Věříte, že tzv. "Boží mlýny" opravdu melou a že na každého jednou dojde? (případně že každému se všechno vrátí?):gloria:

Jo

Věřím, funguje to.

Věřím tomu určitě. Sama na sobě jsem to poznala. Když přišel" malér", hned mi došlo , proč to je. Myslím, že je dobře, když si to člověk uvědomí, že to tak funguje. Myslím, že to svým způsobem přispívá k duševnímu klidu.
Jednak se snažím se chovat správně/ alespoň podle toho, co mi podvědomí a duše napovídá/ a pak neviním ze svých malérů nikoho jen sebe. Myslím si, že očekávat, že "Boží mlýny" nás pomstí je pošetilé. Ale leccos nám ulehčí to vědomí a pak odpuštění.:)

Ne.Mam znamou ktera je pekna mrcha a stale ji vsechno vychazi.

eremuruss napsal(a):

Ne.Mam znamou ktera je pekna mrcha a stale ji vsechno vychazi.

To nemůžeš vědět, jenom to tak na povrchu může vypadat, že jí to vychází...
Na každého jednou dojde :-)
Všichni žijeme podle stejných "vesmírných" pravidel (i když je třeba neznáme a nevíme jak fungují) a když je porušíme, tak poneseme následky. Akorát někdy nevíme jaké ty následky jsou. (Kdybychom to věděli, třeba bysme nějaké věci nedělali).

Já tomu věřím. Akorát že každého mlýn má jinak veliké "radlice" :) .

Tulipánka napsal(a):

Já tomu věřím. Akorát že každého mlýn má jinak veliké "radlice" :) .

Moc pěkně řečeno :-)

tak tak. Melou...a pořádně! :lol: Ale v těch radlicích jsou opravdu rozdíly :supr:

Tak to jste mě uklidnili:)) Poslední dobou jsem o tom začala tak trochu pochybovat... resp. že "melou jen na někoho" zatímco druhým vše prochází.... ale kdo ví, jak to doopravdy je....    :rock:

Věřím, i když možná to mletí nevidíme, nebo bychom si ho představovali jinak... Viz ta  mrcha známá, jak tu kdosi psal- kdoví jak je ona sama spokojená, třeba je na tom hůř než ti, kterým ublížila.....Tak si já ty  mlýny představuju- ne že melou po našem, ale po svém...

Otázkou je, jestli by ta známá byla mrchou kdyby byla šťastná.... nebo alespoň sama se sebou spokojená

aeaaea napsal(a):

Otázkou je, jestli by ta známá byla mrchou kdyby byla šťastná.... nebo alespoň sama se sebou spokojená

myslím, že nebyla :|
Jak píšou ostatní, my to mletí nemusíme vidět. Nebo se něco teprve promele, někdy to chvilku trvá, ale přijde to :reta:

Radlice... :grater: panenko skákavá - paneláková generace! :grater: Kameny to má, to co mele :dumbom:
Heleďte - a co když ta zmíněná mrcha dělá vpodstatě "dobře?" Třeba je to přesně to, co se měla naučit - být mrcha.... :gloria:
A ono to bude s těma mlejnama, jako s tím Nohavicovým alkoholickým kopcem - pamatujete? JAk vysvětloval, proč může někdo celý život chlastat a nic mu to neudělá a někoho jiného to rychle zabije :vissla:

lupina montana napsal(a):

Radlice... :grater: panenko skákavá - paneláková generace! :grater: Kameny to má, to co mele :dumbom:
Heleďte - a co když ta zmíněná mrcha dělá vpodstatě "dobře?" Třeba je to přesně to, co se měla naučit - být mrcha.... :gloria:
A ono to bude s těma mlejnama, jako s tím Nohavicovým alkoholickým kopcem - pamatujete? JAk vysvětloval, proč může někdo celý život chlastat a nic mu to neudělá a někoho jiného to rychle zabije :vissla:

Určitě to tak může být, že se to má holka naučit :) Ale jako všechno se jí to nějak vrátí. Ta rovnováha je prostě kouzelná :hjarta:

Já zase znám úsloví "klepla ho lopatka od Božího mlejna" tzn. že na někoho přišla spravedlivá odplata za jeho černé skutky :D
A - jak píše erem -

Ne.Mam znamou ktera je pekna mrcha a stale ji vsechno vychazi.

, tak to bych komentovala:... ZATÍM...

Ony tyhle věci mohou mít i jiný rozměr, který nám tady zatím může zůstat skryt. Každý máme svůj úkol, svoji Cestu a sejdeme-li z ní, dostaneme určitě varování v podobě zdraví, náhlých neštěstí a pod. Ale jsou tady lidé, kteří mohou být programově zlí.

Je zajimave, jak my pozemstane casto prejeme ty "mlyny" tem druhym.
Ale jakmile nas postihne nejaka ta rana osudu, malokdo si to dovede nebo je ochoten si dat do souvislosti, ze toto jsou ty mlyny pro nas.

sunyata napsal(a):

Je zajimave, jak my pozemstane casto prejeme ty "mlyny" tem druhym.
Ale jakmile nas postihne nejaka ta rana osudu, malokdo si to dovede nebo je ochoten si dat do souvislosti, ze toto jsou ty mlyny pro nas.

To je pravda.... kdo si při nějaké "ráně osudu" skutečně přizná:" To mám asi za to a to.... ".... místo toho máme tendenci ptát se:" Proč já? Za co?":jojo:

No, ono říkat si "to mám za to" zavání malinko sebeobviňováním a za to bys mohla pěkně dostat lopatkou :vissla::lol: Mně přijde nejkonstruktivnější ptát se, k čemu to je - nebo k čemu to vede, nebo má vést :)

Úplně nejhorší je ale když tou lopatou dostaneš a nevíš proč :o Mě se to stává dost často. Jak poznáte, za co to bylo? Vždyť to může mít vztah k minulým životům...

No, já myslím, že současný život je výslednicí těch minulých, takže ve velké většině se dohledáš toho - a ne "proč", Tuli....ale K ČEMU. Schválně - k čemu ti bylo majznutí lopatkou dobrý? :)
I když je pravda, že jsem na vlastní oko viděla na konstelacích, že problém se musel řešit šest generací nazpět (i když to nebyl minulý život, ale něco se stalo šest generací nazpět a ta holčina si s tím dokázala poradit teprva, když to zjistila) ale to jsou asi výjimky...

Lupi,
máš pravdu, většinou tuším k čemu ta rána byla, co by mě měla naučit, ale většinou fakt nevím za co to bylo :| . Ale to asi není tak důležité.
Teď ale momentálně nedokážu pochopit, co mě má naučit nevypočitatelná nemoc, takže zkusím též rodinné konstelace. Věřím, že přijdu na to, co mi má říci. Jak říkala Martinka: nemoc je jako pošťák. Zaklepe na dveře a říká: mám tady psaní. A ty nic. Další den přijde a zabuší na dveře: haló, psaní! Ty zase nic. No a další den rozrazí dveře a je po tobě :P - k tomuhle stádiu bych se dostala celkem nerada :D .

No tak to vůbec nemuselo být "za co" - vždyť to říkám :) Leckdy je to "k čemu" a člověk se zbytečně trápí, co proved...proto mně přijde lepší brát to z pohledu úhlu "k čemu".
Nemoc...zkoušela jsi třeba Dethleffsena? Nemoc jako šance? Nebo něco podobného? Nemoci jsou většinou docela rozklíčovatelné....Mmch - zrovinka Dethleffsen má hezkou pomůcku - mrkni se, co ti ta nemoc umožňuje a v čem ti naopak brání a máš zhruba směr :)

Já věřím, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.. a taky, že melou i ty, kdo si to vůbec nezaslouží.

Lupi,
zatím toho Dethleffsena nemůžu najít :| .

Ráda bych věřila,ale u nákejch lidí mám pocit,že nemelou a nemelou..............
By se mi líbilo,aby člověk hned dostal za vyučenou a ,aby věděl za co a né se pak po náký době ptát...a za co?

Jo melou, ale jak u koho. Ja se bojim na verejnosti i prdnout. Ovsem jedne moji(bohuzel) zname nenamleli jeste vubec nic. Ja vim, ze se rika pomalu a jiste, ale tak pomalu....?

Tuli, tady:

http://www.energytable.cz/literatura-meditace.html  ale už skoro nikde nejsou, to je fakt!

A vy dvě co.....taháky byste nechtěly? :lol::dumbom: Vždyť se tady zrovna bavíme o tom, že "prooč zrovna já...a za co" je postoj k ničemu....

Od září budu pracovat na jiné pozici, než dosud. Závratný rozdíl tam není, já o to moc nestála, nějak to vyplynulo z možností na pracovišti.
Ptala jsem se mé  dvorní astroložky, co mě čeká. Jukla na to přes numerku, trochu přes hvězdy, něco si vydedukovala odjinud a mohla se uřechtat smíchy.
To máš za svoje rebelství proti nadřízeným, abys to viděla z druhé strany- povídala, když se dost vynasmála.
Ale neboj, jsi do konce života pod číslem 11, všechno bude v pořádku, dodala, aby mě uklidnila.
To vím už dlouho, tak jsem jen zvědavá, jak to bude fungovat v praxi- myslím ta 11 .v numerce.

Takže i takto mohou mlýnky semlít lidský osud.

Na "bozi mlyny" neverim....
Znam spoustu hajzlu, kterym vsechno prochazi a zanechavaji za sebou samou spoust....

A jedenáctka je nějak dobrá k šéfování?? :co::co: Jsem myslela, že skoro naopak :lol:

Venus, ty se dočkáš rány lopatkou! Tuhle se tě snažej cosi přiučit a ty furt nic.... :dumbom:

Tuli,
hele, tady je - a je tam taky Dahlke :)
Pěkné knihkupectvíčko...už aj si objednávám :)

http://www.martinus.sk/?uMod=list&u … mp;uCo=all

No, to máš Lupi asi pravdu, spíš to bylo o tom, že se toho nemusím bát, protože ta vibrace mi pomůže zjemnit mé projevy a snad mi pomůže získat větší klid a pochopení .
Kolektiv je tak malý, že bych pojem "šéfování"  nepoužívala.

Lupi,
moc ti děkuji za odkazy, já to teď našla u nás v knihovně v Liberci :P . Jen je to vypůjčené do začátku září :( . No, tak 30. 8. mám konstelace a třeba to mám číst až po tom.

Děkuji ti

aeaaea napsal(a):

Tak to jste mě uklidnili:)) Poslední dobou jsem o tom začala tak trochu pochybovat... resp. že "melou jen na někoho" zatímco druhým vše prochází.... ale kdo ví, jak to doopravdy je....    :rock:

Že ty momentálně požaduješ na někom satisfakci, nebo takovou malou pomstičku? :D Něco ve smyslu "dva se perou, třetí se směje." Osobně to beru tak, že pokud se někdo ohání Božími mlýny a jinými podobnými pořekadly, touží po odplatě, pomstě, zadostiučinění... ale sám si na nic takového netroufne, proto to nechává na Bohovi, nebo jiných neviditelných silách, o kterých si myslí, že špinavou práci udělají za něj a on se bude za bukem uchechtávat, pokud se jinému stane neštěstí, resp. něco, co se vymyká každodennímu standardu.

Ono je tu ale ještě i jiné přísloví: "kdo seje vítr, sklidí bouři". Už jen myšlenka sama o sobě je tvořivá záležitost a pokud se na ní pracuje, mohou se určité věci dát do bohybu. Jak si potom ve svém svědomí zodpovíš, časem, ty sama sobě, že jsi to byla právě ty, kdo ty lopatky větrmlýna pomohla nepřímo roztočit? Dostaneš se tak do kruhu, jelikož za tvoje "přání" ti bude také udělena "odměna". Jak praví klasik: "po ovoci poznáš strom, dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce..."

lupina montana napsal(a):

Radlice... :grater: panenko skákavá - paneláková generace! :grater: Kameny to má, to co mele :dumbom:
Heleďte - a co když ta zmíněná mrcha dělá vpodstatě "dobře?" Třeba je to přesně to, co se měla naučit - být mrcha.... :gloria:
A ono to bude s těma mlejnama, jako s tím Nohavicovým alkoholickým kopcem - pamatujete? JAk vysvětloval, proč může někdo celý život chlastat a nic mu to neudělá a někoho jiného to rychle zabije :vissla:

Lupi, to je Velkovezírská myšlenka, co jsi napsala :)

Lupi,
ještě jsem koukala, že narážíš na mé "radlice" :) . Já teda nejsem "paneláková", prostě mě jen nenapadly lopaty, tak jsem napsala radlice. Je to nějaký problém? :rolleyes:

Jak už tu velkovezírsky napsal Kazalin, taky mám pocit, že když někdo začne myslet na "boží mlýny", je to proto, aby měla dušička klid, že jako ten, kdo nám nějak ublížil (třeba jen tím, že je děsná mrcha a má se líp než já ;) (ale třeba pro to taky podstatně víc udělala, že jo)), si to pěkně odskáče... A na to, že bychom tou lopatkou mohli dostat po papuli už jenom za to, že se cítíme děsně ukřivděný, to už si málokdo vzpomene... Nic ve zlým, holky, jen že mi přijde konstruktivnější míň se patlat v tom, jestli budou "po zásluze" potrestáni ostatní, protože do toho nám je venkoncem houby, a víc se soustředit na to, abychom to vyřešeli u sebe... ;)

Tulipánko, jestli chceš, tak napiš o jakou nemoc se jedná, třeba bychom to tu nějak rozklíčovali.

Doubravko,
za každou pomoc při "rozkličkování" budu vděčná.

Mám cukrovku 1. typu závislou na inzulínu od 9 let.
Při cestě domů po vykládání karet od Martinky jsem se zkusila ponořit do podvědomí a zeptat se na příčinu cukrovky: a objevila se mi scéna, kdy jsem zuřila zlostí, že všechny průšvihy, které se v naší rodině stanou, se svalují automaticky na mě, i když mám bratra. Brala jsem to jako strašnou nespravedlnost a pamatuju se, že jsem zuřila tak moc, až se mi za to mamka omluvila, což byl téměř zázrak.
Bohužel už si k tomu nic jiného nepamatuju, třeba zda se to skutečně stalo před vznikem diabetu nebo až po. Ale ta vzpomínka mi vytanula s velmi silnými emocemi, že jsem se v autobuse musela rozbrečet, nešlo to zastavit. Možná, že to tedy opravdu bude příčina.

A teď co mě má cukrovka naučit? Poslední dobou si dělá "co chce". Neustále se mi mění dávky inzulínu, tělo skáče do extrémně nízké hladiny a pak pro změnu účinek inzulínu zablokuje a já stoupám strmě vzhůru až na 6x vyšší hodnoty.

Co by mě cukrovka měla naučit? Martinka říkala něco o problému s láskou - sladké. Matka na nás byla v dětství hodně přísná - generál. Nehrála si s námi a trestala nás fyzicky za každou blbost, třeba rozbití skleničky při utírání nádobí. Otec se výchovy moc nezúčasňoval, ale hrál si s náma.
Já si trochu myslím, že problém může být i v tom, že všechno musí klapat přesně podle mého plánu a jak někdo něco naruší, dokážu se rozčílit. Vše musím mít v životě promyšlené do detailu, protože se bojím, že když ne, tak se celý plán zbortí. Dříve to tak opravdu bylo, asi těžký úděl, říkal mi to můj léčitel, který mi odebíral karmu a teď už je to mnohem lepší.
Cukrovka je právě tím rušením plánu o dokonalé kompenzaci (udržování co nejlepších hodnot). Od té doby, co jsem se kvůli těhotenství snažila o co nejlépší hodnoty, jsem začala mít problémy s nevysvětlitelnými výkyvy.

No, snad se sem ten příspěvek vejde :lol:

Tuli, cukrovka má skutečně vypovídat cosi o to citech, lásce, potěšení - o tom "sladkém" v životě. člověk touží po lásce, ale zároveň se jí bojí a neumí jí přijímat, protože sám sebe nemá rád, necítí se láskyhodný, má pocit, že si to nezaslouží, raději by se stal někým jiným...
Je to tak? - alespoň rámcově? :)
Pokud ano, tak cestou ven by mohlo být přijetí sebe sama, jako jedinečné bytosti, hodné lásky; přijmout lásku a radost, potěšení; nejprve si ale připustit, že z toho mám strach a proč, popustit to sevření...

Nevím, jak do toho zapadá, že ti to teď tak lítá, ale když píšeš, že všechno musíš mít pod kontrolou, tak se úplně nabízí, že tohle tě učí, že pod kontrolou stejně nikdy nic nemáš a měla bys to přijmout... bude se ti pak lépe a lehčeji žít... a dokud budeš úpěnlivě trvat na té kontrole, stejně budeš čím dál častěji narážet na okolnosti, které ti budou ukazovat, že tvůj "plán" je naprd... Taky bych popřemýšlela, čím se cítíš ohrožená, pokud to nešlape podle tebe...

PavlaH napsal(a):

Ony tyhle věci mohou mít i jiný rozměr, který nám tady zatím může zůstat skryt. Každý máme svůj úkol, svoji Cestu a sejdeme-li z ní, dostaneme určitě varování v podobě zdraví, náhlých neštěstí a pod. Ale jsou tady lidé, kteří mohou být programově zlí.

Ano, Pavlo, to je to, co mnoha lidem uniká... vlastně jsme se tady na Babi už témata karmy a jejího fungování již rozebírali...
Z mého výzkumu vyplývá, že je to s těmi "mlýny" poněkud složitější..

Třebas téměř nikdo nepočítá s tím, že si nemůže dělat co chce a zasahovat do životního prostoru druhých lidí.. jakékoli i fobře míněné násilí za bohulibými cíli - je intervence a jako taková se karmicky hodnotí Pány karmy.
To, KDY se tato karma projeví, je zcela individuální. Jediný mechanismus, který jsem pozoroval, funguje asi tak, že karma dopadá tehdy, kdy se člověk polepší natolik, že je schopen si z dopadající karmy vzít největší užitek směrem k vyvození správných důsledků. Nikdy ne dříve a málokdy později.
Kdyby karma dopadla dříve, nemělo by to učební efekt a proto to není možné. Dopad karmy později by se  míjel smyslem až na případy, kdy takto člověk řeší určité charakterové vlastnosti. Ale i tak to bývá v souladu s tímto pravidlem. Detaily teď nebudu rozvádět...
Zkrátka, to jsou případ těch lidí, o kterých se říká: "...a takový to byl hodný člověk, ani mouše by neublížil...a on musel ten vrah si vybrat zrovna jeho..."
ano, karma dopadá v okamžiku, kdy poučení je nejintenzivnější... a je úplně jedno, o jaký případ jde, zda o vraždu, ublížení na zdraví, znásilnění, okradení nebo loupež, soudní pře, různé životní nepříjemnosti s lidmi apod.

Takže, není pochybnost o tom, že "melou" ale taky je třeba si uvědomit, že melou podle vlastního harmonogramu, na základě jiných než lidských pravidel...

Teda, vy jste banda Velkovezírská :co::lol:

Doubravko a Kazaline - nikdy mě to nenapadlo, ale myslím, že jste trefili hřebík.....neříkali jednomu z vás Vilém a druhému Tell? :vissla:
Připomíná mi to -jak praví Pratchett ústy svého generála - "Jen ten buduje obranu, kdo se chystá na válku" :rodna:

Salvatore dtto! Jak jsem tě četla, uvědomila jsem si nejen, že to je načasovaný, ale ještě k tomu jak hodinky! :lol:

Tuli - radlice je to vod pluhu, takový ten nůž, co se s ním obrací zemina :lol: tou by neměla dostat ani tady Venus :lol: Co se cukrovky týče dodávám puze, že očividně má na ní podíl tvůj pocit z dětství - totiž pocit, žes neměla tolik péče, kolik bys potřebovala - a že ti ji sebral všechnu brácha. Mmch - zkus jet do lázní, nechat se opečovávat a každičký dotyk si vědomě užívat - uvidíš :)

lupina montana napsal(a):

.....neříkali jednomu z vás Vilém a druhému Tell? :vissla:

"Tell" ne, ale "tele" dost často :lol:

Děkuji za vaše názory...  především Kazalin, máš ve své podstatě pravdu.... jen já jsem si to nedokázala vnitřně přiznat... někdo mi ublížil a já jsem tak nějak podvědomně... možná i vědomně toužila po jakémsi zadostiučinění, že to tomu člověku přeci nemůže projít jen tak kvůli tomu, že já jsem přiliš slabá na to, abych mu to vrátila.... a ani se mstít nechci, nedokážu to.... tak jsem si říkala, zda-li si takové lidi (a stejně tak mě) najde tan " osud" sám? Nejlepší asi bude, když se tím přestanu zabývat a prostě odpustím..... :)

Dobravko, Lupi,
děkuji za rady! Řekla bych ale, že problémy s láskou už mám celkem vyřešené. Nemyslím si, že mě nemůže mít nikdo rád (jako kamarádku), s muži je to trochu jiné kvůli mé silné postavě. Něco by ale mohlo být v tom, že v kamarádství většinou zaujmu "podřízenou" roli, tzn. že ten druhý je váženější a vlastně mi prokazuje poctu, že se mnou kamarádí. To má asi co do činění s nízkým sebevědomím.

Tedy, jsem  vcelku vděčná osudu, že  jsem dostala  šťouchanec většinou těsně po té, kdy  jsem se nezachovala  úplně "kale" .... a že si  ty záhlavce neponechává na další životy, kdy už zase nebudu vědět "za co" .....   To mi přijde od osudu celkem fér a  naopak  mi uniká, jakže se má člověk polepšit, když neví jak a co kdy provedl ....    Asi tak jak když štěně vyrobí loužičku  ..... když ji vyrobí ráno a sprdnete ho odpoledne , to se jaksi míjí účinkem ....   
Ale ... určitě je to celé šíleně složité a já to nejsem schopna ze svého pidipohledu vidět objektivně .... :styrka:

Tuli, PÉČE...já myslím, že cukrovka je fakt víc o péči, jakožto o naprosto konkrétní podobě lásky :gloria: Když má člověk pocit, že je neopečovávanej a chybí mu to - a když se k tomu přidá slabá slinivka :) Uvědomila jsem si to v momentě, kdy moje spřátelená sousedka a těžká cukrovkářa, slezla s cukrem podruhé už jen, když jí lázně přiklepli :lol: Poprvé přijela z lázní o půlku bezcukernatější, jenže to se samosebou přičtlo tomu, že tam měla režim a dietu...a kdesicosi (tedy, to říkala její diabetoložka). Přitom já vím, jak je ukázněná pacoška!
A tehdy mě to napadlo - že je to o tom, že malá holčička v tobě (nebo v mé sousedce) potřebuje láskyplnou péči a něhu - třeba i placenou :/

No jo, ale aby si člověk tu péči dokázal dovolit a hlavně PŘIJMOUT... v těch lázních to jde asi snáz - jeden si je zaplatí a tak se tam nechá trochu hýčkat, ale umět to i ve všedním životě od okolí...
Tuli, a jak jsi na tom v běžném životě s těmi "sladkými stránkami" ? - prostě veškerá tělesná i duševní potěšení, radosti malé i velké, dokážeš se rozmazlovat a nechat se rozmazlovat? A vůbec - co pro tebe znamená, když se řekne "sladké" (nemyslím jenom pochoutky) - máš "sladký život"?

Souhlasím s názorem být opečováváná. Zažila jsem teď seminář, kde se mi dostalo náležité pozornosti a péče ;), takže jsem  teď nabuzená, v pohodě, poletuju si a je mi dobře- jen proto, že mě někdo konečně vzal na zřetel takovou, jaká jsem. Na nic jsem si nehrála, nic jsem nepředstírala. Je mi dobře. Dala jsem a dostala, nastala ve mně emoční ROVNOVÁHA.
Tu obyvkle dopuju čokoládou.
Teď doping nepotřebuju, nemám chutě, nemám hlad. U mě je to převlečený nedostatek lásky a pozornosti a neschopnosti zvládnout emoce.
Kéž by to vydrželo co nejdéle!

Lupi a Doubravko,
tak pokud se týká péče, tak to se celkem snažím "rozmazlovat". "Ujíždím" na jídlo, hlavně sladké, ale i tučné. Myslím ale, že právě to jídlo mi nahrazuje takové to rozmazlování třeba od partnera. On je ke mně hodný, pomáhá mi, ale aby mě někdy pozval na večeři, namasíroval mi záda .... tak to od něj čekat nemůžu. Prostě ho to nenapadne, musím ho o to požádat.
Když ale tak vzpomínám na dětství, tak mě vlastně kvůli cukrovce všichni opečovávali až moc. Spíš to bylo ale takové "pomáhat a chránit :D ".

Je to divné, ale já si jen těžko vybavuju své dětství, kdo se ke mě jak choval a jak se mi věnoval. My jsme si věšinou asi s bratrem hráli sami, občas nám třeba se stavěním iglů pomáhal taťka.

Ještě to promyslím, zkusím to probrat s bratrem. Když o tom teď ale přemýšlím, tak mě asi něco napadlo. Měli jsme v dětství málo peněz, a tak jsme si péči téměř nemohli dovolit. Rodiče ale nechtěli, abychom o něco přišli, a tak vždy volili tu nejlevnější variantu. Třeba jsme navštívili aquacentrum, ale nikdy jsme nebyli na masážích, protože na to nebyly peníze. Je to asi blbý příklad, ale je to jen příklad. Lázně jsou tedy pro mě nemyslitelné a myslím, že bych péč přijmout nedokázala.

S problémem nedostatkem peněz a chybějící péči se však potýkaly celé generace lidí a nemyslím si, že by lidé právě z tohohle onemocněli cukrovkou.

Dost mi tohle téma rezonuje a souhlasím s tebou: nepamatuju si dětství, jen fragmenty- a jsem tam vždycky SAMA.
Nevidím tam rodiče, jen trošku mladšího brášku, kterého jsem  vyfasovala jako chůvička, a babičku, dost svéráznou, ale milující. Od ostatních necítím nic- lásku, zájem.Velké NIC.
Možná je to naše obalování o té prázdnotě, o smutku, že nás nikdo neviděl, že jsme pro nikoho nic neznamenali.
Nepamatuju si, že by mi někdo z rodiny řekl, že mě má rád nebo mi to nějak dával najevo.
Manžel a děti to naštěstí dělají, takže se to kompenzuje, necítím se zbytečná. A já se učím lásku dávat a taky ji přijímat. Safra těžké!

Tuli (když se to napíše takhle, tak to přímo zve k mazlení a hýčkání, co? ;) )
neřeš, že ostatní, kteří tu péči třeba taky nemají, cukrovkou netrpí, zas tak jednoduše to nefunguje.

To rozmazlování jídlem... mno, řekla bych, že to je pouze satisfakce za něco jiného, hlubšího, co si člověk neumí dát/ vzít jinak, tak si sladí život mňamkama... jenže to je jenom chvilkové, hluboké a trvalé uspokojení to stejně nepřinese, že jo :)
A mám zkušenost, že kolikrát od ostatních nedostáváme jenom proto, že neumíme přijímat... ať už z jakéhokoliv důvodu - tedy vlastně vždycky asi z toho jednoho a samého.

Hned napoprvé mě napadlo, jestli ta už v dětství se objevená cukrovka nemohla být také o tom, "vynutit" si pozornost a péči alespoň skrzevá nemoc, když se jí jinak člověku nedostává...
Věřím ti, že v dětsví jsi nedostávala, cos potřebovala (asi jako většina), ale je potřeba se od toho jednou odrazit a nevláčet s sebou celý život tu tehdejší nenaplněnost, i když je to svinsky těžký. Taky nemyslím, že nedostatek peněz musí nutně znamenat absenci vzájemné péče a pozornosti, ta skutečně hluboká a naplňující není o penězích. A hlavně, hlavně - všechno je uvnitř, v myšlenkách, v nastavení - i takovou banalitu, jakože ti sousedka pochválí novou sukni, můžeš přijmout mnoha způsoby...

Dobrá, tak lázně třeba hned ne, ale co pro začátek zkusit udělat si den pro sebe, vyrazit na nějaké masáže, udělat si celý den relaxačně-hýčkající - to bys zvládla, ne? Nechat se královsky opečovávat, vychutnat si to s plným vědomím toho, že jsem toho hodna a ostatní alespoň pro tuto chvíli jsou tu pro mě a aby mi udělali dobře, hm? :) Anebo začít jen malinkými drobnostmi - vanou plnou voňavé pěny, sklenkou dobrého vínka v letním podvečeru... hlavně si všechno užívat, přijímat s otevřenou náručí

No jo, Regi, safra těžký... jak se naučit dát si to, co jsem nikdy nedostala, viď? Ale i když pomalu a nejprve nejistě, jde to, a to člověku už nikdy nikdo nevezme... a stojí to za tu dřinu :supr:

:jojo: a úžasná  zpráva je, že jsem na nejlepší cestě! :hjarta: :supr:

Marti,
nemáš plnou schránku zpráv? Psala jsem Ti už dvakrát, ale nedostala jsem ani odpověď  "nemám čas" :) Když jsem posílala zprávy abcd kvůli 4 dohodám, tak jí zpráva ode mě také ani na podruhé nedorazila :| ....

Děvčata,
díky za rady :) , už trochu tuším, kde je problém. Ještě si ale o tom musím trošku popřemýšlet, abych věděla, jak na něj.

Tulipánka napsal(a):

Marti,
nemáš plnou schránku zpráv? Psala jsem Ti už dvakrát, ale nedostala jsem ani odpověď  "nemám čas" :) Když jsem posílala zprávy abcd kvůli 4 dohodám, tak jí zpráva ode mě také ani na podruhé nedorazila :| ....

Děvčata,
díky za rady :) , už trochu tuším, kde je problém. Ještě si ale o tom musím trošku popřemýšlet, abych věděla, jak na něj.

Tuli, jestli jsi psala mně, nic jsem nedostala... Poslední zprávu od Tebe mám z 13. ohledně konstelací...
Plnou schránku nemám...
Možná máš nějaký technický problém?
Nebo napiš mail :-)

venuše napsal(a):

Na "bozi mlyny" neverim....
Znam spoustu hajzlu, kterym vsechno prochazi a zanechavaji za sebou samou spoust....

Někdy je i "hajzl" velkým požehnáním.... přinejmenším proto, abychom se zbavili svých iluzí, kterých se tvrdošíjně držíme....

Salvator napsal(a):

venuše napsal(a):

Na "bozi mlyny" neverim....
Znam spoustu hajzlu, kterym vsechno prochazi a zanechavaji za sebou samou spoust....

Někdy je i "hajzl" velkým požehnáním.... přinejmenším proto, abychom se zbavili svých iluzí, kterých se tvrdošíjně držíme....

I díky některým takovým "hajzlům" jsem tam, kde jsem a cosi mi docvaklo. Jsem za to vděčná a neměnila bych :supr: I oni mají svůj úkol

A jaký! Dokonce i ti nevětší hajzlové.:rolleyes: Jsou to motory vývoje - ať to vypadá jakkoliv divně. :)

Mě by zajímalo, kde se berou tabulky na "hodné" a "zlé, zlobivé".
( jako příklad uvedu číňany... jsou vychvalováni za velkolepou Olympiádu, ale nenáviděni za to, že žerou psy a želvy rovnou na ulici. Pokud se to matematicky pokrátí, tak jsou vlastně neutrální :D )

No zlí jsou ti, co ti ubližujou, nee? :gloria::lol:
Právě tady dokazujeme, že není zlých skutků, jsou jen skutky odsouzeníhodné, což by se nevědělo, co je, kdyby těchto skutků nebylo :co::vissla:

Nic tak člověka nenastartuje, jako pořádná herda do zad v pravou chvíli. V podstatě jsme lenoši. Když máme pohodu, nic nás nenutí pracovat.

PavlaH napsal(a):

Nic tak člověka nenastartuje, jako pořádná herda do zad v pravou chvíli. V podstatě jsme lenoši. Když máme pohodu, nic nás nenutí pracovat.

:) POd to se podepisuju :) , jen by těch herd nemuselo být tolik , nebo by mezi nima mohly být i přestávky, že? ;)

PavlaH napsal(a):

Nic tak člověka nenastartuje, jako pořádná herda do zad v pravou chvíli. V podstatě jsme lenoši. Když máme pohodu, nic nás nenutí pracovat.

Tak to mohu prakticky opět potvrdit. Většinou se pracuje tak, že se něco udělá a "ono to nějak dopadne". To jsem si myslel, ač jsem vždy práci děla pečlivě. Nyní po sobě vše kontroluji 3x a ne jen po sobě, jelikož kontrola je násobná ještě kolegy. Důvod je prostý: po provedené práci se sedá do stroje tak, že sedí pilot i mechanik, který práci prováděl a dělá se "letová zkouška". Ještě nenastal den, kdy bych sedal do mašiny s flegmatickým postojem :D:D (dobře si to ten náš šéf na nás vymyslel) Je to vlastně taková svátost, že se z práce odjíždí s celýma nohama :D
Psychologická záležitost je taková: pokud má člověk pevno pod nohama, najde si jaký koliv argument na obhajobu... pokud se mašina odlepí od země, s každým metrem se ztrácí jistota "pevna pod nohama" a začíná zpytovat sám sebe :D
Hodně zajímavé ponaučení.
Ale jak praví parxe o létání: důležitá je výška a rychlost... jakmile je to nízko a pomalu, je to krok nad hrobem, protože s tím už nejde nic dělat.

Kazalin napsal(a):

Ale jak praví parxe o létání: důležitá je výška a rychlost... jakmile je to nízko a pomalu, je to krok nad hrobem, protože s tím už nejde nic dělat.

:offtopic: ale pán ti křídla k pohybu nepřidělil..... (Ale stejnak je ta naše krajina z pohledu pána krásná že :) )

aeaaea napsal(a):

sunyata napsal(a):

Je zajimave, jak my pozemstane casto prejeme ty "mlyny" tem druhym.
Ale jakmile nas postihne nejaka ta rana osudu, malokdo si to dovede nebo je ochoten si dat do souvislosti, ze toto jsou ty mlyny pro nas.

To je pravda.... kdo si při nějaké "ráně osudu" skutečně přizná:" To mám asi za to a to.... ".... místo toho máme tendenci ptát se:" Proč já? Za co?":jojo:

:supr: ..ale prave tim ze se pta a nevi..driv nebo pozdejc dostane odpoved, i kdyz si ji treba dlouho nechce pripustit (k vlastni skode)..

lupina montana napsal(a):

No, já myslím, že současný život je výslednicí těch minulých, takže ve velké většině se dohledáš toho - a ne "proč", Tuli....ale K ČEMU. Schválně - k čemu ti bylo majznutí lopatkou dobrý? :)
I když je pravda, že jsem na vlastní oko viděla na konstelacích, že problém se musel řešit šest generací nazpět (i když to nebyl minulý život, ale něco se stalo šest generací nazpět a ta holčina si s tím dokázala poradit teprva, když to zjistila) ale to jsou asi výjimky...

no to asi nejsou, ty generacni problemy a chyby se fakt dedi, spatne vzorce chovani atd.. ale ne kazdy chodi na konstelace a dobere se k tomu, ale kdyby.. tak by urcite neco nasel kazdy z nas :jojo:

Tulipánka napsal(a):

Lupi,
máš pravdu, většinou tuším k čemu ta rána byla, co by mě měla naučit, ale většinou fakt nevím za co to bylo :| . Ale to asi není tak důležité.
Teď ale momentálně nedokážu pochopit, co mě má naučit nevypočitatelná nemoc, takže zkusím též rodinné konstelace. Věřím, že přijdu na to, co mi má říci. Jak říkala Martinka: nemoc je jako pošťák. Zaklepe na dveře a říká: mám tady psaní. A ty nic. Další den přijde a zabuší na dveře: haló, psaní! Ty zase nic. No a další den rozrazí dveře a je po tobě :P - k tomuhle stádiu bych se dostala celkem nerada :D .

tulipanko spravny pristup :supr: :godlike: bojuj! :)

arabela77 napsal(a):

Jo melou, ale jak u koho. Ja se bojim na verejnosti i prdnout. Ovsem jedne moji(bohuzel) zname nenamleli jeste vubec nic. Ja vim, ze se rika pomalu a jiste, ale tak pomalu....?

jo to taky znam...nekdy si rikam: to je doba.. :gloria: .. a pak taky ze na kazdeho se mozna dostane, ale kolik paseky kolem sebe staci napachat.. a pak se zase snazim si to zduvodnit tim ze ti dotycni si asi tu paseku potrebovali zazit..

Přispěju trochu do mlýna...
Pokud jde o nemoci, tak to není jen o tom, jak nás potrestat za to, co jsme zpackali. Je tu ještě oblast "výchovy" k něčemu, co zatím nedovedeme popsat (nevíme vo co go).
Můj vlastní příklad. Mám vrozenou vadu páteře - nedorostlé obratle v bederní oblasti. Normálně to není nijak omezující, možná taky proto to doktoři nezjistili, i když jsem byl celou ZŠ každoročně všelijak prozkoumáván v rámci posuzování fyzického stavu mládeže (v 60./70. letech). Když mně bylo 19, tak mně při sportování dva obratle (L5,S1) praskly po délce a navzájem se po sobě posunuly. Od té doby jsem měl každého čtvrt roku problémy s pohybem, musel jsem se "nenamáhat" . Tenkrát nebylo zvykem (aspoň tady v tuhém socialismu) spojovat nemoc - úraz s něčím jiným, než mechanickou "náhodou". Podle Dahlkeho a jiných je páteř spojena se základním postojem, se základní orientací v životě. Přišla devadesátá léta a můj světový názor se otočil o 180 stupňů z tvrdého materialismu do "idealismu" (nebudu konkretizovat), ověřil jsem si, že je něco nad hmotou a že je toho podstatně více a je to určující. Začal jsem tím žít a najednou jsem si jeden den uvědomil, že jsem neměl už více než rok žádný záchvat bolesti. Začal jsem pomalu zatěžovat organismus a zjistil jsem, že si mohu dovolit skoro všecko. Od té doby, víc než patnáct let, nevím, co je bolest páteře, přestože se nevyhýbám jakékoliv námaze (a navzdory předpovědím odborníků ortopedů, podle nichž bych měl už v té době mít bolesti nepřetržitě, zvláště když jsem vůbec nedbal jejich rad ohledně rehabilitace) a obratle, které jsou napořád po délce rozštípnuté mně pohromadě drží jen svaly (jestli se tak dá nazvat mužské "bříško":) ).
V mém případě byla vrozená dispozice připravena jako výchovný prostředek, kdybych se "nenarovnal", tak bych tady už asi nebyl. Těch dispozicí mám více (latentní cukrovka, srdeční vada atd.), zatím se neprojevily a doufám, že jejich oprávněnost už pominula :) ) Jen pro doplnění - v té době přestaly také každoroční podzimní chřipky nebo angíny (které jsem měl pravidelně, někdy i na jaře či v zimě)...
Ale pořád je co se učit, třeba jsem se pořezal na cirkulárce (později se to spojilo s mými aktivitami s řeznými a sečnými zbraněmi v minulých životech), nehledě na malá drobná upozornění (opar na rtu atd.).
Ono totiž podle mě je tady nutné se něco naučit (co, to si dušička zvolí výběrem inkarnace), a pokud to nechce udělat, je k tomu nucena všemi dostupnými způsoby. A když někdo zlobí, tak dostává tresty. Na rozdíl od dnešního školství je hlavním výchovným prostředkem Boží škol(k)y fyzický trest...
Přeji všem, aby se toho hodně naučili a moc to nebolelo...