ahoj holky, máte někdo zkušenosti s přerušením těhotenství ze zdravotních důvodů? jsem ve 21.týdnu, čekám dvojčátka, ale bohužel máme ttts. doktor doporučuje ihned ukončit. hrůza.poraďte

Prosím tě a co je to ttts?

je to nemoc vyskytující se u jednovaječných dvojčátek, transfuzní syndrom, kdy jedno je překrvováno, je potom větší, otíká, má moc plodové vody (která potom předčasně praskne) a to druhé je menší, špatně se vyvíjí a nemá téměř žádnou plodovou vodu. je to poměrně vzácná nemoc a těžko léčitelná, prognózy jsou příšerné, i kdyby nějáké miminko přežilo předčasný porod, s největší pravděpodobností by bylo postižené...je to moje první těhotenství a takhle těžké. nevím, jak to zvládnout, děsím se potratu nebo předčasného porodu.

iwko, rozhodně bych se pokusila získat názor nějakého fundovaného odborníka. Nevím, ke komu chodíš, ale stálo by za to vyhledat nějaké specializované pracoviště a získat max. informací od lidí, kteří mají s těmito věcmi praktické zkušenosti. Sama píšeš, že je to spíš vzácné, proto nepočítám, že se s tím běžný gynekolog ve své praxi setkává nějak často.
Každý další názor je v takovém případě dobrý a pokud to máš rozhodnout, tak na základě dostatečných a hlavně objektivních informací.
Naděje umírá poslední a zázraky se dějí. :hjarta:

iwko ježíš  :( je mi to strašně moc líto :/ neporadím a ani nevím,že by tady na BB něco takového potkalo.Hodně síly :pussa:
s nějakým hromozonovým deficitem z plodové vody  bojovala  Dituška.....ale  rozhodla se chlapečka pře ze vše si  nechat,taky jí chtěli ve vysokém stupni těhotenství vyvolat porod,ale nakonec to snad dobře dopadne :hjarta:

Iwko, já jsem prodělala preeklampsii a hellp syndrom, ten syndrom je prý v 75% smrtelný, selhaly mi ledviny a játra, rozpadaly se mi červené krvinky a tak,  rodila jsem ve 31+2 týdnu a Kika vážila 1,27, byla 6 týdnů v inkubátoru. Bylo to příšerné období, ale zvládli jsme to. Strašili nás různýma vadama, ale Kika má 3,5 roku a je naprosto zdravá a chytrá. 
Já bych se asi ve tvém případě poradila se specialistou na tento problém, každopádně cca od 24 týdne je šance na přežití, kdyby se zachránilo alespoň jedno miminko, bylo by to fajn a nemusí být postižené.

Ditušky prcek měl mít Edwardsův syndrom, ale prý to vypadá, že to nebude. Ale ještě tam bylo něco, že?  Jo, nějaké hromadění mozkomíšního moku, ale to prý není nebezpečné, jen se musí rodit císařem, aby to neruplo při tlaku.
Ale myslím,, že tohle je jiný případ.

V nemocnici jsem ležela s paní, která toto měla, jedno miminko jí odumřelo, ale to druhé mělo velikou šanci. Slyšela jsem o možnosti jedno miminko odebrat, ale nejsem si jistá, každopádně v HK mají odborníka, měly by tě hospitalizovat a sledovat vývoj.

Iwko, znám holčinu, která také čekala jednovaječná dvojčátka(holčičky) s touhle diagnozou. Po dobu těhotenství byla vždycky jedna menší a měla málo plodovky. Rodila měsíc před TP císařem. Bohužel ta větší holčička to nepřežila (nevím z jakého důvodu) a ta malá to zvládla(měla 1300g). Byla delší dobu v inkubátoru, ale má se čile k světu a už má 4.měsíce. Držím pěsti.

Iwko, doporučuju Ti napsat i na www.neplodnost.cz - holky tam mají mnohem víc zkušeností s takovými málo pravděpodobnými komplikacemi a minimálně bys mohla získat kontakt na nějakého odborníka na dvojčata - vím, že u nás je jeden Dr, který je naprostou špičkou, ale bohužel nevím, jak se jmenuje - jen že jsem na něj (resp.info o něm) narazila právě na neplodnosti.cz....


hrozně moc Ti držím pěsti, ať to nějak zvládneš!!!! rozhodně bych se obrátila na nějakého odborníka, který se s tímto setkává často - ne jen obyč.gynekologa, který podobný případ potká párkrát za celou kariéru...

Neplodnost od včera nefunguje :rolleyes:,jen pro info!!Ale snad to brzy zprovozní :dumbom:
taky jsem tam o nějakém specialistovy na dvojky četla :jojo: na jméno si nevzpomínám :dumbom:

:rolleyes: aha, jsem si myslela, že je chyba jen na mém přijímači :( ale snad to brzo zprovozní....

děkuju za názory, nápady i utěšení. já byla u toho nejlepšího odborníka v 18.týdnu, jela jsem do brna kvůli odběru plodové vody (je mi 35), no a zároveň mi udělali ultrazvuk. doktor vlašín jasně řekl, že do 24.týdne potratím, že nevidí žádnou naději. já se s tím ale nesmířila, řekla jsem si, že není bůh, sháněla jsem informace, pozitivně myslela, motivovala se a věřila, opravdu věřila v dobrý konec. předevčírem se ale u mého doktora zjistilo, že se syndrom zhoršuje a jako by se zbořil domeček z karet. a já nevím, co dělat. jako bych už neměla sílu k boji, vím, že je v hk uznávaný lékař, dr.hodík, který se věnuje tomuto syndromu, vím, že jsou případy, kdy to dobře skončilo, ale zdá se mi, že už nevěřím. můj přítel je mi silnou oporou, rozhodnutí nechává na mě, sám se klaní k tomu ukončit těhotenství. to riziko postižených dětí je veliké a bojí se ho podstupovat. já to chápu, ale učinit sama dobrovolně rozhodnutí o ukončení je pro mě asi to nejhorší. nevím, co mám dělat.

ahoj iwko! sice se vůbec neznáme a snad jsme tu spolu ani nemluvili ale i tak ti chci vyjádřit podporu. sice ti nejsem schopna nijak pomoct, ani nějakou informací. chci ti jen dodat malinko síly se rozhodnout ať už to bude rozhodnutí jakékoliv chápu, že to bude asi nejhorší rozhodnutí v životě... Velice mě to mrzí!!! Takže se drž děvče!!!

Iwko, nevím co říct :pussa: nikdy jsem se s tímto nesetkala, ani neslyšela. Musíš být hodně silná. Posílám alespoň virtuální objetí :hjarta:

Iwko, tuším, že ten Dr.Hodík v HK je ten, o kterém jsem četla i na neplodnosti.... ta situace, ve které jsi, je úplně šílená a neumím si vůbec představit, co musíš prožívat :( ale asi bych jako poslední možnost a šanci zkusila i konzultaci v HK a definitivní rozhodnutí nechala podle jeho doporučení...

přeji hrozně moc sil, protože jakékoliv rozhodnutí je v Tvém případě hrozně těžké :hjarta: drž se!!!!

holky, moc vám všem děkuju, že jste mi napsaly a snažily se pomoct. je pravda, že mě neznáte, zaregistrovala jsem se dnes.  mám doma internet teprve od čtvrtka, od toho dne, kdy se zjistilo, že syndrom pokračuje a je to pro mě aspoň trošku rozptýlení. všem vám přeju krásný zbytek večera, aby bylo všechno v pořádku, krásnou noc, už půjdu spát a zase někdy pisnu,co je nového, jestli můžu. děkujuuu

Dobrou noc Iwčo!!! A drž se!!! :pussa:

Iwko, je mi moc líto, co tě potkalo a chápu tě, že věříš v zázrak. Moc držím palce, aby se stal.
Nevím, jeslti jsi se dostala na tento článek - http://www.medical-tribune.cz/archiv/gpp/154/4223 - když klepneš, pustí tě to dál. Je to sice psaný odborně, ale dá se z toho něco vyčíst.

Iwko, pan Dr. Vlašín je kapacita, o tom se nedá polemizovat. Ale ve tvé situaci, protože rozhodnutí je především na tobě, bych rozhodně zkusila ještě toho dr. Hodíka. Rozhodnutí bude těžké i tak, ale aspoň budeš jistá, žes vyzkoušela všechny možnosti , které byly.
Iwi, je mi to tak líto. Ale choď mezi nás. Je tady spousta holek, který mají zkušenost s potratem, některý i víckrát a dokážem tě pochopit. A z vlastní zkušenosti vím, že dokážou hodně pomoct v těch nejtěžších chvílích. :pussa:

Každopádně, podle tohoto článku je nějaká šance, pokud bys to zvládla ještě pár týdnů, může přežít alespoň jedno z miminek. Objednej se do HK ať tě pan doktor hospitalizuje a sleduje vývoj miminek, on vždycky viděl alespoň nějakou naději, zkus všechno co půjde a nevzdávej to. Držím pěstičky.

Iwko, jestli mluvíš anglicky, tak by ti mohla pomoct tahle stránka, aspoň psychicky http://www.tttsfoundation.org/index.html.

Moc ti držím palce a přeju hodně síly :hjarta:

Iwko četla jsem co se vám stalo a je mi to moc líto. Vůbec si neumím představit jak se cítíte, hlavně teda ty.
moc držím palce a drž se. :pussa:

Iwko,já jsem z Hradce a dělám v nemocnici.Doktora Hodíka znám a i když je někdy trochu zvláštní,jako odborník na takovéhle speciality je fakt borec/a nelekej se,je dost upřímnej a přímej/.Já být ve tvé situaci,tak se seberu a jedu za ním se všemi podklady co máš.V Hradci mají pro tyhle případy nějaké nové metody a postupy,třeba ještě není vše ztraceno a pomůžou ti.Myslím,že je to to nejmenší,co můžeš pro děti udělat,prostě hupsněte do auta a jeďte.Já bych se bez boje nevzdávala,myslím,že tím nemůžete nic ztratit,jen získat.Doufám,že budete patřít k případům,které dobře dopadnou,přeju moc štěstí a doufám s vámi......

Iwko, tak jsem si přečetla ten článek a souhlasím s holkama. Sedni do auta a frč do HK. Jak je možné, že ti nikdo neřekl o jakkoli nepravděpodobné možnosti léčby? Já vím - potrat je nejjednodušší, ale tam jasně píšou, že do 24 tt je určitá možnost s tím ještě něco dělat. Aspoň já bych se nevzdávala.
Jen pro zajímavost - Ditušce v těhulkách zjistili marker na Edwardsův syndrom a doporučili jí potrat. Edwardsův syndrom je velmi těžké chromozomální postižení (mentální i fyzické), děti se nedožívají ani školního věku a často umírají pár dní po porodu. Dituška se rozhodla bojovat a nakonec se zdá, že ten Edwards se nekoná a že mimi bude snad v pořádku. Každopádně nemá klasické znaky a chromozom 18 je poškozen pouze velmi málo. Takže je vysoce pravděpodobné, že děťátko bude žít normální život.
Vím , že je to jiná situace, ale zkusit se má všechno. Hlavně nečekej, každý den hraje roli. Pokud se na to cítíš dost silná, tak bojuj. Tady tě každá holka podpoří, protože víme , jaké to je, když to nejde a nebo když o mimi přijdem. Budu držet palečky, aby tvé rozhodnutí bylo správné. :pussa:

Ahojky,tak z tohohle se mi derou slzy do očí a plně souhlasim s holkama,bojuj..  Moc ti držíme palečky  Určitě jsi moc statečná

ahoj holky, všem vám hrozně moc děkuju za podporu!!!! když jsem vám ve čtvrtek psala, bylo mi hodně těžko a jsem ráda, že jsem ten den dostala domů internet a já si mohla s váma popovídat..hodně jsem přemýšlela o tom umělém přerušení a o tom, zda bojovat navzdory mizerným prognózám.. je to pravda, že ukončení by bylo nejjednodušší, člověku by se ulevilo, že to má za sebou, ale zůstala by otázka, co kdyby..? dlouho jsem přemýšlela o tom, co jste mi napsaly a dala jsem vám za pravdu.. včera jsem se sešla se svým doktorem, ještě jsme to probrali a domluvili se na konzultaci s dr. hodíkem.. mluvila jsem s ním dnes telefonicky a ve čtvrtek jsem u něj objednaná..vím, že mě tam mohou čekat všelijaké zprávy, ale jak jste psaly, je dobré udělat všechno. tak já vám potom zase pisnu, jak to dopadlo..možná tady působím, že jsem hrozně statečná, ale věřte, některý chvilky bývají hodně těžký, srdce bolí a bývá ze mě uzlíček neštěští, hlavně, když jsem sama. ale hlavu vzhůru,.. mějte se moc krásně a ještě jednu vám děkuju

Iwko, držím ti palečky, ať to všechno dobře dopadne

Iwko - moc moc držím palečky, jsi opravdu statečná, i když se ti to třeba občas nezdá :pussa: :pussa:

Iwko, držím ti vše co mám, já potratila takto pozdě 2x, vím co asi prožíváš. Těžko ti někdo může radit, to si musíte rozhodnout vy dva s partnerem sami, ale veř, že a´t se bude dít cokoliv, rády tě podpoříme a potěšíme :pussa:

Iwko, jsi moc statečná, protože jsi byla schopná převzít odpovědnost za tohle rozhodnutí. A to je velká odvaha. Někdo jiný by prostě vzal rozhodnutí doktora za své a nic víc by nedělal. Ale ty se snažíš udělat pro miminka co nejvíc můžeš. A i kdyby to nakonec dopadlo špatně (což bohužel je riziko), tak jsi proto udělala všechno, co šlo.
Budu ti pevně držet palce, abys ve čtvtek dostala dobré zprávy. A bojím se s tebou. Přišla jsem o miminko jednou v I. trimestru, a dokážu si aspoň částečně představit, jak to bolí tebe. I když já se nerozhodovala, rozhodnutí provedla příroda za mě.
Drž se a když ti bude smutno, přijď na babinet, vždycky se tu najde někdo, kdo ti pohladí dušičku :pussa:

Iwko, moooc držím palečky, at ti Dr řekne co nejlepší zprávy a hlavně se drž :hjarta:!!! Ale je vidět, že jsi statečná, protože si to rovnou nezabalila, takže i ty bobíci v bříšku budou určitě bojovníci :hjarta: :hjarta: :supr:!!!

Iwko,
Lusyl mi vzala slova z úst. Chtěla jsem napsat, že pokud budeš bojovat za ty dva uzlíčky uvnitř Tebe, budou oni bojovat i samy za sebe a doufám, že všichni 3 ten boj vyhrajete. Drž se a přeji, aby jsi ve čtvrtek slyšela pozitivnější zprávy než doposud :hjarta: :pussa: :hjarta: :pussa:

Iwko, držím palečky, ať se dozvíš u Mudr. něco pozitivního!!!
Jsi statečná, máš můj obdiv :hjarta::hjarta::hjarta:

Podle toho očlánku to není beznadějné a dá se udělat několik zákroků - komentář napsal sám pan dr. Hodík, tak Ti určitě pomůže. Přerušení těhu tam sám popisuje jako poslední možnost - naděje je vždycky :supr: MOC MOC MOC DRŽÍM PALCE A PŘEJU HODNĚ ŠTĚSTÍ :par:

iwko strašně moc ti držím všechny palečky, at se zítra dozvíš jen dobré zprávy.

ahoj holky, je to od vás hezký, jak jste mě podpořily..takže tady jsou nové zprávy. ve čtvrtek jsme se tedy s přítelem vydali do hradce, byl to strašně náročný den, vyjeli jsme v osm, přes dvě hodiny cesta a pak jen čekání a čekání na doktora. bylo to vyčerpávající s tím bříškem, do ordinace jsme se dostali až ve čtvrt na čtyři. no ale zato jsme tam byli až do sedmi, přes dvě hodiny na ultrazvuku a pak důkladný debaty. hrozně moc oceňuji přístup pana hodíka, normálně má pracovní dobu do tří, ale věnoval se nám pečlivě a trpělivě, všechno nám vysvětlil, snažil se chvlílemi zlehčovat situaci a odvádět myšlenky jinam. opravdu se hodně snažil...bohužel, pomoci mi asi nedokáže. umístění miminek a placenty, cév atd. činí tu eventuelní operaci strašně náročnou a riskantní, na hranici možností, je to velice komplikované,.operace spočívá v redukci na jedno miminko s tím, že to druhé by se pak mohlo nornálně donosit a bylo by zdravé. jenomže v mém případě je výsledek velice nejistý, i kdyby se ta operace nějakým zázrakem podařila, a těch náročných kroků, které se musí podařit, je zatraceně moc, protože už se trošku otevírám, a tak bych  to zachráněné mimi s velkou pravděpodobností porodila předčasně a bylo by postižené...přijela jsem domů o půl desáté a v hlavě úplně prázdno.
takže zase řešíme tu hroznou volbu - operaci, umělé přerušení do 24.týdne (teď mi koncí 22.) nebo to nechat a čekat až porodím,dle doktorů předčasně a pokud děti přežijí, budou postižené. přemýšlím o tom skoro neustále a zdá se mi, že se nedokážu rozhodnout. tu operaci vylučuji, je vážně riskantní, dá se přijít o dělohu atd. a mezi těmi  dvěma zbývajícími variantami se vážně zatím neumím rozhodnout...budu ráda, když mi řeknete svůj názor, ať je jakýkoli.

Iwko..Tvůj příběh sleduji..ale nějak jsem ještě neměla "sílu" napsat..ale ted mi to prostě nedá,sice nevím co psát,nevím jak Ti radit,náš-muj názor není a neznamená Tvoje rozhodnutí.Takže pokud bych byla v Tvojí kůži amusela řešti Tvoji situaci...tak..já nevím,jak píšeš,v hlavě prázddno..Co Ti řekl doktor??Jak by se zachova,k čemu se spíše přikáněl.Pokud to beru ze svého hlediska,tak at bych udělala,co bych udělala,obojí bych si vyčítala :grater:
Pokud byych šla na přerušení..které by bylo na mojí žádost,vím že bych si to vyčítala,že by nebyl den,kdy bych na to nepomyslela...pokud bych na přerušení nešla,a děti by byly postižené,trpěli bychom všichni..a  třeba bych si vyčítala,že jsem na přerušení měla jít..a nebo varianta třetí,na přerušení bych nešla a děti budou v pořádku..a ta doufám,že je právě ta vaše..Takže jáá bych asi čekala,doufala,věřila...asi bych to nechala na přírodě...osudu.
Iwko..strašně moc držím palce,jako všechny tady.Udělala jsi pro to všechno co jsi měla,a mohla..myslím,že naše názory Tě třeba trošku postrčí nějaký směrem ale na nás se vůbec neohlížej,udelej to,co vnitřně cítíš že je správné a že to tak má být..ale otázka je,co je správné.Neumím poradit sama sobě,natož druhým.Hodně sil :hjarta:

Iwko, já nevím, co říct :hjarta::hjarta: Drž se holka, myslím na tebe :pussa::pussa: Nezlob se, že neporadím, ale tady se prostě poradit nedá, zkus se zaposlouchat, co říká tvé srdce a intuice, třeba poradí :pussa: Jsi velmi velmi statečná žena.

Iwi ahoj, je mi z toho všeho čím procházíš hrozně smutno :( Je mi to tak líto!! Čekám první miminko a jsem o cca jeden dva týdny za Tebou a tak se umím trošku vžít do toho, co prožíváš... ale fakt jen trochu - zažila jsem toho i já dost, ale tohle je strašné a mnohem horší. Člověk cítí pohyby, těší se na ten svůj uzlíček - v Tvém případě dva... a pak samé hrůzy... :(

Určo spousta holek poradí, vydrž, buď silná.... ale z těch variant co Ti dali.... já nevím, té operace bych se taky bála.. když je tam riziko přijít o dělohu úplně... A já - možná je to ode mě sobecké, ale nedovedu si představit čekat, jak to dopadne, když prognozou je, že mi děti umřou nebo budou postižené... Já bych to asi nezvládla... Vím, že je to strašné, přijít o dvě děti... ale já bych byla nešťastná asi, kdyby neměly být v pořádku... Je to tvrdé, ale pokud ani dr. nevidí pozitivní vývoj-  asi bych volila variantu přerušení...

Sama jsem přišla o 4 mimísky - i když v první trimestru, při mimoděložním mi vzali i kousek dělohy.... takže smutku jsme si doma taky užili. Ale čas léčí  a teď jsem znovu těhotná a pomalu se už snad začínám i těšit - že teď už to vyjde...

takže přeju hodně síly, pevné nervy, podporu v manželovi a v rodině - ať už se nakonec rozhodneš/te jakkoliv.

Moc jsem asi nepomohla, já jsem v tomto asi zbabělec - ale myslím na Tebe a držím moc pěsti! :hjarta:

Iwko, poradit se opravdu nedá. Jsi chytrá holka a kdyby byla nějaká rozumná rada, přišla bys na ni sama. Tvoje situace je hrozně moc těžká a mě je opravdu upřímě líto, čím si procházíš :pussa:
Můžu ti jen říct, jak si myslím, že bych se zachovala já...možná ne, možná kdybych tou situací prošla, viděla bych věci jinak - a možná bych opravdu volila takto, ale volba by to byla špatná. Ale prostě - kdybych to byla já, myslím že bych na přerušení nešla. Řekla bych si: "jestli mají umřít, tak ať umřou přirozeně a ne z mého rozhodnutí. A byť je šance že by se zachránili malá, dám jim ji. "
Tohle rozhodnutí ale znamená i postarat se o ně, pokud se narodí postižené - a to je moc moc těžká věc, kterou si musí každý rozhodnout sám.

Tak jsem ti Iwi neporadila - ale tohle je upřímě od srdce, jak to já cítím. Neznamená to, že je to správně. Není žádná snadná a lehká cesta ven, takže musíš vybrat tu, po které budeš kráčet s vědomím, že jsi udělala co se dalo.

je tu i spusta otázek, které mohou mít na rozhodování vliv:

- říkal pan dokor, že mají obě děti šanci na přežití?
- pokud by byly postižené, jak? V čem? dá se to říct?

Ach jo srdíčko...kdyby se tak dalo mávnout kouzelným proutkem a pomoct, ráda bych, to mi věř! :hjarta:
Jakkoli se rozhodneš, my tě podržíme a podpoříme, to ti můžu slíbit :pussa:

:hjarta: Iwko nemám odvahu radit, určitě jsi byla u odborníků  a asi budeš muset poslechnout své srdíčko, moc držím palce a myslím na Vás

ale našla jsem ještě jednu terapeutickou možnost : Laserová ablace

Poprvé byla představena v roce 1990. Laserová ablace komunikujících placentálních cév pod přímou vizualizací fetoskopu je v současné době přijímána jako účinná léčba těžkého syndromu twin-to-twin transfuze (obr. 3 a 5).17 Chirurg zvolí místo vstupu mimo placentu. Tento vstup musí umožňovat přístup k membráně oddělující dvojčata skrze amniovou dutinu recipientního dvojčete. Pod stálou ultrazvukovou kontrolou je zavedena kanyla o rozměru 10 až 14 F, která slouží jako jediný port. Do tohoto portu je zavedeno pouzdro obsahující fetoskop (endoskop) a 400- nebo 600-mikronový YAG laser nebo diodový laser. Pod přímou vizuální kontrolou jsou systematicky zmapovány placentární cévy vedoucí od kořene pupečníku recipienta k jejich konci. Cílem je selektivně identifikovat hluboké arteriovenózní a povrchové anastomózy mezi oběma plody. Komunikující cévy jsou obliterovány laserovou energií o síle 30 až 60 W. Nedávno uskutečněná randomizovaná studie Eurofetus zjistila celkové perinatální přežití 76 % (přežití alespoň jednoho plodu) při ošetření laserovou ablací v porovnání s 56 % při sériových amnioredukcích.18 V laserové skupině bylo přežití bez neurologického postižení 52 %, zatímco ve skupině s amnioredukcemi 31 %. Navíc studie prokázala, že pokud po laserové ablaci jedno dvojče zemře, díky předchozímu uzavření komunikujících placentárních cév je pravděpodobnost rozvoje neurologických komplikací u přežívajícího sourozence pětkrát nižší. Autoři doprovodného komentáře shrnují výsledky studie takto: po laserové fotokoagulaci v jedné třetině ošetřených případů nepřežije ani jedno dvojče, v jedné třetině přežije jeden intaktní plod a v jedné třetině případů budou obě dvojčata živá a bez poškození.19 Jedna studie sledovala žijící děti po laserové fotokoagulaci pro těžký syndrom twin-to-twin transfuze až do věku tří let. Tato studie odhalila, že 87 % má normální neurologické výsledky, zatímco 7 % má méně závažné a 6 % vážné neurologické abnormality. 20 Laserová terapie je nyní obhajována jako iniciální intervence pro stadia II až IV syndromu twin-to-twin transfuze, který se projeví před 26. týdnem gravidity. Poslední zprávy ale naznačují, že laserová ablace může být u stadia IV vhodnější intervence než předčasný porod dokonce i později v těhotenství, zvážíme-li chmurné prognózy spojené s neonatálním hydropsem před 30. týdnem těhotenství.

já vím, holky, že se nedá radit, a přesto se mi ty vaše názory zdají hodně blízké, rozumíte mi..nejraděj bych se rozhodovala srdcem, intuicí, tak, jak to dělám vždycky, ale nevím, čím to je, já teď prostě necítím, co je správné a co zvolit. to je to nejhorší, já to prostě nevím. mám velikou oporu v mém příteli (jsme spolu dlouho, přes 12 let, ale bez svatby), přijme jakékoli mé rozhodnutí a podpoří mě, ale vím, že by si přál ukončit co nejdřív, má o mě strach, chtěl by mít věci víc pod kontrolou, přežít tuhle hrůzu a začít znovu.. já to chápu a možná by to byla úleva mít to už za sebou a jít dál, ale zjišťuju o sobě plno věcí, hlavně to, že mám velký respekt k přírodě, že nechci dělat rozhodnutí za ni (nebo za boha, to je jedno, jak to řekneme). kdybych o ty děti přišla přirozenou cestou, asi bych to zpracovala v hlavě líp. .. postižení hrozí, protože budou nedonošené, nevyvinuté a taky už teď v bříšku je jedno překrvováno-velký nápor na srdce, druhé nedokrvené, což je další handicap. ve čtvrtek se ukázalo, že jsou to zatím dva zdraví kluci...
v každém případě vám děkuju za pisání, člověku se trochu uleví. já to totiž neřeším takto s mou rodinou, když jsem řekla ségře po genetice, co se děje, udělalo se jí tak špatně, že mi na chvilku upadla do bezvědomí, a maminku tím nechci trápit. většinou jsem to já, kdo radí a pomáhá a přesvědčuje ostatní, že všechno budo ok, mám hodně mladších kamarádek a vím, že by mě povzbudily, ale spíš mi pomáhá názor někoho zkušenýho, kdo už má taky pár věcí za sebou. navíc jsem těhotná poprvé, žádný gyne problémy jsem nikdy neměla, otěhotnění nebyl problém, nemám žádný zkušenosti, nemám odstup, co vy už většinou máte. díky ještě jednou

Ahoj Iwko a hezký večer...
Přečetla jsem si tuhle diskuzi a rve mě to srdce... Doslova.... Nedovedu si vůůůůbec představit co prožíváš... Já stále čekám na to až objevím // a kdyby se to povedlo a hned 2x dělala bych všechno proto abych miminka donosila a měla apod. Což by asi ráda každá budoucí maminka... Ale to co prožíváš ty... Nezlob se za ten výraz, ale je to hrůůůza! Mrzí mě to a máš mou podporu ať se rozhodnete jakkoliv :pussa:
Co bych udělala já? Fakt nevím, ale vím z práce (dělám v sociální oblasti), že vychovávat postižené dítě je velmi fyzicky, psychicky i finančně (což není nejdůležitější) náročné. Promiň, nechci tu vypadat jak nějaký herodes, ale je to jen můj a můj názor....
Samozřejmě Tobě i tatínkovi dětí držím MOOOOOC palce, aby to dopadlo dobře a ať už se rozhodnete jak se rozhodnete tady vždycky najdeš psychickou podporu! Budeš-li jí potřebovat :) Drž se!!!!
Tu nad tím pořád přemýšlím a říkám si, že jsem asi zbabělec, ale já bych neunesla vychovávat postižené dítě...teda myslím...

ahoj iwko, narzila jsem zrovna na tuhle diskusi a procetla ji. Rada bych ti rekla, ze tvuj respekt k zivotu a prirode prozivam taky , tak, stejne, taky jsem si rikala, ze nam to na zacatku priroda zvorala, tak to snad i patricne napravi, je tu respekt z "neceho", plne te chapu, nicmene, ja bych asi resila tou operaci. Snazila bych se zachranit alespon jedno mimi,kdyz bych nemohla obe a pokud rikas, ze obe nepreziji, mas alespon nadeji na to jedno. A kdyz se operace nepodari, o nic neprijdes, protoze ztratis oba mimisky, jako pri samovolnem potratu, nebo na preruseni. Proste si rekni, ze vysledek horsi byt nemuze. Muze byt jen lepsi. :jojo: Vis, ono to nebude jednoduche ani po tom 24 tydnu v prpipade, ze si ty male nechas oba a obcas si budes rikat, ze nejit na potrat bylo spatne rozhodnuti, vzapeti nato se ti mimiskove v brisku pohnou a budes rada, zes to neudelala. Ja se dneska malem slozila zalem v krame, kdyz jsem si vsimla na voziku postizeneho chlapecka a doma jsem doted studovala fotku z ultrazvuku a porovnavala ji dokolecka s nalezy publikovanymim na internetu. Je to zacarovany kruh, ale ja nemam narozdil od tebe sanci zachranit jednoho mimiska, ja mam jenom toho jednoho a bud vsechno, nebo nic. A tak porad do kolecka.... Chodim k psychologovi, ktery mi pomaha prezit posledni tydny do porodu, protoze ja potrebuju, aby se malej uz narodil, musim ho videt, jsem uz cela znicena z hypotez ze takhle a takhle by to mohlo byt a nemusi... Potrebuju mit jistotu, jak to s nami vlastne je. A tu az do porodu mit nebudu.... Tohle vsechno te ceka, kdyz to risknes a nechas si obe miminka. Priteli se nediv, ani doktorum. Jak mi rekla sama psycholozka, doktori jsou prilis medikalni. Pro ne jsou tvoje miminka, nebo to moje miminko jenom nemoc, problem a podle toho jednaji. Nasli problem, snazi se ho odstranit. Maji na to vzdelani, prostredky, pristroje a skoly a jednaji jen podle sveho nejlepsiho vedomi, ktere si za leta studii vstipili do hlavy. Nic vic, nic min. Oni ani nesmeji doporucit potrat, nesmeji doporucit mimiska si nechat, jen ti navrhnou mozna reseni a rozhodnuti nakonec zustane stejne na tobe. ja vim, je to nespravedlive, ale je to tak. Museji respektova tvoji intimitu a delat, jak si ty sama budes prat. Odbornik ti nakonec pomuze, ale zakroci az v momente, kdy se rozhodnes, co bys chtela. Pomuzou ti s potratem, s tehu i s operaci jak nejlepe umi, ale proste to nemohou urcit za tebe a pomahat tam, kde o to nekdo nestoji. Rozhodni se rychle, at maji cas na to, aby ti s tvym rozhodnutim pomohli.....Partnerovi se taky nediv, muzi na to koukaji jinak, miminko je sice jejich soucasti, ale neumi se vzit do toho co citi matka. matka jsi od prvniho zjisteni, ze jsi tehotna. Nikdo nemuze pochopit, jak se citis, jak ti je, nikdo nevi, jak velkou mas potrebu mimisky zachranit, jak moc doufas v zazrak, jen ty sama, jen ty jedina. Ten muj chtel taky vsechno ukoncit, ale nakonec jsem na nej pysna, ze respektoval to, ze jsem to ja nedokazala a ze riskuji asi vic, nez si dokazu sama ted zrovna v dane situaci predstavit... Kdyby malemu tu diagnosu potvrdili na 100% sama bych tehu ukoncila, protoze bych vedela, ze ho nemuzu zachranit. Malej ma problem, bude muset hned po anrozeni naoperaci.... narodi se s uskrinutou pupecni kylou (ma cast mocoveho mechyre v pupecniku) ale ja si nakonec rikam, ze jestli je to jenom tohle, muzu byt pysna na sebe i na manzela a mit dobry pocit, ze jsme to zvladli.....
Neboj se toho a jdi do toho, at se rozhodnes jak se rozhodnes, bude to spravne rozhodnuti, bude to to nej co citis a udelas to podle tveho nejllepsiho vedomi a svedomi. A mimochodem, ja se v cele veci rozhoduju jenom srdcem a intuici, protoze rozum mi na to zdaleka nestaci.
Drzim palecky at to zvladnes :supr:
Neboj se psychologa, ten nesoudi, jen objektivne hodnoti a nikdy te nebude premlouvat k tomu ci onu, bude respektovat tvoje rozhodnuti a v tom te necha a co nejlepe podpori. Stejne jako ti doktori.

Dito..k Tvému příspěvku není co dodat :godlike::godlike: krásně napsáno,jedním slovem,jedním dechem..možná ty jediná máš to "právo" radit..
Jen k té operaci,zda jsem to dobře pochopila není ohrožen život Iwky,či její případné dalšé těhotenství? To by bylo opravrdu velké riziko, v tom případě by měla co ztratit..

Iwko a Dito, moc vám oběma přeju, aby se vaše miminka narodili v pořádku. Chtěla bych vás trochu povzbudit, že i chmurný předpovědi někdy můžou dopadnout dobře. Mě dcera od 30. týdne v děloze nerostla, ležela jsem v nemocnici, několikrát týdně mi dělali ultrazvuk růstu a průtok krve pupečníkem, dcera se nakonec narodila až v 37. týdnu, ale měla jen 1500 g, po porodu bylo na placentě zjištěno velký množství infarktů, takže neplnila svou funkci. Nikdo se nechtěl ke zdravotnímu stavu dcery vyjádřit, všichni mlžili a báli se něco říct do budoucna, později naopak byly prognozy víc než chmurný - že nevidí a je nejspíš slepá, že se jí nedokrvoval mozek, proto nereaguje atd. Díky bohu po všech možných vyšetření se ukázalo, že má dcera mozek i oči v pořádku, jen slabší neurologickou poruchcu, kterou jsme cvičením Vojtovo metody do konce jejího prvního roku odstranili. Je úplně v pořádku, chytrá a šikovná holka, bude jí 15 let. Na Vojtovo metodu se mnou chodila maminka s chlapečkem, kterýho jí doporučili po porodu rovnou dát do ústavu, že prý nikdy nebude chodit ani vnímat. Chlapeček v roce začínal chodit, žvatlal a reagoval jako každý dítě. I v mé blízké rodině se narodila dost zdravotně zasažená holčička, měla velký nádor na střevech, operovali jí pár dní po narození, dnes je jí 22 let a je taky v pořádku. Chci vám říct, že naděje určitě je. Nevím, jestli je to výhoda nebo naopak nevýhoda, že někdo dopředu ví o riziku a může se na něj (snad alespoň trochu ) připravit nebo je horší ta rána z čistýho nebe a následuje o to větší šok. Pro Iwku - já jsem na dceru čekala čtyři roky a hrozně jsem se na ní těšila a kdyby mi někdo dal rozhodnout o tom, jestli jí mám dát šanci se narodit, tak by mě to hrozně rvalo srdce, asi bych zvažovala, jak těžký by mohlo být postižení a pokud by i s ním mohla žít relativně šťastný život, tak bych jí tu šanci určitě dala.
Úplně vám oběma rozumím, co prožíváte za strach, já si to zažívala taky a potom už jsem si přála, hlavně ať už se dcera narodí, ať je venku a já vím, jak na tom jsme, přesně jak popisuje Dita, ta to napsala moc výstižně, ta nejistota byla hrozná. Dneska je medicína zase o kus dál než tehdy a navíc ty miminka jsou obrovský bojovníci. Holky držte se!!!

Iwko, holky už napsaly hodně a je málo, co je možné dodat. Otázek je spousta - jak dlouho jsi na děti čekala, jak těžké by bylo možné postižení. Pochopila jsem, že operace je velmi nebezpečná jak pro tebe tak pro děti. Padla i ta možnost o které psala janabas?
Já vím, že čas se krátí a rozhodnutí musí padnout brzy, ale já (jsem hrozný šťoura ;)) bych si ještě tyhle otázky asi chtěla zodpovědět. Péče o postižené děti je náročná a bohužel může i zničit manželství (to jsem ve svém okolí zažila). Je potřeba, abyste s tím byli srozuměni oba dva a byli ochotni v případě potřeby obětovat poměrně hodně ze svého současného života.
Nevím, jestli píšu aspoň trochu srozumitelně a jestli je to to co teď zrovna potřebuješ slyšet, ale myslím, že ve tvé situaci je potřeba si uvědomit i možné následky. A hlavně to, jeslti jste schopni to spolu zvládnout.
Přála bych ti, aby to přece jenom nakonec mělo dobrý konec. :hjarta::pussa:

ahoj holky, přemýšlím a dumám a pročítám vaše slova, je v nich plno upřímnosti, zkušeností a sounáležitosti a děkuju vám za ně moc. jak pisala janabas o laserové ablaci, to jsme řešili s dr. hodíkem a je to tak náročné, že ji odmítám. ony ty články na internetu vypadají docela nadějně,ale v nemocnici vám dají podrobnější a jsou tam vypsaná rizika na celou stránku, musíte je podepsat a v tom mém případě -kvůli umístění mimi a cév- je to fakt spíš sci-fi...a k dalším otázkám - otěhotněla jse až ve 34 proto, že jsme se dřív o miminko nesnažili, až letos jsme pocítili, že je to to správné odbobí, že si oba mimi přejeme (přítel už má dvě dcery z prvního manželství) a šli do toho, otěhotněla jsem hned na poprvé.
rozhodnutí pořád ještě nenacházím, ale s tím určitým odstupem si uvědomuju, že možná víc začíná fungovat mozek než city a respekt k přírodě, dávám peti plně za pravdu, vidět trpět přečasně narozené děti musí být strašlivé, nechci opakovat to, co napsala peťka úplně přesně, ..včera jsem byla po delší době venku, na krátké procházce s přítelem. stavila jsem se ke kamarádce, v bytovce, kde bydlí, jsem potkala postiženého dospívajícího kluka (nemůže chodit a špatně mluví), za chvliličku na ulici o kousek dál jsem míjela mladý pár, který jsem tu nikdy neviděla, měli jednovaječné kluky (jako já),ve věku 3-4 roky, jednoho vezli postiženého na kočárku, druhý šel pěšky, oba brýle, oči nepatrné..byla jsem venku jen chviličku a takováto "náhoda"? zapůsobilo to na mě.
rozhodování je strašně těžké, vůbec už si ale nedovedu představit, co se bude v nemocnici dít, až to přijde. vím, že musím být statečná, ale bojím se hrozně. doktoři říkají, že císařský řez je zbytečný, že budu rodit (ať už jako plánovaný potrat, nebo předčasný porod) přirozeně, jako prvorodička mám pochopitelný strach a hlavně hrůzu z té psychické zátěžě.
dito l. , hodně moc štěstí přeju, a vám ostatním, holky taky.

Iwi - je to hrozně kruté, ale to, co jsi napsala dneska, úplně chápu... já jsem taky špatná z toho, když vidím nemocné děti a bezmocné rodiče.. co k tomu víc říct... život je to těžkej, jak pro ty děti, tak pro rodiče a rodinu... psychicky, finančně...názor už jsem napsala výše, takže se nebudu opakovat...

je mi jasné, že každé rozhodnutí bude velice bolestné... a měla bych taky strach - z takového porodu...nebo potratu..... jak fyzicky, tak pak psychicky... ale to přebolí, půjdete dál.. a za 3 až 6 měsíců budeš určo znovu těhotná a i když strach bude zas, tak to bude určo v pořádku. Náhody jsou přece od toho, aby se neopakovaly.. nebo aspoň ve většině případů.
A zvlášť, když se vám zadařilo hned... tak je velký předpoklad, že problém nebude ani podruhé!

znovu říkám, že je to ode mě asi zbabělé, ale já bych to viděla nejspíš takto... 
Ani nevíš, jak se bojím velkého utz tento týdne, jestli bude vše ok... bohužel smutné případy se tak množí...

Přeju hodně sil a štěstí!!!

Iwko, já taky tvůj příběh sleduju ... je mi strašně líto, co musíš prožívat a vytrpět ... ale asi ty nejtěžší chvíle teprve přijdou ... Já jedno dítko doma už mám a toužebně čekám na to druhé, ale opravdu si nedokážu představit, že bych měla doma mimi, které by bylo postižené... nebo mělo minimální šanci na přežití, kvůli jeho vadám a následkům ... bylo by mě to strašně líto, ale opravdu bych se o takové děti neuměla a nedokázala postarat, protože by mě pořád trápilo to, že jsem je mohla v klidu nechat odejít a byly by bez takových bolestí a mučení s operacema, které ani nemusí dopadnout ... Asi mě někdo odsoudí, ale prostě by U MĚ zvýtězil ten mozek a nechala bych těhu ukončit ...
Je to strašně smutné a nedokážu se vžít do tvých pocitů, protože to bych řešila i otázku ... co kdyby ty mimi byly v pořádku ... at už se rozhodneš jakkoli, tak ti patří můj obdiv, respekt a hlavně přání, at jsi co nejdřív v pohodě a nemusíš řešit takové situace :hjarta: :hjarta: :hjarta:!!!

Iwuško, je to tak smutné, že tohle rozhodnutí musíš řešit, navíc při prvním těhotenství a v tak vysokém stadiu. Ale jak sama píšeš, dívat se na utrpení dětí je mnohem horší.
Víš, já být v takové situaci, asi bych uvažovala o spolupráci s nějakým dobrým psychologem. Alespoň v počátečním období, protože je rozdíl mezi ranným potratem a porodem. Myslím, že ženský dokážou překonat hodně a mají spoustu síly, ale není potřeba se vším probíjet sama. Nevím, jak se se vším vyrovnává tvůj muž, ale z vlastní zkušenosti vím, že o některých věcech spolu partneři mluví třeba až po delší době pokud vůbec někdy. A o takovém prožitku je potřeba mluvit a vyrovnat se s ním.
Budu na tebe myslet, abys vše zvládla. :hjarta:

Ahoj Iw, je mi moc smutno z toho co teď prožíváš. Sama jsem měla potíže v těhotenství, od 5 měsíce mi nevyživovala placenta, ucpala se mi ledvina, a moje tělo se rozhodlo mimi vypudit ven. Celé těhu jsem proležela v nemocnici a nevěděla jestli dítě bude, a když jestli bude zdravé. O potratu jsem ani neuvažovala. Syn má vlivem léků poškozený zrak 5,5 a 2,5 dioptrie a trošku nemocné srdíčko. Jen vím, že kdyby druhé dítě mělo mít jiné(závažnější)postižení. Nikdy bych si ho nenechala. Můj otec měl těl. postižení. Nikdy bych nechtěla, aby moje dítě prožívalo tolik bolesti. Radši nic. To je můj názor, který se změnil až po letech zkušeností.

holky, nemate nekdo zpravu o tom, jak se Iwka rozhodla?? Ja odjela 19 rano do porodnice a zadnou jinou zpravu ani vlakno jsem tu uz od ni nenasla

ahoj holky, všechny vás moc zdravím...a děkuju vám za to, jak jste mi dodávaly sílu a pomáhaly sdílet ty šílené chvilky,vážím si té pomoci, byla pro mě moc důležitá. to, že jsem dostala internet zrovna v září,bylo neskutečně skvělý, a jsem ráda, že jsem objevila i vás.
dnes je to tři týdny, co jsem nastoupila do nemocnice, rozhodli jsme se s partnerem těhotenství sami ukončit a tady  na malém městě ten zákrok nechtěli udělat, musela jsem do brna. už před vyšetřením byly nějaké problémy, silná anémie, ale nakonec jsem se do brna dostala. bylo to krutý, některý detaily i zlomyslný (na oddělení byla miminka a původně jsem ležela na pokoji s maminkou dvojčátek, než mě z kapacitních důvodů přestěhovali..), ale zvládala jsem to. už jsem to měla v hlavě srovnaný a dokázala jsem se chovat statečně, rozumem jsem si zakázala zhroutit se, zakázala jsem si sebelítost a snažila se spíš pomoct okolním  pacientkám. taky musím říct, že mě moc podporoval partner. a zákrok? rodila jsem přirozenou cestou, trvalo to devět hodin, pak revize,.. druhý den odpoledne mě pustili domů, sice jsem byla totálně vyčerpaná, slabá jako moucha, sotva pletla nohama ještě tři dny, ale fyzicky se mi ulevilo. psychika byla horší, myslela jsem, že když jsem zvládla nemocnici, bude to už dobrý, ale nebylo. naplno se projevila ta prázdnota bříška a lítost toho všeho, k čemu muselo dojít. nechtělo se mi s nikým mluvit, člověk se jen pomaloučku vrací zpět do života. a musí to zvládat, musí zvládnout, když na první malé procházce potká v obchodě kolegyni, která neví, co se stalo, nehodí śe jí to říct na tom místě a v té době, a ona se rozplývá, jak jste krásně zakulacená (ona se ta děloha stahuje docela dlouho)...takových věcí je moc a je potřeba se s nimi poprat. na druhou stranu jsem se toho nepředstavitelně hodně dozvěděla o sobě a o mém partnerovi, přestože jsme spolu intenzivně dvanáct let a zažili jsme toho hodně, nastopovali tisíce kilometrů, poprali se se vším možným, tohle nám o nás prozradilo opravdu moc.
no, pořád píšu o sobě..jak se máte vy? doufám, že dobře a přeju vám jen to nejlepší. ivka

iwko. jsi strasne statecna zenska.. a ja Te obdivuji.. preji Ti v zivote  moc stesti :hjarta:

Ahoj Iwi, jsi moc silná a statečná ženská :hjarta::pussa: Věřím, že se ti brzy podaří znovu otěhotnět a tentokrát to vše dobře dopadne :hjarta:

Iwko je mi to strasne lito ,kdyz ctu co jsi podstoupila ..Bolet to bude asi strasne dlouho ,je dobre ze v tom nejsi sama a jste si s pritelem oporou :hjarta: Preji ti uz jen hodne stesti :hjarta:

Iwko posílám ti moc a moc síly ať  to všechno dokážeš zvládnout, to nejtěžší - rozhodnutí- máš za sebou
a teď vzhůru ke světlým zítřkům, bude to ještě chvíli bolet, a  jak se to může zdát těď neskutečné, čas je opravdu ten nejlepší lékař na tyhle bolístky
drž se moc

a z osobí zkušenosti radím , choď jsem , holky tady podrží moc, a velkou mírou díky jim se já teď cítím dobře

Iwko, jsi statečná a pohlížíš na danou situaci s otevřenýma očima. "přijít o bříško" je zatím můj nejhorší zážitek v životě a určitě to taky ještě několikrát opláčeš. Ale vybreč se, pomáhá to a když ti bude hodne ouzko, víš, kde nás najdeš :pussa: Drž se!!!!!

Opět se můžu jenom poklonit před silnou a statečnou osobností a nabíjí mne to k dalšímu svému malému boji.
Iwko, zasloužila bys zvláštní metál za statečnost a lidskost :godlike: :pussa:

jen co nějaký najdu na webu, tak ho sem vrazím :)

Iwko,smekám před tebou.Jsi neskutečně silná osobnost a přeju Ti ,ať se vše v dobré obrátí.Zasloužíš si to nejlepší. :pussa: :hjarta: :par:

Iwko, myslím, že jsi se rozhodla nejlíp, jak jsi uměla. Neobviňuj se za nic, jsou věci, které my těžko můžeme ovlivnit a všechno to tak mělo být :pussa:

Iwko je mi moc líto že se tohle muselo stát.
Jsi velmi statečná a já tě obdivuju jak to zvládáš, ikdyž doma a uvnitř tvého těla je to asi staršně těžké. Posílám moc a moc síly a držím palečky.
Chtěla jsem se zeptat jestli můžu, jestli se podezření nějak potvrdilo?

Ahoj Iwko!
Vůbec nevím, jak začít... Tvoje rozhodnutí bylo určitě správné. My jsme se potýkali s úplně stejným problémem. Akorát u nás se na transfúzní syndrom přišlo velice pozdě, byl už stanoven jako těžký stupeň. Byla jsem ve 26.týdnu těhotenství. Doktoři hned od začátku říkali, že je to velice vážná situace, ale nikdo nemluvil o ničem konkrétním. Já jsem o transfúzním syndromu nic moc nevěděla, myslela jsem si, že nejtěžší bude pro děti porod (o poškození dětí nikdo nemluvil). Operace už u mě nepřipadala v úvahu, jediné, co se dalo dělat, bylo odpouštění plodové vody u většího kloučka. Ale moc to nepomohlo, protože jsem ve 27.týdnu porodila (29.11.). Kluci porod přežili, jeden vážil 610g, druhý 1080g. Ten menší na tom byl od začátku zdravotně líp, větší měl problémy se srdíčkem. Bohužel třetí den přišel veliký šok - u menšího došlo už během těhotenství k poškození mozku, nebyl dobře zásobený kyslíkem. V důsledku toho se mu rozpadla polovina mozku. Bylo nám řečeno, že buď zemře nebo bude hodně postižený. U většího kloučka byl na mozku otok a díky tomu se nedalo říct, jestli je mozek taky nějak zasažen. Museli jsme jen čekat. Po týdnu nám menší klouček zemřel. Po dlouhých 5ti týdnech se u většího kloučka otok vstřebal, ale zůstaly mu na mozku dvě menší cysty. Doktoři k tomu moc neřeknou, ale prý máme počítat s postižením. Teprve až čas ukáže, v jakém rozsahu bude.

Ahoj Marti, když toto čtu mám husinu po celém těle a zároveň tě obdivuju. Jsi silná ženská a moc držím palce ať alespoň u druhého chlapečka to dopadne co nejlépe může :hjarta::pussa: