Ahoj.Je to 1 den, co mi umřel pejsek.Zajelo ho auto.A já se s tím nemůžu vyrovnat.Pořád myslím na to, jak se asi trápil a jestli na mě myslel...Nevíte jak se s tím vyrovnat?Napiště prosím vaše názory:grater::grater::grater::grater::grater::grater:

Sáro víš jak ? Okamžitě si pořiď nového psíka, ale to myslím jako hned. Jinak ti z toho prázdna doma hrábne.

Tiina napsal(a):

Sáro víš jak ? Okamžitě si pořiď nového psíka, ale to myslím jako hned. Jinak ti z toho prázdna doma hrábne.

souhlas... a hlavně si neříkej, že by to bylo vůči tomu minulému pejskovi nehezké...
teď už mu nepomůžeš, ale můžeš pomoci nějaké utrápené psí dušičce z útulku třeba :)

Saro, to je mi moc líto...
Možná to bude znít divně, pár dní si pobreč, ale pak bych zašla  do útulku pro pesana. Vím, že Ti ho to nevrátí, žádnej pesan nebude už takový, ale uděláš obrovskou radost nějakému chlupáčovi a Ty se s tím líp srovnáš :)

souhlas. Zrovna dneska jsem při pohledu na svojí hafanku říkala mámě že až umře že se zbláznim. Že budu muset ihned pro novýho abych zaměstnala myšlenky...

Sáro přesně, jak ti tady holky radí, pár dní si pobreč a pak si určitě pořid jiného, který ti to trápení ulehčí, protože jinak se z toho prázdna doma zblázníš, vím o čem mluvím :jojo:
Vydrž to, bude líp :par:

S pejsánkama jsem vyrůstala a nebyla doba, kdy bysme doma nějakého neměli. Za můj život už mi umřeli čtyři,  :grater: pokaždé jsem brečela jako želva. Pořiď si pejska jiného, uvidíš, že ti bude líp :pussa:

Popros ho, aby sa prišiel s tebou rozlúčiť vo sne... a potom ho fakt pusť niekam na lepšie. Raz zasa budete spolu, ver mi. Dovtedy skús dať tú lásku, ktorá ostane nevyužitá, nejakému inému psíkovi. Už to nebude nikdy také, ale bude to skrátka iné. ;)

drž se,moje mamka taky přežila a to jsem vážně o ní měla strach,protože jeden infarkt už měla,jí před očima pes roztrhal fenečku a ta ještě 15 minut žila s vyhřezlými střevy a vykrvácela,prosila mamku pohledem at ji pomůže a toho pohledu se mamka nemůže zbavit,už jsou to 3 měsíce a pořád brečí,už nechce psa at to nemusí zažívat,já mám dva a taky mě to čeká,je to hrozné,jen čas to vyléčí,jako všechno,bolí to ,vím a jsem s tebou pa:grater:

To je teda masaker :mad: - by som sa asi od srdca porozprávala s majiteľom psa, respektíve by som mu zabila tohto psa a každého ďalšieho, ktorého by si zaobstaral. Chudáci psi, ale - čo sa dá robiť, keď majiteľ nemá rozum!

:pussa:

s majitelem psa bude soud,roztrhal ještě jednoho a pánovi,který ho bránil pokousal ruku tak,že ji má nefunkční a hrozila mu amputace,pes utekl,byl chycen a prý i utracen...jjj mamka říká,že majitele zbije,chudinka moje malá,miluje všechny psy a oni jí v širokém okolí...

lakina napsal(a):

s majitelem psa bude soud,roztrhal ještě jednoho a pánovi,který ho bránil pokousal ruku tak,že ji má nefunkční a hrozila mu amputace,pes utekl,byl chycen a prý i utracen...jjj mamka říká,že majitele zbije,chudinka moje malá,miluje všechny psy a oni jí v širokém okolí...

Co to bylo za rasu ten co pokousal?

Me taky srazilo auto naseho voriska byl to moc hodny pejsek meli jsme ho jen 2 roky.Mel nemocnou michu a nohy tahal za sebou a delal pod sebe.Takhle jsme ho meli v byte 4 mesice.Davali jsme mu plenkove kalhotky.Smutne bylo,kdyz syn rekl jdu ven.Pes byl pripravenej,ze jde taky vzdycky ho bral sebou ted nemohl a pes se nez smutne koukal.Kdyz bylo blato byl celej spinavej.Navic sousedi zacali delat problemy,ze ten pes se trapi.Nakonec jsme ho nechali utratit bylo nam ho strasne lito vsichni jsme to obreceli.Uz jsem zadneho psa do bytu nechtela.
Po dvou letech me dcera premluvila na americkeho staforda.Zajimave je,ze je povahove uplne stejny jako ten vorisek.Nesteka,do jidla si necha sahat a je to uplne stejny moula a mazlik.Proste je nas a vsichni ho zboznujeme.

eremuruss napsal(a):

lakina napsal(a):

s majitelem psa bude soud,roztrhal ještě jednoho a pánovi,který ho bránil pokousal ruku tak,že ji má nefunkční a hrozila mu amputace,pes utekl,byl chycen a prý i utracen...jjj mamka říká,že majitele zbije,chudinka moje malá,miluje všechny psy a oni jí v širokém okolí...

Co to bylo za rasu ten co pokousal?

Nie je to jedno...?

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

lakina napsal(a):

s majitelem psa bude soud,roztrhal ještě jednoho a pánovi,který ho bránil pokousal ruku tak,že ji má nefunkční a hrozila mu amputace,pes utekl,byl chycen a prý i utracen...jjj mamka říká,že majitele zbije,chudinka moje malá,miluje všechny psy a oni jí v širokém okolí...

Co to bylo za rasu ten co pokousal?

Nie je to jedno...?

No zajimalo by me to,protoze je to vetsinou svedeny na bojovy plemena a pritom koliktat pokouse i jezevcik.

Erem, nemohli ste ho dať niekam do záhrady...? Kamoške takto zrazilo jazvečíka a žil ešte asi dva roky u známych na záhrade, ale potom sa mu zhoršilo zdravie a ochrnutie, tak ho dali utratiť, aby sa netrápil...

eremuruss napsal(a):

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Co to bylo za rasu ten co pokousal?

Nie je to jedno...?

No zajimalo by me to,protoze je to vetsinou svedeny na bojovy plemena a pritom koliktat pokouse i jezevcik.

Preot is myslím, že to jedno... Skôr majiteľ ovplyvní psa ako plemeno... alebo povedzme, že dobrý majiteľ vychová slušného psa aj z bojového plemena, a neurotik urobí nebezpečného psa aj z labradora či maltezáka.

Selima napsal(a):

Erem, nemohli ste ho dať niekam do záhrady...? Kamoške takto zrazilo jazvečíka a žil ešte asi dva roky u známych na záhrade, ale potom sa mu zhoršilo zdravie a ochrnutie, tak ho dali utratiť, aby sa netrápil...

Vis toho psa jme meli v byte,ale byl porizenej o prazdninach takze stale s nekym.Kdyz prazdniny skoncili a nikdo mebyl doma tak tam pes vyl.Lidi si stezovali.Takze ho dcera denne kazde rano vodila babicce a,kdyz sla ze skoly tak pro nej chodila.Kdyz se mu stal ten uraz tak deda tam toho psa nechtel,ze je to mrzak a,ze se jenom trapi.Presto jsme ho tam vodili babicka se o nej starala.Psa jsme vozili i do sousedniho mesta na veterinu vlakem,jestli mu pomuzou pes tam byl umisteny na tyden,protoze jsme tam s nim nemohli jezdit denne.
Kdyz se pro nej melo jest tak jsem chtela,aby pro nej jeli deti ja mela odpoledni.Babicka me vycitala,ze je pustim sama vlakem,ze tam s nima pojede teda ona.Vecer babicce nebylo dobre,ale pry ji jenom pali zaha,ale,ze teda pojede.
Kdyz prijeli i ze psem.Babicce nebylo dobre chvili si u nas lehla a pak,ze pujde.Kdyz vysla u nas pred barak tak padla.Po prevozu do nemocnice zemrela mela infarkt.
Deda se o psa starat nechtel i kdyz nasi meli velkou zahradu a my ho pres den museli nechavat v byte a on tam cely den vyl a skrabal na dvere.Lidi s toho udelali,ze rve bolesti.Meli by jsme v baraku peklo a je me jasny,ze to muselo byt hodne neprijemny pro ty lidi cely den ho tam poslouchat.

Hm, :rolleyes: tak to je fakt nepríjemné. Škoda. Ale čo už... to je osud. Aspoň mal určite dva dobré roky :supr: života...

ježíš, to jsou smutné příběhy....Slzy mi tečou. Doufám, že ta má bude mít lepší osud.

byl velkýprý pitbul s něčím a naše fenečka 3kilečka

lakina napsal(a):

byl velkýprý pitbul s něčím a naše fenečka 3kilečka

No tak ta nase milovana fenecka je staford skrizeny s pitbulem.Tak to se mame na co tesit.Ted zatim vypada,ze by mouse neublizila.

Ahoj Saro123,tak jsi ve mne probudila vzpominku ,tak to ctu a brecim jak mala holka,je to jiz 5 letco jsem stejnym zpusobem prisla o moji Bessynku,trpaslici knirac,byla zlata!!!Jen ten,co vi o cem je rec porozumi!!!!Jak ti jiz nekdo napsal,jdi do utulku a udelej jednu psi dusicku stastnou,uvidis jak te bude zato oddane milovat!Preji ti silu a spravne rozhodnuti.

Když mi Beník umřel, konečně jsem si uvědomila, že když vám někdo řekne ,,Umřel mi pes", tak jen odpovíte, že je vám to líto.Ale když se to stane vám, tak ty druhý chápete mnohem víc.Já bych si ráda pejska pořídila, ale bude mi teprve 16 a maminka ho do našeho bytečku 1+1 nechce.Moc se mi líbí rasa Dandie Dinmont teriér.Ale je prý tak trochu ,,vzácný", tak ani sehnet ho nemůžu.Nevěděli by jste o něčem?A děkuji za milé rady a ...Určitě ještě pište vaše příběhy.Aspoň vím, že nejsem sama, koho to potkalo...:|

Jinak opravdu děkuji...

Nie si sama... ja si teraz tiež z organizančých dôvodov ps anemôžem dovoliť, ale len čo to bud emožné, chcem ho.. Hoci bezprostredne po Britinej smrti - musela som ju dať uspať, mala neliečiteľnú chorobu, ktorá sa postupne zhoršovala - som si hovorila, že si zaobstarám korytnačku(želvu), lebo tá ma určite prežije. :grater: :kapitulation: Ja na to nemám, pochovávať psov...

Taky nám kdysi umřel pejsek, bylo nám moc smutno, brácha si potom koupil novýho, a bylo hned veseleji.Teďka bydlím ve městě v bytě a pejska si nepořídíme, máme mimi a já bych ani pejska do bytu nechtěla. Kdybych měla domek to by bylo něco jinýho.

Selima napsal(a):

Nie si sama... ja si teraz tiež z organizančých dôvodov ps anemôžem dovoliť, ale len čo to bud emožné, chcem ho.. Hoci bezprostredne po Britinej smrti - musela som ju dať uspať, mala neliečiteľnú chorobu, ktorá sa postupne zhoršovala - som si hovorila, že si zaobstarám korytnačku(želvu), lebo tá ma určite prežije. :grater: :kapitulation: Ja na to nemám, pochovávať psov...

Sel, Brita už není ? :grater:

Nie, Brita je už pol roka ex-Brita... :grater: :kapitulation:

Selima napsal(a):

Nie, Brita je už pol roka ex-Brita... :grater: :kapitulation:

To mě mrzí :pussa:

Aj mňa, ale... je to lepšie ako to trápenie, čo zažívala posledné dni. A mala pekných 11 rokov života(teda predpokladám, prvých 5 som ju nepoznala :rodna: ).

Sara, je mi to moc ľúto. Mne pred ôsmymi rokmi takisto auto zrazilo havku priamo pred očami...nemohla som jej nijak pomôcť, proste zomrela hneď.... Najúčinnejšie ako Ti radíme je kúpiť si nového hafanka.... Ja som to takto isto riešila..a kúpila si. Hoci som si myslela že už žiadny nebude taký ako ona..... A terajšia je presne taká istá (vzhľadovo) ako tá predtým a má lepšiu povahu:-) dala som jej rovnaké meno a vždy s láskou spomínam na tú prvú hafanu. Chce to čas...ten vylieči všetko, ver mi
A.

123Sara napsal(a):

Ahoj.Je to 1 den, co mi umřel pejsek.Zajelo ho auto.A já se s tím nemůžu vyrovnat.Pořád myslím na to, jak se asi trápil a jestli na mě myslel...Nevíte jak se s tím vyrovnat?Napiště prosím vaše názory:grater::grater::grater::grater::grater::grater:

A nevěděli by jste jak mám v takové situaci přemluvit svou maminku?:offtopic:

123Sara napsal(a):

A nevěděli by jste jak mám v takové situaci přemluvit svou maminku?:offtopic:

Co jí říct, že se moc trápíš a že ti prostě pejsek chybí ? :)

123Sara napsal(a):

A nevěděli by jste jak mám v takové situaci přemluvit svou maminku?:offtopic:

Presvedčiť na čo? Na psa? Ja soobne som po smrti prvej psiny chodila venčiť psov do útulku. A bola tam jedna taká milá fenka, ktorá tam nebola dlho, mala radostnú, milú povahu, vzala som ju "na kontrolu" k zverolekárovi, potom na skúšku domov - a už zostala. Trochu som citovo zapracovala na našich... ;)

Ja ti nepomôžem, ale chápem ťa a je mi to ľúto.

Ahoj Sara,je to asi tri týždne,čo mi auto zrazilo sučku.Bola milá ,prítulná a poslušná.Stačila chvíla a prekusala plot  a stalo sa.Musíš to vyplakat a tak ako radia všetci.U mna je to iné,ja mám ešte dvoch psíkov a štyri mačky.A neverila by si,ked sme ju pochovávali na záhrade,stáli všetky naše zvieratá nad jamou,ako keby sa s nou lučili.Plakali sme s mužom obaja.Snaž sa spomínat na tie pekné chvilky,ktoré si so psíkom zažila.

ahoj Sáro já tohle vyřešila novým pejskem, zajela jsem do útulku a vzala toho nejvetšího hafana kterýho nikdo nechtěl, byl oškubanej protože byl samý bodlák, když ho chytili....a k tomu jsem "přibalila" dvě kočky jsou tu s námi deset let ;)

123Sara napsal(a):

A nevěděli by jste jak mám v takové situaci přemluvit svou maminku?:offtopic:

nejakýho "milouše" si v útulku pujč a uvidíš jak změkne;) vyber mazla největšího

Díky moc.Kdyby jste měli ještě nějaké příspěvky, tak budu moc ráda.:)

ahoj sáro :)
ještě když jsem chodila na zš, tak nám auto srazila fenku jezevčíka (byly jí sotva čtyři roky). byla jsem v té době na letním táboře, tže když jsem se vrátila, byla jsem v šoku a dávala si za to vinu - kdybych byla doma, nic takového by se nestalo apod. veterinář ji odoperoval a my ji měli v domácí péči. zotavovala se velmi rychle, na noc měla košík, aby si ránu (kt. měla na noze) nekousala. v té době někdo vyhodil na okraji vesnice pejska - taktéž jezevčíka - a tak jsem ho vzala s bráchou domů. táta byl rád, že bude mít fenečka kamaráda, jen mamka dalšího psa nechtěla, ale nakonec souhlasila. strašně se s naším prvním hafanem spřátelili, ale dva pejsky jsme měli krátce - jako by aiduška čekala, až přijmeme nového psa - přes noc si strhla košík a nožku si rozkousala tak, až jí visela na jedný kůstce :grater: druhý den jsme šli na oslavu narozenin k příbuzným - nechtělo se mi, brečela jsem jako želva, jenže jsem musela, táta nechtěl, abych viděla, jak přivolaný veterinář dává aidě poslední injekci. brečela jsem ještě dobrý měsíc a i teď, když to píšu, se mi kutálí slzy po tváři. smutek jsem překonala hlavně díky novému psovi - bročkovi. máme ho už devět let :) snažila jsem se prosadit druhého pejska, ale bezvýsledně - tedy do letošního léta. táta mi psa dovolil, ale pod podmínkou, že bude ryze můj :pussa: mamka byla razantně proti, ale neubránila se hledání hafana na netu.. tže jsem si pořídila voříška, teď mu je 5 měsíců - kdyby to bylo jen na mamce, neměla bych ho, ale prostě jsem ho přivedla a je to :D vyplňuje můj život, kt. je momentálně "v troskách", získal si srdce všech :par:
uvidíš, že se mamka nechá obměkčit ;) nový pejsek zažene chmury, držím palce :pussa:

Moc ti děkuji.Je mi líto, že takový osud potkal i vaši fenečku.Ted, když mi umřel Beník, tak mám pocit, že ať člověk udělá cokoliv, tak osud nikdy změnit nemůže a ani to nejde.Takže všechno se nejspíš muselo stát.Pořád za tím hledám nějaké vysvětlení...Opravdu díky:)

bohužel člověk zasahuje do životů zvířat víc než by chtěl,někdy. tak se stávají nehody, kdy člověk zvíře zabije, aniž by šlo o potravu,jako dřív. já osobně nevím, zda bych vydýchala, kdybych zabila nevinné zvíře v autě..ačkoli jsem řidička jak hrom, jezdím už jen proto že mě to uklidňuje. mám jiný pohled na vztah ke zvířatům než většina populace- teď jsem byla dost pranýřovaná i ze strany rodiny za to, že jsem investovala peníze do cizí kočky sražené autem a sháněla jí rodinu. ale pořídit si nové zvířátko je fakt nejlepší rada, řídila jsem se tím hodněkrát. třeba si kup "jen" křečka,potkana,myš...jakoukoli novou zvířecí osobnost, se kterou navážeš vztah. nemusí to být zrovna pes. zvířata jsou to nejlepší co znám. protože mi nikdy nelžou.

Dnes o půlnoci nám odešel pes do psího nebe, bylo mu 6 let. Jeho jedna z posledních vzpomínek je zde http://www.jakubik.mysteria.cz/
P.S ten černej

Pisatel napsal(a):

Dnes o půlnoci nám odešel pes do psího nebe, bylo mu 6 let. Jeho jedna z posledních vzpomínek je zde http://www.jakubik.mysteria.cz/

:pussa: :hjarta: a pohlazení :)

Odteď si snad budu na procházku brát pořádný klacek, abych v případě nouze útočícího psa přetáhla přes hlavu :( .

Pisatel napsal(a):

Dnes o půlnoci nám odešel pes do psího nebe, bylo mu 6 let. Jeho jedna z posledních vzpomínek je zde http://www.jakubik.mysteria.cz/
P.S ten černej

To mi je ľúto... a 6 orkov nie je veľa... To je sv.in.sky málo. :kapitulation: Ale fotečky má pekné a spomienky naňho zostanú.

No tak tohle holky, ne.....
Tohle jsem teď nechtěla číst.
Můj pejsek měl o víkendu nevysvětlitelnej záchvat a byl v bězvědomí asi 3o vteřin, pak zase ok. Nikdo nic nevyšetřil, nikdo mi nedokáže říct co to bylo...tak žiju se staženým žaludkem co bude dál... Byla jsem u toho sama a byla jsem naprostgo bezmocná. To je jediná situace, kterou neunesu - bezmoc. Mám strach že se to bude opakovat....

Pokud jste pejska měly/i rády/i, a poskytli mu šťastnej život, tak pak člověk před sebou může mít čisté svědomí a jaksi se s tím smířit. Vím, že na toto není absolutně co říct, pomůže jen čas a dělat dobro. to člověka může dřív postavit na nohy.

xxx  vážím si tě za to, cos udělala. Je to statečný.

Dovolím si sem nakopírovat svůj smutek z jiného vlákna tady na Babinetu, nemám sílu to psát znovu :-(

Všem, co v poslední době přišli o zvířecího společníka.

V pátek večer nám mamina přivezla na hlídání 6-letou fenečku. Je to takovej miláček rodiny, mazlík, její jediný zpovědníček (mamina je vdova a žije sama, kromě pejska nikoho doma neměla). Čikinka byla kardiak, ale prý jen se slabým šelestem. Na nás (včetně psů) byla 100 % zvyklá, často u nás trávila celé dny a manžela milovala. Já jsme jí v podstatě vychovávala, když byla štěňátko a já ještě bydlela u našich. To ještě táta žil. Za rok mu ale zjistili rakovinu ledviny s metastázama v plicích. Umíral doma v bolestech a vysílením a Čikinka u něj trávila celé dny, hlídala ho. Pak umřel, já se odstěhovala, vdala a mamina zůstala s Čikinkou sama. Hrozně na sobě visely. Ona byla takový 3-kilový mazlík, ani snad vrčet neuměla, milovala hlavně chlapy a děti, hrála si, všude s maminou chodila.
No, takže jí mamina k nám v pátek večer přivezla na hlídání na celou noc a sobotu, protože někam odjížděla.

Malá večer žrala jak mlejn, vypadala spokojeně, i když trošku apaticky, ale my to přičítali stesku po ammině. Tak jsme jí chovala, hrála si sní, ale moc nechtěla. Půlku noci proseděla na schodech a vyhlížela maminu. Tak jsem si jí vzala do postele, ale spala hrozně neklidně. Ráno opět byla apatická, ještě jsme si dělali srandu, že to je takovej puchejř :grater:

Přes poledne jsme byli pozvaní na svatbu kamarádky, vrátili jsme se asi za 4 hodiny. Psi byli v pořádku, jen Čikinka opět byla smutná a poprvé jsem si všimla, že dýchá tak nějak rychle a mělce. Ale nevěnovala jsme to pozornost. Docela nás vítala, tak jsem si říkala, že se prostě zadýchala. Dokonce vyskočila na gauč. Ona takhle občas předtím už taky dýchala, ale vždycky se uklidnila. Brala prášky na ten šelest, ale podle dr to nebylo nic hrozného.
K večeru se to dýchání nezklinilo, už ani nechtěla ven, nechtěla chodit, nic.
Tak jsme ji naložili a v 6 dojeli na veterinu. Dr. ji poslechla a smutně řekla, že ten šelest je hrozně rozsáhlý a že má akutní otok plic a že je to velmi vážné. nechtěli jsme maminu děsit, ale akorát volala, tak pro ni hned manžel jel a já zůstala s malu na veterině. Dr. jí kanylu a píchla nějakou látku (Furo...) na odvodnění, aby ten otok polevil a mohla na rentgen. Pořád jsem si říkala, že to bude dobré :grater:
měla se vyčůrat, ale nechtěla, jen smutně seděla a rychle dýchala, nebo spíš lapala po dechu a poulila smutně očíčka. Postrkovala jsem jí, aby zkusila jít a vyčůrat se, ale nechtěla. Dostala další dávku oho roztoku, ale furt nic. Venku pršelo a tma.tak doktorka rozhodla, že jí musí dát kyslík, ale na ten malej psí čumáček neměla dost malou masku, tak odřízla z PET láhve hrdlo a zkusila jí to nasadit, ale Čiki se z posledních sil cukala. Pak přišla mamina, plakala, vzala si ji na klína hladila a utěšovala jí. malá jí njpíš poznala, protože se trošku uklidnila a točila za ní hlavu. Pak se jí přeci jen asi chtělo čůrat, tak zase mazali ven. Já zůstala na sále, protože se mi trochu točila hlava a začala jsem mít fakt strach, ale pořád jsem si nic špatného nepřipouštěla.
Jenže pak najednou vyběhl Vláďa nahoru s malou v náručí, schoulenou jak miminko a křičel, že omdlívala, motala se a padala na zem.
Doktorka splašila všechen personál, dali jí honem na sál, masírovali srdíčko, rozdýchávai, píchli jí adrenalin. Nakonec se jí pokusili intubovat, běhali kolem ní a dělali všechno možný, ale marně :grater: :grater: :grater:

V půl osmý umřela.

Šlo to strašně rychle. prý snad netrpěla, jen byla vysílená a špatně dýchala a pak jí prostě už selhalo srdíčko. Měla nedostatečnost srdeční chlopeň, která nestačila pumpovat krev zpět a plíce pak nebyly dostatečně prokrvené, namáhaly se postupně, až došlo k tomu otoku a pak už to šlo rychle.

Dostali jsme ji domů, pohřbili jsme ji v rohu zahrady pod stromy.

Vím, že mohla trpět víc, vím, že mohla umřít někde sama, vím, že to mohlo být mnohem horší, ale bylo jí teprve 6 let, bylo to takovej dušínek a pro maminku jedinej společník.
Mamina se úplně zhroucená a pro nás to byl příšerný šok.
Probuleli jsme celou noc (já to z části prozvracela v hrozných záchvatech, protože mi prostě ruply nervy), pořád jsme to probírali horem a dolem, co se mohlo stát, ale výsledek je stejný, prostě se ten šelest poslední dobou prudce zhoršil, chlopeň pracovala, co to šlo, ale pak už asi stačil jen jeden prudší pohyb a už to nešlo.
Doktorka mi pak stranou říkala, že při té intubaci se v podstatě vyvalila jen krev a bubliny. už neměla sílu dáchat.
Vím, že doktorka a sestry udělaly všechno, co mohly, plakaly s náma. Jsem jim za jejich snahu moc vděčná.

Maminka u nás byla do neděle, nemohla jsem jí nechat jít samotnou domů, kde se po zemi válej čikinky hračky, miska s vodou, pelíšky atd. Je mi jí strašně, strašně líto ...

Samozřejmě, jsem pragmatik, takže už jsem opatrně navrhla, že až to trošku přebolí a vzpamatuje se, že pořídíme jiného pejska, ale zatím o tom nechce slyšet.

Musím přiznat, že ta noc po jejím úmrtí byla pro mne sobecky vysilující, měla jsem asi 3 obrovské dávicí záchvaty, kdy jsem myslela, že se snad i udusím zvratky. Vláďa mi držel hlavu a bušil do zad, abych to nevdechla. V neděli jsem se trochu dala dohromady a teď už jen bulím.

Jéžiši, to je mi opravdu strašně líto.Co Beníček umřel je to 3 neděle a je mi pořád smutno.:grater:

Saro, to je mi moc líto. :pussa:. Nám pejsek zemřel před 3 lety a smutno mi bylo 3/4 roku. Hodně smutno. Po roce už jsem to nějak rozdýchala a zvykla si..... Čas hojí všechny rány. Pokud chceš, pořiď si nové štěňátko. :) Je to náplast na bolístku. :)

Ja som si smrť mojej prvej psiny tiež prežila až do dna... :grater: :kapitulation: Najprv som musela rozhodnúť o uspatí, ale to už nebolo také ťažké, videla som, že to ide rýchlo do :usch: - len to bolo dosť nečakané(pár dní). Po injekcii som dostala taký záchvat plaču, že zverolekár s otcom sa o mňa normálne báli. :/ Potom som ju vzala domov, bracho ma odviezol na chalupu a s jeho a otcovou pomocou sme ju pochovávali. Lenže začalo pršať a aby ju dážď nevyplavil a zver nevyňuchala, museli sme ju ešte spáliť. :grater: :grater: Bože, to bolo hrozné. A ja som jej recitovala žalmy a pohrebné básne. :( Celý nasledujúci týždeň som prežila ako v nejakom opare, fungovala som na autopilota. Potom som mala zaujímavý zážitok a postupne sa to začalo zlepšovať. Pár dní nato som videla reportáž z útulku, začal som tam chodiť pomáhať a vybrala som si ďalšiu psinu.

Milá Selimo.To já bych psa spálit nemohla.Vždy´t kdyby jste udělali opravdu hluboký hrobeček, tak v žádném případě jí to nevyplaví a počítám, že když jste jí odvezli na chalupu tak vám zvěř(plachá) nepude až k chalupě.
Promiň, ale to vážně nechápu...:)

Opravdu hlboký hrobeček - no, práve keď bol asi tak napoly hlboký, tak začalo pršať a všetko bolo mokré... Búrka, prietrž mračien... Blesky, hromy... Divná májová búrka... Tak sme pálili. :kapitulation: :hjarta:

Včera mi náš berňáček usnul navěky v náručí. Chronické selhání ledvin. Už se jí nedalo pomoct. Byla jí teprve 6 let. Ráno se mi nelíbila a tak jsem ji vzala na kliniku a po třech hodinách různého vyšetřování a odběrů zazněl tenhle verdikt.
Nechtěla jsem jí tam nechat umřít samotnou, a tak jsem si jí dala na klín. Ten její poslední kukuč asi nikdy nezapomenu :grater::grater:

AHoj , je to moc smutné přijít takhle o nejvěrnějšího přítele, já už takhle musela pochovat 2 své pejsky
přeju ať to brzo přebolí, a jeden z nejlepších léků je pořídit si nového

Tak tohle je opravdu moc smutné vlákno.... ale vy jste mohly pejsky aspoň pochovat...
U nás je moc smutno, v sobotu odpoledne jel manžel dcery s kamarádem střílet z luku. Bral si sebou jejich pejska, 14-letého Kubíka. I když je do pejsek dcery, tak od mala jsem se taky o něho starala, býval často u nás a měla jsem ho moc ráda, jako by byl náš....
Kubíček měl poslední dobou nemocnou tlapičku a špatně chodi a taky už špatně viděll. Neušel daleko, jen kolem baráku a většinou polehával a dřímal... no jako starý pejsek. Ale když jsem k nim přišla, tak sebral vždycky všechnu energii a vítal mně a vypadal jako by měl elánu na rozdávání...
Tak v sobotu odjeli, Kubík tam s nimi byl asi hodinu a potom se vydal směrem od auta. Na kopečku se na ně ještě podíval, jako by se loučil a pokračoval dál..... zeťák  s kamarádem (myslivcem) ho po chvilce šli hledat, ale pejska nebylo.
Volali ho, prochodili okolí, prohledali křoviny, ale po Kubíkovi jako by se země slehla....
Večer, až bylo tma, tak Jarek přijel domů s tím, že zítra ráno tam pojede znova.... myslivci  tam měli brigádu, věděli o našem pejskovi, ale nikdo ho neviděl. My tam s manželem jeli ještě včera k večeru a byli tam do tmy, ale Kubíček není....
Ještě mi to nedá a chci tam zajet ještě dneska odpoleldne, znovu to tam prohledat. I když si myslím, že je to už asi zbytečné..... ale pro svůj klid a vědomí, že jsme udělali co jsme mohli...
Nevím, ještě jsem se nesetkala, že  by pejsek, který cítí, že se blíží konec, odešel od svého páníčka a raději zvolil smrt o samotě....
Je mi to strašně líto, ta nejistota moc bolí .... zase nevidím pro  slzy na klávesnici....
Moc se omlouvám za tohle smutné psaní, ale musela jsem to ze sebe  dostat.....

Nádej umiera posledná. Poľovnícke psy majú vo zvyku občas podľahnúť svojim poľovným pudom... možno nešiel umrieť, ale zaloviť si (naposledy???).

Ach jo, to je tak smutný.
Zkus to tam ještě odpoledne prohledat, abys ho mohla přinejhorším aspoň v klidu pochovat. myslím na tebe...

Tak jsme se před chviličkou vrátili, prohledali to tam, prolezli houští, volali, křičeli, ale všechno zbytečně... vrátili jsme se smutní a sami....  už se s tím budu muset pomalu smířit, je to ale strrašně moc těžké, že :hjarta:  nebude  ... ale ta nejistota je nejhorší  :grater:
moc vám děkuji za pochopení... :godlike:

Aspon, se tu tak nějak utěšujeme pospolu.

Pampelisko:Věřím, že se pejsek ještě vrátí.Doufej v to a zatím to nevzdávej...Držím palečky:supr:

Koukám, že se tu dlouho nic neobjevilo.Z jedné starny je prima, že nikomu neumřell pejsek a z druhé strany je škoda, že to tu necháme upadnout.Nemyslíte?

Pampeliska napsal(a):

Tak tohle je opravdu moc smutné vlákno.... ale vy jste mohly pejsky aspoň pochovat...
U nás je moc smutno, v sobotu odpoledne jel manžel dcery s kamarádem střílet z luku. Bral si sebou jejich pejska, 14-letého Kubíka. I když je do pejsek dcery, tak od mala jsem se taky o něho starala, býval často u nás a měla jsem ho moc ráda, jako by byl náš....
Kubíček měl poslední dobou nemocnou tlapičku a špatně chodi a taky už špatně viděll. Neušel daleko, jen kolem baráku a většinou polehával a dřímal... no jako starý pejsek. Ale když jsem k nim přišla, tak sebral vždycky všechnu energii a vítal mně a vypadal jako by měl elánu na rozdávání...
Tak v sobotu odjeli, Kubík tam s nimi byl asi hodinu a potom se vydal směrem od auta. Na kopečku se na ně ještě podíval, jako by se loučil a pokračoval dál..... zeťák  s kamarádem (myslivcem) ho po chvilce šli hledat, ale pejska nebylo.
Volali ho, prochodili okolí, prohledali křoviny, ale po Kubíkovi jako by se země slehla....
Večer, až bylo tma, tak Jarek přijel domů s tím, že zítra ráno tam pojede znova.... myslivci  tam měli brigádu, věděli o našem pejskovi, ale nikdo ho neviděl. My tam s manželem jeli ještě včera k večeru a byli tam do tmy, ale Kubíček není....
Ještě mi to nedá a chci tam zajet ještě dneska odpoleldne, znovu to tam prohledat. I když si myslím, že je to už asi zbytečné..... ale pro svůj klid a vědomí, že jsme udělali co jsme mohli...
Nevím, ještě jsem se nesetkala, že  by pejsek, který cítí, že se blíží konec, odešel od svého páníčka a raději zvolil smrt o samotě....
Je mi to strašně líto, ta nejistota moc bolí .... zase nevidím pro  slzy na klávesnici....
Moc se omlouvám za tohle smutné psaní, ale musela jsem to ze sebe  dostat.....

Pampeliško, já jsem jednu dobu bydlela u člověka a ten měl psa - jezevčíka.
Bylo mu 15 let a přesně tohle udělal, přesně jak to tady popisuješ.
Byli v lese, pořád se držel s náma pak se trochu vzdálil (přestože, to nikdy nedělal),pak se zase vrátil..To se opakovalo několikrát za ten den.
Když jsme se chystali domů, došel s náma zpátky k autu.
Nakládali jsme věci, ještě kolem nás chodil, pak se najednou sebral a šel zpátky k lesu.
Viděli jsme ho,ale nikdo z nás ho v tu chvíli nevolal zpátky.
Odešel umřít.

Pampeliško, asi šel umřít. Měli jsme 14 let křížence foxteriéra. Napřed měl boudu na zahradě, když zestárnul, bydlel v kuchyni. V noci ho máma pouštěla na loužičku, za chvíli se vrátil a pak jednoho dne už nepřišel. Také jsme ho nenašli. Můj ovčák (nalezenec, měla jsem ho 10 let) se začal na vycházce schovávat do křoví a nechtěl domů. Po vyšetření vet. také už domů nechtěl a v noci mi umřel v náručí. Má hrobeček na zahradě, myslím na něj pořád, přestože jsem si hned pořídila štěně ovčáka. Byl to nejhodnější pes, jakého znám.

Děvčata, moc děkuju za vaše psaníčka... :godlike:  tak teď vím, že to pejsci dělávají, já to dříve neslyšela,  ani se s tím nesetkala... :jojo:
Jak už jsem psala, byl  to pejsek dcery, ale býval často (denně) u nás  a já na něho byla moc zvyklá,  jako  by byl náš. 
Už je to 14 dnů  a mě nezbývá než se s tím smířit...
Naštěstí my máme ještě malou trpasličí jezevčičku Ašku :hjarta: ,  která mě rozveseluje a je mi  s ní dobře....  :supr:
Na Kubíčka, ale nikdy nezapomenu....  :hjarta: