Mám nového přítele,teda potenciálního. A bojím se,že i tenhle vztah zničím... - vždycky když se zamiluju, začnu se trápit a nutí mě to stále znovu testovat, jestli mě má rád "doopravdy" a kolik jeho láska "vydrží" - tak dlouho provokuju,až to prostě celý zkazím... ach jo.... nemáte někdo podobnou zkušenost? a co s tím?

hmmm, jako bych to psala já!...:-/
Poradit neumím, je to cca 2 měsíce do rozdchodu..., důvod stejnej....

jako důvod mě napadá, že nejspíš mám vnitřní přesvědčení, že nejsem dost dobrá, aby mě někdo mohl mít doopravdy rád, proto tomu nevěřím... no ale co s tím, to už si nevím... - fakt nikdo neporadíte? prosím... přece nás musí být víc...

Myslím, že to jen chce více sebevědomí a méně toho druhého zkoušet a vystavovat testování. Láska se přece nedá vynutit a již ne tím, že budu zkoušet co ten druhý vydrží.

louka napsal(a):

Mám nového přítele,teda potenciálního. A bojím se,že i tenhle vztah zničím... - vždycky když se zamiluju, začnu se trápit a nutí mě to stále znovu testovat, jestli mě má rád "doopravdy" a kolik jeho láska "vydrží" - tak dlouho provokuju,až to prostě celý zkazím... ach jo.... nemáte někdo podobnou zkušenost? a co s tím?

A jak ho testuješ?

Hm, to jsem delala driv i ja, ale to jsem byla jeste dite, nebo pubertak. Kdyz jsem se zamilovala poprve jako dospela (do meho soucasneho manzela), delat neco takoveho me uz vubec nenapadlo. Kolik je ti let, louko?

louka napsal(a):

jako důvod mě napadá, že nejspíš mám vnitřní přesvědčení, že nejsem dost dobrá, aby mě někdo mohl mít doopravdy rád, proto tomu nevěřím... no ale co s tím, to už si nevím... - fakt nikdo neporadíte? prosím... přece nás musí být víc...

Jo, to bude přesně ono. A co to přestat řešit, jestli tě DOOPRAVDY miluje a zaměřit se na to, jestli je on dost dobrý pro tebe

Ahoj všem a díky. Yvonne se ptala, jak ho testuju - no třeba se zmíním, že mě kamarád někam zve a čekám, jestli mu to bude vadit. Nebo jiným způsobem předstírám, že mi na něm vlastně ani tolik nezáleží a čekám, jestli o mě bude bojovat. Asi stupidní a pubertální, ale nemůžu si pomoct. Rozumově beru to, co mi radíte - mít víc sebevědomí a neřešit, jestli mě on opravdu miluje, spíš se ptát jestli je pro mě dost dobrý - v praxi to ale nedokážu. Prostě mě ty pochybnosti trápí a mučí a rozum je na vedlejší koleji....a fakt nevím, co s tím....

Jde o to změnit se, což se nestane ze dne na den. Já bych volil malé krůčky. Začít třeba tím, že až příště budeš mít tendenci otestovat přítele, kousnu se do jazyka a řeku si, že je to teda pěkná blbost takhle provokovat, a že tě má rád, páč kdyby ne, nebyl by s tebou :)

louka napsal(a):

jestli o mě bude bojovat

a jak si ten  BOJ představuješ?  :rolleyes:

Jo, Kaliku, to zní rozumně, zkusím to nějak tak... :-)

KALIK napsal(a):

Jde o to změnit se, což se nestane ze dne na den. Já bych volil malé krůčky. Začít třeba tím, že až příště budeš mít tendenci otestovat přítele, kousnu se do jazyka a řeku si, že je to teda pěkná blbost takhle provokovat, a že tě má rád, páč kdyby ne, nebyl by s tebou :)

Souhlas.

Promin, mozna budu skaredy, ale zrejme touzis po tom najit si notorickeho zarlivce. To potom "bude o tebe stat" natolik, az ti z toho bude spatne...

xPetr napsal(a):

Promin, mozna budu skaredy, ale zrejme touzis po tom najit si notorickeho zarlivce. To potom "bude o tebe stat" natolik, az ti z toho bude spatne...

Ano, pod to se také podepisuji

xPetr napsal(a):

Promin, mozna budu skaredy, ale zrejme touzis po tom najit si notorickeho zarlivce. To potom "bude o tebe stat" natolik, az ti z toho bude spatne...

Taky me to napadlo, ze to takhle muze dopadnout.

Já louku chápu, není to jednoduchý, když má člověk pochybnosti (prostě, když si nebo druhému) u jakéhokoliv důvodu nevěří. Chce to opravdu se zkusit podívat sám na sebe  jakby nestranně a z výšky:"Jak se to vlastně chovám, jestli se tím nesnižuju v očích druhého, jestli ho tím neunavuju, jestli bych zkousla takové chování sama na jeho místě...Zvažovat, neunáhlovat se, prostě se chovat s jakousi rozvahou, a když "to na mě příjde" - radši se bez nějakých provokací a zkoušení druhého - jen usmát :)

louko, mám to podobně jako ty. Jenže jsem momentálně zamilovaná a vím, že o toho dotyčného nechci přijít, tak se hodně hlídám. Věř mi jde to..

Barusja napsal(a):

louko, mám to podobně jako ty. Jenže jsem momentálně zamilovaná a vím, že o toho dotyčného nechci přijít, tak se hodně hlídám. Věř mi jde to..

jak se hlídáš ?  :co:
...aby se nestalo, že jednou se hlídat přestaneš a budete se divit oba... :|

A co myslíš, že mám dělat.
Když mě to napadne, honem rychle na to zapomenu a myslím, že později mi to nepřijde..

blbost. Špatně jsem to přečetla..

Spíš jsem to myslela tak, že řeším to, jak mě může mít rád. ..

Lučino,

fakt nasekat na zadek, co se do tebe vejde!!!! :-)
Takhle si vynucovat pozornost a neustálé důkazy lásky.

Ovšem Kalikuv do jazyka kousající způsobe postupných krůčků může být úspěšný.
Jinak budeš jako v zamotaném kruhu ničit jeden vztah za druhým.

Představ si, až ti bude 60let. Budeš vrásčitá a škaredá (tím myslím z tvého pohledu mladé a doposud ještě atraktivní mladé ženy) a zklamaná sama sebou, protože od sebe každého odeženeš hloupými kecy se záminkou, aby na tebe dotyčný žárlil. Takhle to fakt chceš??

Kromě kousání do jazyka je nejlepší pracovat na sobě a na svém sebevědomí. Není na to pár vět. Je to dlouhodobá záležitost (nejméně 1 - 2 roky, ale je to vlastně skoro-nikdy nekončící proces). Knihy, kursy, terapie, konstelace...a pak si to postupně zažít v reálných situacích v životě a vztazích.

louka napsal(a):

Ahoj všem a díky. Yvonne se ptala, jak ho testuju - no třeba se zmíním, že mě kamarád někam zve a čekám, jestli mu to bude vadit. Nebo jiným způsobem předstírám, že mi na něm vlastně ani tolik nezáleží a čekám, jestli o mě bude bojovat. Asi stupidní a pubertální, ale nemůžu si pomoct. Rozumově beru to, co mi radíte - mít víc sebevědomí a neřešit, jestli mě on opravdu miluje, spíš se ptát jestli je pro mě dost dobrý - v praxi to ale nedokážu. Prostě mě ty pochybnosti trápí a mučí a rozum je na vedlejší koleji....a fakt nevím, co s tím....

Mám za to, že ve vztahu k (potenciálnímu) partnerovi se zrcadlí vztah k sobě samému.
Jestli si sám nevěřím, je nasnadě, že s mou vírou v partnera to nebude o nic lepší.
Připomínáš mi moji bývalku. Ta mě vlastně testovala po celou dobu - aby nakonec po letech
dospěla k rozhodnutí, že nejlepší PRO NI je vlastně život bez partnera.... ?! ... :lol: :dumbom:
A co mám z toho, že jsem se celé roky snažil ji podporovat a dodávat ji sebevědomí, jakož
i našim dětem? - Nic. - Jen jsem chytřejší o poznání, že s člověkem, který to NEMÁ v hlavě
sám o sobě tak nějak dobře srovnané, nemá cenu si vůbec něco začínat. - Právě proto, že
ono ani nejde nikoho předělávat, ani nejde nikomu nalít do hlavy sebevědomí....
Buďto jsme schopni brát život takový, jaký je, anebo nás čeká život plný bojů s nejrůznějšími
strachy a běsy.
Já si v tom udělal jasno už jako kluk: Budu brát život takový, jaký je. A nebudu nikoho a nic
pokoušet ani testovat. Žádného živého tvora, ani osud, ani štěstí.
Proto nelezu na skály, nevrhám se střemhlav do hlubiny uvázán na gumu, na kole i vozem
nejezdím jako šílenec, nespím s každou sukní...
Občas i někoho chytnu za rukáv, když se chystá vrhnout pod kola...
Jsem ve střehu. Což neznamená, že bych žil ve strachu.

Dávat si bacha pro mě neznamená přecházet vždy jen na zelenou, nýbrž ještě se ujistit, že
se skutečně žádný šílenec nechystá mě (na zebře) srazit.
Není to totéž, jako být paranoidní. - Jen beru věci jaké jsou - vím, že pravidla, zákony, vyhlášky,
písemně stvrzené svazky - že to všechno je hezké na papíře - ale já jsem si vědom, že ve skutečnosti
(v životě) to může být všechno úplně jinak.
Žádný slib, žádná svatba vám nikoho nezajistí na věky. Když s někým jsem, užívám si života s ním
- už však nikoli se slepou důvěrou v nerozlučnost, nýbrž S VDĚKEM za každý společně prožitý den.
Miluji své děvče. Ale už vím, že zítra, pozítří... mohu být zase sám.
:gloria: :hjarta: :jojo:

Slavek17 napsal(a):

louka napsal(a):

Ahoj všem a díky. Yvonne se ptala, jak ho testuju - no třeba se zmíním, že mě kamarád někam zve a čekám, jestli mu to bude vadit. Nebo jiným způsobem předstírám, že mi na něm vlastně ani tolik nezáleží a čekám, jestli o mě bude bojovat. Asi stupidní a pubertální, ale nemůžu si pomoct. Rozumově beru to, co mi radíte - mít víc sebevědomí a neřešit, jestli mě on opravdu miluje, spíš se ptát jestli je pro mě dost dobrý - v praxi to ale nedokážu. Prostě mě ty pochybnosti trápí a mučí a rozum je na vedlejší koleji....a fakt nevím, co s tím....

Mám za to, že ve vztahu k (potenciálnímu) partnerovi se zrcadlí vztah k sobě samému.
Jestli si sám nevěřím, je nasnadě, že s mou vírou v partnera to nebude o nic lepší.
Připomínáš mi moji bývalku. Ta mě vlastně testovala po celou dobu - aby nakonec po letech
dospěla k rozhodnutí, že nejlepší PRO NI je vlastně život bez partnera.... ?! ... :lol: :dumbom:
A co mám z toho, že jsem se celé roky snažil ji podporovat a dodávat ji sebevědomí, jakož
i našim dětem? - Nic. - Jen jsem chytřejší o poznání, že s člověkem, který to NEMÁ v hlavě
sám o sobě tak nějak dobře srovnané, nemá cenu si vůbec něco začínat. - Právě proto, že
ono ani nejde nikoho předělávat, ani nejde nikomu nalít do hlavy sebevědomí....
Buďto jsme schopni brát život takový, jaký je, anebo nás čeká život plný bojů s nejrůznějšími
strachy a běsy.
Já si v tom udělal jasno už jako kluk: Budu brát život takový, jaký je. A nebudu nikoho a nic
pokoušet ani testovat. Žádného živého tvora, ani osud, ani štěstí.
Proto nelezu na skály, nevrhám se střemhlav do hlubiny uvázán na gumu, na kole i vozem
nejezdím jako šílenec, nespím s každou sukní...
Občas i někoho chytnu za rukáv, když se chystá vrhnout pod kola...
Jsem ve střehu. Což neznamená, že bych žil ve strachu.

Dávat si bacha pro mě neznamená přecházet vždy jen na zelenou, nýbrž ještě se ujistit, že
se skutečně žádný šílenec nechystá mě (na zebře) srazit.
Není to totéž, jako být paranoidní. - Jen beru věci jaké jsou - vím, že pravidla, zákony, vyhlášky,
písemně stvrzené svazky - že to všechno je hezké na papíře - ale já jsem si vědom, že ve skutečnosti
(v životě) to může být všechno úplně jinak.
Žádný slib, žádná svatba vám nikoho nezajistí na věky. Když s někým jsem, užívám si života s ním
- už však nikoli se slepou důvěrou v nerozlučnost, nýbrž S VDĚKEM za každý společně prožitý den.
Miluji své děvče. Ale už vím, že zítra, pozítří... mohu být zase sám.
:gloria: :hjarta: :jojo:

"Já si v tom udělal jasno už jako kluk:" :godlike::godlike:

Louko, i já myslím, že prapůvod tvého testování je malá sebedůvěra. Něco s tím dělej.
Já sama nikdy nikoho netestovala (vůbec by mě to nenapadlo), mě pokud vím taky nikdo netestoval, ale kdyby to někdo dělal, strašně by se tím u mě shodil, tím pádem bych si ho přestala vážit, a tím pádem bych o něj přestala mít zájem.

Buď si jistá, že vás oba otestuje nejlíp život sám. A to tak, že se člověku z toho někdy protáčejí panenky...

Santala napsal(a):

"Já si v tom udělal jasno už jako kluk:" :godlike::godlike:

Když jako kluk stojíš u nemocniční postele, ve které leží umírající dědeček... a ten se vyrovnaným hlasem se všemi příbuznými loučí a nabádá nás s úsměvem, abychom neplakali, že už si to své odžil a že se už těší, jak si konečně odpočine... a že je třeba brát život takový, jaký je (tedy i s tím koncem, který čeká každého)... - pak to v člověku, kromě hluboké úcty k takovému člověku, může zanechat i něco víc...
Mimochodem, pak jsem (po letech) slyšel ta slova poduhé (a hned několikrát) - od strýce - který uměl taááák poutavě vyprávět !!! ... (už bohužel taky nežije) ... takže jsem se mohl podruhé a mnohem důkladněji zamyslet nad touto velkou životní moudrostí.

Já ji nikomu nevnucuji... - (Mně však už mockrát pomohla).
:lyssna: :cool: :)

Barusja napsal(a):

blbost. Špatně jsem to přečetla..

Spíš jsem to myslela tak, že řeším to, jak mě může mít rád. ..

Ty bys ale vubec nemela byt ve vztahu do te doby nez budes mit rada sama sebe.

Nicolas napsal(a):

Lučino... Představ si, až ti bude 60let. Budeš vrásčitá a škaredá (tím myslím z tvého pohledu mladé a doposud ještě atraktivní mladé ženy) a zklamaná sama sebou, protože od sebe každého odeženeš hloupými kecy se záminkou, aby na tebe dotyčný žárlil...

Nicolasi, člověče, nestraš mladé holky stářím - ony se ho, díky přiblblým reklamám firem vyrábějících různé omlazovací krémy a krémy proti vráskám atd... bojí i tak více, než by bylo zdrávo.... !!!
:dumbom:

Slavek17 napsal(a):

Nicolas napsal(a):

Lučino... Představ si, až ti bude 60let. Budeš vrásčitá a škaredá (tím myslím z tvého pohledu mladé a doposud ještě atraktivní mladé ženy) a zklamaná sama sebou, protože od sebe každého odeženeš hloupými kecy se záminkou, aby na tebe dotyčný žárlil...

Nicolasi, člověče, nestraš mladé holky stářím - ony se ho, díky přiblblým reklamám firem vyrábějících různé omlazovací krémy a krémy proti vráskám atd... bojí i tak více, než by bylo zdrávo.... !!!
:dumbom:

požádala bych, abyste nestrašili ani "staré holky" stářím... ve vráskách to není, chlapci ;)

sunyata napsal(a):

Barusja napsal(a):

blbost. Špatně jsem to přečetla..

Spíš jsem to myslela tak, že řeším to, jak mě může mít rád. ..

Ty bys ale vubec nemela byt ve vztahu do te doby nez budes mit rada sama sebe.

Mohla bys ale pro úplnost a lepší pochopení napsat: Mít se ráda i se všemi svými chybami ! ... :jojo:

Jessika napsal(a):

..požádala bych, abyste nestrašili ani "staré holky" stářím... ve vráskách to není, chlapci ;)

No, zrovna včera mě nadzvedla jedna stařenka, která se vyjádřila k problematice té možné asistované sebevraždy tak, jakože je pro, že hlavně "pro ty přestárlé lidi" by to bylo dobré...
:lol:
Jakoby nějaká krutá a bolestivá nemoc nemohla potkat i mladého člověka... ?!!!

Stáří není zlé - sobectví je mnohem horší! (- to dokáže udělat zapšklé starce i z puberťáků ... :lol: :dumbom: )

Sun nestraš, já se nebudu mít ráda nikdy..

Slavku Mít se ráda i se všemi svými chybami, to je hezké

Barusja napsal(a):

Sun nestraš, já se nebudu mít ráda nikdy..

WHY??? :o:o:o

Barusjo - jenže jak tě má někdo mít rád, když nemáš ráda sama sebe?
Pro vztah je to snad nejdůležitější věc...

já nevím prostě to neumím. Málokdo mě pochválí. Až teď poslední partner, s kterým momentálně chodím je na mě moc hodný, chválí mě. A já se snažím. Mám ho strašně ráda, nikdy jsem tahle ještě nebyla zamilovaná, tak mi poraďte  :rodna:

Barusja bud na tebe je dost toho, co je mozne milovat, takze to mozes mat na sebe rada, alebo je tvoj partner pako, pretoze miluje niekoho, na kom nieje nic k milovaniu. Co je spravne? :P

Barusja napsal(a):

já nevím prostě to neumím. Málokdo mě pochválí. Až teď poslední partner, s kterým momentálně chodím je na mě moc hodný, chválí mě. A já se snažím. Mám ho strašně ráda, nikdy jsem tahle ještě nebyla zamilovaná, tak mi poraďte  :rodna:

Poraď si sama!
(to jsem zvědav, co s tím naděláš) :hjarta:

Nechápu co chceš radit. Máš partnera co tě miluje celou s tvými klady i zápory, prostě TEBE, jedinečnou bytost. Tak neřeš a užívej si jeho lásky a dávej mu tu svojí. Nezatěžuj svojí mysl, co kdyby..., proč..., to tě jenom zatěžuje a neumožní ti prožívat ten současný krásný okamžik, který pomine a už se nikdy nevrátí. Buď bude jenom lepší, nebo horší a to ovlivníš jenom ty svým myšlením a konáním.

nj poměnko, ale to by si budovala svou hodnotu a sebelásku na někom jinym - tzn. partner odejde a ona bude bez sebevědomí a bez sebelásky...

takže i když jsem sama - tak se mám ráda, i když udělám kopanec - stále se mám ráda (teda já osobně se stále peru s tim, jak se mít ráda, když nejsem dokonalá :lol::dumbom: )

pomněnko, napsala jsi to moc hezky děkuju. :)
Oxi jasně, on není pako, to jenom já jsem nemožná..
Nicholasi, poradím si, neboj. V poslední době jsem na sebe pyšná, že umím žít sama se synem a dokážu nás finačně zabezpečit, i beru malého na výlety a snažím se mu kupovat fajn věci, ale rozhodně ho  neuplácím. byla jsem s ním sama na dovolené v zahraničí..

Jájo ano, ikdyž jsem sama mám se mít ráda.
jednou jsem byla na psychoterapii a tam mi ta paní, co to dělala řekla. Dej si všude takové ty nalepovací lístečky s větou mám se ráda, taková jaká jsem nebo tak něco. jenže jsem to nemohla udělat, kvůli BM.

Barusja napsal(a):

Oxi jasně, on není pako, to jenom já jsem nemožná..

:dumbom:
přesně tyhle věty si odpusť - jsi jedinečná, úžasná....

to si řikej - né že si nemožná
a šup můžeš začít hned ;)

Neříkám, že budování sebevědomí je lehká věc. Taky jsem tím procházela a někdy ještě procházím (jsou takové chmurné chvilky). Mít se ráda i se všema těma chybama, protože i ty chyby jsem vlastně já,i ty chyby utvářejí mojí osobnost...kdo jíný by tak krásně blbě tu chybu udělal, když ne já...:lol:

a když už nemáš BM - máš lístečky? ;)

je to těžký, hodně těžký - ale když si teď uvědomim jak jsem se zbytečně trápila, jak jsem chtěla bejt jiná, abych se dokázala mít ráda :lol: a bez výsledků...

Barusja napsal(a):

Oxi jasně, on není pako, to jenom já jsem nemožná..

Lenze mozno si nadherne nemozna a on to miluje ... :P

Jájo, Pomněnko, Oxi moc děkuju, za tohle mám babinet ráda. to je někdy lepší než zástup kamarádek :godlike:

Jájo lístečky nemám, ale asi si je zavedu :)
Opravdu je to těžké. Pamatuju si, že někdy v zimě někdo napsal jak byl na nějakém sezení a kolik ženských se neumělo podívat na sebe do zrcadla a říct si mám se ráda.
Odkud tohle pramení, je to od rodičů BM?

Oxi díky za písničku :)

Barusjo, snad za svoje nizke sebevedomi nevinis rodice BM??!!

ne já myslela své rodiče nebo BM, jsem tam měla udělat čárku, promiň

Barusja napsal(a):

ne já myslela své rodiče nebo BM, jsem tam měla udělat čárku, promiň

myslím, že Suny chtěla říct - snad ze svého nízkého sebevědomí neviníš někoho jiného ? (jedno, zda rodiče, BM nebo pošťáka...)

Aha, já nevím, tak to je můj problém? já myslela, že částečně můj a částečně lidí, se kterými žiju...

Barusja napsal(a):

Aha, já nevím, tak to je můj problém? já myslela, že částečně můj a částečně lidí, se kterými žiju...

nee... nesmíš se nechat :)

hm, tak to je právě kousek mého problému. nějak jsem neměla pevnou vůli a nechala jsem sebou šoupat a hlavně jsem neměla dost rozumu, abych v důležitých věcech rozhodovala podle svého. třeba když jsem šla ze základky na školu...

Barusja, klidek, nenechaj si este viac zrusit sebavedomie. Pracuj na tom aby ti stuplo. A pokial niekto bude mat kecy, tak ho ignoruj, teda snaz sa o to, aby sa ta to nedotklo. Chapem ta, divila by si sa ako dobre ...

Barusja napsal(a):

hm, tak to je právě kousek mého problému. nějak jsem neměla pevnou vůli a nechala jsem sebou šoupat a hlavně jsem neměla dost rozumu, abych v důležitých věcech rozhodovala podle svého. třeba když jsem šla ze základky na školu...

ježkovo voko, Báří... jsem nemyslela rozhodování ve 13 ti letech ... to často nevědí ani rodiče , natožpak děti, co pro ně bude dobré...
ale teď už jsi velká holka , ne ? :)

Oxi :pussa:

Jessiko, já myslela, že ještě asi před rokem jsem nevěděla čí jsem...

Barusja napsal(a):

...
Jessiko, já myslela, že ještě asi před rokem jsem nevěděla čí jsem...

Baruš, jseš z Plzně - a tam jsou jenom prima lidi :) (mé zkušenosti)

Díky, to se cení...:)

Barus, chápu tvoje negativní vzpomínky. Taky jsem chtěla v té době jít na určitou školu, ale protože na ní byla moje "chytřejší" sestřenka, tak mě od toho odradili, že bych na to neměla. Prd velebnosti měla, teď už to vím, ale ten pocit méněcenosti, že ti nikdo nevěřil, že jsi blbá, ten jsem měla dlouho.

pomněnko, to znám moc dobře. Měly bychom na to v pohodě, ale já měla taky na stole, že jsem blbá a málo ctižádostivá, teď už to neřeším, ikdyž to bolí. Občas mi to doma předhodí, brácha ing, sestřenka účetní, jenom já měla dítě v 24.. a kariéra žádná, ale práci mi závidí všichni, jdu z ní s čistou hlavou...

Jessika napsal(a):

Barusja napsal(a):

...
Jessiko, já myslela, že ještě asi před rokem jsem nevěděla čí jsem...

Baruš, jseš z Plzně - a tam jsou jenom prima lidi :) (mé zkušenosti)

jj, pod to se podepisuji. Kupříkladu já :gloria: