Určitě jsem udělala někde chybu já - ale jde to napravit? Mám dceru 16 a syna 18 a kromě toho, že si  občas uklidí svůj pokoj ,doma nehnou prstem. Tedy samozřejmě pokud jim desetkrát neřeknu, aby vyndali nádobí z myčky apod. Včera jsem byla tak vytočená, že jsem začala uvažovat o zavedení domácího teroru - přesného rozpisu prací pro každého, aby milánkové viděli, co se děje, když podráždí matku lvici!!
Ale nevím, jestli to bude k něčemu, ach jo, poraďte, jak je to u vás?

Matko lvice,

uplně stejně , syn 14 let. :tesi: Už jsem se taky naštvala, dnes si vzal ze špinavého prádlového koše včerejší ponožky. NEPERU , jíst mu dát musím (na to mám alimenty :lol: ) - nakoupím , uvařím , neposluhuji pod nos.

Rozpis není domácí teror, normálně jim udělej týdenní rozvrh prací, tak jak to měli v pořadu "Chůva v akci", vystav ho na ledničku, bez velkých řečí a vyžaduj plnění úkolů důsledně, nesmíš to udělat za ně. Když nevynesou koš - odnes jim ho do pokoje, nesmíš ho vynést. To bude lepší, než se rozčilovat. Nesmí rozvrh vnímat jako naschvál nebo trest, prostě jim řekni, že nestíháš, jsi už ze všeho unavená a potřebuješ pomoc a aby se nehádali, kdo co bude dělat, tak že rozvrh mají na lednici. Pozor: nediskriminuj manžela, taky musí pomáhat, pokud tedy nemá jiný užitečný program (jako práci na zahradě...).
No a když nebudou úkoly plnit, ty neuvaříš, nenakoupíš, nevypereš, doma najdou maximálně tak chleba, ramu a brambory a oni si to brzy rozmyslí, jestli se jim vyplatí doma pracovat a nebo ne...

Což o to, rozpis je fajn, taky uvažuj nad ním , ale prostě se nedokopu. A ta důslednost je nejdůležitější. KLuci 15  a 12 uklízej taky až když řvu. Samotné je to nenapadne.

Závidím všem, kteří mají dost síly na důslednost.
Já vím, že asi taky dělám chybu - syn (18) je vyslovenej bordelář, non plus ultra. Jeho pokojíček je extrémně zabordelený, ale  on je v tom spokojený, jediný, kdo má problém, jsem já. Když říkám něco po dobrém, třeba ať vynese koš, tak to asi tak na podesátý upozornění udělá. Jinak "mužské práce" - něco vykopat, přenést, uříznout, to docela dělá, když mu řeknu, ani to nemusím mockrát opakovat.
Zjistila jsem, že na pořádek u něj bohužel funguje jen to, když fakt začnu v afektu křičet. Jenomže - i mě samotné je milejší binec, ale psychická pohoda. Takže jsem vlastně rezignovala, ale svým způsobem si žijem klidně a celkem spokojeně, ale uklizeno teda není. Jen se dost stydím, když přijde neočekávaná návštěva..

;) Takže u nás je samozřejmost dětí (syn skoro 12 let,dcera dnes 8 let),že si uklízí v pokoji denně hračky,knihy atd.na své místo,oblečení také. 1 krát týdně si utírají prach a zametají(nebo vysají) v pokoji a vytřou,uklidí co není uklizené. Vyprané,usušené,oblečení,které není potřeba vyžehlit si sami poskládají a uklidí do poliček. No a 1 krát týdně,většinou v sobotu se střídají,jeden pomůže doma povysávat,druhý v neděli po obědě a večeři umyje nádobí(takové ty lehčí věci,talíře,hrnky,příbor,misky apod.) a vynesou koš(z kuchyně),pokud je plný(syn občas na naše požádaní skočí pro pečivo nebo,co zapomenem).  Nevidím v tom žádný problém,nebo,že by to nemohli zvládnout,včetně toho,že si myslím,že by se měli zapojit všichni členové rodiny. A né,že bude lítat s hadrem,jen uštvaná ženská,která uklízí po všech a všude,která pak nemá čas ani sama pro sebe. :jojo:

Šťastná to žena :lol:

REŇAS napsal(a):

;) Takže u nás je samozřejmost dětí (syn skoro 12 let,dcera dnes 8 let),že si uklízí v pokoji denně hračky,knihy atd.na své místo,oblečení také. 1 krát týdně si utírají prach a zametají(nebo vysají) v pokoji a vytřou,uklidí co není uklizené. Vyprané,usušené,oblečení,které není potřeba vyžehlit si sami poskládají a uklidí do poliček. No a 1 krát týdně,většinou v sobotu se střídají,jeden pomůže doma povysávat,druhý v neděli po obědě a večeři umyje nádobí(takové ty lehčí věci,talíře,hrnky,příbor,misky apod.) a vynesou koš(z kuchyně),pokud je plný(syn občas na naše požádaní skočí pro pečivo nebo,co zapomenem).  Nevidím v tom žádný problém,nebo,že by to nemohli zvládnout,včetně toho,že si myslím,že by se měli zapojit všichni členové rodiny. A né,že bude lítat s hadrem,jen uštvaná ženská,která uklízí po všech a všude,která pak nemá čas ani sama pro sebe. :jojo:

Romča napsal(a):

Šťastná to žena :lol:

REŇAS napsal(a):

;) Takže u nás je samozřejmost dětí (syn skoro 12 let,dcera dnes 8 let),že si uklízí v pokoji denně hračky,knihy atd.na své místo,oblečení také. 1 krát týdně si utírají prach a zametají(nebo vysají) v pokoji a vytřou,uklidí co není uklizené. Vyprané,usušené,oblečení,které není potřeba vyžehlit si sami poskládají a uklidí do poliček. No a 1 krát týdně,většinou v sobotu se střídají,jeden pomůže doma povysávat,druhý v neděli po obědě a večeři umyje nádobí(takové ty lehčí věci,talíře,hrnky,příbor,misky apod.) a vynesou koš(z kuchyně),pokud je plný(syn občas na naše požádaní skočí pro pečivo nebo,co zapomenem).  Nevidím v tom žádný problém,nebo,že by to nemohli zvládnout,včetně toho,že si myslím,že by se měli zapojit všichni členové rodiny. A né,že bude lítat s hadrem,jen uštvaná ženská,která uklízí po všech a všude,která pak nemá čas ani sama pro sebe. :jojo:

Neuvěřím pokud neuvidím .

:D;) NO VÁŽNĚ,PŘECE TO NEMŮŽOU VŠECHNO CHTÍT PO MNĚ..:godlike::godlike: Kámoška,která má doma pravý opak,kromě teda dcery,ta už ji i dost pomůže,říkává,ty sis to teda uměla zařídit..;) Nebojte,ale ono mě to stálo,také hodně sil,občas i teď musím trochu na ně" huknout",když už to u nich začíná vypadat trochu divoce,ale funguje to. Také jim říkám,že uklízet průběžně chvilku a hned vše na místo je lepší než jednou týdně čurbes pak několik hodin. A abych pravdu řekla malá dcera je víc líná než  starší synátor,ovšem ví,že stejně nic nezmůže. No a s tou pomocí doma,nějak neprotestují,to spíš ten pokoj je moc nebaví,hlavně  tu mladší..(tak to je jednoduché,nechce se ji uklízet,nemusí ty hračky mít..,kolik dětí by za ně bylo rádo a rádi by si je i uklidili.. To víte,že slyším,že to chci vše "dopodrobna.."tak to říkavají a co furt tam(v pokojíku) vidím.. :dumbom: Jo a když měli nedávno jednou nějaké připomínky ohledně uklízení a pomoci doma,tak jsem si sedla a také nedělala,nechystala jídlo,neřešila nic..nevydrželi oni..;) No a teď jsem jim to také napsala a vytiskla,aby věděli na čem jsme se dohodli,kdyby jim náhodou chtěla selhat paměť..:jojo:  No,tož taková jsem já "macecha.. " ;)

Hm - tak u nás maj zase kluci na všechno čas. Když ukážu na pohozené rifle na zemi, - odpoví potom mami. Když si je náhodou uklidí bez řečí, druhý den jsou stejně na zemi. :dumbom: To je jen příklad.
NEbo např. Já si pamatuju,že jako malá holka nebo i jako pubertačka schovávala papírky od oplatek do šuplíku, za postel, prostě jsem byla líná jít do kuchyně hodit je do koše. Tak jsem klukům pořídila do pokojíku koš - a co myslíte? Stejně jsou papírky od bonbonů poházené za polštářem atd.  :dumbom:

ahojte,
tak já mám doma taky dva puboše (15 a 12) a na úklid mají oba dost času,ten starší si celkem uklidí,seč mu to musí říct,ale ten mladší je ohledne úklidu na zabití,prý je to v poho (dle jeho slov a to tedy nejde pomalu projít jak je na zemi hadrů) a úklid spočívá v tom,že to sebere a hodí do skříne nebo na postel,jsem z neho na nervy,přitom oba kluky vychovávám stejne,tak nevím kde jsem udelala chybu.....doma celkem pomáhají,pravda,musím jim říct at jdou třeba s košem,to se seberou a jdou,ale aby to udelal sám od sebe to nehrozí :D jediné co na ne zatím platí je,že je nepustím na trénink,to si celkem i uklidí.....
ale i já se musím přiznat,že nejsem důsledná a kolikrát bych nejradši seřvala sama sebe :lol:

.

Tak já se vám svěřím!
Dcera(14) mi pomáhá a to i s vařením! :) Odmala sme spolu myli nádobí, vybavení bytu udržovali, vařily a tím sem si samozřejmě zadělala na to, že jednou v životě až se osamostatní, tak se nebudu muset bát, že se bude umět postarat sama o sebe!
Nikdy sem neřekla - musíš. Prostě pouze třeba- jdem to udělat, nebo třeba sedím u pc a křiknu- udělej mi prosím turka.? Když byla menší, tak mi přišla ukázat, kolik kávy dala do hrnku.Dnes už upeče buchtu a uvaří dle pokynů třeba celej oběd. (to když sem byla marod, tak nebyl nikdo, kdo by nám uvařil). Muž je přes týden pracovně mimo domov. Takže po něm toho moc chtít nemůžem, ale když sem marodila, tak vařil s dcerou.A nakupovali sami dva(jinak jezdíme na nákupy spolu).
  Třeba kamarádka má dvě dcery(13 a 10) a já když vidím, jak absolutně nic nemusí a ani ten pokojíček a jak je kamarádka udřená z práce a poté teprv  jede na nákup a doma spoušt :dumbom: tak sem jí taky radila at zahájí rozpis prací a vyvěsí to na lednici! Jenže ona než by něco pro to dělala, tak radši dělá děvečku pro všechny dál  :dumbom: Nechápu to!
  Říkám tedy, že v tomto případě platí- JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ.... :) :) :)

Tak já si tak matně pamatuji když tu dcera bydlela(dnes jí je24)..chodila nakupovat,vařila,prostě tak nějak všechno,,ale taky jsem jí to musela občas připomínat..
Syn (17),, pokud mu to neřeknu ,tak ho to nenapadne,,smetí je schopen překročit ..je tam tak dlouho dokud ho neodnese..
ponožky ,nevím jestli mě to dělá schválně,ale do pračky je háže naruby,,tak to nechávám ,,tuhle už vlítnul do pokoje,,prej ,že má naruby ponožky,,:godlike: sem mu řekla,,jó hochu jak mě je tam dáš ,tak je i tak vytáhnu!!!jo a pokoj..dělala jsem to i s dcerou ,,když už je to neúnosnej bordel ..vlítnu do pokoje ..a vše mu hodím na jednu hromadu:godlike:..a je mi naprosto jedno co to je,,Řve sice jak protrženej,,ale pak si zase půl roku udržuje pořádek.. :lol::lol:...ale jinak si na něj stěžovat nemůžu,,myslím ,že já sem taky nebyla jiná:lol:

Blossom napsal(a):

Závidím všem, kteří mají dost síly na důslednost.
Já vím, že asi taky dělám chybu - syn (18) je vyslovenej bordelář, non plus ultra. Jeho pokojíček je extrémně zabordelený, ale  on je v tom spokojený, jediný, kdo má problém, jsem já. Když říkám něco po dobrém, třeba ať vynese koš, tak to asi tak na podesátý upozornění udělá. Jinak "mužské práce" - něco vykopat, přenést, uříznout, to docela dělá, když mu řeknu, ani to nemusím mockrát opakovat.
Zjistila jsem, že na pořádek u něj bohužel funguje jen to, když fakt začnu v afektu křičet. Jenomže - i mě samotné je milejší binec, ale psychická pohoda. Takže jsem vlastně rezignovala, ale svým způsobem si žijem klidně a celkem spokojeně, ale uklizeno teda není. Jen se dost stydím, když přijde neočekávaná návštěva..

Je to u nás dost podobný...Hlavně klid a návštěvy moc nemusím,nejradši se stejně stýkám se známými v kavárnách,rest.,apod.

Syn 17 let ten nepomaha vubec s nicim.No,abych mu nekrivdila vynese 1 mesicne odpadky,kdyz 3x reknu.Neudela si ani svacinu takze jde bez ni.
Dcera 15 let sice nerada uklizi,ale za to rada a dobre vari.Obcas i uklidi dokonce lip nez ja.

Já jsem před lety zavedla pár povinností, a ty dodržuje. Zautomatizovalo se to. Dobrovolně určitě nic neudělá (dcera 16). A když vidím ten přístup , tak si to raději udělám sama (jako bych slyšela moji maminku...:) ).
Koš, psi, svůj pokoj, víc toho nezvládnu. Ale pokud se bude v mezích ve škole a nebude se flákat a zlobit (alkohol, drogy apod.), tak mi to zase tolik nevadí. Zatím je v pohodě, tak jsem benevolentní. Přece to nebudu "hrotit" ne? jsem byla poučena.

Hm, tak když jsem to všechno přečetla, asi už nebudu mít výčitky svědomí, že mne taky chytně afekt, když není uklizeno a že k nám nechodí návštěvy, protože se stydím za ten bordel. Co mám dítě, začínám být s jejím růstem v menšině. Udělala jsem ji její prostor, aby byl bordel POUZE u ní a ne po celém bytě (máme jenom 1pokoj).
Máme rozpis na lednici s přesným popisem činnosti...napsala si vlastní cenník prací na úklid /chtěla si vydělávat úklidem doma/, ale to asi bylo jenom jednorázové pomatení mysli.
Už jsem vyházela věci oknem-jeden kus, rozstříhala (stejně už staré ...2 ks ), roztrhala (taky staré a děravé) jakože to myslím vážně... pomůže to jednorázově. Rezignovala jsem na neustále ponožky a věci naruby, už je neotáčím, jak dá, tak vyperu/pračka/.Ale už vyhrožuji, že si bude prát ručně.
Pravda, když chce, uklidí ukázkově, bábovku peče třetím rokem sama (z prášku), puding a krup.kaši umí ještě díl,sama.
Pamatuji si, jak má matka dle nálady vyházela mé věci ze skříně a já to musela uklízet. Dodnes ji zato nenávidím, nechci být taková, ale dětí asi ví, jak vytočit rodiče.
Reňasi, takhle  jsem si představovala výchovu svého dítěte, gratuluji, jseš dobrá. Někde mne to uniklo, možná jsem na ní měkká, když ji chci?vynahradit to, že se o ni otec nezajímá?a že život je pak stejně pes?
Kdysi jsme dělávali vše spolu. Vánoční cukroví budeme péct spolu, nakupujeme spolu, maso prý griluje líp než já, tvrdí, ale věšet prádlo ji nebaví. Mne tedy taky ne, ale to je život. Ale jo, zatím spíše pomáhá a to kafe, to mne dělávala a dělá ráda odmalička.
A jak jsem ji dávala botičky, tak má zvyk, že ráno o víkendu třeba přiběhne a dává mne pantofle na nohy, jak matky oblékají své děti ve školce. To mne vždy rozesměje a dojme. Nevím, kde to vzala.
Určitě bych bez ní nechtěla být, ani když nám začíná puberta. Snad to přežiju.

tento celý rok 2008 u nás vyzeral následovne :
  neumývam  a neutieram riad , skutočne len výnimočne 
  vysavač vidím vo vlastnej ruke v celom byte v reále málokedy
  smeti vôbec
  nákup len za pomoci detí
  izbu si upratujú raz za 2 - 3 dni, mimo skríň na oblečenie - maminka
  - a tento rok sme len raz  pretrieďovali hračky - robia si to už aj samé
   topánočky - už skúšajú - všetky aj moje
   ponožky sú v ich réžii asi 2 roky - roztriediť poukladať
   CD-DVD-len oni
    desiatu a čaj ako kedy príde - kto stíha, buď ja alebo decká
    auto- spoločne, alebo len deti, podľa času
    kúpeľňa a kuchyňa je len v mojej réžii, okrem riadov
   
učila som ich od malička - každý rok niečo pribudne - podľa toho čo zvládnu,  nastarší má 13,
  keď som si to prečítala po vás-čo ma čaká v 16-18 - som sa až zľakla :o

Olympia napsal(a):

Tak ja bych odpovedela – nepomahaji ;o)))
Protoze jsem jim nastinila, ze domacnost je nas vsech, tudiz se musime podilet na uklidu ( a i vareni) vsichni. Domacnost neni moje, tudiz mi nelze pomahat, lze se podilet na domacich pracich. Mam dva syny (22 a skoro 18) a obema jsem vysvetlila, ze stav naseho bytu je zalezitosti nas vsech a ze neni moji povinnosti jim varit, prat a jeste po nich uklizet. Mam narocnou praci, casto se vracim domu az vecer a dala jsem jim uz drive najevo, ze se neminim vracet do bytu a sbirat pohozene kusy pradla, ci se postavit ke drezu a umyvat po nich nadobi.
Starsi syn se doma vyskytuje jen o vikendech (je na VS), takze tomu primerene odpovidaji i jeho domaci povinnosti.
S mladsim mame rozdelene domaci prace, ujal se uklidu kuchyne, vynaseni odpadku a prani jednoduchych veci, u kterych vim, ze se neda v podstate nic zkazit. Vyluxuje obyvak a svuj pokojicek. Zbytek bytu uklizim ja. Velke nakupy delame spolu, tasky nese do bytu on. Osvedcilo se nam pravidlo - kdo vari, nadobi nemyje. Takze kdyz varim ja, stara se o nadobi on, kdyz mi neco ukuchti on, naskladam nadobi do mycky ja.
Tatinka nemame :) – ten se realizuje ve sve nove rodine a nas, resp. deti uplne a definitivne vyskrtnul ze sveho zivota.  Jeho chovani nas velice stmelilo a paradoxne mi pomohlo s vychovou deti.

veľmi podobne fungujúca rodina :storstark:

:) Tak jsem tady chvilku nebyla a koukám,že se to tady rozrostlo..;) Tak,já chci napsat,jen Musim,že mně možná také za tohle "mít rádi", mé dítka nebudou..a až budou jednou sami bydlet budou tam mít chlívek,jako důsledek mé"hrozné" výchovy..;) Ale Musim,věř,že to nebylo lehké,docílit toho,že se v domácnosti na pomoci mají podílet všichni členové(samozřejmě v rámci možností,pracovního vytížení a věku). No a věř,že to vždy nešlo jen po dobrém,že hned pochopili a byli sami od sebe iniciativní..:),občas jsem nad něma musela stát,občas mají také binec,(né nějaký šílený),ale o to víc mají,pak zbytečně práce a samozřejmě ten úklid pak zabere delší dobu,tím hůř,pro ně,že..;) No,ale já prostě nepolevuji,když měl syn nějaké připomínky,o právě úklidu a byl,až drzý,že já s manželem neděláme nic,tak jsem si sedla,vzala čtení a nic opravdu nedělala,ani tu večeři jim nenachystala..tak to se to najednou obrátilo..a už to šlo. Ono,také jsem i chodila do práce,mám nějaké zdravotní omezení a když jsem přišla,chtěla jsem si také odpočinout a né,že mě bude čekat "druhá šichta"i když tomu se člověk úplně nevyhne, ale uklízet ještě po nich..a umýt po sobě třeba talíř nebo vynést koš,uklidit si své oblečení..,peřiny od rána..to jim snad ruky neupadnou.:P No a teď,nově občas chodím na brigádu,tak,když je s něma manžel a většinou je také po práci a ještě lítá 3 krát týdně s dcerou do lidovky,(samozřejmě ratolesti vidí,že i on se zapojuje a pomůže v domácnosti)tak s něma bojuje, manžel víc on,má to stížené,že pro ně jsem já větší autorita,ale,když syn nechtěl vynést plný koš a manžel nepolevil,myslím,že udělal,jen dobře. ;) Tož,tak,myslím si,že je to i v tom,že jak se říká ohýbaj má mamko,dokud som já Janko,až já budu Jano,něohneš ma mamo.. :rock:

Ale jo, já vím. Když bylo dítě malé, chtělo uklízet furt. Specielně když byla chvíli u mé matky, tak je totiž nemocná úklidem. To je jak roste, tak se cítím jako otrokář, který ji občas musí nutit. Ale minule vydrhla vanu a umyvadlo, prý ji to baví, na rozdíl od vytírání podlahy.
Jo, my doma měly GALEJE. Tři holky, ale až v pubertě se nás sešlo tolik(do té doby jsem byla sama a "jen" dělala každý víkend generální úklid bytu a občas vařila).Poté každá měla týden na starosti domácnost, a to komplet. Vařit, nakupovat, uklízet,  prát v pračce..obyč., máchat, žehlit atd.atd.atd. Vařit pro 5 dospělých!To mne tak otrávilo, že jsem po odstěhování se z bytu 2-DVA roky si nic neuvařila, jak jsem to nenáviděla a než jsem to vydýchala ze sebe. Jinak vařim a peču ráda.

U nás doma, když je potřeba větší úklid, losujeme - miluje ho všichni stejně