Nás věkově již "za vodou" by docela zajímalo, samozřejmě zcela pravdivě a anonymně, jak se na bydlení s rodiči podílejí dnešní slečny. Mají jako "hlavní pracovní poměr" na starosti pouze své studium, nebo umějí uvařit, vyprat, vyžehlit, atd? A dělají to pravidelně pro všechny, nebo jen občas a jen pro sebe? Můžete psát nejen o sobě, ale i o svých kamarádkách. Berte to jako sociologický průzkum, prostě nás to jen zajímá.
P.S. Jednou budete mít doma taky na krku všechno jako my, taky se dočkáte...!

Moje drahá náctiletá slečna umí všechno - vařit, péct, uklízet, prát, žehlit. Má to pouze jednu chybu - je líná jako veš. Takže všechny tyhle věci dělá jen, když se jí to řekne - pak řekne důrazně - pak opět připomene. Sama od sebe - jen někdy.
Toť názor matičky, nicméně ty jsi chtěla asi názor právě těch náctiletých :lol:

pamatuju si docela živě, jaká jsem byla, když jsem měla ve věku přídomek -náct. letos to budou dva roky, co jsem tohle údobí opustila, i když si myslím, že holka v 18ti by měla mít rozum daleko jinde než např. 16ti letý, které si kolikrát hrají na rádoby slečinky. k vaření mě to nikdy netíhlo, raději peču nejrůznější moučníky (koneckonců mám bráchu kuchaře, tak ci u plotny :D ). pračka bohužel není můj kamarád, příliš se v ní nevyznám, ale když je mi řečeno, kam se příslušná "kolečka" točí, není pro mě problém - po vyprání prádlo pověsím, po uschnutí seberu. ačkoliv žehlení obstarává většinou máma, musím konstatovat, že u filmu je to celkem i konstruktivní činnost :D dokonce mám dny, kdy mě baví uklízet a jsem schopná uklidit celý barák sama - to se pak diví i naši :lol: ačkoliv celou dobu mluvím v přítomném čase, ztotožňuje se to i s nedávnou minulostí, kdy mi bylo -náct. musím ale ještě dodat, že mi přijde, že i už i já jsem jiná "generace". o pár let mladší holky se nad vším ofrňují... a co se týče mých vrstevnic, tak na střední škole jsme ve třídě měli holky, kt. se už při pomyšlení na domácí práce dělalo špatně... zastávám názor, že všechno je o výchově... když se dítě nevede k daným činnostem a všechno se dělá za něj, pak se nedá očekávat, že bude nejen v dospívání, ale také v samotné dospělosti, dodržovat jistá "pravidla".

jsem zvědavá, co napíšou současní náctiletí, to bude bezesporu aktuálnější :jojo:

ffly napsal(a):

Moje drahá náctiletá slečna umí všechno - vařit, péct, uklízet, prát, žehlit. Má to pouze jednu chybu - je líná jako veš. Takže všechny tyhle věci dělá jen, když se jí to řekne - pak řekne důrazně - pak opět připomene. Sama od sebe - jen někdy.
Toť názor matičky, nicméně ty jsi chtěla asi názor právě těch náctiletých :lol:

pravda, to jsem zapomněla dodat. krom pečení, kt. fakt miluju, mi to kolikrát museli říkat několikrát. sama od sebe, to byly svátky. teď jsem se dost zlepšila, i když někdy mě chytne nicnedělání :vissla: abych se přiznala, tak neumím umýt okna - prostě tam mám vždycky šmouhy :dumbom: nedávno po mně máma chtěla, abych je umyla, tak jsem odvětila, že dokud přes okna vidim, tak je to zbytečný :lol: (njn, v některých věcech dospělá ještě nejsem :reta: )

Už mi dávno není -náct, ale musím sebekriticky přiznat, že jsem měla studium jako hlavní pracovní poměr a co se uklízení, praní a žehlení týče - starala jsem se jen o svoje. Jediné co jsem dělala pro všechny i ráda bylo pečení a musela jsem - nerada, hrabat trávu na rozlehlé zahradě. Ale když jsem chtěla vymalovat svůj pokoj, tak jsem si vymalovala sama. Celkově jsem byla dost samostatná, ale když máma dělala všechnu práci tak nějak automaticky, tak samotnou mě ani nehlo jí pomáhat. Chudák máma, takhle daleko to u sebe doma zajít nenechám, abych všechno dělala.

Kalupinko, možná by nebylo od věci požádat o vyjádření rovněž pokud jde o -náctileté mladíky. Doba se opravdu změnila ;)

Z okolí znám různé modely (pravda, spíš v kategorii starší náctiletí), většinou to hodně souvisí s povahou dospívajícícho. Pro některé je nevyřčeným zaklínadlem ekonomičnost chování (zvenku to vypadá jako lenost) a v žádné oblasti života, kterou vnímají jako "prudu", nevydají jediný kilojoul energie "navíc" - tedy pokud se rozhodnou, že jim ve škole stačí trojky, v pohodě si je udrží, ale usilovat o vyšší mety jim připadá prostě zbytečně namáhavé. Podobně doma - dokud je nějaké čisté prádlo či nádobí, proč si lámat hlavu a ošoupávat ručičky s tím špinavým, dokud jsou pod vrstvou prachu vidět alespoň obrysy klávesnice, nač se znepokojovat.

Pak jsou mladí, kteří vykazují vysloveně spasitelské rysy, odečítají přání dřív, než byla vyslovena, a pro druhé by se rozkrájeli. Uštvané matce, která se dovalí domů kolem deváté, dají polštářek pod nateklá lýtka, naservírují teplou večeři a sprdnou otce, který by chtěl v této chvíli s maminkou něco řešit, zbláznil ses? Protipólem jsou děti uštvaných rodičů, kteří i ve své uštvanosti stráví klidně půl noci u žehlicího prkna a u sporáku, aby Madlička či Honzíček nic nemuseli. Madlička ani Honzíček tedy nic nedělají, nedostavše k tomu vlastně šanci, a vyšetřený čas věnují přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta či snování představ, jak to večer roztočí.

Jinými slovy -náctiletí toho umí docela hodně, ačkoli prádlo zvládnou spíš posbírat a složit než roztřídit a vyprat a jejich kulinářské pokusy většinou operují s polotovary a téměř vždy se odvíjejí od přesných instrukcí a nákupního seznamu. Druhá věc je, co doma opravdu dělají - tady je nutno podotknout, že výkop mají v ruce vždy rodiče a jde o to, co všechno po potomkovi chtějí. Kolem třinácti patnácti let se to většinou neobejde bez držkové, v sedmnácti už je hodně z nich schopno přijmout jako fakt, že mají přidělený určitý úkol, třeba vynášet odpadky nebo dávat o víkendu po obědě nádobí do myčky.

No súhlasím s ffly, máme asi rovnaký klon, vie veľa vecí, ale keď sa to prikáže raz, dva až šesť krát, potom zvyšujem hlas - odpoveďou mi je poznámka, že čo furt kričím, však ona počuje, poprípade počkaj, za chvíľu. Stáva sa, že keď sa nemôžem pozerať na ten binec v izbe, upracem, ale príde chvíľa, kedy nemám náladu upozorňovať ani upratovať a to už vie, že je zle :-D  Poprípade "vydieram", pokiaľ neupraceš, nejdeš na žiadnu párty, ani von. Čítala som aj ten problém v diskusii - psychologické a je vlastne aj mojou odpoveďou na fakt, že deti sú v tomto veku asi na 95% lenivé, samozrejme náladové, ofučané a z podobných rozprávaní mojich známych, ktorí majú doma -násťročných, je skôr raritou, ak dieťa niečo spraví samé od seba, čo sa týka poriadku. Ja napr. viem, že keď nájdem doma vyupratované, tak sa niečo chystá a v priebehu 1-2 dní príde s nejakou požiadavkou :D

Moje dcera 15 let.Dokaze uvarit,upect dokonce uklidit lip nez ja. :-) .Vymalovala koupelnu i po sobe uklidila-za financni odmenu.Vymeni zarovku.Syn 17 let-po sobe uklidit neumi vubec.Zvlada udelat jednodussi jidla jako langose,smazak,topinky.Jinak opravit neumi nic nemel nikoho,kdo by ho to naucil a ani o to nejevil nikdy zajem.

Ja jako nactileta jsem neumela uvarit vubec nic leda tak caj.Vse jsem se postupne naucila,az za manzelstvi.

Já jsem se všechno musela naučit sama....dokonce mamka ted dostala iniciativní nápad že mě něco naučí vačit (je mi 22) a vytáhla na mě obalování řízku já myslela že mě jebne  :lol: takže se spoléhám na kuchařky.
Ale už od 15 jsem dělala snad všechno krom vaření,na to jsem se doma necejtila

Moje 14 letá dcera pomáhá dost s domácností...nádobí, občas vaření, úklid, hlavně v dětském pokoji, občas se u mne staví a pomůže s žehlením. Doma ale jsou občas hádky...syn se nezapojuje do práce příliš dobrovolně a je na to poukazováno.

Napíšu své zkušenosti, přestože nemám dceru, ale dva kluky. Já jsem od mala musela v domácnosti vypomáhat se vším a proto jsem si řekla, že moje děti budou mít jiný život. A to jsem taky splnila - mají dokonalý mamahotel. V případě nouze  zvládnou si uvařit, vyžehlit, poklidit, dát nádobí do myčky, nakoupit.

Holka šikovná , ale vysvětli jí , že tyhlety schopnosti neukazovat svému budoucímu partnerovi.

eremuruss napsal(a):

Moje dcera 15 let.Dokaze uvarit,upect dokonce uklidit lip nez ja. :-) .Vymalovala koupelnu i po sobe uklidila-za financni odmenu.Vymeni zarovku.Syn 17 let-po sobe uklidit neumi vubec.Zvlada udelat jednodussi jidla jako langose,smazak,topinky.Jinak opravit neumi nic nemel nikoho,kdo by ho to naucil a ani o to nejevil nikdy zajem.

Jo ještě bych dodala, že smrdící nevynešený koš s odpadky odkládám do dětského pokoje.

Tak to já měla doma teda tyranii:))
Máma k nám prostě přistupovala jako k holkám, takže koš a stlaní, určitě tak v 10ti letech. Pak střídání každou sobotu prach a lux. Pokud něco nebylo v koši na prádlo, tak máma prostě nevyprala. Samozřejmě se to v pubertě neobešlo bez držkové. Hádky se sestrou, kdo toho udělal více.
A víkend pro mne znamenal dojet na chatu,obléknout od pracovního a pomáhat na zahradě. Ve 14ti jsem normálně natíraly se segrou plot, kadiboudu, vrata. U nás v rodině totiž manuálně pracují ženy.
Orba brambor pro 3 rodiny s koňmi na podzim nebyl vyjímkou a prázdniny na Moravě se taky neobešly bez pomoci pradědovi na vinohradě. Hnojit, vyvazovat, stříhat. Ale mě to nepřišlo jako mučení. Díky tomu, že nám to mamka dost zautomatizovala a povinnosti na nás přenášela postupně, tak jsme si zvykly.
Když jsem si půjčily od našich auto, tak to znamenalo jít tátovi pomoci jej umýt, napastovat, pomoci vystříkat podběhy atd.
Musím teda přiznat, že se mi otevírá kudla v kapse ,když přijedeme ke známým a jejich 19ti letá dcera sedí jako pecka a máma kolem ní lítá jako hadr na holi. Ale vždy si musím říci, že tam nebydlím.

Lidem, kteří doma neumí nic udělat, není dle mého co závidět, ono jim to časem bude chybět, pokud si je nevezme nějaký Ewing, nebo Onassisová, že. Spíš mě doma matka vždycky štvala tím, že když jsem začal něco uklízet apod., tak to komentovala:  "No není možná, copak se nám to tady dějé" - čímž mi to naprosto dokonale znechucovala. Úplně stačilo říct: "Čau, to je fajn že to děláš."

Tak stlaní, vysávání a utírání prachu v dětském pokoji bylo bez diskuzí na nás dětech od začátku školní docházky. Ráda jsem to nedělala, ale divné mi to nepřišlo, byl to zvyk. Postupně pak jsme dostávali další úkoly přidělené - sobotní rána patřila úklidu, tj. pokoj nablýskat + co kdo dostal přiděleno (já pomoct s vařením, bratr vysát zbytek bytu apod.). Byl i pokus úkony ocenit a podle tarifů pak vyplácet kapesné, idea byla, že se o práci budeme prát - houby s octem, byli jsme spokojeně bez kapesného a uděláno nebylo nic.
Postupně tak od 15 jsem přebírala zašívání, žehlení, vaření, praní - tak nějak přirozeně, když nebyla doma máma, holt jsem se o večeři/nákup/čisté prádlo postarala sama. Bratr nepřebral automaticky nikdy nic, co si pamatuju, vždycky jen přísně na svém písečku. Ale když jsem byla na prázdninách u tety a ta si mi o nic neřekla, s největším klidem jsem ji, stařenku sedřenou, nechala mě obskakovat. Je pravda, že lenost vítězí.
Výsledek je, že zemědělské práce z duše nenávidím a víc než dvakrát za rok mě na rodinné latifundie nikdo nedostane. Uklízení na povel (protože je sobota) jsem nepřebrala a přesto, světe div se, nehniju doma ve špíně, jak mi má dobrá maminka prorokovala. Do vysávání se klidně dám v úterý ráno před odchodem a do utírání prachu ve čtvrtek o půlnoci u filmu. Na zašmouhaná okna jsem si koupila husté záclony...
Takže co se náctiletého přerodu z líné vši v kooperujícího člena domácnosti týká, rozdíl vidím ve svědomí - mně od jisté chvíle přišlo nadmíru blbé nechat všechno na mámě, bratrovi nikdy.

Když průzkum, tak průzkum. :)
Nikdy jsem doma jako náctiletá nevařila a dnes mě manžel i přátelé považují za vynikající kuchařku :D, ale moje bylo: klepání koberců, mytí oken, větrání peřin na balkóně, služba v paneláku na chodbě a ve sklepech, každou sobotu koupelna a leštění nábytku v obýváku plus pořádek ve svém pokoji samozřejmě (jsi přece holka!!). Mám o hodně mladší sourozence, takže jejich hlídání, chození s nimi na koupaliště, vyzvedávání ze školky atd. byla taky moje záležitost. Dost lidí mě v mých 17ti považovalo za matku :).  Radostná záležitost to byla jak kdy, podle toho, co moje spolužačky měly v plánu :D, ale celkem si zvykly, že jsme chodily na fotbal fandit vysněným klukům s kočárem, ve kterém se marně pokoušel usnout můj sourozenec :D.
Já jsem o práce na zahradě prosila!!!! :D Ale naši mě vždycky odbyli: "my to uděláme rychleji, zabav zatím děcka" :D.
Moje dcera je na domácí práce velmi šikovná, když už "musí", uklidí fakt rychlostí blesku. Luxuje, myje nádobí, věší prádlo... Ale zatím je v období, kdy se jí o to musí říct. Občas v ní zvítězí soucit s ubohou pracující mámou :D a řekne: "kdybys něco potřebovala, tak mi řekni, jo?" a jde si lehnout k notebooku :). Ale je fakt, že se občas vtírá, že chce něco dělat, nemůžu říct, že by jako puboš nějak odmítala nebo měla naši domácnost na háku. (a já mám někdy bohužel maminčiny sklony "udělám to sama rychleji").
Třeba okna ji umývat nenechávám, a protože absolutně vůbec nepeču (nikdy mě to nebavilo a nepotřebuju k životu koláče, jsem "masový" typ :D ), tak ode mě dostala příležitost si upéct akorát jakési keksy z krabice od Vitany :D.  Jinak je pro mě dcera obdivuhodná právě tím, že přestože nemá cvik, udělá určitou činnost vcelku kvalitně - třeba pomazánky a tak.
Když jsem doma chtěla vařit, moje mamka říkávala: děvče, ještě se kvůli své rodině u plotny naběháš... byla dost pinktlich, cibule musela být nakrájená na přesné kousky, což zvládla líp ona než já... ;), za nestejně nakrájené nudle se dokázala zlobit, takže těch kuchařských zkušeností jsem ve svých 20 letech neměla moc. Já dnes říkám, že mám štěstí, že mi osud dopřál trpělivého chlapa, který v počátcích manželství odevzdaně jedl moje nechutné polévky :supr:. Jednu výhodu moje neumělost ale měla, občas vařil on, což se pak časem jaksi vytratilo, protože já přece vařím tak skvěle :D. Už se nedivím, že se o pilných chlapech říká, že mají neschopnou babu :D.
Jak tady samy mnohé píšete, já bych nucení holek do úklidu neřešila, protože je jim to určitě přirozenější než klukům. S nimi - nevím, co bych dělala :D. Vím od známé, že ani prosby ani rákoska na jejího syna nepomáhaly.
Moji mamču iritoval můj binec ve skříni a tehdy jsem ji nechápala. Dnes bych neuložila do skříně nic, co by mělo ohrnutý lem a komínky mi dělají na duši vysloveně dobře :D. Ovšem dcera je ve skříni samozřejmě nemá a mě to vůbec nevzrušuje, protože vím své ;). A jinak se vždycky dusím smíchem, když v době, kdy je na lince hromada nádobí a manžel odjíždí do firmy, od ní jako jediné možné adeptky na práci slyším: ježiš, mami, ty máš tak skvělou tu barvu vlasů, tobě to tak sluší, ty vypadáš tak mladě..... :D :D

Mě bude 17,doma mam na starost uklid svyho pokoje samozdřejmě,pak koupelnu,wc a chodbu-zametat a stírat atd...jo a uklidit čisté nádobí z myčky :) pak taky zahradu-hrabat atd...někdy uklízím kuchyn,jindy obývací pokoj,mamce pomaham s luxoáním pokojů,převlíkáním postelí nebo utírat prach...jindy stačí pohlídat sourozence když uklízí ona,prostě něco máme doma rozdělené,něco uklízíme náhodně...ale např moje 15-letá sestřenice nedělá vůbec nic,i v jejim pokoji je docela nepořádek...jinak péct a vařit umim taky,základní jídla a omáčky a polévky,většinou vařim jen když neni mamka doma a to pro tatku,mamku totiž vaření baví...jo ještě mam na starost rybičky,morče,kočku a králíka který patří bráchovi :)

Jako náctiltá jsem doma musela vysávat, mýt a utírat nádobí, samozřejmě si uklízet pokojíček. Občas něco vyžehlit. Utřít prach. A s vařením jsem taky občas pomáhala.

Tak moje zlatá sestřička, které bude brzy 18 umí udělat doma všechno,ale problém je ten, že se jí vůbec nechce.....takže ve finále nedělá skoro nic :mad:

My doma od mala děláme nádobí, včetně celého úklidu kuchyně, dříve s bratrem dohromady, pak jsme se střídali. Co jsme odešli na vysokou, tak si nejmladší sestra vycvičila tatínka, tak to dělá už skoro jen on. Já tak od 13ti let žehlím všechno prádlo, 15 letá sestra ještě neumí vyžehlit ani kapesník. Vysáváme, stíráme, uklízíme. Vaříme jak kdo chce, většinou mamka, ale nás to baví taky. Co jsem ale na VŠ, tak už doma tolik nejsem, takže se domácím pracem už často vyhnu. Každopádně mi vždycky přišlo, že u ženských domácích prací strávím mnohem víc času (např. žehlení - jedno celé dopoledne, praní - celý víkend, ikdyž přerušovaně, než když bratr jde jednou za měsíc umýt auto, což je práce maximálně na hodinu.)

Je mi 18 a doma delam da se rict vsechno...i kdyz ne dobrovolne :D uvarit jednodussi jidla, vyzehlit, uklidit...obcas i sama od sebe, ale to jen malokdy...muj kamarad ma pritelkyni, je ji patnact, a doma nedela nic, protoze nesmi....jeji rodice jsou toho nazoru, ze si ma mladi uzit, tak proc si kazit nejakymi povinnnostmi....

Sirius napsal(a):

Moje 14 letá dcera pomáhá dost s domácností...nádobí, občas vaření, úklid, hlavně v dětském pokoji, občas se u mne staví a pomůže s žehlením. Doma ale jsou občas hádky...syn se nezapojuje do práce příliš dobrovolně a je na to poukazováno.

no to je přece jasné.. žena je v domácnosti a muž je lovec který nosí maso z lovu :lol: né dělám si srandu ;) :lol:

Mě je 20 let, od rodičů jsem se odstěhovala už v 18 za přítelem skoro přes celou republiku, ale zároveň ještě pořád studuju (a ještě dlouho budu). U rodičů jsem měla na starosti svůj pokoj, odpadky a sem tam nějaku práci, kterou mi rodiče zadali. Ale vesměs nic extra, spíš jsem mámě pomáhala s bratrem (je o 12 let mladší než já) do šklky a ze školky, občas pohlídat a tak. Uměla jsem uvařit nějaké těstoviny, možná vajíčka a nějaké mražené polotovary... A dnes? Mám na starosti třípokojový byt, přítele, kočku a ještě svoji školu. Ze začátku to bylo peklo, nic jsem neuměla ke všemu jsem přišla jak slepý k houslým. Taky jsme kvůli tomu měli ze začátku párkrát nějakou rozepři. Neuměla jsem pracovat, neuměla jsem si nic naplánovat, neuměla jsem hospodařit s penězi a ani vaření nebylo nic extra. Ale po těch pár měsících utrpení než se tohle člověk "naučí" a zvykne si na ten systém, už se starám v podstatě o vše. Nejhorší bylo snad to vaření, to mě máma nikdy ani neučila, já jsem od ní ani sem tam nic nepochytila, takže když jsem se stěhovala od rodičů, vyfasovala jsem rodinnou Praktickou kuchařku, snad ještě po mé prababičce. Tak jsem začínala. Prostě pokus - omyl...ale mohla jsem si to všechno ušetřit, kdybych byla víc co k čemu u našich.
Takže moje jednoznačná rada pro všechny slečny - nebojte se doma přiložit ruku k dílu (i když se klikrát nechce) a snažte se všemu přiučit, jednou se to fakt bude hodit. A rada pro maminky - nebojte se slečny do práce zapojit i když uvidíte ty otrávené výrazy. Ony vám za to jednou poděkují... :D

adus, není na škodu zapojit i přítele :vissla:

Není nad školu života....taky si myslím, že kdybych bývala uměla vařit jako svobodná, nemusela jsem se jako vdaná placatit dlouhé hodiny u plotny s nejistými výsledky, ale věnovala bych se něčemu příjemnějšímu. A domácnost bych zvládala levou zadní. Jo, tohle byl příspěvek na úrovni a přímo z praxe!

mám dceru ( 20) a syna (18). oba umí vařit i pect, dcera raději peče, syn vaří, není nic vyjímečného, že když přijedu z práce mám na stole kafe a oběd, oba zvládnou uklidit, zatopit, starat se o kotel, nakoupit,pověsit a sebrat prádlo,  prádlo si žehlí samy. jediné, co neumí je prát(máme starou pračku a je problém s programátorem). některé věco dělají samy a docela ochotně, některé musím připomínat.

Já si myslím,že nejen slečny by se měly občas zapojit,aby pak nebyly tolik vyjukané ze své domácnosti. Ale myslím si,že i kdyby se moc nezapojili tak život ty dcery prostě naučí,ale obzvlášť důležité je dle mého zapojit právě i ty náctileté... syny. Mně se osobně nelíbí,když si "pán tvorstva" neuvaří ani čaj,protože od toho jsou přece ženy,však jeho máma(sestra..) to přece taky tak dělala.. Nemluvím ze své zkušenosti,protože můj teprve 12 letý synátor se,už teď v něčem zapojovat musí a klidně ho pustím časem i k té plotně. Není nad to,když občas i muž umí něco základního ukuchtit a taky s domácnosti pomoci. Ale ta zkušenost vychází od kamarádky,má 14 letou dceru ta je  moc šikovná(stejně jako její máma),ukuchtí,už něco,upeče,uklidí a obskakuje i svého tátu,který si ani čaj neuvaří,lžičku nepodá,když má tak šikovnou dceru a ženu,že (nechtějte vědět,jak to vypadalo,když kamarádka musela být v nemocnici ani to ho nepřinutilo,jídlo v restauraci nebo sáčkového typu pro něj a tehdy malou dceru,když došlo prádlo,kupilo se nádobí atd.zavolal své matce a ta přijela,až ze Slovenska)a jejich mladší syn tenhle model chování a vůbec pomoci doma naprosto stejně kopíruje a přebírá.:( Kamarádce tenhle model se vnitřně moc nelíbí,ale  navenek mlčí a bere to jako svůj úděl. :co:

Reni, jak si to kamarádka udělá, tak to bude mít. Když jsme byli my děcka, museli jsme od mala doma pomáhat všichni, bez ohledu na to, jestli je to kluk, nebo holka. To, že dneska děti nic neumí, nemají žádné povinnosti, jen zábava, za to si můžou rodiče sami. Nikdo jiný. Tak nad čím pak kdo brečí ? Jaký si to uděláš, takový to máš.

A myslím, že v nácti začít zapojovat dítě je už dost pozdě. I malé dítě zvládne menší povinnosti, přinejmenším se naučí a zvykne si, že musí taky přiložit ruku k dílu.

PPavlaa napsal(a):

Reni, jak si to kamarádka udělá, tak to bude mít. Když jsme byli my děcka, museli jsme od mala doma pomáhat všichni, bez ohledu na to, jestli je to kluk, nebo holka. To, že dneska děti nic neumí, nemají žádné povinnosti, jen zábava, za to si můžou rodiče sami. Nikdo jiný. Tak nad čím pak kdo brečí ? Jaký si to uděláš, takový to máš.

A myslím, že v nácti začít zapojovat dítě je už dost pozdě. I malé dítě zvládne menší povinnosti, přinejmenším se naučí a zvykne si, že musí taky přiložit ruku k dílu.

Ano,souhlas. ;) Ale raději později nežli nikdy. Ale já se přiznám,že jsem byla líný smrad,doma u mámy. :reta: A ona mě nechala. Pokud jsem přijela k tátovi,tak tam jsem mu s domácnosti na baráku pomohla,dříve,když jsem tam ještě bydlela,něco málo jsem pomohla i na zahradě. Je fakt,že lépe je začít už od těch malých s menší pomocí dle věku než lámat puboše - náctileté. Takže u nás je taky přiměřeně úkoluji, dcera má 8 a syn 12. Dcera je podstatně větší bordelář a línější než syn,asi se mi to vrací. Ale celkem vítězím i když někdy to nejde bez boje ,jejich pokoj,skříně s oblečením,hračky atd.,jsou samozřejmost. Maminka (tudiž já) nehodlá jejich binec jim uklízet,skládat jim věci po vyprání a poté jim je naservírovat,až do skříně,ani náhodou.  I to ložní na vyprání můžou odnést k prádelnímu koši,včetně svého použitého oblečení. Hračky,knížky atd. si uklidit to je snad samozřejmost.. Teda neříkám,že jsem jim někdy té mladší trošku nepomohla,ale jinak je to jejich práce. Tím to dle mého začíná,no a postupně po lehoučku je  zapojit i s tou přiměřenou pomocí v domácnosti. Myslím,že není problém,když vynesou koš,skočí pro rohlíky,utřou nádobí..
A ano,kamarádka to má takové jaké to má. Teď je jen otázka,jak se ji s tímhle údělem žije a já vím,že né někdy lehce, ale nyní ji,už dost pomůže -zapojí se v domácnosti její dcera. Teď je otázkou,co ona si z toho do života vezme.  Mně to jako její kamarádce nebylo jedno,ale nakonec jsem pochopila,že je to její volba a já nic nezměním. A taky vím,že já to tak nechci. Její manžel je zvyklý po těch letech manželství na servis,až pod nos,ona se bránit nebude a asi nechce,takže tam to,už jiné nebude. Ale u jejich syna by to mohlo být jinak,ale ten je zatím přesná kopie svého táty a bere si z něj příklad. :supermario:

Ps:opravuji-jen něco připisuji ještě k tomu. Tak a už mažu do "práce" na brigádu. :rock:

pamatuju si, že když byli moje děti menší, kamarádka řikala, že jsem hrozná, pořád po nich něco chi. u nás bylo zvakem, že všichni dělali všechno a nikdo nic sám a to včetně manžela. dneska mi kamarádka  dává za pravdu, má děti staré jako já a že by jí někdo z nich doma pomohl teda nehrozí.

ale jako ...nácka jsem doma dělala nerada cokoliv, moje matka nedokázala nikdy nic ocenit, vždy si našla, za co bylo potřeba vynadat, ani vařit jsem neuměla, naprosto mi vše znechutila.

já jsem moc dělat nemusela, hlavní bylo učení, občas vyluxovat byt, umýt si okna, utírání nádobí a prachu.. s přibývajícím věkem jsem to dělala sama od sebe, ale nejraději, když jsem byla sama doma a měla jsem na to klid, to jsem klidně vysmýčila celý byt a ještě mě to bavilo.  I žehlit jsem dokázala několik hodin, mámina radost pro mě byla odměnou :) a taky bylo snadnější získat pak penízky na diskotéku :) Teď dělám vše sama, manžel občas pomáhá a je to něco jiného když je člověk ve svém..

No já teda doma slečnu nemám, ale mám 17tiletýtýho syn a ten umíí uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit celý byt. Neříkám, že to dělá pravidelně a dobrovolně, ale udělá to i sám od sebe, někdy. Nicméně když potřebuje, tak si vypere, to sám od sebe, uvaří, když má hlad a nebo když mu řeknu. Starší, tomu je 21, se konečně naučil zapnout pračku, takže už si umí vyprat, žehlí si košile do práce, když musí a uvaří, když musí. Jinak uklidit, nakoupit, to taky umí, ale dělá nerad. Takže oba moji kluci jsou soběstační a dokážou se o sebe postarat. Dokonce i o mě :-) Doma dělají, co jim řeknu, ne zrovna rádi, ale dělají.

.

Tak já se hlasím,taky k těm kdo pomáhají:-D...žehlení,praní,uklízení není problém a beru to jako samozřejmost..Navíc o víkendech jsme sami s bráchou,takže máme rozdělené úkoly:-D..Jediný co mě teda moc nebaví,je vaření:-/..Zvládnu uvařit takový ty základní jídla,ale jinak mě to teda moc nebere  a nevyžívám se v tom:D..toť moje zkušenost:D

V ...nácti jsem uměla skoro všechno, ale nejlíp utíkat. Zvlášť z kuchyně.  Uměla jsem, ale nebavilo.  Jak muselo být všechno jenom podle mamky a nic podle mýho, tak jsem zdrhla.  Syn (16) umí taky skoro všechno, co je třeba, nechávám ho dělat práci, jak si zvolí sám, ale má něco s ušima. O všechno ho musím upomínat xkrát.

haiel: přesně tak - jakmile jsem měla někoho za zády, odmítala jsem cokoli dělat, ale když jsem byla sama svým pánem, bavilo mě to.. Jinak ten problém s ušima bude asi nějaká choroba všech náctiletých - myslím, že všichni jsme jí taky trpěli :D

aprill napsal(a):

Napíšu své zkušenosti, přestože nemám dceru, ale dva kluky. Já jsem od mala musela v domácnosti vypomáhat se vším a proto jsem si řekla, že moje děti budou mít jiný život. A to jsem taky splnila - mají dokonalý mamahotel. V případě nouze  zvládnou si uvařit, vyžehlit, poklidit, dát nádobí do myčky, nakoupit.

Na první počtení to znělo děsně ... nejdřív jsem se zhrozila - ale pak se mi to rozleželo - i řekla jsem si, že ti tví kluci můžou být nakonec i moc hodní a docela pořádní i soběstační lidé...
Servis ještě není znakem toho, že ten kdo ho využívá, je dokonale neschopný něco udělat... :)
Ono nakonec vždycky stejně nejvíc záleží na tom, jací lidé se potkají a jak si vzájemně sednou.

tříska napsal(a):

aprill napsal(a):

Napíšu své zkušenosti, přestože nemám dceru, ale dva kluky. Já jsem od mala musela v domácnosti vypomáhat se vším a proto jsem si řekla, že moje děti budou mít jiný život. A to jsem taky splnila - mají dokonalý mamahotel. V případě nouze  zvládnou si uvařit, vyžehlit, poklidit, dát nádobí do myčky, nakoupit.

Na první počtení to znělo děsně ... nejdřív jsem se zhrozila - ale pak se mi to rozleželo - i řekla jsem si, že ti tví kluci můžou být nakonec i moc hodní a docela pořádní i soběstační lidé...
Servis ještě není znakem toho, že ten kdo ho využívá, je dokonale neschopný něco udělat... :)
Ono nakonec vždycky stejně nejvíc záleží na tom, jací lidé se potkají a jak si vzájemně sednou.

tak to já bych se mohla na nějákej mamahotel z vysoka ... já doma musela pomáhat a neubylo mně. a jako že já bych lítala po baráku s luxem, prachovkou, hadrem, nevěděla co dřív a synáček seděl vykocenej u televize nebo počítače, hezky na pr..., zatímco máma kmitá, tak to ani náhodou. Jen ať si zvyká na to, že domácnost není jen záležitostí ženských, ale všech, kdo v té domácnosti jsou.

Tak já jako dítě-jedináček jsem měla svoje pevně stanovené povinnosti jak v domácnosti tak i v paneláku (malý úklid,částečně i ten velký)+pomoc když bylo třeba a každý týden se to opakovalo,protože nebylo s kým se o to střídat.
Dnes mám 2 dospělé kluky,studenty,nevedu je vyloženě k vaření ani mi nezáleží na tom,že ještě nikdy nespustili ani pračku.Vedeme je s manželem k tomu,aby byli zruční hlavně po tech.stránce a schopni cokoli v domácnosti a kolem domu spravit a aby věděli na co jekladívko a jaký konec šroubováku používat,práce s el.vrtačkou a šroubovákem,udělat správně beton,atd.Protože se myslím,že v případě nouze není problém aby jim při koupi pračky např.prodavač ukázal v obchodě na jaký knoflík sáhnout,ale spousta chlapů neumí zatlouct ani hřebík a to tak jednoduše napravit nejde.A já osobně si ani nedovedu život s někým takovým představit,to radši budu sama.
Jinak mají pár poviností určených v rámci týdenního úklidu v domácnosti,někdy je o to musím upomínat,což mě nekonečně štve.

Kuty napsal(a):

.. Jinak mají pár poviností určených v rámci týdenního úklidu v domácnosti,někdy je o to musím upomínat,což mě nekonečně štve.

A co takhle "pozapomenout" se třeba malinko s večeří... :gloria: ... a s ledovým klidem a nevinným úsměvem
opáčit: Není to a to - není ani večeře?! :reta:
Nebo:
Nechtělo se vám dělat to a to - mně se zase nechtělo vařit. :gloria:
Nebo:
Když vám je zatěžko udělat to a to, tak já to za vás RÁDA udělám - a vy za mě uvařte, jo?! :gloria:

Mne tak pripada, ze co jsem delala a nedelala v patnacti, to mi nejak zustalo. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela... a ne a nenaucilo me to discipline (sobotni dopoledne stravena s hadrem byla nediskutovatelnou povinnosti).

Daniela S. napsal(a):

.. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela....

Jo a taky ten tvůj dává kolemjdoucím vydělat, aby ho zachránili od mytí schodů? ..... :dumbom:
Něco podobného bylo včera v té trilogii s Donutilem... :reta:

Djó, když na to někdo má lidi, pak není co řešit.... :godlike::supr::tesi:

No já musela dnes na chvíli odběhnout odpoledne do práce a při té příležitosti se tam stavit ještě dovnitř marketu nakoupit,tak jsem vzala sebou mladší dceru. A starší syn(12) jelikož máme před dovolenou a já nevím,co dřív,tak se sám nabídl,že až si uklidí v pokoji,zamete a vytře tam,tak ještě zamete v bytě,umyje nádobí,vynese koš a prý jestli má ještě něco udělat..:par: Tak pak ještě skočil k mé kámošce pro naše oblečení,které nám narychlo spravovala. No tak doufám,že mu tohle vydrží,až do dospělosti a nenechá vše pak jen na své ženě. ;) Občas se mu taky nechce,ale není to nějak často,to možná spíš u dcery(8) je to naopak. Ale vždy udělají co po nich chci,spíš vedou boj mezi sebou,co se týká jejich společného pokoje,dcera je větší bordelář a línější,syn spíš dokáže udržet pořádek nebo si máknout v pokoji a to si pak si na ní stěžuje. ;)

Reni :supr:

Daniela S. napsal(a):

Mne tak pripada, ze co jsem delala a nedelala v patnacti, to mi nejak zustalo. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela... a ne a nenaucilo me to discipline (sobotni dopoledne stravena s hadrem byla nediskutovatelnou povinnosti).

Připomínáš mi hodně Danielo mě samotnou-jako dítě mě uklízení nebavilo,ale musela jsem, a taky jsem nenáviděla prouklízená sobotní dopoledne,ještě dnes si na to vzpomenu.A stlát pěkně manželské postele jsem musela,musely být ty peřiny pod tou hadrou kterou se zakrývají jako jedno letiště.Brrr.
A tak teď si to vynahrazuji a manžel taky-ten si taky musel stlát jako dítě a co jsme spolu těch spoustu let tak natruc vůůůbec nestelem a když se mi nechce uklízet tak neuklízím a je to pohodička.

ahojki :) mně je 16 a uklízím každou sobotu půlku baráku - druhou má na starosti ségra- , kuchyň si střídáme po týdnu - úklid, jinak vaří  většinou mamka, já jenom občas a to většinou když mamka není doma...Pokoj si uklízet je samozřejmostí. Taky si peru a žehlim a když je třeba pomůžu na zahradě, o prázdninách se starám o sekání zahrady, občas našim pomůžu s firmou, když je třeba.

Kate, tak to jsi šikulka, máma z tebe musí mít radost :)

Moje starší 15 letá dcera na pořádek a úklid a pořádek vůbec není, uklidí vždycky jen tak napůl a ani nevidí, že by to mohlo být lepší. Ale oceňuji, že umí opravit počítač, když se něco zasekne, instaluje programy, když si nevím rady s něčím na počítači, tak mi to vysvětlí. Taky programuje televizi a video. Sama říká, že takové práce u nás dělá ona. Ušetřila nám už hodně peněz, co bych dala za opraváře a jsem jí za to vděčná.
Ta mladší měla sklony k uklízení už jako mimino. Ve 2 letech už lítala po bytě s lopatkou a se smetáčkem a uklízela nepořádek po té starší. Před 14 dny jsem byla večer unavená, tak jsem šla spát dřív, v kuchyni zůstal nepořádek jako po výbuchu. Ze spánku mne budilo jakési bouchání. Ráno jsem zjistila, že ta malá holka o půlnoci sama dobrovolně uklidila celou kuchyň. Vytahala umyté nádobí z myčky a uklidila, do myčky dala špinavé nádobí, umyla linku, uklidila pohovku i stůl a ještě dala na stolek ubrousek a na něj jako ozdobu keramickou misku. Jen se ráno zeptala jestli jsem si toho všimla.
Jinak máme byt zařízený tak, aby toho na úklid moc nebylo. Holky jsou alergičky, tak žádné koberce, záclony, ani moc věcí- lapačů prachu, úklid zas až tak moc času nezabere.

Moc pěkný téma, náct už  mi sice není, ale ještě si to celkem pamatuju :-). Mám dvě sestry a doma jsme se rozhodně nepředřely, i když existoval nějaký rozpis prací na lednici, ale že bychom to braly jako slovo boží, to ani náhodou. V pokoji jsme mívala takový bordel, že občas si musel člověk cestu k posteli proházet, pračka...jo, to je ta věc v koupelně, kolem který chodím obloukem a čisté prádlo roste ve skříni :-))....a pak jsem se odstěhovala a tak nějak postupně jsem dospěla k tomu, že v uklizeném bytě je člověku tak nějak líp, že když nevyperu a nevyžehlím, nebudu mít v čem chodit a tak podobně, normální vývoj, řekla bych.

Moje sestra, která se do dnes ( je jí 29 ) neodstěhovala, má v pokoji pořád stejný bordel, z toho mi vychází, že nejlepší  impuls pro zvládnutí domácích prací je vlastní domácnost.

Jo akorát vařit neumím dodnes..