soptík — 7. 10. 2008 10:35 |
Nevím jak to řešit, asi před 5 měsíci mě zemřel bratr(nevlastní) , nedávno babička, do toho švagrové se narodilo dítě a nějak se k nám nemá.V něčem nám lhala.Vím že jí zemřel manžel a nemá to jednoduché,ale rádi bychom viděli miminko. Do toho mám šíleně zlobivé děti 2 roky a 10 měsíců, nevím co dělat, neustále jen křičím a jsem nervozní. jen jím a jím a jak tloustnu tak mě to ještě více deprimuje. nevím zda nemám začíst brát nějaké prášky na nervy. manžel je proti, ale já každý večer myslím na bratra a jsem prostě celkově vynervovaná....
Jak by jste to řešili? nebo co mi poradíte?
|
Jessika — 7. 10. 2008 10:41 |
řešit postupně od nejjednoduššího k tomu složitějšímu
neočekávat, že se vše najendou "zlomí" a bude všechno vyřešené
přiložit ruku k dílu a nefňukat
nechat si pomoci
radovat se, že TY máš: .... doplň....
:hjarta: :)
|
eva4444 — 7. 10. 2008 10:51 |
Soptíku, myslím, že psychologickou poradnou nic nezkazíš a třeba Ti předepíšou AD. Zkus na chvíli dát děti k příbuzným, nebo je nech s tatínkem a někam odjeď, ať si od nich odpočineš.
|
Verunka a Vanesska — 7. 10. 2008 10:56 |
Soptíku,
z toho, co tu čtu, tak mám jedinou radu a věř tomu, že ti žádné prášky nepomůžou. Je smutné a určitě bolavé, že jsi přišla o tolik lidí, ale život jde dál a nic to nevrátí.
Tvá švagrová se potřebuje smířit se strátou manžela a zvyknout si na nového člena rodiny a v šestinedělí, ale i po něm to bude těžké a vy byste jí měli dát čas.
A teď k tobě: Odpověz si na otázku, jsou tvé děti opravdu zlobivé? A nebo ty nemáš a nechceš se jim věnovat a přemýšlíš nad ztrátami. Tvé děti vycítí tvou nervozitu a jsou jako zcadlo a tobě pak přijde, že jsou zlobivé.
Seber se, oni tě potřebují.
Doufám, že jsem to napsala srozumitelně.
|
Jessika — 7. 10. 2008 10:59 |
jo a ještě , Soptíku, co takhle se podívat , co jsi psala "kdysi" http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=16416&p=1
z toho nemáš radost? :)
|
soptík — 7. 10. 2008 11:36 |
Holky díky, no máte pravdu, hlavně že je mám.
Jessika - :godlike: díky bohu za ní!
Musím to nějak vyřešit.Štve mě to všechno, nemuselo se to stát - ta tragédie...každou chvilku na to myslím, pak mám v jlavě to že švagrová se nehlásí a já ještě malého neviděla.Lhala...Je to těžké....
Chtělo by to nemyslet na to,ale nějak to nejde. Jsem ráda, že mi píšete, že prášky se to neurovná.Asi jsem si usmyslela, že je potřebuji a dnem co dnem, jsem je chtěla čím dál více.
na děti moc času nemám, můžu si za to sama, a¨le nemám sílu, ani pořádně chuť energii, abych si s nimi hrála.V kočárku se vztekají, nejraději bych vypadla a procházela se a procházela.
Musím zaměstnat tedy manžela, abych se třeba k večeru procházela sama. On má služby různé, tak zkusím vždy třeba na hodinku vypadnout a pročistit si hlavu venku.
Holky díky za radu.
jinak jsem šla za psycholožkou a kde dříve bývala jsem jí už nenašla. musím se asi po ní někoho pooptat. myslím, že s ní taky nic nezkazím.
|