Dobrý den, akutně sháním Lexaurin na deprese a úzkosti. Pokud byste ho měl někdo doma a chtěl ho prodat, ozvěte se prosím na VitafUn@seznam.cz
Moje psychiatrička mi předepsala jiný druh léků, které mi absolutně vůbec nezabírají a má dovolenou na 14dní.
Cena nezáleží.:grater::grater::grater::grater::grater:

Pavlen, mě ho napsala obvovaďačka, ikdyž se tak už doktorům neříká. Dokonce mi předepsala i antikoncepci, když měl můj gynekolog dovolenou. Zkus té své brnkout a zeptat se jí.

Me ho napsala gynekolozka,kdyz jsem mela PMS.

lexaurin předepisují i obvoďáci, mě ho taky dal

Lexaurin je mj. návykový. Psychiatrička asi ví, proč změnila léky. Jinak mám taky zkušenost, že to napíše i obvoďák.

Hm, mně taky dal obvoďák Lexaurin, ale jedla jsem ho týden večer, abych mohla spát, po týdnu jsem to vysadila, je to návykový a zvládla jsem to i tak, sama. Jedna moje známá to jedla jako chleba. Divím se, že jí to doktor dal, taky jí to už málem lezlo na mozek, já nejsem zatáncem těchto léků, a když už, tak jen krátkodobě.

No právě, že Lexaurin napíše klidně i obvoďák a někteří obvoďáci ho pacientům předepisují tak dlouho, až se u nich rozvine celkem slušná závislost :usch: Pavlen, specielně s Lexaurinem si vůbec nezahrávej, nebo taky můžeš dopadnout tak, že skončíš jako rozklepaná troska v psychiatrické léčebně. Když Ti psychiatrička - tzn. odborník - nepředepsala Lexaurin, ale jiné léky, asi moc dobře věděla proč to dělá. MMCH Lexaurin není na deprese ani úzkosti, ale je to lék na bázi benzodiazepinů, tzn. na celkový útlum organismu, což s léčbou úzkostí a depresí nemá vůbec nic společného, od toho se předepisují antidepresiva.
Strašně nerada Ti to říkám, ale já osobně bych vůbec nepodporovala někoho, kdo si pokoutně přes internet shání podobné svinstvo :jojo: bez vědomí své ošetřující lékařky, protože bych měla velmi oprávněné podezření, že podporuji někoho, u nějž se už projevují první příznaky závislosti :/

Konečně moudrá slova.
Pavlen, nezahrávej si a neměň si sama medikaci.
Taky jsem na psychiatrii zažila paní závislou pro změnu na Neurolu. Lexaurin a Neurol jsou POUZE výjimečně užíváné, pokud je třeba okamžitě zasáhnout. Jsou těžce návykové.
Tvá psychiatrička ví, co má dělat. Pokud máš vedlejší účinky, řekneš jí to a bude hledat jiný lék, ale tohle nedělej. V pondělí jistě najdeš jinou psychiatričku, jestli je to tak akutní, nebo třeba i hned - někde na lůžkovém psychiatrickém oddělení jsou lékaři nepřetržitě.

Mě napsala Lexaurin obvoďačka, když jsem si jí postěžovala, že někdy večer nemůžu z rozrušení usnout. Měla jsem tím na mysli, když se večer pohádám s manželem nebo jedu druhý den na zkoušky nebo prostě mám nějaký takový větší stres. Je fakt, že mi krabička vydrží hooodně dlouho, teď naposledy doktorka povídala, že už je to dva roky, co mi ho minule předepisovala.

pavlen
lexaurin jsou prasky ktere zabiraji ihned, coz te muze svest k tomu ze jsou lepsi (na depresi). ale prave ze to je to nejhorsi protoze navykove svinstvo. jina antidepresiva, ktera jsou dlouhodobejsi, to znamena ze ucinek nepoznas ihned ale az po delsi dobe jsou lepsi v tom ze navykova nejsou, sice je musis brat delsi dobu, a ze zacatku je to spis horsi, ale konecny vysledek je spis lepsi a trvalejsi, to znamena za kdyz vydrzis tu dobu leceni, nemelo by se to pak vracet a opakovat. je to jako s prasky na spani, to co zabira ihned typu stilnox, je nejvic navykove svinstvo, prasky na spani ktere beres delsi dobu nez to zapusobi jsou lepsi, protoze se daji lepe vysadit. funguje to proste obracene nez bezna logika veli.. zkus se znovu informovat u psychiatricky a zajdi klidne za jinou, ta tvoje neni jedina na svete a deprese je dneska celkem bezny problem. drzim palce ahoj

Dovolím si trošku oponovat, ano? Lexaurin ( stejně tak Neurol, Diazepam, Rivotril... ) patří do skupiny benzodiazepinů, to je pravda, způsobuje útlum, ale používá se k léčbě panických atak a úzkostí právě tím, že organismus utlumí ( lidově řečeno oblbnou )...jen to není lék na dlouhodobé užívání  ( řeší jen krátkodobé stavy ) a vysazovat se musí postupně...
Jinak se připojuju k tomu, vyhledat ke konzultaci i jiného psychiatra ( když je stávající na té dovolené )...ale rozhodně nechodit k obvoďákovi pro " další" Lexaurin...

Kiara napsal(a):

No právě, že Lexaurin napíše klidně i obvoďák a někteří obvoďáci ho pacientům předepisují tak dlouho, až se u nich rozvine celkem slušná závislost :usch: Pavlen, specielně s Lexaurinem si vůbec nezahrávej, nebo taky můžeš dopadnout tak, že skončíš jako rozklepaná troska v psychiatrické léčebně. Když Ti psychiatrička - tzn. odborník - nepředepsala Lexaurin, ale jiné léky, asi moc dobře věděla proč to dělá. MMCH Lexaurin není na deprese ani úzkosti, ale je to lék na bázi benzodiazepinů, tzn. na celkový útlum organismu, což s léčbou úzkostí a depresí nemá vůbec nic společného, od toho se předepisují antidepresiva.
Strašně nerada Ti to říkám, ale já osobně bych vůbec nepodporovala někoho, kdo si pokoutně přes internet shání podobné svinstvo :jojo: bez vědomí své ošetřující lékařky, protože bych měla velmi oprávněné podezření, že podporuji někoho, u nějž se už projevují první příznaky závislosti :/

Mě ho předepsala odboďačka, když jsem na vejšce nezvládla jednou zkoužkový období....tehdy mi to pomohlo se v klidu vyspat, jít na zkoužku znovu a tu udělat....Upozorňovla mě, že je návykový. Když mi ho nějaká dobrá duše přinesla, jak odešel ex, tak jsem si ho nevzalal, protože jsem potřebovala být stále i v noci ve střehu, když jsem byla sama s miminkem....a to už jsem teda nekojila....
Takže opatrně!!!

Pavlen,ozvi se ;)

Obvoďačka mi předepsala Lexaurin, ale po první tabletě se mi strašně motala hlava, celkově jsem se cítila hrozně slabá a malátná, prostě hrozný pocit. Nevim jestli mám pokračovat v braní a tyhle příznaky se ztratí časem nebo jestli mám přestat. Je mi hůř než předtím. Díky za odpověď.

Děcka, proboha, proč to jíte??? :(
Nikdy jsem nepochopila, co tak strašného se může dít, že se lidi denně krmí utlumujícími prášky... Pokud to není úmrtí příbuzného. Všecko ostatní se dá zvládnout. :|

Tercilo, nelam si s tím hlavu. Víš jak to je, sytý hladovému nevěří. :(
Někdy jsou antidepresiva nevyhnutelná už jen z takového drobného důvodu, abychom vůbec přežili a zůstali tu.
eli, nevím, co poradit. Lexaurin řeší okamžitě, není to antidepresivum, kde se účinky projeví až za několik týdnů a prvotní nepříznivé účinky obvykle pominou. Pokud by mi bylo hodně zle, přestala bych ho brát, ale šla bych co nejrychleji k lékaři. Bohužel  je pátek, tak tam v pondělí hned zajdi.

Maji,
hlavu si tím nelámu, ale dost mě to v poslední době děsí, kolik lidí se těmi chemikáliemi cpe. Známá by prý bez prášku na spaní neusnula - no jo, jenže stejně má spaní potrhané a po ránu vypadá jak můra; kdyby se trošku chytila za hlavu, zjistila by, že si nanejvýš ubližuje a ne že si pomáhá. Jiná holka bere prášky a přitom ani nestuduje, ani neřeší rodinné dluhy, má zdravé a chytré děti - nechápu. Taky vypadá děsně. Kdyby si dala studenou sprchu a vzala rozum do hrsti.....
Chce to mít silnou vůli, nebýt slaboch a naučit se, že život je samá překážka a že když tu překážku nezdolám, taky se nic neděje. Rozhodně nic takového, abych se kvůli tomu přecpávala práškama, zanedbávala ranní příchod do práce a otravovala doktory.

Terci, nejsou prášky jako prášky. Teď nemluvím o lécích typu Lexaurin, Stilnox a pod., které si někteří nerozumní lidé nechávají předepisovat jako na běžícím pásu od obvoďáka, který od stolu napíše recept komukoli na cokoli. A musím zareagovat na poslední část Tvého příspěvku:

Chce to mít silnou vůli, nebýt slaboch a naučit se, že život je samá překážka a že když tu překážku nezdolám, taky se nic neděje. Rozhodně nic takového, abych se kvůli tomu přecpávala práškama, zanedbávala ranní příchod do práce a otravovala doktory.

Tercilo, existují lidé, kterým podobné rady nejsou nic platné a kteří kvůli svému zdravotnímu stavu antidepresiva prostě brát musí. Těm nepomůže ani silná vůle, ani podezírání ze slabošství, natož samoučení se zdolávání životních překážek. To je totéž, jako bys poradila člověku s čerstvě amputovanou nohou, aby neblbnul a šel se pěkně proběhnout na sluníčko :usch:

:jojo:

Člověku v depresi říct to, co píše Tercila, je stejné, jako říct člověku se zlomenou nohou místo sádry na nohu - neblbni, to rozchodíš.

Nejsem zastáncem užívání prášků, o kterých píše Kiara, trvale, mám stejný názor, jako ona. Ale když je zle, lepší brát antidepresiva a postupně pracovat s psychologem a sám se sebou na zlepšení, ale v nejhorším jsou lepší antidepresiva, než smrt. Škoda, že tohle tolik lidí nechápe, že takové stavy člověk skutečně někdy zažívá a pak tyto stavy zlehčují a nemocného nabádáním k optimizmu dostávají ještě víc na dno. :dumbom:

Taky se přidávám k názoru Kiary a Majkafy.
Léky samy o sobě nejsou řešením, ale jsou velkou pomůckou k tomu, abychom byli vůbec schopni řešení najít.

Jinak, Lexaurin není antidepresivum. Používá se ke zvládání (záměrně neříkám "léčbě")akutních úzkostných nebo panických stavů.
Stilnox je hypnotikum, v podstatě prášek na spaní.
Obojí silně návykové a proto se nesmí užívat déle, než několik týdnů. To by měla být dost dlouhá doba na to, aby se začalo s terapií, která by měla pomoci skutečně.

Antidepresiva jako taková návyková nejsou, začínají (oproti zmiňovaným dryjákům) působit až po delší době a berou se dlouhodobě.

Musela jsem na chvilku od PC, takže se vracím zpět, protože mě obzvlášť zaujala ještě jedna věta Tercilina příspěvku a nedá mi to, abych se k tomu nevyjádřila:

Jiná holka bere prášky a přitom ani nestuduje, ani neřeší rodinné dluhy, má zdravé a chytré děti - nechápu. Taky vypadá děsně. Kdyby si dala studenou sprchu a vzala rozum do hrsti.....

Tercilo, jak vůbec můžeš vědět, PROČ dotyčná léky bere??? Píšeš "prášky", takže ani přesně nevíš, o jaký druh léků se jedná. Jestliže jde o antidepresiva, musím Tě ubezpečit, že příčinu jejich užívání neodstraní žádná studená sprcha, ale medikace včas nasazená odborným lékařem. Jsi ukázkovým příkladem toho - a nezlob se na mě - jak většina lidí, byť i vzdělaných - pohlíží na člověka, odsouzeného k dennímu užívání antidepresiv.
Jestliže je nemocný "zdánlivě" v příznivé rodinné situaci, nemá ani dluhy a neřeší studia, rozhodně to není tak, že neví, co by roupama dělal a jen tak z pouhého rozmaru zobal "nějaké prášky". A zase jsme u předsudků, jejichž následky jsou často nedozírné. Přesně kvůli podobným názorům, které zastáváš a ze strachu z reakce okolí se často lidé, u kterých propukla jakákoliv forma depresí, psychóz, neuróz či fobií zuby-nehty brání návštěvě odborníků a jejich další osud je poté velice nešťastný. A můžeš mi věřit, že výše zmíněná onemocnění nejsou žádná legrace, ale pod jejich vlivem nemocný trpí jak pes :jojo:

Tercilo, já jsem příklladem toho, jak píšeš - onemocnělajsem těžkou depresí zdánlivě úplně bez důvodu. Byla jsem šťastně vdaná, měladvě úžasné děti, rodiše i tchán s tchýní mě milovali, měla jsem kamarádky, práci, jezdili jsme na dovolené, výlety , všechno super. A já najednou neměla ani sílu vstát z postele, všechno mě strašně unavovalo, měla jsem pocit, že jsem na dně černé díry a jediná možnost, jak z toho ven je se zabít. Kdybych nebrala antidepresiva, už jsem to dávno udělala. Lexaurin mi taky předepsali, já ho brala víc než rok a žádnou závislost jsem si na něm nevypěstovala. Musím tedy říct, že mi ani nijak zvlášť nepomáhal, ale třeba by to bez něj bylo ještě horší, co já vím. Každopádně teď beru antidepresiva již devátým rokem a budu je brát do smrti. Radši tohle, než ještě jednou zažít ten strašlivý pocit, že nic nemá žádný smysl a že je nejlepší zemřít.

Tercila napsal(a):

Maji,
hlavu si tím nelámu, ale dost mě to v poslední době děsí, kolik lidí se těmi chemikáliemi cpe. Známá by prý bez prášku na spaní neusnula - no jo, jenže stejně má spaní potrhané a po ránu vypadá jak můra; kdyby se trošku chytila za hlavu, zjistila by, že si nanejvýš ubližuje a ne že si pomáhá. Jiná holka bere prášky a přitom ani nestuduje, ani neřeší rodinné dluhy, má zdravé a chytré děti - nechápu. Taky vypadá děsně. Kdyby si dala studenou sprchu a vzala rozum do hrsti.....
Chce to mít silnou vůli, nebýt slaboch a naučit se, že život je samá překážka a že když tu překážku nezdolám, taky se nic neděje. Rozhodně nic takového, abych se kvůli tomu přecpávala práškama, zanedbávala ranní příchod do práce a otravovala doktory.

Kéž by to bylo tak jednoduché....:dudlik: , ale není...
i když je fakt, že se někdy AD apod. preparáty nadužívají, ale jde o to poznat kdy a u koho :/

Tercilo,
buď ráda, že netušíš o čem píšeš :)  Souhlasím s Kiarou, Majkafou, Damilou.
Ikdyž nejsem zastáncem braní Lexaurinu, mě v prvotní fázi, kdy jsem měla takové panické ataky, že jsem nebyla schopná vyjít z domu, do obchodu jsem odcházela na 20x atakpod, prostě pomohl.
Samozřejmě, že nesouhlasím s tím, jak vůbec mohou obvoďáci takové prášky dávat jen tak, ale při panických, úzkostných poruchách jsou prvotní záchranou, krátkodobou, ale záchranou, aby se člověk opravdu v těchto atakách nezvencnul.
I má psychiatrička mi je po půl roce strašně nerada předepisovala, ale předepsala, ale s tím, že mi řekla, že tohle balení mám na rok a mám ho brát, až prostě nebudu moct vůbec fungovat....využila jsem snad asi půlku za ten rok a takhle jsem se naučila bez nich být.... ikdyž zpočátku ty úzkosti byly k nepřekonání...ale to je doba minulá, dnes mám tyhle stavy nepříjemné, ale ne nezvladatelné...
Takže Lexaurin ano, ale jen na překonání nezvladatelného období... a podle mě tohle posoudí jen psychiatr, obvoďák stěží...

Tak já si vzala Lexaurin jen jednou za život...- v den rozvodu..- vůbec jsem ho na sobě nepociťovala..---tak nevím. pár jich doma mám, ale příjde mi nebezpečné ho někomu dávat, pokud nevím o tom člověku, v jakém je stavu....

Nezlob se, ale pokud ho tak usilovně sháníš, tak by sis měla promluvit raději s doktorkou....... třeba potřebuješ opravdu změnit léky, protože jsi jej brala dost dlouho......

Já jsem v situaci, kdy mám šťastnou rodinku, dceru v 9 třídě s jedničkama 4 letého chlapečka, sluníčko moje, manžela na kterého se můžu kdykoli obrátit s čímkoli , práci která mě moc baví,můžu dělat doma, zpívám v kapele a hop, na dno jsem padla a zůstala ležet v dětském pokojíčku s atakou! Bylo mi tak zle, že jsem se nemohla ani postavit na nohy, chtěla jsem totiž mít vše jako mají moje kamarádky.Uklizeno, navařeno, věnovat se dětem, starat se o vše a najednou jsem zjistila že mi vadí i papír na stole, chloupek na zemi a jsem strašně unavená, začala jsem to totiž přehánět.Na hraní se mi začalo dělat špatně a další příznaky panických atak.Bohužel mě obvodní léčila na žlučník, ani mě neposlouchala, že to mám neurozu žaludku.Trvalo to půl roku a to už jsem nebyla schopná nastopit do autobusu, manžel už se na to nemohl dívat a když jsem na váze viděla 55 kg místo 63, bylo mi jasný že musím něco udělat sama a ne čekat na obvoďačku! Manžel mě objednal k psycholožce a já na její doporučení hned nastoupila do nemocnice, na 2 měsíce :( jsem vděčná manželovi, že mě k tomu dokopal, sama jsem už nebyla schopna nic rozhodnout jak mi bylo zle.
Píšu to jen proto, že se to může stát komukoli, ne jen při něčem strašným co prožijete.
Problém mi vznikl loni v listopadu, do nemocnice jsem nastoupila až v červnu a dnes je říjen, beru AD v pohotovosti ATARAX a LEXAURIN. Můj problém je že k této poruše často patří i strach z léků a proto se vyhýbám všemu ATARAXU i LEXAURINU ale bohužel to někdy nešlo.Lépe mi začalo být až po navýšení AD z jedné tablety na 1 a 1/2 CITALECU, to je jediné co teď užívám.Není to uplně pryč ale od půlky září jsem silnější záchvat neměla, jen náběh a mírný projev. Jsem vděčná za každý den v klidu, nejhorší jsou večery, to už jsem unavená a je to horší.
Držím palečky všem co vědí o čem píšu, protože kdo to nezažil, neví o čem mluví!Moc mi pomohla paní Jaruška, která semnou byla na pokoji a měla stejný problém, mohli jsme si tam pomáhat vzájemně, moc ji děkuji i sestřičkám, které byly fakt super, píšu o nemocnici Liberec :)