Ahoj,
tak já už tu zase skromně žádám o radu :)

Viděla jsem film Tajemství a jsem z něho nadšená! :D . Je to v podstatě krásně shrunuté a s lákavým obalem to, co se člověk může dočíst na různých webech, třeba afirmace. Často bývají spojené s vizualizací. Já už to tajemství vlastně znám. Dosud jsem mu ale moc nevěřila, teď už mu věřit začínám.

Ale co bych se chtěla zeptat: ve filmu se říká, že všichni mohou dostáhnout všeho, čeho chtějí. Ale kde se projevuje karma? Nevím, jestli tu karmu úplně dobře chápu, ale karma tě má něco naučit. A učí tě většinou ne za barem luxusní jachty, ale v ušmudlané putice s prázdnými kapsami.

Možná, že se to vzájemně nevylučuje. Že získám luxusní dům a 10 milionů na kontě, ale místo šéfa na mě bude řvát uklizečka :lol: . Je to tak?

Pak mám také ještě možná jeden blud, který mi řekl můj léčitel. Prý jsou životy, ve kterých převážně sbíráš karmu a pak ty, ve kterých ji naopak ztrácíš. Myslíte si, že je to pravda? Nebo si jen lidé, kteří v současném životě víc trpí, vytvořili negativní myšlenky a ty jim pak dělají špatný život? Co třeba děti, které onemocněly třeba ještě dříve, než vyrostly z batolecího věku příp. ještě v bříšku?

Tulipánka napsal(a):

Možná, že se to vzájemně nevylučuje. Že získám luxusní dům a 10 milionů na kontě, ale místo šéfa na mě bude řvát uklizečka :lol: . Je to tak?

Jo jo, nad tím jsem nejednou uvažoval. Nakonec bych v tom drahém domě skončil jako zahradník sám sobě, protože bych se asi ukousal nudou. Logika tam je na snadě: máš drahý dům, služebnictvo, klídek, pohodu atd. Ale co s časem? Bylo by jej nějak nazbyt. Mám v praxi ověřeno, že vydržím nicnedělat pouze týden, potom mě pálí zadek a i ta nejlepší dovolená se mi stává problémem, jelikož není do čeho "píchnout", není co dělat, něco v tom smyslu, že "chybí cíl života něco tvořit". Takže z "požehnání" se za čas může stát totální "prokletí, neštěstí".

Tulipánka napsal(a):

Pak mám také ještě možná jeden blud, který mi řekl můj léčitel. Prý jsou životy, ve kterých převážně sbíráš karmu a pak ty, ve kterých ji naopak ztrácíš. Myslíte si, že je to pravda? Nebo si jen lidé, kteří v současném životě víc trpí, vytvořili negativní myšlenky a ty jim pak dělají špatný život? Co třeba děti, které onemocněly třeba ještě dříve, než vyrostly z batolecího věku příp. ještě v bříšku?

Na tuto otázku přijdeme všeci, až opustíme poistupně těla, tedy až umřeme. To budeme mimo tělesné schránky a budeme opravdově vědět, jak to vladtně s tou karmou a plánováním vlastně je. Na léčitele osobně nedám, ne že bych to smetl ze stolu, jelikož co člověk to názor a co názor, to inspirace.
Ale není žádné dogma. Věřím tomu, že život v těle i momo tělo je natolik pestrý, že jej nejde naškatulkovat do tabulky excelu.
V praxi, sama Duše naznačí, co by si tak přála nebo chtěla a sama nahodí směr. Pokud člověk dovede nasouchat nitru, nebo-li hlasu vnitřního člověka, veze se na vlně a sice dostane po tváři, ale směr neztratí.
Ale opět, spektrum je velice široké, vše se odvíjí od osobní situace, nic není uniformní. Je to kombinace kombinací a nelze se řídit životem "mého rodného dvojčete".
Jinak a opravdově: každý toto víme, ale jakmile jsme vstoupili do břicha našich matek, bylo nám to vymazáno z memory, občas probleskne záchvěv minulosti, či budoucnosti, ale na druhou stranu jsem tomu rád,  asi by se nežilo nejlehčeji se vpomínkami na čas minulý, či budoucí, resp na "nečas". Tím chci říct, že pokud by člověk všechno věděl mozkem, k čemu by byla tato štrapáce? :)

Tulipánka napsal(a):

Ahoj,
tak já už tu zase skromně žádám o radu :)

Viděla jsem film Tajemství a jsem z něho nadšená! :D . Je to v podstatě krásně shrunuté a s lákavým obalem to, co se člověk může dočíst na různých webech, třeba afirmace. Často bývají spojené s vizualizací. Já už to tajemství vlastně znám. Dosud jsem mu ale moc nevěřila, teď už mu věřit začínám.

Ale co bych se chtěla zeptat: ve filmu se říká, že všichni mohou dostáhnout všeho, čeho chtějí. Ale kde se projevuje karma? Nevím, jestli tu karmu úplně dobře chápu, ale karma tě má něco naučit. A učí tě většinou ne za barem luxusní jachty, ale v ušmudlané putice s prázdnými kapsami.

Možná, že se to vzájemně nevylučuje. Že získám luxusní dům a 10 milionů na kontě, ale místo šéfa na mě bude řvát uklizečka :lol: . Je to tak?

Pak mám také ještě možná jeden blud, který mi řekl můj léčitel. Prý jsou životy, ve kterých převážně sbíráš karmu a pak ty, ve kterých ji naopak ztrácíš. Myslíte si, že je to pravda? Nebo si jen lidé, kteří v současném životě víc trpí, vytvořili negativní myšlenky a ty jim pak dělají špatný život? Co třeba děti, které onemocněly třeba ještě dříve, než vyrostly z batolecího věku příp. ještě v bříšku?

Pomóóć......hodlám tímto založit Ústav pro správné chápání slov...... :grater::grater:
To je to samý, co s tím egem.....soucitu s chudákem nemají......furt nějakého ďábla potřebují a když nám s křesťanstvím umřel Satanáš, tak hurá na ego :grater:
Dobrá - už budu mluvit souvisle :gloria:
Karma: znamená doslova a do písmene činnost!
Neříká se jakou ani kterou.....
Takže - proč by ses nemohla něco naučit pomocí luxusní jachty? :co::co:
Fakt si nevzpomeneš na nic, co by se učilo příjemně? ;)
A je-li tedy karma činnost, nechápu dosti dobře, jak ji můžeš "ztrácet", nebo "sbírat"..... :grater:
Ještě k tomu učení (se): například takové narvané supermarkety....jaké to hřiště! Jaká lekce!
Možná i splnění svých přání je taková lekce.........někdy oznámkovaná jedničkou a někdy pětkou :vissla:

Lupi,
asi mě hold někdo před tebou řekl, že existuje Bůh a Satan a že bez Satana to nejde :) . Škoda, že jsem tě nepoznala dříve, než jsem sem začala chodit :D .
Víš, ono je to těžké změnit chápání, když jsem od dětství pořád měla jen samé špatné zážitky, vznikem cukrovky počínaje, neúspěchem v příjímačkách na střední, neúspěchem v příjímačkách na vejšce, nedodělání vejšky. NIC, co jsem si moc přála, se mi nesplnilo. K tomu jsem měla nadváhu a trpěla jsem tím, že o mě žádný kluk nestojí, taťka se mi celou pubertu za to posmíval, s mamkou jsme se neustále hádaly...

Tak, teď jsem si postěžovala :) a nebudu si z Lupinýho příspěvku nic dělat, protože mě to zase nutí do trpitelské role. A k tomu si i přes Hledače světla říkám, že asi budu fakt špatná, když mám takové názory, o kterých ostatní říkají, že jsou hloupé.

Takže si ten svůj názor o karmě zatím ponechám, dokud nedospěju k jinému, jelikož mi ho nemůžeš vyvrátit :D .

Kazaline,
díky za zpříspěvek, takže máme vlastně celkem podobný názor :)

Tuli, zato teď máš manžela a dítě... takže ne všechno bylo špatně ne? :-)

S karmou nebo bez karmy... stejně v životě dostaneš to, co dostat máš, to moc nemůžeš ovlivnit. Ovlivnit můžeš to, jak rychle se budeš učit, ale ne to, jaké "lekce" Ti život nadělí...

Tak to neber tak vážně tyhle teorie o karmě a prožívej to, co je... z toho co se právě teď děje se naučíš nejvíc. Naco žít v minulosti, tam stejně žít nemůžeš, ani v budoucnosti... jenom v přítomnosti :-)
A v přítomnosti se o žádnou karmu starat nemusíš - prostě řešíš to, co přijde.

Nojo, Tuli....jenže změna chápání je to, oč tu jde.....Málokdo tady na tom byl líp. :pussa:
Nevím, proč sis to přebrala, jakože tě napadám - nenapadám.
Naopak - snažila jsem se ti sdělit, že i dobrá zkušenost je zkušenost.
Ale co by mě BI zajímalo je to, proč tě můj příspěvek nutí do trpitelské role? Protože v tom bude zakopán nějaký malý psík....

Lupi,
v tom je zakopán obrovský bernardýn, troufla bych si říci :lol: . Tohle je můj největší problém. Už jsem to tu řešila, poradili jste mi Hledače světla. Byla to moc poučné, ale ještě to nějak není úplně ono :| . Jak mi někdo jen trochu naznačí, že můj názor či jednání není úplně v pořádku, tak se hroutím. Ale pracuju na tom, většinou už mě názory ostatních tak nezasáhnou, ještě musím pracovat na názorech lidí, které znám nebo jsou mi celkem blízcí či respektovaní. Ano, když je respektuju, tak je to vůbec nejhorší....

Ale myslím, že jsem se celkem držela, pak jsem to už docela ustála. Bejvalo hůře :lol: .

Jinak Lupi,
názory se snažím přehodnocovat stále, ale tohle je základní kámen, ten mi zatím neber, jinak mi to tu celé popadá ;) .

Marti,
ano, teď už mám domeček, hodného manžele, zdravé a celkem hodné mimi, pejska, kočičku, morčátko, hlady neumíráme, k tomu se mi celkem úspěšně rozjíždí obchůdek s hračkami... ano, teď jsem spokojená. Ale to až poté, co mě můj léčitel (lupi, teď nečti ............ "zbavil karmy"). Od té doby se fakt všechno během krátké chvíle začalo obracet k lepšímu a to podotýkám fakt samo od sebe. On nad plamínkem protrpěl za mne mé špatné skutky, spálil je a prosil Boha za odpuštění).
Lupi, už můžeš číst....

Děvčata, já vás tady všechny obdivuju, jak neúnavně odpovídáte na otázky nás ostatních a téměř nikdy se na nic neptáte. To máte ve všem tak jasno nebo se už musíte tázat o "level" výše?

Tulipánka napsal(a):

To máte ve všem tak jasno nebo se už musíte tázat o "level" výše?

Spíš to druhý :-) Na něco na Babi, na něco někoho jiného (založili jsme si na to vlastní fórum) a na něco sama sebe (začíná to fungovat, pomalu) :-)

Marti,
neboj, nebudu přeskakovat a zůstanu na Babi, ale Vy máte někde vlastní fórum nebo jsem to špatně pochopila?

Chystám se vyzkoušet automatické psaní, až na to bude ta správná nálada...

Tulipánka napsal(a):

Marti,
neboj, nebudu přeskakovat a zůstanu na Babi, ale Vy máte někde vlastní fórum nebo jsem to špatně pochopila?

Chystám se vyzkoušet automatické psaní, až na to bude ta správná nálada...

Máme fórum tady: http://vita.mystica.cz/ , ale většina příspěvků je jen pro registrované - a na registraci do některých subfór musíš absolvovat příslušné kurzy... Takže pro lidi zvenku tam moc příspěvků vidět není. Ale pár jo :-)

Autom. psaní - super :-)
Ono to jde i jenom jako dialog v duchu, ale někdy to psaní pomáhá to "zmaterializovat" :-)

Na něco se ptám partnera... partner někdy vidí víc než Ty... a když je mi opravdu hodně blbě, ptám se svýho učitele konstelací... a taky chodím na individuály...
Prostě informace sbírám kde se dá :-)
I na internetu se dá spousta věcí najít.

Marti,
díky, tak tohle pro mne ještě opravdu nebude, na kurzy se zatím nechystám. Ale zase otázek mám pořád spousty, určitě by vám to tam nestálo :lol: .

Tulipánka napsal(a):

Marti,
díky, tak tohle pro mne ještě opravdu nebude, na kurzy se zatím nechystám. Ale zase otázek mám pořád spousty, určitě by vám to tam nestálo :lol: .

Ne všechny subfóra jsou pro vyvolený... přihlaš se a můžeš psát na fóra, které jsou pro všechny :-) Zatím se to rozjíždí, s Babinetem co se týká návštěvnosti se to nemůže rovnat... ale zase Ti tam budu odpovídat hlavně já :D

Přijď se kouknout :-)

Tulipánka napsal(a):

Lupi,
v tom je zakopán obrovský bernardýn, troufla bych si říci :lol: . Tohle je můj největší problém. Už jsem to tu řešila, poradili jste mi Hledače světla. Byla to moc poučné, ale ještě to nějak není úplně ono :| . Jak mi někdo jen trochu naznačí, že můj názor či jednání není úplně v pořádku, tak se hroutím. Ale pracuju na tom, většinou už mě názory ostatních tak nezasáhnou, ještě musím pracovat na názorech lidí, které znám nebo jsou mi celkem blízcí či respektovaní. Ano, když je respektuju, tak je to vůbec nejhorší....

Ale myslím, že jsem se celkem držela, pak jsem to už docela ustála. Bejvalo hůře :lol: .

Jinak Lupi,
názory se snažím přehodnocovat stále, ale tohle je základní kámen, ten mi zatím neber, jinak mi to tu celé popadá ;) .

Marti,
ano, teď už mám domeček, hodného manžele, zdravé a celkem hodné mimi, pejska, kočičku, morčátko, hlady neumíráme, k tomu se mi celkem úspěšně rozjíždí obchůdek s hračkami... ano, teď jsem spokojená. Ale to až poté, co mě můj léčitel (lupi, teď nečti ............ "zbavil karmy"). Od té doby se fakt všechno během krátké chvíle začalo obracet k lepšímu a to podotýkám fakt samo od sebe. On nad plamínkem protrpěl za mne mé špatné skutky, spálil je a prosil Boha za odpuštění).
Lupi, už můžeš číst....

Děvčata, já vás tady všechny obdivuju, jak neúnavně odpovídáte na otázky nás ostatních a téměř nikdy se na nic neptáte. To máte ve všem tak jasno nebo se už musíte tázat o "level" výše?

Ale ne :lol: Kdepak jasno....jenže my se ptáme většinou dovnitř - dílem proto, že už jsme se tam jaksi...proptaly, dílem proto, že nám, starším kdysi nic jiného nezbývalo a tak nějak jsme tomu uvykly....co mě se týče, neptám se ne proto, že bych byla tak moudrá, ale přímo naopak :gloria::lol: prostě mě to nenapadne....většinou. Názory a postoje si ale tříbím v diskusi: tam se něco řekne, mně to zcvakne a je to ;)
Karmy tě ten léčitel patrně (naštěstí)nezbavil, ale ono je to úplně fuk - hlavně, že ti pomoh, víš.... :)
I když - já jsem schopná připustit i to, že kolik lidí, tolik "způsobů karmy" :gloria::lol:
A teď to hlavní: Jak mi někdo jen trochu naznačí, že můj názor či jednání není úplně v pořádku, tak se hroutím....
Tuli - já jsem ti naznačila toliko, že tvůj názor je JINEJ.........ne že je v nepořádku! :dumbom::dumbom:

Ahoj Tuli,
osobně si představuji karmu jako energetický náboj, který kolem sebe shromažďuješ, po kouscích za každý svůj čin.
Vlastně i za myšlenky. Něco odsoudíš a už nějak polaritně záříš. Což je ale nestabilní situace. Ten energet náboj se zneutralizuje tím, že ta energie přitáhne okolnosti, které umožní impuls opačné polarity, tudíž třeba se dostaneš do oněch odsouzených okolností. Tak se to furt přepolarizovává, až pochopíš , že vše je možné a není třeba se kvůli máchat v emocích(zjednodušeně). 
Co se týká The secret , každé přání, touha, žádost je v podstatě taky nabrání energetického náboje, který se vyčerpá svým vyplněním. Proto je v mnoha duchovních směrech cesta k osvícení přes bezmyšlenkovitost, bezžádostivost, nelpění, meditační klid.
(Určitě jsou lidé co mohou na sebe vzít tvou karmu a nějak ji spálit, to fakt přesně nevím, ale trochu mi není jasný smysl. )




Lupi nečti :D ,to já jen tak

Poletucho,
smysl zbavení karmy byl vyléčení mé cukrovky. Sice ten účel splněný nebyl, ale fakt bych přísahala, že od té doby se můj život změnil o 100% k lepšímu.
A zastávám přesně tvůj názor ohledně karmy :supr:

Marti,
myslíš, že tohle je bezpečné? http://www.carosvet.cz/automaticke_pismo.htm

Tulipánka napsal(a):

Marti,
myslíš, že tohle je bezpečné? http://www.carosvet.cz/automaticke_pismo.htm

Myslím že to bezpečné je, ale nepotřebuješ k tomu žádné návody.
Je to v podstatě forma komunikace se svým podvědomím.
Prostě si sedni, dej otázku - a začni psát, co Tě napadne.
Až si to po sobě přečteš, třeba budeš překvapená :-)

Problém je, že mám moc myšlenek a pomalu píšu. Ptám se podvědomí a odpovídá jen hodně stroze. Je to dobře?
Když jsem se zeptala znovu na dětství, tak jsem se opět dostala do pláče a to samé, když jsem se zeptala na něco dědy, který před pár lety umřel. Ještě pořád brečím. Říkám si, jestli to nejsou jen emoce spojené s jeho smrtí. Já ho tím vlastně "oživuju".

poletucha napsal(a):

Ahoj Tuli,
osobně si představuji karmu jako energetický náboj, který kolem sebe shromažďuješ, po kouscích za každý svůj čin.
Vlastně i za myšlenky. Něco odsoudíš a už nějak polaritně záříš. Což je ale nestabilní situace. Ten energet náboj se zneutralizuje tím, že ta energie přitáhne okolnosti, které umožní impuls opačné polarity, tudíž třeba se dostaneš do oněch odsouzených okolností. Tak se to furt přepolarizovává, až pochopíš , že vše je možné a není třeba se kvůli máchat v emocích(zjednodušeně). 
Co se týká The secret , každé přání, touha, žádost je v podstatě taky nabrání energetického náboje, který se vyčerpá svým vyplněním. Proto je v mnoha duchovních směrech cesta k osvícení přes bezmyšlenkovitost, bezžádostivost, nelpění, meditační klid.
(Určitě jsou lidé co mohou na sebe vzít tvou karmu a nějak ji spálit, to fakt přesně nevím, ale trochu mi není jasný smysl. )




Lupi nečti :D ,to já jen tak

A já to četla-kiškiš! :P:lol:
Mně se to nevylučuje, Pol.....:co: Akorát, že někdy to vyvážení polarit patrně trvá i kolik životů, no....ale nijak se to nefackuje s pojetím karmy, jakožto "činění" :)
Ani s tím, že i jachta za miliony může být (a patrně i je) dobrá karmická zkušenost - ve smyslu naučném.
Co když je to právě to, co se člověk má naučit - užívat si dobrého? :) Důležitý je jen to, aby tu jachtu nezískal zkompostováním svých bližních, páč to by musel zase mooc odčiňovat :gloria::)

Tuli........otázky na dětství rozpláčou skoro každého a to je dobře, neboť slzy jsou voda, která vyplavuje jedy :pussa:

Film The Secret treba brať s rezervou, hoci ho tiež odporúčam na pozretie. Je pravda, že všetko sa utvára podľa našich myšlienok, ale príklady, ktoré sú tam uvedené sú mierne povedané pritiahnuté za vlasy. Okrem toho aj pojem karma, ako ho vysvetľujete sa mi nepozdáva - prečo by musela byť karma to, že niekto je chudobný? Karma ja iba iné pomenovanie pre "čo zaseješ, to zožneš". Ak sa seje pšenica, zožne sa pšenica - aká chudoba? Karma sa prejaví vždy, ale jej forma býva mnohokrát úplne iná, ako by sa na prvý pohľad zdalo. A môžete byť hoci aj milionár a budete na tom karmicky horšie, ako zdanlivý žobrák.

Inak myšlienkami na to, že "chcem byť milionár" sa milionárom nestanete. Toto je veľký omyl, ktorý je v tom filme ukázaný - je zameraný na hmotu, pričom by mal byť zameraný na duchovné. Ale je tam ukázaná pravda v tom, že ak budem mať myšlienky "jaj, prácu si nenájdem", tak ju naozaj nenájdem, ak budem mať myšlienky "nájdem si prácu", tak ju nájdem. Ale aká to bude konkrétna práca, to je druhá vec.

Tulipánka napsal(a):

Poletucho,smysl zbavení karmy byl vyléčení mé cukrovky. Sice ten účel splněný nebyl, ale fakt bych přísahala, že od té doby se můj život změnil o 100% k lepšímu.

Tuli, tohle mi nějak nesedí. Protože to, žes měla cukrovku,  byl jen a jen důsledek toho, že se ti v životě, pravděpodobně  v dětství,  někdy něco událo, ty jsi tu situaci „špatně vyhodnotila“  a v důsledku toho sis vytvořila „ochranné/obranné“ myšlenkové schéma. A to po nějaké době vyústilo v tvou nemoc. Cukrovka je jednou větou  o nepřiznané touze po lásce, což je spojeno s neschopností lásku přijímat a odevzdat. Tudíž nechápu, jak ti léčitel mohl pomoct. Přece tím, že něco pálil nad svíčkou, se ti snad nerozbřesklo, abys pak „překopala“ svůj dosavadní postoj a následně ses uzdravila? Nebo to bylo jinak? Nechci ti to brát, ale mluvím ze své vlastní zkušenosti. Jsem nemocná hodně a dlouho a dokud JÁ SAMA nepochopím a neodstraním ty svoje „závadné“ myšlenkové pochody, které mou nemoc zapříčinily, může nade mnou mávat rukama kdoví kdo, pálit já nevím co, může mi to pomoct na chvilku anebo vůbec ne. Dokud JÁ SAMA nepřiložím ruku k dílu, nebude mi líp.
Ovšem vzhledem k tomu, že  máš pocit, že od té doby co jsi tam byla, se tvůj život nastartoval pozitivnějším směrem, něco tam proběhnout muselo.  Je jen otázkou co to vlastně bylo. ;)
Za sebe si myslím, že tě nikdo karmy zbavit nemůže. Že karma, zkráceně řečeno - zákon příčiny a následku, hezky to popsala Pol :jojo: , je o tom, že od jednoho se odvíjí druhé, od myšlenek počínaje, činy konče. Prostě svými myšlenkami si vytváříme realitu, budoucnost. Furtum furt. Na jednu stranu je to něco úžasnýho, na druhou stranu je to docela síla, pokud si to domyslíme do všech důsledků. A je fuk, jeslti ty příčiny se odehrály  před vteřinou, hodinou, před lety, v tomto životě nebo těch minulých. Prostě na ně pořád "dojíždíme"...Píšu dojíždíme, protože co si budeme nalhávat, těch blbých myšlenek, bývá často víc než těch kvalitních= pozitivních ;) .

A ještě k tomu pláči v souvislosti s tvým dětstvím. Tady vidím zakopaného psa. Příčiny tvé cukrovky.  Možná by stálo zato, aby ses pokusila zjistit, co tě při vzpomínce na dědu dostává. Jestli s tím není spojené třeba ještě něco jiného. Vůbec nevím nic o tobě a tvé rodině, ale třeba – plácám, napadlo mě – jestli třeba tvůj děda ti nedával něco, čeho se ti nedostávalo od tvých rodičů. Myslím lásku, pozornost, něhu…a já nevím co dalšího. No a pak když tento „zdroj“ lásky zanikl, asi ti to schází a proto třeba ten pláč.....Ale může to být úplně jinak. To víš jen ty sama. :)

to je humbuku :lol: asi nemluvime o stejnem filmu, protoze ja jsem v tom nic tak uzasneho nenasla :(
je to tento - http://www.allocine.fr/film/fichefilm_g … 10700.html nebo neni??

Dito,
to není on. Tohle je on http://www.thesecret.tv

Vrele doporucuji tento film Moses Code (Mojzisova sifra)

http://www.youtube.com/watch?v=COX5VYEfw8I

Tulipánka napsal(a):

Pak mám také ještě možná jeden blud, který mi řekl můj léčitel. Prý jsou životy, ve kterých převážně sbíráš karmu a pak ty, ve kterých ji naopak ztrácíš. Myslíte si, že je to pravda? Nebo si jen lidé, kteří v současném životě víc trpí, vytvořili negativní myšlenky a ty jim pak dělají špatný život? Co třeba děti, které onemocněly třeba ještě dříve, než vyrostly z batolecího věku příp. ještě v bříšku?

Nevim jak to Tvuj lecitel myslel s tim sbiranim a ztracenim? Ty jsi ho pochopila kdyz Ti to vysvetloval?
Ty slova me osobne nejak nesedi.  Ale mozna tim mel na mysli,ze zaseta semena cinu(Karma) v zivote bud dozravaji,nebo nedozravaji.
Zalezi na tom kdyz se veci vyviji, jak je jedinec pojima svym myslenim,dle sve schopnosti sebepoznavani.Podle sveho rozsahu Vedomi.

Podle mne,negativni myslenky zcela urcite vytvari utrpeni,nasledne vlastne zivot ne prilis v bavlnce.

Na vsechny otazky lezi odpoved ve Vedomi.  :)

Mně se líbily knihy od Alexandra Svijaše - Náprava omylů, život bez konfliktů a ještě asi jedna ..už nevím jak se jmenuje. Myslím, že jsou nejlepší o "karmě", které jsem četla. Tam je tato teorie objasněna a tgroufám si říct, že mi otevřela úplně novou dimenzi nebo nový úhel pohledu. Příjemný a osvobozující.
V souvislosti s karmou se automaticky nabídne člověku možnost, že by tedy nejlépe měl být bez iluzí , absolutně smířený se vším , co přichází. To je extrém. Takže hledám a dolaďuju ten střed mezi odevzdáním se a aktivitou a tvořením svého života..

Cukrovka získaná např. v dětství - zjednodušeně - možná by se podle této teorie dalo usoudit, žes např,. v minulém životě
- se nepostarala o někoho nemocného
-že jsi někým takto nemocným pohrdala
- že jsi někomu nepomohla..
-atd

Já nevím, zda-li je to tak nebo ne, ale co je pro mě důležité , beru to tak, že je to možné.
Protože nechci být teď ani nikdy nemocná( a  nejen proto, přijde mi to tak nějak samozřejmé..), tak lidem pomáhám, když můžu, snažím se nikým nepohrdat, být laskavá atd.). Nějak cítím, že je to správně a pokud je to správně, tak je mi u toho (když se tak chová, i poté) fajn a jde to tak nějak hladce a nenásilně. Pak jsem si jistá, že to dělám dobře a spokojenost se násobí....No a o to jde, ...teda mně...abych byla spokojená.

Ahoj,
tak vysvětlení léčení: můj léčitel tvrdí, že léčí přes Boha. Tzn. že mé špatné činy se někam zapsaly "asi jako kniha hříchů v pekle" a on se svolením a pomocí Boha vzal gumu a hříchy smazal. Více o tom bohužel nevím. Jen to, že přejímá ty mé špatné činy na sebe. A on je tím, že trpí, odčiňuje.
Ať se to zdá jakkoliv nemožné, možné je je, vyléčil mi pozdní komplikace diabetu (měla jsem už trochu nemocné ledviny a nervy v nohou), vše se dostalo do do pořádku bez léků. Že se to teď zase vrací je věc druhá, cukrovka se u mě dá špatně kompenzovat.

Děda:
k dědovi jsem vlastně žádný velký vztah neměla, už když jsem byla malá, tak pamatuju, že byl starý a stále ležel na gauči. Prý, když jsem byla ještě hodně malá, tak se mnou blbnul, ale už si na to nepamatuju :| .

To automatické písmo se mi moc nezdařilo. Asi jsem si povídala jak pitomec se sebou :mad: . Myslela jsem, že jsem se tomu poddala jako na konstelacích, že jsem o odpovědích nepřemýšlela. Ale chtěla jsem nějaký důkaz, že si fakt povídám s dědou, tak mi nějak vyplynulo, že mi řekne něco o vztahu s babičkou, o čem nevím. Nechtěl mi to říci během psaní, že v noci, že se na to nedokážu během dne soustředit. No a už 2 noci nic :( .
Nějak tomu moc nevěřím. Sama se sebou si asi povídat dokážu ale ne s někým jiným....

Tulipánka napsal(a):

To automatické písmo se mi moc nezdařilo. Asi jsem si povídala jak pitomec se sebou :mad: . Myslela jsem, že jsem se tomu poddala jako na konstelacích, že jsem o odpovědích nepřemýšlela. Ale chtěla jsem nějaký důkaz, že si fakt povídám s dědou, tak mi nějak vyplynulo, že mi řekne něco o vztahu s babičkou, o čem nevím. Nechtěl mi to říci během psaní, že v noci, že se na to nedokážu během dne soustředit. No a už 2 noci nic :( .
Nějak tomu moc nevěřím. Sama se sebou si asi povídat dokážu ale ne s někým jiným....

Tuli, já si automaticky "povídám" zásadně sama se sebou... ne proto, že bych si myslela, že povídat si s někým jiným je špatné... ale protože mi to jednak stačí, a druhak se bojím, abych něco neotevřela, na co nebudu připravená... nebo se možná bojím, co se dozvím.
Ale, mých problémů mám na řešení dost, a moje PODVĚDOMÍ (to je to, s čím si povídáš) mi pomůže líp, než komunikace s někým jiným.

No a když to zkusíš, nemůžeš hned předpokládat, že v tom budeš odborník!
Prostě to zkoušej, jasně že je to komunikace sama se sebou, resp. s Tvým podvědomím - ale, všichni jsme na nějaké energetické úrovni spojeni, takže vlastně můžeš přijímat informace odkudkoli. Ale jde to přes Tebe.
Teda aspoň tak si to představuju.

No a Ty sama (Tvé podvědomí) znáš sebe nejlíp a v Tobě jsou skryté odpovědi na všechny Tvé otázky (jen se k nim dostat).

Tak to HLAVOU neřeš, s kým si povídáš a kdo Ti odpovídá, prostě to zkoušej... a pokud dostaneš odpovědi, které Ti pomůžou a k něčemu budou, tak to funguje!!!

Ty chceš DŮKAZY... v nehmotném světě... :dumbom: Jsi jak nevěřící Tomáš, podle toho co píšeš jsi odpovědi dostala, ale nevěřila jim... Proti "nevíře" není obrana... Vypni občas mozek (pak ho zas zapni) a nepřemýšlej, co je pravda nebo ne a kdo Ti to řekl... tak si to akorát zablokuješ.

Přeju Ti hodně štěstí v dalším "povídání" a netrap dědečka nějakými důkazy!!!
(Třeba už se Ti o něm zdálo a Ty si to nepamatuješ)...

Marti,
chtěla jsem právě důkaz, že si nepovídám sama se sebou ale s někým jiným. Tak proto jsem se dědy ptala. Ale když psali, že to funguje nejen s podvědomím, ale i s jinými lidmi, tak jsem to chtěla vyzkoušet na dědovi, o kterém vím, že mě měl rád a že jsem si spolu nikdy nepovídali ...

Tulipánka napsal(a):

Marti,
chtěla jsem právě důkaz, že si nepovídám sama se sebou ale s někým jiným. Tak proto jsem se dědy ptala. Ale když psali, že to funguje nejen s podvědomím, ale i s jinými lidmi, tak jsem to chtěla vyzkoušet na dědovi, o kterém vím, že mě měl rád a že jsem si spolu nikdy nepovídali ...

Tuli... to máš jako u konstelací. Taky chceš od toho člověk DŮKAZ že ta role, kterou představuje, je třeba tvůj dědeček?
Myslím že to bude podobný.

Tulipánka napsal(a):

můj léčitel tvrdí, že léčí přes Boha. Tzn. že mé špatné činy se někam zapsaly "asi jako kniha hříchů v pekle" a on se svolením a pomocí Boha vzal gumu a hříchy smazal. Více o tom bohužel nevím. Jen to, že přejímá ty mé špatné činy na sebe. A on je tím, že trpí, odčiňuje. Ať se to zdá jakkoliv nemožné, možné je je, vyléčil mi pozdní komplikace diabetu (měla jsem už trochu nemocné ledviny a nervy v nohou), vše se dostalo do do pořádku bez léků. Že se to teď zase vrací je věc druhá, cukrovka se u mě dá špatně kompenzovat.

Nevím, co a jak ten léčitel „páchá“, jestli ve jménu Boha nebo někoho jiného, je to jeho věc :/ , co ale vím nabeton je to, že pakliže nám někdo pomůže, v důsledku čehož se nám uleví, nemoc se dá na ústup,  ale my nepochopíme proč jsme vlastně onemocněli, nebo-li tu příčinu nemoci nerozklíčujeme, a tudíž následně nezměníme svoje vnímání světa, pak se nemoc zákonitě zase vrátí do původního stavu a opět dojde ke zhoršení. To je zásada, zákon, který prostě platí ať tomu věříme nebo ne. Takže to koresponduje s tím, co jsi napsala o následném zhoršení.... Uvědom si jednu věc, každá nemoc je zpráva o „závadném“ stavu naší mysli. S tím se prostě nedá nic dělat, tak to prostě je.

k dědovi jsem vlastně žádný velký vztah neměla, už když jsem byla malá, tak pamatuju, že byl starý a stále ležel na gauči. Prý, když jsem byla ještě hodně malá, tak se mnou blbnul, ale už si na to nepamatuju :| .

Ad děda - Jestli si na na něj  nepamatuješ, resp. na to, jak si s tebou kdysi dávno hrál, neznamená, že pro tebe nic neznamená.  Stejně tak jestli se ti dály v dětsví věci, které pro tebe byly traumatem, a ty se na ně už nepamatuješ, neznamená, že se neděly. Jen jsi je vytěsnila ze svého vědomí, ale v podvědomí jsou a páchají škodu – třeba ve formě cukrovky.  Ta nemoc se neobjevila náhodou, za tou je příčina. Jen ty ji zřejmě ještě „nevidíš“. A tohle je další pravidlo, které platí. To nejsou moje výmysly, nebo nějaká teorie, to je reál. :jojo:

Keito,
máš úplnou pravdu! Už se dlouho snažím pátrat po příčině nemoci. Často mě něco napadne nebo mi někdo napíše, že by to mohlo být ono a já si řeknu: hm, jsme blízko. Ale ještě to nebylo: BINGO!
Také proto zkouším nahlédnout do svého podvědomí, co mi řekne. Jednou se mi to podařilo a při otázce na příčině cukrovky mi na mysli vytanula jedna pro mě děsivá scéna z dětství, když jsem histericky řvala, že za všechno jenom můžu já. Všechna vina se automaticky svalovala na mě a já to cítila jako obrovskou nespravedlnost. Máma byla generál, já "divoška", prakticky celé dětství jsem jen dostávala vyhubováno, tzn. asi nedostatek lásky. Mamka se tedy s námi i mazlila, ale bylo to takový: pojď, teď se chci mazlit tak ty musíš taky. Bylo mi to nepříjemné, teď se mamky nemůžu ani dotknout a její dotyky ve mě vyvolávají v dospělosti hrůzu.
Chci se o tom dozvědět víc, lépe to pochopit, ale zatím se mi to nedaří.

Tuli, poslyš, mně to s tím léčitelem přijde nějaký málo košer....:rolleyes: Nepochybuju, že ti nějak pomohl, ale jelikož jen dočasně, tak bůhvíjaký mechanismus za tím byl?
Nevěřím ani na moment, že by bylo možno "vygumovat" ve vesmírné databance nějakou naši myšlenku - natož čin - a vzít je na sebe! Naposledy se o to pokusil nějaký Nazaretský a taky to nevydrželo věčně. A to byla nějaká kapacita!  Co našeho jest, to si zkrátka musíme vyúčtovat sami.....
Já jsem četla a vyslechla mnoho případů vyléčení léčiteli a vždycky mně připadalo, že je to asi nějak takhle: daný léčitel má ve svém informačním systému zprávu, nebo návod, jak se s dotyčným problémem vypořádat a předá ti ji. Teď záleží zřejmě na tom, jestli je to pro tebe jenom jakási poslední tečka, to zmíněné "bingo"; pakli jo, tak to zaklapne a ty máš skutečně vyřešíno. Jestliže ale ne a tvůj problém je hlubší, vrátí se to časem do starého tvaru a do starých kolejí.
Čili - jak říkala Keiťuše: tak či onak, ty sama musíš zvolat své BINGO :)
S konstelacema, automat. kresbou a vším dalším je to totéž: buď uslyšíš "bingo" - a důkazů pak netřeba - nebo neuslyšíš a důkazy se pak můžou snášet z nebe jako májový deštíček a je ti to naprd :vissla::lol:

Lupi,
jak jsem psala, úplně tomu mechanizmu léčení nerozumím, ale prostě to fungovalo. Ten člověk prý dostal dar od Boha - k tomu prý má i vnitřní zrak a vidí, který orgán má problém a tomu dokáže poslat energii. V každém případě léčil zdarma, takže na tom něco bude.
Ale svatej také nebyl, nedokázal "překousnout" mou prostořekost a tak ty návštěvy nějak utichly. Připadalo mi to divné - já ho měla ráda, i jako člověk, vážila jsem si ho. Kdyby sem tam řekl něco nevhodného, tak bych to přešla.
Mně tedy osobně nic neřekl, ale tchánovi řekl doslovně větu: že s tou rozmazlenou holkou nechce už nic mít :rodna: .
No co, rozmazlená být můžu. Ale to neznamená, že jsem špatná a že si nezasloužím pomoc.

Promiňte, já zase dnes mám "vylévací" období, tak se omlouvám, že tady zbytečně zatěžuju kapacitu fóra svými "výlevy" :) .

Lupiš, pravdu díš, a ty Tuli, dobře činíš, že se snažíš dobrat jádra věci. A přijde mi, že tvoje máti,  a kdoví kdo další, kdo se v tvém okolí v té době "potuloval", dle toho co píšeš, se na tobě  pořádně vyřádila. Nicméně stojím si za svým – léčitel může pomoci, a je jedno jakým způsobem. Ale pokavad tě on nenasměruje k té příčině, tak ať má dar nebo nemá,  je jeho snažení na prd. Že jo ;) . Takže se děvče snaž té příčiny dobrat sama, případně s pomocí někoho. A garantuju ti, že až se jí dotkneš, tak budeš vědět!  A až si na ni „sáhneš“ emočně, to pak už nebude třeba jakýchkoli slov a důkazu a přesně budeš vědět, co máš udělat.... Přijde mi, že máš v sobě spoustu nastřádáno a dokavad to všechno nevyloupeš, budou problémy….Tím tě nechci strašit, jen mluvím ze své vlastní zkušenosti. To jsou ty důvody, proč já se furt nořím a odkrývám další a další „bolavé“ =nepochopené situace, rozpouštím, propouštím, odpouštím,  furtum furt dokola..... Hmm, a proto jsme tady. Abychom "vyčistili" ten Augiášův chlív.....teda krom spousty jiného ;)
Jestli máš vylévací období, tak ho holt máš... jen pozoruj, co se s tebou a v tobě odehráva, hlavně svoje emoce.... a neomlouvej se ;)

Jj, Tuli, tomu věřím, zažila jsem na vlastní kůži lidi, kteří viděli velmi přesně a dovedli posílat energii. Jenže to je právě to: není to nic jiného, než trocha té nergie....orgánu, který je zvyklý nějak fungovat, se náhle dostane povzbuzení, i začně fungovat samozřejmě líp - jenže jen na čas, dokud mu ta zvenčí dodaná energie nedojde. Aby fungoval, jak má, to mu musíš zařídit ty - jak praví Keito (a ta ví dobře, o čem je řeč :jojo: )
Protože a jelikož: kdyby hlava tělu do toho nekecala, tělo by fungovalo v naprosté většině bez problémů - jenže všechny ty emoční programy tam nadělají dost paseky :rolleyes:
Mmch - moje kamarádka měla muže - viděl jak ostříž, rentgenový oči měl - schopnosti dodávat energii na jedničku - ale měl velký, velký problém: on ty svoje dary neustál.....pýcha ho tak trošku pomátla. Jestli ten tvůj nebyl něco podobného - protože při vší úctě, rozmazlenou holku si představuju dočista jinak, než jako tebe :lol: Ale jestli von neočekával nějaké intenzivnější "ó mistře", víš......

lupina montana napsal(a):

Ale jestli von neočekával nějaké intenzivnější "ó mistře", víš......

:supr:

Tulipánka napsal(a):

Už se dlouho snažím pátrat po příčině nemoci.
Jednou se mi to podařilo a při otázce na příčině cukrovky mi na mysli vytanula jedna pro mě děsivá scéna z dětství, když jsem histericky řvala, že za všechno jenom můžu já. Všechna vina se automaticky svalovala na mě a já to cítila jako obrovskou nespravedlnost. Máma byla generál, já "divoška", prakticky celé dětství jsem jen dostávala vyhubováno, tzn. asi nedostatek lásky. Mamka se tedy s námi i mazlila, ale bylo to takový: pojď, teď se chci mazlit tak ty musíš taky. Bylo mi to nepříjemné, teď se mamky nemůžu ani dotknout a její dotyky ve mě vyvolávají v dospělosti hrůzu.
Chci se o tom dozvědět víc, lépe to pochopit, ale zatím se mi to nedaří.

Tulip,

Pokud si uvedomis spojitost mezi tim co Ti jednou vytanulo na mysl z detstvi a to co Te i dnes v dospelosti zzira pak vyplave vznik Tve nemoci.
To vsechno co Ti zpusobuje nepokoj v mysli,je pricinou toho co se zrcadli ve Tvem zivote.
Zmenit zpusob mysleni je naprostou vyzvou. To je tim co za nas nikdo neudela.Mysleni ktery nas nici je potreba premenit.

Doteky Tve mamky v Tobe vyvolavaji minulost,Tve detstvi ktere pominulo,je pryc. Uz nejsi to dite a presto se toho nechces vzdat. Drzis to ve sve mysli.
Tva mamka delala jen to co citila a dokazala. Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit pochopit.
Predstav si,ze by to bylo tak ,ze Tve mamky se nikdo(jeji mamka) laskyplne nedotykal a tak ani ona se POTOM nedokazala laskyplne dotykat sve vlastni matky(jako Ty ted ji). Je to jako retez.
Nevim,jak to mela Tva mamka. Ale zlomit tuhle Tvoji vlastni hruzu vuci dotykym, je vyzva. Beru to podle sebe a svych nazoru.

Kdyz nekdo nedokaze dat lasku,muze to pro clena rodiny byt citeno jako nespravedlnost.  Jenze to neni nespravedlnost,to je ztrata citu.Je to neco co nekdo nedokaze dat.

Lecitel ti mohl pomoc,ale jde o to ze je to dnes tak jak to je.Jedine Ty dokazes najit klic.

Jestli jak pises,jsi byla prostoreka k leciteli,zkus zapatrat proc. On mohl vedet ze si zaslouzis pomoc,ale taky mohl vedet ze potrebujes pochopit sve chovani.
Ma pravo volit koho veme a koho ne,stejne jako Ty chovat se tak ci onak.

Vsechno je jen muj nazor,nikoliv pravda.

Jestli se Ti zdaji nejaky sny,mozna i v nich dokazes najit cestu. :)

hirondel napsal(a):

.....Tva mamka delala jen to co citila a dokazala. Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit pochopit.
Predstav si,ze by to bylo tak ,ze Tve mamky se nikdo(jeji mamka) laskyplne nedotykal a tak ani ona se POTOM nedokazala laskyplne dotykat sve vlastni matky(jako Ty ted ji). Je to jako retez.
Nevim,jak to mela Tva mamka. Ale zlomit tuhle Tvoji vlastni hruzu vuci dotykym, je vyzva. Beru to podle sebe a svych nazoru. Kdyz nekdo nedokaze dat lasku,muze to pro clena rodiny byt citeno jako nespravedlnost.  Jenze to neni nespravedlnost,to je ztrata citu.Je to neco co nekdo nedokaze dat......

Hir, ano, je to tak. Ve jménu lásky a ve vleku svých vlastních  „vzorců“, které kdy v minulosti sami posbírali,  se lidi chovají tak a tak. To je jedna věc. A věc další je, že druzí pak v důsledku toho „trpí“. Ale to jen proto, že nepochopili toho dotyčného člověka, proč on se tak choval.  A dokud to nepochopí, tak nejen že si sami ubližují – protože po nějaké době se to jejich  „utrpení“ = nepochopení -  promítne na fyzické úrovni ve formě nemoci, ale mnohdy tenhle „vzorec“ chování „okopírují“ a projektují jej zase dál na někom jiném. ... A takhle se to může táhnout mnoha generacemi, dokud to někdo nepřetne, ttím, že se mu konečně rozsvítí, proč a jak to vlastně všechno je...z čehož se pak odvine další.. 
A k tomu chci říct tohle -  Pokud se o tom bavíme takhle, na úrovni rozumové, je sice fajn, že ano, my víme, proč to tak je. Ovšem, to neodstraní ty pocity nespravedlnosti, bolesti, ublížení a já nevím co dalšího. Je zapotřebí  prožít si hluboké pochopení, proč a jak to všechno bylo, za čímž pak většinou, pokud se to opravdu podaří ;) , následuje hluboké odpuštění. Protože jen hlubokým odpuštěním přestane člověk dávat tomu druhému za vinu, že se tak choval. A jedině pak se může něco změnit. Člověk přestane trpět, v důsledku čehož se může uzdravit, a pak se můžou uzdravit i  vztahy mezi dotyčnými, protože už nebude „viník a oběť....Jenže  tohle je to nejtěžší. Pochopit tyhle věci srdcem a co nejvíc si je prožít. Jenže dokud to nesklouzne do roviny srdeční, samotné pochopení nám je na houby. ...snad to píšu srozumitelně ;)

Hir,
čoveče, nechci křičet "BINGO", ještě to musím trochu promyslet, ale myslím, že jsi mě zavedla na správnou stopu.
Proč mi neustále ubližuje, když mi někdo naznační, že můj názor je špatný nebo že já jsem špatná ??? (viz naše minulá diskuze).
A co má s tím společného scénka, při které jsem hystericky řvala, že za všechno můžu jen já??????????
Je to nedostatek lásky, nedostatek uznání pramenící z dětství. Já to stále hledám a stále zjišťuju, že to 100% uznání a 100% lásku nikdy nenajdu. A místo rodičů mi slouží někdo nadřízený, vážený, ...
Myslím, že to dokonale zapadá! :godlike:

Takže pokud je ta odpověď , kterou jsem jednou dostala (snad od svého podvědomí), na příčinu cukrovky pravdivá, mohlo by se blýskat na lepší časy :) .

Takže teď si ten problém uvědomit a snažit se ho přetvořit a neutralizovat.

Pro ostatní:

já jsem už v době, kdy jsem k léčiteli jezdila, tušila, že člověku nemůže někdo jen díky odpuštění smazat jeho hříchy. Já se na to léčitele dokonce ptala a on řekl, že je blbost si myslet, že si vše musím odtrpět. Bylo mi to divné, ale když to tvrdil s takovou určitostí....
Já vím, že nikdo nepřijde a nemávne kouzelným proutkem a neřekne: buď zdravá. Já věděla, že na sobě musím pracovat a také to dělám. Jen jsem si říkala, že jsem možná měla to štěstí a měla jsem se dostat k tomuto člověku, že mi třeba Bůh chtěl pomoci prostřednictvím něho.

Když jsme u toho rozhovoru s léčitelem, právě tohle si myslím považoval za rozmazlenost. Že jsem pochybovala o jeho názorech. Já tomu říkám "prostořekost".

Tulipánka napsal(a):

Když jsme u toho rozhovoru s léčitelem, právě tohle si myslím považoval za rozmazlenost. Že jsem pochybovala o jeho názorech. Já tomu říkám "prostořekost".

Tomu se říká zdravý rozum.

Marti,
obě máme myslím pravdu :)

hirondel napsal(a):

.....Jedine vychodisko podle mne je, ji zkusit POCHOPIT.

Keito napsal(a):

A k tomu chci říct tohle -  Pokud se o tom bavíme takhle, na úrovni rozumové, je sice fajn, že ano, my víme, proč to tak je. Ovšem, to neodstraní ty pocity nespravedlnosti, bolesti, ublížení a já nevím co dalšího. Je zapotřebí  prožít si hluboké pochopení, proč a jak to všechno bylo, za čímž pak většinou, pokud se to opravdu podaří ;) , následuje hluboké odpuštění. Protože jen hlubokým odpuštěním přestane člověk dávat tomu druhému za vinu, že se tak choval. A jedině pak se může něco změnit. Člověk přestane trpět, v důsledku čehož se může uzdravit, a pak se můžou uzdravit i  vztahy mezi dotyčnými, protože už nebude „viník a oběť....Jenže  tohle je to nejtěžší. Pochopit tyhle věci srdcem a co nejvíc si je prožít. Jenže dokud to nesklouzne do roviny srdeční, samotné pochopení nám je na houby. ...snad to píšu srozumitelně ;)

Ano Keito,podle mne je to dost srozumitelny.  :)

Slovem pochopit,mam na mysli prave to skutecne hluboke,naproste pochopeni na urovni citu,kdy nasledne odchazi pokryveny pocit nespravedlnosti,bolesti,ublizeni,atd. :)


Ja osobne tomu co se skryva za hlubokym pochopenim,rikam soucit. Soucit k sobe sama,soucit smerem k jinym citicim bytostem.
Napsala jsi to hezky :) a Tvym slovem jako -odpusteni.

Soucit k nevedomosti.Odpusteni nevedomosti. Jina slova a presto zahrnuji smysl lasky.  :storstark:

"Vinik a obet", je jen vytvorem zakalene mysli-nevedome.

Tulipánka napsal(a):

Je to nedostatek lásky, nedostatek uznání pramenící z dětství. Já to stále hledám a stále zjišťuju, že to 100% uznání a 100% lásku nikdy nenajdu. A místo rodičů mi slouží někdo nadřízený, vážený, ...
Myslím, že to dokonale zapadá! :godlike:

Takže pokud je ta odpověď , kterou jsem jednou dostala (snad od svého podvědomí), na příčinu cukrovky pravdivá, mohlo by se blýskat na lepší časy :) .

Takže teď si ten problém uvědomit a snažit se ho přetvořit a neutralizovat.

Tulip,
ano,nedostatek lasky a uznani pramenici z okolnosti v detstvi,je neco co jsi nedostala(postradala) a tak to dodnes stale zkousis hledat(dostat) a kracis proti sobe.
Jedina cesta je obraceni do sebe,do sveho srdce,do sve podstaty, kde je skutecne misto kde lasku a sebeuznani lze najit.
Az ztraceny poklad najdes,pak se zacne projektovat vne. Zmeni se pohled.

Napriklad ja jsem vsechny odpovedi na sve otazky nasla v rozjimani. V nehybnem stavu kdy pozbydes i lpeni na ocekavani odpovedi.  :)
Tam lezi i uvedomeni,zmena i smer dalsiho vykroceni.  :)

Hir,
tak vidíš, já se k "tvému" rozjímání dostanu asi tak příští život, cítím, že na to ještě nemám. A to je to tvé "andělovství" :lol:

Obrácení do sebe, vím, že to může pomoci, už jsem to zkoušela, ale ještě jsem na to nepřišla. Ale lyžovat jsem se také naučila, ač mi to zpočátku připadalo zhola nemožné, tak snad se podaří i tohle :)

Tulipánka napsal(a):

.... cítím, že na to ještě nemám.

Promin Tulipku,ale tohle podle mne neni to co citis.  To muze byt vytvorem mysli=pochybnost.

Tulipanka napsal(a):

Ale lyžovat jsem se také naučila, ač mi to zpočátku připadalo zhola nemožné, tak snad se podaří i tohle :)

Tohle je naopak nakroceni z pochybnosti. Jen jeste to slovo -snad- muzes vyskrtnout.  :)

Budes potrebovat vuli a trpelivy pristup.  Vule prichazi s naprostym rozhodnutim spolu s pranim se uzdravit.  :)

Tuli, s tou Karmou se to má tak, že každá reakce na náš čin nese svůj důsledek. Kdysi jsem to tady zmiňoval, že naše skutky mají přímočarý charakter, ale vyšší silou jsou rotovány, ohýbány do kruhu, takže nakonec budeme postaveni přesně do toho bodu, kde jsme původně začínali. Ovšem s oním dopadem reakce našich činů. Byly-li dobré, pak výsledek bude požehnaný, avšak pokud byly špatné, pak se nám vrátí právě tím, co jsme vyvolali. Jelikož to, co nás pálí, je negativní Karma, jaksi tu positivní úplně pomíjíme a bereme ji za samozřejmost. Takže pokud tady hovoříme o Karmě, vždy máme na mysli tu negativní, kterou je nutné překonat, pochopit, zvládnout, abychom zase mohli být šťastni.

Odtud je snadné pochopit, když Ti léčitel říká, že v některých životech získáváš a v jiných zase ztrácíš Karmu, myslí tím právě onu positivní, o níž se tak mnoho nemluví. Ano, a je to hluboce logické, v některých životech skutečně na sobě makáme, protože ona negativní Karma nás nutí růst tlakem utrpení, jež vyvolává. Avšak jestliže potom získáme onu záslužnou Karmu a rodíme se díky ní do parádních poměrů, všechno se nám daří, jsme inteligentní a krásní, máme tendenci toho zneužít, jelikož nemusíme překonávat žádné překážky a naše jáství je posilováno okolím. Jo jo, je to problém. Není dobré žít v bídných poměrech, ale snad ještě horší je žít v ideálních poměrech. Pro duchovně nezralou bytost je to vpravdě zničující zážitek, protože v takovém zrození napáchá mnoho škod, které pak bolestně bude napravovat. Ale takový je Osud, takový je náš úděl. Vždy nakonec dostáváme to, co si nejvíce přejem. Proto pozor na svá přání, mohly by se naplnit.

Jako téma na přemýšlení může posloužit i výňatek z knížky badatele Wiesnera: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=6622.
Jsem zastáncem toho názoru, že nic není nemožné a že pravda někde je, mnohdy i ta největší abstrakce má v sobě zrníčka logiky.
Proč si to myslím? Jelikož "někdo" nám ústavičně a záměrně lže a mlží veškeré historické fakta. Kolik knihoven a informací z nich bylo záměrně vypáleno, padlo popelem, pod rouškou "čisté víry"...

Tulipánka napsal(a):

Mně tedy osobně nic neřekl, ale tchánovi řekl doslovně větu: že s tou rozmazlenou holkou nechce už nic mít :rodna: .
No co, rozmazlená být můžu. Ale to neznamená, že jsem špatná a že si nezasloužím pomoc.

Každý člověk zajisté má právo na pomoc, ovšem ne každému může pomoci každý. (Ať již léčitel, lékař, či ten, kdo se tím nějak zaobírá.)

Proč to vlastně říkám... Vůbec to nemusí být pýcha, ale jen narazí určitá vlastnost na jinou podobnou v tom druhém a již se nesoustředí. A protože při stanovení diagnosy (lékař), tím více při posílání energie (léčitel), je nutný vnitřní klid, nemůže takový člověk pomoci, ani kdyby sebevíce chtěl. A jelikož sám vlastně nechápe, co se to odehrává, vyloží situaci nejsilnějšími pocity, jež v něm přitom vznikají. Nu a my víme, že nejsilnější vnitřní hlas pochází z ega, jež překřičí všechny hlasy jemnější, co patří Duši.

Nepředpokládejme u léčitele hned duchovně hledajícího, on většinou "jen" léčí. Málokdy se tyto hodnoty plně setkávají, obvykle to zkrátka přijímá jako Dar. A tím získáme vysvětlení jeho, dalo by se říci, tak trochu hysterické reakce.

Proč se tady tolik zaobírám tím léčitelem?.. Protože on Tuli tímto přístupem poměrně dost ublížil. Nejprve jí opravdu pomohl a pak ji zasáhl v nejcitlivějším místě. Proto díky vám, děvčata, za vaši empatii, s kterou jste psaly své příspěvky pro ni, a leckdy i hluboký vnor do podstaty věci. V takových okamžicích si člověk uvědomí, že opravdu není sám, a zachytí ona neviditelná vlákna od člověka k člověku, takže od toho okamžiku je mu tak lehko u srdce...

Zároveň je ale nutné podotknout, že tam někde (přes propast zrození) leží i řešení této situace. Mnohé z toho již chápu, ale celý obraz zdaleka nemám poskládaný. Jen vím, že právě tento léčitel odzrcadlil něco, co má přímou souvislost s problémem Tuli, ovšem leží to skryté pod mnohými vrstvami niterných hlasů, až někde v rozpité dáli. Nevím, jestli se k tomu dostanem, ale můžem se společně snažit. :styrka: :styrka: :styrka:

Crabat napsal(a):

A jelikož sám vlastně nechápe,(lecitel) co se to odehrává, vyloží situaci nejsilnějšími pocity, jež v něm přitom vznikají. Nu a my víme, že nejsilnější vnitřní hlas pochází z ega, jež překřičí všechny hlasy jemnější, co patří Duši.

A tím získáme vysvětlení jeho, dalo by se říci, tak trochu hysterické reakce.

A pritom se sam o sobe mohle neco dovedet a nebo i dovedel.Kdo vi?    :)

Děkuji vám za znovuotevření vlákna :) .
Momentálně nevím, co přesně mi setkání s tímto léčitelem mělo dát, možná právě poučení: nehledej cestu v zázračném vyléčení, musíš si ji najít sama a pěkně "odmakat" :D .

Crabate,
přiznávám, že rozmazlená asi trochu jsem. Od dětství jsem byla "to vypiplané dítko", které nejdříve trpělo ukrutnými kašli a když zkončili, přišla cukrovka. Takže jsem měla veškerou péči, servis ... :rodna: . Snažím se to uvědomovat, pracovat na tom, neprojevovat je. Ale občas mi to asi "ujede".

No, Tuli, tohle je pěkné poučení a jestli z toho tento závěr opravdu vyvozuješ, tak už jsi udělala veliký krok kupředu. Já bych to řekl ještě takhle: Ukázal Ti, že možné to je. Ovšem pokud nepůjdeš sama (cvičení), pak se všechny positivní účinky zase rozptýlý. V takovém případě bych to viděl jako skutečně hodnotný směr. Navíc projevené vlastní úsilí překonává případné negativní vlivy povahy, tudíž v posledku i naši Karmu.

A co se týče (Hirondel) poučení onoho léčitele, tak to už je jeho cesta, to s Tuli nemá nic společného.

Crabat napsal(a):

A co se týče (Hirondel) poučení onoho léčitele, tak to už je jeho cesta, to s Tuli nemá nic společného.

A co se tyka tehle vety od Crabata,to Tuli velice dobre vi a chape. No a me to taky nemusis vysvetlovat. Mas dojem ze to nevime?  :dumbom:

Včera jsem poprvé shlédla Tajemství. Je to opravdu k zamyšlení...

Je ten film totéž, co kniha? Přemýšlím, že si tu knihu koupím, ale váhám.... Je opravdu tak dobrá? Nebo je to totéž jako Louisa Hay Miluj svůj život?

Ivanko, je to spíš (ta kniha, film jsem neviděla) jako Vesmírný objednávkový servis...myslím si, že tyhle knížky mají všechny stejný základ....ale asi nejvíc záleží na našem přístupu a pochopení souvislostí.

Ivana napsal(a):

Je ten film totéž, co kniha? Přemýšlím, že si tu knihu koupím, ale váhám.... Je opravdu tak dobrá? Nebo je to totéž jako Louisa Hay Miluj svůj život?

Ano, film je totéž co kniha.

Ivana napsal(a):

Je ten film totéž, co kniha? Přemýšlím, že si tu knihu koupím, ale váhám.... Je opravdu tak dobrá? Nebo je to totéž jako Louisa Hay Miluj svůj život?

A jaká je kniha Miluj svůj život?Taky jsem už o ní uvažovala...A já si The Secret knihu objednala - neváhala jsem...A jak píšou - je to přesně o tom, jak to člověk pochopí..Musím říct sama o sobě, že jsem veselejší, snažím se neuvažovat nad špatnýma prkotinama.Vždy jsem vše viděla černě - bála jsem se.Jsem příjemnější a nenaštve mě spousta věcí, které by mě tenkrát naštvaly...Jsem ráda, za to co mám a pořád si to opakuji...Teď už jen čekám na ten vysněný dům:):gloria:

Pravda o "Tajemství" ?

http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=8622

Mně osobně se film velmi líbil...

Připadá mi, že na zmińovaných stránkách se nic pozitivního nenajde a to je velká škoda  :(

Nejde o to hledat něco pozitivního, ale to, co nás posune dopředu, ne?

Regina napsal(a):

Nejde o to hledat něco pozitivního, ale to, co nás posune dopředu, ne?

No Regi, si myslím, že když to pozitivní najdeš právě v sobě, najdeš ten soulad se svým bytím, tak to tě zákonitě posune dopředu.