Ahoj holky,

nechci se tu moc rozepisovat, pořád to bolí, takže jen ve zkratce: ve 13 tt zjištěno zamlklé těhu, ihned revize.

Tak, na lékařské zprávě mám napsáno: "klidový režim, zvýšená hygiena". Jen tak na půl huby mi řekli, že mám dodržet klasické šestinedělí a že bych tak 3 měsíce neměla otěhotnět. A kontrola až 5.11. No jo, jenže já jaksi NEVÍM, CO OBNÁŠÍ KLASICKÉ ŠESTINEDĚLÍ :dumbom::dumbom::grater:

No, takže si jen tak odhaduju, ale to moc nikam nevede, rady kamarádek se také rozcházejí. Trochu špiním, občas mne píchne v podbřišku, ale nic nesnesitelného to není. Takže prosím o rady, jak se chovat v tomhle druhu šestinedělí, co mohu, co nemohu. Vím, že asi styk nebude to pravé ořechové (ale jsou i jiné metody, že :rodna: takže to zvládneme a vytrváme), ale co třeba vana, fyz. práce (mohu aspoň trochu fyzicky uklízet? ;-) ), lehké cvičení...

No a dále, bez ohledu na to, že čekáme ještě na histolku a genetiku (odebírali mi DNA a choriové klky), tak prostě doufáme, že se nám po 3 měsících (dřív nebo později) zadaří a budou // a zase se sem k těhulkám vrátím. Takže bych se chtěla zeptat, jak se ty z vás, které tohle absolvovaly, dostaly zpět do formy, kdy jste začaly opět menstruovat, jestli jste braly nějaké vitamíny (napadá mne pokračovat v mamavitu a listovce, snad tím nic nezkazím) ...

Předem moc děkuju a přeji vám, aby vás tohle (už) nepotkalo a narodily se vám krásná a zdravá mimča :hjarta:

V.

Uff, no, já to právě schválně dala nejdřív do sekce Těhotenství, protože jsem se předně chtěla ptát těch, které to už mají za sebou a podařilo se jim znovu otěhotnět :-(

Ahoj Verann, je mi moc líto co tě potkalo, ale uvidíš, že to přebolí a bude líp.:hjarta:
Možná si mě pamatuješ z jarňátek, když jsem je zakládala, ale nevydržela jsem tam moc dlouho. Co se týká toho šestinedělí, tak po dobu co budeš špinit bych určitě vyloučila jak vanu tak sex. Co se týká cvičení, tak mně říkala dr. až po šestinedělí. Jinak jsem žádná speciální omezení nedodržovala, samozřejmě nejvíce záleží na tom, jak ty sama se budeš cítít. Pokud tě nebude bolet bříško, tak se v běžném životě nemusíš nijak extra omezovat, takže procházky i uklízení není problém :) (většina z nás co toto absolvovala, tak i ten sex celé šestinedělí nevydržela :gloria: ). Jinak to špinění může trvat různou dobu  (pár dnů až celé šestinedělí) a může to být opravdu jen špinění nebo i silnější krvácení, tak aby ses nelekla.  Kdyžtak se ještě ptej, co by tě zajímalo, ráda ti tvé dotazy zodpovím, pokud budu vědět. :)

jinak co se týká ms, tak ta u mně dorazila po 5 týdnech (běžně dorazí tak 4-7 týden po zákroku). Jinak beru listovku a od začátku ms jsem začala pít  ještě čaj podporující těhotenství, tak uvidíme jestli zafunguje a za jak dlouho se opět vrátím mezi těhule :)

Veranko, my už jsme si psaly včera...;)

Mě doktoři v nemocnici řekli, že v rámci šestinedělí se mám pouze sprchovat (kvůli hygieně, případným zánětům, apod.), nemít sex (což jsem vydržela dodržet asi 4 týdny :gloria: ), šetřit se. Stějně jak psala Lenulka, záleží hlavně na tom, jak se budeš cítit...já kromě výše uvedeného jsem se taky nijak zvlášť neomezovala...domácí práce a lehké cvičeníčko jsem zvládala po pár dnech, po fyzické stránce mi bylo dobře docela brzy. Na neschopence jsem byla asi týden plus dva dny v nemocnici.

Jinak já lehce špinila tak jeden týden po revizi, pak asi tři týdny nic a po té jsem znovu asi týden špinila, jak se vše dočišťovalo...K Dr. jsem poprvé šla asi po třech dnech po revizi, zda je všecko v pořádku a pak asi za 6 týdnů, protože mě nenaskočila MS (to bylo způsobeno tím, že se mi udělala cysta, tak jsem dostala injekci a naštěstí MS dorazila a cysta s ní odešla). Jinak i v té nemocnici mi říkali, že by MS měla dorazit za 4-6 týdnů.

K vitamínkům jsem se vrátila až teď, jak jsme se začly znovu snažit, nějak jsem neměla po té revizi sílu, spíš mě to rozbrečelo, když jsem na to koukla...

Na psychiku je nejlepší čas...nejhorší byly první týdny, kdy hormonky pěkně pracují....ale z hlavy to člověk nedostane nikdy...mě pomohlo se odreagovat, vrátit se do práce, dělat si malé radůstky, pořídila jsem si pejska, apod..prostě vyhnat to z hlavy...

Znovu přeji hodně sil v tomto ne moc dobrém čase, ale věř mi, za chíli bude líp a brzy nové :dudlik:

no tak já takypřidám troškou do mlýna, špinila jsem  2 dny po revizi, pak jsem asi 3 dny dost silně krvácela a bolelo mě břicho
¨mě vlastně nic neřekli, protože předpokládali  , že vše vím- jen , že pauza  6 měs ( ale stačí 3 jak jsem se  dočetla v odborné literatuře)
břicho mě pobolívala asi jeden týden
sex byl asi  za 10 -14 dní a v pohodě, 4 .den po revizi jsem byla lyžovat na týden ve Francii - ale já jsem trošku blázen ;)
po týdnu na horách  normálně do práce a sloužit

první MS po 27 dnech normálně a pak už  a jsem na  duphastonu- ale to už je jiný příběh
po psych. stránce bylo střídavě oblačno , ale pořádně jsem to překousla až po těch 5 měsících- už nebulím , když vidím mimino

Ahoj holky,

moc děkuju za další dávky podpory - nechtěla jsem svým smutkem plevelit vlákno Snažilek, kde se spíš potřebujeme všechny nabudit, co? :)

Díky moc za info. Sex nějak vydržíme, co nejdéle to půjde, však nemusí jít hned o regulérní styk, že? ;)

S tou vanou jsem si to myslela, tak si holt poležení ve vaně na nějaký čas odpustím.
Paradoxně se cítím hrozně čile a aktivně, asi mne tímhle směrem táhne rozum, takže bych furt něco dělala. Zatím se realizuju v kuchyni a v domě na různých drobných pracech. Hrozně mi pomáhá, že manžel zůstal doma. Ale nejradši bych s ním někam odjela aspoň na měsíc. Letos na jaře jsem měla nějaké psychické problémy (občas trpím zcela iracionálním pocitem viny, ale to je na dlooooouuuuhé povídání o něčem úplně jiným a na Psychologickou. Momentálně jsem v analytické fázi, takže dobrý, ale občas se mi ty stavy sebeobviňování vrací, což by mne teď asi zabilo), ale měli jsme před cestou a pak už s báglem na zádech jsem nechala všechny problémy doma a byl to nádherný relax pro dušičku. Tak to bych teď potřebovala znova, ale nejde to.

Jinak zákrok provedli ve středu, ještě stále špiním čistou krev, ale je to fakt malinko. Jen každou blbou vložku ofňukávam... Taky jsem se v tom šoku v nemocnici ani nestihla zeptat, jestli zákrok proběhl v pořádku, protože mi zezačátku hrozili, že když se to zjistilo takhle pozdě, že je určité riziko, že by mi museli odebrat část dělohy nebo snad i celou, že mohlo dojít k sepsi a vůbec se hrozně divili, že jsem tři týdny v sobě měla mrtvý plod a nic mi nebylo, nešpinila jsem, nebolelo mne břicho... Úplně se klepu z té představy.

Když jsme se to dozvěděli, tak až do zákroku jsem se nedokázala na břicho podívat, natož se ho dotknout. Násilím jsem odháněla myšlenky od té morbidní představy a jen to chtěla mít co nejdřív za sebou. A teď si zas připadám prázdná. Ani jsem se s ním nerozloučila :grater: Jen jednou si vybavuji, že jsem musela na záchod a opatrně jsem se podívala na břicho, ale byla jsem nějaká otupělá  :(
Mám strach, že umřelo v noci, kdy jsme pochovali našeho psa. Už jsem to tu někde na Babinetu určitě párkrát psala někde na vláknu Umřel mi pejsek), nechci to zas rozvádět, byla to strašná noc, ale dle stáří plodu, resp. odhadovaného stáří, kdy se zasekl vývoj, by to i odpovídalo. A s tím se prostě nedokážu zatím vypořádat. Rozumově si říkám, že nemůžu valit vinu na smrt milovanýho pejska, ani na sebe, že jsem tehdy brečela, až jsem prozvracela noc, že šlo třeba o nějakou závadu "už při výrobě" (chromozomální poruchu atp.), ale občas to na mne sedne a nedokážu se té myšlenky jednoduše zbavit.

Je mi strašně, když si vzpomenu, jak jsem poslendí měsíc ráno vstávala kvůli čůrání, smála se, že už mi jsou jen jedny kalhoty a to jen na gumičku, že nemám dost velké prádlo na svá prsa a břicho, jak mi V. mazal břicho a hladil "Plod" a vyprávěl mu, jak maminka svého manžela celý den trápila a proháněla s domácíma pracema...:grater: :grater: :grater: a on už to mezitím vzdal.
Ach jo, už jsem do toho zase spadla.

To Lenule12: Leni prosím, jaký čaj piješ?   
To Janabas - Jani - prosím, proč bereš Duphaston? Já jsem ho brala ze začátku těhu asi 4 týdny kvůli počátečnímu špinění a nízkému HCG (možná to jsou ty pravé příčiny...)

Ahoj Verann já piju tento čaj: http://www.vltava2000.cz/caje-kava-byli … odsID=1341
Jak jsi psala, že jsi se ani nezeptala v nemocnici, zda bylo vše v pořádku, tak myslím, že nemusíš mít strach, kdyby nastaly nějaké koplikace a museli ti vzít třeba část dělohy, tak by ti to určitě řekli.
Určitě nedávej vinu ani sobě ani pejskovi, prostě to ber tak, že příroda ví co dělá a miminko nevydrželo protože nebylo něco v pořádku:hjarta:
Jinak kdykoliv si budeš chtít třeba jen popovídat nebo ti bude smutno můžeš přijít na snažilky nebo dlouhodobky a uvidíš, že bude líp :pussa:

Děkuju :hjarta:

Verannko - ahojky, moc mě to mrzí!! však víš, už jsem Ti psala i u nás... přesně vím, co prožíváš!! já to zažila poprvé úplně stejně na začátku 13 tt jsem byla na revizi a plod už byl mrtvej několik týdnů.... Ale neboj, určo s dělohou nic nemáš, za prvé by Ti to museli říct, a za druhé - ono to vypadá sice vysoce - to stáří, ale on se už nevyvíjel - tj. za ty týdny nežití se už začal "vstřebávat".. takže byl menší a menší.... a já taky neměla žádné příznaky, nic mě nebolelo, nešpinila jsem ani nekrvácela.. Tak se neboj!!

a byla to určo náhoda - a měl něco špatně od začátku - možná i proto to nízké hcg, takže se vůbec nijak neobviňuj!!!! A pejsek - i když je to hroozně smutný, na tom taky nemá vinu!!!

Věř mi, že je určitě lepší - když je to tak brzy, než kdyby už se miminko hýbalo a pak na genetice zjistili třeba nějakou vadu... Prostě příroda to v tomhle má asi celkem dobře zařízené a i když je to pro nás těžký, tak je to v tomhle případě lepší.

Jsem ráda, že se cítíš líp a jsi aktivní!!! Já byla z toho taky špatná, ale hrozně se mi pak po té revizi ulevilo, že něco sice skončilo, ale něco dalšího a určo lepšího začíná!! tak je to potřeba brát!!!

co se týká toho 6-nedělí - holky už vše napsaly - vanu určo ne a sprchovat ne horkou vodou, dr. zakazují sexík, ale my to nikdy nevydrželi, většinou už po 3 týdnech i možná dvou jsme to prubli. Ale to je o tom, jak rychle se na to cítíš - fyzicky i psychicky. mně to pomohlo, ale zase je vhodá větší hygiena...
já ms dostala - vždy do 5 ale až 8 týdnů (to bylo myslím až po vyvolávačce) po zákroku - takže je to různé.

a po dvou až třech ms to zkuste znovu, pokud se na to budeš cítit! kdyby se to nemělo neuchytit, tak se to neuchytí... si myslím...

Mooooc na Tebe myslím, držím pěstičky a kdyby něco, tak se ozvi!!! :hjarta: :pussa:

jo, a úklid jo, ale nic netahat těžkého, a cvičení bych taky odsunula aspoň měsíc po ms. Procházky spíš pomůžou! a hlavně se nenachladit, takže teplé oblečení.
Já teda vždy pak měla cca 3 týdny neschopenku, na jedné straně, je to lepší, ale na druhé by mi bylo líp v práci, mezi lidma. Ale tak aspoň týden dva to za to stojí... ale je fakt, že já si ještě prošla i zánětem, takže mě bolela děloha a každé sednutí bylo za trest... ale to už je jiná kapitola.. antibiotika to pak spravily...

Ahoj Beruško :-) Díky za další informace, mco to pomáhá.
Btw. dostala jsi mou SZ?

Veranko zaměstnat se nějakou aktivitou je to nejlepší co můžeš udělat
a žádné oviňování nemá smysl, vím to, taky jsem si touhle fází prošla ( dala jsem si 2 piva- to jsem ještě nevěděla, že jsem těhu)
jo a od toho tu my snažilky jsme , abychom si pomáhaly :supr:

a k tomu duphastonu- já neměla nikdy pravidelné cykly, HA jsem měla vysazenou asi rok  přerd otěhotněním a cykly byly v rozpětí 28 -38 dnů, ale vždy MS došla , jakmile jsme se začali snažit tak pak byl jeden yklus dlouhý 60 dní a těhu jsem nebyla a šla na agolutin, a hned v dalším cyklu jsem otěhotněla
, bohužel hnedna začátku těhu jsem prodělala virózu, což mohl být jeden z důvodů zamlklého potratu
no a po revizi 1. MS došla po 27 dnech , tak jsem byla natěšwná , že se vše rozběhlo a že se budem moct zase snažit, ale ejhle ,další cyklus 50 dbí a zas agoutin, v hormonálním profilu velmi málo progesteronu ( taky možný důvod potratu- i event. neúspěchu dalšího otěhotněné - sterilita z luteální insuficience)
tak jsem dostala duphaston na úpravu cyklu a až otěhotním tak celý první trimestr ho budu užívat taky

a jak už jsem psala tak tady mě holky moc pomohly, když bylo nejhůř, protože se o tom nejlépe povídá s někým , kdo už to zažil, ti ostatní to moc nechápou - ani nemůžou

já jsem fyzicky byla taky v poho, psychicky mi to trvalo dýl
a jak píše Berka - tak mě taky sexík pomohl, takže až se budeš cítit

Ahoj Veri,
taky jsme si psaly už ve Snažilkách. Tak ještě něco k tomu šestinedělí. Já měla při revizi velké štěstí na "ústav" (připlatila jsem si nadstandard) a porodní asistentku (absurdní, že :| - při odchodu jsem ji moc děkovala - byli tam na mě všichni strašně hodní - a říkala jí, že doufám, že už ji nikdy neuvidím.... - celá zaražená se ptala proč, pak jsem se pořádně podívala na její jmenovku a pak sem jí říkala, že doufám, že až někdy budu rodit, tak budu chtít ji ;))....
10 dní po revizi jsem se vdávala, bylo to hrozný, jak jsem se snažila na to nemyslet, tak jsem se bavila a tancovala jak o život (začala jsem trochu špinit), takže ten klid je taky asi 14 dní potřeba (myslím relativní klid - uklízení, lehké cvičení je ok ;))

Takže k tomu šestinedělí.... já špinila cca 3 dny... sexuální klid jsme měli nařízený 6 týdnů (ale nevydržela jsem to já... :gloria:, cca po 3 týdnech). MS přišla přesně za 28 dní, a od té doby mívám cykly 25/28 dní (v závislosti na jaječníku :)). Brala jsem pak 2 měsíce HA. No a potom jsme tomu začali nechávat volný průběh.
Koupání bylo taky nedoporučeno - kvůli možné infekci.

Co se týká vitamínů, tak pořád jsem brala a beru Femibion (je tam i listovka v požadovaném množství), postupem času jsem přidala Femigard (na podporu "ženských" funkcí :lol:). Beru to spíš jako doplněk (ale mám pocit, že mám mnohem větší chuť na sex :gloria:), no a nedávno jsem začala pít kontryhelový čaj (jen první část cyklu před ovulací).....je to sice hnus :usch:, ale dá se na to zvyknout.....

Chápu tvoji prázdnotu, taky jsem se cítila strašně, vyčítala jsem si to, nenáviděla se, říkala jsem tenkrát ještě budoucímu manžovi, jestli si mě bude chtít ještě pořád vzít, když nejsem schopná donosit dítě :butter:, ale byl fantastickej, brečel se mnou (fakt to pomáhá), utěšoval... prostě super.

Takže beruško, moc ti přeju aby jsi co nejrychleji zapoměla (vím je to těžký a moc to nejde, ještě dneska když vidím mimi a mám nějakou zvýšenou hladinu hormonů, tak mi to dá hodně přemáhání nebrečet....)

:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::pussa::pussa::pussa:

Ale ono v podstatě - ptala jsme se tě v ní na podobné věci, které jsi mi už tady ty (nebo holky) odpověděla/y.

A přesně - cítím úlevu - je to za námi a před námi snad leží lepší začátek.

Neustále kroutím hlavou nad tím, kolik holek si tímhle prošlo a jak moc horší to mohlo být. Třeba zrovna tvůj zánět dělohy, nebo potrat mnohem později. Žila jsem v naivní bublině, že se tohle děje jen zrnku žen.
Jsem už ale unavená - psychicky. Už jsem tu zmiňovala to sebeobviňování, moc se s tím potýkám už několik let od smrti tatínka (umíral doma na rakovinu), babičky (dlouholetý generační problém), přes pravděpodobný samovolný potrat v zimě (nebyl lékařsky 100 % potvrzen, přišla jsem na kontrolu moc pozdě a myslela si, že to byla jen silná, lehce nepravidelná MS) a následný osobní konflikt s jednou osobou, který došel tak daleko, že mi bylo vyčteno, že jí nepřeji její těhotenství, protože jsem potratila a že jsem stejnak potratila jenom proto, že všechno moc plánujeme... Tato osoba bohužel nedávno potratila v 6 měsíci (přesně jak píšete - těžké genetické postižení) a vinu dává mně (a já bojuju mezi rozumem a výčitkami). Její potrat jsem si částečně prožila s nimi, propadla jsem se do výčitek a sebeobviňování a dlouho jsem z toho nemohla ven. Pak se zadařilo nám a vysvitlo sluníčko. Hýčkala jsem ho a stejnak odešlo...

Do toho v loni odchod po 9 letech od pěv. sboru, který jsem vedla, velký konflikt a stres. A pak ten pejsek, miláček rodiny, jediný společník mojí maminky.

Už jsem unavená.

To mimi bylo pro nás pro všechny radostí.

No, tak jsem se tu vypsala trochu z dlouholetých problémů, za které si ale stejnak můžu sama svou divnou povahou. jak říkám, mám te´d analytické období.

Zvládneme to, vím to, jen se mi to teď všechno vrací...



Holky, moc mi pomáhají vaše příběhy, vlévá mi to sil do žil a novou naději. I pocit, že v tom s V. nejsme sami. Chudák, asi poprvé v životě plakal, ale nechtěl přede mnou. Když jsem šla na ambulanci na předoperační, tak ho nechtěli vpustit se mnou dovnitř, stál na chodbě a tekli mu slzy...

Katjo, Jani, Keks, Berko, Lenulko i všechny ostatní, co to jen čete, jste ÚŽASNÉ A MOC STATEČNÉ!!! :hjarta: Moc vám děkuju a moc přeji všem krásná miminka...

Verísku, budeme mít miminka :dudlik: všechny! Na to vem jed :dumbom:

Veranko téda to je silný příběh :grater: Bože beruško přeju Ti ať už se konečně vše v dobré obrátí a brzo donosíš krásné zdravé miminko :dudlik: Věřím, že to nejhorší máš za sebou a čekají Tě už jen a jen krásné chvilky :pussa: :pussa: :hjarta: Buď silná :hjarta:

přesně tak, máš toho moc Veri , co se stalo, ale věř , že bude líp
všechno má nějaký důvod, a třeba to tak bude lepší
všechnos e uklidní a pak bude nové snaženíčko a mimísek, holt jen k němu máme trošku delší a klikatější cestu , ale určitě se to povede -
máme tolik krásných a občas i zázračných příběhů vedle na těhulkách- Lenka B , Berka a sposuta dalších ,které se už po téhle klikaté cestě už  miminka dočkaly
a my se taky dočkáme

Silvi.100 napsal(a):

Veranko téda to je silný příběh :grater: Bože beruško přeju Ti ať už se konečně vše v dobré obrátí a brzo donosíš krásné zdravé miminko :dudlik: Věřím, že to nejhorší máš za sebou a čekají Tě už jen a jen krásné chvilky :pussa: :pussa: :hjarta: Buď silná :hjarta:

Silvinko, zrovna ty neříkej nic o silném příběhu. Vždyť jsi sama prodělala tolik trápení. Já se v tom jen teď tak nějak víc babrám, víš? Ty jsi pro mne taky jednou z mnoha zdejších hrdinek...

Janička má pravdu:hjarta:
akorád si říkám, že po takové dlouhé klikaté cestě budu mít to nejrozmazlenější dítě pod sluncem :D

janabas napsal(a):

přesně tak, máš toho moc Veri , co se stalo, ale věř , že bude líp
všechno má nějaký důvod, a třeba to tak bude lepší
všechnos e uklidní a pak bude nové snaženíčko a mimísek, holt jen k němu máme trošku delší a klikatější cestu , ale určitě se to povede -
máme tolik krásných a občas i zázračných příběhů vedle na těhulkách- Lenka B , Berka a sposuta dalších ,které se už po téhle klikaté cestě už  miminka dočkaly
a my se taky dočkáme

:par: Nemám, co dodat.
Jste tu prostě úžasné a hrozně statečné.

To Silvi: jo, to mně taky hned napadlo :D (Ach jo, tečou mi slzy a směju se, i tohle je asi to šestinedělí)

Verí :pussa: :hjarta: Mám už toho sice za sebou hodně a určitě i těžké chvilky před sebou, ale o miminko jsem nepřišla-to je pro mě mnohem silnější a bolestivější a nedokážu si to představit :( Zvlášť po tom, čím jsem si prošla bych už tohle těžko zvládala, ale jak říká Jani-vím, že se dočkáme :pussa:

Taky teď furt bulím a ani nevím proč :D Dívat se třeba na poštu pro tebe tak se snad zhroutím :lol:

Holky,
ještě jedna věc, nad kterou teď koumám. Bojím se, že kdyby se nám to později opravdu znovu podařilo (jakože se to prostě PODAŘÍ - vidíte, už ten váš pozitivní náboj zase funguje!), že budu až přehnaně opatrná, ustrašená, ba přímo hysterická. Už teď to se mnou nebylo zrovna lehké, jančila jsem, že mám nízké HCG, pak že mám vysoké HCG, že ještě nebleju, že bleju už moc dlouho, že mi ještě neroste břicho a naopak, že už mi neroste břicho atd...
Co když pak příště svou psychikou a starostlivostí, úzkostí atd. ublížím?

Verí však ty to zvládneš :pussa: asi ten strach bude po tom co sis prožila, ale zvládneš to. Budeš myslet na miminko a na hezké věci a ani se nenaděješ a budeš mít :dudlik: v náruči :pussa:

Hele Veri, teď se tím prosím nestresuj,.........:kapitulation:

Až to přijde, tak to budeš řešit tady s náma, pokud budeš chtít :dumbom:, fakt se nestresuj dopředu, každé těhu je jiné a určitě bude ok :hjarta:

já z toho mám taky strach, že budu stresovat a přhnaně se hlídat
ale asi to bude taky chodit řešit tady

To je fakt, plašim dopředu, co? :)

No to jsem přesně já. :D

OK, jdu zas něco dělat a občas hodím očko na Snažilky.

HOLKY, DĚKUJU!

Plašíme asi všechny.........nechceme to zažít znovu (já taky :vissla:).............

Zase ale můžeš všechno dělat jinak, třeba líp.........:hjarta::hjarta::hjarta:

Veranna napsal(a):

Ahoj Beruško :-) Díky za další informace, mco to pomáhá.
Btw. dostala jsi mou SZ?

Verannko - nedostala! :( nechápu - to se asi musela někde seknout, jinak bych určo odpověděla... :hjarta:

Veranno,já nedělala vůbec nic,akorát mi doktorka po 6 tejdnech píchla vyvolávačku a naskočil mi normální cyklus.Zá půlroku jsem byla těhotná :) .

Verannko - přesně - plašíme fakt všechny - z toho si nic nedělej! ale když už si jednou "přičichneme" k podobnému problému, toho strachu už se nezbavíme...  Ale ona o to pak je větší ta úcta  k tomu malinkému a proto nás to těhotenství tak těší a prcek bude ten "nejrozmazlenější"!!! :)

Já musím říct - i když to možná zní blbě - že nejhorší pro mě byl ten první potrat ve 13 tt.. to jsem prostě vůbec nečekala!! a nesla nejhůř... Pak jsem už do snažení šla s tím, že se to prostě bohužel děje... že se mi to stane podruhé, potřetí a do čtvrtice to bude mimoděložní - mě ani ve snu nenapadlo!!! Ale jak říkám - manžel, rodina a kamarádi, vy tady a čas pomůže!!! a touha po miminku Ti dá ten elán znovu jít dál a zkusit to!!! Já teda se ale nikdy neobviňovala, mrzelo mě to - nevěděla jsem, kde je problém. Ale brala jsem to tak, že něco nebylo v pořádku a manžel mi nikdy ani slovem nenaznačil, že by to snad byla moje vina - obdivoval, jak jsem to snášela já (v nemocnicích, po těch pomalu nesčetných narkozách atd.) - já zas obdivovala jeho, jak byl "normální" kvůli mě, abych se z toho dostala co nejdřív. Za což mu patří velkej dík!! :hjarta:

Mně letos v únoru po mimoděložním řekli - dejte si min půl roku, radši rok pauzu, už jsem si zařizovala lázně.... 4 měsíce po operaci jsme to jen tak zkusili - asi dvakrát nebo třikrát- nic jsem neplánovala, nepočítala.... a ono to zrovna vyšlo!!! Bylo to nečekané, hrozně jsem byla vystrašená a na ty // koukala jak z jara - až po týdenní vynechané ms!! Dr. z toho nebyl nadšenej a koukej na metřík... což teda musím zaklepat... ale když tam pak vidím toho broučínka, jak nám mává ručičkou, nebo jak mě denně několikrát nakopne - tak si říkám, že to všechno stálo za to a i když mě i manžela to stálo spoustu starostí a vrásek - tak se snad toho malého uzlíčku na jaře dočkáme!!! :)

a to vytoužený miminko čeká na každou z nás... jen to někdy prostě není hned a napoprvé....

Všem s podobným trápením přeju hodně síly, vydržet a nebát se jít dál!!! :) :supr: :hjarta:

Ale jinak je to teda síla, co se Ti všechno přihodilo. a ono, když se to tak nakupí, tak to je asi těžký všechno zvládnout! Ale fakt se neobviňuj, zkus myslet na něco hezkého, co přijde!!! :-)

možná Tě to nakonec překvapí tak, jako mě! :)

A ještě něco: ty problémy mi daly spoustu kámošek - ať už tady virtuálních Babinetek nebo dvě různé Katky, co jsem je postupně poznala při pobytech v nemocnicích s podobnýma problémama revizí, potratů atd..... pořád jsme v kontaktu, vídáme se, píšem si...

... a co víc - jedna má už ročního chlapečka a momentálně už je ve 22 tt znovu - vůbec nevěděla, že je těhotná -snad do 17 tt, protože kojila... a druhá bude rodit v listopadu.... :) :) :)

takže to jsou další pozitivní příběhy a reálné  - takže snad jsem vám dodala nějakou motivaci!!

Cauky Veru, já měla taky zamlklé těhu ve 12 t.t. kdy jsem si šla šťastně a nic netušíc pro svou první těhotenskou průkazku. Fyzicky jsem to zvládla už za pár dnů, nějak zvlášť sem se nešetřila, chodila jsem hodně na procházky, menses jsem pak dostala normálně asi po 28 dnech. Horší to bylo s psychikou, ještě teďka když nějaká kámoška otěhotní, mě to vezme. Bohužel se mi zatím nedaří znovu otěhotnět. Začali jsme to zkoušet po těch třech měsících, teď už to bude rok. A to mi všichni říkali, že to bude hned. Vůbec ten celý příběh je mi povědomý, psala jsi o dalších věcech, které se přihodily i mně :( Myslím, že dost chápu, co prožíváš. Bude líp, i když teď se tomu těžko věří ... Přeju ti, aby se vám pak co nejdřív podařilo mimi, ale teď je důležitá hlavně podpora partnera, kterou ty máš, takže držím palečky :)

Ahoj holky,

tak hlásím, že se pomalu, ale jistě z toho šoku vzpamatovávám. moc mi pomáhá číst všechny diskuze na netu a příběhy, většinou naštěstí se šťastným koncem, což mi dodává naději.

Ale mám ještě 2 dotazy:
1. Rozhodla jsem se dlabat dál Mamavit. byli jsme připraveni za screening na vlastní žádost zaplatí 1000,-, tak mne těch 136,- Kč na měsíc za Mamavit fakt nevytrhne. Ale - můžu ho kombinovat s kontryhelovým čajem? A co si vůbec myslíte o téhle bylince? Docela jsem bylinková, na spoustu věcí mi zabírá můj všelék řepík n. heřmánek, tak jsme si říkala, že bych zkusila přidat tohle...

2. Občas mne nepříjemně píchne v podbřišku a trvá to asi 3 vteřiny. Co to je? děje se mi to tak 1 za hodinu. Bolestí se to úplně nazvat nedá, jen takové píchnutí, jako když vás třeba píchá pod žebry po nějakém běhu atd. Mám se děsit?

Ahoj Veru,

to jsem ráda, že už je Ti líp!! :)

k tomu kontryhelu, taky jsem ho občas pila - ale on se nějak pije na etapy - a přesně si to bohužel nepamatuju... je to nějak, že začneš s ms, pak do ovulace piješ a pak zas přestaneš do ms nebo tak nějak. Ale písni třeba Lence B - myslím, že mi s tím radila... nebo zkus mrknout, jestli tu k tomu něco nenajdeš v diskuzích...
jinak si myslím, že to určo pomáhá... a spousta i jiných čajů... já mám i recept na MIMI čaj - tak kdybys měla zájem, pošlu Ti ho :)

k těm vitamínům - určo si neuškodíš, spíš naopak, a kdybys nechtěla tolik investovat, tak stačí třeba samotná listovka! :)

no, k těm bolestem - těžko říct, co to může být...určo se neděs! Pokud to není nijak zásadní, tak bych nestresovala, ale pokud to bude další den dva trvat, tak bych vyrazila ke gyndr - pro jistotu. Bohužel ta bolest zánětu dělohy mi taky začínala trochu bolestí, ale pak se to stupňovalo, bolest při malé a když jsem sedala třeba na postel  - tak to bylo úplně s hrůzou  - takové jako bolestivé zatlačení, možná podobné problémům s močákem...  Ale nešpinila jsem ani nekrvácela.

Takže kdyby to bylo podobné, tak radši ke gyndr jdi hned.

Držím pěsti, ať to píchnutí vždy je jen stahování se dělohy po zákroku! :supr:

Čau Beruško :-)

Díky za odpověď. raději jsem i teď volala doktorce ohledně toho píchání, tak mne taky ujistila, že se jen stahuje děloha. nicméně, když bych začala špinit víc (což se naštěstí neděje) nebo přišly teploty, tak mám hned nastoupit k nim.
Taky říkala, že to bylo opravdu maličké, takže mi vlila trochu naděje do žil, že bychom snad nemusely s dalším snažením čekat třeba půl roku (z toho mám fakt hrůzu, i když co bych s tím nadělala, že jo).

Chválila mne, že už zním klidněji, tak jsem zase torchu veselejší.

koukám, že tě za dva 2 dny čeká kontrola a v půlce listopadu 3D - pání, to to fakt frčí :-)

Koukej pak dát fotky na Rajče, ať se inspirujeme :-)

Veru - tak to jsem ráda, ale je fajn, že jsi jí radši zavolala. No, oni říkají čekat 6 měs, my čekali vždy max 3 měs a šli na to.. a ono se nezadařilo stejně nikdy hned - ale až do dalších 3- 5 měsíců... až teĎ naposledy to bylo 4 měs od operace.

ale to je na vás, jak se budete cítit!

jo jo, hodně to letí - jinak nějaké nové fotečky z min týdne z utz a bříška jsem už na rajče dala, tak mrkni :).

pa a drž se!!! :hjarta:

Ahoj Beru,
mohla bych poprosit o receptík na ten mimi :dudlik: čaj?

Předem díky

http://www.emimino.cz/pages/story/3713
http://www.futurebaby.estranky.cz/stran … i-plodnost

a tady si je můžeš objednat
http://www.cestabylin.cz/kontakt.htm

Díky ;)

ahojky, nekoukala jsem na ty stránky, posílám ten, co mám doma :)

MIMI čaj:

1x kopřiva
2x kontryhel
1x měsíček květ
0,5 x řebříček
1x hluchavka květ

tak ať pomůže :)

Ahoj holky moje,

tak se zase po pár dnech hlásím. Už je zase o trošku líp.
Překvapivě lépe snáším večery. Pouštíme si s manžou filmy, občas si něco nalijeme dobrýho (sklenku vína apod.) a jmne se daří smutný vzpomínky na chvíli vytěsnit z hlavy.

Ale zjišťuju, že mé obavy z toho, že se mi nebude chtít do sexu, které mne napadaly ještě v nemocnici, vzaly neskutečně rychle za své.
Samozřejmě styk není, ale musím se přiznat, že jinak jsme po sobě jak litý, takže to holt řešíme jinak :rodna:
Je to normální??? Takovýhle "apetýt" jsem snad nikdy neměla...

Jo, piju kontryhel a baštím listovku. Antibiotika jsme už naštěstí dobrala, tak snad  vpoho.

Ahojky Verranko,

na Internet jsem se dostala až dnes a pročetla příspěvky, jsem ráda, že už se cítíš trošičku lépe...:) to je hodně povzbuzující...prvotní šok je doufám za tebou...:pussa:

Jinak mě také ještě lehce sem tam píchlo v podbřšku, trvalo to do první MS...byla jsem na UTZ a na kontrole asi čtvrtý nebo pátý týden po revizi, protože jsem začla lehce špinit, ale bylo naštěstí vše v pořádku...špinění zase po týdnu přešlo, Dr. mi říkal, že se tělo může dočišťovat..

Z hrůzou jsem si přečetla, jak ti řekli, že když to zjistili pozdě, tak by ti mohli vzít část dělohy...:o já to též nosila tři týdny mrtvé, pak se to začlo samo vylučovat, ale nikdo mě ničím takovým nestrašil, všichni mě ujišťovali, že to dobře dopadne.....po tom, co se mi to stalo, jsem si začla na netu hledat různé informace a zjistila jsem, že je to běžné, že to může klidně pár týdnů trvat, než se na to přijde....

Dr. mi říkal, že snaženíčko o nové mimi se doporučuje až za 6 m., ale když otěhotním dříve, tak se nic neděje...že klidně za 3 měsíce můžem jít znovu do boje...:)

Ještě jednu povzbuzující informaci...moji sestru bohužel potkalo zamlké těhu loni na podzim, i když byla asi jen v 6 tt, srdíčko nenaskočilo...přes to ji to také pěkně vzalo...no a teď v neděli porodila krásnou holčičku...:) sice je to druhé miminko, ale čekali na něj 6 let.....:) zadařilo se jí znovu 4 měsíce po revizi...

Verry, ty máš velkou oporu v manželovi...to je super !! Můj manža je  takový "kůň, prostě není moc cíťa, i když se snažil...ale prostě vybrečet na rameni se mu bohužel nemůžu...:(

My sice měli sexík se vším všudy až po 4 týdnech, ale též apetýt byl...:gloria: a řešili jsme to podobně jako vy...teď bych do toho praštila taky dřív, ale určo bych počkala tak těch 14 dní než se to přece jen zahojí...já byla na první kontrole u Dr. asi po 5 dnech a docela to bylo ještě citlivé...

Keks,

díky za krásný zprávy. Tohle teď čtu nejraději - že se to také děje ostatním a že nakonec otěhotní a porodí zdravé mimi. Beru to jako motivaci a nejradšio bych už "s výrobou" začala hned :D

Verry, tak to máme stejné...:) Pro mě je to taky obrovská motivace do dalšího boje, jinak bych se opravdu zbláznila...S tím snaženíčkem jsem to měla podobné, nejraději jsem chtěla hned...ale i tak ty 3 měsíce uběhly jako voda, nechtělo se mi tomu věřit, myslela jsem, že to snad nepřežiju...ale už je to za náma a jedeme dál .... :)  mezi tím jsem měla svatbu, byli jsme na dovolené, koupila jsem si pejska...prostě užívala si drobných radostí....:lol:

Jojo, to s tou svatbou jsem četla, to je parádní!!! Moc gratuluji, i když vím, že to muselo být strašně těžký psychicky i fyzicky.
A zvířata jsou lék. Máme dva dospělý hafany a bez nich bych tu umřela na samotu - pracuju doma. Což má své výhody  anevýhody. teď spíš výhody, protože bych byla nejspíš na neschopence, ale já vlastně můžu pracovat, takže zaháním chmury prací (když tedy nějaká je, což je u mne nárazové).

Hele a  19 DC a vy už se snažíte - to je nadějný, ne? ;-) Kéž by ti to vyšlo... byla by to pro nás pro všechny další vzpruha (a pro tebe samozřejmě obrovská raodst).

S těma mýma dnama to není tak jednoduché...:lol: Mám dlouhé nepravidelné cykly, BT neměřím, necháváme to zatím trošku na přírodě, tak uvidíme.....při tom nepodařeném těhu jsem musela otěhotnět až někdy 30 DC, možná ještě později, měla jsem rozdíl v termínu porodu podle MS a UTZ 5 týdnů!! těhu test i těhotenství potvrzeno až někdy 55 den po MS...tož tak se mnou...;) to je díky těm mým dlouhým cyklům...ale teď od příště, když nebude těhu, tak jsem s Dr. domluvená, že mi to trošku srovná....:) a pořádně se na mě podívá...:)