Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
Ano, mají k tomu tendenci.
Ano, dá se s tím něco udělat.
No moje životní zkušenost je, že své matce jsem méně podobná chováním než tchýni. :D
hrosanek napsal(a):
No moje životní zkušenost je, že své matce jsem méně podobná chováním než tchýni. :D
Že by to bylo tím, že chlap si (podvědomě) vybírá budoucí manželku podle vzoru své matky? :-)
... já mám pocit, že moje máma a máma přítele jsou si v některých charakterových věcech podobné (a obě učitelky :-)
mě máma řiká, že jí vůbec ale vůbec nejsem podobná - prej jsem celá babička z tátový strany...
no nevim - ale u nás si člověk nevybere - nechci bejt podobná ani jedný :lol:
spíš co mi sedí podívat se na rodinu partnera - dá se z ní hodně vyčíst
tak to moje máma a přítelova máma jsou naprosto odlišné povahy...jsou skoro stejně staré,ale moje máma mi přijde tak o 20 let starší...názorama,životním stylem,elánem...
já jsem zjistila, že jsem v plno věcech jako moje máma. Myslim tim chování... Ale naštěstí nemam ty její nejhorší vlastnosti se kterýma mi děsně pije krev (je děsně negtivní nebo jak bych to řekla. Všude vidí jen to horší - asi pesimista. A taky mi přijde že nežije vůbec přítomností, ale budoucností. A moc to řeší. Tak tohle naštěstí nemam, jinak asi všechno ostatní jo)
a jsou nějaké konkrétní rady,jak se tomu vyvarovat,být stejná?Vím,že na sobě člověk musí pracovat a uvědomovat si svoje chování,ale co když to v něm je,co s tím?Nebo je blbost řešit to dopředu?Asi mám panickou hrůzu,být jako moje matka.Hmmm,odpovím si jsem zralá na psychologa:-)
Já jsem vizuelně zdědila po matce pouze barvu očí a barvu vlasů, rysy v obličeji jsem zdědila po tátově rodině. Po matce jsem podědila - nebo spíš odkoukala - negativní vzorce chování, které jsem se snažila a snažím poctivě změnit :rodna:
Zato sinek je celá moje matka - po babičce podědil barvu očí, rysy v obličeji a levorukost. Kolikrát jsem překvapeně konstatovala, že zdědil i povahu :usch: Zato dcera vůbec není po mně ani vzhledově ani povahově - ta je doslova klon svého otce :)
Takže podle věty "jaká matka, taková dcera" se to podle mě nedá posuzovat. Spíš mi sedí - jak psala Jája - zaměřit se na partnerovu/partnerčinu rodinu, z čehož se dá hodně věcí vysledovat :jojo:
tak já jsem dost povahovejch rysů po mámě zdědila a protože vím,co mě tehdy na ní tak točilo,snažím se toho vyvarovat...nedávno přijela na návštěvu,byla skvělá,ale já si uvědomovala,jaká jsem a hlavně jaká začínám být...mazec...a tak se od toho setkání snažím soustředit se na to,co mi lidi říkají, poslouchat je,nechat je domluvit a když mluvím já,držet se načatého,bejt stručná a nemluvit deset minut :lol: Ale je to tak zatraceně těžký :dumbom:
Tak konkrétní radu ode mně dostal můj syn, když za mnou nedávno přišel : "mami, já na sobě pozoruju, že mám ty samý příšerný vlastnosti jako táta, jak se toho mám zbavit? "
...tak jsem mu řekla, že je musí vytěsnit svými příšernými vlastnostmi ;)
panthe napsal(a):
a jsou nějaké konkrétní rady,jak se tomu vyvarovat,být stejná?Vím,že na sobě člověk musí pracovat a uvědomovat si svoje chování,ale co když to v něm je,co s tím?Nebo je blbost řešit to dopředu?Asi mám panickou hrůzu,být jako moje matka.Hmmm,odpovím si jsem zralá na psychologa:-)
Panthe, jestli jsou to natolik závažné věci, zkus rodinné konstelace :jojo: I když "to v člověku je", dá se s tím pracovat tak, aby Ti to co nejméně ztrpčovalo život ;)
taky jsem od mámy převzala vzorce chování... teda se je snažim poctivě měnit... to je dřina :lol:
mi zrovna o víkendu máma sdělila, že teda jsem úplně jiná než ona (krásná pochvala) a že ona fakt teda odpouštět nikomu nic nebude bo to neumí :rolleyes:
teda ta podobnost maminek a tchýní je úžasná - ty dvě jsou úplně stejný - no asi proto spolu nikdy nepromluvili víc než pár slov a pak už ani to né :lol:
při výběru manžela jsem si zas vybrala klon mýho otce :lol: a to jsem vědomně hledala opak táty :lol:
No já od 17 žiju 70 km mámy a jjího nového manžela.Už děctví jsem měla pocit,že ona nemůže být moje máma,pubertě ji téměř nenáviděla dnes se snažím s ní vycházet a dokonce můžu říct,že ji mám ráda...Ale její povah mě nehorázně vytáčí,nejhoší je,že ona je ted ve fázi,kdy má pocit,že jsem její jediná podpora(díky její povaze je rozhádaná snad s celým světem),takže mi neustále volá,stěžuje si na všechno a na všechny.Já,protože nemám síly jí říkat,že si myslím,že je chyba hlavně na její straně(urazila by se,plakala.litovala se ještě víc),tak několikrát týdně trpím tyhle výlevy a neuvěřitelně mě to vysiluje.Jinak jsem spokojená,ale tohle mi fakt ubírá síly.No a ted se ještě dočtu,že budu stejná:-))
s mamou podobna nie som si, ani vzhladom, ani povahou, so svokrou sme vsak dost rovnake. zasa mozem povedat ze mam muzskych kamaratov vzhladoma aj povahou podobnych mojmu manzelovi
Dle mého názoru se člověk rodí rodičům, kteří mají podobné vlastnosti, aby dítěti sloužili jako "zrcadlo", co má na sobě v životě změnit. Čím víc nám rodiče vadí a čím více nechceme být jako oni, tím více "zrcadlíme". My máme přesně ty vlastnosti, které se nám na rodičích nejvíce nelíbí a děláme, jako že je nemáme.
Panthe,
přesně tyhle výlevy já znám. Do puntíku! Musela jsem je hodně dlouho ignorovat, než přestaly.
Tulipánko...přestala sama od sebe?Tomu se mi u té mé nechce věřit.
Moje babička(matka mé matky)mi před 2 lety řekla,že jsem pravý opak mé matky...byla to pro mě ta největší lichotka
panthe napsal(a):
....No a ted se ještě dočtu,že budu stejná:-))
můžeš být i "jiná", ale kdo říká, že to bude "lepší" ? ;)
Panthe,
mě mamka také pořád tvrdí, že jsem jako taťka (nesnáší ho). U ní je to - kdo není se mnou, je proti mně a to znamená s taťkou. Takže když jsem jí nelitovala a stála si stále za svým, že se do jejich vztahu motat nebudu, tak časem přestala. A to naše mamka je v tomhle opravdu "třída" :( .
Panthe,
důležité je si ty stejné vlastnosti přiznat, pak s nimi můžeš pracovat. Není to z mé hlavy, čtu Temná stránka hledačů světla a jsem z ní nadšená :D . O tomhle se tam píše.
No tak moje mamka je totálně odlišná, jako bývalá skoro tchýně. Párkrát se viděly, neměly si co říci. Moje mamka je uzavřená, má vlastní koníčky, nechává ostatní dýchat, občas je prostě rázná, moc toho nenamluví. Tchýně, ta zase řešila všechno, všem radila, neměla žádný koníček, jen programování svého manžela a syna a uklízení.
Takže díky za to jaká moje máma nakonec je, ač jsem s ní v pubertě hodně bojovala. Hodně se snažím vyvarovávat chyb co mi na ní vadilo. Máma je tvrdohlavý Beran. Já si taky umím dupnout,ale ona je neskutečná, jak se dokáže občas držet nějaké své pravdy, i když jí musí být jasné, že to tak není. :rolleyes:
Ale co mamině závidím je její trpělivost. Tu bych potřebovala taky.
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
Doufám, že ne :lol::usch:
Jenže moje máme má vždy důvod si stěžovat.Rodinní příslušníci,kamarádky,sousedi jsou na denním pořádku,jindy je to kadeřnice,počasí,sousedovic pes,dělníci před barákem...už ani nemluvím,jen občas houknu hmmm.
Jess---máš pravdu,může to být se mnou i horší,ale hlavně,HLAVNĚ at je to jiný:-))
panthe napsal(a):
No já od 17 žiju 70 km mámy a jjího nového manžela.Už děctví jsem měla pocit,že ona nemůže být moje máma,pubertě ji téměř nenáviděla dnes se snažím s ní vycházet a dokonce můžu říct,že ji mám ráda...Ale její povah mě nehorázně vytáčí,nejhoší je,že ona je ted ve fázi,kdy má pocit,že jsem její jediná podpora(díky její povaze je rozhádaná snad s celým světem),takže mi neustále volá,stěžuje si na všechno a na všechny.Já,protože nemám síly jí říkat,že si myslím,že je chyba hlavně na její straně(urazila by se,plakala.litovala se ještě víc),tak několikrát týdně trpím tyhle výlevy a neuvěřitelně mě to vysiluje.Jinak jsem spokojená,ale tohle mi fakt ubírá síly.No a ted se ještě dočtu,že budu stejná:-))
Takhle doslova se to brát nedá. Jo řekl bych že obecně máme všichni tendenci napodobovat vzorce chování svých rodičů. Ale většinou nevědomky - na to, co nám na rodičích a jejich povahách silně vadí je možný si dát vědomě pozor a odnaučit se to, kdyby to už přišlo.
Panthe,
moji mamku zase musí všichni litovat, jaká je chudinka, že jsou na ni všichni zlí. A kdo ji nelituje, ten je také zlý :D . Umí skvěle vydírat.
Já vím, že by se o rodičích mělo jen dobře, ale prostě to nejde :styrka:
Tuli - tvoje maminka mi tak nějak hodně připomíná mojí :lol:
jsem pro změnu jako babička (to je horší než nejhorší nadávka)
a litování to je taky její a kdo nejde s námi ten jde proti nám :lol:
o sobě vim, že mám občas sklony se nechávat litovat taky :lol:
Mě říká máma,že jsem hodná a pracovitá po babičce ( její mamince ) :lol::lol::lol:. V určitých situacích se však přistihnu,že jednám jako moje máma. Ono,když jsem s ní bydlela do svých 20.let,tak není divu,že jsem ,,něco,, pochytila :lol::lol::lol:
Zato moje sestra, to je věrná kopie mojí mamky.Jak fyzickou podobou,tak bohužel povahou :dumbom:
Takže ,,jaká matka, taková dcera,, docela neplatí.To by se mnou muž už dávno nebyl.
Ono se s tím dá pracovat, jak už jsem psala, jsem v hodně ohledech stejná, jako matka - myslím stejné vlastnosti. Ale cíleně se dají projevy těch vlastností zeslabit, když si je člověk uvědomí.
S litováním to je u nás další kapitola:-)
Do dnes mi vykládá,jak to se mnou měla těžký,když jsem se narodila(byla sama,táta utek)a dodnes chce abych ji litovala.někdy mám pocit,že bych se za to měla i omluvit...
Ted,když to po sobě čtu,je mi líto,že o ní tak mluvím,ale asi to musí ven...
panthe - to je hra na chudinku, občas ji rád hraje každý z nás.
V obecné rovině je to asi takto. Charakter a vlastnosti máme povětšinou vrozené. CO si výraznou měrou bereme od rodičů, to jsou vzorce chování. Někdy máme čas přemýšlet a vymyslet vhodnější řešení, ale ve chvílích afektu nejčastěji použijeme to, co známe. Mozek to vyhodnotí, jako známou situaci, ve které sice není spokojen, ale zná ji a tak nás tam navede. Potvůrka jedna.
Možnost jak se takových vzorců zbavit je jen jedna. Doživotně sledovat svoje chování a naprogramovat si nové postupy.
Panthe,
nejsi moje sestra?
Já v dětství hodně trpěla na kašle, pak jsem s obtížema studovala no a mamka chce za svoji péči a podporu neustálou vděčnost a litování, jaké to měla těžké a jak se pro mne obětovala :/ . Ale ona si ty situace vysloveně hledá. Kdybych byla zdravá jako řípa, studium si platila ze svého, tak by si stejně něco našla, abych jí byla neskonale vděčná a litovala ji. Jak říká Pavla, je to manipulace.
O taťkovi má také své mínění a když nepřijmu to její nebo se nechovám jako ona (tzn. ne jen přes city, ale logicky), tak jsem jako taťka.
Jo, jo, už jsem tu o tom psala.
Začínám fakt věřit, že všichni lidé jsou stejní, jen mají někteří nějaké věci vyřešené, proto se neprojevují.
Pavlo,
ještě bych řekla, že když se máme narodit, vybíráme si rodiče se stejnými vlastnostmi, jako máme my. Hledáme co nejlepší zrcadlo. Když se to zrcadli, vadí nám to a nutí nás to být lepšími.
Vzhledem k tomu,že co si pamatuju,tak s máminým chováním nesouhlasím,snažím se nebýt taková,pracovat na sobě...jestli se mi to vede,musí posoudit jiní.
Ale je fakt,že občas se přistihnu,jak udělám něco,co jsem si slíbila,že JA NIKDY...
Ale ted mě spíš trápí,jak řešit to většné stěžování a telefonování..řekli by jste to na rovinu,nebo to radši trpěli?Podotýkám,že když řeknu co si myslím,bude scéna jako hrom,ale možná na chvíli klid....na druhou stranu ted,když se tvářím ,jakože vše v pořádku,jsou ty vztahy mezi náma mnohem lepší....jen mě to neuvěřitelně vysává....takový malý upírek mé životní energie....
panthe, také to znám. Jsem mámě podobná vizáží, ale vlastnosti snad ne. U nás je to podobné. Máma mi vyčítala, že si kvůli mě musela vzít tátu, už spolu nejsou. Nedávno mi promlouvala do duše, já jenom stála a přikyvovala a on hned ty jseš celý táta. No já se jí nehodlám s čímkoli svěřovat, vždy to obrátí proti mě. Naposledy mi vpálila, že můj přítel je na nic a že si nemyslí, že je vhodný pro budoucnost a to ho viděla jednou z dálky.:usch:
Panthe,
určitě to zvládneš! Všímej si vlastností, které ti na matce vadí a podívej se k sobě, jestli nejsou také někde hluboko zakopané.
Ohledně telefonátů: radím z vlastní zkušenosti stát si za svým, nenechat se vtáhnout do emocí, neustále opakovat, že tenhle problém si mohou vyřešit jen dotyční aktéři.
Tuli-díky...
Asi se budu muset obrnět trpělivostí a hlavně na sobě pracovat.Nerada bych,aby mě takhle jednou vnímaly moje děti...
Ano panthe, umím poradit. Funguje jediné. "Mami, to znám, nemáš tam něco jiného co mi chceš říct? Ne, tak promin, na tohle nemám čas. Papa" Nic jednoduchého ani složitého. Jen nastavení hranic a nezúčastnovat se těchto přeborů. Důsledně.
Pavlo,to na moji mámu neplatí.Zkoušela jsem to.Začne plakat,že už aní já ji nemám ráda a že si myslela,že aspon já ji vyslechnu,že ji nikdo nemá rád...a máme tu druhé kolo....
Tak u nás umí zase citově vydírat babička. Začne" jo to já měla těžký, to si ani nedovedete představit, já vám to nikdy neříkala, nechtěla jsem abyste mě litovali..." :rolleyes: A tak je to teď poslední týden. Máma se svou mámou už skoro nemuluví a já jsem prostředník, který už prostředníkem být nechce, tak to řekne narovinu, že nebudu řešit jejich problémy. Máma jí seřve, že mě do toho tahá. Babička začne brečet. No prostě ideální!!!
Nesnáším manipulaci, vždy se naježím. Nechci být sprostá, tak to polknu,ale polykat se tady vždy všechno nedá, tak si řeknu svoje,ale to jsou pak hned slzy a já mám vztek a odcházím. Sama neumím vůbec manipulovat. Zjistila jsem totiž, že mi vadí i mé kamarádky, které začnou před svým přítelem nebo manželem hned se slzami a něco si vybulí. Mě to příjde hnusné.
Panthe,
ano, máme tu druhé, třetí a čtvrté kolo, dokud se nenaštve nebo se nevybije mobil.
Je to opravdu vydírání, ty nemáš k matce v tomto ohledu žádnou povinnost, každý si musí řešit své problémy sám za sebe. Ty máš jen "povinnost" se o matku postarat, když nemůže, tzn. nedokáže si nakoupit, uvařit....
Panthe, vyšší level znamená že se ve slušnosti omluvím, třeba " o tomto se spolu bavit nemůžeme, víš že se neshodneme, ahoj" a zavěsit. Do hluchého telefonu to říkat nebude, vsad se :D
Hmmm... já zas slýchala " jsi celej tvůj otec", kterému nemohla přijít na jméno až do smrti (rozvedli se, když mi byl rok). A taky jsem byla
neochotná - protože jsem s třemi dětmi nenaklusala k máti do práce, aby mohla před kolegyněmi půl hodinky
babičkovat...
nevděčná - neprojevila jsem dostatečnou radost, když 3x do roka přišla - bodejť jo, když jen sedla, hned začla
vykládat, co dělám špatně, od výchovy dětí po žehlení košil a výcviku manžela...
neschopná - bohatě jsem se nevdala a nemám VŠ jako mí sourozenci - jenže já šla ve 14 z domu...
necitlivá - odmítla jsem za ní denně jezdit na návštěvu, když jí zbytek rodiny odjel a ona se doma otravovala...
Střídala jsem se s dětmi, protože pomoc nepotřebovala, jen někomu vyklovávat díru do hlavy a ona
přesto byla velmi dotčená...
atd., atd., až do zblbnutí.
Dlouho jsem říkala dětem, aby mě okamžitě upozornily, kdybych se začla projevovat jako ona.
Panthe,
pokud je tvá mamka taková, jako ta má, občas jsem už fakt nemohla dál a řekla jsem jí zhruba to, co radí Pavla. Pak jsem ukončila hovor.
Mamka se sice strašně rozčílila, že jí to chci típnout, ale když volala příště, tak už po rozčilení nebyla ani památka. Prostě na to zapomněla, aby si dál mohla vylívat své problémy na mou hlavu. Kdyby byla naštvaná, tak by se mnou nemohla mluvit a nemohla by si stěžovat :D
helen, tak to je přesné, celá moje máti :godlike:
Tulipánko, moje máma to už ani nezkouší, ví že okamžitě končím hovor. Už máme heslo, zase ta hra na chudinu? A je po skuhrání....
PavlaH napsal(a):
Panthe, vyšší level znamená že se ve slušnosti omluvím, třeba " o tomto se spolu bavit nemůžeme, víš že se neshodneme, ahoj" a zavěsit. Do hluchého telefonu to říkat nebude, vsad se :D
Pavlo, ano nejde to jinak. Já místo zavěšení odcházím pryč z místnosti nebo ven.
Klubko, přesně. Pokud bude dost důsledná vystřídají se postupně fráze - buhů, ty mě nechápeš
- už zase, co s tím pořád máš
- dej mi pokoj
- ale já to nedělám
- počkej myslím to jinak
-už jsem s tím skončila, tak toho nech
- hihi, no jo už jiná nebudu - tam jsme my ted. :D Ale trvá to někdy i roky :D:D
Pavlo,
moje mamka už to také nezkouší. Snad to není tím, že už se konečně rozvádí a přijala, taťka už má jinou ženu.
No víte,já to mám ztížený v tom,že na mě celá rodina spolíhá,protože jsem jediná,na koho jakžtakž dá.Takže usměrnuji vztahy v celé rodině,se kterou mám jinak výborné vztahy..JA telefon jsem zkusila položit,vzápětí jsem měla ve schránce dopis plný výčitek,sebelítosti a proseb at už to nedělám,že jsem jediná,kdo ji má opravdu rád a že se k ní takhle nemůžu chovat,vždyt mě vychovala...(a byla na to sama a měla to tak těžký)
To je prostě kruh,ze kterého není úniku a jediné řešení by bylo utnout vztahy a na to zase nemám...
Klasika - jeden z našich telefonických hovorů na výše uvedená témata:
"Mami, já tohle poslouchat nemusím a nebudu."
"Tak se mnou taky nemusíš mluvit vůbec!" (vztekle a ublíženě)
"Máš pravdu - nemusím."
načež jsem položila telefon. No a když se kousnu, nepustím... po měsíci máti zavolala, hlásek jako med a proč se prý neozvu - že měla strach, co je s námi 
. Upozorňuju, že to k nám měla cca 12 minut MHD.
panthe - v dopise se nepitvej, pojmenuj si, že jde o uražené ego a zahod ho. A opět dokolečka. Panthe, právě proto, že na tebe dá je nutné, abys jí nastavila hranice. Přece nechceš mít místo matky "dítě".
Pavlo-vystihla jsi to přesně...mám pocit,že mám na krku dospělé dítě...akorát vzhledem k věku hůře vychovatelné...
Heleno,
mám to přesně také tak. Urazí se a pak zavolá jako by nic, proč se jí neozvu :D .
U mě platí v mnohém - jaká matka, taková dcera. Prostě jsem s ní spoustu let žila a vzorce jsou hluboko pod kůží.
Ale tvrdě pracuju na sobě, abych vzorce úplně změnila. Téměř ve všem. Myslím, že se mi to celkem daří, i když je to velmi těžké.
Nikdy :) nechci být tak černá, tak pesimistická, jako má matka.
panthe napsal(a):
No víte,já to mám ztížený v tom,že na mě celá rodina spolíhá,protože jsem jediná,na koho jakžtakž dá.Takže usměrnuji vztahy v celé rodině,se kterou mám jinak výborné vztahy..JA telefon jsem zkusila položit,vzápětí jsem měla ve schránce dopis plný výčitek,sebelítosti a proseb at už to nedělám,že jsem jediná,kdo ji má opravdu rád a že se k ní takhle nemůžu chovat,vždyt mě vychovala...(a byla na to sama a měla to tak těžký)
To je prostě kruh,ze kterého není úniku a jediné řešení by bylo utnout vztahy a na to zase nemám...
Panthe, ale to si děláš sama. Já byla taky takhle pitomá. Protože jsem se vždy chtěla v rodině zavděčit a mít ocenění, tak jsem byla vrba a nechala si na sebe nakládat více a více. A pak se těžko utíka a jakmile se začneš cukat,tak se ostatní začnou divit, jak je to možné. Čím dříve zasáhneš, zahráníš sama sebe. Věř mi.
Totálně vím, o čem mluvím. Dlouho jsem před tímto problémem zavírala oči a teď si to odnáším se vším všudy, a začalo to toto léto.
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
helena napsal(a):
... No a když se kousnu, nepustím... po měsíci máti zavolala, hlásek jako med a proč se prý neozvu - že měla strach, co je s námi Upozorňuju, že to k nám měla cca 12 minut MHD.
Hel... já ač na to nevypadám (před strašnou spoustou lidí , kteří nás znají) , tak jsem s mámou 2x delší dobu nemluvila (jednou skoro rok a jednou 4 měsíce) .... Nemyslím, že důvod "rozchodu" byl na jen na mé straně, ale když jsem se teda po čase (vždycky já) překonala a mámě se ozvala, tak mi napsala: Ani nevíš, jak dlouhu jsem na tohle čekala... :rolleyes: ;)
Upozorňuji, že ke mně to má máma 12 minut pěšky... a telefon jsem neměnila :)
panthe napsal(a):
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
Ne! Táta není dospělý? Ty máš řešit vztahy s jeho družkou? Ano jako vychovaná dcera a dívka to můžeš udělat jednou,ale pak říci, sorry, nepomáhá to.
Přehazovat totiž zodpovědnost na druhé je dobré. A věř mi, že oni si to pak vyřeší. A když ne, tak jejich boj.
Hodně lidí mi říkalo, že jsem tvrdá a jak to můžu udělat. Jo protože, pak ti z toho prostě hrábne. A čím dříve nezasáhneš, tak si to poneseš celý život a bude tě to štvát a sžírat.
Tady jak jsem už psala. Moje mamka je tvrdas,ale jedináček a byla vždy zvyklá poslouchat co její máma řekla. Myslela si svoje a udělala to. A babička si myslela, že to bude až do 50ti. Jenže máma se na stará kolena prostě vzepřela a to překvapení. A samozřejmě že se to v mámě kumulovalo a já mám pocit, že pomalu dosahuje nenávisti k vlastní mámě (mé babičce), protože i na normální otázku jí už odsekne. Už dopředu je naštvaná,když za ní musí jet. Babi hned začne vydírat a teď to zkouší na mě, protože já jí vždy měla ráda a jezdím za ní. Ale já už taky nemůžu a nechci dopadnout jako máma.
panthe napsal(a):
klubko-jenže já když vidím neštastného nevlastního tátu,jak na mě smutně kouká a prosí at jí zkusím domluvit...jak mám říct ne?
Jsi snad matka svého nevlastního táty? Je nesvéprávný? Je nedospělý? Ani matka na něco takového NEMÁ PRÁVO, natož nevlastní dcera. Byť by měla tisíckrát pocit, že je to její povinnost, je to jinak. NEMÁ PRÁVO. To je POUZE jejich věc.
panthe napsal(a):
Ale ted mě spíš trápí,jak řešit to většné stěžování a telefonování..řekli by jste to na rovinu,nebo to radši trpěli?Podotýkám,že když řeknu co si myslím,bude scéna jako hrom,ale možná na chvíli klid....na druhou stranu ted,když se tvářím ,jakože vše v pořádku,jsou ty vztahy mezi náma mnohem lepší....jen mě to neuvěřitelně vysává....takový malý upírek mé životní energie....
V takových chvílích ukončuju telefonní hovor a naživo odcházím. S tím, že už něco mám. :)
Takže změnou mého přístupu se má maminka se postupně učí, že pokud chce, abych s ní trávila svůj čas, stěžování si a hubování na všechno a na všechny si musí odpustit. Docela jí to už jde.
panthe napsal(a):
Pavlo,to na moji mámu neplatí.Zkoušela jsem to.Začne plakat,že už aní já ji nemám ráda a že si myslela,že aspon já ji vyslechnu,že ji nikdo nemá rád...a máme tu druhé kolo....
No a? Tak ať pláče. Ale ty už u toho nebudeš. :)
panthe napsal(a):
No víte,já to mám ztížený v tom,že na mě celá rodina spolíhá,protože jsem jediná,na koho jakžtakž dá.Takže usměrnuji vztahy v celé rodině,se kterou mám jinak výborné vztahy..JA telefon jsem zkusila položit,vzápětí jsem měla ve schránce dopis plný výčitek,sebelítosti a proseb at už to nedělám,že jsem jediná,kdo ji má opravdu rád a že se k ní takhle nemůžu chovat,vždyt mě vychovala...(a byla na to sama a měla to tak těžký)
To je prostě kruh,ze kterého není úniku a jediné řešení by bylo utnout vztahy a na to zase nemám...
Pasovala ses do role spasitele? Jakým právem? :dumbom:
Já vím, je to těžké. Ale jináč to nejde, než vytrvat. Koukám, že ti i Klubko a Pavla radí to samé, co já. Jsem tak ráda, že jsem tohle dokázala. Jsem na sebe pyšná. Protože tím, že jsem dokázala v tomhle změnit sebe, nevyhnutně se MUSÍ změnit i maminka, byť by nechtěla. :) Pokud se mnou chce občas být nebo si telefonovat.
Majko-tak na tohle vážně zatím nemám...asi bych k tomu měla dospět,ale ted vím,že to neumím...
Mně to trvalo 44 let. :)
já jsem se nikam nepasovala...prostě to u nás tak funguje.celá má rodina žije na pár metrech a já jsem x km daleko,takže mě berou jako hromosvod....
A vím,že je to špatně
Vím,že s tím něco musím dělat
Vím,že je to jen na mě
Ale ted jsem na to slabá
Když jsi dost silná usměrňovat vztahy v celé rodině - cituji tebe, jsi dost silná i na to, abys to změnila. :)
o.k. neumíš, nechceš, trp. Tvrdé, ale je to tak.
Hele, příklad. Já jsem ted´potřebovala odstěhovat babičku z chalupy na zimu k našim. Takže jsem jí řekla, že jí odvezu v neděli, mám čas. Ale že ať je připravená, že se jen otočíme, nechci tam trávit půl dne. Ano ano ano.
Přijela jsem a na stole stál "nevinně" seznam prací, co je potřeba udělat než se "zazimuje" chalupa (topení, vyčistit okap, přihnojit růže), ač jsem polovinu dělala ještě před 3 týdny. Tak jsem jen řekla, a´t to udělá strýc. Prý nemůže, že má práci. Podotýkám, že strýc dělá v důchodu 2 dny v týdnu. Já dělám v průměru od 7.00 - 17:00 hod i déle. Tak jsem řekla, že buď jede hned,nebo musí poprostit někoho jiného, že tu půl dne pracovat ještě nemůžu. Milion řečí atd. Tak jsem zvedla telefon, zavolala strýci a nadiktovala ty práce, co jsou potřeba,aby na to pamatoval. Babička stále šokovaná u stolu. Pak jsme jely mlčky domů.
a výsledek?
1. ví že s sebou už nenechám mávat
2. že i její bratr musí máknout
3. měla jsem volný den, jak jsem si naplánovala
4. neměla jsem na sebe vztek, že jsem zase podlehla.
panthe napsal(a):
já jsem se nikam nepasovala...prostě to u nás tak funguje.celá má rodina žije na pár metrech a já jsem x km daleko,takže mě berou jako hromosvod....
A vím,že je to špatně
Vím,že s tím něco musím dělat
Vím,že je to jen na mě
Ale ted jsem na to slabá
Spíš moc silná, když to všechno zachraňuješ sama...
Usměrnuji vztahy jen mezi mou matkou a zbytkem rodiny.A to ještě tak,že o tom moje matka neví...
Ale ano,vím,máte pravdu...
asi sbírám síly to udělat,potřebuju nějakej hec a to vám jde dobře.Ted ještě překonat samu sebe:-)
panthe napsal(a):
Usměrnuji vztahy jen mezi mou matkou a zbytkem rodiny.A to ještě tak,že o tom moje matka neví...
Ale ano,vím,máte pravdu...
asi sbírám síly to udělat,potřebuju nějakej hec a to vám jde dobře.Ted ještě překonat samu sebe:-)
Naopak, prostě přestaň fungovat a kdykoliv Ti někdo bude rvát do hlavy "ale máma tohle a tohle, udělej s ní něco" tak změň téma hovoru nebo zavěs. A řekni, že svoje vztahy s mámou si každý musí řešit sám.
Možná vidíš mámu jako malou holku, která se o sebe neumí postarat sama - a zbytek rodiny taky - což jak sama uznáš, je dost pokřivený pohled na Tvou vlastní rodinu.
Ty jsi jenom její částí, nemůžeš mít dozor/dohled (jako ve vězení) nad vztahy ostatních dospělých členů rodiny.
Ubližuje to jim i Tobě - hlavně Tobě.
Kde pak máš brát energii na svoje záležitosti?
panthe,
až tě to bude vážně štvát, tak to dokážeš :)
Tulipánka napsal(a):
panthe,
až tě to bude vážně štvát, tak to dokážeš :)
tak to už bude brzo:-))
dalo by se říct,že je to momentálně(ťuk,ťuk,ťuk)jediná věc v mém životě,s čím nejsem spokojená...
Dokázali by jste za určitých okolností přerušit uplně styky s rodiči??Já se obávám,že tohle totiž bude první následek,když se rozhodnu s tím něco dělat...
Bolelo by mě to, ale ano. S mou mámou. Mé duševní zdraví je mi přednější. Mé děti mě ještě potřebují. :)
Santala napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
Doufám, že ne :lol::usch:
taky doufám, že ne :D...tak dělat s tím určo něco jde...hlavně si uvědomit, co se mi nelíbí...ale jde to ztuha :lol::lol::dumbom: to se přiznávám ;)
Jelikož moje matka se ze svojí matky poučila a totálně se mi neplete do života, tak já to řešit naštěstí nemusím :)
Bolelo by mě to, ale ano. S mou mámou. Mé duševní zdraví je mi přednější. Mé děti mě ještě potřebují. :)
panthe napsal(a):
Tulipánko...přestala sama od sebe?Tomu se mi u té mé nechce věřit.
Moje babička(matka mé matky)mi před 2 lety řekla,že jsem pravý opak mé matky...byla to pro mě ta největší lichotka
tak to věřím :)...slyšela jsem něco podobného a měla jsem stejný pocit jako ty :)
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
No, říká se - jaká matka, taká Katka. Ale není to pravidlem. Já jsem v něčem úplně stejnám, jako moje máti a v něčem jsem zase naprosto odlišná. Takže bych to tak nebrala.
panthe napsal(a):
Dokázali by jste za určitých okolností přerušit uplně styky s rodiči??Já se obávám,že tohle totiž bude první následek,když se rozhodnu s tím něco dělat...
Asi ano. Na nějakou dobu.
panthe,
já už myslela, že s matkou přeruším veškeré styky tolikrát za to, co mi dělá, ale nikdy se to nepodařilo na déle, než třeba 2 měsíce. Matka mi vždycky zavolala a já nedokázala jí ten telefon nevzít. Proč to dělat? Nemát to cenu, přerušením styku se nic nevyřeší. Jde opravdu jen o to vymezit si hranice a trvat na nich.
Moje mamka před 15 lety zemřela, tak ani nemohu porovnat co jsme měly společného. Ale u pár kamarádek jsem si všimla, že mají stejné vlastnosti. A některé jsou přebornice v komandování manžela a chovají se přesně jako jejich matky, které rády komandovaly a poučovaly jejich tatínky, a to svorně před lety povídaly, že nikdy nebudou jako jejich maminky.
Ale jsou i chlapi co podědily vlastnosti po matkách.
panthe, jsi dcera, nejsi soudce ani zachránce svých rodičů. pokud jim vysvětlíš, že jsi pokaždé zbytečně na jednoho z nich naštvaná, protože slyšíš co jeden druhému dělají, snad oni pochopí, že k tobě ztrácí vztah rodič - dcera. Nemáš právo, a to myslím vážně, urovnávat a hodnotit a řešit vztah svých rodičů. Natožpak pravidelně. Mě to trvalo taky dost dlouho než mi to došlo. Víš, kdyby jim to soužití jakýmsi způsobem nevyhovovalo, tak spolu nejsou.
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
Nedá se říct, že by byly stejné, ale až se dostanou do stejného věku, budou se hodně podobat nebo mít alespoň ty tendence, které, když si uvědomí, budou je potlačovat a budou se chovat úplně opačně. Tak opačně, že to zase bude druhý extrém
.
Hlavní je, aby nebyly po tatínkovi, alespoň co se týká vzhledu:)
Panthe,
Mě taky říkal tchán, že jsem celá maminka, hlavně když jsem řekla svůj názor, který byl odlišný od jeho.
Tak já jsem nedávno zjistila, že nejsem jako mamka. Mamka mi do kočárku nedávala rohlík, abych nenadrobila a já ho Davídkovi dávám. A tohle jsem zjistila až poté, co jsem mu ho začala dávat do kočárku :D .
Mám z toho radost :reta:
Docela by mě zajímalo, jak bych jako matka obstála já, viděno očima mých dcer.
Jedna z nich byla na konstelačce a dost jsem tam figurovala. Vylezlo, že mě podvědomě napodobuje, drží se mnou basu, protože nás její otec všechny odsunul na slepou kolej a bylo to dost těžké. Tak to zřejmě chtěla nést se mnou. Moc si tím nepomohla.
Budou se teď prý dít věci!!!! Se uvidí:lol:
jinak já jsem těžce nesla, že neumím být tak obětavá a trpělivá , jako moje mamina. Že měla voňavější skříně, a vůbec vše kolem pořádku pro ni bylo zásadní.
Já mám taky ráda čisto, ale bylo by úžasné, kdybych u toho nemusela být jako výkonná ruka :lol: :lol:-aspoň někdy
shinden napsal(a):
Hlavní je, aby nebyly po tatínkovi, alespoň co se týká vzhledu:)
A minimálne, čo sa týka pohlavia! ;)
Já myslím, že každý máme po rodičích nějaké geny (různě namíchané) a samozřejmě i zažité stereotypy z původní rodiny. Takže podbnosti se najdou Ale určitě neplatí stoprocentně "Aká matka, taká Katka", protože to bych třeba já nemohla být takový bordelář (když moje mamka kudy chodí, tudy uklízí). :lol:
Tak já to mám Blossom stejně s tím uklízením a s matkou.A ještě jako noční můra se mi dote´d vybavuje,jak jsem musela stlát naše manželské postele,na kterých jsem s matkou spala (byla rozveená)-pěkně potah a muselo to být krásně rovné.A jakmile jsem měla svoji domácnost,tak jsem se na tohleto just vykašlala a nechybí mi to dodnes,po 22 letech manželství-to stlaní myslím.
já jsem naštěstí úplně jiná jak moje matka :jojo: ale ex říkal škoda, že nejsi jako tvoje matka, tak nevím :D
Já jsem naštěstí hodně jiná, než moje matka a moje dcera je zase jiná než já. Společné máme snad jen to, že jsme všechny tři hodně introvertní povahy.
Martinka1 napsal(a):
panthe napsal(a):
Dokázali by jste za určitých okolností přerušit uplně styky s rodiči??Já se obávám,že tohle totiž bude první následek,když se rozhodnu s tím něco dělat...
Asi ano. Na nějakou dobu.
Ja to udelala.Pul roku jsem ji navstevovala minimalne.Vanoce na ktere k nam chodila neprisla.Mesic po vanocich zemrela.
Škoda, že už nemám mamku, moc by mě zajímalo zda bychom byly v něčem podobné, a jak by teďka vypadala, a co nás spojovalo, a včem bysme byly odlišné. A taky si říkám, že kdyby žila, tak by spoustu zlých věcí, které se v mém životě udály nedopustila :(
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)
PetrHl napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)
A co kdyz mam jeste dve sestry a jsme kazda jina ? Asi tezko budeme vsechny podobne matce.
PetrHl napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)
Kdyby takhle přemýšlel můj manžel, tak už by mi dávno zdrhnul...:P
jáká matka,taková dcera???platí to?
- to by jsme musely všechny tři sestry být stejné, ale jsme úplně každá jiná..
Ivana*M napsal(a):
PetrHl napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)
A co kdyz mam jeste dve sestry a jsme kazda jina ? Asi tezko budeme vsechny podobne matce.
v jádru budete po matce stejné (téměř)
Želvička17 napsal(a):
PetrHl napsal(a):
panthe napsal(a):
Zrovna jsem dočetla článek,kde se radí mužům...Pokud chcete vědět,jaká bude vaše partnerka,všímejte si chování její matky.Kdyby se tím řídil můj přítel,dávno se mnou není.A já naopak(i když mám mamu ráda)se snažím ze všech sil vyvarovat,abych byla taková jako ona.a proto mě zajímá.Opravdu jsou dcery stejné jak matky?dá se s tím něco udělat,nebo to tak prostě je?
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)
Kdyby takhle přemýšlel můj manžel, tak už by mi dávno zdrhnul...:P
máš hezké mínění o své matce :lol:, moje ex tohle také kdysi prohlašovala
PetrHl napsal(a):
Želvička17 napsal(a):
PetrHl napsal(a):
mohu zvlastní zkušenosti potvrdit, že to PLATÍ, určitě minimálně na 90%. Kdybych si tohle uvědomoval ve 20 letech.... :)Kdyby takhle přemýšlel můj manžel, tak už by mi dávno zdrhnul...:P
máš hezké mínění o své matce :lol:, moje ex tohle také kdysi prohlašovala
Já už nemám radši žádné mínění..o své matce...