Tak jsem včera opět sledovala dokument Heleny Třeštíkové, během sledování jsem měla dojem, že o práci zrovna nestála, podobně i pak její dcera, ale ten závěr byl šokující ani jsem z toho nemohla pomalu spát,protože to si tedy nazasloužila, ale jako námět pro dokument úplně (bohužel) skvělý.

Naprosto stejný dojem,matka i dcera nemakačenka.Čekání na prince...Závěr děsivý,ale bohužel i toto někdy život přináší.

Taky jsem se dívala, s podobným názorem, že holky čekají kdo co zařídí, dá a nějak to dopadne. Dopadlo to bohužel špatně.............

Ten závěr byl drsnej,hned jsem letěla zkontrolovat své děti a bylo mi z toho smutno.

Jo včera jsem to taky viděla, docela slušný socky. Mě nejvíc dojímalo jak si na Ivanu v každé práci někdo zasedl a tak musela chudinka odejít.  Nicméně ten konec byl drsnej, tohle jsem tedy Marcele ani Ivaně nepřála :-((

Pro potvůrka - stručná story - Marcela a Jiří, vzali se, bydleli u Jiřího rodičů, Marcela otěhotněla, po necelém roce se rozvedli, v čemž podle mě velkou roli ( i když asi ne jedinou ) hrála Jiřího matka, zosobnění slova tchýně. Marcela se odstěhovala k rodičů, kde bydlela se sestrou, švagrem, jejich a svojí dcerou v jedné místnosti...po čase získala od úřadu byt, malý, tmavý s pavlačí, ale její....

Po čase se dala se svým ex zase na chvíli dohromady, asi na dva roky, ale ani to nefungovalo a zase se rozešli, podle všeho zase tchýně. Když bylo Ivaně osm, obvinila tatínka ze sexuálního zneužívání, což podle Marcely interpretace nějak vyšumělo, nicméně Ivana od té doby svého otce neviděla.

Marcela si po čase pořídili s nějakým, podle jejího popisu, vícéměně náhodným přítelem syna, lehce opožděného, hyperaktivného s mozkovou dysfunkcí.

Ivana mezitím dokončila učňák a hledala práci...no hledala...nikde moc nevydržela, pokaždé si na ní někdo údajně zasedl. Rodina v podstatě žila ze sociálních dávek a alimentů, Marcela sice občas někde pracovala, ale taky nic moc.

Pak se odstěhovali z centra Prahy do paneláku v Českém Brodě, všechno vypadalo relativně v pohodě. Jednou Ivana nepřišla domů a po několika dnech jí policie našla mrtvou, podle všeho spadla pod vlak.....:-(((

potvurkapodivna napsal(a):

Můžete mi včerejší díl v kostce přiblížit? Bohužel jsem nekoukala, protože jsem malilinko nasávala :-)

Manželé,dcera,zakrátko se rozvedli.Manžel prý později dceru pohlavně zneužil.Další partner-další dítě syn,autista.Partner odešel.Matka evidentně práci nemilovala,dcera bohužel také ne.A tak příběh vyzněl,že matka i dcera stále čekaly na toho "pravého",který samozřejmě nepřišel.Konec tragický,dcera zahynula,přejel jí vlak.

Ota a spol., víte, co pro mne s postupem času, když o tom znova přemýšlím, je děsivé, že já, celý život dělám, vychovala jsem dvě děti a naprosto žádné sociální výhody jsem nikdy neuplatňovala a při repro toho dokumentu, jsem si spočítala, že tato tříčlenná sestava měla měsíčně cca 10 tisíc čistého na soc.dávkách, z čehož plyne, že  ta sociální síť u nás je nastavena neúnosně, protože proč nebýt na dávkách, když to ta společnost (hloupá) tak krásně umožňuje a bohužel se nejedná o jedince, ale o tisíce takových příživníčků, kteří na slušného Špidlu budou nadávat,
místo aby mu byli vděčni, ale tam jejich IQ nejde.

ahoj,
bylo mi z celého příběhu moc smutno. Matka byla zklamaná životem,evidentně z jéjího pohledu jí v životě nic nevyšlo.
Její dcera jí byla nejbližší kamarádkou , ztratila ji.
Opravdu mě jí bylo velmi líto.

Barbara napsal(a):

Ota a spol., víte, co pro mne s postupem času, když o tom znova přemýšlím, je děsivé, že já, celý život dělám, vychovala jsem dvě děti a naprosto žádné sociální výhody jsem nikdy neuplatňovala a při repro toho dokumentu, jsem si spočítala, že tato tříčlenná sestava měla měsíčně cca 10 tisíc čistého na soc.dávkách, z čehož plyne, že  ta sociální síť u nás je nastavena neúnosně, protože proč nebýt na dávkách, když to ta společnost (hloupá) tak krásně umožňuje a bohužel se nejedná o jedince, ale o tisíce takových příživníčků, kteří na slušného Špidlu budou nadávat,
místo aby mu byli vděčni, ale tam jejich IQ nejde.

Barbaro,to máš pravdu.Dost mě taky udivovalo,že matka jen naříkala,ale záběry na ní stále ukazovaly: cigáro v puse a věčně v hospodě.Sám jsem kuřák,ale přišlo by mě trapné brečet a nadávat,že na nic nemám.No nehezký osud.

ahojky, včera jsem se taky dívala, hodně poučný a zajímavý, souhlasím s Barbarou...

ahojky, jo včera jsem to též sledovala, ten konec byl šokující, docela to mnou zamávalo...ale tam Ivana tedy s tou prací - bylo evidentní že pracovat neee...
syn byl dysklektik nebo dyskrafik ale ne autista ne??Je to "detail" ale myslím že to tak bylo.
Sleduji to od začátku a je dobrý vedět jak se dá žít a nežít.Ve finále mi z toho je hodně smutno tady kolem nás když to všechno vidí, stát, politika, hnus:-(((

Já to včera taky viděla.Ale spíš mi bylo té paní líto.V 18 se vdala za neschopnýho chlapa.kterej poslouchal jen svou maminku.Měli spolu dceru a rozvedli se.Dostala byt a žila s dcerou sama.Po delší době se seznámila s jiným chlápkem,s ním měla hyperaktivního syna.Tento otec se taky nevyvedl a o syna se nestaral.Zůstala sama s dvěma dětma.Vím,že nepracovala,ale byla se synem doma,protože měl mozkovou dysfunkci a do školky ho nevzali.Tak co ji zbývalo?Kdo by se jí o něj postaral?Když nastoupil do školy,tak paní začala pracovat.A dcera taky pracovla,sice zezačátku nemohla práci najít,protože ji nikde bez praxe vzít nechtěli.Dcera měla podporu a tu dávala mámě na živobytí.S tím malým ji dcera taky pomáhala.Máma byla na ty děti sama a řekla bych,že i ten malej se postupem času zklidňoval.Mě bylo mámy moc líto a té její dcerky taky.Ale jako příživník mi nepřipadala.Mezi těhotenstvím pracovala jako pošťačka a když kluka vzali do školy,tak pracovala v kuchyni.No a to neštěstí se dceři stalo,když jela domů z práce.Tak přece musela taky pracovat.

Škoda že už nebylo vidět jak žije teď ten exmanžel. Vsadím se, že už se nikdy neoženil a bydlí u maminky, línej flegmatik bez vlastního názoru, maminčin vlezdoprdelka. Ta paní to neměla jednoduchý ale zvládla to, dokoce i s nejpíš hyperaktivním synem, což je co říct. Já jsem jí naopak viděla jako ženskou co se práce nebojí, dceru už tak ne, ale co. A že paní kouřila a byl tam sem tam záběr z posezení u country ? Řekla bych že je fajn když si člověk i v takový situaci v jaký ta rodina byla najde čas na zábavu. Navíc jezdili do přírody a na koně to dneska nedělá ani prachatá rodina.  Z toho jak to dopadlo je mi divně po těle ještě teď, je to síla, když to není film, ale skutečnost.

Paní ten život pořádně ,,nasekal". Neměla to vůbec lehký a kdo nezažil, co je to takové dítě(syn), tak nemůže vůbec mluvit o tom, že byla líná a nechodila do práce(mimochodem měla jak jsem vyrozuměla ,,péči o osobu blízkou").A která z vás si občas nezajde někam s přáteli, nebo manželem(ona ho neměla!).A být v její situaci, tak asi taky kouřím, jak fabrika(v životě jsem do pusy cigaretu nevzala).
Přitom si myslím, že by to nemusela být špatná manželka.

Mě bylo  té paní velice líto. Má těžký život. Co měla dělat se synem? Copak mohla jít do práce, kdo by se o něj staral? Jakmile šel do školy, našla si zaměstnání. Lehce se odsuzuje, pokud člověk tuto situaci neprožil.

Taky je mi jí samozřejmě líto kvůli tomu, co se stalo s její dcerou.
Ale jinak bych se chtěla zeptat Káči, z čeho usuzuje, že by ta paní mohla být dobrou manželkou? Ze záběrů z počátků manželství to vypadalo na docela netolerantní přístup a lpění na maličkostech, ale to se samozřejmě může během života změnit.
Co mi však připadalo horší je, že nefungovala jako matka,zejména teda u toho chlapce. I z těch několika málo reakcí, které tam byly zaznamenány , bylo patrné, že se s ním moc "nepáře" , jako že mu nevěnuje tolik pozornosti, kolik by potřeboval, právě asi tím víc, že byl trošku jiný.... Slova "Běž pryč, když tady kouřím," snad dost dobře ilustrují...

Marcelin manžel vypadal, že by stejně byl k ničemu, ale je škoda, že jsme nemohly vidět, jak žije teď. Moc naděje bych mu nedávala. Jak vždy úhledně seděl u maminky s cigaretkou u kafíčka... A o dceru se absolutně nezajímal.

Marcela mě překvapila oborem, na jaký dala dceru. V jejich situaci, bych spíše volila obor, který pomůže dceři se dostat z té hrozné bídy, ve které byly. Bohatého pracovníka v zahradnictví jsem neviděla. Dala ji na obor, kde bych čekala, že bude pokračovat tak, jak měla rodina našlápnuto. A taky že jo.

Fascinující pro mě bylo, že si Ivana vzala na pohovor v Tescu maminku. Tím si zabila jakoukoli šanci dostat práci!

Chápu jednu věc, že s takovým synem neměla Marcela moc šanci na pěkné místo. Nešlo to asi jinak, byl nezvladatelný, hyperaktivní. Věnovala se mu.

Viděla jsem jen dva příběhy a padá na mě hrůza, čemu jsem o chlup unikla za socialismu. Dva se vezmou, musí, beztoho je to největší akce tehdejšího života. Jiné perspektivy nejsou. I když se k sobě nehodí, přežívají jak to jde. Kde je radost? Kde jsou dnešní možnosti? Samozřejmě jsou jistě páry, které byly jiné, ale z těch filmů na mě dýchá tehdejší beznaděj....

Taky se mi nezdá, že by Ivana nestála o práci. Zkrátka o ni nebyl zájem, byla malinko jednodušší, ale nepřipadala mi jako konfliktní typ. Je docela dobře možný, že si na ni někdo skutečně zasedl.
     Wafulo a ty jsi někdy vychovávala takto postižené dítě? Nezdá se mi, že by nějak trpěl. Z toho co bylo vidět v TV to vypadalo, že se s ním sice maminka moc nepárala, ale ráda ho měla a on jii taky, to je podstatné. Možná na něm mohla víc zapracovat, pokud jde o jeho postižení, ale to může říct akorát doktor. Jsi doktor?  Jinak chápu, že se v přítomnosti TV věnovala více televiznímu štábu a ne dětem.
    Taky jsem z toho příběhu byla smutná. Máma i Ivana měly  jen takový obyčejný sny a dopadlo to takhle. Bůhví, jestli řekli mámě pravdu, pokud jde o způsob Ivaniny smrti. Připadá mi to takový divný.

Co je na tom špatného, když řekne synovi, aby nebyl v kouři ???

Třeba by doma nemusela kouřit nebo už vůbec nikde, i vzhledem k tomu, že moc peněz neměli.

KK to vypadá, jakoby soucitu a zastání byli hodni jen lidé naprosto dokonalí inteligentní, ti, kteří pracují od nevidim do nevidim, necucnou si alkoholu, nezapálí cigaretu...jsem sice taky nekuřák, ale tohle mě u té paní nechalo naprosto klidnou.

Teda videla jsem na manzelske prihody tuhle nedeli poprve a pekne to se mnou zamavalo. Bohuzel si ale myslim, pokud Marcela pracovat nemohla, protoze se venovala synovi, mohla by si najit praci na polovicni uvazek, kdyby opravdu tu potrebu mela. S dcerou si taky nejsem moc jista - uz jenom to, ze by rozhodne neobsluhovala lidi, protoze kdyby si vymysleli tak by jim musela neco udelat. To mi pripadalo od cerstve absolventky jako dost silna slova. Bylo mi i smutno, ze dcera se nepouzila s matcineho osubu a po opakovanych nezdarech, bytovych nejistot si chtela s pritelem poridit miminko. Jsem presvedcena, ze by se historie opakovala......Ale konec byl smutny a jeste dnes si na to vzpomenu.

článek z MF Dnes

Lidé chtějí pomoci hrdince unikátního dokumentu

Praha - S Marcelou Haverlandovou se život nikdy příliš nemazlil. Její osud, zaznamenaný v mimořádném filmovém dokumentu, vzbudil vlnu zájmu lidí v celém Česku, kteří jí chtějí pomoci.

Marcela Haverlandová se vdávala v osmnácti, manželství se jí rozpadlo po roce a ona zůstala sama s malou dcerou. Narodil se jí ještě syn, ani jeho otec se však o dítě nestaral. Dcera Ivana, kterou její vlastní otec podle Haverlandové v osmi letech znásilnil, loni v prosinci tragicky zemřela. Paní Haverlandová zůstala sama s malým synem Tomášem, odkázaná na sociální dávky a s nesplacenými půjčkami své dcery.

V sérii smůly měla jedno štěstí -před pětadvaceti lety o ní začala režisérka Helena Třeštíková točit dokument.

Pokračování na str. A2

Lidé chtějí pomoci hrdince dokumentu

Marcela Haverlandová prožila těžký život. A nedávno ještě přišla o dceru

Pokračování ze str. 1

Po nedělním odvysílání pořadu se zvedla lavina sympatií s nešťastnou ženou. „Už od pondělí k nám do televize volali lidé, že by chtěli paní Haverlandové pomoct. Po domluvě s tvůrci pořadu jsme se rozhodli lidem, kteří o to měli zájem, poskytnout její číslo účtu,“ sdělil mluvčí ČT Martin Krafl s tím, že dokument sledoval milion lidí.

Jedním z diváků byl i zaměstnanec jednoho pražského vydavatelství Martin Janda, který zahájil charitativní akci na internetu. Od mluvčího ČT získal číslo účtu Marcely Haverlandové a rozeslal e-mail formou „Pošli všem, koho znáš“. Dopis tak nyní koluje po celé republice.

„Obvykle takovéto e-maily nevytvářím, ale osud paní Haverlandové se mě hluboce dotkl. Je to normální člověk snažící se spořádaně žít, stejně jako se o to snažila její dcera. Nejedná se o někoho, kdo by k neštěstí přišel vlastní hloupostí nebo například závislostí na alkoholu či jiných drogách,“ uvedl Janda.

Sama Marcela Haverlandová, která podle svých slov občas pomýšlí na sebevraždu, je zájmem o svou osobu naprosto šokovaná. „Je to úžasné, nikdy jsem nic takového nečekala. Vždyť jsem jenom obyčejná ženská, jak můžu někoho zajímat?“ ptá se rozechvělým hlasem a během hovoru se dojetím rozpláče. „Nevím, co na to říct. Vždycky jsem byla na všechno sama. Teď mi lidé volají, zastavují mě na ulici, posílají krásné dopisy a chtějí mi pomoct. Ani nevím, jak mám všem poděkovat,“ říká. Její situace je o to horší, že je nyní na dlouhodobé nemocenské, takže práci pomocné síly ve školní kuchyni ani nemůže vykonávat.

Sama se prý na nedělní vysílání svého příběhu nedívala. „Nedokážu to. Ještě na to nemám dost síly,“ poznamenává v narážce na nešťastnou smrt své dcery Ivany, kterou v noci při cestě domů z práce přejel vlak.

Podle autorky dokumentu Heleny Třeštíkové je solidarita lidí první dobrou věcí, která se Haverlandové v životě stala.

„V jejím životě pokaždé dopadlo všechno špatně, stíhalo ji jedno neštěstí za druhým. A teď, vůbec poprvé, zažívá soucit okolí a pocit, že není sama. Pro ni je to úplně nový zážitek,“ míní Třeštíková.

Bankovní účet Marcely Haverlandové je: 103227056/0300, v.s. 111

Marcely mi bylo velmi líto. Myslím, že si s ní osud krutě pohrál. Ruku na srdce, kdo by s ní měnil..

Vida, vida, tak to Marcele přeji. Mohlo by jí to dát odraz ode dna. Má ještě syna a to není málo.

Teď byla Marcela ve zprávách a děkovala za podporu od diváků.Já jí to přeju alespoň nějaké štěstí ji potkalo!

Tak jsem viděla poslední díl z Manželských etud a myslím, že to byla syrová pravda o lásce, vztahu, manželství a rodině. O obyčejných lidech kteří nepřestanou jít za svým štěstím , které život  sráží na kolena a překonávání velkých životních krizí posiluje jejich vzájemnou lásku a úctu.

Byl to vyvedený díl a před takovou rodinou smekám klobouk.

Mě docela vadí, že se někdo negativně pozastavuje nad tím, kolik mají dětí. To je přeci každého věc. Já naopak mám před nimi úctu, umí se o svou rodinu postarat.

Bylo vidět, že chtěli mít velkou rodinu, které dají vše. Paní to bohužel psychicky nezvládla (asi v sobě taky dlouho dusila synovy problémy, aby uchránila ostatní děti) a hodně pracovala. To nejde donekonečna. Nakonec si stejně všichni uvědomí, že je nejdůležitější zdraví a láska.

Ani se jí nedivím. Bylo toho všeho moc. To  já bych byla v blázinci mnohem dřív. Taky jsem teda měla ale úplně opačný typ chlapa, ten její byl dost pro rodinu. Aspoň se mi zdálo (po mých zkušenostech).

Také si myslím,že pan Strnad utíkal od rodiny k práci, aby nemusel řešit všední věci-jeho žena se dobrovolně vzdala "nezávislosti" sama vydělávat a volila rodinu.
Mluvila mi z duše, čas od času padám na hubu a jsem jen kousek od Chocholouška:-((