dost mě trápí, že moji rodiče se poslední dobou šíleně hádají.
Mám pocit, že otec dost popíjí (myslí si, že si užívá důchod), v konfliktech máti dost uráží a hlavně - předmět konfliktu je 91letá babička, mamky maminka, kterou u sebe mají.
jak vysvětlit 67letému chlapovi, jindy inteligentnímu inženýrovi, že prostě stáří nemine ani jeho? Jak mu říct, že je více než hulvátské, aby urážel svou manželku po gynekologické operaci stálým poukazováním na její "méněcennost"? Jak mu říct - tati, moc piješ? Jak říct - mami, jsi moc vztahovačná?
často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..."

Teď jsem s mátí měla telefonický hovor a úplně mi z něj bylo fyzicky špatně. Nechápu, jak spolu můžou takto komunikovat. Přitom když byla mamka v nemocnici před pár týdny, vyslechla jsem jak jí táta do telefonu říká - prosím tě, dej se dohromady, vždyť já bych bez tebe byl ztracený...
Připadám si bezradná. Když mluvím s každým zvlášť, je to fajn, rozumíme si. Ale když jsou spolu, je to hrůza.

Obavam se, ze tohle ovlivnit bude dost tezky. Nasi meli taky tezky obdobi, i kdyz ne tak tezky, jako u vas. Pomahalo, kdyz jsem se bavila jak s kazdym zvlast, tak dohromady, a nenapadne poukazovala na jejich kvality, stylem: "vy jste sikovni, ta mamka je ale hodna, ze se tak postarala (s tatkou), s mamkou "tatinek je spolehlivy, to je dobre, ze ho prace bavi". Proste v rozhovorech je oba chvalit a vyzvihovat i toho druheho. Kdyz jsem se bavila s nima obema, tak zase hledat to pozitivni a chvalit je. To bylo jedine, co trochu zafungovalo. Proste do nich prat pozitivni energii, co to da :) Oni treba totiz vi, ze se maji radi, ale po tech letech se na to lehce zapomina a upanou do stereotypu. A prave podobnymi hovory jim to pripomenes.

Podotykam, ze nekolik let predtim jsem se snazila rodice "zmenit", vedlo to akorat k neustalym konfliktum mezi vsemi a nikomu to nepomohlo. Vyse popsane byla jedina metoa, ktera zaznamenala castecny uspech.

A to se tak změnil až teď? I když by v tom byl ten alkohol, což je svinstvo, tak kde přišel k tomuto úsudku (narážím na tu "méněcennost). Kdybys nepsala, že je jindy - nebo byl - v pohodě, tak bych ho asi jednoznčně odsoudila. To, co říká je nejen nevkusné, hloupé a hulvátské, ale hlavně neopodstatněné. Co za tím může vězet, třeba to může být i reakce na něco, i když popravdě hnusná.....

No , bohužel, Kuki,  i já okolo sebe vidím  několik letitých manželství, které nejsou žádná idyla. Někteří lidé si časem dokáží vypěstovat i docela životaschopnou alergii na toho druhého a měnit navyklé vzorce svého chování se stává téměř nemožnou sci fi natož změnit způsob života a z nevyhovujícího vztahu odejít...
Za svého mládí jsem byla vmanipulována do role rozhodčího a zároveň smírčího soudce svého otce a jeho ženy. Bylo to někdy nad moje síly poslouchat obě strany a rozdávat "moudré odpovědi" na otázky, co si o tom myslíš... když jsem měla mít úúúplně jiné starosti i radosti se svými prvními láskami a mělo by to fungovat naprosto opačně!!! Nebyla to příjemná role a nebyla by příjemná ani dnes....
Na tvém místě bych se asi snažila vměšovat se co nejméně neboť každý si táhneme svůj osobní náklad svých  komplikovaných vztahů, který je dost těžký a rodiče nemají právo tě do svých sporů jakkoliv vtahovat a i ty do nich zasahovat. 
Kdysi jsem četla jeden příběh, kdy si dva lidé udělali ze své dcery vrbu a prostředníka svých konfliktů, dokonce spolu přestali i komunikovat a teprve v okamžiku, kdy zásáhla "vyšší moc" ;) a dcera byla vážnou zdravotní komplikací znehybněná a přestala mezi nimi fungovat, byli přinuceni zase začít mezi sebou komunikovat a v podstatě došlo k hapy endu a smíření dvou totálně rozhádaných partnerů. Nakonec se dcera projevila jako vážná překážka, i když její úmysly byly ty nejlepší a myslela si, že bez ní by rodiče nemohli žít dál... a vida ...dopouštěla se omylu.... když tu nebyla ONA, museli své síly spojit a pomoct si vzájemně. Takže opět klasické... "že všechno špatné může být ve skutečnosti dobré".... :D a ona nakonec jen páchala dobro , místo aby pomáhala.

I když u nás hádky tohoto druhu neprobíhají, spíš se naši rafnou kvůli naprosté kravině, otec huláká (neuráží, ale svojí argumentací by přehlušil nálety na Berlín), máti se uráží a odchází trucovat a my tam pak se ségrou  sedíme jak dva idioti (jen pro přesnost - většinou k nim jezdíme na celý víkend a když ti dva celou dobu komunikují mezi sebou jen prostřednictvím nás dvou, je to taky fajn).. Minulý rok jsme se dohodly, že v okamžiku, kdy tohle vypukne, balíme se a odjíždíme. A docela to od té doby klape. Všichni jsme spolu rádi, takže naše to asi taky muselo mrzet, když jsme tohle asi dvakrát uvedly do praxe a teď se krotí.

Kuki,
jednu jsem viděla rodinnou konstalaci, kdy celá rodina trpěla tím, jak se k sobě rodiče chovají.
Všechny to trápilo, protože maminka s tatínkem je zatahovali do svých hádek a sporů, vyžadovali jejich názor a soudy. Už dospělé děti z nich byly stále na prášky...
Konstalace ukázala, že zatímco okolí se hroutí, mamka s taťkou se vlastně skvěle baví, jsou nesmírně spokojení, protože to byl jejich způsob vyjádření zájmu jednoho o druhého...

Já samozřejmě nevím, zda toto je i případ tvých rodičů, spíš tím chci jen říci, že věci většinou nemusí být takové, jak z našeho pohledu můžou vypadat.

Být tebou, jediné, co udělám, nenechám se do těhle rodičkovských hrátek zatáhnout, nezúčastním se jich. A to v žádném případě, jsou to nejen tví rodiče, ale především lidé, kteří spolu žijí řadu let, asi vědí proč.
Vyjádřila bych jim oběma svou lásku a odešla s tím, že na jejich "hry" nemám, nechci se jich zúčastnit ani jako rozhodčí s píšťalkou ani jako divák s trumpetou :)

Netrap se tím, oni si to spolu srovnají, nakonec slyšela jsi tátu - bez mámy by byl ztracený :)
No není to krásné vyznání lásky?

Ando, ano, myslím, že jste zvolili se sestrou  naprosto ideální, moudré  a funkční řešení... :jojo:

Kuki, tatínek si důchod neužívá, on se v důchodu jednak asi nudí (pro "inteligentního inženýra" to velmi pravděpodobně otrava je), jednak si (možná) připadá starý a odepsaný, takže se to pokouší řešit alkoholem = chvíli zapomene, urážením = manželka je "nemožná", tedy "horší" než on a napadáním babičky = protože má obyčejný strach ze svého stáří.
No a maminka si možná připadá stejně, navíc ta operace jí zřejmě taky nepřidala - jako člověku i jako ženský. Její "vztahovačnost" může být rovněž obrana = "zaútočit" první.
Tak zvaně rozumnými argumenty moc asi nezvládneš- pořád jsi jejich "dítě" a "malá holka" - ale možná by to šlo právě z téhle pozice... "mami/tati, mně to bolí, když tohle děláte".

Já myslím, že jeden z důvodů může být právě tady: myslí si, že si užívá důchod.
Bohužel si ho užívá s alkoholem.

Obávám se, že to byl před tím, něž šel do důchodu, velmi aktivní a zaměstnaný člověk, který má najednou ze dne na den spoutu času a neví co s ním. A tak potkal kamaráda - alkohol - se kterým si padli do noty.

Není jednoduché poradit, jak z této situace ven. Jedině, že by si našel něco, co ho baví a čemu by se mohl věnovat bez toho "kamaráda".

Vubec ale vubec bych se do toho nepletla. Ja jsem se do vztahu svych rodicu nechala zatahnout docela dost. Hodne dlouho jsem si brala jejich problemy na sebe a vysledek je ten, ze ted mam tolik problemu, ze nevim, co  s tim. A kdyz se je snazim resit, tak z toho vzdycky vyleze nekudy maminka a tatinek a jak jsem se jim snazila "pomahat". Uz bych to v zivote vickrat neudelala. Jsou to jejich problemy ne moje. A pokud se chteji nesnaset, je to jejich zalezitost. Ja si budu resit to svoje.

No mám pocit, že se táta o mámu bojí,ale neumí to dát najevo jinak, než trapnými řečmi.
Jo rodiče a babička. Tak o tom napíšu román. Ale tedy u mě by to bylo spíše vtah matka - dcera - vnučka. Nějak nemám sílu to teď popisovat,ale taky mi to dává pěkně zabrat.....

Sněhuláček napsal(a):

Já myslím, že jeden z důvodů může být právě tady: myslí si, že si užívá důchod.
Bohužel si ho užívá s alkoholem.

Obávám se, že to byl před tím, něž šel do důchodu, velmi aktivní a zaměstnaný člověk, který má najednou ze dne na den spoutu času a neví co s ním. A tak potkal kamaráda - alkohol - se kterým si padli do noty.

Není jednoduché poradit, jak z této situace ven. Jedině, že by si našel něco, co ho baví a čemu by se mohl věnovat bez toho "kamaráda".

P.S.: Myslím, že jste zvolili, správné řešení ;)

Kukačka napsal(a):

... často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..." ...

"a vy jste moji rodiče a máte mi vytvářet pěkné rodinné prostředí..." ;)

a jinak ? ono je to asi vážně baví - znám takový rodiče mé kamarádky - bez sebe by byli ztracení a přitom vstávají s hádkou na rtech
pořídili si pejska, který zakrátko ohluchl (myslím tím selektivní sluch), ale aspoň mají "společného nepřítele" ;)
(myslím to s nadsázkou, milují ho jako dítě...)

víš, Kuki, láska se dá projevit různým způsobem :jojo:

Můj táta nikdy nebyl moc aktivní. V tomto smyslu mu nic nechybí, v důchodu má pivo a televizi a klid. Všichni ať mu vlezou na hrb, a ty dvě báby, co je s nimi nucen žít, nejdřív...nenudí se. Veškeré nabídky na procházku, cestování, divadlo a podobně odmítá, protože v televizi zrovna běží fotbal, tenis....
Obecně je u nás doma dost velká tolerance k alkoholu - u obou mých dědů, prostě jako v Čechách. Pivo je normální nápoj, kořalka k tomu vítaná. Popíjelo se vždy. jenže můj otec se rozhodl, že si v důchodu může dopřávat a ono to není jen pivo, ale i tučné(rozuměj dobré) a podobně. Tuhle jsem s hrůzou sledovala, jak se mu třesou ruce.
Hulvátské chování zdědil po svém otci, teď se to s věkem nějak prohlubuje a ano - máti se brání jaksi nevhodně. Vztahovačná, vyčítavá, přilévá olej do ohně.
S tím nic nenadělám. Vím to.

K nervozitě na obou stranách přispívá i to, že jsou na zimu doma z chaty a nemají žádný únik na zahradu. Babička - stará paní - jim teď dala nějaký prachy, za to si koupili sedačku a sporák a už se hádají. Nevím, jen tuším jak to probíhá. Pokud jsem s nimi o víkendu, taky odcházím jako Anda - nepřijela jsem, abyste mi toto předváděli.
Oni mě snad ani do ničeho nezatahují a nedělám nějakého soudce. jen jsem si tu chtěla postěžovat, že mě to mrzí, když moji rodiče mají k sobě takovou neúctu.
A popravdě se děsím, toho, že mě čeká starost o ně. Dostávají se do věku chorob a nemohoucnosti. A další věc, která mi hrozně vadí - jak táta mluví o své tchyni, mé babičce. Marně mu říkám, že jednou bude na jejím místě...starý, dezorientovaný a odkázaný na pomoc druhých.
Mmch - babča teď v neděli jede pendolinem s mámou do Ostravy, podívat se na své posledně novorozené pravnouče. Je skvělá ve svých 91letech a on si to vůbec ale vůbec neuvědomuje.

Kuki, ale to co píšeš - mně to připadá, že jsi rozčarovaná z toho, že se rodiče nechovají, jak ty si představuješ, že by se chovat měli.
Ale možná to je moc očekávání. Možná je potřeba smíření.

Hlavně se neboj, tvoje představy jsou možná horší než jak to dopadne...

A jedno ti už teď může být jasné - holka, nejsi v tom sama. Takových rodičů je ... no habakuk ;)

Ahoj Kukačko :)
Nějak ti rozumím, ale v jiném poměru. Moji rodiče jsou "zatím " v pohodě, dokonc jsem i slyšela mamku říkat tátovi"jestli ji má ještě rád" :rolleyes:
Bylo to hezký.No, ale to jsem odskočila, tohle chování jak říkáš dělala moje babička s dědou.Nevím, jestli je to tou starobou nebo čím, ale taky se docela hádali, ale vesměs to bylo o peníze (děda byl alkoholik) a nebo prostě jen z nervů...
Nic příjemnýho.Babičku jsem mám hodně ráda, i když si taky občas trošku dá,ale na dědu nemá! Nebylo ráno kdy by děda nevstal a nevyhledal nějaký alkohol!A že by pil tajně jak to dělala většina alkoholiků, to se říct taky nedá.Nezajímalo ho co si lidi nebo dokonce i příbuzní o něm myslí, stačil mu ten chlast a když na něj nebylo, tak kupoval na dluh a babička jen platila dluhy.
Před dvěma rokama děda umřel. Ten poslední rok vypadal fakt děsně.
Takže nesmutni, tvoji rodiče se sice hádají, ale pořád mají jeden druhýho..Všude se lidi ve vztahu hádají, a tohl je asi fakt dlouhej vztah :D
Takže pevný nervy a s tou návštěvou to nepřeháněj, stačí den a pak tradá domů, kde máš svůj klid,néé?!:vissla:

Jess - možná je v tom kus pravdy. Oni by se nikdy nerozvedli jako já. To se nedělá. Ale zároveň jsem nikdy v životě nedošla se svým exmanželem tak daleko, abychom jeden druhého nazývali kreténem a magorem a posílali se do blázince. Tak když chtějí být spolu, proč se urážejí?

Kruci, já mám dnes nějakou stěžovací...

Tak když chtějí být spolu, proč se urážejí?
Ony se někdy na tý dlouhý cestě životem ty hezký slovíčka poztrácejí... nebo si lidi myslí, že se to už "nehodí"... nakonec kretén a magor je pořád ještě velmi citově zbarvené slovo - někdy lepší, než studená zdvořilost či nulová komunikace.

Tak je zkus vzít na večeři ať jsou aspoň chvilku v kklidu, třeba změní prostředí a bude jim dobře. Ty ses nikdy s manželem nehádala?
Já docela často, teda zatím je to "jen" přítel, ale když mě to chytne, tak neznám bratra :D

Kukačka napsal(a):

dost mě trápí, že moji rodiče se poslední dobou šíleně hádají.
Mám pocit, že otec dost popíjí (myslí si, že si užívá důchod), v konfliktech máti dost uráží a hlavně - předmět konfliktu je 91letá babička, mamky maminka, kterou u sebe mají.
jak vysvětlit 67letému chlapovi, jindy inteligentnímu inženýrovi, že prostě stáří nemine ani jeho? Jak mu říct, že je více než hulvátské, aby urážel svou manželku po gynekologické operaci stálým poukazováním na její "méněcennost"? Jak mu říct - tati, moc piješ? Jak říct - mami, jsi moc vztahovačná?
často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..."

Teď jsem s mátí měla telefonický hovor a úplně mi z něj bylo fyzicky špatně. Nechápu, jak spolu můžou takto komunikovat. Přitom když byla mamka v nemocnici před pár týdny, vyslechla jsem jak jí táta do telefonu říká - prosím tě, dej se dohromady, vždyť já bych bez tebe byl ztracený...
Připadám si bezradná. Když mluvím s každým zvlášť, je to fajn, rozumíme si. Ale když jsou spolu, je to hrůza.

Něco mě napadlo, můžu být úplně mimo, a nebo taky ne...? Kukačko, nemůže to souviset s tou mamčinou gyn.operací? Myslím to tak, že třeba spolu dřív hodně intimně žili, teď po té operaci to (možná) nejde a nebo se v tomto směru něco změnilo... A jsou z toho oba podrážděnější než dřív..? Jenom hádám, ale co kdyby?
Ale i kdyby tomu tak bylo, nemá taťka právo urážet mamku pro její "méněcennost", ani babičku.

Jak bych reagovala já? Asi bych okopírovala známou báseň Dědova mísa, hezky  bych ji zarámovala a až zas bude mít taťka svůj hulvátský den, tak bych mu tento dárek pěkně přede všemi, předala, s naivním úsměvem: " Tati, ty jsi pro mě tak inspirativní...něco tady pro tebe mám, pověs si to tady v obýváku a denně si to párkrát přečti..."   No, a kdyby mu nedošlo, tak dál bych to mezi nimi neřešila. Zavedla bych již zmíněný postup - jakmile se budete přede mnou takto chovat, nebudu vám dělat soudce ani diváka, odcházím. A důsledně bych to dodržovala.

Kuki, proč to řešíš? To NENÍ tvoje.
Bože dej mi sílu změnit, co změnit můžu, smířit se s tím, co změnit nemůžu a moudrost rozeznat tyto věci.
Tak nějak to je. A tak to v životě platí.
Představ si sebe na místě svých rodičů a své děti na místě tvém. Tohle ti řešit nenáleží.
Ty maximálně řešíš, proč chceš řešit své rodiče, proč tě jejich způsob vztahu irituje. Nic víc. To, co je mezi nimi, je POUZE jejich.

Júú, se musím pochválit. Skupinová terapie a šecko ostatní naučování na mně zanechalo stopy. Mám ze sebe radost. :)
Tohle si píšu sama pro sebe, tohle je zas moje.
Mám radost, že už se nevměšuju do vztahu mých rodičů, byť by denně telefonovali a stěžovali si jeden na druhého. Protože to je JEJICH.

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

Já jsem dřív taky zachraňovala mámu, řešila jsem její problémy místo svých...
Teď už to nedělám a snažím se řešit svoje problémy, a ne problémy ostatních.
I když ti "ostatní" jsou rodiče.
Rodiče jsou svéprávní lidé, kteří mají právo naložit se svým způsobem, jak chtějí - i když se to jiným lidem (i jejich dětem) nelíbí.
Snad jenom, kdyby rodiče POŽÁDALI (udělali to?) svoje děti o pomoct, tak pak by taková pomoc byla na místě.
(Samozřejmě mluvím o rodičích, kteří jsou soběstační, o nemohoucí staré rodiče je nutno se postarat i když si o to neřeknou, protože třeba už ani mluvit nemůžou).

Já myslím, že ti rodiče jsou schopní si to nějak vyřešit, a nebo jim to možná takhle vyhovuje  Jsou to soběstační a samostatní. Je to víceméně JEJICH problém.
Asi by mě to jako dceru velmi trápilo, ale snažila bych se to, po vyslovení svého kritického názoru,  nechat na nich a pokud možno tam prostě nebýt, nenechat se jejich hádkami vytáčet.. Nikdo je totiž nemůže spasit "zvenčí", musí oni sami chtít.
Nakonec-Kukačka když se snaží do toho vstupovat, je odmítána slovy "ty nás nemáš co poučovat". Tak bych se na jejím místě snažila co nejvíc žít svůj život, odděleně od rodičů, chodit k nim jen zřídka a při konfliktech okamžitě odcházet.

Jediný, kdo je v té situaci skutečně v roli bezbranné oběti, je chudák ta babička. Na 91 letech už zákonitě je odkázaná na cizí pomoc, asi nemůže prásknout dveřmi a jít bydlet jinam. Být Kukačkou, soustředila bych svou pomoc na ni, chodila bych ji navštěvovat, dávala bych jí najevo co nejvíc lásky, když už chudák musí být v prostředí, kde je ponižována a ničena neustálými hádkami. Prostě-snažit se aspoň té babičce pokud možno zpříjemnit poslední roky (nebo měsíce? nebo jen dny? kdo ví...)

já nikomu ani neradím, ani neřeším. Mě vadí, že moji blízcí jsou na sebe oškliví. Oni to asi jinak neumějí, po těch letech a mě to přijde škoda a líto a jánevím co ještě.....
Ráda bych jim ještě připomněla, že můžou prožít život i jinak než v prudění se navzájem.

bylo to obyčejný telefonický hovor matky s dcerou, jak si koupili novou postel. Ptala jsem se, jak se na ní spí a máma řekla, že toho moc nenaspala, pže se poslední dobou pořád hádají kvůli babičce. A opakovala větu, kterou jí otec řekl, jen tak mimochodem. Zatmělo se mi před očima a úplně mě to vykolejilo

Každý má právo zkazit si svůj život způsobem, jakým chce. I rodiče.
A my ostatní jim do toho nemáme právo kecat.

Třeba jim to opravdu tak vyhovuje - jinak by to nedělali ne? Nikdo vědomě neubližuje. Prostě dělají co umí a tím, že říkáš "děláte to špatně, jenom já vím, co je pro vás dobré" se nad ně povyšuješ.

Kuki, to je normální, že tě to mrzí. Mě by to mrzelo taky. Já přijedu na chalupu. Jsem tam jenom s babičkou a dobrý. Přijede máma a už to jede.
Hned na ní začne štěkat, babička zase začne brečet. Jsem ráda, když jsou každá zvlášť. A teď si vem, že jsou v zimě v jenom bytě. Tchýně s tatou se k sobě chovají líp, než dcera s matkou.
Vždy když k našim příjdu a začnou, tak pronáším, že jsem přišla na návštěvu a nebudu poslouchat hádky a co kdo komu. Vím, že je to ponorková nemoc, ale já za to nemůžu.
Je jasné, že mě to mrzí a odcházím smutná. U nás to tedy o sprostých slovech není. Spíše máma nenechá na babičce nit suchou. Vím, že s ní měla taky co do činění a teď jí vyčítá jaká byla, ale to mě nezajímá. Babička zase umí citově vydírat. " Já vám dala tohle a umožnila bydlet ve svém bytě a ted tohle..."
No na zabití.

Nikdo vědomě neubližuje
To myslíš vážně?

Blossom napsal(a):

Jediný, kdo je v té situaci skutečně v roli bezbranné oběti, je chudák ta babička. Na 91 letech už zákonitě je odkázaná na cizí pomoc, asi nemůže prásknout dveřmi a jít bydlet jinam. Být Kukačkou, soustředila bych svou pomoc na ni, chodila bych ji navštěvovat, dávala bych jí najevo co nejvíc lásky, když už chudák musí být v prostředí, kde je ponižována a ničena neustálými hádkami. Prostě-snažit se aspoň té babičce pokud možno zpříjemnit poslední roky (nebo měsíce? nebo jen dny? kdo ví...)

Babi je hluchá, jediná její velká vada. Jinak je samozřejmě úměrně svému věku jako sušinka, pilně sleduje TV a noviny, celý dny čte a kouká ve svém pokojíčku. Teď mi vyloupala asi dvě igelitky ořechů na pečení.
Myslím, že konflikty zas moc neprožívá, nebývá jich přímým svědkem. To spíš táta "týrá" mámu, že babičce vyváří, že se jí hlásí (jdu ven, přišla jsem) a tak podobně, samé drobnosti co 100x vyřčené naštvou až do morku kostí.
Babička tu bude ještě dlouho a my vnučky si to přejeme.

Martinka1 napsal(a):

Každý má právo zkazit si svůj život způsobem, jakým chce. I rodiče.
A my ostatní jim do toho nemáme právo kecat.

Třeba jim to opravdu tak vyhovuje - jinak by to nedělali ne? Nikdo vědomě neubližuje. Prostě dělají co umí a tím, že říkáš "děláte to špatně, jenom já vím, co je pro vás dobré" se nad ně povyšuješ.

to jsi vzala kde?

Klubko - hodně podobné...ponorková nemoc, jo.

Kuki, já teda s našima moc nebyla, ale občas s mámou mluvila a stěžovala si mi skoro stejně, až na ta sprostá slova. Ale drobné schválnosti, jedovatůstky... pak jsem se nějak zmínila ségře a ta, protože tam bývala o dost častěji, povídala: "nojo - mně si zas stěžuje táta, oni už spolu moc jiný zábavy nemají..." A asi měla pravdu, protože kdykoli byl někdo z nich někde sám - úplně jiný člověk.

Je fakt, že já na ně občas všechny houknu, jinak bych to nevydržela.
Máma jako správný beran se urazí a nafoukne pusu, občas utrousí jedovatost.
Babička je skleslá a suší kapesník.
A táta jako správný cholerik zařve, že se na všechno může vy..t.
Kocourkov.
A jak psala Helena, každý zvlášť, pohoda.

U nás to je tím, že máma by nejraději žila sama. Jí by vyhovovalo chodit k otci na návštěvy. Už dlouho lobuje alespon za oddělené ložnice a on jí nechce vyhovět. Protože by musel stěhovat a malovat, což je hůrza, když po něm někdo chce fyzickou práci.
Slíbila jsem mámě, že když se dohodnou,tak jí s tím před létem pomůžu,až táta bude týden s chlapama na dovolené.

jako rozvedená, dtto svobodná, jsem teď po té mámině operaci hodně byla s nima. Ono to jde v takových vlnách...klid klid a najednou smršť, že nestačím zírat. Dva lidi, kteří mě vychovávali a učili mě slušnému chování se častují tak, že utíkám, abych to nemusela poslouchat. To zpravidla funguje a zklidní se. Někdy ne nadlouho. Poznám, kdy je máma nervózní a jdu jí z cesty.

nejsem žádná vrba, soudce ani teoretický radič všechnovímvšechnoznám. Fakt jsem to v návalu vzteku vyventilovala tady, ale ani nechci žádnou radu. žádná není. Je to jejich život, já s nima nebydlím. Jen mě někdy...to...se.rou...omlouvám se.

Máš právo být naštvaná a zafňukat si klid.

Je fakt, že jsem byla vždy totálně vykolejená z diskuzí u rodičů bývalého. Otec byl žálivý cholerik,takže jeho manželka přijela z lázní a on na ní "tak jak sis, zašu.kala". Tenkrát mě vypadla sklenice málem z ruky.... :dumbom:

jojo, to je můj táta...přesně jeho reakce, akorát bych neřekla že žárlí, pro něj je to celkem normální slovo. Bohužel tím s přibývajícím věkem měří skoro všechno...trapné, slyšet takhle mluvit otce

Občas se ptá mých dětí, svých vnoučat "kdy přivedeš ukázat toho svýho novýho"? Dítě radši nejde na návštěvu samo, natož s přítelem/ přítelkyní, aby děda netrousil podobný "vtipný poznámky".

No ale to je o jeho nejistotě. Protože on tenkrát neměl práci, tak ti připadal jako vůl. Teď vydělávala žena, takže to bylo něco na jeho ego.
Ač jí nemusím a vím že je to taková ukecaná slepice, která by kecala do všeho, tak se ráda upraví a sluší jí to. Maluje se i v téměř 60ti a má vkus.
Takže on prostě znejistěl a neuměl to dát jinak najevo,než takhle. Což mě příjde totálně trapné.
to já z domova neznám.

hele, můj táta byla taky delší dobu bez práce a máma z toho onemocněla, dva měsíce na antidepresivech. Přesně podobná situace.
Ty mi rozumíš!

mmch, jestli jsou tady rodiče, kteřá se chtějí zbavit dcérky, ať mažou na větvičky :)

Martinka1 napsal(a):

Každý má právo zkazit si svůj život způsobem, jakým chce. I rodiče.
A my ostatní jim do toho nemáme právo kecat.

Třeba jim to opravdu tak vyhovuje - jinak by to nedělali ne? Nikdo vědomě neubližuje. Prostě dělají co umí a tím, že říkáš "děláte to špatně, jenom já vím, co je pro vás dobré" se nad ně povyšuješ.

Martinko, prosím tě, můžu se tě zeptat na věk a na profesi?
Občas prolétnu pár vláken, a všude máš čoveče jasno..(!) Chtěla bych si tě nějak představit. Pomůžeš mi?

Myslím, že zrovna tento příspěvek je poněkud mimo. Odpověď správná, jen zdá se na jinou otázku....nevyměnila sis otázky při opisování?

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

chybí ti životní zkušenosti. Nic víc. Představ si sebe a svého manžela za X let a představ si, jak vám děti kecají do vztahu. Japa se asi budete cítit? :) Nebo stačí představit si tvé rodiče, jak vám kecají do vztahu. Jak ti bude? Prima?

majkafa napsal(a):

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

chybí ti životní zkušenosti. Nic víc. Představ si sebe a svého manžela za X let a představ si, jak vám děti kecají do vztahu. Japa se asi budete cítit? :) Nebo stačí představit si tvé rodiče, jak vám kecají do vztahu. Jak ti bude? Prima?

:supr:

Kukačka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Každý má právo zkazit si svůj život způsobem, jakým chce. I rodiče.
A my ostatní jim do toho nemáme právo kecat.

Třeba jim to opravdu tak vyhovuje - jinak by to nedělali ne? Nikdo vědomě neubližuje. Prostě dělají co umí a tím, že říkáš "děláte to špatně, jenom já vím, co je pro vás dobré" se nad ně povyšuješ.

to jsi vzala kde?

Kuki, možná bys měla přeci jenom zkusit školičku. Nebo něco jiného. Pak pochopíš. O čem NÁŠ VLASTNÍ život je.

"ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..." - je mi líto, ale budeš se toho muset držet - copak ty si od někoho mluvit do vztahu necháš ?

Kukačka napsal(a):

jojo, to je můj táta...přesně jeho reakce, akorát bych neřekla že žárlí, pro něj je to celkem normální slovo. Bohužel tím s přibývajícím věkem měří skoro všechno...trapné, slyšet takhle mluvit otce

Občas se ptá mých dětí, svých vnoučat "kdy přivedeš ukázat toho svýho novýho"? Dítě radši nejde na návštěvu samo, natož s přítelem/ přítelkyní, aby děda netrousil podobný "vtipný poznámky".

No vidííš, a ty děláš svým rodičům přesně to samé. Copak to nevidíš? Proč máš jiný metr? Nech je být, Kuki.

Jak hodně je na tomto vlákně znát, kdo UŽ VÍ. :)

promiňte, nereagujte již víc...já o voze, vy o koze
speciálně ty, majkafo, zdrž se prosím komentáře.

pro ostatní - omlouvám se

Kuki, tohle je volně přístupný server. Nelíbí? Pročpak?  Možná by stálo za to přemýšlet.
I já si budu, zase o tom svém.

No nějak cítím, že Kukačka si prostě potřebovala postesknout. Necítím z její reakce, že by rodiče chtěla měnit, to ani náhodou. Prostě jí bylo smutno.
Nepotřebovala tady slyšet rady, ty nevíš, my víme atd.
Ona prostě jen chtěla návštěvu prožít v klidu a mrzí jí to. A jsme přesvědčena že by to taky mrzelo 99% babinetek i ty,které mají vyřešíno:)

...i ty, co VĚDÍ....

majkafa napsal(a):

Jak hodně je na tomto vlákně znát, kdo UŽ VÍ. :)

Skoro mi přijde, že pokud někdo opravdu VÍ, nemá ani tak moc potřebu hlásat, že UŽ VÍ ;)  To teda hádám, páč já NEVÍM :D:D:D

majkafa napsal(a):

Jak hodně je na tomto vlákně znát, kdo UŽ VÍ. :)

jj, a někdo Ví, a někdo si MYSLÍ, že VÍ :vissla:

už jsem se z toho vyspala...
nikomu do vztahu nekecám a nikdo nekecá do vztahu mě. Jak psala tina - jsou to moji rodiče a já jsem jejich, takže naše vazby, prožitky a hovory, trávení času a tak různě, jsou naše společné. Pomáhám jim a oni mě.
Přišlo mi jich líto, že si zbytečně znepříjemňují život a neumějí (nebo nechtějí) se navzájem chápat.

Není třeba dělat z toho kovbojku

Hm, mně bude osmatřicet a maminka mi občas říká "Tak jdeme spát, Hanino, už je půl jedenáctý" :dumbom: :lol:

Kubula napsal(a):

Hm, mně bude osmatřicet a maminka mi občas říká "Tak jdeme spát, Hanino, už je půl jedenáctý" :dumbom: :lol:

Kakraholte, reaguju na něco, co už tady není! :co: :D

Klubko napsal(a):

Máš právo být naštvaná a zafňukat si klid.

Je fakt, že jsem byla vždy totálně vykolejená z diskuzí u rodičů bývalého. Otec byl žálivý cholerik,takže jeho manželka přijela z lázní a on na ní "tak jak sis, zašu.kala". Tenkrát mě vypadla sklenice málem z ruky.... :dumbom:

Tak to je tedy síla... Na takovouto sprostou invektivu mě napadá okamžitá odpověď, být ta manželkou: "No skvěle, stokrát líp než s tebou, nakonec - proč myslíš, že do těch lázní jezdím?" :dumbom:

Kukačko, chápu, že jsi ze situace u vás smutná, taky bych byla. A někdy pomáhá se aspoň vypovídat, pomůže to člověku s tou situací se vyrovnat. Nakonec, o tom je většina vláken tady na babinetu, na málokterou životní situaci existuje jednoznačná RADA.
Aspoň víš, že něco takového nezažíváš jen ty sama ( i když chápu-tvůj smutek to nezmírní..). Nenech se otrávit nějakými zbytečnými šarvátkami tady, já myslím, že hodně lidí s tebou soucítí.

Kubulo, klid.
Já jsem ležela nedávno v nemocnici a volá máma, jak mi je. Tak říkám, dobrý, dobrý, dobrý. No co jí mám říkat, že je mi na umření?
A ona furt mele" a hlavně jim řekni, co ti je, já tě znám, a ať se snaží a ať tě pošlou na vyšetření a ještě tohle..." To pak jen přepínám na hlas na reproduktor, vezmu si křížovku a až skončí, tak se jen zeptám "všechno". Ona se začne smát, že mě jednou zastřelí:)

Kubulo - promiň :), jo, i já jsem občas za malýho haranta, zvlášť po rozvodu
ale lepší se to a stále na tom pracuju (i bez školičky)

Blossom - já ani nejsem smutná, to jsou prostě oni. Znám je. A děkuji!

Blossom, to mi povídej. Já bych si to taky nenechala líbit. Vždyť je to taková ubohost. A hlavně, že si to dovolí říci předemnou, jako návštěvou.
Jeho syn z toho byl vždy hotovej. Vždy se mámy zastal a už byl oheň na steše...

Klubko napsal(a):

Kubulo, klid.
Já jsem ležela nedávno v nemocnici a volá máma, jak mi je. Tak říkám, dobrý, dobrý, dobrý. No co jí mám říkat, že je mi na umření?
A ona furt mele" a hlavně jim řekni, co ti je, já tě znám, a ať se snaží a ať tě pošlou na vyšetření a ještě tohle..." To pak jen přepínám na hlas na reproduktor, vezmu si křížovku a až skončí, tak se jen zeptám "všechno". Ona se začne smát, že mě jednou zastřelí:)

Já už poměrně v klidu jsem, akorát teda dostávám záchvaty smíchu, když odjíždím a ona mi řekne "jeď opatrně a buď hodná"  :lol::lol::lol:

Kukačka napsal(a):

Kubulo - promiň :), jo, i já jsem občas za malýho haranta, zvlášť po rozvodu
ale lepší se to a stále na tom pracuju (i bez školičky)

Blossom - já ani nejsem smutná, to jsou prostě oni. Znám je. A děkuji!

Jinak já ti asi celkem rozumím, mám v rodině nějaký vyhrocený vztahy poslední dva roky (ne mezi mnou a někým, ale mezi jinými sourozenci) a ačkoliv snad všichni děláme, co je možný dělat, moc se to nelepší.. taky je mi z toho někdy smutno, i když si myslím, že jsme všichni ušli kus cesty :|

Cha chaááá, cestování.
Hele, já jezdím od dětství na hory, tak od 5ti let na lyže. S rodičky, kámoši, na lyžáky atd. A vždy před odjezdem moje babička zavolá,ať si do auta dám deku, co kdybych někde po cestě ve sněhu zapadla. No comment, v těchto našich zimách,kdy sněží až od 1 000m n.m.:)
A ať se dobře obléknu.
Vždy jí musím slíbit, že jakmile rtuť teploměru ukáže pod 10 st nad nulou,tak se zahalím do kožešin.

"jeď opatrně a buď hodná"
No - musím se přiznat, že já mám občas taky tyhle úlety vůči dospělým dětem - mámy jsme holt nafurt...
Teď jsem byla s kámoškou na víkend venku (ona je starší a má doma samé kluky) a slyšela jsem: "máš klíče?... vzala sis šálu?... nezapomněla jsi?..." Tak jsem už jen odpovídala "ano, mami" ... ale vcelku jsem jí rozuměla

Np ba, to jsou všechno projevy lásky :)  :hjarta:

Jessika napsal(a):

Np ba, to jsou všechno projevy lásky :)  :hjarta:

Já nepochybuju, že to myslí dobře ;)  Akorát mi to zní jako "nebuď hubatá na paní učitelku", což mi přijde komický, páč už patnáct let jsem paní učitelka jááááá :lol::lol::lol::lol::lol:

páč už patnáct let jsem paní učitelka jááááá
A nejsi hubatá na paní ředitelku a pány inspektory, viď?

helena napsal(a):

páč už patnáct let jsem paní učitelka jááááá
A nejsi hubatá na paní ředitelku a pány inspektory, viď? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ředitel agentury je můj spolužák z vejšky a na hospitaci mi včera byla bývalá kolegyně... ty už si zvykli, že jsem držka :lol:

Kubulo, oni možná jo... ale mamince by se to určitě nelíbilo... - "Spolužák nespolužák, jednou je to tvůj nadřízený..."

helena napsal(a):

Kubulo, oni možná jo... ale mamince by se to určitě nelíbilo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - "Spolužák nespolužák, jednou je to tvůj nadřízený..." http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Já jí to radši neříkám, šetřím její chatrné nervy ;):D

Tak je to správne... tak to má byť...

Kukačko,
když se naši hádali, je pravda, že už je to řadu let, už x let ani nežijí, tak jsem dělala všechno možné i nemožné, abych hrany obrousila. rozesmívala jsem je , uklidňovala, dělala příjemnou atmosféru, kašpárka, cokoliv.....Mnohdy se napětí skutečně uvolnilo. Ale to jsem vlastně byla ještě mládě. Náctileté. Dneska toho nelituju, udělala bych to zase. A´t už je to jejich život nebo ne, dotýkalo se mě to také.
A vlastně děkuju, protože jsem u tohoto vlákna dost vzpomínala...jaké to bylo.

Přijde mi, že některé přispěvatelky chtějí předvést radami a usměrňováním svůj obrovský duševní (duchovní)nadhled, ale dokazují pravý opak.. Když dělají dva totéž, není to totéž. Tak si to neber osobně, je to jejich problém, jejich mindrák.

majkafa napsal(a):

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

chybí ti životní zkušenosti. Nic víc. Představ si sebe a svého manžela za X let a představ si, jak vám děti kecají do vztahu. Japa se asi budete cítit? :) Nebo stačí představit si tvé rodiče, jak vám kecají do vztahu. Jak ti bude? Prima?

já neříkám, že jim do toho budu kecat nebo kecám, jen že se tím nedovedu netrápit - vidíš, co jsem nenapsala...
nevím, píšeš, že víš, ale přitom z tvých příspěvků tady na mě jde málo klidu a hodně zjitřených emocí - přesně v protikladu s většinou příspěvků ostatních

čoveče,Majko, ty si připadáš jako mladá a člověk,který nerad do něčeho kibicuje,ale  s touto větou...
chybí ti životní zkušenosti. Nic víc...
mi příjdeš horší, než moje 80ti letá babi :lol:

Wiki - dík, potěšila jsi mě.

Klubko napsal(a):

čoveče,Majko, ty si připadáš jako mladá a člověk,který nerad do něčeho kibicuje,ale  s touto větou...
chybí ti životní zkušenosti. Nic víc...
mi příjdeš horší, než moje 80ti letá babi :lol:

To je tvoje, ne moje. :lol:
Životní zkušenosti nemají nic společného s věkem. To sis tam přiřadila jenom ty. Někdo ve 20 může mít takových životních zkušeností jako jiný v 80. :)

tina napsal(a):

nevím, píšeš, že víš, ale přitom z tvých příspěvků tady na mě jde málo klidu a hodně zjitřených emocí - přesně v protikladu s většinou příspěvků ostatních

Pro mě je samozřejmě důležité, jak se cítím já. :)
Že na tebe jde ze mě málo klidu atd., to je jenom tvoje, tebe se mé psaní nějakým způsobem dotýká.
Některé příspěvky se nás vůbec nedotknou, nechávají nás úplně chladnými, jiné nás vybízí ke psaní, k přemýšlení, ............
Můj "problém" je, že se neumím vyjadřovat tak nějak - chlácholivě? Opravdu jenom radím, bo je to vlákno, kde se kuki ptala v prvním příspěvku na radu. Za to, že mé psaní někteří vnímají jinak, nemůžu, to je vaše. :)
___________

Cituji Kukino "ptaní" na radu:
jak vysvětlit 67letému chlapovi, jindy inteligentnímu inženýrovi, že prostě stáří nemine ani jeho? Jak mu říct, že je více než hulvátské, aby urážel svou manželku po gynekologické operaci stálým poukazováním na její "méněcennost"? Jak mu říct - tati, moc piješ? Jak říct - mami, jsi moc vztahovačná?
___________
A ten inženýr mě trošku dostal. Titul nic neznamená. Nemám ráda inženýrování či jakékoliv jiné titulování kromě příjmení. To je zase moje. :)

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

Tak ono je to ľahšie povedať si "je to ich", keď sú 500 km ďaleko a zavolajú raz za mesiac, ako keď sa vidíte 2x týždenne alebo keď s nimi rovno bývaš, pravda...

Selima napsal(a):

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

Tak ono je to ľahšie povedať si "je to ich", keď sú 500 km ďaleko a zavolajú raz za mesiac, ako keď sa vidíte 2x týždenne alebo keď s nimi rovno bývaš, pravda...

Bingo :supr:

majkafa napsal(a):

tina napsal(a):

majko, kdyby to tak bylo u mě, je to jejich,  - ale oni jsou moji - já nevím, nedokážu to takhle oddělit...

chybí ti životní zkušenosti. Nic víc. Představ si sebe a svého manžela za X let a představ si, jak vám děti kecají do vztahu. Japa se asi budete cítit? :) Nebo stačí představit si tvé rodiče, jak vám kecají do vztahu. Jak ti bude? Prima?

Kecať nebudem, ale týkať sa ma to bude, alebo aspoň budem mať pocit účasti na ich životoch - kým budeme živí a možno aj potom. Kecať nekecám do ničoho naozaj ani deťom, tak tobôž rodičom... ale to neznamená, že sa od nich oddleím hrubým múrom a nebudem s nimi cítiť.

majkafa napsal(a):

Kuki, tohle je volně přístupný server. Nelíbí? Pročpak?  Možná by stálo za to přemýšlet.
I já si budu, zase o tom svém.

Majka, ty si tu nedávno zaprisahávala ľudí, aby na teba nereagovali. Prečo nevieš rešpektovať takúto požiadakvu u druhých? Tobôž keď si zjavne enpochopila, že Kukačka sa medzi svojich rodičov nepletie, ale proste ju to vytáča a potrebuje to zo seba dostať. Nechodí na psychoterapeutickú skupinu, kde by si uľavila, tak na to používa Babient. Kto to nezvláda, môže vlákno preskočiť a ísť rozdávať nevyžiadané rady inam (napríklad SVOJIM rodičom). ;)

přesně, selimo, tak to mám taky... (reakce na příspěvek z 15:41)
a majko, když to teda nesouvisí s věkem, jak jsi teda přišla na to, že mám málo životních zkušeností?

protože majka, ta už si prožila všechno.. tak už to konečně pochopte a stáhněte ocásek...:dumbom:

Holky, příspěvek jen tak na zamyšlení:
cca před 2-3 roky, když jsem si řešila vztahy s rodiči... mi bylo řečeno:
a proč se s nima vídáš, když Ti ubližují?
Drsná otázka co?
A já jsem si uvědomila, že mám pocit, že MUSÍM a ne že CHCI.
Tudíž, pokud mi ubližuje, co mi ostatní lidi dělají (a to i když mi ubližuje že se spolu hádají), tak se můžu rozhodnout, že ty lidi - i rodiče - můžu vidět MÉNĚ ČASTO. Tak, abych to unesla ne?

Nemusím s rodiči bydlet (pokud nejsem opravdu v tísnivé fin. situaci nebo pokud nejsem dítě), a ani je nemusím vídat 2x do týdne (pokud ovšem nejsou fyzicky nesoběstační a na mně závislí).

Tedy pokud jsem dospělá a rodiče jsou schopni se o sebe postarat, je na mně, pokud mi jejich návštěvy ubližují, abych se rozhodla, JAK ČASTO je chci vidět.

Nemusíte na to reagovat, jenom se nad tím zamyslet. Jak je to s tou "povinností" navštěvovat rodiče - pokud nám jejich návštěvy ubližují. Samozřejmě je jednodušší přijmout jejich chování, když se s nima vidíme míň často. A někdy je to i lepší (neříkám vždy).

Martinka1 napsal(a):

Holky, příspěvek jen tak na zamyšlení:
cca před 2-3 roky, když jsem si řešila vztahy s rodiči... mi bylo řečeno:
a proč se s nima vídáš, když Ti ubližují?
Drsná otázka co?
A já jsem si uvědomila, že mám pocit, že MUSÍM a ne že CHCI.
Tudíž, pokud mi ubližuje, co mi ostatní lidi dělají (a to i když mi ubližuje že se spolu hádají), tak se můžu rozhodnout, že ty lidi - i rodiče - můžu vidět MÉNĚ ČASTO. Tak, abych to unesla ne?

Nemusím s rodiči bydlet (pokud nejsem opravdu v tísnivé fin. situaci nebo pokud nejsem dítě), a ani je nemusím vídat 2x do týdne (pokud ovšem nejsou fyzicky nesoběstační a na mně závislí).

Tedy pokud jsem dospělá a rodiče jsou schopni se o sebe postarat, je na mně, pokud mi jejich návštěvy ubližují, abych se rozhodla, JAK ČASTO je chci vidět.

Nemusíte na to reagovat, jenom se nad tím zamyslet. Jak je to s tou "povinností" navštěvovat rodiče - pokud nám jejich návštěvy ubližují. Samozřejmě je jednodušší přijmout jejich chování, když se s nima vidíme míň často. A někdy je to i lepší (neříkám vždy).

Já souhlasím - já mojí matku nenavštěvuji, protože nechci a protože mi ubližuje... neřeším nějakou slušnost, etiku, morální povinnost atd... všechno má své meze

Takže pro některé zde znova:
1. Kuki tam chodí, protože CHCE ne že MUSÍ.
2. Vadí jí že jsou na sebe sprostí ač ví, že s tím nic neudělá.
3. Naposledy jí to vytočilo tak, že prostě to sem plácla apřišla si poplakat!
4. A jak zjistila, tak je blbá, že sem s tím lezla :lol:

Želvička17 napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Holky, příspěvek jen tak na zamyšlení:
cca před 2-3 roky, když jsem si řešila vztahy s rodiči... mi bylo řečeno:
a proč se s nima vídáš, když Ti ubližují?
Drsná otázka co?
A já jsem si uvědomila, že mám pocit, že MUSÍM a ne že CHCI.
Tudíž, pokud mi ubližuje, co mi ostatní lidi dělají (a to i když mi ubližuje že se spolu hádají), tak se můžu rozhodnout, že ty lidi - i rodiče - můžu vidět MÉNĚ ČASTO. Tak, abych to unesla ne?

Nemusím s rodiči bydlet (pokud nejsem opravdu v tísnivé fin. situaci nebo pokud nejsem dítě), a ani je nemusím vídat 2x do týdne (pokud ovšem nejsou fyzicky nesoběstační a na mně závislí).

Tedy pokud jsem dospělá a rodiče jsou schopni se o sebe postarat, je na mně, pokud mi jejich návštěvy ubližují, abych se rozhodla, JAK ČASTO je chci vidět.

Nemusíte na to reagovat, jenom se nad tím zamyslet. Jak je to s tou "povinností" navštěvovat rodiče - pokud nám jejich návštěvy ubližují. Samozřejmě je jednodušší přijmout jejich chování, když se s nima vidíme míň často. A někdy je to i lepší (neříkám vždy).

Já souhlasím - já mojí matku nenavštěvuji, protože nechci a protože mi ubližuje... neřeším nějakou slušnost, etiku, morální povinnost atd... všechno má své meze

Já k otci taky nejezdím, on ani nemá zájem, vzal si velmi zlou ženskou, která jenom ubližuje. Otec nemá ani zájem jet se podívat za mnou, manžou a malým. Co si vzal tu ženskou, tak nemá  mě ani bráchu zájem vidět. Jeho žena nás nemá ráda, a co ta zlá ženská řekne tak s tím otec souhlasí. Je úplně pod pantoflem :dumbom: :butter: .

Klubko napsal(a):

Takže pro některé zde znova:
1. Kuki tam chodí, protože CHCE ne že MUSÍ.
2. Vadí jí že jsou na sebe sprostí ač ví, že s tím nic neudělá.
3. Naposledy jí to vytočilo tak, že prostě to sem plácla apřišla si poplakat!
4. A jak zjistila, tak je blbá, že sem s tím lezla :lol:

A dozvěděla se, že se jim nemá montovat do života :D:D:D

Klubko napsal(a):

Takže pro některé zde znova:
1. Kuki tam chodí, protože CHCE ne že MUSÍ.
2. Vadí jí že jsou na sebe sprostí ač ví, že s tím nic neudělá.
3. Naposledy jí to vytočilo tak, že prostě to sem plácla apřišla si poplakat!
4. A jak zjistila, tak je blbá, že sem s tím lezla :lol:

Proč máš pocit, že Kukačka potřebuje tiskovou mluvčí?

Majko, to není o Kukačce a jí mluvčí. To je o MĚ, víš. Tak to mám JÁ a jaký pocit máš ty o mluvčí,  to je TVOJe :lol: :lol:

Prima. Jsme na psychologické, tak je to vše OK.

Btw pro Selimu, mí rodiče nevolají. Protože mají malé důchody. Volám já jim. Víc, než jenom jednou za měsíc. :)

Želvička17 napsal(a):

protože majka, ta už si prožila všechno.. tak už to konečně pochopte a stáhněte ocásek...:dumbom:

Proč máš pocit, že jsem prožila všechno?
Když budeš dobře číst, zjistíš, že ve spoustě vláken nepíšu, protože nemám takové životní zkušenosti a nevím, co poradit. :)

Martinka1 napsal(a):

Holky, příspěvek jen tak na zamyšlení:
cca před 2-3 roky, když jsem si řešila vztahy s rodiči... mi bylo řečeno:
a proč se s nima vídáš, když Ti ubližují?
Drsná otázka co?
A já jsem si uvědomila, že mám pocit, že MUSÍM a ne že CHCI.
Tudíž, pokud mi ubližuje, co mi ostatní lidi dělají (a to i když mi ubližuje že se spolu hádají), tak se můžu rozhodnout, že ty lidi - i rodiče - můžu vidět MÉNĚ ČASTO. Tak, abych to unesla ne?

Nemusím s rodiči bydlet (pokud nejsem opravdu v tísnivé fin. situaci nebo pokud nejsem dítě), a ani je nemusím vídat 2x do týdne (pokud ovšem nejsou fyzicky nesoběstační a na mně závislí).

Tedy pokud jsem dospělá a rodiče jsou schopni se o sebe postarat, je na mně, pokud mi jejich návštěvy ubližují, abych se rozhodla, JAK ČASTO je chci vidět.

Nemusíte na to reagovat, jenom se nad tím zamyslet. Jak je to s tou "povinností" navštěvovat rodiče - pokud nám jejich návštěvy ubližují. Samozřejmě je jednodušší přijmout jejich chování, když se s nima vidíme míň často. A někdy je to i lepší (neříkám vždy).

Martinka, reaguješ dobre, ale nie na to, čo rieši Kukačka. A možno ani naozaj nič nerieši. Ona rodičov nemusí, vídať, ona ich vídať CHCE... Martinka, vieš, asi tomu neuveríš, ale sú ľudia, ktorí to majú rovnako ako ty, potom takí, ktorí to majú trochu ako ty a potom aj takí, ktorí to majú ÚPLNE INAK  ako ty. ;) Na svete je to krásne, aký je pestrý.

majkafa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

protože majka, ta už si prožila všechno.. tak už to konečně pochopte a stáhněte ocásek...:dumbom:

Proč máš pocit, že jsem prožila všechno?
Když budeš dobře číst, zjistíš, že ve spoustě vláken nepíšu, protože nemám takové životní zkušenosti a nevím, co poradit. :)

Jenže já nečtu tak dobře jako Ty víš ...

Já dobře čtu a ty jsi zase krásná. :lol: Každý člověk má něco.

Kukačko, držím palce, ať si v sobě vyřešíš, co potřebuješ ve vztahu k rodičům tak, aby to bylo pro tebe dobře. :pussa:

majkafa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

protože majka, ta už si prožila všechno.. tak už to konečně pochopte a stáhněte ocásek...:dumbom:

Proč máš pocit, že jsem prožila všechno?
Když budeš dobře číst, zjistíš, že ve spoustě vláken nepíšu, protože nemám takové životní zkušenosti a nevím, co poradit. :)

Ale tam co radíš, tam to stojí za to... nejprve zpravidla nějaké takové:  "nevím co poradit, protože já tuto chybu nikdy nedělám, já si zásadně dávám pozor..."

Želvička17 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

protože majka, ta už si prožila všechno.. tak už to konečně pochopte a stáhněte ocásek...:dumbom:

Proč máš pocit, že jsem prožila všechno?
Když budeš dobře číst, zjistíš, že ve spoustě vláken nepíšu, protože nemám takové životní zkušenosti a nevím, co poradit. :)

Ale tam co radíš, tam to stojí za to... nejprve zpravidla nějaké takové:  "nevím co poradit, protože já tuto chybu nikdy nedělám, já si zásadně dávám pozor..."

Želvičko, to je marné, marné, marné..nekaž si den zdlouhavým vysvětlováním, výskledek bude stejný jako vždy - varianty jsou 2

a) jsem jiná, nemůžu za to a vy se s tím nějak popasujte
b) špatně jste mě pochopili, máte v sobě problém, když vás to, co píšu, prudí

Anda napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč máš pocit, že jsem prožila všechno?
Když budeš dobře číst, zjistíš, že ve spoustě vláken nepíšu, protože nemám takové životní zkušenosti a nevím, co poradit. :)

Ale tam co radíš, tam to stojí za to... nejprve zpravidla nějaké takové:  "nevím co poradit, protože já tuto chybu nikdy nedělám, já si zásadně dávám pozor..."

Želvičko, to je marné, marné, marné..nekaž si den zdlouhavým vysvětlováním, výskledek bude stejný jako vždy - varianty jsou 2

a) jsem jiná, nemůžu za to a vy se s tím nějak popasujte
b) špatně jste mě pochopili, máte v sobě problém, když vás to, co píšu, prudí

Ando, no co na to říct... Že mě prudí, že ona mě prudí :D Ve většině případů po přečtení příspěvků tady se obvykle zasměju, pobavím, souhlasím, přitakám... Ale zde mi nejde ani jedna varianta...:D:D:D
Ale já vím co mě vlastně dráždí - ta hraná pohoda...
Mám holt v sobě problém.:dumbom:

Želvička17 napsal(a):

Anda napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Ale tam co radíš, tam to stojí za to... nejprve zpravidla nějaké takové:  "nevím co poradit, protože já tuto chybu nikdy nedělám, já si zásadně dávám pozor..."

Želvičko, to je marné, marné, marné..nekaž si den zdlouhavým vysvětlováním, výskledek bude stejný jako vždy - varianty jsou 2

a) jsem jiná, nemůžu za to a vy se s tím nějak popasujte
b) špatně jste mě pochopili, máte v sobě problém, když vás to, co píšu, prudí

Ando, no co na to říct... Že mě prudí, že ona mě prudí :D Ve většině případů po přečtení příspěvků tady se obvykle zasměju, pobavím, souhlasím, přitakám... Ale zde mi nejde ani jedna varianta...:D:D:D
Ale já vím co mě vlastně dráždí - ta hraná pohoda...
Mám holt v sobě problém.:dumbom:

Já s tímhle problémem taky už nějakou dobu žiju.. Vždycky, když něco takového od naší autorky dočtu, popřemýšlím o příspěvcích a zákonitostech jejich "zrcadlení" a je mi hned jasné, že ta Jedubaba jsem já.

Na druhou stranu si myslím, že ona za to Majka fakt ani nemůže. Prostě má naštudováno, teorie plný pytel, teď jen to všechno uvést do praxe. A ta snaha je tak urputná, že se ztrácí kontakt s realitou, nevidí, neslyší, ale mele a mele

debata sice zajímavá, ale už dost mimo téma - zkuste se ho prosím držet, děkuju

tina napsal(a):

debata sice zajímavá, ale už dost mimo téma - zkuste se ho prosím držet, děkuju

Omlouvám se, nicméně konstatuju, že to v dané situaci jde jen hodně těžko (držet se tématu)

Anda napsal(a):

tina napsal(a):

debata sice zajímavá, ale už dost mimo téma - zkuste se ho prosím držet, děkuju

Omlouvám se, nicméně kontatuju, že to v dané situaci jde jen hodně těžko (držet se tématu)

No hezky jsme Majku propraly :dumbom:
Já taky ale chodívala na různé kursy a školení od různých psychologů (= ulejvárna z práce) a vždy se tam našlo pár nadšených posluchačů či posluchaček, to je normální, o to jde. Takoví posluchači rádi utrácí peníze za jejich publikace, třetí, čtvrté, páté vydání, lišící se pouze obalem.:P
A už dost :dumbom::dumbom::dumbom:
Tak a protože budou Vánoce, půjdu tatínkovi ukázat jeho vnoučátko. Když nejde Mohamed k hoře...

Kukačko, jak to vypadá, udělala jsi něco? Je to lepší...?
Nebo jen trpce lituješ, že se tak povyšuješ a zasahuješ rodičům do života? :) žert. prosím!

Když si situaci obrátím. Měla jsem problém. Brečela jsem , byla jsem zadumaná, na nic jsem se neptala a z ničeho nic, ke mně přišla dcera (16) a řekla, mi něco v tom smyslu. Mami, nic si z toho nedělej, není to tak strašný, jak to vidíš, já to vidím tak, že......blabla, no, tak přece je to v pohodě, ne? Treila do černého. Přesně. Úplně se mi rozlilo  teplo kolem žaludku. Problém byl najednou úplně malinkej. Měla pravdu. Nikdy na tu chvilku nezapomenu.
A přitom : "byl to můj problém" ne její, "nikdo ji o radu nežádal", "vměšovala se do mého života " , "nebylo to JEJÍ (velmi oblíbené)", "neměla právo se mi plést do života". A výsledek? Pomohla mi. Nikdo Vám nikdy nepomohl? Nikdy nebyl nikdo v pravý čas na správném místě? Nejde přece paušalizovat věty: "je to jen jeho, je to jen moje, " Ano, jsou užitečné a pravdivé jsou , ale v  přiléhavých situacích. Ne to napráskat všude, za každou větu.  Můžeme mít na věc jiný názor, někdo se do sporu rodičů  zapojí, někdo ne, někdo to udělá takto, jiný ne, ale sdělit zde: "tak to je" a tečka, to je hloupoučké.
Asi prostě jedno sezení rodiných konstelací nestačí...

Nevím jak pomoci přesně, každý jsme jiný, tak i Kukačkovi, to asi nikdo z nás neví, ale možná stačí soucítění s problémem a nabídnout úhel svého pohledu, není přece nutné vynášet direktivní soudy a sdělit jak to prostě "je" a jak to "není".

Já bych dneska moc ráda pomohla svým rodičům , aby v čemkoliv měli lehčí a příjemnější život, ale už nemám možnost.

Ahoj všem, kdo ještě píšete.
Já nic neřešila, na návštěvě jsem nebyla. Mamka odjela do Ostravy i se starou babi na návštěvu pravnoučete. Mají se dobře a zřejmě si to pěkně užijí. Táta je sám doma a chvíli tam bude pěkně v doupěti a pak se mu začne stýskat. Vždycky to tak je.
Časem si najdu příležitost, jak se k tomu vrátit a trochu s oběma pohovořit. Ale momentálně nic neřeším.

Docela je mi líto, jak si to tady různí lidé vyložili různě.

majkafa napsal(a):

Klubko napsal(a):

čoveče,Majko, ty si připadáš jako mladá a člověk,který nerad do něčeho kibicuje,ale  s touto větou...
chybí ti životní zkušenosti. Nic víc...
mi příjdeš horší, než moje 80ti letá babi :lol:

To je tvoje, ne moje. :lol:
Životní zkušenosti nemají nic společného s věkem. To sis tam přiřadila jenom ty. Někdo ve 20 může mít takových životních zkušeností jako jiný v 80. :)

Jen mě tak napadlo, zcela v nesouvislosti s tématem, byť do něj to taktéž zapadá. I lidé se zkušenostmi (jakýmikoliv) mohou být zcela nepoučitelní, zvlášť když uvíznou v Matrixu, že mohou své zkušenosti pouze rozdávat a nic si už nemusí brát. Ono naše utváření v hotového člověka nemá ještě nic společného, že to jak si zkušenosti zažijeme, je na žití s námi.  V pozici (ne)rozdávajících své bohaté vzlety a pády, jsou lidé, kteří při pocitu, že již umí létat, mají pocit, že Ti kolem nich jen tak blbě poletují, zatímco oni jsou jestřáb, který už to mrská i s otočkami.

Ad téma- vzhledem k tomu, že šlo o povzdych ala země Miroslavova, pak asi nic Kuki nepotřebuješ. U svých rodičů podobné skazky (a není jich málo) už léta letoucím řeším střídavými výzvami k okamžitému rozvodu (absurdně se chovají v té chvíli jako nechápající zamilovaný pár) a líčením ala:"Neblbni táta Tě má rád a jenom blbě kecá." Mojí mamince v případě vyčerpání nad cholerickým otcem velmi pomáhá jí na chvilku od táty odstřihnout- nutně potřebuju hlídání, mám lístky do divadla. No a pak zjistím, že ta naštvaná matka třetí den tajně telefonuje ze záchodu, abychom neslyšeli:"Broučku už se Ti taky stýská jako mně?(otec něco neurčitě potěšeně funí), máš tam ještě jídlo?(musel by přizvat regiment, aby to stačil sníst za měsíc), nebolí Tě nic (furt ho něco bolí)?..." Bohužel špatné vlastnosti starců se prohlubují, ale jak říká máma:"Je prima, že už hůř slyším, tak já ho už vlastně neslyším držkovat."

Kuki i to ti může dát pohled na to jak lidi různě reagují (třeba i tvoje rodiče) a co je k těm reakcím vede - u někoho to je průhledné - u někoho ne. Někteří si to pozorně přečtou, napíšou ti svoji zkušenost, snaží se pochopit to co cítíš a vědí, že svoje rodiče nepředěláš a že jim samozřejmě můžeš říct svůj názor na daný problém. A někteří na to reagují svými naučenými poučkami - se kterýma nic neuděláš. Já už si začla myslet, že jsem divná :lol: - no to jsem o tom žádná - ale tady to vlákno mě utvrdilo, že jsem uďo úplně nomání.

Tak jo kuki,
táta si bude doma přemýšlet nebo taky ne.....
O Vánocích bývá nejvřelejší atmosféra, tak třeba se Vám naskytne chvilička si promluvit. a souhlasím - netlačit, přijde to samo...

:lol::lol::lol: v matrixu.... :lol::lol::lol: holky, sorry, ale tohle mě rozesmálo.

ahoj Evi... :pussa:

Kuki já tě chápu - mě je taky někdy z našich smutno. Nenaděláš nic. Trápit se tím nemá cenu - ale jak se tomu vyhnout, nevím. Nemám recept an všechno - ale řeknu ti, jak to dělám já a jak mi to zatím přijde jako jediné funkční:

Já se snažím mamince zpříjemnit život, občas ji někam vezmu, něco jí koupím, vyslechnu ji, když potřebuje. A snažím se jí říkat svoje názory - že se nechá manipulovat otcem, svými rodiči, sestrou apod. Ale neříkám jí to takto: "Buď duchovně na výši a oprosti se od toho" ale spíš "Je mi líto, že se trápíš. Mám někdy pocit, že ti to babička dělá schválně. Chápu že je to těžké, ale kdyby ses na to dokázala vykašlat, asi by ti to pomohlo". Zároveň ale se snažím tady pro maminku být, pořád. Mám ji ráda, je moje, je nejlepší. Vždycky ji vyslechnu, ale snažím se tím netrápit. Je to její život a její volba a součástí lásky je i respekt - takže já respektuju, že si vybrala žít s mým otcem a být takovouto dcerou svým rodičům. Nenutím ji k ničemu jnému. Ano, snažím se jí pomoct na najít z toho cestu, ale netlačím ji nikam. Snažím se jí dát sílu a informace, které jí můžou pomoct rozhodnout se - ale rozhodnutí musí udělat ona sama a hlavně ona sama musí vědět, které rozhodnutí je pro ni dobré. To já prostě vědět nemůžu, ačkoli se můžu velmi silně domnívat. Ona je svobodná. A to si myslím, že je jádro problému, který tu zazněl: že to někteří nerozlišují. Starost a láska není manipulace a vměšování. Být duchovně na výši neznamená, že už se o svou rodinu a přátele nebudeš starat - znamená to, že rozeznáš, kam až můžeš zajít ty a kam musí jít ti ostatní. A pro mě je tohle úkol na celý život - a upřímě řečeno si myslím, že to není možné mít vyřešené jednou provždy ve všech oblastech svého života a být děsně v pohodě a na výši.

Ronjo - díky, to je docela přesné a dělám to taky. V loňském roce jsme spolu byly týden na kolech na Šumavě a máma slzela dojetím, že tohle nikdy nezažila. To byla moje pomoc a platba za všechno, co pro mě kdy udělala ona.

Ronja - naprosty souhlas, moc pekne napsane :hjarta:

Kuki tak tak...my vzali v říjnu mamulku do Tater a básní o tom doteď :jojo:

Když jsem řešila nevěru - jsem psala - příběhy jak přes kopírák. A přečtu Kukaččino trápení  s rodiči  a musím dodat jak přes kopírák. Mamka - 77 let - se dovede zabavit,  otec 79 let bručoun :D    Ale jsou s nimi i krásné chvilky a užívám si to. A jsem ráda, že mohu !   Asi je to ten život ................když si vzpomenu na své prarodiče z obou stran :jojo:

Ronja napsal(a):

Já se snažím mamince zpříjemnit život, občas ji někam vezmu, něco jí koupím, vyslechnu ji, když potřebuje. A snažím se jí říkat svoje názory - že se nechá manipulovat otcem, svými rodiči, sestrou apod. Ale neříkám jí to takto: "Buď duchovně na výši a oprosti se od toho" ale spíš "Je mi líto, že se trápíš. Mám někdy pocit, že ti to babička dělá schválně. Chápu že je to těžké, ale kdyby ses na to dokázala vykašlat, asi by ti to pomohlo". Zároveň ale se snažím tady pro maminku být, pořád. Mám ji ráda, je moje, je nejlepší. Vždycky ji vyslechnu, ale snažím se tím netrápit. Je to její život a její volba a součástí lásky je i respekt - takže já respektuju, že si vybrala žít s mým otcem a být takovouto dcerou svým rodičům. Nenutím ji k ničemu jnému. Ano, snažím se jí pomoct na najít z toho cestu, ale netlačím ji nikam. Snažím se jí dát sílu a informace, které jí můžou pomoct rozhodnout se - ale rozhodnutí musí udělat ona sama a hlavně ona sama musí vědět, které rozhodnutí je pro ni dobré. To já prostě vědět nemůžu, ačkoli se můžu velmi silně domnívat. Ona je svobodná. A to si myslím, že je jádro problému, který tu zazněl: že to někteří nerozlišují. Starost a láska není manipulace a vměšování. Být duchovně na výši neznamená, že už se o svou rodinu a přátele nebudeš starat - znamená to, že rozeznáš, kam až můžeš zajít ty a kam musí jít ti ostatní. A pro mě je tohle úkol na celý život - a upřímě řečeno si myslím, že to není možné mít vyřešené jednou provždy ve všech oblastech svého života a být děsně v pohodě a na výši.

Ronjo, mluvíš mi z duše. Přesně takhle je myšleno i mé psaní. Dík. :)

...a najednou...

Pandorraa napsal(a):

Kuki,
jednu jsem viděla rodinnou konstalaci, kdy celá rodina trpěla tím, jak se k sobě rodiče chovají.
Všechny to trápilo, protože maminka s tatínkem je zatahovali do svých hádek a sporů, vyžadovali jejich názor a soudy. Už dospělé děti z nich byly stále na prášky...
Konstalace ukázala, že zatímco okolí se hroutí, mamka s taťkou se vlastně skvěle baví, jsou nesmírně spokojení, protože to byl jejich způsob vyjádření zájmu jednoho o druhého...

Já samozřejmě nevím, zda toto je i případ tvých rodičů, spíš tím chci jen říci, že věci většinou nemusí být takové, jak z našeho pohledu můžou vypadat.

Být tebou, jediné, co udělám, nenechám se do těhle rodičkovských hrátek zatáhnout, nezúčastním se jich. A to v žádném případě, jsou to nejen tví rodiče, ale především lidé, kteří spolu žijí řadu let, asi vědí proč.
Vyjádřila bych jim oběma svou lásku a odešla s tím, že na jejich "hry" nemám, nechci se jich zúčastnit ani jako rozhodčí s píšťalkou ani jako divák s trumpetou :)

Netrap se tím, oni si to spolu srovnají, nakonec slyšela jsi tátu - bez mámy by byl ztracený :)
No není to krásné vyznání lásky?

Přesně tak. Rodiče si v tom pěkně rochní a ostatní trpí. Myslím si, že až to někomu bude vadit, začne to řešit. Do té doby to není žádný problém. Jó, kdyby mě máma požádala o pomoc, pokusil bych se pomoci (radou, případně skutkem). Do té doby bych se do toho nenechal zatahovat a snažil bych se uchránit si své duševní zdraví :)

Kukačka napsal(a):

...a najednou...

Klasika...:D

přesně, když jsem to takto napsala já, tak to ještě stejné nebylo...
Ronjo, i u nás je to stejné :) já říkám - s chlapem, jako je můj otec, bych nebyla, ale respektuju to, že s ním mamka je...

Kukačka napsal(a):

...a najednou...

:lol:

Kukačka napsal(a):

...a najednou...

To není najednou, to je pořád, jenom ty v mých slovech vidíš, to, co ty chceš a ne to, co já jimi myslím. Co třeba skrývá před tvým pochopením můj způsob vyjádřování. Protože jiný způsob prostě neumím. :)

Taky je možné, že já v těch tvých slovech vidím něco jiného, než píše Ronja, protože mi tvůj způsob vyjádření skrývá pochopení tvých myšlenek. Nic záhadného v tom není.

Protože dle mého názoru Ronja rozhodně píše něco jiného, než ty v prvním příspěvku.
Ve tvých slovech cítím vměšování. V Ronjiných slovech cítím lásku.
Ale to je můj pocit, možná ty to vidíš tak, že Ronja píše to samé, co ty.

Jelikož tohle už mám zpracováno a vím, nijak se mě nedotýká "propírání" mých příspěvků na tomto vlákně. Nejsem z nich nijak smutná ani dotčená. Vím, že je to jenom nepochopení mých pocitů pro některé nesrozumitelným způsobem vyjádření.

Jen bych podotkla, že je to pouze dojem některých z mých písmenek, že mám pocit, že už mám jenom dávat a nemám co brát.
Protože vím, že babinet i můj každodenní život mě stále učí a stále mám spousty věcí nezpracovaných.

Cituji Majkafu:  "Kuki, proč to řešíš? To NENÍ tvoje.
Bože dej mi sílu změnit, co změnit můžu, smířit se s tím, co změnit nemůžu a moudrost rozeznat tyto věci.
Tak nějak to je. A tak to v životě platí.
Představ si sebe na místě svých rodičů a své děti na místě tvém. Tohle ti řešit nenáleží.
Ty maximálně řešíš, proč chceš řešit své rodiče, proč tě jejich způsob vztahu irituje. Nic víc. To, co je mezi nimi, je POUZE jejich."

To jsou metamorfózy duše...

Toto nešlo nechat bez povšimnutí. A láska?....té tady věru moc není.

Ano. Metamorfózy duše. Krásný.

Vidím např. Ronju dle jejího psaní v části - měním, co měnit můžu, a Kukačku dle jejího psaní ve stadiu - měním, co změnit nemůžu. :(
U Ronji cítím lásku. U Kukačky cítím manipulaci a vměšování.
Zamyslím se nad tím, proč. Možná proto, že Kukačka se vyjadřuje stejně tvrdě jako já. Že za jejími písmenky lásku nevidím a ona tam přesto je.
Za mými písmenky lásku taky občas nevidět, ale to neznamená, že tam není.

Netroufám si posuzovat, jesti nějaký cit někde je nebo není. Maximálně je mi dovoleno říct, jestli já tam něco cítím, nebo ne.

Kukačko stojím za tebou. Klidně si odnesu ban s tebou.

Anda napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Anda napsal(a):

Tohle podepíšu taky. Víc než snahu o pomoc či poskytnutí rady, vidím jen touhu ukázat sama sebe v nejlepším světle na úkor kohokoliv a čehokoliv. Připadáš mi jen o stupínek, možná dva, výš než Anjika.

Juj, vy jste se tady včera rozjely holky.
Oceňuju vaší odvahu - ale přeci jen - není lepší nereagovat a myslet si něco o těch dojících zvířátkách ?

Asi je, Želvi. Ale Kukačku naprosto chápu. Mě neustálé podsouvání myšlenek svých do hlavy mé kolikrát neuvěřitelně štve, ale mlčím. Pokud se to ale bude týkat mého vztahu s nejbližšími, jdou veškerá předsevzetí stranou.
Nehledě na fakt, že to tady fakt kolikrát hodně silná káva a dost velká troufalost až drzost. Pak následuje snaha o retuš známým "Myslela jsem to jinak, špatně chápeš (Ty to tak vidíš, je to Tvoje, na první pohled jsem tvrdá, ale chci pro Tebe jen to nejlepší atd. atd., dosaď libovolné)

No Ando, mně vždycky napadne - z kterépak příručky je toto opsáno? Nebo - kterýpak psycholog to měl zase kde seminář? Spíš se tomu směju. Nechtělo by se mi být bloknutá kvůli té osobě, tady je spousta jiných lidí, se kterými je radost si psát a diskutovat.:)

ffly napsal(a):

Kukačko stojím za tebou. Klidně si odnesu ban s tebou.

tak si budeme měsíc všechny  jen esemeskovat :lol:

Želvička17 napsal(a):

No Ando, mně vždycky napadne - z kterépak příručky je toto opsáno? Nebo - kterýpak psycholog to měl zase kde seminář? Spíš se tomu směju. Nechtělo by se mi být bloknutá kvůli té osobě, tady je spousta jiných lidí, se kterými je radost si psát a diskutovat.:)

tobě ještě nestojí za to být bloknutá , ale jsou lidi, kterým se z návalu informací prostě ustrhlo na džbánu ucho, tomu naprosto rozumím a chápu  ... :lol:

Somaia napsal(a):

ffly napsal(a):

Kukačko stojím za tebou. Klidně si odnesu ban s tebou.

tak si budeme měsíc všechny  jen esemeskovat :lol:

:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D
My si založíme totiž jinou diskuzi na jiném serveru - a tam to bude bez blokace :)

Co k tomu říct?
Jenom se usmívám.
A děkuji vám za zajímavé náměty k přemýšlení.
Přeji vám všechno dobré. BI.

majkafa napsal(a):

Co k tomu říct?
Jenom se usmívám.
A děkuji vám za zajímavé náměty k přemýšlení.
Přeji vám všechno dobré. BI.

Tak hlavně že se všichni usmíváme :) Posílám úsměv. :pussa:

Jejde, tady už se jedná nějak...narovinu....nebo co.

Majkafo, myslím, žes dost ulítla Absolutně s tvým názorem nesouhlasím. Znovu jsem si četla 1. kukaččin příspěvek a je z něj cítit nejvíc starost o rodiče. Upřímná čistá otevřená zpověď. Kdo to udělá? Opravdu ne každý by takto odkryl karty.

Tys za tím cítila vměšování a manipulaci. Ta tam není. Ale pokud ji¨tam  , a asi jako jediná vnímáš, tak ti doporučiji tvé oblíbené zrcadlo.

V tomto případě by pisatelka zasloužila příspěvky, které jí jakkoliv pomohou, nevyjímaje ani tvé doporučení o nemanipulaci a nevměšování, ale lze to napsat i tak, aby to bylo skutečně jen doporučení a jeden názor na věc. Ono, jak jsem psala, když dva (dvě) dělají totéž, není to totéž. Nepochybuju, že někdo (mám na mysli konkr. přispěvatelku) by to dokázal napsat názor stroze, jednoznačně, úsečně a trefně, ale to každý opravdu nedokáže. Pokud bys zůstala sama sebou, máš určitě co světu říct. Jinak je to o h......, no ..ztráta času.

Já myslím, že nemá smysl posílát někoho někam, kde už dávno je...:)

:lol:.....jj, co sto hove.n, dvěstě hove.n

Kuki, du do toho s tebou  - toho banu :jojo::jojo::supr:

Hlavně aby si nezačaly trhat občanky :D

KALIK napsal(a):

Hlavně aby si nezačaly trhat občanky :D

Nebo občany :gloria:

To půjde dost těžko páč jsou zalitý v tom plastu nebo co to je ..  :cool: :vissla:

teda občanky né občanky a už vůbec ne občané :lol: :P

Když se chce, všechno jde. Případně pomůžou nůžky :)

No to jooo ale zase tady nesedí potom termíny - technický, jelikož nůžkama se stříhá ...ale to je fuk ..porcovat se dá všelijak :P

Kaliku, na tebe jedině bez nůžek   :jojo::D
Amriano , ty občanko :supr::godlike::lol:

Já nic .. to si začal Kalik ..  :vissla: :cool: :vissla:

Není občan jako občan a na občanky jedině nůžky nebo kuchyňský nůž :D

žjová...to je průjem.... :co:

tedy ehm..slovní.

adra napsal(a):

žjová...to je průjem.... :co:

tedy ehm..slovní.

:D

Průjem sloní nebo slovní, v tom je totiž velikananánskej rozdíl :D

Počkejte až sem vlítne Tina - tak nám tady tu rodičovskou diskuzi hezky zatrhne... a podle všeho založí nové vlákno :D

Kukačko ... já jsem  zažila něco podobného ... manža kdysi ... měl záchvaty  vzteku a občas si neviděl do pusy ... a jednoho dne mi zase cosi řekl, já se vztekla a udělala rámus ... manža pak zapřel, že to z něj vypadlo  a tvrdil, že si vymýšlím .... v tom prošel mladší syn kolem a řekl mu: taťko, to je pravda, řekl jsi to a bylo to od tebe hnusný .... a šel do pokoje. Manža zůstal jak opařený a můžu říct, že to VELICE pomohlo ....   takže s tím zákazem vměšování  bych byla opatrná ... někdy takový blesk z čistého nebe má  fakt  něco do sebe......

BB napsal(a):

Kukačko ... já jsem  zažila něco podobného ... manža kdysi ... měl záchvaty  vzteku a občas si neviděl do pusy ... a jednoho dne mi zase cosi řekl, já se vztekla a udělala rámus ... manža pak zapřel, že to z něj vypadlo  a tvrdil, že si vymýšlím .... v tom prošel mladší syn kolem a řekl mu: taťko, to je pravda, řekl jsi to a bylo to od tebe hnusný .... a šel do pokoje. Manža zůstal jak opařený a můžu říct, že to VELICE pomohlo ....   takže s tím zákazem vměšování  bych byla opatrná ... někdy takový blesk z čistého nebe má  fakt  něco do sebe......

Není nad Bakalářské Bajky od BB :-) Opravdu. Pekný.

Tenhle příběh téměř popírá všechny teorie o nevměšování...i když je to samozřejmě situace, kdy dítě ještě jedná rovnou, spontánně. A ne jako my dospělí, kteří nad vším dumáme a chceme často vnutit svou vůli ostatním.

Dle mého názoru je jiná situace, když bydlí rodina pohromadě, viz příběh BB. Když je příjemná atmosféra doma, je to moc prima. Nevidím vyřčení názoru jakéhokoliv člena domácnosti za vměšování.
Něco jiného, když rodiče a děti bydlí sami a chodí k sobě na návštěvu. Když přijdu na návštěvu a nebydlím tam, není mi nic do toho, jak to dotyční doma mají. Je to jejich věc. Byť jsou to mí rodiče.

Já si myslím, že mi tedy do toho je. Když přijdu k našim a oni se do sebe pustí, tak mi to taky není příjemný, i kvůli dětem, které tam s nimi pořád žijí. Takže buď sedim a zarytě mlčim a dělám, že to jde kolem mě, nebo odejdu z místnosti a když se do toho snaží zatahovat mě, tak na ně "houknu" - v mezích slušnosti. Myslím si, že každému je do toho, co se děje v jeho rodině. A pokud tam mají někoho na návštěvě - a je jedno, jestli jsem to já, jejich dítě, nebo někdo jiný - tak by se měli ovládat a nevtahovat do toho další lidi, protože pak už to není jen JEJICH věc.

majkafa napsal(a):

Když přijdu na návštěvu a nebydlím tam, není mi nic do toho, jak to dotyční doma mají. Je to jejich věc. Byť jsou to mí rodiče.

Ano, je to jejich věc, ale není mi to jedno. Zrovna tak rodiče, kteří vidí, že v partnerství jejich dětí jsou neshody, nezasahují (tedy neměli by, jen ve výjimečných a vážných případech), ale není jim to jedno. O tom je řeč, přeciž.

Nepíšu, že je mi to jedno.
Píšu, že mi do toho nic není, je to jejich vztah.

majkafa napsal(a):

Nepíšu, že je mi to jedno.
Píšu, že mi do toho nic není, je to jejich vztah.

No vidíš, a Kukačka psala, že jí to není jedno (vpodstatě). Ale to už je teď taky jedno, jen by to taky chtělo líp číst.

Kukačka se ptala, jak  má říct tatínkovi, jak má říct mamince atd. atd.
Já jí odpovídala, že nijak, že je to jejich vztah.
Ale je to vážně fuck.

Majko, přečti si příspěvek 14.
Protože vás obě znám, myslím si, že ti tady na tom vlákně spíš naběhlo, opravdu bez ironie, tvoje oblíbené zrcadlo.
A to je fakt všechno k tomuhle vláknu, přeju všem krásný pohodový den.

Myslím si, že plést se někomu DOSPĚLÉMU do života, je nevhodné. Každý člověk je svobodný a má právo na vlastní rozhodnutí, na vlastní chyby. Neberme jim toto právo, neberme jim jejich sebeúctu.

:skurt: často jsem pak usazena od obou "ty jsi naše dítě, ty nás nemáš co poučovat..."  :skurt:

Kukačko, když tě takhle rodiče odbydou .... tak se jim do toho asi fakt nemontuj. Třeba si v těch hádkách rochní .. co ty víš ....

KALIK napsal(a):

Myslím si, že plést se někomu DOSPĚLÉMU do života, je nevhodné. Každý člověk je svobodný a má právo na vlastní rozhodnutí, na vlastní chyby. Neberme jim toto právo, neberme jim jejich sebeúctu.

Hmmm svým rodičům rozhodně neberu sebeúctu, neberu jim jejich styl života. Neplést se do života pro mě neobnáší jim neříct:"Hele vy dva, přestaňte na sebe řvát kvůli hovadině." Moje názory na jejich prožívání čehokoliv jsou korektní v rámci nevměšování se. Jsou dospělí, jak píšeš, pro to si myslím, že ať řeknu cokoliv s jejich sebeúctou, právem na řešení to nezahýbe. Je tenká hranice mezi onou korektností, nekorektností a sklouznutím k tomu, že je úplně buřt jak se mají, abych se jim nedejbože nepletl do života. Žiju zřejmě v jiné rodině, ale u nás se názory na rodinné problémy říkají, pomáháme si v krizích osobních, partnerských a přesto nemám pocit, že se nenecháváme žít, jak chceme. Ono z přemíry touhy po svobodě ducha, z přemíry žít a nechat žít vzniká i odcizení, kdy se lidé přestanou vnímat, protože všechno je někoho pouze někoho osobní problém.

Víš, mám ten názor, že až bude někdo chtít poradit, jistě se zeptá. Do té doby je to čistě na něm :)

Pak je to v pořádku, my za sebou chodíme a říkáme si o radu. Leckdy jen o ucho. :)

Moc hezky jsi to Hrošánku napsala. Jak já ti rozumím.

Hrošánku - děkuji.
hlavně já jsem nikde nenapsala, že by mě někdo (otec, matka) o radu žádali...že by máti plakala "prosím tě, řekni tátovi..."
Už toho nechte.
Opakuji po stý, že se nikomu do života nepletu, nedávám nevyžádáné rady a podobně.

Já jsem jenom zvědavá, Kuki, jestli budeš mít odvahu založit ještě někdy vlákno... ;) :D

snad ani ne

Neblázni Kuki, tohle vlákno mělo svůj smysl. Došlo na ona nenáviděná a přesto opravdová zrcadla, střety a porozumění. Během tohohle vlákna mi třeba došlo, že máti koupím lístky do divadla pro mě, mamku a ségru. Mám jí ráda, její život s mým přese všechno mnou milovaným otcem jí nezávidím nechňápu, vím, že je to její volba a je takhle přese všechno šťastná. I kdyby byla vědomě nešťastná, tak je to její volba, můžu jí dát jen kousek své lásky, aby bylo líp. Beru jí do divadla, protože bude mít o další důvod víc si uvědomit vypadnouc od něho, proč má toho cholerického dědulu tak ráda. :pussa:

Za tvými písmenky (za všemi písmenky) vždycky vidíme jen to, co nám dovolí odkrýt. A vždycky je v tom kus sebe. ;)

KALIK napsal(a):

Víš, mám ten názor, že až bude někdo chtít poradit, jistě se zeptá. Do té doby je to čistě na něm :)

Moja mama nie. Ona bude fňukať, ale na názor či radu   anespýta, radšej si nechá ruku odseknúť. Ale ja už buď poradím(ccheš-necheš), alebo ju zruším so slovami: "Mama, neskuhraj, ale zmeň to." Drsné, ale odmietam donekonečna počúvať niečo, k čomu nemám právo vyjadriť sa.

čáast diskuze kvůli častým vulgaritám promazána. děkuji za pochopení, tina.

Smažu to.
Život je krátký.

Majko stačí si přečíst pravidla, jest to tam. Včetně banu, který je moderátorech. Vzpomínám si na jednu diskusi k banu, kde jsi je docela dobře znala.

A co si budou myslet "ostatní" je fuk.

pravidlům babinetu odporovaly právě ty vulgarity
nikdo z uživatelů babinetu zásah nežádal

no, a než to napíšu, tak zmizí příspěvek, na který reaguju... to je dneska den...

hrosanek napsal(a):

Majko stačí si přečíst pravidla, jest to tam. Včetně banu, který je moderátorech. Vzpomínám si na jednu diskusi k banu, kde jsi je docela dobře znala.

A co si budou myslet "ostatní" je fuk.

Znala. Ale mně se to nedotklo, nebylo to o mně, ale o druhé straně. Takže mi to tentokrát neva.
Vlastně jsou to mé zkoušky, jestli jsem OK. Tahle mi potvrdila, že se cítím dobře, že umím zvládat i krizovky. Učím se to, v práci jich mám nepočítaně.
Kukačce děkuju. I ostatním. BI.

No, krizovky. Mě se to skutečně vůbec nedotklo. Přemýšlím nad tím.

Mizing, bo jsem mimo téma.

tino, omlouvám se.
Je mi jedno, jestli si budou myslet, že jsem žádala já.
Já vím, že nežádala a to je pro mě důležité.

Ale děkuji ti za tvé vyjádření.

Tak na tomhle vlákně mám velmi silný pocit "dežavi" (né, Deža ví :dumbom: - i když ten možná taky)...
Tohle už tu bylo. Včetně slov Majky, jejího mazání napsaných příspěvků, přemíry děkovaček a slušnosti vůči všem zúčastněným.
To si stokrát raději přečtu jedno upřímné poslání do prd..e.

ja taky. jsou mi lidsky sympatictejsi lide, kteri davaji volne pruchod emocim a nefiltruji je pres naucene mustry.

hrosanek napsal(a):

KALIK napsal(a):

Myslím si, že plést se někomu DOSPĚLÉMU do života, je nevhodné. Každý člověk je svobodný a má právo na vlastní rozhodnutí, na vlastní chyby. Neberme jim toto právo, neberme jim jejich sebeúctu.

Hmmm svým rodičům rozhodně neberu sebeúctu, neberu jim jejich styl života. Neplést se do života pro mě neobnáší jim neříct:"Hele vy dva, přestaňte na sebe řvát kvůli hovadině." Moje názory na jejich prožívání čehokoliv jsou korektní v rámci nevměšování se. Jsou dospělí, jak píšeš, pro to si myslím, že ať řeknu cokoliv s jejich sebeúctou, právem na řešení to nezahýbe. Je tenká hranice mezi onou korektností, nekorektností a sklouznutím k tomu, že je úplně buřt jak se mají, abych se jim nedejbože nepletl do života. Žiju zřejmě v jiné rodině, ale u nás se názory na rodinné problémy říkají, pomáháme si v krizích osobních, partnerských a přesto nemám pocit, že se nenecháváme žít, jak chceme. Ono z přemíry touhy po svobodě ducha, z přemíry žít a nechat žít vzniká i odcizení, kdy se lidé přestanou vnímat, protože všechno je někoho pouze někoho osobní problém.

Rodinný problém je, jaká se koupí televize, kdy se bude malovat a z čeho se to zaplatí. Pokud mají dva lidé z rodiny mezi sebou při, je to jejich soukromá věc, obzvláště, pokud jsou to partneři.

Alosek napsal(a):

Tak na tomhle vlákně mám velmi silný pocit "dežavi" (né, Deža ví :dumbom: - i když ten možná taky)...
Tohle už tu bylo. Včetně slov Majky, jejího mazání napsaných příspěvků, přemíry děkovaček a slušnosti vůči všem zúčastněným.
To si stokrát raději přečtu jedno upřímné poslání do prd..e.

Souhlasím :jojo:

tina napsal(a):

čáast diskuze kvůli častým vulgaritám promazána. děkuji za pochopení, tina.

...a jako na potvoru dřív, než jsem si to stačil všechno pořádně přečíst :D
...d.o.p.r.d.e.l.e... :lol: :lol: :lol:

Mikeši, pravidla platí i pro tebe

tina napsal(a):

Mikeši, pravidla platí i pro tebe

Ale no táááák, nebuď na mě jak na cizího...  :pussa:

Jo, když tu bejval takovej Zephyr, to tu byly jinačí diskuse... :lol:

já bych ho zlynčoval :D

Nevím jestli má smysl pokračovat na tomto vlákně, ale ještě řeknu: Kukačko já jsem ráda, že jsi tohle vlákno rozběhla, bylo pro mě důležitý. Jsem moc ráda, že jsou okolo lidi, kteří berou rodiče tak, jako já (jsem je brala - už nejsou) a bere si jejich strosti za své. Tak jako si oni brali mé a x krát mi pomohli, když to vůbec nebyl jejich "problém" , ale můj průser. Jsem ráda, že jsem jim stihla pomoci, když potřebovali a neřekli by si o pomoc nikdy, protože by mi nechtěli přidávat starosti.
Myslím, že je dost důležité rozlišit, kde se jedná o skutečnou pomoc a kde o páchání dobra. To je na každém z nás.

díky Wiki, páchání dobra  :), to si budu pamatovat!

Lucie_82 napsal(a):

ja taky. jsou mi lidsky sympatictejsi lide, kteri davaji volne pruchod emocim a nefiltruji je pres naucene mustry.

Thák, už můžu psát. Aloska a tenhle příspěvek jsem si přečetla ráno v 6 hodin. "Negativní" emoce, vyvolané těmito příspěvky, následujícími za sebou,  jsem zpracovávala doteď, abych sem nenapsala to, co jsem po přečtení napsat chtěla. Protože jsem dospělý člověk, protože se učím a celkem se mi už daří zpracovávat je v sobě bez "blití" sprostých slov a příspěvků a negativizmu. Pozitivní emoce mám vyřešené, projevuju je tak, jak je cítím.
Mám ze sebe radost. Že jsem dospěla.
Že dávám volný průchod hodně často jenom emocím, které druhé nezraňují.
Ale mám stále ještě v tomto směru "so much to do". :)

Jo ještě se přihlaš do kurzu anglického jazyka.

Angličtina je druhým jazykem, který kromě oficiálního v ČR používám ve své práci.
Ale nemyslím si o sobě, že umím anglicky. Taky tady mám ještě "so much to do". :)

majkafa napsal(a):

Angličtina je druhým jazykem, který kromě oficiálního v ČR používám ve své práci.
Ale nemyslím si o sobě, že umím anglicky. Taky tady mám ještě "so much to do". :)

To jo, tohle by žádnej Angličan neřek. :)

Angličan možná ne, ale v článcích, které čteme na angličtině, píšou, že Today I have so much to do. Například. ;) Budu si stěžovat u lektora na kvalitu odborné literatury, dík za upozornění. :lol:

Btw nejsem Angličan, jsem Slovenka. :lol:

Majko, neber tu pani Zelvu tak vazne a nikde si nestezuj, prosim.
Ja ziju v anglicky mluvici zemi a "so much to do" je tu bezny vyraz.

sunyato, nechme ji v tom, ať má radost. Jdou svátky.  :) Dík.

sunyata napsal(a):

Majko, neber tu pani Zelvu tak vazne a nikde si nestezuj, prosim.
Ja ziju v anglicky mluvici zemi a "so much to do" je tu bezny vyraz.

sunyato, teď jsi mě paní Želvu trochu zmátla... není to ale myšleno "so much to do" jako že dneska toho mám hodně na práci? Jako že mě toho dnes čeká hodně?

No, mateni pani zelvy rozhodne nebyl muj zamer. ;)

Opakuji, ze Majka to pouzila spravne jako ~ Ale mám stále ještě v tomto směru "so much to do".  V tom smeru ma toho jeste hodne na praci. Kapisto?
Ale to jsme ted off topic.

Želvi - než někoho příště pošleš někam (např. do kurzu anglického jazyka) tak si snad nejprve ověř,  jestli tamtéž nepotřebuješ jít sama :lol:

sunyata napsal(a):

No, mateni pani zelvy rozhodne nebyl muj zamer. ;)

Opakuji, ze Majka to pouzila spravne jako ~ Ale mám stále ještě v tomto směru "so much to do".  V tom smeru ma toho jeste hodne na praci. Kapisto?
Ale to jsme ted off topic.

Já jsem si její větu vyložila ve smyslu, že má stále ještě co zlepšovat - tak mi to vysvětli, já chci vědět, jak to tedy je? :)

Ronja napsal(a):

Želvi - než někoho příště pošleš někam (např. do kurzu anglického jazyka) tak si snad nejprve ověř,  jestli tamtéž nepotřebuješ jít sama :lol:

Mně stačí fcééčko a praxe v mezinárodních firmách . pravda, vždycky jsem jednala s nějakým Belgičanem, Japoncem, Izraelcem, Francouzem, tedy nikým pro koho by ten jazyk byl rodný. asi jsem holt nedávala dostatečně pozor. :)

* v rámci předvánoční pohody byl tento příspěvek autorkou odstraněn *

sunyato, omlouvám se, nepřečetla jsem si Tě pořádně...:)

Ronja napsal(a):

* v rámci předvánoční pohody byl tento příspěvek autorkou odstraněn *

Ronjo, copak, že by ses taky uměla vzteknout :)

ale ne Pavli, mě když něco (někdo) přijde mimo a až příliš pitomý, tak se spíš přeladím na sarkatickou vlnu a to se na vánoce nehodí :)

:);)

No já jsem ráda, že mi to sunyata vysvětlila. :)

Ronja napsal(a):

ale ne Pavli, mě když něco (někdo) přijde mimo a až příliš pitomý, tak se spíš přeladím na sarkatickou vlnu a to se na vánoce nehodí :)

Stejně tak se nehodí, když tu Ty někoho za pitomého (pitomou) označíš, Ronjo... :(
Nechci mentorovat, ale hádek a urážek už tu bylo dost, nemyslíš?

tak proč mentoruješ, když vlastně vůbec nechceš :vissla:

Tak to sis Mikeš přebral blbě. Za tu dobu co tu píšu by sis mohl všimnout, že osobním invektivám se vyhýbám.
Pokud jsem napsala  něco/někdo, mluvila jsem k Pavle  o obecném principu, jak reaguju, nikoli o konkrétní situaci. Tady mi konkrétně přišlo mimo a pitomý něco, jen tak pro tvou informaci.

A dál to řešit nehodlám, za prvé jsou vánoce, za druhé je to offtopic, za třetí nemám zapotřebí tady nikoho mlátit po hlavě ani svýma certifikátama, ani svou morální úrovní.

Ronja napsal(a):

Tak to sis Mikeš přebral blbě. Za tu dobu co tu píšu by sis mohl všimnout, že osobním invektivám se vyhýbám.
Pokud jsem napsala  něco/někdo, mluvila jsem k Pavle  o obecném principu, jak reaguju, nikoli o konkrétní situaci. Tady mi konkrétně přišlo mimo a pitomý něco, jen tak pro tvou informaci.

A dál to řešit nehodlám, za prvé jsou vánoce, za druhé je to offtopic, za třetí nemám zapotřebí tady nikoho mlátit po hlavě ani svýma certifikátama, ani svou morální úrovní.

Ronjo, ale kocourovi přišel po přečtení příspěvků na které jsi reagovala nejspíš blbej někdo - nebo spíš některá :)
že to tak vztáhnul :P

Pavli já vím a je to celkem úsměvný... ale jak říkám, jsou vánoce. A protože je tohle vlákno o rodičích, koupila jsem dnes mamince v Ikei perníčky a Glogg budeme se mít hezky.

vidíš, to se máš, mě ta moje dneska jen vytočila :rolleyes:

Ajaj, copak?

ále, moje máti je děsná. chodící černá kronika. já ti nevím, dřív to bývala docela fajn baba, teď jen hučí a sleduje všechny katastrofy na světě :dumbom: ouplně mi pokazila předvánoční náladičku jejími předpověďmi jak bude všechno na .... :butter:
doufám, že jednou nebudu stejná protiva, to ať mě snad raději :dumbom:

Želvička17 napsal(a):

sunyata napsal(a):

No, mateni pani zelvy rozhodne nebyl muj zamer. ;)

Opakuji, ze Majka to pouzila spravne jako ~ Ale mám stále ještě v tomto směru "so much to do".  V tom smeru ma toho jeste hodne na praci. Kapisto?
Ale to jsme ted off topic.

Já jsem si její větu vyložila ve smyslu, že má stále ještě co zlepšovat - tak mi to vysvětli, já chci vědět, jak to tedy je? :)

Obo je správne, oboje sa dá použiť, povedala by osom. To je na anlgine to krásne a zákerné zároveň.

A za mamou som bola v nemocnici a buďme vcelku rady, že ešte nejakých rodičov máme... :par: :hjarta: Ktovie, ako dlho to tak zostane. Náhrobný kameň sa blbo objíma a ani hádať sa s ním tak nebaví. :grater: :kapitulation:

Selima napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

sunyata napsal(a):

No, mateni pani zelvy rozhodne nebyl muj zamer. ;)

Opakuji, ze Majka to pouzila spravne jako ~ Ale mám stále ještě v tomto směru "so much to do".  V tom smeru ma toho jeste hodne na praci. Kapisto?
Ale to jsme ted off topic.

Já jsem si její větu vyložila ve smyslu, že má stále ještě co zlepšovat - tak mi to vysvětli, já chci vědět, jak to tedy je? :)

Obo je správne, oboje sa dá použiť, povedala by osom. To je na anlgine to krásne a zákerné zároveň.

Já jsem opravdu ráda, když mi někdo něco v klídku vysvětlí a klidně připomene, že jsem se opravdu tentokrát sekla... :pussa:

Selima napsal(a):

A za mamou som bola v nemocnici a buďme vcelku rady, že ešte nejakých rodičov máme... :par: :hjarta: Ktovie, ako dlho to tak zostane. Náhrobný kameň sa blbo objíma a ani hádať sa s ním tak nebaví. :grater: :kapitulation:

No Sel, asi bych mohla trošku polemizovat... ne vždy jsou rodiče milující, podporující a přející...

njn, největší sranda je, když se někdo snaží mentorovat a sám je vedle jak jedle :D :supr:

KALIK napsal(a):

njn, největší sranda je, když se někdo snaží mentorovat a sám je vedle jak jedle :D :supr:

A udělalo Ti to aspoň radost? Teď to nemyslím zle, vážně... já vážně budu ráda, když se tahle diskuze zase přehodí do příjemna... takže klidně i za cenu - Želva je pitomá, neumí číst, nesoustředí se a tím ze sebe dělá ještě většího dementa... No a i přesto, že se tady projevila jako kretén, tak je ráda za ty, kteří šli k věci a řekli k té věci názor jiný než hodnocení něčí osoby přídavným jménem...:)

Jejdamane Želvičko i tobě to musím vysvětlit osobně? Takže prosímtě - neměla jsem na mysli hodnocení tebe, ale tvého činu. Nemínila jsem tedy hlásat, že jsi pitomá a mimo, ale že sprdnout Majku způsobem jakým jsi to udělala, když to nebylo ani oprávněné, ani třeba, bylo podle mě pitomé. Tak si to prosímtě tak neber, já dělám pitomých věcí týdně dvacet, z toho se nestřílí - ale když si jich všimnu, nebo mě na to někdo upozorní, tak se obvykle omluvím ;)

Takže pokud jsem se tě dotkla, opravdu jsem to tak nemyslela. Proto jsem i ten svůj komentář smázla, aby se to už nerozebíralo, ale nakonec jsem to ještě víc pohnojila. Uhm, další pitomost, přidám si ji do seznamu, který už je pěkně dlouhý na to, že je teprve úterý :P

Ronjo, už od neděle mi hučí v hlavě, že bych se měla Majce omluvit.
Ale... nejde mi to...
Ne že bych to neuměla... já nevím, prostě směrem k ní mi to nejde...já vím, drbu někoho cizího... Jen já si to uvědomuju, že teď jsem na tahu já...Ale...

Jo - tak to znám. Moc dobře. Taky se to ve mě občas pere, obzvlášť když to přeženu směrem k někomu, kdo mi tak jako tak leze na nervy...pak ta omluva bolí :jojo:
Pro mě je ale důležitý mít čistý štít - vědět, že jsem udělala co se dalo atd...takže se většinou nakonec přeperu směrem k omluvě nebo vyjasnění, i když o to ten druhý mnohdy nestojí. Ale jako někdy to fakt bolí, to jo. Tak se s tím poper jak nejlíp umíš :)

Ronja napsal(a):

Jo - tak to znám. Moc dobře. Taky se to ve mě občas pere, obzvlášť když to přeženu směrem k někomu, kdo mi tak jako tak leze na nervy...pak ta omluva bolí :jojo:
Pro mě je ale důležitý mít čistý štít - vědět, že jsem udělala co se dalo atd...takže se většinou nakonec přeperu směrem k omluvě nebo vyjasnění, i když o to ten druhý mnohdy nestojí. Ale jako někdy to fakt bolí, to jo. Tak se s tím poper jak nejlíp umíš :)

Já mám ráda, když po omluvě následuje takový to "všechno dobrý". No a pak jsou situace a lidé, kteří působí dojmem, že na mojí omluvu zareagují stylem: využiju její slabosti a ještě si přisadím a teď jí to teprv natřu....
Ten čistý štít je sice fajn, ale...

Želvička17 napsal(a):

KALIK napsal(a):

njn, největší sranda je, když se někdo snaží mentorovat a sám je vedle jak jedle :D :supr:

A udělalo Ti to aspoň radost? Teď to nemyslím zle, vážně... já vážně budu ráda, když se tahle diskuze zase přehodí do příjemna... takže klidně i za cenu - Želva je pitomá, neumí číst, nesoustředí se a tím ze sebe dělá ještě většího dementa... No a i přesto, že se tady projevila jako kretén, tak je ráda za ty, kteří šli k věci a řekli k té věci názor jiný než hodnocení něčí osoby přídavným jménem...:)

Tak mě je to jedno. Jen bych si příště dával pozor, za co se kritizuje. To je to samé, když tady někdo kritizuje za pravopis a tak podobně. Za prvé je to dětinské a za druhé, když už chci někoho holí přetáhnout, musím si být jistý v kramflecích :)

Želvi - i když už jsem úplně :offtopic: , ještě se k tomu vyjádřím než zase zmizím do své pracovní nory: mě připadá důležitý hlavně to, jak se zachovám já. Jestli ten druhý mou omluvu přijme nebo ne, jestli se se mnou zasměje nebo naopak se pokusí se v tom ještě vrtat - to už je jeho problém. Pokud jsem ulítla já, ten druhý si mou omluvu zaslouží ať už je to matka Tereza nebo Adolf Hitler. Pro mě je podstatné to, jestli já jsem k nim byla spravedlivá a fér nebo ne. To co udělají oni, už jde mimo mě a nechci se tím ani trápit, ani zabývat.

Kalíku, sakra, není každý takový jako Ty... já jsem plašan, vím to... podívej.. ti to popíšu podrobně... i když asi to bude působit úplně ujetě... v pátek jsem čekala na manžela, až přijde z práce, vezme malou a já budu moct vypadnou na poštu, kde měli jen do šesti a do Hypernovy... No tak jsem oblíkla malou a koukla sem... A vidím nějaký anglický výraz... A protože jsem asi fakt pako a baví mě idiomy nebo jak se tomu nadává, tak jsem nesprávně usoudila, že je to nějaký krkolomný, že Angličan by to tak neřekl... A bez rozmýšlení jsem poslala Majku na kurzy angličtiny... ve skutečnosti jsem měla napsat ... piješ mi krev...hned jak jsem ten počítač vypla, protože manžel už byl doma a vypadla jsem ven, tak mi došlo, že teď něco asi způsobí, teď to asi schytám, někoho posílám do kurzů angličtiny, to je urážka...
no a tak jsem čekala a přemýšlela... v neděli si přečetla Ronji příspěvek... nejdřív neupravený, potom ten, kde bylo dopsáno zájméno někdo a přídavné jméno pitomý a udělalo se mi špatně... z čehož jsem usoudila, že se mnou něco není v pořádku, když mě rozbrečí něco, co jsem si zasloužila...
To se mi normálně nestává... takže jsem začala řešit sebe... :D:D:D
Tak k tomu mi tohle bylo hlavně...:):):)

Ale dyk jo. Důležité je, že si z toho něco vezmeš ;)

ááá, nastavené zrcadlo!!

Želvička17 napsal(a):

[Já mám ráda, když po omluvě následuje takový to "všechno dobrý". No a pak jsou situace a lidé, kteří působí dojmem, že na mojí omluvu zareagují stylem: využiju její slabosti a ještě si přisadím a teď jí to teprv natřu....Ten čistý štít je sice fajn, ale...

Jo, ty naše domněnky. :)
Mohla bych vyprávět, jsem občas mistrem domněnek.

KALIK napsal(a):

Ale dyk jo. Důležité je, že si z toho něco vezmeš ;)

No zase jeden Cipralex. :)

To je jedno, třebas Viagru :D

KALIK napsal(a):

To je jedno, třebas Viagru :D

A co myslíš, že by to se mnou udělalo? :co::co::co:

Kukačka napsal(a):

ááá, nastavené zrcadlo!!

To jako myslíš Kalika? Já totiž pořád ty zrcadla, podskla, nadskla atd. moc nechňápu...:co:

Já myslím, že by tě vzpružila ... ta Viagra :D

KALIK napsal(a):

Já myslím, že by tě vzpružila ... ta Viagra :D

kde jako?

... třeba doma??? :co:

KALIK napsal(a):

... třeba doma??? :co:

tam je mi to momentálně houby platný... ale zkusím zazvonit u souseda.. že jsem celá napružená :D:D:D

prosím, nedělejte tu z toho chat, díky!

tak to smázni - celé vlákno
už není potřeba

nemyslím si - věřím, že pomohlo spoustě lidí - ale zakladatelka jsi ty, tak jak chceš

Kukačka napsal(a):

tak to smázni - celé vlákno
už není potřeba

Jdu na Tebe skuhrat do skuhracího chlívku :(

já myslím, že chatovat se může jinde a tady je konec, co?
Vám se nezdá?

Kukačka napsal(a):

já myslím, že chatovat se může jinde a tady je konec, co?
Vám se nezdá?

Hm.Asi jo.:(

Já mám poslední dobou pocit, že se chat stane z kdejakého vlákna. :)

Bohužel mám stejný pocit Hrošánku.
A že chatují stále titíž lidé stále o tomtéž :tesi: