Ahoj všem,
chtěla bych Vás poprosit o radu- kamarádka podle příznaků asi "spadla" do anorexie.
Po rozchodu s partnerem (díky bohu zato,tvrdil jí jak je tlustá, jak se na ní ty špeky klepou)) začala enormně strašně moc sportovat, opravdu se dře, nejí, stěžovala si na nespavost, únavu a nechutenství. Trklo mě to a opatrně jsem se jí vyptávala na jídelníček, na všechny aktivity co dělá a je mi z toho hrozně. Varovala jsem jí před anorexií, nechala si to projít hlavou a výsledek je ještě horší. Momentálně je přesvědčená že anorektička není, že to stihla "za pět minut dvanáct" a že to má pod kontrolou... Samozřejmě to nalhává nám i sobě. Asi jsem na ní moc tlačila, říkala jí, že se o ní bojím a teď už lže i mně. Tvrdí mi, jak všechno omezila(3xdenně spinning,běhání, tenis,plavání), jak začala pravidelně jíst, ale je to všechno jenom lež.. Co teď? Poraďte co bych pro ní mohla udělat? Nemůžu zůstat a nečině pozorovat jak se ničí... Ona je nadšená, zhubla (kolik nevím, tvrdí že jen dvě kila,ale on pohledu minimálně 8),přijde si krásnější a myslí si, že to řešit nemusí, že to má pod kontrolou.. Takže k psychologovi nemá proč chodit,že.. CO TEĎ?!

Kamarádka "frčí" v anorexii-co můžu udělat?! - Nic. Nemůžeš jí pomáhat proti její vůli. Max. tak můžeš být v její blízkosti, jako kamarádka, a počkat, až Tě o pomoc požádá.

Ona je svéprávná a proti její vůli nemůže udělat nikdo nic.

Nepíšeš kolik jí je a kde bydlí... pokud bydlí s rodiči, můžeš jim to naznačit (pokud budou ochotní to slyšet), ale to je tak všechno.

Ještě možná, kdyby jí bylo míň než 18... byli by za ni zodpovědní rodiče... a jako její zák. zástupci by možná mohli něco udělat...

Ale jestli jí už 18 bylo tak těžko.

Ahoj, ach jo..Tak jsem se trochu bála, že se dozvím že nemůžu dělat vlastně nic.. Kamarádka už je dospělák (25), bydlí sama-takže možnost každodenní kontroly nulová.. Ona ví,že když mi jenom naznačí,tak ráda pomůžu a udělám co je v mých silách..Jenom se bojím, že jsem to pokazila, že už hraje i přede mnou:grater:

kamaradkavnouzi napsal(a):

Ahoj, ach jo..Tak jsem se trochu bála, že se dozvím že nemůžu dělat vlastně nic.. Kamarádka už je dospělák (25), bydlí sama-takže možnost každodenní kontroly nulová.. Ona ví,že když mi jenom naznačí,tak ráda pomůžu a udělám co je v mých silách..Jenom se bojím, že jsem to pokazila, že už hraje i přede mnou:grater:

Pokud bude mít pocit, že jsi "proti ní", tak bude hrát i před Tebou.
To chce nekritizovat, neradit atd. - být na její straně :-)
Tak Tě možná k sobě pustí... ale pořád musíš čekat, až Tě ona požádá o pomoc... (výjimka je, pokud ji najdeš doma v bezvědomí, to záchranku zavolej) :jojo:

pokud zhubla 8 kilo, není na tom ještě nejhůř...anorexie není o tom že člověk nejí ale co se mu honí hlavou, psychika. neovlivnuj to jak jí nebo se hýbe..dej jí najevo že jsi s ní, at se děje cokoli. od anorektiků se stejně lidi odvrátí, právě proto že oni jen poslouchají co jim řiká hlava- nedopřát si nic dobrýho, jen se mučit hladem,pohybem a i jinak. kámoška prý nezažila nic horšího, než jsou výčitky po jídle anorektičky..to normální člověk nepochoí a jen je bude nutit jíst, aniž by se ak staral o duši.

Já se omlouvám, ale mám podobný problém, zkoušela jsem se ptát na psychologii, ale neúspěšně:
Moje sestra (26) skoro určitě trpí bulimií, ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak na to... Vídám se s ní jen o víkendech, a ještě ne pokaždé. Několikrát jsem zkoušela něco naznačit nebo se jí i přímo zeptala, ale odmítá se se mnou o tom bavit... Máte někdo podobnou zkušenost a radu jak to řešit? Díky.

happy07 napsal(a):

Já se omlouvám, ale mám podobný problém, zkoušela jsem se ptát na psychologii, ale neúspěšně:
Moje sestra (26) skoro určitě trpí bulimií, ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak na to... Vídám se s ní jen o víkendech, a ještě ne pokaždé. Několikrát jsem zkoušela něco naznačit nebo se jí i přímo zeptala, ale odmítá se se mnou o tom bavit... Máte někdo podobnou zkušenost a radu jak to řešit? Díky.

Ahoj, zkus si nejdřív přečíst knížku od Krcha Bulimie - Jak bojovat s přejídáním nebo třeba od Hallové Rozlučte se s bulimií. Tam zjistíš alespoň zatím Ty nějaké informace a to, jak se asi cítí. Můžeš jí třeba knížku pak taky dát přečíst - třeba jí ji někde nechat. Víc toho moc udělat nemůžeš. Pokud sestra sama nebude chtít se z bulimie dostat, pomoci ji nemůžeš. Dej jí najevo, že ji chápeš a máš ji ráda. Aby věděla, že až se rozhodne se svou nemocí něco dělat, bude se moci obrátit na Tebe. Pak, až se bude chtít vyléčit, bude třeba vyhledat nějakou odbornou pomoc, např. www.anabell.cz Přeju hodně štěstí a trpělivosti.

víš kamarádko, já to nechci bagatelizovat, ale já jsem v září začala hubnout, chodím hodně cvičit (4-5x týdně) protože mě to strašně chytlo, upravila jsem si jídelníček (opravdu hodně, jedla jsem jen zdravě, žádné pečivo, přílohy, malé porce 5-6x denně) a nádherně jsem zhubla ze 72 na 62. No a moje mamka se najednou začala tvářit starostlivě ať neblbnu atd. Přitom já prostě jenom jedla zdravě a hodně cvičila a ona ze mě udělala div ne nachystanou na psychiatrii s anorexií.

Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě.

Víš kamarádko Henrietto,
není to jen kamarádka, co by se měla zamyslet. Redukční dieta se má držet maximálně šest týdnů, pak ohrožuje zdraví. Počítání kalorií je na dvě věci, na kalorie se nehubne (a to ani v redukční dietě a mě naprosto fascinuje, že tenhle ženám ničící mýtus neustále přežívá) na kalorie se vytváří poruchy příjmu potravy. Když už, tak se hubne skladbou stravy- poměry B/S/T, výživově kvalitní potraviny, plus neomezené množství čerstvé zeleniny. Po těch šesti týdnech jíst bez měření a samozřejmě by se měla změnit skladba stravy směrem ke zdravé.  Mamince se nedivím, protože toto

"Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě."

je alarmující. Ne nejsou všichni, kdo si občas daji slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Jednak existují různé metabolismy a za druhé nemamé všichni organizmy rozharašené dietami. Nejlepší je hubnout pohybem a změnou stravy, často to na prvních 6kg stačí.

Buď moudrá, když se maminky bojí, je to hodně dobrý důvod se zamyslet, jestli chyba není v prvé řadě na mojí straně.

PS: Japak vypadá tvůj jídelníček?

Ignoruj její potravní chování pokud můžeš. A snaž se s ní bavit o všem jiném než o jídle. Držím palce. Problém je, že tohle prostupuje všechny sféry života. Já jsem tohle neustála a ztratila kamarádku- přestaly jsme si rozumět, ale je zaplaťbůh živá- "jenom" je to jiný člově, s jinými zájmy, s rozhozenými hormony, operacemi a vystouplými kostmi. Občas se vidáme, většinou je to ok, ale občas se ve mě vzedme agrese a sobecký smutek. Nikdy jsem se s ní o jídle nebavila a stejně to nevyšlo- jsme si prostě vzdálené.

henrietta napsal(a):

víš kamarádko, já to nechci bagatelizovat, ale já jsem v září začala hubnout, chodím hodně cvičit (4-5x týdně) protože mě to strašně chytlo, upravila jsem si jídelníček (opravdu hodně, jedla jsem jen zdravě, žádné pečivo, přílohy, malé porce 5-6x denně) a nádherně jsem zhubla ze 72 na 62. No a moje mamka se najednou začala tvářit starostlivě ať neblbnu atd. Přitom já prostě jenom jedla zdravě a hodně cvičila a ona ze mě udělala div ne nachystanou na psychiatrii s anorexií.

Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě.

Když mi bylo 18, přesně tímhle jsem začla - počítáním kalorií - až jsem u té anorexie skončila. Moc si nezahrávej (vlastní zkušenost). Tenkrát jsem šla z 68-ti na 52 za 3 měsíce, a musela jsem odejít z první vejšky, protože mozek přestal pobírat školu.
Bohužel, kdyby tenkrát rodiče něco zaregistrovali, bylo by to lepší.
No ale zase, žiju, tak to dopadlo dobře :-)

Já měla anorexii. Půl roku psychiatrie. Od té doby následky na zdraví, deprese atd.
Ale znovu opakuji. Pokud se nechce léčit daná osoba, je téměř nemožné jí násilím cpát jídlo do pusy a rozmlouvat cvičení.
Okolí může jen navrhnout alternativy a chovat se trpělivě. Rodina si sáhnout do svědomí, co dělá špatně a jestli není nějaký divný vztah k nemocné. Psychoterapie atd.
V případě životní krize a možnosti zemřít jen metabolická jednotka. Drsné,ale bohužel.
Jedná se o stejnou závislost jako je alkohol, drogy atd.

Nharte napsal(a):

Víš kamarádko Henrietto,
není to jen kamarádka, co by se měla zamyslet. Redukční dieta se má držet maximálně šest týdnů, pak ohrožuje zdraví. Počítání kalorií je na dvě věci, na kalorie se nehubne (a to ani v redukční dietě a mě naprosto fascinuje, že tenhle ženám ničící mýtus neustále přežívá) na kalorie se vytváří poruchy příjmu potravy. Když už, tak se hubne skladbou stravy- poměry B/S/T, výživově kvalitní potraviny, plus neomezené množství čerstvé zeleniny. Po těch šesti týdnech jíst bez měření a samozřejmě by se měla změnit skladba stravy směrem ke zdravé.  Mamince se nedivím, protože toto

"Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě."

je alarmující. Ne nejsou všichni, kdo si občas daji slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Jednak existují různé metabolismy a za druhé nemamé všichni organizmy rozharašené dietami. Nejlepší je hubnout pohybem a změnou stravy, často to na prvních 6kg stačí.

Buď moudrá, když se maminky bojí, je to hodně dobrý důvod se zamyslet, jestli chyba není v prvé řadě na mojí straně.

PS: Japak vypadá tvůj jídelníček?

Můj jídelníček když jsem hubla vypadal okolo 5000kJ. Tvaroh, ovoce, zelenina, kuřecí maso, nízkotučné sýry. Do toho občas cokoli na co jsem měla chuť. Vážně si nemyslím, že každý, kdo se snaží hubnout musí být rovnou nemocný. Vím, že se nemá radikální dieta držet dlouho, teď po dvou měsících jím úplně normálně kromě sladkostí, sladkých nápojů, pečiva a přílohy spíš míň. Místo uzené krkovičky si koupím kuřecí šunku a podobně. Nemyslím si, že by na tom bylo něco nezdravého.

a ještě k tomu B/S/T jak jinak to má člověk zjistit, než si zapisovat co snědl? Ty říkáš, že nejsou všichni, co si OBČAS dají slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Ale občas není třikrát denně, když vidíš lidi, jak si k snídani koupí koblihu, k obědu dva hamburgery a aby si připadali dobře tak k tomu přihodí zeleninový salát s majonézou. Na večeři jdou na pizzu a pak si ještě dají v noci chipsy. Lidi tloustnou pomalu a plíživě a pak se toho nemůžou zbavit. Kamarádka přibrala za poslední rok 10 kilo. Z hubeňoučký holky je oplácaná buchta. A je to stravou, ničím jiným. Celej den jí málo a večer se nacpe. Spočítat si kJ a přečíst si něco o správném stravování by jí absolutně neuškodilo.

Pokud se člověk snaží omezit tuky, což když chce zhubnout prostě musí, tak si musí i jídlo zapsat. Já jsem jedla spoustu bílkovin, něco sacharidů a tuky ikdyž jsem se snažila sebevíc, tak přes 20 skoro vždycky, 30 úplně snadno. Kdybych si to nepočítala, tak jich sním 5x víc ani bych nevěděla jak. Jestli chce holčina kámošce radit, tak ať si nejdřív opravdu zjistí co jí a porovná to s jakýmkoli článkem o zdravé výživě. Já neříkám, že není nemocná, ale jen, že vůbec být nemusí.

henrietta napsal(a):

a ještě k tomu B/S/T jak jinak to má člověk zjistit, než si zapisovat co snědl? Ty říkáš, že nejsou všichni, co si OBČAS dají slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Ale občas není třikrát denně, když vidíš lidi, jak si k snídani koupí koblihu, k obědu dva hamburgery a aby si připadali dobře tak k tomu přihodí zeleninový salát s majonézou. Na večeři jdou na pizzu a pak si ještě dají v noci chipsy. Lidi tloustnou pomalu a plíživě a pak se toho nemůžou zbavit. Kamarádka přibrala za poslední rok 10 kilo. Z hubeňoučký holky je oplácaná buchta. A je to stravou, ničím jiným. Celej den jí málo a večer se nacpe. Spočítat si kJ a přečíst si něco o správném stravování by jí absolutně neuškodilo.

Pokud se člověk snaží omezit tuky, což když chce zhubnout prostě musí, tak si musí i jídlo zapsat. Já jsem jedla spoustu bílkovin, něco sacharidů a tuky ikdyž jsem se snažila sebevíc, tak přes 20 skoro vždycky, 30 úplně snadno. Kdybych si to nepočítala, tak jich sním 5x víc ani bych nevěděla jak. Jestli chce holčina kámošce radit, tak ať si nejdřív opravdu zjistí co jí a porovná to s jakýmkoli článkem o zdravé výživě. Já neříkám, že není nemocná, ale jen, že vůbec být nemusí.

bohužel to není až tak jednoduché.
já nastoupila do fyzicky velice náročné práce, moje jídlo: ráno jogurt, oběd normálka a večer spíš jen dobala, přesto se mi za 1/2 roku nehla váha ani o kilo.strava je důležitá, ale říká se že to všechno začíná v mozku
moje kamarádka ošetřovala manžela po mrtvici, na jídlo ani neměla chut a přesto přibrala 10kg.

Já vím, že někdy to je opravdu těžký ať už zhubnout nebo aspoň netloustnout a nemusí platit to cvičit a nejíst /jíst málo/.

Jen jsem chtěla říct, že ne každý, kdo hubne musí mít opravdu problém s anorexií. A že někteří lidé jí tolik, že vůbec nemají představu o tom, že to co se jim zdá jako "jídlo na umření" je ve skutečnosti normální dietní strava pro zhubnutí pár kilo. A že náhlé cvičení 5x týdně není známkou anorexie ale prostě toho, že člověk nemá co jiného na práci a začalo ho to bavit.

Ještě mě tak napadlo, že ta kamarádká říká, že zhubla 2 kila ale vypadá na zhubnutí 8. Možná nabrala svaly co vypadají líp než tuky a má díky tomu hezkou postavu. Já taky pořád ještě se svýma 62 kilama vypadám o 10kg těžší než stejně vážící a stejně vysoká holka, co chodí do posilovny už roky.

henrietta napsal(a):

Jen jsem chtěla říct, že ne každý, kdo hubne musí mít opravdu problém s anorexií.

Nemusí, jen někdy je ta hranice hodně tenká.

hranice je tenká, ale dá se to poznat...anorektický chování a psychický problémy, který jsou hlavně problém anorexie nemá člověk, který si jen utáhne opasek