Martinka1 — 17. 7. 2008 13:56

Koncept kontinua
Nepřetržitost, spojitost, to udává slovník jako české ekvivalenty slova kontinuum, které použila v názvu své dnes již legendární knihy Jean Liedloffová (The Continuun Concept). Na počátku 70. let strávila dva a půl roku v jihoamerické pralesní džungli mezi tamními domorodci a na vlastní kůži zjistila, co všechno jsme my, tzv. civilizovaní lidé, ztratili: především umění být šťastní. A chovat se k dětem tak, jak to potřebují děti, ne jejich rodiče.

Kniha vyšla v roce 1975 a hned se ozvala řada žen, které ji vůbec nemohly dočíst – jak jim z toho, co a jak se v ní psalo, bylo smutno. Jedna maminka Jean Liedloffové napsal: „Vaše kniha byla jednou z nejhnusnějších věcí, jaké jsem kdy četla. Nechci tím říct, že neměla být nikdy napsána. Ani nelituji toho, že jsem ji přečetla. Jenom mě krutě zasáhla, hluboce zranila…Víte, já jsem přesvědčená, že to bylo tím, že jsem si tenkrát myslela, že všecko to rozčilování, kterým jsme si prošli, bylo normální a nevyhnutelné - „přirozené“, abych použila slovo, kterým se vás snaží uklidnit ostatní maminky, dětští psychologové a literatura – aby se to dalo snést. Teď, když jste mi nasadila do hlavy myšlenku, že by to mohlo být jinak, víte, nebudu se stydět a přiznám vám, že jsem po přečtení knihy – nemluvě o době během četby – byla v takové depresi, že jsem pomýšlela na sebevraždu.“

Naštěstí se Rachel nezastřelila, doplňuje v předmluvě spisovatelka,  „a časem jsme se spřátelily. Je z ní zanícená zastánkyně konceptu kontinua a já hluboce obdivuji její upřímnost, s jakou píše. Ale nálady, které popsala – deprese, pocit viny, lítost –, se u čtenářů s odrostlými dětmi opakovaly až moc často.“

Musím se přiznat, že i já (a to jsem otrlý četbou stovek většinou smutných až tragických porodních příběhů a píšu a přednáším o podobně nesmyslných věcech v porodnictví i výchově a školství již patnáct let) jsem musel rukopis překladu knihy pravidelně odkládat a vždy se vzpamatovat z pocitu, který mne (v naznačených oborech, ale i v oblasti hudby) pronásleduje již třicet let: Jak to, že nám o tom neřekli?! Jak to, že kniha Jean Liedloffové od toho roku 1975 nevyšla v českém překladu? Co všechno nám ještě zamlčují? V rámci své převráceného odbornosti dává naše společnost systematicky přednost banálním knihám před relevantními (i když na první pohled poněkud „jinými“ než obvyklými) informacemi.

O knize jsem se v roce 2002 zmínil ve své knize Nová doba porodní (a navíc o nesmyslnosti odebírání novorozenců nebo obav žen matek z nošení dětí v šátcích atd. píšu patnáct let):

„Psycholožka Jean Liedloffová ve své knize (The Continuum Concept) popisuje porody a život dětí mezi indiány kmene Jequana v džungli Venezuely. Když totiž tento kmen navštívila v roce 1970, byla dojata a upoutána psychickým zdravím a sociální přizpůsobivostí a pružností lidí, které tam potkala. Pátrala po důvodech jejich neustálé pohody a vyrovnanosti. Nakonec přišla na to, že za to může způsob, jakým jsou v tomto kmeni rozeny a vychovávány děti. Od okamžiku početí se dítě může cítit jako důležitá a se všemi ostatními rovnocenná součást kmene a jeho okolí. Když tamní chlapci a dívky dosáhnou puberty, mají již velmi pevné a zároveň pružné emoční základy, které jim pak pomáhají celý další život.“



Ani rodičům, ani odborníkům prostě stále vůbec nedochází, jaké tragické omyly páchají při „výchově“ svých dětí (protože tak vychovali mě). A tak jako pozvánku na předvánoční čtenářský a rodičovský „supercloumák“ (knihu připravuje k vydání DharmaGaia) a pro nahlédnutí hloubky problému a naléhavosti jeho řešení nabízím několik vybraných pasáží (z pracovního překladu první části knihy), často psaných jakoby z pozice dítěte. Čtěte odstavce a věty pozorně, pomalu, bez předsudků a výčitek. 



Většina dostupné literatury nám radí, jak ničit důvěřivého novorozence: stalo se to zvykem (o důvodech proč tu nebudu spekulovat). Má tedy někdo z nás právo vzít vinu na sebe? Nebo podat žalobu za podvod?

Miminko potřebuje správný druh zážitků. Velká část jeho frustrace je způsobena tím, že se mu nedaří svými signály (pozor, něco je špatně!) uvést situaci na správnou míru. Antisociální chování mnoha zlobivých a „neposlušných“ dětí je v podstatě jen prosbou, aby jim někdo konečně ukázal, jak se chovat kooperativně. Dítě potřebuje vědět, že od něj očekáváme přirozeně sociální chování, dobré úmysly, snahu správně jednat a touhu řídit se spolehlivými reakcemi svých rodinných příslušníků. Dítě hledá informace o tom, co se dělá a co se nedělá. Například když rozbije talíř, potřebuje zažít, že se zlobíme nebo jsme smutní, protože je talíř rozbitý. V žádném případě ale nepotřebuje, abychom ho za to ponižovali – samo je přece smutné či nazlobené, že nebylo opatrnější a nechalo talíř upadnout.

Když jsem se obrátila na svou matku, vždycky mi spíš ublížila než pomohla.

Jejich děti se do jednoho chovaly správně: nikdy se nebily, nebyly trestány, vždycky okamžitě a s radostí poslechly. Styděla jsem se Indiánkám přiznat, že tam, odkud přicházím, si ženy netroufnou vychovávat své děti, dokud si nepřečtou chytrou knihu, kterou napsal cizí muž.

Tak například rozhodování o tom, jak zacházet s miminkem, není v kompetenci rozumových schopností. Znamenitě vyvinuté a jemné instinkty specializované na každý detail péče o dítě jsme měli dlouho před tím, než jsme se vůbec stali něčím podobným homo sapiens. Ale my jsme se rozhodli tyto dlouhotrvající znalosti mařit tak důsledně, že teď na plný úvazek zaměstnáváme badatele, aby nám objasnili, jak se máme chovat vůči dětem, k sobě navzájem, k sobě samým. Je veřejným tajemstvím, že se odborníkům nepodařilo najít způsob, jak žít šťastně. A čím méně se jim to daří, tím více se pokoušejí přenést problém do kompetence rozumu, a to, co rozum nemůže pochopit či kontrolovat, vůbec nepřipouštět.

Novorozenec (tak jako guru) žije ve věčném Teď. Novorozenec v náruči maminky je ve stavu blaha. Novorozenec nenošený žije ve stavu toužení, v pustině prázdného vesmíru. 

Na porod by se nemělo nahlížet jako na mezník, kdy se na konci montážní linky rodí naprosto vyvinuté miminko. Něco už se zrodilo během života v děloze, něco začne fungovat až později. Miminko, které právě opustilo dělohu, kde byla všechna jeho očekávání naplňována, očekává, ne, ono si je jisté, že jeho další požadavky budou naplňovány stejně tak.Takže když maminka odchází, miminko neví, že za chvilku zase přijde, a celý svět je najednou špatně: vzniklá situace je nepřijatelná. Když je miminko vyhozeno ze svého kontinua správných zážitků, není nic akceptovatelné a nic není přijímáno. Nic ze zážitků jeho evolučních předků jej nepřipravilo na to, aby bylo samo, ve spánku nebo v bdělosti, a ještě hůř: aby bylo samo a plačící. Pro kojence v náručí je vhodný pocit správnosti, pocit, že je všechno naprosto v pořádku. Je živým tvorem a jediná pozitivní identita, kterou zná, je založena na předpokladu, že je správně, dobré a vítané. Bez tohoto přesvědčení je každá lidská bytost kteréhokoliv věku ochromená nedostatkem sebedůvěry, nedostatkem smyslu pro sebe sama, nedostatkem spontánnosti, nedostatkem laskavosti. Všechna miminka jsou dobrá, ale uvědomit si to mohou jen odrazem, podle způsobu, jakým s nimi zacházíme.

V „civilizovaných“ zemích je standardním postupem koupit si knihu péče o dítě už v těhotenství. Může být módou nechat miminko plakat, až to zlomí jeho srdce a miminko to vzdá, znecitliví a je z něj miminko „hodné“. Ať je to cokoliv, mladé maminky to čtou a řídí se podle toho, bez důvěry ve vlastní vrozené schopnosti, bez důvěry v „motivy“ miminka, které neustále dává jasné signály. Miminka se stala jakýmsi druhem nepřítele, kterého matka musí zdolat. Základem vzájemného vztahu je snaha přizpůsobit miminko potřebám matky. Když chování miminka způsobuje „práci“ nebo „plýtvání“ časem, nebo jiné nepohodlí, projeví se mu nespokojenost, nesouhlas nebo jiný znak odmítání lásky. Panuje názor, že uspokojováním potřeb miminka ho rozmazlíme a pokud potřeby potlačíme, pomůžeme miminku socializovat se. Ve skutečnosti se v obou případech dosáhne opačného efektu.

Období těsně po porodu je nejpůsobivější částí mimoděložního života. To, s čím se dítě setká, je to, co bude celý život považovat za normální. Všechny pozdější vjemy mohou jen více či méně zmírnit první dojem z té doby, kdy dítě nemělo žádné jiné informace z vnějšího světa. Na co ale připraveno nebylo, je jakýkoliv větší skok, ať už skok do ničeho, ne-života, do košíčku vystlaného látkou či do baby boxu z plexiskla, bez pohybu, bez zvuku, vůně či pocitu života. Násilné přetržení kontinua matka-dítě, které se vytvářelo během vývoje v děloze, může zcela pochopitelně způsobit depresi matky, stejně tak jako utrpení novorozence.

To, co novorozenec cítí, ještě než je schopen myslet, rozhoduje o tom, co bude myslet, až bude myšlení schopen.

Pokud se cítí bezpečně, chtěný a „doma“ uprostřed dění, ještě než začne myslet, jeho pohled na pozdější zážitky se bude lišit od pohledu miminka, které se cítilo nevítáno, nestimulováno zážitky a zvyklo si na život ve stavu potřeby, i kdyby měli naprosto shodné pozdější zážitky. Prvním zážitkem je především tělo matky, která pečuje o domácnost. Díky těmto pohybům se miminko blíže seznamuje s tempem aktivního života. Tento rytmus se stává charakteristickým pro živý svět a je vždy spojován s pocitem naprosté správnosti sebe sama a s pocitem příjemné náruče.

Pokud je miminko v náručí někoho, kdo jenom klidně sedí, nepomůže mu to naučit se kvalitám života a činnosti. Pouze to zažene negativní pocity opuštění, separace a mnohé z nejhorších muk neuspokojené touhy. Matka, která tiše sedí, vychovává miminko k přesvědčení, že je život mdlý a pomalý. Takové miminko bude neklidné a bude dávat najevo, že potřebuje více stimulace. Bude sebou házet, aby ukázalo, co chce, nebo bude mávat ručičkami, aby máma byla rychlejší. Pokud s ním maminka bude zacházet jako se skleněnou vázou, nejspíš mu vsugeruje, že je křehké a rozbitné. Ale pokud s ním zachází jakoby mimochodem a nečekaně, miminko bude přesvědčené, že je silné, přizpůsobivé a bude se cítit jako doma v nejrůznějších situacích. Cítit se křehký je nejen nepříjemné, ale pro efektivní vývoj dítěte a později dospělého i kontraproduktivní.

U civilizovaných národů se hovoří o porodním traumatu. Pokud jej budeme nahlížet z pohledu principů kontinua, zjistíme, co jej může způsobovat: používání ocelových nástrojů, ostré světlo, gumové rukavice, zápach desinfekce a anestetik, hlasité zvuky nebo zvuky přístrojů. Mnoho zdravých kultur nechává matku, aby porodila své dítě bez jakékoliv pomoci, zatímco jiné, stejně tak rozumné, předepisují, aby jí někdo pomáhal. Je jedno, jak se miminko narodí, vždycky je hned po narození v těsném tělesném kontaktu s matkou. Když miminko začne samo dýchat a klidně odpočívá na mámě, která ho hladila, až se uklidnilo, když dotepala pupeční šňůra a byla přestřižena, malý tvoreček je bez prodlení přiložen k prsu – bez jakéhokoliv oddalování jako koupání, vážení nebo lékařské prohlídky.

Po skončení porodu totiž nastává důležité období, kdy se matka a miminko poprvé seznamují jako dva oddělení jedinci, v tuto chvíli dochází k závažné události vtisku (imprinting). Je dobře známo, že si spousta malých zvířat po porodu imprintuje matku. Housata si po vylíhnutí imprintují nejbližší pohybující se předmět. Normálně to má být jejich matka, ale i kdyby to byla mechanická hračka nebo Konrád Lorenz, jsou ze své podstaty puzena jí následovat. Závisí na tom jejich životy. Matka nemůže běhat za všemi housaty najednou, a ta bez ní nejsou schopna postarat se o své potřeby. U člověka, na rozdíl od většiny ostatních živočišných druhů, je naopak nutné, aby si matka imprintovala dítě, protože lidské mládě je natolik bezmocné, že nemůže nikoho následovat, ani nijak přispět k udržení kontaktu se svou matkou. Umí akorát signalizovat, pokud se jí nedaří uspokojit jeho očekávání.

Tento pud vtisku je tak silný, že má přednost před všemi ostatními vjemy. Je jedno, jak je matka unavená, zda má hlad či žízeň nebo jiné osobní potřeby, všechno je přepsáno touhou krmit a chovat tohoto malého, ne zrovna hezkého cizince. Bez tohoto pudu bychom nepřežili všechny ty stovky tisíců generací.

Ke vtisku, ke kterému dochází v důsledku celého řetězce hormonálně spouštěných událostí při porodu, musí dojít hned, jinak bude pozdě. Prehistorická matka si nemohla dovolit nevšímat si novorozence byť jen na pár minut. Toto opatření je základním předpokladem pro hladký průběh následných podnětů a reakcí na ně po celý jejich společný život. Pokud je vtisku zabráněno, pokud je dítě odneseno pryč v okamžiku, kdy matka cítí potřebu se s ním mazlit, přiložit ho k prsu, obejmout ho a přitisknout na své srdce, nebo pokud je matka pod takovým vlivem léků, že si bonding plně neužije, co se stane? [/u]Dostaví se stav smutku. Ve formativních miliardách lidských porodů bylo jediným důvodem, proč matka nemůže prožít svou potřebu něžnosti, narození mrtvého dítěte. Psychobiologickou reakcí byl smutek.

Novorozenec, jehož kůže touží po odvěkém doteku živého těla, hebkého a teplého, je zabalen do suché látky bez života. Je strčen do vozíčku a ať pláče jak pláče, je ponechán v tom očistci, který se vůbec nehýbe (poprvé v celém jeho životě, který byl dosud nekončícím blahem v děloze, poprvé během dlouhé doby evoluce). Jediné zvuky, které slyší, jsou nářky ostatních obětí té samé nepopsatelné agónie. Pláče a pláče; jeho plíce, nenavyklé na vzduch, jsou roztahovány zoufalstvím srdce. Nikdo nepřichází.  Když se probudí, uleví si do pleny a tato událost odvede jeho pozornost od utrpení. Ale příjemný pocit úlevy a pak ten teplý vlhký proudivý pocit kolem spodní části těla jsou rychle pryč. Teplo už se nehýbe a chládne a lepí. Miminko kope nožičkami. Propíná tělíčko. Vzlykne. Zoufalé touhou, s mokrou a nepříjemnou plenou, prokřičí se tou mizérií a pak upadne do osamělého spánku. Najednou ho někdo zvedne. Jeho očekávání se začíná naplňovat. Mokrá plena je pryč. Úleva. Živé ruce se dotýkají jeho pokožky. Pak ho zvednou za nohy a nová, proklatě suchá a neživá látka je mu poskládána kolem beder. V mžiku je situace stejná jako předtím, jakoby ruce nikdy nebyly, ani ta mokrá plena ne. Miminko nemá vědomou paměť, ani náznak naděje. Nachází se v nesnesitelné prázdnotě, v bezčasí, nepohybu, tichu, chtění. Tato situace se vymyká nesmírným zkušenostem kontinua. Miminko teprve několik hodin dýchá vzduch a už dospělo do stádia takové dezorientace (vykořenění ze své podstaty), že je mimo záchranné síly mocného kontinua. 

Někdo přichází a něžně je zvedá. Miminko cítí život. Chuť a povrch prsu je tu, teplé mléko proudí do toužebných úst. Je slyšet tlukot srdce, který měl být celou dobu jeho pojítkem, ujištěním, návazností na dělohu. Jeho slabý zrak vnímá pohyb. Zvuk hlasu je taky správný. Jen ta látka a vůně nejsou v pořádku (matka používá parfém) – poukazují na to, že něco chybí. Miminko pije, a když je nasyceno, usíná. Když se probudí, je znovu v pekle. Tak plynou hodiny, dny a noci. Miminko pláče, unaví se, spí. Vzbudí se a uleví si do pleny. Teď už na tom není nic příjemného. Už ani vyprázdnění střev neulevuje. Místo něho se dostavuje stupňující se pálivá bolest, jak se kyselá moč dotýká nyní už odřené kůže. Miminko křičí. Jeho vyčerpané plíce musí křičet, aby přehlušily ohnivé bodání. Křičí, až ho bolest a křik vysílí, a ono usíná.

V průměrné porodnici, kde se nachází, přebalují upracované sestřičky podle časového plánu, ať je plena suchá či mokrá, nebo už naprosto promáčená. Miminka odcházejí domů s opruzeninami, které pak musí někdo, kdo má na takové věci čas, vyléčit. Doma to není jiné než v porodnici, až na ty opruzeniny. Miminko tráví dobu bdění v toužení, v nedostatku, v nekončícím čekání na správnost, která má zaplnit tu tichou prázdnotu. Na několik minut denně je jeho toužení přerušeno a jeho drásavá potřeba po dotyku, chování a pohybu je ukojena. Jeho matka je jednou z těch, které se po dlouhém rozmýšlení rozhodly povolit miminku přístup k prsu. Miluje ho s dosud nepoznanou láskou. Zpočátku je to pro ni těžké, odložit miminko po kojení do postýlky, protože tam tak strašně pláče. Ale je přesvědčená, že tak se to musí dělat, její matka (a TA to přece ví) jí říkala, že nesmí polevit, rozmazlila by ho a pak by měla problémy. Na okamžik cítí, že ten malý tvoreček, kterého drží v náručí, je tím nejdůležitějším na světě.

Vzdychne a uloží miminko něžně do kolébky, která je ozdobená žlutými káčátky ve stejném designu jako celý pokojíček. Vyzdobit ho jí dalo spoustu práce. Závěsy jsou načechrané, kobereček má tvar pandy, všechno je v dětských barvách: bílý prádelník, přebalovací pult s vaničkou, s poličkou na zásypy, olejíčky, mýdlo, šampón, kartáček na vlasy. Na zdi jsou obrázky zvířecích mláďat oblečených jako lidé. V zásuvce komody je spousta košilek, dupaček, capáčků, čepiček, rukaviček a plenek. Ničeho nešetřila, dětský pokoj je perfektní, i když si s manželem zatím nemohou dovolit nábytek do celého domu. Nakloní se, políbí miminko na sametovou tvářičku a odchází směrem ke dveřím. První výbuch utrpení otřese tělíčkem miminka. Matka opatrně zavře dveře. Vyhlásila mu válku. Její vůle musí zvítězit nad jeho. Přes dveře slyší něco, co se podobá mučení. Její kontinuum to jako takové chápe. Situace je opravdu tak vážná, jak to zní. Příroda by tak silné signály nepoužila, pokud by se o mučení nejednalo. Matka zaváhá, její srdce to táhne k miminku. Ale musí odolat a jít svou cestou. Vždyť ho právě nakrmila a přebalila. Je si jistá, že mu OPRAVDU nic nechybí, a proto ho nechá plakat až do vyčerpání.

Když se miminko vzbudí, znovu pláče. Jeho matka nahlédne do dveří a ujistí se, že je na svém místě. Opatrně zase dveře přivře, tak aby v něm nevzbudila falešnou naději. Utíká do kuchyně, kde má práci, ale dveře nechá pootevřené. To aby slyšela, kdyby se miminku náhodou „něco stalo“.

Když v kočárku pláče, je často odměněno známkou života. Máma kočárkem houpá, protože zjistila, že to pomáhá na ztišení. Bolavá touha po pohybu, po zážitcích, po všem, co měli jeho předci v prvních měsících života, je zmírněna houpáním. Je to sice dost ubohé, ale je to lepší než nic. Hlasy na blízku nelze spojit s ničím, co by se ho týkalo, na naplnění očekávání to nestačí. Ale taky je to lepší než ticho v dětském pokoji. Míra kontinuálních prožitků se blíží nule, hlavním zážitkem miminka je jen touha.


Matka ho pravidelně váží a je pyšná, jak miminko prospívá.

ivanka05 — 17. 7. 2008 14:25

Tedy prokousala jsem se, tato kniha se dá sehnat i na netu? K.

Martinka1 — 17. 7. 2008 14:26

Kamchinka napsal(a):

Tedy prokousala jsem se, tato kniha se dá sehnat i na netu? K.

ivanka05 — 17. 7. 2008 14:32

To mě přivádí na myšlenku, mám klokanku, ale jsem maličká a bolí mě z ní záda, jelikož malá už není nejlehčí a tak jsem přemýšela ještě o šátku, co myslíte? má to smysl i v pěti měsících?

heri1 — 17. 7. 2008 14:33

Kamči knížku ti můžu za poštovné půjčit.A začít nosit můžeš kdykoliv ;).Je to super,uvidíš,že se ti to bude líbit ;).
A klokanka se má používat až od 9ti měsíců.Jinak prckovi zbytečně kazíš záda.Pro menší jsou šátky,nabo ergonomická nosítka jako ERGO a Manduca.Ale šátek je lepší.....

Martinka1 — 17. 7. 2008 14:35

Kamchinka napsal(a):

To mě přivádí na myšlenku, mám klokanku, ale jsem maličká a bolí mě z ní záda, jelikož malá už není nejlehčí a tak jsem přemýšela ještě o šátku, co myslíte? má to smysl i v pěti měsících?

I ve dvou letech :-)
Zrovna asi předevčírem jsem na Václaváku viděla maminu, v šátku na zádech cca 2-leté dítě (s botičkama)... a známá ještě ve 2 letech taky občas dítě nosila v šátku (teď už jsou malýmu 3, tak nevím)...

Minimálně myslím, že dokud dítě nebude samo chodit, proč ho nenosit v šátku :-)

http://www.babysatky.cz/stranka.htm

ivanka05 — 17. 7. 2008 14:38

heri: je na ni ale psano od 3 mesicu,... no ja ji prave nenosim, sla jsem jednou jen za roh do kramu a zpet a byla jsem hotova, malem jsem nedosla bolesti, tedy ja mam zada spatny a mela bych asi cvicit no:(no pojedu se nejak podivat po kocarku, tak juknu i na satky... ty taky nemas drobecka vid? tebe z toho zada neboli??a chodis tak s malym i ven? ono je to blby, kdyz sviti slunicko, nebo prsi:( to je vyhoda zase kocarku prave, protoze mala che zase videt, takze jen tak zakuklit ji nemuzu... takze spis asi na noseni doma co?

Heri1: to by bylo super, precetla bych si ji a vratim, odkud jsi? co je JM? poslala bych ti ja zase zpet.

ivanka05 — 17. 7. 2008 14:44

Heri: nejdriv juknu jeste po te knizce tady v nasem knihkupectvi, kdyztak bych ti pisla SZ ju? zitra na to juknu... ona by si ji pak mozna totiz precetla pribuzna, co bude mit v zari miminko taky.

alexxandra — 17. 7. 2008 14:46

Tak já jsem také měla snahu malého nosit u sebe, ale vůbec se mu to nelíbilo. Jinak si nemyslím, že by trpěl nedostatkem pozornosti a lásky :-) Odmalička byl středem pozornosti, dělala jsem většinou věci, když spinkal, chovali jsme ho, mazlinkali, povídali si s ním, četli pohádky atp.

Co se týče oblečení, v tropickém pralese je asi o něco tepleji (průměrná měsíční teplota je cca 18 stupňů), proto mohou nosit dětičky nahé, pochybuji, že bych v topné sezoně chodila s neoblečeným miminkem. Oblečení si lidé vyráběli kvůli rozmarům počasí, asi ne kvůli parádě. Vem si, jak to mají Eskymáci, také mají podmínky přizpůsobené životu - děti nosí kožichy, jedí syrové maso atp. V pralese jsou naopak odění do listů (možná trochu zkresleně :-) ) a u nás nosíme trika, případně kabáty, dle počasí.

heri1 — 17. 7. 2008 14:46

Kamči i v šátku mají rozhled.Filda pěkně kouká,za chvíli ho to unaví,zaboří hlavu a chrní :D.
Malej má 7kg.Šátek tu váhu krásně rozloží a Filípek je jako peříčko :D.Máme super kočárek,ale už ho vůbec nepoužíváme a když,slouží jeko nákupní vozík :lol:.
Jsem z Brna.Pošli do SZ adresu,knížku zítra pošlu.
A teď jsem psala na Jarňátka,že posílám dál své dva šátky,zhlídla jsem se v jiných :lol::dumbom:.

Klokanka - od 3.m je reklamní tah výrobců :dumbom:.Prcek musí mít kulatá záda a v klokance toho nikdy nedocílíš.

ivanka05 — 17. 7. 2008 14:56

heri: jak ses naucila vázat? to je u satku? nebo na netu? nebo v knize nejake? davas si maleho i na zada? jde to si sama uvazat dite na zada?

heri1 — 17. 7. 2008 15:02

Kamči mrkni
Jsou tam videa a jsou tam i holky z Prahy,které tě to určitě rády naučí na nějakém srazu.já jsem dnes byla na Brněnském a bylo to super,holky mi daly spoustu rad :supr:. A můžeš i navštívit nějaký kurz,já jsem byla v Brně za 60Kč.
Na záda zatím nedávám,nemám odvahu....... A myslím,že na to máme ještě čas.
mrkni na to nošení,je tam diskuse a najdeš tam všechno.

Aluska — 17. 7. 2008 15:13

Moc pěkně napsané. S touto teorií se naprosto ztotožňuji. Mathiáska jsem nikdy nenechala plakat déle jak 1 minutu. Je fakt, že zvládnout s ním domácnost je mazec,protože stále vyžaduje pozornost a tělesný kontakt, ale myslím, že mi to jednou v dobrém vrátí.
Moje mamka říká: nech ho chvilku plakat, bude rozmazlený.
Ale láskou se přece nedá rozmazlit. Proč by si moje dítě mělo myslet, že je na světě samo, že tady není nikdo, kdo by ho pohladil, podpořil, ukonejšil. Myslím, že takhle zabezpečím, aby se moje dítě v tomto nejistém světě cítilo alespoň trochu jistě. Aby od samého počátku vědělo, že je tu někdo, kdo při něm stojí a kdo mu podá pomocnou ruku, když bude potřebovat.
Toť můj názor.

Martinka1 — 17. 7. 2008 15:19

Aluska napsal(a):

Moc pěkně napsané. S touto teorií se naprosto ztotožňuji. Mathiáska jsem nikdy nenechala plakat déle jak 1 minutu. Je fakt, že zvládnout s ním domácnost je mazec,protože stále vyžaduje pozornost a tělesný kontakt, ale myslím, že mi to jednou v dobrém vrátí.
Moje mamka říká: nech ho chvilku plakat, bude rozmazlený.
Ale láskou se přece nedá rozmazlit. Proč by si moje dítě mělo myslet, že je na světě samo, že tady není nikdo, kdo by ho pohladil, podpořil, ukonejšil. Myslím, že takhle zabezpečím, aby se moje dítě v tomto nejistém světě cítilo alespoň trochu jistě. Aby od samého počátku vědělo, že je tu někdo, kdo při něm stojí a kdo mu podá pomocnou ruku, když bude potřebovat.
Toť můj názor.

:supr: :supr: :supr:

Novia — 17. 7. 2008 15:45

Martinka1 napsal(a):

Aluska napsal(a):

Moc pěkně napsané. S touto teorií se naprosto ztotožňuji. Mathiáska jsem nikdy nenechala plakat déle jak 1 minutu. Je fakt, že zvládnout s ním domácnost je mazec,protože stále vyžaduje pozornost a tělesný kontakt, ale myslím, že mi to jednou v dobrém vrátí.
Moje mamka říká: nech ho chvilku plakat, bude rozmazlený.
Ale láskou se přece nedá rozmazlit. Proč by si moje dítě mělo myslet, že je na světě samo, že tady není nikdo, kdo by ho pohladil, podpořil, ukonejšil. Myslím, že takhle zabezpečím, aby se moje dítě v tomto nejistém světě cítilo alespoň trochu jistě. Aby od samého počátku vědělo, že je tu někdo, kdo při něm stojí a kdo mu podá pomocnou ruku, když bude potřebovat.
Toť můj názor.

:supr: :supr: :supr:

mít 1 dítě praktikovat to můžu taky, bohužel to tak ale nejde, občas si Dami trochu popláče a nemyslím si, že by to bylo tak strašné, dělám co můžu :)



já myslím, že všeho s mírou, že se nic nemá přehánět....

asi týden nosím v šátku-super věcička, jako nosítka, Ergo mám na později :)

Ono je něco jiného vychovávat dítě někde v pralese,než tady v civilizaci :) V pralese by mne taky nic netrápilo, něco by šel mažel ulovit, nebo natrhat, něco bych nám spíchla z listí na sebe, děcka bez plínek, žádný starosti, jídla dost, vzduch čistej, nemusel abych se bát, že mi děcko vběhne do cesty,přeje ho auto apd. .... Musím říct, že bycj si dala říct,akorát ten babinet by mi chyběl :D taky bych byla šťastná jako oni, děti by byly šťastné, myslím, že všichni, tady se člověk honí za penězi, bohužel to jinak ale nejde že...

tady to bohužel tak všechno nejde, je potřeba to přizpůsobit :)

knížku mám doma, jsdem na 24 straně, nějak není čas, čtu přes spaním, většinou ale lehnu a spím :lol:

Marti,
díky zase vím víc :)

Reny — 17. 7. 2008 15:52

Nějak podvědomě cítím, že tahle výchova je správná :supr: jenže manžel je jiného mínění a tak u nás často vznikají hádky. Já jsem si z dětsví bohužel přinesla pár bloků, díky výchově nejen rodičů, ale i z jeslí a nerada bych, aby tak jednou trpěli i moje děti.
Škoda, že nedokáži, aby si knihu přečetl manžel :grater:

ivanka05 — 17. 7. 2008 15:55

Reny: a jake nazory a pristupy k detem ma manzel? "nechat vyrvat", " at si trenuje plice" atd? jako já mám miminko závisláčka, a jak není po jejím(nejsem s ni) je hysterický křik, i koupání provozujeme spolu ve vaně, jinak to možné není, ale také jsou chvíle kdy to proste jinak nejde, chci na zachod nebo neco "musim" udelat, a bohuzel tatinek doma byva az vecer, kdy mala uz obvykle spi:(
Co jeste hodne vyuzivam a nevim jak to je nebo neni zdrave, Lehatko, kdyz neco delam jinde nez v mistnosti kde si hraje, beru si ji v lehatku a ona na me kouka a je to lepsi, nehejka tolik....

Aluska — 17. 7. 2008 15:58

Novi, :D to je jasný, něco jiného je jedno dítko a něco jiného tři :D   tam to asi tak úplně vychytat nejde, ale důležitá je ta podstata
Reny u nás naštěstí tento názor zastává i manžel, takže je to fajn. Tak mu zkus tu knížku nějak podstrčit... mě se osvědčilo, když chci, aby si manža něco přečetl, nechat to na záchodě :supr:

Reny — 17. 7. 2008 16:47

Kamchi, manža se o děti hodně stará, ale nemá s nima trpělivost. Třeba jak hned nespí, když manžel chce aby spali, tak na ně křičí, občas jim lupne a nakonec volá mě, ať si je jdu uspat! A nemůže pochopit, že vystresované dítě těžko usne, že musí v klidu. Jenže on s nima před spaním blbne a oni jsou pak rozdováděný :kapitulation:

Ali, už několikrát jsem to takhle zkoušela, ale on nečte :dumbom:

Novia — 17. 7. 2008 16:54

Reny,
jj tak to tak nějak znám. Manžel přijde z práce a za hodinu už má kluků plný zuby, je vzteklej apd. a mě se chlapec divý,že jsem za celej den hin :lol: Bohužel i já řvu,kolikrát to fakt nejde a nervy mám jen jedny, už teď dělají věci, že se bojím puberty :( tam mě pošlou někam apd. už teď Sebi se mnou hodně polemizuje....

když už jsme u té knížky, má někdo přečtený jak na starší dítě atp. ??? kolikrát si opravdu nevím rady a bude hůř :/

spunt — 17. 7. 2008 17:10

Tož Martinko,

myslím si že je dobré přečíst si informace o výchově ze zkušeností jiných a udělat si o tom svůj názor. Stejně jako může přinést dobré informace i tato kniha.

Když je dítě překvapené a smutné, že něco rozbije, tak mu nevynadám, ale to se mi zdá logické. Pro mě je důležité, že příjde a řekne maminko já jsem to a to rozbila, zeptám se jestli se jí nic nestalo a jdeme to spolu uklidit (pokud to jde), řeknu jí že je hodná že mi to řekla. Kdyby jí to bylo jedno že něco rozbila , tak jí dám najevo, že mě to mrzí.

Souhlasím s Novii, že bez plínek v paneláku to jde těžko, stejně jako nechat miminko nahaté.

Názory na výchovu se různí, protože jsou různé děti! Různé zázemí!
Nic se nedá použít na úplně všechny.

Upřímně stejné je to s porody. Nechat rodit spontánně dle pocitů matky je hezké, ale bohužel málokdo je schopný v dnešní době uvnitř sebe najít ty přírodní pudy a zvládnout to (civilizace je už v nás hooodně zakořeněná). Jak jsem osobně pokukovala po svých komplikacích u porodů, tak rodit někde v přírodě nebo před více než sto lety, první dítě by nepřežilo a u druhého bychom nepřežily možná ani jedna. Jsem medicíně vděčná za život obou dětí i můj.

Ne že by se mi nelíbilo jen celý den chovat dítě v náručí a kdykoliv zapláče být u něj, ale jde to u všech dětí? Co s dítětem které nikdy nevíš jestli si zdřímne na 3 minuty nebo 3 hodiny? Stojíš stále v pozoru nad postýlkou jestli Tě nepotřebuje? Bohužel na hospodyni která by za mě uklidila, uvařila nemám a místo spánku to udělat nemohu.

A co s dítětem, které se od půl roku odmítá chovat a mazlit?

Ano, všechny novorozenci potřebují teplou náruč matky. Tomu nemůže skoro nikdo odporovat, je to také moc krásné mít dítě v náručí i pro matku. Ale.... je zase dost dětí, které si na chování (které není jen ve chvíli kdy si postesknou že ho potřebují) opravdu zvyknou a pak chtějí celé dny jen chovat. A čím více se zkracuje doba spánku, tím se prodlužuje doba chování. A pak zjistíš že ačkoliv se snažíš dítě chovat a pomalu odložit že potřebuješ na záchod, nedaří se a když je to opravdu akutní prostě dítě položíš a jdeš. A ono pláče a pláče dokud maminka nepříjde a zase nechová.

Myslím si že je dobré znát oba způsoby možného přístupu k porodu, k dítěti a udělat si z toho vlastní názor, ať se kloní k jedné či druhé straně, měl by být podle potřeb dítěte. Matka by se neměla nechat "zblbnout" žádnou literaturou, jen vědět díky ní jaké má možnosti.
Mám dvě děti a každá z holek je úplně jiná a má úplně jiné potřeby.

ivanka05 — 17. 7. 2008 17:15

Tak to já teprve uvidím jaký bude tatínek, malá je zatím maličká na tohle a on doma moc nebývá, ale když ji hlídal a plakala mu, tak byl hotovej, jako co ji je, ze urcite chce me a ja, ze to tak proste nekdy ma.. a ona, no ale to chce tebe... urcite...
asi tím chtěl naznačit, že už hlídat nebude, nevím:)

Leda — 17. 7. 2008 17:20

Nechci vůbec názorem na tento článek zasahovat do chatu, ale pokud někoho zajímá i jiný pohled na starání se o dítě s pomocí pomůce ( šátek, klokanka, kočárek, houpačka, hopsadlo, atd) Doporučuji knihu Cvičení s miminkem - Baby gymnastika od Grady. Nechci tuto knihu nijak prosazovat, sama v některých názorech nesouhlasím s odbornicí, ale občas mi přije opradu vychvalování například šátku, atd. dosti přehnané.
Člověk se po přečtení, také na tyto pomůcky kouká odlišně. Jako například po přečtení tohoto tématu.

spunt — 17. 7. 2008 17:27

Ledo, proč nechceš zasahovat do Chatu? Mě by Tvůj názor zajímal.

Na šátky třeba mám názor , že někomu vyhovuje, někomu ne. Znám spoustu maminek co řekly že jsou rády že si šátek půjčily, protože by to byly vyhozené peníze, že je s díky vracely. Někdo si to zase chválí.
Možná je to dobrá věc, ale já bych se s tím do MHD bála, někdo do mě strčí, autobus prudce zabrzdí.... kočárek se mi zdá bezpečnější pro dítě.

bajaja — 17. 7. 2008 17:53

Koncept kontinua a dalsi knihy (jako treba Jak respektovat a byt respektovan) pro me byly docela zasadni...ne, ze by me obratily "na pravou viru" :D ale jen podporily to, co jsem uz predtim podvedome citila.... s nosenim v satku mam ty nejlepsi zkusenosti, na kocar pada prach a slouzi jako nakladak, pripadne v nem vozi babicka... S. satek miluje, kouka se ven, komunikuje s lidma a kdyz je toho na ni moc, schova hlavicku a spinka....
Kamchi o tom proc nenosit v klokance se doctes i na www.didymos.cz kde jsou popsane zkusenosti z nemecke Trageschule ("skoly noseni")
Bylo jedno obdobi, kdy jsem S. moc nenosila, v kolibce uz se ji nelibilo a na svislo taky ne, ale zacala byt hodne plactiva a nervoznejsi... tak jsem zacala zase vic a zmena je neuveritelna, je to uplne spokojeny, sebevedomy a vyrovnany miminko....  a na zadech uz to zkousime taky, kdyz ji tam vazu, rehta se jako pominuta :)

Heri a jakypak prodavas ? Nemas nahodou nejaky lneny Indio ?

Leedo, Babygymnastiku jsem cetla taky, co konretne jsi  mela na mysli ? Jak tam satek nedoporucuji ?

heri1 — 17. 7. 2008 18:01

Baji Vatanai Teesa a Storch Leo přírodní. A na cestě mám pistáááciiiii :reta: a chci ještě ledovec :jojo:.

Koncept - rozhodně to neberu jako ¨Bibli¨, hodně mi to dalo,hlavně v tom,že se řídím svým instinktem a ne zaručenými radami typu ¨nech ho vyřvat,děti to občas potřebují¨ :dumbom:.Absolutně se ztotožňuji s názorem Alušky,že láskou se nedá rozmazlit :supr:.Filďák skoro nepláče - nemá proč.

bajaja — 17. 7. 2008 18:05

To je presny, S. taky neplace, je tak spokojena, ze bychom mohly na satky delat reklamu :D :D :D

Pistacie krasna, ledovec jsem ti psala, ze je na me uz moc svetlej.... premyslim, ze az prijedem z Holandska, tak prodam MOBY a koupim na zimu to Indio s kasmirem ale ten len me taky laka...v srpnu maji mit dalsi limitovanou edici..... uz ted v Moby nenosime, tenhle tyden jsem se uz zamilovala do toho pevneho India....

Leda — 17. 7. 2008 18:10

Spunt - Já bych nerada, někoho urazila. Každá máme nějaký názor a správný ve své podstatě.
Podle mne prostě nic není černé nebo bílé. Člověk prostě nemůže popsat všechny situace, které se můžou naskytnou ve vzatu dítě a rodič. Striktně tvrdit, dítě nenechávat plakat. Já jsem prostě stejného názoru malou nenechávam plakat, ale chápu ženy, které dítě poplakta nechají. Nevidím jim do duše a chápu, že občas se to zvládnout nedá a říkat jim, nekárej, neplácej, nehoupej!
S tím šátkem jsem to také nemyslela nijak špatně, jen nemám ráda, když někdo tvrdí šátek ano, klokanka ne. Každé má své pro a proti.
Tvrdit že se Indiánka diví, že matka čte knihu o péči o dítě. A druhým dechem dodat, přečtěte si tuto knihu !? Jak je důležitá duševní pohoda dítěte, tak je důležitá i tělesná pohoda. Myslím, že každá z nás potřebovala někdy s péčí o dítě poradit, proto asi i chaty tohoto směru jsou.

Leda — 17. 7. 2008 18:16

Bajajo - Neměla jsem namysli vůbec nic. Jen jsem chtěla dát k prozkoumání i jiné názory na šátek a celkově pomůcky. V BG je pro i proti na klokanku tak jako na šátek. Nejsem zastánce ani odpůrce ani jedné pomůcky. Prostě tu jen dávám další možnost náhledu.

bajaja — 17. 7. 2008 18:20

Leedo, aha, urcite je dobre mit nazory z vice stran a pak si vybrat ....

a jinak si myslim, ze tady kazda pro sve dite (deti) delame to nejlepsi co umime.....

ivanka05 — 17. 7. 2008 19:05

baji: neplace ani mimo šátek?

spunt — 17. 7. 2008 19:07

Ledo, ano, to je právě něco jako jsem psala, přečíst si vybrat si....
Nic není černobílé, každé dítě je jiné. Bála jsem se, že jsem jediná kdo si nemyslí že je nejlepší se řídit jen podle této knihy. Myšlenka o nečtení knih a čtení této mě napadla také :lol:

Vzhledem k tomu, že mám Lenku, naprosto chápu o čem tu holky píší.Krom tedy bohužel časté nemocnosti s diagnozou astma je to šťastné usměvavé dítě, co se od mala rádo mazlí, když měla potřebu, zaplakala si a já věděla že stačí se chvilku pomazlit a je v pohodě. Často jsem si dělala legraci že jsem jí "umazlila" běžně mi při mazlení usnula a to asi do 6ti měsíců, ale i pak se to občas stalo. V noci se moc nebudila, stačilo a stačí k ní vstát a pohladit a spí dál. Už jako miminko celkem pravidelně a dlouho spala, když byla vzhůru, stačilo aby na mě z kolébky viděla jak žehlím a byly jsme spokojené obě. Samozřejmě že jako větší jsem jí sem tam nechala zaplakat, aby věděla že nepřiběhnu v noci každých 10min na první zakňourání, ale bylo slyšet kdy to jen zkoušela a kdy něco potřebovala.....


Praktikovat toto na moje první dítě nešlo. 

Respektuji, že některé věci z toho jsou vhodné použít, ale prostě to nejde propagovat jako jedinou a správnou cestu.

Evice — 17. 7. 2008 19:26

Až jednou budu bydlet v pralese, zcela jistě budu děti (ne)vychovávat podle této knihy. Jenom nevím, jak to udělat, abych nedejbože nepomýšlela na sebevraždu.

bajaja — 17. 7. 2008 20:23

Kamchinka napsal(a):

baji: neplace ani mimo šátek?

Ne Kami, neplace uz vlastne skoro vubec.... pokud nema hlad nebo se ji nepodari se otocit na brisko, kdyz to nechtela :D

alenak — 17. 7. 2008 20:38

Novia napsal(a):

Reny,
jj tak to tak nějak znám. Manžel přijde z práce a za hodinu už má kluků plný zuby, je vzteklej apd. a mě se chlapec divý,že jsem za celej den hin :lol: Bohužel i já řvu,kolikrát to fakt nejde a nervy mám jen jedny, už teď dělají věci, že se bojím puberty :( tam mě pošlou někam apd. už teď Sebi se mnou hodně polemizuje....

když už jsme u té knížky, má někdo přečtený jak na starší dítě atp. ??? kolikrát si opravdu nevím rady a bude hůř :/

Tak pokud narazíte na knihu, jak s úsměvem zvládat 3 děcka - sem s ní :D Klidně budu pak jak indiánka :D :D
Mám tytéž pocity,že nepřežiju pubertu,  děcka mají 9, 6a půl roku a15 měs. a přiznávám, že o prázdninách, když nejsou přes den ve školce a ve škole mi někdy pěkně lezou krkem... ty větší, ale občas i Adam :D

Novia — 17. 7. 2008 20:40

Ali,
:lol: jsem ráda, že nejsem sama, jako nikomu to nepřeju to ne,ale aspoň člověk ví, že není sám :D

dusička — 17. 7. 2008 20:44

Ali, Novi - vy se teprve na pubertu těšíte a děsíte, a já ji u kluků právě prožívám (15 a 12 let). Je to děs. Starší kluk vždycky zodpovědný, pravdomluvný, nebyli s ním žádný potíže, ani doma ani ve škole, za to ted, v srpnu dostane občanku a myslí si, že je mistr světa. Ted bych za něj ruku do ohně nedala. Si říkám, že snad nezapomene a někdy se mi vrátí, že jsem ho vychovávala s láskou.
Kdyby jste někdo narazil na knížku, jak přežít pubertální věk, beru jí všema deseti.
Jinak - zlatý miminko. A my měli na Markétku šátek a nemůžu si ho vynachválit. Co jsem jí začala balit do šátku - asi od 4 měsíců, bylo po pláči.

alenak — 17. 7. 2008 20:46

Novia - klobouk dolů, když koukám na Tvoje metříky . tak rychle po sobě, to bych asi neustála :D My měli dlouhou pauzu a Adam je "za odměnu" na starý kolena :D... Druhej kluk bych furt nemocnej, já se na mimino nemohla ani podívat, aby se mi nedělalo zle :D  Ale přešlo to a vymrčela jsem si na muži Adama... Ale nyní, když si někdy postěžuju, tak to mám na talíři: "Kdo chtěl ještě miminko?! " :D :D
A Tvoji jsou všici kluci? (Podle jmen to úplně nepoznám :D ).... to ta puberta bude lepší... Já mám nejstraší holku a už se děsím, co bude za rok, za dva. je držkatá a vidím v ní sebe :D A já v pubertě svoji mámu tedy fakt nemusela :D :D

dusička — 17. 7. 2008 20:49

Ali - víš kdy se pozná, že u dítka začíná puberta? KDYŽ si začne myslet, že máma je blbá.

clare — 17. 7. 2008 21:05

Přidávám se k zasloužilým matkám, já jsem s těch svých zralá dost často do Bohnic

alenak — 17. 7. 2008 21:07

dusička napsal(a):

Ali - víš kdy se pozná, že u dítka začíná puberta? KDYŽ si začne myslet, že máma je blbá.

že by měl už i Adam pubertu ?:lol:

Reny — 17. 7. 2008 21:07

Pomalu začínám uvažovat o šátku jak jste ho tu vychválili. Jen nevím, malej má v půl roce 9 kilo :reta: abych se nepronesla. On je taky zlatý miminko, vlastně i Ája byla zlatíčko do roka. Oba skoro nepláčou, jen když mají hlad, jinak to jsou smíšci :D Ale teď mu rostou zoubky a vyžaduje nošení. Taky na podzim budeme chodit hodně na houby a to s kočárem jde špatně.
Ale trošku jste mě zamotali hlavu, já myslela, že šátek je pruh látky cca 3-5 m dlouhej a vy tu píšete takový názvy - to jsou různě šitý?!?

alenak — 17. 7. 2008 21:10

Reny já nosím když prší Adama např. do obchodu dosud...a je to OK, má tak 11 kg, nevím přesně....

dusička — 17. 7. 2008 21:13

Reny, já mám ten nejlacinější co jsem našla na netu kolem 600Kč  - je ze silnějšího plátna a ve vedrech byl :supr: a občas jí vezmu do šátku i ted do obchodu a tak.
Ali - jak malýho nosíš? já bych potřebovala malou uvázat na bok, jako když jí mám na ruce, ale mě to prostě nejde, mám jí pořád jakoby moc vepředu.

alenak — 17. 7. 2008 21:14

Nosím ho jakoby v klokance, tuším, že je to kapsa s křížem, či jak to nazývají... Ruce mám volné, Adam je jak klokan v kapse :D

dusička — 17. 7. 2008 21:22

A co úvaz na zádech. Dneska s ní kluci blbli a nosili ji na zádech a ona nechtěla dolů. Budu se muset nějaký úvaz zase naučit.

Čekanka — 17. 7. 2008 22:36

Nějak si postupem času myslím, že přístup k výchově dětí se strašně rychle vyvíjí (a v mnohém mění) věkem matky, co jsem u prvního dítěte považovala za nemožné, u druhého s úsměvem toleruji :reta: a doufám, že s případným třetím prckem nedojdu k přístupu koncept kontinua......

dusička — 17. 7. 2008 22:38

čekan - u prvního kluka spartanská výchova, u druhýho kluka větší tolerance  a slova, však on se to taky naučí, u Marky - ? Hm, ten šátek - ale ten byl potřeba abych vůbec zvládla chod domácnosti. Myslím, že není rozmazlenější než kluci. Ono - všeho s mírou.

Čekanka — 17. 7. 2008 22:44

duší jo jo, jak píšeš, u prvního sparťanská výchova a teď musím říct, že Adamíš ke kterému jsem tolerantnější (celkově vyrovnanější myslím) je mnohem větší pohodář, jestli je to výchovou nebo náturou ukáže čas, ale vyřvávat po nocích mi teda děti nebudou ať z toho trauma mít můžou nebo nemůžou :/

Karal — 17. 7. 2008 22:52

Spunt to napsala lepe jak ja.

Vseho s mirou, snahou co nejvice se prizpusobit potrebam ditete a moznostem maminky. Hooodne idealu jsem mela jeste v dobe, kdy mel Honzik par mesicu a rikala jsem si, jak sikovna jsem mamka. Skoro nezaplakal, usmevave pohodove dite, co jsme potrebovali, v pohode jsme zvladli. Od te doby co se naucil mluvit a vyjadrovat svuj nazor Ne, nechci, nebudu, atd..prizpusobuju idealy tomu jak jsem ci nejsem unavena a jak moc je moje zlato zrovna ochotno zjistovat co vsechno se nesmi :-))

Maminky s detma v puberte obdivuju a drzim jim palce, stejne tak i maminkam s vice detmi, ke kterym, kdyz se povede, se casem pridam..:-)

sillwan — 18. 7. 2008 6:33

Ciste teoreticky je koncept kontinua krasny a logicky. Ta spojitost s matkou :hjarta: i po porodu. Kdybych si tenhle clanek precetla pred porodem, bila bych se za nej, ano, tak to ma byt, tak to budu delat i ja...

Sama mam problem nechat Toma brecet, nekde vevnitr se mi to prici. Ale co udelat s ditetem, ktere se treba vzbudi, ja ho vezmu k sobe, pritulim a ono se odtisne, protoze to, co v tu chvili zrovna chce, neni tuleni? Tehotenstvi jsem mela krasne, na dite jsem se moc tesila, par miminek jsem uz videla a mela predstavu o peci o ne. A presto jsem na spoustu veci zmenila nazor - po porodu. Uz si nerikam, tohle bych udelala jinak, kdyz vidim jinou maminku, jak vychovava a vede svoje dite. kazda z nas to dela podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi.

Myslim, ze zadna zena nedokaze odhadnout sve chovani vopred, jak bude reagovat, jak se zachova... Proto bych nesla do extremu a moc bych nesrovnavala dva ruzne svety, ale naprosto odlisne, neb maly Indian bude spokojen a stasten tam, kde ho vychovala jeho mama, ale v nasi "dzungli" by byl ztraceny...

Koncept kontinua timto vubec nezatracuji, naopak, je mi velmi blizky... Tchyne mi v porodnici druhy den po porodu rekla, at maleho nechovam, ze bude rozmazleny... :dumbom: Presto, ze je maly tolik chovany, myslim, ze rozmazleny doposud neni... :gloria:

Novia — 18. 7. 2008 7:43

Alenak,
jj 3 kluky :) Sebastián, Tobiáš, Damián :D

ono je to hodně o povaze atd. Můj druhý syn byl zlatíčko, brečel,jen když měl hlad, bolelo ho bříško, zuby... a teď? Měl teď dva a je na zabití,jak není po jeho, hystericky ječí, je jak urvanej ze řetězu, neposedí, nesmí být ani minutu o samotě,jinak je zle, vždy něco provede.... jedinný co mě drží nad vodou, že já byla taky taková a myslím, že už dobrý :lol:
třetí syn je zlatíčko, pokud ho něco netrápí,jako hlad, bříško, tak je v pohodě, usmívá se a je spokojenej, v šátku nosím asi týden, ale v mezích normy, nenosím rozhodně pořád a jsem zvědavá jaký bude on ....

všechno je tak nějak dědičné a i z hodného dítka se může stát dítko na zabití...

add puberta. U mě prý proběhla v pohodě, u bráchy trvá už asi6 let, je mu 21 :lol:
Ale opět nejde srovnávat kluk-holka, může být kluk v pohodě a holka ne,nebo naopak, záleží podle mě hodně na vlivu okolí, na jejich vrstevnících, s kým se stýkají....každopádně se nechám překvapit, začnu šetřit na psychouše,jelikož ústavní zařízení mě taky něco bude stát, búhví,jaký budou poplatky za 10 let :lol:

všem přeju každopádně pevný nervy :storstark:

PetaZ — 18. 7. 2008 8:28

Já se také ztotožňuji s názorem Špunta :)

PetaZ — 18. 7. 2008 8:40

PS: šátek jsme měli, ale Nele se tam nelíbilo.. Od malička ráda sebou šije i normální postel je jí malá, takže usíná u nás, a pak si přeleze k sobě. Stále je s námi v jedné místnosti a na každý pláč jsem vstávala a prochodila v noci kilometry. Uff, to bylo náročný ze začátku, páč přes den mi taky špatně spala, takže jsem vyčerpáním padala na hubu..

PSS: článek se tedy týče spíš novorozenců.. Koncept tedy vychází z poznatků z kmene kdesi v džungli, jak si tam pěkně hrají, jsou šťastní atd. Mi nepovídej, že tam taky nevzniknou konflikty, které je potřeba usměrnit a určitě neposlechnou pokaždý..

PSSS: knihy o matce a dítě jsem nečetla, a ani tuto knihu nepovažuji za důležité si přečíst.. Učím se znát SVÉ DÍTĚ a podle toho vychovávám :)

makca — 18. 7. 2008 9:44

u nas satek taky nepochodil, mala rvala porad hned od narozeni at byla na rukach, v kocaru, v postylce, v posteli, ve dne i v noci, usnula po dvou hodinach skakani na balone, proste idealni miminko. presto jsme to prezili, nenechavali jsme ji samotnou a ja fakt padala unavou... fanda je klidas, ale kdyz nema svuj den, taky ho nosim a utesuju na rukach.
nejsem zastancem nechat deti vyrvat, ale kdyz uz potrebuju zajit na zachod nebo aspon nachystat jim kasicku, neni zbyti...

vendulak — 18. 7. 2008 10:17

Moc hezka teorie, rada bych byla tou domorodou zenou, ktera je soucasti kmenu, kde zeny ziji ve spolecne "chysi" a muzi zvlast, to znamena, ze se o vse deli - o praci, vareni apod. Soucasny typ nuklearni rodiny zde neznaji... V dnesni spolecnosti je zena na vsechno vetsinou sama, a cely den konejsit dite v naruci proste nejde. Ale to clovek zjisti, az kdyz ma vlastni deti... musi dal chodit na zachod, varit, obcas si chce dokonce dat v klidu kafe! :D no proste i matka zustava clovekem se svymi potrebami, a kdyz dite citi lasku, kterou mu rodina dava, tak podle meho nazoru k zadne psychicke ujme nedochazi. Knizka je preci jenom ze 70. let, v porodnicich uz to take chodi v dnesni dobe jinak, a nazor o "vyrvani" nebo "posilovani plic" praktikovaly naposled nase babicky... aspon ze sveho okoli nevim o jedine matce, ktera by to delala. Kazda se ridime svou intuici a svym citem, a davame detem preci jen to nejlepsi :hjarta:

camelia — 18. 7. 2008 10:21

Naprosto se ztotožňuji s PetouZ a Čekankou - nejsme indiánky a žijeme v 21 století, a pokud má někdo více jak 1 dítě, tak se tímto prostě nemůže řídit, jinak by přece logicky ubližovala těm ostatním dětem(díteti). Moje dítě taky nepláče, i když má prdíky a bolí ho právě rostoucí zoubky, prostě nepláče, je to spokojený usměvavý miminko, který mi samo usíná s úsměvem a s úsměvem se probouzí. Od večera do rána v jednom tahu.  Je to naprostý kliďas a pohodář. A NENOSÍM V ŠÁTKU, NEHOUPÁM, NEUSPÁVÁM. A přesto si nemyslím, že jsem špatná matka :rock: . Koncept kontinua může být a nemusí chápán jen pozitivně. Už pro to, že se tu toto téma jistou Martinkou , která nemá děti omílá pořád dokola, pro kterou je toto jedinou biblí a která zřejmě nemá absolutní potuchy, jaké to je , když to "takhle" prostě nejde! Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt. :godlike: Krásný den!

vendulak — 18. 7. 2008 10:34

Hmm, taky nechapu, proc tuto knihu propaguje nekdo, kdo nema vlastni deti? no treba nam to Martinka vysvetli...
Jeste me napadlo k tem domorodym kmenum - nikdo z nich nezna termin "puberta", to, ceho se u nas vsechny rodice desi, je pro ne vec neznama, deti se proste v urcitem veku zasveti do sveta dospelych a je to, zadne protesty, zadne "hledani sama sebe" jako v nasi kulture... proste tezko srovnavat dve uplne odlisne kultury.

heri1 — 18. 7. 2008 10:35

camelia napsal(a):

Hodně štěstí v žití s dětmi všem, a hlavně vlastní rozum a mateřský instinkt. :godlike: Krásný den!

A VO TOM TO JE:supr::godlike:
Mateřský instinkt a snad i rozum :D máme každá a je jen na nás - každé - jak s ním naložíme :jojo:

sillwan — 18. 7. 2008 11:33

To by me taky zajimalo, proc Martinka tak vehemente vnucuje knizku, kdyz nema vlastni zkusenost s detma... Nic ve zlem.

Novia — 18. 7. 2008 12:26

aha, tak už je to jasný :lol:

taky bych chtěla vysvětlení Martinky :)

Martinka1 — 18. 7. 2008 12:40

Novia napsal(a):

aha, tak už je to jasný :lol:

taky bych chtěla vysvětlení Martinky :)

Holky, pokud to nechápete bez vysvětlení, ani vysvětlení nepomůže :-)

Pořád nějak nemůžu najít zákon, který by zakazoval dát upoutávku na knížku ohledně výchovy dětí někomu, kdo ještě nerodil... Napíšete mi odkaz prosím? :dumbom:

Píšu o té knížce proto, že se mi moc líbila (stejně jako spousta jiných knížek podobnýho ražení o stejném tématu), a myslím že je lepší když budu mít "nastudováno" dopředu, než pak nebudu vědět, co s dítětem... Prostě "cítím" že to tak má být...(jak je v knížce)- bohužel "cítění" je nepřenosné, tudíž žádné vysvětlení nepomůže.

A hlavní důvod proč to sem píšu je, že možná některým mámám by se to mohlo líbit a třeba něco převezmou do své výchovy.

A komu se to nelíbí, klidně může knížku ignorovat...

Já vnímám, že mimi je ten "slabší" článek ve dvojici "máma-dítě", bohužel se posl. dobou dokážu vcítit (píšu bohužel, protože mě to fakt bolí) jak se cítí dítě v některých situacích, které jsou na Babi napsané (zřejmě si vzpomínám, jak bylo zacházeno se mnou)... a cítím, že některé postupy, za které by se některé ženské bily do krve (krajním případem je nechat dítě "vyřvat") se mi prostě nelíbí. Což neznamená, že to nikdo dělat nemůže.

Přečetla jsem hodně knížek, i psychologických (podle vás je to možná na škodu?) - jedna z posledních se zabývala traumaty a já jsem jenom čuměla, co všechno můžeme mít za traumata, která pocházejí z období, kdy jsme byli malá miminka... "Díky" některým příspěvkům na babi se bohužel rozvpomínám... A proto tak reaguju.

Na tom prostě není co pochopit. Jen CÍTIT. Samozřejmě každý cítí jinak, někdo má tu hranici vysoko, jiný nízko... mně se hranice právě posunuje a vnímám hodně psychické bolesti, která samozřejmě pochází z mého dětství (přesně z doby, kdy byla knížka vydaná) a názory na Babi působí jako spouštěč, který ty emoce vyvolává. Což je dobře.

Nicméně mě mrzí, že by dnešní minimka musely zažívat to co my před třiceti lety - protože dneska už jsou ty správné informace a jiný věk... ale asi jenom pro některé.

Pochopily?
Jestli ne, další vysvětlování stejně nepomůže...

tina — 18. 7. 2008 12:52

Martinko, nezlob se na mě, ale nepřijde ti naopak proti přírodě plánovat, jak na dítě, které ještě nemáš? jak ty víš, jaké bude, jestli ti třeba nebude plakat pořád, ať děláš co děláš, nebo se ti třeba nenarodí dvojčata - jak bys to dělala potom? vím, že to hrotím do extrémů, ale to ty taky...

jinak - na okraj - někde jsem četla citát, že nejlíp ti s dítětem poradí ten, co ještě žádné nemá, protože ten, kdo už děti má, ví, že to není zas tak jednoduché a tak ostře nalajnované...

alenak — 18. 7. 2008 12:56

Ono jde asi o to, vybrat si zdravým rozumem něco pro život a ne jít podle knížky na 100%..., ne?
Já ten příspěvek Martinky chápu jako inspiraci, sice místy mne představa realizace navozuje shovívavý úsměv, ale proč ne.... :D  četla jsem i horší :D :D a zase úplně všecko tam blbina není, jen to podání je dost ujetý... no takový... americký :D :D
Kdyby člověk měl žít doslova podle knihy , tak je to psycho...  Já uznávám Bibli, ale údy si utínat nebudu, pokud  si zasexuju :D :D - takže žádnou knihu nelze brát doslova :D :D

Lenina2 — 18. 7. 2008 13:00

Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí  a rozhled v postýlce.

Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.

Martinka1 — 18. 7. 2008 13:04

V té knížce lze hodně pochopit i o sobě... kdo je vnímavý, najde to tam.
Víc k tomu snad ani nemám, každý si to musí přebrat po svým...
Jinak neházejte všechnu "špínu" na mě - já jsem tu knížku nenapsala :-) Nemůžu za to, se se někomu nelíbí. Na to máte právo, ale já za to nemůžu :-)

Martinka1 — 18. 7. 2008 13:09

Lenina2 napsal(a):

Tinuš, mluvíš mi z duše. Jaké já měla názory na to jak vychovávat děti a někdy jsem si je nenechala pro sebe. Teď mám jedno a druhé brzy přibude a už do toho nikomu nekecám. Jinak mám taky vesměs hodné dítě, které se sice občas vzteká, ale jinak je vpohodě. A jako malé miminko nesnášel nošení a už vůbec ne v šátku. Potřeboval mít pohodlí  a rozhled v postýlce.

Martinko, až si nějaké děti pořídíš, tak jsem zvědavá na tvé zkušenosti. A přeju ať se ti daří vychovávat děti podle této knížky a tvých představ.
Jinak si myslím, že přehnané čtení psychologických knih a různých rádoby poučných knih o výchově dítěte je opravdu na škodu nebo na zblbnutí.

Leni, děkuju za názor. Nekecám Ti do toho jak máš vychovávat svoje dítě. Napsala jsem "reklamu" na knížku která mi přišla zajímavá, pokud Tě nezajímá, nečti to a nečil se.

Já to beru z druhého pohledu - všichni jsme byli děti a někdy díky takovýmhle podle vás "ujetým" knížkám lze dost dobře pochopit současné pocity, které máte (nebo aspoň já mám) a které se nedají nikam zařadit, odkud by mohly pocházet - kromě "miminkovského" věku, a to si pište, že vás to (podvědomě) ovlivňuje celý život... Aspoň já to teď začínám cítit.

Takže to beru spíš jako formu "terapie"... Co pořád máte s tím, že vám nařizuju, jak máte vychovávat vlastní dítě? Přece si do toho od nikoho nenecháte kecat, ne, tak proč se pořád rozčilujete? :kapitulation:

Možná bych od někoho kdo děti má čekala trošku shovívavosti k někomu, kdo je nemá? :-)
Ptali jste se PROČ to sem píšu, odpověď máte, kritiku si nechte pro sebe... nebo pokud máte něco konkrétního co chcete probrat, napište do SZ, jelikož se jedná o "výbušné" téma, nemám zájem "provokovat" další lidi.

Lenina2 — 18. 7. 2008 13:16

Marti jasně, já to nemyslela zle, jenom, že mě pak bude zajímat jestli se ti to daří dodržovat a jak moc.

ivanka05 — 18. 7. 2008 13:17

Holky:) tady je dusno... já jsem to tedy vzala jako něco co Martinku zaujalo a pokud to někoho zajímá aby si přečetl knihu celou,... kdo nechce, nemusi....
Já osobně tedy takhle nejednám a ani to pro mě není možné, musím dělat i plno věcí jiných kromě péče o miminko, a prostě ne vždy když zapláče běžím chovat, opravdu to není možné... jak jsem psala využívám hodně lehátka, protože když už malou nemužu chovat, tak aby na me videla a vyprávím jí co dělám, a směju se na ní.. a je to většinou dobré na nějakou chvíli.
a můžu říct, že jsem teď na druhé miminko na delší dobu vyléčená(at jde o tehotenstvi, porod, sestinedeli a nebo dobu, ktera prave probih a neni "tak ruzova") protoze bych se asi mozna slozila mit dvě takové děti. a to potom opravdu nelze dítě pořád chovat....

Ale jak už tu někdo psal, každý at si vezme z příspěvku Martinky co chce, a každý si to stejně nakonec udělá vše podle sebe. Vím sama, že i když mi někdo radí(mamka, doktorka, tchyne) udělám si to podle svého a podle potřeb Verunky a mých možností.

ivanka05 — 18. 7. 2008 13:19

a ještě, ted to nemyslím na tebe marti, ale obecně, když jsem byla těhotná, tak jsem měla naplánováno jak to bude, jak budu vychovávat, co udělám a ne, a nakonec jsem v plno věcech ustoupila... opravdu nebylo možné vše dodržet. Třeba názor že chování ve svislé poloze je nezdravé na záda, ano je, ale když mi to dítě moje jinak řve jak tur, protože nemá rozhled, tak to jinak nejde... Jedíné co dodržuju, neberu si na spaní malou do postele, jen na kojeni a dám zpět do postýlky...(v šestinedeli to bylo ale jinak, to spala me na brise:) )

Gia — 18. 7. 2008 13:24

Aáá, skvělá to debata :P

Knížka Koncept kontinua je zajímavá, dá se tam toho spousta vyčíst a najít. Taky jsi ji Marti objevila proto, abys v ní mohla najít NĚCO PRO SEBE. (A to, co Tě nejvíc zaujalo, je jenom Tvoje a otázkou je, proč to máš potřebu posílat dál a stále to řešit. Nedávno to tady přeci bylo.)
Nicméně mně až tak úžasná nepřišla - některé rady uvedené v této knížce jsou v této době a v této zemi nepoužitelné. Njevíc mě asi pobavila rada, že je je ideální žít podle principů kontinua a to tak, že se domluvit s nějakou kamarádkou a dělat všechny domácí práce společně. Jednou udělat domácí práce u ní a pak zase u nás. Tak, aby děti byli v ideálním společenství ostatních dětí a matky byly zase mezi matkami. To je něco, co si opravdu nedokážu ani představit :lol:
Opravdu, beru názor američanky (nebo britky?), která žila pár let či měsíců někde v džungli a okoukávála životní styl - s rezervou.
O šátkování je toho napsáno spousta...   Jo, mně hodně pomohly ukázky úvazů na www.vbavlnce.cz

Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe

Martinka1 — 18. 7. 2008 13:29

Gia napsal(a):

Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe

Jo, tu mám taky :-)

Svoje důvody jsem psala proto, že jsem byla několikrát dotázána... jinak jsem měla v úmyslu nechat na webu úryvek a nechat to být... :-)

ivanka05 — 18. 7. 2008 13:33

Gia: co se pise v knize kterou uvádís?

Gia — 18. 7. 2008 13:38

Kamchi - to je na dlouhý povídání. Je to taky psychologická knížka, paní Jordánová se zabývá kineziologií a svojí praxí došla na spostu zajímavých pozntků.
http://www.kosmas.cz/knihy/128502/tvoje … -pro-tebe/

Karal — 18. 7. 2008 13:52

Martinko1, taky myslim, ze to tu nikdo nemyslel zle.

Ted me uplne nahodou ve spojitosti s tim porodem napadlo, ze jsem taky mela hodne nacteno, jak to bude probihat, co bych mela v jednotlivych fazich porodu citit fyzicky a úsychicky, co bude tesne po porodu atd..A musim rict, ze me hodne prekvapilo, ze tesne po tom, co Honzik spatril svetlo sveta, jsem necitila zadnou obrovskou lasku ci uzas z toho uzasneho drobecka, ale ooobrovskou ulevu ze to mam za sebou a ze jsem to prezila ve zdravi :-))) Ta skutecna laska k tomu drobecku, prichazela postupne jak jsme se poznavali a szivali..A kdyby mi nejaka dobra duse pred porodem neprozradila, ze i tento stav mysli je zcela normalni, asi bych si po precteni rady knizek o prorodu pripravila docela silne trauma..

dusička — 18. 7. 2008 16:23

Tak já jsem si zase říkala, než jsem měla děti, že na ně nebudu nikdy křičet, nikdy zlá, že to půjde všechno v klidu. vše je jinak.

Aluska — 18. 7. 2008 17:37

Nevím, ale myslím, že Martinka knihu nikomu nevnucovala, pouze nastínila, že existuje i takovýto přístup k výchově dětí. A to, že nemá dítě přece neznamená, že nemůže získávat potřebné informace již teď.
Já jsem si informace o těhotenství, porodu i výchově dětí získávala mnoho měsíců dopředu. Přečetla jsem mnoho knih, mnoho článků, rad, lékařských názorů... avšak z každého jsem si vytáhla jen to, co mi bylo blízké a co jsem považovala za správné.
A to vše uzpůsobuji tomu, jak to mé dítě potřebuje.
Neřídím se do detailu žádnou knihou, žádnou lékařskou radou, neboť si často protiřečí, ale hlavně svým citem.

Evice — 18. 7. 2008 17:40

Tak já nevím, Martinka už v názvu napsala otázku "- co vy na to?" Tak se ji dostalo žádané odpovědi. Stejně jako ostatní diskutující si může z textu vybrat, či se tím už vůbec nezaobírat. Navíc jsem si nevšimla, že by byla osočená z vnucování čehosi.

Aluska — 18. 7. 2008 17:47

No tak to já jsem si tedy všimla, např Silwan o pár příspěvků níže píše o vnucování knihy...:)

PetaZ — 18. 7. 2008 18:15

Gia napsal(a):

Aáá, skvělá to debata :P

Knížka Koncept kontinua je zajímavá, dá se tam toho spousta vyčíst a najít. Taky jsi ji Marti objevila proto, abys v ní mohla najít NĚCO PRO SEBE. (A to, co Tě nejvíc zaujalo, je jenom Tvoje a otázkou je, proč to máš potřebu posílat dál a stále to řešit. Nedávno to tady přeci bylo.)
Nicméně mně až tak úžasná nepřišla - některé rady uvedené v této knížce jsou v této době a v této zemi nepoužitelné. Njevíc mě asi pobavila rada, že je je ideální žít podle principů kontinua a to tak, že se domluvit s nějakou kamarádkou a dělat všechny domácí práce společně. Jednou udělat domácí práce u ní a pak zase u nás. Tak, aby děti byli v ideálním společenství ostatních dětí a matky byly zase mezi matkami. To je něco, co si opravdu nedokážu ani představit :lol:
Opravdu, beru názor američanky (nebo britky?), která žila pár let či měsíců někde v džungli a okoukávála životní styl - s rezervou.
O šátkování je toho napsáno spousta...   Jo, mně hodně pomohly ukázky úvazů na www.vbavlnce.cz

Mně osobně více zaujala knížka české autorky Zdenky Jordánové - Tvoje dítě jako šance pro Tebe

Ježiš, jenom to ne.. Zavedly jsme s kámoškou hlídání si dětí a dost časté navštěvování.. No, a jak to dopadlo :( Já hlídala pořád (jsem takovej nepoučitelnej blbec) a to navštěvování u nás mě ubíjelo, páč liberálně vychování dítka neznají hranice :( Uff, nikdy více...

Laufey — 18. 7. 2008 19:24

No nebudu se do Martinky navážet,protože to není předmětem diskuse.
Kniha jistě prezentuje zajímavé názory,ale způsob podání mi připadá poněkud fanatický.Nebere v potaz rozdílnost kultur a to je dost zásadní chyba.
Budoucím maminám bych spíš doporučila knížku prevíti a kazisvěti ;)

Gia — 18. 7. 2008 20:10

Martinka1 napsal(a):

Novia napsal(a):

aha, tak už je to jasný :lol:

taky bych chtěla vysvětlení Martinky :)

Holky, pokud to nechápete bez vysvětlení, ani vysvětlení nepomůže :-)

Pořád nějak nemůžu najít zákon, který by zakazoval dát upoutávku na knížku ohledně výchovy dětí někomu, kdo ještě nerodil... Napíšete mi odkaz prosím? :dumbom:

Píšu o té knížce proto, že se mi moc líbila (stejně jako spousta jiných knížek podobnýho ražení o stejném tématu), a myslím že je lepší když budu mít "nastudováno" dopředu, než pak nebudu vědět, co s dítětem... Prostě "cítím" že to tak má být...(jak je v knížce)- bohužel "cítění" je nepřenosné, tudíž žádné vysvětlení nepomůže.

A hlavní důvod proč to sem píšu je, že možná některým mámám by se to mohlo líbit a třeba něco převezmou do své výchovy.

A komu se to nelíbí, klidně může knížku ignorovat...

Já vnímám, že mimi je ten "slabší" článek ve dvojici "máma-dítě", bohužel se posl. dobou dokážu vcítit (píšu bohužel, protože mě to fakt bolí) jak se cítí dítě v některých situacích, které jsou na Babi napsané (zřejmě si vzpomínám, jak bylo zacházeno se mnou)... a cítím, že některé postupy, za které by se některé ženské bily do krve (krajním případem je nechat dítě "vyřvat") se mi prostě nelíbí. Což neznamená, že to nikdo dělat nemůže.

Přečetla jsem hodně knížek, i psychologických (podle vás je to možná na škodu?) - jedna z posledních se zabývala traumaty a já jsem jenom čuměla, co všechno můžeme mít za traumata, která pocházejí z období, kdy jsme byli malá miminka... "Díky" některým příspěvkům na babi se bohužel rozvpomínám... A proto tak reaguju.

Na tom prostě není co pochopit. Jen CÍTIT. Samozřejmě každý cítí jinak, někdo má tu hranici vysoko, jiný nízko... mně se hranice právě posunuje a vnímám hodně psychické bolesti, která samozřejmě pochází z mého dětství (přesně z doby, kdy byla knížka vydaná) a názory na Babi působí jako spouštěč, který ty emoce vyvolává. Což je dobře.

Nicméně mě mrzí, že by dnešní minimka musely zažívat to co my před třiceti lety - protože dneska už jsou ty správné informace a jiný věk... ale asi jenom pro některé.

Pochopily?
Jestli ne, další vysvětlování stejně nepomůže...

Marti - jasně, máš tu zkušenost - ale máš ji jako dítě, ne jako rodič. Tuhle Tvoji zkušenost pochopí člověk, který si chce vyčistit traumata, které získal v dětství. Protože Ty to máš z jisté části uchopeno a pochopeno, je to ideální. Ale radit zkušeným (a to jsou všechny, protože ten prožitek - zkušensot mají)  mámám, když sama jsi tohle neprožila a znáš to jen z jedné pozice nejde. Resp. jde, ale vypadá to tak, jak to vypadá...

dusička — 18. 7. 2008 20:13

Martinko - prosím tě, a co s tebou vaši dělali, že máš trauma?

Gia — 18. 7. 2008 20:16

Dusí - já si myslím, že každý si v sobě neseme něco z děství. Je to normální. A holt má někdo chuť se v tom hrabat a někdo ne. Já se hlásím mezi hraboše :) a mám pocit, že když něco takovýho v sobě objevím, můžu to změnit a cítím se pak lépe. Někdo žije spokojený život a tyhle potřeby absolutně nemá a nechápe ty "jiné"

dusička — 18. 7. 2008 20:19

Jo Gio, třeba jo, mě jen napadlo, jak se pozná a podle čeho to trauma. Já si totiž o sobě myslím, že jsem byla vyrovnaný a spokojený mimčo a žádný trauma nepocituju. A to jsem se narodila v r.70 a vyrostla na sunárku, máma mě nenosila v šátku, nechávala v postýlce. Tak fakt nevím. O sobě ani tak neuvažuju, ale mám tři dítka, dělala jsem co jsem mohla, aby byli štastný a usměvavý .

Gia — 18. 7. 2008 20:25

Když to beru z mojí situace, napadlo mě třeba přemýšlet, proč reaguju zrovna v nějakou dobu tak a ne jinak. Proč mám v sobě jisté vzorce chování, se kterými ani nesouhlasím, ale když přijde krizová sitace, tak to ze mě vylítne ani nevím jak.  Prostě o sobě hodně přemýšlím. Zajímá mě psychologie, psychoterapie, léčitelství, reiki, alternativní medicína, duchovno apod.
To, že každá máma vychovává své děti nejlépe jak umí,je normální. Kdyby to uměla lépe, tak to udělá. 
Ale někdy to dítě to neví a myslí si, TŘEBA, že ho máma neměla a nemá ráda. Máma ho sice ráda měla, ale nikdy to dítěti neřekla, protože to nikdy nikdo neřekl jí a tudíž ona neměla tu zkušenost a potřebu to předávat dál... A spousta dospělých si ve svém vyspělém věku myslí, že ho matka neměla ráda...  To jen pro příklad.

dusička — 18. 7. 2008 20:30

To je fakt Gio, že dítěti třeba chybí mazlení, to je oprávněný že si myslí, že ho mamka nemá ráda. Taky si může myslet, že má radši sourozence, to je horší rozseknout, člověk se snaží být spravidlivý ale dítko si stejně myslí svoje.
Nevím, proč se člověk v určitě situaci zachová tak jak se zachová. Možná horká hlava, nepočítání do deseti, bez přemýšlení a rozvahy. Ale to je myslím povahou.
Ale dle mého mateřský instinkt prostě nikdy nezklame.

Zuzina — 18. 7. 2008 21:35

Dnem narození malé jsem se stala matkou, ale nepřestala jsem být ženou, partnerkou, dcerou...
Své dítě miluji nadevše, ale potřebují mě i jiní, mám své povinnosti, své zájmy.
Malou jsem mazlila, chovala, když bylo nejhůře tak zavinovala. Ale na druhou stranu, když jsem potřebovala si dojít na záchod, uvařit.., tak si prostě malá poplakala.  Překonali jsme krizi kolem jednoho roku, kdy byla malá opravdu nesnesitelná a najednou je z ní malé vyrovnané batole.
Myslím, že nejde srovnávat nějaký kmen žijící v pralese a civilizovanou společnost. Jestli seženu někoho, kdo se mi o vše postará, tak se o druhé dítě budu starat takhle. Ovšem nevím, jak k tomu přijde Terezka :/

Petruša — 18. 7. 2008 21:55

dusička napsal(a):

Tak já jsem si zase říkala, než jsem měla děti, že na ně nebudu nikdy křičet, nikdy zlá, že to půjde všechno v klidu. vše je jinak.

přesně

dusička — 18. 7. 2008 21:57

Tak jsem si to tedy přečetla celý, přiznávám, že když jsem viděla příspěvek tak dlouhý, skákala jsem ob řádek.
1.Dost dobře nerozumím, proč se tato kniha stává ted nějakou modou, dle mého je zastaralá. A co se v úryvku od Martinky píše, už dávno neplatí.
To možná platilo za totáče v 70 létech - v porodnici - dítě se dostalo do náruče až druhý den, vozilo se na kojení jen na 5 minut každé tři hodiny.I doma kojení ne dřív jak po 3 hodinách, po 6 týdnech napsán skoro všem oblíbený sunar. O vyřvání nevím, u nás v rodině nikdo nenechal dítko plakat. No dejme tomu že jo.
2. Nedá se srovnávat dvě úplně odlišné kultury.
Kolik u nich umírá novorozenců? to už se nikdy nepíše
3.A chovat se k dětem tak, jak to potřebují děti, ne jejich rodiče
jo to je jistě pravdou, ale odsud pocud. Děti potřebují aby mi jako rodiče jim dali nějaký pravidla, děti mají rádi stereotyp, protože když každý den chodí spát po večerníčku a někdy se mu nebude chtít, tak se jako rodič dle Konceptu kontinua uvolím a řeknu, tak si tu s námi ještě bud, když nechceš spinkat, to záleží na tobě. :dumbom:
Omlouvám se, že do toho stále vrtám, ale...

clare — 18. 7. 2008 22:02

dušičko já tě chápu, není to o tom, že do toho vrtáš!!
u mě je to tak, že jsem po přečtení přemýšlela nad tím, že jsem vlastně špatná matka, že to dělám špatně, ale když nad tím přemýšlím tak dojdu ke stejnému názoru co tady většina
strašně ráda bych nenechala dítko vůbec brečet, podřizovat se jeho přáním, ale prostě to ve skutečnosti vůbec nejde a po zkušenostech se 4 dětmi vím, že každé má i jiné potřeby

Cizinka — 18. 7. 2008 23:20

Ja jsem cetla knizku novejsi tady od jednoho spanelskeho doktora, v podstate ale byla stejna. Cetla jsem ji nejak tesne pred porodem a byla jsem fakt presvedcena, ze budu dite vychovavat tak jak se to tam pise, hlavne at je stastne a nema zadna traumata. Ale skutecnost je opravdu jina, Maxika miluji, ale pro priklad ...opravdu s nami nemuze spat kazdou noc v posteli. Spala jsem hodiny ve stejne poloze, rano jsem se nemohla hnout a vysledek byl, ze jsem spis byla nervni a neprijemna nez milujici matka. My mamy opravdu taky potrebujeme odpocinek a svuj cas..a tak kdyz chceme, aby miminko spalo samo a nejlepe celou noc, je to pro to, abychom ho rano s laskou vzaly do naruce a vydrzely cely den s usmevem, i kdyz to obcas neni snadne. Delame to zase jenom pro ty nase milacky! Je hezke si precist takovou knizku, ale clovek by se nakonec mel ridit opravdu jen svym instinktem a silami!

sillwan — 19. 7. 2008 8:59

Aluska napsal(a):

No tak to já jsem si tedy všimla, např Silwan o pár příspěvků níže píše o vnucování knihy...:)

Alusko, doufam, ze si si taky vsimla, ze zrovna ja pisu, ze se mi tenhle koncept libi, jenze bohuzel nejde na 100% praktikovat. Co se mi nelibi, je fakt, ze se Martinka pririti s odkazem na tuto knizku jakmile se na foru objevi relativne kontroverzni a emotivni prispevek souvisejici s vychovou deti, navic od zeny, ktera vlastni deti nema... Nemam nic proti Martince, uz jsem psala, ze kdybych nemela vlastni dite a s tim spojenou zkusenost, nemela bych vuci knizce absolutne zadne vyhrady. Jenze tuto zkusenost mam a presto si netroufam, nebo prave proto si netroufam, kritizovat zpusob vychovy pomerne arogantnim zpusobem.
:kapitulation:

Čekanka — 19. 7. 2008 11:59

Zuzino přesně jsi na to kápla, ono se jinak vychovává jeden prcek a jinak když už jich je víc, to už se vlastně o klasickou výchovu nejedná, je to jeden velkej kolotoč a mazec, takže všechny knížky typu koncept kontinua mi při dvou dětech přijdou víceméně úsměvné ;) (tedy kromě toho že mi koncept kontinua nepřirostl k srdci i v době výchovy pouze jednoho prcka), ale proti gustu..... ;)

bensi — 19. 7. 2008 20:17

Ahojky, já tedy mezi maminy s několika prcky, zahradou, zvířaty atd nejsem, ale ta kniha mi v jedné chvíli velmi pomohla. Můj syn od narození hodně plakal, bylo to děsné, nevěděla jsem, co mu je, strašně jsem se trápila.. nemohla jsem ho ani položit po kojení, pomáhalo jen uspávání na míči.. Proto mi tady ty štastné a spokojené maminky připadají jako neskutečný sen. Nikdo mi neporadil, až na konci šestinedělí se mi podašilo zjistit, že trpí zvláštním refluxem, dávil se jídlem, navíc jsem měla málo mlíka, takže ještě trpěl hlady. Přestala jsem si jako máma veřit, prostě instinkty nefungovaly. Tady věděla jsem, že je něco špatně, ale co..
Ta knižka mi pomohla se trochu vrátit na nohy, veřit svým pocitům..  prostě to vše funguje, dítě nikdy v posteli nezalehneš, přesně se probudíš na zakňourání na jídlo, otevřeš oči ze spánku, když se tvé dítě začíná probouzet.. ale někdy se může člověk cítit zmatený a pak je dobré si připomenout některé podstatné věci..
Mimochodem od narození teprve teď se můj syn začíná plně rozvíjet, odříhne si, když sedí a je mu dobře. Netrápí se. A to mne dělá velmi šťastnou.

Renky — 19. 7. 2008 21:04

:godlike:

Laufey napsal(a):

No nebudu se do Martinky navážet,protože to není předmětem diskuse.
Kniha jistě prezentuje zajímavé názory,ale způsob podání mi připadá poněkud fanatický.Nebere v potaz rozdílnost kultur a to je dost zásadní chyba.
Budoucím maminám bych spíš doporučila knížku prevíti a kazisvěti ;)

ivanka05 — 20. 7. 2008 13:03

tak jako ted vam tu neco zkopiruju, co mi ted psala znama, jeji nazory na vychovu deti, to je zase na me moc:
"a to nejde ze ji proste soupnes do postele a nechas ji tam at si dela co chce. Jako je to tezky kdyz to dite rve ale co ja vim, tak muj synovec kdyz jsme ho hlidali, tak to jinak neslo, protoze mama by taky nic neudelala. To dite musi videt ze ono bude skakat podle tebe a ne ty podle neho. Moje kamoska to delala tak, ze ho dala do pokoje, zavrela dvere, holka rvala jako krava, ona si nasadila MP3 na usi a sla varit a pracovat:-))"
"no ono pri druhym uz to bude jine.-)) ja vim ze to je hrozny, kdyz rve, ale co takhle vidim, tak je lepsi si toho ditete nevsimat a nechat ho byt, protoze vis ze deti jsou hajzlici, oni to zkouseji a tak vim jak bracha byli hotovy s Michalka ze porad rval a oni skakali jak on pisknul,a le pak ho nasi hlidali 14 dni a vse ho panecku odnacili, jako ale bylo to muceni, sousedi mysleli, ze ho vrazdime. tata nakazal mame at si ho nevsima a dela si svoji praci a bylo vymalovany - no a jak panecku Michalek kdyz bracha si ho ho bral pak dom, jak byl hodnej. Spoluzacka taky celou noc s ditetem chodi v narci aby nervalo, ted jsou diteti 2 roky a nema to s nim lehky, ale zavinila si to sama od narozeni, ze porad ho drndala v naruci kdyz rvalo a ted je otrokyni ditete."
"no moje kamoska prvni dite mela v 19 ti a jako vychova super, a ted ma dite ve 32 a holka je rozmazlena, povoli ji, neda ji ani na pr..., no me svrbi vzdy ruka. pritom t prvni mlatila a davala pod studenou sprchu a taky je bezva vychovana."

Aluska — 20. 7. 2008 15:06

Silwan, všimla :) 
Kamchinko, tak to je nářez.


Já jenom nějak nechápu proč jste rozhořčený, že někdo, kdo nemá děti, dává na net úryvek z knihy o jejich výchově. Já čtu ráda knihy o chovu koní, přestože žádného koně nemám a přesto si troufnu, knihu někomu doporučit. Každý na ni může mít svůj názor a může nebo nemusí si rozšířit obzory. Může mi říci: " Z mého pohledu a zkušenosti je to blbost" ale neřekne mi: " Co si dovoluješ hovořit o této knize či doporučovat mi tuto knihu, když sama koně nemáš"  :dumbom:
Dle mého názoru  může každý doporučit knihu, která se mu líbila či nelíbila, ačkoli s příslušným tématem nemá vlastní zkušenost a je naprostý nesmysl ho za to osočovat.

ivanka05 — 20. 7. 2008 15:25

aluska: to je, ona nema de´ti, tak se ji to radi, ....ale kdyby slysela sve vlastni narikat a plakat

Aluska — 20. 7. 2008 15:49

Kamchi,  možná lepší, že nemá děti, páč by to byli chudáci :co:

PetaZ — 20. 7. 2008 19:09

Kamchinko - asi je to mladý tele, který si hraje na drsňačku, že :D

ivanka05 — 20. 7. 2008 19:17

petaz: je ji 33 a 6 let se pokousi o dite

PetaZ — 20. 7. 2008 19:24

Kamchinko: tak věkově není zrovna nejmladší, ale duševně je to tele :D Však až se jí zadaří, tak roztaje :)

tina — 20. 7. 2008 19:42

asi příroda ví, co dělá, že jí dosud "nepřeje"

ivanka05 — 20. 7. 2008 20:11

tina: no ona uz by podle me ani moc nechtela, uz je pry lina a pohodlna na dite, aby se mu podrizovala a tak... no neprijde mi zase tak stara na to,ale kazdy jak si preje ze....
já samozrejme malou necham nekdy trochu plakat, protoze nemuzu pri kazdem zakviceni pribehnou, to proste nedokazu,.. protoze moje mala kvici porad kdyz  nejsem s ni... tak aby si trosicku zvykala taky... ale nechat rvat? zbytecne, jen aby rvala? to ne...

dusička — 20. 7. 2008 20:32

Holky moje švagrová je o 4 roky starší než já, taky nejsem tedy nejmladší, ale když byli kluci malí, radila, radila radila - máš málo mlíka, dej flašku, ty je tak rozmazluješ, vůbec nejsou samostatný bla bla bla, v noci spí s tebou v posteli, kupuješ jim tolik věcí. Co jí bylo do toho.
Ted má dvě holky, a první - bála se jí otáčet na bříško, takže ochablý svaly atd. Obě dvě, když zaštěká pes, začnou bulet a zacpávat si uši. Ta je tak strašně ouzkostlivá, že to přenesla i na holky, všeho se bojej. Normálně v červnu topila - i v noci, aby nenastydly. :dumbom:
Je mi jedno, at si to dělá po svým, ale dokavad neměla děti, všechno znala nejlíp,a věděla, že to tak určitě dělat nebude, ale skutek utek.

Fidorka — 20. 7. 2008 21:54

tina napsal(a):

asi příroda ví, co dělá, že jí dosud "nepřeje"

Holky, to se pořád bavíte o Martince? Není to trochu zlý? :rolleyes:

dusička — 20. 7. 2008 21:58

Fidorka napsal(a):

tina napsal(a):

asi příroda ví, co dělá, že jí dosud "nepřeje"

Holky, to se pořád bavíte o Martince? Není to trochu zlý? :rolleyes:

Fidorko - to nebylo myšleno o Martince ale o nějaký slečně, co psala o ní  Kamchinka

Fidorka — 20. 7. 2008 22:02

tak sorry, to se mi fakt ulevilo ;) já už myslela že to Martinka slízla úplně hustě, což by mi nepřišlo vůbec adekvátní...

clare — 20. 7. 2008 22:03

hele Fidorko co to vidííím, potichounku gratuluju

alexxandra — 21. 7. 2008 10:12

A možná právě kdyby měla Martinka mimi, třebas by na to všechno přišla sama :-)

BLUE — 22. 7. 2008 14:10

No já nevím, ale mám pocit, že bychom měli míň číst  a víc dát na vlastní instinkty! Všechny ty knihy zas píšou jenom lidi a je to zas a jen jejich názor nebo zkušenost, ale každý člověk a stejně tak každé dítě je jiné a individualita.
Já teda žádné trauma z dětství nemám a to jsem prý občas musela být nechána řvoucí v postýlce a žádný klokanky ani šátky tehdy nebyly a přesto nemám psychické následky.
Svojí dceru  vychovávám tak jak to cítím. Nenechávám jí samotnou a nenechávám jí dlouho plakat, ale  taky  nepřiskočím pokaždé když  pískne, protože už je ve věku kdy toho začíná využívat a upřímně - pokud mám být dobrá máma, musím být v pohodě a uštvaná vystresovaná nevyspalá troska.

Ambra — 22. 7. 2008 14:56

No on fanatismus je škodlivej ať se týká čehokoli. Jako inspirace dobrý, ale brát to jako dogma je nesmysl. To abych se šla oběsit, že jsem skončila císařem a mladou měla 14 dnů jen na kojení, né? Rodit doma, tak tu nejsme ani jedna.
Jinak Martinko, moje dítě bylo 3 měsíce furt na rukách a stejně řvalo půl roku, než si trochu poradila s bříškem. A občas má problémy do dneška. Spaní s rodiči není všespasitelný. Od 10měs spí se mnou a stejně se budila ještě v 16 měs po 2 hod na kojení a mezitím ještě brečela nebo kňourala. (kojila jsem něco přes 17 měs). A za další - dítě nezalehneš, ale můžeš na něj nechtě hodit deku a tou ho udusit. Takže u nás spaní v posteli s rodiči až od chvíle, kdy jsem se při tom mohla vyspat i já, bez strachu. Do té doby jsem jí třeba co hoďku (ne zřídka) vracela do postýlky.

Babu — 23. 7. 2008 13:29

Nejhorsi jsou matky teoreticky az Martinka  a spol porodi a vychovaji spon jedno dite (zaziji bezmoc kdyz dite rve a vy nevite co s nim a nebo kdyz je nemocne a nemuzete mu pomoct) tak pak si mozna reknou jake byli trdla kdyz tady hlasaly rozumy:(

camelia — 24. 7. 2008 10:15

Babu napsal(a):

Nejhorsi jsou matky teoreticky az Martinka  a spol porodi a vychovaji spon jedno dite (zaziji bezmoc kdyz dite rve a vy nevite co s nim a nebo kdyz je nemocne a nemuzete mu pomoct) tak pak si mozna reknou jake byli trdla kdyz tady hlasaly rozumy:(

:supr::godlike::supr:

misha88 — 13. 9. 2010 8:31

.

sunyata — 13. 9. 2010 14:18

Misho, a co se ti konkretne libi a co ne? :)

misha88 — 13. 9. 2010 14:42

.

misha88 — 13. 9. 2010 14:45

.

ADRIANA 1 — 13. 9. 2010 14:48

misha, podľa prvej strany ma to zaujalo a súhlasím s tým. čítala som podobnú knihu nedávno. vychovávam podobným štýlom. tak ako chce dieťatko. chcem žehliť? chcem upratať? a dieťa sa chce nosiť? tak nosím.

koniec koncov, som na MD kvôli tomu,aby som sa venovala dieťaťu a nie preto, aby som si robila svoje veci.

keď som si toto uvedomila, hneď mi bolo ľahšie, jej potreba mňa ma už neobťažuje.
moja dcéra sa nosí kedy chce, papá kedy chce. keď plače v kočiari, tak sa tam buď celá strčím :D aby ma cítila a upokojila sa, alebo ju vezmem na ruky.

na pojem nechať vyplakať a nenosiť lebo sa rozmazná som alergická, povedala by som, že až zúrivá a nikto si to už nedovolí povedať :D

parfém teraz nepoužívam, aby ma cítila tak ako ma pozná. nosím.

odkedy som plne uprednostnila jej potreby pred mojimi bez toho aby ma to znervóznilo, mám šťastné, usmiate dieťa :hjarta:

misha88 — 13. 9. 2010 14:59

.

ADRIANA 1 — 13. 9. 2010 15:19

nie, nemám. skúsim ju nájsť v knižnici. vyjadrila som sa len k tomu, čo je v úvode. ani diskusiu som ešte neprečítala.
prečo? čo ti v tej knihe vadí? napíš nám :)

gall — 13. 9. 2010 16:05

už je to skoro rok co jsem to četla a ještě jsem byla v šestinedělí takže si nepamatuju úplně přesně jak to tam bylo napsané, ale Adri myslím že to nebylo´úplně o tom, že  svůj život přizpůsobíš potřebám svého dítěte ve smyslu toho že neděláš nic jen se o ní staráš. To by ty ženské v buši brzo pošli hladem- podstatou toho bylo že máš dítě u sebe ale musíš zůstat sama sebou a svoje věci obstarat a dítě se tobě musí přizpůsobit. Já to dělala tak že Vojtu jsem měla v šátku a dělala jsem co bylo potřeba - vařila žehlila luxovala vytírala, chodila na nákupy... A mezi námi hrozně mě to uspokojovalo to že jsem zvládala domácnost (v uvozovkách samozřejmě) a měla dítě u sebe. A to mimčo pak skrze tebe a tvoji činnost poznává svět. Nebojí se protože je u tebe a cítí tvojí přítomnost. A o tom to je. Matka spokojená protože "plní" ty své "role" a zároveň nepřestala být člověkem.
Budu si to muset znovu přečíst hodně se mi toho už vykouřilo z hlavy. Ale tím samozřejmě nechci říct že to jak to děláš ty je špatné - jenom reaguju na to že jsem tu knížku pochopila jinak.
Teď už samozřejmě tolik věcí s ním nedělám - na břiše už to nejde, do všeho mi šmatá a na záda se teprve učím.Jsem trochu brzda :vissla:
Osobně se snažím v okolí potlačovat a poslední dobou velmi tvrdě takové ty věty typu Nelez tam spadneš nesahej na to nebo se spálíš, pozor bouchneš se o roh atd. atd. je neuvěřitelné kolik toho to dítě slyší a pak dělá to co by ho normáln vůbec nenapadlo ale tím že slyší takovéhle chytré věty je jasné jak to dopadne.
a ještě spousta dalších věcí mě tam zaujala ale na to si to fakt budu muset zase přečíst.
Neberu KK jako dogma- to vůbec ne, ale je pár věcí které jsem si z  toho vzala. Dítě vedle propasti bych nenechala si hrát - i kdyby ho na to nikdo neupozornil :lol:
Jsem ráda že jsem to četla když se Vojta narodil, bez toho bych možná podlehla nátlaku (a že byl velký) nechat dítě vyplakat atd. Nedělám to dodneška. Neříkám že Vojta nikdy nebrečí - občas řve víc než je mi milo ale nikdy ho nenechávám v tom samotného.
taky si myslím že tím že jsem Vojtu hodně nosila a byla hodně s ním (v podstatě nepřetržitě až do teď, když neberu pár nákupů a doktorů) je společenský a nebojí se lidí. Byli jsme teď 14 dní na dětském táboře a od druhého dne bez problémů fungoval s 13 dospělákama a 50 dětma. MOžná je to danou povahou samozřejmě ale možná i tím, že jsem ho nikdy nenechala u cizího člověka pokud projevil sebemenší náznak že se mu to nelíbí - ani u vlastní babičky. A tak snad ví že se může na mámu spolehnout že když něco vždy tu bude. To mu podle mě dodává tu volnost v poznávání. Ta jistota. že ví že může udělat krok vpřed protože máma tam je a kdyby něco podrží ho. 
Vezměte si to sami na sobě i když už jsme dospělé - pokud víte že se na něco můžete stoprocentně spolehnout neuklidňuje vás to a nezvládáte věci na které byste si normálně netroufli?

tak jsem se snad vykecala dost :vissla:, berte to tak že to je jen můj názor, nikomu ho nevnucuju, ani nechci nikoho kritizovat.
a jdu hledat v krabicích knížku :lol:

ADRIANA 1 — 13. 9. 2010 20:07

gall, robím to čo ty :) nie že nerobím nič  len sa o ňu starám. ale prvé týždne som bojovala s tým, že ma doslova obťažovalo keď bola hore a plakala. kolísku som nevedela dobre naviazať a tak som ju nenosila,teda len na rukách. a štvalo ma keď som si čosi rozrobila a ona sa zobudila. teraz ma to neštve. spí a ja varím. zobudí sa a viem že sa jej musím chvíľku venovať kým sa unaví. no tak dovarím potom. chápeš čo tým chcem povedať?
včera som chcela dať Natálku spať a povysávať. začala vrieskať.predtým by som mala nervy a určite by sa neupokojila.teraz- šupla som ju do manducy, čušala ako blcha a ja som si porobila. keď zaspinkala, dala som ju do postieľky. keby to videla svokra, povie mi že už si to zapamätá a inde nezaspí :rolleyes: 
a to že uprednostím ju pred sebou, tým myslím, že sprchujem sa keď spí,čítam keď spí, na pc už viem byť aj s ňou :lol: ale predtým som bola natvrdlá a rozčulovalo ma že chcem ísť do sprchy a ona zrovna spustila. no ako debil :dumbom:

PetraP — 13. 9. 2010 20:26

Knížku jsem četla a taky v ní souhlasím jen s něčím. A musím říct, že jsem ráda, že jsem jí četla až po šestinedělí.
Dany se narodil předčasně, akutním CS a prvních deset dní byl v inkubátoru. A dle KK ...... všechno špatně :/

Naučila jsem se k němu přistupovat jak píše Adri. Nejsem na MD kvůli práci, ale kvůli nněmu. Když jsem chodila do práce, taky jsem celé dny nešůrovala a nežehlila

A souhlasím i s Gall a taky tak postupuju. Dany je všude se mnou a já všude s ním. Zařadila jsem ho do svého života, ale na druhou stranu se snažím maximálně přizpůsobit jemu.

A díky tomu mám doma super pohodové mimčo, které samo usíná, budí se s úsměvem .... a to i přes to, že prvních deset dní života byl úplně sám v krabičce a já na něm směla mít jen párkrát za den ruku :rolleyes:

gall — 13. 9. 2010 22:19

Adri :hjarta: já myslím že si rozumíme :jojo: je to hodně o naší psychické pohodě a o tom si uvědomit co je důležité. A u mě pak i o potřebě dělat trochu normální věci (myslím tím v klidu se osprchovat a bez řevu se najíst). Však jsme si to psali v tom tvojem tematu. :vissla: Je fajn žes našla rovinu ve které vám to funguje :supr:
Peti, já to právě četla v šestinedělí potom co jsem taky rodila akutním CS a Vojta byl v inkubátoru a měla jsem z toho hodně špatný pocit. Dany je úžasné miminko, to Vojta takový není, teda jako samozřejmě je úžasný, ale byl hodně uplakaný, se spaním máme problémy od malička, ale já jsem prý taky byla taková. V roce jsem nespala přes den vůbec když mě mamka chtěla přebalit tak si na mě musela kleknout, i Vojta je hrozně aktivní a je maximalista, všechno dělá na plný plyn, bohužel i to řvaní :usch:
To přizpůsobování jsem myslela tak že když byl vzhůru a já potřebovala něco udělat tak to dělal se mnou, nedělala jsem všechno když spal, vzhledem k tomu že nikdy moc nespal a byla jsem na něj hodně sama potřebovala jsem vždycky aspoň chvilku pro sebe abych načerpala trochu síly. To bylo i v jeho zájmu :lol: zhroucená matka je mu na prd. Ale jinak samozřejmě co se týká denního režimu a ostatních věcí to se mu absolutně přizpůsobilo.

Definitiv — 13. 9. 2010 22:21

Gall to napsala moc pěkně ;)

Peti - uznávám, že v tomhleje KK poněkud na zem srážející :rolleyes: Je to tam maličko nešetrně podaný, přijde mi.
Já měla jen CS, ale i tak mi bylo hrozně líto, o co všechno jsme přišly ( a dodnes na to myslím). Ale řekla bych, že to vcelku dobře kompenzujeme :D

Taky neberu KK jako dogma, ale jako zajímavou inspiraci, kterou velmi volně následuji. Matu vykonává všechno se mnou, ale zároveň má dostatek času pro sebe, aby se naučila hrát si sama.
Řekla bych, že zatím nejsem 100% vyhraněná v přístupu k autoritě. Jestli bych měla trvat na svém, ve stylu "teď prostě půjdeme na nákup a basta", nebo se spíš přiklonit k "půjdeme za chvilku, když tě teď tak strašně baví jíst časopis". Zatím to hraju na to, že dítě do jednoho roku se nedá rozmazlit :D

Co zmiňovala Gall, o výstražných zvoláních - svatá pravda. I já mám infarkt z toho vykřikování co všechno dětí nesmí, nedělej, necholď, nelez, spadneš. No jasně že spadne, vždyť skoro dostal návod :co: Snažím se to eliminovat (což značně omezuje styk s naší rodinou :lol:), ale když jsem nedávno řekla mámě, aby matyldě neříkala pořád NE, tak ona na to "a co jí mám říkat? Ano Matyldo, trhej tu kytku?!" :rolleyes:

Což je další krok - RaR :lol: Což pro mě představuje poněkud tvrdý oříšek, prokousávám se tím velice pomaličku, ale učím se, učím :jojo:

gall — 13. 9. 2010 22:29

Def, co je RaR?? jsem mimo :mad:
to upozorňování mám bohužel vyzkoušené - Vojta u babi (tchýně) lezl po kuchyni asi 10minut - v naprosté pohodě si tam dělal co potřeboval já na něj koukala z povzdálí - za p.r.d.e.l.í. mu ze zásady nestojím, pak přišla babi a říká jejižmarjá Vojtíšku pozor tady je ostrej roh, ať se nebouchneš. než jsem stihla zareagovat ať mu nic takového neříká narazil do něj a měl luxusní modřinu i bouli :rolleyes::rolleyes:

Definitiv — 14. 9. 2010 7:57

Gall - to je Respektovat a být Respektován. Ve zkratce pojednává o tom, že nemáš zakazovat a přikazovat, ale podávat informace. Takže například místo "nešlapej do tý kaluže" řekneš "do kaluže šlapeme, když máme gumáky, jinak budeme mít mokrý boty".
Ona ta knížka je taky extrém, říká totiž třeba i to, že by ses nemlěa ptát manžela po příchod z práce "Jak bylo v práci?", protože ho tím ženeš do kouta a vyloženě ho nutíš k odpovědi, i když jemu se o tom třeba povídat nechce. Místo toho bych měla použít třeba "vidím, že jdeš s dobrou náladou..." a nechat ho, jestli si on sám zvolí, ž ti chce odpovědět.

Snažím se část toho aplikovat i na partnerskou (a jinou dospěláckou) komunikaci, ale třeba otázku "jak bylo?" mám strašně zajetou :roll:

A že se ještě vracím k bouli - u nás je to nemlich to samý. Matu tady leze celej den bez nehody, s naprostým klidem, staví se kde se jí zachce a jak přijde babička a spustí, tak si většinou o něco namele. Už jsem fakt mámě říkala, ať toho nechá...

Jo a mimochodem, nádherně jsme vyřešily zásuvky :supr: Nechtělo se mi tomu věřit, když holky říkaly, že u nich to stačilo, ale fakt to funguje. Místo, abych kupovala nějaký nesmysly do zásuvky, tak jsme si jednoho dne sedly (zrovna když byl den zkoumání zásuvek), a normoš jsem maty ukázala, k čemu zásuvka je. 6e se tam strká zástrčka (používala jsem fén a lampu) a že když je drát v zásuvce, tak to funguje a když není, tak to nefunguje (nehučí, nesvítí). Byla z toho totálně paf, pořád koukaal na zásuvku a na fén a na zásuvku :lol: A od tý doby můžu říct, že se na zásuvku ani nepodívala :co: Je to víc jak měsíc ;)
No, ale oblíbila si fén :D

misha88 — 14. 9. 2010 8:06

.

misha88 — 14. 9. 2010 8:14

.

Luci27 — 14. 9. 2010 10:49

Ahoj, knihu jsem tedy nečetla, mám jen hrubou představu dle toho co jsem o ní četla v diskusích, o malých miminkách, jejich potřebě být s mámou atd.nepochybuji, ale nevím co se starším dítětem, kde je ta hranice mezi tím, nechat dítěti prostor a svobodné rozhodování a tím, že bude naopak dítě řídit život mě- jak píše Def, ano můžu jít např.do obchodu později ,ale co když nebude chtít jít ani potom???
V naší rodině se podobné situace řešily většinou odpoutáním pozornosti případně "uplácením", pojď do obchodu koupím ti něco, nebo pojď po cestě se zastavíme na hřišti apod.

ADRIANA 1 — 14. 9. 2010 16:28

včera som zrovna čítala, že keď niečo fakt chceme urobiť, nemáme dávať prckovi na výber. napr potrebujem ísť do obchodu. tak nepoviem-ideme do obchodu, ano? lebo mi to môže odmietnuť a je zle. miesto toho máme proste oznámiť-teraz pôjdeme do obchodu.

mňa tá výchova veľmi zaujíma, nerada by som zanedbala základné veci, ale ešte som nič nečítala. máte tip na dobrú knižku?

Definitiv — 14. 9. 2010 20:35

Luci - no, já zastánce uplácení nejsem. Díkybohu jsem zatím nic takovýho nemusela použít. Používám spíš mírnější formu uplaácení, což je rozptylování :D

Adri - to mi taky nepřijde správný. Dítě je osobnost jako každý jiný a taky má určitý potřeby a touhy... I když je to jen zrovna okusovat autíčko. Takže já bych volila "za chvíli půjdeme do obchodu". Dítě ví, že se půjde, ale zároveň má čas si to autíčko ještě chvíli okusovat...
Jinak já doporučuju knížky od Prekopový :jojo:

misha88 — 14. 9. 2010 20:46

.

lenkaB — 14. 9. 2010 21:02

holky, knížku jsem zatím nečetla, ale diskuzi sleduju, s hodně věcma souhlasím, něco mi přijde už trochu přitažené za vlasy, ale hodně věcí, jak tak sleduju, jsem dělala intuitivně a shoduje se to s tím, co popisujete :) nenechávali jsme nikdy malou vybrečet, většinu věcí zvládnu dělat s ní - resp. dřív jsem zvládla, teď už je to něco jiného, teď mi dělá velkou asistentku :) , ale ani když byla malá, nemusela jsem moc řešit dilema, jestli udělat to nebo ono, nebo se věnovat jí - prostě jsem ji naložila do manducy a spokojené jsme byly obě... jen některé činnosti (žehlení apod.) jsem si nechávala na večer, kdy už spala...
co se týká zákazů a oblíbené předpony babiček NE-(-smíš, -choď tam, -nedělej to a ono...), je to u nás úplně stejné, jako popisujete - od malička má Dorča volný pohyb, co nechci, aby brala, to jsem rovnou schovala mimo, aby ji to nelákalo, zbytek byl vždy volně k prozkoumání (včetně šuplíků apod., které ji paradoxně moc nezajímaly, protože to neměla zakázané :lol: )... ale jak přijedem k babičkám, je to samé upozorňování a samozřejmě že se vždycky stane to, na co ji upozorní :rolleyes: několikrát jsem jim řekla, ať na ni přestanou pořád houkat, že spadne už jen kvůli tomu, že se lekne toho, jak na ni bafnou, ale stejně to nepomohlo...
Def, u nás o zásuvky teda taky zájem není, ale stejně bych neměla odvahu je nechat jen tak bez pojistky - jeden nikdy neví, kdy si dítko zmyslí vyzkoušet, jestli se ta sponka rozzáří nebo rozezvučí jako ten přístroj, cos jí tam ukazovala :lol:

ale na co jsem teď chtěla reagovat, je, co píše Def - u nás to funguje výborně... není možně se podřizovat plně dítěti, ale taky není možné ji najednou vytrhnout od hry, činnosti, co právě dělá, jen proto, že já jsem se právě teď rozhodla jít do obchodu nebo dělat něco jiného (jsou situace, kdy to nejde - někdo zazvoní apod., ale to je něco jiného)... prostě jí oznámí, ať si ještě chvilku hraje, že se za chvilku oblečeme a půjdeme na procházku... málokdy se to míjí účinkem - jak píše Def - v klidu si "ožužlá to své auto" (obrazně), ale přitom už počítá se změnou... každé dítě je jiné, ale vím, že u Dorči by nějaké okamžité změny plánů znamenaly jedině scénu, zbytečně bychom byly vynervené obě - ona protože ji beru od činnosti, která ji baví a já protože by mi vadilo, že hned neposlechne a nejde bez řečí... tak se to prostě řeší kompromisem... samozřejmě že s ní nebudu smlouvat, prosit ji pomalu na kolenou apod., jen jí oznámím, co ji čeká, aby se s tím mohla vyrovnat :)

ADRIANA 1 — 15. 9. 2010 7:19

chcela som tým zdôrazniť to vynechanie slovíčka "ano?" nie že sa bude decko hrať a budem ho šklbať od hry, lebo odbíja 12  a má sa obedovať.. nechytajte za slovíčka :dumbom: :)
a presne ako píše lenka, veľa vecí robí človek intitívne, pokiaľ ho nemasíruje okolie vetami o rozmaznaní a pod. ja im na to :fuck:

lenkaB — 15. 9. 2010 8:24

Adri, já jsem naštěstí mockrát o rozmazlování poznámky nezaslechla (i když párkrát ano, když jsme malou nosili v manduce, jednou u tchýně, kdy jsem malé podle jejích představ nedala na zadek, ale jen jsem jí řekla, že to nemá dělat apod.) a na to je jednoduchá odpověď - no a co? je to moje dítě a já si je budu rozmazlovat, jak chci...
spoustě lidí se nedá vysvětlit, že pozitivním přístupem, nošením v čemkoliv atd. se dítě prostě nerozmazlí... rozmazlené je podle mě dítě, co si vždycky všechno vydupe, pomalu poroučí už v útlém věku rodičům, nemá žádné hranice apod... ale rozhodně není rozmazlené dítě, které rodiče beru jako "partnera", projevují mu svou lásku, dávají mu pocítit bezpečí apod....

Maharishi — 15. 9. 2010 9:34

Ahoj holky,
knížku jsem teda nečetla (ikdyž tuším, že jsme ji měli na škole jako povinnou četbu :vissla: ), ale myslím si (stejně jako LenkaB), že vychovávám hodně intuitivně a v praxi to vypadá tak, že také nenechávám vyplakat (ikdyž jsem slyšela už mockrát od ostatních členů rodiny "at ji nechám vyřvat, aby se jí roztáhly plíčka" - taková blbost :dumbom: ). Navíc, podle výzkumů, když matky reagovaly v prvních měsících života na pláč dítěte okamžitě, tak později v dalších měsících méně plakaly) :)
Také nosím v Manduce, když vím, že je spokojenější a nehledím na to, co si myslí, nebo říká okolí. Také si nemyslím, že by se tím dítě více rozmazlovalo, ačkoliv je pravda, že čím víc se nosí, tak tím víc potřebuje celkově mou blízkost. A také spává semnou v posteli.
A jak píšete, že se snažíte neříkat NE, tak v tom teda značně tápu, prostě mi to zatím nejde, ale dávám si pozor, aby to nebylo moc často ;)
Co se týče činností, tak hodně se snažím udělat, když je malá vzhůru - společně vaříme, dáváme do myčky apod., ale taky jsme hodně venku na procházkách. Když spí, tak to nedělám nic a snažím se relaxovat nebo dělat svoje věci - já razím jednu zásadu a to SPOKOJENÁ MAMINKA=SPOKOJENÉ MIMINKO a mnohokrát se mi to potvrdilo.

Musím teda dodat, že k Nikolce jsem přistupovala trochu jinak, chodila jsem v té době ještě do školy (na denní studium), tak byla odkázaná od miminka na babičky a tatínka...v té době jsem nevěděla, že něco jako Manduca existuje (taky jsem nechodila ani na BBN ;) . Sleduji, že je i velký rozdíl mezi oběma holkama - Niki byla od malinka méně uplakaná, dost se sama zabavila, Viki zase více mě potřebuje  a taky víc plače. A už kvůli tomu ji intuitivně poskytuji hodně svou blízkost a je opravdu spokojenější (ale samozřejmě to musí být v rozumné míře...pokud jí mám někdy plné zuby - což někdy bývá, tak ji raději dám někomu jinému a jdu se sama dát dohromady :) )

No a o porodu jako takovém ani nemluvím, protože ikdyž mi císaře nedělali, tak tento druhý porod byl hodně velký a nepřirozený zásah do mého a myslím si, že i do jejího života - hodně dlouho jsem se nemohla smířit s tím, že mi ho uměle vyvolali a ikdyž mi tvrdili, že malá je donošená a bude ok, tak nakonec stejně byla teprve na hranici zralosti a s.e.r.e mě, že jsem jim to říkala, že mají pár dnů počkat, ale na moje nářky nikdo nereagoval.

Každopádně si myslím, že ty naše miminka budou miminkama jen chvíli a proto já si maximálně užívám to, že můžu s malou být, co nejvíce, mít ji u sebe, spát s ní v posteli apod :)

Def - Prekopová je super psycholožka, byla jsem ještě v těhu na její jedné přednášce (ona totiž pochází z PV, tak zde nedávno byla) a moc se mi to líbilo :supr:

sillwan — 15. 9. 2010 9:40

Dobra debata... Prave koncom prazdnin som sa vratila ku KK... a tiez to mam tak, ze s niecim sa stotoznujem uplne, nieco povazujem za v dnesnej dobe a hlavne v nasej kulture za nerealne (teda nie, ze by som bola apriori proti)... Suhlasim s tym, co napisala gall, ale v podstate mam pocit, ze sme vsetky na jednej vlne... a ze to vnimame viac menej rovnako...

Prveho syna som nenosila, mala som jednu tvrdu "kanafasovu" satku a jemu sa v nej vobec nepacilo a ja som netusila, ze treba vytrvat... Takze sme sa vozili v kociari, bolo to jedine miesto, kde zaspal (okrem kojenia, samozrejme), takze som vozila aj trikrat denne, tri hodiny v mraze... aby dobre spinkal... Nikdy som ho nenechala vyplakat, vsak sme mali s muzom ruky vytahane ako opice :) Samozrejme, ze som nestihala domacnost, kedze sme boli stale vonku... prvykrat som varila, ked mal maly 6 msiacov, do tej doby mi varil manzel...

Druhe dieta som zacala nosit v manduce... uz som vedela, ze musim zvykat a ze cas straveny v nositku sa bude predlzovat... Zrazu som mala volne ruky a aj ked som si na hrudi tulila druhorodeneho, mala som obe ruky volne, aby som mohla objat a vystiskat prvorodeneho a zaroven stihala domacnost (ako tak, ze?)

Tiez riesim vychovu... a citam "mudre knihy", vela veci clovek robi intuitivne, ale v mnohych je bezradny... kedze nasa vychova bola vo vacsine pripadov uplne ina... Vela podnetov mi dali prave knihy Prekopovej... A musim povedat, ze mam pocit, ze teraz ked mam dvoch, toho zvladnem viac, ako ked som mala len jedneho, viem si inak zorganizovat veci...

A tymi babickami to mame uplne rovnake, akurat moja mama pri tom este kvalitne hiiiiiiiiiiiiika od strachu, aj ja by som padla na rovnej zemi uz len to pocut... :(

Paci sa mi ako to robi Lenka s tym ukoncenim hry, akurat ja nepouzivam termin nejasne ako chvila, tito prckovia tomu nerozumeju... takze ja hovorim vzdy konkretne, napr. ked sa dohras s autickom, pojdeme do obchodu... a pod...

Az teraz som si uvedomila, ze pisem slovensky, hovorila som s manzelom a zabudla som prepnut :) :) :)

ADRIANA 1 — 15. 9. 2010 11:42

silwan a ty si čia vlastne? :)

Definitiv — 15. 9. 2010 19:16

Sill - já myslím, že i slovensky to zvládnem ;)
Upozornění "až si dohraješ s autíčkem, půjdem do obchodu" se já trochu bojím, protože jak dítě poroste, podle ěm pochopí princip toho, že když si hrát nepřestane, tak se nikam nepůjde, protože si vlastně nedohrálo. Ale to je možná jen moje konspirační teorie :D

A ohledně intuice, otevřeně přiznávám, že mám občas strach se na svojí intuici (co s e výchovy týče) spolehnout. Nebyl mi totiž nikdy předán model výchovy, který bych alespoň částečně chtěla kopírovat, tak prostě není z čeho čerpat. Tradice jsou zpřetrhány, přístup k dětem násilně změněn a já v sobě dost často hledám, jestli to co "intuitivně" cítím, je skutečně to, jak by to mělo probíhat.

Což mě přivádí k jedný mý oblíbený teorii a to jsou "hodný babičky". Taky jste všechny měly hodný babičky? Který vás rozmazlovaly, všechno vám dovolovaly, utěšovaly jakmile jste zaplakaly? Prostě takovou tu echt babičku? Když už se člověku nepoštěstilo, tak jich v okolí byla spoust.
Zatímco to, co vidím v okolí teď jsou babičky typu "jen ho nech vybrečet", "proč ho pořád nosíš? Akorát ho rozmazlíš", "od narození má mít svojí postýlku, copak k němu chceš pořád vstávat?", "ty ho pořád kojíš? nezdá se ti to divný? Určitě pak bude mít nějakou zásadní charakterouvou vadu která vznikla tvým přihlouple hodným přístupem".
No, co říct, babičky z hororu :co:

Nekecám, já jestli tu naší mámu trochu nevycvičím, tak fakt nebudu mít na to, abych s ní Maty pouštěla :/

sillwan — 15. 9. 2010 19:34

Def, ja som to nemyslela tak, ze by ste to slovensky nezvladli :)

A ozaj si myslim, ze sa v tomto smere bojis zbytocne... Tiez ma taketo myslienky napadali a opak je pravdou... aspon u nas, vacsinou sa okamzite prestavaju hrat a idu sa chystat - dokonca uz aj ten mladsi, donesie si topanky a nachysta kluce :) Alebo sa mi osvedcila "minutka" z kuchyne, to je jasny koniec cohokolvek :) Ja teda hovorim o takychto malych detoch, co bude neskor uvidim a budem musiet pravdepodobne vymysliet nieco ine :) Ze?

No a dobre babicky, moja mama je dobrak od kosti, co je absolutne kontraproduktivne, lebo nakupuje a nakupuje a nakupuje... aj to, co nepotrebujeme alebo nas nebavi... Nechat plakat ma ale nikdy nenabadala, ale dostali sme sa do konfliktu ohladom kojenia - kvoli hlaske " a co sme my mali ine mlieko?" No, asi ano, ked ma kojila tri tyzdne... :)

ivuše — 15. 9. 2010 20:14

Já jsem KK nečetla,ale jen jsem chtěla napsat k tomu např. odchodu do obchodu apod. Mě se zatím jen v práci (ve škole) osvědčilo např.dítě u klavírku-"Ještě 2 písničky a pak půjdeme ven."Má ještě svůj čas, ví kdy bude "konkrétněji" konec hry a zároveň dosáhnu toho, co "potřebuji" nebo "chci". Ale minutka je taky fajn věc ;)

Defi, nenechej ten strach zvítězit,ty máš nějaké své představy, co chceš pro Maty a věř si :pussa:

Definitiv — 15. 9. 2010 20:50

Sill - já asi moc plánuju do budoucna. Vím jak se mi těžko odnaučují špatně zajeté věci :( Tak už se teď snažím eliminovat to, co by se v budoucnu mohlo stát problémem. I když by se třeba mohlo ukázat, že z toho problém vůbec nebude, ale to nejspíš nezjistím.

Ivuš - je fajn, když se ten čas dá vymezit. Hudba mě u toho vůbec nenapadla, jen jsem zvažovala nějaký ztvárnění hodin (třeba až zazvoní budík, půjdeme?).

Co se intuice týče, nevím, jestli jsem to dobře popsala. já se prostě nědky bojím toho, že to co jako intuici cítím, může být určitá forma studeného dochovu, který mi nějak zalezl pod kůži. a tak si to tak nějak trochu rozpitvávám :D Někdy asi až moc ;)

Ališa — 15. 9. 2010 20:56

Já jsem na tom se znalostí stejně jako Luci. Nečetla jsem a zatím se nechystám. Neříkám, že si jednou nepřetčtu. Jen mě strašně zařáží to, že je teď tolika knížek: jak vychovávat nebo nevychovávat děti a rok od roku jsou ty děti horší a horší. V určitém slova smyslu. Čím to je? Chodím s Dádou hodně mezi děti různých věkových kategorií a setkávám se s dětmi, které jsou kolikrát i strašně "zlé" a rodičům je to jedno. Jsou rádi, že se jim děti zabaví a nechávají je být. Fakt to nechápu. Děti se rvou, jsou na rodiče hubaté, řeknou jim kolikrát slova, že bych si nikdy neodvážila tohle svojí mamce říct, no škoda mluvit. Přitom rodiče docela normální - teĎ když nad tím přemýšlím moc normální nebuodu, fakt nevím. Mám pár kamarádek,které jsou ve školství a tvrdí,že je to prostě dobou. Podle mého nesmysl.

Já mám takový svůj styl výchovy, nenechávám vyplakat, nosím, jsem neustále s ním. Davídek má přednost před vším ostatním. Setkala jsem se s hodně názory, že to není dobře, že si ho rozmazlím, že budu jeho otrokem, ale já to tak vůbec necítím. Respektuju jeho potřeby a on zase respektuje moje - vydrží si klidně hrát sám, protože ví, že když bude třeba, přijdu. zatím toho nezneužívá.

S okolím je to horší, tak nějak mají zajetou tu svojí výchovu a moc tu mojí nerespektují, ale zase si nedokážu představit, že bych ho měla kvůli svojí zaryté výchově nějak izolovat od ostatních.

A intuice? Já prostě pořád svému dítěti věřím. Davídek leze všude možně, na všechno šahá, shazuje. Ale já si myslím, že když mu budu říkat, aby to nedělal, že se něco stane, tak i tak malé dítě si v tom svém mozečku řekne ha, to musím vyzkoušet. Takže nechávám ho prakticky si "všechno" osahat. Samo ne nože, elektriku ... děti si na všechno musí spřijít samy. Pak přijodu na to, jestli je to dobré nebo ne.

Já prostě pořád tomu sému drobečkovi strašně věřím, že to, co dělá je správné, že to zvládne, bez jakýchkoliv chráničů může lézt po bytě, okolo radiátorů, zásuvek.

ivuše — 15. 9. 2010 22:25

Defi, já ten klavírek myslela jakože si hraje na klavírek a já mu řeknu:"tak ještě 2 písničky si zahraješ a pak jdeme ven" Nebo se klouže na klouzačce venku:"Ještě 3xsklouznutí a pak jdeme domů" Nebo si vymalovává:"Ještě domaluj sluníčko a pak jdeme jíst" Děti, které neznají čísla a nerozumí,co je 3x apod. Tak jsme měli třeba 3 kartičky a postupně jsme je schovávali-3 karty v ruce,aby je dítě vidělo a jedno sklouznutí-jedna karta třeba do kapsy, druhé sklouznutí-druhá karta do kapsy....Ale jde to i schovávat prsty na ruce že, to je jednodušší ;) A s tím budíkem"Až bude velká ručička na 9(tady a ukázano prstem),tak hraní hotovo a jdeme jíst" Dá se toho vymyslet dost a hlavně s obrázky se toho dost dá zvládnout :)

A k těm zákazům-jsou věci, u kterých řeknu rovnou, že ne:kousání do káblů apod. a odvedu ji, u některých věcí řeknu ne a ukážu-třeba lehce teplá trouba, že au, pálí,některý věci nechám ať si vyzkouší sama-leze na nízký košík...Ale přiznám se, že je těžký často neříkat pozor,občas se musím taky brzdit :dumbom:

Maharishi — 16. 9. 2010 7:59

Já taky nechávám hodně věcí, aby si Niky vyzkoušla sama (samozřejmě ne všechno ;) ). Nedávno jsme řešili to, že Niki chce pořád chodit v letních šatičkách na ramínka a dělala kvůli tomu šílený scény, vyčítala mi, proč není teplo atak. Nedala si to nijak vymluvit, tak jsem jí jednou ráno dala jen šatičky (to zrovna byla ta hrozná zima na konci srpna :D ), sama jsem se pořádně oblíkla a šly jsme na procházku...samozřejmě po chvíli začala kňučet, že je jí zima a tak konečně pochopila, že v takovým počasí prostě šatičky mít nemůže :lol:
Prostě někdy to jinak nejde :D

ADRIANA 1 — 16. 9. 2010 8:18

mahi a mala si na sebe lístok:vysvetľujem dcére že je zima  ? alebo bývate na samote u lesa? :D

sillwan — 16. 9. 2010 10:15

Definitiv napsal(a):

Sill - já asi moc plánuju do budoucna. Vím jak se mi těžko odnaučují špatně zajeté věci :( Tak už se teď snažím eliminovat to, co by se v budoucnu mohlo stát problémem. I když by se třeba mohlo ukázat, že z toho problém vůbec nebude, ale to nejspíš nezjistím.

Def, obavam sa, ze v tomto som rovnaky uchyl ako ty a niektori by si mozno klopkali na celo, co vsetko uz riesim, ale mna to trapi a aj ked to bude aktualne az o par rokov, rozmyslam nad tym uz teraz... Ale nejdem to tu rozoberat, pretoze nepotrebujem, aby ma tu niekto riesil a rozoberal... :)

Maharishi — 16. 9. 2010 12:21

ADRIANA 1 napsal(a):

mahi a mala si na sebe lístok:vysvetľujem dcére že je zima  ? alebo bývate na samote u lesa? :D

Adri, naštěstí jsme šli jenom na zahradu :lol: , to by na mě asi už někdo zavolal sociálku ;)
Ale od té doby mám fakt klid, jak si to vyzkoušela sama na sobě, že ty šatičky opravdu nestačí, tak mám klid :)