Ahoj všem. Tohle téma mne velmi zajímá, protože máme doma 2 psy, které jsme si vzali z útulku. Já jsem od svých 9 let vyrůstala vždy s nějakým psem (nebo psy). Měli jsme ovčáky, velké knírače a fantastického velkého vlčího špice. Všichni byli čistokrevní. Potom jsme se jednou vydali pro psa do útulku a přivezli jsme Bertíka. Malého křížence teriéra. Tehdy mu byl rok. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych měla psa v bytě (domek a zahradu). Když jsme chtěli nechat Bertíka venku, přelezl plot a u dveří domu byl dříve než my. Vzali jsme ho domů a už tam zůstal. Máme ho již 7,5 roku. Koncem loňského roku jsme si řekli, že by mu třeba bylo veseleji, když jsme teď již všichni v práci, kdyby měl kamarádku (Bertík je vykastrovaný, takže nehrozí, že by nám začalo pejsanů přibývat). Zajeli jsme do útulku a přivezli jsme Terezku. Je jí 6 let a je to malý (jen trošku větší než Bertík) kříženec teriéra. Už měsíc  Bertík zjišťuje, že není celý byt jen jeho bouda, ale celkem to jde. Těším se, až bude teplo a budou se moci vyřádit venku. Teď tam chodí jen na chvíli.
Zajímalo by mne, jestli máte také  zkušenosti s pejsanama z útulků.

Ja ano. Kdysi jsem si vzala z utulku nemeckeho ovcaka. Byli mu tenkret asi tri roky. Velmi se na me upnul, a perfektne hlidal. Kdyz prisla navsteva, sedel vzdy mezi dvermi a cekal az ja rozhodnu, jestli je pustim dal nebo ne. Teprv kdyz jsem se rozhodla ze ano, sel si lehnout, ale nezamhouril oko. Neustale z mista sledoval, jestli jsem v pohode a neublizuji mi. Neexistovalo,, aby na me navsteva sahla (poplacani po rameni atp.) Mel ze zacatku jednu obrovskou nevyhodu - byl alergicky na lidi s destnikem, holi, placackou na koberce....okamzite utocil. Z utulku jsem vedela, ze ho nasli privazaneho v lese na ostnatem dratu kolem krku. Zapsali jsme se na cvicak a cilenou vychovou jsme ho preucili na rukav, sel totiz okamzite po krku. Kdyz mu bylo sest let, zacala jsem s nim hlidat v jedne agenture. Mohla jsem v pohode celou noc beze strachu pred kymkoliv prospat, dokonce i kdyz prijel sef na kontrolu o pul jedne v noci, obdivoval me, jak perfektne pracuji zatimco ja se sotva vyhrabala z pod deky. Chrnela jsem v maringotce, kdyz muj Sorbon pribehl a zacal do me zduchat cumakem. Pak me olizl a cekal az ho vypustim ven. Otevrela jsem dvere a bezela za nim. Na druhe strane stavby jsem nasla jeciciho sefa vysiciho na plote s ovcakem zakouslym do jeho nohavice a vycenenimi zuby.  :lol: Kdyz me na te same stavbe chytil cikan pod krkem, nemusim ani zduraznovat, co se stalo.... Pak jsem se stehovala do Francie, a tak jsem ho prodala sefovi. Nikdy ho nebranil tak jako me, ale hlidal velmi dobre i dal. Poslouchal na slovo, ale presto, kdyz jsem je spolecne potkala na prochazce, vrhl se na me, vyskocil mi na ramena a olizal me stejne jako vzdycky predtim. Dnes by mu bylo asi tak 15 let, takze uz asi neni mezi nami, ale byl moje nejvetsi laska.

My jsme si před lety taky brali pejska z útulku. Byl menší, plemeno neurčité, měl veselé oči a byl moc milý ale měl taky vadu, jak nikoho neviděl, stále štěkal. A tak štěkal  v noci, štěkal ve dne,  prostě pokaždé, kdy měl pocit, že je sám a stačilo jen to, že neviděl nikoho z nás. Tedy i když jsem zašla za roh, začal štěkat.  Zkoušeli jsme ho to odnaučit ale nezdařilo se. Kvůli neustálým stížnostem sousedů jsme ho museli vrátit zpět. Ale vydrželi (sousedé) skoro půl roku.Teď máme jiného pejska, ale od štěněte a z téhož místa. Myslím, že je moc dobře, že každý útulek má tu "ochrannou dobu", po kterou je možno pejska vrátit (nebo vzít vám), protože se může stát, že vám to klapat nebude. Přeci jen na pejska někdo nějak působil a ne každý je odborník na převýchovu. Je smutné, když se musí vrátit ale aspoň jde tam kde to už zná a dostane najíst a má pelíšek.

Fenku Džesinu  mám taky z útulku již třetím rokem ( nejvíce se podobá kokrovi). Bylo to v únoru a 14 dnů prý běhala v -20 °C mrazech a živila se odpadky, až jí policajti přivezli do útulku. Říkám jí  holka z polepšovny. Má u mně dobré žrádlo, ale jak jí pustím z vodítka řítí se neomylně k popelnicícm, i kdyby byly za rohem 2 km daleko a žere ty největší fujtajbly, co najde. Každý pejsek z útulku má své špatné skušenosti. Ta moje má "infarkt" když vidí tak 15letého výrostka. Strašně se bojí bouchacích kuliček, a tak je to v době Silvestra utrpení. Bojí se mnohem víc, než jiní psi. Chodím každý rok na veterinu  pro prášky na uklidnění. Přesto se klepe a plazí se po zemi a oči má navrch hlavy. S posloucháním to s ní taky není lehké. Ze začátku jsem jí litovala a rozmazlila a teď těžko doháním nedostatky v převýchově. Jinak je čistotná, nikdy mi nic nezničila a nikdy neudělala v bytě loužičku. Můj pes NEPOSLECHNE NA SLOVO.
Každý příkaz jí musím dát 10x a pokaždé se podívá svým smlouvavým pohledem, zda  to myslím vážně a musí to být a pak očividně nerada poslechne, ale jen na 5 vteřin. Přede mnou si nedovolí skočit na gauč, ale jakmile si myslí, že jí nevidím, HUP a už je na gauči. Jakmile jí vykoupu, nemůže se dočkat, až se vyválí venku v nějaké špíně. Zkrátka holka z polepšovny.

Náš Bertík se hrozně všeho bál, když jsme ho kdysi z útulku přivezli. Postupně se to lepšilo, teď už není ani tak ustrašený, jako rozmazlený. Terezka zase měla problémy s čistotností-než pochopila, že na záchod chodíme ven. To trvalo naštěstí jen krátce. Teď se ještě trochu bojí, ale to asi většina psů z útulku. Ale už chápe, že se nemusí krčit a lehat na zem při každém slově.
Tak doufám, že to s ní bude už jen lepší, jako s Bertíkem.

Jo holky z polepšovny.... Je fajn, že tě má...

Ahoj.
Zasmála jsem se při čtení věrčina příspěvku. Mám z útulku dalmatina a taky jsem ho "nevychovala", ale rozmazlila. Byl v útulku 11 měsíců, nikdo si ho nechtěl vzít, protože prý nemá psí pohled - asi tomu nerozumím... Když jsem ho poprvé přivedla domů, ukázala v chodbě na jeho nový pelíšek a řekla:"Místo", okamžitě se k němu vrhnul a dokud jsem ho neodvolala, tak se z něho nehnul... To je ovšem taky to jediné co mu z poslouchání zůstalo dodneška :)
S gaučem mám zkušenosti taky. "Chudáček z útulku" může všude, ale když jsme si koupili novou sedačku do obýváku, zařekli jsme se, že tam nesmí! Nějakou dobu jsme byli spokojení s naší schopností vycvičit dalmatina jako vlčáka...než nám docvaklo jako to doopravdy je. Pes se vždycky v noci přišel podíval do ložnice a když usoudil, že už nebudeme chodit po bytě, tak se šel uvelebit na novou sedačku a když jsme ráno začali vstávat tak rychle přeběhl do svého pelechu. Stačilo jednou potichu vejít do obýváku a plácnout ho novinama, od té doby tam už nevlezl(to si aspoň myslíme  ;) ). Jinak je to neuvěřitelně hodný a klidný pes. Jenom dodneška tápu v tom, jaký je vlastně správný psí pohled? ;)
Mějte se fajn, D.

Je to se pejskama z útulku někdy fakt sranda. Džesina má pohled absolutního vyčůránka. Když jí dám příkaz, kroutí očima jako Olda Kaiser když hraje dívku . Je to výraz : " No, jó, když teda myslíš.....bóže ty se navotravuješ...."

Kdyz se moje maminka rozvedla a pocala mit podivne myslenky o tom, jak chutna rohypnol s vodkou, ze vseho ji dostal maly cerny orech (asi terier X jezevcik), se kterym jsme ji prisli navstivit.
Mam v utulku dobreho kamarada, ktery tam pracuje a tak jsem za nim zasla, ze hledam neco maleho, klidneho a hodneho, nejlepe stene. Na vyber bylo, ale ja si pak vsimla uplne vzadu v kotci toho cerneho klubicka se spravnym psim pohledem :)
Kamarad mi rekl, ze by byl moc rad, kdyby si ho nekdo vzal - je mu uz 6 let, v utulku je 4,5 roku a on ho bude muset za pul roku dat utratit (vyhlaska mesta). Pry ho nasli na ulici se zlomenou nozickou a promacklym hrtanem, pravdepodobne ho nekdo zkousel skrtit.
Dival se na me s takovou prosbou, ze jsem neodolala, bylo mi ho tak silene lito, ze s nama odesel.
Pro maminku to bylo prekvapeni. Nechtela jsem se ptat, jestli chce nebo nechce, proste to melo byt tak....tady mas lek na deprese a na nic se neptej. Kdyz nam otevrela, Zulda (Hulik dle vyslovnosti meho syna, ktery v te dobe jeste neumel Z a H uz mu tam zustalo) vkracel do kuchyne, zvedl nohu, pocural dvere a uvelebil se v kresle. Matka ho chytla a vyhodila na chodbu.
Asi po pul hodine ostre hadky usoudila, ze se na nej teda aspon podiva (ale hned zitra ho vratime!!! ) Z(H)ulik sedel porat na rohozce a nechapave se dival na dvere. Kdyz mati otevrela, ocuchal ji pantofle, hodil psi zada a zacal ji olizovat nohu. Mama rekla jen "tak pojd" a od te doby jsou porat spolu. Spi spolu v posteli pod jednou dekou, Zulda ji hlida, na znameni velke lasky ji neustale su***a nohu(staci sice jen vystrazny pohled jeho panicky a da pokoj, ale tvari se u toho jako zhrzeny manzel :lol: a kdyz venku prsi, nosi mati dva destniky - jeden pro sebe a jeden pro nej. Jinak Zulda nevystrci nos ze dveri.
Dneska je mu 14, z uboheho chlupateho vychrtlinka je z nej pekny tlustoucky a peclive holeny a udrzovany pan pejsek.
Kdyz jsme prijeli poprve na navstevu s nasim westikem jako stenetem, meli jsme vsichni strach jak to dopadne, ale Z(H)ulik se o nej od prvni chvile staral jako o vlastnoho. Jenom mu dal obcas najevo, ze on uz je starsi pan a od takoveho usmrkaneho ulicnika si neda diktovat, ale jinak to perfektne klapalo. Jenom si Z(H)ulicek posbiral vsechny hracky (dokonce i ty, ktere nebylo mozne jiz delsi dobu najit), nanosil je pod topeni a hlidal si je. Nasemu steneti nepujcil ani jednu !!!

Moje matka má dva psíky, nejsou sice přímo z útulku, ale dostala je od kamarády mé sestry, která občas nějakého takového psího zoufalce buď vysvobodí od "majitele" nebo najde a pak většinou skončí u nás :-)). První pes, ehm Fenka, je malá hnědá kříženka bůhvíčeho, ani veterinář si nebyl jistý, je úplně zlatá, poslušná pejska, ale v lese nebo v přírodě musí chodit na vodítku, protože jak se kolem mihne nějaký zvíře, už letí. Jo a taky nenávidí kočky...jak vidí kočku, jde po ní. Natvrdo, žádné předstírání, naštěstí jsme jí vždycky včas chytli. Jo a taky umí chytat myši.

Druhý pes je čistokrevný vlčák, jmenuje se Bak, docela blbé jméno, ale slyší na a něj a přejmenovávat šestiletého psa se nám nechtělo. Jeho ex majitel byl podle všeho úplný idiot, Bak podle všeho trávil všechen čas v kotci a asi jak ožužlával mříže či co, má zuby obroušené úplně doplacata. A taky dysplazii zadních noh, takže nesmí moc přibrat a nesmí chodit na dlouhé vycházky. Ale jinak je to zlatý pes, poslouchá na slovo a pořád by se mazlil, a to tak, že pořád. Asi si mazlení a drbání za život moc neužil, tak si to teď vychutnává....

No my jsem vzali z útulku pejska jako do dárek pro mamču ... Je to zlatíčko, ale nebyla tam dlouho ... u psa o kterém bych nevěděla co se mu stalo a jestli ho někdo týral, bych měla strach si ho vzít a hlavně, když by to bylo větší plemeno...Ale známá si přivedla bernardýna a také v pohodě, tedy až na to, že nesmý ženská začít křičet, to je potom schopnej ji sežrat ... ale vědí o tom tak si dávaj pozor ... Je to vždycky těžký rozhodnutí jestli psa z útulku, nebo štěně ...

Já jsem si vzala  z útulku 8 měsíční štěndo Americ.kokra a byla to moc dobrá volba.Mám jí už skoro 10 let,je chytrá,rychle se učila a dobře hlídá.Taky má bezvadnou povahu i kdybych ji vzbudila o půlnoci.,tak je dobře naložená.Před rokem jsem se rozvedla a žijeme teď jen spolu.Už spí se mnou v posteli a užívá si klidu se mnou.

Taky máme ,,jezevčíka" z útulku. Máme ho už 3roky a pořád se krčí když se na něj volá...... jinak je moc hodnej a furt se válí po postely.Taky jsme si ho rozmatlili:
v autě seděl na zemi...teď hádejte kde!
do postele se neodvážil a ni podívat....teď????:D
žral jen granule.....teď? jen masíčko
Nevím jestli to bylo před tím že ho někdo měl vychovanýho ale spíš mě přišlo že ho tak mlátili že si netroufl vůbec nic. Pořád měl svěšenou hlavu a neopovážil se na nás ani podívat.:(
Ale teď už je to lepší i když někdy se ještě bojí ale on si nás tak pěkně vycvičil :lol:

Ráda se zapojím se svými skušenostmi s pejskem z útulku .Když mi odešla moje jezevčičí holčička ve věku 10 let ,už jsem žádného pejska nechtěla.Ale mělo tomu  být jinak .Po jedné návštěvě útulku, kde jsem se byla jen tak podívat se svoji devítiletou dcerou jsme došly až do míst, kde jsou štěňátka s maminkami .V kotci bylo pět nádherných kuliček schoulených u mámi . Dcera si je chtěla pochovat a tak kotec otevřeli a to byl ten zlomový okamžik !Z kotce se na mě vyřítila plstnatá, utahaná mamča od pěti štěňátek a skočila mi do náruče . Věděla jsem hned ,že ji tam nenecháme.Čekali jsme měsíc než štěňátka odrostla a byla vydaná novým majitelům.Terynka , jak ji pojmenovali byla hodně od štěňat zdevastovaná .Ještě ji nebyl ani rok. Nevím jak žila před tím , ale byla hodně vystrašena a ještě teť, když potkáme nějakého dědu nebo babičku útočí na ně. Z prvu nás jen okukovala ,ale velice rychle přišla na to, co a jak s námi má dělat ,aby dosáhla svého .Miluje děti, dcera si s ní může dělat co chce .Terezka ,jak se naše psí slečna teť jmenuje je to nejlepší co si může člověk přát ,čistotná,když je potřeba vydrží i delší dobu sama aniž by něco poničila. Oddaná ,miluje rodinu ,hlídá si nás je to velká bojovnice přitom veliký mazlík .Má tři pelíšky ,ale jako správná dáma spí se mnou v posteli.Manžel nejdříve protestoval ,ale teť ,když je zima se o Terezku přetahujeme koho bude náš živý plyšáček hřát.Před Terezkou jsme měli tři psy všichni byly skvělý ,ale to co zažíváme s pejskem z útulku tu fakt ještě nebylo.Terezku máme rok a půl ,za tu dobu jsme prožili s naší Irskou terierkou  samé pěkné chvíle .

Taky jsme si vzali před čtyřmi lety pejska z útulku.Hned si nás vybral, opřel se o nás smutnýma mandlovýma očima prosil. A byl náš. chvilku se okoukával,ale brzy si zvykl. Měl svůk charakter a tím se řídil. Ale nerad se mazlil a koupal. Jezdili jsme s ním na výlety a dovolenou, všude nás doprovázel. Až do loňského podzimu. Začalo mu být zle, naříkal, schovával hlavičku, hledal pomoc asi od bolesti. Lékař ho vyšetřil, dal léky, ale ty nezabraly. Moc trpěl, tak jsme se rozhodli ho uspat. Bylo to velmi těžké rozhodnutí, protože byl moc hodný, skromný, a já jsem k němu přilnula. Teď je tu prázdno, všude ho vidím, moc nám chybí, naše lištička.

bolka napsal(a):

Taky jsme si vzali před čtyřmi lety pejska z útulku.Hned si nás vybral, opřel se o nás smutnýma mandlovýma očima prosil. A byl náš. chvilku se okoukával,ale brzy si zvykl. Měl svůk charakter a tím se řídil. Ale nerad se mazlil a koupal. Jezdili jsme s ním na výlety a dovolenou, všude nás doprovázel. Až do loňského podzimu. Začalo mu být zle, naříkal, schovával hlavičku, hledal pomoc asi od bolesti. Lékař ho vyšetřil, dal léky, ale ty nezabraly. Moc trpěl, tak jsme se rozhodli ho uspat. Bylo to velmi těžké rozhodnutí, protože byl moc hodný, skromný, a já jsem k němu přilnula. Teď je tu prázdno, všude ho vidím, moc nám chybí, naše lištička.

Úplně chápu, jak je ti zle. Zažila jsem to taky a vím, že nemá cenu utěšovat. Snad ti pomůže vědomí, že jste  pomohli pejskovi z útulku a jemu s vámi bylo určitě dobře.

take jsme si vzaly Pollynku z utulku..skrz mrize vyskocila a zacala mi olizovat ruku:)) no hned byla moje:) ..to je skace vecne a olizuje kazdeho jsem poznala az co jsme si ji dovedly :) ale je to moje zlaticko..jak mi chybiiiiii....uz abych byla zpet v CR:)

Pani Hano:) nejste nahodou z Olomouce z Bozky c. 1?Tady Tereza co bydlivala v 5 :))))..s Pollynkou:)

:) po mnoha letech rodičovského vysvětlování a "rozumných" důvodů, proč v malém městě v rodinném domku se zahradou "opravdu nemůžeme chovat ani malýho psíka", po letech chovu hlodavců všeho druhu, jsem se odstěhovala "do města". Noví lidé okolo, nové zkušenosti...nový byteček ve 12tým patře paneláku...a hlavně "můj dům, můj hrad". S přítelem jsme si chtěli pořídit nějakého malého pejska, nejlépe jorkšíra, ale pořád jsme si nějak nemohli vybrat. Naštěstí :) Pak, ze dne na den, z minuty na minuty, bez předchozích úvah tímto směrem, jsme se sebrali a odjeli do útulku, s jasnou představou pejska - co nejmenší, kluk, nejlépe štěně do 1 roku.... vybrali jsme si tři kandidáty dle "katalogu", mezi nimi neplánovaně i jednu psí slečnu, které sice už byly dva roky,ale vzhledem k tomu že prošla do "užšího výběru" jsme si řekli, že se na ní podíváme. Po chvilce čekání se za prosklenými dveřmi začalo divoce zmítat na vodítku jakési černobílé chlupaté cosi :) Po bližším prozkoumání jsme si všimli,že to asi bude "ono"....to už ji doběhl i pan zřízenec. Sotva otevřel dvěře, měla jsem ten smrdící chuchvalec s energií tasmánskýho četa v náručí :) ne sice na dlouho, nevěděla u koho z nás divočit dřív, ale bylo jasno :)) tohle nepochopí nikdo, kdo nezažil :) Už cestou na MHD jsme vymysleli jméno a ještě než jsme tam došli, naše princezna na něj slyšela (neplést si slyšet s poslouchat:)...autobus jsme zvládli, stejně jako koupání, stříhání a jiné kosmetické úpravy, ani útulkem doporučený náhubek nebyl třeba. Naučila se základní povely rychlostí blesku, její čertí energie jí zůstala :) s podvyživené kostřičky se zánětem v oušku se stala zdravou, trošku kulatou :) fenkou. Jediné, co jsme si "přinesli" z útulku je žárlivost a nedůvěra k ostatním pejskům - před velkými se schovává za své páníčky a malé aportuje v zubech :) stejně tak je nemožné nechat ji uvázanou před krámem - okamžitě se vyvlékně z obojku a zdrhá...to pak člověk v klidu vybírá rohlíky a ta potvora se objeví hned vedle s ukřivděným výrazem "tys mě tam klidně nechala čekat!". Pejsek z útulku je tisíckrát lepší než od chovatele...Tedy alespoň pro toho, komu jde o to mít opravdu oddaného chlupatého kamaráda :) U pejsků s PP nikdy člověk nepozná tu vděčnost v pohledu...nebo aspoň ne v takové míře :)

jo jo hafanci,take mi dlouhou dobu trvalo presvedcit mamu ze pes je vazne super moznost,ale chapu,mela strach ze se nebudu starat apod(coz zrovna ted nedelam jelikoz jsem v zahranici),ale urcite si ji chci prevezt:))))
mam ji od 14...dnes je mi 8 let...a je to moje miminko..hehe:)

ate napsal(a):

:) po mnoha letech rodičovského vysvětlování a "rozumných" důvodů, proč v malém městě v rodinném domku se zahradou "opravdu nemůžeme chovat ani malýho psíka", po letech chovu hlodavců všeho druhu, jsem se odstěhovala "do města". Noví lidé okolo, nové zkušenosti...nový byteček ve 12tým patře paneláku...a hlavně "můj dům, můj hrad". S přítelem jsme si chtěli pořídit nějakého malého pejska, nejlépe jorkšíra, ale pořád jsme si nějak nemohli vybrat. Naštěstí :) Pak, ze dne na den, z minuty na minuty, bez předchozích úvah tímto směrem, jsme se sebrali a odjeli do útulku, s jasnou představou pejska - co nejmenší, kluk, nejlépe štěně do 1 roku.... vybrali jsme si tři kandidáty dle "katalogu", mezi nimi neplánovaně i jednu psí slečnu, které sice už byly dva roky,ale vzhledem k tomu že prošla do "užšího výběru" jsme si řekli, že se na ní podíváme. Po chvilce čekání se za prosklenými dveřmi začalo divoce zmítat na vodítku jakési černobílé chlupaté cosi :) Po bližším prozkoumání jsme si všimli,že to asi bude "ono"....to už ji doběhl i pan zřízenec. Sotva otevřel dvěře, měla jsem ten smrdící chuchvalec s energií tasmánskýho četa v náručí :) ne sice na dlouho, nevěděla u koho z nás divočit dřív, ale bylo jasno :)) tohle nepochopí nikdo, kdo nezažil :) Už cestou na MHD jsme vymysleli jméno a ještě než jsme tam došli, naše princezna na něj slyšela (neplést si slyšet s poslouchat:)...autobus jsme zvládli, stejně jako koupání, stříhání a jiné kosmetické úpravy, ani útulkem doporučený náhubek nebyl třeba. Naučila se základní povely rychlostí blesku, její čertí energie jí zůstala :) s podvyživené kostřičky se zánětem v oušku se stala zdravou, trošku kulatou :) fenkou. Jediné, co jsme si "přinesli" z útulku je žárlivost a nedůvěra k ostatním pejskům - před velkými se schovává za své páníčky a malé aportuje v zubech :) stejně tak je nemožné nechat ji uvázanou před krámem - okamžitě se vyvlékně z obojku a zdrhá...to pak člověk v klidu vybírá rohlíky a ta potvora se objeví hned vedle s ukřivděným výrazem "tys mě tam klidně nechala čekat!". Pejsek z útulku je tisíckrát lepší než od chovatele...Tedy alespoň pro toho, komu jde o to mít opravdu oddaného chlupatého kamaráda :) U pejsků s PP nikdy člověk nepozná tu vděčnost v pohledu...nebo aspoň ne v takové míře :)

Teda, nemám slov - zní to jako pohádka - je to skutečnost :)

Něco pro milovníky pejsků

toje roztomilyyyy jeee:))))

Ferda napsal(a):

Pani Hano:) nejste nahodou z Olomouce z Bozky c. 1?Tady Tereza co bydlivala v 5 :))))..s Pollynkou:)

Jestli myslíte mne, nejsem. Bydlím u Ostravy.

jo jo mela jsem na mysli vas
v ulici kde jsme drive bydleli je pani..mam dojem take Hana a maji psa...hodne podobneho jak jste popsala z utulku a take mu rikaji Bertik..tak jsem si myslela ze jsem tu na vas mozna narazila...no nevadi :) ..doufam ze pejsanci vam delaji radost !! :)

Ferda napsal(a):

jo jo mela jsem na mysli vas
v ulici kde jsme drive bydleli je pani..mam dojem take Hana a maji psa...hodne podobneho jak jste popsala z utulku a take mu rikaji Bertik..tak jsem si myslela ze jsem tu na vas mozna narazila...no nevadi :) ..doufam ze pejsanci vam delaji radost !! :)

Celkem to jde. Ale pořád -i když máme Terezku už delší dobu- si nemůžeme s nimi  s oběma najednou hrát. Okamžitě po sobě vyjedou. Než jsme přivezli Terezku měli jsme Bertíka s Donou-to byla německá ovčačka. Tu jsme neměli z útulku, ale zato jsme ji odmalička rozmazlovali. A  ona s Bertíkem-to byla láska na celý život. Jeden na druhého nedali dopustit. Ikdyž Bertík jí sahal taktak po břicho. S Terezkou to je jiné. Asi proto, že jsme si ji vzali v 6 letech a má za sebou dost špatných zkušeností. Ale když se do nich nemícháme, jenom je občas usměrňujeme, tak to jde.