Pomáhají vám?Nosí čajíčky,uklízí,dělají práci za vás?Mají starost jak vám je?Tím myslím,jestli za vámi přijdou a zeptají se ,jestli něco nepotřebujete?:(

Nedělají práci ZA MĚ - prostě, dělají práci oni. I čajíčky... všechno. Můj muž miluje, když jsem nemocná - tedy, ne, že by mi přál tu nemoc, ale to, že mě má "na krku" a musí se o mě starat - nějak mu to dělá dobře. Něco, jako ve filmu Postřižiny - určitě si pamatuješ, jak se vyžíval v tom, když byla teď ten "lazar", že konečně musela chvíli ležet nebo sedět na zadku a nemohla pořád někde poletovat - tak je to u nás taky

Já bych se snad musela skácet na zem aby si všimli,že mi něco doopravdy je.Chtěla bych být obletovaná,jako  v Postřižinách.Když už je mi hodně blbě,pomůže mi máma.Za to když má někdo doma rýmičku,tak o tom slyším celý den,jak umírají a volají o pomoc.(tři chlapi)

No vidíš. Já bych zase uvítala, kdyby se mě nesnažil s každou rýmičkou držet v posteli se slovy : Musíš to vyležet, ať z toho nemáš komplikace  :kapitulation: - nesnáším nečinnost. To už mi musí být jóóó blbě, abych vydržela vysloveně v posteli - vždycky uteču alespoň k tomu počítači a on mě, celý nešťastný, chodí alespoň utemovat dekou - prostě si to užívá, když mi něco je - ale musím říct, že je to hodně málo kdy. Miluji ho, tak mu to dopřeji

Bacha-pro chlapy je to smrtelná nemoc-rýmička! :D Takže podle toho s nimi musíme zacházet.
Ten můj je při nemoci hrooozně protivný. Ležet nebude, ale vzdychat celý den a naříkat, to ano. Starám se- je to špatně. Ignoruji ho-je to špatně. Prostě když není fit, není s ním k vydržení. myslím, že sám nezvládá svou bezmocnost, a proto je protivný.

Já nemocná nebývám. Naštěstí. Ale když je zle, dokáž se o mě chlap postarat. Bez problémů. Umí být milý a vařit mi čajíčky. Jen je na něm cítit ta nervozita, že má toho najednou víc.
Ale i při nemoci nemůžu ležet celé dny. Věci kolem dětí obvykle zajistím sama. Když se vyhrabu z postele. Za 14 let manželství jsem byla nemocná jednou pořádně (14-denní hnusná chřipka) a párkrát nějaká ta jedno-dvoudenní střevní chřipka s průjmem a zvracením.
Manža je nachlazený s rýmečkou několikrát do roka.

Častější utíkání do nemoci je volání o pomoc: Všimněte si mně! Starejte se o mě!
Pocit, že potřebuji více zájmu.

Tak o mě se v rámci možností (pokud je manžel v práci tak ne) stará a to zrovna nemusím marodit. Je mi třeba jen špatně a hned - lehni si, uvařím ti čajíček nebo groček. Taky se o mě strašně rád stará. Dřív jsem to odmítala...já blbá, ale teď si to vychutnávám. A můžu říct, že je to žůžo být někdy takhle rozmazlována. Jen to některé neumějí přijmout jako já dřív. Pokud můřu poradit...holky nechte se rozmazlovávat...potěšení bude na obou stranách.

pomněnka napsal(a):

Tak o mě se v rámci možností (pokud je manžel v práci tak ne) stará a to zrovna nemusím marodit. Je mi třeba jen špatně a hned - lehni si, uvařím ti čajíček nebo groček. Taky se o mě strašně rád stará. Dřív jsem to odmítala...já blbá, ale teď si to vychutnávám. A můžu říct, že je to žůžo být někdy takhle rozmazlována. Jen to některé neumějí přijmout jako já dřív. Pokud můřu poradit...holky nechte se rozmazlovávat...potěšení bude na obou stranách.

Grrr, rozmazlovat a nechceš toho trochu moc? Rozmazlujeme Vás celý život, hýčkáme Vás a na rukou nosíme celý život a ještě rozmazlovat v době nemoci, to by jste moc zlenivěly. Žádné takové! Pokud se neprobouzíte na ARO a nebo JIP, makat a makat, jen práce a zas práce, ta uzdravuje ducha a tělesno. A pak máte nám (současně i Vám) poskytnout zdravého pohybu na cizím těle /nejlépe u milenky a nejlépe několika/, když už nechcete být sami zdravé.
A kdo se o nás stará když marodíme? Ha, se koukni na Damilu jak nás pomlouvá, když si dovolí napsat, že když máme rýmyčku je to pro nás smrtelná nemoc. Se koukni jak je postaven strom úmrtí a v kolika umíráme. A víš proč? Protože to je pořád , "nojo, jak má pán nemoc (rýmičku/kašlíček) už nám umírá, houby a kdo se o mě postará, když tu nebudeš, huš do práce a makat žádné prodlevy v práci, příjdeš o velké penízky na moje kabelky a prstýnky a makeupy a td...." A tak makáme, nedbáme na zdraví své a pak v 55 jdeme do penálu a vy naše zhýčkané, pak ještě si dalších 35 let užíváte radostí a slastí života pozemského. Je to je ale nespravednost. Ha a co na tohle řekneš! No odpověz moje drahá, jsi tázána! :P

No tak trocha srandy poránu musí být, ale není šprochu aby na něm nebylo pravdy trochu. Osobně si myslím, že:
1. Až tak při rýmě či jiné "fatální nemoci" neumíráme, jen hledáme "pochopení", které jsme dostávaly jako malý chlapci u svých maminek.
2. Tak jako vy jsme tak trochu nesví z "jiného stavu nemoce", neboť jako neustálí bojovníci a dokazovateleé, že nás se to netýká jsme jaksi ti druzí a proto hledáme, ochranu a sílu k novému startu.
3. Až tak na Vás, když náhodou v té posteli s virozou jste nezapomínáme, aspoň já se o obě ženy, ale i jiné které byly upoutány na lůžko staral. Sám i o děti. Jo pravdou je, že to pořád z té postele bylo, a dělej tohle a musíš tohle a udělej to takto. Vy místo marodění pořád dirigujete a vládnete a tím si nemoc prodlužujete.

Pisatel napsal(a):

No tak trocha srandy poránu musí být, ale není šprochu aby na něm nebylo pravdy trochu. Osobně si myslím, že:
1. Až tak při rýmě či jiné "fatální nemoci" neumíráme, jen hledáme "pochopení", které jsme dostávaly jako malý chlapci u svých maminek.
2. Tak jako vy jsme tak trochu nesví z "jiného stavu nemoce", neboť jako neustálí bojovníci a dokazovateleé, že nás se to netýká jsme jaksi ti druzí a proto hledáme, ochranu a sílu k novému startu.
.

Tak to je myslím hodně výstižné. Tak nějak to bude.
Manžel občas vzpomene, když byl jako dítě nemocný, jak na něj maminka byla hodná, a jak voněla, když se k němu skláněla nad postýlkou.
Na jsednu stranu chce  být chvíli malým chlapečkem (a kdo z nás občas netouží po trochu té pozornosti a péče), na druhou stranu je nervozní ze své vlastní bezmocnosti.

Jsou lidi, co si myslí, že se bez nich v práci neobejdou...

No BM když jsem onemocněla to bral jako útok na svou osobu - udělala jsem to schválně, abych mu nechala "na krku" děti a domácnost :D - on nemocný nebýval, já tak 2x do roka chřipku, ale pořádnou :)
Takže jsem se pro klid doma naučila co nejrychleji nemoc zlikvidovat a fungovat. Což se mi vymstilo - když jsem byla půl roku na nemocenské, nikoho ani nenapadlo mi nějak pomoct - však co, já to zvládnu jako vždycky.........a taky že jo :)
Teď když onemocním, ale už vyjímečně, tak manžel zajistí všechno, včetně čajíčku a potulení ....... ale je fakt jak píše Pisatel - když je mi líp, mám tendence ho z postele dirigovat co a jak má dělat, no ale snažím se už ovládat :dumbom: :dumbom:

Damila napsal(a):

Na jsednu stranu chce  být chvíli malým chlapečkem (a kdo z nás občas netouží po trochu té pozornosti a péče), na druhou stranu je nervozní ze své vlastní bezmocnosti.
Jsou lidi, co si myslí, že se bez nich v práci neobejdou...

Damilo ano to je onen hnací moment proč chceme být vlastně "včera" zdraví /zvýrazněno/

Pisateli,
a kdo vám vnutil nutnost být dokonalý, nikdy nestonat, být silný za všech okolností, nikdy nebrečet...a podobné nepřirozenosti?

Damila napsal(a):

Pisateli,
a kdo vám vnutil nutnost být dokonalý, nikdy nestonat, být silný za všech okolností, nikdy nebrečet...a podobné nepřirozenosti?

Maminka a potom každá následující žena v našem životě :lol: potažmo společnost, ale ta zas pod vlivem žen.
Ale myslím, že si Damilo rozumíme. Netřeba dál se přít. Oba máme pravdu, Ty větší i když jen v lepším písemném vyjádření :lol:

Nepřu se. Dobře se mi povídá, ale valím do práce...

Ono to samozřejmě není jen ženami, ale přeci jenom měly na nás asi větší vliv. I já se párkrát přistihnul, že jsem říkal, nebreč, jsi přece chlap... To jsou ty stereotypy...

nebreč, jsi přece chlap...
Ale když má chlap tu zmiňovanou rýmičku, zalehne a nechá se opečovávat. Já si můžu z titulu toho, že jsem ženská, zabrečet, ale být nemocná je pouhopouhý výmysl a umřít smím až poté, co mám doma hotovo, aby mě smuteční hosti nepomluvili...

KALIK napsal(a):

Ono to samozřejmě není jen ženami, ale přeci jenom měly na nás asi větší vliv. I já se párkrát přistihnul, že jsem říkal, nebreč, jsi přece chlap... To jsou ty stereotypy...

:co: Hele, když se dva mají rádi tak na pohlaví nezáleží, tos klidně říkat mohl :lol: trestný to dneska už není :lol:

helena napsal(a):

nebreč, jsi přece chlap...
Ale když má chlap tu zmiňovanou rýmičku, zalehne a nechá se opečovávat. Já si můžu z titulu toho, že jsem ženská, zabrečet, ale být nemocná je pouhopouhý výmysl a umřít smím až poté, co mám doma hotovo, aby mě smuteční hosti nepomluvili... http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Helen,
ale to si děláš sama. Resp. my ženy si to děláme samy. Já bych se mohla na smuteční hosty z vysoka vyprdnout, páč oni by ode mě ani nic jiného nečekali, kdož mě zná, ví, že pohřby nesnáším. :)
Když dělám i při nemoci (jakože kolem dětí dělám), je to z mého vlastního rozhodnutí.
Páč kdybych umřela, neumřou se mnou, někdo by se o něj postarat musel stejně. Všichni jsme svým způsobem nahraditelní.

Damila napsal(a):

Nepřu se. Dobře se mi povídá, ale valím do práce...

:o  No a kdo se o mě postará, mám rýmu jak Niagáru. :vissla:

Mužská smrtelná nemoc na 7 písmen.? Rýminka

Pisatel napsal(a):

Damila napsal(a):

Nepřu se. Dobře se mi povídá, ale valím do práce...

:o  No a kdo se o mě postará, mám rýmu jak Niagáru. :vissla:

Romča napsal(a):

Mužská smrtelná nemoc na 7 písmen.? Rýminka

Pisatel napsal(a):

Damila napsal(a):

Nepřu se. Dobře se mi povídá, ale valím do práce...

:o  No a kdo se o mě postará, mám rýmu jak Niagáru. :vissla:

Jo umírám dámy ženy pomooooc :lol:

Myslím že nějaký pátek ještě s mámi vydržíš, neboj.Máš tuhý kořen. :lol::lol:

Pisatel napsal(a):

Romča napsal(a):

Mužská smrtelná nemoc na 7 písmen.? Rýminka

Pisatel napsal(a):

:o  No a kdo se o mě postará, mám rýmu jak Niagáru. :vissla:

Jo umírám dámy ženy pomooooc :lol:

Pisatel napsal(a):

Romča napsal(a):

Mužská smrtelná nemoc na 7 písmen.? Rýminka

Pisatel napsal(a):

:o  No a kdo se o mě postará, mám rýmu jak Niagáru. :vissla:

Jo umírám dámy ženy pomooooc :lol:

Už půl hodiny "odcházím" do práce, ale ještě musím:

Pisateli, Ty bys chtěl přivinout na hruď, pohladit , zabalit do peřinky, anebo se dokonce s některou Babinetkou vypotit???
(Teď jsem málem napsala "vyfotit":lol: )

Tak Ti aspoň virtuálně posílám pohlazení.:sjuk:

Romča napsal(a):

Myslím že nějaký pátek ještě s mámi vydržíš, neboj.Máš tuhý kořen. :lol::lol:

No pokud nebude ta první pomoc ve smyslu okamžitého vypocení na cizím těle pak asi ano, kořen jsem někde pozapomněl či mě opustil hapčí :lol:

Jak znám Pisatele tak mu to pohlazení bude málo. :lol::lol::lol:

Damila napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Romča napsal(a):

Mužská smrtelná nemoc na 7 písmen.? Rýminka

Jo umírám dámy ženy pomooooc :lol:

Už půl hodiny "odcházím" do práce, ale ještě musím:

Pisateli, Ty bys chtěl přivinout na hruď, pohladit , zabalit do peřinky, anebo se dokonce s některou Babinetkou vypotit???
(Teď jsem málem napsala "vyfotit":lol: )

Tak Ti aspoň virtuálně posílám pohlazení.:sjuk:

Neboj kořen se obnoví ;) První pomoc poskytují na čísle 155 :lol: tak si vem telefon a někam si zavolej. :jojo:

Pisatel napsal(a):

Romča napsal(a):

Myslím že nějaký pátek ještě s mámi vydržíš, neboj.Máš tuhý kořen. :lol::lol:

No pokud nebude ta první pomoc ve smyslu okamžitého vypocení na cizím těle pak asi ano, kořen jsem někde pozapomněl či mě opustil hapčí :lol:

Damila napsal(a):

helena napsal(a):

nebreč, jsi přece chlap...
Ale když má chlap tu zmiňovanou rýmičku, zalehne a nechá se opečovávat. Já si můžu z titulu toho, že jsem ženská, zabrečet, ale být nemocná je pouhopouhý výmysl a umřít smím až poté, co mám doma hotovo, aby mě smuteční hosti nepomluvili... http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Helen,
ale to si děláš sama. Resp. my ženy si to děláme samy. Já bych se mohla na smuteční hosty z vysoka vyprdnout, páč oni by ode mě ani nic jiného nečekali, kdož mě zná, ví, že pohřby nesnáším. :)
Když dělám i při nemoci (jakože kolem dětí dělám), je to z mého vlastního rozhodnutí.
Páč kdybych umřela, neumřou se mnou, někdo by se o něj postarat musel stejně. Všichni jsme svým způsobem nahraditelní.

tak marodit si můžu tak poslední 2 roky... to se stará o mě dcera :)
ale asi hodně dlouho nezapomenu na "ty jsi nevařila? co budu jíst?" od nyní už BM... nevstat a nenakoupit, neuvařit a neumejt nádobí - tak jsme umřeli hlady a ve špíně :/

Damila napsal(a):

Už půl hodiny "odcházím" do práce, ale ještě musím:

Pisateli, Ty bys chtěl přivinout na hruď, pohladit , zabalit do peřinky, anebo se dokonce s některou Babinetkou vypotit???
(Teď jsem málem napsala "vyfotit":lol: )

Tak Ti aspoň virtuálně posílám pohlazení.:sjuk:

Tys tak hodná, hned se mi ulevilo. Děkuji :hjarta:

Romča napsal(a):

Neboj kořen se obnoví ;) První pomoc poskytují na čísle 155 :lol: tak si vem telefon a někam si zavolej. :jojo:

Pisatel napsal(a):

Romča napsal(a):

Myslím že nějaký pátek ještě s mámi vydržíš, neboj.Máš tuhý kořen. :lol::lol:

No pokud nebude ta první pomoc ve smyslu okamžitého vypocení na cizím těle pak asi ano, kořen jsem někde pozapomněl či mě opustil hapčí :lol:

Hmmm tak ti tedy děkuji za pomoc. Zkusil jsem to, ozvaly se Olšany :P
P.S. Už se vraťmě k tématu. Já už zlobit nebudu.

Já se starám sama o sebe.
BM byl nemocný pořád, tak jsem kolem něj hopsala. Když jsem byla nemocná já, byla jsem podezřelá. Jednou jsme marodili oba a tchýně si vzala syna na víkend. Nakonec sama ulehla s horečkou a malý to chytl od ní, takže byl doma týden..

Já jsem při nemoci protivná, nechci ležet, tak musím pořád něco podnikat. Naštěstí jsem nemocná málokdy:)

nemarodím, když na mě cosi leze nacpu se pseudoefedrinem a  kupodivu to zatím funguje, zato ted mám doma mužíka, umírá na rýmičku, děláme si z toho legraci ošetřuju ho jak nejlíp umím :)
navíc nesnášim nečinnost a ležení, takže i s horečkou musím něco dělat, dýl než dva dny mě neudržela v posteli ani borelioza :dumbom:

pajaja napsal(a):

Pomáhají vám?Nosí čajíčky,uklízí,dělají práci za vás?Mají starost jak vám je?Tím myslím,jestli za vámi přijdou a zeptají se ,jestli něco nepotřebujete?:(

Uvaří čaj s medem a občas přihodí řečnickou otázku, jestli něco nepotřebuji ... taky mě čas od času oblažují radami, že mám jako ležet a nic nedělat ...  :)
A já su špatný pacient, páč když zmizej, tak obejdu celej byt a poklidím vše, co není podle mých představ. :)

Stalo se zatím jen jednou, že jsem stonala v přítomnosti muže. Když mě přivezl z nemocnice, velmi se hrnul k vaření a jeden (slovy jeden) oběd mi připravil. Do večera, natož do druhého dne, ho to přešlo. Prý "a co bych měl ZASE vymýšlet za jídlo?" Ale já netrvám na vyvařování, tak jsem si mazala chleby sama. Nádobí umyl na požádání, vysál na požádání a ten zbytek vydržel do mého zmátoření.
Ale pozor, ochotně mi předčítal z knížek i vícekrát denně. S horečkou nemůžu číst, skáčou mi písmenka.

No nevím /a to říkám s plným vědomí a při řádném svědomí :) /, že se mnou si obě ženy při mém marodění asi užily.
Jednak marodím velice často, jednou za uherský rok a ještě musí být přetupný :) nějak se mě ty rýmy a chřipky či jak se to vše "běžné" vyhýbá. Ale když už se náhodou potkáme, tak mám na to jeden obrovský lék. POkud vládnu uvařím si velkou čínskou termosku tea, vrazím do ní asi tak 30 kostek cukru, 5 lžic medu, dva citrony, půl lirtu slivovice či vodky a s tím zalejzám do postele zavírám dveře a pouštím si Kleopatru. Bohužel nikdy jsem jí nedokoukal dál než k onomu slavnému procesí v Římě. Jakmile jsem dál vstávám a odcházím pracovat. Po dobu mého nemocenského spánku odmítám přijímat jakoukoli potravu krom víše zmíněného léku a jednou denně nějaké sušenky. S chutí s jídlem jsem zdráv. :) Rovněž tak nekomunikuji ono se to nedá pro můj spánek :)
Tak dámy kde je ono skuhrání o kterém se zmiňujete?

Doma,doma ho máme,schovaný a nikomu ho neukážem.

Pisateli, to jsi tedy jakási upgradeovaná odnož  chlapa .... my, co máme " normální " mužíky v původní verzi, víme o čem mluvíme .....

Rýma a bolení hlavy je skoro záležitost na přivolání "rychlé", a polovina reklam v televizi propaguje zrovna něco, co on by nutně potřeboval .... takové ty voltarény na bolavé nožičky a podobně ....  :vissla:  :vissla:

Pokud se stane a umřu já  ( asi 3x za 25 let) , tak první den se manža tváží chápavě a vstřícně, že on si  něco namaže na chleba , k večeru zkoumá můj stav otázkami : ... jakže to vidím se zítřkem  ....  s " meziřádkovým" významem, budu - li schopna vyrobit nějaké jídlo  a doufá, že  se pochlapím a  vyrobím .....  :dumbom:

Jinak jsem na tom stejně, jak pajaja ...  uf uf, musím přehodnotit přístup a začít požadovat větší péči .........

Byla jsem vdaná 20 let, za tu dobu si pamatuji dvě hnusné chřipajzny ke konci manželství. První tři dny jsem ležela v horečkách a takřka jsem nevěděla o světě. Přiznávám, že by mě v ložnici nechali skoro umřít, děti i manžel. Taky se pamatuju na ten nechápavý pohled "co ti je? vstaň a choď, buď zase jako dřív".
Naštěstí nemarodím nijak často.

Tak si tak čtu na netu,,Před rýmou ochrání jogurt i uherský salám,,.????????

Já bych to nekombinoval...

KALIK napsal(a):

Já bych to nekombinoval...

proč né? já klidně :lol: mě to nic nedělá

Tak běžim do krámu,chlapi maj rýmu.Jenže jak dostanu do vegetariána ten uherák?

pajaja napsal(a):

Tak běžim do krámu,chlapi maj rýmu.Jenže jak dostanu do vegetariána ten uherák?

no tak mu dej jogurt a uherák si dej ty jako prevenci ;)

pajaja napsal(a):

Tak běžim do krámu,chlapi maj rýmu.Jenže jak dostanu do vegetariána ten uherák?

kombinace není nutná ;)
vegoš ať baští jogurt a vy ostatní si dejte uheráček :)

Jak se o vás stará má rodina, když jsem nemocná? Nijak. Jsem sama, musím se o sebe sama postarat, neboť já jsem svoje rodina. :)
Kolem a kolem se teda o sebe starám tak, jak mi má nemoc dovolí, abych neumřela hlady atd. Naštěstí nejsem moc často nemocná.
Má rodina je na Slovensku, v denním dosahu nemám žádnou rodinu.
Ale myslím, kdyby bylo nejhůř, postaraly by se děti a má rodina na Slovensku, ale to jen opravdu kdyby bylo nejhůř. Ostatně mi to už jednou - před 2 lety, potvrdili. Díky.

Když jsem před rokem měla chřipku, tak mi manžel vařil čaj. A pořád se mě ptal jestli něco nepotřebuji. ¨
A i když to sem nepatří moc mi pomáhá s Matýskem. Je to příkladný táta.

Můj drahý Pisateli, odpovídám :lol: :lol: :lol: to je to, co na to říkám :lol: :lol: jsem se opravdu zasmála. Škoda, že u toho není videozáznam jak se rozhořčuješ nad tou nespravedlností :D Taková se mi moc líbí.:vissla:
PS: nechceš utřít nosánek? :D a uvařit čajíček s troškou rumu? :D

Jinak zírám tady, jak jsou někteří chlapi nesamostatní co se týče vaření. Ten můj se to naučil, když jsem s dcerou byla v nemocnici a on zůstal doma se synem. K rodičům se odmítl nastěhovat, že by byl pod kontrolou. Tak si vypůjčil hospodské receptury a podle nich se naučil vařit. A vaří rád (občas) a dobře.

No tak zírám jak zoufale nesamostatní chlapi dokážou být, ale nicméně...kdo je tak rozmazlil ? No kdo ?

pajaja napsal(a):

Pomáhají vám?Nosí čajíčky,uklízí,dělají práci za vás?Mají starost jak vám je?Tím myslím,jestli za vámi přijdou a zeptají se ,jestli něco nepotřebujete?:(

Nijak, myslim, ze je to dost otravuje. Ale je fakt, ze kdyz jsem mela zlucnikovy zachvat , kdy jsem se svijela v krecich na zemi , tak za mne vyvencili psy.

Kdo je to naučil?Dvacet let jsem se snažila a výsledek nula.Asi jsem nebyla dost důrazná,navíc manžel moji výchovu schazoval slovy,,Nech je chvíli bejt,pořád něco chceš,pořááád se ti něco nelíbí,,nebo jim dovolil co já ne.Také jsem byla nedůsledná,než někomu něco desetkrát opakovat dokola,šla jsem to udělat sama.Tak napůl si za to můžu sama.Teď abych si sypala popel na hlavu.

pajaja napsal(a):

Kdo je to naučil?Dvacet let jsem se snažila a výsledek nula.Asi jsem nebyla dost důrazná,navíc manžel moji výchovu schazoval slovy,,Nech je chvíli bejt,pořád něco chceš,pořááád se ti něco nelíbí,,nebo jim dovolil co já ne.Také jsem byla nedůsledná,než někomu něco desetkrát opakovat dokola,šla jsem to udělat sama.Tak napůl si za to můžu sama.Teď abych si sypala popel na hlavu.

U nas temer stejny model, akorat , ze dneska uz mi je to jedno a asi by mi vadilo , kdyby neco chteli delat . Uz jsem si zvykla a vyhovuje mi to.

BB napsal(a):

Pisateli, to jsi tedy jakási upgradeovaná odnož  chlapa ...

Není, on jen strašně kecá :jojo::rolleyes:
Rozdíl je jen v tom, že on si to ani tak nevybírá na fyzických nemocech, on skuhrá spíš v jiných situacích :jojo:

Pandorraa napsal(a):

BB napsal(a):

Pisateli, to jsi tedy jakási upgradeovaná odnož  chlapa ...

Není, on jen strašně kecá :jojo::rolleyes:
Rozdíl je jen v tom, že on si to ani tak nevybírá na fyzických nemocech, on skuhrá spíš v jiných situacích :jojo:

No jo, ale až po tobě  :vissla: :vissla: :gloria:

Jé..., nemocná...to jsem byla asi před třemi roky. Nějaká viróza. Teda jinak nic nepamatuju... Myslím teda nemoc, u které vás neudržej nohy. Pokud se dovleču do auta, tak jdu do práce....Ale zato, dostanu(teda dostala jsem) čajíčky, léky..vyvenčené vyprané psy do postele, dárečky, jen to musím trošlu zorganizovat....to je můj miláček bezradnej... např. "co si mám obléct??!!"
A pokud má nějakou těžkou chorobu (rýmu) on, tak já ho láskyplně uložím, udělám čajíček, ukidním, změříme teplůtku a můžu si jít v klidu po svým. A vím, že ráno zase vystřelí do práce a o víkendu na hřiště :)
Je to krásné ne? Užít si svoji chřipénku obskakována svými nejbližšími...., ne??

Mám se ráda a nenechávám se opečovávat svými blízkými, protože až bych se postavila na nohy musela bych likvidovat škody a  uklízet až bych z toho znovu onemocněla :dumbom: .

aprill napsal(a):

Mám se ráda a nenechávám se opečovávat svými blízkými, protože až bych se postavila na nohy musela bych likvidovat škody a  uklízet až bych z toho znovu onemocněla :dumbom: .

Ale to si jen namlouváš. Naopak. Jen tak poznáš jak by domácnost měla skutečně vypadat a jak fungovat :lol:

No je pravda,že před pár lety jsem měla těžkou angnu a manžel mě vozil do nemocnice na injekce.To cosi doma dělali ani nevím jak a co,ale výsledek byl ten,že když jsem se trochu sesbírala a vylezla ze své nory,tak jsem měla pocit,že jsem určitě u někoho na návštěvě.

Manžel se stará, jak nejlíp umí. Vaří čajíček, naklepává polštářek, peřinku a když na to přijde, tak klidně i uvaří, nebo vyžehlí. Ještě, že ho mám :godlike:

když jsem byla malá a byla jsem nemocná, vždycky jsem dostala novou pohádkovou knížku :) hrozně jsem se těšila :jojo: teď funguju, dokud nepadnu :D nemocná nehrozí.

Jé zrovna marodím..a manžel se ptá ,kdy půjdu do práce...Že by nestíhal??? :godlike:

já si nemůžu stěžovat ,,pokud je opravdu potřeba a mě je zle udělá cokoli..

pajaja napsal(a):

Pomáhají vám?Nosí čajíčky,uklízí,dělají práci za vás?Mají starost jak vám je?Tím myslím,jestli za vámi přijdou a zeptají se ,jestli něco nepotřebujete?:(

Ano , starají se jestli něco nepotřebuji a upřímně, pokud Vám opravdu něco je tak to jestli je uklizeno a navařeno  je mi v té chvíli "šumák".:sova::sova::sova:

Ona,když je mi blbě,tak je mi také fuk jestli je uklizeno,já mám stracch jestli nemají hlad a jestli už papali.