Moje dcera (10let) je normální veselá holčička, ve škole všechno v pohodě, kamarádů má dost, má hodně zájmů a dělá sport který jí moc baví, ALE strašně se bojí a prý duchů :-(.
Když s ní o tom mluvim, říká, že se strašili s holkama (se sestřenicema, když spali všechny u babičky).
Nejde sama ani na záchod ani si vyčistit zuby, neni sama ani v pokojiku, vždy si natahá věci do místnosti kde jsem já. Spí se mnou v ložnici a přítel spí u ní v pokojíku (to problém není, on stejně chrápe a já se lépe vyspím vedle holky :-)  ).
Problém je ten její strach, někdy už mi připadá jako by ho využívala , protože chce abych chodila všude s ní, jenže když mě už dojde trpělivost a prostě se zatnu, že s ní nejdu, tak prosí i se rozbrečí a nebo řekne příteli (jsou spolu v pohodě) a ten jde vždycky. Když s ní nechci už potřetí vyběhnout do patra, protože zapoměla sponky, tak musim aspoň stát na schodech a ona na mě celou dobu volá a ptá se jestli tam nic není.

Zkoušela spát u kamarádky, ale bála se usnout, že něco je prý ve skříni, tak jsem si pro ni v noci jela.
Na výlet se školou sice odjela, ale na noc jsem si pro ni ZASE jela, protože prý beze mne neusne.
S usínáním problém nemá, doma lehne a za pár minut je tuhá.

Ve třetí třídě byla  na škole v přírodě a prý to byl její nejhorší týden v životě, i učitelka říkala, že se jí prý stýskalo až zvracela a tak jí dávali nějaký prášek na spaní (snad diazepam).

Také si vzpomínám, že jsem se bála když jsem byla malá, každý den než jsem šla spát jsem se podívala pod postel, ale myslím že to je normální, každé děcko se něčeho bojí, ale tohle se mi už zdá jako extrém.

Máte někdo s tímto strachem zkušenosti ? Kdy to přejde ? Není to na poradu s psychologem?

A neuvažovala jsi o tom, že na těch "duchách" něco bude? Děti jsou citlivější než dospělí a je možné, že je prostě vidí... a bojí se jich.
Viděla jsi film "Šestý smysl" s Brucem Willicem? Jestli ne, koukni na to, úplně od věci a sci-fi to podle mě není.
Není jen "hmotný" svět, existuje i "nehmotný", to že my dospělí ho nevnímáme neznamená, že neexistuje... některé vnímavější děti ho vnímat můžou a může je i děsit.
Každopádně bych dceři věřila a nenechávala bych ji v tom samotnou.
Psychologem asi nic nezkazíš, ale nevybírej takového, který jí dá prášky a bude říkat, že si vymýšlí... to by asi dobrou službu neudělalo...
Možná, že opravdu něco vidí, ale třeba ani Tobě jako svojí mámě nic neřekne, protože si (zřejmě právem) myslí, že bys jí nevěřila...
... možná si s ní zkus popovídat, v tom smyslu, že ať řekne cokoliv že jí budeš věřit... a možná se něco zajímavého dozvíš.
No a nebo se pletu... jenže podle mě, všechno má vysvětlení... Možná má "jenom" nějaké trauma z minulosti, z porodu, prenatálu... kdo ví... Dobrý psycholog by pomoct mohl.

Asi tady budu za blázna, ale jednou jsem se probudila a viděla ducha na své posteli sedět - bylo malé dítě. Možná se mi to zdálo, možná tam opravdu bylo, můj dům je starý a určitě tam zemřelo spousta lidí... a představivost pracuje.
Od té doby občas mám strach z podezřelých stínů, myší šramotících na půdě... Buď se schovám pod peřinu a spím dál a nebo rozsvítím čajovou svíčku, svíčka údajně duchy zažene a pak se nebojím a spím taky v klidu.
Zkus se podívat tady na duchovní poradnu.

eva4444 napsal(a):

Asi tady budu za blázna, ale jednou jsem se probudila a viděla ducha na své posteli sedět - bylo malé dítě. Možná se mi to zdálo, možná tam opravdu bylo, můj dům je starý a určitě tam zemřelo spousta lidí... a představivost pracuje.
Od té doby občas mám strach z podezřelých stínů, myší šramotících na půdě... Buď se schovám pod peřinu a spím dál a nebo rozsvítím čajovou svíčku, svíčka údajně duchy zažene a pak se nebojím a spím taky v klidu.
Zkus se podívat tady na duchovní poradnu.

Moje řeč... :-) A nejhorší je, když tomu dotyčnému nikdo nevěří...

A za blázna vůbec nejsi. Já Ti věřím :-) Duchy sice nevidím, ale věřím/vím?, že tu s námi jsou, a někteří citlivější lidi je můžou vnímat.

Jo a svíčka, to je dobrá věc, zapálit svíčku za zemřelé, kteří by mohli v domě "strašit", to by mohlo pomoct.

Jo, nejhorší je, když dětem rodiče nevěří.
Vyslechla jsem jednou rozhovor v šatně MŠ:
"Maminko, když jsem byl malý, tak jsem měl taky takové hnědé kalhotky, jako teď."
"Ale co to povídáš, Honzíku, vždyť Ty jsi malý!"
"Ale to bylo, jak jsem byl dřív malý, než jsem přišel k vám."
"Co to zase povídáš za hlouposti. Nemudruj a oblíkej se."

Ježiši to mě nenapadlo vůbec, že by na tom mohlo něco pravdy být, to bych se snad začla bát i já.

Snažila jsem se s ní o tom mluvit v klidu, kdyby něco viděla, tak to určitě řekne, hodně si povídáme a vyprávíme, ale ona třeba večer, když jdem spát pozdě a pustíme telku, tak řekne, že tam je hvězdička a ona na to koukat nechce, že to neni pro děti a pak by se bála .
Když jí říkám pohádky, tak vždycky upozorňuje,  že mají být veselý.

Hodně to začlo, když dávali odpoledne pořad Věřte nevěřte, už ho dlouho neviděla, ale strach v ní zůstal.

No, něco pravdy na tom bude. Bohužel neumím poradit, jak se zbavit iracionálního strachu. Iracionální mi to přijde proto, že Ti duchové jsou většinou neškodní. Když to zlehčím, je to jako když se někdo bojí pavouků - taky víme že existují a většina z nich je neškodná a někdo se jich panicky bojí. Já mám pavouků v domě dost a nebojím se jich. Ne že bych na ty velké sahala, ale jedna moje kamaráka, když jednoho takového velkého viděla, tak málem skočila mému příteli na záda a pěkně u toho ječela :-) a asi by u mě bydlet nechtěla.
Tvoje dcera asi je úzkostná, tak by psycholog mohl pomoci. Nějak zkus dceři vysvětlit, že ji duchové neublíží. Pořiď ji bezpečný svícen na čajové svíčky a třeba se bát nebude.

:) Ahoj kjáro,já myslím,že s návštěvou psycholožky bys nic nezkazila. Když mé dceři,bylo asi 2-3 roky,jednou ji uletěl klobouk při větru a ta začala,tak šíleně plakat na celé město úplně hystericky,že jsem koukala,co se to děje a samozřejmě ji vysvětlovala,že to nic,to větříček..,bohužel větru se bála i nadále a držela si vždy věci a mně se za ruku.. no jo ,jenže pak jsme byli u přehrady na dovče a ona,začala brečet,když lo´dka,která plula kolem přihnala vlny a nechtěla do té vody vůbec vlézt..to taky přetrvávalo a koukala i na vodu při koupání ve vaně vystrašeně a nakonec to nejhorší,jednou,kdy viděla venku mravence,začala,tak brečet,že jsme ji museli odvést domů a to se opakovalo,když byla venku se synem před domem,tak se bála a ječela,že syn rychle zvonil a my ji museli vzít domů,k tomu se bohužel přidal i strach ze všeho hmyzu,much,vos,brouků..koukala,vždy kolem sebe nebo na zem i doma! jestli někde něco neleze,nelítá. Nepřála,bych ti zažít jednu noc,kdy se ji o tom,že máme doma nějaké brouky zdálo,v noci začala úplně řvát,nešlo ji pořádně probrat,,začala ze sebe strhávat pyžámko,otřepávat si ruky,tělo..třepala se, koukala kolem ,na strop a tvrdila,že ¨všude jsou brouci a já nevěděla,co sní..jestli mám sní letět do nemocnice. No udělala jsem to,že jsem rozsvítila,,opláchla,aby se probrala,převlékla jiné pyžamko,lehla jsem si sní,obejmula ji,utěšovala ji,že nikde nic není,že se nemá čeho bát a vzala jsem ve dvě v noci knížku a četla jsem ji krtečka,no a ještě před tím dala zapít čtvrtku tabletky dithiadenu(vím,že má i zklidńující účinky a děti to mají předepsané u jiných zdrav.potíží-astma..) No,jak to dopadlo,skončili jsme u psycholožky a na neurologii-dětské. Ještě ti napíšu,že spávat také,nešla bez rožnutí světla,někdo u ní musel být,než usne,v televizi se starší syn,nemohl dívat před ní,na nic strašidelného,třeba Harry Poter a tak. Na wc musela mít otevřené dveře,napít do kuchyně se nešla nikdy sama ani,kdyby bylo rožnuto.. Bylo to těžké období,někdy i já jsem zkoušela,běž,nemáš se čeho bát,nic tam není..to,už bylo někdy z vyčerpání.. No,psycholožka sní mluvila,kreslila u ní,ukazovala obrázky,prostě terapie,aby věděla,jak nato je,pochválila mně,jak jsem to s malou zvládla v tu katastrofální noc i ten dithiaden,samozřejmě dávka,podle jejího věku,prý byl správný.. Ale říkala,nelámat to přes koleno,slovo bát vůbec právě před ní nevyslovovat,při spatření brouka nevšímat si,popřípadě v klidu vzít ho a odnést pryč,nekomentovat to,už více. Chodit sní do té kuchyně apod,aby měla pocit jistoty a pozvolna ji zkusit povzbuzovat,aby to zkusila sama-nenásilně.. Říkala,že to může být v souvislosti s porodem rizikový a dost stresové rodinné období, 2 úmrtí u nás .. A také,že to může být velkou fixací namně. U neurologa brala nějakou dobu slabší dávečku nějakého prášku..jen omezenou dobu,dokud se to u ní opravdu,trochu nesklidnilo. Musím říct,že to vše pomohlo a jsem ráda,bylo to náročné období. Dnes,brzy bude mít 8 let,to vše už přešlo,kouká na brouky,mravence..jen,je fakt,že večer nechce si sama rožnout v kuchyni a jít se třeba napít,tahá staršího syna,aby šel sní,,i v noci ho budí,a´t jde sní -teda odprovodit ji,na wc,ale to je vše,usíná,už při zhasnutí světla.Ale,už to není ten opravdický strach,až fobie,spíš ještě tak trošku zkouší a nemá jistotu ve tmě.. Nemusíme,už chodit nikam. Takže asi tak Kjáro,pokud je to neúnosné a vyčerpává vás to a dcera žije ve strachu,co dáš zato,že za tou psycholožkou se sní objednáš? Navíc mi to neplatili,měli jsme doporučení přes dětskou lékařku. Tak držím,pěsti,a´t to,co nejdříve přejde. :par:

:) Jo,Kjaro a ještě bych chtěla dodat,ať,už se tu třeba zabýváte duchovním světem a že by natom,něco mohlo být,tak to tvé dcerce asi nepomůže,takže důležité je,aby se tvá dcerka dostala do pohody a přestala se trápit a strachovat a vy všichni,jste mohli být doma pak v klidu. :jojo:

No radši jí vysvětluju, že neexistují než že jí neublíží.
Kdyby se bále jen když je tma nebo večer, ale ona se bojí i ráno nebo přes den. Také mě napadlo, jestli strachu nezneužívá, abych jí pořád pomáhala a chodila s ní, ale mam ověřeno , že se bojí poctivě.
Někdy je mi jí líto, a někdy mam vztek, že se neumí překonat a nevěří mi, že "tam" (v koupelně , na wc....) vážně nic není :-(

REŇAS napsal(a):

:) Jo,Kjaro a ještě bych chtěla dodat,ať,už se tu třeba zabýváte duchovním světem a že by natom,něco mohlo být,tak to tvé dcerce asi nepomůže,takže důležité je,aby se tvá dcerka dostala do pohody a přestala se trápit a strachovat a vy všichni,jste mohli být doma pak v klidu. :jojo:

To ano chci do klidu, ale jak, když vysvětlování nepomáhá :-(

kjára napsal(a):

No radši jí vysvětluju, že neexistují než že jí neublíží.
Kdyby se bále jen když je tma nebo večer, ale ona se bojí i ráno nebo přes den. Také mě napadlo, jestli strachu nezneužívá, abych jí pořád pomáhala a chodila s ní, ale mam ověřeno , že se bojí poctivě.
Někdy je mi jí líto, a někdy mam vztek, že se neumí překonat a nevěří mi, že "tam" (v koupelně , na wc....) vážně nic není :-(

Kjáro, škoda, že Ty nevěříš jí, že tam opravdu něco vidí :-)
Ona je ještě malá na překonávání... Zkus se překonat Ty a věř jí :-) Nebo se aspoň tvař že jí to věříš a mysli si co chceš...

:) Kjari,ale u nás se ty strachy objevovaly právě i přes den,nejen večer,koukala pořád kolem sebe,jen to bylo o něco lepší než večer..ale jak říkám vítr fouká i přes den,mouchy také lítají přes den..,sama nechtěla být v mísnosti ani přes den,večer se přidal další strach ze tmy a bylo to tuplované.:grater: Já také někdy ztrácela trpělivost,když vysvětlování nepomáhalo a také jsem si myslela někdy jestli nás nezkouší,jenže na druhou stranu,ji tehdy bylo nějak mezi 2-3 roky a pak,jsem pochopila,že to takhle nepůjde,že vysvětlování od nás ji nestačí,ona fakt měla chudinka hrozné strachy a úzkosti,kam by to dospělo,kdyby jsme se neodhodlali stím začít něco dělat,to bychom se všichni doma z toho zbláznili,ale hlavně šlo o malou a možné následky a o to,aby se dostala do pohody. Také se mi nikde po psycholožkách,neurologii nechtělo moc chodit a dnes jsem ráda a děkuji,že to vše maximálně pomohlo a dcera je v pohodě.

Renčo teprve jsem si přečetla tvůj příběh, předtím jen ten druhý.

S tim strachem je to podobné, až na to že mojí holce už je 10let, tudíš by se nějaký malý rozumek dal předpokládat.
K psycholožce už jsem měla napsané doporučení někdy před půl rokem, ale Terka říkala, že už je to dobrý a přemluvila mě , že tam nepůjdem. (byla to chyba)

No já pořád říkám, že to přejde samo, že to doma nějak vydžime a vydržet se to s dá, prostě když s ní půjdu , tak je vše naprosto v pohodě, sice někdy už vypěnim(to když vytrvale kňučí, ať jdu blíž k ní a že mě chce i vidět ne jen slyšet)
Jen mě mrzí, že to znepříjemňuje život hlavně jí. Teď  se děti na soustředění domlouvali, že budou u sebe spát , a ona by ráda, kdyby se nebála. Sousedky mají holky ve stejném věku a ty u sebe spí a ona by chtěla také, ale nepřekoná se. Už teď se sichruje, že  příští rok na školu v přírodě nepojede. atd atd

:) No a Martinka,to možná myslí dobře,ano věř jí,ale pokud opravdu to dcera nezvládá a ani vy,dcera trpí nadměrným strachem ,já nevím ,co ještě úzkostmi,pláčem,tak přece není důležité,jestli něco vidí,ale,aby ji někdo pomohl tento strach překonat,ať je po Martinčiném,a´t třeba duchy vidí,ale,důležité je,aby se proboha zbavila strachu a úzkostí a dcera začala být v pohodě,no né? Víc k tomu nemám,co napsat,jen,že vám Kjari,moc držím pěsti,a´t to překonáte. :par: A dopisuji,ještě,už to je škoda,že ji to tak trošku vyřazuje,ze společnosti svých kamarádek,nemyslím úplně,ať mě tu zas někdo nebere za slovo,ale že se nepřekoná a tím pádem přijde o večerní "dobrodružství"-to spaní u kamarádek apod. No a teď je na uváženou,opustí ji tento strach sám od sebe nebo s věkem? A co,když né,nevyčítala by sis,že ses aspoń někam nezašla poradit? A že to,už mohlo vše být za váma a dcerka v pohodě?

Martinko, když se jí zeptam, jestli nějakého ducha viděla , tak řekne, že sestřenka ho měla na fotce (kazová fotka) a že ve věřte nevěřte byl příběh, kde duchové byli a prý byl natočen podle pravdy .
Kdyby mi ona sama řekla, že nějakého duch a viděla, tak se nad tím určitě zamyslim.

Sice to sem nepatří, ale já sama z období závěrečných zkoušek ve škole určitý zážitek, který jsem dodnes nepochopila.

kjára napsal(a):

Martinko, když se jí zeptam, jestli nějakého ducha viděla , tak řekne, že sestřenka ho měla na fotce (kazová fotka) a že ve věřte nevěřte byl příběh, kde duchové byli a prý byl natočen podle pravdy .
Kdyby mi ona sama řekla, že nějakého duch a viděla, tak se nad tím určitě zamyslim.

Sice to sem nepatří, ale já sama z období závěrečných zkoušek ve škole určitý zážitek, který jsem dodnes nepochopila.

Jestli chceš fotku s "duchy", nějaké bych měla :-) To spíš pro odlehčení...

Dobrým dětským psychologem asi nic nezkazíš.

Holky děkuju, vyrazíme na pokec za psycholožkou :-)

Být tebou tak také zkusím kineziologa. Rychleji objevíš příčinu jejích strachů a psycholog pak bude moci lépe vyhmátnout způsoby řešení. Může se tam taky potvrdit Martiny podezření a nebo také úplně vyvrátit. Stojí to za to a následný odblok holčičce může dodat sílu na dořešení skrz psychologa.

A jak funguje kineziolog a kde se hledá ?

Kineziolog funguje na základě odezvy těla. Pozeptala bych s na doporučení v tvém okolí. Bývá to lepší.  http://www.dusecz.com/?katid=7  Tady si o kinzce můžeš počíst. Vyhledt můžeš taky přes googla nebo jiný vyhladávač.

Dnes v noci jako skoro každou noc přišel za mnou malý do postele a spali jsme krásně až do rána. Ráno mi říkal, že když za mnou v noci šel, bylo tam v pokoji travičkové (tzn. zelené) světýlko. Nechala jsem si od něj vysvětlit jaké světýlko (myslela jsem, že od televize, nebo tak něco...). No on ukázal na dírku ve zdi (po skobě) a řekl mi, tady bylo světýlko. V tu chvíli jsem dostala zase strach, neboť on ještě nebyl na světě v době, kdy jsem koupila domek a na skobě přesně v tom místě visela starožitná skleněná lampička, kterou jsem pak omylem rozbila... On v tom místě lampu nikdy neviděl a teď mi říká něco o světýlku. Neumím si to vysvětlit.

Kjáro, zkus se zeptat, když se bojí duchů, čeho se bojí, co jí dělají?
Nebo ať je zkusí namalovat.

Držím palce ať najdete dobrého psychologa.

kjára napsal(a):

No radši jí vysvětluju, že neexistují než že jí neublíží.
Kdyby se bále jen když je tma nebo večer, ale ona se bojí i ráno nebo přes den. Také mě napadlo, jestli strachu nezneužívá, abych jí pořád pomáhala a chodila s ní, ale mam ověřeno , že se bojí poctivě.
Někdy je mi jí líto, a někdy mam vztek, že se neumí překonat a nevěří mi, že "tam" (v koupelně , na wc....) vážně nic není :-(

Nemusí strachu vědomě zneužívat, ale přesto může být důvod ten, že chce mít pocit, že se jí pořád věnuješ - může to mít v sobě. Zašla bych k psycholožce, ona určitě zjistí jádro pudla

Jinak, já bych to právě udělala obráceně - netvrdila bych jí, že neexistují, ale vysvětlila, že jí neublíží. Že kdyby jí ublížit chtěli, už by to dávno udělali, bez ohledu na to, jestli jsem s ní nebo ne. Že mohou být s ní naopak proto, aby ji chránili - andělé