dnes jsem dostala další smutnou zprávu od svého známého...
posledních pár let se mu dějí samé "špatné" věci (nemoce jeho a jeho rodiny, ztráty bližních, ztráty na majetku...)
odhlédnu-li od soucitu, který mi naskočí jako první pocit, vtírá se mi myšlenka - není ten člověk jakoby zablokovaný?
není to tak, že v člověku existuje takový comp, který ho řídí podle chybně nadefinovaného programu?

co vy na to?

mmch: a znáte také někoho opačného? někoho, komu všechno vychází, kdo je prostě narozen pod šťastnou hvězdou ?

Jess - zažila jsem spíš to, že člověk, který byl přesvědčený, že přitahuje to špatné, nakonec skutečně působil jako magnet větších a menších "tragedií". Prostě něco jako síla myšlenky.
Na druhou stranu - zažila jsem pár lidí, o kterých jsem si myslela, že se narodili pod šťastnou hvězdou. Všechno jim vycházelo - škola, rodina, zdraví, bydlení... a pak většinou přišla nějaká pecka. Spíš věřím tomu, že jednou jsi dole a jindy zase nahoře...

Znám pár lidí, kteří mají podle mě šťastnou povahu - berou život jak je, jsou otevření a optimističtí, nemají potřebu plakat nad rozlitým mlékem nebo se nimrat v prkotinách, dokážou se rychle smířit se stavem věcí, otřepou se a jdou dál... Já jako profesionální "řešič" všeho možného jim trošku závidím :/

Tím nechci říct, že to, co se děje tvému známému, jsou prkotiny. Jen bych víc mluvila o přístupu než o okolnostech, pokud mám odpovědět na tvou otázku.

A velmi, velmi bych se zdráhala hodnotit věci jako dobré či špatné. Ono se s odstupem času může všechno jevit úplně jinak. A pokud se stane něco, co jsem nemohla ovlivnit a nedá se to změnit (havárie, nemoc a podobně) , skloním hlavu, vyhrnu si rukávy a pokusím se věci přijmout, abych je mohla zpracovat a něco z nich vytěžit, třeba jenom tu blbou zkušenost, bez které bych se jistě radši obešla, ale když už to tady jednou je...

Člověk nikdy neví... když někomu ukradnou auto, třeba se v tramvaji potká s někým úžasným... třeba by se v tom autě zabil... nikdy nevíš.

Judita napsal(a):

Znám pár lidí, kteří mají podle mě šťastnou povahu - berou život jak je, jsou otevření a optimističtí, nemají potřebu plakat nad rozlitým mlékem nebo se nimrat v prkotinách, dokážou se rychle smířit se stavem věcí, otřepou se a jdou dál... Já jako profesionální "řešič" všeho možného jim trošku závidím :/

Tím nechci říct, že to, co se děje tvému známému, jsou prkotiny. Jen bych víc mluvila o přístupu než o okolnostech, pokud mám odpovědět na tvou otázku.

A velmi, velmi bych se zdráhala hodnotit věci jako dobré či špatné. Ono se s odstupem času může všechno jevit úplně jinak. A pokud se stane něco, co jsem nemohla ovlivnit a nedá se to změnit (havárie, nemoc a podobně) , skloním hlavu, vyhrnu si rukávy a pokusím se věci přijmout, abych je mohla zpracovat a něco z nich vytěžit, třeba jenom tu blbou zkušenost, bez které bych se jistě radši obešla, ale když už to tady jednou je...

Člověk nikdy neví... když někomu ukradnou auto, třeba se v tramvaji potká s někým úžasným... třeba by se v tom autě zabil... nikdy nevíš.

Ano - úplně s tebou souhlasím

Holky,já vám tady nepřispěji ničím chytrým,chci jen napsat,že  mi Jess nasadila teda brouka do hlavy.. Já si také často kladu otázku,proč se někomu to či ono děje. Proč někdo se narodí a sám hned jako nemocný,nebo s nějakým handicapem,později mu to brání třeba dělat práci jakou by chtěl,nehledě nato jestli nějakou sežene,tím pádem třeba ani neoplývá penězmi,pak se mu třeba narodí děti a nejsou nejzdravější,do toho se až moc setkává třeba se smrtí blízkých a v tom se točí pořád dokola.. co zbývá v tomto případě,může to nějak ovlivnit? Já myslím,že né,snad to jen opravdu přijmout a najít si v tom životě to dobré,co mu zbývá  nebo potká a s tím málem být šťastný.
Jiný toho všeho má dostatek a přesto mu třeba něco chybí k tomu pocitu štěstí..
Tak,nevím,jak je to stím zablokováním a chybným naprogramováním,jak psala Jess,nevím zda bych to nenazvala osudem,už od kolébky. Znám takové,kteří mají v životě smůlu a těžko to mohou ovlivnit i takové,kterým vše vychází. Tak nevím. Jedno,ale vím,že ti s tím nelehkým osudem,nazvěme to,jak každá chceme jsou daleko víc pozitivnější lidé,než ti druzí,prostě se potom pádu dolů zase zvednou.
Kolik toho může ten její známý ovlivnit,nevím, s tím s čím se jde porvat s tím bych se na jeho místě rvala,to co nelze to bych přijmula,něco si z toho zkusila vzít a naučila se o to víc vnímat,to dobré,co mě potká a snažila si to užít,co nejvíce. Někdy jsou to jen maličkosti,které člověk ani nevnímá. Třeba pro něj ta šťastná hvězda teprve spadne,tak,ať si ji nenechá ujít.

Jo jo taky souhlasím :jojo:
Jak se říká : Všechno zlé je pro něco dobré
             a : Co tě nezabije to tě posílí

Podľa mňa ľudia s komplikovanejším osudom sa majú viac "naučiť" a viac "si odpracovať", ale inak sa tiež prikláňam skôr k tomu, že každý má lepšie a horšie obdobia, aj zdanlivo neprekonateľne šťastní ľudia.

Zaujimava tema :), ja som zistila, ze velmi plati "Pozor na svoje sny, lebo sa ti mozu splnit" :), mne sa splnili, prilis rychlo, samozrejme nie vsetky a malo to aj po*n stranu mince tak asi ako vsetko, uz do patnastich som chcela pracovne cestovat, len som este nevedela ako, verila som v to a za posledne roky som sa nacestovala ajaaaaaj aj na 3 zivoty, bolo to super ale ako pisem, ma to aj svoje negativne stranky. A co sa tyka osudu, verim ze je ale ze stale vela veci mozeme ovplyvnit a ze niektore veci ktore sa deju maju svoju pricinu, ale je do urcitej miery na nas - neviem ako velmi je to na nas, ci sa na krizovatke vyberieme doprava alebo dolava. A verim v silu myslienky a viery v nieco, aj ked ako taka nie som veriaca...

preco to zmenilo slovo "opacnu" stranu mince :co: ?

asi si myslelo, že píšeš p.éč.ko ako p.o.r.n.o... :D

..více o vztahu vysílání a přijímání a zakonech akce a reakce (co se nám děje či neděje a co ovlivnujeme sami) na  Duchovní.
Je tam spousta odpovědí. A mezi nimi se možná skrývá i Pravda a pokud ne, tak muze cloveka nakopnout ke sve vlastni silnejsi Pravde.
http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=16
http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=30068

teď nemám tolik času louskat duchovní, vrhnu se na to
zajímá mně, zda se "povoluje" pomáhat ...
vlastně - pokud nabídnu pomoc a oslovený přijme, tak se povoluje , že ;)
:P :rodna:

Jessika napsal(a):

teď nemám tolik času louskat duchovní, vrhnu se na to
zajímá mně, zda se "povoluje" pomáhat ...
vlastně - pokud nabídnu pomoc a oslovený přijme, tak se povoluje , že ;)
:P :rodna:

Asi můžeš dělat co chceš.
Se znalostí zákonů (já je neznám) pak člověk odhadne, zda-li ta snaha má či nemá smysl.
Nabídnout pomoc dle mého mužeš kdykoli, když máš chut. Není na tom co povolovat nebo zakazovat.
To, jestli oslovený přijme, ale už stejně není v tvé moci.

Spíš jde asi o to, abys svou dobrou a "nezistnou" pomoc nevnucovala příliš. V tom je kouzlo svobodné vůle člověka - druhému mužeš říkat a radit a pomáhat jakkoli chceš. A je stejně na něm, jestli tu "pomoc" přijme a co s ní udělá.

...což mi docela sedí například na psychoterapii a jiné terapie: pacient musí chtít sám od sebe. Jinak mu nikdo není schopen pomoci. Cimz zdravim Lavskeho a spol :-)

Jedné mojí známé, která se na první pohled zdála být naprosto v pohodě, se také dějí dost
nepěkné věci: třikrát byla vdaná a třikrát se stala vdovou - z toho dvakrát tak, že se ráno
probudila a manžel vedle ní nedýchal....

Takže, Jess, jak vidíš, ono jde i o to, jak moc jsou ty jobovky osobní.

Slavek17 napsal(a):

Jedné mojí známé, která se na první pohled zdála být naprosto v pohodě, se také dějí dost
nepěkné věci: třikrát byla vdaná a třikrát se stala vdovou - z toho dvakrát tak, že se ráno
probudila a manžel vedle ní nedýchal....

nabízí se replika ... všechno zlé je k něčemu dobré
p.s. omlouvám se za přílišný cynismus... :dumbom: :gloria:

Já znám zase ženu z mého blízkého okolí a ta  s kýmkoli chodila, tak mu do roka zemřel otec, stalo se to 3x a pak už holka měla strach si vůbec někoho najít. Teď o ní bohužel nic nevím. No děs!

Teď to nemyslím,nijak zle, nemířím tím na nikoho, to téma je pro mně také zajímavé Jess,také se snažím řídít,tím,že vše zlé je na něco dobré a co tě nezabije to tě posílí atd..ale jen mně napadlo,k čemu je dobré,to že třeba někdo nevidí.,nebo,že mu umře dítě... to jsou jen příklady k úvaze..a přemýšlení :co:

Aby ho to urobilo citlivejším, premýšľavejším, súcitnejším... a samozrejme, že to má istý význam aj pre to postihnuté dieťa, ktoré si má z karmického hľadiska niečo "odpracovať" alebo "zažiť". Ale to je faky už skôr na Duchovnú.

dixina napsal(a):

Já znám zase ženu z mého blízkého okolí a ta  s kýmkoli chodila, tak mu do roka zemřel otec, stalo se to 3x a pak už holka měla strach si vůbec někoho najít. Teď o ní bohužel nic nevím. No děs!

Mala skusit ukradnut v decaku zoznam "absolventov" a hladat medzi nimi :P

Všechno zlé je pro něco dobré...hmm,v této souvislosti je to trochu cynismus...
Dodnes jsem nepřišla na to,byť už je to přes deset let k čemu bylo dobré,že mi zemřel manžel ve 44 letech.. a co bylo dobré na tom,že byl půl roku naprosto odkázaný na moji péči a dětí,včetně přebalování a krmení...

Tak zisťuj a hľadaj ďalej. To, že si význam nenašla, neznamená, že neexistuje. ;) Mne pomohol homeopat a ešte jeden súkromný "terapeut" vyrovnať sa a nájsť zmysel v smrti deduška, ktorá nebola ani tak šokujúca alebo zdrvujúca sama osebe(mal skoro 95 rokov), ale skôr tým, ako urputne o ňu bojoval a ako bojkotoval život. A ja som napokon zistila, že to malo PRE MŇA veľmi zásadný význam, okrem toho drobného faktu, že deduško si už želal zomrieť, lebo bol unavený životom....

Jess, podle mě je jediná dobrá a správná pomocná ruka na konci vlastní paže. A největší umění, je pomoci tak, aby si dotyčný mohl pomoci sám.

PavlaH napsal(a):

Jess, podle mě je jediná dobrá a správná pomocná ruka na konci vlastní paže. A největší umění, je pomoci tak, aby si dotyčný mohl pomoci sám.

áno áno, o tom tady taky diskutujeme
pomoci si sám pro mně znamená nenechat se zlomit neúspěchem, ... nepodlehnout bolesti a smířit se věcmi, které nemohu změnit
naučit se to ... tady si člověk musí umět nechat si pomoci ;)

doufám, že si můj známý nechá pomoci :)

Když se mi něco nepodaří a na mysl mi přijde ta ufňukaná otázka "proč zrovna já", opravím to na "proč ne zrovna já". Líp se to snáší.
Jinak mám poslední dobou pocit, že vyslovením určitých obav nahlas je na sebe skutečně přivolávám.
Nedávno jsem se doma smála ségře, že sotva si půjčili od našich auto, už píchli. A že já jsem za 7 let denního ježdění ještě nepíchla. Za deset minut jsem šla k autu - pravá zadní byla píchlá.
Tejden nato jsem probírala s rodiči svýho přítele, jak se vlastně přesně zachovat při nehodě, že za 7 let denního ježdění jsem nebourala a vlastně pořádně nevím, co dělat, když se pravidla několikrát měnila.
Tři dny poté mě málem zabil protijedoucí favorit, kterej se nečekaně vynořil zpoza kamionu, se kterým jsem se míjela, a začal ho předjíždět. Naštěstí (opravdu díky mě) to odneslo jen moje zrcátko a jeho zrcátko, okýnko a ruka.
Minulej víkend jsme jeli s přítelem na koupaliště a nechávali telefony a klíče v kaslíku.
Já: "tyjo, to nám určitě někdo vykra-"
On: "budeš zticha?"
:lol:
Všechno jsou to náhody. Šťastná hvězda neexistuje.

ADFka2 napsal(a):

Všechno jsou to náhody. Šťastná hvězda neexistuje.

ale jo, můžeš být třeba náhodou narozená pod šťastnou hvězdou :P :lol:

kdepák Jess, pokud mám na mysli pomoci si sám, pak zařídit věci tak, aby to šlo. To znamená, potřebuje peníze? Dopomoct k práci, upozornit na zajímavý inzerát, možná v pozadí něco domluvit se známými, ale aby dotyčný měl pocit, že to zvládl sám.
Páchat dobro, to je to nejhorší. Já vím, jak ti pomůžu, všechno za tebe zařídím - a pak se divím, že to pro tebe není ono. V tom je propastný rozdíl.

Stačí jednoduchý příklad - dát bezdákovi deset korun je páchání dobra, nechat ho zamést ulici a pak mu dát kus chleba nebo i tu desetikačku, to je pomoc. Ale on to ten bezdák samo i musí chtít....
Doufám, že ted je to moje povídání o pomoci srozumitelné.

JO a holky, podle mě žádná náhoda neexistuje :D

PavlaH napsal(a):

kdepák Jess, pokud mám na mysli pomoci si sám, pak zařídit věci tak, aby to šlo. To znamená, potřebuje peníze? Dopomoct k práci, upozornit na zajímavý inzerát, možná v pozadí něco domluvit se známými, ale aby dotyčný měl pocit, že to zvládl sám.
Páchat dobro, to je to nejhorší. Já vím, jak ti pomůžu, všechno za tebe zařídím - a pak se divím, že to pro tebe není ono. V tom je propastný rozdíl.
Stačí jednoduchý příklad - dát bezdákovi deset korun je páchání dobra, nechat ho zamést ulici a pak mu dát kus chleba nebo i tu desetikačku, to je pomoc. Ale on to ten bezdák samo i musí chtít....
Doufám, že ted je to moje povídání o pomoci srozumitelné.

peníze, to je ale ta jednodušší věc
měla jsem spíš na mysli (protože o tady v zásadě o peníze nejde, i když jejich náhlý nedostatek třeba nalomí) , jak se vypořádat třeba s těžkou nemocí nebo s odchodem blízkého člověka - v tomto směru si myslím, že málokdo to zvládne sám a jsou i tací, kteří si nechtějí nechat pomoc

PavlaH napsal(a):

JO a holky, podle mě žádná náhoda neexistuje :D

Jak to? :co:
Moje kamarádka našla nedávno tisícovku a povídala, že úplnou náhodou... To jsem z toho jelen...
:lol: :godlike: :kapitulation: :hjarta:


Nicméně k tématu: myslím, že čas je všelék. Někdo prostě nechce, aby mu někdo radil, snažil se pomáhat, vytrhnout ho z letargie, rozesmát, atd.
Proti času se bránit nelze. A nakonec to většinou dokáže.

Na obede som videla ženu, ktorej osud je pre mňa hardcore. Je to vdova po mojom nebohom šéfovi, ktorý zomrel v 45 tak, že mu prišlo zle, šiel na WC, kde odpadol, udrel sa do hlavy - následne šiel na vyšetrenie, kde mu vyšetrili všetko vrátane prostaty, ale neurobili mu roentgen hlavy. Mal krvácanie do mozgu, o pár hodín upadol do kómy, z ktorej sa už neprebral a o týždeň zomrel. Zlomilo ju to, ale žila ešte pre dcéru, vtedy 22-ročnú, ktorá sa krátko po otcovej smrti rozviedla, začala študovať asi siedmu vysokú školu a z potápania prešla na jazdu na koni. O 3 roky sa spolu s mamou klusom presúvali po krajine, keď tu zrazu sa kôň splašil, zhodil ju a ona bola namieste mŕtva. Mama bola očitý svedok. :rolleyes: Myslím, že ju na čas zvareli na psychiatrii, potom odvielzi k rodine mimo Blavu, ale zdá sa, že už znovu "normálne" funguje. Bolo to jej jediné dieťa a jediný muž. :grater:

já jsem teda vlítla na duchovní, ale zřejmě to bude chtít víc klidu... a času ;)
na ad hoc zjištění, zda je dobré nebo špatné, když někdo má rakovinu a jak se k tomu postavit, jsem ještě nedozrála...

Jess, to byl taky velmi jednoduchý příklad. Pokud jde o ty duševní pomoci - tam opravdu záleží na tom, jestli dotyčný pomoci chce, a také to jde zařídit způsobem, že bude tvrdit, že si mu vůbec nepomohla, že si to srovnal sám. Třeba například taková arteterapie, mnohé postupy psychologů, dramatizace ve skupině - to všechno nenásilně může ukázat člověku cestu.

REŇAS napsal(a):

Teď to nemyslím,nijak zle, nemířím tím na nikoho, to téma je pro mně také zajímavé Jess,také se snažím řídít,tím,že vše zlé je na něco dobré a co tě nezabije to tě posílí atd..ale jen mně napadlo,k čemu je dobré,to že třeba někdo nevidí.,nebo,že mu umře dítě... to jsou jen příklady k úvaze..a přemýšlení :co:

Vsechno je lekce, ktera te muze nekam posunout.

Já na šťastnou hvězdu nevěřím a ani věřit nebudu, protože svět je nespravedlivej, píšete tu o nemocech a smrti, smůle najít si skvělou práci. Třeba největší lumpové se mají dobře, a například hodní lidé jsou nemocní, umírají atd. Třeba moje mamka před 15 lety zemřela na rakovinu, a nikdy nikomu nic neudělala. A pak mi zrovna nezačalo šťastné období života. Táhlo se to pár let. Třeba vrahové v naší republice, ti někoho zabijou jdou na pár let do vězení, a stejně žijou déle, než třeba člověk, který nikomu nic neudělal. A navíc v našich věznicích se mají vězni jak v bavlnce, nebo některé ženy nemohou mít děti. A pak jsou naopak ty, které děti porodí a odhodí, a ty si nezaslouží být matkami. Tak třeba v tomhle je svět nespravedlý.

Topazio, vse je jen o uhlu pohledu.

Tohle je můj úhel pohledu, i když teďka se mám ok, mám skvělýho manžela i miminko čekám, tak snad to takhle bude pokračovat dál.

sunyata napsal(a):

Topazio, vse je jen o uhlu pohledu.

topazio, ve své podstatě svět není ani zlý ani dobrý. Tyto vlastnosti mu přisuzujeme my. Copak je zlá moucha? Strom? Ano, lidé si dokáží hodně ubližovat, mnohdy se nám zdají některé věci nepochopitelné , nespravedlivé, neřešitelné. Ale to, že jim ted a tady nerozumíš, přece neznamená, že za deset let se na ně třeba podíváš jinak a zjistíš, že to mělo nějaký skrytý význam.

topazio, ale i to "šťastné" období nemusí trvat navěky a jak už psala sunyata, tak vše je jen o úhlu pohledu a že ty si myslíš, že to a to je nespravedlivé, tak z jiného pohledu to může být naprosto spravedlivé. Nehledě na to, že ta lidská spravedlnost je jaksi hodně nespravedlivá. Na tu bych se vůbec nespoléhal.

topazio, vidím, že zas musím zopakovat svou oblíbenou "mantru"
Na světě není spravedlnost, ale rovnováha
Můžu tě ujistit, že když tohle "přijmeš", spousta věcí je najednou pochopitelnější.

To je nes.p.o.r.ný fakt, ale asi ťažko ho prijme filozoficky žena, ktorej tragicky zomrie najprv muž a potom jediné dieťa. Vtedy sa takéto neosobné múdra asi prijímajú horšie.

Neexistuje nic takového jako šťastná hvězda, nešťastná hvězda, štěstí nebo smůla, všechno je v lidech, v jejich vzorcích chování. A pokud jeho vzorec chování tvého přítele je " zase se mi něco špatného stane, já chudák" velmi pravděpodobně to tak dopadne. Pozitivní myšlení to chce.

Kdo je nestastny, at posle vesmirnou objednavku - nebo jak se tomu rika. A bude vymalovano :-)

Tiina napsal(a):

Neexistuje nic takového jako šťastná hvězda, nešťastná hvězda, štěstí nebo smůla, všechno je v lidech, v jejich vzorcích chování. A pokud jeho vzorec chování tvého přítele je " zase se mi něco špatného stane, já chudák" velmi pravděpodobně to tak dopadne. Pozitivní myšlení to chce.

Ako teória je to iste pekné a do istej miery to platí. Ale podotýkam, že môj šéf býval veľmi pozitívny človek, zdravo žijúci vegetarián, optimista a workoholik... a zomrel v 45 na krvácanie do mozgu a jeho nadšená, aktívna, mladá dcéra 3 roky po ňom. Život i vesmírne zámery sú trošililinku komplikovanejšie.

Nicolasi,
na vesmírnou objednávku asi musíš mít nějaký stupeň "zralosti", já ji poslala, ale asi tam nahoru nedorazila.

Tulipánka napsal(a):

Nicolasi,
na vesmírnou objednávku asi musíš mít nějaký stupeň "zralosti", já ji poslala, ale asi tam nahoru nedorazila.

Jestli jsi ji pak nahodou mezitim nezrusila....

... třeba pánu bohu odpojili internet :lol:

Tulipánka napsal(a):

Nicolasi,
na vesmírnou objednávku asi musíš mít nějaký stupeň "zralosti", já ji poslala, ale asi tam nahoru nedorazila.

Existujú aj Reklamácie do vesmíru, je o tom celá kniha... :D

Pokuď čtete Coelha, tak tam je většina odpovědí! :jojo:  :supr. Miluju Alchymistu.
Pro mě jsou vzorem lidi, co jim rodinu kompletně vyvraždili v koncentráku, a oni to zvládli. TO je umění, umět s tou nesnesitelnou bolestí žít dál, usmívat se a mít radost ze všeho, co přichází.

Jessika napsal(a):

PavlaH napsal(a):

Jess, podle mě je jediná dobrá a správná pomocná ruka na konci vlastní paže. A největší umění, je pomoci tak, aby si dotyčný mohl pomoci sám.

áno áno, o tom tady taky diskutujeme
pomoci si sám pro mně znamená nenechat se zlomit neúspěchem, ... nepodlehnout bolesti a smířit se věcmi, které nemohu změnit
naučit se to ... tady si člověk musí umět nechat si pomoci ;)
doufám, že si můj známý nechá pomoci :)

Zdravím, můj známý ze začátku si chce nechat pomoci.... Stala se mu další mizerná věc - mrtvička u maminky
Nehledám doktora ani umístění v LDN. Myslím, že to obstará sám.
Ale kdysi jsme spolu promlouvali na téma "proč se mi to děje..." nadhodila jsem že by stálo za to prozkoumat to nějak "šířeji"
a kamarád nyní vyjádřil potřebu nějak to zkusit

Hledám něco / někoho, kdo mu pomůže v té "duševní" oblasti.
Co by bylo pro takového člověka dobré? kineziologie, konstelace...
či snad standardního psychologa?

Jess - jsem pro kombinaci kinezka psyhcolog. Kinezka mu pomůže velmi rychle odhalit jádro pudla a s psyhcologem pak může na problému zapracovat tak, že ho vyřeší...

PavlaH napsal(a):

Jess - jsem pro kombinaci kinezka psyhcolog. Kinezka mu pomůže velmi rychle odhalit jádro pudla a s psyhcologem pak může na problému zapracovat tak, že ho vyřeší...

...nejlepší by byl psycholog, který dělá kineziologii ;)

hej hola, je tu někdo z Hradce Králové či okolí ? ... Chrudim, Pardubice....
někdo kdo by mi poradil kam nasměrovat kámoše ?

Kolín by byl už moc daleko? Sídlí tam Sindy s EFT.

Všem, kteří hledají smysl , důvod, příčinu.........proč se věci dějí, doporučuju přečíst si knihy od Dr. M.Newtona - Vztahy duší, Osudy duší, Učení duší, Putování duší, Cesty duší.

díky , Luet, mrknu na to :)

Heluško, máš SZ :)

Podle mě to není o tom, že je někdo pod šťastnou hvězdou, ale je to tím, že umí vnímat i příjemné a standardní věci a uvědomovat si, že se staly. Někteří lidé vše dobré považují za normální, nezabývají se tím a "sčítají" jen to špatné, co se jim stane. Potom zákonitě mají pocit, že se jim dějou samé špatné věci

Nicolas napsal(a):

Kdo je nestastny, at posle vesmirnou objednavku - nebo jak se tomu rika. A bude vymalovano :-)

Jo, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak by život nebyl žádná sranda :gloria: Takhle místo k parkování, specielní věšák do koupelny, nebo palác v Liliovce - na to je VOS dobrej.....ale štěstí si u něj teda neobjednáš :vissla::lol: To by bylo moc zadarmo a my bychom zhůvěřili :cool:
ale zpět na stromy: moje osobní zkušenost praví, Jess, že skutečně můžeme mít (a taky míváme) naprogramované v hlavě různé voloviny. Například takové "ty kluku, ty budeš nadosmrti blbej", vyslovené v dobré víře, že kluk se začne konečně učit, dokáže předurčit klukovo život dost fatálně :/ A takových je.....Škoda, že nevyšly Duškovo 4 dohody na DVD- to by se dalo přehrávat do aleluja, moc hezky to tam předestírá :lol:
A nám pak nezbývá, než tyhle prográmky vyhrabávat, identifikovat a přepisovat....tedy, pokud nám škodí, že...
Taková archeologie - duševní.
Šťasten ten, kdo jich nemá v hlavě nas*áno.... :vissla:

Nejsem v nějaké největší možné mizérii - děti mám, nezemřely, nejsou těžce nemocné a dobře se učí, nejsem ani rozvedená, ani vdova. Ale přsto se mi zdá, že nějaká osoba má třeba více štěstí. Vemte si, já mám řidičák, nejdříve nemám s čím jezdit, pak už auto mám a nejde mi to. Když od někoho chci svézt, myslí si, že mi to není blbé a chce vděčnost. Jiná osoba třeba řidičák nemá, ona ho ani nepotřebuje. Jen se podívá a každý ji ochotně sveze. A jezdí jí i autobusy. Já se kvůli autobusu trápím mnoho let, a jen by byla naděje, že by jel, tak se u nás rozdávají výpovědi a nejsem si ničím jistá. Ta osoba se bát nemusí, dělá na j e d i n é m místě v blízkém městě, kde to vzkvétá i v době krize. Může si pořídit více dětí, on jí je někdo pohlídá. Zaměstnání jí někdo zařídil. Já, kdybych dostala výpověď, budu všude trapně oblézat sama a budou se mi smát, co že chci v době krize. Co si neudělám, to nemám. Je pravda, dostala jsem větší obnos od maminky, ale cítím se zavázaná, bojím se, až bude velmi stará a nemocná, jak to zvládnu. Je pravda, že ta šťastná třeba s manželem postavila, ale co stavba obnáší pro ženu, jen to že těm chlapům uvaří, a že šetřila, to na ní nebylo vidět, nosila se jak z nejlepšího salónu. Neříkejte mi, že není možné, že by někdo měl více štěstí.

Je to možné... Svojím postojom si pritiahne viac šťastia. A zrejme sa nezhrýza závisťou a porovnávaním, kto že by mohol byť šťastnejší ako ona. ;)

Luminko ty jsi myslím další adept na dlouhodbou terapii, co? Vždyť si to po sobě přečti:

Cokoli dobrého se stane tobě není až tak dobré, a cokoli náročného mají ti druzí není až tak horzné, co? No jo no. To se asi utrápíš holka zlatá.

Neříkejte mi, že není možné, že by někdo měl více štěstí.
Ono je to taky postojem - když na všem vidíš tu černou stranu, můžeš mít takový dojem. Když umíš být spokojená s tím, co v té které době ne/máš, tvůj pocit, že jsi šťastná, je silnější, než když říkáš "jiní jsou na tom líp". Mimoto nikdy nevíš - kdo se ti navenek jeví jako spokojený člověk, ke kterému všechno přichází "samo od sebe", může mít zase svoje trápení.

já osobně věřím, že každej má určitej osud, že se mu v životě prostě má něco stát, přihodit (dobrý nebo špatný věci) a to se stane, i kdyby se člověk na hlavu stavěl nebo tomu chtěl jakkoliv zabránit. Samozřejmě tím nemyslím, že by to tak bylo ve všem, že by každej z nás měl nalinkovanej celej život a byl jen jako loutka řízená nějakou vyšší mocí :)
taky věřím, že když je člověk ke druhejm zlej, tak se mu to zpětně vrátí v různejch podobách a naopak.
osobně se znám s jednom numeroložkou, píše knihy, pořádá semináře, je to zaměřený na vibrace jednotlivých číslic na život a zdraví člověka. dřív jsem to brala jako takovou spíš legraci pro pobavení, ale v průběhu let jsem zjistila, že na tom něco bude, až si člověk říká, že to je neuvěřitelný :)

Já jsem si zvykla na střídání těch špatných období s těmi šťastnými. Hodně o tom přemýšlím, že jsem teď šťastná, ale nakonec si říkám pššt, ať to nezakřikneš... stačí hrozně málo, aby se to obrátilo...:(

luminka napsal(a):

Nejsem v nějaké největší možné mizérii - děti mám, nezemřely, nejsou těžce nemocné a dobře se učí, nejsem ani rozvedená, ani vdova. Ale přsto se mi zdá, že nějaká osoba má třeba více štěstí. Vemte si, já mám řidičák, nejdříve nemám s čím jezdit, pak už auto mám a nejde mi to. Když od někoho chci svézt, myslí si, že mi to není blbé a chce vděčnost. Jiná osoba třeba řidičák nemá, ona ho ani nepotřebuje. Jen se podívá a každý ji ochotně sveze. A jezdí jí i autobusy. Já se kvůli autobusu trápím mnoho let, a jen by byla naděje, že by jel, tak se u nás rozdávají výpovědi a nejsem si ničím jistá. Ta osoba se bát nemusí, dělá na j e d i n é m místě v blízkém městě, kde to vzkvétá i v době krize. Může si pořídit více dětí, on jí je někdo pohlídá. Zaměstnání jí někdo zařídil. Já, kdybych dostala výpověď, budu všude trapně oblézat sama a budou se mi smát, co že chci v době krize. Co si neudělám, to nemám. Je pravda, dostala jsem větší obnos od maminky, ale cítím se zavázaná, bojím se, až bude velmi stará a nemocná, jak to zvládnu. Je pravda, že ta šťastná třeba s manželem postavila, ale co stavba obnáší pro ženu, jen to že těm chlapům uvaří, a že šetřila, to na ní nebylo vidět, nosila se jak z nejlepšího salónu. Neříkejte mi, že není možné, že by někdo měl více štěstí.

ono se říká, že nespokojenej člověk k sobě právě tou nespokojeností a negativním vyzařováním "přitáhne" toho nepříjemnýho ještě víc a naopak ten, kdo má pozitivní myšlení okolo sebe vyzařuje pohodu a má kolem sebe něco jako takovou šťatnou auru, se kterou jde všechno líp. jinejma slovama, člověk si sám svým přístupem může ze svýho života udělat buď jeden velkej nevydařenej přůšvih, nebo naopak :jojo:

Souhlasím hodně s tím, že kdo se ti zdá navenek šťastný, ještě nemusí být šťastný uvnitř. A ještě navíc je to tak, že lidé opravdu vnitřně vyrovnaní a šťastní, nebo alespoň dlouhodobě spokojení, nemusí být (a většinou nejsou) takhle vyrovnaní proto, že by měli lehčí nebo snadnější život než ti ostatní. Síla pochází zevnitř a ne zvenku.

Já se cítím dlouhodobě spokojená a vyrovnaná, i když jsou věci, které mě trápí. Navenek působím většinou vyrovnaně a spokojeně a není to žádná hra, vnitřně mi tak většinu času je. Jednou dvakrát týdně učím a když ty lidi potkávám, usmívám se, jsem příjemná, snažím se, aby jim se mnou bylo dobře. Mívám ale hodiny konverzace s jednou paní, která je spíš negativistická a když jsem se ji nedávno snažila povzbudit, řekla mi: Vám se to řekne, vy máte krásnej život a žádné problémy vás netrápí. Na vašem místě by byl šťastný každý.

Tak jsem nad tím přemýšlela a představila jsem si tu paní na svém místě, a říkám si - těžko děvenko, těžko bys byla šťastná.

Ono je to o úhlu pohledu. Já říkám že mám skvělou práci z domu a miluju ji - jiný by si stěžoval na stres samostatného podnikání a propracované víkendy a noci. Já říkám že mám skvělého manžela s výborný vztah, kterého si vážím, jiný by si stěžoval, že nemáme děti. Já říkám že mám štěstí, že většinu času zvládám žít svůj život naplno navzdory nepovzbudivé diagnoze - jiný by se trápil diagnozou, braním léků, lítáním po doktorech a po nemocnicích. Já říkám že ráda bydlím se svými rodiči, protože je mám po ruce a můžu pomoct když potřebujou - a jiný by si stěžoval na nedostatek soukromí a problémy se soužitím s rodiči spojené.

Tím neříkám že si ty negativní stránky nepřipouštím...vidím je, ale snažím se s nimi netrápit, protože s nimi stejně nic neudělám.
Nemám v kapse recept na štěstí a spokojenost: jen snad to, co mám tady a teď, beru se vším všudy a snažím se s tím poprat co nejlíp...no, a vo tom to (asi) je.

Regina napsal(a):

Pokuď čtete Coelha, tak tam je většina odpovědí! :jojo:  :supr. Miluju Alchymistu.
Pro mě jsou vzorem lidi, co jim rodinu kompletně vyvraždili v koncentráku, a oni to zvládli. TO je umění, umět s tou nesnesitelnou bolestí žít dál, usmívat se a mít radost ze všeho, co přichází.

Regi, zrovna tuhle mě upoutal v knihkupectví, tak jsem zakoupila a už se těším až začnu číst. Mám život tak trochu zamotaný.

Tari napsal(a):

já osobně věřím, že každej má určitej osud, že se mu v životě prostě má něco stát, přihodit (dobrý nebo špatný věci) a to se stane, i kdyby se člověk na hlavu stavěl nebo tomu chtěl jakkoliv zabránit. Samozřejmě tím nemyslím, že by to tak bylo ve všem, že by každej z nás měl nalinkovanej celej život a byl jen jako loutka řízená nějakou vyšší mocí :)
taky věřím, že když je člověk ke druhejm zlej, tak se mu to zpětně vrátí v různejch podobách a naopak.
osobně se znám s jednom numeroložkou, píše knihy, pořádá semináře, je to zaměřený na vibrace jednotlivých číslic na život a zdraví člověka. dřív jsem to brala jako takovou spíš legraci pro pobavení, ale v průběhu let jsem zjistila, že na tom něco bude, až si člověk říká, že to je neuvěřitelný :)

A právě ty vibrace se nedají změnit. Nikdo přece nemůže za svoje jméno nebo své datum narození. Takové věci jdou špatně změnit. A nevěřím, že by negativně myslící člověk mohl přitahovat průšvihy. To krachne podnik, protože on tam sedí?

evca1 napsal(a):

Regina napsal(a):

Pokuď čtete Coelha, tak tam je většina odpovědí! :jojo:  :supr. Miluju Alchymistu.
Pro mě jsou vzorem lidi, co jim rodinu kompletně vyvraždili v koncentráku, a oni to zvládli. TO je umění, umět s tou nesnesitelnou bolestí žít dál, usmívat se a mít radost ze všeho, co přichází.

Regi, zrovna tuhle mě upoutal v knihkupectví, tak jsem zakoupila a už se těším až začnu číst. Mám život tak trochu zamotaný.

http://www.sweb.cz/proroctvi/
Další z úžasných knížek. Je tam všechno.

Nikdo přece nemůže za svoje jméno nebo své datum narození. Takové věci jdou špatně změnit.
Zase skuhráš??? Jméno se změnit dá - můžeš používat obě příjmení, přidat si druhé křestní...
A nevěřím, že by negativně myslící člověk mohl přitahovat průšvihy.
Jéje - i bez vibrací. Stačí, když otráví svoje okolí (a to oni umí dobře), lidi znejistí, do práce chodí s nechutí... a průšvihy jsou tady.

Heleno, tohle je obráceně, než si asi myslíš, to lidé v práci okolo mě sýčkují a drbou a já tam chodím otrávená. To, špatné, o čem drbou, většinou bývá pravda, ale kdyby drželi pusy, chodilo by se mi tam líp. Já se nepříjemné věci raději dozvídám přímo od vedení.

Lumi, od toho sa dá odstirhnúť. Proste si povieš: To je len ICH názor a ich postoj, veci sa majú inak. JA sama rozhodujem o svojom postoji a ja som sa rozhodla, že sa do práce budem tešiť, nájdem si kolegu/kolegyňu, ktorí budú pozitívni, a budem pracovať s chuťou. Howgh!

luminko, já myslím, že je jedno, od koho se dozvíš pravdu. Ale ono je to tak, že radši posloucháme toho, kdo nám říká to, co chceme slyšet. někdo nepříjemnosti slyšt nechce, jiný se z případných obav potřebuje vypovídat.

luminka napsal(a):

Nejsem v nějaké největší možné mizérii - děti mám, nezemřely, nejsou těžce nemocné a dobře se učí, nejsem ani rozvedená, ani vdova. Ale přsto se mi zdá, že nějaká osoba má třeba více štěstí. Vemte si, já mám řidičák, nejdříve nemám s čím jezdit, pak už auto mám a nejde mi to. Když od někoho chci svézt, myslí si, že mi to není blbé a chce vděčnost. Jiná osoba třeba řidičák nemá, ona ho ani nepotřebuje. Jen se podívá a každý ji ochotně sveze. A jezdí jí i autobusy. Já se kvůli autobusu trápím mnoho let, a jen by byla naděje, že by jel, tak se u nás rozdávají výpovědi a nejsem si ničím jistá. Ta osoba se bát nemusí, dělá na j e d i n é m místě v blízkém městě, kde to vzkvétá i v době krize. Může si pořídit více dětí, on jí je někdo pohlídá. Zaměstnání jí někdo zařídil. Já, kdybych dostala výpověď, budu všude trapně oblézat sama a budou se mi smát, co že chci v době krize. Co si neudělám, to nemám. Je pravda, dostala jsem větší obnos od maminky, ale cítím se zavázaná, bojím se, až bude velmi stará a nemocná, jak to zvládnu. Je pravda, že ta šťastná třeba s manželem postavila, ale co stavba obnáší pro ženu, jen to že těm chlapům uvaří, a že šetřila, to na ní nebylo vidět, nosila se jak z nejlepšího salónu. Neříkejte mi, že není možné, že by někdo měl více štěstí.

MYslíš si fakt, že to, že to na ní nebylo vidět je věc "štěstí"? :co:
Nehledě k tomu, Luminko, že se srovnáváš s maximem....co kdyby sis v okolí našla nějakou osobu, která je na tom podobně, jako ty, pak osobu, která je na tom daleko hůř - a pak se uvidí.... :)
Srovnávání se s jinými a šťastnějšími je ostatně základ veškeré nespokojenosti.....
Srovnej se sama se sebou a budeš vidět :)

Tak jestli se pořád budeme s někým srovnávat, tak asi nebudeme šťastni nikdy :D
No a já když si představím, jak stavíme, tak ač žena, mám z toho docela depku :D
Máš auto, máš řidičák, to každý nemá, tak se přestaň litovat a začni pořádně jezdit, ať se to naučíš a nemusíš stále někoho žádat o odvoz, když je Ti to trapné :)

luminka napsal(a):

A právě ty vibrace se nedají změnit. Nikdo přece nemůže za svoje jméno nebo své datum narození. Takové věci jdou špatně změnit. A nevěřím, že by negativně myslící člověk mohl přitahovat průšvihy. To krachne podnik, protože on tam sedí?

Změnit ne, využít ano. Kdybys měla skvělé ekonomické nadání, ale nerozeznala růžovou od oranžový - byla bys myslíš úspěšný malíř? :dumbom: S vibracema narození je to totéž...neexistují "dobré" a "špatné", jen těžší a lehčí, přičemž je lepší mít ty těžší :P
A podnik samozřejmě krachne, pokud tam bude sedět člověk s přesvědčením, že všichni ostatní jsou blbci. A člověk, který je přesvědčen, že "jemu se nic nepovede" se prostě na takový post nedostane.

Heleno, tohle je obráceně, než si asi myslíš, to lidé v práci okolo mě sýčkují a drbou a já tam chodím otrávená. To, špatné, o čem drbou, většinou bývá pravda, ale kdyby drželi pusy, chodilo by se mi tam líp. Já se nepříjemné věci raději dozvídám přímo od vedení.

věřím, že to je asi nepříjemný. ale po práci se přeci vracíš domů, určitě máš nějaké koníčky, záliby, byť sebemenší, na který se můžeš celej den v práci těšit a to těšení ti to tam zpříjemní :)

Holky, já myslím, že hodně je to v naší moci. Myslím, že záleží na tom, jak se k problémům kdo staví a co si z nich vezme. A problémy má naprosto každý. Je důležité se v nich neutápět a prožívat si ty obyčejné malé radosti, protože ty jsou všem dostupné, jen si to uvědomit. Takové to velké štěstí má málokdo. I když i takoví se najdou a je třeba jim to přát.
K těm číslům - pořád nejsem schopna pojmout, že by čísla měla takovou moc, či jejich vibrace. Já si opravdu myslím, že když na sobě člověk trošku pracuje, má i ty radosti.
Také je pravda, jak už zde někdo psal, že co je pro jednoho radost, je pro druhého úpně normálka a nuda. Možná by to chtělo i trochu pokory a vážit si toho, co člověk má a ne - chtít pořád víc.

Závist je hlavním luminčiným problémem... to je moc ošklivá vlastnost

A nemůže být závist způsobená tím, když vám tu osobu pořád někdo předhazuje: Té to sluší, ta by to měla rychleji, ta je v práci do noci a i sobotu, ta vypadala dobře. Třeba bych si toho jinak ani nevšimla.

A tobě někdo předhazuje jednu konkrétní osobu, nebo ti jakékoli ocenění druhého vadí všeobecně?

Ne Luminko, nemůže. Že ty se vevnitř užíráš závistí pochází z tebe, ne z venku. Je to jen a jen tvůj problém.
Kdybys byla vnitřně srovnaná, nebudeš se takhle užírat ať si ostatní říkají co chtějí.

luminka napsal(a):

A nemůže být závist způsobená tím, když vám tu osobu pořád někdo předhazuje: Té to sluší, ta by to měla rychleji, ta je v práci do noci a i sobotu, ta vypadala dobře. Třeba bych si toho jinak ani nevšimla.

já byla od mala vychovávaná v duchu, že závist je jedna z nejhorších vlastností, že si člověk má vážit toho, co sám má, protože by nemusel mít nic.
nikdo nemá všechno, chápu to tak, že máš v práci kolegyni, která je hezká, je pracovitá a asi oblíbená. třeba je v práci do noci a o víkendech proto, že nemá šťastnej spokojenej domov, tak je pro ni práce vším a podle toho vypadá její pracovní nasazení, nu ne? :)
a i kdyby ne, co ty víš, jakej žije doopravdy život. něco jinýho je přesvědčení, že se jí musí zákonitě dařit úplně všechno, protože na vás tak působí, ale druhá věc je realita.
podle mě omluva typu "pořád mi ji někdo předhazuje, to by začal závidět každej" je trochu mimo.
být tebou, tak jsem víc přející k druhejm, takhle budeš pořád nespokojená, protože je kolem nás vždycky tolik lepších, hezčích, oblíbenějších lidí, než jsme my sami. asi je to i tím, že nemáš takový to zdravý sebevědomí ...

annie napsal(a):

Jess - zažila jsem spíš to, že člověk, který byl přesvědčený, že přitahuje to špatné, nakonec skutečně působil jako magnet větších a menších "tragedií". Prostě něco jako síla myšlenky.
Na druhou stranu - zažila jsem pár lidí, o kterých jsem si myslela, že se narodili pod šťastnou hvězdou. Všechno jim vycházelo - škola, rodina, zdraví, bydlení... a pak většinou přišla nějaká pecka. Spíš věřím tomu, že jednou jsi dole a jindy zase nahoře...

Jak to tu pročítám, tohle mě zaujalo. To se totiž stalo našim príbuzným. Měli dost peněz, dcery šťastně vdané, měly svoje byty, jedna rodinu a dobré zaměstnání, druhá na VŠ. A pak se ta mladá rodina zabila v autě, ne vlastní vinou. To byla ta pecka. A pak už zase plynulo všechno tak, jak mělo. Druhá dcera měla dva chytré syny, dost peněz atd. To bych radši brala pár těch nepříjemností, neduhů, výpovědí, neuspěchů, tak nějak rozložených v celém životě, než samý úspěch a jednu obrovskou pecku.

Tari, není to kolegyně a spokojenej domov má, jen má štěstí, že se jí v práci nedotkla krize.

Lumi, koloval taký mailový príbeh o otm, že evci nie sú vždy také, aké s azdajú. Hlavne čaosvý osstup často ukáže, že nejaká "tragédia" bola vlastne pre dobro veci a "úžadná udalosť" mala za následok problémy. :jojo: Veci v živote sú hodne relatívne a väčšina má aj dobrú, aj zlú stránku... Mám kamošku, ktorej by som mohla závidieť, až by som sa uzávidela. Kamarátime sa od detstva a ona vždy bola krajšia, úspešnejšia, lepšie písala, kreslila, bola obľúbenejšia v kolektíve, známejšia, atď... a mne to nikdy nevadilo a nevadí. Som rada, že mám super kamošku. Navyše, ona vyzerá dokonale šťastná, ale má dosť vážny smútok - už roky sa jej nedarí donosiť druhé dieťa. Napísala o tom dokonca knihu, kde sa vypísala zo svojich smútkov. :jojo: To, že niekto je šťastný z nášho pohľadu, neznamená, že je šťastný aj z toho svojho.  Naozaj si myslím, že "šťastie" a "smola" sa až na výnimky distrubuujú pomerne rovnomerne(povedzme v rámci regiónu, teraz neberiem do úvahy Stredný Východ či Zimbabwe...)

To bych radši brala pár těch nepříjemností, neduhů, výpovědí, neuspěchů, tak nějak rozložených v celém životě, než samý úspěch a jednu obrovskou pecku.
Tak proč kruci fňukáš, že ti někdo někoho předhazuje? Ber to jako malou nepříjemnost.

Holky - přiznávám bez mučení, že občas té hnusné závisti podlehnu - někdy i sebelítosti.
Ale naštěstí to nebývá na dlouho.
Máte pravdu, že se člověk musí vnitřně srovnat, některé věci neřešit, ale nechat plynout. A přát - přej a bude Ti přáno funguje. ;)

Jessika napsal(a):

mmch: a znáte také někoho opačného? někoho, komu všechno vychází, kdo je prostě narozen pod šťastnou hvězdou ?

Hm, opominu-li podivné socialistické školství kde jsem příliš úspěchů neslavil, tak by se dalo říct že jsem to já. To není chlubení ale prostě to tak, nevim proč, mám.

No uvidíme jak to bude dál, teď se to malilinko hroutí ale oproti jiným zdejším historkám bych byl hodně trapnej........ :rolleyes:


P.S. Že by datum narození? 7.7. :cool:

TAk to nezapomeň děkovat - kdykoli, kdekoli a komukoli, ať se to to nepodělá....byla by to škoda :)

lupina montana napsal(a):

TAk to nezapomeň děkovat - kdykoli, kdekoli a komukoli, ať se to to nepodělá....byla by to škoda :)

Jo Lupi dyk já si to taky uvědomuju a klanim se na všechny strany.......... v reálu se ale snažim to spíš tajit. ;)

To nevadí - to se nemusí veřejně prezentovat ;)
Tak ať ti to vydr.....

Lumi, čítam od mojej obľúbenej Barbary de Angleis knihu, ktorá sa v slovenčine volá Chvíle, ktoré stoja za to, v angličtine Real Moments a neviem, či vyšla v češtine; ale je presne o tom, že šťastie do nás nepreniká zvonku, ako všetci dúfame, ale naopak vychádza z nás von, a že to nie je ani tak podstatné meno alebo VEC, za ktorou sa ženieme, ako skôr sloveso, alebo NAŠA ČINNOSŤ, aktivita...

Ani bych neřekla, že štěstí nemůže přijít z venku. Může přijít někdo a říct: Věděl bych o nějaké práci pro tebe. Ale to se stane těm, co mají štěstí.

luminka napsal(a):

Ani bych neřekla, že štěstí nemůže přijít z venku. Může přijít někdo a říct: Věděl bych o nějaké práci pro tebe. Ale to se stane těm, co mají štěstí.

Jenže problém je v tom, že kdyby se luminko stalo tohle tobě, tak bys tady fňukala, že někdo jiný má  lepší práci... štěstí je jenom v tvojí hlavě, nikde jinde....

Luminka, pri tovojm nastavení bz si si pvoedala: Hm, ale tkaéto šťastie ja nemôžem mať, ČO SA ZA TÝM SKRÝVA? A bum! Šťastie odpláve niekam, kde si ho vedia vážiť a kde sa mu nevzpierajú...
Inak, nepocohpila si, že šťastie nie je výhra v lotérii, ale pocit, ktorý sa dá naučiť prežívať.... vychutnávať si život... Videla som na ČT program o dievčati, ktoré sa narodilo postihnuté - prakticky len trup a kýpte končatín... Rodičia ju odložili do domova... No ako dospelá sa naučila žiť sama, postarať sa o seba sama a mala aj frajera. Síce sa potom rozišli, ale ona vyhlásila. Aj tak dobre, vlastne som zistila, že sa mi viac páčia ženy. Napriek tomu, že mala problematický vzťah s otcom a nulový s mamou, že mala naozaj hodne ťažký život a vyhliadky na sťažené hľadanie partnerky, bola určite šťastnejšia ako ty. ;) (A mala toľko toho na práci, že ju ani nenapadlo porovnávať sa s druhými...) Takže ono to asi nebude vo vonkajších okolnostiach, že?

Selima napsal(a):

Inak, nepocohpila si, že šťastie nie je výhra v lotérii, ale pocit, ktorý sa dá naučiť prežívať.... vychutnávať si život...

Má pravdu, předsedo........ možná by bylo zajímavý sem napsat co si kdo pod tím pojmem ŠTĚSTÍ představuje. ;)

Já když sem napsal že mám zatim v životě kliku tak to je o tom že mám skvělou manželku, zdravýho synka a nikdy jsem neměl problém s prací (i když to je teď poněkud slabší). No a do budoucnosti jsem vcelku zajištěnej....... tedy z toho materialistickýho pohledu..... a taky to neznamená že vlastním pravou polovinu Václaváku.
Z toho "jinýho" pohledu mám taky štěstí, že jsem od pánaboha vybaven povahou že si dokážu najít něco veselýho i na pohřbech a kremacích..... :)

luminka napsal(a):

A pak se ta mladá rodina zabila v autě, ne vlastní vinou.

Je fakt že se rozhlížím i když mám na semaforu zelenou........... :cool:

luminka napsal(a):

Ani bych neřekla, že štěstí nemůže přijít z venku. Může přijít někdo a říct: Věděl bych o nějaké práci pro tebe. Ale to se stane těm, co mají štěstí.

Lumi, štěstí může přijít odevšad, jestli na něj ale nemáš vnitřní nastavení, tak ho stejně nepoznáš.  Jinak řečeno, sklenice může být poloprázdná, ale taky poloplná. Jde jen o to, jak to vnímáš. Podívej se na takového MrS Beana. Ukradnou mu auto, nechají jen volant, ale on je šťastný, že mu zůstalo aspoň něco. A takových lidí znám spoustu. Umí se radovat i z maličkostí a hledají na všem to lepší. Už Ti to tady vysvětlilo hodně lidí, ale Ty to nevnímáš. Svůj přijímač máš nastavený jen jedním směrem. A zase jen Ty ho můžeš přenastavit.
A ještě jinými slovy - co vysíláš, to dostáváš. Takže se nediv, že "nemáš štěstí".

luminko, je takové hódně otřepané rčení, že "štěstí (nebo náhoda, ale to je skoro totéž) přeje připraveným". Vystihuje ale to, co tu říká většina. Jistě, může někdo přijít a nabídnout ti práci, ale - když to přeženu - pravděpodobně nepřijde za tebou domů nebo do blbého zaměstnání, kde se užíráš tím, že nemáš štěstí a neřekne "bez tebe nemůže naše firma existovat" A i kdyby k tomu došlo, možná bys zas "neměla štěstí", protože v nové práci bys třeba musela víc makat a měla míň času...