Chtěla jsem se zeptat přítomných nekuřáků - stalo se vám, že jste se zamilovali do kuřáka/kuřačky a zpočátku, když jste byli zamilovaní, tak vám to ani moc nevadilo, ale časem vadit začalo..... jak to probíhalo dál? - jak jste to řešili? vedlo to třeba až k rozchodu, když to partner nebyl ochotný omezit kvůli vám? kam až sahá tolerance a jaké jsou vaše osobní zkušenosti?

Měla jsem vztah jednou s kuřákem. 4 měsíce. Ze začátku mi to nevadilo, přehlížela jsem to a nějak to snášela. Ale když jsme se spolu scházeli pravidelněji, skoro denně nebo i u něj doma, tak mi to začalo strašně vadit. Dotyčný totiž kouřil krabičku denně, na akcích i dvě. V kině vydržel dvě hodiny a celý zuřivý letěl pak ven, aby si zapálil.
Takže já už bych s kuřákem být nemohla, fakt mi to vadilo...

No jestli Ti nebude vadit názor kuřáka... Můj partner je nekuřák, nekouřil nikdy v životě. Já se toho neumím zbavit.  A protože je mi jasný, že kuřák nekuřákovi smrdí, dávám si na to bacha. Kouřit chodím na zápraží, v zimě si zapálím v kuchyni a to pak hned větrám. Po každým pokouřeníčku si jdu čistit zuby.(tedy hlavně, když je chlap doma). Vlasy si myju obden, svoje oblečení peru častěji než je obvyklé.  Za ty roky si ještě nepostěžoval, že by mu to vadilo, no ale pro mě je to trochu makačka, není nad cigaretku s podobně postiženými kamarády v kavárně :) Jo jo, souhlasím s tím, že kuřák by se měl před nekuřákem držet trochu zpátky a to by mělo stačit. Nějaké partnerovo naléhání, výčitky atd bych asi nesnesla.

To se tak stává, že ze začátku jsou věci, které nám v "normálním" stavu mysli vadí, nepodstatné, mně to někdy přišlo i roztomilé.. Ale co mi přijde hloupé, chtít(= nutit ho) po partnerovi-kuřákovi, poté co se začneme probírat z prvního okouzlení, aby s cigaretami přestal. Nevím proč si tolik nekuřáků myslí, že by ten druhý kvůli nim měl přestat, že mají právo ho k tomu nutit? :co: Píšu to obecně, protože takových znám dost.. Chodím s kuřákem? Chodím. Věděla jsem to od začátku? Věděla. Líbilo by se mi kdyby přestal? Líbilo. Můžu ho k tomu nutit? Nemůžu.
Takže můj názor - pokud někdo nesnáší kuřáky, neměl by s nimi chodit..

Můj bývalý kouřil jak fabrika, pak mi to dost začalo vadit. Ten smrad byl hroznej. On byl schopnej se v noci probudit a jít si zakouřit, i když chodil na balkon, tak stejně smrděl celej byt. A přestat kouřit nechtěl.  Můj manžel je naštěstí nekuřák.

D. napsal(a):

To se tak stává, že ze začátku jsou věci, které nám v "normálním" stavu mysli vadí, nepodstatné, mně to někdy přišlo i roztomilé.. Ale co mi přijde hloupé, chtít(= nutit ho) po partnerovi-kuřákovi, poté co se začneme probírat z prvního okouzlení, aby s cigaretami přestal. Nevím proč si tolik nekuřáků myslí, že by ten druhý kvůli nim měl přestat, že mají právo ho k tomu nutit? :co: Píšu to obecně, protože takových znám dost.. Chodím s kuřákem? Chodím. Věděla jsem to od začátku? Věděla. Líbilo by se mi kdyby přestal? Líbilo. Můžu ho k tomu nutit? Nemůžu.
Takže můj názor - pokud někdo nesnáší kuřáky, neměl by s nimi chodit..

:supr::supr:podepisuji

haiel, to je právě to, že ty jako ženská děláš maximum, abys partnerovi "nesmrděla", ale většina chlapů tolik úsilí nevyvíjí....:(

D. - ale to si přece nemůžeš "naplánovat" předem, že ti to časem nezačne vadit....

Mela jsem partnery kuraky nikdy me to nevadilo.Me to vonelo libat se s kurakem.Spise me vadilo,kdyz kouril v byte.

Jančo, vadit Ti může začít cokoliv, ale nemůžeš druhého nutit, aby se změnil, protože Ti to(něco) najednou začalo vadit - to je můj pohled. Můžeš mu říct co cítíš, co Ti vadí nebo to by si lidé měli říkat, ne mohli. Můžeš se s ním zkusit domluvit na nějakých pravidlech - nekouřit v obyváku, nedávat kouřové pusy, protože Tobě to nepřijde vtipné ani přitažlivé... Můžeš se s ním kvůli tomu i rozejít, jenom pozor, až se zamiluješ znovu ;)

Taky jsem byla kuřák a můj partner nekuřák.Když jsme se seznámili, říkala jsem, že s tím seknu, ale roky ubíhaly a já kouřila pořád stejně, možná i víc...Nikdy mi nic neřekl, ale já jsem postupně cítila jak se se mnou nechce líbat a jak mu to vadí.To mě donutilo se nad tím zamyslet a nyní už nekouřím. Nekouřím měsíc, je to brzy na nějaké závěry, ale změnu v chování partnera pociťuji - je veselejší, mazlivější atd. - a já teprve teď vidím jak se se mnou překonával a chápu, že pro někoho tohle může být i důvod k rozchodu.Ovšem k tomu jsem dospěla sama, kdyby mi dal ultimátum či jinak vyvíjel nátlak, vím, že bych nepřestala.Taky si neuvědomuji, že bych byla voňavější, nikdy mi nepřišlo, že by to někomu tak vadilo ani dnes mi nevadí projít kolem kuřáka.Ale každý má asi jiné vnímání, já jsem nikdy nekouřila v bytě, jen venku, pořád žvýkačky apod.Teď spíše zjišťuji, že mám více peněz a taky více času bez cigaret a za milejšího partnera mi to prostě stálo!!

Kuřáky nesnáším, takže vím bezpečně, že bych se do kuřáka nemohla zamilovat. Jak je někdo kuřák, je mi hned protivnej.

Janči napsal(a):

Chtěla jsem se zeptat přítomných nekuřáků - stalo se vám, že jste se zamilovali do kuřáka/kuřačky a zpočátku, když jste byli zamilovaní, tak vám to ani moc nevadilo, ale časem vadit začalo.....

Já jsem začal kouřit víceméně díky tomu, že moje první žena v životě byla silná kuřačka a i když ona je už samozřejmě dávno v kelu, toho zlozvyku jsem se bohužel nedokázal zbavit dodnes :(

Janči napsal(a):

Chtěla jsem se zeptat přítomných nekuřáků - stalo se vám, že jste se zamilovali do kuřáka/kuřačky a zpočátku, když jste byli zamilovaní, tak vám to ani moc nevadilo, ale časem vadit začalo..... jak to probíhalo dál? - jak jste to řešili? vedlo to třeba až k rozchodu, když to partner nebyl ochotný omezit kvůli vám? kam až sahá tolerance a jaké jsou vaše osobní zkušenosti?

Ja som mala našťastie posledného ex pozorného a seba-disciplinovaného, takže ešte pred mojím vtrhnutím na svoje teritórium nikdy nefajčil DNU. Buď pred vchodom(v podnájme v rod. dome), alebo na balkóne (v maminom byte). Neťahal ma do zafajčených priestorov, fajčiť vždy chodil inam a úzkostlivo dbal - asi aj z profesionálnych dôvodov, pracoval veľa s ľuďmi - na ústnu hygienu, takže som ani raz nemala dôvod sťažovať sa. On bol všímavý a starostlivý a ja tolerantná.

D. napsal(a):

To se tak stává, že ze začátku jsou věci, které nám v "normálním" stavu mysli vadí, nepodstatné, mně to někdy přišlo i roztomilé.. Ale co mi přijde hloupé, chtít(= nutit ho) po partnerovi-kuřákovi, poté co se začneme probírat z prvního okouzlení, aby s cigaretami přestal. Nevím proč si tolik nekuřáků myslí, že by ten druhý kvůli nim měl přestat, že mají právo ho k tomu nutit? :co: Píšu to obecně, protože takových znám dost.. Chodím s kuřákem? Chodím. Věděla jsem to od začátku? Věděla. Líbilo by se mi kdyby přestal? Líbilo. Můžu ho k tomu nutit? Nemůžu.
Takže můj názor - pokud někdo nesnáší kuřáky, neměl by s nimi chodit..

Bývalý bol náruživý fajčiar (40 cigariet denne) a fajčil prevážne v byte :rolleyes: Mne to nevadilo - bohužiaľ - až kým sa mi neobjavila alergia a dnes mám astmu. A nevadilo mi to aj preto, že aj moji rodičia fajčili v byte, odjakživa. Fajčia dodnes v svätom prevsedčení, že to predsa pasívnym fajčiarom nemá čo vadiť! (Bývam s nimi, len na vysvetlenie, aj keď už sa vďakabohu sťahujem preč). Takže kto chce mať astmu, nech neobmedzuje partera vo fajčení a dovolí mu fajčiť DNU. Však dnes už sú celkom moderné, aj keď hormonálne lieky na astmu... :rolleyes:
Chce to ohľaduplnosť oboch strán podľa mňa, NIELEN nefajčiara. :dumbom:

Selimo, má odpověď se netýkala toho, jestli pro naše zdraví dobré nechat kouřit partnera-kuřáka v bytě.. ani o tom, že by kuřáci neměli být ohleduplní k nám nekuřákům..

Když jsem se s přítelem seznámila, kouřil dvě krabičky denně. Přítel je o dvacet let starší a tak jsme náš vztah nebrali zpočátku úlně vážně, ale zatím nám to vydrželo pět let. Po roce co jsme se poznali jsem se přítele zeptala jestli by s tím nemohl přestat. Nevadil mi ani tak kouř, jako to co může kouření způsobit. S přítelem bych ještě chtěla děti, takže bych nerada byla vdava dva roky po svatbě. "Oficiálně" přestal ale vím že si občas zapálí, když ho zrovna nevidím, ale možná tak jednu dvě denně. Někdy si říkám že je to super, alespoň tak, ale někdy to zas ve mně hlodá, když nejsem s ním, jestli zrovna nekouří.

D. napsal(a):

Selimo, má odpověď se netýkala toho, jestli pro naše zdraví dobré nechat kouřit partnera-kuřáka v bytě.. ani o tom, že by kuřáci neměli být ohleduplní k nám nekuřákům..

Ja len spresňujem. Inak v zásade súhlasím, ale ako všetko, malo by to byť Odtiaľ-Potiaľ.

No mě to tedy vadilo, ze začátku docela v pohodě, ale postupem času dost,. Je pravda, že na mě ohledy tedy nebral...:pussa:

Janči, jsem odnaučená kuřačka a to je prý horší než nekuřák (myslím, že to sedí ;) ) Přítel byl taky odnaučený kuřák, ale teď zase začal kouřit. Ne moc, ne doma. Zapálí si jen v práci nebo v hospůdce.
Nejsem jeho maminka, abych mu zakazovala nebo nařizovala co má dělat. Že mi to ale vadí ví. Krásně voněl a milovala jsem, když mě pohladil a dal pusu. Teď to je z něj cítit i když se vymydlí a pořádně si vyčistí ústa. Prostě mi to děsně smrdí a odpuzuje mu to. Ze začátku se to snažil maskovat a byl vždycky v šoku, že to stejně poznám. Teď už mi to hlásí dopředu ... "miláčku, kouřil jsem".

Mému příteli to ale samotnému vadí, takže ho sem tam pošťouchnu a uvidíme co bude ;)

Já bych s kuřačkou chodit nemohl - i na ulici pokud to jde radši popoběhnu před kuřáka, abych ten smrad nemusel čichat, do hospod chodím kvůli zakouřenýmu prostředí minimálně. Prostě se snažím kuřákům vyhýbat jak to jen jde, protože přesto, že já bych je klidně nechal kouřit kdekoliv, oni nedokážou udělat na oplátku ani takovou maličkost  pro mě a sice že by ten kouř nevyfukovali... To bych bral jako velmi rozumnej kompromis. :vissla:

Ono taky záleží na tom, jak ten kuřák je vychovaný a ohleduplný. Na začátku vztahu, jsem to taky přehlížela (velká chyba) a pak mi to začalo dost vadit, protože chtěl kouřit i doma a dost jsme se kvůli tomu hádali, ale pak jsme se rozešli kvůli jiné věci...už bych kuřáka taky nechtěla, ale opravdu záleží na té ohleduplnosti.

Natálie: já bych nepřekousnul ani ohleduplnou kuřačku, prostě mi ten smrad nedělá dobře a úplně se ho zbavit nejde.

Jsem 17 let nekuřačka, vadil by mi partner kuřák. Doma by určitě kouřit nemohl, mám astma. Musel by se chovat ohleduplně, pokud by se mnou chtěl žít.

Nejsem nekuřačka. Vykouřím cca krabičku až dvě za měsíc, nemám problém nezapálit si třeba celý týden.
Zato v hospodě s kamarády, na akci, stáhnu i krabičku za večer. Nikdy nekouřím v místnosti, v bytě, v domě, byť i u kuřáků, kteří to běžně dělají. Nesnáším smrad z cigaret. Nezapálila bych si při chůzi po ulici a "nebaví" mě kouřit sama - maxilmálně tu svoji jednu denně u kafe na zahradě.
Nedávno jsem se s kuřákem rozešla, minimálně z poloviny právě proto, že je kuřák. Nevadí mu, že to z něho táhne, nehodlá kouření ani omezit, má s tím spojené i další pro mě nepříjemné návyky (například jít i dva dny po sobě ve stejné košili, třebaže je propocená, do kanceláře, atd.). Fakt je, že i když si zuby vyčistí, umyje se a převleče, cigarety z něho táhnou dál.
A ano, na začátku, v době zamilovanosti, mi to tak nevadilo. Začalo mi to vadit ve chvíli, kdy jsem přemýšlela o tom, jestli s ním chci být denně, plánovat s ním společný život a rodinu. Začalo mi vadit líbat se s ním, objímat ho, držet ho za ruku.
Na všechny moje prosby/žádosti/připomínky/požadavky (říkejte tomu, jak chcete) vůbec nereagoval, s tím, že jestli ho miluju, tak si zvyknu, a on nic měnit nehodlá, protože je příliš závislý.
Nebyl to jediný, ale pro mě jeden z hlavních důvodů, proč vztah s ním přes všechno pěkné, co mi dával, ukončit. Protože vůči mně jeho přístup považuju za bezohlednost.
Nemluvě o tom, že další léta bych si musela zvykat na jeho kašlání, chrchlání, přibývající zdravotní problémy.

Na zacatku mi to moc nevadilo, protoze si sama obcas zapalim. Ale vzhledem k tomu, ze je to velmi silny kurak a kouril naprosto vsude, kde jen to bylo mozne (jednou mi vlez s cigaretou i do loznice), tak se mi to moc nelibilo. Nijak jsem mu do toho pochopitelne nekecala ale nebyla jsem moc nadsena, kdyz jsem se vysprchovala a ciste oblekla a stacila dvacetiminutova jizda v aute a ja smrdela, jako kdybych vylezla z putyky. Sice jsme se rozesli kvuli necemu jinemu ale jsem si jista, ze po case by jeho koureni byl pro me asi hodne velky problem.

já jsem zarytý nekuřák a kdybych se zakoukal do kuřačky, tak bych raději od toho vztahu dal ruce pryč. Smrad z cigaret je mi příliš o.d.p.o.r.n.ý, takže raději nic takového ani nezačínat.

Kuřáci mi nikdy nevadili, snad jen delší pobyt v zakouřené hospodě, kde se vůně cigaret obvykle smísí s odérem přepáleného omastku a zvětralého piva, to je pak na blití, naopak kouř s vůní kávy a novin v příjemné kavárně má své kouzlo. Sama jsem nikdy nekouřila, dneska si občas dáme s přítelem vodní dýmku, ale cigarety mě nelákají. Partner je kuřák, nečoudí v bytě a nikdy by ho nenapadlo zapálit si v restauraci nad jídlem, a já to beru jako jeho součást. Nikdy jsem to nekomentovala a nenapadlo by mě ho v tomto "vychovávat", i když tuším, že si po zdravotní stránce nejspíš škodí. Nicméně je to jeho věc. Dokud jsme spolu nebydleli, když na mě šla smutná a chyběl mi, podle možností jsem čichala k jeho značce parfému nebo jsem se na ulici přitáčela ke kuřákům a kradla jim z jejich obláčku, prostě to mám spojené s ním.

Kuba napsal(a):

Natálie: já bych nepřekousnul ani ohleduplnou kuřačku, prostě mi ten smrad nedělá dobře a úplně se ho zbavit nejde.

jj souhlas, líbat se s kuřačkou je hnus, to je snad už příjemnější po česneku, a to nemluvím o tom jak jsou cítit vlasy, oblečení, prostě všechno

Ivana napsal(a):

Kuřáky nesnáším, takže vím bezpečně, že bych se do kuřáka nemohla zamilovat. Jak je někdo kuřák, je mi hned protivnej.

fakt ti stačí na hodnocení člověka jen, že kouří ?

No, nekuřáci, kterým vadí kouření a kuřáci by se neměli asi dávat dohromady. Někomu to zpočátku třeba nevadí a pak zjistí, že je to problém, pak opravdu asi nemá cenu dělat nátlak a prostě odejít. Nejdůležitější je ale to partnerovi říct, že je to nepřekonatelný problém a až pak konat.

Já osobně bych s kuřačkou taky nebyl. Pach po kouři mi smrdí a ženská zasmrádlá cigaretami není zrovna nejpřitažlivější. Já si představuju partnerku voňavou a ne smrdící jak 4. cenová :D Líbat se s kuřákem musí být taky žůžo. Mám silnou kuřačku matku a to mi stačí :/

No nevím, jsem kuřák, kouření doma vyloženě nesnáším, na kouření je hospoda :D a na líbání kuřačky a nekuřačky žádnej zásadní rozdíl necítím a není to tím, že bych měl vyhulenej jazyk. Ne každá kuřačka smrdí jako 4. cenová. Nekuřačka není zárukou vůně. Spíš je to tak, že kdo je čuník, a ještě přitom kouří, tak ten má problém.

Kuřáci mají tu nevýhodu (pro nekuřáky výhodu), že tento jejich charakterový nedostatek se nedá skrývat. Nekuřák vidí cigaretu,dým a cítí smrad a to mu říká - od tohoto člověka ruce pryč,nemohl bych s ním žít.  U nekuřáků (i abstinentů) nejsou např. při namlouvání jejich případné nedostatky tolik patrné a protějšek se začne divit až mnohem později, častokrát opravdu pozdě. Kuřákům se tedy dá přičíst k dobru, že varují včas. Skalní odpůrci kuřáků mají na svůj odpor plné právo a mělo by jim být umožněno,aby kuřáky ze svého života odstranili zcela a nekompromisně. Kuřákům by mělo být zakázáno učit, léčit (nedejbože operovat), vychovávat, zaměstnávat, opravovat auta, vypracovávat projekty či jinak působit směrem k nekuřákům a nekuřáci by měli mít  právo vybírat si takové osoby zase jen mezi nekuřáky.  Nesmiřitelný nekuřák by neměl být povinen učit se z učebnic napsaných kuřákem, užívat počítačové programy vyvinuté kuřáky či dokonce respektovat zákony nebo vědecké objevy vzniklé za doprovodu cigaretového dýmu.  Totéž by mělo platit i v zábavním průmyslu a všude jinde. Zkrátka je načase, aby se společnost začala řídit podle hesla Nekuřáci sobě a kuřáci též! :reta:

haiel: týká se to i využívání spotřební daně? ;)

Nedoma napsal(a):

haiel: týká se to i využívání spotřební daně? ;)

:lol: ...a fšéééécky kuřácké daně kuřákům! :D

haiel napsal(a):

Kuřáci mají tu nevýhodu (pro nekuřáky výhodu), že tento jejich charakterový nedostatek se nedá skrývat. Nekuřák vidí cigaretu,dým a cítí smrad a to mu říká - od tohoto člověka ruce pryč,nemohl bych s ním žít.  U nekuřáků (i abstinentů) nejsou např. při namlouvání jejich případné nedostatky tolik patrné a protějšek se začne divit až mnohem později, častokrát opravdu pozdě. Kuřákům se tedy dá přičíst k dobru, že varují včas. Skalní odpůrci kuřáků mají na svůj odpor plné právo a mělo by jim být umožněno,aby kuřáky ze svého života odstranili zcela a nekompromisně. Kuřákům by mělo být zakázáno učit, léčit (nedejbože operovat), vychovávat, zaměstnávat, opravovat auta, vypracovávat projekty či jinak působit směrem k nekuřákům a nekuřáci by měli mít  právo vybírat si takové osoby zase jen mezi nekuřáky.  Nesmiřitelný nekuřák by neměl být povinen učit se z učebnic napsaných kuřákem, užívat počítačové programy vyvinuté kuřáky či dokonce respektovat zákony nebo vědecké objevy vzniklé za doprovodu cigaretového dýmu.  Totéž by mělo platit i v zábavním průmyslu a všude jinde. Zkrátka je načase, aby se společnost začala řídit podle hesla Nekuřáci sobě a kuřáci též! :reta:

To je málo. Já bych je vyvezla na pustý ostrov a tam je nechala pojít hlady a bylo by! A pak by přišli na řadu tlustí, alkoholici, narkomani, potiví, plešatí atd.

PS: Nebylo by lepší lobovat za zákaz výroby a prodeje cigaret???

...tak teď si nejsem jistá, jestli byl můj příspěvek zcela pochopen....já jsem,ehm, kuřačka :gloria:

haiel napsal(a):

Nedoma napsal(a):

haiel: týká se to i využívání spotřební daně? ;)

:lol: ...a fšéééécky kuřácké daně kuřákům! :D

houby, všecky kuřácké daně do zdravotnictví a alkoholové taktéž. Ono by to bylo jednoduché zakázat, ale z čeho by ten náš sociální stát žil???

Alosek, mám to hodně podobné. Můj přítel nehodlá nic měnit, necítí jak to z něj celého táhne - z dechu, kůže, vlasů, taky kouří už léta a bere to tak, že když ho mám ráda, mám ho mít ráda takového jaký je. Zpočátku jsem to taky tak brala - měla jsem ho ráda i s tím kouřením. Ale čím jak jsme spolu víc a jsme si blíž, taky trávíme čas u něj doma, tak mi čím dál víc vadí ho objímat, líbat se s ním... všechny mé připomínky, odtahování, poznámky typu fuj z tebe ty cigarety smrdí! apod. bere jako legraci a já do něj nechci nějak moc rýpat nebo útočit.... ale jsem bezradná, co dál. Bojím se, že se nakonec rozejdeme. Vždyť i když jdeme venku a držíme se za ruku, mě pak moje ruka smrdí cigaretama!!!! začínám na ten pach být docela alergická....

jééé:gloria: vidím,že jsem reagovala na příspěvěk na předešlý stránce:gloria: tady ho cituju:

Alosek napsal(a):

Nejsem nekuřačka. Vykouřím cca krabičku až dvě za měsíc, nemám problém nezapálit si třeba celý týden.
Zato v hospodě s kamarády, na akci, stáhnu i krabičku za večer. Nikdy nekouřím v místnosti, v bytě, v domě, byť i u kuřáků, kteří to běžně dělají. Nesnáším smrad z cigaret. Nezapálila bych si při chůzi po ulici a "nebaví" mě kouřit sama - maxilmálně tu svoji jednu denně u kafe na zahradě.
Nedávno jsem se s kuřákem rozešla, minimálně z poloviny právě proto, že je kuřák. Nevadí mu, že to z něho táhne, nehodlá kouření ani omezit, má s tím spojené i další pro mě nepříjemné návyky (například jít i dva dny po sobě ve stejné košili, třebaže je propocená, do kanceláře, atd.). Fakt je, že i když si zuby vyčistí, umyje se a převleče, cigarety z něho táhnou dál.
A ano, na začátku, v době zamilovanosti, mi to tak nevadilo. Začalo mi to vadit ve chvíli, kdy jsem přemýšlela o tom, jestli s ním chci být denně, plánovat s ním společný život a rodinu. Začalo mi vadit líbat se s ním, objímat ho, držet ho za ruku.
Na všechny moje prosby/žádosti/připomínky/požadavky (říkejte tomu, jak chcete) vůbec nereagoval, s tím, že jestli ho miluju, tak si zvyknu, a on nic měnit nehodlá, protože je příliš závislý.
Nebyl to jediný, ale pro mě jeden z hlavních důvodů, proč vztah s ním přes všechno pěkné, co mi dával, ukončit. Protože vůči mně jeho přístup považuju za bezohlednost.
Nemluvě o tom, že další léta bych si musela zvykat na jeho kašlání, chrchlání, přibývající zdravotní problémy.

Nedoma napsal(a):

haiel: týká se to i využívání spotřební daně? ;)

Ta bohužel ani po několikerém zvýšení nestačí na pokrytí nákladů na léčbu následků kouření, takže v tomto směru je třeba kuřáky bohužel stále dotovat. :/

Janči, přesně tak...
On se pak tenhle jeho přístup projevil i v jiných stránkách našeho vztahu - jestli mě miluješ, není co řešit ;)
Pro mě to byl jasný signál, že tudy cesta pro nás společně nepovede. Jako dlouholetý kamarád, milenec je skvělý, spolehlivý, máme mnoho společného, je mi s ním fajn, ale nešlo to. A nelituju.

Nedoma napsal(a):

No nevím, jsem kuřák, kouření doma vyloženě nesnáším, na kouření je hospoda :D a na líbání kuřačky a nekuřačky žádnej zásadní rozdíl necítím a není to tím, že bych měl vyhulenej jazyk. Ne každá kuřačka smrdí jako 4. cenová. Nekuřačka není zárukou vůně. Spíš je to tak, že kdo je čuník, a ještě přitom kouří, tak ten má problém.

Ten rozdíl necítíš jen proto, že jsi kuřák - pokud by ti byl cigaretovej dým nepříjemnej (což nemusí být ani některejm nekuřákům, u kuřáků to beru jaksi automaticky), rozeznal bys ho a znechucoval by ti to líbání i ten slabej náznak, kterej zbyde po sebedůkladnějším čištění zubů a sprchování.
A že na kouření je hospoda -  děkuju pěkně, kvůli takovejm mám velmi nízkou konzumaci alkoholu, protože když člověk před návštěvou hospody musí vyřešit, jestli mu to stojí za dva dny bolení hlavy (a to i v případě, že celej večer pije jen nealko), ve většině případů si to rozmyslí. Takže vlastně riskuješ svoje zdraví, abych já žil zdravěji. :godlike::supr:

Alosek napsal(a):

Janči, přesně tak...
On se pak tenhle jeho přístup projevil i v jiných stránkách našeho vztahu - jestli mě miluješ, není co řešit ;)
Pro mě to byl jasný signál, že tudy cesta pro nás společně nepovede. Jako dlouholetý kamarád, milenec je skvělý, spolehlivý, máme mnoho společného, je mi s ním fajn, ale nešlo to. A nelituju.

Alosek, achjo, moc jsi mě nepotěšila...:grater:

Není lepšího parfému než zažraný cigaretový dým :D

Ja si spomínam na jedného môjho milenca, ktorého som spracovala tak, že - hoci nezvyknutý - U SEBA V IZBE fajčil vyklonený z okna. Našťastie bola jar a nie mrazivý január. (Vlastne ženáč hulil z okna aj v januári... ale to bolo skôr tým, že sme boli v nefajčiarskom hoteli! :D ) Ale vysvetlila som, mu, že vzhľadom na to, že potom by sme v tej miesnosti mali dlhšie pobývať(dokonca sme tam tuším spali celú noc), tak ja tam proste NEMOŽEM mať nafajčené. Pochopil, našťastie. S takýmto typom by som asi problém nemala.

Najít si za partnera kuřáka a potom doufat, že kvůli mě kouřit přestane, je naivita. Vůbec je naivní představa, že vlastnosti, které se mi na partnerovi nelíbí, časem někam zmizí, protože když mě miluje, změní se automaticky k obrazu mému.
V začátku mi to nevadilo, to je stejné, jako když řekneš v začátku jsem byla ráda, že má o mě zájem, ať se děje, co se děje, ale teď už jsem si jistá, že mě chce, tak můžu začít pomalu zkoušet, kam až se dá natlačit

Nie, je to jednoduchšie - v zamilovanosti hormóny milosrdne otupia nielen mozog, ale aj zmysly... :D Takže čuch nie je taký vytríbený a cigaretový smrad mu nevadí...
alebo ešte jednoduchšie vysvetlenie: Keď sa s niekým vídaš 2x týždenne, z toho raz robíte príjemnejšiu činnosť (trebárs iné fajčenie :gloria: ), tak neprídeš na to, že milášek stiahne 20 cíg denne. To vypláve na povrch až neskôr, pri bližšom spoznaní.

Jsem příležitostný kuřák, většinou jedu ve víkendovém režimu, a partner je nekuřák. Takže dodržujeme nějaké kompromisy jakože já chodím kouřit na dvorek, nekouřím na jídlem atd. Nicméně...pokud bych měla denně poslouchat hysterické výlevy na téma "z tebe je to cítit" ...asi bych se vážně zamyslela nad setrváním v podobném vztahu.

Dámy, pokud jste si našly kuřáka, je velmi naivní předpokládat, že kvůli vám přestane.

Tiina:  Moje zkušenost je spíš taková, že po klidném pravdivém konstatování (z každýho kuřáka to totiž opravdu cítit až na výjimečné situace kdy víc jak řekněme týden nekouřil je) následuje hysterický výlev na téma jak jsou chudáci kuřáci utlačovaní...

Já třeba miluju česnek, ale už jsem se naučil, že poté, co si ho dám se prostě nemůžu jít lísat bez ohledu na to, jestli jsem si potom dal žvejkačku nebo vyčistil důkladně zuby - prostě to cítit je a jsem v tu chvíli přítelkyni nepříjemnej, tak jí přece nebudu nutit do důvěrností...

Tiina napsal(a):

...Dámy, pokud jste si našly kuřáka, je velmi naivní předpokládat, že kvůli vám přestane.

No, Tiino, jednak naprosto souhlasím s tím, co napsala Selima, druhak jaksi zpočátku vztahu se chlapec taky víc snažil... ;) Co si budeme povídat. Například když jsem ho slušně, hezky a s úsměvem požádala, aby v mé přítomnosti nekouřil, nebyl to vůůůbec žádný problém. Problém to začal být až postupně. Nemluvě o slibech, že přestane, že si uvědomuje, že by měl kouření alespoň omezit i kvůli sobě atd.
Ono je to totiž oboustranné - jak já jsem doufala, že přestane, tak on zřejmě doufal, že mi to přestane vadit. Obojí je blbě.
A když časem byla cigareta důležitější, než já a ohledy vůči mně (vídali jsme se cca 2x týdně), spousta dalších souvisejících věcí mi docvakla. Například když ráno není důležitější dát mi "voňavou" pusu, ale mazat si na balkon zapálit (mráz nemráz), a pak ještě ohromný údiv, co mi jako vadí, když se chce líbat až potom. To pak ani snídaně do postele nespraví... :/ Nemluvě o tom, že se těšíš na chlapa, který ti voní, a na rande přijde popelník. :( A to na začátku chodil se mnou i do nekuřáckých restaurací, vždycky byl osprchovaný, čistý, hezky oblečený. Časem večeře v nekuřácké restauraci nehrozila.

Každý má svoje hranice nastavené jinak a jinde. Já si taky občas zapálím, už jsem to tu psala. Jenže samotné mi vadí se pak s někým například líbat.

jsem z kuřácký rodiny - všichni mimo mě kouřeji, v zimě jsme doma rozháněli oblaka kouře... :/
takže nepoznám čichem, když si někdo zapálí, BM byl kuřák a dokonce jsem měla ráda vůni cigaret... prostě k němu patřila..
ale co mi vadilo, tak je to, že jsme nemohli jít nikam, kde se nemohlo kouřit... že "přece mu nemůžu zakazovat kouřit doma" - ale záclony prát můžu a okna mejt taky... že v klidu kouřil v dětskym pokojíčku, v autě (tam řikal, že když má pootevřený okénko (2 cm :lol: ) tak jde všechen kouř ven...

a taky to zezačátku vypadalo, že je ohleduplnej... že vydrží bez cigerety... nj začátek vztahu...

Když jsem se seznámila se svým přítelem, netušila jsem, že kouří. Ani to na něm nebylo poznat, až jednou na jednom randěti :-) vytáhl cigára. Nevěřila jsem vlastním očím. Byl spíš příležitostný kuřák, ale mě to vadí, protože já jsem zapřísáhlý nekuřák. Za čtyři měsíce s tím seknul, jsme spolu už šestý rok a z něj se stal zarytý nekuřák a dost mu vadí smrad z cigaret. Nerada čichám smrad na ulici, když jde nějaký kouřící ježek předemnou, raději ho taky předběhnu. Nesnáším, když někdo típne u tramvají cigáro, strčí si vajgl do kapsy a ještě poslední nikotinové šluky na mě vyfoukne. To se mi zvedne kufr :-( Nejhorší ale je, když na dětském hřišti si někteří omezenci zapálí přímo na pískovišti, kde je tucet dětí do tří let. Je fakt, že kuřáci jsou děsní sobci.

alexxandra: Já mám pocit, že kuřáci si hlavně naprosto neuměj představit, jak hnusnej a otravnej zlozvyk to je pro jejich okolí... Jim to prostě nepřijde... Vlastní zkušenost s kuřákem v bytě - taky dlouho nechápal, že když kouří na balkóně a nechá pootevřený balkónový dveře, že je to cítit až na druhý straně poměrně velkýho bytu...

Kuba napsal(a):

Tiina:  Moje zkušenost je spíš taková, že po klidném pravdivém konstatování (z každýho kuřáka to totiž opravdu cítit až na výjimečné situace kdy víc jak řekněme týden nekouřil je) následuje hysterický výlev na téma jak jsou chudáci kuřáci utlačovaní...

jjo, moje máma tvrdí , že je to jak hon na čarodějnice ... prý je za chvilku budeme chtít zavírat do rezervací :lol:

Kuba napsal(a):

alexxandra: Já mám pocit, že kuřáci si hlavně naprosto neuměj představit, jak hnusnej a otravnej zlozvyk to je pro jejich okolí... Jim to prostě nepřijde... Vlastní zkušenost s kuřákem v bytě - taky dlouho nechápal, že když kouří na balkóně a nechá pootevřený balkónový dveře, že je to cítit až na druhý straně poměrně velkýho bytu...

No, je videt , ze kuraci a nekuraci by se nemeli parovat. Ja znam hodne nekuraku , ale takovy odpor  nemaji , klidne chodi do stejneho podniku.

Ivana*M napsal(a):

No, je videt , ze kuraci a nekuraci by se nemeli parovat. Ja znam hodne nekuraku , ale takovy odpor  nemaji , klidne chodi do stejneho podniku.

já v takovým zakouřeným podniku po hodině přestávám vidět a pod dvou hodinách myslet...
a více hodin? = ráno zkouřená pod obraz...

Alosku řekla bych, že problémem tvého přítele bylo spíš to, že byl sobec, než to, že byl kuřák...kdyby nekouřil, bylo by to něco jinýho. Na charakterové vlastnosti cigarety vliv nemají ( patologickou závislost pominu ). Nicméně, já říkám, že s určitou dávkou tolerance spolu může kuřák a nekuřák existovat..svůj příklad jsme uváděla. V životě by mě nenapadlo si zapálit doma, když kdysi partner pracoval v jiném městě a domů jezdil pouze na víkend, tak i tak jsem si chodila zapálit před dům.....prostě dá se to. Ale musí být oba normální, ne jeden patologický sobec, který bude foukat kuř i miminu do kočárku a druhý hysterický nekuřák

haiel napsal(a):

...tak teď si nejsem jistá, jestli byl můj příspěvek zcela pochopen....já jsem,ehm, kuřačka :gloria:

Máš pravdu, nepochopila jsem tě. Já to brala vážně.

Nevím, zdali je to výždy tak poznat. Kouřím, ale jen večer. Spoustu kolegů, když  mě někde na večírku vidělo kouřit, tak se divili, že to třebas rok nepoznali, švagrová to dokonce zjisitila asi po 4 letech, co jsem ji znala.

Jsem vlastně celý den, zvláště po ránu, zapřísáhlý nekuřák. Jak tu někdo uváděl, nejhorší je na zastávce poslední šluk, vajgl do kapsy a výdech do dopravního prostředku po zavření dveří....V zakouřené hospodě mě také bolí hlava i když sama nejsem nekuřák.

No, Tiino, myslím si, že sobec je zhruba do stejné míry, jako každý jiný chlap. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že málokdo z nás si na začátku vztahu umí představit, co všechno nám na partnerovi bude za několik týdnů až měsíců vadit, a co všechno budeme chtít změnit nejen na druhém, ale i na sobě ;) .

A zároveň jsem pouze popsala svou zkušenost - že i tahla závislost může vést (a u nás vedla) k rozchodu, třebaže to nebyl jediný důvod.

Netvrdím, že spolu kuřák a nekuřák nemůžou existovat - ale že kouření může být velký problém. My jsme kuřáci oba, a přesto to nešlo, protože k tomuhle problému máme každý jiný přístup.

lepista napsal(a):

Nevím, zdali je to výždy tak poznat. Kouřím, ale jen večer. Spoustu kolegů, když  mě někde na večírku vidělo kouřit, tak se divili, že to třebas rok nepoznali, švagrová to dokonce zjisitila asi po 4 letech, co jsem ji znala.

U kolegyně bych to taky třeba dlouho nepoznal - ale ty neobjímám a nelíbám.

muj první manžel kouřil 2 krabičky denně, když jsme se poznali, vadilo mi to a tak dokázal přestat / nekouřil pak 13 let co jsme byli spolu/ je fakt, že u kuřáků mi nejvíc vadí jejich bezohlednost např v restauraci, vůbec jim nevadí, že jim k tomu hulení jím :dumbom: . Pokud jsou tolerantní a chápou jak to nekuřákům smrdí a že je to i zabíjí pokud se jim nemohou vyhnout, nevadí mi, málokterá skupina přinese do rozpočtu takový balík z daní, ale zase si ho časem vybere na léčbě. Muj nynější muž je stejně zapřísáhlý nekuřák jako já, takže si vybírame prostředí kde se nekouří....Partnera kuřáka už bych dneska netolerovala, škodí to i pasivně a vysává domácí rozpočet mimo jiné, o tom že chutnají jako popelník nemluvě....

Moje máma kouřila odjakživa, měla to dovoleno "jen" v kuchyni. Jenže kuchyně je centrální místnost, takže snídaně, obědy i večeře se nesly v zakouřeném prostředí. Máma se vždycky smála, jak jsme choulostiví a větráme atp. Zjistila jsem, že cigaretový kouř ve mně spouští agresivní sklony.

Heh...tak jsem si vzpomněla jak má drahá sestra si chtěla v zimě zapálit v mém bytě (jsem odnaučený kuřák a když jsem kouřila tak jedině na balkóně).  Odkázala jsem ji, aby si šla zapálit na balkón a to pak bylo. Dělala mi kázání, že ona je návštěva a tak ji přece nebudu vyhazovat na mráz a nechám ji zapálit doma.
Nepochodila dobře :D

A zda může žít kuřák s nekuřákem? Myslím, že ano. Zdárným příkladem jsou mí rodiče a rodiče BM.

Kuřátko napsal(a):

Heh...tak jsem si vzpomněla jak má drahá sestra si chtěla v zimě zapálit v mém bytě (jsem odnaučený kuřák a když jsem kouřila tak jedině na balkóně).  Odkázala jsem ji, aby si šla zapálit na balkón a to pak bylo. Dělala mi kázání, že ona je návštěva a tak ji přece nebudu vyhazovat na mráz a nechám ji zapálit doma.
Nepochodila dobře :D

Jak dopadla? Mě si někdo zkoušet zapálit v bytě, tak okamžitě jdu do auta. A vracím se vzápětí zpět s hasícím přístrojem.

Ty si nefajčiarsky fundamentalista! :lol: Antifa(jčiarsky) terorista!

Kuba napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Heh...tak jsem si vzpomněla jak má drahá sestra si chtěla v zimě zapálit v mém bytě (jsem odnaučený kuřák a když jsem kouřila tak jedině na balkóně).  Odkázala jsem ji, aby si šla zapálit na balkón a to pak bylo. Dělala mi kázání, že ona je návštěva a tak ji přece nebudu vyhazovat na mráz a nechám ji zapálit doma.
Nepochodila dobře :D

Jak dopadla? Mě si někdo zkoušet zapálit v bytě, tak okamžitě jdu do auta. A vracím se vzápětí zpět s hasícím přístrojem.

To by skoda byla vetsi, nez po cigarete,ne ?

Já byla kdysi kuřačka a právě vztah s nekuřákem mě odnaučil kouřit. On si prostě jednoho dne "dupnul" a já mu prostě chtěla vonět, tak jsem přestala. Lehké to nebylo, ale byla to prostě velká motivace, kterou kuřák nutně potřebuje. Řeči o zdraví a tak nepomáhají. ;)

Dneska mi kuřáci strašně smrdí. V hospodě to ještě jakžtak přežiju, když to není moc, ale třeba, když někdo nastoupí do tramvaje, tak to cítím na metry:-(

Selima: nejsem, mě to že kuřáci kouřej je úplně jedno a to kdekoliv. Mě jen vadí, že ten kouř potom vyfukujou a já musím být u toho, případně pobývat v prostorách, kde to prováděli. Takže iniciativa je na nich - stačí když se naučej nevyfukovat kouř.

Ivana*M: na kuřákovi asi ano, na bytě nikoliv - stačilo by uklidit prostor za kuřákem, ale nenačichnul by celej pokoj.

Kuba napsal(a):

Selima: nejsem, mě to že kuřáci kouřej je úplně jedno a to kdekoliv. Mě jen vadí, že ten kouř potom vyfukujou a já musím být u toho, případně pobývat v prostorách, kde to prováděli. Takže iniciativa je na nich - stačí když se naučej nevyfukovat kouř.

Ivana*M: na kuřákovi asi ano, na bytě nikoliv - stačilo by uklidit prostor za kuřákem, ale nenačichnul by celej pokoj.

Aha, ja jsem si predstavila, jak se tam priritis s penovym has,pristrojem a cely pokoj zmizi pod nanosem peny.

My kourime oba, bohuzel uz i obe deti , takze nastesti nemusime resit podobny problem.

Ono je to těžký. Dokud si budeme volit zákonodárce kuřáky, nikdy nebude takový tlak na kuřáky, jaký by asi měl. Totéž platí o autech. Pokud si radní a zákonodárci budou vozit zadky v mercedesech, nikdy nebudou města bez výfukových plynů. A proto volte pouze nekuřáky a lidi, co si každý den nevozí zadky v autech ;)

Pokud je hospoda jak plynová komora, nejdu tam. Hostinský si vybral. Jeho volba. Kuřák na zastávce je už ale na zabití :D

Když jsem se poprvé vdávala, tak jako kuřák - BM nekouřil nikdy. Občas si rýpnul, ale to jsem mu akorát odpověděla, že s kouřením si mně bral, tak co. Pak jsem přestala (ne kvůli němu), a současný manžel když jsme se seznámili byl kuřák - nekouřil moc, tak 5 cigaret denně a doma skoro vůbec. Protože má malé děti, a špatně se mu při sportu dýchalo, s kouřením přestal, ale nijak jsem ho nenutila.Teď už dva roky nekouří a je se sebou moc spokojený....:D

My s manželem nekouříme. Pocházím z nekuřácké rodiny, u manžela kouřil pouze otec. Musím se přiznat, že jsem v tomto směru moralista a bojovník proti kouření.
Kuřáky moc nemusím. Je to hrozná podíváná, když vidíte mladou maminku- jednou rukou tlačí kočárek a druhou potahuje cigaretu, nebo starou babču o holi, celá se třese, chodit nemůže, ale cigáro v hubě. Děs běs.
Hodně  kuřáků venku, na ulici (určitě jsou i výjimky) si dá posledního  šluka,hodí nedopalek na zem  a pak vejde do autobusu, či malého obchůdku. Otraví všem vzduch, nehledě na to, že NĚKDO musí přijít a musí ty vajgly po nich zametat. Doma by si to asi nedovolili,že? ( poznáváte se někdo?)
Ano, je sice pravda, jak už tady někdo psal, že kuřáci z každé krabičky odvádějí státu daň, ale nevím, zda by se dalo dát rovnítko mezi touto částkou a částkou, kterou následně stát vydá na jejich léčení v důsledku kouření.
Nekouřím nejen z finančního hlediska - nerada vyhazuju peníze za pitomosti, ale i zdravotního - proč bych si měla dobrovolně ničit zdraví - lámete si třeba někdo schválně a dobrovolně ruku či nohu? Je to nemlich to samé.

Kuba napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Heh...tak jsem si vzpomněla jak má drahá sestra si chtěla v zimě zapálit v mém bytě (jsem odnaučený kuřák a když jsem kouřila tak jedině na balkóně).  Odkázala jsem ji, aby si šla zapálit na balkón a to pak bylo. Dělala mi kázání, že ona je návštěva a tak ji přece nebudu vyhazovat na mráz a nechám ji zapálit doma.
Nepochodila dobře :D

Jak dopadla? Mě si někdo zkoušet zapálit v bytě, tak okamžitě jdu do auta. A vracím se vzápětí zpět s hasícím přístrojem.

Musela jít na balkón na mráz  :gloria:

KALIK napsal(a):

Ono je to těžký. Dokud si budeme volit zákonodárce kuřáky, nikdy nebude takový tlak na kuřáky, jaký by asi měl. Totéž platí o autech. Pokud si radní a zákonodárci budou vozit zadky v mercedesech, nikdy nebudou města bez výfukových plynů. A proto volte pouze nekuřáky a lidi, co si každý den nevozí zadky v autech ;)

Pokud je hospoda jak plynová komora, nejdu tam. Hostinský si vybral. Jeho volba. Kuřák na zastávce je už ale na zabití :D

Ja som minule vyhrala malú súkromnú bitku... Pršalo, krytá zastávka, autobus nejde... a nejaký Ukrajinec si tam zapálil. Mám astmu a dym mi fakt nerobí dobre - a na dážď sa mi nechcelo. Tak som tam poslala jeho. Najprv nerozumel, ale keď som sa rozúčlila, poslušne šiel moknúť. :D

Tak zasa podľa mňa nech si každý ničí zdravie podľa vlastného uváženia - to by sa musel zrušiť aj alkohol, nezdravé jedlo, hracie automaty... alebo postaviť mimo zákon. Nedá sa to celkom ustrážiť, ani zovšeobecniť. Mne vadia fajčiari, ktorí ničia zdravie MNE. Tam už neváham a zakročím. Lebo ako dieťa fajčiarskych rodičov a bývalka fajčiara-závisláka(prestal fajčiť až po rozchode,a to kvôli SVOJIM zdravotným problémom, moja alergia a dýchacie problémy ho netankovali) už bohužiaľ viem, že pasívne fajčenie je fakt asi horšie ako aktívne. :rolleyes:

Selima napsal(a):

KALIK napsal(a):

Ono je to těžký. Dokud si budeme volit zákonodárce kuřáky, nikdy nebude takový tlak na kuřáky, jaký by asi měl. Totéž platí o autech. Pokud si radní a zákonodárci budou vozit zadky v mercedesech, nikdy nebudou města bez výfukových plynů. A proto volte pouze nekuřáky a lidi, co si každý den nevozí zadky v autech ;)

Pokud je hospoda jak plynová komora, nejdu tam. Hostinský si vybral. Jeho volba. Kuřák na zastávce je už ale na zabití :D

Ja som minule vyhrala malú súkromnú bitku... Pršalo, krytá zastávka, autobus nejde... a nejaký Ukrajinec si tam zapálil. Mám astmu a dym mi fakt nerobí dobre - a na dážď sa mi nechcelo. Tak som tam poslala jeho. Najprv nerozumel, ale keď som sa rozúčlila, poslušne šiel moknúť. :D

Takhle jsem už párkrát moknul v hustým dešti, sledován nechápavými pohledy kuřáků. Zajímavý, že ani jednomu z nich zdá se nikdy nedocvaklo, proč to dělám - mám dojem že si mysleli, že se mi ten liják líbí. Nejhorší to bylo na jedný zastávce, odkud jsem často jezdil - byly tam tři místa, kde se dalo schovat, obvykle v dešti aspoň jeden kuřák v každým z nich. Ale to bylo před zavedením zákazu kouření na zastávkách, dneska už bych je vyhodil na déšť.

Mimochodem otázka pro zdejší kuřáky: odhodili byste po dokouření vajgl jen tak na ulici? A jiné odpadky? Když se na to nějakýho svýho známýho kuřáka zeptám, v drtivé většině případů odpoví, že to by nikdy neudělal, že ho vždycky po dokouření pečlivě uhasí a odhodí do koše. Ale přitom na počet tvoří vajgly drtivou většinu odpadu válejícího se na ulici.

Ivana*M napsal(a):

Kuba napsal(a):

Selima: nejsem, mě to že kuřáci kouřej je úplně jedno a to kdekoliv. Mě jen vadí, že ten kouř potom vyfukujou a já musím být u toho, případně pobývat v prostorách, kde to prováděli. Takže iniciativa je na nich - stačí když se naučej nevyfukovat kouř.

Ivana*M: na kuřákovi asi ano, na bytě nikoliv - stačilo by uklidit prostor za kuřákem, ale nenačichnul by celej pokoj.

Aha, ja jsem si predstavila, jak se tam priritis s penovym has,pristrojem a cely pokoj zmizi pod nanosem peny.

My kourime oba, bohuzel uz i obe deti , takze nastesti nemusime resit podobny problem.

Myslím, že by stačil pohled na mě s hasicím přístrojem v ruce, případně malé varovné odfouknutí prášku. Teda doufám, protože bych samozřejmě ve skutečnosti na nikoho hasicím přístrojem nestříkal.

haiel napsal(a):

Kuřáci mají tu nevýhodu (pro nekuřáky výhodu), že tento jejich charakterový nedostatek se nedá skrývat. Nekuřák vidí cigaretu,dým a cítí smrad a to mu říká - od tohoto člověka ruce pryč,nemohl bych s ním žít.  U nekuřáků (i abstinentů) nejsou např. při namlouvání jejich případné nedostatky tolik patrné a protějšek se začne divit až mnohem později, častokrát opravdu pozdě. Kuřákům se tedy dá přičíst k dobru, že varují včas. Skalní odpůrci kuřáků mají na svůj odpor plné právo a mělo by jim být umožněno,aby kuřáky ze svého života odstranili zcela a nekompromisně. Kuřákům by mělo být zakázáno učit, léčit (nedejbože operovat), vychovávat, zaměstnávat, opravovat auta, vypracovávat projekty či jinak působit směrem k nekuřákům a nekuřáci by měli mít  právo vybírat si takové osoby zase jen mezi nekuřáky.  Nesmiřitelný nekuřák by neměl být povinen učit se z učebnic napsaných kuřákem, užívat počítačové programy vyvinuté kuřáky či dokonce respektovat zákony nebo vědecké objevy vzniklé za doprovodu cigaretového dýmu.  Totéž by mělo platit i v zábavním průmyslu a všude jinde. Zkrátka je načase, aby se společnost začala řídit podle hesla Nekuřáci sobě a kuřáci též! :reta:

A NEJLEPŠÍ BY BYLO, VŠECHNY KUŘÁKY POVRAŽDIT A HOTOVO.

Netreba, to zvládnu sami, len bohužiaľ pri tom zoberú aj dosť nefajčiarov... :rolleyes: Niečo ako samovražední atentátnici.

Přiznávám, že s tím já mám problém. Líbat s kuřákem je jako s popelníkem. Vadí mi to a každého kuřáka jsem se snažila přemluvit,aby přestal. U dvou se mi to podařilo a ještě mi děkovali.

Prostě síla osobnosti, no :D

Kuřátko napsal(a):

Kuba napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Heh...tak jsem si vzpomněla jak má drahá sestra si chtěla v zimě zapálit v mém bytě (jsem odnaučený kuřák a když jsem kouřila tak jedině na balkóně).  Odkázala jsem ji, aby si šla zapálit na balkón a to pak bylo. Dělala mi kázání, že ona je návštěva a tak ji přece nebudu vyhazovat na mráz a nechám ji zapálit doma.
Nepochodila dobře :D

Jak dopadla? Mě si někdo zkoušet zapálit v bytě, tak okamžitě jdu do auta. A vracím se vzápětí zpět s hasícím přístrojem.

Musela jít na balkón na mráz  :gloria:

Aspon, ze mohla na balkon . Ja kourim v byte prave proto, ze vyhazovani na balkon jsem si uzila dost a dost. Moji rodice byli nekuraci.

Kuba napsal(a):

Selima napsal(a):

KALIK napsal(a):

Ono je to těžký. Dokud si budeme volit zákonodárce kuřáky, nikdy nebude takový tlak na kuřáky, jaký by asi měl. Totéž platí o autech. Pokud si radní a zákonodárci budou vozit zadky v mercedesech, nikdy nebudou města bez výfukových plynů. A proto volte pouze nekuřáky a lidi, co si každý den nevozí zadky v autech ;)

Pokud je hospoda jak plynová komora, nejdu tam. Hostinský si vybral. Jeho volba. Kuřák na zastávce je už ale na zabití :D

Ja som minule vyhrala malú súkromnú bitku... Pršalo, krytá zastávka, autobus nejde... a nejaký Ukrajinec si tam zapálil. Mám astmu a dym mi fakt nerobí dobre - a na dážď sa mi nechcelo. Tak som tam poslala jeho. Najprv nerozumel, ale keď som sa rozúčlila, poslušne šiel moknúť. :D

Takhle jsem už párkrát moknul v hustým dešti, sledován nechápavými pohledy kuřáků. Zajímavý, že ani jednomu z nich zdá se nikdy nedocvaklo, proč to dělám - mám dojem že si mysleli, že se mi ten liják líbí. Nejhorší to bylo na jedný zastávce, odkud jsem často jezdil - byly tam tři místa, kde se dalo schovat, obvykle v dešti aspoň jeden kuřák v každým z nich. Ale to bylo před zavedením zákazu kouření na zastávkách, dneska už bych je vyhodil na déšť.

Mimochodem otázka pro zdejší kuřáky: odhodili byste po dokouření vajgl jen tak na ulici? A jiné odpadky? Když se na to nějakýho svýho známýho kuřáka zeptám, v drtivé většině případů odpoví, že to by nikdy neudělal, že ho vždycky po dokouření pečlivě uhasí a odhodí do koše. Ale přitom na počet tvoří vajgly drtivou většinu odpadu válejícího se na ulici.

Vzdycky davam prednost  hodit vajgla do k tomu urcene nadoby . Pokud , ale neni v dosahu ,tak ho na zem hodim, zejmena tam, kde se jich uz vali povicero.Pouze v mistech , kde to povazuji za nevhodne  si sebou nosim mobilni popelnik.

KALIK napsal(a):

Prostě síla osobnosti, no :D

Ne Kaliku,asi k tomu měli blíže, protože je to samotné štvalo. Já byla asi taková třešinka na dortu k tomu rozhodnutí :rodna: