nejtěžší....:styrka:
Ale zase je to úžasná zábava ;)

Baba :jojo:
A taky jedna z posledních možností, jak se konečně naučit CÍTÍT ;)

Přestože už se vlákno nese v humorném stylu (zaplať pánbu :) ), tak když jsem četla první Regi příspěvky, mrazilo mě v zádech, tak mám potřebu taky něco napsat. Řekla bych, žetaky tyto pocity znám, teda něco jo něco ne, ale tvoje slova regi "nebo mě to sežere..." jako by byly moje a vyjadřují pro mě  něco opravdu děsivého... Někdy si říkám, že se pohybuju téměř na pomezí šílenství, někdy i možná za :P vzhledem k dnešním psychologickým měřítkům. Ale to mě až tak netrápí, spíš ten pocit, který je ve mně... někdy absolutního zmatku... NĚCO tam je, ale nevím za žádnou cenu co to je a co s tím. Vybavuje se mi v té souvislosti kousek z filmu Co my víme, volně převyprávěný spočívá v tom, že když přijížděl Kolumbus do Ameriky, indiáni neviděli lodě, ptž jejich mozek neznal obraz lodě a viděli jen vlny... To mě uklidňuje. Nevím, jestli je to dobré řešení, ale způsob co s tím je pro mě nechat to proběhnout, i když ta vědomá mysl si s tím neví rady. A taky najít pokoru nepouštět se na moc tenký led. Někdy to jde, někdy hůř. Děkuju všem vám za kousky do mozaiky, tohle téma se mě uvnitř dotklo...

Margarito - mně by zajímalo, čemu říkáš "na pomezí šílenství, někdy možná i za..."
Jestli ti to nevadí. Možná se ukáže totiž, že jsi úúplně normální! :)
A nesežere holky hergot.....dá se to zastavit :pussa: Musíte se prostě stát režisérkama a kameramankama v jedný osobě, no.... :)

Děkuju moc za povzbuzení, Lupi. To "sežrání" si vysvětluju nějakou hlubokou minulostí, sama tomu úplně nerozumím, ale asi se stalo něco, čeho se teď bojím, trochu mi to připomíná jak o tomhle píše Keito.
Jinak "na pomezí šílenství" - je podle mě vnímání energií, rozmlouvání s lidmi v duchu (nebo snad sama se sebou či s něčím jiným?), obrazy, které se mi občas míhají před očima a já je neumím pojmout ani zařadit... je toho víc.
Horší je to "za" - to u mně bývají stavy šíleného zmatku, napětí, neklidu, nervozity, kdy se mi všecko mele v hlavě, realita, myšlenky, energie, pocity a cojávím co ještě. Taky naprosté nepochopení toho světa tady, proč je, proč tu jsem, co to probůh všecko je...
Děsí mě, že vím, že takové projevy má schizofrenie... a "duchovní lidi", co znám, by klidně mohli být takto odiagnostikovaní. Asi je super ta zmiňovaná kniha od Grofových, nečetla jsem ji, jen vím hlavní myšlenky. No, shrnula bych to, že podle mě je kritériem dobré duchovní zkušenosti (aneb zblbnutí nebo nezblbnutí) dobré fungování v praktickém životě, v rodině, v práci. Uzemnění. S čímž mám jisté problémy... :/

Já jsem si to myslela, že jsi úplně numální, Úďo :lol: Když se zeptáš dost opatrně a semtam přečteš nějakej román v ich formě, zjistíš, že lidi sami se sebou v různých podobách a formmách mluví nepřetržitě; Naprosté Nepochopení gradovalo ve 20 letech a dalo vznik existencialismu - a napětí, zmatek....propána, co jiného chceš cítít v době, napjaté jako struna? :)
Co se týče schizofrenie, patrně je to vpodstatě takové urychlení procesů v mozku, že mysl takříkajíc nestíhá sama sebe ( to mám od bráchy, který s nima pracuje a od jednoho schizofrenika osobně)  Neudivuje proto, že se dneska objevuje tak často - ustát to, co se nám v těch palicích děje je asi hodně náročný i pro náš báječný mozek :)
Ale pokud si dokážeš pořád uvědomit, že barák má sedm pater a že sletět z nich je o hubu, tak je to snad OK :lol:

dík, Lupi :lol: :pussa: