Stává se mi taková zvláštní věc...vyprávět to nekde nekomu u kafe,asi si bude klepat na čelo :gloria: a tak mě napado,že se poptám tady..Bydlíme (asi 4 roky)na malém městečku,právě absolvuji svojí druhou mateřskou dovolenou,takže hodně chodíme se synem na procházky...a když jdem kolem kostela,syn natahuju ručku a volá babííí babíííí tam tam...at koukám jak koukám,nikde nikdo...procházíme kolem fary a synek div nevypadne z kočárku jak ukazuje a volá..Je celkem bystrý,dobře mluví..babičku svoji pozná..bydlí v jiném měste a sem za náma jezdí minimálně..napadlo mě,že třeba má nějaký spojený zážitek,že byli s babičkou se u kostela projít..nebyly..Zarážející je to,že pokaždé,pokaždé,když procházíme kolem kostela a následně fary,tak tohle se děje..Vzpomněla jsem si hnedle na film 6.smysl a historky jemu podobné,takže představa,že by mohl "cosi" vidět mě děsí..myslíte,že je to jen náhoda?

Ne ,asi to náhoda není, ale taky to nemusí být nic , čeho je třeba se nějak zvlášť děsit. Je naprosto normální, že většina malých dětí, než se jim uzavře fontanela vnímají i věci, které už dospělí dááávno ne :D.
Podobný problém měl s dětičkami můj bratr, nebral to na lehkou váhu, nedělal si z nich legraci ,jako někteří jiní dospělí. Zjistil o co jde, že bydlí ve starší zástavbě, kde se může nějaký ten "energetický " problém projevovat. Udělali doma společně očistu od negativních energií a je klid, děti přestaly duchy vnímat.
P.S. v tvém případě bych nic neřešila, jen tomu nechala volný průběh... možná, že t někdy neco bude moci třeba syn objasnit sám a nebo to odezní.

Díky za názor..určitě to nechci nějak řešit,spíš mě zajímalo jen,zda NĚCO takového je vůbec možné nemožné..a nebo jestli mi už na tý mateřský fakt hrabe :lol:

Tak nase Myruska taky hodne ukazovala do temnych rohu. Clovek z toho ma blby pocit, zvlast kdyz vidi, ze to ditko je presvedcene o tom, ze tam nekdo je.

Nehrabe ti. Náš kluk to vídával taky. Byl ještě mrňous , asi dvouměsíční a vídal to jen v obýváku, jinde ne. Když ležel na gauči, tak upřeně pozoroval jeden kout u stropu, otáčel hlavičku,jak tam cosi pohyblivýho sledoval, jakoby se něco hýbalo sem a tam, trvalo to celý minuty a asi se mu to líbilo, protože se na to pořád usmíval. Já jsem tam samozřejmě neviděla nic. Někdy okolo půl roku to přestal dělat.  Že máme v domě duchy, to jsme se dozvěděli až po letech od psychotronika.

Je to bežné, moje všetky deti takto videli a vidia (teda prostredná dcéra teraz trochu menej- má 9). Nie vždy sú to duchovia, môžu vidieť aj iné bytosti prírody - škriatkov a pod. Napokon, tých vidím aj ja s manželkou - takže žiaden strach. Pokiaľ sa jedná o cintoríny, tam sa nezdržujú práve svetlí duchovia a týmto miestam by som sa s dieťaťom vyhýbal.

Neděste me :vissla::vissla::vissla: a proč to tak je?
Julo..to je jasný,že nebudu choditt s klukem na hřbitov,ale prostě je to hezká prochajda kolem a kolem...a jak jsem již psala,je to malé mestečko,pár desítek obyvatel...člověk si moc nevybere kam,po poli se jde špatne a fara je hnedle za námestím..jak to většinou bývá..ufff,uplně mi je težko :co:

Stranpi taky jsem slyšela že malý děti vidí duchy. Sárinka se doma taky občas zahledí a říká "pán".... a když byla menší tak měla strašný děsy, občas se zahleděla a pak uplně strnula a začala hystericky řvát. Ale to víš co viděla to se asi nikdy nedozvím. Každopádně já jsem stará duchařka a na tyhle věci věřím a mám z nich husí kůži.

taky tomu věřím, ale snažím se neděsit se :)

Můj příbuzný viděl duchy i ve 14 letech. Byli jsme za jedním člověkem a ten mu to vidění nějak zablokoval a už to nevnímá.

Tulipánka napsal(a):

Můj příbuzný viděl duchy i ve 14 letech. Byli jsme za jedním člověkem a ten mu to vidění nějak zablokoval a už to nevnímá.

A není to škoda? To je přece dar, vidět nehmotné věci, duchy, každý to neumí...

Stranpa napsal(a):

Neděste me :vissla::vissla::vissla: a proč to tak je?
Julo..to je jasný,že nebudu choditt s klukem na hřbitov,ale prostě je to hezká prochajda kolem a kolem...a jak jsem již psala,je to malé mestečko,pár desítek obyvatel...člověk si moc nevybere kam,po poli se jde špatne a fara je hnedle za námestím..jak to většinou bývá..ufff,uplně mi je težko :co:

Stranpa,
deti maji naprosto jine vnimani reality.To ze vidi neco ,co Ty videt nedokazes neni duvodem k tomu se desit. Proste to tak je i kdyz to racionalni mysleni neni schopny pochopit.
Rekla bych ze je dulezity se tomu desu co se v Tobe ma chut vzdouvat,nepodlehat a nepodrizovat. Dulezity je, ze kluk neni vydeseny.  :)

Stranpus neco podobneho se stalo moji male sestrence, pred nekolika lety nam umrela babicka, ona mela tak 2 roky tak si ji asi pamatovala, ted jak je uz vetsi 5 let tak se zadivala do nebe zacala mavat a rikala babicka me pozoruje!!! Ja jednou jak babicka mela pred operaci nechtela jit na navstevu byla jsem pubertacka a chtela jit ven s kamoskou, no a ona se uz nevratila protoze pri operaci zemrela, a me se ted porad skoro co mesic zda oni ze zije, jednou se mi zdal tak divny sen ze to tu ani psat nebudu az jsem se jako fakt lekla a nemohla jsem spat!! Vsechno je takove strasne zive az neskutecne, jo a podotykam byla to operace jen vytahnuti kyc kloubu, a ti pip dr prezizli tepnu co tam byla a ona jim vykrvacela!!!

Jejda ,vy mě děsíte,i když něco podobného mě napadlo,leč si to zakazuju. Neb se booojím :mad: . Moje malá holčička se asi před měsícem začala dívat ke stropu,máme tam zavěšený tmavě modrý zásobník na hračky z ikea. Začala ze dne na den,při probuzení (jen při denním spánku, v noci to nedělá,tedy  spíše za světla) úplně hystericky křičet,vypadalo to až jako hysterický záchvat,úplně se celá klepala, koukala se nahoru a ukazovala tam prstíkem. Byla tak vyděšená,pohled na ni mě upřímně vylekal. Musela jsem jí hned brát do náruče. Opakovalo se to několikrát,s tímhle šokem. Tak jsem ji vždy chovala a uklidňovala,že tam nic není. Trvá to doteď,ale už nekřičí,pouze stále do oněch míst ukazuje prstíkem . Dávám ji spávat hlavičkou naopak,aby tam po probuzení neviděla a je klid. Ale stále tam ukazuje.Snad už se ani tak nebojí,ve dne tam chodí,poměrně často,chce tam vzít na ruky a přitom tam ukazuje prstíkem,ale už nevypadá vystrašeně.
  Máte nějakou radu,je to zlé nebo se není čeho bát?  Ona se mi nejdřív při uspávání dívala zvědavě za záda,vlastně takhle to začalo,ale nebála se,jen se koukala. Podotýkám,že tam nic není,jen okna,večer zatažená závěsem,jinak vůbec nic. Ovšem já už jsem tenkrát si říkala,že jestli mi tohle bude dělat,že se asi po.... Jsem ustrašenec . A pak začalo tohle děšení se. Panebože,já se podělám,já jsem dnes doma sama,manža jel pryč :kapitulation:  Takže dnes večer bude zase moje oblíbené: dobro,světlo a láska...dobro světlo a láska :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Když tak čtu předchozí příspěvky,nám se tam snad něco usadilo,uááááááá. Co s tím???????????? Nechci mít s žádnými duchy nic společného,mě tohle strašně děsí :kapitulation:

V jedné pohádce byla krásná říkanka :"Malé děti duchy vidí, jsou jen na půl v světě lidí" - a tak to doopravdy je. Všechny malé děti, co znám si do určitého věku povídaly s různými kouty v místnosti, na balkóně holčička mé známé měla "mámu" atd. Zřejmě tam vnímá nějakou energii někoho, kdo je podobný babí. Není to nic neobyklého, co by za to někteří dospěláci dali:D A vůbec to nemusí být duchové, mohou to být energetické shluky, něčí silné otisky nebo prostě bytosti z vyšší úrovně. Děti poznají, kdy se bát a kdy se na ně usmívat. S těmi, kteří už mluví - většinou to děti vnímají do 4-7 let, jsem si povídala a bylo to velice zajímavé. Jejich neuvěřitelně zajímavé. Plynně hovoří i o svém minulém životě, jen jim naslouchat, nevysmívat se, neokřikovat a pokládat vhodné otázky.

Zajímavé téma... No, já si vždy myslela, že jsem blázen, až jsem skončila v rukách toho, kdo tomu rozumí. Když jsem byla malá a přijeli nám říct, že umřela babička, byla jsem v pohodě - věděla jsem to. Pak jsem měla ještě párkrát divné sny, vždy se mi tři noci po sobě zdálo, že někdo (jedna osoba) zemřel. Tu čtvrtou noc už nebyl... Zdálo se mi to i u mamky... Prý vidím anděla smrti a mám to brát jako dar, mám možnost se s tím dotyčným rozloučit. Teď doufám, že Jiřík to mít nebude.

Děvčata a nebude to jen paranoia? Vědecky jsou podloženy pouze výzkumy s pubescenty, kterí mají na jev na tzv POLTERGEIST, kdy se přesouvají hmotné předměty, konají se hematomy a jiné zrakově zazanamenatelné vyjímečnosti.
Dále jsou známy sluchově zaznamenané jevy, jako je tlučení, kroky, hlasy.
ÚDAJNĚ jde o jevy za přítomnosti potomků do určitého věku, já odobně jsem nic takového nezažil s dítětem. Leda tak s kočkou-kocourem, se kterým jsem se nepohodl, seděli jsme v jedné místnosti, každý v jiném koutě, pokukovali po sobě, ale ten kocour měl takový divný pohled... za chvíli začalo poblikávat světlo a místnost byla "jakoby" zahalena kouřem. Tehdy jsem mu řekl: "s tebou tady nebudu" a šel jsem do peřin. Od té doby se ten kocour ke mě choval podivně.  Se mnou byl hrdina a čůral u stromu jako pes, se zdviženou nohou, s paničkou se choval jako koťátko a pravidelně se jí vychcal do klína. Nebo jsme se dívali na DVD o krtečkovi, když kocour spinkal na klíně paničky...druhý den byl na terase zardoušený opravdový krtek, co kocour dotáhl někde z pole.
Byl černej a měl žlutý oči a panička mu říkala "miminko moje".
Asi lze hledat paraleu v emocích??? Třeba jo, třeba ne.
S doopravdickýma děckama ve všech fázích vývoje se mi nic podobného, ani popisovaného výše nestalo.

:D Kazaline - výzkumy s pubescenty nejsou vědecky podloženy. Byly to výzkumy paranormálních jevů a ty nemají s vědou nic společnýho, jak je známo :D. Tedy - šlo o testování pubescentů a těhotných žen, jsou ke zmiňovaným jevům vnímavější a v jejich přítomnosti se občas odehrává něco, co se špatně vysvětluje. U novorozence pak ještě nějakou dobu můžou tyto vlastnosti přetrvávat a to je to, o čem jsme tady psaly. Ne u každého děcka to může být patrné a ne každý rodič si něčeho takovýho všimne.
Ale, Kazaline, neříkej nám, že jsi v dětství neviděl skřítky :cool:

haiel,  raději ty skřítky z detství ani nebu vytahovat, ale asi to nebyli žádní... fakt. Leda jsem se dovedl dokonale vystrašit sám.
Ale nezapomenu ženu před manželkou:  ležíme ve tmě v pelechu, najednou nv půlkruhu kroky.... rožnu... nic...ticho... zhasnu... po chvíli kroky... a tak dokola, až jsem tu ženu vzbudil, ona mi potvrdila to samé a nakonec mi řekla, že raději bude spát raději na ulici, než v mém pokoji.
Takže sice ne skřítci, ale těch zkušností je víc, jen to tu nebudu tahat veřejně na přetřas.
Tož zdar :)

Moje dcera jako malá taky asi viděla ducha sice asi jen jednou,ale ukázala na něco a pak sledovala jakoby někdo šel a pak řekla ...a není.bylo jí taky kolem dvou let.

Mám podobnou zkušenost, děti vidí diskarnáty, je to normální. Některé s nima i komunikují, telepaticky nebo tak nějak. Mám kamaráda, a jeho malá dcera měla tyto zážitky jako batole.

Salvator napsal(a):

Mám podobnou zkušenost, děti vidí diskarnáty, je to normální. Některé s nima i komunikují, telepaticky nebo tak nějak. Mám kamaráda, a jeho malá dcera měla tyto zážitky jako batole.

Můžu se zeptat,co jsou to diskarnáti?Taky mám ze svého dětství,ale spíš z doby puberty několik zvláštních zážitků,o kterých nevím, co si myslet.

alba napsal(a):

Salvator napsal(a):

Mám podobnou zkušenost, děti vidí diskarnáty, je to normální. Některé s nima i komunikují, telepaticky nebo tak nějak. Mám kamaráda, a jeho malá dcera měla tyto zážitky jako batole.

Můžu se zeptat,co jsou to diskarnáti?Taky mám ze svého dětství,ale spíš z doby puberty několik zvláštních zážitků,o kterých nevím, co si myslet.

Diskarnáti = hovorově: "duchové".
Na toto téma zde již byla diskuse, i když mnoho lidí nemůže pochopit jak to vlastně je, protože jsou determinováni obecně rozšířenými představami, že nehmotné, diskarnační bytosti jsou "duše" nebo "duchové". Duše a Duch jsou úplně jiné složky člověka.
Je to však zcela prosté: po ukončení inkarnace z osobnostního komplexu těl "vyemanuje" energetická složka, která má vlastní vědomí, stejné jako za života člověka. Tato diskarnační složka, "diskarnát" by měl při smrti těla odejít do duše. Mnohdy se stane, že neodejde a zdržuje se v našem světě. Někteří lidé mají schopnost tyto bytosti vidět nebo vnímat.
Diskarnáti jsou nejčastěji původci mnoha zváštních jevů, včetně poltergeist, někdy taky různých obecně uznávaných esoterních technik, jako kyvadlo, automatická kresba, kineziologie, SRT, a dalších, ať již teorie k těmto metodám říká cokoli...

Salvatore,
a proč právě děti mají lepší schopnost tyto "duchy" vnímat? A odejdou někdy z tohoto světa i bez našeho přispění?

Tulipánka napsal(a):

Salvatore,
a proč právě děti mají lepší schopnost tyto "duchy" vnímat? A odejdou někdy z tohoto světa i bez našeho přispění?

U dospělých se tato schopnost ztrácí obvykle proto, že jsou okolím přesvědčeni, že jiné dimenze neexistují. Znáte to: "Duchové, to je nesmysl, není to racionální".... cha...
Jiným důvodem je posílení mentálního těla a jeho převládnutí nad astrálním, které tyto věci vnímá lépe.
Ale není to pravidlo. Je spousta dospělých, kteří je vnímají. Se silným raciem to apk může vést ke schizoidním stavům.
Diskarnáti nejsou všichni zde v našem světě. Jenom ti, kteří sa tak bojí, nebo nevědí, co se děje, že zde prostě zůstanou. Jiní diskarnáti je obvykle odchytávají a vysvětlují jim, že je potřeba jít výše. Dobře o tom píše Monroe.

Můj syn, když mu byli 4 měsíce se stále v ložnici díval na strop na jedno místo a usmíval se od ucha k uchu...... Nevím, co nebo koho viděl, ale evidentně z toho měl radost a úsměv na tváři........ :)