eva4444 — 8. 8. 2008 11:03 |
Mám jednu sousedku, dá se říci skoro kamarádku (ale už mě trochu štve), žije s chlapem, který ji psychicky deptá. Z toho co jsem tu četla - klasické psychické týrání. Nemlátí ji, ale svou předchozí ženu údajně mlátil. Této jen vyhrožoval, že ji schodí ze schodů, ona mu řekla, že jestli na ni sáhne tak vše oznámí na policii a toho on se bojí. Takže ji nebije, jen ji nadává. Sousedka s ním má jedno dítě 6 let a pak má kluka 15 let z předchozího vztahu. On klukovi taky nadává a ještě musí docela dost doma pomáhat, na tom by nebylo nic špatného, ale ani pochvaly se za to nedočká, spíš jen dalšího nadávání. Ona si všude stěžuje, mě už to i unavuje, ona už několik let říká, že od něj odejde - to ji i radíme a vždy určí nějaké datum, do kterého se odstěhuje, plánuje to, ale nikdy to neudělá, protože on ji pak jednou taťka uvaří a s něčím pomůže a je zase ten, se kterým se dá žít. Děti slyší jak Ti dva se hádají, ona většinou ustoupí a pak má období, kdy s ním třeba měsíc nepromluví, ale nemyslím, že jemu by to nějak vadilo. Mě se pak vypovídává, jak je jí ubližováno a když jí řeknu, ať odejde, tak ona že jo, ale ne teď, ale později. Práci má, byt má (který pronajímá), pomoc u rodičů s hlídáním dětí by měla, takže na rozdíl od mnohých týraných má kam jít a zvládla by to. Ona zase přišla s tím, že nechce zpět do paneláku, že si chce nechat postavit barák a začala shánět pozemek. To mi přijde jako úplně nelogické rozhodnutí - zas tolik peněz ani nemá ani nevydělává. Jestli s ním je jen kvůli docela hezkému bydlení na hezké vesnici, ale musí na baráku dřít ona i děti jak otrok, mezitím co on sedí u TV, tak to nechápu. Už mě docela unavuje poslouchat její stěžování: Komu není rady, tomu není pomoci. Co o tom myslíte? Jsou typy žen, které snad potřebují být ty ponižované, utrápené a dělají si sami ten život ještě težší, protože jinak ani žít neumí nebo nechtějí?
|
Martinka1 — 8. 8. 2008 11:11 |
eva4444 napsal(a):sou typy žen, které snad potřebují být ty ponižované, utrápené a dělají si sami ten život ještě težší, protože jinak ani žít neumí nebo nechtějí?
No jasně že jsou :-) Tvá kamarádka je toho příkladem. Zachránit ji nemůžeš, marná snaha, jenom pokud ona bude doopravdy chtít. A to jak píšeš nechce.
Svou energii využiješ líp, než se snažit zachránit člověka, který se zachránit dát nechce...
|
Kiara — 8. 8. 2008 11:29 |
Ano, Evo, jsou. A divila by ses, kolik jich po světě běhá :usch: a kolik jich je z různých důvodů na partnerovi závislých :jojo: Napadl mě jeden příměr s žábou a vařící vodou: Když hodíš žábu do hrnce s vařící vodou, okamžitě vyskočí ven. Když ji ale položíš do hrnce se studenou vodou a vodu pomalu uvedeš do varu, žába nevyskočí ale pomalu se v hrnci uvaří. Je to o tom, že chlap na ženskou málokdy vyrukuje s jakýmkoliv násilím nebo manipulací ihned na začátku vztahu, protože partnerka by od něj okamžitě utekla. Když ale postupem času začne vystrkovat rohy a přikládat pomalu pod kotel, rozleptá partnerčinu psychiku natolik, že přestává být schopna rozumného úsudku a partnera opustit. Je to velice složitá věc :jojo: po x-letech deptání, ponižování a manipulace ze dne na den udělat radikální řez a opustit takového výtečníka, protože ruku v ruce se zvykem jde i závislost na partnerovi. A taková závislost se velice, velice těžko láme :/ Až si bude kamarádka zase stěžovat, co má s manželem za trápení, zeptej se jí jestli jí nevadí, že všechno tohle vidí a slyší její děti, jaké mají za takových podmínek asi dětství a co asi tak prožívá její starší syn, když se na něj otčím věčně osopuje. Když nepomůže ani apel na děti, tak Ti nezbývá než její stěžování rázně utnout :jojo: Skutečně nevím, jak dlouho bych měla sílu poslouchat ženskou, kterou týrá manžel, která si stěžuje po všech možných sousedech a známých a která nedokáže udělat jednu jedinou věc: nenechat týrat i svoje nezletilé děti a tyrana jednou provždy opustit :jojo:
|
eva4444 — 8. 8. 2008 13:32 |
Kiaro, dle popisu - úplně, jako bys psala o ní. Ani argument, ať se odstěhuje kvůli dětem nezabírá, v tomto případě nepomůže asi vůbec nic. Spíš musím přemýšlet, jak stěžování utnout, stočit hovor na jiné téma, protože jinak asi budu mít o kamarádku míň, už teď ani nemám radost, když ji potkám a dřív jsem radost měla. Dříve mi taky pomohla, tak ji nechci jako kamarádku "odepsat".
|
IlonaN — 16. 8. 2008 21:44 |
Protoze jsou takove typy zen, ze jim dela dobre, kdyz je ostatni lituji. Jake jsou chudinky, jak to vsechno musi snaset atd....Tzv. zeny trpitelky. Ne ze by byly ve sve pozici radi, ale jednou je na ne partner ci manzel hodny a pak zase zly a takhle se to strida. Ze zacatku to nevypada tak tragicky, ale postupem casu se takove natlaky stupnuji az se z muze stane vladce a z zeny poslusny, vdeku chtivy pejsek.
|
marvinka1 — 24. 9. 2008 13:50 |
Nemyslím si, že by byl typ žen, které by byly rády fyzicky či psychicky trestány a týrány. Teď něco z odborného soudku, jak to vidí psychologové, kteří se s tímto problémem setkávají často. Existuje tzv. syndrom týrané ženy. Je to přesně to, co tady popisujete, stejná je i vaše reakce, že té ženě není pomoci, že nechce změnu, je to ale hlavně o vašem nedostatku informací o této problematice, potom byste nepsaly, že změnu nechce či že existují ženy, kterým se to líbí či jim to nevadí! ..Platí, že u obětí domácího násilí se setkáváme s jevy, které u obětí jiných kriminálních činů nenalézáme. Markantní je například přetrvávající vazba k agresorovi, setrvávání ve vztahu s ním, zatajování závažnosti a příčin zranění, popírání viktimizace. Tyto typické důsledky domácího násilí jsou pro pozorovatele zvenčí málo srozumitelné. Vnější okolí nedovede pochopit, proč týraná osoba svého partnera neopustí. Neznalost problematiky pak vede k tomu, že chování oběti je vysvětlováno pomocí falešných mýtů, například tím, že ženě se násilí líbí, a proto nechce od partnera odejít. Syndrom týrané ženy je definován jako soubor specifických charakteristik a důsledků zneužívání, které vedou ke snížené schopnosti ženy efektivně reagovat na prožívané násilí. Syndrom týrané ženy se skládá z poměrně bohaté mozaiky různých projevů, v konkrétním případě mohou být některé symptomy zvýrazněny, jiné naopak ustupují do pozadí. Podle M. A. Douglasové lze veškeré symptomy u týraných žen rozčlenit do tří kategorií. Jsou to (1) příznaky spadající pod posttraumatickou stresovou poruchu (PTSP); (2) naučená bezmocnost; (3) sebezničující reakce... A o tom je více na této webové stránce http://www.domacinasili.unas.cz/victim.html Je to tam pěkně rozepsáno. Všem doporučuji přečíst, ženy se chovají podle vepsaného vzorce a takto trpí mnoho let a často si nemůžou pomoci, ani když vidí, že netrpí jen ony, ale trpí i jejich děti. A když si to přečtete, nebudete tu již psát, že "Jsou typy žen, které snad potřebují být ty ponižované, utrápené a dělají si sami ten život ještě težší, protože jinak ani žít neumí nebo nechtějí", což není pravda. Nikdo nechce být celý život deptán a zraňován. (To je tedy můj názor, nechci se nikoho dotknout nebo někoho urazit. Jen souhlasím s psychology, že ženě se tento stav jistě nelíbí, ale mnohdy není v její moci na tom něco změnit).
|
Marsyl — 3. 1. 2009 12:52 |
Súhlasím s Marvinkou. Vy ostatné premúdrené: skúste si prežiť to, čo napríklad niektorá týraná žena, a potom si o sebe prečítajte od takých slepic ako vy, také premúdrené rady ako tu píšete vy. Je to naozaj trapné. Píšete takto s nosom dohora, lebo neviete, čo to všetko obnáša. Ste duchom, rozumom a citom chudobné. Mali by ste sa nad sebou zamyslieť. takéto názory rozumná žena nevysloví!!!
|
Kiara — 3. 1. 2009 17:29 |
marvinka1, Marsyl: Nikdo tady nepsal žádné přemoudřelé rady, ani neměl na nikoho nos nahoru. Já jsem svůj příspěvek napsala proto, abych vysvětlila CO se týrané ženě děje a PROČ se jí to děje. A zakončila jsem to tak, že pokud si týraná žena nepomůže SAMA, to znamená nevyhledá nějakou organizaci na pomoc týraným ženám, nikdo na světě jí není schopen pomoci. Já můžu stokrát chápat, že kamarádka má skutečně doma peklo, můžu stokrát chápat že její manžel je neskutečný hajzl a můžu být stoprocentně přesvědčena o tom, že je to tak, jak mi líčí. Bohužel tím, že jí budu JENOM naslouchat kamarádce vůbec nepomůže, protože si uleví jenom na půl hodiny, přijde domů a začne to zase. ONA SAMA může změnit svůj život, nikdo jiný to za ni neudělá :jojo: Marsyl: nevím, proč jsi zbytečně hrubá a používáš tady výrazy jako slepice, nebo duchem chudobné. Jestli jsi zažila týrání od partnera na vlastní kůži, je to možná pochopitelné - ale ani trochu tě to neomlouvá.
|
Marsyl — 3. 1. 2009 20:06 |
Protoze jsou takove typy zen, ze jim dela dobre, kdyz je ostatni lituji. Jake jsou chudinky, jak to vsechno musi snaset atd....Tzv. zeny trpitelky. Ne ze by byly ve sve pozici radi, ale jednou je na ne partner ci manzel hodny a pak zase zly a takhle se to strida. Ze zacatku to nevypada tak tragicky, ale postupem casu se takove natlaky stupnuji az se z muze stane vladce a z zeny poslusny, vdeku chtivy pejsek. Skopírované od IlonaN.
No nehnevaj sa, ale toto je poriadna slepica, čo takto rozmýšľa. A to som ešte urazola slepicu! Tu nejde o to, či som to zažila ja alebo nie. Takýto názor na týrané ženy nemôže mať jeden normálny človek pri rozume!!
|
lupina montana — 3. 1. 2009 20:09 |
A ty sa Marsyl hlboko pokloň, požiadaj o prepáčenie a o radu - lebo Kiara vie, o čom rozpráva a vie, čo s tým treba. Netára do vetra, vieš? :dumbom: Mmch - myslím si, že tady se jen špatně zachází se slovy. Samozřejmě, že vhloubi duše nikdo nechce být týrán, ponižován, bit.....jen je spousta lidí - tedy povětšině žen, ale chlapi se asi najdou taky, jen to řeší jinak (navštěvují salony, třeba :) ) takže, je spousta lidí, kteří mají spojeno utrpení a lásku,nebo utrpení a vlastní cenu (tomu se říká syndrom obětního beránka) a ztrátou toho utrpení mají pocit, že ztrácejí i to druhé.....nemluvě o naprostém nedostatku sebedůvěry. A pak je ještě druhá stránka - to bude asi případ Eviny sousedky. zůstává proto, aby se naučila.... ;) Soudím tak proto, že vytačila hranice, za které se nepůjde....že si stěžuje, vůbec nemusí být rozhodující - asi prostě upouští páru :) ale dokud sama nepřijde, jak na svého muže, zůstane.... Pre Marsyl: teraz pre zmenu JA viem, o čom rozprávam - to iba pre poriadok ;)
|
mala.popelka — 3. 1. 2009 20:34 |
Marsyl, upozorňuji, že veškeré další příspěvky obsahující urážky nebo osočování jiných uživatelů, budou bez dalšího mazány! žádné slepice a jiné podobné názvy prosím.
|
Marsyl — 3. 1. 2009 21:18 |
A ty sa Marsyl hlboko pokloň, požiadaj o prepáčenie a o radu - lebo Kiara vie, o čom rozpráva a vie, čo s tým treba. Netára do vetra, vieš? dumbom
No vidím, že IlonaN nie je jediná. To sa ako komu mám klaňať? Vám? Nemienim sa klaňať nikomu, nieto ešte ľudskej hlúposti!! Stojím si za tým, čo som napísala. Ja na rozdiel od vás viem, čo píšem.
|
lupina montana — 3. 1. 2009 21:21 |
Kiare sa pokloň a ju o radu popros...zažila veľa a dokázala sa s tým vysporiadať. Ona vie, o čom je reč absolútne presne. Ja ťa semtam čítam - čiže mám ako-takú predstavu a vravím ti, že by ti ozaj mohla dať radu.
|
Selima — 3. 1. 2009 23:11 |
Marsyl neche radu, lebo hrozí, že by sa ňou trebárs aj mohla riadiť... Marsyl chce tiež len "vypustiť paru", ale na trošku nesprávnom mieste, povedala by som. Každému, čo jeho jest. A možno by si mohla pozrieť poučného Mrazíka s oným "klaňaním sa", aby sa náhodou nezmenila na medveďa. ;)
|
mala.popelka — 4. 1. 2009 11:23 |
Marsyl, naposledy upozorňuji, že hodnocení názorů stylem kdo je hloupý nebo není, nebude tolerováno. Nemusíš s jejich názory souhlasit, ale diskuse nespočívá v urážkách.
Toto samozřejmě platí pro všechny účastníky diskusí.
|
Marsyl — 4. 1. 2009 12:38 |
Nemienim diskutovať s niekym takým, kto má takéto názory. Hráte sa na múdre a pritom neviete, o čom to všetko je! Klaňať sa môžete jedna druhej, ak vám to robí dobre.
|
Selima — 4. 1. 2009 16:48 |
Tak nediskutuj, nikto ťa sem nevolal ani nenútil písať! Je to tu dobrovoľné a vcelku aj slušné, kým sem neprídu takéto hviezdy... Mmch, ak bežne takto komunikuješ, tak sa naozaj nedivím, že niekomu môžu prasknúť nervy a "týra ťa"... Aroganciu znáša dobre naozaj málokto, hlavne v najbližšej rodine.
|
Marsyl — 4. 1. 2009 19:17 |
Kto povedal Ty? Vo viacerých príspevkoch reaguješ namyslene a arogantne. Je to skutočne úbohé!!!
|
PavlaH — 4. 1. 2009 21:14 |
Marsyl, ty máš nějakou zkušenost? Třeba i osobní? Máš nějakou představu o tom jak funguje závislost na partnerovi? Jestli ne, tak běž na toto téma diskutovat jinam. Tam tvé názory určitě uvítají. Nejlépe na Bílý kruh bezpečí.
|
Eva36 — 5. 1. 2009 10:25 |
PavlaH: Jo, myslím, že Marsyl má osobní problém s tyranem. A myslím, že už tady kdysi o něm psala. A neví si s tím rady, proto tak podrážděně reaguje na všechny "chytré" přispěvatelky. Já to myslím bez ironie, ty rady jsou dost cenné a vidím tam i že všechny si uvědomují, že opustit tyrana, to není jako si jít koupit rohlíky. Jen Marsyl v tom vidí, že holky by odcházely lusknutím prstů, ale nemají ani páru, jak to je.... Vzhledem k osobním problémům Marsyl se domnívám, že mě brzo zařadí do vašeho tábora slepic. Bude mi ctí :)
|
Marsyl — 5. 1. 2009 11:15 |
Eva36: Vyjadrila si to presne. Bez tej slepice. Tvoje názory som si vždy vážila.
|
Marsyl — 5. 1. 2009 11:19 |
Naozaj nemôžem uveriť tomu, že si tu niektoré "chytré" myslia, že na svete behajú ženy, ktorím sa páči, že sú týrané. Že sa v tom vyžívajú. Že kvôli tomu ostávajú s agresorom. A takéto názory tu boli vyslovené. Viď vyššie. Tak skutočne takéto môže človek naozaj zaradiť len do "tábora slepic".
|
Selima — 5. 1. 2009 14:14 |
Ja som zažila problém s tyranom v rodine, aj keď nie priamo ako týraná osoba. Nemyslím si, že je to jednoduché vzoprieť sa mu a opustiť zabehané životné vzorce, tak ako vyhrať nad akoukoľvek závislosoťu nie je ľahké. Ale prvé kroky sú: priznať si problém, aj z vlastnej strany - t.j. závislosť - a nájsť si pomoc zvonka, lebo väčšinou je potrebná až nutná. Keď niekto nedospeje ani k týmto dvom prvým bodom, tak má malú šancu čokoľvek zmeniť, a nepomôže mu ani nadávať všetkým a každému. Neviem, či som arogantná a taká alebo onaká a je mi to jedno: Snažím sa rozkľúčovať svoje vlastné problémy a násjť pre ne riešenia a odporúčam to každému jednému človeku, ktorého poznám. To je jediné pomáha, to jediné má zmysel. A čím viac sa pozerám na druhých a zaoberám druhými(či už ide o nadávanie, alebo pozitívne zaoberanie), tým menej energie mám na vlastné problémy. Hoci občas mi pomoc pri cudzích problémoch tiež pomôže. :jojo: Koniec ságy. :D P.S. Psychológovia poznajú termín "závislosť na tyranovi", resp. dokonca je to syndróm "rukojemníkov", ktorí si vytvorili citové väzby k svojim väzniteľom. Ale samozrejme, že aj psychológovia môžu byť hydina podľa Marsyl. Všetci, čo si myslíme niečo iné ako Marsyl, sme vlastne jeden veľký kurník.
|
lupina montana — 5. 1. 2009 21:27 |
A najkomickejšie na tom je, Seli, že Marsyl tiež ostáva so svojim agresorom (aspoň posledné správy, ktoré som tu zachytila, boli že hej)...iba by ma zaujímalo, prečo asi....:rolleyes:
|
PavlaH — 5. 1. 2009 21:38 |
Víš co Seli, když se k psychické závislosti, přidá nízké sebevědomí, pak stačí i finanční závislost, bídné sociální vazby a je na problém zaděláno. To se pak těžko zdrhá, takže vlastně je lepší zůstat tam, kde jsem, protože jsem si to asi tak nějak i zavinila sama. Navíc, když mi to říkají i rodiče, že ho provokuju.... A máme to jak na dlani.
|
Selima — 6. 1. 2009 0:15 |
Áno, to nepopieram. Tlak okolia je nezanedbateľný, plus nie všetic majú finačné možnosti... ale: finančné možnosti sa dajú POSTUPNE zlepšovať a tlak okolia sa môže zmenšiť, ak načrtnem, aký mám s tyranom život. A mmch, dá sa ísť aj proti tlaku okolia, ak je môj vnútorný tlak nespokojnosti väčší. Bola som v rámci Dňa dobrovoľníctva v krízovom centre a videla tie ženy s deťmi tam, hovorila s riaditeľkou - mnohé práve skončili tam kvôli nesúhlasu či zavrhnutiu vlastnou rodinou. Ale našli pomoc(aj psychologickú) a porozumenie u cudzích. Páči sa mi z knihy Vesmírny objednávkový servis: "Každý problém má riešneie, lebo keby neexistovalo riešenie, neexistoval by ani problém." :jojo:
|
PavlaH — 6. 1. 2009 12:43 |
Samo Seli, takže my dvě si rozumíme. Marsyl může jen číst.... a možná i zkusit pochopit.
|
lankas — 18. 5. 2017 12:11 |
eva4444 napsal(a):Mám jednu sousedku, dá se říci skoro kamarádku (ale už mě trochu štve), žije s chlapem, který ji psychicky deptá. Z toho co jsem tu četla - klasické psychické týrání. Nemlátí ji, ale svou předchozí ženu údajně mlátil. Této jen vyhrožoval, že ji schodí ze schodů, ona mu řekla, že jestli na ni sáhne tak vše oznámí na policii a toho on se bojí. Takže ji nebije, jen ji nadává. Sousedka s ním má jedno dítě 6 let a pak má kluka 15 let z předchozího vztahu. On klukovi taky nadává a ještě musí docela dost doma pomáhat, na tom by nebylo nic špatného, ale ani pochvaly se za to nedočká, spíš jen dalšího nadávání. Ona si všude stěžuje, mě už to i unavuje, ona už několik let říká, že od něj odejde - to ji i radíme a vždy určí nějaké datum, do kterého se odstěhuje, plánuje to, ale nikdy to neudělá, protože on ji pak jednou taťka uvaří a s něčím pomůže a je zase ten, se kterým se dá žít. Děti slyší jak Ti dva se hádají, ona většinou ustoupí a pak má období, kdy s ním třeba měsíc nepromluví, ale nemyslím, že jemu by to nějak vadilo. Mě se pak vypovídává, jak je jí ubližováno a když jí řeknu, ať odejde, tak ona že jo, ale ne teď, ale později. Práci má, byt má (který pronajímá), pomoc u rodičů s hlídáním dětí by měla, takže na rozdíl od mnohých týraných má kam jít a zvládla by to. Ona zase přišla s tím, že nechce zpět do paneláku, že si chce nechat postavit barák a začala shánět pozemek. To mi přijde jako úplně nelogické rozhodnutí - zas tolik peněz ani nemá ani nevydělává. Jestli s ním je jen kvůli docela hezkému bydlení na hezké vesnici, ale musí na baráku dřít ona i děti jak otrok, mezitím co on sedí u TV, tak to nechápu. Už mě docela unavuje poslouchat její stěžování: Komu není rady, tomu není pomoci. Co o tom myslíte? Jsou typy žen, které snad potřebují být ty ponižované, utrápené a dělají si sami ten život ještě težší, protože jinak ani žít neumí nebo nechtějí?
Tvoje kamarádka je postižená Syndromem okouzlení řasnatcem, dokud si to neuvědomí, neodejde od něj. Mně to taky trvalo roky, ale jakmile jsem si přečetla o uvedeném syndromu, všechno mi došlo.
|
Dorka — 18. 5. 2017 14:42 |
No, radsi nic...
|