...

Stanovit si hned na začátku (ať je manžel u toho) pevná pravidla, která budou obě strany dodržovat.
A bez výčitek svědomí, že tchýní řekneš jasně NE, když se ti něco nelíbí. A ona klidně ať se staví na hlavu.
STejně tak ona má nárok bránit si své soukromí.
Držím pěsti, hned na úvod říkám, že já bych to nesnesla. Stačil mě s "bývalou tchýní" týden na chalupě a málem mě odvezli.

Rustynko, myslím si, že když si hned na začátku stanovíte mantinely za které tchyni s manželem nepustíte tak to může klapat. Nakonec každý budete mít své soukromí takže by to snad neměl být problém. Jako malá jsem s rodiči bydlela v jednom domě (dvougeneračním) i s mamčinými rodiči. Ale když si teď zpětně promítnu co všechno si moji rodiče nechali od babči líbit, to bych já nedala. A jen proto, že si od začátku nechali do všeho kecat a neudělali tomu přítrž. Například kamkoliv jsme odcházeli, celá rodina, babička stála ve dveřích svého bytu a byl výslech : kam jdete? Co tam budete dělat? Kdy se vrátíte? Tchyně k tomuhle mají nejspíš sklony protože ta moje to dělala taky. Než jí můj manžel vysvětlil, že jsme dospělí a nemusíme jí tyhle věci hlásit. Nebo to, že babička neměla problém s tím volně se pohybovat po našem bytě když nikdo nebyl doma, přerovnávat tam věci a podobně. To by na mě nebylo, to se přiznám. Jinak bylo soužití s nimi docela bezproblémové. Jasné je že shodnout se nedá úplně ve všem, ale pokud si budete navzájem vycházet vstříc a nenecháte je překročit hranice vlastního soukromí tak to bude určitě klapat a navíc budeš mít po ruce hlídání pro děti :) . Je to hlavnš o lidech a o povaze.  Přeju ti hodně štěstí ;)

1. Na dveře kouli. A to myslím doslova a vážně, bez jakékoliv legrace.
2. Naučit se odmítat
3. Začít studovat veškeré možné materiály o Alzheimeru a stařecké demenci.

Bety, pěkný...:)....koule bude!! Já už do domácnosti tchýně chodím skoro 3 roky a ted 3/4 roku tam fakt u nich bydlíme,pač nás byt - také spodní jako u Rustynky se předělává takže je neobyvatelný...
Rusty:Vyjít se dá, aspoň já vycházím líp než přítel ..s vlastní mámou...krom společné zahrady nic jiného nebude. Jiný vchod, NEspolečná kuchyň ani koupelna.

.jak vy ste to vyřešili s tou pračkou??:)

...

Dej si pozor na pár věcí:

1.Abys manžela nevítala slovy...dneska mi zase tvoje máma pěkně hnula žlučí, ona představ si....Rozmysli si, než si postěžuješ, protože i on se na Tebe bude pak dívat jinak.

2.Abys měla v sobě pocit pohody a nadhledu, se kterým zcela běžným tónem tchyni na jakýkoli zásah věcně a bez urážek řekneš...já si to udělám po svém, když dovolíte. Každý večer si prodeď den, zda ses neposunula někam, kde nechceš být.

3.Abys měla vždycky na paměti, že jsi plnoprávný člen rodiny, i když jsi mnohem mladší, tudíž nemáš povinnost nechat si do čehokoli zasahovat. Vyřeš si to s ní sama.

4.Aby sis uměla s mužovou matkou poradit raději bez jeho zásahu, protože když si na Tebe bude stěžovat ona, jsi jasně ve výhodě. To pak ona bude ta slabší a ji pošle muž za ty věčné připomínky do háje, ne Tebe. Není nic horšího, než když chlap stále musí řešit rozpory mezi ženou a matkou. On se pak spíš hádá se ženou, než aby řekl mámě...nemíchej se mezi nás. A od Tebe by se pak spíš čekala loajalita...

5. Abys nežila stereotypně, ale měla nějaké to eso v rukávu. Například budeš-li tvrdnout pravidelně doma celé dny, těžko se vyhneš tomu, aby k vám nahoru nešla. Když občas nečekaně popadneš kočárek a na půl dne vypadneš, značně ji znejistíš. Bude mu po straně žalovat, žes nebyla doma. Muže pak po návratu zahrň pozitivy, která domů přinášíš, například když budeš u kamarádky, pochval ho, jak vyřešil on daleko lépe třeba vstup z předsíně, že její muž se s Tvým nemůže rovnat, nebo že si od ní neseš fajn recept na něco dobrého, a že mu to o víkendu uvaříš. Dej mu najevo, jak ses na něj těšila. Muž pak smete řeči matky se stolu, uvidí, že Ti jasně prospívá jít mezi lidi.

Prostě, Ty s ní budeš celý den v jednom domě. Je nevýhoda, že jsi na mateřské, ale to nezměníš. Kdybyste chodili do práce oba a jezdili domů večer, spíš by si zvykla a drželi byste líp zajedno. No, uvidíš...!

Jé, Misho, já už vím, ta pračka byla na mě!!! :lol: No dopadlo to výborně, my jsme si nechali udělat kuchyň na míru a pračka bude zabudovaná v kuchyni, takže super.

A co vy a koule, bude? :gloria:

...

:lol: já měla takovou hezkou cedulku na dveře... škoda že jsem ji ztratila, mohla se vám hodit:

Tak to nemá chybu :lol: :lol: :lol:

No a pokud bys to nějak nezvládala, cítila v sobě naúpětí, jen ji ráno uvidíš, nebo se bála před ní říct, že hodláš něco dělat jinak, tak to by byl počátek toho, co skončí u manžela..."vyzkoušela jsem všechno, abych s tvou matkou vyšla, neumím to, potřebuju pomoct..."

Koule bude, ocaď pocaď prostě, nechci se dočkat že mi bude předělávat věci v mojí nepřítomnosti v našem bytě...
Rusty,pračka byla na tebe no,pamatuju na minulou diskuzi:)...

Kalupi: fakt pěkně napsaný, začínám praktikovat...ted mě třeba naštvala (je tak moc ochotná všem pomáhat totiž), že nám vypraný prádlo chtěla naskládat do komínků do skříně a předtím ho vyžehlila, že "když to měla" i s tím svým na kupě, tak to vzala vše jedním vrzem.....

To mi přijde jako velkej problém, když je fakt "tak hodná" že by za nás dělala i takový věci..jednou mi taky chtěla sundávat cíchy,že je vypere s tema jejich...nemůže říct, sundej si je, já vám je taky vyperu, ne , ona je pujde slíkat sama..tak cjsem ji řekla to byste mě teda hodně naštvala:)...a šla jsem ji předběhnout...

Toho "žalování" přítelovi se musím vyvyrovat..pravda pravda.-.

:-)

misho88 s tchýní to máš tak: pokud nic nepotřebuješ, vnucuje se a nevíš, jak z toho ven...ona je přece tak hodná a myslí to dobře. Máš dost síly a času udělat si svoje věci dle svého a nelze, aniž bys vysvětlovala, zdůvodňovala, obhajovala.

No a může přijít situace, kdy fakt potřebuješ pomoct, třeba těžkej porod,  a ukáže se, že synáček je neschopnej a jeho matinka asi hluchá a slepá. A říkáš si ...kristepane....je tohleto možný, oni tu na  mě budou oba civět a nehnou se...?

JE TO MOŽNÝ.

Proto je na nabídky nevyžádané spolupráce jediná odpověď, kterou pro ty nechápavé lze opakovat až do samého s odpuštěním zblbnutí:DĚKUJU, UDĚLÁM SI TO SAMA, KDYBYCH NĚCO OPRAVDU POTŘEBOVALA, ŘEKNU VÁM.

Jo já to tak Kalup dělám, že "když budu chtít pomoct tak požádám sama",  ale ať nedělá nic dřív:)...tenhle můj názor zná (ale tvrdí že si nemůže pomoct, že kidyž nám při bouřce šla zavřít okno a vyděla nenaklepanej polštář, že ho prostě naklepat musela ...:)...

Rusty: Jo jsme u nich nahoře teď, pač v těch cihlách a betonový podlaze ted být dole nejde...já tak jednu noc v týdnu spím u našich když tam něco potřebuju, jinak nee...jasný prát mi nebude až budem ve svým,pač tam bude moci chodit jen v naší přítomnosti - prostě kvůli provozním věcem nebo jako návštěva..ale ne že mi budem oba v práci a ona nám z dobré vůle pujde dopoledne něco přerovnat!!Prostě se tam nedostane. Druhý mladí v baráku jí klíč taky nedali nebo tak!!

Jo a ty otázky nepokládá...jen třeba ve chvíli kdy dopolko vytahuje flák mega masa a vidí že mi někam mizíme tak se optá zda budem na oběd nebo nebude, jestli s náma má třeba počítat nebo ne..ale to spíš vidím z provozních důvodů než z té čiré zvědavosti.

Když jedem na výlet tak přítel jí nemá potřžebu říkat kam a proč a na jak dlouho..takže to taky neříkám (mojí mamině bych to řekla, ale to je vztah matka-dcera a prostě jsme ubreptané,ona taky ráda cestuje, takže tam si to povíme), tady.ne.

kalupinka napsal(a):

misho88 s tchýní to máš tak: pokud nic nepotřebuješ, vnucuje se a nevíš, jak z toho ven...ona je přece tak hodná a myslí to dobře. Máš dost síly a času udělat si svoje věci dle svého a nelze, aniž bys vysvětlovala, zdůvodňovala, obhajovala.

No a může přijít situace, kdy fakt potřebuješ pomoct, třeba těžkej porod,  a ukáže se, že synáček je neschopnej a jeho matinka asi hluchá a slepá. A říkáš si ...kristepane....je tohleto možný, oni tu na  mě budou oba civět a nehnou se...?

JE TO MOŽNÝ.

Proto je na nabídky nevyžádané spolupráce jediná odpověď, kterou pro ty nechápavé lze opakovat až do samého s odpuštěním zblbnutí:DĚKUJU, UDĚLÁM SI TO SAMA, KDYBYCH NĚCO OPRAVDU POTŘEBOVALA, ŘEKNU VÁM.

Kalupinko, ty mě vždy dostáváš svou přesností, protože já v této situaci přesně byla. Normálně mi tchýně když nic nepotřebuji vnucuje nesmysly, když byla pomoc potřeba, tak stáli a civěli, nakonec mi pomohli mí rodiče...když jsem se zhroutila vyčerpáním :-)
Vždy říkám: ne děkuji, když budu něco potřebovat, tak vám řeknu (když jsem říkala, bylo mi to ale k ničemu). Nyní je situace trochu jiná, protože dodělávám školu a odevzdávám právě závěrečnou práci, požádala jsem tchýni o pár dní hlídání - je nadšená, protože nyní je to už snadné, dcera má hezký režim, dobře jí, spí, je pohodová, nezlobí. A zatímco já si v sobě srovnala svůj vztah ke tchýni, tak manžel pracuje na tom, aby se zase zhoršil - totiž okamžitě mi předhodil, že bez jeho maminky bych nic nedokázala. To už jen cítím hořkost z toho, jak je to z jeho strany hloupé. V těchto chvílích mám vždy pocit, že to manželství už snad definitivně vzdám. Pardón, že to tu zanáším.
Ke tchýni snad jen - nesmyslné pomoci odmítat, jednat s ní narovinu, když se nesmyslně ptá kam jdete a odkud jste přišli-i to si jde vyjasnit, říct, že je ti to nepříjemné. Já jsem třeba tchýni řekla, že mi leze dost na nervy když stále rozebírá po kom všem z jejich strany je dcera. Řekla jsem to vtipně s historkou o tom, jak můj otec si z toho dělá legraci a líčí jak je dcerka po jeho spolupracovnících a nejvíce po sousedovi. Zasmáli jsme se tomu a mám klid, už nemusím 100x denně poslouchat, že je po "tetě Anče", kterou mimochodem nikdo nikdy neviděl a ani ji nezná.

Florio, možná to bude tím, že máme obě trochu povahově společného a ty naše tchýně taky. V podobné situaci jsem /dokončení školy/ byla i já...a muž mi začal předhazovat, že nebýt jeho maminky, školu jsem nedodělala. On v tu dobu totiž taky neměl svoje doděláno. Nejdřív jsem se trápila...ale když s tím jednou zase začal...řekla jsem mu klidně:MOHLA JSEM SI BRÁT DÍTĚ S SEBOU DO ŠKOLY JAKO OSTATNÍ HOLKY. TVOJE MATKA MI POMOC VNUCOVALA SAMA A HLÍDALA MÍSTO TEBE. OSTATNÍM HOLKÁM TOTIŽ POMÁHAJÍ MANŽELÉ. A TY NEJSI DOMA, KDYŽ TĚ POTŘEBUJU.

Věř mi nebo ne...už s tím nezačal. Moje tchýně, dnes už bývalá, to určitě s námi myslela dobře. Možná, že dneska bych se na to koukala s daleko větším nadhledem. Na tu pomoc. Možná, že dneska, když jsem sama tchýní, bych se s ní líp domluvila. Ne možná, ale určitě.

Ovšem co se týče toho ostatního...tam bych to viděla bledě. Místo let ustupování a trápení nad těmi věčnými zásahy do našich věcí...tam bych, léty poučená....vítězně vedla o několik délek. Slušně, leč nekompromisně a důrazně, bych si tu převahu vychutnala. A troufám si tvrdit, že by to byla ona, kdo by chodil s uslzenýma očima za mým mužem a ukřivděně si stěžoval, že neví, co má dělat...

A kdo by poslouchal

...já nevím, co proti ní pořád máš, vždyť ona je tak hodná a všude tě chválí, jak tě má ráda...Já nevím, že spolu neumíte vyjít a vůbec...dej mi s tím už svatej pokoj...!


No.

a

bambi a proč těm děckám neřeknete: Broučku teď zrovna nemám čas, běž hezky za maminkou...

Bydlení s tchýní v dvougeneračním domku .... tenhle název mi vyloudil úsměv na rtech .... :D  ... my bydlíme s tchýní v jednogeneračním domku, má svůj pokoj a trvale otevřené dveře, takže jsme soustavně pod dohledem ..... zavírá jen tehdy, když otevřu okno nebo  dveře a jí táhne na "páteř" ....   soustavně přidává svoje poznámky : a to já jsem všecky leta dávala na táč drobenku, a všechny leta ona krájela cibuli jinak, a všechny leta ona .....   :dumbom:  ještě, že jsem  urputně pracující a domů  se dostanu až k večeru, kdy ona se prochází "kvůlivá spálení cukru"  .....  dám jí večeři a ona pak usne u televize, aby si mohla ráno stěžovat, jek " celý noce nespí " ......   

Ale ... až  nebude ... stejně mi bude chybět.....  paradoxně tvoří pro nás jakýsi stmelovací prvek, manža je vděčný, že se vcelku sneseme a že je oni postaráno ..... sama už bydlet nemohla ..........   kdyby se jen naučila " soustavně se nevměšovat" ....  tak by to nemělo chybu.

Ahojky všichni:-) tak si tak bloumám po netu a vyhledávám si články o tom, jak vycházet s tchýní a dostala jsem se sem k vám:-) musím přiznat, že snad všechno co jsem tu četla je pravda. Sice s přítelem nejsme svoji a nebydlíme s jeho maminkou, ale jezdíme k ní pomalu každý víkend. Potřebovala bych poradit...ani nevíte jak moc.

Jsme spolu s přítelem dva roky a nádherně nám to klape. Až na jednu věc. Svou budoucí tchýni jsem měla již od začátku hrozně ráda, vlastně mne ani nenapadlo, že bych neměla, je moc milá a lidé kolem jí mají také moc rádi........a to je právě kámen úrazu. Je ředitelkou ve škole a dosti autoritativní, popř. až despotický typ člověka. Bohužel to co mi teď neuvěřitelně vadí, jsem dřív vůbec nevnímala a když ano, tak jsem to jenom spolkla a nechala být, protože přece nebudu dělat konflikty.............udělala jsem chybu, že jsem se přizpůsobovala příteli, který ve svých 23 letech chce každý víkend jezdit domů k mamince.

Nejhorší na všem je, že jsem v tom prostě sama, protože přítel žádný problém nevidí a nechce vidět. Jsem o dva roky starší než on, ani svojí rodinu nenavštěvuji každý týden. Vím že mnohé s Vás mají tchýně horší.... ta moje nám organizuje volný čas a když si to nenechám líbit, tak je naštvaná nebo uražená. Místo "ahoj jak se máš" nebo "co si o tom myslíš" slyším "vymyslela jsem že uděláte tohle", nebo "podej mi tohle". Bohužel jsem v postavení, že když něco řeknu budu za vyvrhele já, jelikož přítelova maminka je vdova (manžel zemřel nedávno).......tudíž potřebuje pomoc a je na všechno sama. Alespoň to tak zdánlivě vypadá.......a takhle je vychovaný přítel i jeho sestra..Ale poslední dobou jsem si všimla, že maminka spíš všem přítomným rozdá práci a jde někam na kafe. Přece si tohle nemůžu nechat líbit.....poraďte mi prosím jak to diplomaticky vyřešit s ní i s přítelem, který už o tom nechce ani slyšet.........ze začátku vůbec nebylo poznat, že by byl mamičnin mazánek, ale časem si navykl, že přijedeme ke tchýni...on si sedne k televizi a já pomáhám jeho mamince..v podstatě dokud neodpadnu, že bych si udělala čas na sebe ani nemyslim.

No a teď, když to chci řešit, kulí oči a nechápe, proč hledám problémy tam, kde nejsou. Vždyť maminka je hodná, chudák, vdova a v žádném případě to nemyslí špatně, sice je občas necitelná, ale toho si nemám všímat:-)

Poraďte mi prosím :sjuk: už mi z toho šibe:-)

Čeká tě život plný smutnění, kdy se budeš muset pořád jen přizpůsobovat a být ta, která má pochopení. Pokud se tomu nepostavíš teď, až budeš jeho žena, máma jeho dětí, nejspíš tam budeš bydlet, protože Tě k tomu přemluví oba dva...A ona Ti bude říkat, co a jak máš dělat s dětmi, bude k vám chodit denně a Ty nebudeš vědět, jak z toho. Nesmíš se stavět mezi matku a syna. Udělala bys velikou chybu, kdyby sis příteli jen stěžovala a nutila ho, aby tam nejezdil. Zvol jiný přístup: pochopila jsem, že přes týden jste spolu? Tak až řekne, že o víkednu jede k matce, řekni mu, že Ty prostě nejedeš. A trvej na tom. Až se zeptá, co budeš dělat bez něj, řekni, že budeš střídavě jezdit pomáhat svým rodičům a střídavě chodit za sportem a kulturou, protože to přes týden nestihnete. Nech ho tam jezdit samotného. matka do něj bude vrtat a hučet. Nech to dojít tak daleko, až jí bude mít plné zuby. on musí přemýšlet, co děláš bez něj. Jistě, je to jeho máma, ať jí pomáhá. nevyčítej mu to, neptej se na ní...až se Tě zeptá on...řekni...byla jsem na koncertě, bylo to tam fajn, projela jsem se na kole, navštívila to a to místo...Nevzbuzuj v něm žárlivost, buď věcná, klidná, ale neustupuj! Ty tam jezdíš, abys byla s ním...ale Ty s ním vpodstatě nejsi! Proto bude lépe, když ho necháš jet párkrát samotného. Jinak budeš celý život pod pantoflem svojí tchýně! Ona potřebuje, synek přicupitá. Ano, je to jeho povinnost. Ale připrav se na to, že budeš vždycky až za ní! A to tak dlouho, dokud s tím ON SÁM něco neudělá. On musí chtít. on musí bouchnout do stolu a říct: a příští tejden sem nepřijedu! Kvůli Tobě mami přijdu o holku, kterou mám rád. Budu jezdit jednou za čtrnáct dní! Nech je, ať se porovnají sami dva. A jestli se s tebou kvůli ní rozejde? pro tebe jedině dobře, děvče! Vím, o čem mluvím.

Milli, chtěla jsem ti odpovědět, ale kalupinka mě předběhla. Nenapsala bych to tak trefně, jako ona, ale z vlastní, dost trpké zkušenosti, se pod její příspěvek můžu podepsat.

BB napsal(a):

Bydlení s tchýní v dvougeneračním domku .... tenhle název mi vyloudil úsměv na rtech .... :D  ... my bydlíme s tchýní v jednogeneračním domku, má svůj pokoj a trvale otevřené dveře, takže jsme soustavně pod dohledem ..... zavírá jen tehdy, když otevřu okno nebo  dveře a jí táhne na "páteř" ....   soustavně přidává svoje poznámky : a to já jsem všecky leta dávala na táč drobenku, a všechny leta ona krájela cibuli jinak, a všechny leta ona .....   :dumbom:  ještě, že jsem  urputně pracující a domů  se dostanu až k večeru, kdy ona se prochází "kvůlivá spálení cukru"  .....  dám jí večeři a ona pak usne u televize, aby si mohla ráno stěžovat, jek " celý noce nespí " ......   

Ale ... až  nebude ... stejně mi bude chybět.....  paradoxně tvoří pro nás jakýsi stmelovací prvek, manža je vděčný, že se vcelku sneseme a že je oni postaráno ..... sama už bydlet nemohla ..........   kdyby se jen naučila " soustavně se nevměšovat" ....  tak by to nemělo chybu.

Až mi vyhrkly slzy... Taky jsem tchyni 2x nemusela, její "dobře míněné rady" mě vytáčely atd. Teď už 10 let není a vzpomínáme na ní kolikrát, třeba o 2.vánočních svátcích jsme se tak nějak sešly celá široká rodina ise švagrem, děti bugřily atd.... to už je nenávratně pryč, teď sedíme s manžou kolikrát i sami, na chatě si říkáme, kdyby ty naše maminy žily, ty by koukaly, jaký to tu máme, daly bychom kafíčko, děda by se motal kolem udírny....ale bohužel.
Ty pootevřené dveře snad i chápu, asi se cítí někdy v tom zavřeným pokoji  sama, chce být členem rodiny, rodinného dění...jako "nemocné dítě" když stoná, chce ležet v kuchyni, aby vidělo , jak máma vaří nebo tak nějak... Teď po letech, když mám děti odrostlé a "hrozí", že si můžou přivést životního partnera, mnohé chápu, snad jsem poučená, ale jejikož mi pánbů nadělil hubu, asi taky možná něco někdy plácnu :co:

Děkuju:-) moc se mi teď ulevilo, zkusím to tak zavést a uvidíme jak to dopadne:-)

... až přijde k tomu všemu Alzheimer a stařecká demence... no já už to přeskákala až do samého konce, teď taky vzpomenu ale stejně se mi ulevilo, i když jsem se uměla ohradit a vytýčit hranice, přece nastalo takové uklidnění ...

Ja by som hlavne nešla do toho á priori ako do nepriateľského vzťahu, ale svoje hranice a vôbec svoj život si opevnila S ÚSMEVOM. Ja sa o to snažím - so striedavým úspechom - v spolužití s rodičmi v jednom byte a zistila som, že priateľské vyladenie a úsmev odzbrojujú. Teda väčšinou.

Zato já bych střílelal....někdy. Není nad větší zlo ve vztazích nežli nevyžádaná pomoc. Já nestojím o to, aby v době, kdy jsem v práci, někdo šmejdil po míém bytě, rovnal dětem postele a oblečení a žehlil mi prádlo! Neojím o to a nepoděkuju za to. Ale neumím to říct, abych neublížila. Těžká manipulace. Hrubý kalibr.
Bydlíme v domě, který jsem si za své předělali k obrazu svému a tchýně mi říká,  že to mám v kuchyni  moc přplácané, že nestelu postele, že mám holé stěny.... ona má velikonoční výzdobu do vánoc,opelichané  pomlázky....no estetika. Já mám ráda světlo a prostor, žádné čičurádky azbytečnosti.... ale v kuchyni se mi líbí, že je všechno při ruce, takže  kořenky venku, pánve visí, nejsou zastrčené v lince, vystavené hrníčky, které skutečně používám...taková kuchyň, ve které se žije...koule, jedině koule. Měli jsme babičku s dědou v obýváku pořád...ještě se mi ježí vlasy, sedíme po obědě, čučíme na televizi a najednou se otevřou dveře a tchán vede nějaké své známé(v životě jsem je neviděla) a dělá jim exkurzi po našem bytě!!!!To už jsem nerozdejchala.

Jednou nastane situace, že tam s náma bude asi bydlet jeden ze synů  s rodinou, nastolím naprosto jasné hranice. Respektování soukromí a používání společných prostor a jejich údržba...


Tchyně není zlá, ale příliš nám  povídá do našeho života....nechám si poradit, ale nejsem povinna  řídit se jejími nevyžádanými radami.

Je to pro mě dost bolestivé téma.  Volila jsem život v domě se zahradou kvůli dětem, manžel by dům také neopustil, ale mám čímdál víc pocit, že se v tom relativně krásném  domě dusím, že mě omezuje. Děti a muž jsou moje volba, ale není moje volba soužití s ostatními, pokud nechtějí respektovat moje soukromí.

Regi, obávam sa, že ak si si nevzala jedináčka zo sirotinca, tak tovja voľba proste zahrnula väčšiu množinu ľudí než len manžela. :/ Ale hranice môžeš, ba priam by si mala nastaviť VŠETKÝM, vrátane manžela a detí. :jojo:

Dvougenerační domy je to nejhorší co za komunistů se mohlo stavět.Vlastně rodiče již od narození svýmu dítěti ,,upekli" že musí být s němi v jednom baráku nebot pro něj je ,nahoře "byt-A nejhorší je když tam není vedlejší vchod.Nikdo nemyslel na to že třeba dítě se zamiluje a zůstane v Praze atd.A když rodiče zůstanou sami ve velkým baráku jsou potomci nevděční.Přitom dnes vytápět tak velké chodby taky není levné.
Má spolužačka si užila své.Dlouho byla svobodná bydlela  s rodiči nad nimi v patře bez vedlejšího vchodu.Když chtěla jít do st.bytu kdysi bylo jí to vytýkáno pak toho moc litovala.Rodiče ji zasahovali do života stále málem se musela ptát jestli ta její návštěva může nahoru atd .Pak má ještě sestru rodiče barák na ní nenapsali a pak když umřeli musela vyplatit sestru tedy stejně musela ten kolos barák prodat jinak neměla na vyplacení a údržbu.Takže nakonec málem v 50letech si musela zvykat na malý byt.
Vždy se mi líbila forma amerických rodin z filmů-manželský pár založí rodinu postaví si malinký baráček s garáží s malou předzahrádkou a žije a děti jak jsou velký jdou do světa a rodiče jim mohou třeba pomoci vkladní knížkou atd.nebo ne.

Bydlíme v rodinném domě se třemi byty. Dole tchýně, v patře my a v podkroví syn. Taky nesnáším lezení do soukromí a protože moje tchýně je hrozně zvědavá, zamykáme si byt. U syna jsem nikdy nebyla bez pozvání, ke tchýni taky chodím, jen když mě pozve. A docela mi vadí, když švagrové jsou u ní na návštěvě a vlítnou bez zaklepání k nám.
Bydlíme zde už 30 let, ale pro tchýni jsem pořád vetřelec a všechno je její (zahrada, veranda...) Teď už začíná zapomínat, vypne si topení a tvrdí, že nefunguje... a bude hůř. A to nám nestále vykládá, jak dřív žili rodiče se svými dětmi v jednom bytě a děti se o ně staraly.

Jo, komunikovat a komunikovat a komunikovat a ...................nastavit si jasná pravidla soužití (dodržování jistých hranic soukromí atd.). Bydlím se tchyní v JEDNOM bytě již 5 let, v prosinci začínáme rok šestý a .... ještě jsem ji nezabila :lol:.
Po pravdě asi tak dva roky mi trvalo, než jsem pochopila, že je fakt důležité si nahlas říkat, co se nám líbí a co ne a jak bychom si některé věci představovaly, aby fungovaly.
Rozhodně si vymezte hned na začátku jasná pravidla a hranice společného soužití a pak to bude fajn. Já jsem dnes taky ráda, že tu s babi jsme. Není to sice ten klasický hlídací typ (s kočárkem nebyla ani jednou), ale když je potřeba a já ji požádám, tak pohlídá a můžu se na ni spolehnout (relativně :lol:).
Je hodně věcí, které nám na sobě jistě vzájemně vadí, ale každý jsme nějaký, stačí to tak brát a nepitvat proč a nač. A jedině tak to může v klidu fungovat.
A to je tchýně o 34 let starší ..... já mám babičku v jejím věku.... takže občas se ten kompromis hodně špatně hledá :vissla:

třeba i později něco dopíšu, ted chci spíš jen posunout tématko do popředí,třeba se zas někdo chytne:)..

Ahojky,

tak já se chytám na témátko.

Jen se chci zeptat jak jste na tom s hlídáním dětí, když máte prarodiče v baráku?
Jsem na tom stejně - tchánovci bydlí v přízemí, ale že by v tom byla nějaká výhoda hlídání to vůbec ne.
Teď už je týden nemocný a vidí ho tak max., když chce Míša koukat z okna. Nahoře za ten týden byli asi jen 1, a jinak asi každej 2x, když jsem potřebovala pověsit prádlo nebo tak.
Jen by mne zajímalo jak to probíhá u vás, hlavně ohledně toho hlídání.

Ahoj puzzle, co já můžu zatím jen odkoukat u přítelovo dětí a hlídání. Tak babi hlídala (už jim je 9 a 12 takže už to není moc třeba) kdykoli jí bylo požádáno (ale babi nedělala vědmu, prostě se nechala oslovit), pak hlídala kdykoli, přes noc, celý den, prázdniny dětem vyvářela...atd. Až si myslím že zbytečně moc pomáhala mladým na úkor své osoby (řekne:nemužu si jet sama kam chci , protože musím hlídat deti)...tak by to být asi nemelo. Hlídat by je dle me mela ve chvili kdy sama nema jiny program a"chce se jí"..

No u nás to je tak, že pohlídají minimálně. Já vím, že nejsou povinni hlídat, ale na to že mají jediné vnouče a navíc přímo v baráku, tak by to mohlo být lepší. Teď naposled (minulý týden) s ním byli venku celých 36 minut - šli na procházku a na hřiště a prý chtěl jít za mámou, tak šli... :dumobom: Oni ho od malička neuměli zabavit, nebo si s ním hrát. To ho radši držela v okně, aby koukal ven.
Manžela to taky hodně štve, ale já zase nejsem schopná se jich doprošovat aby ho pohlídaly, že bych šla třeba za kámoškou, prostě na chvíli vypnout... Nechci se doprošovat, prostě podle mne by měli chtít trávit se svým vnukem čas hlavně oni...

Jasně nějaký ideální bod by to byl kdyby oni sami chtěli....trochu...a nad tu osu na horu by bylo z tvojí strany kdy si reknes. Ale oni nejsou asi ani v tom idealnim bode "nula"..jsou nekde pod nim,no to je blby.
A vy bydlite u tchyne,ne u tvoji maminy?
Odkaz puzzle presne jsi?Já taky z V.Čech.

Míšo, my jsme barák koupily a tchánovce jsme si sem přištěhovali... Ze začátku to vypadalo ideálně, plnou hubu řečí jak budou hlídat a tak, tak jsme to brali jako + pro nás, že budeme mít hlídání při ruce a ono nic. Ale jinak vztahy jsou v pohodě, ale tohle to dost kazí.
Stačí jim, když ho vidí třeba 10 minut když přijdou k nám nahoru.
V zimě když byl sníh a my si hráli venku, tak vylezli jen v pantoflích před dveře a pozorovaly, že by si s ním hráli v tom sněhu to vůbec... :dumbom:

Manžela to taky hodně štve, ale já zase nejsem schopná se jich doprošovat aby ho pohlídaly
Zeptali jste se jich, ty nebo manžel, jestli by nepohlídali víc nebo častěji? Třeba si babi s dědou jen myslí, že o tom nemluvíte, tak to nepotřebujete. A když sis s malým hrála a oni jen "pozorovali" - pozvalas je, aby se k vám přidali? Třeba se jen mezi vás nechtějí "plést", když si neřeknete sami.

Také se zapojím do tohoto tématu, i když u mě to bydlení v jednom domě není s tchýní, ale s vlastním tátou.

Vycházíme myslím velmi dobře, ale občas - přiznávám, také tiše skřípu zuby. Hlavně u všeho, co by na baráku bylo potřeba opravit (a že toho je!!), případně uklidit. Můj táta je už důchodce, dětství prožil za války, a asi to poznamenalo jeho povahu - nic se nesmí vyhodit, vše se "ještě bude hodit". Včetně takových krámů, jako 20 let stará nefunkční lednička, 2 staré pračky, několik televizí (pravda, nejstarší už za chvíli zas nabude na ceně- jako starožitnost :D ), ale dále i asi 15 ks starých pneumatik, atd., atd. O každou věc, když ji chci odvézt do sběru, dost těžce bojujem.
O jakékoli opravy taky - tátovo řešení - nejlepší je to neopravovat, nač vyhazovat peníze, a nebo to jen stačí přeci trošku tuhle přilípnout,a je to dobrý... mě to vytáčí. Když už něco dělám, tak chci pořádně. Paradox je, že já si to sama zařídím, zaplatím, nic po něm nechci, ale jeho reakce je takřka až hysterická - vyhazuješ peníze zbytečně, kdybys to raděj nechala na knížce dětem... Odporuju, že děti na knížce mají dost, a já že to ráda nechám opravit, jsou to mé peníze a já je za to ráda dám, to zas vytáčí jeho.
Je fakt, že kromě občasných rozepří tohoto typu vycházíme dobře, myslím, že jsme docela tolerantní.

I když - jsou i momenty, kdy on k nám přijde, my koukáme na televizi, a on to komentuje okamžitě "Zas koukáte do tý bedny..." (a to koukám maximálně tak půlhodinu denně...)

Bloss: No tak to je přesný (ty lednicky, mísy od wc, pneumatyky, stary železo). Kupí se to až hrůza a když se náhodou něco odveze do sběru. tak za 14 dní "staří" (a pozor, bez dvou lete teprve 60níci): Kde je ta stará matrace, lino (dosad si cokoli), to se ještě hodilo....a uraženě s přítelem 3 dny nemluví, pak se to uklidní. (já se do tohoto raději nemíchám)...no je to na hlavu nekdy fakt..

s tímto tématem mám osobní zkušenosti. Bydleli jsme s tchýní. Vzhledem k tomu, že byla sama jsme vlastně žili všichni společně, žádné soukromí. Dnes vím že toto soužití nám hodně pokazilo vztah s ex. Takže, již nikdy více

Klubko napsal(a):

Stanovit si hned na začátku (ať je manžel u toho) pevná pravidla, která budou obě strany dodržovat.
A bez výčitek svědomí, že tchýní řekneš jasně NE, když se ti něco nelíbí. A ona klidně ať se staví na hlavu.
STejně tak ona má nárok bránit si své soukromí.
Držím pěsti, hned na úvod říkám, že já bych to nesnesla. Stačil mě s "bývalou tchýní" týden na chalupě a málem mě odvezli.

souhlas, například by bylo dobré mít dveře zvenčí vez kliky aby když k vám jde, musela/musel zazvonit nebo zaťukat. Nenechejte se okrást o soukromí, mohlo by to zničit váš intimní život.
A jakmile nastane nějaký problém, tak ho řešit, ovšem rozumně, bez emocí.

Kdysi jsme to chtěli udělat. Jěště ,že se tak nestalo!!!! :lol.Mám je ráda,ale úplně stačí s nima zdílet chalupu(která je naše)
.takže to někdy vyjde nastejno!!

a jak píšou Blossom,misha. to znám velice dobře, :lol:.Je ,ale fakt ,že konečně pochopili ,že skladovat hovadiny nemá cenu...i když jak říká tchán.co kdyby se to jednou hodilo!!!

Holky, já vás obdivuju, já bydlela "pod" tchyní půl roku a takový psychický teror jsem neviděla ani ve filmech, radši si platíme podnájem a jsme psychicky v pohodě a vyrovnaní, dokonce se nám podařilo i miminko. Asi je každá tchyně jiná, ale teď už mě nikdo nepřesvědčí ani z ekonomických důvodů, i kdybych neměla na chleba, tak budu bydlet už vždycky po svém..

Možem Ti napísat vlastnu skusenost.Bývame s mladými siedmy rok.Prvé tri roky oni v jednej izbe najprv s jedným dietatom a po dvoch rokoch s dvomi.My v druhej prechodnej izbe s manželom.Vydržali sme to s dávkou humoru a tým,že sme sa snažili byt k sebe tolerantní.Po troch rokoch si dokončili bývanie v zadnej časti domu.Odvtedy je to uplne OK.Ked potrebuju zavarovat sme blízko,ked treba deti odviest do školky,pomožeme.Oni zase nám nakrmia psy a mačky,ked ideme s mužom na motorkách.Snažím sa s nevestou si všetko povedat do očí a nikdy na nu nič nepoviem synovi.Ak niečo mám,poviem to jej.Je pravda,že sa niekedy fučí,ale dlho to netrvá.Ona zase može povedat hocičo mne.Občas prevetráme vztahy (zvýšime hlas)ale nik z nás sa neuráža.Dobré je to aj v tom,že vždy je niekto doma,aj ked ostatní odídu na viac dní.No u Vás to može byt horšie v tom,že budete nad sebou.Chcelo by to aspon samostatný vchod.A ako Ti radia aj iní,od začiatku si vymedzit mantinely.Ked k Vám pojde svokra,nech klope,tak aj Ty.A ani jedna nesmie zabudnut,že čo sa nepáči mne,nerobím tej druhej.Strážte si sukromie a tolerujte sa.Ináč to nejde.Chce to velku dávku tolerancie.

No jak bych to napsal, taky jsem to zazil. Bohuzel nase souziti konci rozvodem. Uz bych to neudelal. Ta prehnana pece a ten snadny unik k mamince udelala sve. Takze, gratuluji tem co se jim souziti vyvedlo!

ahojte,

já jsem se k přistěhovala k příteli do dvougeneračního domu, my nahoře a oni dole, barák již přepsali na syna, který má z min. manželství 2 děti. prostě já jsem se jen přistěhovala a moje není nic, jen věci-vybavení, protože ta jeho si vzala úplně vše, ani utěrka ani povlečení atd....

jako první problém vidím soukromí, ztratíš-ztratíte soukromí, nevím jestli máte společný vchod-my ano. Prostě mají o všem přehled....venku je posezení, nemůžeš tam kdykoliv sednout....musíš se domluvit....prostě jsem u někoho, musím brát ohled....ztráta soukromí a když jsem na toho svého ječela, tak jsem nemohla moc křičet-jde to slyšet.

Takže ztratíš úplně své soukromí!!!!!!!!!!!!!!!!!

Sáro,nejde si udělat třebas svoje posezení? A třeba by bylo možné vstupní verandu změnit dispozičně tak,aby ste měl každý svůj "vlez"?Nebo zrkátka ten vstup do baráku si udělat z čisté vody zvlášť a sami?

Tak to, že na niekoho nemôžem jačať, by mi vadilo asi najmenej... :lol: Ale inak - strata súkromia nie je sranda... :rolleyes:

Rustynko,
všechno už Ti tady řekly. Jen doplním, neber to tak vážně, jako to vypadá. V rodině dochází k nedorozuměním. Je to normální.

Ahojky nechci zakládat nové téma tak to hodím sem:)
S manželem máme 20ti měsíčního syna a řešíme bydlení.Bydlíme u mé mamky v bytě ,který nám začíná být těsný a prostě to už nejde.Nejsme milionáři kdyby ano máme dávno svůj baráček že...chlap do podnájmu nechce.Pořád mi podstrkuje že můžem jít k jeho mámě...bydlí v baráku s dcerou,že bysme měli super podkroví,že by to bylo rychle udělané a levnější než stavba nového baráku a že by se nemusela brát tak vysoká hypotéka.To je sice pravda ALE...mají vlčáka kterého pryč nedají chlap moc dobře ví že se vlčáků bojím(jeden mi v minulosti pokousal psa) a navíc sama mám fenku maltézáka,za druhé švagrová je nemakačenko rok se válí doma ale kde bere peníze na nový drahý hadříky a kde co nevím,je úplně mimo názory chováním,bordelářka.....tchýně je nemocná(po rakovině) 50let a jsme každá absolutně jiná,nemáme se o čem bavit a celkově je pro mě prostě cizí,bojím se že bych jim tam oběma musela vařit a kde co.Že by nám lezli nahoru,měli bysme stejný vchod takže by měli přehled kam kdy jdu a naopak kdo jde k nám a to mi přijde šílený nemám zájem aby o mě měl někdo takový přehled.Navíc co si budem povídat plánujem další děti a že jo já přemýšlím tak že třeba děti budou chtít pozvat kamarády na oslavu takže rámus bordel...no a tchýně bude chtít odpočívat.....prostě myslím do budoucna na rozdíl od chlapa.Ten tvrdí že jeho máma taková není jenže kdo ví co bude za pár let ?Navíc mně se u nich nelíbí abych se jí pak ptala můžu si dát na zahradu to a to?Udělat si to tak tak?To není nic pro mě chci mít konečně svojí domácnost podle sebe a ne se někoho ptát.Chlap tohle neumí pochopit tak se kvůli tomu pochopitelně hádáme....Jeho mámě je to prý fuk jestli tam budeme nebo ne to on tam chce jít aby si nemusel brát velkou hypotéku a stavět celý barák.....Jenže já myslím že s tím vším by se asi nenašla jediná která by tam šla.....nebo ano?:)Nevím proč ale prostě cítím že by to časem nedělalo dobrotu a nebyla bych tam štastná.Nejhorší je že chlap chce bydlet jedině tam a vím že je to tak že pokud on nepovolí nebo nepovolím já tak kvůli bydlení to mezi náma skončí.Jenže já nechci zjisti třeba za 5 let že to prostě nefunguje a vrazit peníze do něčeho zbytečně.....Tak ženský co radíte?

My vycházíme s mými rodiči i rodiči mého muže výborně. Myslím, že jeden z důvodů je, že bydlíme sami a vidíme se, jenom když chceme. Už mám dospělého syna a taky mu doporučím samostatné bydlení. Rodiče taky nemusí všechno vidět a slyšet.:D

La cheri, já bych tam nešla. Korš, když už teď to vidíš v černých barvách. Mmch, já si to taky nedokážu představit bydlet s tchyňí a to ji mám jinak vcelku ráda..nevím no. Píšeš, že to mezi váma skončí, když tam s ním nepůjdeš bydlet - no ale takhle to skončí o pár let pozděj. Moje švagrová se teď nastěhovala k přítelovi a už po půl roce je nešťastná, protože budoucí tchán a jeho brácha jim lezou do lednice, nebo se rozvalí na posteli jako by nic. Když přijede návštěva, tak spí u nich, no mě by asi odvezli..a už se chystá stěhovat pryč :jojo:

Jo no právě...ale včera jsem teda chlapovi vysvětlila polopatě proč tam nechci a jak to vidím otevřela jsem mu na netu pár diskuzí na téma bydlení s tchýní a vypadá to že to konečně pochopil(otázka je na jak dlouho) a že teda postavíme vlastní tak jsem zvědavá...já teda s tchýní taky problém extra nemám ale je to tím že se vidíme minimálně.....

La cheri, a musíte nutně stavět, když na tom nejste finančně nejlíp? Možná to vyzní ošklivě, co teď řeknu - ale nebyla by možná dohoda s maminkou, že by šla do menšího a vám nechala svůj byt? Abych nebyla špatně pochopena - nemyslím vyšoupnout ji kamkoli, ale pokusit se najít něco blízko, aby zůstala ve stejném prostředí a nakonec měla klid i ona; taky bych asi nebyla nadšená, mít mladé doma furt. Tohle by mohlo být celkem elegantní řešení a i by vyšlo levněji.

no to by nešlo ona je sice většinou u přítele ale za pidi byt 1+1 platit měsíčně 7500 s tím že je tu vše rozbité nic nefunguje a město nic neopraví....ono to s těma penězma není tak špatné manžel vydělá dost ale jelikož nemáme nic naspořeno hypotéka nás nemine navíc manžel v bytě už být nechce.... a co si budeme povídat máme jednu netolerantní sousedku které vadí vše bohužel i to že naše dítě celý den nesedí a není zticha....

Taky jsem se nechala zviklat, manža chtěl bydlet doma, ty samé řeči jak je tam volný jeden celý byt jak má vše samostatné - tedy kromě vchodu a manža by tam stejně jezdil a snad i přespával má tady dílnu a já bych byla někde sama s dětma. Nu což ukecali nás. Vše darovali manželovi :vissla: takže moje tu není nic. Opravili jsme dolní byt, pak se tam nastěhovali rodiče a my opravili horní byt :vissla: to že tchýně absolutně nerespektuje nějaké soukromí o tom žádná. Maximálně se urazí a otočí to že ona pro nás jen dobře a my na ni takhle a stejně chodí dál. Sotva se objevím na dvoře už je tam. Všechny mé návštěvy přijde prolustrovat, naposledy dostala mou kamarádku, která už ji zná dobře a to tím že klidně nadzvedla své triko a ukázala jí prsa bez podprdy ať se podívá jakou má alergii :lol: Kámoška říkala že ji málem omylo. Ptá se kam jdu, kdy přijdu, kontroluje jestli nemám něco nového :dumbom: vytáhnu po třech letech halenku a ona spustí zase sis koupila novou halenku :rolleyes: no fakt na mrtvici. Na zahrádce ať cokoliv zasadím je to špatně. Prádlo mi sbírá ještě vlhké že by mohl přijít déšť a pak mi to vlhké zasmrádne to už asi neva, no fakt žůžo. Manža se nejdřív staví dolů pro noviny a pokecat s rodiči než vyleze nahoru. Když jedeme nakoupit tak samozřejmě i oni s námi. Opravy domu už nás dávno stály tolik co bychom dali za super nový dům. Nikdy nebudu svou paní.  A tak tu spolu žijeme střídavě oblačno už 19let :P říkám si může být i hůř.
Jen jednou ji snad dostal švagr, byli u nás na návštěvě a když zase přišla za námi nahoru řekl jí mamko už jsi tady po osmé já ti to počítám není ti to blbé? No naštvala se a odešla ale na druhý den u nás byla znovu. Dneska ráno během hodiny jsem ji tu měla 4x :rolleyes: Záleží na tobě jak moc umíš být tolerantní

Ahoj, chodívám sem na to vlákno studijně, jsem už skorotchýně, tak hlavně abych věděla, co nedělat. V jednom domku s mladými naštěstí nebydlím. Ale jen jsem vás chtěla ujistit, že bydlení 2 generací je obtížné pro obě strany. Opravdu, kde to jde, raděj když je každý ve vlastním.

Dcera s přítelem bydlí nedaleko, v domě se zahradou. Vrátky se vchází na zahradu a zvoní se až u dveří. Ta bývají zvlášť teď v létě otevřená dokořán. Přesto kdykoli tam jdu, zastavím se u otevřených dveří , zazvoním a čekám. Teprve když se ozve - jéé mami, to jsi ty, pojď dál, tak vcházím.
Ale přiznávám, někdy je to složité: Mladí si pořídili štěně. Ani předtím nebyli extra uklíziví (ale to já taky ne), ale jak to tam vypadá teď, je hrůza: Podlaha pokrytá rovnoměrně rozkousanými a polorozkousanými věcmi, kostmi, je obtížné proskákat se mezi nimi do obýváku. Před vchodovými dveřmi venku mají kyblík na hovínka, bohužel do něj i prší  a svítí, oni to vynášejí tak jednou za pár dní, no prostě - hrozně to smrdí. :usch:
Snažím se pokud možno nic nekomentovat, víceméně se držím, jen tu a tam se zmíním - např. : ta hovínka už jsou fakt dost cítit, asi by bylo lepší je vynést častěji...
Zaplaťpámbu, že k nim fakt chodím jen na návštěvu. Kdybychom žili v jednom domě nebo dokonce bytě, obávám se, že by to asi skřípalo. Hlavně mezi mnou a dcerou, s jejím partnerem vycházím výborně.

Chtěla jsem vám tím tady říct, že i z druhé strany to je někdy obtížné. :jojo:

Blossom napsal(a):

Chtěla jsem vám tím tady říct, že i z druhé strany to je někdy obtížné. :jojo:

To věřím, taky z toho mám strach protože je tu předpoklad, že ani my tu nikdy nezůstaneme sami, zatím mě vytáčí řeči tchýně, že když něco chce opravit tak to řekne slovy stejně je to vaše a jednou tady budou bydlet vaše děti. Takže jí malujeme, uklízíme, měníme okna, dlažbu, žárovky, prostě si z nás udělala údržbářskou četu, jsou relativně mladí nic zlého jim nepřeji a myslím, že ještě do mého důchodu tu s námi vydrží, ale mohou si taky přiznat že se to dělá pro ně a ne pro nás. Pro naše děti určitě ne to by jsme v jednom bytě museli bydlet dvě rodiny a s jednou kuchyní a koupelnou by to neklapalo. A u nás je to opačně, kyblík s odpadky z kuchyně zahnívající slupky jsou na denním pořádku prostě je vystrčí za dveře ať jí to doma nesmrdí :usch:

salome, krasnej citat pod carou ;)
dvougeneracne bydlela moje mamka s babickou (celozivotni utlak, oboustrane si nepadli do oka, ale nejak to vydrzeli), ted to "zdedila" moje mamka se svagrovou - moje svagrova ma vse celkem pod kontrolou (az moc). ja uz tam nejezdim ani na navstevy, protoze uz jsem si odvykla, a citim tam "dusno ktere by se dalo krajet". ne ze by neco neklapalo. vsichni se usmivaji, jsou na sebe hodni a vramci zachovani dobrych vztahu se tak strasne snazi ze normalniho cloveka z toho proste slehne kdyz tam prijde. jedine co me mrzi ze to je muj domov - byvaly - proste misto kde jsem se narodila a zila a mam hezke vzpominky na babicku a dedecka, a rada bych tam obcas pobyla alespon na vikend, ale fakt mi to za ty nervy nestoji, mam vzdy pocit ze se udusim, skoda.

salome: skoro mam pocit ze pises o me.. akorat ze ja tu ziju "teprve" pet let.. mame dve male deti a zacina mi z toho pekne hrabat ..
az prijdes na to jak z toho ven doufam ze si na me vzpomenes a posles mi to..
za tech 19 let te fakt obdivuju... ja se spis vidim ze jednoho krasneho dne odsud vypadnu.. s manzelem nebo bez.. takhle se zit neda :( alespon ja to neumim :(

Tak zase tohle věčné téma šoupnu trochu nahoru...

Salome, fakt Tě obdivuju, že jsi to tak dlouho vydržela. Klobouk dolů!!!

Hope, drž se a hodně sil.

Já to mám jiný, ale vlastně úplně stejný. My s manželem koupily barák a pak si sem jeho rodiče nastěhovali :dumbom: už bych to v životě neudělala a myslím, že ani jedna strana ne!!!
Vztahy byli výborný, než jsme spolu začali bydlet.
Teď se na   VLASTNÍ   zahradě bojím jen vymyslet co kam zasadit. Prostě nemám šanci, oni si to udělali k obrazu svému a já "můžu" jen stále sekat zahradu. Jen pro zajímavost, letos ji tchán posekal jednou a zbytek neustále já se synem za zády...
Taky bych bydlela nejdradši jinde, ale bohužel na barák je hypotéka, takže asi těžko!!! Asi budu následovat Salome :lol: :lol: :dumbom:

tak si držme holky vzájemně palce!!a odešleme ty naše tchýnáky ....  za ty vymezený hranice,který se snažíme celý čas tvořit.

Bety napsal(a):

1. Na dveře kouli. A to myslím doslova a vážně, bez jakékoliv legrace.
2. Naučit se odmítat
3. Začít studovat veškeré možné materiály o Alzheimeru a stařecké demenci.

Ad 1 - sestře to mladý udělali, švagr to nevydejchal, ségra přišla na to, že to zas až tak špatné není, akorát ji štvalo, že ona si zamknout nemůže, když nechce, aby se ji tam navezli. Dát tam petlici z jejich strany (ze strany sestry) jaksi odmítla, nevím já bych to udělala. Oni holt ty starší musí být rozumnější a nechat si leccos líbit.

Našla jsem náhodou tyto stránky a pokusím se napsat svůj příběh-možná někomu pomůže při rozhodování-bydlet s rodiči,či ne.Po svatbě jsme se nastěhovali k manželovým rodičů,kde jme si upravili velký pokoj v přízemí na garsonku.Zbytek přízemí obývali rodiče,1pokoj v patře švagrová se švagrem a dítětem a 2pokoj druhá švagrová se dvěma dětmi.Obě měli od rodičů dostat byt a rodiče si chtěli opravit chalupu k celoročnímu obývání a dům prý bude náš a my si ho opravíme.Nesouhlasila jsem,chtěla jsem abychom od začátku byli někde sami, ale nakonec jsem ustoupila-pro manžela to byl domov a měl tu spoustu plánů.Švagrové se časem odstěhovaly, ale velmi často dodnes rodiče navštěvují a jejich děti tu u babičky trávily prázdniny,víkendy a všechen volný čas.Sice u babičky, ale pohybovaly se samozřejmě všude.Rodiče manželovi připsali půl domu a my si nabrali půjček a začali jsme s úpravami.Postupně se nám narodili 3děti a spousta práce kolem nich,zahrady,stavby nám zabrala všechen volný čas.Manželovi rodiče nějak přestali mluvit o tom,že se odstěhují a zůstali bydlet v přízemí a my v patře.Protože jsme netušili,že to tak dopadne,nějak jsme si nestanovili od začátku žádná pravidla,mantinely nebo režim jak by to soužití s rodiči mělo fungovat.Vše, co jsme na domě opravili a přistavěli jsme dělali sami a za své peníze-přece to bude naše.Nutno podotknout,že všechny změny na domě jsme si museli obhájit, vydupat,prosadit pokud se nám to vůbec podařilo,protože o tom jak to bude vypadat jsme měli my i rodiče různé představy. Prostě vždy měli poslední slovo.Už tehdy jsem si tu nepřipadala jako doma.Nikdy jsem neměla žádné soukromí,prosazování vlastních názorů a nápadů mi bralo moc sil.Celý život jsem tu pod drobnohledem celé manželovi rodiny.Všichni vědí a vidí a hodnotí co právě dělám,jak to dělám,proč to dělám,proč věším prádlo tak,proč tady záhon se zeleninou,proč plovoučka a ne parkety,jak by se měly moje děti chovat,co by měly jíst atd.atd.Často je celkem zvbytečné si dělat s něčím starost,protože to někdo z nich za nás vyřeší líp.Většina hádek s manželem vždy byla kvůli někomu z rodiny.Štve mě poslouchat opilé řeči tchána, když má své dny,on si to sice zítra nepamatuje,ale ve mě to zůstane do smrti.Štve mě,že švagrovky a jejich děti mají od ,,našeho"domu klíč a pohybují se tu kdy chcou.Ano chápu,přišli za babičkou,nakouknou na zahrádku na dvůr ,k nám a já musím mít furt úsměv na rtu i když se mi to zrovna nehodí jinak,,je zas nějaká nafrněná" atd.atd.Taky vím,že i manžel je často jako mezi dvěma mlýnskými koly.A tak se pořád nějak přizpůsobuji,ustupuji a chápu pro klid v rodině a mám pocit,že vůbec nežiju svůj život.Aby toho nebylo málo,před 4lety mažel onemocněl a zůstal v invalidním důchodu.Za tu dobu se z něho stal úplně jiný člověk.Je arogantní,výbušný,nevrlý,všichni kolem dělají všechno špatně,je bez elánu a už nic neplánuje a pořád ho něco bolí.I když chápu,že má problémy,že to není jednoduché,ale myslímže život jde dál.Určitě by zvládl domácí práce,práce na zahradě, drobné opravy a ůpravy kolem domku, samozřejmě svým tempem a dle jeho možností kdyby chtěl.Člověk přece musí něco dělat,aby měl z něčeho radost pro sebe nebo pro děti.Prostě být něčím užitečný,tohle sice nezvládnu ale tohle třeba jo,bohužel mám z něho dojem že nemá potřebu,že mu tento stav začal vyhovovat.Já se postarám o děti,zahradu, domácnost.On domácí práce neuznává.Když odejdu do práce a nestihnu mu uvařit,tchýně mu jídlo přinese až pod nos a ještě mu poradí atˇsi jde po obědě lehnout,že většinou vstává kolem jedenácté vadí samozřejmě jenom mě.Tchýně taky udělá spoustu věcí za něj. Když namítnu,že by se měl snažit on jsem špatná a nevděčná, protože ona to myslí dobře a manžel ji přikyvuje.Ale já jsem si nevzala ji!Před rokem jsme požádali rodiče,aby domek na nás přepsaly celý/dnes má desetkrát větší hodnotu než když jme začali/,no a pokud manžel nebude vydělávat a zůstane v důchodu nebudeme schopni kdyby se s nimi něco stalo podle zákona vyplatit jeho sourozence.Budeme nuceni všechno co jsme tu 20let budovali nakonec prodat a když to rozdělíme budeme mít stěží na byt.Moje argumentace rodiče velmi rozezlila,protože nechápou jak já si tam dovoluji nárokovat nějaký podíl a závěr byl,že ani mě ani manželovi se nic přepisovat nebude.Manželovi jsem řekla,že do tohoto domu už nedám ani korunu. Půjčku samozřejmě musím platit dál a není to vůbec jednoduché k tomu udržet děti na škole i když mám zaměstnání i přivýdělek.Mylně jsem se domnívala,že když se na domě nebude nic dělat bude to někomu vadit, protože mě je do pláče když na dvoře leží spousta stavebního materiálu za které jsme dali tisíce.Opak je pravdou.Manžel si lebedí ve své nemoci a nic neřeší, rodiče jsou rádi, že se nic neděje protože jakékoli změny a poyb na domě jim vždy vadily.Tchýně,protože si s tchánem roky nerozumí upnula se na vnuky a podstrojuje jim i manželovi různé speciality z teplé i studené kuchyně na což já nemám čas,protože jsem od rána do večera v práci a jsem je na ty ,,rychlovky".Můj i děti jsou s ní víc než se mnou a já se často nestačím divit jaké mají názory.Nikdy mě nenapadlo,že se budu těšit do práce a domů se budu vracet s podivným vnitřním třesem co zas bude.Děti mají raději babičku,protože u ní se mažou rohlíčky másilkem samy,nic si tam po sobě nemusí uklidit,sničím nemusí pomáhat, jen já pořád s něčím otravuju.Všechno tu na mne padá celý barák v duchu proklínám,nemám jistotu bydlení,zaměstnání,spokojeného manželství,nemám svobodu ani soukromí,plácám se v depkách a nevím co dál.

Vandi , fu, co na to říct, vůbec ti tu situaci v tomhle stavu nezávidím..


..já nevím, my ted dorekonstruovali a bydlíme s tchýní nad hlavou .... a pokud nechci (a já nechci :) ) tak ji prostě nevidím jak je týden dlouhý..!!!

Vando to je strašný život... je mi úplně smutno když to čtu, jak ti asi musí být když to žiješ!

vando a co se odstěhovat ? tahle situace přece nemůže být dlouhodobě únosná ..

Jak byli moji rodiče osvícení, když už před 30 lety tvrdili, že mladí nemají žít se starými!  Že to nikdy nedělá dobrotu. Když mi tchýně kdysi nabídla bydlení u nich, můj táta mi to rozmluvil - naštěstí (přestože tchýně byla hodná ženská). Navíc jsem já sama neměla o takové bydlení zájem. Určitě je lepší spolehnout se jen na svoje výdělky a úspory, než počítat s tím, že "jednou to bude naše". Mnozí mladí taky počítají s pomocí prarodičů při hlídání vnoučků, že :/ a pak se diví, když se poměry změní, když zjišťují, že je "něco za něco".
Vando, asi se budeš muset něčeho vzdát, abys měla klid. Přece tomu domu neobětuješ duši. No a nebo to ještě chvíli nech běžet, žádná kaše se nejí tak horká. Třeba máte jen špatné období. Držím palce.

misha88: a bydlíme s tchýní nad hlavou .... a pokud nechci (a já nechci :) ) tak ji prostě nevidím

:D :D To je tak krásné... Ale její střecha se Ti hodila, viď :D ;).

Tercila napsal(a):

Jak byli moji rodiče osvícení, když už před 30 lety tvrdili, že mladí nemají žít se starými!  Že to nikdy nedělá dobrotu. Když mi tchýně kdysi nabídla bydlení u nich, můj táta mi to rozmluvil - naštěstí (přestože tchýně byla hodná ženská). Navíc jsem já sama neměla o takové bydlení zájem. Určitě je lepší spolehnout se jen na svoje výdělky a úspory, než počítat s tím, že "jednou to bude naše". Mnozí mladí taky počítají s pomocí prarodičů při hlídání vnoučků, že :/ a pak se diví, když se poměry změní, když zjišťují, že je "něco za něco".
Vando, asi se budeš muset něčeho vzdát, abys měla klid. Přece tomu domu neobětuješ duši. No a nebo to ještě chvíli nech běžet, žádná kaše se nejí tak horká. Třeba máte jen špatné období. Držím palce.

Tercilo, nemůžu uvěřit, že tohle píšpeš ty. proč tolik zloby, co tě žere ? ok, tak tys teda šla do svýho, ale proč jsi protivná, když to tak někdo nemá ? dřív to nebývalo nic výjmečnýho, stavěly se i dvogenerační baráky, mladí bydlívali se starejma. že to nedělá dobrotu - většinou - je jedna věc, druhá tvoje nesmyslná reakce. kdyby tohle napsal kdokoliv jinej, ani bych nepípla, ale u tebe mě tohle překvapilo. blbej den, nebo tě něco sejří ?

Jéééjda, Pavli, kdeže - culila jsem se tu a trošku porejpla. Je to takhle v mnoha případech - kdyby si mladí měli sehnat někde svoje bydlení od základu, stálo by je to peněz a námahy daleko víc, než když se usídlí u rodičů. A  pak přichází (u mnoha) období, kdy pozapomínají, že jim rodiče pomohli, a začnou na rodičích či "tchánovcích" vidět chybky. Kdybych Ti měla vyprávět....
Kdepak zloba, Pavli - to je, prosím, ze života :). Čímž sammoazřejmě absolutně netvrdím, že to musí být zdejší případ. :)
Ostatně k mishe - proč někdo (zřejmě rád) bydlí v domě někoho, koho NECHCE vidět - nad tím ses nezamyslela? :) ;)

Tercila napsal(a):

:D :D To je tak krásné... Ale její střecha se Ti hodila, viď :D ;).

No nevím zda by dva šedesátníci potřebovali 7+1...ale je to prostě dvougenerační barák, místo tu bylo, sice hrozný, ale po rekonstukci kompletní super...prachy na hypotéku na stavbu nového nebyly a nejsou, tak jsme šli do toho...no...i se všema rizikama bydlení s rodiči ne mými),... dá se to...oko je potřeba někde zamhouřit, to určo, ale na obou straných určitě!!

Ano, Terci, střecha nad hlavou se mi líbila...ale ona sem přišla před 35lety stejně jako já...čili byl to dům tchánových rodičů!!

Misho, popíjíme tu kafe asi obě ve stejnou vobu, viď? :) Ohledně příspěvku - fakt nic ve zlém, jo?
Jen mi ta Tvoje formulace připomněla určitou míru nevděku u pár lidí, co znám :), nic víc. Prostě vidím kolem sebe, že to tak chodí.
Je teda fakt, že jsem už kdysi dávno viděla, že to takhle s bydlením (obzvlášť u tchánovců) dopadá. Konkrétně já jsem opravdu nikdy nezatoužila bydlet s někým pohromadě, byť to bylo finančně výhodné a i když manželovi rodiče byli moc fajn. Ta svoboda vlastního bydlení je k nezaplacení...
No nic, to je mimo téma :).

Terci..a ono je nevidět a nevidět..neber to doslova....když přijde ohlášeně na návštěvu, uvidím ji ráda, stejně tak opačně. Listí na zahradě hrabem taky spolu, třeba ted zrovna...   
Já myslela spíš takový ty neohlášený návštěvy její u nás..že se nekonají...pod drobnohledem jak psala Vanda výš prostě se necítím...ačkoliv má tchýně mnoho much....co žijem odděleně. je to vše ok.... (při rekonstrukci jsme s nimi měli kuchyň a koupelnu spolčenou) - tam bylo víc třecích ploch...teď je to krása..

Čili, ráda ji uvidím, ale nemusí to být přehnaně často!!

Terci, však v pohodě. Mi se peče kuře v troubě, tak jsem si sem odskočila, ale bez kafe teda!! To já jim vděčná jsem, to jo, je prost musí být vše odsud pocud... (to je divný výraz :D)....

Sami bychom bydleli, ale v nájmu, a nikdy by to nebylo naše...ten byt v paneláku...to je zbytečný, když to jde takhle..   

Ale uznej, že pokud se tchýně míchá do toho, po čem jí nic není..je to špatně!!

Misha: Čili, ráda ji uvidím, ale nemusí to být přehnaně často!!

:D Jasně, chápu. :D
No jo, ono to vždycky záleží na nějaké té dohodě.

Misha: Ale uznej, že pokud se tchýně míchá do toho, po čem jí nic není..je to špatně!!

Tak když ty tchýně to obvykle myslí dobře, no :D.
Člověk asi chování některých lidí pochopí až později.... možná až se sám dostane do té samé situace. Kdo ví.
Tak to kuře nespal :) a hezkou neděli přeji.

Jo dík...

..to jo, to ona myslí dobře, ale když někdy člověk výslovně říká NE (nechci pomoc, nenoste mi to ,nezařizujte to, nestarejte se...atd.) a ono se  to děje dál..tak to moc nechápu ani přes tu dobrotu ne:) ).Ale jak říkám, tohle vše se zlepšilo, co už spol.prostory nesdílíme..tak to snad i vydrží..

Taky přeju hezkou neděli..

Tercila napsal(a):

Jéééjda, Pavli, kdeže - culila jsem se tu a trošku porejpla. Je to takhle v mnoha případech - kdyby si mladí měli sehnat někde svoje bydlení od základu, stálo by je to peněz a námahy daleko víc, než když se usídlí u rodičů. A  pak přichází (u mnoha) období, kdy pozapomínají, že jim rodiče pomohli, a začnou na rodičích či "tchánovcích" vidět chybky. Kdybych Ti měla vyprávět....
Kdepak zloba, Pavli - to je, prosím, ze života :). Čímž sammoazřejmě absolutně netvrdím, že to musí být zdejší případ. :)
Ostatně k mishe - proč někdo (zřejmě rád) bydlí v domě někoho, koho NECHCE vidět - nad tím ses nezamyslela? :) ;)

terci a napadlo tě, že pokud rodiče mají velkej barák, že by to pro ně postupem času jak budou starší a starší mohla být taky přítěž, takže to, že tam bydlí maldí není výhodné jen pro ně, ale i pro ty rodiče ? přece jen v určitým věku to začíná být záhul, dochází síly, takhle někdo pomůže, postará se ať už při nemoci nebo v čemkoliv jiným. mě se zdá, že ty to vidíš jen čistě jako vychcanost, že se tam mladí nakýblují. a ano, myslím si, že pokud do toho šla vanda s manželem s tím, že se s rodiči domluvili, že barák předělají, opraví, nastrkají do toho peníze a barák se jim připíše, tak je od rodičů sprostý, že to ankonec neudělají. protože kdyby tohle řekli hned na začátku, oni si mohli pořídit jinde svoje vlastní a rodiče se tam mohli stavět třeba na hlavu. a že tam nemá žádný soukromí, tak to by mi teda taky vadilo.
víš terci - pokud už se dohodli, že budou v jednom baráku, tak to není o tom, že mladí jsou u starých, takže můžou držet jen hubu a krok. to chce toleranci a respekt i ze strany těch rodičů ;)

Tercila napsal(a):

Misho, popíjíme tu kafe asi obě ve stejnou vobu, viď? :) Ohledně příspěvku - fakt nic ve zlém, jo?
Jen mi ta Tvoje formulace připomněla určitou míru nevděku u pár lidí, co znám :), nic víc. Prostě vidím kolem sebe, že to tak chodí.
Je teda fakt, že jsem už kdysi dávno viděla, že to takhle s bydlením (obzvlášť u tchánovců) dopadá. Konkrétně já jsem opravdu nikdy nezatoužila bydlet s někým pohromadě, byť to bylo finančně výhodné a i když manželovi rodiče byli moc fajn. Ta svoboda vlastního bydlení je k nezaplacení...
No nic, to je mimo téma :).

no Terci, hlavně bych řekla, že v době, kdy tys mhola jít do vlastního byly novomanželský půjčky atd.

Pavla: no Terci, hlavně bych řekla, že v době, kdy tys mhola jít do vlastního byly novomanželský půjčky atd.

Pavli, a ty půjčky se musely platit. ;)
Neboj, jsem poslední, kdo by tvrdil, že dnešní mladí to mají jednoduchý, to v žádném případě.

Vzpomněla jsem si při původní Mishině zmínce jenom na to (a už jsme si to, myslím, s Mishou vysvětlily, není třeba se k tomu vracet), že někteří lidé (v každé době) rádi využijí výhodných možností a pak na těch, kteří jim ty výhody umožnili, nacházejí chybky...
Ale to je život. :)
Jestli chceš v diskuzi o tomto pokračovat, můžeme v mailu, musela bych Ti totiž říct pár osobních zážitků, abys mě pochopila správně, víš :).
Misha to nepotřebuje, vzala mě naštěstí sportovně :).

Pavla: pokud do toho šla vanda s manželem s tím, že se s rodiči domluvili, že barák předělají, opraví, nastrkají do toho peníze a barák se jim připíše, tak je od rodičů sprostý, že to ankonec neudělají.

To určitě, Pavli, s tím souhlasím, akorát jak už dávné zkušenosti různých lidí dokazují, je asi ideální hned tu ústní dohodu sepsat.

Tercila napsal(a):

Pavla: no Terci, hlavně bych řekla, že v době, kdy tys mhola jít do vlastního byly novomanželský půjčky atd.

Pavli, a ty půjčky se musely platit. ;)
Neboj, jsem poslední, kdo by tvrdil, že dnešní mladí to mají jednoduchý, to v žádném případě.

Vzpomněla jsem si při původní Mishině zmínce jenom na to (a už jsme si to, myslím, s Mishou vysvětlily, není třeba se k tomu vracet), že někteří lidé (v každé době) rádi využijí výhodných možností a pak na těch, kteří jim ty výhody umožnili, nacházejí chybky...
Ale to je život. :)
Jestli chceš v diskuzi o tomto pokračovat, můžeme v mailu, musela bych Ti totiž říct pár osobních zážitků, abys mě pochopila správně, víš :).
Misha to nepotřebuje, vzala mě naštěstí sportovně :).

no Terci, já přece vím, že se musely platit. akorát, že tenkrát to nebylo takový, že by jste msueli odkládat dítě na dobu, až si ho budete moci dovolit, páč díky půjčce na to není, ne ? dneska bohužel tohle kolem sebe vidím.

a mail si klidně můžem napsat, ale vo něčem přijemnějším :vissla:

Tercila napsal(a):

Pavla: pokud do toho šla vanda s manželem s tím, že se s rodiči domluvili, že barák předělají, opraví, nastrkají do toho peníze a barák se jim připíše, tak je od rodičů sprostý, že to ankonec neudělají.

To určitě, Pavli, s tím souhlasím, akorát jak už dávné zkušenosti různých lidí dokazují, je asi ideální hned tu ústní dohodu sepsat.

no to asi ano, ale já ybch třeba taky nečekala, že mi rodiče něco slíbí a pak to nedodrží.

Některá z vás mi tu radila odstěhovat se.Ano, to mi duní v hlavě několik měsíců a kufry si balím v duchu několikrát za den.Ale kam??Podle mě, my jsme na tom hůř, než když jsme se vzali.Tehdy jsme byli zdraví,plni elánu a pro banky perspektivní klienti ke splácení.Dnes jsme sedření se spoustou zdravotních problémů, zklamaní, bez elánu a bez koruny a ještě z dluhem.Manželovi bude padesát nikdo mu žádnou půjčku na bydlení nedá, protože svůj příjem může prokázat akorát rohodnutím o inv.důchodu.Oba jsme svým věkem pro banku nezajímaví, protože by jsme nějakou další půjčku do konce života ani nestihli splatit.Všichni naši vrstevníci mají dávno bydlení vyřešené, zatímco my všechno co jsme kdy měli jsme nacpali do baráku z kterého vlastní manžel polovic a půl domu se prodat nedá.Šílím z toho jak žijeme tedˇ, to už jsem v kostce popsala minule a věřte,že bych měla námět na román. A zárověnˇ se děsím toho, až jednou rodiče nebudou a švagrové se budou hlásit o podíl.Taky mě napadlo vzít děti a od všeho utéct, protože manžel odtud nechce.Z mé výplaty bych to neutáhla,to už jsem počítala tisíckrát a největší hrůzu mám z toho zdali by děti vůbec se mnou chtěli jít!!! / u babičky se nic nemusí a já bych chtěla aby byly samostatnější a měly nějaké povinnosti/ Byly doby kdy nás tu žilo 10 a skřípalo to všelijak, ale vždycky mě nějak drželo nad vodou,že jsem se uklidńovala tím, že se všichni časem odstěhují a já si to pak všechno udělám po  svém a budu mít klid,ale to se zhroutilo jak domeček z karet.Jsem prostě v pasti jinak to nedokážu popsat.Jestli máte některá nějaký nápad ,prosím napište.Já už asi ani nedokážu normálně uvažovat, protože v tom žiju a strašně mě to deptá ,možná někdo, kdo na to kouká z venku bude mít nějaký nápad.

Vandi, tak to mě mrzí, že zažíváš takové rozčarování ze života. Ale nevěš hlavu, vždycky se věci dají nějak řešit.
Ostatně ten nápad s románem není špatný. Vydavatelství je dnes tolik...:)
Ne, vážně, možná se běž zeptat advokáta, co se v takových případech dá s barákem udělat rozumného. A vždycky se řešení našlo. Už teď nevím, na koho je u vás psaná ta druhá půlka - ta je ještě rodičů, že.. No, zkus si připustit myšlenku, že se barák jednou prodá celý a vypůjdete do hezkého třípokojáku. Byli byste klidnější, spokojenější. Možná. Manžel může třeba názory během doby změnit...
Bude líp, uvidíš.

Vanda napsal(a):

Některá z vás mi tu radila odstěhovat se.Ano, to mi duní v hlavě několik měsíců a kufry si balím v duchu několikrát za den.Ale kam??Podle mě, my jsme na tom hůř, než když jsme se vzali.Tehdy jsme byli zdraví,plni elánu a pro banky perspektivní klienti ke splácení.Dnes jsme sedření se spoustou zdravotních problémů, zklamaní, bez elánu a bez koruny a ještě z dluhem.Manželovi bude padesát nikdo mu žádnou půjčku na bydlení nedá, protože svůj příjem může prokázat akorát rohodnutím o inv.důchodu.Oba jsme svým věkem pro banku nezajímaví, protože by jsme nějakou další půjčku do konce života ani nestihli splatit.Všichni naši vrstevníci mají dávno bydlení vyřešené, zatímco my všechno co jsme kdy měli jsme nacpali do baráku z kterého vlastní manžel polovic a půl domu se prodat nedá.Šílím z toho jak žijeme tedˇ, to už jsem v kostce popsala minule a věřte,že bych měla námět na román. A zárověnˇ se děsím toho, až jednou rodiče nebudou a švagrové se budou hlásit o podíl.Taky mě napadlo vzít děti a od všeho utéct, protože manžel odtud nechce.Z mé výplaty bych to neutáhla,to už jsem počítala tisíckrát a největší hrůzu mám z toho zdali by děti vůbec se mnou chtěli jít!!! / u babičky se nic nemusí a já bych chtěla aby byly samostatnější a měly nějaké povinnosti/ Byly doby kdy nás tu žilo 10 a skřípalo to všelijak, ale vždycky mě nějak drželo nad vodou,že jsem se uklidńovala tím, že se všichni časem odstěhují a já si to pak všechno udělám po  svém a budu mít klid,ale to se zhroutilo jak domeček z karet.Jsem prostě v pasti jinak to nedokážu popsat.Jestli máte některá nějaký nápad ,prosím napište.Já už asi ani nedokážu normálně uvažovat, protože v tom žiju a strašně mě to deptá ,možná někdo, kdo na to kouká z venku bude mít nějaký nápad.

Tak kde soudruzi z NDR udělali chybu???:dumbom:

kalupinka napsal(a):

Dej si pozor na pár věcí:

1.Abys manžela nevítala slovy...dneska mi zase tvoje máma pěkně hnula žlučí, ona představ si....Rozmysli si, než si postěžuješ, protože i on se na Tebe bude pak dívat jinak.

2.Abys měla v sobě pocit pohody a nadhledu, se kterým zcela běžným tónem tchyni na jakýkoli zásah věcně a bez urážek řekneš...já si to udělám po svém, když dovolíte. Každý večer si prodeď den, zda ses neposunula někam, kde nechceš být.

3.Abys měla vždycky na paměti, že jsi plnoprávný člen rodiny, i když jsi mnohem mladší, tudíž nemáš povinnost nechat si do čehokoli zasahovat. Vyřeš si to s ní sama.

4.Aby sis uměla s mužovou matkou poradit raději bez jeho zásahu, protože když si na Tebe bude stěžovat ona, jsi jasně ve výhodě. To pak ona bude ta slabší a ji pošle muž za ty věčné připomínky do háje, ne Tebe. Není nic horšího, než když chlap stále musí řešit rozpory mezi ženou a matkou. On se pak spíš hádá se ženou, než aby řekl mámě...nemíchej se mezi nás. A od Tebe by se pak spíš čekala loajalita...

5. Abys nežila stereotypně, ale měla nějaké to eso v rukávu. Například budeš-li tvrdnout pravidelně doma celé dny, těžko se vyhneš tomu, aby k vám nahoru nešla. Když občas nečekaně popadneš kočárek a na půl dne vypadneš, značně ji znejistíš. Bude mu po straně žalovat, žes nebyla doma. Muže pak po návratu zahrň pozitivy, která domů přinášíš, například když budeš u kamarádky, pochval ho, jak vyřešil on daleko lépe třeba vstup z předsíně, že její muž se s Tvým nemůže rovnat, nebo že si od ní neseš fajn recept na něco dobrého, a že mu to o víkendu uvaříš. Dej mu najevo, jak ses na něj těšila. Muž pak smete řeči matky se stolu, uvidí, že Ti jasně prospívá jít mezi lidi.

Prostě, Ty s ní budeš celý den v jednom domě. Je nevýhoda, že jsi na mateřské, ale to nezměníš. Kdybyste chodili do práce oba a jezdili domů večer, spíš by si zvykla a drželi byste líp zajedno. No, uvidíš...!

Kalupinko, tak z tohle si udělám osobní desatero, díky za skvělé rady ;)

ahoj dámy,
velmi jste mi pomohly se nezbláznit a uvědomit si, že nejsem jediná, kdo trpí přítomností a neustálou buzerací ze strany tchána a tchýně v domácnosti.

Nedá mi to a taky popíšu svůj příběh.

Před 5 lety jsem se vdala a udělala tu šílenou chybu a nastěhovala se na stejný pozemek s tchýní a tchánem. Vzhledem k tomu, že náš byt nebyl plně dokončen a zařízen, tak jsem strávila prvních cca 6 měsíců ve společné domácností, kontkrétně v bytě tchýně a tchána.  Přiznávám se, bylo hodně věcí, které se mi nelíbily, hlavně totálně neorganizace kuchyně a spoustu hnusných kýčů po nábytku, ale vzhledem k tomu, že jsem byla já u nich, tak jsem to nikam nekomentovala a hlavně respektovala, protože z mého pohledu nemám právo obzvlášt pak bez dovolení někomu přeorganizovávat kuchyni, ledničku atd. nikdy jsem jí nekecala do vaření, do žehlení,
Pak jsme se s manželem přestěhovali do vlastního bytu,  i když na jejich pozemku a naše problémy začali, protože mám kecali a kecají do všeho, proč parkety a ne lino, proč takový gauč,  proč potřebuju pod manželskou postelí šuplík, proč mám takovou barvu kuchyňské linky, proč takovéhle kachličky v koupelně atd.... 1000x jsem jim řekla a to slušně, ať nám do toho nekecají, že si to zařídíme po svém.
Dokonce mám kouli na dveřích, ale stejně mi to nemohlo, protože si tchýně udělala kopii. No, pořídila jsem si na dvěře zástrčku, takže pokud jsem doma, tak se mi tam nedostane, ale jakmile jdu vem, tak vždycky přilezla a přestavěla věci + natahala mi tam spoustů pro mě kýčů, které jsem jí já pak vrátila s tím, že ne děkuju, mě se to nelíbí a já to nechci, cca po 2 letech mi tam přestala tahat krámy, ale stejně nepochopila, co mi vadí a proč jsem tak zlá a nechci to ve svém bytě. .....
Pak byl relativně 1 -1,5 roku klid a teď si prozměnu rekonstrulují oni svůj byt a bydlí oni u nás, což je pro mě naprostá katastrofa. Naivně jsem očekávala, že když jsem já 6měsíců držela hubu v době, kdy jsem bydlela u ní a respektovala její styl, I když se mi nelíbíl,  že to samé může udělat ona pro mě, ale to jsem se sakra spletla.
Rozdíl je ale v tom, že předtím jsme bydleli my u nich a nyní oni u nás.

Netrvalo ani týden a už začala přeorganizovát ledničku, obyvák, ... začala mi uklízet, umývat okna, jako bych já neznala prachovku anebo vysavač,
zničila mi už spoustu věci, vyprala mi moje delikální bílé prádlo, které se pere na 30°C na 90°C, protože bílé se musí prát na 90°C.
Na parkety mi omylem vylila nějaký sairat, takže jsou zničené, vystavila si tu ty svoje kýče  a ještě měla tu drzost vléct mi do ložnice a něco v ní přeorganizat.  .... to všechno bych ještě přežila, ale .... začala kontrovat odpadkový koš na wc, takže má přehled zda-li menstruluju, jo už 5 let mi vyčítá, že jsem jí nedala vnouče atd- 

Poraďte mi prosím jak to mám z tou ježibabou vydržet. Dřív jsem ji měla hodně ráda, ale teď se mi otvírá kudla v ruce jen co ji vidím.

Tvrdiť, že ste obete povodní a odsťahovať sa niekam, najlepšie na Mesiac... Nie, vážne, ja by osm už asi nevydržala v jednej domácnosti ani s vlasntými rodičmi(a to som u nich ako dospelá bývala 10 rokov:grater: ), nieto s cudzími :/ .

Díky, Pailo, to víš, po bitvě je každý generálem...
Má bývalá tchýně měla ke generálské hodnosti fakt jenom krůček a mladá mírná nezkušená snacha pro ni nebyl žádný soupeř. Tu převálcovala, kdykoli se jí zachtělo. Převálcována X krát za život bych to ráda někomu oplatila, aby viděl, zač je toho loket. Nejsou lidi....
Dneska jsem totiž tchýní dvojnásobnou. Mám dosud v živé paměti, co mě deptávalo a tak se snažím zachovat si nadhled normálního člověka. Zatímco já bych před svou tchýní byla nejraději utekla, jedni mladí se mnou dosud bydlí /ač jim pořád říkám, že mladí mají bydlet sami/ a druzí mi sem pořád chodí /ač často nebývám doma a mám málo času/, takže se jenom divím, jak je ten svět celý naruby. Moje tchýně potřebovala všechno vědět a u všeho být - ta by si takové mladé hýčkala! Moji mladí ode mě slyší na svoje dotazy...JÁ NEVÍM, UDĚLEJTE SI TO SAMI, JÁ SNAD U TOHO BÝT NEMUSÍM, MNĚ JE TO JEDNO....Nemůžu říct, že bych byla k jejich problémům lhostejná, ale řekla bych, že svoje věci by si měli vyřešit a udělat po svém, jak sami uznají, snad mají nějaký svůj rozum...
Inu, život byl těžký zamlada a není nehký ani v ...středním?...blbost...v dalších letech. Jo.

Pailo...co v Tvojí situaci poradit...? Fakt katastrofa....asi nepřijít tak týden domů, ne...?
Došlo by k dialogu: KDE JSI PROBOHA BYLA? ALE TO VÍTE, NEPŘIPADÁM SI TU DOMA, VŠECHNO JE JINAK, TAK JSEM ZAZVONILA U NĚJAKÝCH LIDÍ, ABY MĚ TAM NECHALI PŘESPAT. BYLO TO TAM VPODSTATĚ STEJNÝ JAKO TADY...TAKY JSEM NEVĚDĚLA, CO KDE JE....Pošlou Tě k psychiatrovi a tam si pár dnů krásně odpočineš....

Ja by som povedala, že ak je to krátkodobé, dá sa to vydržať so zaťatým izubami.... Ak je to na dlhšie, tak by som asi :kapitulation: bojkotovala alebo zdrhla.

Pailo, nemáme stejnou tchýni ???? :D Poradím ti jedno, nebude to jen tak, nebude to zadarmo, ale ODSTĚHUJTE SE. My co jsme pryč, máme svůj klid a když občas přijde na návštěvu, je klid. Manža už ji několikrát seřval, ať se nám nese*e do našich věcí a po čase to fakt přestala dělat, takže jen posloucháme blbý důchodcovský řeči.
Řeknu ti to asi tak, že pokud budeš mít děti, bude to ještě horší a nikdy nebudeš mít klid. Naše super tchyně se ptá vnoučat jak spí rodiče, jestli na sobě leží a hejbou se a vykládá jim před spaním že jim rodiče brzo umřou, protože kouří a kdo v rodině už umřel a jak a že to moc bolí. Pak jim vykládá že ona se o ně stará, takže jí maj říkat mami a oni to fakt říkaj... To je klasika. Švárovi to asi nevadí, potřebuje se jen bavit a užívat si života, tak to snáší. Lidi jsou různý, ale to co popisuješ, bylo přesně u nás to samý, proto tě tak trochu chci varovat. Nikdy ten majetek, byť získanej i zadarmo nepotěší tolik, jako vlastní klidnej a harmonickej život.

Selima: tvrdit, že jsme obětmi povodní opravdu nejde, vzhledem k tomu, že bydlíme na stejném pozemku. :) Jinak, už by to mělo trvat  "jen" maximálně tak 2-3 měsíce co doslova budeme dýchat stejný vzduch a používat stejnou kuchyň, koupelnu, obývak a pak se dostěhují do o pár metrů dál. Už teď odpočítávám dny a plánuju si důkladnou dezinfekci :lol: a opravy, protože tchýně tady sice nechtěně, ale bohužel přece jenom zničila dost věcí.

Kalupinka: když byl manžel pár dní na služební cestě tak jsem bydlela u kamarádky (rozvedené), tchýně mě byla zkontrolovat v práci :mad:  víc raději bez komentáře, protože bych sprostými slovy porušila pravidla babinetu :/

Dey: odstěhovat se nemůžeme, alespoň ne tak brzy, mám podobnou situaci jako Vanda, i když díkybohu jsem na tom furt mnohem líp.

A co týče dětí, tak přestože je nemám, tak už jsem se řádně s tchání a tchánem chytla ohledně výchovy. Mám totiž švagrovou, která má kluky 8 a 6 let, kteří k nám pravidelně jezdí každé léto na 6 týdnů.  Tedy bydlí s nima v jejich bytě, ale kluci pořád chtějí být se mnou a s manželem a spát těch 6 týdnů u nás, a rozhodně to není tím, že jsme mladší.

Takže to vypadá tak, že sice spí u babičky a dědy, ale jakmile se objevíme z práce doma, už jsou u nás. Tchán s tchýní mě obviňují, že jim kradu vnoučata a já přitom kluky přesvědčuju o tom, že babička s dědou nejsou tak špatní a že je rozumnější spát u nich. :dumbom:

Já nejsem svatá, ani si na to nehraju. Ani neříkám, že oni jsou tak zlý, každý má své "mouchy" a já to vím, ale proč je proboha tak těžké respektovat, že já chci dělat věci jinak než oni. Snad 1000x jsem jim říkala, že já je změnit nechci, ale vadí mi, že oni chtějí změnit mě.

Jo jen pro představu, mě je 28, manželovi 30, tchýni 57 a tchánovi 63let. Oni dva jsou naprosto zdraví pokud nepočítám tchánovu cukrovku a tchýňin výsoký tlak, což si myslím, že je na jejich věk normální zdravotní komplikace.

Pailo, jak se k tomu staví manžel?

Paila napsal(a):

Selima: tvrdit, že jsme obětmi povodní opravdu nejde, vzhledem k tomu, že bydlíme na stejném pozemku. :) Jinak, už by to mělo trvat  "jen" maximálně tak 2-3 měsíce co doslova budeme dýchat stejný vzduch a používat stejnou kuchyň, koupelnu, obývak a pak se dostěhují do o pár metrů dál. Už teď odpočítávám dny a plánuju si důkladnou dezinfekci :lol: a opravy, protože tchýně tady sice nechtěně, ale bohužel přece jenom zničila dost věcí.
.

Jo jen pro představu, mě je 28, manželovi 30, tchýni 57 a tchánovi 63let. Oni dva jsou naprosto zdraví pokud nepočítám tchánovu cukrovku a tchýňin výsoký tlak, což si myslím, že je na jejich věk normální zdravotní komplikace.

tak je často zvi na silné kafe a koblihy.. :)

laminanonte, ty jsi mě pobavila, díky :D

aprill napsal(a):

Pailo, jak se k tomu staví manžel?

Konečně si uvědomil, že se něco děje. Vlastní děti vždycky hají rodiče, i když už jsou dávno dospělé a ví, že rodiče nejsou dokonalý.  Nikdo nemá rád, pokud slyší  že jeho/její otec či matka jsou takový či makový.

Vzhledem k tomu, že manžel je muž, tak si nedokáže plně uvědomit, proč mi tak strašně záleží na tom, kdo vaří, pere, žehlí a jakým způsobem.  Pro něho vždycky někdo vařil, pral a žehlil, takže z jeho pohledu se nic moc nezměnilo a navíc hodně pracuje a tyhle detaily zkrátka tolik nevnímá.

Já se tchýni vyhýbám jak to jde, ale v bytě 2+kk to opravdu moc dobře nejde obzvlášť při tom "nádherném" počásí co máme.

Ale škodolibě :D :jojo: něco si manža uvědomil za posledních pár týdnů co opět žije s rodiči ve stejném bytě.
Vadí mu například, že mu pravidelně tchýně každé ráno nutí vypít sklenici mléka a dá mu k tomu vařené anebo osmažené vajíčko. 
Vadí mu, že to příjemné drahé bílé spodní prádlo, které jsem mu nedávno dala už není ani příjemné, ani bílé a ani stejné velikosti a vlastností (tchýně omylem na 90° vyprala bílé prádlo i s nějakým červeným, takže má hodně věcí růžových a to je barva co manžel nesnaší :godlike: takže ještě pár takových úletů tchýně a nemusím myslím už nic víc vysvětlovat :supr:)

Já si svou ložnici zamykám, mám tam i své špinavé prádlo, a celkově věci, které si před ní chráním, ale včera jsem zapomněla zamknout a tchýně vyprala i pár našich věcí místo na 40°  na 60° a hlavně bez předepírky to tchýně neumí. Moje prádlo zase tak špinavé není :co:  Takže až ji uvídím, tak ....

Taky mám své mouchy, nesnáším, když mi někdo říká, co mám jíst, jak mám vařít, nesnáším, když mi někdo šahá na prádlo atd,
... takže asi tak April .... :/

Paila napsal(a):

Poraďte mi prosím jak to mám z tou ježibabou vydržet.

Zabij ji,bylo první co mě napadlo. Přestože si myslím,že jsem hodně tolerantní a schopná chápat druhé,jsou jisté věci,na které jsem doslova alergická. A tohle by byla jedna z nich - aby mi v mé domácnosti někdo přeorganizovával a přestavoval. Kuchyň je moje království,do toho mi nemluví ani manžel o ostatním diskutujeme spolu.Garáž a jeho budoucí pracovna,to jsou zase místa,kde si o organizaci a uspořádání rozhoduje sám.
Myslela jsem,že dostanu mrtvici,když mi moje mamka v dobré víře pomoct zničila pánev za 3.500kč, a když jí upadla žehlička,rozsekla plovoučku a nová,drahá žehlička je slepovaná. A to je vlastní mamka,tam je člověk mnohem tolerantnější. Tchýni bych to prostě zakázala. Slušně,stručně,věcně a jasně. Díky Bohu,že moje tchýně je človíček naprosto úžasnej,do ničeho nám nemluví,nic nekomentuje a nevyčítá....

pailo, s tím už asi hned tak něco nenaděláš, ale hned jak bude mít tchýně dodělaný barák, bych tam vpadla jak velká voda a jala se přestavovat dekorace, dečky, nádobí v lince a to bych dělala čas od času opakovaně. Třeba by se chytla za rypák. Nějaké rozmlouvání  a zakazování nemá cenu.Jak vidíš, stejně to nikam nevede.

Jo a tím mlíkem a vajíčkem, bych v případě tvého manžela udělala to, že jak by to na mě vybalila, tak bych vytáhla třeba rybí tuk..."Já si dám mlíčko a ty, maminko si dáš lžičku rybího tuku.Taky to s tebou myslím dobře."

A do vašeho domu nechte nainstalovat alarm. Když nebude znát kód, tak ti tam nepoleze, ve tvé nepřítomnosti.

Šmarjá, lamino, Ty jsi ostrá! :D :D :D
Nicméně souhlasím s Tebou v tom, že někdy je (bohužel) fakt nutno připravit druhému situaci, ve které celkem bezostyšně máchá on nás - aby pochopil, jaké to je... (ale vždycky se to s úspěchem aplikovat nedá) :)
Chválabohu jsem tohle s tchýní nezažila, respektovala mě. Horší je to s mým tatínkem, který má pořád pocit, že je mi pět, takže mi pokaždé při návštěvě u nich sází s dobrým úmyslem (abych náhodou nezhubla) :D na talíř i to, co nechci :D, a poučí mě zcela zdarma o tom, jak bych měla líp umýt auto a že teda ty moje nový boty taky mohly vypadat jinak :D.
Při občasných zdvořilostních návštěvách se to klidně přežije, ale jestli Ty, pailo, nemáš úniku, budeš asi muset opravdu využít rad, které Ti poskytuje laminaonte :supr:.

Jo a mrkni na film "Baba na zabití" :D.

Pailo, tak to je drsné, nevím co bych dělala, asi bych jim šla s rekonstrukcí pomoci, aby co nejdříve vypadli. Nechápu, jak může rekonstrukce trvat 3 měsíce, aby byt byl v neobyvatelném stavu. My doma taky pořád něco rekonstruujeme, občas je to u nás jako na staveništi, ale vždy jen v části domu, abychom měli kde bydlet: nešlo by jim to poradit :-)

Pailo, chová-li se někdo k druhému bezostyšně, je na povaze a odvaze druhého, kdy se začne chovat obdobně a vytáhne do boje zbraně těžšího kalibru

...  Takže když tchýně bude stěhovat lednici, čapni mužovo poslední pivko, pochutnej si a  až přijde źíznivý z práce a bude se po něm shánět...tak mu pověz...jo ty myslíš Pepo to poslední pivo...no zeptej se maminky, ona nám zase stěhovala ledničku na to původní místo, tak jestli se náhodou nerozbilo....
....Až bude tchýně prát, lupni tam svůj obnošený kousek prádélka...bude důvod si koupit nový.....a až budete někam pospíchat, předveď se v něm...jé koukej, Pepo, takhle jít nemůžu, viď...pamatuješ, jak jsem ji měla prvně na sobě....
...Až se budete chystat ke společnému spaní, řekni...mně se zdá, že tě maminka volá, asi něco chce...

Zkrátka je to ošklivé, ale on sám si musí uvědomit, že jich má plné zuby...nejde o to mu je znechutit...jde o to, aby, až se hnou konečně tam, kam patřej, aby muž stanovil jasně hranice...stanoví-li je on, netroufnou si, stanoví-li je sám aniž bys do něj hučela, budeš mít klid...

laminanonte, dobrá rada s tím alarmem :storstark: Myslím, že to tchýni asi neudělám, že bych ji přestavovala ty její kýče, já budu tak ráda, že už ji nemusím vidět nonstop, že se na tuhle sladkou pomstvu asi vykašlu, ale kdo ví. :)

Oko za oko, zub za zub taky asi není to nej...řešení ne?

kalupinka napsal(a):

...Až se budete chystat ke společnému spaní, řekni...mně se zdá, že tě maminka volá, asi něco chce...

No, kalupinko, to bohužel ani nemusím lhát, že ho volá.  :dumbom: Není to sice každý večer, ale často ho opravdu volá, ona je tchýně docela strašpytel, takže jednou rozespalý musí jít zkontrolovat dveře jestli jsou zamčené, podruhé zase slyší kroky, takže manžel musí zjistit jestli u nás není zloděj, jindy zase má nesmírnou potřebu měřit si o půlnoci krevní tlak nebo hladinu cukru v krvi (staří mají doma spoustu přístrojů a léků a furt se kontrolují :rolleyes: + milioni dalších výmluv.

Rustynka napsal(a):

Tak už se to blíží - za dva týdny se s manželem stěhujem do dvougeneračního domku, kde budeme bydlet dole a nahoře bydlí tchýně s tchánem. :dumbom:

Rustynko, jak to s tchýní zvládáš ty? Sice jsi toto téma založila cca před 2 lety, ale stále je naděje, že se sem znovu podíváš. Doufám, že jsi na tom líp než většina z nás.  :)

něják zapomínáte, že z vás taky jednou budou tchýně. a lidi na stáří mají prostě různý manýry, kdo ví, jak na tom jednou budete samy. a to, co sjem tu četla, ty rady typu vyžahnout poslední pivko a pak - nerozibla ho maminka náhodou ? bože, doufám, že moje snacha nebude jednou taková intrikánka a když něco, řekne to na rovinu bez toho směšnýho divadla. já sice chápu, že to není jednoduchý, ale vymýšlení toho, jak znechutit manželovi jeho vlastní matku je prostě hnus, to se na mě nezlobte. samozřejmě tchýně má respektovat vaši rodinu, ale tohle mi prostě přijde přehnaný. ženete to do krajnosti, aby se vám to jednou nevymstilo ;)

PPavlaa napsal(a):

něják zapomínáte, že z vás taky jednou budou tchýně. a lidi na stáří mají prostě různý manýry, kdo ví, jak na tom jednou budete samy.

PPavlaa: no, předpokládám, že budu stejná tchýně jako moje matka, která byla skvělou matkou a je ještě lepší babičkou. Nikdy nikomu nekecala do života, vnoučatům ani sestře nic nenutí, vše zkouší nejdřívě po dobrém, nenásilně a hlavně dobrovolně.

Jen pro srovnání matka a tchýně jsou stejně staré a rozdíl je přesto velký

tchýně: honí svá vnoučata s jídlem v ruce a neustále je nutí jíst ovoce a zeleninu a dělá scény své dceří (mé švagrové), že jsou děcka nevychováné, že nic nejí, že ji neposlouchají atd.
moje mamka: připraví ovoce případně zeleninu na talíř, dá to před vnoučata a všichni to jíme, děcka to ze zvědavostí ochutnují a buď to sní všechno anebo ne, ale nikdo je nenutí, obvykle to ale sní, já si myslím, že právě proto, že je to nenásilnou formou.
já: nechám ovoce na talíři a řeknu děckám, tady máte ovoce snězte ho až budete chtít (většinou to do 10 min sní, jen vyjimečně se stane, že se toho ani nedotknout, ale i kdyby, tak je nenutím stejně jako to dělá moje matka) a jsou to ty hrozné tchýniny vnoučata, co zrovna tenhle druh ovoce nejí :P Není to tím, že já jsem perfektní a tchýně špatná. Je to tím, že já je nehodím s talířem v ruce a nenutím je násilím jíst ty vitamíny.


tchýně: neustále poučuje svou dceru (mou švagrovou), jak má své děti vychovávat, co jim má vařit: Kritizuje ji, že má jiný přístup výchovy než měla ona. Kecá ji do toho, co by měla dělat, na jaké kroužky je zapsala atd. Kritizuje i její účes, styl oblékání atd. Tchýni je 57 let, švagrové 36let.
moje mamka: nikdy mě nepoučovala, ale vždy radila. Pokud jsem se neřídila její radou, tak z toho nikdy nedělala a nedělá vědu, vždycky říkala, že mám právo na vlastní názor. Dneska mám vztah s vlastní mámou jako s nejlepší kamarádkou.

... takže na tvou otázku, jaká já budu tchýně? S největší pravděpodobností stejná jako je moje matka.

Můj manžel si nikdy na mé rodiče nestěžoval, rád s nimi mluví, rád je navštěvuje a dokonce byl překvapený, jak jsou na svůj věk moderní (jsou stejně staří jako jeho rodiče)

mamčiny vnoučata, odpočítají dny, kdy můžou k ní na prázdniny, vždycky brečí, když musí od babičky odjet.  tchýnina vnoučata už tak nadšená nejsou, taky brečí, ale proto, že je babička (tchýně) neposlouchá a furt je do něčeho nutí.  PPavlaa, udělej si obrázek sama. :/

Opět neříkám, že moje mamka je jako tchýně a babička dokonalá, každý má své mouchy, to je pravda, ale to co je pro mě důležité je, že nás (mě a manžela, mou sestru a jejího manžela i vnoučata) nechává dělat vlastní rozhodnutí a to bez jakýli zbytečných emocí.
Neříkám, že moje tchýně je špatná babička, ale rozhodně je špatná tchýně, protože nám neustále kecá do života, snaží se nás změnit k obrazu svému, což mi opravdu velmi vadí.

Těch příkladů bych mohla uvést vícero, ale tyhle myslím bohatě stačí.

Paila napsal(a):

Rustynka napsal(a):

Tak už se to blíží - za dva týdny se s manželem stěhujem do dvougeneračního domku, kde budeme bydlet dole a nahoře bydlí tchýně s tchánem. :dumbom:

Rustynko, jak to s tchýní zvládáš ty? Sice jsi toto téma založila cca před 2 lety, ale stále je naděje, že se sem znovu podíváš. Doufám, že jsi na tom líp než většina z nás.  :)

Rustynko a to jako dobrovolně?????????:kapitulation:

Vanda napsal(a):

Paila napsal(a):

Rustynka napsal(a):

Tak už se to blíží - za dva týdny se s manželem stěhujem do dvougeneračního domku, kde budeme bydlet dole a nahoře bydlí tchýně s tchánem. :dumbom:

Rustynko, jak to s tchýní zvládáš ty? Sice jsi toto téma založila cca před 2 lety, ale stále je naděje, že se sem znovu podíváš. Doufám, že jsi na tom líp než většina z nás.  :)

Rustynko a to jako dobrovolně?????????:kapitulation:

Vando, Rustynka založila toto téma, takže hned v prvním příspěvku si přečti důvod. :)

PPavlo, já nezapomínám, že ze mě tchýně bude, už jí jsem. A řeknu Ti, že energií na nějaké nevyžádané šoupání nábytkem tam, kde nebydlím, plýtvat nehodlám. A nazvat snachu, ktará trpí cemperováním tchýně a neví si s ním rady, intrikánkou, to mi taky nepřijde k věci. Někdo umí říct na rovinu, maminko, nedělejte mi to, já chci žít po svém a podle svého, někdo to řeší monologem k manželovi...a to ti povídám, jestli sem ještě vleze a bude se tady šťourat do něčeho, po čem jí nic není, poletí, že schody počítat nebude....no a někdo prostě mlčí a užírá se.  Snacha intrikánka je u mě ta, co lže matce o synovi, synovi o matce a vetře se do přízně s cílem dědit a šoupnout staré do Domova...máš koukám zase nějak nabroušeno, hnát něco do krajnosti, aby se to nevymstilo mi přijde jako nepij tu natočenou vodu dostaneš zápal plic a umřeš.

Pailo, tu slohovnku kde chceš ukázat, jak ej tvoje matka skvělá, stejně jako ty a tchyně fuj sis mohla odpustit.
a - píšeš správně, že "předpokládáš" - to, jaká budeš tchyně ukáže opravdu jen čas. a vůbec tu nejde o to, jak řeší zeleninu tvoje matka, ty, tchyně. ten popis byl opravdu zbytečnej. já chápu, že ti tchýně leze na nervy, komu by nelezla, pokud se chová, jak se chová. jen bych se to prostě snažila řešit jinak. ona to třeba ani nemyslí zle, možná to ani jinak neumí, kdo ví. ale je to máma tvýho manžela, trochu úcty by snad zasloužila.

kalupinko, od tebe už jsem četla i dřív na psychu pár "rad" co se řadí mezi podpásovky, takže mě tvůj přístup vůbec nepřekvapuje. a souhlasím, že tchyně ti nemá co šoupat nábytkem atd. ale tohle snad jde řešit i slušně, ne tak, jak to tu popisuješ ty. sorry.
....Až bude tchýně prát, lupni tam svůj obnošený kousek prádélka...bude důvod si koupit nový.....a až budete někam pospíchat, předveď se v něm...jé koukej, Pepo, takhle jít nemůžu, viď...pamatuješ, jak jsem ji měla prvně na sobě....
nevím jak ty kalupinko, ale já bych si po tomhle připadala jako kráva sama před sebou :/

No, niekoho proste takéto hry bavia a niekoho vôbec podotýkam, že mňa nebavia a pokiaľ to je možné, vyhýbam sa im...). Ja by som skúsila radšej nejakú silnejšiu jednorazovú akciu - a úprimnejšiu - ktorá by priniesla žiadúci efekt, ako takéto zákulisné hry a hrátky. :tesi: Ale každému, čo jeho jest.

PPavlaa napsal(a):

Pailo, tu slohovnku kde chceš ukázat, jak ej tvoje matka skvělá, stejně jako ty a tchyně fuj sis mohla odpustit.
a - píšeš správně, že "předpokládáš" - to, jaká budeš tchyně ukáže opravdu jen čas. a vůbec tu nejde o to, jak řeší zeleninu tvoje matka, ty, tchyně. ten popis byl opravdu zbytečnej. já chápu, že ti tchýně leze na nervy, komu by nelezla, pokud se chová, jak se chová. jen bych se to prostě snažila řešit jinak. ona to třeba ani nemyslí zle, možná to ani jinak neumí, kdo ví. ale je to máma tvýho manžela, trochu úcty by snad zasloužila.

kalupinko, od tebe už jsem četla i dřív na psychu pár "rad" co se řadí mezi podpásovky, takže mě tvůj přístup vůbec nepřekvapuje. a souhlasím, že tchyně ti nemá co šoupat nábytkem atd. ale tohle snad jde řešit i slušně, ne tak, jak to tu popisuješ ty. sorry.
....Až bude tchýně prát, lupni tam svůj obnošený kousek prádélka...bude důvod si koupit nový.....a až budete někam pospíchat, předveď se v něm...jé koukej, Pepo, takhle jít nemůžu, viď...pamatuješ, jak jsem ji měla prvně na sobě....
nevím jak ty kalupinko, ale já bych si po tomhle připadala jako kráva sama před sebou :/

PPavlla: tebe asi pro změnu žere snacha, viď? Já nepsala, že je má matka dokonalá a tchýně tak špatná, ale to by jsi ty musela pročítat příspěvky bez zbytečných emocí. A ta slohovka opravdu nutná byla, protože tím jsem popsala proč jsem se o tchýni vyjádřila, jak jsem se vyjádřila. Zkrátka mám jiný životní styl než ona.

Pokud bych neměla problém s tchýní a neměla snahu to řešit, tak tu na babinetu neplýtvám čas, já mám snahu to řešit a to dokonce věř či ne po dobrém, ale ona to prostě moje tchýně bohužel  nechápe a hlavní důvod proč tu o své situaci píšu je, že možná mi někdo navrhne řešení, které jsem ještě nezkusila, i když si myslím, že už jsem vyzkoušela opravdu všechno.

Jo, jak bys vlastně, PPavllo, řešila moji situaci ty?

PPavlo...

JAK...jak lze řešit situaci s opakovaným vměšováním.....sem už asi píšou lidi, co jim běžné postupy selhaly, co si už rady nevědí....možná je trošinku nakopne i Tobě připadající podpásová rada, oni čtou mezi řádky a použijí nějaký podnět, který tam najdou a který se hodí pro jejich situaci. Tahle tchýně už mladým pár kousků prádélka jasně znehodnotila, aniž by ji kdo o praní žádal. Jistě, že 90% matek to s mladýma myslí v jádru dobře, ale jaksi se v tom dost dobře žít nedá.
Co se týče té slohové práce - já si to docela se zájmem přečetla, protože mezi řádky hledám prapříčiny a prapůvod věcí stávajících. Ono je asi zásadní, jaký potenciál si v sobě člověk nese, k čemu inklinuje a jak se sám chce vyvíjet. Když například vezmeš vymodlenou jedinou dceru, jíž rodiče zařídí  v dospělosti bydlení poblíž, ona sama je mírné povahy  a dceru, která má 3 sourozence, musela za studiem na intr a starat se sama o sebe od mala, ta si asi rázněji tu cestičku životem prošlape a poradí si se vším. Zase jsou tu vlivy, koho si ty holky vyberou atd. Někdy se člověk diví, kam se propracovalo dítě, které bylo odmala bráno jako outsider, naopak dítě upřednostňované si naopak myslelo, že mu všichni "sednou na lopatu", jak bylo zvyklé v rodině a na základce a hrozně se diví, že na něj zaměstanavatel má nějaké požadavky a že partner nesdílí jeho nadšení pro koníčky, které hodně stojí a zaberou fůru času....zkrátka nikdo před nikým nepadne na zadek, každý si to svoje místečko v životě musí pěkně vybojovat.
Nemám potřebu před Tebou obhajovat svoje názory - jsme dvě cizí diskutérky a pravděpodobně si nemáme co říci. Fakt je, že na tchány mám nabroušíno z vlastních zkušeností. Sama vím, jaké to je, léta si nechat zasahovat do všeho bez možnosti vidět na obzoru jakékoli řešení s nadějí na pozitivní změnu. Mít dneska ten nadhled, co mám, bych se
1.naprosto netrápila a jela si po svém bez ohledu na to, co kdo říká a doporučuje
2. jako gramodeska opakovala do zblbnutí - děkuji poradím si sama
3. vzala si sirotka nebo aspoň se s mužem odstěhovala pěkně daleko.
4. neplýtvala nervy na pochybnosti, zda má raději rodiče nebo nás, svoji rodinu

Kdo mě zná, ví, že nejsem zlá a že mám za sebou skutečně ošklivé věci. V nichž role uťápnuté snachy je pouhou prkotinou. Dneska jsem spokojená sama se sebou, dokáži žít samostatně, mám kolem sebe fajn lidi pracovně zájmově i soukromě. Z toho důvodu nemám potřebu kolem sebe kopat a něco do krve obhajovat a přes moc řešit. Netvrdím, že mám správné názory, zkouším pochopit každého, kdo si sem přijde vylít srdíčko a zkouším si sama sebe představit na jeho místě.
Jinak já na poslední chvíli, unavená vpády a zásahy, a to zdaleka ne férovými a čistými, jsem před svědky slušně konstatovala, že si budu naše věci řešit s manželem po svém, jak uznáme za vhodné my...no a vidíš, PPavlo, to mi zlomilo vaz a vpodstatě tahle neskutečná drzost ode mě přivedla mé manželství k rozvodu...ovšem musím po těch pár letech říct, díky za tuhle zkušenost a za tuhle tchýni! Naučila jsem se být samostatná a hodně se vyškolila v jednání s lidmi! Dříve jsem byla dříč, co si nechal naložit a mlčel. Věř mi - není to dobré. Člověk by měl umět prodat svoje schopnosti a znát svoji cenu. Proto si myslím, že hodně sporů dělá vděčnost, závislost...být vděčná tchýni, že mám jejího syna a bydlet na jejím pozemku, v jejím domě, v jí koupeném bytě... může být cesta do příslovečného peklíčka...asi jinak by řešila tyhle věci slečna, co si na byt ušetřila, vydělala, zdědila jej, co ví, že něco ve svém oboru znamená, co se zdokonaluje, na sobě pracuje...než normální holka, co je zamilovaná, umí ustoupit a nechce vyvolávat zbytečné spory...co si myslí, že to snad druhé straně docvakne, že se něco samo změní, že to bude později snesitelnější, lepší, atd...
Ono když druhý dělá podpásovky...těžko s ním vyjdeš po dobrém a na rovinu...

Paila napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Pailo, tu slohovnku kde chceš ukázat, jak ej tvoje matka skvělá, stejně jako ty a tchyně fuj sis mohla odpustit.
a - píšeš správně, že "předpokládáš" - to, jaká budeš tchyně ukáže opravdu jen čas. a vůbec tu nejde o to, jak řeší zeleninu tvoje matka, ty, tchyně. ten popis byl opravdu zbytečnej. já chápu, že ti tchýně leze na nervy, komu by nelezla, pokud se chová, jak se chová. jen bych se to prostě snažila řešit jinak. ona to třeba ani nemyslí zle, možná to ani jinak neumí, kdo ví. ale je to máma tvýho manžela, trochu úcty by snad zasloužila.

kalupinko, od tebe už jsem četla i dřív na psychu pár "rad" co se řadí mezi podpásovky, takže mě tvůj přístup vůbec nepřekvapuje. a souhlasím, že tchyně ti nemá co šoupat nábytkem atd. ale tohle snad jde řešit i slušně, ne tak, jak to tu popisuješ ty. sorry.
....Až bude tchýně prát, lupni tam svůj obnošený kousek prádélka...bude důvod si koupit nový.....a až budete někam pospíchat, předveď se v něm...jé koukej, Pepo, takhle jít nemůžu, viď...pamatuješ, jak jsem ji měla prvně na sobě....
nevím jak ty kalupinko, ale já bych si po tomhle připadala jako kráva sama před sebou :/

PPavlla: tebe asi pro změnu žere snacha, viď? Já nepsala, že je má matka dokonalá a tchýně tak špatná, ale to by jsi ty musela pročítat příspěvky bez zbytečných emocí. A ta slohovka opravdu nutná byla, protože tím jsem popsala proč jsem se o tchýni vyjádřila, jak jsem se vyjádřila. Zkrátka mám jiný životní styl než ona.

Pokud bych neměla problém s tchýní a neměla snahu to řešit, tak tu na babinetu neplýtvám čas, já mám snahu to řešit a to dokonce věř či ne po dobrém, ale ona to prostě moje tchýně bohužel  nechápe a hlavní důvod proč tu o své situaci píšu je, že možná mi někdo navrhne řešení, které jsem ještě nezkusila, i když si myslím, že už jsem vyzkoušela opravdu všechno.

Jo, jak bys vlastně, PPavllo, řešila moji situaci ty?

tak Pailo, já snachu nemám a ještě dlouho mít nebudu, tak tohle mě teda fakt nežere :D
mě prostě přijde nesmyslný řešit, ke který babičce chodí děti raději a jakým způsobem je nutí jíst zeleninu. prostě tvoje máma je v tomhle asi větší diplomat, ví jak na děti, tchýně to prostě neumí, tak to dělá, jak to dělá.
že máš jiný živtní styl jak ona, tak s tím asi nic neuděláš, každej jsme nějákej.
a co se týká toho, jak bych já řešila tvou situaci - já nejsem zrovna dvakrát diplomat, takže rady ode mě by ti byly k ničemu. asi bych se nejdřív snažila ji taktně upozornit, že moje domácnost není její a že si to nepřeju. pokud by neragovala, jak se znám, asi bych už pak vůbec nebyla taktní ani příjemná. podle mě by bylo jnelepší řešení se odstěhovat. někam dál, kde vám nebude moct jen tak chodit. v žádném případě ji nedávat klíč. já nevím, jak to mezi sebou máte, ale někde jsem tuším četla, že je to jejich pozemek, kde máte byt. možná to, že je jejich - tak si tchýně myslí, že ji to opravňuje k tomu, aby se chovala jak se chová. co mě ale zaráží je to, že tvůj muž se k tomu něják nestaví. řeklas mu, že ti to vadí ? mě kdysi tchýně párkrát vlezla do špajzu mi přerovnávat police podle toho, jak je to podle ní dobrý. tak sjem ex řekla, že já jeho matce při naší návštěvě u ní taky nic nepřerovnávám, že si to nepřeju, že je to jeho matka a ať si v tom udělá pořádek, nebo ho udělám já. nevím, co ji řekl, kdy ani jak, ale fakt je ten, že už to víckrát neudělala a nedala na sobě ani nikdy najevo, že by se ji to něják dotklo nebo tak.

kalupinko, já sice můžu chápat, že ty sama jsi neměla dobré zkušensoti s tchyní, ale i tak mi prostě vadí tyhle rady, co smrdí manipulací. jo, asi díky tomu dostaneš partnera tam, kde ho chceš mít, ale já tohle prostě nemám ráda. víš co, on její muž asi dobře ví, že jeho rodiče mají hromadu chyb, stopro mu s některejma věcma taky lezou an nervy. jenže nikdo z nás neslyší rád, jak je jeho matka nemožná, neumí vařit, prát, i když třeba ví, že na tom něco pravdy je. jinak bych se dívala na to, kdyby mi partner řekl, tvoje máti tohle a tohle, nepřeju si, aby mi prala, cokoliv přestavovala atd. než kdyby na mě zkoušel tyhle manipulace a lži, jak mě donutit proti ní jít. tohle bych těžko překousávala, v případě, že by se to provalilo. asi bych měla pocit, že jsem si partnera blbě vybrala.

PPavlaa napsal(a):

něják zapomínáte, že z vás taky jednou budou tchýně. a lidi na stáří mají prostě různý manýry, kdo ví, jak na tom jednou budete samy. a to, co sjem tu četla, ty rady typu vyžahnout poslední pivko a pak - nerozibla ho maminka náhodou ? bože, doufám, že moje snacha nebude jednou taková intrikánka a když něco, řekne to na rovinu bez toho směšnýho divadla. já sice chápu, že to není jednoduchý, ale vymýšlení toho, jak znechutit manželovi jeho vlastní matku je prostě hnus, to se na mě nezlobte. samozřejmě tchýně má respektovat vaši rodinu, ale tohle mi prostě přijde přehnaný. ženete to do krajnosti, aby se vám to jednou nevymstilo ;)

Já hlavně doufám, že nebudu muset s budoucí snachou bydlet ve společné domácnosti , to bych opravdu nepřežila.

PPavlaa: přečti si znovu mé příspěvky a pochopíš, proč ty slohovky  ;) Já bohužel stručná být nedokážuju, ale dost mě vystihuje příspěvek od Rejky, viz

rejka napsal(a):

Přestože si myslím,že jsem hodně tolerantní a schopná chápat druhé,jsou jisté věci,na které jsem doslova alergická. A tohle by byla jedna z nich - aby mi v mé domácnosti někdo přeorganizovával a přestavoval. Kuchyň je moje království,do toho mi nemluví ani manžel o ostatním diskutujeme spolu.Garáž a jeho budoucí pracovna,to jsou zase místa,kde si o organizaci a uspořádání rozhoduje sám.
Myslela jsem,že dostanu mrtvici,když mi moje mamka v dobré víře pomoct zničila pánev za 3.500kč, a když jí upadla žehlička,rozsekla plovoučku a nová,drahá žehlička je slepovaná. A to je vlastní mamka,tam je člověk mnohem tolerantnější. Tchýni bych to prostě zakázala. Slušně,stručně,věcně a jasně. Díky Bohu,že moje tchýně je človíček naprosto úžasnej,do ničeho nám nemluví,nic nekomentuje a nevyčítá....

Sama píšeš, že nejsi zrovna diplomat. To, cos napsala " asi bych se nejdřív snažila ji taktně upozornit, že moje domácnost není její a že si to nepřeju." Tak tohle já zkouším pořád a ona to do prčic furt nechápe,  a proto tebe i ostatní otravuju, protože už nevím, jak to udělat po dobrém


"co mě ale zaráží je to, že tvůj muž se k tomu něják nestaví. řeklas mu, že ti to vadí ? mě kdysi tchýně párkrát vlezla do špajzu mi přerovnávat police podle toho, jak je to podle ní dobrý. tak jsem ex řekla, že já jeho matce při naší návštěvě u ní taky nic nepřerovnávám, že si to nepřeju, že je to jeho matka a ať si v tom udělá pořádek, nebo ho udělám já. Nevím, co ji řekl, kdy ani jak, ale fakt je ten, že už to víckrát neudělala a nedala na sobě ani nikdy najevo, že by se ji to něják dotklo nebo tak." Ano, řekla jsem to manželovi jasně, stručně a bez emocí a to dokonce několikrát, co mi vadí, nejdřív to moc nechápal, chlap "takovéhle capiny" většinou bohužel nevnímá, ale i přesto ... manžel mě pochopil a požádal vlastní matku několikrát slušně a diplomaticky ať nás nechá žít vlastní život, ale ještě to bohužel nepochopila

kalupinka napsal(a):

PPavlo...
Jinak já na poslední chvíli, unavená vpády a zásahy, a to zdaleka ne férovými a čistými, jsem před svědky slušně konstatovala, že si budu naše věci řešit s manželem po svém, jak uznáme za vhodné my...no a vidíš, PPavlo, to mi zlomilo vaz a vpodstatě tahle neskutečná drzost ode mě přivedla mé manželství k rozvodu...ovšem musím po těch pár letech říct, díky za tuhle zkušenost a za tuhle tchýni! Naučila jsem se být samostatná a hodně se vyškolila v jednání s lidmi! Dříve jsem byla dříč, co si nechal naložit a mlčel. Věř mi - není to dobré. Člověk by měl umět prodat svoje schopnosti a znát svoji cenu. Proto si myslím, že hodně sporů dělá vděčnost, závislost...být vděčná tchýni, že mám jejího syna a bydlet na jejím pozemku, v jejím domě, v jí koupeném bytě... může být cesta do příslovečného peklíčka...asi jinak by řešila tyhle věci slečna, co si na byt ušetřila, vydělala, zdědila jej, co ví, že něco ve svém oboru znamená, co se zdokonaluje, na sobě pracuje...než normální holka, co je zamilovaná, umí ustoupit a nechce vyvolávat zbytečné spory...co si myslí, že to snad druhé straně docvakne, že se něco samo změní, že to bude později snesitelnější, lepší, atd...
Ono když druhý dělá podpásovky...těžko s ním vyjdeš po dobrém a na rovinu...

To ma zaujalo - prečo si myslíš, že ušetriť alebo zarobiť si na byt alebo vedieť, že vo svojom odbore niečo znamenám je nenormálne? :o Alebo že taká "slečna" je nenormální?

Normální holka je normální holka. Po světě se teprve rozkoukává, s klukama moc zkušeností nemá, kariéru teprve bude budovat.  Proti tomu slečna, co už má nějakou tu zkušenost ohledně mezilidských vztahů a má nějaký majetek, se ke spoustě věcí staví tak nějak jinak, nevolí vyčkávání, jak to dopadne, ale stručně, jasně, na rovinu si promluví s dotyčnou. To aby viděla, s kým má tu čest. Dá najevo, že se nedá. Na normální holce je vidět, že si s ní budoucí tchýně může orat, jak chce.
Prosím normánlí holky, nebo ty, co si myslí, že jsou normální, aby se necítily dotčeně. Už beztoho jde diskuse tak nějak šejdrem.

Naprosto rozumím Kalupince v tom co říká, nejen proto, že mi mluví z duše, ale hlavně proto, že ví co říká a taky proto, že mám asi obdobné zkušenosti jako ona a hlavně proto, že její rady mi už dřív značně pomohly.
Mladá holka, která je v partnerském vtahu teprve na začátku, rozkoukává se a je v mnoha ohledech nezkušená, je opravdu ornou půdou pro tchýni, která má pocit, že jen ona ví, co je správné.No a proto, že často je mladá snacha slušná a chce vyhovět, chce dobře vycházet, zvlášť, když bydlí třeba v blízkosti tchýně, tak se podřizuje, zatíná zuby, někdy se snaží vysvětlit, že ona to vidí jinak, ale neříká to dost důrazně.
Byla jsem právě taková, i když jsem to nezažívala s tchýní, ale s manželovou starou tetou - stálé rady, jak se co dělá, zasahování do toho, jak si, co máme uspořádat v bytě, co vařit či nevařit k jídlu, neustálé chození oné tety k nám,vzteklé výbuchy, když jsem si to udělala jinak, to je jen zlomek toho, co mi dělala.jednoho dne jsem pochopila, že takhle to dál nejde, že se musím naučit říkat ne, když něco nechci, že musím dát důrazně najevo, že si věci udělám podle sebe a že zkrátka je nutné vymezit hranice, jinak mě ta paní zničí.Trvalo mi to nějakou dobu, ale dnes to umím a zhruba rok žiju celkem v klidu a jsem nad věcí.
Takže si nemyslím, že tu Kalupinka dává návrhy na to, jak zatočit s tchýní (jak píše Pavla), ale spíš návrhy na to, jak to udělat,aby si všichni ujasnili pravidla soužití a mohli volně dýchat. A je úplně jedno, jestli se to týká tchýně nebo snachy .

Díky, Albo, díky.
Tchýně je daleko zkušenější nejenom v domácnosti, ale i v komunikaci a mezilidských vztazích, má obsáhlejší společenské styky, a to vše  z jediného prostého důvodu: ona tu byla už řadu let před námi a umí v tom chodit. Ve všem umí chodit, zatímco my se zpočátku ve všem plácáme. Vyjevené z prvního porodu, nejisté při vaření pro větší počet lidí, váhavé při prosazování se v prvním zaměstnání. Ona zvládne zajistit to či ono, přitom uvaří upeče vypere a všechno stíhá, protože má letitou praxi. Ona už ví, jak na muže a na syna. Ona jediným pohledem odhadne, že to mládě, co jí syn na její povel přivedl ukázat, potřebuje pevnou ruku, aby z ní měla takovou snachu, jakou potřebuje a chce mít. Pokud mu ji nemá v úmyslu rozmluvit, což se jí taky docela dobře dařívá, chce-li. Neříkám, že jsou takové všechny, aby se tu zase někdo neozval, jsou prostě tchýně, co by měly rády mladé podle svého. Nestačí jim, že jsou ti dva spolu OK.Ona by ráda, aby bydleli tak a tak, pracovali tady a nebo tam, měli doma to či ono a chodili k nim tehdy a tehdy. Tchýně si myslí, že by to mohla ukočírovat, má k tomu svoje důvody, zatímco ti dva plánují, kdy si pořídí dítě a co si koupí do kuchyně, tchýně už tohle všechno má dávno za sebou a dneska ví, že mít ty možnosti, začne stavět a jde dál studovat, aby byl pořádný plat a barák, před nímž by stará Kropáčková odvedle padla na zadek. Tchýně už ví, jak je praktické, aby mladí a staří bydleli blízko, má totiž v živé paměti ty boje se švagrem, kdo se bude starat o nemohoucí matku, která bydlí stejně daleko od jejího muže i švagra. Budou-li tihle mladí nablízku, nebude co řešit. Tchýně ví, že tahle holka nebude takový oříšek, jako první snacha, která si dovolila vzít jejího staršího syna už s děckem a vůbec neměla pocit, že by měla být tchýni nějak extra vděčná. Tam by tchýně plýtvala energií a přišla by o všechnu munici s nejistým výsledkem. Tam to zkusila dvakrát zpočátku a narazila...Ona si zkusí omotat tuhle děvenku, nejlíp bude, když se s druhou snachou nebudou stýkat...budou-li bydlet se starými v domě, však si to ohlídá...Atd atd.
Nevím, proč snachy nemají v oblibě organizování života tchýním, docela by to mohlo být zajímavé....žijete tu jak před sto lety, jo vy jste ještě nebyli na striptýzu, tahle lednice je na vyhození, atd atd....to by bylo počteníčko. Tak dobrou.....ale  komu...vždyť já už nejsem snacha...ale tchýně. Ach jo.

kalupinka napsal(a):

Tak dobrou.....ale  komu...vždyť já už nejsem snacha...ale tchýně. Ach jo.

:D:D:D:supr:

Taky se mi moc líbilo, cos psala, a nejen tentokrát. :godlike:

kalupinka napsal(a):

Normální holka je normální holka. Po světě se teprve rozkoukává, s klukama moc zkušeností nemá, kariéru teprve bude budovat.  Proti tomu slečna, co už má nějakou tu zkušenost ohledně mezilidských vztahů a má nějaký majetek, se ke spoustě věcí staví tak nějak jinak, nevolí vyčkávání, jak to dopadne, ale stručně, jasně, na rovinu si promluví s dotyčnou. To aby viděla, s kým má tu čest. Dá najevo, že se nedá. Na normální holce je vidět, že si s ní budoucí tchýně může orat, jak chce.
Prosím normánlí holky, nebo ty, co si myslí, že jsou normální, aby se necítily dotčeně. Už beztoho jde diskuse tak nějak šejdrem.

Ja len že poznám niekoľko šikovných a samostatných a podľa teba "nenormálnych" báb, čo sa nechali priam ku-evsky zblbúť, opanovať, riadiť, podriadiť, prispôsobili sa - drahému, jeho rodičom, sovjim rodičom, atď... z lásky, zo strachu, kvôli deťom, hanbe, "čo by ľudia povedali"... To delenie ja nevidím tak nejako podľa Tvojich kritérií, ale dobre...
Ja to vidím skôr na vnútorné nastavenie z domu, alebo nejaké to "podvedomie"....

Tak jsem se po dlouhé době koukla, co se děje na jiných vláknech a celkem hledím, že nejsme výjimky v tom, že bydlíme s tchánovci!!!!

Ale jak tak čtu, tak nic moc, co? :/

Já teda musím říct, že my se nestěhovali k tchánovcům kvůli penězům, že bychom měli bydlení zadarmo. Odkoupili jsme polovinu baráku za 100% hypotéku a utržené peníze od banky dali tchánovci manželově ségře, ať si za to koupí byt.
Šli jsme sem proto, protože manžela sem táhlo srdíčko, měl to tu moc rád, vždycky tvrdil, že by nechtěl bydlet jinde. Přesto byl kvůli mě ochotný bydlet v paneláku a kdybych řekla, že sem nepůjdem, tak bysme sem nešli. Jenže já prostě věděla, že ho to táhne tady a že tady bude nejšťastnější.
Nejspíš proto, že na mě nenaléhal, jsem nakonec řekla, že půjdeme tady a budem věřit, že to bude tak, jak si manžel myslí.
Další věc byla ta, že manžel byl jediný mladý chlap v rodině, tchýně má doma nemocného manžela, ona jednou taky zestárne a budou potřebovat pomoc jak sami se sebou, tak s barákem. To mě taky přesvědčilo o tom, že je manželovou "povinností" zůstat nablízku.

Šla jsem do toho s obrovským strachem - bála jsem se, že nám tu bude pořád chodit, že mi bude rozmazlovat dítě, že nám bude kecat do života....

A jak to dopadlo? Chodí za náma každý den, Patrička rozmazluje jako každá babička, když jdu ven na dvorek, je tam za chvilku taky... - a když odejde na celý den někam pryč, tak se těším, až se vrátí, protože si najednou připadám "sama". Ten dobrý vztah, který jsme měli předtím, nezůstal, on se spíš upevnil. Tykáme si, hodně věcí s ní rozebírám a už jsem si párkrát říkala, že "dneska jsem jí musela lézt na nervy" - když jsem třeba neměla svůj den... Je fakticky bezvadná a já musím dát manželovi za pravdu, že lepší bydlení bysme neměli. Já nemám na mysli hlídání - i když musím říct, že i v tom se nám snaží vyhovět, jak může. Svého vnoučka miluje, rozmazluje, mám pocit, že by za něj dýchala.... a věřím tomu, že druhé bude milovat stejně. Nekecá mi do výchovy, když s ním chce něco podniknout, tak mu říká "musíme se zeptat maminky" nebo když si ho chce vzít k sobě, tak mu taky říká, že se musí zeptat, prostě uznává, že my jsme rodiče a neplete se nám do toho. Řekne třeba svůj názor, ale nevnucuje.

Možná mi napíšete, že jsme spolu teprve chvíli a máte pravdu - v létě to budou dva roky - ale zatím musím napsat, že letos spolu snad vycházíme lépe než loni - prostě už se známe líp, tak děláme míň kiksů, nebojíme se spolu mluvit a celkově je to takový "lepší".

Když mi přijde návštěva, vidí tchýně samozřejmě před dveřmi boty a nikdy - opakuju nikdy - tu nepřišla, dokud návštěva neodjela.
Častokrát od ní slyším, že pokud budeme chtít pomoc, nemáme se bát jí říct, že pomůže ráda....
Odešlo tady auto a manžel potřeboval nové - tchýně neváhala poskytnout peníze s tím, že koupí auto ona a my si ho budeme půjčovat, protože peníze na nové auto nemáme.... Přitom my to auto používáme mnohem víc než ona.
Nosí nám čerstvá vajíčka, když jde do obchodu, vždycky se ptá, jestli něco nechceme, když udělá něco dobrého na oběd, tak se ptá, jestli nechceme třeba pro Páťu, když peče, donese nám vždycky talíř, protože ví, že já nepeču, tak ať si dáme ke kávě...

Tím vším chci říct, že to není náma, že spolu vycházíme. Je to prostě v tom, že máme dobrou tchýni, která mě kolikrát přijde jako ideál. To si spíš já někdy připadám jak nevděčník, když nemám náladu a třeba něco odseknu, pak mě to žere, omluvím se a ona nad tím mává s úsměvem rukou, že to vůbec nevzala špatně.

Fakt bych to přála vám všem, kteří bydlíte nebo se chystáte bydlet s tchánovci ve stejném baráku.... Jde to, ale je to hodně, hodně o těch lidech........

Ještě jsem chtěla napsat, že já nejsem moc komunikativní typ, že bych se bavila s kýmkoli o čemkoli. Ale tady je pravda, že když si udělám kafe a jdu ven do pergoly, tak to není o tom, že bych se nervovala, že tam nebudu sama - když chci mít klid, zůstávám doma. Ale já jsem ráda, že s ní můžu pokecat, víme toho o sobě opravdu hodně, říkám jí dá se říct všechno a nikdy jsem toho nelitovala.

Samozřejmě že si nerozumíme ve všem, to bysme nebyly normální, ani s manželem si nerozumím zdaleka ve všech ohledech. Ale je prostě součástí naší rodiny a tak se k sobě taky chováme. :)

..

Milé babinetky..teď jsem pročetla celé vlákno a musím vám napsat svůj životní příběh...o jedné skvělé tchýni :-)ped 10lety jsem se já,rozvedená-se dvěma malými dětmi seznámila v práci s kolegou,po roce a půl jsem se k němu nastěhovala do domečku,kde měl celé patro a dole bydlí jeho maminka s přítelem..musím říct,že od začátku jsme neměli problém,který by stál za řeč.dsem tam nějaké ty drobné dohady o tom kde co položit ale jinak jsme si asi sedli opravdu na 99%..jsme obě hodně přímé a vše jsme si vždy hned ekli..a také mi nikdy nemluvila do mojí domácnosti...takže poměrně idilka...proč to celé píšu?Za těch 10 let se nám narodili dva krásní kluci ,teď je jim 7 a 3 roky...vztah celkem v pohodě,žádné větší problémy...před 3 roky se ale přítel tězce v práci zamiloval :-(doma nebyla taková pohoda,chlapečkovi bylo 5 měsíců,takže poměrně záhul-byl dost nemocný,nedonošený,potřeboval moji velkou péči a tatínek to jaksi neustál...no a byla z toho velká láska...po 4 měsících utajování mi to řekl a a nevěděl jak to řešit..a já v šoku,zničená a úplně bezradná se šla vyplakat k jeho mamince...a ona začala okamitě jednat...sbalili jsme chlapci tašky a poslali ho za velkou láskou..domek je napsaný na maminku a ona mu prostě řekla,že kvůli milence nevyhodí z domu svoje vnoučata...nevěřila jsem,že tohle udělala..a ž to funguje 3 roky...žijeme u ní tatínek jezdí na návštěvy k babičce i k dětem :-)se slečnou si tykáme,udržujeme kvůli dětem slušné vztahy..vše je v pohodě a v klidu...jsme velká rodina a já se jen modlím,aby se tatínek zas někde nezaláskoval a nezačal takříkajíc znovu blbnout...takže i takhle se dá psát o tchýních :-)naprosto chápu,že to není jednoduché,žít s tchýní,ale někdy,jak vidíte,potkáte úžasného člověka,ve kterém najdete dalšího rodiče..já vždycky kamarádkám říkám,že jsem si měla vzít tchýni a měla jsem dodnes krásné manželství :-):-)

Paila napsal(a):

PPavlaa: přečti si znovu mé příspěvky a pochopíš, proč ty slohovky  ;) Já bohužel stručná být nedokážuju, ale dost mě vystihuje příspěvek od Rejky, viz

rejka napsal(a):

Přestože si myslím,že jsem hodně tolerantní a schopná chápat druhé,jsou jisté věci,na které jsem doslova alergická. A tohle by byla jedna z nich - aby mi v mé domácnosti někdo přeorganizovával a přestavoval. Kuchyň je moje království,do toho mi nemluví ani manžel o ostatním diskutujeme spolu.Garáž a jeho budoucí pracovna,to jsou zase místa,kde si o organizaci a uspořádání rozhoduje sám.
Myslela jsem,že dostanu mrtvici,když mi moje mamka v dobré víře pomoct zničila pánev za 3.500kč, a když jí upadla žehlička,rozsekla plovoučku a nová,drahá žehlička je slepovaná. A to je vlastní mamka,tam je člověk mnohem tolerantnější. Tchýni bych to prostě zakázala. Slušně,stručně,věcně a jasně. Díky Bohu,že moje tchýně je človíček naprosto úžasnej,do ničeho nám nemluví,nic nekomentuje a nevyčítá....

Sama píšeš, že nejsi zrovna diplomat. To, cos napsala " asi bych se nejdřív snažila ji taktně upozornit, že moje domácnost není její a že si to nepřeju." Tak tohle já zkouším pořád a ona to do prčic furt nechápe,  a proto tebe i ostatní otravuju, protože už nevím, jak to udělat po dobrém


"co mě ale zaráží je to, že tvůj muž se k tomu něják nestaví. řeklas mu, že ti to vadí ? mě kdysi tchýně párkrát vlezla do špajzu mi přerovnávat police podle toho, jak je to podle ní dobrý. tak jsem ex řekla, že já jeho matce při naší návštěvě u ní taky nic nepřerovnávám, že si to nepřeju, že je to jeho matka a ať si v tom udělá pořádek, nebo ho udělám já. Nevím, co ji řekl, kdy ani jak, ale fakt je ten, že už to víckrát neudělala a nedala na sobě ani nikdy najevo, že by se ji to něják dotklo nebo tak." Ano, řekla jsem to manželovi jasně, stručně a bez emocí a to dokonce několikrát, co mi vadí, nejdřív to moc nechápal, chlap "takovéhle capiny" většinou bohužel nevnímá, ale i přesto ... manžel mě pochopil a požádal vlastní matku několikrát slušně a diplomaticky ať nás nechá žít vlastní život, ale ještě to bohužel nepochopila

Pailo a proč prostě nejdete bydlet jinam ? za ten klid to stojí, ne ?

alba napsal(a):

Naprosto rozumím Kalupince v tom co říká, nejen proto, že mi mluví z duše, ale hlavně proto, že ví co říká a taky proto, že mám asi obdobné zkušenosti jako ona a hlavně proto, že její rady mi už dřív značně pomohly.
Mladá holka, která je v partnerském vtahu teprve na začátku, rozkoukává se a je v mnoha ohledech nezkušená, je opravdu ornou půdou pro tchýni, která má pocit, že jen ona ví, co je správné.No a proto, že často je mladá snacha slušná a chce vyhovět, chce dobře vycházet, zvlášť, když bydlí třeba v blízkosti tchýně, tak se podřizuje, zatíná zuby, někdy se snaží vysvětlit, že ona to vidí jinak, ale neříká to dost důrazně.
Byla jsem právě taková, i když jsem to nezažívala s tchýní, ale s manželovou starou tetou - stálé rady, jak se co dělá, zasahování do toho, jak si, co máme uspořádat v bytě, co vařit či nevařit k jídlu, neustálé chození oné tety k nám,vzteklé výbuchy, když jsem si to udělala jinak, to je jen zlomek toho, co mi dělala.jednoho dne jsem pochopila, že takhle to dál nejde, že se musím naučit říkat ne, když něco nechci, že musím dát důrazně najevo, že si věci udělám podle sebe a že zkrátka je nutné vymezit hranice, jinak mě ta paní zničí.Trvalo mi to nějakou dobu, ale dnes to umím a zhruba rok žiju celkem v klidu a jsem nad věcí.
Takže si nemyslím, že tu Kalupinka dává návrhy na to, jak zatočit s tchýní (jak píše Pavla), ale spíš návrhy na to, jak to udělat,aby si všichni ujasnili pravidla soužití a mohli volně dýchat. A je úplně jedno, jestli se to týká tchýně nebo snachy .

to, co jsem četla od kalupinky skutečně nepovažuju za návrhy na to, jak si ujasnit pravidla :D mě to smrdí podpásovkami a manipulací. návrhy na to, jak si ujasnit pravdila soužití bych viděla spíš v tom, kdyby si sedli, jasně tchýni řekli, že tohle a tohle si nepřejí, že je to jejich věc, pokud to nepochopí, ať k nim nechodí atd. prostě jednání naférovku. pokud druhá strana na to enbude brát ohledy je druhá věc. pak se to musí řešit.
ale to, že budu hrát divadlo se starými hadříky, které údajně měla zničit tchýně, ale nezničila, fakt neberu jako návrh na to, ujasnit si nějáké pravidla soužití.

Selima napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Normální holka je normální holka. Po světě se teprve rozkoukává, s klukama moc zkušeností nemá, kariéru teprve bude budovat.  Proti tomu slečna, co už má nějakou tu zkušenost ohledně mezilidských vztahů a má nějaký majetek, se ke spoustě věcí staví tak nějak jinak, nevolí vyčkávání, jak to dopadne, ale stručně, jasně, na rovinu si promluví s dotyčnou. To aby viděla, s kým má tu čest. Dá najevo, že se nedá. Na normální holce je vidět, že si s ní budoucí tchýně může orat, jak chce.
Prosím normánlí holky, nebo ty, co si myslí, že jsou normální, aby se necítily dotčeně. Už beztoho jde diskuse tak nějak šejdrem.

Ja len že poznám niekoľko šikovných a samostatných a podľa teba "nenormálnych" báb, čo sa nechali priam ku-evsky zblbúť, opanovať, riadiť, podriadiť, prispôsobili sa - drahému, jeho rodičom, sovjim rodičom, atď... z lásky, zo strachu, kvôli deťom, hanbe, "čo by ľudia povedali"... To delenie ja nevidím tak nejako podľa Tvojich kritérií, ale dobre...
Ja to vidím skôr na vnútorné nastavenie z domu, alebo nejaké to "podvedomie"....

:jojo:

Rustynko, čte se to moc hezky :-)

Rustynka napsal(a):

Tak jsem se po dlouhé době koukla, co se děje na jiných vláknech a celkem hledím, že nejsme výjimky v tom, že bydlíme s tchánovci!!!!

Ale jak tak čtu, tak nic moc, co? :/

Šla jsem do toho s obrovským strachem - bála jsem se, že nám tu bude pořád chodit, že mi bude rozmazlovat dítě, že nám bude kecat do života....

A jak to dopadlo? Je fakticky bezvadná a já musím dát manželovi za pravdu, že lepší bydlení bysme neměli. Neplete se nám do toho. Řekne třeba svůj názor, ale nevnucuje. ........

Moc ti tvou tchýni zavidím a jsem ráda, že alespoň někdo má štěstí ;) Neboj, pokud byly první 2 roky pohodové, tak ty další roky budou taky fajn.

Ahoj žensky :-) jen tak si tu procitam vase komentare,problemy a jsem rada ze v tom nejsem sama.Mam pritele prez rok, planujem spolecne bydleni,ale bude to v drougeneracnim domku s jeho rodicema.Uz ted z toho nejsem nadsena,ale pritel mi dnes opatrne oznamil ze od rodicu neodejde,je pravda,dum je jeho,rodicum tahne na 70 let,tak uz to prestavaji zvladat.mame s pritelem hezky vztah,co mi na ocich vidi to se snazi pro me udelat.Ale ja mam stach z toho spolecneho bydleni.Jeho mamka,je hodna,rekla mi ze me ma rada ja ji taky,ale uz ted zacinam vnima ze to asi nebude klapat.Vzlada toho za den hodne,vstava brzo rano,jde s pejskem,furt lita na zahrade,hromada kyticek,policek..pak uvari a cely den jede jak fratka.Kdyz se jdu zeptat zda nepotrebuje pomoc,tak mi oznami ze uz ma vse daavno hotove.Me je 26,mam dve prace o volnu si rada prispim a proste me nebavi snazit se ji se vsim pomahat aby dobre bylo.Bydlela jsem pred tim s sama s bejvalim pritelem a pak rok sama,ted bydlim u svych rodicu a az si dodelame bydleni u jeho rodicu tak pujdu tam.Mam jasno v tom ze chci byt s pritelem,miluji ho jsem snim spokojena,ale ty rodice..nejsem spis ja sobecka?dik za rady a omlouvam se za chyby :-)

Ja bych s tchyni nebydlela ani kdyby me kazdy mesic davala 100 tisic.A to kdyz jsem ji poznala jsem si myslela jak je to uzasna zenska,ze s ni budu dobre vychazet.Postupne se muj nazor zmenil.Radci ji ani nenavstevuju.

Ja bych s tchyni nebydlela ani kdyby me kazdy mesic davala 100 tisic.
Není každá tchýně "tchýně"...
Já bych zas nechtěla bydlet se žádnejma z mladejch... a to se máme rádi... jenže už mám taky ráda svůj klid

Už teď píšeš, že máš 2 práce a o volnu si ráda přispíš a defacto už teď víš, že tchyně pořád lítá a nemáš z toho asi dobrý pocit :(  těžko radit. Můžu jen říct ze své zkušenosti, že mám takovou maminku a i když ji mám z celého srdce ráda, nemohla bych s ní bydlet pod jednou střechou....  Mám podobnou situaci jako ty a tvůj přítel - jen s tím rozdílem, že jsem nejmladší já a rodiče počítali s tím, že zůstanu na domku já. Je jim taky již přes 70 let. Je mezi námi velký věkový rozdíl, máme jiné návyky a ty by se těžko asi kloubily dohromady. Pokud by nebylo zbytí, tak by se to asi muselo nějak vyřešit. Nevím. Ale tobě držím pěsti, ať máte dobrý vztah a klape vám to :)

Nechtěla bych bydlet se svými rodiči, natož s tchýni. Ten generační rozdíl se vždy nějak projeví.
Když jsem svoji tchyni poznala, taky mi připadala jako skvělá ženská. Postupně jsem názor změnila a dnes jsem ráda, když se za nimi zavřou dveře :)

Bydlím ve dvougeneračním domku se svou mamkou, ačkoliv máme vše zvlášť, kromě vstupu,  tak to není úplně ideální.   Mám ji moc ráda, ale myslím si, že náš vztah by byl mnohem lepší a srdečnější, kdybychom bydlely každá jinde. 

Nelze říct, že je vše na takovémto bydlení negativní, ale zastávám názor, že by každá generace měla bydlet zvlášť, protože každý věk má jiné potřeby, názory apod.   Mladí ke všemu musí nejdřív dospět. Co je pro nás důležité teď, za pár let  asi nebude apod. 
Je to hodně o toleranci a ústupcích a to si myslím není dobře.

Zabrousila jsem o volném večeru na staré diskuse, od nichž už nějaký ten pátek uplynul a zdravím všechny, s nimiž jsem se tu potkávala a občas potkávám. Protože je zajímavé vědět, jak se věci posunuly, zajímalo by mě to bydlení zúčastněných aktérek nyní. Za sebe dodávám další životní zkušenost - syn, který byl v době manželství u rodičů pečený vařený, s nimi x let po rozvodu nevyjde a nejsou schopni spolu bydlet, aniž by nedocházelo k soustavným neshodám a sporům. Což je, milé babinetky, zajímavé. My jim, synáčkům,  rozchodem s nimi umožníme, aby si třeba i nastálo žili se svými rodiči a nebo se často vídali, aniž bychom je v tom nějak  omezovaly, ale ono to nějak vůbec nefunguje. Nová partnerka na ně zvysoka dlabe a rozhodně nepřipustí, aby jim do něčeho kafrali. Po rozchodu i s touhle se vztahy syn + rodiče ještě zhorší a my vidíme, že to všechno asi nebyla naše vina. Nebylo to tím, že my jsme byly nesnášenlivé....Zejména, když sám bývalý nakonec řekne, aniž by ho kdo nutil...do všeho celý život kecali a i vlastně díky nim to stálo za houby a takhle to dopadlo....Ano, proč tedy s tím tehdy něco neudělal???

Satisfakce po letech...ovšem koho to už dneska vlastně zajímá, máme svůj život, klidný, spokojený, vybraly jsme si správně, že v tomhle soužití s touhle rodinou už pokračovat prostě nechceme a nebudeme....Pěkné léto!