jsem v sedmém měsíci těhotenství, s prítelem jsem dva roky a miminko jsme chtěli a plánovali oba. Asi před čtyřmi měsíci jsme začli mít nějaké problémy, nebo spíš jsme spolu přestali dostatečně komunikovat, nikdy jsme se nehádali, jen jako kdyby tím že jsem otěhotněla bylo všemu konec. Na miminko jsme se těšili, přítel mi večer vždy hladil bříško a říkali si  jak se bude jmenovat a co bude až se narodí...  ale vztah mezi námi začal nejak upadat. Vyvrcholilo to dnes, když mi řekl že mi je už pár měsíců nevěrný s holkou, která je už dlouhou dobu jeho kamarádka, znal jí už přede mnou. Prý to začlo náhodou a myslel si že to byl jen úlet, ale opakovalo se to a trvá to dál. Konečně jsme si po dlouhé době pořádně popovídali o našem vztahu a vyjasnili si spoustu věcí, bohužel už dost pozdě. Neseme na tom vinu oba, prostě jsme nemluvili o věcech které byli potřeba. Řekl mi že mně má moc rád, chce mi pomáhat se vším a vídat mně i mimi, až se narodí. Ptala jsem se ho jak to vidí dál s ní a řekl mi že prostě neví, že doufal že to skončí, ale prý to nějak nejde.   Chtěla bych poradit, máte- li někdo podobnou zkušenost, nebo prostě jen znát váš názor. Dekuji

Beru :pussa: předně posílám hodně síly :pussa: je mi to moc líto, pořád nějak nedokážu pochopit, že takový věci se dějou :/ no, asi se prostě dějou... nedostatek komunikace je sice problém, ale je to věc, ter se dá řešit (mluvím opravdu jen z mého pohledu). Já když mám pocit, že doma moc nemluvíme, tak se snažím, snažím se mluvit, mluvit a mluvit a když to nejde, tak říct, že mi mluvení chybí....nehupsnu k někomu jinýmu...Ale to už je moc o mně...
Co bys chtěla vědět? Jestli to s ní skončí a vrátí se ke tobě? Na to těžko odpovědět...jak to u vás teď vypadá? Bydlíte spolu? Spíte spolu? CHCEŠ ho vůbec zpět?

Děkuju, nikdy jsem si nemyslela, že bych to dokázala, ale teď bych ho asi zpět vzala, dnes odjel, k nějakému kamarádovi, prý, ale zítra za mnou přijede, chce mně vídat, ale co bude dál nevím, on zatím neví co chce. Nikdy jsem nechtěla být s dítětem sama, to mně mrzí nejvíc:(

beru - to ti věřím, ono je to docela sousto...jinak se plánuje prcík, když člověk ví, že bude mí nějakou oporu, pomoc  a tak, a jinak když ví, že bude úplně sám :pussa: Jde o to, jestli by ses přes to dokázala přenést, kdyby jí opustil, jestli bys dokázala na to nemyslet, nevzpomínat, nevyčítat nezmiňovat....třeba i začít znovu věřit....
Já z toho mám pocit, že je zamilovaný...s tím se bojuje těžko, chce to hodně času :/

ach jo,
berujo, drž se a věř

Milá berujo, tvůj přítel nestojí ani za zlámanou grešli, když udělal, co udělal ! Ne sliby, ale činy vypovídají o člověku. "Že to skončí, ale prý to nějak nejde", no to mě zvedá ze židle. V každém případě jakékoliv řešení odlož na dobu neurčitou a soustřeď se na mimi a na sebe. Chystej výbavičku, povídej si s děťátkem a raduj se, že příjde na svět. Vím, jak je to těžká rada v takové situaci, ale uvidíš, že to zvládneš a řešení k tobě příjde jaksi samo, to poznáš. Třeba... že s ním už nechceš být, nebo ho děťátko zlomí a vrátí se. Prostě nechej událostem volný průběh. A tiše se zajímej, na co máš nárok (ekonomické zajištění-výživné), pokud od vás odejde. Odvahu, buď statečná, přeju vše dobré.

přečti si příběh nabuko, tvůj je jako přes kopírák. Přeju dost sil, budeš to potřebovat, mám kamaráda, který se stejně zachoval ke své přítelkyni.....nerozumím mu a ani nikdo z okolí, má jinou žije si svůj život a neřeší nic, jeho holky mi je líto,  plácá se v tom dost. On je spokojený, na dítě platí víc než je běžné/několikanásobně/, byl i u porodu, což nechápu....

Beru, držím hodně pěsti.

Neházela bych ale na Tvém místě flintu do žita. Tvůj přítel teď momentálně neví, co chce. Dej mu možnost, aby to zjistil.

Sama se chovej tak, aby to bolelo co nejméně. Pokud možno se obejdi bez hysterických scén (i když v tomto stavu, kdy hormony pracují, je to velice těžké).

Dobře to dopadne, uvidíš. Myslím, že na přítele teď jen dopadla tíha zodpovědnosti a musí se z toho dostat sám. Pokud mu to neznepřijemníš, myslím, že se vrátí.

:hjarta:

Nabuko0 napsal(a):

Beru, držím hodně pěsti.

Neházela bych ale na Tvém místě flintu do žita. Tvůj přítel teď momentálně neví, co chce. Dej mu možnost, aby to zjistil.

Sama se chovej tak, aby to bolelo co nejméně. Pokud možno se obejdi bez hysterických scén (i když v tomto stavu, kdy hormony pracují, je to velice těžké).

Dobře to dopadne, uvidíš. Myslím, že na přítele teď jen dopadla tíha zodpovědnosti a musí se z toho dostat sám. Pokud mu to neznepřijemníš, myslím, že se vrátí.

:hjarta:

A za par let zase odejde.Tezko bych verila takovemu cloveku,kdyz dokaze zene ublizit v dobe tehotenstvi.

Erem, znáš můj příběh, víš, že to nebylo úplně jednoduchý. Mohla bych šmahem odsoudit chlapy obecně a takovéhle obzvlášť. Ale právě to všechno mě naučilo nebýt tak radikální, jako jsem bývala. Není to žádný med zůstat sama s takhle malinkým dítětem. A to se BM snaží alespoň po finanční stránce vůči mě a po citové stránce vůči synovi.

Myslím, že je lepší dát znovu šanci, než pak litovat toho, že jsem žádnou nedala (ať už vyřčeně nebo svým způsobem chování).

beruja napsal(a):

jsem v sedmém měsíci těhotenství, s prítelem jsem dva roky a miminko jsme chtěli a plánovali oba. Asi před čtyřmi měsíci jsme začli mít nějaké problémy, nebo spíš jsme spolu přestali dostatečně komunikovat, nikdy jsme se nehádali, jen jako kdyby tím že jsem otěhotněla bylo všemu konec. Na miminko jsme se těšili, přítel mi večer vždy hladil bříško a říkali si  jak se bude jmenovat a co bude až se narodí...  ale vztah mezi námi začal nejak upadat. Vyvrcholilo to dnes, když mi řekl že mi je už pár měsíců nevěrný s holkou, která je už dlouhou dobu jeho kamarádka, znal jí už přede mnou. Prý to začlo náhodou a myslel si že to byl jen úlet, ale opakovalo se to a trvá to dál. Konečně jsme si po dlouhé době pořádně popovídali o našem vztahu a vyjasnili si spoustu věcí, bohužel už dost pozdě. Neseme na tom vinu oba, prostě jsme nemluvili o věcech které byli potřeba. Řekl mi že mně má moc rád, chce mi pomáhat se vším a vídat mně i mimi, až se narodí. Ptala jsem se ho jak to vidí dál s ní a řekl mi že prostě neví, že doufal že to skončí, ale prý to nějak nejde.   Chtěla bych poradit, máte- li někdo podobnou zkušenost, nebo prostě jen znát váš názor. Dekuji

Milá Beruja,
řekla bych, že je jedná o velmi nevyzrálého muže...kdybys ho popsala blíže, třeba jak se běžně choval k ostatním, jestli byl spolehlivý, jinak zodpovědný, milý...
Žádný vztah není krásný a najednou bác - rozchod, vždy tam jsou varovné signály...na to aby muž opustil těhotnou ženu, musí být přinejmenším sobec a sobci myslí především na sebe např. mluví o tom, co chtějí oni nebo o tom jak se ostatní mají chovat k nim, aby sobečci to měli lehčí, zkrátka vše se točí kolem nich.
Je dost divný, že si miminko naplánuje a pak za pár měsíců přestane mít zájem...to svědčí opravdu o citové nevyzrálosti.
Nedělám zde chytrou, ale něco podobného jsem prožila, DOST lidí mě před mým ex varovalo, já jsem byla slepá husa. Dala jsem mu šanci a on mě za tu šanci opustil i s miminkem.

beruja napsal(a):

Děkuju, nikdy jsem si nemyslela, že bych to dokázala, ale teď bych ho asi zpět vzala, dnes odjel, k nějakému kamarádovi, prý, ale zítra za mnou přijede, chce mně vídat, ale co bude dál nevím, on zatím neví co chce. Nikdy jsem nechtěla být s dítětem sama, to mně mrzí nejvíc:(

Já nevím, na mě tyhle story působí vždycky stejně.

Mám z toho vžycky pocit, že jediné co by těm chlapům pomohlo, je pořádná facka od života.

Těžko soudit.Dneska si myslím, že bych ho vykopla, než aby se mi vracel z cizí postele den co den a tvářil se jako oběť co neví co chce.
A jak píše erem - nikdy bych mu už nevěřila.

beruja napsal(a):

jsem v sedmém měsíci těhotenství, s prítelem jsem dva roky a miminko jsme chtěli a plánovali oba. Asi před čtyřmi měsíci jsme začli mít nějaké problémy, nebo spíš jsme spolu přestali dostatečně komunikovat, nikdy jsme se nehádali, jen jako kdyby tím že jsem otěhotněla bylo všemu konec. Na miminko jsme se těšili, přítel mi večer vždy hladil bříško a říkali si  jak se bude jmenovat a co bude až se narodí...  ale vztah mezi námi začal nejak upadat. Vyvrcholilo to dnes, když mi řekl že mi je už pár měsíců nevěrný s holkou, která je už dlouhou dobu jeho kamarádka, znal jí už přede mnou. Prý to začlo náhodou a myslel si že to byl jen úlet, ale opakovalo se to a trvá to dál. Konečně jsme si po dlouhé době pořádně popovídali o našem vztahu a vyjasnili si spoustu věcí, bohužel už dost pozdě. Neseme na tom vinu oba, prostě jsme nemluvili o věcech které byli potřeba. Řekl mi že mně má moc rád, chce mi pomáhat se vším a vídat mně i mimi, až se narodí. Ptala jsem se ho jak to vidí dál s ní a řekl mi že prostě neví, že doufal že to skončí, ale prý to nějak nejde.   Chtěla bych poradit, máte- li někdo podobnou zkušenost, nebo prostě jen znát váš názor. Dekuji

Jo, nejde to skončit...bere si z vás obou, na co má zrovna náladu..:albert:

Je pravda, že to nikdy není jen černé nebo bílé. Existují i odstíny...Nemyslím, že je on špatný, ona dobrá a nebo naopak.
Každopádně z toho ( a z tisíců stejných příběhů)plyne, že člověk může spoléhat jen sám na sebe. Toto pro mě nebylo, ale nyní (už x let)je a vždy bude. Litovat můžu jedině toho, že jsem na to přicházelA TAK DLOUHO. Ale je to vývoj každého z nás. Nejde urychlit.
Pokud se mnou spřízněná duše půjde podstatný kus cesty života, je to bonbonek, jakási nadstavba a můžu si toho opravdu považovat a užít si to dokonale. Základnu si však musí vybudovat každý sám. To jsou moje pocity a zkušenosti a  můj možná chabý, ale cítím to tak, - příměr.

Wiki napsal(a):

Je pravda, že to nikdy není jen černé nebo bílé. Existují i odstíny...Nemyslím, že je on špatný, ona dobrá a nebo naopak.
Každopádně z toho ( a z tisíců stejných příběhů)plyne, že člověk může spoléhat jen sám na sebe. Toto pro mě nebylo, ale nyní (už x let)je a vždy bude. Litovat můžu jedině toho, že jsem na to přicházelA TAK DLOUHO. Ale je to vývoj každého z nás. Nejde urychlit.
Pokud se mnou spřízněná duše půjde podstatný kus cesty života, je to bonbonek, jakási nadstavba a můžu si toho opravdu považovat a užít si to dokonale. Základnu si však musí vybudovat každý sám. To jsou moje pocity a zkušenosti a  můj možná chabý, ale cítím to tak, - příměr.

Jo, to je krásně zralej pohled zkušené ženy.
Nelze, než se vším souhlasit.

Já si,ale přesto myslím, že když se chlap rozhodne pořídit si dítko, měl by to mít v hlavě už tak nějak srovnaný a ne se na těhotnou ženskou vykašlat.
Ale, svět je všelijakej a rozhodně ne dokolnalej.

K nadstavbě tedy přispěl a užili si snad oba. Jenže pak ho neudržel v kalhotech. I to se stává - bohužel.
Proto mě pořád jen napadá ta pořádná facka - kterou teď dostala Beruja.

Beru,mluvim o sve minulosti:po peti letech mi pritel rekl,ze posledni tri roky,spi i s jinou (holkou,kterou jsem nikdy moc nemusela).krize,zvraceni,plac,co delat-nedelat.odjela jsem k mamce a po tydnu se vratila.Byly jsme spolu dalsi rok a zdalo se,ze jsme nejzamilovanejsi par na svete-bez hadek,jen klidny stav.jenze kdykoliv odchazel-na zkouzky se svoji hud.skupinou,prvni co me napadlo-stejne muze jit za kteroukoliv,ale ne ze bych se tim nejak zabyvala a tim jsem zjistila,ze mi to je vlastne jedno-cekala jsem na svoji prilezitost.a hle zamilovala jsem se a spravne. Zavolala mu,ze se stehuju-byl z toho spatnej a ja byla ta nejhorsi potvora a jsem za to moc rada. mam dve deti a krasny manzelstvi.tva situace je jina-mimi na ceste.jak uz bylo napsano-mysli na sebe a mimi a casem uvidis,co se stane,ale mam strach,ze i kdyz se vrati-nebudes schopna mu verit,ale to je jen me mineni.drz se a opatruj sebe i sve mimi.je mi to lito,ze zrovna ted. misa

Nabuko0 napsal(a):

Erem, znáš můj příběh, víš, že to nebylo úplně jednoduchý. Mohla bych šmahem odsoudit chlapy obecně a takovéhle obzvlášť. Ale právě to všechno mě naučilo nebýt tak radikální, jako jsem bývala. Není to žádný med zůstat sama s takhle malinkým dítětem. A to se BM snaží alespoň po finanční stránce vůči mě a po citové stránce vůči synovi.

Myslím, že je lepší dát znovu šanci, než pak litovat toho, že jsem žádnou nedala (ať už vyřčeně nebo svým způsobem chování).

Tvuj pribeh znam a jednoduchy si to v zadnem pripade nemela.Ale i tak si myslim,ze pokud muz tohle udela zene v dobe,kdy nosi jeho dite pod srdcem je pro me neodpustitelne.Ja vim o sobe,ze bych mu to cely zivot predhazova takze by ode mne odesel stejne.
Vim,ze u nas ve meste je pani,kdy ji muz byl v obdobi tehotenstvi take neverny se svou spolupracovnici v dobe,kdy jeho zena lezela na udrzeni tehotenstvi v nemocnici.Vedela o tom cela firma.Zustali spolu on vztah ukoncil.Dnes je tomu diteti 17 let a jsou spolu stale..To jeste navic se ta jeho milenka po par letech pristehovala k nim do bytovky k jednomu rozvedenemu.Takze se denne potkavali.

To ale popiera práve tvoju teóriu, nie? Že to nemôže vyjsť... Môže, ale závisí to od viacerých okolností, od vôle zúčastnených + od niekoľkých ďalších faktorov.

Selima napsal(a):

To ale popiera práve tvoju teóriu, nie? Že to nemôže vyjsť... Môže, ale závisí to od viacerých okolností, od vôle zúčastnených + od niekoľkých ďalších faktorov.

To ano.Taky tu zenu obdivuju,ale pokazde,kdyz ji potkam si na to vzpomenu.

zivot je krutej

a bohuzel, na deti by mel chlap dostat napred nejaky ten "ridicak" nez si je poridi! Tvuj muz to ma ted zajimave, dela si prakticky co se mu zlibi, ma milenku a za tebou a ditetem chodi, kdy se mu zlibi. Dolce vita. Jenomze podle me zivot takhle nefunguje, podle me existuji pravidla a bud beru vse, nebo nic! Asi bych urcila nejaka pravidla,nelibilo by se mi, ze pan ma neomezeneho casu na rozhodovani a hupsani mezi vami dvema... Asi musi byt opravdu nevyzraly, kdyz se umel rozhodnout mit dite a neumi se rozhodnout, s kym chce zustat!

Kazdopadne ti preji hodne sily a moralky na to abys to zvladla, mysli na mimiska, zivot je hold krutej a ja verim tomu ze bozi mlyny melou.

Nabuko
Mohla bych šmahem odsoudit chlapy obecně a takovéhle obzvlášť.

Oni jsou i "jinší chlapi".

Zrovna tady napsal(a):

Nabuko
Mohla bych šmahem odsoudit chlapy obecně a takovéhle obzvlášť.

Oni jsou i "jinší chlapi".

Vždyť já píšu, že bych MOHLA, ale neudělala jsem to. :) Právě proto, že můj svět už pár měsíců není pouze černobílý, jako býval kdysi.

Děkuju vám moc za vaše příspěvky a zkušenosti a jak to u nás vypadá? Přítel se vrátil hned druhý den, řekl mi že se mnou chce být, že to ještě zkusíme a uvidíme co bude dál, bohužel neřekl nic o tom že to s ní skončí. Celý týden byl docela dobrý, chodil brzy domů, celý den mi psal sms, večer mně objímal, hladil bříško, ale dál už nic. Já nic nezačínala. Za týden v neděli jsem rozjela debatu o tom, že to mezi náma nějak vázne a on mi řekl, že když si ke mně v posteli lehne, že prostě nic, má mně rád, chce se mnou být, ale prostě sex nejde. Navrhovala jsem různý věci, jako změny a tak, je pravda, že tohle mezi náma vázlo, už dlouhou dobu, proto si myslím, že si našel jinou a on mi řekl, že chlapi to prostě maj jinak, že si neporučí, že tomu musíme dát čas. Tak čekám a čekám. Nevím jestli je to správně, nechci na něj tlačit, ale prostě mám pocit, že to nikam nevede. Strašně ho chci, ale nevím jak dlouho to ještě vydržím, brečím přes den, když je v práci a večer se snažím bejt v pohodě a na něj milá. Vůbec nevím, jestli za ní ještě jezdí, někdy si myslím, že jo. Mají spoustu společných kamarádů, takže se prostě musí vidět. Nevím jestli se ho mám na ní ptát, chtěla bych, ale zároveň se bojím, co mi řekne. Nevím jestli dát mu ultimátum je nějaký řešení, asi ne. takže se prostě nějak nehejbeme dál, o miminku mluvíme pořád, co bude až se narodí a tak, ale o nás nějak ne. Strašně mně to trápí, jsem ráda, že se můžu vypovídat aspoň tady.

Víš, oni chlapi neřeknou jestli to s ní skončili nebo ne. To prostě asi nedělají. A to aby se k tobě vrátil i sexuálně, chce čas. Vím, že to je strašné, to čekání, ale dopřej mu ho.

Asi je teď nejlepší nechat to plavat a užívat si každé chvilky, kdy jsi s ním. Co má být, přijde samo.

beruja napsal(a):

Děkuju vám moc za vaše příspěvky a zkušenosti a jak to u nás vypadá? Přítel se vrátil hned druhý den, řekl mi že se mnou chce být, že to ještě zkusíme a uvidíme co bude dál, bohužel neřekl nic o tom že to s ní skončí. Celý týden byl docela dobrý, chodil brzy domů, celý den mi psal sms, večer mně objímal, hladil bříško, ale dál už nic. Já nic nezačínala. Za týden v neděli jsem rozjela debatu o tom, že to mezi náma nějak vázne a on mi řekl, že když si ke mně v posteli lehne, že prostě nic, má mně rád, chce se mnou být, ale prostě sex nejde. Navrhovala jsem různý věci, jako změny a tak, je pravda, že tohle mezi náma vázlo, už dlouhou dobu, proto si myslím, že si našel jinou a on mi řekl, že chlapi to prostě maj jinak, že si neporučí, že tomu musíme dát čas. Tak čekám a čekám. Nevím jestli je to správně, nechci na něj tlačit, ale prostě mám pocit, že to nikam nevede. Strašně ho chci, ale nevím jak dlouho to ještě vydržím, brečím přes den, když je v práci a večer se snažím bejt v pohodě a na něj milá. Vůbec nevím, jestli za ní ještě jezdí, někdy si myslím, že jo. Mají spoustu společných kamarádů, takže se prostě musí vidět. Nevím jestli se ho mám na ní ptát, chtěla bych, ale zároveň se bojím, co mi řekne. Nevím jestli dát mu ultimátum je nějaký řešení, asi ne. takže se prostě nějak nehejbeme dál, o miminku mluvíme pořád, co bude až se narodí a tak, ale o nás nějak ne. Strašně mně to trápí, jsem ráda, že se můžu vypovídat aspoň tady.

Milá Berujo,
u nás to bylo zhruba stejné, jen mě manžel začal podvádět měsíc před porodem, když jsem ležela na rizikovém v nemocnici. Přišla jsem na to, když malé byly 3 měsíce. Do té doby to yl nejůžasnější táta a manžel (asi pocity viny :dumbom: ). Až jsem na to přišla tak se sesypal, že ji miluje a neví, co má dělat. No klasika, Buridanův osel. Tak se tak rozcházeli, já vždy přišla na to, že to pokračuje.... Potom chtěl čas na přemýšlení, odstěhoval se (až potom mi řekl, že k ní) na 3 týdny. Po třech týdnech se vrátil, že nás moc miluje a nemůže bez nás žít. Jenže doma byl jako tělo bez duše, žádné pohlazení, žádné intimnosti, nic. Prostě byl srdcem u ní. Řekla jsem mu, že takhle dál žít nemůžu, že prostě potřebuju cítit, že mě má někdo rád, že potřebuju, aby mě někdo pohladil, přitulil se ke mě, řekl mi, že mě miluje. Opět to ukončil, opět prý definitivně. 3 týdny byl úžasný, milý, pozorný, nádherné milování, plánoval společnou dovolenou....... bohužel v tom zase lítá......... A to je malé už 9 měsíců a pořád je to ten stejný kolotoč. Když se rozhodnu věřit, že už to konečně bude dobrý, všechno p.o.s.e.r.e. Momentálně taky nevím, co dál. Snad u vás manža dotsal rozum a začne si vážit rodiny a toho, že čekáte miminko. Moc ti to přeju. Drž se holka, držím ti pěstičky.

Tak po včerejšku už vím, jak dál a rozhodl to za nás manžel. Oznámil mi, že se stěhuje k ní a že bude lepší, když se rozvedeme...... Přeju ti, ať u vás je líp.... Drž se.

Natalko je mi to moc líto jak to u vás dopadlo, umím si představit jak ti asi je a zároveň tě obdivuju, že jsi to vydržela tak dlouho, u nás to trvá dva týdny a já mám chuť křičet na něj ať se konečně rozhodne a netrápí mě. Držím ti pěsti, ať to všechno ustojíš a časem to štěstí prostě přijít musí, neboj :) a =)  :hjarta

beruja napsal(a):

Natalko je mi to moc líto jak to u vás dopadlo, umím si představit jak ti asi je a zároveň tě obdivuju, že jsi to vydržela tak dlouho, u nás to trvá dva týdny a já mám chuť křičet na něj ať se konečně rozhodne a netrápí mě. Držím ti pěsti, ať to všechno ustojíš a časem to štěstí prostě přijít musí, neboj :) a =)  :hjarta

prečo by to robil? rozhodnúť sa budeš musieť ty, pokým tak neurobíš, budeš nešťastná

beruja napsal(a):

Natalko je mi to moc líto jak to u vás dopadlo, umím si představit jak ti asi je a zároveň tě obdivuju, že jsi to vydržela tak dlouho, u nás to trvá dva týdny a já mám chuť křičet na něj ať se konečně rozhodne a netrápí mě. Držím ti pěsti, ať to všechno ustojíš a časem to štěstí prostě přijít musí, neboj :) a =)  :hjarta

Proč líto? Já to vidím jinak. Není zralý pro tento stav, místo po boku Natálky je volné, co to znamená???
Proč ať se konečně rozhodne? Rozhodni sama, nečekej na rozsudek. Ne v emoci, ve vzteku, ale racionálně. Další vývoj ti ukáže, co bude pro tebe nejlepší volba.Ale nemluvím v žádném případě o hysterickém vydírání typu: "jestli to dnes neukončíš, odejdu k mamince a už mě nikdy neuvidíš!!!" Mluvím o zváženém racionálním postoji k situaci

Já nějak z principu nesnesu podřízenou roli. Taky to není dobré, ale nikdy jsem taky neměla ukřivděný pocit. Rozhodně se raději poperu se svojí hrdostí, než s bezmocnou ukřivděností a čekáním na rozsudek. Nějak se tomuto pocitu bráním z podstaty, asi pud - nějaký atavismus... Pokud o mém životě někdo rozhodne (tedy nechám-li někoho za sebe rozhodnout) a mně se to nebude líbit,  vyvolá asi nejspíše zlost a nenávist. .

Možná je to výchovou s pohádkami o happyendech a nejvěrnější lásce za hrob. Škoda, že o Nabuco neudělali seriál (nebo něco na ten způsob), abychom se všichni té zprofanové NEVĚRY tolik nebáli a vzali ji za součást života, která se dá řešit a nepovažovali ji za něco definitivního, osudového, tragického. A která nás mnohdy dokáže posunout výš. Budeme-li chtít.
A také abychom se poučili z vlastních chyb, i když to asi nikdo nebude chtít slyšet.

Berujo já nevím,ale tvůj přítel podle toho co píšeš se mi jeví tak,že mu jde asi jen o to miminko a myslím si,že jestli jo tak to nikam nepovede.Dítě vztah neřeší naopak je to potom ještě horší.třeba si představ až se miminko narodí a ty budeš vědět,že on chodí za jinou.Já vím,že to asi moc nepůjde,ale měla by si v první řadě ted myslet na sebe a na malý.A ještě nerozumím tomu,když jste oba věděli,že to neklape proč jste do toho šly?

Natalko...já jsem tady jen občas ale koukám jako zjara že že "nic" u vás nezměnilo.. :co: ...když on ten čas tak letí, že ?nemyslím to  zle ani nijak hrubě...asi to chápu...u nás když praskla nevěra tak se rozhodl manžel...být to na mě...jsem s ním asi o dost dýl než jen tech pár měsíců od provaelní  nevěry...někdy mi přijde že většinou je to stejně na mužkých....ženás čeká že se snad stane zázrak nebo co a v horším případě....si prostě ten svuj život protrpí ráda....hlavně když má chlapa doma.....ach jo,.....


aha...se omlouvám tohle byla rekace na poseldní příspěvek na první straně.... na Tebe Nalalko...
tak si jdu přečíst stranu druhou ...

Wiky napsala:

abychom se všichni té zprofanové NEVĚRY tolik nebáli a vzali ji za součást života, která se dá řešit a nepovažovali ji za něco definitivního, osudového, tragického. A která nás mnohdy dokáže posunout výš. Budeme-li chtít.


zarámovat!!! BI :godlike:

no Natalko...skoro se mi chce napsat " tak vidiš".... promin...
takže manžel to "vyřešil"....

holčičko drž se páč ted to bude asi ještě těžší...ale zase na druhou stranu: lepší "strašná" jistota nežli STRAŠLIVÁ nejistota....co??
ted víš "proti čemu stojíš"...a je to na Tobe...:pussa:

berujo...TY SE MUSIS ROZHODNOUT? TY SI MUSIS UVEDOMIT JESTLI HO CHCES......a pokud i presto všechno ano....tak to možná bude stejně málo...na vztah musí být 100%  ale když tech 100% chce jen jeden...nedá se to dlouho táhnout....moc ti držím pěstičky

a Tobě natálko taky!!!

:hjarta:

Já ho chci, moc, včera jsem mu řelka že jsem si myslela, že když zůstal doma, tak to s ní skončí , ono to tak vy padalo první dva týdny, ale bohužel minulý týden jsem zjistila že ne. řekl mi že to chtěl skončit, ale prý ji nemůže vymazat, nejde mu to. tak jsme si pobrečeli... já mu řelka že to dělá teď když ho nejvíc potřebuju a on že je se mnou a tak, já už fakt nevím, je mu 32, snad už musí vědet co chce, vidím na něm, že se trápí, celou noc jsme nespali, mluvili, navrhla jsem, že někam odjedem aspoň na víkend, sami a třeba si ujasní, co chce. Řekl mi že si myslí že to ničemu nepomůže. Zdá se mi že už se rozhodl a neví jak mi to má říct. Jsem úplně mimo, vůbec mi nejde normálně přemýšlet, asi jsem se upnula na představu, že to nějak půjde, ale bohužel jen já. Nakonec jsem mu řekla, že tady budu, že jsem schopná uďelat čáru a začít znova, ale ne za každou cenu, že jestli bude s ní tak ne. Tak uvidím, nevím jestli jsem uďelala správně, jsem zoufalá a asi se tak chovám:grater

Všechny tyhle příběhy jak přes kopírák. :(

Beru,

na tvém místě bych si co nejdříve vytvořila základnu pro sebe a dítě. Základnu finanční a bytovou. Myslím, že bych odjela sama na rekreaci a to min. na dva týdny. Tam bych se těšila na krásné zdravé miminko. Jeho už bych teď neřešila- to bych si zakázala. Uložila bych "ho" do šuplíku.. Je to těžké, ale jen ten první krok. Pak už se to rozběhne samo, a život ti přihraje další děj i pomoc. Ale první stavební kámen je na tobě.

Až se osamostatníš, přestaneš se bát, přestane ti být špatně, přestaneš brečet. Tahle lekce v těhotenství je obrovská, ale strašně moc se ti bude hodit.

A to vůbec nemluvím o rozvodu, rozchodu, o pánovi.... tomu bych nechala volný průběh a řešila až nakonec. Tomu bych teď pozornost nevěnovala. To se vykrystalizuje samo. Vím, že to bude těžko přijatelné, ale může to být také tak, že tohle dějství má nějaký důvod a nemusí být nepodstatný....Důležité je, aby ses zklidnila psychicky a poskytla vybalancované zázemí a uchránila toho budoucího človíčka. Nic jiného teď není důležité.

A nikde není psáno, že spolu nebudete, že tě nemá rád, že ty ho nemáš ráda, že se rozvedete atd...rozumíš? Zkus se nad "to" trošku povznést a zaměstnej si mysl jinak. Nebo se utrápíš a stejně nic nevyřešíš.

Děkuju moc, dnes jsem celou noc pročítala babinet, hlavně vlákno Nabuko a musím říct, že nevím jestli to zvládnu, hrozně se bojím o malýho, abych mu neublížila, snažím se být v poho, ale pak to vždycky přijde a já brečím a brečím až se celá třesu, jako dnes celou noc. Přítel jel kamarádovi na narozeniny a v jedenáct mi napsal že tam bude spát, že všichni pijou a přijedou ráno, vím že tam byla i ona, takže jsem se zase zhroutila a celou noc řvala. Kdyby chtěl domu mohl mi napsat ať pro něj zajedu, ale to ho asi ani nenapadlo. Přemýšlím o tom, že opravdu odjedu, jak mi tu radíte, ale prosťě nemám kam, nikdo z rodičů o ničem neví, bydlej kousek, takže by jim bylo divný kdybych najednou přijela na pár dní, když tam chodím na návštěvy a z kamarádek mám samý pracující, takže to je taky pasé. pořád přemýšlím co bude na vánoce a na silvestra, jestli mne tu nechá a pojede za ní, nějak se nemůžu vzpamatovat, abych byla schopná začít něco dělat a nějak to řešit...

Berujo, nevím tedy, jaký máš vztah s rodiči, ale kdo jiný by ti měl pomoci když ne oni?

Beru, ja viem že idú Vianoce a je to také blbé obdobie, ale: Nemohla by si ísť niekam na povedzme relaxačný kurz, alebo kurz jógy? Špeciálnu jógu odporúčajú aj pre tehotné, a boli by to 2 muchy jednou ranou: Vypadla by si a urobila niečo pre miminko aj pre seba. Možno aspoň predĺžený víkend niekde v kúpeľoch, kde by ťa druhí rozmaznávali a ty by si si čítala, papala a chodila na prechádzky... Asi čokoľvek je lepšie ako zostávať sama doma a týrať sa predstavami, čo sa momentálne deje - alebo nedeje.

PetrHl napsal(a):

Berujo, nevím tedy, jaký máš vztah s rodiči, ale kdo jiný by ti měl pomoci když ne oni?

Taky mě to napadlo. Kdyby byla moje dcera v podobné situaci, tak bych byla ráda, kdyby se mi svěřila a já jí mohla pomoct ... a asi bych chtěla, aby se vrátila domů, protože v tomto stavu by neměla být sama ...
Ale vím, že je to těžké rozhodnutí ... v pozici Beruji bych do toho nešla, protože by mi to připadalo nevhodné, přidávat starosti rodičům ... to až teď, v pozici rodiče mi připadá pomoc v tomto směru naprosto samozřejmá ...

Beru, vím, že to nemáš jednoduché, a přeju ti dost sil na to, abys to všechno zvládla :pussa:

Berujo,
zvládneš.  Vím dobře , o čem mluvím.
Až  budeš držet děťátko poprvé v náručí, budeš vědět, že tohle prostě nevzdáš ani proti celému světu.
Nebude to snadné, ale propojení s mimčem Ti dá obrovskou sílu.
Člověk nemusí  být obklopen luxusem, aby byl šťastný.
Jak píšou holky, vytvoř si  zázemí jak nejlépe to půjde a raduj se .
Když Tě uvidí otec dítěte šťastnou, možná bude uvažovat o tom, že o něco přichází a Ty mu můžeš předvést , co to je.
Je to prosté lidské štěstíčko, které by s vámi mohl sdílet, kdyby sám věděl, co vlastně chce.
Držím palce, aby byl alespoň dobrý táta, i kdyby jste už nebyli pár.

Já to prostě nechápu, v sobotu se vrátil a od té doby je milej, pořád mně hladí a objímá, včera jsem se ho zeptala, jak to bude na vánoce a on mi řekl, že samozřejmě bude doma, jak mně prý mohlo napadnout, že by  jsme nebyli spolu, na silvestra mi neodpověděl, prý nad tím ještě nepřemýšlel, tak z toho mám trošku strach. Ale jinak nechápu, jestli byl v noci s ní a pak je na mně jak milius, radši jsem se neptala vůbec na nic, jen v sobotu mi napsal  chvíli po poledni, že se hrozně opil a že ještě bude chvíli spát a pak přijede a já mu napsala Tak si to s ní užij. To  jsem trošku nezvládla, pak jsem litovala, ale bylo to ve zteku. Když přijel, vůbec se o tom nezmínil, jako by nic...

hm...to je ta pověstná houpačka...a raději se neptáš aby ses něco nedozvěděla,že...ale ty doměnky...mršky neodbytné.....:dumbom:
Barus...tohle bude jen na tobe...a hlavně bude i na tobě záležet jak dlouho se necháš na té houpačce konejšit....BI 
posílám :pussa:

Taky si myslím, že je to houpačka. Jak tvá, tak jeho. Bohužel. :(
Můj BM mi do sms psal hrozné věci a pak přijel domů a jakoby se vůbec nic nedělo, byl milý, vysmátý, sám od sebe třeba nakoupil, což neudělal za 20 let našeho manželství, já sklidila nože z linky, kdyby náhodou, a on se usmíval a říkal - miláčku, koupil jsem ti tvůj oblíbený celozrnný chléb.
A přitom přijel od ní.
Byla jsem ty měsíce jak v jiříkově vidění.
Nechávala jsem se ošálit tím, že jsem chtěla, aby milenka nebyla, že jsem si namlouvala, že je vše jinak.

Třeba je to u vás jiné, ale buď nohami na zemi. Držím palečky. :pussa:

Po dlouhé době zase píšu, pročítam tyto vlákna skoro pořád a začínám doházet k názoru, že všude kde nevěra nějakou dobu trvala, manžel se nemohl rozhodnout, žena čekala, nevěru trpěla a doufala, nikde to snad nedopadlo že by zůstal doma a vše se srovnalo. Mýlím se, není to tím že pročítám jen vlákna určitejch lidí jako je Natálka nebo Nabuko?

A jak je?

Kdysi tu Salen založila vlákno se Statistikou - byly tu i pozitivní příběhy. Viz Vanilka apod.

no asi tak nějak stejně, já mlčím dělám že se nic nestalo, jestli se s ní schází nevím, někdy si myslím že jo, někdy že ne...je na mně moc hodnej, vánoce i Silvestr byl doma, mám pár dní před porodem, chce tam jít se mnou, byli jsme i na předporodním kurzu, na mimčo se těší, ale co bude potom nevím, uvidím, těším se na mimčo, už aby tu bylo, bojím se že bych to sama nezvládla, ale na druhou stranu, když myslím na něj i na ní tak mám pocit, že mu to stejně nikdy neodpustím. Takže jsme se nikam nepohnuli. na tu statistiku se podívám, děkuju

beruja napsal(a):

......bojím se že bych to sama nezvládla, ale na druhou stranu, když myslím na něj i na ní tak mám pocit, že mu to stejně nikdy neodpustím. Takže jsme se nikam nepohnuli.

Vidíš, co jsi napsala?
Tam je klíč, ne na vláknech žen, kterým se manželství zachovat nepodařilo....Ony už dnes většinou vědí, proč...
Ty to tu máš jak na dlani.

Já vím, je hrůza, že nic nedělám a tvářím se jako by nic, ale asi pořád nemám sílu to řešit nebo skončit a on si dělá co chce a já ho v tom vlastně podporuju...

Teď to neřeš, soustřeď se na miminko.
Na hladký porod.
Ať je to jak je to, tvůj partner není žádný mizera, dělá, co může, stará se o tebe a na své dítě se těší.
Pokud nezůstanete partnery, máte velkou šanci zůstat dobrými rodiči.
To, že už s tebu MOŽNÁ nechce žít, ještě neznamená, že tě nemá rád a nezáleží mu na tobě. A to nejen jako na matce jeho dítěte, ale jako na člověku vůbec.

beruja napsal(a):

Já vím, je hrůza, že nic nedělám a tvářím se jako by nic, ale asi pořád nemám sílu to řešit nebo skončit a on si dělá co chce a já ho v tom vlastně podporuju...

Myslím, že tohle Pan nemyslela. Pokud chceš váš vztah zachovat, musíš do toho vstupovat s odpuštěním. Sobě, jemu, vám. Asi nikdy nezapomeneš, ale bez odpuštění to prostě nejde. Je to běh na dlouhou trať a chtít musí oba. Mně se to nevydařilo, teď už to neberu tak tragicky (i když to občas pěkně zabolí), vidím v tom i mnohá pozitiva (pravděpodobně bych nikdy nepřičichla k věcem, kterými se teď zabývám, nevyvinula bych takovou aktivitu, dokonce bych vůbec netušila, že jí jsem schopna, nepotkala bych pár báječných lidí, byla bych stále tak černobílá a pravděpodobně bych stejně nebyla šťastná ...). Ale samozřejmě to přineslo i spoustu negativ, která se časem třeba přemění také v pozitivum. Kdo ví, co život přinese.

Nabuko0 napsal(a):

beruja napsal(a):

Já vím, je hrůza, že nic nedělám a tvářím se jako by nic, ale asi pořád nemám sílu to řešit nebo skončit a on si dělá co chce a já ho v tom vlastně podporuju...

Myslím, že tohle Pan nemyslela. Pokud chceš váš vztah zachovat, musíš do toho vstupovat s odpuštěním. Sobě, jemu, vám. Asi nikdy nezapomeneš, ale bez odpuštění to prostě nejde. Je to běh na dlouhou trať a chtít musí oba. Mně se to nevydařilo, teď už to neberu tak tragicky (i když to občas pěkně zabolí), vidím v tom i mnohá pozitiva (pravděpodobně bych nikdy nepřičichla k věcem, kterými se teď zabývám, nevyvinula bych takovou aktivitu, dokonce bych vůbec netušila, že jí jsem schopna, nepotkala bych pár báječných lidí, byla bych stále tak černobílá a pravděpodobně bych stejně nebyla šťastná ...). Ale samozřejmě to přineslo i spoustu negativ, která se časem třeba přemění také v pozitivum. Kdo ví, co život přinese.

Přesně tak Nabuko - měla jasem na mysli odpuštění, protože bez něho se ani dál pohnout nelze.
Ale beruja ho teď není schopná a já tomu rozumím.
Nejdůležitější je te porodit zdravé dítě, přenést na ně co NEJMÉNĚ vlastního trápení.

S tím ostatním, co jsi napsala také souhlasím, takže dnes už po několikáté musím jen konstovat:
Vše se děje tak, jak má, nebo-li všechno zlé je pro něco dobré :)

Beru - svoje pocity a svoje rozpoložení přenášíš na dítě. V jeho zájmu- seber se.,

Nastartuj si své dny , svůj režim, svůj program a jeď podle něj. nečekej , neohlížej se, přemýšlení o muži si prostě zakaž. Každou myšlenku prostě zažeň! Jde to. Pokud on se přidá - dobře, pokud se nepřidá nevadí, ale je´d si své, odměňuj se, zaměstnej se , abys měla režim, to ti může pomoci dny prožívat v klidu a jakémsi naplnění. Já si úkoly i psala a odškrtávala, aby to bylo pěkně vidět.

Trápení si zakaž. Ubližuješ sobě i malému tvorečkovi. Vždyť to není žádná tragedie (rozvrkočený manžel)a nejdůležitější a nevratné je zdraví dítěte. Ne?

Wiki napsal(a):

Beru - svoje pocity a svoje rozpoložení přenášíš na dítě. V jeho zájmu- seber se.,

Nastartuj si své dny , svůj režim, svůj program a jeď podle něj. nečekej , neohlížej se, přemýšlení o muži si prostě zakaž. Každou myšlenku prostě zažeň! Jde to. Pokud on se přidá - dobře, pokud se nepřidá nevadí, ale je´d si své, odměňuj se, zaměstnej se , abys měla režim, to ti může pomoci dny prožívat v klidu a jakémsi naplnění. Já si úkoly i psala a odškrtávala, aby to bylo pěkně vidět.

Trápení si zakaž. Ubližuješ sobě i malému tvorečkovi. Vždyť to není žádná tragedie (rozvrkočený manžel)a nejdůležitější a nevratné je zdraví dítěte. Ne?

Když Wiki, tohle právě v tomhle stavu nefunguje. Taky jsem se snažila myslet především na svoje dítě. Ale prostě to nešlo. Protože to dítě jsem si udělala právě s tím partnerem, na kterého jsem spoléhala, věřila mu. A najednou přišlo zklamání. A já se s ním nedokázala vyrovnat - obzvláště ne v době, kdy se mnou mlátili hormony, připadala jsem si nejtěhotnější na světě ... Prostě nešlo ty myšlenky jen tak zahodit, přeprogramovat.

Nemám zkušenost této situace v těhotenství, ale za jiných a nepříjemných okolností.
Mně režim pomohl. Zaměstnala jsem se , je pravda, že i fyzicky, a jela jsem jak stroj. Bez myšlenek jsem usínala. V tomto ohledu myslím, že těhotenství bude jiné, ale jinak se na tom dá pracovat.  neříkám že je to lehké, neříkám, že to jde hned. Taky mi to trvalo dlouho.
Je na každém, jak se s tím vypořádá...to souhlas

já už se tolik netrápím, je to spíš občas, když jsem sama doma, ale on se teď snaží být dost se mnou nebo si aspoň píšem, tak to jde, jsem zvědavá, až se malej narodí, bude to asi velká změna. Jen se na něj prostě někdy podívám a hned přemýšlím, jesli za ní byl, jestli s ní spal... ale nevím jak bych to popsala, spíš ho v tu chvíli, když na to myslím nenávidím, že vůbec byl schopnej to udělat. Pak ho zase miluju, když se ke mně v noci tiskne... nevím, nějak to asi nejde. Pořád mi říká jak jsem hodná, včera jsem mu říkala, že mně trochu popraskalo břicho, (je to úplně k vzteku, pár dní před porodem) a on, že to přece nevadí, že mně má rád i s jizvama a tak, bylo to takový hezký, zase se na to upnu a doufám, že zas nebudu zklamaná. No spíš je to všechno ještě takový čerstvý a já se v tom plácám...

Nebuď zklamaná!

To víš, že to bude dobrý,všechno zvládneš!

beruja : taky patřím do party opuštěných v těhotenství. Bylo před Vánocemi 06, já ve 4. měsíci a BP šel za hlasem svého srdce. Nebylo mi tenkrát moc dobře, nečekala jsem to. Ale všechno zlé pro něco dobré.Dnes mám zdravého 20ti měsíčního syna, rozhodně bych zpátky neměnila a kdyby BP neprudil (poté, co ho vloni opustila přítelkyně a vzpomněl si, že má syna), nemohla bych si stěžovat.
A proto, zabývej se myšlenkami na své dítě, bude to velká změna, až se narodí, nech svého chlapa ať Ti s miminkem
pomáhá, dej se do kupy po porodu a nech věcem volný průběh, uvidíš co dál. Na to, abychom se trápily(i), jsme na
světě krátce. Držím Ti palce.

Berujo, bohužel moc dobře vím, jak se cítíš..prožívám něco podobného...dva roky jsme se snažili o miminko, nakonec jsem otěhotněla v říjnu po IVF a čekám dvojčátka. Od začátku jsem měla problémy, takže nemocnice, ležení, prostě hora starostí, manžel byl divnej, ale moc jsem tomu nepřikládala význam (vracel se z práce třeba i v 11 hodin večer). Dva dny po vánocích, když byl v kostele, jsem mu koukla do služebního mobilu..a mám to vyryté v hlavě doteď..miluju tě, tvůj...V té chvíli se mi zhroutil celej svět. Vysvětloval, že jde jen o pobláznění, že neproběhl ani sex, že to už de facto skončil..no za dny e-mail..vzpomínám na naše milování, na tvou vůni, manželství vlastně zachraňovat nechci.. bla, bla, takže další šok. Pak 14 dní relativního klidu, oba jsem byli v manželské poradně (každý zvlášť) - on přišel s tím, že mu Dr. doporučila odjet na prodloužený víkend a v klidu přemýšlet ... takže plánoval víkend a den co den mě ujišťoval, že odjet musí, aby se ke mně mohl znovu vrátit jako rovnej, čestnej chlap..co dál? samozřejmě jsem nevydržela, objevila jsem, že za těch 14 dní proběhlo snad 100 e-mailů (a to pracují v jedné budově, ale holt nemůžou vydržet ani večer a brzy ráno:-() - miluju tě, stýská se mi, dovolená už je zařízená, kam pojedem, ráno tě vyzvednu...Ne, už mě to nešokovala, spíš takovej pocit rezignace..nebalila jsem kufry ani svoje ani jeho...po tomto mi odpoledne z práci zavolal, že to ten den skončí..přijel pozdě večer, nemluvil..druhý den (sobota) byl po ránu krátce venku a když se vrátil, brečel, a že musí jet za ní, aby nevyvedla nějakou hloupost (ne snad, že by si ublížila, ale prý chce dát výpověď). Opět návrat večer. Od té doby tedy nekontroluje pětkrát během hodiny telefon, ale je pravda, že jsem se odstěhovala ze společné pracovny na jídelní stůl (ono vědomí, že vám za zády manžel píše jiné ženě, že ji miluje, není nic moc), takže nevím..snažím se to prostě nevnímat. Ale ty pocity jsou příšerný!!!!!!!!!!!!!!Každá ráno když odjíždí sebou mlátím v posteli a myslím na to, jestli ji teď vyzvedává u ní doma nebo jede rovnou do práce, jestli je se mnou jen kvůli těm miminkům, které a tomu věřím má opravdu rád, prostě z nějaké "společenské nutnosti". Prostě stav pro Chocholouška.
Aby to nebylo tak jednoduché, jsme spolu 8 let, z toho 4 jako manželé a oba jsem byli pro sebe prvními partnery. Jen já naivka si myslela, že i posledními. Jinak manžel je úžasný člověk, poctivý, čestný, hodný, rodinu zabezpečuje na 300%..jen se prostě zamiloval, a ta šťastná nejsem já:-(.
Holky tady hodně psaly o odpuštění - dá se ale odpustit potřetí???

Katiee, jediné, co mi tady z těch všech příběhů vychází
(jen proto, že se v tom neplácám, ale dívám se s odstupem "netového" diskutéra) je, že ať budeš dělat cokoli tak

a) bude to jen o tvém životě a rozhodovat si to budeš muset sama
- nikdo za tebe nerozhodne, co a jak máš dělat a jestli odpustit a opustit / zůstat a trápit se

b) možná až tak nebude záležet na tom, co TY, ale co ON
- ať se budeš snažit sebevíc, ON je samostaná jednotka a jako taková se bude rozhodovat

z toho mi vychází c)
- snaž se co nejvíce uvažovat a jednat tak, abys sebe a tvoje mimina ochránila
nejen pro teď, ale i pro budoucnost, na svého partnera se neupínej a za svého partnera nic neřeš

Je jedno , co tě přenese přes zlé období - tvoje budoucí děti , tak ať jste zdraví a v pohodě :hjarta: :)

Katiee napsal(a):

Holky tady hodně psaly o odpuštění - dá se ale odpustit potřetí???

Ne.
Všechno musíš dělat pořádně, z gruntu, poctivě a srdcem.
To pak úplně stačí udělat jen jednou. Všechno ostatní jsou jen nepovedené "nástřely" :jojo:

Já už ani nevím, co na to říct. Nepříjde vám, že se tady tenhle "druh" nevěry čím dál víc množí? Samozřejmě to sleduji až od doby, kdy se to stalo nám, ale za ten rok a půl je to aspoň pátý případ. :(

Drž se holka a věz, že čím míň o tom budeš vědět, tím méně to bude bolet - vynech email, mobil apod. Nesleduj ho. Zaměř se na sebe a pokud možno, co nejvíc vypínej hlavu v případě, že příjdou myšlenky na tu nevěru. Mysli na miminka, i když je to teď těžké.  Strašně moc držím pěsti. :hjarta:

Jo, a piš sem - pokaždé, když budeš mít chuť to řešit s ním nebo se podívat do toho mobilu nebo mailu.

Katiee, ach jo, ocitla ses v hodně těžké situaci. Ale každá situace má řešení, cestu jak z toho děsu ven, a já Ti moc držím palce, abys našla tu nejkratší cestu a netrápila sebe a dětičky zbytečně dlouho. MMCH víš, že miminka v bříšku a ještě nějakou dobu po porodu sdílejí s maminkou veškeré její emoce?

Pokud tohle víš, tak si určitě rozumově říkáš, že už kvůli těm dětem by ses neměla nechat tím trápením požírat, že bys měla myslet pozitivně, mít dobrou náladu, být na manžela příjemná (aby měl důvod se k tobě vracet a trávit s tebou svůj čas).

Hm. Jenže rozum velí něco a pak máme taky city, které nás (někoho často a někoho méně často) převálcují a my se pak chováme jinak než bychom chtěli nebo měli.

A dostávám se k tomu hlavnímu, co ti chci napsat. Ne proto, abych tvého muže omlouvala, ale abych ti vysvětlila jeho chování.

On je teď díky hormonální a citové bouři v podobné situaci, jako kdyby byl psychicky nemocný. On je tak převálcovaný hormony, že jeho rozum jde stranou, i kdyby měl doma mnohem lepší ženu než je jeho současný objekt touhy.


To jen na vysvětlenou, snad ti to pomůže.

Berujo,
nedávno jsem na tomto webu řešil svůj problém s nevěrou, ale z opačné strany - tzn. že já byl ten špatný, tedy ten který chtěl být nevěrný.
I když dokážu pochopit nevěru tvého přítele, pak musím říct, že od toho pána je velmi sobecké pokud začal řešit vaše problémy takovým způsobem. Moc bych asi nečekal, že se to nějak zlepší. A čas věnovaný čekání až se chlapec rozhodne vrátit bych raději strávil tím jak ho ze svého života úplně vykořenit. Ale já nejsem v 7 měsíci těhotenství, takže to se mi to povídá co?

Drž se !!

Vanilko, Nabuko, už to vypadá na založení klubu podváděných žen:-). Včera jsem ho trochu šokovala, přišel z práce, chvíli koukal na TV, pak vzal mobil, něco tam psal a pořád mě po očku sledoval..tak mu říkám, nech už toho cukrování a pojď se najíst..koukal na mě jak spadlej z višně a celý večer se domáhal, abych mu řekla, jestli si myslím, že si s ní psal..no nedostal ze mě ani slovo:-). A ráno, když odcházel do práce, mi po x týdnech znovu řekl, že mě miluje..my jsme s tímhle nikdy nešetřili,měli jsme i svoje průpovídky..miluju tě, a jak se to pozná? to se ví..:-)))...v poslední době mi na moje "miluju tě" zpravidla neodpověděl nebo řekl "taky tě mám rád":-(. Možná to je hloupost, ale já jsem paradoxně v současné době ráda, že se to stalo, když jsem těhotná - je mi jasné, že ty dva bobíšci v bříšku jsou tak trochu rukojmí, na druhou stranu jsou snad důvodem toho, že se oba snažíme, že jsem mu hned po zjištění ty kufry nezabalila nebo si je nezabalil on..je to hloupé?? A taky možná nemám tolik chuť utápět se v sebelítosti (byť jsem pár kýblů vybrečela), ale člověk musí myslet i na ty malé, aby z nich už v bříšku nebyli neurotici:-))

Katie, tvůj muž chodí do kostela? On je věřící, a přesto tě podvádí?

Berujo, pořádně jsem si pročetla všechny příspěvky..holky mají pravdu, ty příběhy jsou jak přes kopírák..drž se. Užívej se poslední dny těhu a pak se tady určitě ukaž a pochlub se uzlíčkem, budu nahlížet...

Inkvizitore, je to bohužel tak. Do posledních událostí bych i díky tomu za něj dala ruku do ohně, vždyť on se nedokázal dívat na nevěru ani v televizi!, když mělo dojít k nějaké scéně in flagranti, tak odcházel a pak se jen ptal, jak to dopadlo..Nemyslím, že by byl pokrytec, určitě nehledal žádné povyražení, prostě "se to stalo a on se zamiloval". Myslím, že trpí hodně velkými výčitkami, ale je to silnější ...

Katiee napsal(a):

Inkvizitore, je to bohužel tak. Do posledních událostí bych i díky tomu za něj dala ruku do ohně, vždyť on se nedokázal dívat na nevěru ani v televizi!, když mělo dojít k nějaké scéně in flagranti, tak odcházel a pak se jen ptal, jak to dopadlo..Nemyslím, že by byl pokrytec, určitě nehledal žádné povyražení, prostě "se to stalo a on se zamiloval". Myslím, že trpí hodně velkými výčitkami, ale je to silnější ...

Jo, jo, můj BM byl taky zásadně proti nevěře. A ještě vždycky říkal, co by dělal s dvěma ženskýma, když jedné má až nad hlavu. :D

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Inkvizitore, je to bohužel tak. Do posledních událostí bych i díky tomu za něj dala ruku do ohně, vždyť on se nedokázal dívat na nevěru ani v televizi!, když mělo dojít k nějaké scéně in flagranti, tak odcházel a pak se jen ptal, jak to dopadlo..Nemyslím, že by byl pokrytec, určitě nehledal žádné povyražení, prostě "se to stalo a on se zamiloval". Myslím, že trpí hodně velkými výčitkami, ale je to silnější ...

Jo, jo, můj BM byl taky zásadně proti nevěře. A ještě vždycky říkal, co by dělal s dvěma ženskýma, když jedné má až nad hlavu. :D

No, po mých zkušenostech bych řekla, že jsou hlavně proti nevěře svých partnerek. :lol::lol:

Katiee napsal(a):

Možná to je hloupost, ale já jsem paradoxně v současné době ráda, že se to stalo, když jsem těhotná - je mi jasné, že ty dva bobíšci v bříšku jsou tak trochu rukojmí, na druhou stranu jsou snad důvodem toho, že se oba snažíme, že jsem mu hned po zjištění ty kufry nezabalila nebo si je nezabalil on..je to hloupé??

není to hloupé, já tomu rozumím... 

podívej, měla bys mít na paměti, že na vztah je potřeba dvou, na jeho ukončení stačí ale jen jeden. Co tím chci říct - je dobré být připravená, že dopadnout to s vámi může jakkoliv.

Ale - zatím tě neopustil a neopouští, má s tebou víc společeného než s ní. Pokud přijdeš na to, co hledal u ní nebo lépe, čeho se mu u tebe nedostávalo, tak budeš mít všechny trumfy v ruce.

Pak už stačí jenom začít hrát tu správnou hru.

Co můžeš udělat ty pro váš vztah? Být milence konkurencí, jak jsem psala, aby mu s tebou bylo dobře a aby s tebou rád trávil čas. Co to znamená? Zkus si představit, co dělá taková milenka, kterou mají muži pro radost - nevyčítá mu, že není jeho jediná, je vždycky upravená, je s ní pohoda, nemusí se s ní řešit žádné problémy, je s ní zábava, ona si ho váží, nestírá ho, naslouchá mu, dává mu najevo zájem....

Je fakt dobré, přo vzájemné komunikaci s manželem jeho vztah k milence vynechat, netahat ji mezi vás. Spíš se snažit, aby vztah vás dvou byl co nejlepší...

Pokud se ptáš, zda jde nevěru překoat a mít dál pohodový vztah, tak to jde.

Držím palce!

Vanilko, přesně tohle všechno si uvědomuju, jen nevím, jak toho dosáhnout:-(. Manžel má velice dobré postavení (byť je mladý - 28 let), což s sebou ale nese obrovské pracovní nasazení - vstává i ve čtyři ráno, pracuje, kolem šesté odjíždí do práce, teď se tedy snaží vracet dříve, ale i to znamená nejdříve tak kolem 20 hod. Toho prostoru pro společné chvíle bohužel moc není a i to málo je poznamenané tím, že mám rizikové těhotenství a více méně bych měla být zalezlá v pelechu. Chce taky dělat něco pro sebe - tzn. posilovna, bazén atd., takže i z toho mála nám ještě ukrajuje tohle. V tomhle má tedy výhodu ona - pracují v jedné budově, takže pokud chtějí, mohou se vidět více než 12 hodin denně.., na druhou stranu, až na jednu výjimku (manažerský výjezd s plesem, kam jsem ho debil vezla a druhý den dopoledne vyzvedávala a ještě mu zajišťovala smoking - ještě teď se při vzpomínce na to opupínkovávám) tráví noci se mnou. Snažím se nepřipomínat, nevyčítat, nepátrat, ale je jasné, že občas prostě ujedu, byť v maličkostech - jako že se ráno dívám z okna, kterým směrem jede - jestli ji vyzvednout nebo rovnou do práce:-), ale nechávám si to pro sebe:-)
Vanilko, a jak je to s tebou? Tvoje vlákno jsem nečetla, ale co jsem pochopila, dopadlo to "dobře"!

Katie - návod Vanilky je skvělý. Já ho bohužel nezvládala. Tentkrát to prostě nešlo - hormony a strach mě plně ovládaly. Dnes už jsem o dva roky "chytřejší" a i tak si nejsem jistá. :)

Nabuko, tak mi to řekla i psycholožka .. když to vezmu ale z druhé strany ... on bude mít doma to, co dřív - uklizeno, navařeno, vyžehleno, ráno nachystanou svačinu do práce, večer zahřátou postel..v práci ženskou, se kterou si rozumí, občas večer někam vyrazí, pomilují se..milenka je spokojená od začátku, protože do vztahu šla s tím, že chlap nebude jen její, manželka se zdá taky spokojená, nevyčítá, doma všechno šlape...má pak ale ten chlap vůbec nějakou motivaci to změnit?? On nás má evidentně rád obě, ani jedna na něj netlačí, vždyť se může dostat i do stádia, kdy už nebude mít ani výčitky, protože všichny vypadají spokojeně...

Katiee napsal(a):

Nabuko, tak mi to řekla i psycholožka .. když to vezmu ale z druhé strany ... on bude mít doma to, co dřív - uklizeno, navařeno, vyžehleno, ráno nachystanou svačinu do práce, večer zahřátou postel..v práci ženskou, se kterou si rozumí, občas večer někam vyrazí, pomilují se..milenka je spokojená od začátku, protože do vztahu šla s tím, že chlap nebude jen její, manželka se zdá taky spokojená, nevyčítá, doma všechno šlape...má pak ale ten chlap vůbec nějakou motivaci to změnit?? On nás má evidentně rád obě, ani jedna na něj netlačí, vždyť se může dostat i do stádia, kdy už nebude mít ani výčitky, protože všichny vypadají spokojeně...

Jeden sameček na dvě samičky.
Když to všichni tolerují, proč ne.
Časem tak podle nějakých prognoz dopadneme všechny.
Mnohoženství bude opět nutností.
No, nedávno jsem se o tom bavili s kamarádama v hospodě - kluci byli nadčený :D
Jsem zvědavá, jestli jim to bude vyhovat, se všema povinostma, co k tomu patří a hlavně, když to bude legální - tudíž " ovoce povolené" :lol:

Na to nedokážu odpovědět. Proto je nutné se nezabývat jeho spokojeností a jeho potřebami (nemyslím tím se na něj vykašlat), ale pouze těmi svými. Otázka je - budeš ty v téhle podobě spokojená? Pokud ano, tak to neřeš. Pokud ne, tak to vyřešíš. Všechno chce svůj čas a dospět k tomu trvá někomu déle, někomu kratší dobu. Někdy to vyřeší ten partner (bez ohledu na to, jak se chová jeho žena nebo jeho milenka).

V každém případě - váš vztah už nikdy nebude jako dřív ... ale neznamená to nutně, že bude horší.

Katiee napsal(a):

Nabuko, tak mi to řekla i psycholožka .. když to vezmu ale z druhé strany ... on bude mít doma to, co dřív - uklizeno, navařeno, vyžehleno, ráno nachystanou svačinu do práce, večer zahřátou postel..v práci ženskou, se kterou si rozumí, občas večer někam vyrazí, pomilují se..milenka je spokojená od začátku, protože do vztahu šla s tím, že chlap nebude jen její, manželka se zdá taky spokojená, nevyčítá, doma všechno šlape...má pak ale ten chlap vůbec nějakou motivaci to změnit?? On nás má evidentně rád obě, ani jedna na něj netlačí, vždyť se může dostat i do stádia, kdy už nebude mít ani výčitky, protože všichny vypadají spokojeně...

No jde o to, co chceš ty. Když nejsi schopná nebo ochotná žít ve třech, nikdo tě nenutí. Ale já na tvém místě bych o něj teď zabojovala, už jen proto, aby ta druhýá (ta mrcha) to neměla všechno tak jednoduché...

Podle mě, když mu s tebou nebude dobře (budeš na něj tlačit, budeš mu vyčítat), tak s tebou bude co nejméně (a s ní o to víc).

Já si myslím, že je dobré rozlišit, co je tvoje a co není tvoje. Určitě by ses neměla cítit zanedbávaná, měl by váš vztah být v pořádku. To např. znamená, že když je s tebou, tak žádný kontakt s ní (sms, emaily), měl by se ti plně věnovat (to neznamená že by ti měl věnovat veškerý volný čas, ale že by ses s ním měla cítit jako jeho jediná, jedinečná a nejlepší,  i když to tak ve skutečnosti třeba není). No a co dělá ve zbytku času, kdy není s tebou, tak to je (téměř) jeho věc.

Pokud se ti dostatečně nevěnuje, tak pak je to blbý ať je to kvůli milence nebo ať je to kvůli golfu nebo kvůli práci.



K té tvé story se smokingem - no já v pátém měsíci vstala v jednu v noci do deště a jela si pro svého miláčka na firemní mejdan a pak rozvážela domů i jeho milenku (v té době jsem nevěděla, že spí se svojí asistentkou), zkrátka dělala jsem jim dvěma taxikáře...


A jak to u nás dopadlo?  Jsme spolu, náš vztah je o hodně lepší než byl předtím. Budou to tři roky...

Já na moji povahu,bych se manžela zeptala,jak se věci mají a pěkně natvrdo.
A kdyby se s ní scházel nebo bych si tím nebyla jistá,tak bych mu řekla:
"Mám tě ráda,záleží mi na tobě,chci pro tebe dobro(chlapi jsou ješitní).Když to s ní nemůžeš nebo nechceš ukončit,tak co kdyby jsi s ní zkusil bydlet.Chci  Tě jako muže se všímvšudy a ne jen jako otce našeho dítěte.
Tvé rozhodnutí budu respektovat.Pokud budeš šťastný,budu šťastná i já."
Zahrát mu trochu na city,na ješitnost,hlavně nebrečet,nikam ho netlačit.Aby si myslel,že teda TY to máš už v hlavě srovnané.
Berujo,držím vám palce a krásné miminko

Vanilko, to jsem ráda a moc ti to přeju! Nevadí, když budu trochu vyzvídat? Zajímalo by mě, jak dlouho měl tvůj manžel ten poměr a jak dlouho ho vlastně ukončoval..a kdy se to mezi váma dalo úplně do pořádku? trvalo to dny, týdny, měsíce? Nemusíš samozřejmě odpovídat, pochopím to..

Kavasaki, uvažuješ přesně jako já. Tyhle rozhovory proběhly..samozřejmě jsme mluvili o tom snad stokrát, večer před spaním, v noci, když jsem úzkostí nemohla spát. Ujišťuje mě, že to skončilo - že v myšlenkách stále je, ale nestýká se s ní...Taky jsem mu řekla, že nechci, aby se mnou zůstal jen kvůli dětem, že nepotřebuju jen tátu, ale i chlapa, kterej mě miluje a že pokud je se mnou jen kvůli tomu, abych byla klidná a neubližovala stresem dětem, tak ať se raděj odstěhuje, třeba na týden, měsíc...na to mi vždycky řekne, že od nás nechce odejít, že by byl nešťastnej. Ale kde vzít tu jistotu??? On může být stokrát "čistej", ale co je mi to platné, když mi rozum říká, že když bude chtít, tak si prostě zakáží smsky a e-maily, ale stejně spolu mohou trávit kecnu každý den od 16 do 20 a já nemám šanci to zjistit:-(

Jo, Katie, takhle jsem to mému BM také několikrát řekla - ale problém byl právě v tom, že NĚKOLIKRÁT. On mi zrovna tak NĚKOLIKRÁT řekl, že to ukončil a že už si jen občas pošlou nějaký "vtipný" mail apod. Těch NĚKOLIKRÁT bylo asi patnáct. A já byla čím dál hysteričtější a víc psycho. Protože mě pokaždé o to víc ranilo, když jsem zjistila, že to tak není. A čím víc jsme se o tom bavili, tím to bylo horší. Chlapi kašlou na psycho rozbory a výčitky a manipulaci k "uvědomění". On chtěl hlavně klid. A ten já mu nedokázala dát.

Nabuko0 napsal(a):

Jo, Katie, takhle jsem to mému BM také několikrát řekla - ale problém byl právě v tom, že NĚKOLIKRÁT. On mi zrovna tak NĚKOLIKRÁT řekl, že to ukončil a že už si jen občas pošlou nějaký "vtipný" mail apod. Těch NĚKOLIKRÁT bylo asi patnáct. A já byla čím dál hysteričtější a víc psycho. Protože mě pokaždé o to víc ranilo, když jsem zjistila, že to tak není. A čím víc jsme se o tom bavili, tím to bylo horší. Chlapi kašlou na psycho rozbory a výčitky a manipulaci k "uvědomění". On chtěl hlavně klid. A ten já mu nedokázala dát.

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

Nabuko, o těch e-mailech ti řekl sám, nebo jsi mu tam koukala? Já se snažím tomu vyvarovat, počítač mám teď v jiné místnosti, když už musím do pracovny, tak schválně dupu nebo i zaklepu na dveře, když je zavřeno ... protože už jsme byli v takovém stavu, že jsem vstoupila do místnosti a najednou černá obrazovka, nebo jsem se k němu přiblížila, když něco psal na mobilu a on všechno vypnul..tvrdil, že je to tím, že má pocit, že ho špehuju (už to nedělám) a že ho to ponižuje..měla jsem teda dvě možnosti, buď mu "věřit" a prostě to přestat dělat, nebo dělat dusno a každý vzití telefonu do ruky komentovat..nevím, jestli je to takhle dobře, ale jsem klidnější...perlička, když jsem přišla poprvé na to, že to neskončilo .. to bylo docela vtipný..myslím jeho e-maily..nemůžu psát, hlídá mě..mám jen chviličku..využil i času, kdy jsem byla na WC:-)))))))

Katiee, ja si myslím, že každý muž sa raz nakoniec rozhodne - otázka je, koľko môže trvať to RAZ... ale pri dvojčatách bude mať podstatne menej času, bude ho to ťahať podstatne viac k rodine, a ak vydržíš a nestaneš sa mu jednou nemou chodiacou výčitkou(kto by sa vracal - a rád, ešte k tomu - k výčitke?), je veľká šanca, že preváži miska rodiny a tej ženy, ktorú pozná dlhšie. Ja nielenže nemám skúsenosť s neverou v tehotenstve, ale naša nevera s bývalým sa skončila jeho odchodom(dnes hovorím chvalabohu, vtedy som bola na prášky) - no aj tak alebo práve preto si myslím, že dbať na seba, robiť si radosť a byť NAOZAJ v pohode(nielen to predstierať) by si mala kvôli SEBE, nie kvôli mužovi alebo komukoľvek inému, s výnimkou detičiek. :jojo: Keď budeš milá, pohodová žena vyžarujúca úsmev, tak si pritiahneš podobného muža, či už to bude otec detí alebo v budúcnosti niekto iný... nehovoriac o tom, že budeš mať aj pohodové a veselé deti a môžete vytvoriť milú rodinku; troj- alebo štvorčelnnú.

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Jo, Katie, takhle jsem to mému BM také několikrát řekla - ale problém byl právě v tom, že NĚKOLIKRÁT. On mi zrovna tak NĚKOLIKRÁT řekl, že to ukončil a že už si jen občas pošlou nějaký "vtipný" mail apod. Těch NĚKOLIKRÁT bylo asi patnáct. A já byla čím dál hysteričtější a víc psycho. Protože mě pokaždé o to víc ranilo, když jsem zjistila, že to tak není. A čím víc jsme se o tom bavili, tím to bylo horší. Chlapi kašlou na psycho rozbory a výčitky a manipulaci k "uvědomění". On chtěl hlavně klid. A ten já mu nedokázala dát.

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

ohoóóóóó nechci být špatným prorokem ale pvíme si za nějaký čas....docela ostrý slova   BI

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...

pardon....

Adro, na to až jednou někdo přijde, tak ho osobně navrhnu na Nobelovu cenu (i když teda nevím, v jaké kategorii - za mír to asi nebude:-)

Ahoj, koukám sem a nestačím se divit, je to opravdu všude jak přes kopírák. Můj přítel, taky dost pracovitý a úspěšný, vede pobočku jedné firmy, k tomu ještě podniká, tráví dost času v práci, proto jsem tak dlouho nic netušila, prostě mi řekl že toho má moc a já se o to víc snažila doma a ještě jsem měla výčitky, že jsem doma na nemocenské a on se tak dře, tak jsem vyvářela, pekla... no a taky dost odsuzoval nevěru, vždy když jsme o tom mluvili, stalo se to třeba někomu známému... jo jo, když to u nás tak vyvrcholilo a řekl mi to, ono už opravdu nebylo jiného východiska, hned jsme se domluvili že odejde, ale že kvůli mimi zůstaneme přáteli... druhý den přijel "na návštěvu" a už zůstal, ještě se toho stalo dost, to jsem tady psala, ale noci tráví se mnou, do telefonu ani mailu se mu nedostanu, on si to hlídá a pro mně je to myslím dobře, protože by to asi bylo silnější než já a koukla bych se. Já o tom ani o ní vůbec nemluvím, i když je to dost těžký, chtěla bych vědět hrozně moc, občas teda ujedu a něco ze mně vypadne... jestli se s ní schází, nevím, na mně je teď opravdu moc hodnej, čekáme mimi každým dnem, takže je pořád na telefonu, píše mi, jak mi je..., jediné co u nás od té doby není, je sex, takže si myslím, že se s ní schází, rozhodně to však dělá tak, že já se o tom nemám šanci dozvědět. Dokonce i občas řekne něco o dovolené v létě a tak, ale nechci se na to poutat, řekli jsme si že uvidíme, co bude, že tomu necháme čas. Jsem rozhodnutá, že ho na ní zeptám, ale pořád to odkládám... nevím jestli je to správně, rozhodně jsem ráda, že je se mnou, dost mi to pomáhá, ale vím, že o to bude těžší, když odejde. Všem moc děkuju za názory, nebo že to vydrží aspoň číst a Katiee myslím na tebe a na miminka ať jste v pohodě

Selima napsal(a):

Katiee, ja si myslím, že každý muž sa raz nakoniec rozhodne - otázka je, koľko môže trvať to RAZ... ale pri dvojčatách bude mať podstatne menej času, bude ho to ťahať podstatne viac k rodine, a ak vydržíš a nestaneš sa mu jednou nemou chodiacou výčitkou(kto by sa vracal - a rád, ešte k tomu - k výčitke?), je veľká šanca, že preváži miska rodiny a tej ženy, ktorú pozná dlhšie. Ja nielenže nemám skúsenosť s neverou v tehotenstve, ale naša nevera s bývalým sa skončila jeho odchodom(dnes hovorím chvalabohu, vtedy som bola na prášky) - no aj tak alebo práve preto si myslím, že dbať na seba, robiť si radosť a byť NAOZAJ v pohode(nielen to predstierať) by si mala kvôli SEBE, nie kvôli mužovi alebo komukoľvek inému, s výnimkou detičiek. :jojo: Keď budeš milá, pohodová žena vyžarujúca úsmev, tak si pritiahneš podobného muža, či už to bude otec detí alebo v budúcnosti niekto iný... nehovoriac o tom, že budeš mať aj pohodové a veselé deti a môžete vytvoriť milú rodinku; troj- alebo štvorčelnnú.

No, nevím Sel, jestli si dobře pamatuji na příběh (tuším) lavai (ivala), tak její manža to takhle tahal asi 16 let, dokud to ona neukončila s ním.

Berujo, je to opravdu úsměvné, možná by ten klub měli založit naši chlapi:-). Taky mi volá jak mi je, jak se cítím atd. U nás teda paradoxně po odhalení nevěry teprve sex fungovat pořádně začal:-) - milujeme se, pokud není joo unavenej (a to si neodpustím poškádlení, že je toho na jeden den moc:-)) každý den a poprvé svém životě (po více než 8 letech sexuálního soužití) zažívám i orgasmus, dobrý ne? A není to opravdu proto, že bych si říkala, když bude spát se mnou, nebude spát s ním, ale fakt se mi to teď líbí a říkám, kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat, tak si to teď užiju:-)))))))))

beruja napsal(a):

Já o tom ani o ní vůbec nemluvím, i když je to dost těžký, chtěla bych vědět hrozně moc, občas teda ujedu a něco ze mně vypadne...

Věř mi, že čím míň toho víš, tím líp pro tebe a pro váš budoucí vztah. Trvá pak dlouho než některé výroky zapomeneš a některé možná nezapomeneš už nikdy (to ale zatím nemůžu posoudit :P )

Katiee...jsem si ještěš uvědomila že vztah se ne-po-se-re sám od sebe...to je jasný ale stejne....nemám  nic proti chlapům ;););  ale konkrétně v tomto případě kdy mužskej podvede svoji partnerku ve těhu...je nechutný - milionkrát tolik když se to jeho partnerka dozví.....
já se to aspon dzvedel když byli malému 2,5 roku...ale taky nejsem svatá - tedy podle tech co zastávají tak jednoznačný názory...ale já si sama na sebe nestěžuju ;););)

Katulko moc Ti držímě všechny ěsti :-) :hjarta:

Katiee napsal(a):

Berujo, je to opravdu úsměvné, možná by ten klub měli založit naši chlapi:-). Taky mi volá jak mi je, jak se cítím atd. U nás teda paradoxně po odhalení nevěry teprve sex fungovat pořádně začal:-) - milujeme se, pokud není joo unavenej (a to si neodpustím poškádlení, že je toho na jeden den moc:-)) každý den a poprvé svém životě (po více než 8 letech sexuálního soužití) zažívám i orgasmus, dobrý ne? A není to opravdu proto, že bych si říkala, když bude spát se mnou, nebude spát s ním, ale fakt se mi to teď líbí a říkám, kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat, tak si to teď užiju:-)))))))))

hmmmm :supr: s nadsázkou lze říci že všechno zle je pro něco dobré....sakra dobré :supr:

No, sú výnimky potvrdzujúce pravidlo... a rozhodnúť sa rovnako dobre môže znamenať rozhodnúť sa pre tú druhú... ale istá šanca tu je. Ale moja rada platí aj pre prípad, že sa chlap nevie rozhodnúť alebo rozhodne pre druhú - nezaškodí udržiavať sa, mať radosť zo života a byť duševne i fakticky nezávislá na komkoľvek. ;)

Jejda, Adro, to víš, že se neposere sám..já si uvědomuju, že jsem se asi moc zabývala sama sebou, léčba neplodnosti není sranda, pořád do sebe člověk cpe nějaký sajrajty, píchá hormony, týden co týden na kontrole..a málo se mu věnovala..on je typ chlapa co potřebuje být neustále obdivovanej, chválenej atd. to asi ta druhá slečna holt zvládla líp:-)

:-D u nás byla celej listopad taková krizovka, řekl mi že to vlastně začlo tak že to byl jen sex a jen jednou, ale začlo se to opakovat... se mnou mu to přestalo fungovat, to jsou jeho slova. Je pravda, že to nebylo jako dřív, ale mohl mi to říct a ne to řešit takhle. No prostě uvidíme jestli se to vrátí, protože mně to chybí dost a nechci s ním bejt jen kvůli zachování rodiny. Jinak všechno mezi náma je, hladí mně, líbá, objímá...a pak nic.

Jo máme dost podobný typy chlapů, já taky zapoměla chválit a obdivovat a ta druhá zrovna potřebovala pomoct s podnikáním, tak jí začal pomáhat, asi na víc místech než původně chtěli...

Katiee napsal(a):

Jejda, Adro, to víš, že se neposere sám..já si uvědomuju, že jsem se asi moc zabývala sama sebou, léčba neplodnosti není sranda, pořád do sebe člověk cpe nějaký sajrajty, píchá hormony, týden co týden na kontrole..a málo se mu věnovala..on je typ chlapa co potřebuje být neustále obdivovanej, chválenej atd. to asi ta druhá slečna holt zvládla líp:-)

Takže normální slaboch :fuck:

Jasně, do tebe praly hormony, :-X, v tobě se furt někdo hrabal,ale on trpěl tým nezájmem - No, to mě pose* !

Když tohle chlap nedá, koča mu začne hladit ego a on zahne kramle, tak je to normální slaboch. Nic víc, nic míň.
A omluvenku mu k tomu vystavovat netřeba :fuck:

Berujo, asi zbytečná otázka, ale zkusila jsi to sama "dotáhnout do konce"? Já na chodím mazaně - nechávám ho, aby mi večer mazal bříško a prsa krémem proti strijím a tím, že mám prsa teď hoodně citlivý, tak se už přitom docela vzruším a jeho to holt taky nenechá v klidu... no a pak už je to jen chlap:-).
Berujo, upřímně si myslím, že ta varianta, kdy to začlo sexem, je trošku lepší, než to porozumění, co bylo u nás...když to vlastně prasklo "poprvé" a on tvrdil, že je jen poblázněnej, ale sex v tom není, vzalo mě už tehdy víc, než kdybych se dozvěděla, že jednorázově někde ulítl...to, že v tom nakonec byl i ten sex už mi pak nepřišlo tak hrozný...

prej podobný typy chlapů...:co: všichni mužští rádi slyší chválu..BI   a všichni chlapy jsou stejný - teda prý...já bych spíš řekla že nekteří jsou heště horší :D:D:D


Seli...že je všechno zlé pro něco dobré jsem myslela Katiiny orgasmy - po letech manželství....  :supr:

Mně to nějak nejde, vždycky si představím jak to dělal s ní... taky si připadám jak velryba, přibrala jsem 17 kg, ale shodit bych potřebovala tak 20. Prostě mi to nejde hrozně se stydím i když mi říká že vypadám dobře, mám stejně pocit, že ona je krásná, štíhlá...

Santalo, těžko říct, jestli je slaboch...všechno co napíšu, jsou jen slova a navíc jen můj pohled na věc, taky jsem si říkala, proč zrovna teď!!, ale ono to asi opravdu nemá vliv, to jen my těhule to tak nějak cítíme jako zradu dvoj, v mém případě trojnásobnou. Když sem se svěřila kamarádce, tak tomu prostě nemohla uvěřit, známe se hodně dobře a on byl opravdu vždy ideál. Mají malou holčičku a její manža je sice super, ale nějak mu hlava nebere, že ona taky potřebuje nějaký čas jen pro sebe, že ona se nemůže jako on sebrat a jít si zacvičit nebo za kamarády do hospody..To můj muž tohle chápe a snažil se vysvětlit i jemu...i teď prostě říká, jak bude jezdit dřív z práce, abych si mohla zajít zacvičit apod.
Ono nic není černobílé, já ta dobrá a on ten špatnej..jasně, tohle se nemělo stát, je to dospělej chlap, pokud nám ve vztahu něco skřípalo a já to neviděla, měl o tom mluvit..prostě šel tou pohodlnější cestou a já jen doufám, že to dokážeme překonat a žít jako dřív. Nebol líp než dřív.

Berujo, tak to ne!!! Říká mi to manžel i spousta dalších lidí...ženská v těhu je pro chlapy sexy!! pokud tedy není všechno v zadku a stehnech, ale něco i v pupíku. To že sahal na jinou je prostě fakt, kterej už nikdo nikdy nevrátí zpátky. Taky je fakt, že po letech manželství je těžký přijít s něčím novým - což ona prostě je ve všech směrech. Ale zkus se přemoct a uvidíš...

Katiee napsal(a):

Nabuko, o těch e-mailech ti řekl sám, nebo jsi mu tam koukala? Já se snažím tomu vyvarovat, počítač mám teď v jiné místnosti, když už musím do pracovny, tak schválně dupu nebo i zaklepu na dveře, když je zavřeno ... protože už jsme byli v takovém stavu, že jsem vstoupila do místnosti a najednou černá obrazovka, nebo jsem se k němu přiblížila, když něco psal na mobilu a on všechno vypnul..tvrdil, že je to tím, že má pocit, že ho špehuju (už to nedělám) a že ho to ponižuje..měla jsem teda dvě možnosti, buď mu "věřit" a prostě to přestat dělat, nebo dělat dusno a každý vzití telefonu do ruky komentovat..nevím, jestli je to takhle dobře, ale jsem klidnější...perlička, když jsem přišla poprvé na to, že to neskončilo .. to bylo docela vtipný..myslím jeho e-maily..nemůžu psát, hlídá mě..mám jen chviličku..využil i času, kdy jsem byla na WC:-)))))))

Zpočátku jsem se do nich koukala. Pak jsem zjistila, že mě to týrá, tak jsem se snažila tomu vyvarovat - řekla jsem BM, ať si změní všude hesla tak, abych je nemohla vymyslet (znala jsem ho jak svý kecky, takže odhalit heslo pro mě byla otázka pár minut). :)

Jinak probíhalo to, co říkáš - šla jsem do místnosti a najednou přivřený notebook apod. Když přišla sms nebo nějakou psal, poočku se díval na mě a pak mi říkal, že psal tomu a tomu kamarádovi kvůli tomu a tomu. Já to slyšet nechtěla, protože jsem si pak právě připadala jako největší šmírák. :(

Využití WC, sprchy apod. mezičasů bylo samozřejmě také srandovní. :) Teda z pohledu teď - tenkrát mě to děsně rozzuřovalo a uráželo. Třeba když jsem v posledním stádiu těhotenství chodila do vany i s ním - pomáhal mi holit se :) a on pak rychle vyrazil z koupelny než jsem se osušila, aby ji mohl poslat aspoň smailika. Ufff, to bylo fakt hrozně trapný. Chodili jsme kolem sebe pořád jako kočka a myš. Já ho usvědčovala z nevěry a on mě o opaku - a oba jsme věděli ...

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Jo, Katie, takhle jsem to mému BM také několikrát řekla - ale problém byl právě v tom, že NĚKOLIKRÁT. On mi zrovna tak NĚKOLIKRÁT řekl, že to ukončil a že už si jen občas pošlou nějaký "vtipný" mail apod. Těch NĚKOLIKRÁT bylo asi patnáct. A já byla čím dál hysteričtější a víc psycho. Protože mě pokaždé o to víc ranilo, když jsem zjistila, že to tak není. A čím víc jsme se o tom bavili, tím to bylo horší. Chlapi kašlou na psycho rozbory a výčitky a manipulaci k "uvědomění". On chtěl hlavně klid. A ten já mu nedokázala dát.

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

Hloupost to byla z obou stran - ale tenkrát jsme to neuměli jinak. :)

beruja napsal(a):

Mně to nějak nejde, vždycky si představím jak to dělal s ní... taky si připadám jak velryba, přibrala jsem 17 kg, ale shodit bych potřebovala tak 20. Prostě mi to nejde hrozně se stydím i když mi říká že vypadám dobře, mám stejně pocit, že ona je krásná, štíhlá...

Ale to je normální,že v těhotenství přibereš.Ty se za to stydíš?To nemyslíš vážně?

Katiee napsal(a):

Santalo, těžko říct, jestli je slaboch...všechno co napíšu, jsou jen slova a navíc jen můj pohled na věc, taky jsem si říkala, proč zrovna teď!!, ale ono to asi opravdu nemá vliv, to jen my těhule to tak nějak cítíme jako zradu dvoj, v mém případě trojnásobnou. Když sem se svěřila kamarádce, tak tomu prostě nemohla uvěřit, známe se hodně dobře a on byl opravdu vždy ideál. Mají malou holčičku a její manža je sice super, ale nějak mu hlava nebere, že ona taky potřebuje nějaký čas jen pro sebe, že ona se nemůže jako on sebrat a jít si zacvičit nebo za kamarády do hospody..To můj muž tohle chápe a snažil se vysvětlit i jemu...i teď prostě říká, jak bude jezdit dřív z práce, abych si mohla zajít zacvičit apod.
Ono nic není černobílé, já ta dobrá a on ten špatnej..jasně, tohle se nemělo stát, je to dospělej chlap, pokud nám ve vztahu něco skřípalo a já to neviděla, měl o tom mluvit..prostě šel tou pohodlnější cestou a já jen doufám, že to dokážeme překonat a žít jako dřív. Nebol líp než dřív.

To beru.
Ale náhazet vinu na sebe, že si se mu málo věnovala, mi ve vaší situaci přijde fakt ujetý.
Navíc, jestli to dobře chápu, v tom pokračuje.
Nic, to nemá smysl řešit.
Tady je jediná cesta, snaž se být co nejvíc v klidu,ať jsou mrňouskové s v poho.
Po porodu uvidíš.
Já můžu jen mluvit co,by kdyby ,ale dneska si myslím, že bych byla raději sama, někde  - třeba u rodičů,v klídku... než se o něho starat, držet pusu a vytvářet pohodičku...časem bych bouchla jak papiňák a bylo by to pro to malé ještě horší a aby se mi vracel do postele od jiné :usch:
To fakt ne.
Chceš jí, vem si jí - legálně, oficiálně. Já ti nebráním, chci jen klid a žádnej stres.
Je s ní ?, byl s ní ?, volal jí ,pokračuje to ?? atd..denně tisíc otázek a pochybností...denně mít jeho rozpolcenost před očima...myslím, že to je na psychiku větší zátěž, než ho poslat kam ho srdce táhne.
Toť můj pohled.

já vím jsem hrozná trubka, prostě asi tím, že byl s ní, mám komplex, každej mi říká že je to normální a že vypadám dobře, ale já mám prostě ten pocit...:-(

Nabuko0 napsal(a):

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Jo, Katie, takhle jsem to mému BM také několikrát řekla - ale problém byl právě v tom, že NĚKOLIKRÁT. On mi zrovna tak NĚKOLIKRÁT řekl, že to ukončil a že už si jen občas pošlou nějaký "vtipný" mail apod. Těch NĚKOLIKRÁT bylo asi patnáct. A já byla čím dál hysteričtější a víc psycho. Protože mě pokaždé o to víc ranilo, když jsem zjistila, že to tak není. A čím víc jsme se o tom bavili, tím to bylo horší. Chlapi kašlou na psycho rozbory a výčitky a manipulaci k "uvědomění". On chtěl hlavně klid. A ten já mu nedokázala dát.

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

Hloupost to byla z obou stran - ale tenkrát jsme to neuměli jinak. :)

To byla tvá hloupost,že jsi to tolerovala.Když mi je někdo nevěrný a stále nic neřeší,tak pro něho je to pohodlné a sobecké a pro tebe hloupost se stále k němu vracet.Vždyť to není normální

Katiee napsal(a):

Berujo, je to opravdu úsměvné, možná by ten klub měli založit naši chlapi:-). Taky mi volá jak mi je, jak se cítím atd. U nás teda paradoxně po odhalení nevěry teprve sex fungovat pořádně začal:-) - milujeme se, pokud není joo unavenej (a to si neodpustím poškádlení, že je toho na jeden den moc:-)) každý den a poprvé svém životě (po více než 8 letech sexuálního soužití) zažívám i orgasmus, dobrý ne? A není to opravdu proto, že bych si říkala, když bude spát se mnou, nebude spát s ním, ale fakt se mi to teď líbí a říkám, kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat, tak si to teď užiju:-)))))))))

Po začátku nevěry jsme se milovali mnohem častěji než dříve - a po provalení snad ještě více. :) Až po porodu nastalo ochlazení. Ale i tak jsme to spolu dělali i v době, kdy už byl oficiálně s ní. Vlastně do doby, než jsem potkala Převozníka - pak už ne. :)

beruja napsal(a):

já vím jsem hrozná trubka, prostě asi tím, že byl s ní, mám komplex, každej mi říká že je to normální a že vypadám dobře, ale já mám prostě ten pocit...:-(

Ty,Berujo,máš ten pocit jen proto,že ve vašem vztahu je jiná žena,s kterou se srovnáváš.

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Berujo, je to opravdu úsměvné, možná by ten klub měli založit naši chlapi:-). Taky mi volá jak mi je, jak se cítím atd. U nás teda paradoxně po odhalení nevěry teprve sex fungovat pořádně začal:-) - milujeme se, pokud není joo unavenej (a to si neodpustím poškádlení, že je toho na jeden den moc:-)) každý den a poprvé svém životě (po více než 8 letech sexuálního soužití) zažívám i orgasmus, dobrý ne? A není to opravdu proto, že bych si říkala, když bude spát se mnou, nebude spát s ním, ale fakt se mi to teď líbí a říkám, kdo ví, jak dlouho to bude ještě trvat, tak si to teď užiju:-)))))))))

Po začátku nevěry jsme se milovali mnohem častěji než dříve - a po provalení snad ještě více. :) Až po porodu nastalo ochlazení. Ale i tak jsme to spolu dělali i v době, kdy už byl oficiálně s ní. Vlastně do doby, než jsem potkala Převozníka - pak už ne. :)

Nabu, ten tvůj byl přímo ukázkovej :D :dumbom: Bral, dokud bylo kde.
jestli pak to ta jeho jen tušila.. :vissla:

Santalo, jenže fakt je ten, že já ho pořád miluju. Vím a tím jsem si jistá, že pro naše děti bude tím nejlepším tátou (sám říká a já mu věřím, kdyby to neklapalo a on opravdu odešel, že bude jezdit každý den, že s nimi chce být). Je prostě spousta důvodů, proč nechci házet flintu do žita a vyklízet pole, proč mi stojí za to o něj bojovat, i když mě to teď občas ponižuje. A jestli to pokračuje? to já nevím .....

Katiee napsal(a):

Santalo, jenže fakt je ten, že já ho pořád miluju. Vím a tím jsem si jistá, že pro naše děti bude tím nejlepším tátou (sám říká a já mu věřím, kdyby to neklapalo a on opravdu odešel, že bude jezdit každý den, že s nimi chce být). Je prostě spousta důvodů, proč nechci házet flintu do žita a vyklízet pole, proč mi stojí za to o něj bojovat, i když mě to teď občas ponižuje. A jestli to pokračuje? to já nevím .....

Nejlepší táta v době kdy čekáš jeho děti souloží s jinou ? :dumbom:
My ženský si dovedeme tak krásně nalhávat....
Fajn, jestli to tak cítíš i teď a s tímto průběhem - pak bojuj.

Santala napsal(a):

Katiee napsal(a):

Santalo, jenže fakt je ten, že já ho pořád miluju. Vím a tím jsem si jistá, že pro naše děti bude tím nejlepším tátou (sám říká a já mu věřím, kdyby to neklapalo a on opravdu odešel, že bude jezdit každý den, že s nimi chce být). Je prostě spousta důvodů, proč nechci házet flintu do žita a vyklízet pole, proč mi stojí za to o něj bojovat, i když mě to teď občas ponižuje. A jestli to pokračuje? to já nevím .....

Nejlepší táta v době kdy čekáš jeho děti souloží s jinou ? :dumbom:
My ženský si dovedeme tak krásně nalhávat....
Fajn, jestli to tak cítíš i teď a s tímto průběhem - pak bojuj.

Santalo, moc to zjednodušuješ..já vím, že vidíš jen to, co jsem napsala, ale ono všechno slovy vyjádřit nejde ... Můžeš říct, že pak se tady nemám vykecávat..je to fakt těžký

Katiee napsal(a):

Santala napsal(a):

Katiee napsal(a):

Santalo, jenže fakt je ten, že já ho pořád miluju. Vím a tím jsem si jistá, že pro naše děti bude tím nejlepším tátou (sám říká a já mu věřím, kdyby to neklapalo a on opravdu odešel, že bude jezdit každý den, že s nimi chce být). Je prostě spousta důvodů, proč nechci házet flintu do žita a vyklízet pole, proč mi stojí za to o něj bojovat, i když mě to teď občas ponižuje. A jestli to pokračuje? to já nevím .....

Nejlepší táta v době kdy čekáš jeho děti souloží s jinou ? :dumbom:
My ženský si dovedeme tak krásně nalhávat....
Fajn, jestli to tak cítíš i teď a s tímto průběhem - pak bojuj.

Santalo, moc to zjednodušuješ..

Ale, ono to ve všech případech pro nezůčastněné jednoduché je...

Katiee napsal(a):

Berujo, upřímně si myslím, že ta varianta, kdy to začlo sexem, je trošku lepší, než to porozumění, co bylo u nás...když to vlastně prasklo "poprvé" a on tvrdil, že je jen poblázněnej, ale sex v tom není, vzalo mě už tehdy víc, než kdybych se dozvěděla, že jednorázově někde ulítl...to, že v tom nakonec byl i ten sex už mi pak nepřišlo tak hrozný...

Opět stejně. :) Do porodu s ní údajně nespal (nevím zda je to pravda a bylo mi to fuk). Neustála jsem to, že ji miluje.

Nabuko, nejsi má tajná sestra a tvůj manžel dvojče toho mého?:-)

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Berujo, upřímně si myslím, že ta varianta, kdy to začlo sexem, je trošku lepší, než to porozumění, co bylo u nás...když to vlastně prasklo "poprvé" a on tvrdil, že je jen poblázněnej, ale sex v tom není, vzalo mě už tehdy víc, než kdybych se dozvěděla, že jednorázově někde ulítl...to, že v tom nakonec byl i ten sex už mi pak nepřišlo tak hrozný...

Opět stejně. :) Do porodu s ní údajně nespal (nevím zda je to pravda a bylo mi to fuk). Neustála jsem to, že ji miluje.

Nabuko, je tady někde ještě to tvoje vlákno ?
Myslím, že by v tom Katiee našla hodně užitečného a třeba si zkrátila dobu "trápení" :)
Vzpomínáš, jak jsem do tebe "šla" na tvém tématu ? ;)

BTW - co převozník ? Stále převáží  ? :D:vissla:

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

a dne s si už ani nejsem jistá tím co bych udělala, kdybych těhotná nebyla... radši už nikdy neříkám nikdy

Zabezpečí mně i mimi a vím že ho bude mít rád a že se o něj bude starat i kdybysme spolu nebyli

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Kavasaki napsal(a):

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

Hloupost to byla z obou stran - ale tenkrát jsme to neuměli jinak. :)

To byla tvá hloupost,že jsi to tolerovala.Když mi je někdo nevěrný a stále nic neřeší,tak pro něho je to pohodlné a sobecké a pro tebe hloupost se stále k němu vracet.Vždyť to není normální

Tolerovať zamilovanie? :co: To ako že niekomu zakážeš niekoho milovať a prikážeš milovať TEBA? Kočka, ty žiješ v nejakom inom svete ako ja. A čo je hlúposť, o tom by sa tiež dalo debatovať.... ;) Napríklad rozpávať durhým, čo je a čo nie je normálne... Počkaj, až sa neičo podobné stane tebe - potom príď napísať, aká si frajerka, a aká si "normálna".

Santala napsal(a):

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Santalo, opravdu mám pocit, že nevěra, byť v těhotenství, nic nevypovídá o tom, jak chlap bude nebo nebude otec. Je dobře, že i Beruja si je v tomhle jistá...víš, zatímco ženská má konkurenci na každém kroku, to dítě je z jeho krve, genů, jedinečné a i když je spousta takových, kteří je bez pocitu viny opustí, za toho svého dám ruku do ohně. A nesměšuj to prosím s tím, že jsem si byla jistá i tím, že mě nepodvede. To je opravdu něco úplně jiného.

Santala napsal(a):

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Rozhodne vernosť manželke nie je kritériom toho, nakoľko je niekto dobrým otcom... Pamätáš na Toru a jej vlákno? ;)

beruja napsal(a):

Zabezpečí mně i mimi a vím že ho bude mít rád a že se o něj bude starat i kdybysme spolu nebyli

Aha.Tak to bude ono.
Držím palce.S.

Taky si myslím, že je spousta horších otců, kteří se o dítě nestarají a odmítají na ně platit a nikdy se s ním ani nesetkají. Vím, že můj přítel si je vědom toho jak mi ublížil a že mu to není jedno

Selima napsal(a):

Santala napsal(a):

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Rozhodne vernosť manželke nie je kritériom toho, nakoľko je niekto dobrým otcom... Pamätáš na Toru a jej vlákno? ;)

Ne, věrnost určitě ne :vissla:

beruja napsal(a):

Taky si myslím, že je spousta horších otců, kteří se o dítě nestarají a odmítají na ně platit a nikdy se s ním ani nesetkají. Vím, že můj přítel si je vědom toho jak mi ublížil a že mu to není jedno

Pravda, hůř může být vždy.

Katiee napsal(a):

Santala napsal(a):

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Santalo, opravdu mám pocit, že nevěra, byť v těhotenství, nic nevypovídá o tom, jak chlap bude nebo nebude otec. Je dobře, že i Beruja si je v tomhle jistá...víš, zatímco ženská má konkurenci na každém kroku, to dítě je z jeho krve, genů, jedinečné a i když je spousta takových, kteří je bez pocitu viny opustí, za toho svého dám ruku do ohně. A nesměšuj to prosím s tím, že jsem si byla jistá i tím, že mě nepodvede. To je opravdu něco úplně jiného.

Nikde jsem to nesměšovala.
Už jsem to pochopila.
Problém mám já.
Mám jinou definici toho " dobrý táta "
Jak jsem psala, držm palce :)

Santala napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Berujo, upřímně si myslím, že ta varianta, kdy to začlo sexem, je trošku lepší, než to porozumění, co bylo u nás...když to vlastně prasklo "poprvé" a on tvrdil, že je jen poblázněnej, ale sex v tom není, vzalo mě už tehdy víc, než kdybych se dozvěděla, že jednorázově někde ulítl...to, že v tom nakonec byl i ten sex už mi pak nepřišlo tak hrozný...

Opět stejně. :) Do porodu s ní údajně nespal (nevím zda je to pravda a bylo mi to fuk). Neustála jsem to, že ji miluje.

Nabuko, je tady někde ještě to tvoje vlákno ?
Myslím, že by v tom Katiee našla hodně užitečného a třeba si zkrátila dobu "trápení" :)
Vzpomínáš, jak jsem do tebe "šla" na tvém tématu ? ;)

BTW - co převozník ? Stále převáží  ? :D:vissla:

Je tu někde pod Nabuko1 (už nevím, jak se jmenovalo :)), pak jsem ztratila heslo. :)

Vzpomínám, vzpomínám. Ale vždyť víš, že člověk si to musí odžít. :) Já se dlouho litovala - Pan mě nakopávala co to šlo, ty mě zase z druhé strany, Vanilka uklidňovala atd. atd. :)

Jo jo, převáží, převáží. A rád. ;)

Santala napsal(a):

Katiee napsal(a):

Santala napsal(a):

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Santalo, opravdu mám pocit, že nevěra, byť v těhotenství, nic nevypovídá o tom, jak chlap bude nebo nebude otec. Je dobře, že i Beruja si je v tomhle jistá...víš, zatímco ženská má konkurenci na každém kroku, to dítě je z jeho krve, genů, jedinečné a i když je spousta takových, kteří je bez pocitu viny opustí, za toho svého dám ruku do ohně. A nesměšuj to prosím s tím, že jsem si byla jistá i tím, že mě nepodvede. To je opravdu něco úplně jiného.

Nikde jsem to nesměšovala.
Už jsem to pochopila.
Problém mám já.
Mám jinou definici toho, že je chlap dobrý táta.
Jak jsem psala, držm palce :)

Santalo, neřekla jsem, že jsi směšovala, jen aby k tomu nedošlo...:-)
Proč bys měla mít problém - máš prostě jen jiný názor, "definici" dobrého táty..
Věřím, že kdybych do téhle diskuze nahlédla před cca 3 měsíci, moje názory by byli hodně odlišné..
A za palečky určitě děkuji.

Santala napsal(a):

beruja napsal(a):

Já si taky myslím, že tak jednoduchý to není, vždycky jsem si říkala že bych nikdy neodpustila, ale v těhotenství asi vlivem hormonů jednám úplně jinak než jsem myslela, taky vím, že jsem pro své dítě vybrala dobrého tátu o tom jsem ani nikdy přes to všechno co se stalo nepochybovala.

Co je pro tebe dobrý táta ?
Možná to mám nějakým vzorem z dětství jinak ;)

Můj BM je skvělý táta. Jen není skvělý partner (bez souvislosti s nevěrou v těhotenství - on nebyl nikdy). :)

Já taky neříkám, že to takhle bude pořád, třeba jednou uznám, že jsem se mýlila a že to tak není, zatím to však vidím takhle:-)

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Kavasaki napsal(a):

Tak to bych nevydržela,15x.Nebyla to z tvojí strany už hodně velká hloupost?
Je fakt,že chlapi mají rádi klid a pokud možno žádné problémy

Hloupost to byla z obou stran - ale tenkrát jsme to neuměli jinak. :)

To byla tvá hloupost,že jsi to tolerovala.Když mi je někdo nevěrný a stále nic neřeší,tak pro něho je to pohodlné a sobecké a pro tebe hloupost se stále k němu vracet.Vždyť to není normální

Není to tak prosté. Třeba bych za hloupost zpětně považovala to, že bych mu dala nůž na krk a on by si vybral mě. Co já vím, co by kdyby. Resp. nůž na krk dostal v první chvíli (ve čtyři ráno v posteli, když jsem si přečetla sms) - vybral si mě. Ale bylo to jen na oko. Když už jsme se opravdu rozcházeli - řekl, že mě opustit nikdy nechtěl, ale zároveň to nemohl ukočit s ní, sám mluvil o jisté závislosti, o lásce - k nám oběma.

Nabuko0 napsal(a):

Kavasaki napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Hloupost to byla z obou stran - ale tenkrát jsme to neuměli jinak. :)

To byla tvá hloupost,že jsi to tolerovala.Když mi je někdo nevěrný a stále nic neřeší,tak pro něho je to pohodlné a sobecké a pro tebe hloupost se stále k němu vracet.Vždyť to není normální

Není to tak prosté. Třeba bych za hloupost zpětně považovala to, že bych mu dala nůž na krk a on by si vybral mě. Co já vím, co by kdyby. Resp. nůž na krk dostal v první chvíli (ve čtyři ráno v posteli, když jsem si přečetla sms) - vybral si mě. Ale bylo to jen na oko. Když už jsme se opravdu rozcházeli - řekl, že mě opustit nikdy nechtěl, ale zároveň to nemohl ukočit s ní, sám mluvil o jisté závislosti, o lásce - k nám oběma.

Je dneska spokojený s tím, jak si vybral ? Jste v poho kontaku ?
Jestli si dobře pamatuju, tak ona rodila nějak krátce po tobě, ne ? Takže on vychovává to její mimčo ? Chlapeček zůstal u tebe a vychováváš ho ty ? A kam "poslaili" toho jejího manžu ? :P:vissla:

Santala napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Kavasaki napsal(a):

To byla tvá hloupost,že jsi to tolerovala.Když mi je někdo nevěrný a stále nic neřeší,tak pro něho je to pohodlné a sobecké a pro tebe hloupost se stále k němu vracet.Vždyť to není normální

Není to tak prosté. Třeba bych za hloupost zpětně považovala to, že bych mu dala nůž na krk a on by si vybral mě. Co já vím, co by kdyby. Resp. nůž na krk dostal v první chvíli (ve čtyři ráno v posteli, když jsem si přečetla sms) - vybral si mě. Ale bylo to jen na oko. Když už jsme se opravdu rozcházeli - řekl, že mě opustit nikdy nechtěl, ale zároveň to nemohl ukočit s ní, sám mluvil o jisté závislosti, o lásce - k nám oběma.

Je dneska spokojený s tím, jak si vybral ? Jste v poho kontaku ?
Jestli si dobře pamatuju, tak ona rodila nějak krátce po tobě, ne ? Takže on vychovává to její mimčo ? Chlapeček zůstal u tebe a vychováváš ho ty ? A kam "poslaili" toho jejího manžu ? :P:vissla:

Myslím, že je spokojený. On je tak nějak programově spokojený vždy. Má v tomhle docela šťastnou povahu. I se mnou byl spokojený (tři měsíce před nevěrou vykládal mojí kamarádce, jak je šťastný, že mě má, protože by už nikdy nepotkal tak úžasnou babu abla bla bla). Komunikujeme spolu v rámci možnosti dobře. Teď už prakticky jen o synovi. Občas i o něčem jiném a to je fajn - chybí mi v něm ten kamarád, kterým mi býval. Máme si hodně co říct, ale je tam takový ten ostych, u mě z toho, abych se před ním zase neponížila a on se asi stydí nebo má strach ze scén. Nevím.

Ona rodila tři měsíce přede mnou. Žijí spolu a starají se společně o jejího syna. No, i když společně - to není asi úplně správné slovo - ona mým kamarádům (vzal jí jednou "omylem" do hospody) říkala, že jí je jedno, jestli teď žije s tímhle jelitem (jako mým BM) nebo s někým jiným, podstatné je, že její bývalý přítel bude pro ni vždy nejdůležitější, páč je otcem jejího dítěte. Nevím, jak to u nich doma funguje. Ale myslím, že ona si jede dost po své lajně (což samozřejmě není špatné) a on se buď do programu vejde nebo nevejde (pokud vím, začal zase sportovat jako dřív, chodí zase do hospody apod.)

Našeho Vendu mám ve své péči. BM si ho bere tak často jak se domluvíme. Občas to bolí (třeba když teď řešíme dovolenou), protože to ještě nemám v sobě úplně srovnané. Víkend zvládnu, ale třeba týden v kuse ještě ne. A taky si tam ještě řeším to, že syn je s NÍ. Ale to snad časem taky přejde.

O jejím příteli nemám teď aktuálně žádné zprávy (a ani o ně nestojím). Ale ještě před časem s ním ona trávila společné víkendy. Ale teď už to tak myslím není.

Omluva za :offtopic:

adra napsal(a):

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...

pardon....

třeba nechtěli OPRAVDU oba...

Jessika napsal(a):

adra napsal(a):

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...

pardon....

třeba nechtěli OPRAVDU oba...

třeba...ale my OPRAVDU oba chtěli:-)

Jessika napsal(a):

adra napsal(a):

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...

pardon....

třeba nechtěli OPRAVDU oba...

To mě taky napadlo :/

Katiee napsal(a):

Jessika napsal(a):

adra napsal(a):

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...
pardon....

třeba nechtěli OPRAVDU oba...

třeba...ale my OPRAVDU oba chtěli:-)

tak třeba jen jeden(jedna) si uměl představit, co to obnáší...
hodně štěstí Katiee :)

Katiee napsal(a):

Vanilko, to jsem ráda a moc ti to přeju! Nevadí, když budu trochu vyzvídat? Zajímalo by mě, jak dlouho měl tvůj manžel ten poměr a jak dlouho ho vlastně ukončoval..a kdy se to mezi váma dalo úplně do pořádku? trvalo to dny, týdny, měsíce? Nemusíš samozřejmě odpovídat, pochopím to..

Když jsem na to přišla, tak ten jejich poměr trval rok a půl. Což je na jednu stranu výhoda, na druhou nevýhoda.

Výhoda - on se stačil dostat z té hormonální bouře, která mu vše s milenkou kreslila v růžových barvách, stačil poznat i její špatné vlastnosti.

Nevýhoda - bylo mezi námi toho víc, co jsme museli překonat, nešlo jen o krátkodobý úlet, ale o paralelní vztah, mě to zkrátka víc bolelo, znala jsem ji osobně a považovala za kamarádku.

Jak dlouho můj muž ten poměr ukončoval? No to je těžká otázka. Protože během toho jejich vztahu přišel na to, že ona není ta pravá, chtěl to ukončit několikrát ještě předtím, než byl ten jejich vztah provalen. Jenže jednak sex s ní byl skvělý a za druhé - nechtěl jí ublížit, takže se s ní nerozešel do té doby, než to prasklo.

Když to prasklo, tak se do několika dnů rozhodnul pro rodinu, jí to řekl taky celkem brzy. kdy to oficiálně ukončili, to nevím, jenom vím, že ona měla ještě tři měsíce snahu ho kontaktovat.

Já jsem mu řekla, že když se tedy rozhodl zůstat, že abych to celé ustála, tak potřebuju jistotu nebo spíš takové jistůtky nebo důkazy - ne důkazy toho, že mi je věrný, ale důkazy toho, že mu na mě záleží. Co jsem tím myslela? Obecně to byly takové  změny jeho chování, které vedly k mé spokojenosti ve vztahu. Konkrétně - pravidelné telefonáty z práce, převzal víc povinností z chodu rodiny, začali jsme jen my dva spolu (bez našich třech dětí) trávit pravidelně volný čas.

No a já díky tomu, že dělal a dělá v našem vztahu to, co bylo pro mě důležité, dával a dává mi tím důkaz, že mu na mě záleží a já jsem spokojená a víc neřeším.

A kdy se to dal doopravdy do pořádku? No šlo to postupně, hlavně jsem dělala chyby já, pokud jsem byla nějak nespokojená, hned jsem milenku zmínila, tím jsem ji neustále tahala, byť jen virtuálně mezi nás, tím pádem byla v ten okamžik s námi přítomná. Postupně ale těch flashbacků bylo míň a míň. To víš, že i teď si někdy vzpomenu (ale už o tom nemluvím, jen výjimečně), ale už mi to srdce téměř netrhá, protože jen díky nevěře se náš vztah neuvěřitelně změnil.

Myslím, že bylo také moc důležité, že jsme oba našli tu odvahu si vzájemně uvědomit a sdělit si, co nám doposud ve vztahu vadilo a můj muž mi řekl, co ona mu poskytovala na rozdíl ode mne, taky mi pomohl dost psycholog si uvědomit, v čem ona byla lepší (jiná) než já.

No a pak taky bylo dobré, že jsme oba chtěli a dokázali se změnit.

Ach jo, to je traktát, no doufám, že ti v něčem pomůže

Vanilko, to opravdu vypadá na happy end:-). Možná je/byla opravdu výhoda, že se to provalilo až po takové době...já to zjistila cca po dvou měsících asi ve chvíli, kdy to bylo/je nejintenzivnější..
Dneska jsem zjistila, že se můžu z domu připojit do jeho interní pracovní sítě, tzn. i do mailu..asi hodinu jsem nad tím seděla a neudělala jsem to. Jen teď nevím, jestli jsem hrdina nebo srab:-(

Katiee napsal(a):

Vanilko, to opravdu vypadá na happy end:-). Dneska jsem zjistila, že se můžu z domu připojit do jeho interní pracovní sítě, tzn. i do mailu..asi hodinu jsem nad tím seděla a neudělala jsem to. Jen teď nevím, jestli jsem hrdina nebo srab:-(

Hrdina - já to udělala a považuju se za sraba. :)

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Vanilko, to opravdu vypadá na happy end:-). Dneska jsem zjistila, že se můžu z domu připojit do jeho interní pracovní sítě, tzn. i do mailu..asi hodinu jsem nad tím seděla a neudělala jsem to. Jen teď nevím, jestli jsem hrdina nebo srab:-(

Hrdina - já to udělala a považuju se za sraba. :)

..ale zase jsi se zbavila pochybností...ať tak nebo tak

Hrdina - nedělej to, je to cesta do pekel...

Rozhodla jsem se, neudělám to. Snad nebudu litovat...

Katiee napsal(a):

Rozhodla jsem se, neudělám to. Snad nebudu litovat...

Nebudeš. Protože to, že případně ztratíš jeho, Tě nikdy nebude bolet tak, jako když ztratíš sebe. :sjuk: Věř mi, mám to odzkoušené. Ještě jsem mu to obvykle všechno s parádou na sebe napráskala. Doteď bych si za to fackovala. :dumbom:

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Rozhodla jsem se, neudělám to. Snad nebudu litovat...

Nebudeš. Protože to, že případně ztratíš jeho, Tě nikdy nebude bolet tak, jako když ztratíš sebe. :sjuk: Věř mi, mám to odzkoušené. Ještě jsem mu to obvykle všechno s parádou na sebe napráskala. Doteď bych si za to fackovala. :dumbom:

taky jsem to na sebe vždycky bonzla:-(

Katiee napsal(a):

Rozhodla jsem se, neudělám to. Snad nebudu litovat...

Nebudeš, lebo nech to skončí akokoľvek, budeš sa môcť hrdo pozrieť do zrkadla... Vždy je lepšie, keď z teba urobí naivku(nechcela som napísať "blba") niekto iný ako TY SAMA. Navyše podľa mňa nie je isté, kao by si prípadný nález zvládla - a ani na čo by to bolo dobré. Vydrž! :rock:

Katiee napsal(a):

Nabuko0 napsal(a):

Katiee napsal(a):

Vanilko, to opravdu vypadá na happy end:-). Dneska jsem zjistila, že se můžu z domu připojit do jeho interní pracovní sítě, tzn. i do mailu..asi hodinu jsem nad tím seděla a neudělala jsem to. Jen teď nevím, jestli jsem hrdina nebo srab:-(

Hrdina - já to udělala a považuju se za sraba. :)

..ale zase jsi se zbavila pochybností...ať tak nebo tak

No ale i když to člověk udělá, tak ať je výsledek jakýkoliv, tak se málokdy pochybností zbaví. Věrnost dokázat nejde...

Katiee napsal(a):

Vanilko, to opravdu vypadá na happy end:-). Možná je/byla opravdu výhoda, že se to provalilo až po takové době...já to zjistila cca po dvou měsících asi ve chvíli, kdy to bylo/je nejintenzivnější..
(

No nepřekousávalo se snadno, že můj muž měl rok a půl trvající paralelní vztah. Já stačila za tu dobu otěhotnět, porodit, vážně onemocnět.

Bolelo, že zatímco já přes prázdniny byla s třemi našimi dětmi na chalupě, oni dva bydleli v našem bytě - moje postálka, moje koupelna, moje kuchyně... přišlo mě to jako silné narušení mého soukromí.

Bolelo mě, že s ní chodil pravidelně pro její dítě do družiny, pro naše kluky do té doby se mnou nikdy do družiny nešel...

Hodně bolela vzpomínka na den, kdy mé dceři bylo sedm dní, můj muž tu svojí tehdehší milenku pozval k nám domů na návštěvu (ona si moc přála vidět jeho dceru), ona přišla i se svojím dítětem, já tehdy byla na tom zdravotně hodně špatně, jen jsem ležela v posteli. Prootže bylo před vánoci, tak oni (můj muž a ona s dcerou), s její dcerou a společeně s našimi dvěma syny ozdobili o dva pokoje ode mne stromeček, přitom jim tam v kolébce spala ta naše nejmladší a pak si tam spokojeně hráli společenské hry.

ALe nejvíc mě vadilo a bolelo, že jí dával to, co mě se nedostávalo... a toho bylo víc

Vanilko, tyhle vzpomínky jsou nejhorší, viď? asi si je opravdu člověk musí zakázat, jinak by nemohl jít dál...takových příkladů bych i za ty dva měsíce mohla uvést spousty včetně toho, že jsem byla hospitalizovaná v nemocnici s hrozícím potratem..jen doufám, že u nás doma se nic "nedělo", ale sichr samozřejmě nemám...
A pravdu máš i v tom, že věrnost dokázat nejde. Teda, nejde dokázat slovy..těch padlo spousty .. snad jedině chováním..a to se u nás bohužel nezměnilo..když mu to občas ve slabší chvilce nadnesu, tak reaguje tím, že kdyby mi teď začal nosit dárky, květiny..že by si připadal jako pokrytec..asi to tak necítí. Takže si kytky just kupuju sama..
No, ale kartička věrného zákazníka květinářství v centru v jeho peněžence trochu trápí...když já od něj dostala kytku naposledy snad před více než rokem:-)))))))))))))))))))))))

:( Katiee, čím ďalej, tým horšie. Tuším ti želám, aby si si fakt našla niekoho, kto ti tie kvety bude RÁD kupovať a bude mať rád aj tvoje bábo... a nezdá sa mi, že by to bol tvoj muž. :rolleyes:

Katiee napsal(a):

Vanilko, tyhle vzpomínky jsou nejhorší, viď? asi si je opravdu člověk musí zakázat, jinak by nemohl jít dál...takových příkladů bych i za ty dva měsíce mohla uvést spousty včetně toho, že jsem byla hospitalizovaná v nemocnici s hrozícím potratem..jen doufám, že u nás doma se nic "nedělo", ale sichr samozřejmě nemám...
A pravdu máš i v tom, že věrnost dokázat nejde. Teda, nejde dokázat slovy..těch padlo spousty .. snad jedině chováním..a to se u nás bohužel nezměnilo..když mu to občas ve slabší chvilce nadnesu, tak reaguje tím, že kdyby mi teď začal nosit dárky, květiny..že by si připadal jako pokrytec..asi to tak necítí. Takže si kytky just kupuju sama..
No, ale kartička věrného zákazníka květinářství v centru v jeho peněžence trochu trápí...když já od něj dostala kytku naposledy snad před více než rokem:-)))))))))))))))))))))))

Nemůžu si pomoc, kopla bych ho do pr..

Ahoj, tak se sem jdu zase svěřit, tentokrát s tím jak sem blbá... i když to tady pořád čtu, i vím že to nemám dělat, bohužel, v neděli u nás zůstal otevřený mail, já byla sama doma a samozřejmně jsem se koukla. A našla, nic ze současné doby, ale z roku 2007, z doby kdy já si myslela, že je všechno v nejlepším pořádku, byla jsem nejšťastnější a myslela si, že mám nejlepšího chlapa na světě... bohužel, už tenkrát měl nějakou "kamarádku" na kterou se těšil a nazýval jí koťátkem, dokonce jsem si ji našla na netu, bylo jí sedmnáct. Psal si z více holkama, ale nevím jak to bylo, s touhle, se scházel, to tam bylo napsaný. Takže se mi zase všechno krásně sesypalo, ten který mi tvrdil jak nevěru odsuzuje, strašně ho štve to co mi udělal a spousty dalších keců, byl vlastně nevěrnej pořád, jen to dobře tajil, nechápu to, byli jsme spolu každou volnou chvilku, psali si mraky esemesek já si myslela, že se fakt milujem. Nevím jak to vůbec stíhal, ale evidentně stíhal, fakt to byla doba, kdy bych za něj dala ruku do ohně. No pěkně jsem se spálila, nemůžu se na něj teď ani podívat, on vidí, že mi něco je, ale já se nemůžu přiznat, že sem mu do toho mailu vlezla, vím, že to byla blbost, neměla sem to dělat, ale prostě jsem to udělala a taky na to doplatila...

adra napsal(a):

to mi řekněnte KDE stane ta chyba kdy dva mladí zamilopvaní lidé strašlivě moc chtějí miminko, nedaří se a když se to podaří...vztah se po*se*re...

pardon....

jsou příliš mladí nezrálí, nebyli oba vedeni k zodpovědnosti, .......................... těch důvodů by se našlo :rolleyes:

beruja napsal(a):

Ahoj, tak se sem jdu zase svěřit, tentokrát s tím jak sem blbá... i když to tady pořád čtu, i vím že to nemám dělat, bohužel, v neděli u nás zůstal otevřený mail, já byla sama doma a samozřejmně jsem se koukla. A našla, nic ze současné doby, ale z roku 2007, z doby kdy já si myslela, že je všechno v nejlepším pořádku, byla jsem nejšťastnější a myslela si, že mám nejlepšího chlapa na světě... bohužel, už tenkrát měl nějakou "kamarádku" na kterou se těšil a nazýval jí koťátkem, dokonce jsem si ji našla na netu, bylo jí sedmnáct. Psal si z více holkama, ale nevím jak to bylo, s touhle, se scházel, to tam bylo napsaný. Takže se mi zase všechno krásně sesypalo, ten který mi tvrdil jak nevěru odsuzuje, strašně ho štve to co mi udělal a spousty dalších keců, byl vlastně nevěrnej pořád, jen to dobře tajil, nechápu to, byli jsme spolu každou volnou chvilku, psali si mraky esemesek já si myslela, že se fakt milujem. Nevím jak to vůbec stíhal, ale evidentně stíhal, fakt to byla doba, kdy bych za něj dala ruku do ohně. No pěkně jsem se spálila, nemůžu se na něj teď ani podívat, on vidí, že mi něco je, ale já se nemůžu přiznat, že sem mu do toho mailu vlezla, vím, že to byla blbost, neměla sem to dělat, ale prostě jsem to udělala a taky na to doplatila...

Nevydrzela bych to urcite bych mu to rekla na rovinu.Duveru k nemu,uz tak jako tak tezko ziskas......

pardon, to bylo mimo mísu....... :rolleyes: