Najprv som sem zalozila moj prvy prispevok, "Aky rozchod skor preboli", ale podstata je alkohol. Potom som nakukla do inych tem a pani, velmi vela ich tu je, co sa tyka problemu alkoholu vo vztahoch.
Vacsinou sem ale pisu priatelia a partneri alkoholikov, ja som na druhej strane, abstinujuci alkoholik a aj moj priatel to tazko nesie. Ak uz nezachranim moj vztah, mozno pomozem vam ostantym, partnerom alkoholikov... Je vas urcite vela, pretoze aj nas s tymto problemom su statisice. Ale verte mi, ze tak ako tym trpite vy, my tym trpime 100 nasobne viac, aj my chceme mat narok na pekny zivot a partnerske vztahy, nezasluzime si ich, za to ze sme zlyhali? A aby sa to opat nestalo, aby sme tym, ktory to este neriesia pomohli, je potrebna vasa podpora a pochopenie, s vami nasimi partnermi to rozhodne zvladame lahsie :pussa: a mnohi to aj zvladneme :supr:. Na zaciatku som sa o tom hambila hovorit, ale cim viac sa stretavam s touto problematikou, tym viac vidim ze je treba o tom hovorit, hlavne z druhej strany, lebo tych, kt. alkoholova zavyslost poznacila, ci uz ako zavyslich, abstinujucich alkoholikov alebo ich partnerov je tak straaaaasne vela :butter:

Podla coho usudzujes, ze alkoholik trpi vo vztahu viac, ako normalny, zdravy clovek vo vztahu s alkoholikom? Mas nejake oficialne (alebo aj neoficialne) statistiky miery trapenia vo vztahoch poznacenych alkoholom?
Pekny zivot a pertnerske vztahy niesu narokovou zlozkou zivota, vacsinou na tom musia makat poctivo cely zivot ;) O alkacovi, ktory zatriezva fnuka a slubuje, ale aj tak je furt nas*acky tazko mozeme povedat, ze sa snazi ... Okrem toho snaha sa ceni u malych deti, u dospelych jedincov vysledky ;)

Oxi, alkoholik netrpi len vo vztahu, ale celkovo v osobnom, pracovnom, spolocenskom zivote, fizicky aj psychicky... Niktori si to uvedomia, niektori nie. A alkoholici vela kvoli zavyslosti stratia, tak ako vsetci zavysli. Nepotrebujem statistiky, mam vlastnu skusenost aj z jednej aj druhej strany, aj moj otec bol alkoholik. "Normalni, zdravi ludia..." Necitim sa byt nenormalna a ked abstinujem ani chora, aj ked moj organizmus to samozrejme poznacilo, ale som este mlada a nastastie nie je to nic, co by sa nedalo zvladnut a preliecit.

"O alkacovi, ktory zatriezva fnuka a slubuje, ale aj tak je furt nas*acky tazko mozeme povedat, ze sa snazi", suhlasim, ale su aj taki, co s tym nieco chcu robit a robia a tu je potrebna aj ta snaha a pevna vola, ktore sa podla mna cenia cely zivot, nie len u malych deti a vo vsetkych aspektoch zivota a v pripade alkoholizmu je cenenym vysledkom abstinencia...

Mačiatko, ale poznám dvoch mužov, ktorí sa rozhodli radšej nemať vlastné deti, aby tie raz netrpeli ako oni a aby sa ich "alkoholické" gény nešírili... Máš toto premyslené? Napríklad teda...
Okrem toho, moja teta sa až do stýrkovej predčasnej smrti tárpila - a vlastne sa trápi aj teraz, s bratrancom. Ten chodí na Hraničnú, ale... stále to nad ním visí. Myslím, že ona by si - keby bola mala dostatok informácií, ako že nemala - už alkoholika nevzala a nemala by s ním deti. A ja úplne chápem prečo. Mmch, jedným z mužov, čo sa rozhodli nešíriť ďalej svoje gény, keďže videl, kakú paseku to robí v rodine(všetci muži z ich rodiny mali problém s alkoholom), bol jeho synovec. Klobúk dolu pred ním! :godlike: :godlike: BI. A zatiaľ bojuje s alkoholom s miernou prevahou, aj keď to vyzerá na remízu... Strýka alkohol vlastne asi zabil, alebo mu k smrti aspoň pomohol. (Strýko bol švagor mojej mamy, priženený do našej rodiny, synovec je z JEHO vetvy rodiny, syn jeho brata - aby bolo jasné).

:-O, to nemam mat deti, aby som nesirila geneticke zatazenie, uf silna kava, a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob, ktore dnes vo svete su. Su geneticky zatazeni ludia, ktori vzivote s alkoholom problemy nemali, niektori dokonca abstinuju z presvedcenia, nie preto, ze mali niekedy problemy s alkoholom. Tam kam chodim, su ludia zo vsetkych socialnych vrstiev, vekovych kategorii muzi aj zeny, su tam aj drogovo zavysli - deti, lebo drogova zavyslost sa prejvuje skor, vsetci ti ludia si uvedomuju, ze maju problem a chcu ho risit.  Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas? Na svete su miliony ludi so zavyslostami... Nie je lepsie o tom probleme diskutovat, preco je to tak a ako to riesit? Dost ste ma zaskocili... A este k tym detom, aku mas zaruku ze dieta geneticky nezatazneych rodicov sa nestane alkoholikom alebo drogovo zavyslim, potom co ked sa neda vyhovorit na geneticke zatazenie, aj ono by nemalo mat deti, aby bola ochranena dalsia generacia? Priznam sa, zaskocila si ma takto som nad tym nikdy neuvazovala.

Maciatko400 napsal(a):

Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas?

To je tvoj pocit ;) a podla teba 100 x silnejsi, ako ked niesme alkoholici, ze?
Nikto ti nezakazuje mat deti. Radsej sa skus pozriet na svoj pohlad na vec:
Ked alkoholika beriem ako choreho cloveka tak pindas, ale ked ti to vyhovuje, zrovnavas to s beznymi chorobami (a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob). Nieje to trosku ucelove?
Neberiem ta ako menejcennu, avsak nesuhlasim s tvojim tvrdenim, ze alkac trpi vo vztahu viac, ako jeho zdravy partner. Skor naopak, vase excesy nam poseru 24 hodin z kazduckeho dna, ale vam je to luto len vo chvilkach cistej hlavy ;)

Maciatko400 napsal(a):

:-O, to nemam mat deti, aby som nesirila geneticke zatazenie, uf silna kava, a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob, ktore dnes vo svete su. Su geneticky zatazeni ludia, ktori vzivote s alkoholom problemy nemali, niektori dokonca abstinuju z presvedcenia, nie preto, ze mali niekedy problemy s alkoholom. Tam kam chodim, su ludia zo vsetkych socialnych vrstiev, vekovych kategorii muzi aj zeny, su tam aj drogovo zavysli - deti, lebo drogova zavyslost sa prejvuje skor, vsetci ti ludia si uvedomuju, ze maju problem a chcu ho risit.  Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas? Na svete su miliony ludi so zavyslostami... Nie je lepsie o tom probleme diskutovat, preco je to tak a ako to riesit? Dost ste ma zaskocili... A este k tym detom, aku mas zaruku ze dieta geneticky nezatazneych rodicov sa nestane alkoholikom alebo drogovo zavyslim, potom co ked sa neda vyhovorit na geneticke zatazenie, aj ono by nemalo mat deti, aby bola ochranena dalsia generacia? Priznam sa, zaskocila si ma takto som nad tym nikdy neuvazovala.

Myslim, ze kazdy trpici nejakou  vaznou prenosnou chorobou by mel dukladne zvazit , jestli bude mit deti.

Nie, nie zakázať, ale priznať si, že mám problém, že som problémový partner - a priznať to aj tomu sovjm unajbližšiemu človkeu, a potom sa s tým naučiť žiť. Nie všekty choroby sú geneticky podmienené, cukrovka II. typu je získaná, astma alergického pôvodu dtto, srdcové poruchy - no, ľuďom so závažnými poruchami odporúčajú nemať deti; ale ako sa rozhondú, je samozrejme vždy na nich. Všetko je vždy na jednotlivcoch. Ja si proste len pamätám, ako sa bratranec triasol, keď jeho opitý otec - ktorý bol zatriezva najlepší a najmilujúcejší rodič a človek všeobecne - prišiel domov opitý, a ako sa nevedel sústediť, triasli sa mu ruky... hrozné. A to si strýko netrúfol naňho ani na svoju ženu a moju tetu fyzicky, lebo keď raz na ňu vztiahol ruku na tehotnú, zbila ho tak, že ho zošívali na chirurgii. Keď strýko zmizol, bratranec skoro nezmaturoval. Až o tri roky identifikovali jeho mŕtvolu, vylovenú z Dunaja... :( aj taký koniec môže mať manželstvo s alkoholikom, bohužiaľ. A to som ho fakt mala rada a obdivovala jeho šikovnosť, muzikálnosť a veselú náturu, keď práve nepil... :kapitulation:
Podľa mňa žiť s alkoholikom je ako žiť s človekom, nad ktorým visí Damoklov meč nejakej choroby ako reálna hrozba. Sú takí ľudia, čo sa na to dajú, a ja ich obdivujem, ale je to skutočné riziko, to si nič nezastierajme. Aj s tým dodatkom, že mnohí ľudia majú sklon k alkoholizmu ukrytý  a prepukne až neskôr v živote, počas nejakej krízy, alebo tak. To je holý fakt... Prvý krok k náprave je priznať si to a niečo s tým robiť(tu klobúk dolu, Mačiatko :godlike: ), ďalší je minimalizovať straty či prípadné riziko.

Mačiatko, a co bys chtěla slyšet? Alkoholismus je tvůj problém jen do chvíle, kdy to zasáhne do života druhého . Pokud abstinuješ, nemůže po druhém chtít, aby nepil nebo nechodil do hospody, tím spíš není jeho povinnost, i když tě miluje, tě hlídat . V podstatě tvoji otázku nechápu.

Selima napsal(a):

Nie, nie zakázať, ale priznať si, že mám problém, že som problémový partner - a priznať to aj tomu sovjm unajbližšiemu človkeu, a potom sa s tým naučiť žiť. Nie všekty choroby sú geneticky podmienené, cukrovka II. typu je získaná, astma alergického pôvodu dtto, srdcové poruchy - no, ľuďom so závažnými poruchami odporúčajú nemať deti; ale ako sa rozhondú, je samozrejme vždy na nich. Všetko je vždy na jednotlivcoch. Ja si proste len pamätám, ako sa bratranec triasol, keď jeho opitý otec - ktorý bol zatriezva najlepší a najmilujúcejší rodič a človek všeobecne - prišiel domov opitý, a ako sa nevedel sústediť, triasli sa mu ruky... hrozné. A to si strýko netrúfol naňho ani na svoju ženu a moju tetu fyzicky, lebo keď raz na ňu vztiahol ruku na tehotnú, zbila ho tak, že ho zošívali na chirurgii. Keď strýko zmizol, bratranec skoro nezmaturoval. Až o tri roky identifikovali jeho mŕtvolu, vylovenú z Dunaja... :( aj taký koniec môže mať manželstvo s alkoholikom, bohužiaľ. A to som ho fakt mala rada a obdivovala jeho šikovnosť, muzikálnosť a veselú náturu, keď práve nepil... :kapitulation:
Podľa mňa žiť s alkoholikom je ako žiť s človekom, nad ktorým visí Damoklov meč nejakej choroby ako reálna hrozba. Sú takí ľudia, čo sa na to dajú, a ja ich obdivujem, ale je to skutočné riziko, to si nič nezastierajme. Aj s tým dodatkom, že mnohí ľudia majú sklon k alkoholizmu ukrytý  a prepukne až neskôr v živote, počas nejakej krízy, alebo tak. To je holý fakt... Prvý krok k náprave je priznať si to a niečo s tým robiť(tu klobúk dolu, Mačiatko :godlike: ), ďalší je minimalizovať straty či prípadné riziko.

Ja myslim, ze nad kazdym neco visi. Ja temer nepiju , ale za to jsem silny kurak. Tak to jsme na tom skoro stejne ohledne pripadnych chorob , nebo ne\?

No, nie že by fajčneie bolo bohviečo - ja sama mám počínajúcu astmu a dym mi nerobí dobre, ale ešte som nepočula, že by fajčiar kvôli svojmu zlozvyku prišiel o zamestnanie či rodinu, alebo že by v rauši páchal veci na hranici zákona alebo aj za ním... Návykovosť je vysoká, dedičnosť - to neviem posúdiť, zdravotné dôsledky môžu byť vážne, ale spoločenský dopad je asi neporovnateľne menší.

Oxi alkoholizmus je choroba, oficialna a liecitelna, aj ked dozivotne nad tebou vysi damoklov mec, ja teraz nehovorim o alkoholikoch, ktori svoj problem neriesia s nimi zit je peklo, viem zazila som, ale o tych ktori pomoc chcu a chcu s tym nieco robit, ja sa monetalne povazujem za abstinujuceho alkoholika, moje okolie o tom vie, neprisla som kvoli tomu o kamaratov, ale z vasich nazorov mam pocit, ze ak som raz do toho spadla, ruky odo mna prec - v partnerskych vztahoch, ved do toho mozem spadnut hocikedy, v com mate pravdu, mozem.
Regina, nikdy som od priatela nechcela aby na spolocnych akciach nepil, alebo od kamaratov, ktori o mojom probleme vedia, tak aby pri mne nepili. Bola som na dost akciach, kde som jedina niekedy aj spomedzi 20 ludi nepila a bavit som sa s nimi vedela. Nespravedlnujem sa, ale co sa stalo, nezmenim, len mozem ist dalej a drzat sa. A nie je nikoho povinnostou ma strazit, samozrejme, ak sa clovek chce napit, nic ho neustrazi, vzdy si cestu najde, samozrejme ze je to len na mne a mojej pevnej voly. Ide o to, ci dat abstinujucim alkoholikom a alkoholikom sancu, z vasich reakcii mam pocit, ze nie :(. A co ak by sa to stalo vasim blizkym, partnerom, rodicom, detom, co by ste robili ako by ste to riesili? Ako nealkoholici... Mimochodom, podla statistik je potencinalnym alkoholikom kazdy, kto si obcas vypije, ci uz len na akciach, tak kde je ta hranica :)?

Priznam se, ze jsem asi dost dobre nepochopila na co se nas Maciatko pta.
Z me vlastni zkusenosti -- prozila jsem svych 18 let zivota s otcem alkoholikem a trpeli jsme cela rodina. Ted po letech  ja mam svou vlastni rodinu, partner ani ja nepijeme, presto otcuv alkoholismus me svym zpusobem pronasleduje, trauma v podobe nocnich mur o otcove agresivite sem tam vystrci ruzky.  V mem pripade (i kdyz mam za sebou terapii) otcovo piti ovlivnilo muj vztah k muzum, k memu partnerovi, k dceri.....

Oxi napsal(a):

Maciatko400 napsal(a):

Uf, z tychto dvoch prispevkov mam pocit, ze sme menejcenni, co s nami, zakazat nam mat deti, izolovat nas?

To je tvoj pocit ;) a podla teba 100 x silnejsi, ako ked niesme alkoholici, ze?
Nikto ti nezakazuje mat deti. Radsej sa skus pozriet na svoj pohlad na vec:
Ked alkoholika beriem ako choreho cloveka tak pindas, ale ked ti to vyhovuje, zrovnavas to s beznymi chorobami (a co ti co maju v rodine cukrovku, astmu, srdocve poruchy a milion inych chorob). Nieje to trosku ucelove?
Neberiem ta ako menejcennu, avsak nesuhlasim s tvojim tvrdenim, ze alkac trpi vo vztahu viac, ako jeho zdravy partner. Skor naopak, vase excesy nam poseru 24 hodin z kazduckeho dna, ale vam je to luto len vo chvilkach cistej hlavy ;)

Presne tak :supr:

Vlastne sa na nic konkretne nepytam, bol to skor prispevok na diskusiu, pisu sem zeny, ktore maju problemy s partnermi alkoholikmi, nevsimla som si tu pirpsevok opacny, ze by sem napisal abstinujuci alkoholik, ktoremu jeho konanie a pitie narusilo vztah. Chcela som sem dat pohlad aj z druhej strany, lebo v prispevkoch radite od nas utekat ako koniec koncov aj tu. Ako som uz pisala, aj moj otec bol alkoholik, viem ze zit a alkoholikom je peklo, ale paradoxne som do toho spadla aj ja ale chcela som to riesit a riesim to. Rozmyslam o tom vsetkom, tak som sem o tom napisala. Nie je to len o damoklov meci nad hlavou, ale aj o spatnej vazbe okolia ako vidim, dost jednoznacnej. Ano, ak sa jedna o vasho partnera, ci rodica da sa od nich odist ci distancovat ak chcete a co ak sa to stane vasim detom, kam ich odlozite, nebudete to chciet riesit, pomoct im, nebudete chciet aby raz mali partnera a rodinu. Aj ja mam mamu, ktora tym trpi ale stoji pri mne aj jej pomoci vdacim za vela. Je lahsie odsudit a distancovat sa ako pomoct a pochopit. Aj vase nazory mi to potvrdzuju. Chcela som sem dat aj pohlad z druhej strany, nie je alkoholik ako alkoholik, nie kazdy si chce znicit zivot, alebo ublizovat svojim blizkym, ale ked do toho spadnete, je tazke sa z toho dostat. Vela alkoholikov zlihalo, alkohol ich zabil,  ale su aj taki, ktori dokazali abstinovat do konca zivota. Pomohli im blizky, ktori neutekali. Ale dotycna osoba to musi chciet sama kvoli sebe. Myslela som, ze tato diskusia by mohla pomoct partnerom alkoholikov, neviem, asi naivne...

Maciatko, uprimne ti preji hodne pevne vule, stesti a kuraze.

Maciatko, a ty abstinuješ? Od té doby, co abstinuješ, si do toho zase nespadla? Kolik abstinujících to dlouhodobě vydrží? Mě osobně to zajímá a obdivuju ty, co vydrží.

Sunyata dakujem :)
Kalik ano abstinujem, ale bola to dlha cesta, uvedomenie si problemu a riesenie toho problemu. Odkedy som abstinovala uz pod dozorom odbornej pomoci, chodim na skupiny, som sa posmykla raz po dva a pol mesiaci, kratka doba viem, ale som to stopla a dobrovolne som isla na detox aby som sa zase nerozpila, su to 3 tyzdne, ja som len na zaciatku, skupiny trvaju rok a beru sa aj lieky - rok, ktore pomahaju potlacit chut na alkohol. V skupine mam napr. ludi, ktori sa posmykli po 8 rokoch ci 10 rokoch abstinencie, sa na tyzden rozpili a potom dosli na detox... a opat chodia na skupiny. Ked uz som abstinujuci alkoholik, este stale mam volbu, snazit sa abstinovat dozivotne, to je jasne, ak sa smyknem, hned vyhladat pomoc, lebo sa to moze stat za rok ci za desat, alebo sa rozpit a dorazit. Velmi dolezite je navstevovanie skupin a potom klubov, dozivotne, pomaha to abstinovat a kluby organizuju aj rozne akcie v prirode a podobne, nie je to nic nemocnicne sterilne alebo neprijemne :). Mimochodom, je nas tak vela, ze do tych skupin sa je problem dostat, aj ked clovek chce, uz len to je dovod na zamyslenie a vela ludi to riesit chce a chodia tam, ludia ktorych keby ste bezne stretli a nikdy by ste to na nich nepovedali. Sledujem tuto tematiku, stale viac sa zacina hovorit aj o alkoholizme zien, ktory je o to zradnejsi, ze zeny casto piju tajne, lebo v nasej spolocnosti sa opilstvo muzov skor toleruje, tak isto stupa percento zien, ktore sa rozpiju na materskych dovolenkach, kolkokrat o tom ani ich najblizsie okolie nevie, lebo hladinkuju, to znamena, ze si udrzuju urcitu hladinu alkoholu v krvy, aby nemali abstinencne priznaky, nemusia ani posobit opito. Alkoholici casto piju vodku, tu nie je citit... Aj napr. takymito info, som chcela pomoct priatelom alkoholikov a ked o tom probleme pisem, je to urcity druh terapie, alebo ako to nazvat :)

Maciatko400 napsal(a):

Vlastne sa na nic konkretne nepytam, bol to skor prispevok na diskusiu, pisu sem zeny, ktore maju problemy s partnermi alkoholikmi, nevsimla som si tu pirpsevok opacny, ze by sem napisal abstinujuci alkoholik, ktoremu jeho konanie a pitie narusilo vztah. Chcela som sem dat pohlad aj z druhej strany, lebo v prispevkoch radite od nas utekat ako koniec koncov aj tu. Ako som uz pisala, aj moj otec bol alkoholik, viem ze zit a alkoholikom je peklo, ale paradoxne som do toho spadla aj ja ale chcela som to riesit a riesim to. Rozmyslam o tom vsetkom, tak som sem o tom napisala. Nie je to len o damoklov meci nad hlavou, ale aj o spatnej vazbe okolia ako vidim, dost jednoznacnej. Ano, ak sa jedna o vasho partnera, ci rodica da sa od nich odist ci distancovat ak chcete a co ak sa to stane vasim detom, kam ich odlozite, nebudete to chciet riesit, pomoct im, nebudete chciet aby raz mali partnera a rodinu. Aj ja mam mamu, ktora tym trpi ale stoji pri mne aj jej pomoci vdacim za vela. Je lahsie odsudit a distancovat sa ako pomoct a pochopit. Aj vase nazory mi to potvrdzuju. Chcela som sem dat aj pohlad z druhej strany, nie je alkoholik ako alkoholik, nie kazdy si chce znicit zivot, alebo ublizovat svojim blizkym, ale ked do toho spadnete, je tazke sa z toho dostat. Vela alkoholikov zlihalo, alkohol ich zabil,  ale su aj taki, ktori dokazali abstinovat do konca zivota. Pomohli im blizky, ktori neutekali. Ale dotycna osoba to musi chciet sama kvoli sebe. Myslela som, ze tato diskusia by mohla pomoct partnerom alkoholikov, neviem, asi naivne...

Maciatko,myslím ,že to není naivní.I když spousta lidí to odsuzuje,protože neví o problematice dost a taky spousta lidí všechny alkoholiky dává do pytle s "ožraly",kteří naslibují a skutek utek.Řadím se na Tvou stranu ,protože abstinovat začínám a vůbec to není lehký.Já vím,dostala jsem se do toho sama,tak se z toho zase dostanu sama i s odbornou pomocí a věřím tomu,že to zvládnu i když ne hned.Nikoho nenutím ,aby se mnou zůstal,ale obdivuju Ty co vydrží.Spousta lidí by to do mě neřeklo,a mám pár kamarádů a kamarádek,kteří stojí při mě  naštěstí a to mě drží.To jsou ty stálice ,co mě znají odjakživa,ještě před tím a ví ,čím jsem si taky prošla. Ale to není omluva.To řešení  problémů jsem si vybrala sama.Maciatko držím palečky,ať Ti to dobře dopadne :hjarta::pussa:

Dakujem Nefrit :) asi ano, asi to chapu len ludia ktori si tym sami prejdu, ti co to nezazili, nas mozu podrzat, ale asi nikdy uplne nepochopia nase osobne boje s alkoholom. Ani na mna by to nikto nepovedal, kto nevie...Aj ja mam priatelov, ktori su pri mne uz roky rokuce a teraz ma tiez podporuju a o tom priatelia su a su v zivote velmi doleziti, lebo ostvaju - ti naozajstni, aj ked to napriklad partner vzda. Ale hlavne, hlavne to musime zvladnut kvoli sebe!!!! Moc moc ti drzim palce, aby si to tiez zvladla :).

P.S. Prosim vas, ako sa do rychlej odpovedi daju dat obrazkovi smajlici, lebo tu nikde nevidim listu s nimi, dakujem :)

Mačiatko, ja to poznám skôr z tej druhej strany... zo strany ľudí, čo to zažívali S ALKOHOLIKMI. Napísala som už, že máš môj obdiv za to, že si si to priznala a šla s tým neičo robiť. To je prvý krok. Druhý krok podľa mňa je priznať si, že to nado mnou visí ako Damoklov meč... A áno, nad každým visí nejaký Damoklov meč a každý máme nejakého súkromného démona, často závislosť(na jedle, na inom človeku - Ivana ;) ), ale démoni práve trochu strácjaú na moci, keď ich pomenujeme a zadefinujeme. Ďalší krok je naučiť sa nejako s tým žiť. A ďalší naučiť s tým žiť svoje okolie. Nie ľahké, to netvrdím, ale zvládnuteľné.
Môj strýko sa po rokoch nedostal poriadne ani k prvému kroku. Začal chodiť na Hraničnú, až keď mu išlo o zdravie a v podstate o život (mal tlak 200 na 140 :/ a problémy so žlčníkom, pečeňou a praskajúcimi žalúdočnými vredmi ). Akonáhle mu otrnulo, pil znovu. Bol presvedčený, že nie je alkoholik - veď všetci v jeho okolí a rodine pili (v tom mal bohužiaľ skoro pravdu, vo svojej rodine bol v podstate podpriemer, jeho otec sa uchlastal na smrť a bratia pili prvú ligu; nepila len jeho jediná sestra). Bratrancovi to trvalo kratšie, kým si priznal, že je v prd... v kýbli, ale stále ešte sa učí s týmto démonom žiť. So striedavými úspechmi. A celá rodina sa trasieme, či jeho syn nezdelil jeho sklony... :/

Díky moc a jsi statečná ,že jsi to tady tak rozvířila.A myslím ,že je to dobře ,protože takzaných hladinkářů je podle mých zkušeností strašně moc a taky se k nám třeba někdo jěště přidá.Ono je to ožehavé téma a přitom téma z reálnýho života. Ti hladinkáři ,pokud tak zůstanou celý život,nikdo si jich moc nevšimne...možná ano,ale nedělají tolik problémů,protože nejsou nijak moc viditelní nebo nedělají nijak zvlášť přestřelky.Je potřeba ,aby se Ti co s tím nemají problém,seznámili.Je to problém dnešního světa,protože nikdo na láhev nepíše upozornění jak pro kuřáky.Oni jsou na tom stejně,jen to nezpůsobuje tolik problémů jak alkohol.Vše je to droga,alkohol,cigarety.tvrdá droga,jídlo.Jsou to stejný příznaky ,stejný důvody "proč",jen rozdílný účinek a rozdílný následky.Bohužel..Možná ,kdybych si to zavčas uvědomila,byla bych kuřák nebo něco jinýho.Možná kdybych se rozešla s mým nynějším partnerem a hledala bych dalšího,uspěla bych spíš jako kuřačka jak alkoholička .Tak to je :) A děkuju opravdu v duchu všem ,co se mnou zůstali :hjarta:

Ahojte, dakujem za chapave slova :pussa: , hladinkarmi su skor uz spominane zeny, alebo su aj skryti alkoholici, ludia na vysokych postoch, ktori makaju od nevidim do nevidim a na uvolnenie si potom vzdy vecer daju poharik, ci dva pravidelne, ale aj im sa to moze postupne vymknut z ruk. A este som si vsimla, ze sa tu vacsinou pise o muzoch - partneroch, otcoch, strykoch atd. Ako som uz spominala, muzske pitie a chlastnie bolo vzdy v spolocnosti skor tolerovane :storstark: , poznam zopar znamych co s tym maju evidentne problem, ale sa nad tym len mavne rukou - zatial su este mladi aj ked niektori zenati, ale bezdetni...
Selima a co pises ty, no ono hlavne starsie generacie  :albert: to neriesili, nehovorilo sa o tom probleme tolko, a na liecenia sa dostali az teraz po desatrociach pitia uz so znicenym organizmom, vtedy je pomoc o to tazsia, bohuzial sa teraz profiluje generacia, ked sa musia ludia liecit uz pred tridsiatkou ak chcu, uz v tomto veku su zavysli a maju velke problemy, ja osobne mam "len" 27 rokov a zivot este pred sebou :supr: , nasa generacia zacinala mat prve skusenosti s alkoholom okolo tych 15 rokov a vyssie, ak sa to neriesi vcas uz 30 rocni ludia zacinaju zomierat na zdravotne problemy spojene s alkoholom, ka sa to vsak lieci teraz je relativnou vyhodou, ze nemame za sebou este taku "uspesnu" a dlhorocnu pijacku karieru a lahsie sa naucime zit bez alkoholu, teda ti co naozaj chcu. Ako sme my mali prve skusenosti s alkoholo a cigami okolo patnastky, dnesne deti zacinaju mat prve kontakty ako desatrocne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kedy tato generacia zacne mat problemy so zavyslostou ako dvadsatrocni :(. A to nespominam drogy...
Nefrit ja sa teraz vela venujem sportu a tancu, velmi to pomaha a je dolezite mat vykryty cely den nejakymi aktivitami, aby clovek nesiahal po alkohole. Tiez si pila aj sama? Pises, ze kvoli partnerovi, mala si s nim problemy vo vztahu alebo si aj on rad vypil?

Maciatko držím ti také palce, žij si spokojeně svůj krásný nový život a absolutně neřeš co na to tvůj partner..atd. Pokud s tebou nebude chtít být, tak dobře, ať není. To na tvém novém krásném světě přece nic nezmění...ne??!

Mám podobnou zkušenost jako ty. Alkohol mě nezajímá už tak 10let. Rozhodla jsem se a ne. Moje okolí dnes ani netuší, dokonec si mysleli, že si dělám legraci.....nevěříli mi... Prostě si alkohol neobjednávám a nepiju ho. Nepotřebuju ho.  Stále jasná hlava, stále můžu jezdit. Osobní spokojenost.

Alkoholik trpí v životě strašně - ale ten je "viník", takže nemá nárok být litován a to ani sám sebou. Šanci by rozhodně dostat měl. Člověk totiž může do něčeho takového spadnou zničeho nic, ve svých bílých čistých šatečkách, při solidním zaměstnání, i při slušnosti serioznosti a zodpovědnosti. Pokud se pak octne na šikmé ploše, prostě jede dolů, strašně těžko se vstává. Pak má šanci, až dopadne na dno. Krutá, ale dobrá zkušenost.

Maciatko,máš pravdu v tom ,že opravdu hodně pomáhají aktivity.Já naštěstí mám plno zálib,mám děti ,takže bych opravdu nerada skončila pod kytičkama,na to se mám pořád ještě ráda. Ke Tvému dotazu...pila jsem sama a řešila tím hlavně vztahové problémy. K alkoholu jsem se dostala vlastně až asi po 11 letech manželství.Manžel nikdy moc nepil,měl k tomu vždycky tak trochu odpor kvůli jeho otci.On pil kdysi hodně,ale teď už se hlídá a v důchodovým věku už ani moc pít nemůže.Jen ještě chci říct ,že rodina s mým problémem se taky hodně musela srovnat,ale teď se situace celkem zklidnila,takže i já jsem víc v pohodě.

Dodala bych ještě,že jsem se nikdy ...doufám nelitovala,ani to po nikom nežádám.Beru to jako hodně tvrdou zkušenost,která mě hodně nejenom vzala i dala,ale rozhodně bych se bez téhle zkušenosti napříště obešla.Asi tak :)

Nefrit, neboj se, není to tak těžké....já jsem zpočátku měla obavy a dělala si rozpis dne, plány, abych byla stále v činnosti. Možná to bylo dobře, možná ne. Jsou i takové metody. Vím, ale, že stálá myšlenka na TO, abych nezklamala, abych vše stihla, splnila, že je dost vyčerpávající a člověk může být pod stresem. Zkus na to přestat myslet a užívej si krásného života do kterého nepatří jed alkoholu. Dělej si radost jinak.

Wiki napsal(a):

Nefrit, neboj se, není to tak těžké....já jsem zpočátku měla obavy a dělala si rozpis dne, plány, abych byla stále v činnosti. Možná to bylo dobře, možná ne. Jsou i takové metody. Vím, ale, že stálá myšlenka na TO, abych nezklamala, abych vše stihla, splnila, že je dost vyčerpávající a člověk může být pod stresem. Zkus na to přestat myslet a užívej si krásného života do kterého nepatří jed alkoholu. Dělej si radost jinak.

Wiki,poslední dobou si dělám neustále radost a s tím ,co jsi napsala plně souhlasím. Můžu říct,že všechny střízlivé dny si vychutnávám o hodně líp jak dřív. :) A opravdu pomáhá nemyslet na to.

Vzpomínám si, že jsem dokonce přemýšlela i o tom, co budu kde pít? Jak to řeknu? Jak odmítnu....? Co udělám až bude přípitek? Pořád strach, obavy, nejistota. A přitom je to tak jednoduché...

Nejvíc mi pomohla práce. Prošla jsem rekvalifikací, zkrátka jsem začla všechno , ale ÚPLNĚ všechno znovu. Bylo to jako znovu se narodit. Za každý rok jsem porostla o 5let. Vlastně začneš jinak přemýšlet. Ruku v ruce s tímto roste sebevědomí....atd. A pak už tě nic nezastaví.

Zkrátka  a jednoduše škrtnout alkohol a vymazat ho a žít. Naplno. Nezapomeň na odměny! První moje odměna byla zimní kožená nádherná bunda - sako s kožíškem. Dříve bych si ho nikdy ! nekoupila (takový nerozum!! tak hříšně drahý!!). Ale já jsem se rozhodla, že si ho zasloužím. ...a taky jsem si ho užila, 100x jsem slyšela - "jé, tobě to sluší.., ty máš krááásnou bundu.." To jsem se vždy jen krásně usmívala a věděla své. Ano sluší, ano zasloužila...stojí to za to !!
Nefrit neboj, věř si, chval se a odměňuj ! :)

Ahojte :),
Wiki, je zrejme pravda, ze clovek najskor musi padnut dost hlboko, aby sa mohol odrazit od dna a zacat smerovat hore, ak s tym niekto nezacne mat fakt vazne problemy, castokrat to neriesi az kym to neprerastie v peklo a ono to skor ci neskor prerastie vzdy... Mas moj hlboky obdiv, ze si to zvladla a tesim sa, ze to ide ked sa chce. Mne aktivity pomahaju, ale urcite to neprehanam, aby som bola v strese. A je dolezite, aby sme mali v podvedomi, ze nesmieme pit ale aby alkohol nebol kazdodenny strasiak a nekrutili sa nase myslienky okolo toho, ze sa nesmiem napit ani za nic. Ja som sa na tomto posmykla, ale dobre, ze sa tak stalo, ta skusenost ma obohatila a teraz viem, ako to riesit, keby sa to naaaaahodou zopakovalo. Proste nezatlkat, neriesit sama a hned vyhladat pomoc a stopnut to v zarodku. Ale dufam, ze sa mi to uz nestane, pevne dufam, lebo ano dni bez alkoholo su naplnene, pestrejsie a dlhsie :supr: . Nastastie blizke okolie to vie a pred nimi nemusim vysvetlovat preco nepijem a ked sa nahodou dostanem do spolocnosti nie az takej blizkej, poviem ze beriem lieky na zaludok, na ktore pit nemozem. Nemusi to zas vediet kazdy, ludia vedia byt zli a odcudzujuci.
A co sa tyka vztahu, mrzi ma to lebo priatel stal pri mne velmi dlho a vlastne vdaka nemu som teraz tam kde som, ale chapem, ze ma problem s doverou a bez nej to vo vztahu nejde. Ked uz bolo dobre, pred preslapom, tak sme planovali aj spolocne byvanie, rodinu, ono to zaboli, ked clovek strati vlastnou vinou na com mu zalezi, niekoho s kym si inak skvele rozumie. Hlavne v dnesnej dobe divokych medziludskych vztahov...
Nefrit, mas pravdu aj mna ta skusenost svojim sposobom posilnila a zistila som kto pri mne naozaj stoji, ale ano aj vela vzala a uz nechcem stracat kvoli vlastnej "hluposti". A deticky su urcite tiez velkou motivaciou. Mozem sa este opytat, ci ste to s manzelom prekonali? Ale zrejme, ked si zacala pit kvoli samotnemu vztahu, boli v tom aj ine problemy...

Tiez som teraz na krizovatke, chcem zmenit pracu, cestujem uz roky a nie je to vzdy lahke, riesim byvanie, to zalezi aj od toho, ako dopadne moj vztah a teda riesim trojrocny vztah, ci bude mat este sancu prezit alebo nie...

Maciatko, hezky jsi to napsala...

Já jsem přišla komplet o všechno. O bydlení, rodinu, manžela, dítě, peníze, práci, hrdost, sebevědomí...
Sbírala jsem se doslova z mínusu. Pomohla mi jedna osoba. A dokonce to ani nebyl chlap. Vytáhla mě z bahna, kde jsem se válela - i když jsem se pokoušela vstát , chvíli mě "přidržela", když jsem byla vratká a klouzala zpět, a pak mě "naučila chytat ryby". Dnes "chytám" výborně a naopak zase já rozdávám. Už je to tak 10,11let, ale vzpomínám si na tu beznaděj jako dnes. Nikdo nepochopí jak, proč, se to děje, dnes ani já sama.

Je strašně důležité dokázat  a  zjistit, že jsi samostatná a soběstačná jednotka. Nemůžu si dovolit, aby moje pohoda závisela na tom, jestli mě dnes partner miluje nebo už ne. Jenže ten výsledek !!! Ten tedy stojí za to !!Jakmile toto zjistíš, tak je ti celý svět u nohou. Držíš si všechny drátky a nitky v rukou a pohybuješ s nimi tak, jak ty chceš. Možná, že toho šlo docílit i jinak, tak nějak normálně, tak, jak to dělá 90%populace, ale já ne. Já na to musela přijít takto. Přesto všechno, jak to bylo příšerné, jsem dnes ráda, že jsem tuto lekci dostala.

A o tom pití ve společnosti: já řeknu jednoduše nechci děkuju. Dám si např. colu. Nebo to , na co mám chuť. Absolutně nikomu nic neobjasňuju, ani se nevymlouvám. Proč taky???Prostě NECHCI a tečka.  Dělám si prostě to, co chci! A alkohol, jsem si všimla, že 10let jaksi nepostrádám. Je to tak jednoduché.
Holky? držím Vám palce a mějte se krásně!

Ahoj Wiki, tak to som nestusila, ze az takto, mrzi ma to, ze si o vsetko musela prist, ale asi to bolo potrebne a o to viac ta obdivujem, ze si to zvladla :supr: . Pomoc niekoho, je uz jedno ci partnera, kamosky ci rodica je fakt nesmierne dolezita. Riesila si to aj s pomocou odbornou? Zrejme hej... Samozrejme, ze vydrzim kvoli sebe, nie preto aby som niekomu nieco musela dokazovat, na com som sa posmykla, tak to nefunguje :/. Dufam, ze aj ja ked sa o desat rokov obzriem spat, si poviem hmmmm boli to skvele roky a boli bez alkoholu a este ma vela takych caka :)!!

Selima napsal(a):

No, nie že by fajčneie bolo bohviečo - ja sama mám počínajúcu astmu a dym mi nerobí dobre, ale ešte som nepočula, že by fajčiar kvôli svojmu zlozvyku prišiel o zamestnanie či rodinu, alebo že by v rauši páchal veci na hranici zákona alebo aj za ním... Návykovosť je vysoká, dedičnosť - to neviem posúdiť, zdravotné dôsledky môžu byť vážne, ale spoločenský dopad je asi neporovnateľne menší.

:offtopic:  když tedy píšete, že existují geny alkoholika , existují  i geny závislosti na  kouření ?

Podľa mňa exisutjú gény, ktoré predstavujú zvýšené nebezpečenstvo podľahnúť takejto závislsoti. Tak ako existujú gény náchylnosti priberať, apod.

Selima napsal(a):

.... Tak ako existujú gény náchylnosti priberať, apod.

a to je hóódně  nebezpečné  :lol: ;)

:usch: :jojo: O tom by som mohla robiť prednášky... :grater: :kapitulation:

jessika ano existuju, hlavne ked fajci matka, aj ked cez tehotenstvo nefajci... A ano aj predispozicie na obezitu su geneticky dane, ale so vsetkym sa da "bojovat" ;) a samotne prejedanie, to neviem :D

Nejsem si úplně jistá,ale mám pocit že jsem četla,že to nejsou geny náchylnosti přímo na alkohol,nebo kouření,ale způsobu jak řešit krizové situace.Prostě dotyčný bude řešit problémy závislostí na droze všeobecně.Záleží jaký má  příklad např. v rodině, v partě kamarádů a tak ....Aspoň jsem to takhle pochopila já.

Maciatko400 napsal(a):

jessika ano existuju, hlavne ked fajci matka, aj ked cez tehotenstvo nefajci... A ano aj predispozicie na obezitu su geneticky dane, ale so vsetkym sa da "bojovat" ;) a samotne prejedanie, to neviem :D

tak u nás kouří všichni v rodině ... kam okem dohodíš... po meči i po přeslici, vlastní i přivdaní/přiženění...
ale JÁ nekouřím a NIKDY (i když to slovo je tady zakázané) kouřit nebudu...

Tak ty geny na přibírání jsem chytla asi taky...přes koleno :D

Jessika napsal(a):

ale JÁ nekouřím a NIKDY (i když to slovo je tady zakázané) kouřit nebudu...

A co na to tvoj chlap, nechyba mu to? :P

Chlap chodí na kouření jinam ....................... třeba do hospody, tam hulí snad všichni :D

Oxi napsal(a):

Jessika napsal(a):

ale JÁ nekouřím a NIKDY (i když to slovo je tady zakázané) kouřit nebudu...

A co na to tvoj chlap, nechyba mu to? :P

:gloria: nezlob :gloria:

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

KALIK napsal(a):

Chlap chodí na kouření jinam ....................... třeba do hospody, tam hulí snad všichni :D

Ale ne vsem :P

Nefrit napsal(a):

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

:jojo::jojo::jojo:

Dělám v práci většinou s muži,tak jsem se to prostě naučila ,aby nedocházelo k mylným představám :)

Oxi napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

:jojo::jojo::jojo:

myslela jsem , že to je nutné už jen pro puberťáky ;) :D

Si snad myslis ze som nejaky starec ci co? :P:lol: Za par dni mam 19 :P

Oxi napsal(a):

Si snad myslis ze som nejaky starec ci co? :P:lol: Za par dni mam 19 :P

jo, "odtial to tak vyzerá" ;)

Jessika napsal(a):

Oxi napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

:jojo::jojo::jojo:

myslela jsem , že to je nutné už jen pro puberťáky ;) :D

Ne,ne, čím starší tím horší :lol:

Jessika napsal(a):

Oxi napsal(a):

Si snad myslis ze som nejaky starec ci co? :P:lol: Za par dni mam 19 :P

jo, "odtial to tak vyzerá" ;)

:grater::grater::grater::grater:

Prosím Vás a o jakém "kouření" se tu vlastně bavíte?????:reta:

Ktore sa podla teba viac hodi k alkoholizmu? ;)

Ale v niektorych lietadlach uz bude tiez hulenie povolene, dokonca zdarma :lol:
http://www.youtube.com/watch?v=UfIY24BErBE

Nefrit napsal(a):

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

tabak, to je širší pojem. Alebo: "Nešlukujem dym"... :rodna:

Všem abstinujícím a bojujícím alkoholikům držím všechny palce. A pokud to na vás přijde a vy se zas napijete, vyhledejte sami pomoc, hlavně se s tím sami snažte něco dělat. Pokud máte v okolí lidi, kteří vás podporují, strašně si toho važte a snažte se jim i nějak vynahradit tu dobu, kdy to s vámi měli těžké.
Vzpomínám nerada na dobu, kdy byl můj BM na léčení: Na mě padla tehdy celá jeho firma, k tomu naše  malé děti, celá domácnost , zahrada,pes apod. Snažila jsem se přitom BM ze všech sil podporovat, jezdila jsem za ním, jak jen to šlo. Po třech a půl měsících jeho léčení jsem byla jak vyždímaný hadr, těšila jsem se, až se vrátí a prosila ho, ať tu káru povinností chvíli táhne za mě, že já už nemůžu, potřebuju se vzpamatovat.
Dodnes vzpomínám na ten šok, když z léčebny přijel a jakoby se nechumelilo zasednul k televizi a povinnosti mu jaksi nedocházely. Ten hrozný pocit, když jsem pochopila, že i kdyby už nepil, stejně mám všechno na hrbu já.  A potom stejně zas bohužel pít začal...
Prosím, uvědomte si, že jestli vás partner neopustí a podporuje vás, není to samozřejmost!

Kdyby BM dokázal abstinovat, nebo i kdyby občas selhával, ale SÁM VŽYCKY HNED NABĚHL K DOKTORU PRO POMOC, ráda bych s ním byla dodnes, býval to kdysi skvělý člověk, skvělý mužský, skvělý táta. I za cenu občasných excesů, které by ovšem okamžitě SÁM řešil, bych s ním ráda zůstala. Bohužel, byla jsem to já, kdo chtěl pořád něco řešit, léčit, a on využíval celou svou inteligenci na neuvěřitelně věrohodné výmluvy, uhýbání, ukrývání lahví...

Všem alkoholikům, kteří  dovedete abstinovat, držím palce a smekám před vámi. Všem, kteří s tím SAMI AKTIVNĚ bojují, patří má obrovská úcta a obdiv.
Mějte přitom na paměti, že pokud začnete znovu pít, strašlivě zničíte život všem vašim nejbližším. Vaše osobnost se převrátí naruby, stanou se z vás trosky, a čeká vás předčasná a hodně blbá smrt a vaše blízké trápení a trauma na celý život.

Kdykoli vzpomínám na svého BM (který pár let po rozvodu na pití zemřel), nemůžu se ubránit dvěma pocitům:
Vzpomínce na kdysi báječného člověka, se kterým jsem fakt chtěla být napořád. A pocitu výčitky, kterou se mi nedaří vygumovat z hlavy: "Proč jsi to tak strašně podělal? Proč jsi mě i dětem tak strašně ublížil? I tím, že nám už tolik let chybíš?"

Selima napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Je lepší za slovem "nekouřím"....dodávat "cigarety"   :D

tabak, to je širší pojem. Alebo: "Nešlukujem dym"... :rodna:

Selimo,Tvoje slova se mi ještě budou hodit :D

Blossom napsal(a):

Všem abstinujícím a bojujícím alkoholikům držím všechny palce. A pokud to na vás přijde a vy se zas napijete, vyhledejte sami pomoc, hlavně se s tím sami snažte něco dělat. Pokud máte v okolí lidi, kteří vás podporují, strašně si toho važte a snažte se jim i nějak vynahradit tu dobu, kdy to s vámi měli těžké.
Vzpomínám nerada na dobu, kdy byl můj BM na léčení: Na mě padla tehdy celá jeho firma, k tomu naše  malé děti, celá domácnost , zahrada,pes apod. Snažila jsem se přitom BM ze všech sil podporovat, jezdila jsem za ním, jak jen to šlo. Po třech a půl měsících jeho léčení jsem byla jak vyždímaný hadr, těšila jsem se, až se vrátí a prosila ho, ať tu káru povinností chvíli táhne za mě, že já už nemůžu, potřebuju se vzpamatovat.
Dodnes vzpomínám na ten šok, když z léčebny přijel a jakoby se nechumelilo zasednul k televizi a povinnosti mu jaksi nedocházely. Ten hrozný pocit, když jsem pochopila, že i kdyby už nepil, stejně mám všechno na hrbu já.  A potom stejně zas bohužel pít začal...
Prosím, uvědomte si, že jestli vás partner neopustí a podporuje vás, není to samozřejmost!

Kdyby BM dokázal abstinovat, nebo i kdyby občas selhával, ale SÁM VŽYCKY HNED NABĚHL K DOKTORU PRO POMOC, ráda bych s ním byla dodnes, býval to kdysi skvělý člověk, skvělý mužský, skvělý táta. I za cenu občasných excesů, které by ovšem okamžitě SÁM řešil, bych s ním ráda zůstala. Bohužel, byla jsem to já, kdo chtěl pořád něco řešit, léčit, a on využíval celou svou inteligenci na neuvěřitelně věrohodné výmluvy, uhýbání, ukrývání lahví...

Všem alkoholikům, kteří  dovedete abstinovat, držím palce a smekám před vámi. Všem, kteří s tím SAMI AKTIVNĚ bojují, patří má obrovská úcta a obdiv.
Mějte přitom na paměti, že pokud začnete znovu pít, strašlivě zničíte život všem vašim nejbližším. Vaše osobnost se převrátí naruby, stanou se z vás trosky, a čeká vás předčasná a hodně blbá smrt a vaše blízké trápení a trauma na celý život.

Kdykoli vzpomínám na svého BM (který pár let po rozvodu na pití zemřel), nemůžu se ubránit dvěma pocitům:
Vzpomínce na kdysi báječného člověka, se kterým jsem fakt chtěla být napořád. A pocitu výčitky, kterou se mi nedaří vygumovat z hlavy: "Proč jsi to tak strašně podělal? Proč jsi mě i dětem tak strašně ublížil? I tím, že nám už tolik let chybíš?"

Blossom,to že mě i po počátečním odporu ke mě neboli k alkoholu...nedivím se,začal partner tolerovat nebo i podporovat,jak se to vezme,neberu jako samozřejmost.Myslím ,že vůbec nejsem špatná,protivná,nejsem agresivní,je se mnou legrace,mám koníčky...jen prostě teď už jen občas nezvládnu situaci,chodím k psycholožce a tak možná i tím se ostatní trochu zklidnili a podporují mě.Jsem za to ráda.A to co jsi napsala,budu mít určitě v paměti :)

Blossom, je mi luto, co sa stalo, naozaj... Alkohol meni samu podstatu cloveka, jeho osobnost, zmyslanie, spravanie... Aj ked sa s priatelom rozideme, co sa asi bohuzial stane, nikdy mu nezabudnem, ze ma dostal na spravnu cestu a ze aj vdaka nemu som tam, kde som, zachranil mi zivot, bez jeho podpory a podpory ludi okolo mna  by som to nezvladla... Vzdy som myslela, ze my zeny sme silnejsie, ze dokazeme davat viac sanci a viac odpustat, ale ma moju hlboku uctu a obdiv, ze to vydrzal tak dlho a dal mi tolkokrat sancu a plne akceptujem, ze jeho pohar trpezlivosti pretiekol... Je mi len luto, ze prave vo chvili, ked som ja uverila v seba on to vzdal, zle nacasovanie :/. Ale mozno by to navzdy stalo medzi nami a postupne zabijalo nas vztah tak ci tak. Viem, ze sa s tymto problemom stretne u kamaratov, poznam minimalne troch, ktori to raz budu musiet riesit alebo im to rozbije vztahy ak to riesit nebudu. U nich sa to zatial az tak neprejavuje, ale vo vseobecnosti ma muzsky organizmus vacsiu odolnost voci alkoholu, respektive kazdy organizmus reaguje na pitie individualne. Mozno sa potom stretneme po rokoch a ja mu s hrdostou budem moct povedat, ze som to zvladla, ze ked ludia chcu tak to zvladnu, nie je zbitocne im podat pomocnu ruku. Bohuzial, problemom je, ze aj ked ma stale podporoval, nechcel pochopit podstatu a problematiku alkoholizmu a abstinencie. Chcela som mu to vysvetlit na principe cigariet, ze preco uz roky chce prestat fajcit, cigarety mu vlastne ani nechutia, obmedzuju ho pri sporte a ma dost pevnu volu zdolat Mont Blank, ale nie dost pevnu zdolat malu zlu cigaretu, ktora ani nemeni jeho spravanie a myslenie, aj ked to nie je to iste ako alkoholizmus, ale princip je rovnaky vola vezrus zavyslost. Ci by v tejto sekunde vedel prestat fajcit do konca zivota bez "preslapov", ze by si nezapalil v stresovej situacii, ked mu je smutno ci ked sa bavi a okolo sa fajci... Moj priatel pije malo a videla som ho opiteho naozaj len zopar krat, potom mu bolo tyzden zle a dusoval sa, ze uz nikdy pit nebude :). Ze ked uz bol opity s kamaratmi a vedel, ze ked bude pit o nieco viac, bude opity a bude mu zle, ale zopar krat, proste presvyhol svoj limit, lebo mu uz "rozkazoval" pred tym vypity alkohol. A to rozhodne nema problem s pitim... Asi mu to uz nebudem mat kedy povedat, ale malo by to vobec vyznam pochopil by to niekto, kto si to peklo nezazil na vlastnej kozi, nazazil aky vie byt alkohol zly pan, ze su nas statisice, ze je mnozstvo ludi v jeho okoli o ktorych to ani netusi - hladinkari, ze ta ciara medzi normalom a zavyslostou je velmi tenucka, ze do toho moze padnut kazdy jeden z nas... Moje telo paradoxne a prave  mozno nastastie, reaguje na alkohol velmi zle, potom mi uz bolo z neho len zle a pila som aby mi zle nebolo, respektive bolo zle co najmenej a skoncila som aj par krat v nemocnici, co boli pre neho urcite zazitky, co lamu vieru. Nastastie preto, ze ak by moje telo neragovalo tak averzivne, mozno by som este pila roky a dlho by to nik netusil, ale takto som mala len dve moznosti, bud by ma alkohol zabil alebo to zvladnem aj ked to bola dlhsia cesta s presplapmi a budem mat sancu prezit este plnohodnotny zivot, mam len 27 a este kopec dni a zazitkov pred sebou a ja chcem zit, velmi, stredna cesta nevedie, urcite nie v mojom pripade...

Nefrit, mas pravdu aj mna ta skusenost svojim sposobom posilnila a zistila som kto pri mne naozaj stoji, ale ano aj vela vzala a uz nechcem stracat kvoli vlastnej "hluposti". A deticky su urcite tiez velkou motivaciou. Mozem sa este opytat, ci ste to s manzelom prekonali? Ale zrejme, ked si zacala pit kvoli samotnemu vztahu, boli v tom aj ine problemy...

Maciatko ano,byly v tom i jiné problémy. Ty největší krize,tak ty jsme překonali,aspoň doufám. Situace se doma zklidnila,tak snad bude líp.Řekla bych ,že si mě teď nějak víc opečovávají :)

Ahoj všem. Nefrit, já to vůbec nemyslela osobně, spíš tady vypisuju svou zkušenost obecně. Třeba to i někomu pomůže, no a taky to pomáhá mě. Je to sice už fůra let, jsem jakžtakž s tím co se stalo vyrovnaná, ale velké jizvy a šrámy na duši mi zůstaly. Čas od času mi pomáhá "vykecat se z toho", třeba tady na Babinetu.
Mimochodem, právě tohle mi tehdy chybělo - s někým to zkonzultovat, podělit se o zkušenosti a pocity s někým, kdo to zažívá nebo zažil.
Ještě jsem všem, kteří už jsou s alkoholem na hraně, chtěla říct: Vyhledejte pomoc, běžte se léčit, čím dřív, tím líp. Sami bez odborné pomoci to nezvládnete. A léčebny už dnes nejsou to, co de ukazuje ve filmech - dril a buzerace, ale něco úplně jiného. Co vím od BM zhruba  před 10 lety, byly to po celý den psychoterapie, nácvik autogenního tréningu (nebo co to bylo), společné rozebírání příčin a situací ve skupině, pracovní terapie, pinpongové zápasy, dokonce výlety a diskotéky. Pochopitelně, ani při této péči to není asi procházka veselým lunaparkem.
Ale pár celoživotně (nebo  tedy aspoń velmi dlouhodobě) abstinujících alkoholiků, tedy lidí s plnohodnotným normálním životem, znám. Takže to jde. I když se to bohužel nepodaří každému.
Ale bojujte, bojujete o své zdraví, spokojenost svých bližních a hlavně o svůj život.

Blossom,možná to tak ode mne vyznělo,ale já si to osobně nevzala.Napsala jsem jen ,jak to mám já :)
Jinak jsem se jednou setkala s paní,která v léčebně byla a přiblížila mě ,jak to tam chodí. Myslím ,že to není až tak hrozný i když procházka to určitě není .

Blossom, ono velmi pomaha ak blizky podaju pomocnu ruku, ale vzdy, vzdy, vzdy je to len na tom cloveku, musi to chciet on sam, dokazat sam sebe, ze to zvladne! Ked o tom nie je presvedceny, je asi kazda pomoc marna. Velmi si vazim, ze mi priatel pomahal a asi viem ako to myslis s tym vynahradzanim, ale aj to do urcitej miery, za to ze som spravila hlupost, nebudem mu plnit co mu na ociach vidim z pozicie ja zachranena obet a on moj zachranca, nechcem aby mi to vo vztahu pri urcitych situaciach vyhadzoval na oci, ze vtedy ked si pila a ja som ti pomohol, ak bude nas vztah pokracovat, tak ho chcem mat rovnocenny. Dufam, ze si tiez pochopila ako to myslim, samozrejme ze vdacna mu som, ale chcem aby ma bral zase ako rovnocennu partnerku. Ak by to tvoj partner zvladal, dokazala by si ho aj po tom vsetkom brat stale ako rovnocenneho partnera? Bohuzial hypoteticka otazka, ale zaujima ma to.
A s tym rozpravanim sa o probleme, mas uplnu pravdu, aj vy nasi partneri sa potrebujete o tom rozpravat, aj pre to som sem dala svoj prispevok. Ked bol tvoj partner na lieceni, nemali sa moznost terapie zucastnit sa ako rodinny prislusnik? Ak ta niekedy prepadnu myslienky, ze si mohla spravit viac a pomoct mu, ver ze nemohla, je skvele, ze si pri nom stala ale ten boj bol len a len na nom!!!!

Ahoj, Maciatko, asi obě víme, co druhá strana chtěla říct.
Jen ujišťuju spíš pro jistotu, že jsem nechtěla být dál v roli "doživotní záchrankyně", aby mi byl do smrti vděčný a tím by byl náš vztah nerovnovážný. Ne, já opravdu jsem ten vztah chtěla a potřebovala mít rovnocenný. Ale ta rovnovážnost, právě proto, že já několik let všechno táhla doma sama a trápila se jeho selháváním, ta rovnovážnost tam nebyla. Stala jsem se nositelem těžkého břemene (= jeho) a už jsem to prostě dál nemohla unést.

Ptáš se, zda bych ho po léčení, když by dál zvládal abstinovat a náš život by se opět stal "normální", zda bych ho dovedla brát rovnocenně. Cítím v tvé otázce podotázku na to, zda bych po něm, třebas podvědomně, nevyždadovala doživotní vděčnost a zda bych stále nevyčítala minulost.
Víš, když tento problém nastal, brala jsem to asi takhle: Měli jsme po  pár let nádherné manželství, spokojenou rodinu. Pak nás po letech potkal první problém, bohužel obrovský - závislost na alkoholu. Byla jsem odhodlaná udělat pro záchranu vše a taky jsem to udělala. Ale je to nesmírně, nesmrně vyčerpávající, zvlášť když to trvá roky.
Po jeho návratu z léčení jsem strašně potřebovala slyšet něco jako: "Tak, a už je to všechno zlé definitivně za námi. Jsem rád a vážím si toho, že jsi stála při mě. Vím, žes to neměla po dlouhou dobu lehké a že si potřebuješ odpočinout. Tak teď zas převezmu na svá bedra všechny věci, které jako mužský můžu a mám zajistit, a pokusím se i po nějaký čas ti pomáhat víc s domácností i s dětmi, aby sis mohla odpočinout. Teď, když ty jsi na dně a vyčerpaná, tak se zas na oplátku já postarám o tebe."
Tak nějak jsem to potřebovala slyšet, abych to v sobě dovedla psychicky uzavřít. Po nějaké době mého zotavení jsem si představovala, že prostě dál pojedeme jako dřív, každý si v rodině budem plnit své povinnosti i role, naprosto rovnovážně, tak jako to bývalo k naší naprosté spokojenosti kdysi. Byla bych s ním ráda, i za cenu, že když občas selže a napije se, okamžitě vyhledá pomoc u doktorů ON SÁM. I za tu cenu, že budou občasné, ale JÍM ŘEŠENÉ recidivy vy pití, bych ho brala. Milovala jsem ho.

Možná to popisuju až příliš po lopatě, ale  chci prostě, abyste tomu porozuměli, tomu, co je potřeba udělat pro partnera, který vás dlouhou dobu podporoval. Spolupráce léčebny s rodinoou alkoholiků byla absolutně nulová. I přesto, že jsem o takovou pomoc doktory prosila.

Víš, nemůžu se bohužel zbavit pocitu výčitky: On nezvládl stresy v povolání, které si sám vybral, po kterém toužil. Přitom měl moji plnou podporu, spokojenou rodinu, zázemí (Vím, že to takto i popisoval on sám v léčebně, není to jen můj pocit). A tím, že dopustil, aby se mu to tak strašně vymklo z rukou, na mě pak spadlo úplně všechno: Jeho firma o cca 20 lidech, malé děti, domácnost. Já to musela zvládnout úplně sama všechno. Rozumíš, tím, že on nezvládl svoji část, na mě neúmyslně hodil úplně všechno.
Nemůžu se zbavit pocitu výčitky, že tak inteligentní člověk po několik let využíval svoji inteligenci k mlžení, uhýbání, schovávání lahví k výmluvám.  Že ji nevyužil k tomu, se z toho dostat.

Ještě k té "spolupráci" léčebny s rodinnými příslušníky... Žádnou formu mi sami nenabídli. Vím, že by mě pomohlo třeba sezení manželek pacientů s psychiatrem - ošetřujícím lékařem, nebo s psychologem, kde by nám poradili, na co se připravit, jak postupovat.. Nic takového tehdy nebylo.
Ksyž jsem asi 14 dnů před manželovým propuštěním z léčebny sama vyhledala psychiatričku, která ho léčila, prosila jsem ji o pomoc a informace. Ptala jsem se jí: Jak velká je šance, že se vyléčil? Co mám jako manželka dělat, abych ho podpořila? Na co se tak asi mám po návratu připravit? Bude on někdy tím, kým býval dřív?... Dívala se na mě studeným rybím pohledem a její jediná odpověď byla "Nedějejte si iluze". Když jsem svou prosbu o pomoc opakovala, i ona znovu řekla "nedělejte si iluze". Tak to byla veškerá "pomoc" ze strany lékařů mě.  Mě pak pomáhala po několik let psycholožka, kterou jsem si sama našla. A mimochodem, jedno z našich dětí potřebovalo po jeho smrti opakovanou pomoc psychologa a posléze i psychiatra.
Jak mu tohle mám dokázat odpustit? Prosím poraďte mi někdo! Já bych si tak přála to uzavřít, odpustit, ale nejde mi to. Potřebovala bych mít klid v duši i já a dopřát klid i jemu. Mám pocit, že on ten "klid a mír" v duši  taky "tam někde na druhém břehu" nemá.

Blossom napsal(a):

Jak mu tohle mám dokázat odpustit? Prosím poraďte mi někdo! Já bych si tak přála to uzavřít, odpustit, ale nejde mi to. Potřebovala bych mít klid v duši i já a dopřát klid i jemu. Mám pocit, že on ten "klid a mír" v duši  taky "tam někde na druhém břehu" nemá.

Mohlo by pomoct, zajít na kurz a postavit si na to konstelaci...

Pokud nechceš nikam chodit, můžeš si zkusit, postav si 2 židle, na jednu si sedni a na druhé si představ, že sedí býv. manžel... a řekni mu všechno, cos mu chtěla říct, a neřekla nebo nestačila říct...

Můžeš i nadávat...

A až už nebudeš mít co nadávat, vstaň a ukloň se mu (teda té prázdné židli) na znamení úcty k jeho osudu... v té úkloně můžeš zůstat tak dlouho, jak budeš chtít.

A za chvíli, pokud budeš zase naštvaná, na něj (židli) můžeš křičet. Třeba si i vzít polštář a mlátit do něj.

A takhle to můžeš střídat, dokud to ze sebe všechno nedostaneš...

Byla jsem tuhle u psycholožky a vyprávěla jsem ji jak mě jeden člověk potěšil v jeden den a druhý den mě následně jako ženskou ponížil.Řekla mi ať si vyberu jeden polštář a vezmu si ho jak chci a můžu s ním dělat co chci.Potom mě řekla ať si představím,že jsem v kině a to co mě postihlo,ať si představím jako film přede mnou. Potom jsem se měla vžít do hlavní osoby(to jsem měla být já) a říct jí ,nebo jí udělat to ,co zrovna v tu chvíli potřebovala.Nemyslela jsem si,že mě to tak vezme.Navnek tvrďák,uvnitř ublíženej člověk :) Tak nějak se mi ulevilo. To jsem chtěla napsat k reakci Martinky :)

Ahoj všem, jsem manželka alkoholika, za týden mu končí 3 mesíční léčba.Můj přibeh znáte manžel má milenku a za mnou pouze docházel.Nechci se už vracet ke svému příběhu.Manžel má milenku a manželku, mě jako manželku má pro jistotu, abych mu vždy pomohla.Není to špatný chlap i on mě v životě hodně pomohl. Naše problémy začali v době kdy já podnikala, manžel pil a já prostě o něj nejevila zájem. Našel si přítelkyni a pil dál, jenomže já si žila svůj život, tak jeho pití jsem neřešila. Pouze řešila jeho problémy.A když dostal ultimatum v zaměstnání, šel se léčit. Pomáhala jsem mu , navštěvovala ho, ale on se dál dělí mezi mnou a milenkou. Manžel se v 52 letech rozhodl pro léčbu, za týden končí. Měl odbobí že dokozal rok nepít.Co k tomu dodat, snad že jsem měla ho opustit už dávno, protože 3 roky řeším jenom ho a jeho problémy.Chtěla bych poradit všem jakmile je problém řeště ho. Já jsem v začaroveným kruhu, myslela jsem že manžela dostanu na svoji stranu, ano pouze tehdy když potřebuje pomoc. Alkoholici jsou slaboši, je to prý nemoc, ale zase to mají jednoduší aspon se můžou vymluvit na nemoc.V léčebně za celou dobu psal pouze o své rodině a tak paní psycholožka nepoznala nic jak žije.Pokud se Vám člověk nesvěří a umí dobře lhát, žije ve lži třeba celý život. Chci poradit těm mladým opusttě svoje protěšjky když vám ubližují dokud je čas.Ahoj všem přeji krásný prázdniny a jak si žijí já, jsem sama žiji si svůj život, mám malýho jorkšíra, kterýmu se nyní věnuji nejvíc, přemýšlím o životě a jsem ráda , že jsem sama, než žít s někým kdo mě ubližuje.

Martinko a Nefrit, děkuju. Zkusím to. Sice jsem se už kdysi o něco podobného pokoušela, ale zkusím to znovu.
Já bych nenadávala a nepotřebovala vybít nějakou skrytou agresi, jen bych asi strašně brečela a nemůžu se zbavit pocitu výčitky, asi bych nekonečně vyčítala... On je to totiž hrozně dlouhej seznam ublížení dětem, mě, jeho mamince a dalším blízkým.

Chci říct, že když si vzpomenu na BM, vidím dvě, ničím si nepodobné postavy: Bezvadného chlapa, kterého jsem milovala strašně moc a strašně dlouho, vážila jsem si ho a vzhlížela k němu, byl to úžasný člověk. Kdyby to šlo, brala bych ho zpět všema deseti, hned, okamžitě...
A pak obraz druhý - potácející se lidská troska, člověk bez vůle, ohrožující třeba jízdou v opilosti i své okolí, člověk, za kterého jsem se strašně styděla, i když jsme už byli rozvedení, vždyť stejně to byl pořád táta našich dětí...

Kdo z vás je s pitím na hraně, prosím vás, vemte si z našeho příběhu poučení a bojujte, jděte se léčit hned, neříkejte si  "vždyť já to zvládám, zvládnu to sám".
Protože máte opravdu jen 2 možnosti - jedna  - doživotní abstinence a důstojný, plnohodnotný život a druhá je cesta do kanálu. Nic mezi tím.

Ahoj souhlasím se vším co je zde napsáno a sama jsem si tím prošla, na jedné straně úžasný člověk na druhé straně troska a tahle věta vystihuje vše:Protože máte opravdu jen 2 možnosti - jedna  - doživotní abstinence a důstojný, plnohodnotný život a druhá je cesta do kanálu. Nic mezi tím.
Manžel končí léčbu ve čtvrtek a dal nevím co bude, ale přeji mu hodně stěstí. Sám ale určitě nechce abstinovat doživotně, protože alkoholem žil a měl ho rád, je to opravdu těžky. Nevím třeba to překoná, jako manželka mu přeji hodně štěstí.A vám všem pokud máte doma alkoholika jiná cesta není, odejdite od něj a nebo on sám bude chtít se vyléčit a pak mu pomáhejte, nikdy nepřinutíte nikoho k něčemu co sám ten člověk nechce. Chodila jsem do léčebny, jsou tam normální lide, ale každý snad první je rozvedený, je jich málo co mají manželku a k tomu milenku, tak jako třeba můj muž a stojí za ním.  ŽIVOT JE VELKÝ BOJ, ALE KAŽDÁ VELKÁ RÁNA KTERÁ VÁS POTKÁ VÁS POSUNE DÁL............................,

Ahojte, ako sa vam dari :)? Pisem vam z italy, kde som pracovne od pondelka, vcera to bol mesiac co som "cista" po preslape, viem kratko ale potesi, osmeho je moje stastne cislo, tak si kazdeho osemeho na to pomyslim, dufam ze s cistou hlavou :jojo:. .

Emanuela, z tvojich slov citim, ze si manzelom sklamana, a nie je len jeho alkoholickym problemom ale aj milenkou...
"Sám ale určitě nechce abstinovat doživotně, protože alkoholem žil a měl ho rád, je to opravdu těžky" Ak nechce a nebude, potom bolo liecenie zbitocne, lebo zase do toho spadne... A ak s nim nie si stastna celkovo, nie len kvoli alkoholu, tak nebude lepsie sa s nim rozist tak ci tak? Neviem, nepoznam vas vztah, ale tak by ti neublizoval...

A to ze je podpora partnerov alkoholikov dolezita je fakt, ale ked si ju nevazia a su v tom aj ine zalezitosti, ako napr. milenka, tak ja sama by som od takeho partnera odisla...

Maciatko400 napsal(a):

Ahojte, ako sa vam dari :)? Pisem vam z italy, kde som pracovne od pondelka, vcera to bol mesiac co som "cista" po preslape, viem kratko ale potesi, osmeho je moje stastne cislo...
A to ze je podpora partnerov alkoholikov dolezita je fakt, ale ked si ju nevazia a su v tom aj ine zalezitosti, ako napr. milenka, tak ja sama by som od takeho partnera odisla...

100%-ní SOUHLAS ....... (ostatně jedno přísloví říká: Nehažte perly sviním).... :dumbom:

Ahoj, souhlasím s názorem.Pořád jsem manželka a prožili jsme spolu 29 let, já se chovala  někdy hnusně, manžel pil, každý máme nad tím svůl podíl a to si člověk musí uvědmit.Ale pokud manžel odejde k milence není  řešit. Manžel zítra se vrací  z léčení a určitě nemá jasno, prostě ted už to musím řešit já. Léčba mu dala zabrat, po psychické stránce to nebylo někdy jednoduchý, ale nelituji ho, myslím že s  mu trošku zastavil čas a to bylo dobře.
Já si tedy přeji mít hlavně klid a manželovi hodně štěstí i kdyz vím že mě stále bude vyhledávat, bohužel jsem jenom jeho rodina. Všem radím pokud si chlap najde milenku řeště to hned, nenechte se uhlácholit že to vyšumí, ba ne spíš pak každý zašne kalkulovat a je to vše horší. Každý si svoji cestu musí najít sám, my můžem dát svůj názor, nikoho nemůžem nikam tlačit. Každý to pochopí ci je zprávný.

Ano Slavek, mas pravdu, ked som zalozila tento prispevok, bola som trochu prekvapena prvymi reakciami... Ale je zrejme potrebne rozlisovat alkoholikov, ktori maju pocit ze ziadny problem nie je, nic sa nedej a nemaju potrebu svoj alkoholizmus liecit, potom tych, ktori nie su vnutorne presvedceni, ze problem maju, ale tlaci ich do liecby rodina, priatelia alebo okolnosti, u tych vacsinou liecba uspesna nie je, no a potom ti, ktori si po case svoj problem uvedomuju, riesit ho chcu, vedia, ze to ide tazko a podpora rodiny ci priatelov im pomoze, ale musia sa chciet liecit kvoli sebe, kvoli svojmu zivotu a nie aby dokazovali najblizsim, ze to zvladnu, lebo tak to nefunguje...

Emanuela viem, zie pricina problemov vo vztahoch nie je nikdy ciernobiela, to iste. Ako dopadol manzelov navrat z liecenia? Ma pracu, alebo moznost nastupit do prace? Je dolezite, aby teraz nemal vela volneho casu a kratil si ho popijanim. Trosku tomu nerozumiem, on byva teda u milenky alebo u teba? A kolko ma tu milenku? Myslis, ze by sa vas vztah dal este zachanit, po vzajomnom rozhovore a urcitych zmenach a chces to vobec este? Samozrejme, je to len a len vasa zalezitost, ak nechces o tom pisat, pochopm to :), ale ako sa drzi po lieceni by ma zaujimalo... dik.

Ahoj odpovídám na dotaz:
Emanuela viem, zie pricina problemov vo vztahoch nie je nikdy ciernobiela, to iste. Ako dopadol manzelov navrat z liecenia? Ma pracu, alebo moznost nastupit do prace? Je dolezite, aby teraz nemal vela volneho casu a kratil si ho popijanim. Trosku tomu nerozumiem, on byva teda u milenky alebo u teba? A kolko ma tu milenku? Myslis, ze by sa vas vztah dal este zachanit, po vzajomnom rozhovore a urcitych zmenach a chces to vobec este? Samozrejme, je to len a len vasa zalezitost, ak nechces o tom pisat, pochopm to smile, ale ako sa drzi po lieceni by ma zaujimalo... dik.

Manžel došel ve čtvrtek z léčebny, něco si doma podělal, jako poštu atd a odešel od té doby jsem se s ním neviděla. Určitě nepije, zda začné pít nevím. Myslím, že ano , ale až tak po roce. Myslela jsem, že v léčebně se rozhodne, vrátí se domů, ale nerozhodl se tak, ani neměl odvahu mě zavolat. Ale pozor když byl v léčebně mě pravidelně volal.Jezdila jsem za ním ani slovem se nezmínil psycholožce , že se mnou nežije.V době kdy došel  domů jsem nebyla doma, byla v práci, ale ta moje  je 5 min od bydliště a ví kde pracuji, mohl za mnou klidně dojíd. A proč co by mě řekl???.Nyní já nemám co už  dotat. S manžeůem jsem žila 29 let, z toho v podstatě pil ale až poslení roky se to ztupnovala, kdy jme se odcizili našel si milenku a ted je snad vyléčený alkoholik odešel.Milenka je samozřejmě mladší je jí 38 let, mě 49 let. Ale já nejsem usedlí typ, jsem sportovní typ, samostatná ženská. A sex jsaem s manželem měla kdykoli jsme se viděli, v tom problém nebyl. U nás k tomu došlo tak, že on hledal změnu, pak ji našel a za mnou jezdil jako za milenkou, manželkou, měl u mě zázemí , oporu, prostě plno problému jsem mu pomohla vyřešit. Nyní už mě nepotřebuje, práce mu zůstala nastupuje do té stejné, jelikož jeho šéf je můj dobrý kamarád, tak jsme tak domluveni.Léčit se šel proto, že v práci mu dali na vybranou, bud se půjdeš léčit a nebo odejdeš ze zaměstnánmí.Opět jsem mu problém vyřešila.Většinu věcí má zatím doma, ale věřím že se odstěhiuje na stálo a podá žádost o rozvod!!!!!!!!!!!!Předpokládám, že náš život ve třech příchodem manžela s léčebny skončil.Nyslím, že už mě ted nepotřebuje.Určitě mě to není jedno, spíš jsem vždy mu pomáhala, 3 dny se neozve, pak zavolá a je to pořád dokola.Víš jak jsem se chovala jako ten alkoholik, závislá na manželovi, sice nevím proč.On už pro mě nedělá nic, asi je to tím, že ho znám od svých 16 let jsem na něj zvyklá.Potřebuji sama pomoc, abych se od nej odpoutala, no snad to zvládnu.Mě mrzí, že nemá v sobě trochu slušnosti a přímo mě do očí říct jak chce žít, prostě bez řeči uteče......... pak zavolá a já zase mu podlehnu a takto jsme žili 2 roky.Vina je nyní na mé straně , že mu to toleruji.Je to závislost na partnerovi.

Ahojte, ako sa mate :)? Emanuela ako s manzelom, drzi sa? Podarilo sa ti od neho odputat?
Ja sa nastastie drzim :supr:, teraz ficim na zumbe - tanecny aerobic ktoremu sa venujem, cez vikend som si bola spravit certifilkat na instruktorku zumby v londyne, sme len 7 (satocni :lol:) na slovensku, trenujem teraz kazdy den je to super, tak ani nemam cas vymyslat :). A aj s poloviciakom to vyzera, ze to zvladneme :). Tak vam chcem poslat pozitivnu energiu, teraz jej mam aj na rozdavanie :lol: a drzim vsetkym palce nech sa dari :supr: :).

Ahoj, děkuji za pozdrav, ano manžel se drží, má práci, nepije, ale odstěhoval se jako k milence. Nejezdí za mnou. Zatím je rozhodnutý žít jinde.
Čas to vše ukáže!!!!!!!!!!!!!!!!!!.No a já mu musím pořát hodně štěstí do dalšího života.Všem přeji krásný den

ahoj všem, dlouho jsem tu nebyla, ale problém s přítelem a jeho pitím mám neustále, a je to čím dál horší, sliby sliby sliby a pak opět pije a pije a pije. horší je, že jsem zjistila že jsem těhotná, a ted nevím, zda si to dítě mám nebo nemám nechat..............přítel by ho chtěl, ale co je to platné, když pokaždé dá raději přednost "alkoholu"...........život s alkoholikem je prostě peklo......a anevím jestli mám dál sílu s tím bojovat, holky utečte dokud máte čas...............

mona1 napsal(a):

ahoj všem, dlouho jsem tu nebyla, ale problém s přítelem a jeho pitím mám neustále, a je to čím dál horší, sliby sliby sliby a pak opět pije a pije a pije. horší je, že jsem zjistila že jsem těhotná, a ted nevím, zda si to dítě mám nebo nemám nechat..............přítel by ho chtěl, ale co je to platné, když pokaždé dá raději přednost "alkoholu"...........život s alkoholikem je prostě peklo......a anevím jestli mám dál sílu s tím bojovat, holky utečte dokud máte čas...............

Mono, pámbu s tebou, to je tedy nezáviděníhodná situace.
Jesli si dítě nechat či nenechat, to nedovedu poradit ( ikdyž já bych v takovém případě volila asi cestu vychovat ho sama), ale rozhodně radím - nenechávej si takového partnera!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Pokud on to nechce řešit, utíkej od něj co ti síly stačí. Vím, o čem mluvím. Myslím na tebe a držím palce.

děkuji za radu bloosom,  mám už ale dvě děti z předchozího manželství, takže nevím, jestli si nechat třetí dítě, ale nedokážu si představit jít na interupci,  je to pro mě hodně těžké, když vím, že mám v sobě miminko a pak ho už nemít???????ono za to přece nemůže, že má takového otce, ale na druhou stranu si říkám, jestli mi to jednou nevyčte, že on má právě takového otce, ach jo.........

Já jsem žila s manželem 26 let , pil a a přesto jsem stále mu odpouštěla, až jsem ho nechtěla a řekla jsem mu at si najde jinou ženu, našel a zase pil.
Ted je vyléčený alkoholik??????????? snad nepije nevím přes 100 dní, z toho byl na 3 měsíce na lečení.Určitě dokáže nepít tak rok možná dva, ale nevěřím do smsrti nebude pít.Nevím nemohu soudit druhé. Ale zvaž to, bud mu budeš odpoštět a žít s ním.Pokud ti pije není na něj spoleh znám to, ale pak zase jsou jak beránci a tak to jde pořád dokola.Pokud ho máš ráda, je to těžký. Každý se musí rozhodnout sám, těžko radit.Můj muž pil, ale byl pracovitej, v podstatě já jsem ho zachránila, možná by se ted upil. Ale přesto odešel z čistou hlavou se rozhodl pro jiný život.Možná je to správný pro oba.Já bych už nechtěla vedle sebe opilce i když i já sama se ráda napiji a pobavím s přáteli, takže alkohol neodsuzuji. Určitě já bych abstinent nechtěla být.Ale ty stavy jak leží v posteli ožralý je dost stresující, pokud je to stále dokola.

ahojky všem, přítel se opět opil, pil tři dny..... pak brečel, umíral sliboval, chtěl odvést do léčebny, bohužel byli 3 ráno, tak jsem řekla že ho tam dovezu až ráno, a to byla ta chyba, měla jsem ho tam odvést hned. Když se vyspal z "Opice", začal si na netu vyhledávat online poradny, sháněl léčebny, ale...... druhý den se muudělalo dobře a opět začal pít, pít a pít......... takže ted někde pije nebo vyspává opici..............opět jsem uvěřila...a opět jsem byla za hlupáka.....protože dal opět přednost chlastu....další otázka co to dítě????

Mono, rozhodování o interrupci je těžké. Nevím, jestli jsi zvážila i možnost genetické zátěže ve sklonu k závislostem, kterou může dítě po otci získat:-(

Emanuelo, neodolám, když manžel alkoholik odešel k milence, přijde mi jediná přirozená reakce velká úleva, že ses ho zbavila  - hurá :-)

to je pravda, že by to dítě mohlo být také závislé, ale znám přítelovi rodiče a ani jede z nich na alkholu závislý není, takže pokom to má on to nevím, asi to genetický nebude, bude to spíše v tom, jakou má člověk vůli................přiznám se že jsem přemýšlela o potratu, dokonce jsem byla už v čekárně se objednat, ale nešlo to.........

Mono,
dědičné to zčásti je, ale to máš těžký. Každý si nesem nějaké genetické dispozice a není na světě člověk, co by neměl v rodě nějakou dědičnou chorobu. Tímhle bych se nezabývala.
Spíš tím, jak sama zvládneš mimčo.
Zvládneš, jako mnoho jiných. A dnes už to není žádné stigma, být svobodná matka. Pořád lepší, než žít s mužem alkoholikem.

děkuji, dodala si mí sílu, větší než si myslíš, já vím že to zvládnu, jako všechno, však ono mi to miminko všechno vynahradí, už mám dvě větší děti, takže vím, že miminko je radost, a dodá velkou sílu a chut do života, a "kluci" moji synové budou dobré chůvičky....:-)) takže na to sama nebudu, budeme zase čtyři

To je moc fajn. :)

mona1: držím Ti palce - a držím Ti palce také v tom, abys po x-té neuvěřila řečičkám a slibům svého partnera a další život si naplánovala bez něj. Alkoholik je v podstatě nemocný člověk, který na svoji situaci naprosto nemá náhled a důsledky své nemoci ničí všechny okolo sebe :jojo: Jsou lidé, kteří mají problémy s alkoholem, do léčby jdou dobrovolně a po odléčení doživotně abstinují s tím, že stačí jediné napití a ... Bohužel existuje i druhá skupina závislých, která se léčbě brání zuby nehty a pokud léčbu pod tlakem okolností absolvují, tak jen "naoko" s tím, že až vylezou z bran léčebny, první jejich cesta povede zase k láhvi. Mona1, mám neblahý pocit že když si Tvůj přítel plánuje nástup do léčby akorát tak v kocovině a za střízliva není schopen podniknout nic, hovoří to snad samo za sebe :( Vymaž ho ze svého života a neber ho zpátky, jedině až sám a dobrovolně podstoupí léčbu. I to je ovšem běh na dlouhou trať, protože když se někdo vrátí z léčby, automaticky to neznamená že je "vyléčený" a nikdy v životě už znovu nezačne pít. Bohužel :usch:

ano přesně tak ......STAČÍ JEDINÉ NAPITÍ a se vším je konec, nevidí nic jiného než alkohol.....................

ahoj všem, tak se to stalo - včera šel přítel poprvé do protialkoholní poradny - PRVNÍ KROK - takže uvidíme co bude dál, jestli vydrží nebo to zase poruší, bude to ještě běh na dlouhou trať ..................................

mona1 napsal(a):

ahoj všem, tak se to stalo - včera šel přítel poprvé do protialkoholní poradny - PRVNÍ KROK - takže uvidíme co bude dál, jestli vydrží nebo to zase poruší, bude to ještě běh na dlouhou trať ..................................

Před pár dny jsem viděla starý český film Dobří holubi se vracejí (na DVD)... Je to o alkoholické léčebně a je to moc pěkný film o problematice :-)

napil se, znova - znova zcéna, znova agrese a urážky...................

mona1 napsal(a):

napil se, znova - znova zcéna, znova agrese a urážky...................

To je úplně v pr....deli. :(

a na co čekáš?

KALIK napsal(a):

a na co čekáš?

Až zahřmí ...... /vstoupí do něj duch svatý/

KALIK napsal(a):

a na co čekáš?

JAK NA CO ČEKÁM?

mona1 napsal(a):

KALIK napsal(a):

a na co čekáš?

JAK NA CO ČEKÁM?

cos pila?

Kalikova otázka byla zřejmě míněna takto: "Na co čekáš (resp. co by se ještě muselo stát), aby jsi přítele poslala už definitivně do prd..." Nebo to ho tak miluješ?

Mikeš napsal(a):

Kalikova otázka byla zřejmě míněna takto: "Na co čekáš (resp. co by se ještě muselo stát), aby jsi přítele poslala už definitivně do prd..." Nebo to ho tak miluješ?

Dělá mu společnici :lol:

prominte, myslela jsem že se ptal, na co čekám - s tím dítětem, mě už nemyslí, nezlobte se

Já to trochu chápu. je lehké říct: Pošli ho do pr.de.le.
Jenže i alkoholici jsou lidé, jen mají velký problém. Je fakt, že ho z toho nevytáhne nikdo jiný než on sám. Zaslouží si lítost, ale to je tak vše.
Je to jako kdyby umíral. jako když je nevyléčitelně nemocný. protože vlastně je.

Mona1 - držím moc palce, ale přikláním se k názoru, že odteď by sis měla plánovat život jako by přítel neexistoval - sama s dětmi, a přítele registrovat až pokud se bude léčit, nebo po léčení. Jeho problém je větší než si sám myslí a dokáže zvládnout, ambulantní léčbou nic nevyřeší. Nedej na jeho ujišťování, že i lékař mu nabídl pouze ambulantní léčbu, dnes se lékaři pacienta ptají, zda chce jít do léčebny nebo docházet do ambulance, a většina lidí chce pouze ambulantní léčbu. Znám to z vlastní zkušenosti, BM měl sice problém s jinou závislostí - gamblerství - ale léčba a vůbec myšlení u této závislosti je stejné jako u alkoholismu, probíhají tam i podobné chemické reakce v těle (euforie, nutkání, třes rukou  atd.)
Je to na dlouho, já jsem manželství vydržela 20 let, z toho prvních 10 bylo hezkých, pak to byla hrůza. Připravil nás o všechno - peníze, střechu nad hlavou, důvěru i iluze......... ještě dnes mám hrůzu z obálek do vlastních rukou, já ani děti nezvedáme nám neznámá čísla v telefonu (ještě dnes BM dává bankám při žádostech o úvěr telefony svých dětí, pitomec).
Život se závislým člověkem, který svůj problém neřeší je hrůza a děs a už bych to zažít nechtěla.

mono, nedokážu poradit, zda si dítě s alkoholikem nechat nebo ne. Ale podle toho, jaký to má u vás vývoj, radím - odejdi od svého přítele alkoholika. Hned. Utíkej, co ti budou nohy stačit!!!!!!!!!!! Vím co říkám. Zažila jsem to a nikomu to nepřeju.

Damila napsal(a):

Já to trochu chápu. je lehké říct: Pošli ho do pr.de.le.
Jenže i alkoholici jsou lidé, jen mají velký problém. Je fakt, že ho z toho nevytáhne nikdo jiný než on sám. Zaslouží si lítost, ale to je tak vše.
Je to jako kdyby umíral. jako když je nevyléčitelně nemocný. protože vlastně je.

Dami jistým způsobem máš pravdu. jenže je zde ve spojení s poslední Tvou poznámkou jeden problémek. Pokud tě přepadne nemoc obyčejně si za ni "nezaplatíš" tisíce a statisíce, abys jí dostala, ale obyčejně jakmile ti něco je jdeš se léčit. Alkoholik mnohdy neví, že je nemocen takže osobně byť je to lidská bytost osobně bych odešel hodně daleko.

Pisatel napsal(a):

Damila napsal(a):

Já to trochu chápu. je lehké říct: Pošli ho do pr.de.le.
Jenže i alkoholici jsou lidé, jen mají velký problém. Je fakt, že ho z toho nevytáhne nikdo jiný než on sám. Zaslouží si lítost, ale to je tak vše.
Je to jako kdyby umíral. jako když je nevyléčitelně nemocný. protože vlastně je.

Dami jistým způsobem máš pravdu. jenže je zde ve spojení s poslední Tvou poznámkou jeden problémek. Pokud tě přepadne nemoc obyčejně si za ni "nezaplatíš" tisíce a statisíce, abys jí dostala, ale obyčejně jakmile ti něco je jdeš se léčit. Alkoholik mnohdy neví, že je nemocen takže osobně byť je to lidská bytost osobně bych odešel hodně daleko.

Každý alkoholik se chová jinak, je to o jeho povaze, která se tím jen zdůrazní.
Nebudeš věřit, ale sama jsem si takovou epizodkou prošla, jsem v podstatě abstinující alkoholik. :) Poznala jsem pár podobně postižených, jejich příběhy...

závislost - je jedno na čem - je to hnus.........................................nejhorší je, že já jsem ta největší kráva, protože jsem věřila............

mona1 napsal(a):

závislost - je jedno na čem - je to hnus.........................................nejhorší je, že já jsem ta největší kráva, protože jsem věřila............

Tak už nebuď kráva a pošli ho neboť zklamal do.....

mona1 napsal(a):

závislost - je jedno na čem - je to hnus.........................................nejhorší je, že já jsem ta největší kráva, protože jsem věřila............

Ale teď už nevěř a běž!!! Držím palce.
Nebude to jednoduché, ale vždycky to bude jednodušší, než s alkoholikem zůstat a žít.

Damila napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Damila napsal(a):

Já to trochu chápu. je lehké říct: Pošli ho do pr.de.le.
Jenže i alkoholici jsou lidé, jen mají velký problém. Je fakt, že ho z toho nevytáhne nikdo jiný než on sám. Zaslouží si lítost, ale to je tak vše.
Je to jako kdyby umíral. jako když je nevyléčitelně nemocný. protože vlastně je.

Dami jistým způsobem máš pravdu. jenže je zde ve spojení s poslední Tvou poznámkou jeden problémek. Pokud tě přepadne nemoc obyčejně si za ni "nezaplatíš" tisíce a statisíce, abys jí dostala, ale obyčejně jakmile ti něco je jdeš se léčit. Alkoholik mnohdy neví, že je nemocen takže osobně byť je to lidská bytost osobně bych odešel hodně daleko.

Každý alkoholik se chová jinak, je to o jeho povaze, která se tím jen zdůrazní.
Nebudeš věřit, ale sama jsem si takovou epizodkou prošla, jsem v podstatě abstinující alkoholik. :) Poznala jsem pár podobně postižených, jejich příběhy...

Ano máš pravdu, že každý se chováme jinak a z alkoholiků jen asi 3% se stanou abstineti. Před těmi svým způsobem smekám. Víš vidím ty zde "uzdravené a pak je zde za pár měsíců zas. POkud Moni partner zklamal pak je nenapravitelný a prchalbych.

já se bojím, když si to dítě nechám vzít, řekl mi že mě zabije, když si to dítě nechám, bude si na něho činit nároky, copak bych mohla svěřit dítě alkoholikovi?

mona1 napsal(a):

já se bojím, když si to dítě nechám vzít, řekl mi že mě zabije, když si to dítě nechám, bude si na něho činit nároky, copak bych mohla svěřit dítě alkoholikovi?

Moni, dovol jednu jedinou větu a jednu podivnou poznámku. Sbal věci jdi do azylového domu žen kde ti pomohou se oprostit od toho muže. U soudu vždy dítě dostaneš neboť alkoholizmus je jeho mínus. Navíc pokud změníš i prostor bydlení tedy nejméně 100 km od současného bydlení tak alkoholik nemá síli tě dostst, Víc vloží do chlastu než do "tokání a návratu k minulému životu". Věř sbal kufr a jdi ...

bydlím doma, bohužel v prvním patře, dole moji rodiče, už jsem mu sbalila věci, až se vyspí zopice může jít. Bohužel tonebude konec, nastane peklo s mojí máti, byla proti tomu abych s ním byla, ted si na mě smlsne..................

mona1 napsal(a):

bydlím doma, bohužel v prvním patře, dole moji rodiče, už jsem mu sbalila věci, až se vyspí zopice může jít. Bohužel tonebude konec, nastane peklo s mojí máti, byla proti tomu abych s ním byla, ted si na mě smlsne..................

Proč smlsne? Pokud je moudrá a hlavně pokud najdeš slova, kterými vyjádříš ono "měla jsi pravdu" bude tou první co ti pomůže.

no když jsem se rozváděla, myslela jsem že bude stát při mě, věděla že nám toneklape, ale postavila se na stranu exmanžela............já jsem byla u ní děvka, bývalý manžel skvělý člověk

mona1 napsal(a):

no když jsem se rozváděla, myslela jsem že bude stát při mě, věděla že nám toneklape, ale postavila se na stranu exmanžela............já jsem byla u ní děvka, bývalý manžel skvělý člověk

Pak radím i ty sbal baťužek a jdi. Je-li bývalý a alkoholik skvělý člověk tak ať si spolu notují potažmo ať se k ní nastěhuje. Buď "děvkou" ale sama sebou a hlavně šťastná a svobodná.

Damila napsal(a):

Já to trochu chápu. je lehké říct: Pošli ho do pr.de.le.
Jenže i alkoholici jsou lidé, jen mají velký problém. Je fakt, že ho z toho nevytáhne nikdo jiný než on sám. Zaslouží si lítost, ale to je tak vše.
Je to jako kdyby umíral. jako když je nevyléčitelně nemocný. protože vlastně je.

Všetci sme svojím spôsobom nevyliečiteľne chorí, nikto odtiaľto nevyviazne živý. Ale nemusíme si to tu hádam znepríjemňovať sebe i druhým - a to alkoholici robia. Moni, nezachrániš to, ak chceš zachnrániť aspoň seba, padaj od neho preč. Pomôcť sa dá len tomu, kto si CHCE nechať pomôcť, pamätaj.

mona1 napsal(a):

bydlím doma, bohužel v prvním patře, dole moji rodiče, už jsem mu sbalila věci, až se vyspí zopice může jít. Bohužel tonebude konec, nastane peklo s mojí máti, byla proti tomu abych s ním byla, ted si na mě smlsne..................

Mona1: Ježišikriste, ženská, koukej v první řadě jenom na sebe a na děti a na všechno ostatní se vykašli!!! To, co si Tvoje matka bude myslet nebo ne vůbec nehraje roli, naopak bude spíš ráda že jsi toho dárečka konečně vypakovala z baráku!!! Spíš se tady začni radit, jak mu máš sbalit kufry, sebrat klíče od baráku, vyměnit zámky a jeho pět švestek mu nechat za plotem, TO je pro Tebe teď úkol číslo jedna!!! Ostatní můžeš řešit později!!!

Objektivně člověk poradí tak, jak by se "měl" ten druhý zachovat. Ale pokud jsou v problémech zainteresované city, není to tak jednoduché udělat radikální krok. Navíc, když nemá člověk ve svém okolí nikoho, o koho by se mohl opřít, komu by se mohl vyplakat na rameni, tak to nejde jak po másle, jako když mávneš kouzelným proutkem.
Mona moc dobře ví, že by ji bylo dobře samotné s dětmi, ale nedokáže to, nejde to a není o tom přesvědčená. Bojí se kritiky ostatních, protože ho má stále ráda a stydí se za to.
Blbé je, že nyní do toho vstoupilo těhotenství, a přestože si Mona myslí, že třeba kvůli miminku se alkoholik polepší a bude fungovat jako báječný tatínek, všichni víme, že tomu tak nebude a Mona se bude trápit ještě více.
Jenže potřebuje jen víc, než konstatování a pokyn "běž od něj pryč".
Pokud člověk, a hlavně žena miluje, dokáže odpustit úplně vše, i když to jí samotnou zničí.

Jenže potřebuje jen víc, než konstatování a pokyn "běž od něj pryč".
Pokud člověk, a hlavně žena miluje, dokáže odpustit úplně vše, i když to jí samotnou zničí.

Reni39, co VÍC by ještě Moni mohla potřebovat :co:?????
Souhlasím s Tvojí poslední větou, tu ženskou to ve finále opravdu zničí. Ale zapomínáš na to, že NEŽ ji to doopravdy totálně zničí, budou do toho zataženy bez vlastní viny její malé dítě/děti. Takže v tom životě, který si dobrovolně zvolí po boku alkoholika budou figurovat nedobrovolně i děti a že se na nich život s takovým "tatínkem" nadosmrti podepíše, o tom buď ujištěna :usch:

Reni39, co VÍC by ještě Moni mohla potřebovat :co:?????
Souhlasím s Tvojí poslední větou, tu ženskou to ve finále opravdu zničí. Ale zapomínáš na to, že NEŽ ji to doopravdy totálně zničí, budou do toho zataženy bez vlastní viny její malé dítě/děti. Takže v tom životě, který si dobrovolně zvolí po boku alkoholika budou figurovat nedobrovolně i děti a že se na nich život s takovým "tatínkem" nadosmrti podepíše, o tom buď ujištěna.

Ano podepíše, to se podepíše bez ohledu na to, zda spolu budou žít, či nikoli. Navíc se to podepíše na všech, kteří jsou v jejich okolí. Budou do toho zataženi ať chtějí, či nikoliv. Už nyní to trpí její starší děti, které mají ve všem zmatek, snášejí jeho ožralecké scény, nejraději by byly bez něj, ale protože mají maminku rády, snaží se pro maminku udělat vše, co jí na očích vidí, hlavně se chovají tak, aby se maminka co nejméně trápila.
Ano. Samozřejmě souhlasím s tím, že by měla odejít, nebo v jejím případě nechat odejít jeho samotného, ale jen jsem chtěla říct, že to není tak jednoduché, jak by si člověk přál. A navíc ne každá žena má dost sil, vychovávat dítě sama. I když nakonec zjistí, že když s alkoholikem zůstane, bude nakonec na vše stejně sama a alkoholik jí bude pouze ubírat zbytky sil, které jí zůstanou. A to ji postupně zničí. Ukradne jí nejen sílu, ale také důstojnost, zničí veškeré sebevědomí, zůstane z ní troska, která bude žít v nejistotě a strachu. O sebe, o děti, o všechno.
Bohužel geneticky je pravděpodobnost, že dítě bude také alkoholikem, dost vysoká. A hlavně naše společnost (a nejen naše) je k alkoholu jako takovému velmi tolerantní, každý se domnívá, že má konzumaci alkoholu pod kontrolou, že se vlastně jedná jen o různé příležitosti.

Právě jsem opět po nějaké době shlédla nádherný film "Rok ďábla".
A hned v úvodu se tam říká:
"Alkoholismus je hledání Boha."
Uvědomila jsem si, jak velká je to pravda...

ahoj všem - máte někdo zkušenosti v boji alkoholismem s kořenem KUDZU????? našla jsem to na internetu, mělo by to snižovat touhu po alkoholu...............

mona1 napsal(a):

ahoj všem - máte někdo zkušenosti v boji alkoholismem s kořenem KUDZU????? našla jsem to na internetu, mělo by to snižovat touhu po alkoholu...............

Nemám zkušenost, jen mě napadlo, že touha po alkoholu je jako nadměrná chuť k jídlu. Nějaká potřeba. Možná by se spíš měl vyřešit důvod, proč ta touha vznikla, než zahánět ji, potlačovat.
Obézní lidé se přejídají často z pocitu zranitelnosti, vytvářejí si jakousi "ochranu", a to doslova (tukovou ochranu). Jakmile se cítí bezpečně a přestanou mít strach, zmizí i ta potřeba neustále se přejídat.
Tak i alkoholici a narkomani něco v droze hledají, co jim chybí. A asi to nebude kořen Kudzu...ikdyž na první týdny abstinence pomoci může. Proč ne.

to je pravda, že vždy je něco, proč se člověk upíjí, jenomže někdy je to jen v podmědomí mozku, a jen ta "droga" ať už jakkákoliv to vyžene na povrch, byla jsem za jednou psychološkou, ta mi řekla že přítel je tzv. kvartální alkholik.  Měl by chodit na terapie, kde by byla příčina zjištěna, prý to může souviset s něčím co se mu stalo kdysi v dětství (šikana, týrání apod.) nebo "postmatiční syndrom" co se stalo ještě když byl v děloze matky. a je to ukryto v tzv.v ochranné ztrátě paměti. a alkohol to vytáhne ven, neboli jakoby si začal vzpomínat. Bohužel když vystřízlivý, opět si nic nepamatuje.  Protialkoholní léčba by sice taky pomohla, ale dokud se nenajde příčina, nepomůže asi nic

Mono, příteli by pomohla JEDINĚ protialkoholní léčba, jejíž nedílnou součástí jsou m.j. i terapeutická sezení s psychologem.
Opravdu mi připadáš, jako ten pověstný tonoucí, co se chytá každého stébla, teď mám na mysli shánění informací na internetu o kořeni KUDZU, který by měl snižovat touhu po alkoholu. Můžu Ti doporučit přípravek, který touhu po alkoholu zažene zcela spolehlivě a který by Tvému příteli nesmírně pomohl, navíc funguje zcela spolehlivě a zaručuje, že se přítel (pokud se má aspoň trochu rád) alkoholu po dobu jeho užívání ani nedotkne.
Jmenuje se to ANTABUS a o jeho možnostech a účincích se dozvíš na internetu vše potřebné.
Bohužel, jednu radu asi nenajdeš - a to, jak přesvědčit přítele, aby ho začal dobrovolně užívat :)

Mona: souhlas, doporucit se daji jedine terapie. ja bojovala s chlastem dost dlouho, ted budu koncene chodit na terapii. Procina? jedna z je zneuzivani v detstvi, pak pry sklony k zavislostem vseho druhu, pramenici z v urcitem smyslu nevyzrale osobnosti. S tim druhym muze clovek bojovat sam, kdyz si to uvedomi a je ochotny na sobe pracovat. Na potlacena traumata z detstvi je ale opravdu nejlepsi psycholog nebo psychiatr, si myslim. hodne stesti :par:

Trochu jsem si početla - je to smutné čtení. Mám za sebou   život s alkoholikem(cca 15let) , včetně všech jeho důsledků pro mě a mé děti. Když jsem konečně pochopila, že za něj  život žít nemůžu, přestala jsem se snažit  ho zachraňovat, upíjí se jinde. Nechybím mu , nechybí mu naše dcera ( samozřejmě  je z něj sociálně slabý , tak ani výživné nemám :/) z původně veselého  šarmantního chlapa je koktající blábolící troska bez přátel  a rodiny.
Pro mě je to díky bohu uzavřená kapitola - pijan musí  padnout na hubu a by si uvědomil, že  už nechce tak žít. SÁM si to musí uvědomit. Jakákoliv pomoc druhých,prosby ho ukolíbávají v tom, že  se vlastně  o  tolik moc nejedná....    A všem "zachraňujícím" bych chtěla říct, že jediná záchrana pro Vás samotné je striktně říct- miluju Tě ale odcházím, přijď až přestaneš pít- po léčení. Pokud tohle neuděláte, budete  dělat  matku Terezu na blbém místě... :/

rozdílné názory a pohledy na danou věc -

- člověk sám závislý nebo vyléčený - radí - pomožte............

   - člověk žijící ze závislým, který se nevyléčil - radí - utečte....................

Ahojte babinetky :), tak ja sa zatial stale drzim :supr: (klop,klop,klop). Mona ja by som to bez pomoci blizkych nezvladla, aj ked to trvalo dlho..., ale ja som sa liecit chcela. Ako som to citala, tak tvoj poloviciak to zvladne jedine ak pojde na trojmesacne liecenie, inak zrejme nie, ja by som mu dala ultimatum, ak sa do tyzdna neprihlasi na liecenie, tak vyhadzov, bez pardonu, lebo on to bude inak stale odkladat... Je zamestnany?

dělá u soukromníka, a ten mu to zatím promíjí, neboť je fakt hodně šikovnej, takže když nejde den do práce, další dny to vynahradí.
Po posledním napití jsem mu řekla, sbal se a vypadni....nechtěl jít, že mu na mě záleží at mu prominu, a tak dále a tak dále. Odjel, neboť pracuje vždy týden mimo domov , ale celý týden mi píše sms a volá, že nepije,že neměl ani jedno pivo a že mě miluje. .................

Mona- nevěř- závislost je svinstvo. Ten můj vydržel abstinovat třeba 1/4roku a pak najednou  to bylo jako když spláchneš... Léčba! Léčba! Léčba!  Neodpusť  jeden jediný další pitím zkažený den...Do smsky může napsat cokoliv. Já měla doma i  alkohol tester a stejně  to bylo houbelec platné...  Dokud nechce sám a NEUVĚDOMÍ SI v jakém průseru jede, tak není šance na zlepšení....

jsou ty chlapy opravdu tak strašní? - dneska u mě byla kamarádka, ta žije s přítelem, ten sice nepije, ale zase nesnese jejího syna z prvního manželství, neustále na něm něco hledá, když už neví co , tak aspon že moc jí, čistí si zuby před jíldme, chodí na "velkou" i přes den, a to by prý měl chodit jen ráno, pane bože, je to vůbec možné? jeden chlastá druhý je vůl.................................

Děcka, a vy si fakt myslíte, že léčebna je nějaká spása, nějaké kouzlo? Léčba může být dobrý start. Ale ty 3 měsíce vydrží leckdo abstinovat i bez léčebny. Stejně v tom dalším životě pak bude muset zápasit sám.

Damila napsal(a):

Děcka, a vy si fakt myslíte, že léčebna je nějaká spása, nějaké kouzlo? Léčba může být dobrý start. Ale ty 3 měsíce vydrží leckdo abstinovat i bez léčebny. Stejně v tom dalším životě pak bude muset zápasit sám.

mam sousedku terapeutku v Bohnicich , ktera se dostala kvuli alkoholu uplne na dno , vylecila a ted pomaha dalsim zavislym. Muzu dat odkaz na web nebo zkontaktovat.

přednášející na fakultě nám říkal, že 90% alkoholiků je jasná recidiva :( a to v protialkoholické léčebně  pracoval jako psycholog ... je to o silné vůli a hlavně dobrovolnosti se léčit a disciplině...k alkoholu už nesmí vylečený ani čichnout, jinak je o5 v loji :(

jo jinak nám na přednášce vštěpoval...od alkoholika utíkat, utíkat, utíkat...a pak ještě od dalších 4 typů lidí...ale to je jiné téma ;)

mona1 napsal(a):

dělá u soukromníka, a ten mu to zatím promíjí, neboť je fakt hodně šikovnej, takže když nejde den do práce, další dny to vynahradí.
Po posledním napití jsem mu řekla, sbal se a vypadni....nechtěl jít, že mu na mě záleží at mu prominu, a tak dále a tak dále. Odjel, neboť pracuje vždy týden mimo domov , ale celý týden mi píše sms a volá, že nepije,že neměl ani jedno pivo a že mě miluje. .................

Musím uznat, že takový přístup znám. Když je nejhůř, tak slibuje, jak žije jen pro nás, pro rodinu, ale pak je zase "perioda" a jedééééé.
Když se konečně rozhodnu pro nějaký radikální krok, dojde buď k výhrůžkám, nebo nějakým urážkám, aroganci apod., nebo zase vše zlehčuje, tvrdí, že se vlastně o nic nejedná a já zbytečně hledá problémy tam, kde nejsou.
Moni, já vím, že je to těžké, ale ty na rozchod nejsi připravena. Bohužel, když má své pijácké dny, jsi na něj naštvaná a chceš se s ním rozejít. Když ti řekne nebo napíše pár pěkných slov, tak mu šmahem ruky odpustíš. A zase se mu snažíš věřit, protože jej máš ráda. Je to prostě začarovaný kruh. K rozhodnutí ti nikdo nepomůže, musíš k němu dospět sama. Ty sama musíš být vnitřně s danou realitou ztotožněna a srdcem pro určité rozhodnutí přesvědčena. Jinak je to k ničemu.
Záleží jen a jen na jeho dobrovolnosti, na jeho rozhodnutí. Je těžké se ztotožnit a přiznat si nějaké problémy třeba z dětství, nebo něco jiného, ale vše se dá řešit, o všem se dá mluvit. Pokud svého milého k tomuto nepřesvědčíš a on pomoc od tebe nechce, nepovede to nikam.
PS:
Možná by bylo lepší pracovat sama na sobě a zajímat se o sebe a děti. O něho se nezajímat, i kdyby si jej měla překračovat, když bude spát uprostřed pokoje na zemi.

Damila napsal(a):

Děcka, a vy si fakt myslíte, že léčebna je nějaká spása, nějaké kouzlo? Léčba může být dobrý start. Ale ty 3 měsíce vydrží leckdo abstinovat i bez léčebny. Stejně v tom dalším životě pak bude muset zápasit sám.

Souhlas na 100%- i po léčbě musí chtít . Jinak je to ztráta času. Asi bych spíš mohla tolerovat člověka s opakovanou léčbou , než s hromadou nesplněných slibů... U nás to bylo pak už tak hustý , že   mě zadlužil, dětem kradl z pokladniček..... Na mě chodili jeho věřitelé.. Ještě rok po jeho  "vytěsnění" z mého života za mnou byl jeho zaměstnavatel, že mu zapřel převzetí výplaty  a peníze , které dostal na nákup materiálu.... Ani nemůžu vzpomínat, jak moc  jsme s dětmi  vytrpěli  za jeho pití...  To období , kdy jsem mu věřila sliby považuji za nejpromrhanější čas mého života i života mých dětí.   

Můj současný partner je prakticky abstinent- než mě naučil nebát se sklenky vína, trvalo to 4 roky.
JAKÝ JSEM MĚLA K ČEMUKOLIV VČETNĚ RUMOVÉ PRALINKY ODPOR.!!!....  Měla jsem vždy strach  Z TOHO , CO PŘIJDE PO PITÍ....

Nikdo jiný alkoholikovi pomoci nemůže, než on sám. Jde jen poradit, ukázat možnosti, ale je to na něm. Ani vůle, ani motivace, nic není dost silné. Dokud nepomine důvod proč alkohol potřebuje.

A souhlas s tím, že rodina (pokud už je to v takovém stavu, že krade, dělá dluhy nebo dokonce ubližuje fyzicky) může jen utíkat, aby se nepotopila s ním. Tam už zbude jen lítost, víc pro něj udělat nemůžete. Zachránit musíte především sebe a děti.

"Musím uznat, že takový přístup znám. Když je nejhůř, tak slibuje, jak žije jen pro nás, pro rodinu, ale pak je zase "perioda" a jedééééé.
Když se konečně rozhodnu pro nějaký radikální krok, dojde buď k výhrůžkám, nebo nějakým urážkám, aroganci apod., nebo zase vše zlehčuje, tvrdí, že se vlastně o nic nejedná a - JÁ HLEDÁM ZBYYTEČNÉ PROBLÉMY  TAM KDE NEJSOU !!!!!!!!!!!!!!!!!!"

tak to je přesně ono, včera opět pil, prý měl jen pár piv a je naprosto v pohodě, prý se mám zamyslet na sebou............jo to je pravda, zamyslet se nad sebou a skončit to dřív než nás zadluží, takhle už ze mě vytáhl dost peněz, když svoje prochlastal a neměl ani na autobus.

To co tady píšete je bohužel všechno pravda, je to jak vystřiženo ze zcénáře, všude stejné.....................

U nás to bylo přesně tak-  jedno pivko veselý chlapík, druhé rýpal, třetí arogantní vůl, který ponižoval všechny kolem, se čtvrtým přicházela agresivita.... K  opilosti mu pak stačilo už jen opravdu jedno pivo.  V době , kdy byl zrovna na dně tak sliboval, dělal růžové  vyhlídky do budoucna aby pak všechno zahodil s jednou flaškou vodky- na tu přešel, když mu pivo přestalo stačit.... Já jsem ještě 3 roky po jeho odchodu nacházela lahve poschovávané  po  baráku( na půdě, na seníku, v garáži.....  Byla jsem   přesvědčená, že mu mohu pomoci- ale on nechtěl- on byl a je v tom špiritusu spokojený. U nás došlo na lámání chleba, když napadnul moji maminku a mého syna.  Pak jsem pochopila , že už není cesty zpět..... Holky přeji všem , co pijí aby poznali, že to není nejšťastnější způsob života a že ty konce jsou bolavé a těm , co žijí s opilcem přeji aby měli víc rádi sebe a své děti než  upíjejícího se partnera.... Já je opravdu lituju, ale život máme jen jeden.....

Heřmanka napsal(a):

jo jinak nám na přednášce vštěpoval...od alkoholika utíkat, utíkat, utíkat...a pak ještě od dalších 4 typů lidí...ale to je jiné téma ;)

No ano to mas ako z denniku bridget jonesovej - ziadny alkoholik, workoholik, ziarlivec, zgrglos :dumbom:... ci ako to bolo :D...

Si myslim, ze urcite treba rozlisovat medzi alkoholikmi muzmi a zenami a aj alkoholikmi ako takymi. Na jedneho jedineho clena mojej skupiny by ste nepovedali, ze ma problem s alkoholom, ci uz na muzov alebo na zeny a su tam ludia ktori pili roky ci desatrocia... Myslim si, ze stale si vacsina ludi spaja pojem alkoholik, ci alkoholicka s ludskou troskou, ale vacsina ludi na to nevyzera.... Nie nie je spravne od nich utekat, ale ani davat sancu donekonecna. Je vela tych, co to zvladli a este viac tych co to nezvladli, to je jasne. Su len 3 percenta alkoholikov, ktory vydrzali abstinovat dozivotne. Nemate ziadnu zaruku, ze alkoholik nezrecividuje po roku, dvoch, desiatich ci dvadsiatich... Dolezite je ako sa k tomu postavi, ci sa zase zacne opijat do nemoty, alebo vyhlada odbornu pomoc - detox a stopne to... Ja si neskutocne vazim podporu mojho priatela a mojej maminy, ako som uz spominala, bez nich by som to nezvladla, ale za to nemam ruzove okuliare, mozno keby to bolo naopak a priatel by mal taketo problemy a tak dlho ako ja, narovinu ja by som to zrejme nezvladla a opustila ho, nedala mu az tolko sanci ako on mne a to sa hovori, ze my zeny toho vydrzime v takychto situaciach viac ako muzi!!!!! Takze nakolko mam priamu skusenost z oboch stran - oco alkoholik ja abstinujuca alkoholicka, jednoznacne NEUTEKAT HNED, SANCU DAT, ALE NIE DO NEKONECNA A SKOR SI DUPNUT A BYT TVRDY, NEZACHRANOVAT DOTYCNEHO, LEBO POTOM SA NA TO SPOLIEHA A SAM OD SEBA NIC NEUROBI!!!!

A mona, to ze ti pise smsky, ze nepije neznamena ze nepije, alkoholici straaaasne klamu, nemate moznost vypadnut sami dvaja niekde na par dni, kde zistis ci ti neklame a jasne si dohodnut podmienky, ze moze ostat, len ked pit nebude a vyhlada odbornu pomoc, lebo bez toho to nezvladne...

Maciatko400 napsal(a):

A mona, to ze ti pise smsky, ze nepije neznamena ze nepije, alkoholici straaaasne klamu, nemate moznost vypadnut sami dvaja niekde na par dni, kde zistis ci ti neklame a jasne si dohodnut podmienky, ze moze ostat, len ked pit nebude a vyhlada odbornu pomoc, lebo bez toho to nezvladne...

2MONI- jo a ještě jsem ti zapomněla napsat, že vlastně jsem se utvrdila v tom, že alkoholik lže i když řekne AHOJ. Bohužel je to smutné, ale pravdivé. Vždy bude myslet jen na sebe a na tu svou dávku. Je si to těžké přiznat, ale je to hodně důležité a k tomu musíš dospět ty sama.

Hlavně je pravdou, že spoustu lidé v okolí si vlastně ani nevšimne, že tvůj partner má problém s alkoholem. Někteří ano, jsou to většinou ti, kteří něco podobného prožili, nebo mají nějakou obdobu ve své blízkosti.
Představa nechutného ožraly, který je smradlavý a mezi bezdomovci a společně s nimi popíjí krabicové víno, je zcela mylná.

Reni39 napsal(a):

Představa nechutného ožraly, který je smradlavý a mezi bezdomovci a společně s nimi popíjí krabicové víno, je zcela mylná.

Tohle je pravda.... já, když jsem měl své "chlastací období", tak jsem popíjel v klidu doma... jak píše Zuzi - šikovně schovaná flaška udělá svoje... :D ... nechodil jsem do hospody, ani nejsem bezdomovec....

Maciatko400 napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

jo jinak nám na přednášce vštěpoval...od alkoholika utíkat, utíkat, utíkat...a pak ještě od dalších 4 typů lidí...ale to je jiné téma ;)

No ano to mas ako z denniku bridget jonesovej - ziadny alkoholik, workoholik, ziarlivec, zgrglos :dumbom:... ci ako to bolo :D...

Si myslim, ze urcite treba rozlisovat medzi alkoholikmi muzmi a zenami a aj alkoholikmi ako takymi. Na jedneho jedineho clena mojej skupiny by ste nepovedali, ze ma problem s alkoholom, ci uz na muzov alebo na zeny a su tam ludia ktori pili roky ci desatrocia... Myslim si, ze stale si vacsina ludi spaja pojem alkoholik, ci alkoholicka s ludskou troskou, ale vacsina ludi na to nevyzera.... Nie nie je spravne od nich utekat, ale ani davat sancu donekonecna. Je vela tych, co to zvladli a este viac tych co to nezvladli, to je jasne. Su len 3 percenta alkoholikov, ktory vydrzali abstinovat dozivotne. Nemate ziadnu zaruku, ze alkoholik nezrecividuje po roku, dvoch, desiatich ci dvadsiatich... Dolezite je ako sa k tomu postavi, ci sa zase zacne opijat do nemoty, alebo vyhlada odbornu pomoc - detox a stopne to... Ja si neskutocne vazim podporu mojho priatela a mojej maminy, ako som uz spominala, bez nich by som to nezvladla, ale za to nemam ruzove okuliare, mozno keby to bolo naopak a priatel by mal taketo problemy a tak dlho ako ja, narovinu ja by som to zrejme nezvladla a opustila ho, nedala mu az tolko sanci ako on mne a to sa hovori, ze my zeny toho vydrzime v takychto situaciach viac ako muzi!!!!! Takze nakolko mam priamu skusenost z oboch stran - oco alkoholik ja abstinujuca alkoholicka, jednoznacne NEUTEKAT HNED, SANCU DAT, ALE NIE DO NEKONECNA A SKOR SI DUPNUT A BYT TVRDY, NEZACHRANOVAT DOTYCNEHO, LEBO POTOM SA NA TO SPOLIEHA A SAM OD SEBA NIC NEUROBI!!!!

A mona, to ze ti pise smsky, ze nepije neznamena ze nepije, alkoholici straaaasne klamu, nemate moznost vypadnut sami dvaja niekde na par dni, kde zistis ci ti neklame a jasne si dohodnut podmienky, ze moze ostat, len ked pit nebude a vyhlada odbornu pomoc, lebo bez toho to nezvladne...

no tak ten přednášející pracoval pár let v protialkoholické léčebně, takže asi věděl o čem mluví :D

jinak to byl...alkoholik, žárlivec, agresivní člověk, schizofrenik, kruci a ted si nevzpomenu na toho pátýho...sááákryš, tuším říkal hysterie...

tak vytržené z kontextu to zní možná divně, ale když se bavíme o žárlivci, tak je tím myšleno chorobná žárlivost atd...no asi nám chtěl říct, at si neděláme iluze o tom, že s těmito lidmi je to procházka růžovým sadem :)

Mikeš- možná to bude tím, že jsi se neprochlastal na dno- tam už je leccos na člověku znát.

Reni- přesně tak  ani pozdrav bych už nevěřila a na "podobné" týpky mám  na dosmrti čuch jak ohař......

Mého partnera pokládali všichni dlouhou dobu za úžasného, pracovitého chlapa , který srší optimismem a pracovní aktivitou- popíjel doma, v klídku a  tajně- nikdy v hospodě.  Špinavý nechodil- hadry jsem mu dávala do pořádku já ,i  tehdy , když už se začínal natvrdo zněčišťovat.... :usch:  Postupně ale každé napití  bylo málo, nikdo na něm  zvenčí ale pořád nic nepoznával. Dokonce jsem si vyslechla od známých - ty naděláš  kvůli pár panáčkům ( na plese). Oni ale netušili, že těm panáčkům předcházela flaška vodky před odjezdem  na zábavu- jinak by nebyl schopen provozu. Na vodku  přešel, protože  dost dlouho není z člověka "cítit"....
Dokonce když napadl moji matku a syna( volala jsem policii v iluzi, že mi někdo pomůže :usch: ), mi kluci policejní doporučili ať toho hodného pána  tolik nešikanuju, že na záchytku určitě nevypadá - a vůbec jim nebylo divné , že stojí na sněhu bos.... :co: Teprve když napadnul i je, tak uznali, že asi nebude úplně ready a odvezli si ho.... Pak už  byli u nás častěji.... Fuj... Vrací se mi to do hlavy ... :(

Každému bych přála  se s tímhle nepotkat....

zuzi777a napsal(a):

Mikeš- možná to bude tím, že jsi se neprochlastal na dno- tam už je leccos na člověku znát.
....

Jo, to máš pravdu... dal jsem si 2-3 panáky, aby se mi "líp usnulo" a byl jsem v pohodě.... akorát že Mikešová mi začala dělat dusno, že prej "s ožralou žít nebude" ...

Mikeš napsal(a):

]
Jo, to máš pravdu... dal jsem si 2-3 panáky, aby se mi "líp usnulo" a byl jsem v pohodě.... akorát že Mikešová mi začala dělat dusno, že prej "s ožralou žít nebude" ...

No jo Mikeši, jenže asi ti na paní Mikešový záleželo, viď?
Ono jedna, dvě na lepší spaní, není řešením. Bohužel spaní se věkem zhorší nám všem.
A taky jedna, dvě na uvolnění a vyčištění není k ničemu. Tomu ale rozumí zdravě smýšlející a chápající člověk.

zdravím všechny přítomné a prosím o pomoc i radu.Po 25 letech manželství jsem před 14 dny odešla,nebo spíše utekla od manžela alkoholika.Mám plnou podporu dětí,protože          ublížil i jim,ale světe div se já přemýšlím o tom že vše je moje vina,že bych se měla vrátit,kdo mu uvaří,vypere atd....Je to normální???Já přemýšlím o tom že se nenaučím žít sama,jdou na mě deprese a je mi na nic.Jak z toho ven???Má někdo zkušenost???

Hanule, normální to asi je, ale nevracej se. :|

ahoj Hanule, je to v pr......... celý je to v pr................... chlast a alkoholici - strčit do pytle a utopit........... jenom ničí život...............

hanule, myslím že bys sis měla přečíst všechny příspěvky - je to pořád dokonala - pije, léčí kocovinu, slibuje, my mu na to skočíme, protože ho máme rády, a on? když mu otrne, chlastá vesele dál, a ještě za to můžeme my. Jedině léčba a doživotní abstinence - nic jiného není - jinak conejrychleji pryč.................

mono,
prosim, netrap se a normalne ho posli ... do patricnych mezi. dokud si to nevyresi, proste s nim nebud :par:

Hanule- já jsem tohle prožívala též.  On totiž člověk za ty roky ztratí přehled o tom, CO je ještě normální a CO je  vůči tobě nefér. Já mohu 1000x vědět , že alkoholik je vpodstatě nemocný člověk, ALE člověk alkoholik neničí jen sebe , ale i svoje okolí... To měj na paměti až budeš přemýšlet , že ho vezmeš zpět, nebo že budeš mít starost , jestli má co na sebe a do huby....
Uvědom si, že jeho nezajímá , Co bude s tebou, jemu je vždy přednější flaška než ty a tudíž tvoje hodnota je pro něj míň než vypitá lahev od Gambáče.....

Hanule0911 napsal(a):

zdravím všechny přítomné a prosím o pomoc i radu.Po 25 letech manželství jsem před 14 dny odešla,nebo spíše utekla od manžela alkoholika.Mám plnou podporu dětí,protože          ublížil i jim,ale světe div se já přemýšlím o tom že vše je moje vina,že bych se měla vrátit,kdo mu uvaří,vypere atd....Je to normální???Já přemýšlím o tom že se nenaučím žít sama,jdou na mě deprese a je mi na nic.Jak z toho ven???Má někdo zkušenost???

Hanulko, není důvod dávat si cokoliv za vinu. Žádný partner není povinen snášet peklo, které obnáší život s alkoholikem!!! Nevidím důvod, proč by ses měla k manželovi vracet nazpět. Jestli jsi utekla, tak jsi asi pro to měla vážný důvod, ne?? A nemysli si, že kdyby ses vrátila, bylo by všechno jinak - během krátké doby by to bylo navíc ještě horší a utíkala bys znovu.
Kdo mu uvaří a vypere, to už nebudiž tvoje starost. Vařila jsi mu a prala celých 25 roků, což bral jako samozřejmost a ještě ubližoval Tobě a Tvým dětem, tak ať se ten výtečník teď o sebe postará sám. Najíst se může v hospodě a prádlo do automatky stačí jenom nandat a stisknout knoflík.
A nevěř tomu, že se nenaučíš žít sama. Máš děti, tak sama rozhodně nebudeš a až zjistíš, jak je fajn žít v klidu a v pohodě, beze strachu "co zas večer bude" budeš litovat, že jsi neutekla dřív :jojo: Urážky, ponižování a násilí Ti myslím určitě chybět nebudou.
A to, že máš deprese je zcela normální. Měníš od základů svůj život a to je samo o sobě složité, tak Ti držím palce, ať vydržíš :pussa:

zuzi777a napsal(a):

Mikeš- možná to bude tím, že jsi se neprochlastal na dno- tam už je leccos na člověku znát.

Reni- přesně tak  ani pozdrav bych už nevěřila a na "podobné" týpky mám  na dosmrti čuch jak ohař......

Mého partnera pokládali všichni dlouhou dobu za úžasného, pracovitého chlapa , který srší optimismem a pracovní aktivitou- popíjel doma, v klídku a  tajně- nikdy v hospodě.  Špinavý nechodil- hadry jsem mu dávala do pořádku já ,i  tehdy , když už se začínal natvrdo zněčišťovat.... :usch:  Postupně ale každé napití  bylo málo, nikdo na něm  zvenčí ale pořád nic nepoznával. Dokonce jsem si vyslechla od známých - ty naděláš  kvůli pár panáčkům ( na plese). Oni ale netušili, že těm panáčkům předcházela flaška vodky před odjezdem  na zábavu- jinak by nebyl schopen provozu. Na vodku  přešel, protože  dost dlouho není z člověka "cítit"....
Dokonce když napadl moji matku a syna( volala jsem policii v iluzi, že mi někdo pomůže :usch: ), mi kluci policejní doporučili ať toho hodného pána  tolik nešikanuju, že na záchytku určitě nevypadá - a vůbec jim nebylo divné , že stojí na sněhu bos.... :co: Teprve když napadnul i je, tak uznali, že asi nebude úplně ready a odvezli si ho.... Pak už  byli u nás častěji.... Fuj... Vrací se mi to do hlavy ... :(

Každému bych přála  se s tímhle nepotkat....

Zažila jsem něco podobného, taky mi zprvu nikdo z manželových příbuzných nevěřil, že ten problém nenafukuju, že fakt je, že nedělám z komára velblouda. A vlastně se jim ani nedivím, probíhalo to všechno tak skrytě, nenápadně - také si nosil flašky tajně domů, také ještě ty flašky  teď - pár let po jeho smrti - ještě pořád nacházívám na neuvěřitelných místech...
Reakce známých na tenhle problém byla dvojí: jedni mi říkali - holka, držím ti palce, já vím, co to je, máme to v rodině taky... a reakce dalších: "A nebylas mu třeba nevěrná? Proč tedy vlastně pije?" Ustát to není lehký. (pro rýpaly dodávám, že nevěrná jsem NEBYLA.)

Prostě - je to nesmírně těžký. A je to těžký i teď, pár let po rozvodu a pár let po jeho smrti (způsobené alkoholem). Ohromné jizvy zůstaly na duši mě i dětem.
Pokud se takový člověk nechce léčit - prchejte od něj!!!

jo, jo- a také  myšlenky typu- proč on chlastá, CO já dělám blbě.....
Ty mě pronásledovaly.... A to , že když ho vyženu, přijde dcera o tátu...
Mě k rozhodnutí  skoncovat s takovýmhle životem  přivedl nástup do nového zaměstnání.
Pracovala jsem mezi samými chlapy a najednou viděla , že jsou mužští, kteří v práci řeknou- hele já jdu po práci s mámou na nákup...., "mladá" má narozky  co bys poradila za dárek....., vnouče mi přijede, jdu stavět pískoviště...
Prostě takové střípky toho, jak vypadají NORMÁLNÍ muži- s chybami, s příšernou láskou k fotbalu  :P:lol:, s náladami  ale  NEPIJÁCI!!!!

Svého současného muže jsem poznala na inzerát pár let poté, a on chudák nic netušíc si na třetí schůzce dal po obídku pivko.  Nemohl chudák pochopit, proč jsem na něho přestala mluvit a jela domů.....
Teprve  po asi 4 letech našeho vztahu jsem pochopila , že on NEPIJE. Je to blbé, ale já jsem i jeho  dlouho podezírala CO KDYŽ  někde zašívá flašky a celé to martyrium projdu znovu.....
Život se závislákem nechá stopy, hluboké a bolavé...  Doufám, že pro mé děti to bylo poučením,  a samy pít nebudou......

Musím jen přitakat na předcházející příspěvky.
HANI, drž se, své rozhodnutí neměň, snaž se vydolovat ještě kousek síly, ona někde v tobě je i když si myslíš, že tam už dávno není.
Vzpomeň si jak jsi vždy za všechno mohla ty, protože kdo jiný, všechno byla tvoje chyba, navíc jsi byla svému manželovi na obtíž, bránila jsi mu ve štěstí, neměla jsi pro něj dostatek pochopení, nadával jsi mu bezdůvodně, měla jsi hloupé řeči  ..... a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
To, že jej teď nevyhlížíš, kdy přijde, nebo nepřijde domů, to, že už nejsi nervozní v jakém stavu přijde (když se tedy uráčí) a v jaké náladě, a co vlastně bude následovat, ti nyní připadá, jako by jsi měla vnitřně nějaké prázdno. Ale ono se to časem vstřebá, jenže musíš být trpělivá. A to ty přece dokážeš, vždyť jsi byla trpělivá 25 let manželství a doufala jsi, že se to zlepší. Tak tě přece nezlomí nějaký ten týden, no ne? :-)
Drž se  a neboj se, bude to určitě zase všechno fajn.

Děkuji Vám všem za podporu,stále ji potřebuji,protože mi všechno co prožívám připadá jako špatný film.Až mě mrazí jakou máte všechny pravdu.Nebyly jste někdy u nás doma?????To jsou opravdu všichni alkoholici tak nemožně stejní??U nás je asi nějaká náprava zbytečná.Mnohokrát jsem manžela prosila aby přestal pít a aby se šel léčit,že mu budu oporou a budu si ho za to vážit.Odpovědí bylo-já pít nikdy nepřestanu!Kdo tě má pořád poslouchat......atd.Ale já Tě mám rád,to ty pořád něco máš proti mě i proti mé rodině....a děti taky navádíš-to jsem nikdy neudělala,ba naopak jsem ho před nimi omlouvala.Bylo toho strašně moc,jestli vydržím všechno to tu napíšu.Třeba i takhle někomu pomůžu.

zuzi777a napsal(a):

jo, jo- a také  myšlenky typu- proč on chlastá, CO já dělám blbě.....
Ty mě pronásledovaly.... A to , že když ho vyženu, přijde dcera o tátu...
Mě k rozhodnutí  skoncovat s takovýmhle životem  přivedl nástup do nového zaměstnání.
Pracovala jsem mezi samými chlapy a najednou viděla , že jsou mužští, kteří v práci řeknou- hele já jdu po práci s mámou na nákup...., "mladá" má narozky  co bys poradila za dárek....., vnouče mi přijede, jdu stavět pískoviště...
Prostě takové střípky toho, jak vypadají NORMÁLNÍ muži- s chybami, s příšernou láskou k fotbalu  :P:lol:, s náladami  ale  NEPIJÁCI!!!!

Svého současného muže jsem poznala na inzerát pár let poté, a on chudák nic netušíc si na třetí schůzce dal po obídku pivko.  Nemohl chudák pochopit, proč jsem na něho přestala mluvit a jela domů.....
Teprve  po asi 4 letech našeho vztahu jsem pochopila , že on NEPIJE. Je to blbé, ale já jsem i jeho  dlouho podezírala CO KDYŽ  někde zašívá flašky a celé to martyrium projdu znovu.....
Život se závislákem nechá stopy, hluboké a bolavé...  Doufám, že pro mé děti to bylo poučením,  a samy pít nebudou......

zuzi, všechno co píšeš, tak neuvěřitelně sedí....., až mě z toho mrazí.
Já taky přemýšlela mnoho nocí, po dost let (a někdy bohužel i teď - ty myšlenky a vzpomínky se vrací) - kde jsem udělala chybu já? Vždyť přeci nikdy to není ve vztahu černobílé - jeden je vzorný, druhý je špatný. Opravdu upřímně jsem zpytovala své svědomí, pitvala se ve vzpomínkách, poctivě hledala, co jsem udělala já špatně...  nepřišla jsem na to, asi na to odpověď není. Ani to, že jsem si ho neměla brát - býval to skvělý chlap, chodili jsme spolu 5 let, za celou tu dobu se dvakrát opil (to přeci není nic varovného - ať hodí kamenem, kdo se v posledních 5 letech ani jednou nepřipil).
Ráda bych našla nějakou svou chybu, abych to celé pochopila, pořád si říkám, nějaká chyba musela být i na mé straně - jenomže já fakt nevím jaká....

I s tou přehnanou opatrností v dalších vztazích máš stoprocentní pravdu. Člověk se tak bojí toho, že by mohl jeho partner pít, až na partnera klade nesmyslné "abstinenční požadavky".

Hanule0911 napsal(a):

Děkuji Vám všem za podporu,stále ji potřebuji,protože mi všechno co prožívám připadá jako špatný film.Až mě mrazí jakou máte všechny pravdu.Nebyly jste někdy u nás doma?????To jsou opravdu všichni alkoholici tak nemožně stejní??U nás je asi nějaká náprava zbytečná.Mnohokrát jsem manžela prosila aby přestal pít a aby se šel léčit,že mu budu oporou a budu si ho za to vážit.Odpovědí bylo-já pít nikdy nepřestanu!Kdo tě má pořád poslouchat......atd.Ale já Tě mám rád,to ty pořád něco máš proti mě i proti mé rodině....a děti taky navádíš-to jsem nikdy neudělala,ba naopak jsem ho před nimi omlouvala.Bylo toho strašně moc,jestli vydržím všechno to tu napíšu.Třeba i takhle někomu pomůžu.

Hanule, moc, moc ti držím palce, abys našla sílu co nejdřív odejít. Opravdu jsou některé věci kolem alkoholiků strašně stejné, ve všech příbězích. A jestli ti na rovinu řekl - já pít nikdy nepřestanu - ODEJDI HNED!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Já to v tomhle měla méně jasné - ten můj sliboval že už nebude, probrečel potoky slz, že o nás přijde, že nás má rád, že se fakt chce léčit.... a pak když jsem volala zoufalá do poradny pro alkoholiky, kam měl před nástupem na léčbu docházet, řekli mi, že tam vůbec nechodí...zalarmovala jsem tehdy všechny své síly, přemluvila psychiatra, vzali ho pak na léčení hned, v podstatě to byl takový únos ve chvíli, kdy byl připitý a nestačil se z toho vykroutit... Prostě nevycházelo to z něj, ta touha nepít, žít normálně...trvalo to 5 let, ty mé snahy o záchranu, a bylo to k ničemu.

Hanule, prchej, co ti nohy stačí, nechci tady popisovat, co by tě čekalo, kdybys zůstala - obecně - peklo pro tebe i tvé děti.  Čím déle setrváš, tím to pro tebe a děti bude jen těžší.

Blossom- trpká vzpomínka- já jsem toho svého přivezla před léčebnu , kam měl nastoupit. Jedinou podmínkou bylo, že musí přijít střízlivý. Doma masedal do auta se slovy - dělám to pro tebe a   naši holčičku. Tak jsem ho s malou dcerou nechala sedět v autě před léčebnou, než jsem vyvěděla na vrátnici,kde a komu se máme nahlásit.  Po návratu do auta -cca 3 minuty to trvalo- muž nikde, v autě jen dcera , že tatínek čůrá..
No a  on nepřišel zpátky, PROSTĚ VŮBEC NEPŘIŠEL K AUTU, přišel za týden, domů a ožralý.......  Takže tak...:/

Hanule- vypiš se ze všeho , co tě bolí, ale neslevuj ze svých požadavků- já už teď vím, kolik roků jsem promarnila  čekáním na zázrak. Přeju všem stejně trápeným dřívější procitnutí a  kus pěkného života! Kdybys věděla jak  je hezké  dát si s partnerem sklenku a nebát se toho CO přijde!  Nebo mít strach při jeho pozdním návratu paradoxně JEN z toho , jestli se jemu nic nestalo , NE Z TOHO JAK PŘIJDE UPRAVEN A JAK BUDE ŘÁDIT, NAPADAT, URÁŽET, UBLIŽOVAT!!!!!

Piš, ať Tě přestane bolet srdíčko ale najdi sílu žít! Je to fakt  ztráta času být s někým , kdo neví a  nechce vědět, jak je na tom blbě. Nepočítej s tím, že ti někdo pomůže- najdou se možná i lidi , kteří tě budou odsuzovat- že jsi ho nechala! ALE - oni za tebe nebudou žít Tvé další roky!
Děti se ti rozlétnou do světa  a věř, že se nebudou rády vracet oni ani jejich partneři do domácnosti prokleté alkoholem- zůstaneš sama se spiťarem, který si tě už dávno považuje místo  za  partnerku jen  za služku a  trvalou součást domácnosti , jako je plná lednice a vypraná pračka......

Hm - to já jsem zase znala paní, která měla vleklé problémy s alkoholem, na léčení nebyla poprvé a když ji manžel pod pohrůžkou rozvodu donutil k nástupu na další léčbu, ráno před nástupem vyslídila kde je schovaná placatice vodky (kterou jí manžel sebral) a s placaticí v kozačce odjela do léčebny. Zuzi777a, navlas stejná situace - když se manžel informoval na příjmu pacientů co a jak, paní se "šla vyčůrat" a prázdnou placku vyhodila do křoví.
Tady je jasně vidět, že když rozhodnutí k léčbě nevede z vlastního přesvědčení alkoholika, tak je vlastní léčba v podstatě k ničemu, protože alkoholik bere nátlak rodiny jako "křivdu na sobě páchanou" pod heslem "tak já se teda půjdu léčit, abych měl/a od vás na chvíli pokoj a sotva vylezu z léčby, dám se na pití zas" Vůbec netvrdím, že takovýto přístup mají VŠICHNI alkoholici a že neexistují lidé, kteří po léčbě vydrželi abstinovat, to vůbec ne. Ale takových případů shora popsaných je bohužel většina :/

holky, to je k neuvěření, že je to všude prakticky na chlup stejné - je to vůbec možný???????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

Je... protože alkoholismus s sebou nese v podstatě u každého člověka stejné znaky: slibování, lhaní, tvrzení že já mám všechno pod kontrolou, já nemám žádné problémy (skutečně je nemá, problémy má jeho okolí s ním), schovávání si flašek všude možně, díky pití nedostatek peněz v rodině atd. atd. atd. U chlapů-alkoholiků navíc urážky a ponižování partnerky, které se z 99,9 % zvrhnou do bití a brutální agrese vůči celé rodině
Skutečně se nediv, že jsou některé příběhy jak obtažené přes kopírák nebo to samé v bleděmodrém ... všude je to s alkoholikem stejné ...

co k tomu dodat - PEVNÉ NERVY VŠEM - :-((

chtěla jsem jen dodat, že my jsme se dostalli do stádia, toho, že se ožral jako prase, choval se jako arogantní vůl - a když vystřízlivěl , poté co prochlastal veškeré peníze a chtěl po mě, když jsem mu je odmítla dát??hádejte - žádný sliby, žádná lítost, žádné omluvy. Naopak - jen samé nadávky a výčitky, protože já vlastně můžu za to že se ožžral, protože si se mnou kazí život, nebot já jsem nic, a bez něho jsem ho :-) - má dokonale vypitej mozek..........tady už asi fakt nic nepomůže, protože takovýmu člvoěku se už asi těžko rozsvítí..............

Děvenko zlatá, buď ráda že se hlavně rozsvítilo Tobě a poznala jsi, že soužití s takovým chlapem absolutně není možné :pussa:
Mimochodem - už je pryč?

mona1 napsal(a):

chtěla jsem jen dodat, že my jsme se dostalli do stádia, toho, že se ožral jako prase, choval se jako arogantní vůl - a když vystřízlivěl , poté co prochlastal veškeré peníze a chtěl po mě, když jsem mu je odmítla dát??hádejte - žádný sliby, žádná lítost, žádné omluvy. Naopak - jen samé nadávky a výčitky, protože já vlastně můžu za to že se ožžral, protože si se mnou kazí život, nebot já jsem nic, a bez něho jsem ho :-) - má dokonale vypitej mozek..........tady už asi fakt nic nepomůže, protože takovýmu člvoěku se už asi těžko rozsvítí..............

Ano, potvrzuju, že s alkoholiky je to jak přes kopírák: Dřív nebo později začne alkoholik obviňovat své nejbližší a hlavně zaměňovat příčiny a následky. Např. "Piju, protože jste mě všichni odepsali" (místo obráceně- odepsali jste mě, protože piju),  ", "S takovouhle ženskou podezíravou se fakt nedá žít", "Kdybys mě tak nehlídala a já si mohl dát normálně třeba jedno pivo, tak by to takhle nedopadalo".  - toto je ještě taková lehčí forma. Později si alkoholik začne vymýšlet neuvěřitelné story, o tom, jaký  je vlastně chudák, jak byl k pití dohnán atd., atd., a nejhorší na tom je, že těmto smyšlenkám nakonec sám uvěří.
Psychiatr mi to vysvětloval takto: Alkoholik v hloubi duše cítí nesnesitelnou vinu. Aby se sám ze sebe nezbláznil, začne se stavět do role "já za to nemůžu, já přeci pít musím, když život je ke mě tak zlý, za všechno můžou oni ". Začnesi vymýšlet neuvěřitelné konstrukce a té myšlence skutečně nakonec uvěří. Bohužel, alkoholik v pozdním stádiu je psychická troska.
Psychiatr mi nakonec řekl: Tady už není co zachraňovat. Zachraňte sama sebe, ať mají děti aspoň jednoho rodiče....
Měl pravdu, bohužel pravdu absolutní....

Kiara napsal(a):

Je... protože alkoholismus s sebou nese v podstatě u každého člověka stejné znaky: slibování, lhaní, tvrzení že já mám všechno pod kontrolou, já nemám žádné problémy (skutečně je nemá, problémy má jeho okolí s ním), schovávání si flašek všude možně, díky pití nedostatek peněz v rodině atd. atd. atd. U chlapů-alkoholiků navíc urážky a ponižování partnerky, které se z 99,9 % zvrhnou do bití a brutální agrese vůči celé rodině
Skutečně se nediv, že jsou některé příběhy jak obtažené přes kopírák nebo to samé v bleděmodrém ... všude je to s alkoholikem stejné ...

Tak já byla asi tou světlou výjimkou, na mě byl zlý jen verbálně, ruku na mě ani na děti nikdy nevztáhl, v opilosti totiž hlavně chodil spát. Bohužel, nakonec spal skoro už pořád.

Jen chci ještě varovat, možná jste to taky některé už zažily: Až mu oznámíte, že od něj odcházíte, bude vám možná vyhrožovat sebevraždou. Mě bylo v takové chvíli řečeno: A víš, že jsi mě tímhle svým rozhodnutím zabila?
Celá zoufalá jsem to probírala s psycholožkou. Mám právo tohle riskovat? Mám právo riskovat, že ho třeba někde děti najdou mrtvého?
Psycholožka mi řekla: S takovou možností se musí počítat, je dokonce u alkoholiků dost pravděpodobná, několik mých klientek se s tím skutečně setkalo. Ale nemůžete se nechat od něj celý život držet v šachu. Pojud se to stane, NEBUDE TO VAŠE VINA. 
Její slova mi fakt dodala sílu odejít.

Je to opravdu všude stejné. Někde s fyzickým napadáním, někde bez. Drobné změny. Bohužel ani léčení není úplným řešením, pokud to není 100% dobrovolné rozhodnutí závislého člověka. Většinou po léčbě dochází k recidivě a bohužel k rapidnějšímu zklamání toho partnera. Někdo svou závislost prostě bere jako životní úděl, a tak jak uvádí mnohé z vás, my ostatní (my partnerky) jsme je k tomu svým chováním donutily. Smějeme se mu za zády, a to společně s dětmi, v domácnosti se cítí jak vyděděnec, on vlastně nic nemůže udělat podle sebe.
Ach jo, je to všude stejné.
Držím Vám všem palečky, aby všichni měli v tomto nesmyslném boji proti nepříteli mnoho sil.

Každý svého štěstí strůjcem a vyhrožování sebevraždou je jen pouhé vyhrožování, manipulace. Jestli se někdo rozhodne upít, zabít či cokoliv jiného, je čistě JEHO rozhodnutí. ON SÁM je za svůj život zodpovědný, nikdo jiný.

Ahojte všichni,tak jsem si po mém odchodu od manžela našla nové bydlení.Malinký,ale hezký byteček,možná budu mít trochu finanční tísni,ale snad to zvládnu.Dcera se svým manželem mě moc podporují.Nechtějí abych se vrátila zpět k alkoholikovi.A co já???Opět brečím,přemýšlím o návratu,všeho se bojím je to strašné!!!!Kde je proboha ten zakopaný pes!!!!!!!zase na mě jdou myšlenky,že jsem to asi zavinila já,že jsem ho dobře nechápala,že jsem ho jako manželka a partnerka zklamala.....že asi nestojím za nic,když ta dušička je tak bolavá a asi ji vyléčí jen čas,nebo má někdo nějakou jinou radu???Jen mi neraďte ať si dám panáka!!!!

Hanule0911 napsal(a):

Ahojte všichni,tak jsem si po mém odchodu od manžela našla nové bydlení.Malinký,ale hezký byteček,možná budu mít trochu finanční tísni,ale snad to zvládnu.Dcera se svým manželem mě moc podporují.Nechtějí abych se vrátila zpět k alkoholikovi.A co já???Opět brečím,přemýšlím o návratu,všeho se bojím je to strašné!!!!Kde je proboha ten zakopaný pes!!!!!!!zase na mě jdou myšlenky,že jsem to asi zavinila já,že jsem ho dobře nechápala,že jsem ho jako manželka a partnerka zklamala.....že asi nestojím za nic,když ta dušička je tak bolavá a asi ji vyléčí jen čas,nebo má někdo nějakou jinou radu???Jen mi neraďte ať si dám panáka!!!!

Hanule, moc ti rozumím, myslím na tebe, chtěla bych ti poslat pozitivní energii.
Prošla jsem si něčím podobným, člověk se fakt soužitím s alkoholikem dostane do hlubokých depresí, to je zákonité. Já v závěru taky byla zcela na dně. Ale věř - ten nejtěžší krok jsi udělala, teď už se to bude postupně jen zlepšovat,!!!!!!!
Radím, vyhledej nějakou dobrou psycholožku, nebo zavolej na linku důvěry a vypovídej se ze všeho, mě už i tohle pomáhalo. Já tehdy chodila k psycholožce, která mi moc pomohla se s tím srovnat. (Pozor - třeba ti nemusí sednout hned první psycholog, prostě hledej takovou pomoc, která ti bude vyhovovat, nedej se odradit tím, že ne každá forma pomoci ti sedne).
Možná pro tu prvotní, nejhorší dobu si nech napsat i nějaké prášky proti depresi. Později poznáš, až už je nebudeš potřebovat.
Pokud bych ti mohla nějak pomoct, napiš mi soukromou zprávu, ráda ti vypíšu nebo zavolám všechny své zkušenosti a cesty, jak jsem se z toho dostávala. Sem to psát nechci, bylo by to moc dlouhé a taky příliš osobní.

Hanulko, nejsi v tom sama, držím ti pěsti hrozně moc, vydrž, vykročila jsi jedinou správnou cestou a postupně zas zjistíš, že lze žít i normálně, a že ten život má i hezčí stránky.
HLAVNĚ SE K NĚMU NEVRACEJ, i dcera tě podporuje a to je strašně důležité. Kdyby ses nedejbože vrátila, vrátila by ses do pekla.

Hanule- nabízím totéž co Blossom- když budeš chtít ozvi se!!
Hlavně se nevracej! Počkej, jak zjistíš, že i penízek je víc, když  ti nemá kdo propíjet život!!!
Myslím na tebe a hlavně  HO NELITUJ!!!!!  To můžeš až později, teď se obrň hroší kůží a mysli jen na sebe!  Přeji ti, ať si vybavíš hezký byteček, ať ti děti pomohou a ať je už jen líp!!!!

Ahojte,píši pár řádků než odejdu do práce.Byt jsem nakonec nevzala,maminka mi příslibila azyl u ní v domě než vše vyřeším.Už je to třetí týden co jsem pryč a já z toho mám stále deprese.Přemýšlím až se mi z hlavy kouří,a když nepřemýšlím tak brečím...a tak pořád dokola.Mám jít opravdu k psychologovi????Mám šanci to zvládnout sama???Připadne mi ,že lidi kolem mě už to přestali řešit.Vidí to jako jasnou vyřešenou věc,ale já mám stále pořebu o tom mluvit a ujišťovat se že je to tak správně.Asi už všechny otravuju.A to mi kamarádka řekla ať se připravím,že bude hůř.HELP!!!!

Hanule0911 napsal(a):

Ahojte,píši pár řádků než odejdu do práce.Byt jsem nakonec nevzala,maminka mi příslibila azyl u ní v domě než vše vyřeším.Už je to třetí týden co jsem pryč a já z toho mám stále deprese.Přemýšlím až se mi z hlavy kouří,a když nepřemýšlím tak brečím...a tak pořád dokola.Mám jít opravdu k psychologovi????Mám šanci to zvládnout sama???Připadne mi ,že lidi kolem mě už to přestali řešit.Vidí to jako jasnou vyřešenou věc,ale já mám stále pořebu o tom mluvit a ujišťovat se že je to tak správně.Asi už všechny otravuju.A to mi kamarádka řekla ať se připravím,že bude hůř.HELP!!!!

Běž za tím psychologem.

Hanule0911 napsal(a):

Ahojte,píši pár řádků než odejdu do práce.Byt jsem nakonec nevzala,maminka mi příslibila azyl u ní v domě než vše vyřeším.Už je to třetí týden co jsem pryč a já z toho mám stále deprese.Přemýšlím až se mi z hlavy kouří,a když nepřemýšlím tak brečím...a tak pořád dokola.Mám jít opravdu k psychologovi????Mám šanci to zvládnout sama???Připadne mi ,že lidi kolem mě už to přestali řešit.Vidí to jako jasnou vyřešenou věc,ale já mám stále pořebu o tom mluvit a ujišťovat se že je to tak správně.Asi už všechny otravuju.A to mi kamarádka řekla ať se připravím,že bude hůř.HELP!!!!

Hanule-přimlouvám se zapsychologa ,případněaspoň dobrou kamarádku., která tě "popostrčí". Brečet můžeš, ale začni se skrz ty slzičky dívat kolem sebe!
tY JSI NEUMŘELA OPUŠTĚNÍM ALKOHOLIKA! naopak TEĎ ZAČÍNÁŠ ŽÍT!!! Jen to ještě nevíš..... Mám za sebou ty dny plné výčitek a nejistoty sama v sobě.... Ale pohled zpět mě utvrzuje , že jsem  udělala dobře. Dnes ráno jsem bývalého potkala - je z něj troska, že  ho ani poznat nemohu. NIc než lítost už ale necítím... Naopak, dokonce jsem se přistihla při pocitu vzteku sama na sebe, že jsem tak dlouho váhala  se změnou života....
Drž se!

Hanulko, Ty potřebuješ opravdu dobrého psychologa - nemyslím tím, že bys byla snad nějaký blázen (opravdu takové předsudky existují a napáchají neskutečné škody) ale proto, aby Ti odborník potvrdil:
- že jsi skutečně udělala dobře, když jsi od něj utekla
- že jsi nezavinila ani jeho pití, ani následné manželské problémy
- že jsi po jeho boku 25 roků NEŽILA, ale PŘEŽÍVALA a ŽIVOŘILA
- že se skutečně nemůžeš starat o to, co s manželem bude, aniž bys sama sebe zničila
Hůř opravdu být může, ale na to "hůř" Tě psycholog pod svým vedením dokáže připravit :jojo:
Máš jedno velké plus - podporu maminky a dětí, což je u Tebe velká výhoda. Existují příbuzní manželek alkoholiků, kteří jim jakoukoliv pomoc odmítnou :( a pak je to zlé. Skutečně zlé...

Tak jsem dnes byla na potlachu s kamarádkou.Opět jsme všechno probíraly.Utvrzovala mě v tom že jsem udělala spávnou věc.Leta neměla ponětí co se u nás děje,tak dobrá jsem byla herečka.asi jsem se styděla kam až moje manželství dospělo.Říkala mi ,že ona by nic takového netolerovala-co se to se mnou stalo,že si takové věci nechám líbit.A taky,že ji moc naštvu jestli se vrátím-protože pořád tuto eventualitu připouštím.I když se mi zpět do toho pekla už nechce.Ale často na něj myslím-jestli vše zvládá,jestli  mu tím vším neubližuju,třeba potřebuje moji pomoc.Ale mu na mě asi moc nezáleží,protože se ještě neozval,ani sms co se mnou je atd.....neviděli jsme se už skoro měsíc!!!!jak to strašně letí.

Hanule, věříš tomu, že mě se "ten můj" neozval klidně 1/2 roku? Až teprve,když ho vyhodili z bytu pro neplacení nájmu, tak si vzpomněl a začal otravovat naši společnou dceru ( tehdy 10letou), aby ho  její maminka  vzala na milost, že je sám a smutný..... A dcera k tomu vyřízenému vzkazu tenkrát dodala : A OŽRALÝ.... :usch:
Vůbec se nezatěžuj tím, co je s ním... Polituj ho ale žij!!! On se vůbec nebude zajímat co je s tebou! Pouze kdyby měl potřebu- ne když bys potřebovala něco ty. Seber rozum do hrsti a poslechni děti, rodiče, kamarádku a nás, které jsme si něčím podobným prošly....

" i já sama jsem se začala podobat alkoholikovi  -který je s plnou vážností přesvědčen, že si dá už jenom a pouze jednu jedinou maličkou skleničku, a víc už anikapku!! Příjde z baru domů ve dvanáct, aŤ se děje co se děje... ale pak najednou, o pár hodin později, sedí na téže stoličce v jiném baru a poje svou třináctou skleničku. Neschopný od tamtud odejít, protože má depresy, protože je šťastný, protože musí oslavovat, protože má vztek, protože je mu smutno, protože je venku krásně, protože je středa, nebo pátek..........dám si ještě jednoho maličkatého panáčku a půjdu..............
V pozici té nejbližš se obelháváte velmi podobným způsobem - teď tonemůžu ukončit - jsou vánoce, jsou velikonoce, prožili jste šťastnej víkend,  teď už nebude pít, on se polepší, miluji ho. Je to moje vina? nechci ho opustit? potřebuje mě?, pije kvůli mě? jsem tak nesnesitelná?..................."

Ano Moni, tak v tomto se v určitých životních fázích nacházíme všichni, kteří žijeme s nějakým závislákem. Ať chceš nebo ne.
Snad ti přečtení knihy hodně pomůže, proto jsem si dovolila ji doporučit. Pokus se najít sebe sama.
Nejtěžší je se odpoutat, potom je to sice také těžké, ale dá se to zvládnout. I když se to nezahojí ze dne na den.

Reni - souhlas! :jojo:

Potvrzuji vše co je tu napsáno.manželky a partnerky alkoholiků jsou tzv.spoluzávislé,ale musíme z toho nějak ven!!!Já vedu sama se  sebou denně dialog,počítám pro a proti,omlouvám sebe za neschopnost,jeho za to co provádí,je mi z  toho na nic,ale víte co??Některá jste mi psala ať klidně brečím,ale ať se přes ty slzičky dívám na svět a začnu žít!!Páni já si opravdu začínám zvykat,že když přijdu z práce unavená,tak si můžu lehnout,večer jsem absolutně klidná,protože vím,že nebude žádná nesmyslná hádka a obviňování,že se i vyspím,protože mi nebude nikdo pouštět CD do reproduktorů domácího kina.Ale na druhou stranu chvílemi se cítím osamocená-ale to jsem se cítila i před tím,protože jsem stejně byla pořád sama  doma,věřím,že se vše upraví,ale chce to spoustu času.Věřím,že vydržím!!!Myslete na mě-já myslím na Vás všechny.A hlavně pište!!!Moc mi to pomáhá

Hanule, vidíš a takových dní,kdy bude přibývat  pozitivních pocitů a negativní myšlenky budeš moct klidně zaplašit- TĚCH BUDE PŘIBÝVAT!!!! zA CHVILKU  ZAČNOU PLÍSKANICE,  ZABALÍŠ NOHY DO DEKY A V KLIDU SI PŘEČTEŠ KNÍŽKU, V KLIDU  SI POKOUKÁŠ NA  PITOMOUČKÉ FILMY V TELCE....  Ale všechno V KLIDU!  Nikdo tě nebude deptat , nikdo ti nebude dávat vinu za  nezdary ve svém životě, nikomu nebudeš muset  koukat do připitého obličeje, kde už  těžko poznáš, že to byl kdysi člověk, kterého jsi milovala..... Až začneš mít toho klidu tak akorát, běž s kámoškou cvičit, dej si víkend   v lázních, nebo jen babskou jízdu  u kafíčka...  Prostě můžeš žít , líp a čekat i hezké věci  v budoucím životě .... To, co by tě čekalo v tom právě uzvíraném úseku života nebudeš vůbec postrádat, věř že jsi o moc nepřišla, když se toho ušetříš....

Hanuli, držím Ti moc palce! Samoty se neboj, je to mnohem lepší, než nesamota s někým, s kým Ti stejně není dobře! Bude líp a líp ...vydrž.

doporučuji všem, přečíst si knížku "NEJBLIŽŠÍ - OD KATEŘINY JANOUCHOVÉ" , kterou mi poradila Reni, bohužel ale není k sehnání, mě se ji podařilo sehnat přes mladou frontu DNES........ikdyž v té knížce jsou věci rozdílné, než třeba u mě, nakonec to vyjde na stejno, prakticky je to všude stejné, je to beh na dlouhou trať, pořádně dlouhou trať, kor když do života vstoupí děti...........:-((

Hanulko, to moc ráda slyším, tedy vlatně čtu, že už je trochu líp. I když je to fakt běh na dlouhou trať.

Já jsem už z nejhoršího venku několik let, po většinu času žiju celkem spokojeně, ale stále se mi občas vzpomínky a myšlenky na všechno zlé prožité vracejí. Snažím se jim bránit (vím, že na tom už stejně nic nevymyslím, že se v tom jen zas bezúčelně rýpu), ale třeba v bezesných nocích se mi myšlenky stáčejí vždycky takovýhle blbým směrem. Nechci se už k tomu vracet, ale nejde mi to.
Nemáte někdo zkušenost, či radu, jak to v sobě konečně uzavřít?

Já zkouším různé cesty, ale je to samá slepá ulička.
Mé dceři strašně prý pomáhá kineziologie. Tak mě tam taky v dobré víře přihlásila. Absolvovala jsem to včera - obě jsme se (já i kinezioložka) u toho dost trápily, ona sama řekla, že tak dlouhé sezení (2,5hodiny) snad s nikým ještě neměla. Ale bohužel, co (naštěstí) pomáhá mé dceři, to (bohužel) absolutně nepomohlo mě. Je mi dnes dokonce hůř, mám zas solidní depku.
Přirovnala bych to k tomu, jako by šel člověk k zubaři s bolavým zubem, v naději, že když tam po tu chvíli vydrží vrtání a bolest, tak pak bude mít ten zub spravený a bude mu líp. A já mám pocit, jako že se to jen rozvrtalo, bolelo to a bohužel k žádnému spravení nebo zlepšení u mě nedošlo - bolí to dokonce víc, no asi jako ten rozvrtaný otevřený zub. Co s tím?
Mimo jiné, kinezioložka mi řekla, že taky měla manžela alkoholika. Ale ona mu věřila, že se s tím sám popere, vlastně to nechala jen na něm, sama se vrhla na sport a vlastně si ho nevšímala. A on se z toho sám dostal (??).
Já prý. tím, že jsem se ho snažila tahat k doktorům, tím, že jsem se to snažila řešit, jsem mu tím prý dávala najevo svou nevíru v něj a vlastně mu uškodila. Chápete to někdo?  Já ne. Já myslím, že jediný rozdíl, kdybych to takhle řešila "nevšímáním si ho a ne-pomocí"), by bylo, že by umřel ještě o něco dřív a možná dětem přímo na očích , a že já bych pak celoživotně nesla pocit viny, že jsem pro jeho záchranu nic neudělala. V tomhle naštěstí mám v duši klid-vím, že prostě víc už udělat nešlo.
Můžete mi někdo pomoci nebo poradit?
Proč se to sakra člověku vrací i po tolika letech, táhnu to životem jak kouli u nohy na ne a ne se té zátěže zbavit?

"Mimo jiné, kinezioložka mi řekla, že taky měla manžela alkoholika. Ale ona mu věřila, že se s tím sám popere, vlastně to nechala jen na něm, sama se vrhla na sport a vlastně si ho nevšímala. A on se z toho sám dostal (??).
Já prý. tím, že jsem se ho snažila tahat k doktorům, tím, že jsem se to snažila řešit, jsem mu tím prý dávala najevo svou nevíru v něj a vlastně mu uškodila. Chápete to někdo?  Já ne."

já myslím, že tomu rozumím, bohužel každý alkoholik není stejný, někomu nepomůže ani to že si nevšímáte, a myslím, si že kdy si ho nebudete všímat, bude na všechno sám, a dříve mu dojde že to tak nejde, nikdo mu nepomůže, tudíž ho nikdo nezvedne a pak mu teprve dojde, že je v hajzlu. a bude se snažit s tím něco dělat, bohužel někdo se upije k smrti...............

Sama za sebe můžu říct,že tím že se mi někdo  snaží pomoct a neustále radí co dělám dobře a co špatně a jak bych měla.....víte,to já moc dobře vím,ale tím že si mě nevšímá mi dává pocit,že to zvládnu sama.Radit může ,ale přebrat si to musím sama.Možná je to pro někoho těžko pochopitelný ,ale je to tak .Ale je to od povahy.Nikdy jsem neměla ráda rady od někoho kdo to nezažil i když snažím se to pochopit i z druhé strany.Vždycky jsem si musela nabít čumák a dojít k tomu sama.Ale to není věc jenom alkoholika...to je opravdu si myslím v  povaze.... :)

Jo a taky myslím ,že je to věc ega,silný vůle a já nevím čeho.Myslím si osobně,že pokud jenom někdo spoléhá  na ústavní léčení,tak může být hodně zklamán.Jak jsem někde četla,že je to vlastně start(omlouvám se ,nevím jestli to bylo tady nebo někde jinde).A potom záleží na každém.Jsem přesvědčená o tom,že pokud někdo chce na 100% skončit s pitím ,tak skončí.Někomu to trvá míň někomu dýl,ale je vždy na něm vidět snaha.Můj názor :) A stadium alkoholika,taky hodně důležité...

Nefrit napsal(a):

Sama za sebe můžu říct,že tím že se mi někdo  snaží pomoct a neustále radí co dělám dobře a co špatně a jak bych měla.....víte,to já moc dobře vím,ale tím že si mě nevšímá mi dává pocit,že to zvládnu sama.Radit může ,ale přebrat si to musím sama.Možná je to pro někoho těžko pochopitelný ,ale je to tak .Ale je to od povahy.Nikdy jsem neměla ráda rady od někoho kdo to nezažil i když snažím se to pochopit i z druhé strany.Vždycky jsem si musela nabít čumák a dojít k tomu sama.Ale to není věc jenom alkoholika...to je opravdu si myslím v  povaze.... :)

Ads je to tak, že fakt každý člověk je jiný, je to případ od případu. Můj BM si klidně ten čumák nabil, ale ani to ho nenakoplo k nějaké akci, k něčemu, aby to řešil.
U nás bylo blbé to, že i když už měl BM to pití strašlivě rozjetý, dlouho v tom problém neviděl, říkal mi, že dělám z komára velbluda. A vůbec nic s tím nedělal, jen pil dál a víc. Kdybych viděla, že s tím něco dělá on sám, stála bych mu po boku, snažila bych se ho podporovat a oceňovat, ale on s tím nedělal vůbec nic. Tak jsem se snažila to řešit já. Myslím, že jsem mu možná prodloužila tím život o pár měsíců a naštěstí neumřel dětěm přímo na očích, nenašly ho nikde děti, toho jsem se tehdy strašně, strašně moc bála.
Jeden z psychiatrů mi taky řekl - víte, ono na některé alkoholiky platí i taková ta manželka - ranařka. Která zařve "Ještě jednou se napiješ, a sbalím ti kufry a vypadneš z baráku!" a pokud se ten chlap fakt napije, tak ta ženská to fakt udělá a vyhodí ho bez milosti na ulici. Na někoho prý působí i tohle a pak se on sám snaží bojovat..
Já takováhle být nedokázala, není to můj styl. Tak jsem dělala vše, co jsem mohla, a ono to stejně bylo k ničemu. Ale aspoň mám "čistý stůl" v sobě, nemám výčitky, že jsem pro to měla udělat víc. Udělala jsem úplně vše, co šlo, čeho jsem byla schopná.
Jen chci říct, že teď, po letech, žiju celkem relativně spokojený život. Jen občas se mi ty myšlenky stočí tímhle směrem, a chvíli je mi zas pěkně blbě. Ale s postupem času je těchto depresí míň a míň.

to že bud s tím alkoholik něco dělá nebo ne je další případ. Ten můj s tím něcoobčas dělal, chvíli sekal latinu, chtěl opravdu přestat, snažil se...............................ale...........................pořád je tady to zatracený ale ALE ALE ALE...............................opět pije, pije a pije.......................a my jako spoluzávislé nemůžeme dělat nic - jen přihlížet nebo je vyhodit...........nezabírat se tím, nenadávat, prostě nic nedělat, chceš pít tak si pij, ale beze mne.............prosím máš volné ruce - dělej si co chceš..............nepřemýšlejte nad tím co alkoholik dělá, vypusttě to z hlavy.................jedině tak zachraníte především sebe, co bude s ním, záleží jen na něm samém..........

Ráda bych reagovala na vámi napsané příspěvky a napsala jak to bylo u nás.Manžel-povoláním zedník byl denně na "fuškách",kde se napil a zpil,následně často odešel ještě do hospody,vrátil se večer a první bylo,že on chudák dře a já ani neuvařím,celý den nic nedělám,jsem líná....zpravidla vše končilo mým brekem nad beznadějí.Před pár lety bylo i fyzické napadání-s vydáním nového zákona si už moc nedovolil-měl strach,jen mi říkal,že mě málo bil,a vidí ty následky.Ale přišel na něco lepšího.Vždy si zapnul CD do repro domácího kina na plné pecky a šel spát,to se mě ale netýkalo-v takovém cirkusu neusnu.Prosila jsemho,žádala,brčela-byla jsem nevyspalá a unavená k smrti,už jsem nemohla spát ani v tichu,stále jsem se budila a čekala,kdy to zase zapne.Potom vymyslel,že na mě půjde přes děti.Když mu dcera nadávala,kvůli jeho chování,tak ji vyhodil a řekl že k nám nesmí přijít dokud se mu neomluví.Syn mi řekl-mami,jestli tady chceš zůstat,tak tu buď,ale já odejdu už si od něj nenechám nadávat.Povězte jak to řešit???Zůstat s alkoholikem a přijít o děti?????A proto jsem odešla z domu.Byl by šťastný jak mě může trápit a děti za mnou nepřijdou a ještě by řekl že jsem si to vybrala sama!!!!!Co vy na to ???jak by jste se zachovaly??Tak jako já???Nebo jinak???

Hani, tvůj "prozatím" ještě stále manžel, je tyran a psychopat. Zasloužil by si, aby ho opravdu za týrání osoby žijící ve společné domácnosti odsoudili. A věřím, že tvůj posudek by znaky týrané ženy vykazovaly. Buď ráda, žes od něj odešla, jinak bys ztratila to nejcennější, co v životě máš a to jsou děti.
Zůstaň bez něj, a zvykej pomalu na ten klid a pohodu. Bude to nějaký čas trvat, ale postupně budeš nacházet pro sebe to dobré a to co ti celých 25 let chybělo. Drž se, nevzdávej se a hlavně se mu zatím vyhýbej, dokud nebudeš mít dostatek sil postavit se mu čelem. Snaž se na něj vůbec nemyslet a uvidíš, že bude všechno dobré.

Hanule, tak v tomto případě již není o čem diskutovat. Nechala ses týrat dost dlouho, teď začni znovu žít.
Podle popisu toho, co ti tvůj psychopat prováděl by ses kvůli jeho řádění nakonec nervově zhroutila a skončila bys na psychiatrii. On by se jenom chechtal a mnul by si ruce, jak se mu podařilo Tě zničit :usch: A všude by roztruboval, že jsi skončila tam, kam jsi patřila už dávno. Ten člověk v sobě nemá ani špetku soucitu, svědomí nebo morálky. Tvoje děti to vědí už dávno.
Zachovala ses jedině správně, že jsi utekla a to Ti tady můžeme potvrdit všechny, co sem píšeme. Tvůj manžel je vypité monstrum, co se vyžívá v tom, když může někoho trápit. Když se vrátíš, budeš v pozici oběti, která svému katovi odevzdaně strká hlavu na špalek :jojo:

Hanule: "...zpravidla vše končilo mým brekem nad beznadějí."

Hani, prosím Tě - ani to nemůžu pořádně číst, rozčilila bych se tu. Jakápak beznaděj? Bych mu jednoho dne uvařila cokoliv a vylila na hlavu. Ale hlavně bych s ním nadále už jednu střechu nesdílela. Vždycky je kam jít. Vždycky.

"Ale přišel na něco lepšího.Vždy si zapnul CD do repro domácího kina na plné pecky a šel spát,to se mě ale netýkalo-v takovém cirkusu neusnu.Prosila jsemho,žádala,brčela

Žádala a brečela?  :co: Hmm, vyrvala bych šňůru od repráků ze zdi a tak bych ho s ní došvácala, že by se nestačil divit, i kdyby mě tou šňůrou pak měl uškrtit. Ale ode mě by dostal "svoje". Jaképak brečení před takovým haj.zlem? Tam pomůže vyloženě jen na hrubý pytel hrubá záplata. Ale jak jsem zmínila, pčedevším včasný rozchod.

"Potom vymyslel,že na mě půjde přes děti.Když mu dcera nadávala,kvůli jeho chování,tak ji vyhodil a řekl že k nám nesmí přijít dokud se mu neomluví."

V ten moment bych měla jasněji než kdy jindy. Takový člověk je pro mě absolutní nula.
Ale já teda na rozdíl od Tebe bych dceru vyhodit nenechala, to by spíš letěl ze schodů on. Neumím si představit, že moje dítko si balí kufry a odchází, zatímco já ve dveřích zůstávám s takovým duševním chudákem. Tuhle situaci bych prostě nepřipustila, i kdybych si měla někoho najmout jako "posilu".
Prý se odnaučujeme žít s nějakým člověkem takovou dobu, po jakou jsme s ním žili. No, doufám, že Tobě to půjde rychleji, ale teda v žádném případě se k němu nevracej, vypadá to na primitiva bez špetky úrovně.
Moc Ti držím palce a prosím Tě, nebreč a nežádej a neuvažuj o beznaději. Hlavu vzhůru, jsi šikovná ženská, která má bezva děcka. Na takovýho zbytečnýho chlapa zapomeň, absolutně ho vymaž ze své paměti a žij si pro sebe a pro děti. Ono to půjde.

Ráda bych něco uvedla na pravou míru-Tercilo-mojí dceři je 25 let,je vdaná a bydlí s manželem jinde než já.Když ji ten pán co jsem s ním bydlela vyhodil,byla jsem na odpolední v práci.Dcera mi to volala a to bylo taky to co mi otevřelo očí a řekla jsem si tak teď už dost!!!Jinak moc děkuji za názor Tvůj i všech ostatních.Opravdu jsem byla hodně blbá.Krásně jsi psala o šňůře od repráků....víš kolikrát jsem musela do práce s modřinama v obličeji zamalovanýma make-upem???raději už ani nevzpomínat.Bála jsem se někomu cokoliv říct.Abyste rozuměly-vdávala jsem se v 17 letech,dceru mi hlídali rodiče a manželova babička a já jezdila na intr dodělávala školu.Potom jsem se strašně snažila,protože každý říkal.taková mladá se nebude starat o dítě a manžela nebude to stíhat.A já to stíhala.Proto jsem nic neřekla,říkala jsem si co sis uvařila to si teď sněz,měla jsi být tenkrát rozumější!!!Ale zase bych neměla tu moji zlatou holku a potom i kluka.Taková jsem já,tak pište,vždy se těším na vaše názory a rady!!Ahojte!!

Hanule, cítím , že začínáš zdvihat hlavu- SUPR!  Až tě chňapnou chmury, napiš, ale hlavně se neboj toho co bude- BUDE LÍP! Já to vím, mám to za sebou....:jojo:

Hanule - líbí se mi, jak začínáš zjišťovat že bez manžela to přece jenom půjde :supr:

Děvčata,pořebuji zase Vaši pomoc,názor,radu.Po měsíci,kdy jsem z domu pryč řeším to
co si z domu odnést???Máte někdo zkušenost?Rodina mi radí ať si vezmu své osobní věci a zbytek např.televizi,pračku,vysavač,nádobí,mrazák....ať tam nechám.Není to nefér vůči mě?Manžel je v klidu,vše tam zůstalo.Dcera je zase toho názoru,že odstěhujeme všechno od nádobí až po část nábytku.jinak moje nálada je stále houpavá,je zvláštní,že největší depresi mám ráno po probuzení.Tomu nerozumím,vždy jsem měla strach spíše z večera a z noci.Ale myslím,že to na mě dolehne ještě hůř,protože podzimní,šedé a propršené dny na mě mají depresivní účinek,tak snad to u dobré knížky přežiju!!Mějte se hezky a pište!!!

Hm...to je těžká věc, to bych se asi zkusila zeptat přímo tady na vláknu "Právní". Já osobně mám ale zkušenost, jak se z mého domu stěhoval manžel: přijel, odvezl přes můj nesouhlas část vybavení domácnosti (nábytek). Když jsem volala na policii, tak mi bylo sděleno: pokud jsme ještě stále manželé, tak si může druhý z manželů ze společné domácnosti vzít, co je mu libo (s výjimkou osobních věcí druhého partnera, věcí, které nespadají do SJM a jsou výlučným vlastnictvím druhého a konečně věci, které druhý manžel potřebuje k výkonu svého povolání). Takže asi tak. V podstatě si tedy ze zákona můžeš odvézt věci, které jste si během manželství společně pořídíli a co bylo Tvoje před svatbou, ale počítej s tím, že věci pořízené za dobu trvání manželství spadají do SJM a při příp. rozvodu má manžel nárok na jejich vypořádání.
Konkrétně ve Tvém případě, když manžel chlastá bych si na Tvém místě hodnotné věci skutečně odvezla a začala bych uvažovat o rozvodu. Muž si do domácnosti může natahat kohokoliv a s některými věcmi už by ses taky vůbec nemusela shledat :usch: Navíc nikdy nevíš, co se může stát: manžel může kvůli pití začít dělat dluhy a pokud jsi za něj stále vdaná, ze zákona za ně ručíš.

Kiara-napsala bych to samé! :supr:
Hanule- určitě si vezmi osobní věci  a to , co potřebuješ. A fofrem podej žádost o rozvod.Já dluhy po mém BM doplatila před rokem- neplatil auťák... Nic mi nebylo platné, že už dávno žiji jinde  a jinak.
Přesně jak píše Kiara-  tvůj muž může začít padat hloub a prodluží i tebe i když už fakticky s ním nebudeš....
Vezmi děti ať ti pomůžou  a při jedné návštěvě si věci vezmi. Dobré bude si udělat písemný seznam NEŽ tam pojedeš. Počítej s tím, že jak jsi popsala svého muže,může se začít chovat agresivně, tak hlavně nepanikař a když tak klidně zavolej policajty- máš právo si vzít své věci.

zuzi777a - já bych postupovala cestou nejmenšího odporu a pro věci bych si dojela, když by byl manžel v práci nebo vůbec nebyl doma. Nač si ještě přidělávat nerváky a dohadovat se s opilcem, že. Stoprocentně by se to neobešlo bez agresivních scén, policie a podobných lahůdek, pro okolní sousedy by to byla vítaná podívaná ... nene, toho bych se nechala ušetřit.

Tak jsem si byla dnes pro pár věciček doma,ale jen nějaké oblečení...prostě jedna igelitka.Můžu Vám říct,že mě to hodilo zase trochu zpátky.Opět slzičky,výčitky,svědomí.Stále nejsem za vodou,pořád to bolí a mrzí.Bude to opravdu pro mě veliký zápřah.Asi se přece jen spojím s psycholožkou,jestli mi to bude co platné.A jestli ne,tak to budu alespoň vědět,že tudy cesta nevede.

Hanule, zkus to brát z té lepší stránky- NEMUSELA jsi tam zůstat.... Mohla sis vzít své věci a  vypadnout...Tam venku čeká život!!! :jojo::supr:

Hanule, jestli jsi doteď držela manžela nad vodou, možná ted začne dělat dluhy,a by měl  na pití. Pokud jsi jeho manželka, za dluhy budeš odpovídat. Měla bys hned po té psycholožce podat rychle návrh na rozvod, abys za něj ještě neplatila nějaké šílené částky Providentu a podobným společnostem, tam dluh několik tisíc s jejich penále a úroky naskočí strašně rychle do desítek až set tisíc.

Ahoj všichni,víkend je za námi.Včera jsem si dopřála dvouhodinovou jízdu na kole,abych pročistila hlavu a odpočinula si.Dnes mám celý den obrovskou depresi,v noci jsem toho moc nenaspala.Tak nevím co se děje,zase brečím i když nemám proč-za to si nadávám.Jsem protivná na své okolí,nebo raději mlčím,abych nechtěně někomu neublížila.Je to těžké a já pořád nevidím to světýlko na konci tunelu.Že bych byla slepá???To byl první víkend bez kamarádek,bez dcery-taky má svůj život,nemůžu ji pořád obtěžovat.Tak nevím jestli je to i tím.Dostavuje se nějaká osamělost nebo co.

Hanule- je úplněk. To vždycky mává s city.... Napousť si vanu, dej si bublinkovou pěnu, pusť si něco v TV...Bude líp! :jojo:

Hanule, bude se to v Tobě ještě nějakou dobu "mlít", ale světélko na konci tunelu po nějaké době přece jenom zasvítí :jojo: Pomalu se učíš žít bez manžela, měníš dvacet let zažitý stereotyp a to většinou není jednoduché. Pomalu se začni rozhlížet okolo sebe a přemýšlej, jakou aktivitu ve volném čase můžeš začít pěstovat. Určitě existuje něco, co bys bývala ráda dělala či se tomu věnovala a manžel ti k tomu nedal prostor, nebo jsi pro samou péči o domácnost a rodinu na tohle vůbec neměla čas.
A nezapomeň - vždycky, když se Ti bude chtít plakat, tak to dostaň ze sebe. Slzy ulevují. Hlavně si uvědom, jak by ses teprve naplakala, kdyby ses k manželovi vrátila :jojo:

Děkuji,děkuji a ještě jednou děkuji za velikou psychickou podporu.Ani nevíte co to naše povídání pro mě znamená.Myslím si,že bez Vás tady bych to určitě nezvládla,protože nemám možnost podělit se o zkušenosti s někým,kdo něco podobného prožil.I teď mám někdy pocit,že jsem ta divná a zvláštní já-znáte to stále výčitky!!!

Hani,
Výčitky budeš mít stále, protože je to v tobě zakódované. Ale s odstupem času se pomalinku na vše začneš dívat jinak. Jen to musíš překonat a snažit se zaměstnat čímkoliv, aby to bylo snazší. I kdyby to neměly být žádné vyhraněné zájmy, prostě cokoliv, co ti pomůže zapomenout na ten každodenní (doposud) problém. Musíš vyplnit něčím to "PRÁZDNO", které nyní cítíš. Je to těžké, ale jde to, uvidíš. Jsi šikovná, určitě to zvládneš. Držím palečky :-)

Ahoj všichni,tak u mě zatím nic nového,jen moje nálada je jako na houpačce.Stále se přemlouvám,že bych měla jít domů pro nějaké věci a taky se zkusit domluvit s manželem co dál-to se mi ale vůbec nechce.Od mého odchodu jsme se neviděli ani jsme spolu nemluvili.Mám z toho trochu strach,ale vnitřně cítím,že bych to měla už vyřešit.Nechce se mi do toho definitivního rozhodnutí i když vím,že už není pro mě jiná volba.A zase se dostavují ty výčitky,že já jsem ta špatná a že já jsem vlastně selhala.Děti už to se mnou moc neřeší-jeví se jim to jako jasná a vyřešená věc.Jen na mě tlačí ohledně odstěhování mých věcí od manžela.Proč jsem tak pitomá??????Copak mě jako manželce alkoholika nestačila ta lekce???Proč stále čekám,že se vše vyřeší-padneme si do náručí,on přestane pít a vše bude tak jako před X lety???Proč nemůžu pochopit,že ta situace je nezvratná???A proč takhle nepřemýšlí on???Je si vědom toho co se stalo???atd..atd...tak to jsou otázky kterých mám plnou hlavu.

ahoj Hanule, věř, že takhle nepřemýšlíš sama, ale každá tak přemýšlí, která žila a alkoholikem - já také - žila jsem alkoholik - dokonce s ním čekám miminko - a taky jsem ho vyhodila. Má na výběr bud přestane nebo at mi nechodí na oči. Na chvíli přestane a pak se zase ožere, dneska mám narozeniny - dovezl mi dárek a květinu, ale byl ožralej, prý mě miluje, ale když jsem mu řekla, jestli přestane pít, řekl že ne, tak jsem ho vyrazila. Ono když je napitej nelze s ním komunikovat, řekla jsem až budeš střízlivej, přijed mi popřát, pak si můžeme promluvit - je to těžký, bohužel jsme spoluzávislé - takže potřebujeme léčbu, zrovna tak jako oni - je to divně řečeno, ale je to tak.............

Ahoj, je to těžký, nedá se radit  každý si musí najít svoji cestu. Já žila s alkoholikem dost dlouho, nyní spolu nežijem. Můj muž je vylečený alkoholik, musí abstinovat, vrátil se z léčebny 10.července. On odešel ode mě, protože v době když pil si našel přitelkyni a nyní se domů už vrátit nechce.Stýkame se, protože stále jsme manželé, ale nežijem spolu.
Je těžko každýmu radit, ale žít s člověkem který pije není žádná budoucnost.Je to pořád dokola slibuji a nalhavají sami sobě a všem, stačí pár panáku a už v tom lítají. A hlavně pozor pokud je vylečený -  stratil něco a je to jiný člověk.Tomu člověku něco chybí prostě droga, která mu dodala energii, ted ji nemá.Kdybych byla mladá, nežila bych s alkoholikem, proč stále ho tahat z problému a řešit vše sama. A nevěř tomu že se něco vyřeší samo, nevyřeší se nic. Je to pořád dokola, čas plyne..............a pokud to neskončíš ty a neřekneš bud a nebo -  nic neudělá. Zkus, at se jde léčit. Je to jediný řešení, jinak nikdy neskončí s pitím sám, jedině, pokud bude mít velký průser, ale to by musel chtít on sám. Ale jinak se musíš rozhodnout sama, těžko někomu radit

A proč takhle nepřemýšlí on???Je si vědom toho co se stalo???atd..atd...tak to jsou otázky kterých mám plnou hlavu.

Hanulko, kdyby měl Tvůj muž alespoň trochu snahu na vašem manželství pracovat, tak už by se s Tebou za tu dobu dávno zkontaktoval. Sama vidíš, že ON nic řešit nebude a řešit ani nechce. Naopak uraženě dělá mrtvého brouka "co si to vůbec dovolila, když odešla" a napevno počítá, že se s prosíkem vrátíš a ještě se mu snad začneš omlouvat :dumbom: a on Ti to dá setsakramentsky za trest vyžrat :jojo:

Hanulko, přesně tak, kdyby chtěl mohl se s tebou spojit, jenomže on asi nevidí že má problém, prostě mu to vyhovuje utápět se v alkoholu. U nás je to trošku jinak, u nás je to pořád dokola - pije - omlouvá se,slibuje - pije - omlouvá se, slibuje. Akorát ta pevná vůle mu chybí, prý se bojí jít do léčebny. tak nevím, jestli se fakt bojí, nebo se nechce léčit, je to těžký, když jim mozek ovládá alkohol, vid????

Děvčata, dávám Vám sem link na webové stránky, které se zabývají výlučně alkoholismem a alkoholiky: www.alkoholik.cz .

Tak jsem dnes byla navštívit kamarádku a její tříměsíční dvojčata a když jsem šla od ní ,tak jsem potkala manžela.Jel na kole a nevšiml si mě,koukal jestli je otevřená hospoda kolem které projížděl.Potom si mě všimnul,lekl se,ale už nemohl nikam uniknout,tak otočil hlavu na druhou stranu a dělal,že mě nevidí.Mě bylo trapně,tak jsem ho pozdravila on odpověděl a jel dál.Takže ani omylem nějaký náznak-např.když už jsem tě potkal nechceš si promluvit??Nebo např.nechceš se vrátit???Prostě nic!!!!!!!!!Já jsem z toho trošku rozladěná,bylo mi tak zvláštně-jako když jdete k zubaři-nějaká nervoza nebo co.Tak mám zase o čem přemýšlet.

Hanulko, neber si manžela vůbec k srdci :pussa: Tady už vůbec není nad čím přemýšlet. Sama vidíš, že jeho jediným středobodem zájmu je hospoda - jestli už je otevřená, nebo je proboha ještě zavřená a kde si mezitím přihne, než mu tu hospodu konečně otevřou :usch:
Takový člověk Ti skutečně nestojí za to, abys mu věnovala byť jednu jedinou myšlenku, věř tomu. Ten nemocný člověk, se kterým jsi žila, zahodil úplně všechno: manželku, obě dvě děti, spokojené manželství, s pitím v životě nepřestane a bude upadat čím dál tím hlouběji. Už teď se chová podle zajeté rutiny většiny alkoholiků: jeho rodina je nevděčná, celé roky se na ně dřel a sháněl jim první-poslední a oni si ho nedokázali vážit, naopak na něj měli pořád nějaké řeči, že si dá tu a tam nějakou skleničku. Za to už je nechce ani vidět a můžou si za to sami, kdyby ho neprovokovali, tak mohlo být všechno jako dřív :jojo: Typické alkoholikovy žvásty...

Kiaro,uhodila jsi hřebíček na hlavičku.Závěr Tvého příspěvku je přesně to,nad čím stále přemýšlím a co u nás taky probíhalo.Já už nevím co víc po mě chceš,dělám pro rodinu co můžu a Tobě se pořád něco nelíbí.Jste neděční Ty i děcka,rozmazlení spratci.....Fakt jsou všichni stejní???Je opravdu můj manžel alkoholik?Všechno mi napovídá,že ano.Začíná mě děsit jak všechno podrobně znáte.Asi je to jejich chování opravdu jako přes kopírák.Proč to??Já jsem si myslela,že jsem opravdu ta nejhorší na světě jen já a nikdo jiný a teď zjišťuji,že je to tak všude!!!!

Hanulko, takhle to je všude, kde je manžel závislý na alkoholu a terorizuje rodinu :pussa:
Alkoholik totiž NIKDY nehledá vinu u sebe, ale VŽDYCKY u těch druhých. Takový člověk neustále tvrdí, že žádné problémy nemá. Vidíš, Tvůj manžel skutečně žádné problémy nemá a je v pohodě vysmátej, zato jeho manželka a děti měly a mají kvůli jeho chlastu a neurvalému chování problémů až nad hlavu.
To je typický postoj chlapů-alkoholiků: pasovat se do role laskavého, zneužívaného dobráka, který by se pro rodinu zpřetrhal a za to za všechno sklízí jenom nevděk. Takoví chlapi rádi v hospodě před dalšími opilci vyprávějí, jak se celý život starali, manželku na rukou nosili, děti měly první-poslední, teď rodina roupama neví, co by a ještě mu kvůli pár panákům dávají nějaká ultimáta. Protože ti, co od rána do večera vysedávají v hospodě jsou do jednoho životní ztroskotanci, sedí manžel skutečně mezi svými a pro tyhle cancy má vděčné publikum. To víš, že jediné, co mu tyhle vypité mozky asi dokážou poradit je:"Ukaž jim, kdo je doma pánem a postav všechny pořádně do latě. Ne, abys za nimi dolejzal, když ti dělají naschvály a ukaž jim, že máš taky sakra nějakou hrdost. A jestli se jim to nebude líbit, tak ty se bez nich taky obejdeš"
Jj, Hanulko, kdybych neměla vlastní, trpké zkušenosti, tak bych o tomhle takhle zasvěceně psát nedokázala :jojo:

Hanule- kdybych měla popsat " náš" alkoholický příběh, můžu okopírovat Kiaru :/. Věř - j e to skutečně tak- alkoholik NIKDY není vinen- vinni jsou všichni kolem něho.....   Teprve až porovnáš  život, který jsi  žila s životem spojeným  s lidmi bez závislosti, zjistíš, v jak hlubokém omylu jsi setrvávala... Te´d se ještě plácáš ve výčitkách, ale ono to poleví... Pak se zase možná dostaneš do období , kdy budeš mít vztek sama na sebe, kolik času jsi promrhala s ochlastou... Já to tak alespoň měla.... Bylo to možná horší, než doba, kdy jsem litovala jeho, náš vztah....

Moja teta sa chvíľu trápila ýtm, že je fakt tá sviňa, kvôli ktorej strýko začal piť... Ale potom to prišlo: dostala sa k jeho rozvodovým papierom, z ktorých vysvitlo, že jeho príčinou nebola nevera manželky(ak, tak následkom), ale JEHO PITIE. Ďalej spoznala jeho rodinu, kde bol jeden brat abstinent(po tom, čo skoro spadol do alkoholizmu), sestra nepila - a traja ďalší bratia boli ťažkí alholici. A vrchol bol, keď sa jej spoločný známy nevinne spýtal: "Ty si fakt nevedela, že on pije ako dúha...?" Teta mala chuť kričať - "Nie, nevedela, a vy dobráci ste mi to mali povedať pred svadbou!!!!" Ale vedela, že by si už nepomohla, no aspoň sa prestala trápiť kvôli svojim vinám a chybám.

Děvčata od té soboty,kdy jsem manžela potkala tak špatně spím a je mi docela blbě.je to možný,že by to bylo stále živé???Dnes jsem se znovu ptala syna jestli se chce vrátit a on je proti tomu,prý si stejně s přítelkyní pronajme byt.Včera si byl doma pro nějaké věci a říkal,že tak uklizeno tam ještě za ten měsíc co jsme pryč nebylo.Tak nevím.Každopádně děkuji za to že píšete,drží mě to nad vodou a to stále ještě potřebuji

Proč sem nikdo nic nenapíše??Kdepak všechny jste??Asi už mám problémy jen já.Ale střídá se to i s radostmi.Včera jsem byla v kině na Mama mia-no paráda,to jsem zapomněla na všechny starosti.Dnes jsem byla v práci a potom navštívit dceru a zetě.Dcera už se hezky kulatí,je v 28 týdnu těhotenství.Má už plno věciček,tak to s ní probírám a zase je to pro mě relax.Jinak vše při starém,bydlím u maminky,s manželem nejsem v kontaktu a začínám si uvědomovat,že cesta zpět už asi opravdu nevede.Minulý týden jsem měla velký stres,tak jsem se objednala k psycholožce.Někdy se cítím opravdu špatně.Nejhorší je ráno po probuzení.Snad to čas zahojí.Ahojte a napište pár slůvek!!!!

Hanule- jsem ráda , že se  cítíš líp!  Nějak jsem si nevšimla, že jsi tu byla, hned bych napsala..:jojo:
Nad uklizený bytem vůbec nepřemýšlej! Může to být jen  uražená  pýcha, která ho donutila uklidit, stejně tak jiná žena, která tam přišla.... Pokud je pravda ( a já ti věřím) , co jsi psala doposud- NEŘEŠ manžela, ať se stará jak umí. Ten můj ode mě odešel( když jsem ho vyhodila )  k jiné ženě, také  tam zpočátku sekal latinu a  ještě jsem byla já za hysterku, která  vyhnala takového báječného člověka.... Po 1/4 roce ho paní vypakovala též.....
  Ona prohlídla o hooodně dřív než já... 
Takže ať je to cokoliv- kdyby měl zájem o život s tebou, dávno by tě kontaktoval. Kašli na něj, poslechni své děti , těš se na vnoučátka a zapomeň na starání se , co dělá tvůj manžel..
MMCH: O Mama mia jsem už slyšela, musí to být hezké,ale já teď zápasím s chřipkou - profrkala bych to..:butter::grater:

mám trochu jiný pronlém, mám kamarádku, která podle mne je už taky alkoholik, sice se neopíjí, že by byla opilá, ale nevydrží dva dny bez alkoholu, pije "prý " jen avanty,ale už jsem zjistila, že na dalši alkohol , co vypije, jaksi zapomene. Děti 17 a 13, říkají, že máma není pořád doma, že někde popíjí a oan už ani doma nechce vařit ani péct, prostě jakoby uplně ztratila zájem.nevím jak jí pomoct, když se s ní doma kvůli tomu hádají, řekne, že pije veřejně, tak to není tak hrozný jako kdyby pila tajně.co mám dělat?

agewa: ty asi bohužel nic :/ Tvoje kamarádka už je na alkoholu závislá, půjde to s ní velmi pravděpodobně rychle z kopce a jediné, co by jí mohlo pomoci je protialkoholní léčení.

Všechny příznaky, které má závislý člověk jsi tady totiž popsala: ztráta zájmu o chod domácnosti, pravidelné pití, nepřiznání skutečně vypitého množství, bagatelizování celého problému, kolotoč výmluv...

Nenapsala jsi víc o jejím rodinných poměrech: jestli má manžela nebo je sama s dětmi. To, že jsou nezletilé je dost průšvih, hlavně to všechno vidí, vidí že doma není uvařeno a co je nejhorší -vidí pravidelně podnapilou mámu. Jestli do pití kamarádka pořádně spadne, tak přijde na řadu sociálka a může o ty děti taky přijít, pokud s nimi žije sama.

Je mi to moc líto, ale jako kamarádka jí příliš pomoci nemůžeš - jedině jí vysvětlit, jaké může mít její chování důsledky a navrhnout jí léčení. Z 99,9 % tě asi pošle někam a bude tvrdit, že žádné problémy nemá a nad svým chováním má pořád kontrolu - takže zapírání, výmluvy a hlavně nenáhled na svoji reálnou situaci.

Bohužel, aby se sebou začala ohledně alkoholu něco dělat, musí chtít sama. Je mi líto, ale zažila jsem motivaci k léčení takovou, že buď ta ženská udělala pořádný průšvih, nebo přišla o děti :usch: Držím palce, ale jako kamarádka opravdu moc šancí nemáš ...

agewa-to vypadá na strašný průser.jaké má kamarádka zázemí a co její rodina??Rodiče,sourozenci...?Asi má nějaký důvod k pití,nebo se pohybuje ve špatné společnosti??Zkus si s ní o všem promluvit dokud to jde,protože až to bude trvat delší dobu,potom už není pomoci-pokud ten člověk neuzná svou vinu a nechce.Jsou tam dospívající děti!!!A děti bývají často na matku fixované,to všechno jim asi dost ubližuje.

Ja by som kamoške akurát povedala svoj názor, ale tlačiť nemá zmysel... mám kamošku, ktorá tiež začala viac piť, ale musela sama dospieť k tomu, že si škodí a že s tým musí niečo robiť. Ty ako kamoška nemáš páku ju do niečoho nútiť, naopak: čím viac budeš tlačiť, tým viac bude ona bojovať.

všichni alkoholici mají vychlastaný mozky, nikdo s nima nic nezmůže, když oni sami nechtějí, jen se to zhoršuje a zhoršuje, ten kdo žije s alkoholikem, je celý den ve stresu, kdy to zase příjde znova, kdy příjde opilý, kdy bude zase hádka, násilý............
A neboj Hanule, nejsi sama, je nás mnohem víc, bohužel víc, než si člověk myslí...................drž se, já musím taky....když je to těžké já vím...............

Jestli můžu, tak za alkoholiky-nemají všichni vychlastaný mozky, záleží jak dlouho si to hrdlo prolévají a proč.
Ale jinak samozřejmě platí, že mu nikdo nepomůže, pokud on sám nechce.
Pokud nejeví snahu ani po podání pomocné ruky, pak je nejlíp prchat co nejdál. Když se trápí jeden a nechce pomoct, není nutné, aby se s ním trápili všichni.
Jinak chlastají i lidé vzdělaní, chytří, nadaní...to byste se možná divili.

asi ano, někdo pije a přitom je schopnej normálně fungovat, ale bohužel mé zkušenosti jsou jinde - je to jako kolotoč, který nelze zastavit - někdo musí bodnou kolík do země a zastavit ho - bud já nebo on. Jestli dobře chápu - musím ten kolík zabodnout já, proč člověk pořád tak naivně věří?????????????

mona1 napsal(a):

asi ano, někdo pije a přitom je schopnej normálně fungovat, ale bohužel mé zkušenosti jsou jinde - je to jako kolotoč, který nelze zastavit - někdo musí bodnou kolík do země a zastavit ho - bud já nebo on. Jestli dobře chápu - musím ten kolík zabodnout já, proč člověk pořád tak naivně věří?????????????

To jako Ty proč tak naivně věříš? No, to bude, zvyk, připoutanost, láska...kdovíco. Každopádně je vhodné ten kolík zabodnout. držím pěsti.
On to neudělá kvůli tobě, promiň, ale to už v té době nejde. Musí to udělat kvůli sobě. Žádná jiná motivace není.  Musíš ho pustit na to dno. Je to i pro jeho dobro. Ikdyž ho teď nevidí.

no ta moje kamarádka má i manžela, ale ten je dost často služebně pryč a mám pocit, že někdy je to jen proto, aby s ní doma nebyl, kdYž se někdy sejdou doma, tak ona je v domě a on je celý den v garáži nebo na zahradě, nic společně nepodnikají a řekla bych, že se k ní chová dost lhostejně. vím, že se s ní kvůli pití taky už několikrát hádal, ale nic se nezměnilo. ona má i rodičea sestru. celá situace na mě dělá dojem , že všichni vědí, ale nikdo si nechce pálit prsty.

ještě- ona není "socka"( omlouvám se za výraz), o sebe pečuje, má slušně placenou práci v bance, vlastní veliký dům, mají dvě auta a velice dobré přijmy. trochu mě překvapila otázka  hanule - zda má důvod k pití. to přece má každý,důvodů je vždycky dost, já se rozvedla s alkoholikem a gemblerem, přesto jsem do alkoholismu nespadla a myslím si, že to byly dost pádné důvody dát si skleničku.
spíš mě hrozně vadí , jak ničí celou rodinu a každý nad tím zavírá jen oči.

Vysvětlím pojem má důvod k pití.Mám např.kamarádku jejíž maminka pije,ale nepravidelně-říká jí,že si takto léčí deprese.Myslela jsem si ,jestli není v nějaké tíživé situaci a neřeší to touto formou.Jinak mám taky bohaté zkušenosti,odešla jsem od manžela alkoholika a teď přemýšlím co dál a jak dál.Je to všechno tak složité a zároveň jednoduché.

Jedním z (mnoha) důvodů, proč jsem se rozvedla s BM bylo jeho pití. Takové to intelektuální, on byl svobodný umělec. Musel s "přáteli" v hospodě rozebírat spoustu problémů tohoto světa, potřeboval alkohol i při práci v ateliéru, kde mu zdatně sekundovali jeho společníci. Dostával se do šílených stavů, ze kterých potom doma vyspával. Po rozvodu měl taky spoustu výpadků ...vždy se to ke mně nějak doneslo. Buď přímo, protože nemohl být s dětmi podle domluvy (říkal jim že je nemocný), nebo nepřímo - někoho jsem potkala a vykládal, kde a jak byl zase viděn. Až do chvíle, kdy mu šlo opravdu o život, práci, děti ... když už nemohl nic, přemluvila ho konečně jeho obvoďačka k léčbě, poslala pro něho sanitku (než dojela, stihl se ještě sjet) a ta ho odvezla do léčebny. Tam pobyl do vystřízlivění, pak požádal o propuštění. Těžko říct, co všechno musel prožít, co všechno mu proběhlo hlavou ...ale od té doby jsem neslyšela o žádném jeho extempore v tomto směru. I když jsou mezi námi vztahy spíš nedobré, nemluví se mnou, toto teda obdivuji, protože si myslím, že to muselo být opravdu těžké to zvládnout ...a jak tady sleduji ty příběhy, tak je to dost ojedinělé.

jsou velký ať se starají sami věř že jim nic neschází že by si dcera stěžovala že nejsem doma? přes týden jsem to moc necourám a o víkendu courá ona a syn ten v garáži i spí takže neboj o mojí lásku ochuzený nejsou a já si perfektně užívám - její slova, právě si s ní píšu, prostě myslím, že ona to ani nechápe, nevím, jak jí to říct, aby o rodinu nepřišla

Můj táta je alkoholik a permanentně každý den prudí a ničí život mojí mamce a tahne ji hezky dolů. Je to neuvěřitelný sobec, navíc alkohol v něm zničil všechno dobré co v něm bylo, zůstala z něj jen vypitá troska. Byl to úžasný člověk a skvělý táta, teď je z něj jen ožera, kterého už ani nelituji, spíš mě dokáže jeho nezodpovědnost, kdy se nalije i ve chvílích, kdy mě těhotnou vezl na vyšetření a opilý sedl za volant, vytočit na nejvyšší míru.
Takže je-li někdo alkoholik, lituji především jeho okolí. Alkoholici jsou slaboši. Klobouk dolů před lidmi, kteří se s tím dokáží poprat a abstinují celý život.

Ale nevidím jediný důvod, proč by vyléčená alkoholička neměla mít děti. Snad zase jen a jen záleží na dítěti, zda po lahvi sahne či nikoliv. Můj přítel je z rodiny alkoholiků a má dostatečně silnou vůli, aby nepil. Já taky nepiju, ačkoliv táta chlastá. :rock:

Takže si nemyslím, že je třeba obdivovat někoho, kdo si nepořídí děti jen aby nepředával dispozice pro alkoholismus. Srovnání s cukrovkou a srdečními chorobami mi přijde zcela relevantní. Geny jako geny. :rock:.

S čím nesouhlasím je, že alkoholik trpí :vissla:. Možná jak který, ale na svém otci rozhodně nepozoruji, že by "trpěl". Je mu to fuk a vyhovuje mu to. Takže je to zřejmě případ od případu, jako všechno :rock:.

Lvice,
Tvůj táta netrpí, protože si našel způsob (alkohol), jak netrpět. Důležité je zjistit proč se to stalo. To ale teď po letech je skoro už zbytečné. protože čím déle ten stav trvá, tím horší je se z něj dostat. A ztrácí se motivace, síla, ztrácí se celá duše. Je v mlžném oparu, je to touha po uniknutí. Vlastně touha po sebedestrukci a smrti.

A proč lidi pijí, to sami většinou neví. Já bych to shrnula do jakési nenaplněnosti, touze o něčem jiném, vyšším, neuspokojení svým "obyčejným" životem.
Je to tak snadné, dát si panáka, druhého, třetího...svět je pak (chvíli) jiný. A je to tak těžké-udělat si život krásný a naplněný bez panáků...ale mnohem, mnohem krásnější a hlavně pravdivější. To už není iluze, to už je skutečnost.

Taťkovi už nepomůžeš, vlastně jsi nikdy nemohla pomoct.
Můj tatík celý život pil, u nás se vlastně dříve pilo dost. Ale z mamky se nestal alkoholik, z táty ano, nemá míru.
Ale Pánbíček ho má z nějakého důvodu stále rád. Už mu dal dvě velká varování, vždy se z toho dostal. Teď přišlo třetí, a věřím, že se z toho dostane zas. Pije , ale už hodně málo (mamka je jeho policajt).
Geny nejsou výmluva. Naopak by měly být varováním...no, ne vždy, jak jsem si sama zkusila.

co dělat a co nedělat, když žijete s alkoholikem?????????????????? vidíte osud rozhodl za nás - přítel se opil, a rozsekal se v autě, zavinil havárku a ted mu hrozí vězení.................co více na to říct...................snad jen to, pokud vám alkohol nedokážete ovládat  - NEPIJTE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

mona1: to je mi líto, že přítel takhle dopadl - to, že alkoholik pod vlivem zaviní nějaký průšvih se ale dalo čekat.

Buď ráda, žes mu včas sbalila kufry a poslala ho do světa. Kdybyste žili pod společnou střechou, nesla bys jeho maléry o dost hůř :jojo: Vem si, co bys měla navíc problémů: pokuta za řízení pod vlivem, náhrady škody účastníkům nehody a další a další. Nejenže Tvůj milášek poputuje asi do krimu, ale potáhne se za ním hafo pohledávek a dluhů, které bude muset platit.

Děkuj bohu, že nejste manželé. V tom případě bys za jeho dluhy byla napůl zodpovědná!!!
Je dobře, žes sem napsala pokračování svého příběhu: ať se každý z Tvé zkušenosti přesvědčí, co všechno se alkoholikovi může stát :jojo:

Ráda bych Moně a k jejímu příběhu připsala několik slov.
Ono vlastně nejde ani tak o dluhy a majetek, já chápu, že pro mnoho lidí je to důležité, ale nový majetek se dá sehnat, člověk se uskromní, dluhy se zaplatí. Jsou to malichernosti.
Bohužel jde hlavně o život a o zdraví ostatních, kteří se mohou stát obětmi opilého řidiče. To je to nejsmutnější a nejvážnější. Může se jednat stejně o mé dítě jako o dítě některé z vás děvčata. Nebo o někoho blízkého, nebo jen známého. Je to jedno, ale nikdo to už nedokáže vrátit a napravit. Na to nestačí ani peníze ani majetek.

Ano, to je pravda ... ještě navíc žít s vědomím, že má můj partner na svědomí život nebo zdraví jiného člověka ... to se dá jen těžko unést...

třeba to tak všechno mělo být - aby mu konečně došlo, že chlast nikam nevede. Všechno zlé je něčemu dobré, a protože by asi do léčebny dobrovolně nešel, s pitím sám skoncovat nedokázal, bůh rozhodl za něj. Ted už se k pití nedostane, bude mít čas o tom všem přemýšlet, a třeba se mu konečně rozsvítí. Jak říká renie - hlavní je, že se nikomu nic nestalo. Asi nad ním stály všichni strážní andělé. Četla jsem na internetu, že někteří lidé mají na alkohol alergie, třeba jako někdo na oříšky, prý je ten alkohol dokáže změnit v úplně jiné lidi, a dělají věci, které by ve střízlivosti nikdy neudělali. Nevím, nechci se nikoho zastávat, ale asi na tom něco bude. Ted už je ovšem jen na těch lidech, aby s tím dokázali skoncovat............dřív než se opravdu stane něco vážného...............

Ahoj všichni,píšu Vám zase nějaké poznatky z mého nového života.Asi začínám mít nový problém-a to,že manželovi asi dochází,že se něco děje,když se stále nevracím domů!!!Začal mi posílat sms,stále volá-vždy kolem 20.30 hod-to už je asi posilněn alkoholem.Vše se týká toho,že jsem zbabělec,potom různá ultimata a příkazy typu:do soboty máš čas na to,aby sis vyryla na zahrádce mrkev a odnesla si ji tam,kde bydlíš.Nebo-slyšel jsem že máš přítele,tak si to užij atd....Jsem z toho dost rozhozená,protože si už začínám trošku zvykat na nový život,sbírám odvahu k dalším krokům,chodím k psycholožce se kterou to všechno probíráme a teď zase tohle.Nechápu,proč mě nekontaktoval dříve,ale až teď po dvou měsících.Taky má starosti o mrkev na záhonu,ale to ,že doma zůstaly veškeré mé věci ho evidentně nezajímá.Je to normální??Máte někdo i takovou zkušenost??Jak se chovat??Ignorovat ho,nebo nějak reagovat??Poraďte prosím.

Hanule0911 napsal(a):

Ahoj všichni,píšu Vám zase nějaké poznatky z mého nového života.Asi začínám mít nový problém-a to,že manželovi asi dochází,že se něco děje,když se stále nevracím domů!!!Začal mi posílat sms,stále volá-vždy kolem 20.30 hod-to už je asi posilněn alkoholem.Vše se týká toho,že jsem zbabělec,potom různá ultimata a příkazy typu:do soboty máš čas na to,aby sis vyryla na zahrádce mrkev a odnesla si ji tam,kde bydlíš.Nebo-slyšel jsem že máš přítele,tak si to užij atd....Jsem z toho dost rozhozená,protože si už začínám trošku zvykat na nový život,sbírám odvahu k dalším krokům,chodím k psycholožce se kterou to všechno probíráme a teď zase tohle.Nechápu,proč mě nekontaktoval dříve,ale až teď po dvou měsících.Taky má starosti o mrkev na záhonu,ale to ,že doma zůstaly veškeré mé věci ho evidentně nezajímá.Je to normální??Máte někdo i takovou zkušenost??Jak se chovat??Ignorovat ho,nebo nějak reagovat??Poraďte prosím.

Ignoruj ho!! Jakmile začneš psát, chytne se toho a bude tě otravovat!On úprávě teď začíná zjišťovat , že se mu ovečka ztratila. Ještě chvíli ho bude bavit tě urážet, ostouzet a pak to poleví.... Vydrž! Nemá smysl se zabývat alkoholikovými výlevy. Já jsem se tehdy dozvěděla , že jsem k**va, i když jsem  neměla ani náznakem    o mužské v té době zájem....  Jenom to dokazuje , jak je alkoholik ve svém oparu ubohý! On prostě musí litovat sebe a tebe dostat do pozice TÉ ŠPATNÉ, KTERÁ NA  NĚHO KAŠLE   a pokud možno se ku***ví, nebo  je hnusná a líná....... V daší fázi tě možná začne přemlouvat a slibovat nápravu... Nevěř, pokud ti tyhle sliby nepošle z léčebny před koncem pobytu.....

U nás to bylo ještě opepřené tím, že naše okolí v době našeho trvalého rozchodu vpodstatě netušilo, že je to s mým mužem až tak vážné. On totiž většinou pil doma, do bezvědomí.... Takže kdyžjsem ho vyhodila, spousta lidí ho litovala : Podívejte se , takový hodný člověk,  takhle dopadnul.... No a pak se nastěhoval k paní , která se ho  tak nějak " ujala" a za 1 měsíc ho vyhodila taky.... Takže pak už  jsem já nebyla středem lidského zkoumání....

Hanule, jestli chceš zbytek života prožít důstojně a spokojeně , kašli na  něj!!! Já toho svého nechala vrátit dvakrát. Slibotechna a pocit, že mu musím dát šanci mi úplně vymazala rozumné uvažování....Byla jsem blbá...

Naprostý souhlas :jojo: Dva měsíce Tě nezkontaktoval, teprve teď, až mu začlo docházet že jde do tuhého.
Hanule, všimni si jedné věci: ani ho nenapadlo zeptat se, co Tě vedlo k tomu, proč jsi vlastně odešla, ani ho nenapadlo se třeba omluvit, jenom dává ultimáta. Nařizuje, rozkazuje a uráží, to je jeho parketa :usch:
Nemysli si, že mu záleží na nějaké mrkvi - to je jenom záminka, kterou Tě chce nalákat zpátky a vyřídit si to s Tebou za Tvůj odchod. Na nějaké osočování "že máš přítele" se můžeš vykašlat - za prvé dobře víš, že to není pravda, za druhé to má účel opět Tě přitáhnout domů a zůstat tam, abys "vyvrátila podezření".

Teď už manžel začíná rozjíždět psychický nátlak. Nepovol!!!!!

Takže děvčata,věc se má takto-před chvílí manžel přijel a naházel vyrytou mrkev před vrata na chodník,hodil nám dopisy do schránky a odjel.Syn to viděl,protože zrovna přicházel z práce.Říkal,že to si o něm nemyslel,že u něj skončil a že co nejdříve jedeme odstěhovat věci,protože ty nám paradoxně nedovezl.Dceři jsem to volala,protože mě to dost rozhodilo.Takže zítra pojedeme pro nějaké věci.Mám obrovský strach,ale teď už vím,že není návratu.Vůbec nevím co tím vším sleduje.Jak může být někdo najednou tak zlý???A ve mě se to stále pere!!!Držte mi palce ať vše přežiju ve zdraví-a pište!

Jo, jo, Hanule- alkoholici jsou jak přes kopírák....Teď bude zuřit abude tě urážet, napadat ( doufej, že jen slovně, u nás došlo i na pěsti :usch: ). Pak otočí a začne škemrat. Odstřihni se od něho, jak nejlíp umíš.  To jen jeho  pochroumaná psychika nemůže pochopit, že jsi v právu... On si vybral chlast, ty život bez  alkoholu a bez něho.... VYDRŽ!!!  A využij podporu všech, co znáš a mohou tě podržet- začni žít, netřes se doma  z toho , co ti provede...  Ono se to blbě vstřebává, ale ten chlap, co jsi kdysi milovala a s kterým máš děti, je někde pod vrstvou  vypitých flašek a dost možná  ho už nikdy neuvidíš... Je to smutné, z  toho mého je teď blábolivá odulá troska. Nemůžu doteď vidět v TV   vtípky na ožraly. Prostě se tomu nemůžu smát, když jsem to viděla v reálu.... :grater:

Hanulko, moc na Tebe myslím. Aspoň po incidentu s mrkví vidíš, co by Tě čekalo kdyby ses vrátila. Žádná pokora, žádná rozumná domluva, nic, jenom furiantský postoj.
A co Tvůj muž tím vším sleduje? Zaujal stanovisko "když jsi odešla, doprošovat se Tě nebudu - naopak Ti ukážu :jojo: Když jsi nepřiběhla kvůli mrkvi na jeho první písknutí, vyřádil se alespoň na nebohé zelenině :)
Hanulko, neřeš jak může být manžel najednoutak zlý. On je zlý a zlý je už od počátku manželství. Jenomže dnes, po dvou měsících odloučení už jeho vyvádění vidíš z jiného zorného úhlu. To, co bys doma oplakala a nad čím bys obviňovala jen a jen sebe už skončilo a pomalu se Ti začíná vyjasňovat, s jakým přeborníkem jsi to vlastně celou dobu žila :jojo:
Žádný strach mít nemusíš, děti Ti pomůžou stěhovat věci, bude vás víc a tím pádem budeš mít i oporu.
Buď statečná a hlavně vydrž!!!

chci reagovat na tu větu, - když vidím vtípky o alkoholu nemůžu se smát, tak to máme to samé, dokonce jsem dneska v novinách četla, jak je pivo zdravé -------pane bože, slyším slovo pivo a vstávají mi vlasy hrůzou. VIdím v televizi jak si v seriálech nalévají na baru panáky a je mi z toho na nic, jak propagují v reklamách vodku - že je to nejzdravější ovoce, je mi z toho na blití.........pak se nedivne že lidé pijí, vždyt alkohol je přece zdraví - kdo nepije není moderní:? pane bože to se všichni zbláznili, nebo jsem se zbláznila já?

mona1 napsal(a):

chci reagovat na tu větu, - když vidím vtípky o alkoholu nemůžu se smát, tak to máme to samé, dokonce jsem dneska v novinách četla, jak je pivo zdravé -------pane bože, slyším slovo pivo a vstávají mi vlasy hrůzou. VIdím v televizi jak si v seriálech nalévají na baru panáky a je mi z toho na nic, jak propagují v reklamách vodku - že je to nejzdravější ovoce, je mi z toho na blití.........pak se nedivne že lidé pijí, vždyt alkohol je přece zdraví - kdo nepije není moderní:? pane bože to se všichni zbláznili, nebo jsem se zbláznila já?

Ale Mono, problém není v alkoholu, ale v tom, že ho lidi zneužívají.

Vždyť:
"Alkohol podávaný v malých dávkách neuškodí v jakémkoliv množství.", přece :)

Ne, ale beze srandy. Pivo je zdravé. Jedno.
Štamprle něčeho ostřejšího (jedna a jednou za čas) podpoří trávení.
Víno je zdravé, plné kvalitních látek. Ale deci, dvě. Ne litr krabicáku.

Alkohol není špatný. Špatné je, jak se s ním zachází.

Lidi nepijí kvůli reklamě, nebo alespoň se kvůli ní nestanou alkoholiky. Po alkoholu sáhne snadno každý, kdo si není jistý v kramflecích. Je to nejdostupnější a nejtolerovanější droga.
Vůbec se nedivím, že je alkoholismus tak rozšířený, zvláště v dnešní složité době.
Taky jsem pila kvůli úzkostným a depresivním stavům. Začalo to nevinně. A skončilo to zle. Už nikdy se toho nechci ani dotknout.

Mono,bohužel jsem zjistila,dřív :),že pivo mi zlepšilo kvalitu vlasů,že dřív když mi po všem bylo špatně, mi to zlepšilo trávení.Opravdu,Ti rozumím ,že jsi na tyhle vtípky alergická.Chápu jen,že to nesmí člověk nechat zajít  až někam ,kde není návratu.

mona1 napsal(a):

chci reagovat na tu větu, - když vidím vtípky o alkoholu nemůžu se smát, tak to máme to samé, dokonce jsem dneska v novinách četla, jak je pivo zdravé -------pane bože, slyším slovo pivo a vstávají mi vlasy hrůzou. VIdím v televizi jak si v seriálech nalévají na baru panáky a je mi z toho na nic, jak propagují v reklamách vodku - že je to nejzdravější ovoce, je mi z toho na blití.........pak se nedivne že lidé pijí, vždyt alkohol je přece zdraví - kdo nepije není moderní:? pane bože to se všichni zbláznili, nebo jsem se zbláznila já?

Moni,
ono to časem přejde. Já se jen doslechla o nějaké akci, na které se pilo a bylo mi nevolno. Navíc u tebe pracují hormony těhulky a tím více se pro tebe stává alkohol po*nějším. Dej tomu nějaký čas, raději delší a ony ti ty reklamy přestanou vadit a postupně i lidé na barech. Sice ti nepřirostou k srdci, vždy se na ně budeš koukat s nedůvěrou, ale nebude to tak intenzívní.
A co mimi, držíte se?:dudlik: A hlavně co kluci, pomáhají mamince?
A co dopis, už nějaký přišel?
Měj se pěkně a držte se. :supr: :godlike:

Hanule0911 napsal(a):

Takže děvčata,věc se má takto-před chvílí manžel přijel a naházel vyrytou mrkev před vrata na chodník,hodil nám dopisy do schránky a odjel.Syn to viděl,protože zrovna přicházel z práce.Říkal,že to si o něm nemyslel,že u něj skončil a že co nejdříve jedeme odstěhovat věci,protože ty nám paradoxně nedovezl.Dceři jsem to volala,protože mě to dost rozhodilo.Takže zítra pojedeme pro nějaké věci.Mám obrovský strach,ale teď už vím,že není návratu.Vůbec nevím co tím vším sleduje.Jak může být někdo najednou tak zlý???A ve mě se to stále pere!!!Držte mi palce ať vše přežiju ve zdraví-a pište!

Milá Hani,
drž se. Když jsi nebyla po ruce ty, byla tam aspoň mrkev. Bez to z té lepší stránky - vyryto máš, stačí jen očistit a uskladnit. :D
Bude tě to stát ještě hodně sil. Odpoutej se od něj. I kdyby zlý nebyl. Jsi s ním stále hodně spjatá. Nesmíš se bát jakoby "o něj přijít" už napořád. Zkus se naučit s ním už nepočítat v životě a hlavně se nesnaž představit si, že budete zase spolu. Ono to pomáhá, alespoň některým z nás.
Opatruj se a vyčkej další sklizeň ;)

Ahoj všichni,věci se začaly trošku hýbat a zase nová zkušenost.Včera jsem byla odpoledne na chirurg.zákroku kvůli paradontoze,proto jsem na neschopence.Po té seanci s mrkví jsem se rozhodla,že zajdu s dcerou a zeťem domů pro další mé osobní věci-zimní kabát,boty,šála,rukavice.Vzali jsme i moje a synovi peřiny,ložní prádlo a můj DVD přehrávač,který jsem dostala od kolegů v práci.Teď když jsem doma tak kouknu na nějaký film.A ono ejhle ve 22,40 
telefon-volá manžel.Probudil mě a já to nevzala,byla jsem po tom dnu dost unavená a zase jsem samozřejmě obrečela ten návrat pro ty věci-protože začíná být stále víc jasné že je konec.Ráno se dívám na mobil a ona sms-manžel mi napsal,že mě udal na policii,že jsem se mu vloupala do domu-našeho společného!!!!Tak to se mnou seklo.Je to vůbec možné???Asi byl zase opilý.On tam zůstal s veškerým vybavením a komfortem.Já bydlím spolu se synem u rodičů v jednom pokoji a jsem v klidu.To není opravdu normální.Už teď dostávám strach jak to vše skončí.On mě asi o všechno připraví,snad ne i o ten dům,když jsme spoluvlastníci.Takže opět udělal něco,čemu bych nikdy nevěřila,protože mi pořád říkal-kdyby se něco stalo já bych tě nikdy o nic neokradl!!!Do haj....s celým chlastem i s lidmy kteří nám tím ničí život!!!!Držte mi palce a napište!

Hlavně zachovej chladnou hlavu a uvědom si, co on může a co ne. Všechno co zatím předvedl jsou bojové tanečky na zastrašení nepřítele ...ale nic víc!!! O tom co můžeš a nemůžeš nebude rozhodovat on. Asi je načase si uspořádat majetkové poměry, aby si uvědomil, že není ředitel zeměkoule a že to svoje rozhodnutí myslíš vážně.
Nediv se pořád, co všechno dělá a nedělá..., pochop, že logika jeho uvažování je někde jinde než tvoje.
A neboj se! Čeho se vlastně bojíš? On ten tvůj strach vycítí a podle toho si dovolí ...

Hanule, byla jsi už u právníka????  Jestli ne, tak přichvátni. A na ty jeho kecy nedej, je to klasické zastrašování.  A už nebreč! Jestli kvůli něčemu snad, tak kvůli ztracenému času s takovým tydýtem vypitým....

Hanule, Koloběžka.1 to napsala velice výstižně. Už mu docvakává, že to myslíš vážně a od uraženého mlčení přešel k výhrůžkám policií. Ne, abys to brala vážně! Pouští na Tebe jenom strašidýlka, protože se na nic jiného nezmůže. I kdyby na ty policajty šel (jakože nešel) a vylíčil jim celou situaci, policajti by se mu jedině tak vysmáli a poslali ho vyspat se z opice :) Stěžovat si může jít třeba na lampárnu na Hlavním nádraží.
Ale být tebou, už bych si hledala právníka a pomalu se snažila ošetřit si svoji polovinu majetku :jojo: už od nynějška ho může manžel naschvál začít rozfrncávat "aby se pomstil".
Koloběžka.1: Hanuli se nediv, že se bojí. Žila dvacet let s člověkem, který ji bil a týral. Tohleto zanechá na psychice tak závažné šrámy, že stačí na tyrana jenom pomyslet a klepeš se jak osika :jojo:

Kiara napsal(a):

Koloběžka.1: Hanuli se nediv, že se bojí. Žila dvacet let s člověkem, který ji bil a týral. Tohleto zanechá na psychice tak závažné šrámy, že stačí na tyrana jenom pomyslet a klepeš se jak osika :jojo:

Já znám ten druh strachu ...mně moc pomohlo, když jsem si ten strach rozebrala (sama nebo s někým) racionálně na molekuly ...nakonec mi z toho obvykle vyšlo, že se NEMÁM v podstatě čeho bát. Ten strach člověk nesmí nechat v sobě růst ...jinak začne ovládat a to je děs.

Hanule0911 napsal(a):

sms-manžel mi napsal,že mě udal na policii,že jsem se mu vloupala do domu-našeho společného!!!!Do haj....s celým chlastem i s lidmy kteří nám tím ničí život!!!!Držte mi palce a napište!

Milá Hani,
Vloupání je charakterizováno násilným neoprávněným vniknutím do prostorů, ke kterým nemáš žádné vlastnické právo.
Doporučuji: Zkontrolovat veškeré smlouvy, vzít si ze společného bydlení veškeré doklady, které ty sama uznáš za vhodné, že ti patří. Hlavně doklady k nemovitostem, movitým věcem, kterých si ceníš.
Policie sice šetří veškerá oznámení, prověřují fakta, ale pokud jim ty vysvětlíš situaci, nejedná se z tvé strany o žádné protiprávní jednání, jde pouze o občanskoprávní  spor. Avšak ty sama musíš (bylo by to lepší) mít podklady k vlastnictví a obdobným vztahům. Děvčata ti radí dobře, vezmi si vše, co ty sama chceš a je výhradně tvé, na čem ti záleží, jinak dojde k jejich prodeji a s věcmi se už nesetkáš. I kdyby mu soud v odsuzujícím rozsudku uložil uhradit ti náhradu jakékoliv škody způsobené jeho jednáním, nedočkáš se toho. Jemu už o nic nejde, nemá vlastně už co více ztratit.
Pokud sama cítíš, že je konec, začni jednat. Neboj se, když se ti rozechvěje žaludek, vzpomeň si na něco příjemného, za chvilku to přejde a až se z toho zase vypíšeš, bude ti lépe. Musíš tomu věřit. Na jednom blb.ci svět nestojí a veř, takových blb.ců je na světě plno.
Opatruj se a držím palečky :-)

Reni39, hlavně by se žádné prošetřování ani nezahájilo, pokud se jedná o konkrétní situaci Hanule. Hanule se a) žádného trestného činu nedopustila (vstoupila do svého domu, odkud si odnesla své) věci, s manželem nejsou rozvedeni. Kdyby si manžel Hanule i nakrásně šel k policajtům stěžovat, po zjištění poměrů by ho sami policajti vypoklonkovali ze služebny :D
BTW i když se jedná mezi manželi kolikrát o naschvály, přesahující hranice zákona jsou policajti buďto bezmocní, nebo neskutečně laxní. Kdyby měli prošetřovat každou stížnost, se kterou na ně přiletí pomstychtiví manželé, tak by skutečně nedělali nic jiného, než řešili takovéhle ptákoviny:)
Hanulko, jak to pokračuje? Je něco nového? Držím palečky a nevzdávej to :pussa:

Děvčata,takže zatím je klid po pěšině,žádná policie ani nic jiného,jen jeden telefonát,že kabel od DVD je jeho,tak ať ho vrátím.Dokumenty co píšete mám u sebe.Ty dcera sbalila už při mém odchodu.Doma nezůstalo z tohoto nic.U právníka jsem byla,takže vím co zhruba můžu a co ne.Situace se zatím uklidnila i když nevím,jestli není vyměněný zámek.Jinak moje nálada je stále houpavá.Teď když jsem na neschopence a celý den doma,tak se dostavuje trochu ponorka.Ale začala jsem plést pro miminko,mám rozečtenou knížku a taky pořád koukám sem,co je nového.Kdybych to měla popsat,tak mám pocit takové prázdnoty,zbytečnosti,nebo nadbytečnosti-jako že nikam ani k nikomu nepatřím,nikdo mě nepotřebuje......

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata,takže zatím je klid po pěšině,žádná policie ani nic jiného,jen jeden telefonát,že kabel od DVD je jeho,tak ať ho vrátím.Dokumenty co píšete mám u sebe.Ty dcera sbalila už při mém odchodu.Doma nezůstalo z tohoto nic.U právníka jsem byla,takže vím co zhruba můžu a co ne.Situace se zatím uklidnila i když nevím,jestli není vyměněný zámek.Jinak moje nálada je stále houpavá.Teď když jsem na neschopence a celý den doma,tak se dostavuje trochu ponorka.Ale začala jsem plést pro miminko,mám rozečtenou knížku a taky pořád koukám sem,co je nového.Kdybych to měla popsat,tak mám pocit takové prázdnoty,zbytečnosti,nebo nadbytečnosti-jako že nikam ani k nikomu nepatřím,nikdo mě nepotřebuje......

Tak tedy Hanulko- BLA, BLA, BLA- :usch: To je na to, že tě nikdo nepotřebuje... KECY!  :dumbom: Je tolik lidiček, pro které jsi jedinečná, nejlepší, úžasná... Jen je teď nevidíš.... Ono to  prázdno přejde, neboj..
Neříkám , že hned - mě to prakticky trvalo 6 let, než jsem začala zase na všechny kolem koukat  jinak než na potenciální ožraly a v každém  štamprleti neviděla příslib zkaženého  dne.....

Kromě toho- ty budeš mít   možnost   opečovávat vnoučátko, budeš mít spoustu času na sebe , na své koníčky  na které si vzpomeneš, můžeš začít třeba něco, o čem jsi snila a neměla odvahu do to ho jít...
Já jsem třeba  v té době PO velkém třesku odjela za kámoškou do  Anglie. U ní jsme si porovnala bolavou hlavu a   po návratu  zgruntu překopala život-  našla jsem si novou práci,  dala do pořádku fyzičku a  pak potkala i mého nynějšího manžela..... Jen jako perličku: Na druhé schůzce jsme si dali v restauraci u hypermarketu  svíčkovou a můj  nynější manža si tehdy koupil třetinku piva. Vůbec nemohl pochopit, proč jsem ze schůzky utekla. Já  prostě když ucítila ten pivní odér , tak jsem zpanikařila  a zdrhla. 

Prostě neboj se toho , co by ti  mohl provést tvůj  manžel, neboj se ani budoucnosti- bude líp. Dej se do pořádku psychicky i fyzicky a  ono to hezké začne vykukovat  spod smutného ven....

Zuzi,děkuji za podporu.Dnes je mi nějak víc smutno,nevím proč.Celé odpoledne jsem strávila u kamarádky-i když jsem na neschopence-mám vycházky.Její manžel a kamarád mého manžela mi říkal-nebreč,netrap se zbytečně,nemá to smysl.Asi je to pravda,ale na mě to zase nějak přišlo.Už jsem asi trapná.....

Hanule,vidíš, dostala jsi užitečnou zpětnou vazbu :pussa: Když ti TOHLE řekne i KAMARÁD tvého manžela, tak má jistě pravdu. Je to těžké, pomalu se odstřihávat od manžela a společně prožitých dvaceti let, ale manžel Tvojí kamarádky asi ví, žes udělala jedině dobře. Navíc Tebe a Tvého manžela zná osobně X let a ví, o čem je řeč.
Hanulko, choď mezi lidi, ve volném čase se věnuj všemu možnému tak, abys neměla čas se vracet do minulosti a trápit se vzpomínkami. Uvidíš, bude líp :pussa: !!!!!

Kiara napsal(a):

Reni39, hlavně by se žádné prošetřování ani nezahájilo, pokud se jedná o konkrétní situaci Hanule. Hanule se a) žádného trestného činu nedopustila (vstoupila do svého domu, odkud si odnesla své) věci, s manželem nejsou rozvedeni. Kdyby si manžel Hanule i nakrásně šel k policajtům stěžovat, po zjištění poměrů by ho sami policajti vypoklonkovali ze služebny :D
:pussa:

Já samozřejmě neřekla - nepsala nic o zahájení trestního řízení. Psala jsem o prošetření dané situace. Je třeba číst důsledně. Vzhledem k tomu, že nevíme, jak se kdo v určité chvíli zachová, nevíme ani jak se zachovají policajti, ani alkoholik a koneckonců ani jeho okolí. Zdá se mi, že jsem fakta Hanuli popsala docela jasně a zřetelně. Věřím, že byly pochopeny.

Hani,
věřím, že se postupně drobnými krůčky z té samoty dostaneš. Ono to bolí, ty vlastně nevíš pořádně co, nemůžeš si pomoct, a s utrápeným výrazem ve tváři nedokážeš nic dělat. Ale nezoufej, napleť vnoučeti oblečky, dělej to, na co máš zrovna chuť. Trvá to dlouho, ale přebolí vše a pak se tomu budeš smát a divit se, že ses tak dlouho trápila.
Opatruj se a páčko

Ahoj Reni i ostatní,tak dnes jsem si byla večer zacvičit a je mi tak fajn.Užívám si ten pocit,protože nevím jak dlouho bude trvat.V noci jsem totiž dost špatně spala a celý den mi nebylo nadvakrát.Zítra jdu na konrolu se zoubkama a ve středu asi do práce.Tak to snad bude zase líp.V sobotu mám naplánovanou návštěvu u kamarádky.S dcerou jsme si naplánovaly na listopad muzikál v Praze.....

Hanule, to je dobře :pussa: A takových chvilek, kdy se budeš cítit fajn bude pomalu a postupně přibývat, věř tomu :jojo:

Ahoj babinetky :), tak pozeram ze moj prispevok sa "pekne" rozrastol :co:, no ale aj z toho je jasne aky je problem alkoholizmu obrovsky problem :(. Ja som sa teda po 5 rokoch cestovania rozhodla vratit domov, mala som z toho rozhodnutia obrovsku dilemu, vtedy prisla kriza :dumbom:, je pravda ze clovek nauceny zvladat problemy alkoholom najcastejsie zliha v tazkych zivotnych situaciach. Ale nastastie som to po tyzdni s pomocou maminy a lekara ukocirovala a stopla :supr:. Je to presne o tom, ze ked sa clovek lieci, je lahke zakopnut, ale dolezite je ci ostane lezat na dne alebo sa oprasi vstane a ide dalej. Teraz ked uz mam rozhodnutie za sebou, viac neriesim a sustredim sa na svoj "novy" zivot doma. Trosku si chcem oddychnut a potom si najst novu pracu. Zatial doucujem anglictinu a chystam sa ucti zumbu, na ktoru som si spravila v lete v londyne certifikat. Bavi ma to a tesim sa :). Taktiez sa zatial stahujem na prechodnu dobu k mamine, prenajom bytiku mi platila firma, bojim sa toho, kazda mame uz 5 rokov vlastny zivot, aj ked si inak rozumieme a sme v kazdoddenom kontakte, ale predsa... No beriem to ako na prechodnu dobu a ako motivaciu najst si dobru robotu a co najrychlejsie to vyriesit, aj ked nemam naivne predstavy, co sa tyla platov vonku a u nas doma...

S priatelom sme to tiez ustaly, teraz je to klop,klop,klop super :hjarta:, velmi si ho vazim za to ze to ustal, mnohe z vas co tu pisete ste na "druhej strane" takze viete co vsetko to obnasa... Dokonca ma vola byvat k nim, aby sa s ich domceku spravil dvojgeneracny, ale to ja nechcem keby bolo ine riesenie, predsa to nie je idealne byvat s rodicom pod sebou aj keby bol dom dvojgeneracny, nemali by sme skoro ziadne sukromie...

Plus casom chceme mat deticky a ja budem s nimi dom, tu v meste mam pred domom park kde sa da chodit s babom von a vdaka kamoske zo susedstva ktora ma malu dcerku a chodime s nou von poznam uz mamicky z okolia, pod nosom mam lekara, nemocnicu, obchody vsade blizko a na materskej by som chcela doucovat nadalej anglinu a ucit zumbu a to pri pobyte mimo mesta by bolo velmi zlozite... Trosku sa bojim, ako vyriesime toto a ci to nas vztah ustoji...

Inak pri rieseni mojho problemu som zistila, akych skvelych kamaratov mam okolo seba (klop,klop,klop), nikto ma neodsudil, neopustil, ostali pri mne stat a hovoria mi, ze su na mna hrdi, ze to riesim a ze to zvladam, je to skvely pocit a aj to ze mame stale spolocny program, neda sa to ani porovnat s tym ako mi byvalo vonku smutno, dokonca co doucujem anglinu, moje dve studentky su moje najlepsie kamosky :D. Teraz mam kopec planov do buducnosti a som stastna. Dufam len, ze nezakolisem pri krizovych situaciach, ze ich ukocirujem.

Na skupiny stale chodim, je to naozaj neskutocne, ze na ziadneho z tych ludi by ste nepovedali, ze ma problemy s alkoholom :-O!

No a co sa tyka tych reklam a pitia v spolocnosti, je to naozaj neskutocne ako na slovensku tak aj v cechach, nepoznam ani jedneho abstinenta a stale sa ludia cuduju ked poviem ze nepijem na akciach, ved predsa normalne je nepit alkohol nie ho pit! Ale uz som si na to zvykla, kamarati vedia a cudzim poviem, ze beriem lieky a pit nemozem, naco vysvetlovat... Ludia su zli, nalepka alkoholika je pevna a bez ohladu toho, ci sa clovek lieci alebo nie.. Je to smutne, casto riesime na skupinach - povedat - nepovedat...

Ale myslim, ze postupne sa tomuto problemu spolocnost otvara a stale viac sa o tom hovori. Aj ked to este dlho potrva kym sa aj na abstinujucich alkoholikov nebudu ludia pozerat cez prsty a nepozerat na nich ako na ludske trosky. Naopak na zapade je zase moderne odskocit si do liecebne ako na prazdniny, hlavne sa to prezentuje na celebritach!

Hanule tvoj problem je zase s opacnej strany ja som si to paradoxne odzila na otcovi. Nedaj sa rozhadzat, stoj si za svojim, vezmi si svoje veci a z vlastnej skusenosti naozaj si co najskor osetri majetkove pomery. Viem ze je tazke sa s tym vyrovnat, ze je definitivny koniec, urcite si na hojdacke, ale ten koniec je a za tym si stoj a ak je to len trosku mozne co najskor si to ujasni a poziadaj o rozvod aj ked to bude definitivna bodka, je to naozaj tak lepsie, ver mi!

Vsetkym pekny dnik a drzte sa vo svojich dennych starostiach a radosti si uzivajte plnymi duskami :supr:

jajaaaaaaaaaaaaaaj tie gramaticke chyby :rodna:, pardon, pisala som rychlo a prehadzujem sa naspat z anglictiny :D

Maciatko - chybičky vůbec nevadí :jojo: To co jsi psala je  velmi povzbudivé- zamená to totiž jen jedno- že pokud človíček CHCE- může svůj problém řešit.
Věřím, že pokud by se tak jako ty zachoval můj BM, nebo ten Hanulin, určitě bychom byli  poctivě vedle nich a snažili se pomoci... Jenže kde není snaha, tak to fakt nelze ......
Moc ti přeji šťastný a spokojený život a držím pěstičky na cestě životem! :supr:

Maciatko,připojuji se k Zuzi,je to příjemné číst,že existuje někdo kdo se z toho dostal,nebo dostává a je "normální",kdyby to tak bylo u nás,já bych taktéž stála při svém manželovi a nesmírně bych si ho vážila.Ale takhle stále více zjišťuji,že kamarádi v hospodě a láhev jsou mu milejší,než já,děti a 25 letý vztah.Bolí to a moc,ale já se snažím co to jde,abych to ustála.Moc mi pomáháte všichni tady,za co Vám opět moc a moc děkuji.Myslím si ,že i Vy máte podíl na tom,že jsem vydržela a stále držím.Mějte se krásně a pište,protože je stále co řešit i probírat.A já mám pocit,že mi je zase trošku lépe!!!!!

Hanule a všichni ostatní, zdravím vás, jen se chci hlásit do počtu těch, kdo se z toho dostal. (Tedy ne z alkoholismu, ale ze smutných zkušeností s alkoholismem v nejbližším okolí). Myslím, že jsem z toho venku, žiju celkem spokojený a naplněný život, ale ještě i teď přijdou bolavé chvilky a vzpomínky. Vždycky mě to na chvilku pohltí a zatáhne do minulosti, ale musím říct, ty slabé chvilky jsou už celkem zřídka. Prostě, ta psychika se s tím vyrovnává s postupujícím časem. Prostě věřte - bude líp!
Tak vydržte tady všichni, ti, co odešli od alkoholiků i ti, kdo s vlstní závislostí bojují. Sleduju vaše osudy a držím palce.

Blossom,prosím napiš jak dlouho s tím vším bojuješ??Já jsem 3 měsíce pryč z domova a stále bojuji.Psycholožka mi říkala,že nemám počítat měsíce a stresovat se.Nálady se prý budou střídat,ale intervaly se budou prodlužovat.Může to trvat různě dlouho,je to individuální,takže prý nejsem blázen když to tak dlouho trvá.V těchto případech prý i jeden rok je velice krátká doba.Jinak moje nálada stále houpavá,pomáhá čtení,zapálím si aromaticou svíčku-a to mě tak uklidní až se divím.....

Hanule, psycholožka Ti to řekla na rovinu velice dobře :jojo:
Četba je jedna z možností, jak se odpoutat od vtíravých myšlenek a špatných vzpomínek. Aromatická svíčka také patří k prostředkům, jak si navodit příjemnou náladu, proto pro sebe děláš to nejlepší, co je v Tvých možnostech.
Máš před sebou ještě "běh na dlouhou trať", ale zatím si vedeš velmi dobře :pussa:
Věř tomu, že bude lépe - MUSÍ :).
Když Tě zase zaskočí vzpomínky na manžela, zkus si v duchu představit jaké by to bylo, kdybys neodešla a porovnej to s tím, jak klidně a pohodově nyní žiješ :jojo:

Hanule0911 napsal(a):

Blossom,prosím napiš jak dlouho s tím vším bojuješ??Já jsem 3 měsíce pryč z domova a stále bojuji.Psycholožka mi říkala,že nemám počítat měsíce a stresovat se.Nálady se prý budou střídat,ale intervaly se budou prodlužovat.Může to trvat různě dlouho,je to individuální,takže prý nejsem blázen když to tak dlouho trvá.V těchto případech prý i jeden rok je velice krátká doba.Jinak moje nálada stále houpavá,pomáhá čtení,zapálím si aromaticou svíčku-a to mě tak uklidní až se divím.....

Hanule, má odpověď bude zdánlivě málo povzbudivá: Od rozvodu to je cca 8 let, od smrti BM (v přímé souvislosti s pitím) cca 5 let. A nejhůř mi bylo asi před 10 lety, kdy kulminoval můj usilovný a bohužel naprosto marný boj z toho manžela dostat.
Neděs se toho, ale u mě jsou to spíše roky, než měsíce, je to fakt asi individuální.
Ale pozor: Už ten rozvod byl velkou úlevou pro mě, už po rozvodu jsem začínala žít i všemi ostatními hezkými věcmi, které život přináší. Pět let před rozvodem jsem totiž žila v ustavičném stresu, v nadějích a následných těžkých zklamáních, posléze i já sama ve velkých depresích. Těch 5 předrozvodových let bylo nejhorších, to bylo čiré peklo, málokdy jsem mohla myslet i na něco jiného, než jak to dnes zas s manželem dopadne. Ústředním tématem těch 5 strašných let byl alkoholismus mého manžela.

Po rozvodu se to nejhorší tak za pár měsíců v mé duši zahojilo a od té doby je mi líp a líp. Jen občas si ještě vzpomenu, řádově tak jednou do měsíce to zabolí hodně, a párkrát  za měsíc míň, pokud se to dá nějak početně vyjádřit. Ale tvá psycholožka má pravdu, ty intervaly mezi smutnými vzpomínkami se pořád budou prodlužovat, bude narůstat ta spokojená část života.
Neboj, i ty to zvládneš, vždyť to nejtěžší - odchod od manžela-alkoholika, už máš za sebou.

PS: Nejsi 3 měsíce pryč z domova. JSI 3 MĚSÍCE PRYČ Z PEKLA A NOVÝ DOMOV SI ZAČÍNÁŠ BUDOVAT. Držím ti place, a myslím, že i všichni ostatní tady.

Ahoj všichni,kdepak jste,že nikdo nepíšete.Já jsem si byla před chvílí doma pro nějaké další věci-sama a byl tam i manžel.Byl střízlivý-no hladinka asi byla...,chtěla jsem se pokusit o dialog,ale za všechno můžu já,připravila jsem ho o rodinu,udělala jsem ze sebe bezdomovce sama,protože on mě nevyhodil a že to bylo nesnesitelné soužití si myslím jen já.A moje pocity??-Veliké prázdno v duši,žádný cit-jako by to bylo sen..........

Hanule, alespoň vidíš že manžel se vůbec nepokouší se ani na minutu zamyslet, jestli na vzniklé stiuaci nemá náhodou svůj díl viny. Za všechno můžeš Ty a všechno je jenom Tvoje vina, on nic-on muzikant. Ten člověk se nikdy nezmění, protože se prostě změnit nechce.
Hanulko, cítíš prázdno v duši a nevnímáš žádný cit - to je v tuhle chvíli zcela logický běh věcí. Tři měsíce odloučení od muže udělalo své: začínáš se na mnoho věcí dívat a vnímat je z určitého odstupu času: "Tak tohle je člověk, se kterým jsem skoro dvacet let žila" a celou situaci vidíš takovou, jaká skutečně je.
Taky jsem měla pocit "jako by ve mně něco umřelo". Ano, zemřely ve mně veškeré naděje, že se manžel změní, zemřel ve mně veškerý cit, kterého jsem vůči němu byla schopna, zemřelo moje očekávání, že se naše manželství podaří zachránit. Nastala chvíle, kdy jsem si musela připustit, že všechny věci, které jsem udělala byly špatně, k ničemu nevedly a moje očekávání stran manžela jsou nesplnitelnou utopií. Pro mě to byla velmi tvrdá konfrontace, ale užitečná: připadala jsem si jako na dostizích, když jsem sázela pořád jen na toho samého koně a neviděla že má handicap, kvůli kterému není schopen běhu, natož vyhrát dostih :jojo: Bohužel manžel s handicapem není totéž, co kůň s handicapem a poslat ho do buřtů lze jen ztěžka :D
Hanule, pomaličku polehoučku se začínáš od manžela "odstřihávat" jak duševně, tak citově.
Není to snadné ani jednoduché a bude to trvat dlouho, ale první kroky na cestě k nabytí své zdravé existence už máš zdárně za sebou. To je moc dobře :jojo:
Co vnoučátko, kdy ho vlastně očekáváte? Už víte, jestli to bude holčička nebo chlapeček??? A jak se vede synovi??? Hanule, vždyť máš okolo sebe děti a přijdou i vnoučata, ti všichni Ti rádi a s láskou budou oplácet Tvoji péči a už teď si Tě váží za to, cos pro ně kdy dobrého udělala. Dívej se na to z téhle stránky a na manžela pomýšlej jako na uzavřenou kapitolu.

Tak s tím,že něco ve mě umřelo je ten pravý výraz.Opravdu mám teď takový pocit...Miminko dcera čeká 7.1.2009,takže já jí říkám že to bude na Silvestra.Bude mít chlapečka,takže už jsem i něco modrého upletla,no bavím se jak se dá,hlavně abych zapoměla.Dnes na dušičky jsem potkala na hřbitově manželova strýce,říkal mi že ví co se u nás stalo-říkala mu to tchýně.Plně mě podpořil a říkal,že oni mě měli vždycky rádi a na tom se nic nemění.To pro mě byla hodně pozitivní zpráva.

Hanulle, vidíš ... nikdo Tě neodsoudil ani Ti neřekl jedno křivé slovo - ani ti, u kterých se to mohlo předpokládat (manželův kamarád, manželova přízeň). Asi všichni moc dobře věděli, s kým žiješ a spíš si kladli otázku, proč jsi to tak dlouho snášela :jojo:
Už se tím netrap, zaměstnávej se různými aktivitami a hlavně očekávej s radostí příchod nového člena do rodiny :) Počkej, až bude klučík na světě a Ty ho budeš v kočárku vozit na procházky - na nějaké dřívější trable si ani nevzpomeneš :jojo:

ahoj Hanulko, přesně tak, až se to miminko narodí, budeš mít zase "pro co žít" miminko dokáže zaplnit prázdnotu v srdíčku nejlépe na světě, Já sama čekám to víš, dneska jsem byla na ultrazvuku, na 90% to bude holčička, dva kluky už mám, takže moje malá princeznička. Můj přítel je stále ve vazbě, jak jsem kdysi psala. Nevím, jak se bude náš vztah dále vyvíjet, ale píšeme si, chodím i na návštěvy, podle jeho slov hodně lituje co se stalo, asi po té dlouhé abstinenci, mu konečně dochází co dělal za kraviny, protože má konečně čistý mozek, zase se mi zdá takový jako dřív, když nepil, takže doufám, že mu to vězení jen prospěje, ikdyž je mi jasné, že psychicky na tom nebude nejlíp,hodně těžce nese to, že neuvidí, jak mi roste bříško, nemůže si ani sáhnout jak mimčo kope, nebude asi nejspíše u porodu, atak dále a tak dále, jo holky, život je divnej žejo?????

Ahoj holky,kde jste vsechny??Nikdo nepíše,podzim na mě doléhá celou svou vahou.Na víkend jedu s dcerou,jejím manželem a mou maminkou do Prahy.S mladýma půjdu na muzikál,babičku necháme u bratrance-ten se už těší že ji trošku ukáže Prahu-když byla mladá často tam jezdila.V neděli mám narozeniny už 43.-to je hrůza!!!Takže toto je i dárek k narozeninám.Jinak včera mi bylo báječně a dnes zase plačtivo-nic nového pod sluncem.Manžel mi volal,chce se mnou mluvit-domluvili jsme se na pondělí.Mějte se hezky a napište co nového u Vás.

Hanule0911 napsal(a):

Ahoj holky,kde jste vsechny??Nikdo nepíše,podzim na mě doléhá celou svou vahou.Na víkend jedu s dcerou,jejím manželem a mou maminkou do Prahy.S mladýma půjdu na muzikál,babičku necháme u bratrance-ten se už těší že ji trošku ukáže Prahu-když byla mladá často tam jezdila.V neděli mám narozeniny už 43.-to je hrůza!!!Takže toto je i dárek k narozeninám.Jinak včera mi bylo báječně a dnes zase plačtivo-nic nového pod sluncem.Manžel mi volal,chce se mnou mluvit-domluvili jsme se na pondělí.Mějte se hezky a napište co nového u Vás.

Gratuluju k narozkám, a hrůza to není, naopak - je to super! Podle statistik máš ještě půlku života před sebou, a třeba to bude ta lepší půlka!

Píšeš, že se s tebou manžel chce sejít. Doporučuju, buď připravená na všechny eventuality. Já tipuju, že už pochopil, že jsi odešla, že jeho trucy tě nezlomily. Podle mě nejpravděpodobnější varianta je, že tě bude "po dobrém" zkoušet získat zpět. Budou možná i slzy, prosby, vyznání, slibování, citové výlevy... Upozorňuju, že tohle  je horší, než když se vztekal a choval hnusně - blbě se tomu odolává.
Nevím, třeba se mýlím, ale zkus se před tím setkáním citově obrnit a nepodlehnout. Myslím na tebe a pak napiš, jak to dopadlo.

Věk? Žádná hrůza, já jsem starší! :D:D
Hanulko, drž se ! A v pondělí mysli na SEBE! Jakmile polevíš , jsi zpátky ve srágoře. já to udělala  víckrát,BOHUŽEL! Moje nejlepší kamarádka mi po druhém návratu mého muže řekla, že jsem nebetyčná krá***va, deb**il... Prostě mi vynadala  tak jak nikdy nikdo..  Měla pravdu, vyměnila jsem tehdy svůj  počínající klidný a fajn život za cca 3 týdny úžasného milování a slibů. Pak to zase šlo do kopru...  Pokud  koketuješ s myšlenkou na návrat k muži, měla bys jasně vědět KDY bys byla ochotná se vrátit. Na sliby a lítostivé scény bych já už nedala.  Jedině na léčbu a  trvalou abstinenci - ovšem  vrátila bych se až po ní , ne PŘEDEM...  :jojo:

Hani,
držím taky palečky. Hlavně buď opatrná, na omluvy a řeči nedej. Jsou to jen slova, která zůstávájí viset. Pokud máš pochybnosti, počkej na činy.
A na svůj věk se nečerti, mne čekají narozky ve středu.  :D a =D Přeji hodně sil a hlavně zdravíčka a jen to nejlepší.

Hanulko, všechno nejlepší k Tvým dnešním krásným narozeninám!!!!!

... a hlavně hodně zdraví, štěstí, lásky a spokojenosti Ti přeje Kiara.

Jeeej Kiara to je pekne :supr::), tak sa aj ja pripajam :).
Hanulka vsetko naj, naj, naj k narodeninam, nech sa ti splnia vsetky tvoje zelania a nech je uz len stale lepsie a lepsie :supermario:!

Hanulko ... a hlavně se nenech zítra zviklat nějakými srdceryvnými výlevy, vyznáními "lásky", plnou pusou slibů a podobnými manipulacemi :jojo: Buď léčení s dlouhodobými výsledky, nebo nic!!!

Kdybych to uměla( alespoň z půlky tak krásně jako Kiara :supr: ), tak bych ti sem taky šoupla pugét Hanulko! Takže ode mě k narozeninám aspoň takhle: :hjarta: :pussa: :hjarta:  :jojo:

Děvčata moc a moc děkuji za hezká přáníčka k narozkám.Před chvílí jsem se vrátila z Prahy,ale musím napsat novinky.V pátek večer volal manžel,že v pondělí se nemůžeme sejít,že nemá čas,že se sejdeme v sobotu.Já mu řekla,že nemůžu,protože jdu do divadla,no a reakce??Mě na ničem nezáleží,tak ať si jdu do divadla a klapl mi mobil.Dnes asi v 14,30 SMS jestli bych s ním nešla na večeři.Já mu odepsala,že jsem v Praze a že to nezvládnu vrátit se do večera.A teď se koukám na mobil a tam SMS,že pořád lžu a že mi jasně řekl,že mu budu volat a ne psat SMSky.Je to normální???

Hanule, bohužel JE to normální. Tvůj muž zachytil, že se něco děje( to mu to fakt trvalo...:usch: ) Te´bude střídat chvíli  hodného  se zlým aby tě zviklal.
Já docela chápu, že by ti  to " dobývání" pokud bude  chytře vedeno " po dobrém" mohlo zamotat hlavu- ALE ze svých zkušeností ( a i v příspěvcích od ostatních holek to vidíš) ti radím POČKEJ NA ČINY!  Slibotechna je strašně jednoduchá. Jakmile polevíš,  spadneš zpátky do toho , z čeho se pomalu vylízáváš.....

A hlavně - cítím, že tvůj muž má tendenci ti přikazovat-  to si rozhodně nenech líbit- copak jsi nějaký cucák ??? Jsi dospělá ženská, za 2 měsíce z tebe bude babička, máš svou hrdost, svou cenu a svou důstojnost. Nějaké - jsem ti říkal že mi budeš volat?????:usch::usch::co:  To by tak na mě moh někdo zkoušet!!! :usch:

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata moc a moc děkuji za hezká přáníčka k narozkám.Před chvílí jsem se vrátila z Prahy,ale musím napsat novinky.V pátek večer volal manžel,že v pondělí se nemůžeme sejít,že nemá čas,že se sejdeme v sobotu.Já mu řekla,že nemůžu,protože jdu do divadla,no a reakce??Mě na ničem nezáleží,tak ať si jdu do divadla a klapl mi mobil.Dnes asi v 14,30 SMS jestli bych s ním nešla na večeři.Já mu odepsala,že jsem v Praze a že to nezvládnu vrátit se do večera.A teď se koukám na mobil a tam SMS,že pořád lžu a že mi jasně řekl,že mu budu volat a ne psat SMSky.Je to normální???

Já nemám zkušenost s alkoholiky, takže v tomhle ti můžu jen držet palce a fandit Ti, ale tohle co Ti psal ..hele vychovává Tě jak malý děcko, chová se k Tobě jako k někomu komu se může poroučet ....Na to pozor ...mě se to osobně nelíbí ..nechtěla bych takovýho chlapa.

Jo - tak on si panáček ještě bude takhle vyskakovat a klást si podmínky :dumbom: ?!?
Teda to bych ho hnala svinským krokem :jojo:
Hanule, aspoň vidíš že se vůbec nezměnil a pořád jede ve starých kolejích. Navíc s Tebou jedná jako s nějakou poddanou, na kterou si může houknout a dupnout kdy chce. To už není alkoholem, to je zpupná povaha "budeš skákat, jak já budu pískat" I kdyby přestal pít, těžko s Tebou přestane jednat jako s kusem hadru. Já už bych se s ním na Tvém místě ani setkat nechtěla, protože místo řešení krize se na Tvoji hlavu snese osočování a nátlak (žádné prosby) aby ses vrátila.

Ahoj Hanule,
je něco nového? Ozval se od té doby, nebo je klid? A jak se cítíš ty? Jaký byl víkend v Praze, jak sis to užila? (Vlastně chci zjistit, jestli už taky dokážeš užívat života, jestli už konečně nastupuje klidnější a hezčí fáze života, doufám a přeju, aby ano...)

Ahoj,tak Prahu jsem si užila,byl to povedený víkend,ale dnes mi bylo celý den dost špatně,málo jsem spala i když jsem byla unavená a od rána veliká deprese,ale prý byl uplněk-říkali v práci kolegové,já to tak neleduji,ale je fakt,že to se mnou mává.A co nového?Dnes jsem hned po práci jela navštívit kamarádku a její čtyřměsíční dvojčata.Rána č.1 potkala jsem tchýni-ok,ale vysvětlovala jsem jí co se u nás vlastně stalo-a nebylo mi dobře.Později sms od manžela,že bude ve 20,00doma,nebo zítra v 18,00 tak že se sejdeme.Já odepsala že zítra.Za chvíli telefonoval,že neví jestli bude teda zítra doma,takže se chce sejít dnes a já mu vysvětlila že ve 20,00 nechci nic řešit,že bude lepší zítra.Za chvíli znovu telefon,a on mi povídá,že se mě nebude doprošovat,že už ho to nebaví,tak že nemám chodit vůbec.Připadám si jako Alenka v říši divů-jednou tak a za chvíli jinak,zase se v tom neorientuji a ke všemu ta hrozná deprese-dnes by měl narozeniny můj tatínek,kterého jsem měla moc ráda a zemřel nám před 2 lety-a už bulím......

Hanule, když čtu o reakcích tvého manžela, napadají mě dvě věci:

1/má manipulující a rozkazovací postoje  vůči tobě. Byl takový vždycky a nebo se to projevilo až s postupujícím alkoholismem?

2/jeho chování je nápadně zmatené. Tak moc, až je to zarážející. Podle mě je to už známka, promiň mi ten výraz - vypitého mozku. Ono pitím se likvidují mozkové buňky ve velkém. Sama jsem to viděla kdysi na mém BM, jak se postupně z vysoce inteligentního člověka stal někdo, kdo byl i v základních věcech bezradný jak malé dítě a kdo mi třeba telefonoval, že nám někdo ukradl auto (to bylo ještě před rozvodem), a ono se ukázalo, že ho jen zapomněl před obchodem, kam zajel autem, zpět (pochopitelně s flaškou) šel už pěšky a pak myslel, že auto někdo ukradl, když ho druhý den nenašel v garáži.
Chci ti jen říct, že i na tuto skutečnost (prudce se snižující inteligenci tého manžela) se musíš psychicky připravit.

A ještě k té vaší schůzce. Prosím, položila sis taky otázku, jestli na ni TY chceš jít? Víš, předpokládám,že když o schůzku požádal manžel, považuješ za slušnost mu vyhovět a sejít se s ním. Asi jsi taky zvědavá, co ti vlastně chce, jak bude reagovat.
Ale on se k tobě slušně nechová ani nechoval, tak být tebou, promyslela bych to  důkladně ve svém nitru, jestli tam skutečně jít chceš, a jestli zjistíš, že ne, tak tu schůzku prostě odmítni. Možná tě tahle možnost vůbec nenapadla, ale ona tu je, a ty prostě můžeš říct NE, já už o žádnou schůzku s tebou nestojím, já mám v sobě vše vyřešené.
Myslím, že taková schůzka tě totiž zákonitě zas jen na pár dní rozhodí, ať by se tam dělo už cokoli, a taky si myslím, že ta schůzka nemůže nic vyřešit, jen spíš zhoršit.
Vyřešit může situaci jen tvůj manžel sám a to tím, že by se šel dobrovolně léčit, a to on asi nepůjde, tak radím - žij si dál svůj život, bez něj, a na tvém místě bych co nejdřív zažádala o rozvod. Ať tě ještě nestáhne do nějakého maléru, nezadluží, nebo něco podobného. Může to udělat svou hloupostí a naletět třeba na nějaké "výhodné půjčky", ale pozor, může to udělat i jako pomstu tobě ve smyslu "Mě už je stejně šechno jedno, a ty sis dovolila ode mě odejít, tak si to vyžer". Pozor na to.

Blossom: :supr: :jojo: :supr:
Ve všech bodech máš pravdu, já bych to ani lépe nenapsala...

Blossom- líp bych to nenapsala! Přesně tak  to je. Zvláště část o úbytku intelektu můžu podepsat. Z mého BM je blábolivá nechutná  troska-přitom to  byl pěkný, vtipný a pracovitý chlap...:grater::usch:

Hanule a Maciatko, kde jste, holky, co je nového?? Napište, ať o vás nemusíme mít starost. To, že se neozýváte, mě trochu znepokojuje, neděje se něco nedobrého?

Moje milá děvčata,kopíruji přeně chování některých z Vás aniž bych dbala Vašich zkušeností.Po slzičkách a slibech jsem se v neděli na zkoušku vrátila k manželovi-následek??Děti řelki svůj názor-pro nás skončil,my s ním už nikdy nechceme mít nic společného,takže nás u Vás neuvidíš,nech si vše ještě projít hlavou.No a já abych řekla jsem dost zklamaná,protože manžel byl sice střízlivý,ale celé pondělí jsem gruntovala byt,převlíkala peřiny,prala a žehlila prádlo za 3 měsíce.Mám z toho špatný dojem a ještě horší svědomí.Takhle jsem to přece nechtěla!!!!Nebyli jsme schopni si ani promluvit,neboť vše je přece jasné-odešla jsem já on vlastně nic neprovedl bla bla bla....Takže já opět dumám,dcera do mě hučí že se nezmění-a má pravdu.No a já když odejdu tak už s rozvodem,protože tu agonii nechci prodlužovat.K ničemu to nevede.A do toho všeho klepou na dveře Vánoce.

a ještě jeden poznatek.Jsem o hodně klidnější ,než před 3 měsíci.Nic se ve mě neděje je tam prostě prázdno.Myslela jsem si,že ten návrat vyvolá ve mě nějaký cit a urovná se to,ale nevím jestli to půjde.Já k tomu člověku už opravdu nic necítím a má to vše v tom případě cenu??????Nemám si raději žít svůj život singl a ještě si to užít???

Hanule, toho jsem se bála. Ze své zkušenosti vím, jak je těžké odolat slibům, slzám, vyznáním... I já dlouho přemýšlela - zůstat a nebo odejít? Dát ještě další šanci, nebo to už zabalit? Trápila jsem se 5 let, a stále se to přitom s BM pořád zhoršovalo. Pak jsem jednoho dne (po nějakém tom dnu nadějí, že už to bude dobré) manžela uviděla opět opilého, a v tu chvíli ve mě něco prasklo, nebo jak to nazvat. Prostě v tu setinu vteřiny jsem najednou jistě věděla UŽ DÁL TAKTO NE!!! 
Mrzí mě, že i tebe čeká dlouhé rozmýšlení a trápení, že jsi ještě nedošla k tomuto osvobozujícímu vnitřnímu rozhodnutí, ale zkušenost je asi nesdělitelná, nepřenosná.
Mám však skoro jistotu: Během dost krátkého času se tvůj manžel opět opije (nezmiňuješ se, že by šel na léčení, a sám to nemá šanci zvládnout). Pak už se snad dál nenecháš dobrovolně trápit.  Myslím na tebe.

Hanule0911 napsal(a):

a ještě jeden poznatek.Jsem o hodně klidnější ,než před 3 měsíci.Nic se ve mě neděje je tam prostě prázdno.Myslela jsem si,že ten návrat vyvolá ve mě nějaký cit a urovná se to,ale nevím jestli to půjde.Já k tomu člověku už opravdu nic necítím a má to vše v tom případě cenu??????Nemám si raději žít svůj život singl a ještě si to užít???

Hanulko, už na to začínáš přicházet sama, jsi na dobré cestě, přemýšlej dál:.
Proč se vracet k člověku, kdo v tobě vyvolává neustále pocit viny (on přece nic neudělal, to TY jsi odešla = tedy údajně ty jsi ta špatná...)
Proč se vracet k člověku, který ublížil vlastním dětem tak, že ho definitivně zavrhly ( a já myslím, že k tomu měly hodně pádné důvody).
Proč riskovat, že kvůli němu přijdeš i o své, zřejmě skvělé děti? Že děti zlomí hůl i nad tebou.
A proč proboha někomu gruntovat byt a žehlit prádlo za 3 měsíce, proč se vracet k někomu, kdo není schopen se postarat ani sám o sebe? (Hlavně asi proto, že byl celé 3 měsíce v lihu....  ach jo)
Proč se vracet k někomu, kdo tě trápil, trápí a TRÁPIT BUDE DÁL????? (mimochodem, o tom, že se půjde léčit, předpokládám, žádný slib nepadl.... a i kdyby, počkej nejdřív, až ho splní!!!)

Hanulko, kašli na to, že budou Vánoce. Ty budou letos v pr..... ať už je strávíš s manželem, nebo bez něj. Prostě je musíš jen nějak přežít. Ale svůj další život PROŽIJ, nezahoď ho, kdyby nic jiného, tvé děti (a budoucí vnouče) tě potřebují, milují tě, NENECH SE O NĚ PŘIPRAVIT!!!!! Moc na tebe myslím a v duchu tě objímám. Nic neodsuzuju. Jen si strašně přeju, ať si nepoděláš život.

Hanule, co Ti na tohle mám říci?!?

No a já abych řekla jsem dost zklamaná,protože manžel byl sice střízlivý,ale celé pondělí jsem gruntovala byt,převlíkala peřiny,prala a žehlila prádlo za 3 měsíce

Tys manželovi nechyběla jako partnerka a manželka ale především jako služka, pradlena a žehlena :jojo: Proto slzavé údolí a sliby ... protože manželovi citelně chybí obsluha a veškerý servis.
Navíc se blíží Vánoce a protože přes svátky nechce manžel zůstat jako kůl v plotě bez stromečku, cukroví, smaženého kapra a jiného svátečního jídla, žene to na Tebe přes city.
Já Ti garantuji, že nejpozději po Vánocích se to u vás zase zlomí - a to přijde ještě Silvestr, jestli sis to neuvědomila. Pochybuju, že ausgerechnet o Silvestru bude manžel už od rána cucat minerálku :usch:
Nechci být chmurný prorok, ale velice brzy se přesvědčíš o tom že šance, kterou jsi manželovi ještě dala byla bohužel zbytečná. Já Tě chápu, že se chytáš byť i chabé naděje, že by se to mohlo přece jenom obrátit k lepšímu a neodsuzuji Tě za to. Jen se připojuji k Blossom a k jejímu přání, ať si ten život opravdu nepoděláš :pussa:

Hanule- jako když se vidím.....:usch:
  Víš, já si myslela, že to tak skončí- jsi závislá stejně jako on- a to  na NĚM. Dokud ti nedojde, že bez léčby a pokání z jeho strany  žádné líp nebude, jsi  zase zpřažená v kolotoči...
Přeju ti aby buď  on opravdu procitnul - po tom , co jsi o něm  a o svém návratu k němu napsala ,tomu nevěřím ani za máček.
Nebo aby se co nejdřív opět zmontoval abys pochopila že jsi jen nalítla na to , co bys ráda ve svém muži zas viděla a co se schovalo pod  vrstvu pivních špuntů....  :butter::butter:

Děvčata děkuji za to že jste mě neodsoudily,ale soucítíte.Já teď zase přemýšlím.Vánoce opravdu letos vypouštím,protože opravdu budou stát za ho...s ním i bez něj.Mám těžkou hlavu kvůli dětem,jsou mi opravdu přednější a tak sedím v klidu,píšu na papír své priority,plus a mínus a dumám.A taky nezúčastněně pozoruji chod domácnosti.Nechci se do toho koloběhu nechat vtáhnout znovu,protože mám strach.Tento týden mám odpolední,takže večer příjdu domů,vyspím se.Ráno brzy vstanu,něco udělám,nakoupím a v 9,30 už jsem u maminky,kde je synův PC a jsem tu až do odchodu do práce.Včera,když jsem přišla z práce tak na mě čekal-samozřejmě měl upito-protože přece pracoval abez toho by to nezvládnul!!??Do 0,30 jsme řešili problémy/hovadiny/typu,že on mě nikam nechce pouštět,protože mě chce chránit-hahaha,má pocit,že se ze mě stala za ty tři měsíce HONORA-no tak to už jsem se smála.Asi hoštve,že nejsem ten ustrašený uzlíček nervů,který od něj utekl.Taky jsem mu řekla hned na rovinu,že pokud to chce zkusit,tak můžeme,ale že nic nebude stejné jako před tím.Já chci svá práva,volnost a čas pro sebe.Potom zase slzy a že mě opravdu má rád a že už neví co po něm vlastně chci.Když se mě ptal jestli s ním chci žít,tak jsem odpověděla,že jsem tam na zkoušku!!Opravdu se tam nechci vázat-holky mě se ta volnost docela zalíbila.Takže na sobě pracuji.Držte mi palce ať mám sílu,děkuji ještě jednou za podporu a pište

Hanule, čtu to a jsem z toho trochu zmatená, nerozumím tomu. A tak se chci zeptat, když si píšeš ty plusy a mínusy soužití s tvým manželem, co máš tedy napsáno v té kolonce plus?

Taky mě to napadlo... :usch:
Nepouštět???  Druhý den má manželku doma a má upito???  Proboha Hanulko, COjsi s ním mohla řešit??  Vždyť to je jen o tom,že se Tě bude snažit našlapat zpátky, nebo ti ublíží až mu rupne v bedně a bude trochu víc připitý.... Jak dlouho chceš být na zkoušku ,když se nic ve tvůj prospěch nezměnilo???
Kde jsou ta plus, po kterých se táže Blossom???

Hanulko, čtu tuto debatu protože tohle téma se mě také osobně dotýká. Já tě chápu a přesně rozumím tomu, že jsi šla zpátky, jsem podobná povaha jako ty. Myslím, že vůbec nemusíš mít strach, že by tě tu někdo odsuzoval, všechny holky se ti naopak snaží pomoct. Já se k nim můžu jen přidat. Prosím nečekej na to co bude, nepřecházej mlčky, že měl zase upito. Tobě to nevadilo? Uspořádej si myšlenky, uvědom si jak chceš žít a pak mu to řekni. Chci tohle, tohle, tohle. Chceš to taky tak? Ne? Co bys chtěl? A pak podle toho co zjistíš se zařiď. Kašli na vánoce, budou další a další. Ale podle toho co jsi tento týden psala, tak se opravdu nezměnilo nic, jen to, že jsi se vrátila a on si tě hned otestoval. Měl upito a ty jsi nic neříkala. V překladu pro něj to znamená, paráda nevadí jí to. Podle mě si přesně tohle myslí.

Hanule, takže v podstatě se nezměnilo nic :usch: Uklízela jsi a žehlila prádlo za tři měsíce a manžel se hned druhý den po tvém návratu namazal. Popravdě jsem čekala, že si dá pokoj aspoň tak na týden, ale že se napije takhle brzo ... :usch:
A pozor na to omezování "jakože tě chce chránit". Ve své podstatě to má jediný účel: zase tě izolovat od okolí a rodiny. S ženskou, uzavřenou v izolaci od ostatních lidí se totiž velmi snadno manipuluje a chlap si k ní může snadněji dovolovat. Pozor na to!!!
Jinak jsem zvědava na další vývin událostí u vás a držím ti palce, protože to, co prožíváš je pro tebe druhá zkouška :jojo:

Hanule, dost na tebe myslím a přemýšlím, proč jsi se vlastně vrátila a přiznám se, že nechápu.
Já taky dávala mnohokrát šanci. Ale to bylo v době, kdy se manžel fakt snažil, abstinval pár týdnů nebo dokonce i měsíců. Tehdy jsem věřila, že má smysl dát ještě šanci, protože jsem třeba i po tu dobu viděla, jak se on zlepšuje fyzicky i psychicky (ony játra jako jediný orgán se prý obnovují, a on se mi v takových dobách měnil před očimak lepšímu, že jsem měla velkou naději, že bude tím, kým býval-bezvadným člověkem, perfektním manželem a tátou). Fakt jsem měla i reálný důvod uvěřit, že on to tentokrát už vydrží, a že se vše vrátí do těch mnoha let, kdy jsme spolu byli šťastní. O to horší bylo vždycky pak procitnutí z nadějí - když do toho pití stejně vždycky spadl a všechno šlo rázem opět do háje.

Ale jakou naději máš ty? Vždyť on neabstinuje vůbec (jeden den tedy nepočítám jako abstinenci), nesnaží se vůbec, jen na tebe byl a je hnusnej (z toho co píšeš, mám pocit, že takový býval vždycky, ne až díky alkoholu).  Co tě vlastně u něj drží?
Navíc, on teď už pochopil, jak to na tebe platí: Ve vhodnou chvíli zaplakat, vyznat lásku atd. Buď si jistá, že to takto bude zkoušet znovu. A že se tomu blbě odolává. Ale co on udělal, mimo pár slz a keců? NIC, vůbec nic, pije dál a chová se k tobě hnusně dál. A ty ses do téhle jámy lvové vrátila, pokorně žehlíš prádlo za 3 měsíce, gruntuješ, a jsi ráda, že "tě bude milostivě možná někam pouštět".

Víš, bojím se, že tímhle dobrovolným trpitelstvím ztrácíš. Ztrácíš sama sebe, ztrácíš sebeúctu, ztrácíš úctu svého okolí, i svých dětí. Znovu a znovu lezeš dobrovolně do pekla a tím popíráš i svá předchozí rozhodnutí. I to okolí si asi řekne - ono to tam asi nebylo tak hrozné, když se k němu neustále vrací. A přestanou tě brát vážně,  a právem.

Já vím, najít sílu k definitivnímu rozhodnutí je hrozně těžké. Držím ti palce, ať se ti to povede, protože jinak se DOBROVOLNĚ uptrápíš a trápit budeš i své děti a všechny blízké, kterým na tobě opravdu záleží. A manželovi nepomůžeš. Tomu už nepomůže asi nikdo, když on sám  pro svou záchranu nedělá vůbec nic.

Všem moc děkuji za názory.Dnes jsem si je vyslechla i od dcery a moc mě to bolelo.Bere to jako že jsem se k ní otočila zády.Prý jsem se s nimi ty tři měsíce musela mít hodně špatně,když jsem se vrátila do jámy lvové.Není to pravda a to bolí.Já jsem si myslela,že manžel se k tomu postaví jinak,že se bude snažit urovnat to i s dětmi,že se syn vrátí se mnou a že vnouček až se narodí stmelí všechny dohromady.Ale toto je bohužel jen má vize.Dcera řekla,že trvá na tom že malého mu nikdy neukáže a že si nepřeje jakýkoliv styk jejího dítěte s alkoholikem-má pravdu.Syn se odmítl vrátit-řekl mi ,že manžel bude sekat latinu tak dva měsíce a pak to už bude jen můj boj.Takže mám jasno.Děti jsou na prvním místě.maminka mi říká,že na děti nemám dát,oni mají své životy,pořád se mnou nebudou a já stejně budu sama.Jenže být sama a vědět,že děti přijdou na návštěvu je něco jiného než být sama a vědět,že nikdo nepřijde,nepotěší,neobejme.

Milá Hanulko,
moc mne mrzí, jak to u vás dopadlo. Tedy prozatím.
Má pravdu jak Tvá dcera, jelikož ona se snažila s ostatními členy rodiny pomoci najít ti něco jiného, čím by jsi nejen vyplnila svůj čas, ale také něco, na co by ses upnula a zaplnila díru, která v tobě zůstala. Ta díra tam je proto, že celý život si se stále o svého alkoholika starala a  v podstatě jsi neměla na nic jiného čas. On tě do své závislosti vtáhl, ty jako vzorná manželka si byla tím špalkem, na kterém mohl kdokoliv kdykoliv štípat cokoliv. Bylas v roli trpitelky, v roli chudinky, která ti sice vadila, ale vyplnila veškerý tvůj čas, veškeré tvé úsilí, vzala ti všechnu energii.
A také tvá maminka má svým způsobem pravdu, ale nezapomeň, že je to generace, která traduje pořekadlo: S prevítem na ho.v.no, bez prevíta ještě hůř. Svou mámu musíš brát s rezervou, i když to také myslí dobře.
Zkus se na vše podívat jakoby trochu z dálky a zamlženě. Mně to zatím moc nejde, ale snažím se.
Uvidíš chlapa, kterého jsi v minulosti hodně dávno milovala. Teď už tomu tak není, je to pouhý zvyk a svazek. Jistě, v našem věku člověk nemá rád moc změny, má raději zaběhnuté rituály, ale i to se dá zvládnout a zkusit novou věc.
Navíc děvčata mají pravdu v tom, že vydržel nepít pouhý jeden den. To není žádná abstinence. A co chceš dělat dál? Denní dávky alkoholu budou opět takové, jako v době před tvým odchodem.
Ale i kdyby přestal teď pít, přemýšlela jsi nad tím, jak byste vyplnili společně trávený čas? Já nyní prožívám tuto etapu. Má zkušenost je taková, že mi ten člověk leze šíleně na nervy, nejraději bych byla, kdyby se to vrátilo zpět a já jej mohla vyhodit a vztah ukončit. Jsem v zamotaném kruhu, ze kterého není lehké vystoupit. Jenže on teď NEPIJE, až na výjimky v malém množství, zatím, ale vlastně já teď musím o to více poslouchat, jelikož ON s alkoholem skoncoval a já mu vlastně musím být vděčná!!! Takže ani abstinence alkoholika není vysvobozením. V našem vztahu toho bylo hodně škaredého a smutného a když pročítám tvé příspěvky, cítím z nich totéž, přestože to v nich není přímo napsáno. Incidenty a špatné vzpomínky se ti budou dlouho drát na povrch, nejdou prostě vygumovat, nejdou z hlavy vytáhnout, zmačkat a vyhodit.
Takže pozor i na tuto alternativu. Já osobně nevím, jak dlouho to dokážu vydržet, nevím, jak dlouho to vydrží ostatní členové rodiny. Ale vím, že mi má matka řekne, vždyť to není zas tak hrozné a s každým jiným chlapem bys měla jiné trápení. Takže naše maminky mají trochu jiný úhel pohledu.

Reni, zažila jsem něco podobného. Před dvěma lety jsem se přítelem poprvé chtěla rozejít, tehdy přestal pít, ale nic jiného se nezměnilo. Cítila jsem to co ty a nám trvalo dlouhou dobu než jsme dokázali začít víc spolu mluvit, nereagovat na sebe podrážděně, trávit spolu čas a teď je to tak, že bych neměnila. Povídáme si, už zase se spolu smějeme, jezdíme na výlety, vztah s mým synem je pohodový, věnuje se domácnosti .... a tak přestávám myslet na to co už bylo a žiju jen přítomností. To ale neznamená, že pořád ve mě nehlodá ta myšlenka, že se všechno může vrátit. Zatím na to myslím téměř každý den.

Reni,tvůj příspěvek je velice výstižný.Když abstinuje leze ti na nervy....Já jsem si opravdu nas....do vlastního hnízda,a teď to musím vyřešit SAMA,tak jak to opravdu cítím.Možná,že jsem si i toto potřebovala zkusit.Přesvědčit se jak to vlastně je.O co ještě stojím a o co už ne.Když jsem byla pryč,tak mi bylo smutno,ale víc po domácím pohodlí-relativně!!!Teď mám z toho domu úzkost,nechce se mi tam nic dělat,ani vařit,prostě nic.Já tam jen přespím.Možná jsem chtěla i zkusit jak se nabízené šance manžel chopí,aby mě to jednou nemrzelo,že jsem mu ji neposkytla-protože taková já jsem.Teď to vidím,mám sice odpolední,ale od úterka je každý den napitý.

Hanulko 11.11. jsem ti poslala SZ asi si ji nečetla. Mezitím ses rozhodla vrátit k manželovi, ale zřejmě už víš, že to nebylo správné rozhodnutí...

Kokka-zprávu jsem četla,děkuji za ni.Můžeš sledovat jak se můj život vyvíjí dál.

No  Hanule, myslím, že máš dost náročné období před sebou.... Já ti strašně moc rozumím, úplně si dovedu představit, jak se to v tobě mlátí.... Nejhorší na tom je, že přes to všechno se musíš probrodit sama...
Tvoje maminka má v jedné věci hlubokou pravdu- na děti se nespoléhej, respektive nevaž- ony budou mít svůj vlastní život. I když to teď tak možná nevypadá- všichni se těšíte na vnoučátko, syn je zřejmě ještě nějak  závislý na tobě... On ale přijde čas , kdy si uvědomíš, že ani ony ti Tvůj život nezaplní úplně. Prostě budeš si muset připustit, že máš svůj život, kterého jsi obrovskou část věnovala soužití s mužem, který  má jiné priority než váš vztah a děti už jsou velké a samostané. Možná s radostí přivítají tvou pomoc , ale  možná že časem budeš  přemýšlět, jestli nejseš i v jejich životě " tak trochu navíc".
Prostě  měla bys oživit sama SEBE! To , co ti dělá radost kromě  rodiny, to, co ti pomůže se přehoupnout do etapy života, která se nazývá : JÁ SAMA! Případně  JÁ SAMA + NĚKDO .... Tím někým nemusí být plánovitě nějaký  přítel mužského rodu.. Prostě jen někdo, s kým se ti bude líbit trávit volný čas.....
Já ti moc přeji abys na to přišla  včas a abys měla  možnost se realizovat, žít a  abys každý večer mohla uléhat s pocitem - To byl fajn den, těším se na zítra....
Já měla v životě  dny, kdy jsem si myslela , že je tak blbě, že hůř být nemůže- vztahově, zdravotně... No a ono se přece vyčasilo! Proto ti přeji abys  našla sílu se odpoutat a začít znova!

Děti jsou na prvním místě.maminka mi říká,že na děti nemám dát,oni mají své životy,pořád se mnou nebudou a já stejně budu sama.Jenže být sama a vědět,že děti přijdou na návštěvu je něco jiného než být sama a vědět,že nikdo nepřijde,nepotěší,neobejme.

Být sama a psychicky v pohodě je něco jiného, než skončit sama, naprosto vydeptaná do morku kostí :jojo:
Ještě k těm maminkám: která maminka žila v poměrně šťastném a spokojeném manželství, ta si hrůzy a hnus, který prožívala její dcera naprosto nedokáže představit, natož pochopit.
Moje maminka mi taky radila: všude něco je, každej chlap má svoje mouchy, musíš leccos přehlídnout a překousnout. Ač je rozvedená, můj otec ji nikdy neuhodil.
Mého muže se přestala zastávat v momentě, kdy jsem k ní utekla, s vytrhanými vlasy a zádama plnýma černofialových podlitin :jojo: A to jsem jí mnoho věcí, které se odehrály předtím radši zamlčela a takhle jsem se jí přišla ukázat proto, aby mi konečně začala věřit.
Rozvedená nejsem, s manželem žijeme odděleně a jsem nesmírně ráda, že mám vlastní střechu nad hlavou a nemusím s ním na to konto žít dohromady :supr:

Milá Kiaro,
proč ses nerozvedla? Počítáš, že se k sobě někdy vrátíte?

Milá Hanulko,
při své dobrosrdečné povaze, se budeš snažit tu šanci dávat pořád, hlavně si budeš říkat a to proto, že v tobě bude stále hlodat ten zlostný červíček, který ti bude namlouvat, že TY jsi ta, která vlastně za všechno může. Když ti dcera řekne, že své miminko neukáže tvému muži - alkoholikovi, tak tě to mrzí, protože tys chtěla opět stmelit celou rodinu. Ale neměla bys jí to mít za zlé. Buď ráda za to, že ona je šťastná, má manžela, který nepije a má ji rád. Takže její odtažitost cítíš jakoby se chtěla odtáhnout od tebe. Ale není to tak.
Naopak Tvá maminka samozřejmě nevidí do všeho, nedokáže pochopit a vcítit se do tvého zármutku a neštěstí.
I kdyby se začal ten tvůj snažit, jakože se tak nestane, to by se snažil už dávno, tak se ti stejně budou pořád vybavovat ty hnusy, poleze ti na nervy, a to někdy bezdůvodně, sex s takovým člověkem bude v co nejmenším počtu, a v okamžiku, kdy potkáš nějakého člověka, který ti bude nějakým způsobem sympatický, zjistíš, že může být taky pozdě, protože se zakopeš s h.ňupem, který ti za to nestojí. A věřím, že moc dobře chápeš, jak to myslím. Jenže, ono se to rozhodnutí těžko realizuje, když se týká právě nás samých.
Hanulko, nikdy nevíš, zda rozhodnutí, které učiníš je správné, a navíc se to nikdy ani nedozvíš, protože tvé kroky po své cestě budou stále kráčet dál, voda bude plynout, nedozvíš se, zda je to tak dobře, nebo špatně. A buďme rádi za to, protože bychom se pak kvůli tomu rmoutili a svět by byl plný nešťastných lidiček.
To co se má stát, tak se stane, a vždy si v tom celku můžeš, spíše musíš, najít tu lepší alternativu.
Pokus se o to, když tě přepadne splín z něčeho zlého, z něčeho smutného, hoď to špatné za hlavu a snaž se v tom vidět to dobré. Hodně mi to pomáhá a vím, že to pomáhá i jiným :-)
Drž se, opatruj se a hlavně se nevzdávej.  :jojo:

Děvčata-dnešní den,nákup,vaření,praní,žehlení.Manžel leží na gauči u televize,přepíná programy.Nepromluvili jsme spolu ani jediné slovo.V 15,00 jsem řekla,že jdu k mamince-protože jsem nesla taky synovo vyprané prádlo a taky jsem chtěla na PC a ještě tu mám i jinou rozdělanou práci.Manžel mi na to řekl klidně běž já jdu taky do hospody.No co na to říct??Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš??Dopoledne mi volala kamarádka co je nového.když jsem jí to řekla,tak se moc divila,ale řekla-asi jsi člověk,který se v tom musí řádně pobabrat,ale asi se Ti teď bude líp odcházet,protože budeš vědět,že to opravdu nemá cenu....

hanulko? ty ho miluješ? nebo proč si se vrátila?

Já ho nemiluji,vrátila jsem se do pohodlí doma,ale to není asi všechno.Já ten zvyk nemůžu ani za nic překonat a je to opravdu zvyk.Proto jsem se vrátila.A teď sedím jedním zadkem na dvou židlích.Je to asi krátkodobé řešení,protože to takhle dál nejde.Já tam a syn u maminky.Nemůžu po ní chtít,aby se o něj starala i když má 23 let a pracuje,ale oprat prádlo se musí.Pořešit jídlo taky.To víte kluk,sice má slečnu,ale to nic neřeší.Já jsem rodič,proto se mám starat já a nikdo jiný.Takže teď jsem rozdělená do dvou domácností,to taky nejde pořád.Nenašla jsem po návratu ten kýžený klid.Ani srdíčko ani dušička nejsou v pohodě.Ve skrytu duše mám pocit viny a strach.On teď bude sekat latinu,protože nemá žádné fušky,ale po Vánocích to přijde a bude to tam kde to bylo,tak to bývá každý rok.Ale já blbá si teď říkám-vždyť je to relativně v pohodě.No to je prekérka.Nevím proč se tak sama a dobrovolně trápím.Proč nejsem ten typ abych na všechno kašlala,zabouchla a šla.Všechno si zbytečně moc zabírám a pitvám....Ale to je asi ta psychika,ta léta kdy jsem byla ujišťována,že já jsem ta špatná a že za všechno můžu jen já.Velice špatně se z toho utíká.Ta práce přesvědčit sama sebe,že jsem dobrá,že za nic nemůžu....Že se to prostě v životě tak stává,že někomu ztroskotá vztah.

Reni39 napsal(a):

Milá Kiaro,
proč ses nerozvedla? Počítáš, že se k sobě někdy vrátíte?

Reni, manželovi je 63. Pije 7 piv denně, začíná u něj probíhat Korsakovovův syndrom (onemocnění díky soustavnému pití alkoholu a předstupeň alkoholické demence). Rozvod by se táhl - vzhledem k majetkovým komplikacím - cca 2-4 roky. Psychiatr, kterému jsm popsala manželovy příznaky mi dal zhruba stejně dlouhou dobu k tomu, kdy nastane manželův velmi nešťastný konec a doporučil mi rozvodové řízení vůbec nezahajovat. Je to možná surové, ale to je život...
Podotýkám, že mně bude záhy 45, takže založení si nové rodiny nebo pořízení dítěte už u mě bohužel nepřipadá do úvahy. Takovou šanci jsem dlouholetým soužitím s manželem už propásla, takže proto nechávám situaci takovou, jaká je.

hanulko? a co si najít nějaký byt jen pro sebe? a tvého syna, nějaký pronájem nebo taK? rozved se, dům prodejte a budou i peníze? Nevím proč sama sebe trestáš, stále si žena v nejlepším věku, na co čekáš?

Hanulko, moje odpověď na dotaz Reni měla být současně varováním pro Tebe, jak Tvůj manžel velice pravděpodobně může na stará kolena skončit. Nevím, kolik je Tvému muži let ale nakonec si jednoduchými počty můžeš spočítat jak dlouhou dobu se ještě budeš mořit s ožralou, který se propije až k demenci a pokud dřív nezemře na propitý organismus, skončí v ústavu.

Děvčata mému muži bude příští týden 45 let,pije hodně moc tak posledních 5 let.Kiaro,já jsem asi pěkně blbá,protože on denně vypije tak 5-6 piv,ale Režnou pije ve velkých panácích a když už je nalitej pivem,tak to tvrdý zapíjí limonádou.Kdy bude v tomto případě konec???Jsme asi morbidní,že?Jeho otec se upil k smrti ve svých 47 letech,protože měl silnou cukrovku.Nepíchal inzulín,nejedl,jen pil,pil a pil.Mono,to co píšeš je jediná alternativa,pokud vše dotáhnu do zdárného konce.A snad ano.

Hanule, když měl otce stejného pijáka který se poměrně brzo uchlastal, tak tady není co řešit. Geny holt dělají svoje. Hanule, jeho otec měl tu cukrovku vrozenou nebo ji získal až v pozdějším věku? Jestli ji získal až v dospělosti, je příčina jasná. Chlast.

Kdy nastane konec, to ti nikdo nemůže s určitostí říct. Každý organismus je jiný a devastace organizmu probíhá u každého jinak. A divila by ses, na co všechno může alkoholik náhle zemřít: zdaleka to nejsou jenom propitá játra, ale mohou mu prasknout jícnové varixy (vznikají od toho, jak nefuknční zvětšená játra tlačí na ostatní orgány a nadměrně mu zduří žilní pletence jícnu nad žaludkem) Jakmile mu prasknou, okamžitě umírá na vnitřní vykrvácení a nepomůže mu ani rychlá záchranka. Výčet všech dalších nemocí, ohrožujících alkoholika na zdraví a na životě sem psát nebudu, panč by to vydalo na celou stránku.

MMCH tady nejde ani o manžela-opilce a co všechno se mu může stát - každý svého života strůjcem. Tady jde v první řadě jen a pouze o Tebe a o to, jestli dopadneš na stáří jako poměrně vyrovnaná seniorka či jako dlouhodobě léčená psychiatrická troska.

Když s manželem zůstaneš, budeš buď pečovat o uslintanou dementní trosku, kterou stejně budeš muset dát do ústavu, nebo Ti předčasně umře doma před očima.
Kdybys chtěla vědět víc o tom, co alkoholikovi hrozí za zdravotní problémy, mrkni na www.alkoholik.cz abys věděla, co manžela čeká :usch:

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata mému muži bude příští týden 45 let,pije hodně moc tak posledních 5 let.Kiaro,já jsem asi pěkně blbá,protože on denně vypije tak 5-6 piv,ale Režnou pije ve velkých panácích a když už je nalitej pivem,tak to tvrdý zapíjí limonádou.Kdy bude v tomto případě konec???Jsme asi morbidní,že?Jeho otec se upil k smrti ve svých 47 letech,protože měl silnou cukrovku.Nepíchal inzulín,nejedl,jen pil,pil a pil.Mono,to co píšeš je jediná alternativa,pokud vše dotáhnu do zdárného konce.A snad ano.

nechápu, proč ses k němu vracela ? tobě ten pohled na ožralu chyběl ? mě tohle všechno syn atd připadá jako výmluva. sama říkáš, že s ním šťastná nejsi, tak proč zpátky ?

Milá Kiaro,
není to surové. Je to prostě život a tvrdá realita. V Tvém případě to je zcela pochopitelné. Moje kolegyně se dočkala manželova úmrtí dřív, než stihla podat žádost o rozvod. Zemřel v době, kdy probíhalo majetkové vypořádání. Aspoň měla pro děti možnost pobírat sirotčí důchod, takže to pro ni nakonec bylo to nejlepší řešení. Vyřešilo se to samo.

Milá Hani,
Tvůj syn studuje? Nebo co vlastně dělá? Nechápu dost dobře, proč by ses měla o něj starat, možná mi to z dřívějšího příspěvku uniklo. Píšeš, že je mu 23 let.

Reni39 napsal(a):

Milá Kiaro,
není to surové. Je to prostě život a tvrdá realita. V Tvém případě to je zcela pochopitelné. Moje kolegyně se dočkala manželova úmrtí dřív, než stihla podat žádost o rozvod. Zemřel v době, kdy probíhalo majetkové vypořádání. Aspoň měla pro děti možnost pobírat sirotčí důchod, takže to pro ni nakonec bylo to nejlepší řešení. Vyřešilo se to samo.

.........přesně tak, neboj Hanulko, osud rozhodne za Vás oba, za nás taky rozhodl. Přítel nechtěl přestal pít a ted je ve vězení...........jiný zase umřel dřív.............takový je už život.........ale ty se ted soustřeď hlavně sama na sebe, však tvůj manžel se také soustředí jen sám na sebe...............je mu je jedno jestli se o něj staráš ty nebo někdo jiný,hlavní je, že se o něj někdo stará, víš? je to jako u mojí bývalé tchýně..........její "přítel" to má už také "za pár", už nejí jen pije a klepe se jak troska, hnus pohled....................není o co stát...............věř mi.

Reni39 napsal(a):

Milá Kiaro,
není to surové. Je to prostě život a tvrdá realita. V Tvém případě to je zcela pochopitelné. Moje kolegyně se dočkala manželova úmrtí dřív, než stihla podat žádost o rozvod. Zemřel v době, kdy probíhalo majetkové vypořádání. Aspoň měla pro děti možnost pobírat sirotčí důchod, takže to pro ni nakonec bylo to nejlepší řešení. Vyřešilo se to samo.

Reni, ten sirotčí důchod by děti braly i kdyby zemřel už po rozvodu. Takto, pokud "stihl umřít před rozvodem" (fuj to je morbidní téma) tak ona asi bere i vdovský. (ten by pochopitelně po rozvodu neměla).

Ale holky, proč proboha chcete zůstávat až do nehrorších konců ( a že budou hrozné, to mi věřte) a mít to přímo před očima? Manželům-alkoholikům tím vůbec nepomůžete, a sobě jen strašně uškodíte. Kiaro, tebe v podstatě chápu, ale Hanulko, tebe nějak ne, nezlob se... Proč chceš být "ze zvyku"  dál dobrovolně s někým, kdo tě ničí, kdo o tebe vůbec nestojí (snad jen jako o služku), kdo má rád už jen tu flašku pod postelí ??
Přijde mi to, jak když znovu a znovu saháš na rozžhavená kamna, a pořád doufáš, že příště už se třeba nespálíš.... Ničíš si život. Ale je to tvá cesta, tvé rozhodnutí. Ono platí "Trp, a nebo se braň."

PS: Když můj BM zemřel, už jsme byli pár let rozvedení. Měla jsem to i tak dost před očima, bohužel, a ničilo mě to, ale naštěstí už tak nějak víc z dálky, už jsem v té době žila odděleně, svůj život. Rozvodem jsem zachránila své duševní zdraví, a zůstala jsem fungovat pro děti i pro sebe. A teď, po pár letech, žiju docela spokojený život. To se nechvástám, to jen chci dát některým světlo na konci tunelu.

Můj syn nestuduje,ale už pracuje.Tam se musím starat spíše o nějaké zázemí,místo kam se může vrátit,kde cítí jistotu.Domov.A ten návrat na zkoušku???Opět jsem si myslela něco co asi není až tak pravda.Myslela jsem si.že mu to všechno došlo prostě později a že se to upraví.Prostě jsem pořád doufala,že to bude "jako dřív".Vrátila jsem se do svého domu,do svého pohodlí.Je to opravdu asi jen zvyk.Teď zpytuju svědomí a vím,že už to musím rozseknout hop,nebo trop!!!!

Ono jde hlavně o to, že já s manželem nežiji pod jednou střechou :jojo: takže v mém případě opravdu není co řešit. Ovšem moje jediné štěstí je, že jsem "ve svém". Bydlet v "jeho" domě nebo "jeho" bytě, situaci bych samozřejmě musela řešit jinak.

Děvčata zdravím všechny.Jak se máte?Já nic moc.Dnes pochmurná nálada-už ze všeho.Cítím se hodně unavená a taková "planá".Nevím.Začíná to na mě padat ze všech stran.Když teď nejsem přechodně u maminky,tak kašlu na jídlo.Moc mi nechutná,tak se ani nesnažím.Už mi i v práci říkala kolegyně,že jsem hodně zhubla ať už něco konečně dělám.To asi ty Vánoce.Včera měla dcera svátek,tak jsem byla celé odpoledne u ní.Ale nějak mě nic netěší.Zítra jdu na kosmetiku,v pátek jdu zase řezat zuby,takže budu mít dovolenou a budu spát u mámy.Žiju ze dne na den,jinak mi to nejde.

Ahoj Hani,
tak co zuby? No a jak se držíš? Snad je to lepší. Dnes u nás krásně svítilo sluníčko a bylo to takové  milé pohlazení. Opatruj se.

Ahoj,tak jsem na chvilku zase tady.Tak se zubama jsem již po zákroku-a tentokrát to trochu bolí.Mám oteklou i bradu-paní doktorka mi řezala spodní přední čelist.Ale nevadí,vydržím to.Teď budu jíst 3 dny jen jogurty,kaše atd.Tak dnes budu spát u mámy,jsem i ráda,ale má tady strašnou zimu.Nějak špatně jí asi hřeje topení.Mám tu 16 stupňů-hrůza!Sedím v dece a mám ledové ruce.Ale i to já vydržím.Doma je to stále stejné a já stále přemýšlím jak slepit to co už patrně slepit nejde.Jsem strašně smutná,dnes jsem v noci ani moc nepospala.Zase na mě jde nějaký stres.Vánoce neřeším,vůbec na ně nemyslím.Koupím nějaké malé dárečky a nějak bude.Spíš se soustředím na to vyřešit nějak zdárně svou situaci.

Hanule0911 napsal(a):

Já ho nemiluji,vrátila jsem se do pohodlí doma,ale to není asi všechno.Já ten zvyk nemůžu ani za nic překonat a je to opravdu zvyk.Proto jsem se vrátila.A teď sedím jedním zadkem na dvou židlích.Je to asi krátkodobé řešení,protože to takhle dál nejde.Já tam a syn u maminky.Nemůžu po ní chtít,aby se o něj starala i když má 23 let a pracuje,ale oprat prádlo se musí.Pořešit jídlo taky.To víte kluk,sice má slečnu,ale to nic neřeší.Já jsem rodič,proto se mám starat já a nikdo jiný.Takže teď jsem rozdělená do dvou domácností,to taky nejde pořád.Nenašla jsem po návratu ten kýžený klid.Ani srdíčko ani dušička nejsou v pohodě.Ve skrytu duše mám pocit viny a strach.On teď bude sekat latinu,protože nemá žádné fušky,ale po Vánocích to přijde a bude to tam kde to bylo,tak to bývá každý rok.Ale já blbá si teď říkám-vždyť je to relativně v pohodě.No to je prekérka.Nevím proč se tak sama a dobrovolně trápím.Proč nejsem ten typ abych na všechno kašlala,zabouchla a šla.Všechno si zbytečně moc zabírám a pitvám....Ale to je asi ta psychika,ta léta kdy jsem byla ujišťována,že já jsem ta špatná a že za všechno můžu jen já.Velice špatně se z toho utíká.Ta práce přesvědčit sama sebe,že jsem dobrá,že za nic nemůžu....Že se to prostě v životě tak stává,že někomu ztroskotá vztah.

Niečo mi uniklo? Tvoj syn je postihnutý, že sa o seba nemôže postarať sám? Myslíš, že by mentálne nezvládol zapnúť práčku? Prepáč, ale myslím, že vychovávaš niekoho podobného svojmu mužovi. To fakt musíš niekomu robiť posluhu? :co: Čo takto venovať sa sama sebe a svojim radostiam? A nie makať na nejakého chlapa? (Prepáč, ale 23-ročný syn je už dospelý chlap, a nie dieťa - aj keď pre teba asi zostane bezmocným uzlíčkom do smrti). Nevracaj sa kvôli tomu, že MUSÍŠ makať na niekoho, ale kvôli tomu, že CHCEŠ. Divím sa ti, že si dopustila, aby hneď všetko skĺzlo do starých koľají - ani si sa nepokúsila nastoliť podmienky lepšie pre teba... :/ A tvoj muž? Bodaj by ti nevyznával lásku; je to jednoduchšie ako zaobstarávať si servis sám. :jojo: Keby si prišla robiť servis mne, tiež ti kľudne vyznám lásku, aj 3x týždenne.   :pussa:

Hanule, skús žiť zo dňa na deň dávať si krátkodobé predsavzatia, nie veľké plány. A nezabúdaj si robiť radosť, chodiť medzi ľudí... Možno aj k psychológovi, čaká ťa asi rozhodujúca križovatka v živote, tak možno by pomohol.. a podržal ťa, keď sa už definitívne rozhodneš.
Inak, strýko tiež stihol umrieť skôr, než sa s tetou rozviedli, resp. ona toľko váhala, až jedného dňa zmizol, bol tri roky nezvestný(ona sama živila 16-ročného stredoškoláka, bez alimentov, bez sirotského - to sa dáva až po vyhlásení nezvestného za mŕtveho) a až potom náhodou identifikovali jeho mŕtvolu. Neumrel priamo na následky alkoholu, ale nepriamo asi áno. Vlastne dodnes nevieme presne, čo sa stalo, ale utopil sa v Dunaji - zrejme - čo u plavca, navyše vo februári/únoru, nie ej veľmi pravdepodobné. Buď nezniesol, že nevydržal abstinovať a znovu sa rozpil(a tušil, že tentoraz teta rozvod dovedie do konca), alebo mu niekto z kumpánov, ktorým dlhoval za chlast, pomohol... Je ho škoda, ke´d nepil, bol to fantastický človek, ale chlast ho zničil; je to u nich v rodine dedičné prekliatie. :jojo: Aj bratranec s tým bohužiaľ bojuje. Varuj aj syna, Hanule, aby nešiel v otcových šľapajach.

Selima,synovi hučím do duše denně ať se podívá na následky alkoholismu.Naštěstí se zatím neprojevuje oblibou v jeho pití.A ještě jednou k synovi-on si umí zapnout pračku,ale jaksi nemá kde,protože domů se semnou nevrátil a babička u které zůstal je rozladěná,když s pračkou manipuluje.To víte starší osoba a ještě starší pračka.Stejně to budeme muset vyřešit.Máš pravdu jako mnozí ostatní,že bych ve všech ohledech měla začat myslet na sebe a ne na okolí.Je to pro mě  obtížné,asi potřebuji čas,jsem strašně nerozhodná,možná bych potřebovala pomoc psychologa.Už jsem chodila v době kdy jsem opustila manžela,ale od té doby jsem nebyla.Snad potřebuju,aby mě někdo pořádně vyburcoval,a potom pomohl projít určitým obdobím.Prosím neodsuzujte mě za to všechno,bylo,nebo je to 25 let,byl to můj první chlap!!!!Jsem s ním vlastně od 16 let.Já se opravdu musím hodně hledat!!!!Děvčata,snad se najdu.......

Nikto ťa odsudzuje, naopak mám pcoit, že ťa všetky chápeme, ale práve rpeto do teba hučíme, aby si sa neenchala zviklať v dobrých predsavzatiach a aby si mala aj ten pohľad zvonku, nezaujatý. ;) Ale psychológ sa mi zdá ako najlepšie riešenie, predsa len je to profík a osobný kontakt je osobný kontakt. Navyše ťa môže prípadne vopred pripraviť na možné úskalia a krízy - a podať ti ruku, aby si sa cez ne dostala.

Hanule, nenapsala jsi čí je dům, ve kterém jsi s manželem žila/žiješ - podle toho, jak je to s jeho vlastnictvím by se možná dalo pro Tebe najít nějaké řešení ohledně bydlení :pussa:

Dům ve kterém žiji s manželem je napsaný na nás oba.Bohužel,protože ho zaplatili moji rodiče,jako moje vyrovnání z podílu na domu,kde teď bydlí máma a bratr s rodinou.Jenže tenkrát nám právník řekl,že to musí být napsáno na oba,nebo mi to musí rodiče darovat a zaplatit darovací daň atd.Tatínek už byl tenkrát imobilní a maminka řekla ať se to napíše na oba,aby s tím nebylo tolik starostí a výdajů.A manžel mi tenkrát řekl,že on mě o to neokrade.Jenže řeč se mluví a voda plyne,že???V současné době mi řekl právník,že pokud prokážeme že to zaplatili rodiče,tak o to víc dostanu,ale bohužel peněz,ale ne dům.Tak je to trochu komplikované.

Hanule, tuto záležitost s domem zkus předestřít na právním. Já nejsem právník, takže Ti nemohu erudovaně odpovědět. Podle mého selského rozumu :) ale - když se celý dům v podstatě zaplatil celý z tvého podílu na tvém rodném domě (předpokládám, že jsem tomu porozuměla dobře) a manžel se na jeho získání finančně nijak nepodílel, tak by celý mohl připadnout Tobě. Ovšem manžela bys musela zřejmě vyplatit. Opravdu se na to zeptej konkrétně Pisatele, který je právník.

Milá Hani,
s tím domem budeš muset absolvovat právní radu. Tomu se nevyhneš, ale ať to dopadne jakkoliv, určitě se při ohlédnutí zpět jen pousměješ a nebude to v životě pro tebe znamenat to nejdůležitější. Já říkám - jsou to jen věci a ty se dají vždy něčím nahradit.
Ale s tím tvým synem je to trochu více zapeklitá situace, že? Proto jsem se ptala už v dřívějším příspěvku. My své děti rozmazlujeme, ani o to možná nestojí, jen jim to vyhovuje a my si myslíme, že to pořád potřebují. Nech ho plavat, on to určitě zvládne. Protože nakonec zjistíš, že přes veškerou snahu z tvé strany, kterou ze sebe vydáš, budeš ty ta máma, která mu poleze na nervy.
Začni myslet na sebe a odpoutej se od nich. Protože až tě "odkopnou", tak to bude hodně bolet. No a bude to horší, než alkohol tvého manžela. Bude ti připadat, že kus tvého JÁ umřelo.
A neboj, nikdo tě neodsoudí za jakékoliv tvé rozhodnutí.

Ahoj děvčata,nikdo nepíše jen já tady pořád opruzuju,ale mě to dost pomáhá-vypsat se,svěřit se ulevit si a vzít si i nějakou radu k srdci.U nás nic nového,mám odpolední,takže přicházím domů až po 22,00 hodině.Manžel už spí,takže žádný kontakt,žádný dialog se neodehrává.V sobotu jdu k dceři péct už nějaké cukroví.To víte za 4 týdny má termín,tak to musíme zvládnout společně.Už teď jsem z toho ale nervozní,protože manžel bude určitě prudit,že jsem celé odpoledne pryč.Je to prosím Vás normální,že on mi nadává,když musí zůstat doma sám??Potom prý musí do hospody-já ho k tomu prý tímto nutím.A zase ten začarovaný kruh!!!!Já přece můžu jít kam chci,ne?Takto to asi funguje v normálním vztahu,že prostě z domu odcházíme a zase přicházíme.Je mi z toho úzko a zase se motám........

Hani ... já nemám žádnou zkušenost z takovýho soužití, ale co vím je, že každej je zodpovědnej sám za svý činy, pokud teda není zbavenej svéprávnosti... Čili můj názor : není to normální, že Ti to vyčítá ...pouze hledá omluvenku, aby do té hospody mohl jít a napít se a navíc má alibi ...Tys ho k tomu donutila :usch:...víš on se nechová dospěle .. nepřijímá zodpovědnost...

Hani, můžeš ještě jednu věc- zeptej se ho jaký ti nabídne program, když zůstaneš s ním doma... Počkej, jak začne koktat! On totiž , přesně jak píše Amriana hledá jen záminky aby zodpovědnost za SVÉ chování hodil na TEBE. Což je blbost! A samozřejmě- dcera je těhu, máte domluvené pečení- nevidím jediný důvod proč by ses měla zodpovídat jemu , co budeš dělat v sobotu odpoledne...
A mmch- když chodíš z odpolední- máš od něho nachystanou třeba večeři? Máš  doma poklizeno, zalité kytky, ohřátý ručník v koupelně? Víš, to jsou takové maličkosti, které ti dávají vědět, že i když tvůj partner spí, když přijdeš, tak že na Tebe vlastně čeká....  Já jsem si tohohle " všímání" začala užívat až se současným manželem. Také se mi stane , že přijdu domů a on už spí. Právě tohle , co jsem popsala jsou ale maličkosti, z kterých poznám, že mě nebere jako inventář ( trochu samostatnějšího kuchyňského robota), ale jako svoji partnerku, která musela být pracovně pryč a on  na ni myslel. Můj bývalý by v tomtéž případě měl jen rozházené špunty po stole, v horším případě zapomenutou rozžhavenou plotýnku... :usch:

Myslím, že bys měla dobře zvážit, zda to co ti nabízí je adekvátní k tomu , co chceš ty..... :jojo:

Hanulko, hlavně podle mě už není normální to, že s ním přese všechno zůstáváš. Těch negativních věcí u tvého manžela je celá hora, pozitivního nic (aspoň já jsem nic pozitivního z tvých zpráv nepostřehla). Naděje na zlepšení vůbec žádná, protože jeho snaha vůbec žádná.
Hanulko, na co ještě čekáš?

přesně tak, na co ještě čekáš........................

Hanule, ty se v tom ovečko začínáš zamotávat čím dál víc. Ten důvod pro odchod do hospody se vždy najde a bohužel, když by ses dle zuzi nabídla, že zůstaneš doma, tak si najde jiný důvod. Ale to přece už dávno víš, to jsi s ním zažívala už i dříve. Není-liž pravda? Vždyť přece ten pocit, že se bojíš něco říct, aby to od tebe nebylo to špatné, hlavně aby on nepil, tak už dávno znáš. Tvůj manžel je alkoholik už dlouho a situace, kterými procházíš jsou ti hodně známé, vždy víš, jak to dopadne. Stále si ale přeješ, aby to dopadlo jinak. Ale opravdu si to přeješ? Opravdu stojíš ještě o to, aby na tebe tvůj manžel čekal a hlavně aby byl střízlivý, nebo už o to ani tak nestojíš? Třeba se o něj bojíš, ale to pro soužití dvou lidí, kteří ještě mají velký kus cesty před sebou nestačí. No a co kdybys ho pro změnu vyhodila z domu, koneckonců je to dům od tvých rodičů. Na chvíli si od něj odpočineš a navíc by se syn mohl vrátit taky do domu. Věřím, že dokážeš být bojovnice, jen teď malinko necítíš pevnou půdu pod nohama.  ;)

Děvčata zdravím všechny.Tak už mám dole obvazy ze zubů a to už je veselejší-konečně se najím!Tady u mamky už voní cukroví-peče rohlíčky a pracky.Já jsem byla dopoledne v knihovně.Konečně mi paní knihovnice sehnala knížku,kterou jste mi doporučovaly přečíst-Kateřina Janouchová Nejbližší.Už se těším až ji začnu číst-asi mi má co povědět.Jinak v mém nitru se nálady střídají-Reni měla jsi pravdu-já se v tom začínám motat,ale já pevně věřím,že se najdu.Pořád se vnitřně hecuju,nadávám si,že neumím nic jiného jenom brečet,litovat se a nemyslet na ostatní-na ty kteří o to stojí!!!!!!Onemocněl nám taky pejsek,kterého má dcera u sebe.Tak mám velké přání ať s námi naše 14 letá fenečka ještě chvíli vydrží.Dcera brečí,bojí se o ni a já ji utěšuji,protože bych nechtěla aby z nějakého stresu porodila dřív.I když už je 36 týden.Takže opět mé oblíbené přísloví -na posr...haj...spadne.Snad vše dobře dopadne.V práci se chystá Vánoční večírek a to bude zkouška z dospělosti.Minulý rok jsem byla,předtím asi jen 2x,protože jinak jsem nemohla.Určitě se ozvu jak se mám a vy taky pište!

Hanulko, čtu tě tady, mám něco podobného, přečti si mě na Život po nevěře.
Je to těžké se odstřihnout po tolika letech, my jsme spolu 33 let a já to chci tentokrát vyřešit...............

ahojky Vero, vidím, že nás je takových více, o mnoho více než by si člověk myslel.
U každé to probíhá sice trošku jinak, ale nakonec to vyjde nastejno. Ale jak si tak čtu co tady která píšete, tak ten tvůj se "snaží", ten Hanulky " na to sere" a ten můj ve zase ve vězení.............holky to budou vánoce, že? ale víte co se říká - NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ, no a já tak nějak vkládám svoji naději do toho, že za chvíli bude už konec roku - a že ten příští - NOVÝ ROK, bude lepší - takže holky - nebojte - jednou bude líp - já si to opakuji neustále dokola, ale moc dobře vím, jak je to těžké - držte se.........

Máte pravdu, je to strašně těžké, odejít od někoho, koho jste dlouho milovaly, taky to mám za sebou. Ale je potřeba najít ten přelomový bod mezi "naděje umírá poslední" a "hrách na stěnu házet".  Zůstávat s někým, u koho je je to evidentně bez šance na zlepšení je masochismus.

Ano, je potřeba věřit, že bude líp. Ale jsou chvíle, kdy je potřeba něco pro to udělat, říznout do problému. Ne jen neustále pasivně čekat na lepší časy. Ony zpravidla samy nepřijdou, naopak.

Já od chvíle, kdy jsem zjistila, že manžel je závislý na alkoholu, bojovala za jeho záchranu a záchranu našeho manželství 5 let. On se chvílemi hodně snažil, chvílemi byla naděje, ale vlastně celkově to šlo postupně k horšímu. Myslím, že jsem tehdy přesně vystihla bod, kdy už mělo cenu jen se rozvést a prchnout.  Ale zase mám sama v sobě čisté svědomí, že jsem udělala vše, že už opravdu nešlo udělat nic víc... Aspoň v tomto mám klid v duši, nezbylo mi tam žádné "kdyby..."

Přeju vám všem, kdo bojujete a váháte, ať se rozhodnete správně.

Přidávám se k Blossom!
Také Vám všem třem ( a potažmo i těm , které prochází tímtéž , jen sem nepíšou) abyste našli co nejdřív sílu se odpoutat  pokud už je Váš partner  totál, nebo sílu bojovat pokud je ještě za co.... :hjarta:
Já ze svého pohledu  nyní  občas zalituju, že jsem svůj marný boj o záchranu někoho, kdo o to zachraňování vůbec nestál, věnovala tolik let.... Mám za sebou pády až na ústa, asistenci policie,  rodinné bitky  s alkoholikem, kdy jsem vlastním tělem bránila 1/2 roční  dceru..... Pak období, kdy jsem tolik chtěla věřit, že bude dobře, tolik jsem chtěla zachovat   dceři tátu....Jenže teď při pohledu zpátky  lituju, čemu jsem ji vlastně vystavila.... Na koho se musela koukat, jak má pokřivený ( respektive snad MĚLA  pokřivený) pohled na úlohu táty v rodině.... Ty týdny pak jen dny , kdy se snažil nepít mě vždycky přinutily  polevit v ostražitosti, protože jsem moc chtěla věřit, že bude zas líp. Nebylo.  Jen hůř a moje sebevědomí dostávalo takové šlupky, protože jsem si nějak nepochopitelně stejně jako Hanule myslela, že moje úloha v rodině  je nějak špatně vykonávaná, že za něco můžu já, že něco dělám blbě .. Samozřejmě můj BM mě v tom radostně utvrzoval.. Jeho sliby o změně života by se měly tisknout! V  životě už asi neuslyším taková vyznání lásky a vzápětí tolik urážek... Záminky k napití... Úplné absurdity...  :usch:

Holky, nevím, jaký je život s abstinujícím alkoholikem, možná , že  to jde. Ale život s alkoholikem , který si svou chybu nepřipouští znám a opravdu vím, že nemá cenu čekat na zázrak.... Moc na Vás budu myslet v tomhle předvánočním čase a  Hanule na Tebe zvlášť , protože jestli teď máš šanci něco pro sebe udělat, tak tu šanci nepropásni, kvůli svátkům  ve společnosti ožraly......  :hjarta::jojo:

Úprava: Vero- teď jsem si přečetla   na Tvém vláknu o Tvé přípravě na svátky . Víš myslím, že  bys ho měla nechat vydusit.  Klidně i přes vánoce. Já jsem takovým slibům podlehla celkem třikrát a po vyhození BM jsem se nechala "umluvit" Sliby  byly jen chyby... Když měl nastoupit do léčebny, zdrhnul mi z auta, než jsem vyřídila vstupní papíry na vrátnici v léčebně. Jediná podmínka přijetí ( které jsem vyběhala samozřejmě já) bylo, že musí přijít střízlivý.  Přišel asi za tři dny, domů a  namol. Lahve schovával, když jsem na něco přišla  tak brečel, sliboval, týden dva  se snažil a pak nás zas vyměnil za flašku.... Vím, že je to těžké, ale obrň se a mysli na sebe!
Moc ti přeji, aby  v případě Tvého muže to byla ta jiskřivá vyjímka- aby si uvědomil  o co přijde , pokud zvolí alkohol.... Jenže na to musí přijít sám a bohužel, může se stát, že prohraješ - že si prostě nakonec vybere ten chlast... Tak proto spíš začni myslet na sebe. On má možnost své sliby dokázat....

holky, je to hrůza to číst, ale díky za to, moc......................toto mi pomůže................zítra mě zve na kafe jeden muž, celkem sympatický............ale mně se nechce, dcera mi říká............běž, o nic nejde................nikdy jsem toto nedělala, vždy jsem odmítla...........tentokrát jsem neurčitě slíbila, ale nevím............

Vera, klidně jdi! Já měla naštěstí hafo kamarádů a kamarádek, které mi sice nadávali ( až nepublikovatelně :/ ) vždy, když jsem svého BM opět vzala zpět, ale na vztah jsem se opravdu dlooouho necítila. Takžše chápu tvé rozpoložení, že vlastně nevíš......  Ono než toho člověka přestaneš milovat a začneš litovat či hůř - dokonce nesnášet, to fakt docela dlouho trvá.. O to víc pak  mrzí, když si  po čase uvědomíš, kolik času a svého života jsi věnovala něčemu tolik neperspektivnímu....
Už jsem tu někde psala , že jsem málem nechala  opdejít  ze svého života svého současného manžu jen proto, že si po obědě  na jedné naší schůzce dal malé pivko... Prostě ten zápach ve mě vyvolal vzpomínky a já se začala klepat jak Alík.... Utekla jsem a on chudák vůbec netušil o co jde....  Já už se nikdy nemohu upřímně zasmát scénám v TV , kde se někdo potácí a blábolí... Vůbec mi to nepřijde směšné.... Jsou to šrámy , které se sotva kdy zacelí.. Také moje dvě starší děti mají z alkoholu posvátnou hrůzu a když zjistili, že se současným manžou občas dáme skleničku, nejdříve byli dost zděšení.... I mě to trvalo odlišit běžné občasné připití  od  toho , že se někdo sune  do prů*****ru....
Jdi na schůzku, nic od toho nečekej, zkus se dobře bavit- co víc chtít od života, než trochu pohody, klidu, milé společnosti.... :jojo:

Milá Zuzi,
a jak dlouho ti to trvalo?
Já mám někdy pocit, že to nepřejde už nikdy a navíc, když jsme se dnes škaredě pohádali, tak se mi zase vše vrátilo a já se mu bojím věřit. Navíc si dnes domluvil schůzku s nějakým řemeslníkem a kde jinde než v hospodě. Vybouchla jsem, že se mi to nelíbí, a zeptala jsem se ho jestli on si natolik po necelých dvou měsících věří, že může jít s kamarády do hospody. Odpověď zněla: "Věřím si, a navíc vždyť CO JE NA TOM!!!" No a tak jsem opět já ta špatná, mám se na sebe podívat, nemá posledních 14 dní  chuť se mnou ani mluvit, když vidí mou náladu, at. bla, bla, bla ....
Nemám pocit z toho, že bych ten nezájem projevovala já. Ale mám pocit, že cokoliv řeknu, je to špatně, tak se vlastně ani už moc k ničemu nevyjadřuji. A hlavně se bojím v jakém stavu se vrátí. A tak jako všichni ostatní, stále se utěšuji, že to nebude tak hrozné a navíc nevím co mám udělat pak, když to hrozné bude.
Je to jako na houpačce, jenže já se už houpat nechci. Tak nevím.
Nejsmutnější na tom je, že když v tom nejsou moje city, tak u druhých to vidím zcela jasně a zřetelně. Znám řešení. Škoda, že se člověk nedokáže od emocí při řešení vlastních problémů odpoutat.
No tak snad bude zase líp. :-)

Zuzi, je mi 56 a niiiiiiikdy jsem to neudělala, vždy odmítla, co........dala najevo takovou nevoli, že............
já to neumím
minulý měsíc mě málem znásilnil 40 letý taxikář, musela jsem mu ukázat občanku, kolik je mi let, že jsem 3 násobná babi a že by skoro mohl být můj syn.............ale peří se mi nenačechralo

Reni, budeme se tady hecovat a dodávat síly...............až...........

Já té síly moc nemám, tak nevím. Připadám si děsně utahaná, ubitá a ani nemám chuť se zbytkem rodiny mluvit. Tak nějak to na mne dolehlo vše a každý přispěl nějakým dílem. No, co dodat. Děti jsem si rozmazlila, tak je to vlastně můj problém.
Pravda, trochu energie na dobití baterek by se hodilo, ale kde ji vzít?!

Reni, ............zvládneme to, bude líp, teď jsem si napatlala na ksicht avokádo a jsu spat

Tak ať ti to pomůže, já jsem na takovéto věci hříšník, asi budu brzy litovat :-)))    :skurt:

Vera, právě proto, že  ti je tolik kolik ti je  a že jsi asi "kus baby" tak se bav, žij! Mě je jen o 11 míň ale občas jsem si v "minulém" životě připadala jako stoletá.... Buď šťastná, že jsi zdravá , že tě život baví....
Reni,  mě láska k BM přešla , on se totiž ke konci choval už tak absolutně zcestně, že z toho mého milovaného  pracovitého veselého chlapa(mmch je  o 13 let starší než já a  původně to byla moje životní opora po nevydařeném prvním manželství s chronickým dívtkařem...:dumbom: ) nezbylo NIC. Absolutně NIC... Ve svých alkoholických oparech terorizoval celou rodinu, dělal dluhy( ještě po pěti letech od jeho trvalého opuštění mé domácnosti  jsem za něho splácela jeho auto...),  dělal věci prakticky nepublikovatelné.... A když byl náhodou střízlivý- tak  sliboval, nebo ke konci  i jen vyčítal aby si mohl  jít doplnit hladinu alkoholu a sám si to před sebou zdůvodnit....
Když mi vypadnul ze života, samou radostí jsem se zdravotně poskládala a  2 roky se dávala dokupy... :P
Jak píšeš o té energii- byla jsem vycucaná jak citron... Prostě jsem chvíli nevěděla, jestli si můžu dovolit KLIDNĚ žít a nezaobírat se tím CO on...
Teď už jsou to jen blbé vzpomínky, ale ráda budu, pokud se některá ze zdejších holek chytne po přečtení za nos a utne takový ničemný život dřív než jsem to byla schopna udělat já....

ahoj Renie? tak v jaké stavu přišel z hospody?

Ahojík,
byl pod vlivem, podle mne dost, ale pro mne je dost vše, hlavně na tom mém, na druhých je mi to jedno. Večer jsme se nebavili, ráno odešel do práce, pak jsem mu volala, ale zbytečně.
Pohádali jsme se a zase já jsem ta špatná: "Co je na tom, že jsem se šel mimo jiné odreagovat?" Takže je to zase v pr.... No a jestli přijde, tak bude už večer a nevím, zda se vůbec budeme bavit. Prý se mnou už ani nechce mluvit, prý se bojí cokoliv říct, tak to řeší po svém, neříká nic. Já postupně začínám všemu v našem vztahu rozumět, a dospívám k závěru, že v těch vztazích, když to shrnu, kterých sice nebylo moc, tak mi to moc nejde. Asi je to opravdu moje vina. Něco musím stále dělat špatně. Jenže já už nevím co tak hrozného dělám, že nemůžu být šťastná. Ale to je asi do jiného tématu :-) :kapitulation:

Reni39 napsal(a):

Ahojík,
byl pod vlivem, podle mne dost, ale pro mne je dost vše, hlavně na tom mém, na druhých je mi to jedno. Večer jsme se nebavili, ráno odešel do práce, pak jsem mu volala, ale zbytečně.
Pohádali jsme se a zase já jsem ta špatná: "Co je na tom, že jsem se šel mimo jiné odreagovat?" Takže je to zase v pr.... No a jestli přijde, tak bude už večer a nevím, zda se vůbec budeme bavit. Prý se mnou už ani nechce mluvit, prý se bojí cokoliv říct, tak to řeší po svém, neříká nic. Já postupně začínám všemu v našem vztahu rozumět, a dospívám k závěru, že v těch vztazích, když to shrnu, kterých sice nebylo moc, tak mi to moc nejde. Asi je to opravdu moje vina. Něco musím stále dělat špatně. Jenže já už nevím co tak hrozného dělám, že nemůžu být šťastná. Ale to je asi do jiného tématu :-) :kapitulation:

Reni, Zuzi, mě až mrazí když to tady čtu. To snad není ani možný, že to všude probíhá TAK STRAŠNĚ STEJNĚ !! Jak přes kopírák.Hlavně v tom, jak si ti chlapi pak hledají záminku, důvod se napít a ten důvod jsme podle nich my, jejich partnerky!!! Vzpomínám na situaci, kdy po několikatýdenní manželově abstinenci, a tedy mých velkých nadějích, že už to bude konečně dobré, najednou vidím, že zas přišel opilý. Nezmohla jsem se na nic, už jsem ani nic neříkala, jen mi začly téct slzy, nešlo to zastavit. Podíval se na mě a začal řvát "S takovouhle ženskou podezíravou se nedá žít!! Tohle není život, to je příšerný!!!"  a nebo jindy  "Kdybys mě pořád tak nehlídala, a já si mohl občas dát třeba aspoň pivo k obědu,  tak by to takhle nedopadalo" (pro nezasvěcené - abstinující alkoholik si nesmí dát už NIKDY ani kapku, jinak v tam lítá zas, třeba i po desetileté abstinenci. Jediná možnost pro alkoholika, jak žít důstojná život, je absolutně abstinovat pořád. Ale to jsem odbočila.)

Ale ještě k té zámince k pití. Mluvila jsem tehdy s jeho psychiatrem, a ptala se, jak je možný, že mě ke všemu ještě obviňuje. Ten psychiatr mi řekl " Víte, oni ti alkoholici v nitru duše cítí, že jsou slaboši, že to nezvládajím, že je to jejich vina. A protože je to strašně těžký s takovým pocitem viny žít, alkoholik si vymýšlí situace, jako že sám je oběť  a do toho se vžívá ("No bodejť bych nepil, když jsou na mě všichni tak hrozní, když se na mě všichni vykašlali, když  bla bla bla...") A ten psychiatr mi taky řekl, že zákonitě tohle odnášejí ti nejbližší - zpravidla manželky. A že alkoholici těm svým vymyšleným konstrukcím pak nakonec začnou sami věřit, že už to z jejich strany pak ani není přetvářka.
Bohužel, ten psychiatr měl stoprocentní pravdu. U nás pak dokonce došlo k tomu, že jsem byla obviňována z neexistující nevěry. Ve smyslu "Když jsem byl v léčebně, vím, že jsi mi byla nevěrná... Dozvěděl jsem se to tak, že mi někdo o tom píše anonymy." Když jsem chtěla ty anonymy vidět, za pár dní mi přinesl z novin vystříhaná a poslepovaná písmena, dopisy typu "Dej si bacha,, ta mrcha tě chce obrat o všechno", nebo " Tak co, už víš, kdo to je? Chceš to vědět?"    Byla jsem z toho naprosto zmatená, tím víc, že žádná nevěra se nekonala.  Jenže pak jsem si všimla pár detailů, poskládalo se mi to jak mozaika  a najednou mi došlo, že ty "anonymy" poslepoval on sám!!!!! Nechápala jsem proč. Po jeho léčení jsem doufala, že on už nebude pít, že mi snad i poděkuje, že jsem to všechno vydržela a stála při něm - a teď tohle!!!  Pak jsem to snad i pochopila : Když on ani po léčení nevydržel, potřeboval to na něco či někoho hodit, a navíc věděl, že při jakémkoli ohrožení rodiny zvenčí dovedu bojovat jako lev. Věřil, že tím odvrátí mou pozornost k "neznámému nepříteli zvenčí ".Vůbec nepočítal s tím, že leho lži odhalím, shodil se před mnou strašlivě.

Takže holky, může být i hůř, a bohužel bude, když zůstanete.

Reni, co děláš špatně? Snad jedině to, že s ním i nadále zůstáváš. Jestli on se nesnaží, uteč od něj co nejdál, a počítej s tím, že psychiku si pak budeš dávat dohromady delší dobu, ale nakonec bude líp a budeš moct žít normální, spokojený život a na tohle vzpomínat jak na dávný zlý sen. Holky, máte jen jeden život, nenechte si ho někým definitivně  pos..at!!! (Pardon, ale jinak to říct nejde).

ano, holky, máme jen jeden život...............já jdu do důchodu za necelé 3 roky, M taky........slíbila jsem sama sobě, že toto je poslední šance, kterou mu dávám.............nedám se oblomit
M teď zjistili cukrovku.........vypil si ji............má z toho strach........třeba i toto pomůže
M je ve stavu, že brčí, slibuje, pořád mi píše, jak mě miluje, jak nechce ztratit rodinu a že...............

ahoj holky, to je strašný........už mám dopředu strach, jak to bude vypadat u nás, až mého přítele pustí - tam nepije, nemůže, naštěstí se ve vazbě k alkoholu nedostane, ale co pak??? až ho pustí??? co když zase začne pít???, ikdyž ted slibuje, že už pít nebude.........ale když si tady čtu vaše příspěvky, nevím...................ach jo, to snad nemůže být pravda, ale jedno vím určitě, jestli opět začne "pít" končím..........ikdyž ted se mnou není a je to už dva měsíce, takže jsem od chlastu ušetřena, stejně jak vidím někoho napitého, nebo v televizi legraci co se pití týče - je mi zle, všechno se mi vrátí a vůbec mi nepříjde směšné to, že je někdo na mol, ikdyž má veselou "opici," ale pořád je to opilecká "opice", a je mi z toho zle...................

moni, já být v Tvé kůži (a po všech těch svých zkušenostech) bych si sakra rozmyslela, jestli "toho svého" vůbec ještě vezmu zpátky :jojo: Že spolu čekáte mimi? Holka, vždyť on Tě jenom oplodnil a krom toho žádné další otcovské vlastnosti, jako zodpovědnost a smysl pro rodinu v žádném případě nemá.
Mám známou, která měla manžela stejného dárečka: chlast, rvačky a doma bylo malé nemluvně. Kvůli rvačkám v opilosti se dostal její muž do basy. Známá za ním jela i s dítětem do basy na návštěvu a víš, co byla jeho první věta? Že už se těší na to, až ho pustí aby mohl jít za kamarády, tzn. chlastat. Známá přijela domů a druhý den podala žádost o rozvod :jojo:
Pro všechny: teprve ve chvíli, kdy uděláte za vším tlustou čáru, dáte si dohromady pocuchané zdraví a nervy a do vašeho života vstoupí někdo, kdo nepije si uvědomíte, v jakému marastu a hnusu jste x-let předtím žily :jojo: S údivem zkonstatujete, že cizí člověk se k vám chová s úctou jako k rovnoprávnému partnerovi, že jinému mužskému stojíte za to aby vás opečovával a rozmazloval a jak hezky může vypadat vztah dvou lidí, ve kterém nehraje hlavní roli chlast.
Když ráno s partnerem společně jíte snídani, kterou pro vás s láskou připravil on a popíjíte kávu, kterou pro vás uvařil a vzpomenete si na ožralu, který přišel domů a jenom vyřvával "Tohle nežeru!!!" třískal dveřmi od plné lednice a řičel "K žrádlu je tady zase hov*o!!!!" jediné co vás napadne bude:

Proboha, jak jsem s něčím takovým vůbec mohla žít tak dlouho ... a jak to, že jsem si tohle všechno vůbec mohla nechat líbit... :usch:

Holky vidím že nás přibylo-a problémy máme společné-některé z nás vyřešené,jiné ne.Jak to tak čtu,je to opravdu jako přes kopírák.My doma spolu nemluvíme,víte mě se ani nechce mluvit.Je to stále to samé.Zdá se mi,že nemůžeme najít kompromis.Nevím jestli je to chyba.Měla bych s ním mluvit a hodně mluvit??Syn mi včera říkal,že Vánoce s ním trávit nebude.Jestli chci ať tam jsem,ale on nepřijde-raději bude s babičkou.Dcera zase říkala ať se ani neopovážím ho dotáhnout do porodnice-už ho opravdu nechce nikdy vidět.No totální rozpad rodiny!!!Taky mi dcera dala kartáč,že jsem alibistka,protože jsem napůl tam a napůl u mámy.No má holka pravdu,ale proboha jak se ustřihnout!!!!!!Děvčata to je očistec na Zemi.Jsem z toho celá unavená,utrápená,nervozní atd....Ale vím,že za mě to nikdo nevyřeší-to musím sama,ale ten elán a energii ztrácím.je to opravdu začarovaný kruh.Vždy když je klid,tak si říkám-paráda už je dobře a pak zase.Teď nemá žádné fušky,v tom případě ani peníze tak sedí doma,nebo jde do hospody a za chvíli přijde,ale to tak bylo x let.A já vím,že se rozjaří a pak to přijde-práci najde jedině když jde do hospody,on musí vydělávat/ale na co???/no a povezeme se znovu.Proč nejsem ten typ který je splachovací???No ale to už jsem tu probírala.

" a vzpomenete si na ožralu, který přišel domů a jenom vyřvával "Tohle nežeru!!!" třískal dveřmi od plné lednice a řičel "K žrádlu je tady zase hov*o!!!!" jediné co vás napadne bude:"




........já nevím, zda ho vzít zpět či nikoliv, ale tohle na mě nikdy neřval, naopak, snědl všechno co jsem mu připravila, nebo uvařil on, nikdy jsem neslyšela, "tohle nejím" spíše naopak, vždy za každé jídlo poděkoval.........

.....jeho opice byli trošku jiné, vždy slíbil, že si dá doma se mnou dvě tři piva a půjde spát, ale to mu nestačilo a potřeboval další dávku, a proto vždy odešel do hospody, třeba i v jednu ráno se sebral a šel do baru, odkud mi telefonoval, jednou mi sliboval, že už jde domů, podruhé mi sprostě nadával, ale většinou příšel až za dva dny, bylo mu vždy zle a pak celý den vyspával opici, když se probral, sliboval, že už nikdy, ale............známe to všichni, říkala jsem mu, kdyby si šel do hospody na pár piv a přišel domů, tak mi to snad nevadí, ale když jsem dva dny nevěděla kde je, jen ty hnusný telefonáty, tak to se nedalo snášet...............


... a na první návštěvě ve vazbě, se mi jen omlouval, a prosil za odpuštění.
Jak už jsem kdysi psala, ted když má "čistý" mozek, je to zase ten chlap, kterýho jsem poznala a zamilovala se do něj, protože tam nepije.............a je mi jasný, že už nikdy nesmí ani kapičku, on to ví také, ale jestli to vydrží toť otázka?????!!!!!!!!!!!

mona1: to máš fuk, jestli je opilec sprostej po telefonu, nebo tváří v tvář. Ono to nakonec vyjde nastejno - jde o ponižující a sprosté zacházení, které poznáš jedině s hulvátem a opilcem a které by si k tobě slušný partner nikdy nedovolil :jojo:
Mono, ono je sice fajn že Tvůj mužskej si za katrem sype popel na hlavu, ale ... Jednak se v base k flašce nedostane, to je jedna věc a druhá věc je, že ve vazbě má každý spoustu času na pláč a sliby, že už nikdy víc. Stačí ale překročit práh věznice směrem ven a veškerá předsevzetí a sliby roztajou jak loňský sníh. Jediné, co bych udělala je: Pojď a ukaž, jak dovedeš dodržovat to co jsi slíbil, jinak zpátky ke mně nesmíš.
Moni, sem píšou ženské které stokrát uvěřily, stokrát se zklamaly a jediné, co musely nakonec udělat bylo definitivně partnera-alkoholika opustit. A všem do jedné trvalo několik let, než se z následků prožitého pekla s ožralou psychicky i zdravotně vzpamatovaly!!!

Hanule, jak je ?

Ahoj holky,tak to nějak shrnu.U nás se čtyři dny nepije,tak nevím.Stále to sleduju jak bych tak řekla zvenčí.Mám velký strach že do toho zase spadnu.A taky vím,že to přijde-jen až bude tepleji a bude se stavět,opravovat!!Dočetla jsem knihu Nejbližší.V té jsem se opravdu našla-kdo četl,ten ví.Ano spoluzávislost je to pravé slovo pro nás blízké.Manžel asi ze mě cítí,že jsem napůl cesty,proto se snaží nepít.Já to beru ale nezávazně,nechci se už upínat-mám strach!!!Psychika se mnou dělá divy.Taky se mi moc nechce doma nic dělat,jsem bez zájmu.Chtěla bych a moc,ale to bych se tam zase upnula a těžko se odpoutávala.Jsem jakoby na návštěvě,ale přesto jsem dnes doma začala péct cukroví.Jen pár kousků.Nikdy bych nikomu nevěřila,že je to všechno tak těžké.Některé kamarádky se diví,jiné to chápou.Vánoční dárky neřeším.Dětem jsem už nakoupila,mamce taky a na manžela bohužel kašlu.Nedá se svítit.Cítím se blbě,jako nějakej srab,ale nechávám tomu volný průběh.Kamarádka mi říká"nenervuj se,buď s ním budeš,nebo ne-jinak to skončit nemůže".

Hanule, líbí se mi jaký jsi na sobě udělala veliký kus práce :supr::):supr:
Knížku Nejbližší jsem sice nečetla, ale je vidět že sis z ní hodně vzala.
Gratuluji a jen tak dál!!!

Babinetky, jak je ?

Ahojky,Věruško,nestíhám číst ale nějak pořád žiju. Více si povíme v Brně v sobotu.Moc se těším Juli
Všechny moc zdravím!!!!!!!!!!!j.

Ahoj všichni,asi před Vánocemi není moc času,tak skoro nikdo nepíše.Děvčata a jak je????To je otázka....stále stejně.Ani krok vpřed ani vzad.Zítra máme firemní věčírek,tak se půjdu kouknot ať přijdu na jiné myšlenky.Doma je to stále nahoru a dolů.Děti koupily stromeček k babičce,tak ho nazdobíme.A uvidíme jak se to vše vyvrbí.

jak jé?????? nevím - citově prázdno, osamocení, abych řekla pravdu, těším se až bude po vánocích, ještě že mám dětičky, moje , jinak nevím jak bych to zvládala.......je mi ze všeho na nic :-((

Ahoj babinetky, tak ja vas mozno potesim, ja sa drzim uz siedmy mesiac s jednym malym uletom :kapitulation:, ale drzim :supr:. Idu vianoce a silvester, tak to bude krst ohnom, snad prezijem :co:. Tak drzim palce, nech sa aj ty vasi snazia a nech mate prijemne sviatky :)

Maci.........držím palce, moc a moc a moc

Děvčata, četli jste tohle ?
http://digiweb.ihned.cz/c1-31529000-lek … il-francii

M žije už víc než měsíc u rodičů, vídáme se tak 2 x týdně, ne doma, někdo v kavárně, na výstavě, na neutrální půdě.............Štědrý den po 33 letech nestrávíme spolu, bude u rodčů, já s mojí matkou, syn a snacha........děti mě podporují, ale já nechci, aby se tím trápily, mají svoje životy............jak to vidím po měsíci, M tvrdí, že nepije, zhubl 7 kg, začal chodit na terapii, bere antidepresiva.........každý večer si voláme............nevěřím mu, mám ho tak přečteného, že poznám i do telefonu, že pil, jak vyslovjuje a...............za ten měsíc nic, ale nevěřím, třeba pije v sobotu, když vaří, odpoledne, a večer v poho zavolá........rodiče jsou už 80, ti nic neřeší a nechtějí vidět.......možná jsou i rádi, že se o ně stará a že tam je..........nemám jim to za zlé........má vlastně velkou výhodu i nevýhodu.........ví, že ho mám ráda a že o něj stojím, ale opravdu bez alkoholu............nvím, jestli to zvládne takto............emoce odešly, jsem více v klidu, ale tento stav nemůže trvat dlouho
dnes jdeme na kávu a pak společně nakupovat................ach jo

Vera-mám velice podobný osud.Rozdíl je v tom,že já byla 3 měsíce od manžela pryč,potom jsem se na jeho naléhání a prosby vrátila.Teď jsem měsíc doma,ale nejsem moc spokojená-podle mě se nesnaží,když je příležitost napije se.Nepadly ani žádné sliby,jen slzy a slova.Moje maminka mě taky přemlová ať to ještě zkusím,že přijde k rozumu,ale děti se šprajcly.Ty s ním už nechtějí komunikovat.Je to celé složité a vyřešit to mohu jen já sama.Vánoce asi nějak přežiju,bohužel sama s ním.Uvidím co to s ním udělá.Asi nic!!!!Včera jsem byla na firemním večírku,dobře jsem se bavila.Přišla jsem domů v 0,15 a byl klid.Žádné výčitky atd...Denně nebo obden docházím k mamce za synem a trošku jí pomoct a to už byly řeči,že jsem pořád pryč.Já na to nereaguji nijak.

Děvčata,
jestli máte doma alkoholika, či pijáka ( to už je jedno), ale prostě změna osobnosti po vypití alkoholu....nepotěším vás...je to furt do kolečka...opije se, vystřízlíví, slíbí...vydrží chvíli, najde důvod (jakýkoliv) opět se opije a vystřízliví a slíbí (že už nebude pít, samozřejmě, a v tu chvíli si je i jistej, jak je svoji poznámkou originální, a my mu věříme a  naopak nevěříme, těm ostatním babám, co tu píší, že prostě věřit nemají...haha).

Takže máte-li kterákoliv doma něco takovýho, držím palečky, aby to nebylo nejhorší, samy jste měly dobrou náladu a případné problémy přijímaly s nadhledem a gracií......protože jinak to nejde....a to mi věřte, vím o čem píši.....

ahoj holky, přeji všem krásné a pokud možno klidné vánoce, a do nového roku 2009 radostné vykročení pravou nohou, a přání aby v tom novém roce bylo lépe a konečně jsme našli to pravé štěstí a sílu se tomu všemu postavit a rozhodnout se správně ........... myslím na Vás všechny, co máte podobný osud jako já .......... držím s vámi, hodně štěstí.......

vš nbejlepší!!!!!!!!hodně štěstí a lásky!!!!
Míša

Tak jak ? Jak jste zvládly svátky? Co vy Hanule, Mona ?

Ahoj,

přečetla jsem si jen část, doufám, že se nebudete zlobit, že si to tu dočtu později....

Chtěla jsem jen pro některé z vás napsat, že naděje je. Není velká... ale je. Důležité je, aby člověk který pije si sám uvědomil skutečnost jak na tom je a jak to může skončit.

V práci jsme měli jednoho pána, dlouho jsem to netušila, ale byl to "vyléčený" alkoholik.
Jednou pro mě něco udělal a já se jeho kolegů zeptala co mu můžu koupit za flašku. Hned se na mě sesypali.
Byl jednou na léčení a pak několik let abstinoval úplně. Časem si jednou za čas dal skleničku vína, nebo piva.
Věděl, že musí zůstat jen u té skleničky a dál nešel.
Drží se snad dvacet let.

Bohužel takových případů je málo.

Jinak kdysi jsem tu také psala.
Můj otec je alkoholik.
Pil už když já jsem byla malé dítě.
Když jsem měla před svatbou, udělalo se mu zle a skončil v nemocnici, kde měl pár hodin delirium.

Letos o vánocích se skácel. Zničeho nic na štědrý večer. Který byl pro mámu utrpením.
Zavolala sanitku a bratra. Bylo těžké ho vůbec do sanitky dostat.

Druhý den ho z nemocnice převezli na detox, kde prošel těžkým 7mi denní deliriem kdy mysleli, že mu selžou některé orgány a dopředu se vyjadřovali o tom že není jisté jestli to přežije.

Známe ho a víme že dobrovolně na 3 měsíční léčení nenastoupí.
Víme, že pokud se nepoučí a spadne do toho znovu, další delirium 100% nepřežije.

Posledního cca půl roku nešel pod půl litru tvrdého denně.... to je spodní hranice co víme když byl doma.

Přiznám se, že mám občas mamince za zlé, že se s ním kdysi dávno nerozvedla.

Ahoj, špunte. :)
Je mi líto Tvých zkušeností s tátou alkoholikem.
U nás se taky hodně pilo. Ale táta nikdy nebyl agresivní.
Sama jsem pak v dospělosti měla problém s alkoholem, a setkala se tak s mnohými alkoholiky.
Nyní už abstinujícími.
Vzpomněla jsem si na jednu z nich (žena ve věku po padesátce), když jsi psala, že táta pod půl litru tvrdého alkoholu denně nejde.
Ta ženská se vypracovala na tři lahve (!!!) tvrdého alkoholu denně. Neuvěřitelná výdrž. Roky "tréninku", no. :(
Nyní nepije, ale tvrdý alkohol a tvrdý režim několikerého pobytu v léčebnách se podepsal na její tvrdé povaze a necitlivosti.
Nikdy není pozdě přestat, ale, některé změny už jsou pak nevratné.

Damilo, on také zvládl udělat tři lahve denně, ten půl litr byla spodní hranice pod kterou 100% nešel.
Bohužel on je agresivní...

Některé změny jsou opravdu nevratné. Zatím nikdo neví, jak na to bude.... to se ukáže cca za měsíc, mohou být nějaké psychické..... musíme čekat.

Zatím akorát včera přemluvil sestru, že musí zavolat mamce, aby zablokovala jeho účet (volají jen ze závažných důvodů, což mu řekla, tak si toto asi vymyslel..... protože kartu má doma) a při té příležitosti, že má sestřička vzkázat, že nutně potřebuje mluvit s jednou známou jinak se tam zblázní (asi si myslí že ho dostane ven).
Vůbec nepozdravoval rodinu, nepoděkoval za limči a džusy co mu tam posíláme.... nic....
Té "známe" se kterou se nejspíše tahal (do telefonu jí klidně před mamkou řekl miláčku... atd) nikdo nic nevyřídí..... má smůlu.

ahojky všem, tak svátky jsem zvládla celkem v "pohodě", přítel je stále na vazbě, pořád se nic neděje, je to nekonečné, kdyby už měl aspon po soudě, abych věděla, na  čem jsem. No aspon jedna dobrá zpráva, dneska mi příšel kočárek, který jsem si objednávala, je mooooc hezký, tak ted už jen porodit zdravé miminko, a přečkat to nekonečné vězení, a snad se můj život začne ubírat tím lepším směrem, a to přeji také všem,

Je bláznovství - nenávidět všechny růže, když ses jednou zranil o trn....
                   - vzdávat se svých snů, když jeden z nich se nesplnil....
                   - přestat usilovat, když jednou něco nevyšlo.......
                   - odsoudit všechny své přátelé, když jeden z nich tě zradil........
                   - přestat věřit v lásku, když tě někdo podvedl, nebo tě nemiloval také..........
                   - zahodit všechny šance být šťastným, když jsi byl jednou nešťastným.......
Proto si zapamatuj - příjdou nové šance
                           -  další přátelé
                           - nová láska
                           - budeš mít opět sílu hledat radost a štěstí
NIKDY SE NEVZDÁVEJ, PRÁVĚ DÍKY NEZDARŮM BUDEŠ SILNĚJŠÍ A ÚSPĚCH SE DOSTAVÍ..........

já se zamilovala do jiného muže, M už vůbec neřeším, v myšlenkách mám někoho jiného, považuji to za osudové štěstí............někdy napíšu víc................chci si z tohoto stavu vzít co nejvíce..........být šťastná atd............a jsem schopna řešit i praktické stránky ohledně M, rozdělení majetku, event. rezvod.........dnes večer mi bude M volat, jsem naprosto v klidu, dřív jsem měla takové svíravé pocity, čekala.............dnes se těším na zítřek, protože mám rande...................

Vero, to ti moc přeju, abys byla šťastná! Dnes jsem na tebe myslela, jak se asi máš, jak to u vás pokračuje... Toto jsem nečekala a je to milé překvapení.

vera: tak to Ti ze srdce přeji - a nejenom Tobě, ale všem utrápeným dušičkám ...
Není dobře uzavřít se po dlouholetých peripetiích sama do sebe a věřit, že láska už na mě nečeká nebo že nemám nárok na hezký vztah plný respektu, vzájemné důvěry a oboustranné náklonnosti :jojo:
A řeknu to tady na rovinu - k hezkému vztahu patří i hezké milování a sex s opilým chlapem (pokud ke konci vůbec ještě nějaký byl) je něco tak nepopsatelně po*ného, že se to snad ani nedá popsat. Poznání, že někdo další dokáže být něžný, mazlivý a při těch nejkrásnějších okamžicích z něj netáhne chlast jako ze sudu (o kvalitním sexu ani nemluvě :)) je skutečně překvapivé ... obzvlášť když žena přijde na to, oč byla x-let předtím ošizena :)

Hanule, kdepak jsi???? Vero, tobě držím pěstičky, hodně štěstí :-))

včera M volal zase, že mě chce slyšet a že.....................zopakovala jsem mu, že už o něj nestojím a zavěsila
dnes jsem mu podrobně popsala jeho situaci od 17. listopadu, kdy odešel..........co slíbil, kolikrát a jaký je výsledek...........pořád to samé, vůbec mu nevěřím
odepsal..............prý lidé řeší složitější věci a řeší je..........podle něj to není tak hrozné, bagatelizuje......kličkuje............bude to těžké, ach jo

vera napsal(a):

včera M volal zase, že mě chce slyšet a že.....................zopakovala jsem mu, že už o něj nestojím a zavěsila
dnes jsem mu podrobně popsala jeho situaci od 17. listopadu, kdy odešel..........co slíbil, kolikrát a jaký je výsledek...........pořád to samé, vůbec mu nevěřím
odepsal..............prý lidé řeší složitější věci a řeší je..........podle něj to není tak hrozné, bagatelizuje......kličkuje............bude to těžké, ach jo

Vero, jestli jsi našla nový krásný vztah, tak ti to přeju, moc.
Jen abych líp pochopila situaci, zeptám se... co bylo prvotní a co druhotné? Nejprve psychické odpoutání od manžela, který se pravděpodobně v alkoholu plácá, a pak přišel ten nový vztah, a nebo to bylo obráceně? Že nový vztah ti umožnil odpoutat se od manžela??

vera napsal(a):

včera M volal zase, že mě chce slyšet a že.....................zopakovala jsem mu, že už o něj nestojím a zavěsila
dnes jsem mu podrobně popsala jeho situaci od 17. listopadu, kdy odešel..........co slíbil, kolikrát a jaký je výsledek...........pořád to samé, vůbec mu nevěřím
odepsal..............prý lidé řeší složitější věci a řeší je..........podle něj to není tak hrozné, bagatelizuje......kličkuje............bude to těžké, ach jo

Vero, vím, že to nakonec není podstatné, pokud ti jeho pití vadí, tak je jedno, kolik toho vypije, ale protože já pořád dokola řeším něco podobného a zřejmě už ztrácím soudný pohled na věc, tak jen pro zajímavost, můžeš mi říct, kolik toho tvůj manžel vypije? Vím jen, že jsi tu někde psala, že pije o víkendech.

pije hlavně o víkendech.........flašku vodky...........asi 1/2 l

Blossom napsal(a):

vera napsal(a):

včera M volal zase, že mě chce slyšet a že.....................zopakovala jsem mu, že už o něj nestojím a zavěsila
dnes jsem mu podrobně popsala jeho situaci od 17. listopadu, kdy odešel..........co slíbil, kolikrát a jaký je výsledek...........pořád to samé, vůbec mu nevěřím
odepsal..............prý lidé řeší složitější věci a řeší je..........podle něj to není tak hrozné, bagatelizuje......kličkuje............bude to těžké, ach jo

Vero, jestli jsi našla nový krásný vztah, tak ti to přeju, moc.
Jen abych líp pochopila situaci, zeptám se... co bylo prvotní a co druhotné? Nejprve psychické odpoutání od manžela, který se pravděpodobně v alkoholu plácá, a pak přišel ten nový vztah, a nebo to bylo obráceně? Že nový vztah ti umožnil odpoutat se od manžela??

přesně
On existuje 3 týdný
M pije léta, dříve to šlo, dalo se s tím nějak žít, i když se to řešilo pořád
poslední 3 měsíce jsem měla dojem, že se zbláznil...........on to taky tak přiznal

nový vztah mi pomáhá přežít tu hroznoz situaci............myslím i na něco hezkého, nehoní se mi v hlavě jenom M a jeho problémy....................je to těžké
co je zajímavé, je že jsem měla celý život jenom 1 muže, M................a já nemám vůbec žádné výčitky, ale vůbec
hm..........je to dobře?

Proč by sis měla dělat nějaké výčitky, probůh :co: ??? Nejprve bylo manželovo pití, až teprve potom nový vztah.
Manžel odmítá přiznat, že už je závislý alkoholik, léčbě se vyhýbá, situaci řešit nechce. Vina je jednoznačně na jeho straně. Nikdo po Tobě přece nemůže požadovat, abys vytrvala po boku alkoholika až do smrti a trpně snášela ostudy, maléry a dluhy které s sebou takový život přináší.
Buďto se manžel upije, nebo skončí jiným nešťastným způsobem a Ty by sis jednou vyčítala, že sis nechala utéct šanci na kvalitní vztah po boku normálního člověka :jojo: On pohled zpátky na zbytečně promarněných x-let, stáří na krku a před sebou jenom vyhlídky na osamělý život seniora - to je dost drastický osud, nemyslíš?

holky víte některá něco o Hanule???? dlouho tu nebyla......

M chodí na terapii, prý, chodí k nějaké terapeutce, jednou týdně na l hodinu, myslím si, že je to o ničem
asi pije dál......................volá, že se mu stýská a že mě miluje
bydlí zatím u rodičů, vzal si minimum věcí, už to budou 2 měsíce, řekl, že se vrátí, až nebude pít a až to bude mít jasné..............to je tak relativní a pro mě nebezpečné

Vero, jediná léčba adekvátní pro Tvého M je péče nejbližší protialkoholní poradny :jojo: Docházka k terapeutce je sama o sobě léčba, která nic neléčí a zároveň úhybný manévr, který Tě má přesvědčit o tom, že M "projevuje snahu" To je totéž, jako kdyby si někdo zlomil nohu, odmítl jít na operaci a místo toho docházel na rehabilitaci :/

Holky jak je?
já popsala naši situaci na Život po nevěře, mám tam založené vlákno.........když tak kuknite tam
jinak M asi pije pořád, nechápu, jak může existovat v práci...............
včera mi napsal SMS, že mě miluje víc a víc............asi si dělá srandu...........už mu neodpovídám , chce se sejít, já mu řekla, že o to nestojím

Holky...........Hanule, co se děje..........napište.............nějak si pomůžeme, podpoříme se

ahoj baby, ja sa drzim :lyssna:, casto k vam nakukam, ale nepisem, len drzim palce :supr:, a hanulka by sa faaakt mohla ozvat, zacinam mat strach, ze co a ako :(

Také mám pocit, že Hanule opět provozuje boj s větrnými mlýny.... Ony vánoce první roky na partnery  zabírají....

Děvčata omlouvám se za dlouhou pauzu,ale syn měl mimo provoz PC a v práci to nejde,abych psala.Takže já už jsem babička!!!!!!!!Chlapeček se narodil 12.1.2009,vážil 3470g a měřil 51cm a jmenuje se Robin.No je to zlatíčko,zatím trochu uplakané,ale to bude lepší.No a já-jsem stále v jámě lvové,ale chodím s kamarádkou do divadla,kina,jezdím na návštěvy,týden po narození vnoučka jsem bydlela u dcery,protože jsem ji pomáhala.Manžel to nese nelibě,ale já nereaguji.Když jsem byla ten týden u dcery,tak víte co udělal??Vymaloval obývák-a to tam maloval v srpnu.Asi zase bude říkat-já tady dřu a ty pořád někde lítáš.Zase bude záminka.Dcera mi opět mluvila do duše,přidává se i kolegyně z práce,ať už od toho přestanu utíkat a začnu to řešit.Děvčata,proč já mám z toho takový divný pocit-strach?nejistota?dělám správnou věc?výčitky?Je to stále dokola a vyřešit to musím já,protože on to neudělá.Jenže on se nechce ani bavit o ničem-o našem vztahu,o budoucnosti,o spokojenosti.Když na něj začnu mluvit,tak mi řekne ,že nemá čas,že se dívá na televizi.On se pořád dívá na televizi.Když jsem mu v neděli řekla,že jdu večer s kamarádkou do divadla,tak mi řekl-běž třeba do pr....,a druhý den byl přes celý kalendář velký nápis-KULTURA!!!!Tak to vůbec nevím co mělo znamenat.Chvílemi si připadám,že ten blázen jsem asi já.

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata omlouvám se za dlouhou pauzu,ale syn měl mimo provoz PC a v práci to nejde,abych psala.Takže já už jsem babička!!!!!!!!Chlapeček se narodil 12.1.2009,vážil 3470g a měřil 51cm a jmenuje se Robin.No je to zlatíčko,zatím trochu uplakané,ale to bude lepší.No a já-jsem stále v jámě lvové,ale chodím s kamarádkou do divadla,kina,jezdím na návštěvy,týden po narození vnoučka jsem bydlela u dcery,protože jsem ji pomáhala.Manžel to nese nelibě,ale já nereaguji.Když jsem byla ten týden u dcery,tak víte co udělal??Vymaloval obývák-a to tam maloval v srpnu.Asi zase bude říkat-já tady dřu a ty pořád někde lítáš.Zase bude záminka.Dcera mi opět mluvila do duše,přidává se i kolegyně z práce,ať už od toho přestanu utíkat a začnu to řešit.Děvčata,proč já mám z toho takový divný pocit-strach?nejistota?dělám správnou věc?výčitky?Je to stále dokola a vyřešit to musím já,protože on to neudělá.Jenže on se nechce ani bavit o ničem-o našem vztahu,o budoucnosti,o spokojenosti.Když na něj začnu mluvit,tak mi řekne ,že nemá čas,že se dívá na televizi.On se pořád dívá na televizi.Když jsem mu v neděli řekla,že jdu večer s kamarádkou do divadla,tak mi řekl-běž třeba do pr....,a druhý den byl přes celý kalendář velký nápis-KULTURA!!!!Tak to vůbec nevím co mělo znamenat.Chvílemi si připadám,že ten blázen jsem asi já.

V první řadě Ti gratuluji k babičkovství!
A jinak - nejsi blázen! Pokud se nechce bavit o ničem, tak opravdu nevím, co bys s ním mohla dělat ... Já bych s ním být nemohla, není to partner, ale koule na noze ... a ještě s pro mně nepřípustným slovníkem.
Držím palce, ať Ti je brzy dobře i v Tvém životě.
A on se o svého vnoučka nezajímá?
PS. Běž si počíst vedle o výhodách singl života :) ;)

Hanule, já mám takový pocit že se to u vás zase začíná vracet do starých kolejí :/ manžel už se začíná ježit, že chodíš do divadla :rolleyes:

Kiara napsal(a):

Hanule, já mám takový pocit že se to u vás zase začíná vracet do starých kolejí :/ manžel už se začíná ježit, že chodíš do divadla :rolleyes:

Jak "vracet do starých kolejí"? Podle mě to u Hanule jinak s manželem, než ve starých kolejích, nikdy nebylo, a taky nebude. Podle toho, co Hanule píše, on se nezmění nikdy.
Jediné, co se může změnit, je Hanule sama, tedy pokud ovšem ona sama bude chtít. Do nových kolejí se může dostat jedině tím, když se od manžela odstřihne, začne si žít zcela po svém (a kdyby pámbu dal, třeba se časem objeví i nějaký príma chlap pro ni).

Blossom napsal(a):

Kiara napsal(a):

Hanule, já mám takový pocit že se to u vás zase začíná vracet do starých kolejí :/ manžel už se začíná ježit, že chodíš do divadla :rolleyes:

Jak "vracet do starých kolejí"? Podle mě to u Hanule jinak s manželem, než ve starých kolejích, nikdy nebylo, a taky nebude. Podle toho, co Hanule píše, on se nezmění nikdy.
Jediné, co se může změnit, je Hanule sama, tedy pokud ovšem ona sama bude chtít. Do nových kolejí se může dostat jedině tím, když se od manžela odstřihne, začne si žít zcela po svém (a kdyby pámbu dal, třeba se časem objeví i nějaký príma chlap pro ni).

Hanule, přečti si mě na Život po nevěře.................já se nedokázala odtřihnout , ne a ne..........až mi někdo pomohl
.........vůbec nemám výčitky....................nepřežívám, ale žiju

Maciatko, nevim,jak trpi alkoholik,vim,jak trpi vsichni ostatni,co s nim ziji. Vyrustala jsem v rodine,kde byl otec alkoholik od uplneho zacatku, moje mama ho milovala a tudiz byla slepa, v dobe,kdy mi bylo 6-7 let zacala pit i ona, pili oba a my deti jen videly ty hadky, bitky, nadavky....Mama pila protoze,jsme byli stale sami,otec hodne cestoval,az kdyz jsem trosku vyrostla,tak jsem zacala vnimat,ze otec ji nedava poradne penize,vse propil,tajil ji vyplatu do posledni chvile,nez sel do duchodu, proste to hold nevydrzela, prestala po jedne skarede hadce se mnou,to uz jsem nebydlela doma,ale byl tam braska a kdyz jsem prijela opet po 14 dnech domu,opet byla opila,tak jsem si pockala do druheho dne a otevrene ji rekla,ze ji braska potrebuje a ze kdyz uz definitivne selhal otec,tak musi byt silna ona, mesic se se mnou nebavila,od te doby do pusy nevzala ani kapku ani na vanoce,ani na silvestra ani pri jine prilezitosti. Otec pije stale, okradaji ho cikani, chodi domu jako bezdomovec spinavy, povaleny z ulice, stydime se za nej cela rodina. Nenavidim ho,dlouho jsem se za toto stydela a vycitala si to,ale dala jsem mu tolik sanci, motivala ho, cela rodina jsme se snazili, marne, on proste problem nema, on nepije,on na leceni nepujde, jen nam opravdu nici zivot. A proc pije? Protoze jsem,protoze on chtel jen sluzku a ne rodinu......nenavidi nas. Ja jeho zivot nechapu, on ho cely jen preziva,je mi ho hrozne lito,ale pomoci si nikdy nechtel dat, jen nas ponizoval, nic jsme u nej nedosahli....Obdivuji lidi jako jsi Ty, ze prestanou,priznaji si chybu a napravi ji.Je tezke se postavit a rict,mam problem a jit se s nim poprat. Kazdy muzeme jednou selhat,to je pochopitelne a omluvitelne,jestli me chapes. Ja alkohol s bratrem diky otci tak nenavidim,ze si dam opravdu jen a jen vyjimecne a jen cucnu, mam strasny strach,ze me ovladne, vlastne mam strach ze vseho,co mi muze vzit kontrolu sama nad sebou. Muj otec mi to vryl hooodne hluboko do pameti. A co se tyka partneru, vzdy jsem hledala ciste abstinenty,po tom,co jsem zazila jsem to proste nedokazala tolerovat. To,ze treba byvaly partner oslavoval promoce a opil se hooodne, jsem proste jednou prehledla,ale i tak jsem to obrecela,proste to nezvladam, nevim,jestli me nekdo pochopi,ale u nas to bylo opravdu ob den,takze na opileho cloveka mam asi takovou fobii jako nekdo na klistata nebo pavouky.

Děvčata,zdravím Vás.Po dlouhé době jsem se zase dostala k pc.Teď jsem babička na plný úvazek,tak moc nestíhám.Atmosféra v mé domácnosti mě frustruje a moje sebevědomí zase pomalu ale jistě klesá pod bod mrazu.Vše se začíná pomalu ale jistě navracet do starých kolejí a já jen pláču nad rozlitým mlékem a jsem taková sra..ka,že nedokážu prásknout do stolu a říct-už dost!!!!!Jsem největší osel pod sluncem,jinak to nelze nazvat.Já si snad ani nezasloužím samotný život,když nebojuji!!!Nejenže mi manžel říká že mu beru jeho šampon,sprcháč,ale už jsem se i dozvěděla,že dostatečně dobře neometám pavučiny a že v ložnici pod postelí je prach.A že mu je ho...platný že s ním sedím doma u televize-na to mě prý nemá.Tak to byla bomba.Já jsem jako na kolotoči.........

Hanule, Hanule- kolikrát budeš muset ještě dostat s odpuštěním"přes d*žku", než  ho pošleš k vodě????? :usch:
Nechceš se inspirovat u Věry? Ta už se odpoutává, zjišťuje, že život může být jiný, hezčí- ať už s novým partnerem, nebo "jen" v klidu sama se sebou a kamarádkami, rodinou, vnoučátkem.....
Proč si necháváš líbit takové kecy? Copak jsi služka? Jestli mu  něco vadí , tak ať to udělá sám, jestli "tě má na něco jiného"  na CO ho máš ty???

Proč, proč, proč .... proč ?

Dobrý den, dnes jsem brouzdala po internetu a narazila jsem na tohle diskusní fórum. Se zájmem jsem si přečetla všechny příšpěvky a kromě asi dvou přispěvatelek jsem nezaznamenala nic než nihilismus. Bohužel to je asi i stav, ve kterém se právě sama nalézám ,jako "spoluzávislá" partnerka alkoholika. Tento pojem užívám taky po přečtení knížky Nejbližší od Janouchové ač jsem sama téměř abstinent. To co vypil partner za den já snad nevypiju ani za deset let. Proč jsem se sem zaeregistrovala a dovolila se připojit k Vám je to, že si nevím rady s následující situací. Partner je momentálně v léčebně a já v hlavě řeším zmatek z minulých měsíců a let a bojím se co bude dál až léčbu dokončí (je tam krátce - půl měsíce). Zda vůbec bude možné navázat nit a zda opravdu nepřináším tak hrozné oběti, že vlastně nežiju, ale přežívám v roli pečovatelky a psychoterapeuta?  Za pár měsíců mi bude čtyřicet a tak možná o to víc bilancuji a uvědomuji si kolik mi už alkohol vzal.

Marthino,přinášíš daleko více,než jen oběti.Každý má právo na svůj život a na to,s kým bude žít.Nikdy jsem alkohol v rodině neměl a nezažil,ale setkal se s ním v partnerském vztahu,dokonce docela nedávno.Není potřeba nic popisovat,ale o slibech,lžích,obrovském psychickém vypětí,slzách bezmoci a následné rezignaci asi ví každý,kdo s takovým člověkem žil.Alkohol zničí naprosto každého a naprosto vše krom toho,kdo pije.Pokud nemáš síly pokračovat dál,pokud máš obavy co bude už teď,jdi dál svou cestou.Nikdo Ti to nemůže mít za zlé.Ohledy na člověka,který roky týrá,ubližuje,psychicky ničí vše a všechny,není na místě.Alkoholik dokáže v našem nitru a srdci zcela spolehlivě zahubit i tu poslední špetku lásky,úcty,ktrerou jsme v sobě měli.:)

Marthino, jak se tvůj partner dostal do léčebny? Léčí se dobrovolně, z vlastního rozhodnutí nebo byl k nástupu do léčby přinucen pod tlakem nějakých okolností? Víš, tohle je dost důležité :jojo:
Hanule, přestaň si sypat popel na hlavu. To ti není nic platné a nic tím nevyřešíš. Dala jsi manželovi šanci - k ničemu to nevede, chlastá a buzeruje tě dál. Teď je to celé na tobě - buďto se v tom budeš plácat dál a bude to čím dál tím horší, nebo v sobě sebereš poslední zbytky sil a rozsekneš to jednou pro vždy. Máš na vybranou: buďto budeš živořit vedle ožraly a trpět, jak s tebou voře jako s oslem nebo vezmeš svůj život do svých rukou a začneš žít důstojně jako normální člověk. Proboha, už jednou jsi v sobě sebrala sílu k odchodu - proč to neuděláš definitivně? Okolí si v tvém případě zákonitě pomyslí, že buď takové zacházení potřebuješ, nebo že to přeci nemůže být tak hrozné, když v tom vesele žiješ dál :/

Kristiane vím, že mám právo, ale jsem fakt postižená spoluzávislostí a neumím to své "právo" uplatnit. Ale možná že jsem jen pár kroku od toho najít odvahu udělat to.

Kiraro, nevím jak to napsat, aby to mělo hlavu a patu - nevydalo to na román a co nejlépe to vystihlo mou situaci. Přítel není v léčebně poprvé. Seznámila jsem se s ním před sedmi lety a to jsem netušila, že abstinent = abstinující alkoholik a že už nějaká léčba proběhla. Je tzv. kvartální akoholik, který si při pití vystačí sám. Náš vztah nebyl poznamenán žádnou agresí nebo ponižováním a ničím podobným co bývá u alkoholiků běžné. Ba právě naopak - pohodový klidný vztah - sice více přátelský než sexuální, ale za klid a pohodu jsem byla ochotna leccos překousnout.  Ale loni se stiauce vyhrotila tak, že byl, po masívní recidivě,  půl roku odstěhovaný. V mezidobí proběhla, i pro mě ,utajovaná nevěra z jeho strany a de facto neustále pití - pobyt na psychiatrii s depresemi (ale asi nepřiznal alkohol).  Po pobytu na psychiatrii opět recidiva. V lednu přišel zdevastovaný s prosbou o pomoc, že se chce jít léčit. Tak jsem zajistila léčebnu a umožnila být do léčby se mnou. Bylo to peklo  téměř denního totálního opilství a do toho ještě zhrzená milenka. Odpočítávala jsem dny do léčby a neustále citlivě, ale důrazně tlačila do léčby, protože s každou vypitou sklenkou vůle léčit se,  ochabovala.. Teď cítím úlevu, že je v léčebně.  Protože jeho pití ho ho už ohrožovalo na životě (úrazy po pádech v opilství). Jenže jeho závislost je taková širokospektrální - alkohol, cigarety, kofein (klasická kombinace) a k tomu závislost na matce (to je na samostatný příběh) a taky na mně. Jsem asi jediný člověk, kterému opravdu důvěřuje. Několik let jsem mu dělala de facto laického psychologa. Já byla ta silnější ve vztahu, ta chápající, podporující (Během našeho vztahu vystudoval i VŠ). Jenže mi už dochází či došel dech.
Zítra za ním jedu po týdnu zase do léčebny. Bojím se, že se ale prohloubí jeho závislost na mě. Minule přiznal, že to co vedlo do léčebny bylo to, že nechtěl ztratit vztah se mnou. A já jediná jsem ho k léčbě dokázala přimět... Bla, bla. Manipulátor - bojí se, že bude sám. Tak jsem mu řekla, že by byla chyba, kdyby se léčil kvůli mě, že to musí dělat kvůli sobě a že mě jeho nevěra dost zasáhla a jsem vším zraněná a dezorientovaná.
Vím, že jsem považována za silnou osobnost (a proto možná přitahuji slabochy), ale cítím frustraci z toho věčného "dávání". Ráda bych už egoisticky někdy i přijímala. Jak chápu Blossom...

Mám taky pocit, že se dokážu vžít do situace Hanule - a pochopit že se vrátila do domu kde žila několik desetiletí. Bohužel k tomu domu patří i její opilecký manžel. Ono měnit několik věcí najednou je opravdu dost složité - opustit nefungující partnerský vztah (jde o zvyk jako čištění zubů), najít si nové bydlení a začít od nuly...(nebo se po více než dvaceti letech vrátit k rodičům - nemožné). Takže si myslím, že Hanule se spíš vrátila jen "domů" a kdyby v tom domě nebyl její (bohužel)manžel, tak by byla úplně spokojená. Protože to utíkání z domu v době přítomnosti manžela, tomu víc než nasvědčuje. Škoda jen, ho nejde vyfouknout a složit jako tu nafukovací pannu v reklamě, že? :D

Marthino,sama si kladeš otázky a sama si na ně odpovídáš.Život s takovým člověkem je a bude vždy plavbou na Titanicu.Rozhodnutí bude jen a jen na Tobě.Jen nezapomeň,že opravdu účinná medicína je vždy hořká.:)

S tím Titanikem jsi mě pobavil. Ono ale soužití ženské a chlapa je vždy taková plavba po moři, ale jen s tím rozdílem, že v době kdy nastupuješ na loď, tak přes růžové brýle nevdíš název té lodi a pak to může být prů...r :D

Víš neznám žádného mužského, který by zůstal s ženou, která má problémy s pitím a on ne. Muži jsou v tomto směru radikálnější. My ženské jsme příliš citlivky či se v nás probouzí mateřské city přetransformované do samaritánství. No fakt nevím. Musím se naučit být míň "hodná".

Můžu se Tě zeptat jak dlouho trval ten Tvůj vztah, který byl poznamenán obdobně alkoholem?

Marthino,nemyslím,že soužití s alkoholikem je povinnost,či samaritánství.Vztah,jako každý jiný je dobrovolný.Ale vztah s člověkem,který propadne alkoholu,se dříve či později změní a přejmenuje na utrpení.Bohužel nikoli utrpení toho,co pije,ale veškerého okolí,psa nevyjímaje.Tím chci bez nadsázky říct,že to psychicky deptá a časem úplně zdeptá každého člena rodiny.Kdo neuteče,prohraje.A nejen to.Ponese si to s sebou celý život.A jednou,aby té smůly nebylo dost,si domů přivede totéž v mladším provedení a kolotoč začíná nanovo.A teď k Tvé otázce.Zažil jsem to dvakrát,jednou už velmi dávno,kdy dívka,kterou jsem miloval,dost pila,v opilosti mi byla několikrát nevěrná a dokonce to i sama s pláčem přiznala.Za pár týdnů jsme se rozešli,ale o nic nešlo,oba jsme si našli nové partnery a ona myslím,už dále takové problémy neměla,nebo je dokázala lépe skrýt,nevím.Daleko horší to bylo o mnoho let později,kdy jsem potkal svou lásku ze školy a ihned jsme spolu navázali na tehdy přerušený vztah.Ani ve snu by mě nenapadlo,že tahle krásná žena,vystudovaná pedagožka a učitelka na ZŠ,má problémy,o kterých jsem doufal,že můj život už minou.Bohužel.Byly to 2 roky plné bolesti,slz,lží,podvodů,slibů a následných podrazů,že už jsem neměl sílu-nikoliv chuť to dál snášet.Prostě jsem zkolaboval zdravotně.Vím tedy,co Tě může čekat a jak těžké je žít vedle člověka,pro kterého slíbit cokoliv je maličkost,dodržet však už nikoliv.Drž se,třeba budeš mít více štěstí.:)

kristiane, máš pravdu, že si to člověk sebou ponese celý život. ale už ne v tom, že si jednou domů dovede totéž v mladším. můj otec pil, ale nikdo z těch, se kterými jsem chodila, ani ex nepil. jsem na to alergická, o to je to asi horší, protože jiná ženská třeba i schroupne, když si chlap zajde na pivko a přijde v povznesené náladě, já ne. pokud je to jednou za čas, nedělám z toho vědu, ale jsem sakra ve střehu.

Marthina napsal(a):

Mám taky pocit, že se dokážu vžít do situace Hanule - a pochopit že se vrátila do domu kde žila několik desetiletí. Bohužel k tomu domu patří i její opilecký manžel. Ono měnit několik věcí najednou je opravdu dost složité - opustit nefungující partnerský vztah (jde o zvyk jako čištění zubů), najít si nové bydlení a začít od nuly...(nebo se po více než dvaceti letech vrátit k rodičům - nemožné). Takže si myslím, že Hanule se spíš vrátila jen "domů" a kdyby v tom domě nebyl její (bohužel)manžel, tak by byla úplně spokojená. Protože to utíkání z domu v době přítomnosti manžela, tomu víc než nasvědčuje. Škoda jen, ho nejde vyfouknout a složit jako tu nafukovací pannu v reklamě, že? :D

Marthino, nemusí se měnit několik věcí najednou :) za prvé to ani dost dobře nejde, za druhé - pokud chce ta žena něco měnit - musí nevyhovující situaci řešit postupně :jojo: A co se týká domu - pro Hanuli její dům není žádný domov v pravém slova smyslu, ale jenom příbytek, kde "musí" trpět nepříjemného a agresivního spolubydlícího. Víš, ono je dobré si sednout ke stolu, vzít si tužku a papír a postavit proti sobě dvě věci: dům, který jsem nabyla vlastním přispěním, ve kterém jsem se nadřela jak mezek, kde se narodily a vyrostly moje děti - a na druhou stranu oběť, kterou přináším: vztahy mezi dětmi a jejich otcem rozstřílené na mraky, vedle sebe opilce a hrubiána kvůli kterému jsem nucena v pravidelných intervalech svůj dům opouštět a vyhlídky na obrat k lepšímu - nulové. A v tu chvíli mám před sebou jenom dvě cesty: buď v domě zůstanu za cenu denodenní a stále se zhoršující tyranie, moje psychika půjde pomalu ale jistě ke dnu a současně se dostaví i zdravotní problémy, které s oslabenou psychikou těsně souvisí - nebo popadnu manžela jako tu nafukovací pannu - a vyfouknu a poskládám si ho sama.
Marthino, a ještě poslední věc: proč řešíš Hanuli v tom smyslu, že ONA by měla opustit dům, ONA by si měla shánět náhradní bydlení a ONA by měla začínat od nuly :co:? Dům získala Hanule a ačkoliv je psán na oba manžele, v každém případě je polovina domu její. Za těchto podmínek se tam její manžel-agresor vůbec nemusí roztahovat jako turecký paša a prohánět manželku-poddanou, ale kdyby Hanule byla razantnější, vzala si právníka a rozhoupala se k radikálnímu řezu, tyhle problémy by musel začít řešit pan manžel. I za cenu, že si Hanule - naž skončí rozvod - najde náhradní bydlení a bude řešit finance ve smyslu, jak vyplatit manžela aby zmizel z baráku a o svoje další bydlení se už postaral sám.

já jsem málem umřela............zauzlení střev.................narychlo operace v neděli ve 20 hod...........asi máte srůsty po gynekolog. operaci............gynekolog mi řekl, že ne, že mi prostě zkolaboval nervový systém..........asi máte nějaké neřešené problémy, že...................rok se to dalo, ale pak .................až sám uznal, že musí odejít........je pryč............sice se chce vrátit, ale to je jenom chtění...............nic pro to není schopen udělat...........je na tom hůř a hůř...............je mi ho líto............ale to je už vše...................můj budoucí život bude bez něho

Kiaro, můj M si taky myslí, že to asi nedotáhnu do finále...........do rozvodu...........moje právnička byla 3 týdny na horách.............zítra jí mám zavolat.............a asi začne mazec............jdu do toho..........anděl neanděl

Zřejmě jsem to špatně formulovala, protože jsi to pochopila jinak než to bylo z mé strany myšleno.
V pár příspěvcích předtím se někdo vyjadřoval, že nechápe proč se vrátila Hanule zpět k manželovi a to byl jen můj osobní názor na pochopení PROČ(se kterým samozřejmě nemusíš souhlasit) a který může být i na míle vzdálený konkrétní situaci. Já soudím jen z osobního prožitku.  Myslím, že jen Hanule ví co ji samotnou k takovému rozhodnutí vedlo.

Tvůj poslední odstavec nechápu. Já jsem Hanuli nic nenavrhovala  a ani to náhradní bydlení (ale to jsem možná zase já špatně pochopila Tebe).  Ale na tom nesejde. Nejdůležitější je, aby se Hanule zachovala tak, jak to bude jí nejlépe vyhovovat a bude se tak cítit nejlépe. Časem k tomu správnému rozhodnutí asi všechny dojdeme. Jedna dřív a jiná později. Tam kde je ve hře i společný majetek, tak je to možná i komplikovanější.

Děvčata zdravím Vás a děkuji za názory.Já nevím co k tomu všemu napsat.Zlobím se sama na sebe,že nemůžu najít odvahu rozseknout to všechno.Já si pořád říkám-a co když teď už fakt přestane,konečně mu to dojde,omluví se a navážeme na to co bylo kdysi.Je pravda,že dojdu k tomu že to nepůjde,ale jak dlouho mi to bude trvat než se odpoutám.Mě připadne,že jsem s ním srostlá,ale vím že to škodí zbytku rodiny a to mě trápí a sžírá.V poslední době zase špatně spím a mám pocit provinění.Jednou si povídám ,že už dost a hned si zase odpovím,že nemám být zbrklá,ale vše si promyslet.....a tak pořád dokola.

Prectete si proc alkoholizmus vznika, je toho na netu dost, je potreba lecit pricinu a ne nasledek, popr. oboji naraz. Necetl jsem cele vlakno, ani nebudu, ale vim jiste, ze dokud 1. nebude mit padny duvod prestat, 2. nebude perfektni podpora rodiny a pratel, 3. nebude SAM chtit prestat, tak neprestane. Muze mu pomoci nejaky odbornik, vzit si ho do ambulantni pece a venovat se mu, caste navstevy ambulance atd...ale je to o celozivotni abstinenci a chuti abstinovat. Dalsi moznost je byt na lecich po cely zbytek zivota a musi existovat osoba, ktere bude naprosto duverovat - vetsinou by to mela byt manzelka, bohuzel v hodne pripadu neni - a tato osoba mu bude leky davkovat a kontrolovat uziti. Bude to takove nedobrovolne abstinovani, se kterym se da v klidu zit cely zivot, ale jak rikam, dulezita je pohoda. Pokud mu toto nejste schopna zajistit, radeji ze vztahu odejdete.

:co: A ako sa dá zaistiť "aby on chtěl"? Brať lieky, abstinovať, vôbec zájsť za lekármi...?

Selima napsal(a):

:co: A ako sa dá zaistiť "aby on chtěl"? Brať lieky, abstinovať, vôbec zájsť za lekármi...?

Sel, nebud jak mala, neda sa zaistit aby on chcel, ale podmienky mu pripravit sa da. Utekaju len zbabelci ale este vacsi zbabelci neskusia abstinovat ;) Pisnem Ti do SZ.

Zkusit abstinovat...zvláštní pojem.

Buď to myslím vážně a je to rozhodnutí na celý život, se všemi důsledky, anebo ne, a pak zkoušet fakt nemá význam.
Vím, žes to tak nemyslel, ale ta formulace mě zaujala.

Sel, nedá se zajistit, aby on chtěl, to všichni víme. Kdyby se to dalo zajistit, tak by každý manipuloval s každým.
Je to každého vlastní rozhodnutí a nedá se implantovat.

morpheus napsal(a):

Prectete si proc alkoholizmus vznika, je toho na netu dost, je potreba lecit pricinu a ne nasledek, popr. oboji naraz. Necetl jsem cele vlakno, ani nebudu, ale vim jiste, ze dokud 1. nebude mit padny duvod prestat, 2. nebude perfektni podpora rodiny a pratel, 3. nebude SAM chtit prestat, tak neprestane. Muze mu pomoci nejaky odbornik, vzit si ho do ambulantni pece a venovat se mu, caste navstevy ambulance atd...ale je to o celozivotni abstinenci a chuti abstinovat. Dalsi moznost je byt na lecich po cely zbytek zivota a musi existovat osoba, ktere bude naprosto duverovat - vetsinou by to mela byt manzelka, bohuzel v hodne pripadu neni - a tato osoba mu bude leky davkovat a kontrolovat uziti. Bude to takove nedobrovolne abstinovani, se kterym se da v klidu zit cely zivot, ale jak rikam, dulezita je pohoda. Pokud mu toto nejste schopna zajistit, radeji ze vztahu odejdete.

Morpheusi, zvýraznila jsem v tvém příspěvku věci které si nejen protiřečí, ale podle mě je to naprostý nesmysl. Mám s tím (bohužel) dlouholetou osobní zkušenost: Můj BM měl splněné všechny tři tebou popsané podmínky (tedy pravda, ta třetí většinou platila, ale ne bohužel pořád), a dopadlo to stejně blbě.

A hlavně bych nedoporučovala, být manželkou nebo někým jiným blízkým,  nechat se vmanévrovat do pozice hlídacího psa. Já se bohužel do této role v dobré víře vmanévrovat po určitý čas dala, a pak jsem byla za toho největšího blbce doma: "S takovouhle ženskou podezíravou se nedá žít, tohle není život! " tohle fakt říkal ON MĚ!!!!!!!!!!!!!!!!!!! a dále třeba "Kdybys mě takhle pořád nehlídala, a já si občas mohl dát třeba jedno pivo, tak by to takhle se mnou nedopadalo.." atd., atd., atd., blablabla....
Mě samotnou role hlídací semetriky strašně štvala, ale po určitou dobu jsem jí, netušíc jiné cesty, bohužel hrála. Je to úplně k ničemu, jen jsem to ještě ke všemu dostávala sežrat.

Bohužel, alkoholici jsou nesmírně vynalézaví. Takže třeba situace, kdy se v noci BM probudil, prohlásil, že se mu zdá, že nějk divně venku skučel náš pes, že to půjde raděj zkontrolovat - a oběhl mezitím zvenčí barák, aby se dostal druhým vchodem do garáže, kde měl schovanou lahev.... Takových neuvěřitelných story mám v rukávu nejmíň tucet. Takže NELZE NIKOHO HLÍDAT A UHLÍDAT, ani snad kdybyste ho měli k sobě přivázaného 24 denně hodin policejními želízky. (Což stejně v praxi nejde).

Nebo jak chceš kontrolovat, jestli opravdu spolknul pilulku? Co když ji dal pod jazyk, a nebo kamsi k dásni, to se mu má někdo probírat otevřenou pusou  špachtličkou kousek po kousku??

Po svých zkušenostech, jsem zásadně proti "hlídání ". Doporučuju přístup - ano, budu s tebou, a budu tě podporovat, ale jen když budeš sám bojovat a hlídat si to. Jakmile začneš zase pít, půjdu od tebe. A to pak dodržet. Není jiné cesty, jestli se nechcete zbláznit nebo nechat se utrápit.

Každý je zodpovědný za své jednání sám. Dokonce i alkoholik.
Nikdy by mě nenapadlo obviňovat partnera alkoholika, že ho málo hlídal. To je snad legrace, ne?

Blossom, mas ve vsem naprostou pravdu, jen v jedne veci se mylis, protoze s tim nemas zkusenosti. Opravdu staci neco malo precist na netu. Tableta je rozpustna a zda to clovek vypije vidis pouhym okem, tezko si schova pod zazyk 2 deci vody, napriklad. Ale OK. Muj prispevek byl o tom, ze abstinovat lze, pokud clovek chce a ma k tomu vytvorene podminky. Preber si to jak chces, je veci kazdeho zda ze vztahu odejde, nebo bude delat dobrovolne hlidaciho psa, protoze vse je pouze o dobrovolnosti, nikdo nikoho do niceho prece nenuti.

Holky,
strašně špatně se mi to čte a tyhle vaše příběhy ve mně vzbouzí pěknou agresivitu, možná stejnou jako ve vašich alkoholických manželech. Ach vy trpitelky, co řešíte ty chybující muže a jste tak silné!
Tohle je příklad toho, jak si ženská v první řadě s trpitelskou libostí ubližuje sama. Dokonce se označí za silnou osobnost. Silná osobnost se projevuje v prvé řadě tím, že se nenechá (a dokonce dobrovolně) ruinovat alkoholikem! A nepotřebuje vedle sebe trosku, která jí dokazuje její pofiderní "sílu". Láska zaměněná za znetvořující závislost. Jak můžete chtít pomáhat druhému, když neumíte pomoci ani samy sobě? Co kdybyste se nejdřív postaraly o sebe?

Hanulko- "Já si pořád říkám-a co když teď už fakt přestane,konečně mu to dojde,omluví se a navážeme na to co bylo kdysi."- to nemyslíš vážně, že ne??? Po jaké době jeho pití? Po kolika sprostých urážkách? I kdyby kdysi bylo růžové a zlaté- to je minulost a ta se nevrátí a budoucnost je daleko a závisí na teď. A teď je teď a je to po*né, ale s tím jediným ty můžeš něco dělat- něco pro sebe, a tím i pro jiné.

Přestože jsem na vás hnusná, tak s váma cejtím a to hodně! Vím, že se to dá dokázat, ale je to jen na vás. Abyste tu skutečnou sílu našly a přestaly se schovávat za manželův alkohol, stejně jako se za něj schovává on.

morpheus napsal(a):

Prectete si proc alkoholizmus vznika, je toho na netu dost, je potreba lecit pricinu a ne nasledek, popr. oboji naraz. Necetl jsem cele vlakno, ani nebudu, ale vim jiste, ze dokud 1. nebude mit padny duvod prestat, 2. nebude perfektni podpora rodiny a pratel, 3. nebude SAM chtit prestat, tak neprestane. Muze mu pomoci nejaky odbornik, vzit si ho do ambulantni pece a venovat se mu, caste navstevy ambulance atd...ale je to o celozivotni abstinenci a chuti abstinovat. Dalsi moznost je byt na lecich po cely zbytek zivota a musi existovat osoba, ktere bude naprosto duverovat - vetsinou by to mela byt manzelka, bohuzel v hodne pripadu neni - a tato osoba mu bude leky davkovat a kontrolovat uziti. Bude to takove nedobrovolne abstinovani, se kterym se da v klidu zit cely zivot, ale jak rikam, dulezita je pohoda. Pokud mu toto nejste schopna zajistit, radeji ze vztahu odejdete.

No nevim, kde čerpáš tyto informace, já bych toto v žádném případě nedoporučila. Abstinujici alkoholik (tj "vyléčený") je ten, kdo se SAM rozhodne, že v životě už nevezme do úst a převezme za sebe plně zodpovědnost a znovu nalezne svojí sebeúctu. V tomto hledání mu pomáhají především profesionálové, ale hlavně on sám a jeho touha po tom být zase sám sebou, a tím mít co nabídnout své rodině (která se může klidně rozhodnout ho už nikdy nevidět). Perfektni podpora rodiny muze byt naopak velmi na skodu (co je perfektni podpora podle tebe?) a neexistuje, aby manzelka hlidala davkovani, ci lahve- ci jinak "laicky doktořila", či dělala "laickeho psychologa". To je cesta do pekel.

morpheus napsal(a):

Blossom, mas ve vsem naprostou pravdu, jen v jedne veci se mylis, protoze s tim nemas zkusenosti. Opravdu staci neco malo precist na netu. Tableta je rozpustna a zda to clovek vypije vidis pouhym okem, tezko si schova pod zazyk 2 deci vody, napriklad. Ale OK. Muj prispevek byl o tom, ze abstinovat lze, pokud clovek chce a ma k tomu vytvorene podminky. Preber si to jak chces, je veci kazdeho zda ze vztahu odejde, nebo bude delat dobrovolne hlidaciho psa, protoze vse je pouze o dobrovolnosti, nikdo nikoho do niceho prece nenuti.

Morpheusi, tak to jsi mě rozesmál. Mám s tím zkušeností víc, než bych si sama přála.

Narthe píše, že perfektní podpora rodiny může být dy na škodu. Má i nemá pravdu, ono je to totiž případ od případu. Na někoho platí to, na jiného tohle.
Pamatuju na to, jak jsem šla pro radu k manželově psychiatrovi. Řekl mi, víte, někdy je taková chápající, hodná a zachraňující manželka vlastně na škodu. Jsou typy alkoholiků, na které platí taková ta manželka - semetrika, absolutní drsoň, co na něj zařve "ještě jednou se dovalíš ožralý a sbalím ti kufry a potáhneš rovnou na ulici!!!"  A případně i tuto hrozbu splní.  Někoho to prý probere.

Ale jak říkám, je to případ od případu. A podle mě nemá cenu se uměle stylizovat do manželky-drsoně, když jí v jádru nejste.
Takže stejně je každý odsouzen do řešení "pokus-omyl", prostě jednotný recept na to neexistuje (ostatně i jako na život jako takový).
Existují jen pravděpodobnosti a pak známé a osvědčené pravdy : Budeš-li s tím sám bojovat, budu ti stát po boku. Budeš -li se tomu poddávat, půjdu od tebe.

Byla jsem svému muži partnerkou, ošetřovatelkou, semetrikou,  hlídačem..... Všechno úúúúplně na prd. Nechtěl přestat. I když mě  prý miloval nade všechno na světě, nezahýbal, pokud byl náhodou střízlivý tak to byl  i fajn chlap. Jenže střízlivý už prostě ke konci našeho soužití nebyl,  nechtěl.
Ze svého pohledu vidím ty zachraňovatelky a hlídačky  dost blbě. Copak je to důstojné  a vůbec technicky proveditelné , hlídat tomu druhému pralinkové bonbony aby nedostal chuť?  Utrhovat i punčový řez od huby, protože ta asociace tam prostě JE?
Morpheusi- možná jsi závislý alkoholik s pečující manželkou, ale o pocitech manželek ( partnerů alkoholiků obecně ) víš stejně tak houbeles jako  Nharte.
Ono totiž všechno trvá- to , než se z  fajn chlapa ( ženské) stane alkoholik , to není ze dne na den. A zvyk je železná košulenka. Prostě  tu sílu zpřetrhat  minulé vazby hledá každý partner pijáka jinak dlouho. Jsou i takoví ( tedy spíš takové) , které nepřestanou o   ožralu pečovat i v době , kdy už jim jenom ubližuje, kdy ty dny světla prostě nejsou....

Soucítím s Hanulí, vím, že by už dávno měla prásknout do kočáru. Fandím Veře, i když možná její Anděl má čertovo kopýtko- ale nic není  horší než čekat že s ochlastou bude líp v momentě , kdy on prostě pít sám přestat nechce, neumí, nedokáže.....
Život je strašně krátký na to abychom ho věnovaly hlídání  a péči o někoho, pro koho prioritou bude vždy lahev.. Jenže bohužel na to si každá(-ý) musí přijít sam(a).

zuzi777a napsal(a):

Byla jsem svému muži partnerkou, ošetřovatelkou, semetrikou,  hlídačem..... Všechno úúúúplně na prd. Nechtěl přestat. I když mě  prý miloval nade všechno na světě, nezahýbal, pokud byl náhodou střízlivý tak to byl  i fajn chlap. Jenže střízlivý už prostě ke konci našeho soužití nebyl,  nechtěl.
Ze svého pohledu vidím ty zachraňovatelky a hlídačky  dost blbě. Copak je to důstojné  a vůbec technicky proveditelné , hlídat tomu druhému pralinkové bonbony aby nedostal chuť?  Utrhovat i punčový řez od huby, protože ta asociace tam prostě JE?
Morpheusi- možná jsi závislý alkoholik s pečující manželkou, ale o pocitech manželek ( partnerů alkoholiků obecně ) víš stejně tak houbeles jako  Nharte.
Ono totiž všechno trvá- to , než se z  fajn chlapa ( ženské) stane alkoholik , to není ze dne na den.

:godlike:  :godlike:  :supr:  :godlike:  :godlike:

Zuzi, prožila jsi to naprosto, úplně stejně jako já. Nejsi náhodou můj klon?  :) Ta absolutní přesnost toho, co píšeš, je až zarážející, mrazí mě z toho v zádech.
A fakt to upadání do alkoholu není ze dne na den, a je těžké stanovit si tu hranici pro sebe "Už dál ne". Mě to hledání té hranice trvalo 5 let. Ale nelituju, aspoň vím, že jsem vyzkoušela úplně všechno, vyčerpala všechny možné pokusy. Svým způsobem mám určitý klid v duši, že už prostě nešlo dělat víc.
Držím palce těm,které tu hranici dosud hledají. Doporučuju - dejte mu šanci, i vícekrát, ale ne do nekonečna. Nesetrvávejte v tom příliš dlouho, nebo vás to semele.

Zuzi- o alkoholicích vím víc než houbeles,  i o jejich partnerkách a dokonce i o jejich dětech. Ale přeze mě prostě pro tebe nejede vlak, že...protože ty už ses rozhodla. :) Kde vidíš jaký rozpor mezi našimi názory, kromě toho, že sis usmyslela, že mě nemáš ráda?

Jak jsi na to přišla???  Já , že nemám někoho ráda??   :co: :co:  Pokud tě nadzvihlo tvé jméno  v mém příspěvku, tak sorry, svědčí to spíš o tvém postoji . Vycházím čistě z toho, co jsi do téhle diskuze napsala, nic víc.
Měla jsem tu nechtěnou čest pobývat s alkoholikem,  vidět jak působí na děti, na příbuzné, jak se zvolna utahuje kruh závislosti ve smyčku na krku pro něho , ale hlavně pro jeho okolí..... To jsou zkušenosti , které bych si klidně v příštím životě ušetřila...
Morpheus a vzápětí i ty jste napsali jako lidé , kteří si osobně  moc  v roli partnera alkoholiků nepobyli.  Pokud totiž ano, nemohli byste  se tolik divit tomu setrvačníku, který třeba Hanuli  brzdí v rozletu. A Morpheovy návody na práci neplaceného hlídače mi jsou tak trochu k smíchu.    Te´d už jo,  já už přes 10let s alkoholikem nejsem, takže teď už se občas zasmát můžu.  Donedávna mě  vadily i scény s rádobyvtipným pohledem na opilcovo řádění v TV, či ve filmu.  Ten , kdo si tím prošel jako nechtěný komparzista  mi dá za pravdu, že to u čeho se jiní válí smíchy alkoholikova partnera moc nerozchechtá........
V době, kdy se mě to osobně týkalo  jsem vyzkoušela vše dostupné ( včetně   alternativních postupů, rodinných terapií, více či méně důvěryhodných postupů psychologů i léčitelské obce), stejně to nebylo nic platné. Na své pouti za pomocí jsem překoukla tolik lidských osudů  potlučených chlastem, že opravdu  poznám, kdo a jak blízko k opravdovému alkoholikovi byl.Pokud jsi svůj příspěvek myslela jinak, než jsi ho napsala- tak promiň , to se z toho fakt nedalo poznat... :jojo:

Neivme, ja som získala dojem, že Nharte píše nie ako partnerka, ale ako niekto z rodiny alkoholika... a ani rodina nie je slepá, nemysli si. Mne stačilo, čo sme si zažívali a zažili so strýkom - asi aj vďaka tomu nemám problémy s alkoholizmom u partnerov, milencov, ani kamarátov - proste sa mi nestanú, vyhnem sa im. Niektoré veci si človek nemusí ochutnať úplne na vlastnej koži, stačí ich vidieť dostatočne zblízka. :rolleyes: :butter:

Rozhodně se setrvačníku nedivím. Pouze podporuji Hanuli v tom, aby z něj vystoupila.
Jsem ráda, že tak přesně poznáš a víš- fascinující prohlášení, který si skutečně dovolí málokdo. Já žila s depresivního alkoholikem deset let, abys měla zpětnou vazbu. O dalších zkušenostech nemluvě...ale jsem ráda, že TY POZNÁŠ, uklidňující zjištění..

zuzi777a napsal(a):

Morpheusi- možná jsi závislý alkoholik s pečující manželkou, ale o pocitech manželek ( partnerů alkoholiků obecně ) víš stejně tak houbeles jako  Nharte.

Zuzi ve vsi ucte k Tobe...ted jsi me dobre pobavila !!! :D To si vazne myslis, ze jsem takovy idiot, ktery si povesi na krk zenskou ??? A jeste na trvalo ??? Nejaky zoufalec, ktery se mrskne do nejakeho svazku, kteremu pak rika manzelstvi, ale je to jen dohoda o vzajemnem uzivani pohlavnich organu ? Brutus :D Ale nic, v klidu. To co jsem psal, je osvedcena metoda psychiatru, nekolik jich znam a take musim souhlasit s tou prispevatelkou, ktera psala, ze nekdy je dobra poradna semetrika a vyhruzky, ze ho vyhodi na ulici, nekdy to zabira. Nicmene stojim si za svym, ze podpora ze strany manzela ( mirim tim na zeny alkoholicky - je jich cim dal vic ) je tou nejlepsi podporou. A navic, na sezeni k lekari nikdy nechodi pacient sam, pokazde s partnerem, pokud prijde sam, nema prilis velkou sanci...Nekdy mam pocit, ze tu na babi neresite problemy, jen je pitvate, nakonec to skonci tak, ze po nejakem case, kdyz uz je ta ublizena dostatecne naockovana vasimi radami, rozhodne odejit z manzelstvi a tvari se, ze ji je fajn.

Nechci a nebudu Vás  přesvědčovat- každý máme svůj názor.  Já znám i psychiatričku , která sama nasává jak duha.  Přivedla jsem k ní tehdy svého  partnera ve slepé víře v pomoc.  On také dojatě tvrdil, jak bude pravidelně docházet na sezení.   Jak asi mohla sama závislá pomoci, to si lze lehce domyslet. Jen já blbka jsem si myslela , že je   ten můj chudák konečně v dobrých rukou.... Mmch tahle paní ordinuje v jedné okresní nemocnici vesele dál...

  O přítomnosti partnera při sezeních nebylo ani zmínky, ani v léčebně  o to nestáli. Jen o podporu zvenčí. Naopak první měsíc byly veškeré kontakty zapovězeny.    Takže by mě docela zajímalo v jaké léčebně jsi nasbíral  takové informace Morphee.  Třeba je to něco  nového, co tehdy nebylo....

...Nekdy mam pocit, ze tu na babi neresite problemy, jen je pitvate, nakonec to skonci tak, ze po nejakem case, kdyz uz je ta ublizena dostatecne naockovana vasimi radami, rozhodne odejit z manzelstvi a tvari se, ze ji je fajn.

-Pokud si myslíš, že tu někdo nahlodává  holky žijící s alkoholikem aby to dobře zvážily , tak se opravdu nepleteš.  Pokud bych měla tu možnost  řeknu o svých zkušenostech každé takové, která se   roky topí  po boku alkoholika aby dobře zvážila hranici, kam až chce  zajít v samaritánství. A co a koho tomu chce obětovat. A  na žádnou se nebudu zlobit, pokud to vzdá po nějakém 3-4 pokusu....  Jen takoví ( a jejich přátelé psychiatři), kteří se v tom neměli možnost pořádně okoupat radí  hlídkování a trvalou péči. Já bych k tomu zárovň nabízela lůžko v Bohnicích....... :jojo:
Mmch jak můžeš zazlívat někomu rozmlouvání čehokoliv, zvláště pak manželství ( o tom se tu sice vůbec nemluvilo , ale nešť), když  samotné manželstvví považuješ za akt hodný idiota? :P

Nharte ,ještě k tobě-  Možná , že Tvůj alkoholik se ti ošklivil už po 2 letech,   já měla pocit, že ho miluju  a chci s ním stát  i v tom zlém ještě po 7letech. A tolik bych bývala chtěla pomoci  aby se vrátil  jako člověk, kterého jsem poznala.  Právě proto, že on  měl tu a tam snahu se  z toho  také vybabrat.Proto říkám, že každá z nás  má hranici jinde, jen lituju, že nemůžu žádnou popostrčit.. :jojo:
Napsala jsi  tohle: 

Tohle je příklad toho, jak si ženská v první řadě s trpitelskou libostí ubližuje sama. Dokonce se označí za silnou osobnost. Silná osobnost se projevuje v prvé řadě tím, že se nenechá (a dokonce dobrovolně) ruinovat alkoholikem! A nepotřebuje vedle sebe trosku, která jí dokazuje její pofiderní "sílu". Láska zaměněná za znetvořující závislost. Jak můžete chtít pomáhat druhému, když neumíte pomoci ani samy sobě? Co kdybyste se nejdřív postaraly o sebe?

Myslím, že jsi přestřelila- ne každá z nás byla slabá- jen jsme chtěly pomoci.   Z načtených informací jsme lapaly naději, že  se to může otočit k lepšímu. Jako hyena bych si připadala, kdybych to alespoň nezkusila.   Pokud jsem měla sílu, použila jsem ji na  pomoc. V okamžiku, kdy mě to hrozilo pomlít, pak jsem teprve udělala konec.
Nepřipadám si ani jako trosečnice, ani jako ubožák, jen vím, že jsem dala dost a víc jsem neměla co. :jojo:

Píšu někde, že každá? Píšu něco o tom, že si ubožák a troska? Prosíííím, už neinterpretovat takhle zkrouceně, nedodávat slova. :) Pro mě ve chvíli, kdy ženská tvrdí jak je silná a v další větě jak je vyčerpaná, tak je to červený reflektor. Byla to reakce na konkrétní příspěvek. Nicméně upozorňuješ adekvátně, že tyhle příběhy bývají jako přes kopírák a pro trpitelství a "kladnost" hrdinek nezůstane kapesník suchej. Že se to těm ženám nemusí líbit je taky přirozené, ale většinou se i samy na sebe po určitém čase podívají s nadhledem. Pro mě je síla v tom říct třikrát a dost, nebo tedy s alkoholikem žít, ale "netrpět"(což tedy umí malokdo), ne být zachraňovatelkou a stavitelkou vzdušných zámků než mi to zruinuje život ještě na dalších XY let. 

Jinak mně se táta neošklivil ani po dvou, ani po deseti letech a ani teď se mi alkoholici neoškliví. Mělo to svůj důvod, kterému jsem rozumněla a ani mě to nerozčilovalo. Kromě toho on nebyl agresivní typ, ale "trpitel". Nejhorší bylo překonat tu bezmoc plus smutek a zvládnout ošetřit sám sebe. Na závislosti není co k ošklivnění- buď se z ní člověk vyhrabe, nebo ne. Ale můj příběh je jiný než tvůj- umím si představit, že partnerské očekávání a znovu zklamání musí být náročné. Každý, kdo se z toho dokáže vyhrabat má můj obrovský obdiv (ať alkoholik, či jeho partner).

PS: Taky by mě zajímalo, který psychiatr konkrétně doporučuje, aby manžel dávkoval manželce antabus a dohlížel na ni, coby hodný strýček. Ale aby to nevyznělo zas jinak než chci, tak partnerská terapie samozřejmě ano.. podpora v léčbě též.

PPS: Ty jsi Morphee problém své paní učitelky "vyřešil"? Již není závislá? Nebo ses s ní rozešel, tedy vzal nohy na ramena?... A tady jen tak pitváš... Ty jsi jí dávkoval a dohlížel na ni? Jak tento experiment dopadl?

.

číst toto vlákno, konkrétně v mém případě je škola života................smekám..............

Chtěla bych vám všem ,co máte problémy s námi na druhé straně, dát tip na knížku,kterou jsem si koupila včera v knihkupectví "Ze závislosti do nezávislosti(spoluzávislí a nešťastní)" od Jana Jílka. Vypadá zajímavě,třeba někomu pomůže :)

Ahoj Nefrit a ostatní, dříve jsem toto téma četla, ale nyní bylo zapadlé někde níž, tak jsem ho přehlédla a dlouho nečetla. jen pár stránek zpět.

K tomu, co se zde probírá - pomáhat x nepomáhat. Na to jednoznačná odpověď určitě není. Určitě je to individuální, protože všichni jsme individuality.

Píšu sem z titulu přímého účastníka tématu(před 10-12lety) a to žádné béčko, nýbrž prvoligový kononýr. Pomoc manžela by mi v počátku mé alkoholové "kariéry"skutečně pomohla - to přiznám upřímně. Chyběl mi člověk. V rozběhlé fázi už ne.
Stručně popíšu jak jeho pomoc proběhla, a to bez špaetky ironie, protože tím, jak se zařídil, mi ve skutečnosti pomohl nejvíce. To, že jsem mu dodnes vděčná, mi ale nevěří. bere to jako sarkasmus a ironii. Kdepak....

Manžel mě odepsal na počátku mých problémů , ihned když jsem přestala plnit roli okrasy mého úspěšného muže. Tak se i vyjádřil, čili o hloubce našich citů není třeba spekulovat. Mně udělal tu nejlepší službu, jakou mi mohl udělat. Sebral dítě, odstěhoval se, pak mě odvezl (víceméně nedobrovolně - jako nechtěla jsem, ale jela) do nemocnice a bylo po ptákách. Tam řekl, co jsem zač, on to nezvládá a hotovo. Doma sbalil mé oosbní věci (malé)do velkého černého pytle (takový jako mají na odpadky) a velké věci (bílý kožich a bílé kostýkmy (!) :lol: , kožené krásné kabáty a bundy :lol:) nechal ve skřni u dveří  již s připraveným pytlem (!) pro zabalení. Své věci a oblečení své nové přítelkyně pověsil do tímpádem volné velké skříně v ložnici. Nic nezapomněl. (samozřejmě obstaral i společný účet - vykazoval cca 500kč, a na mé dědictví se "zapomnělo").  Vymyslel to dobře, zrealizoval to v mžiku, protože do toho bytu jsem vrátila skutečně jen pro věci (svoje osobní), asi za měsíc a už nikdy tam nevkročila.

Po propuštění z léčebny jsem začla nový život. Nový se vším všudy (bydlení, práce,známí, přátelé, nové myšlení a nová osobnost). Chybělo k "novosti" jen nové rodné číslo. (žert)

Na druhou stranu, znam holky, kterým manžel (přítel) pomohl. Nejvíce tím, že je měl rád a byl jím na blízku. V tom případě je asi pozice lehčí, ale jen když vztah je kvalitní. Pokud není, půjde v lepším případě jen o soucit a v druhém....no jak jsem popsala výše.....
Budu ráda, když komukoliv třebaže jen maličkostí pomůžu, jde to zvládnout.

Wow, to je príbeh... Nechceš napísať memoáre?

Wiki, před každým- každou , kdo to zvládne smekám.  Určitě je tvůj příběh skvělá  podpora pro ty , které do tohohle vlákna přispívají  ze strany  pijících . Je to příklad hodný následování.   Tvému muži  to nezazlívám - ty asi také ne. Oni chlapi  podle mého nemají přece jen takové dlouhodobé pečovací sklony jako ženy.  Vydrží  míň. V mém okolí jsou dva manželé pijících žen, oba už bývalí. Nevydrželi .
Jen dotaz- jsi absolutní abstinent?

Wiki

............a jaký máte s M vztah teď ? Jsem asi zvědavá.

Wiki :hjarta: a co dítko? Je s Tebou, nebo u BM...?

omlouvám se, nebylo to k tématu

Wiki, připojuji se k ostatním, ráda tě čtu, každý tvůj příspěvek mě něčím osloví, cítím z nich  tvoji pevnost, sílu, rozhodné a racionální myšlení, máš můj obdiv, jak jsi to všechno zvládla.

omlouvám se, nebylo to k tématu

Wiki ráda čtu.................a teď ji mám ještě raději.....................................jak to zvládla

Wiki- hardcore příběh.... Jak se ti daří teď?

Nesouhlasím, že chlapi jsou menší parťáci do nepohody, samozřejmě dokud je budou ženy ofukovat a omlouvat a takovým způsobem vychovávat, tak budou. Budou z nich možná alkoholici a možná lidé, kteří utíkají od první nedokonalosti ve vztahu- ss: sobci a slaboši.

Wiki, nenapínej nás!
Jak jste na tom te´d se vztahem, a kde je dítě? Vídáš ho?

Wiki, píšeš o tom moc dobře a přesně víš o čem píšeš :) Tobě se daří a přeju Ti to i do budoucna ;) Začínala jsi vlastně od nuly,navíc jsi musela bojovat o dítě.On vlastně nový začátek je hodně velký impuls k tomu "nepít".Třeba přemýšlím o tom,že vlastně je hodně velký problém jít na léčení a vrátit se do původní rodiny,která byla už svým způsobem narušená a ty vztahy tam nejsou takové, jaké by měly být. Kolikrát jsem četla ,že "vyléčení" (v závorce proto,že vlastně vyléčení nikdy nejsou-nejsme ) jedinci,kteří prošli léčebnou a chtějí v sobě něco změnit ,se rozvedou ,protože jít do těch stejných problémů je riziko pro všechny.Mluvila jsem s paní... sympatickou :),která vykládala o léčebně.Když se vrátila domů a začala fungovat,manžel si prý musel hodně zvykat,že je  jiná.Někteří to prostě ani nerozdejchají ,že mají najednou nového partnera,který se chová najednou jinak. Hodně pevný vztah vydrží,unavený vztah,kde je víc bolesti jak radosti,nemá velkou šanci.Tam jsi psala Wiki o soucitu. v tom případě je lepší se rozejít. Pro všechny. A rozchod znamená i nový začátek :)
Na všechny děvčata tady myslím,ať jim vše dobře dopadne :hjarta:

Holkýýý!  :grater:

děkuji za vaše slova. Moc.

Já jsem napsala příspěvek - pokračování, ale spadlo mi to, takže to asi nemělo být uveřejněno..

Znovu už to napsat nemůžu, nejde to.

Jen krátce:
"PO"
začla jsem novou práci (s mínusovým sebevědomím), nové bydlení (zatím jen v nájmu), makala jsem do nocí, učila se, kurzy, usínala s obč. zákoníkem, nic jiného, než práci jsem nedělala. to mi pomohlo.
Bojovala jsem o dceru. M. mi začal dělat problémy, nechtěl mi ji "půjčovat", byl i na  ni nepříjemný, když chtěla ke mně. Dokonce jí přede mnou řekl: "budeš litovat"(když řekla, že chce být se mnou)a to byla poslední kapka. Totálně jsem se vzepřela. Doposud jsem ho poslouchala jako boha a sebe jsem měla za nicku. Taky jsem se podle toho chovala. Začla jsem bojovat.

M. mi odmítl vydat moje dědictví po čerstvě zemřelých rodičích, s tím, že jsem nepřispívala na rodinu, takže můžu být ráda, že mě nebude žalovat. Já mu totiž dala plnou moc k prodeji nemovitostí a zaplacení daně atd. Nemohla jsem sama...nedokázala jsem to. Bylo to moc čerstvé a já byla srač.ka. On si peníze (celkem slušná částka)ponechal a investoval. Kromě toho ani neuhradil finančáku daň, což jsem ani netušila, až později "pocítila"

Nevěřil, že bych se vzepřela. Já jsem se vzmohla,najala právníka,  podala trestní oznámení,  a musela jsem vynaložit i slušnou námahu, aby nedostal podmínku (trestní sazba 2-8let). Peníze mi vrátil, po tahanicích a osočováních a vyhrožováních...hnus. Koupila jsem si bydlení, auto, a vyhrála soud o dceru ( řekl. že když malá chce, tak on nemůže přece nic namítat..)a rozvedli nás. Nechtěla jsem od něj nic jiného, jen dceřiny osobní věci.
Je to asi 10let.
Myslím, že se dá říct, že jsem udělala kariéru, po asi roce "osamostatnění" potkala člověka s kterým jsem se rozhodla žít. Já jsem ani netušila, že se dá takto žít, že někoho zajímá co si myslím, co bych si přála, že má o mně někdo starost, cítí se mnou.....pro někoho je to normální standard, pro mě to bylo nové, objev  (jako pro tarzana :D). Otavřel se mi svět, který tam dřív nebyl a já ho užívám. Alkohol nepotřebuju. Nechci. není důvod. I když jsem 100x držela v ruce skleničku s přípitkem - nic mi to neříká. nechci si už zamlžit TENTO Nový Svůj Svět. Dcera je dnes pube. S otcem se moc nestýkala. Myslím, že nejvýstižnější bude označení, že na ni kašle. Dělá jen symbolicky dárek na Vánoce a občas zaprudí, občas ani neplatí... Tak jednou za 3 měs. ji pozve na oběd. Nikdy se nesmířil s tím, co jsem udělala. Někdy mám i pocit, že chtěl, abych nebyla (k čemuž jsem skutečně neměla daleko - uvažovala jsem o tom svého času dost vážně, ani jsem jiné východisko neviděla) Řekl mi do očí, že jsem mu zkazila život a že mě bude nenávidět až do smrti. Já mu naopak řekla, že mu děkuju. Udělal mi obrovskou službu, ale on se domnívá, že jsem ironická.....

Snažím se pomoci podobným "borcům" jako jsem já, když je( a jejich tragická story) vyslechnu u nás v kanceláři a stále se divím lidské naivitě a blbosti.....ale chápu ji.:)

Vím, že všechno se dá řešit, nic nikdy není ztraceno a každý (i takovej "formát" jako já) má šanci.

Nefrit napsal(a):

Wiki, píšeš o tom moc dobře a přesně víš o čem píšeš :) Tobě se daří a přeju Ti to i do budoucna ;) Začínala jsi vlastně od nuly,navíc jsi musela bojovat o dítě.On vlastně nový začátek je hodně velký impuls k tomu "nepít".Třeba přemýšlím o tom,že vlastně je hodně velký problém jít na léčení a vrátit se do původní rodiny,která byla už svým způsobem narušená a ty vztahy tam nejsou takové, jaké by měly být. Kolikrát jsem četla ,že "vyléčení" (v závorce proto,že vlastně vyléčení nikdy nejsou-nejsme ) jedinci,kteří prošli léčebnou a chtějí v sobě něco změnit ,se rozvedou ,protože jít do těch stejných problémů je riziko pro všechny.Mluvila jsem s paní... sympatickou :),která vykládala o léčebně.Když se vrátila domů a začala fungovat,manžel si prý musel hodně zvykat,že je  jiná.Někteří to prostě ani nerozdejchají ,že mají najednou nového partnera,který se chová najednou jinak. Hodně pevný vztah vydrží,unavený vztah,kde je víc bolesti jak radosti,nemá velkou šanci.Tam jsi psala Wiki o soucitu. v tom případě je lepší se rozejít. Pro všechny. A rozchod znamená i nový začátek :)
Na všechny děvčata tady myslím,ať jim vše dobře dopadne :hjarta:

Ahoj Nefrit, ano je to pravda, alespoň nás to učili, že alkohol je trvalé ohrožení. Já to nechci popírat, protže nevím, jak by člověk po ztrátě (byť minimální třeba po jednom pivu) zareagoval...
Já jsem se párkrát doslova "na žízeň" napila piva, nebo uděla symbolický přípitek. Ale já jsem rozhodnutá a VÍM, že takto nechci. Ono vlastně při pohledu zpět to nepřinášelo ani úlevu. Nechutnal mi alkohol nikdy, snad jen šampus a džin tonik (byla jsem luxusní alkoholik :D )jen jsem si uvolňovala křeč v těle a eliminovala příšerný strach a obavy snad ze všeho. Ten okmžik "po napití"byl slastný i fyzicky. ale víc už ne. Vše ostatní už bylo nepříjemné. Jen zástěrka před něčím. A mně právě zmizel ten pocit potřeby oné zástěrky. Ta samotná motivace pít a něco překrýt. Nejpříjemněji je mi totiž tak jak jsem teď. Jinak to neumím vysvětlit. Nemusela jsem se do toho nijak nutit.( Tedy od určitého okamžiku!)bylo mi to už pak jasný a samozřejmý. Ani jsem se nemusela nutit do bezalkohol. pití.

A za dost důležité považuju, aby se člověk nebál alkoholu, aby se mu nestal strašákem,děsem  a aby se nebudil ve 4ráno zpocený hrůzou, zda-li ta sklenice vína  byl sen...nebo skutečnost..Nemyslím, aby alkohol začlenil...to jistě ne.

Víš, že vůbec nechápu, proč jsem se spíš prostě jednoduše tenkrát nerozvedla??!
A Proč jsem na to šla touto dramatickou oklikou? :co:

Tak nějak razím heslo,že všechno špatné je pro něco dobré a tím se řídím. Možná ,že jsi se měla rozvést dřív,ale na druhou stranu jsi si z toho vzala určitě něco, co Ti ukázalo další směr. Umíš se vcítit,umíš porozumět,máš nadhled,,nikoho třeba neodsuzuješ,víš už,co přináší alkohol atd. Tím ,že tu prezentuješ svůj příběh,vlastně všem ukazuješ ,že to jde a dáváš tím velkou naději. A to je hodně.
A ještě,ty pocity s alkoholem,úplně přesný.Moje kamarádka,když měla problémy doma a řekla mi ,že poslední dobou má pocit,že to s alkoholem přehání,odpověděla jsem jí na to ,že pokud by to měla dál přehánět,vlastoručne jí půjdu přerazit :D naštěstí to byl u ní momentální stav,který skončil.

Wiki- já ti tleskám a fakt se klaním.... Posbírat se ze dna, postavit na nohy ( vlastní), získat pošlapanou sebeúctu a  uvědomit si vlastní hodnotu.... Kéž by to tak uměl každý,kdo se chytne příliš pevně sklínky....
Fakt je ten, že tvůj příběh by měli dostávat  dobrovolníci vstupující do léčebny jako povinnou četbu. Aby jim vydržela motivace... :supr: :supr:

Já vím, že ten můj bývalý také zpočátku pil "aby byl silný". Pak už pil   jen aby umlčel myšlenky, které mu při střízlivosti naskakovaly.... Důvod přestat bohužel nenašel :(

Wiki mně jsou odjakěživa tvoje písmenka sympatická, tj. jsi mi sympa povahou, názory, nadhledem, schopností se řehnit nad svými držkopády. Ale zcela bez keců- tohle by byla skvělá knížka.

Nharte napsal(a):

PPS: Ty jsi Morphee problém své paní učitelky "vyřešil"? Již není závislá? Nebo ses s ní rozešel, tedy vzal nohy na ramena?... A tady jen tak pitváš... Ty jsi jí dávkoval a dohlížel na ni? Jak tento experiment dopadl?

Mrs. Nharte : Jen ve strucnosti, protoze nejak mi posledni dobou nezbyva na nic cas. Experiment ? Je to zavedena a dobre fungujici ambulantni praxe, ne praxe v lecebnach ktera je uplne jina a ne kazdy potrebuje zavrit do ustavu. Ano, dopadlo to podle meho velmi dobre uz nepije, ovsem s mensi obcasnou recidivou - sklenku vina a dost, nekdy je to trosku horsi, v prumeru tak jednou za rok, dva - a nechlasta uz 10 let. Zajimave tema na pitvani problemu, ale je fajn, ze to vlakno vzniklo, zadny alkoholik svuj problem neodhali, vetsinou jsou pitomci ti okolo, tu se aspon popisou zkusenosti a kazdy si vezme, co si mysli, ze je spravne.

Námitka :D Nevím,jestli všichni alkoholici to mají stejný,ale troufám si říct,že většina svůj problém tuší nebo i ví,ale mají strach si to přiznat sami před sebou a ještě aby to přiznali před okolím.

Holky, to je na mě moc... :hjarta:

No a taky si představte, že jsou lidi, kteří to zvládnou bez berliček ( a nepovolených). Ty nikdo nepochválí? Ty - VÁS  všechny ostatní, které máte každá svůj příběh a zvládly jste ho, A TO, aniž byste se u toho protáhly kanálem a zaneřádily okolí?? To není chvály a úcty hodné? Já jsem sebe uzavřela jako Zločin a Trest. Tím jsem mohla jednu kapitolu uzavřít definitivně. Jsem si jistá, že jsem dceři vrátila to, co jsem jí vzala. Trvalo to strašně dlouho, než jsem si odpustila. To byl největší trest.
Ale, už je to pryč, dnes se snažím, abych nebyla tolik james Bond 007 (všechno sám a nejlépe) :D

Mně tento způsob (popostrčení - ne úplně dobrovolně zvolený) pomohl. Paradoxně. Což je asi zřejmé.
Proto si dovolím použít "možnost existence" reinkarnace a vše vnímám jako dohodu s BM, když jsme tam v meziživotí seděli někde v čekárně s mnoha dalšími a já řekla: "tak já přátelé,  se musím v dalším životě naučit soběstačnosti a zodpovědnosti sama za sebe  a to teda pořádně  " no a můj BM řekl: "hele, dobře, já jsem byl vždycky nechutný vzorňák, tak si to jednou zkusím i jinak a pomůžu ti . Jo ?" No a tak jsme si plácli. Pak jsme se narodili a potkali se.

Vážně, řekněte, nebylo to tak? nemáte také někdy u sebe podobný pocit?

A ještě douška. Když mi zemřeli rodiče (na počátku toho krizového období), jsem si řekla"  Tak, a teď ať mi laskavě někdo z chytrejch řekne, když je prý "všechno zlé pro něco dobré", k čemu bylo dobré, že mi zemřeli v nějakých mých 25 letech?  Pochopila jsem zanedlouho, když jsem psala do deníku v léčebně svůj první  elaborát dojmů. Došlo mi, že jsem ráda,  že nemuseli být tohoto svědky. Takže jo nefrit. VŠECHNO zlé je pro něco dobré .

zuzi777a napsal(a):

Wiki- já ti tleskám a fakt se klaním.... Posbírat se ze dna, postavit na nohy ( vlastní), získat pošlapanou sebeúctu a  uvědomit si vlastní hodnotu.... Kéž by to tak uměl každý,kdo se chytne příliš pevně sklínky....
Fakt je ten, že tvůj příběh by měli dostávat  dobrovolníci vstupující do léčebny jako povinnou četbu. Aby jim vydržela motivace... :supr: :supr:

Já vím, že ten můj bývalý také zpočátku pil "aby byl silný". Pak už pil   jen aby umlčel myšlenky, které mu při střízlivosti naskakovaly.... Důvod přestat bohužel nenašel :(

Víš jak to píše Exupery - o planetě pijáka..
Proč piješ?
Proto abych zapomněl.
Na co abys zapomněl?
Na to, že se stydím.
Proč se stydíš?
Protože piju.

Wiki napsal(a):

Holky, to je na mě moc... :hjarta:

No a taky si představte, že jsou lidi, kteří to zvládnou bez berliček ( a nepovolených). Ty nikdo nepochválí? Ty - VÁS  všechny ostatní, které máte každá svůj příběh a zvládly jste ho, A TO, aniž byste se u toho protáhly kanálem a zaneřádily okolí?? To není chvály a úcty hodné? Já jsem sebe uzavřela jako Zločin a Trest. Tím jsem mohla jednu kapitolu uzavřít definitivně. Jsem si jistá, že jsem dceři vrátila to, co jsem jí vzala. Trvalo to strašně dlouho, než jsem si odpustila. To byl největší trest.
Ale, už je to pryč, dnes se snažím, abych nebyla tolik james Bond 007 (všechno sám a nejlépe) :D

Mně tento způsob (popostrčení - ne úplně dobrovolně zvolený) pomohl. Paradoxně. Což je asi zřejmé.
Proto si dovolím použít "možnost existence" reinkarnace a vše vnímám jako dohodu s BM, když jsme tam v meziživotí seděli někde v čekárně s mnoha dalšími a já řekla: "tak já přátelé,  se musím v dalším životě naučit soběstačnosti a zodpovědnosti sama za sebe  a to teda pořádně  " no a můj BM řekl: "hele, dobře, já jsem byl vždycky nechutný vzorňák, tak si to jednou zkusím i jinak a pomůžu ti . Jo ?" No a tak jsme si plácli. Pak jsme se narodili a potkali se.

Vážně, řekněte, nebylo to tak? nemáte také někdy u sebe podobný pocit?

A ještě douška. Když mi zemřeli rodiče (na počátku toho krizového období), jsem si řekla"  Tak, a teď ať mi laskavě někdo z chytrejch řekne, když je prý "všechno zlé pro něco dobré", k čemu bylo dobré, že mi zemřeli v nějakých mých 25 letech?  Pochopila jsem zanedlouho, když jsem psala do deníku v léčebně svůj první  elaborát dojmů. Došlo mi, že jsem ráda,  že nemuseli být tohoto svědky. Takže jo nefrit. VŠECHNO zlé je pro něco dobré .

Ufff,už jsem honem přemýšlela,jak to svoje heslo obhájím a nakonec jsem si pěkně oddychla :lol:

Víš Wiki, můj život není o držkopádech tak hustých, abych se hrabala z kanálu. Sama se chválím dost, takže v tomhle je i odpověď. Přesto, ale právě proto...

V mém životě byly chvíle, kdy jsem měla pocit, že nemůžu dál a chci aby to už skončilo a bylo líp. Balancování na hraně, kdy už člověk nemůže a chce se spadnout do propasti nebo najít berličku. Vlastně mám štěstí, že toho nikdy nebylo víc než se dalo unést (a plně doufám, že mi osud zůstane v tomhle směru milosrdný). Proč štěstí? Protože se znám a vím, že se závislostí bojím jako čert kříže. Od alkoholu přes drogy po hraní. Nevidět viditelné a udělat možné.

Máš pravdu, ne každý musí projít peklem, aby objevil pevnou zem. Právě pro tu představu pekla, klobouk dolů před těmi, kdo jdouce peklem našli cestu na světlo. Někdo to tu jednou napsal, možná je to nějaký chorobně známý citát a já ho ještě parafrázuju, ale:"Osud zkouší nejvíc právě Ty, které má nejvíc rád."

Btw představa meziživotí:
Mně dochází, že jsem ten týpek, který zažívá jiné druhy zkoušek, které si tam namíchal. Já si prostě žiju životní Déja vu a jediné, co mám za "úkol" je prokázat sobě, jestli je zvládám už o něco líp než minule. :) Stokrát a přesto poprvé trochu jinak. :D

Wiki, jsi skvělá žena.............chtěla bych tě poznat naživo.............třeba někdy

Wiki, ten Exupery sedi...
A s těmi rodiči- kdyby, kdyby...možná kdyby neodešli, tak bys do toho nezahučela takovýmhle způsobem. Možností s kdyby je vždycky nepřeberně. Mohu ti jen pogratulovat... Jak dlouho to temno trvalo, můžu-li se zeptat?

Morphee- mohl bys mi dát odkaz na nějaký dokument, nebo stránku, kde se o této metodě hovoří? Popřípadě na zařízení, kde se tohle doporučuje? (Kidně do SZ) Tohle fakt neznám a připadá mi, že to jde zcela proti obecné dohodě terapeutické péče, která je založena zejmána na respektu ke klientovi. Pokud si dobře pamatuji tak oficiální dokument o péči při závislosti je založena v prvé řadě na respektu ke klientovi: respekt k druhému jako k celistvé, nezávislé, autonomní bytosti, která je v zásadě důstojná a úctyhodná, i když se právě válí v bahně. Večer se podívám na specifika žen, ale pochybuji, že ženy to mají jinak :P. A tenhle "Pygmalionský" způsob péče, která prezentuješ- alkoholik si nikdy neuvědomí, že je závislý a není schopen se sám medikovat vede naopak k degredaci a dlouhodobě budě těžko fungovat. (Nebo je tu někdo, kdo takhle v partnerství funguje? Prosím, ozvěte se.). Ještě ke všemu to vytváří větší disbalance ve vztahu než je ta vzniklá díky alkoholu: závislí (neschopné dítě)- partner (dohližitel) = ) toto není partnerský vztah.

Jinak jsem se ptala konkrétně tebe, zda jsi partnerku medikoval a jak dlouho jste spolu žili? Také úplně nerozumím tomu, že si dá občas skleničku a jednou ročně se opije (do němoty?), nebo pije sociálně jako každý třetí v ČR? (ne, že by to někteří nepovažovali za závislot.). Chápu, že času nezbývá, ale mohl bys tedy popsat jak to skutečně reálně fungovalo, jsi tu zatím jediný, kdo toto zažil a propaguje.

Obavám, se že každý alkoholik by měl absolvovat detox (ústavní), pokud se vůbec chce o léčbu pokusit. Pokud jde o nějaké počátečnické pití, nebo nějaký zatím méně destruktivní styl- tedy na ambulantní léčbu, tak tam zas nechápu ten antabus a už vůbec ne metodu dohližitele=) tam snad musí jít naopak o podporu kompetencí a zodpovědnosti toho uživatele ? Pokud jde o doléčování, tak je to stejné = ) tam je návrat k běžnému životu a k tomu partnerka dohližitel nepatří.

Ňák mi to zatím neštimuje:/

morpheus napsal(a):

Nharte napsal(a):

PPS: Ty jsi Morphee problém své paní učitelky "vyřešil"? Již není závislá? Nebo ses s ní rozešel, tedy vzal nohy na ramena?... A tady jen tak pitváš... Ty jsi jí dávkoval a dohlížel na ni? Jak tento experiment dopadl?

Mrs. Nharte : Jen ve strucnosti, protoze nejak mi posledni dobou nezbyva na nic cas. Experiment ? Je to zavedena a dobre fungujici ambulantni praxe, ne praxe v lecebnach ktera je uplne jina a ne kazdy potrebuje zavrit do ustavu. Ano, dopadlo to podle meho velmi dobre uz nepije, ovsem s mensi obcasnou recidivou - sklenku vina a dost, nekdy je to trosku horsi, v prumeru tak jednou za rok, dva - a nechlasta uz 10 let. Zajimave tema na pitvani problemu, ale je fajn, ze to vlakno vzniklo, zadny [b]alkoholik svuj problem neodhali[/b], vetsinou jsou pitomci ti okolo, tu se aspon popisou zkusenosti a kazdy si vezme, co si mysli, ze je spravne.

Toto vlakno zalozil abstinujuci alkoholik :) a som prekvapena, ze ma tolko prispevkov, aj ked viem, ze tento problem sa tyka omnoho viac ludi, ako si bezny clovek mysli... Ja si vas citam priebezne, len tak casto neprispievam :gloria:.

Wiki dakujem za prispevok, vzdy ma take nieco potesi, ked vidim, ze to ide :supr:, uz tu ale aj pred tym pisali dlhorocne abstinujuce alkoholicky, takze urcite sa to zvladnut da :). A ako pises, urcite velmi pomoze aj ked sa odstrani pricina pitia... My sme to s priatelom nakoniec ustali a velmi si ho za to vazim, vydrzal dva roky mojich uletov, je to az neskutocne. Ale nikdy nebol v pozicii strazcu, nikdy by ma neustrazil, stal pri mne, ale dal najavo, ze nebude donekonecna a za tym si stal a myslim, ze aj to mi pomohlo, aj ked hlavne som prestala pit kvoli sebe, inak to nefunguje. Mimochodom problemy s alkoholom som mala desat rokov, posledne dva roky boli uz neunosne... Pritom by to nikto nepovedal, po skonceni vysky som bola na praxi v USA, potom som ziskala skvelu pracu v zahranici, precestovala pol sveta, vzdy som bola spolocenska, mala priatelov, siroky okruh znamych, som povazovana za kocku... proste mi nic nechybalo a aj tak som to neustala-velky vplyv ma zrejme aj genetika, otec alkoholik mama tiez aj ked ona to ako tak este spolocensky ustoji... No a to cestovanie, urcite to malo svoje vyhody, ale aj nevyhody v mladom veku - zmeny miest, chybali mi blizky ludia, pocit osamelosti...

Velmi mi teraz pomohlo, ze som sa vratila zit naspat domov, som tu neskonale stastna, kamaratky, tie naozaj blizke, s ktorymi sa priatelime od patnastich pri mne ostali, nasla som si dalsi okruh znamych, hobby, pracu ktora ma bavi, s priatelom planujeme spolocne byvanie  a pomaly aj rodinku :).

Inak budem mat len 28 rokov a uz mam za sebou takuto "alkoholicku karieru", v dnesnej dobe sa zavyslimi stavaju stale mladsie a mladsie rocniky :( a je nas hrozne moc vela, v skupine mam siroke spektrum ludi, na 90% z nich by ste nepovedali, ze maju problemy s alkoholom!!!!

Tak drzim palce, nech sa vsetkym dari, alebo minimalne dari uskutocnit tie spravne rozhodnutia :pussa:

Nharte napsal(a):

Wiki, ten Exupery sedi...
A s těmi rodiči- kdyby, kdyby...možná kdyby neodešli, tak bys do toho nezahučela takovýmhle způsobem. Možností s kdyby je vždycky nepřeberně. Mohu ti jen pogratulovat... Jak dlouho to temno trvalo, můžu-li se zeptat?

Já se s tím moc necrcala.
Vždycky jsme měli "společenské večery", takže konzument jsem byla vždy. Ale bez problémů - asi teda... U nás stále byla lednice nabitá extra pitím a nebylo nic neobvyklého sklenička u televize.. Když to vymezím (pokusím se), tak od 1. záměrně osobně koupené flašky, ale v práci stále bez problémů, tak  - rok - rok a půl . Tam už byla objevena potupně 1. nevyhozená prázdná  láhev. Pak to nabralo spád obrovký. Myslím, že do půl roku jsem jela. I s lečením tak 2-3roky. Léčbu jsem opakovala. Měla jsem "dovolenku" na víkend, asi po dvou měsících, přijela jsem domů(muž mě tam nechtěl pustit) - ředitel ho musel žádat atd, takže jsem byla v "našem" bytě s nastěhovanou paní (i noční košili měla zastlanou v "mé" posteli :D ).Nebyla tam tedy zrovna fyzicky, ale byl ještě mokrý kartáček na zuby... Den jsem přetrpěla s malou u kamarádky a jela zpět , kde jsem se totál sesypala, strčili mě do špitálu na dva týdny na kapačky a pak zpět. Tak mi "umožnili", dalších 6-8týdnů.
Takže odpovím 3, možná 4 roky. I s "léčbou".

Dovolím si k tématu říct, že jsem se setkala s jedinečným psychiatrem, který léčebnu (konkretně mně) nedoporučil. Tedy až po absolvování.  Z důvodů ztráty sebevědomí. To mi sice nesundala léčebna- to já sama, ale popravdě léčebna mi ho nepřidala. Někomu 100% tento způsob léčby sedne, někdo ho nesnesl. Já to měla jednoduché, já jinou možnost bez zázemí neměla.
Holky, ale taková sešlost jako tam, to se nevidí. Jedna vuzdělanější baba, než druhá. Od spisovatelky, přes úspěšné podnikatelky, lékařky, učitelky - bezvadný ženský s rozhledem - elita. Valila jsem oči.

Wiki, piš.................

Wiki, máš velkou pravdu v tom, že alkoholu  propadají lidé, "do kterých  by to nikdo neřekl" .  Tahle závislost si nevybírá jen  " burany " ze zapadákova typu  populárního  Františka Čurdy...   Lidé si většinou představují pod pojmem alkoholik blábolícího poplivaného bezdomovce, ale pravda je taková, že  jsou to kolikrát udržovaní, úspěšní jedinci  z různých oborů....   Já jsem při anabázi s mým bývalým viděla tolik lidiček, kterým alkohol rozboural všechno, že mě  pořád ještě mrazí, když na to vzpomenu.  Už jsem tu psala, že moje averze proti alkoholu sahala tak daleko, že jsem byla schopná utéct z oběda, na který mě pozval můj budoucí manža ( nynější), protože si po obědě dal třetinku piva. No a já  jsem hned viděla ty konce a nemohla jsem to užvýkat.....

Každopádně  držím pěsti všem, kteří to zvládnou... :jojo:

Souvisí s tím jakási slabost a přecitlivělost. Do hodně lidí "byste to neřekli". Znám coby kolegyně i dvě "celebrity" - (to mám kontakty, co ??:lol: )
Dnes když v televizi vidím nějakého borce, co se po telefonu rozčílí a nalije si skleničku, prolítne mi, že je slaboch. Jen se mi to líbí u jamese Bonda, který si večer dá doutník a vychutnává bez emocí whisku.
Pití A. mi ale  nikoho nevadí, svému chlapovi klidně i koupím pivo domů, udělám mu grog atd. Když jsem na oslavě tak vždy odjíždím jako žok nalitá 5litry coca-coly. No a dělaám taxi. Toto je jediná nevýhoda, že střízlivě vidím a hlavně slyším ty kecálky, ale vůbec mi nevadí zábava spojená s alkoholem. Těm lidem jen A. poslouží a tak to má být. nedodržuju žádné "nedělej hrdinu" (nechoď do hospody a vyhýbej se opilé společnosti..atd).

Tím vším co tady píšu chci říct, že pokud by někdo potřebovat a chtěl jakoukoliv pomoc, třeba i jen mailové popovídaní, a máte zato, že by vám to pomohlo, jsem vám k dispozici. Ráda to dělám a udělám. Vím, že jsou lidé, zejména baby, které by to v životě nepřiznaly a stydí se. A pořád si říkají, že to zvládnou, že vlastně o nic nejde, ale někde uvnitř už VĚDÍ, že mají problém. ....jako si říkala já.. :)

Wiki, takže jsi se léčila z venku a mezitím zařizovala nové bydlení a práci? Bydlela jsi u kamarádky? Tak to klobouk dolu. Já, když táta umřel, tak to na mě normálně překočovala- deprese a i chuť se opíjet. Byl to teda boj, ale nakonec jsem si nějak vypomohla a najednou se roztáhlo a od tý doby (´tuk ťuk si užívám každej den). Je mi ale jasný, že pokud by mě nějaká droga mohla dostat, tak ten alkohol. Myslím, že to co jsi řekla- nevytvářet si z něj bubáka, ale tak nějak ho kapírovat je i způsob pro mě. Za poslední rok jsem dostala chuť dát si panáka na světažal jednou a ani jsem ho nedopila. Je ale pravda, že se mi po jednom líp píše. Vůbec se nedivím, že tolik umělců a jiných úspěšných lidí pije. Táta byl taky. Začíná to otevřením kreativity a uvolněním, ale je to zkratka, která se nevyplácí.

Raději takhle veřejně se zeptám...................Wiki, můj příběh znáš, Nharte taky............skvěle mi radíte........dnes mi psal M..........zase báseň.........napsal, že zatím nemůže přijít, že na to nemá.............ale, že příjde a že to bude zase krásné a.......pořád dokola.........já neodepisuji..............je pryč 3 měsíce a žádný pokrok, myslím si, že je na tom hůř.............už ho neřeším, ale není mi lhostejný.......................nechci, aby skončil špatně..............má vůbec na to, aby................???

Vero nevím, jestli na to má nebo nemá. Já zatím vidím, že zkouší pořád stejnou taktiku- pověsit se na tebe, vydírat, vzbudit lítost. Měla by ses smířit s tím, že může dopadnout blbě, ale JE TO JEHO ŽIVOT. Spolu jste se za ty roky a roky pití dostali akorá do zběsilejšího kruhu závislosti- to, že si od něj odešla je spíš věc, která ho může zachránit. Možná i ta naděje, kterou mu udržuješ (to jeho- jednou to bude krásné) ho podporuje v iluzi a sebeklamu. Takhle z dálky, můj názor- tomu pomůže jen padnout na dno a odvykačka. Asi bych mu na tvrdo řekla, že musí nastoupit do léčebny. A ať mě nekontaktuje, dokud neabsolvuje detox.

PS: Co kdyby si se zašla poradit ty za odborníkem? Sama za sebe a pro sebe? To by bylo asi nejlepší... získat nějaký další pohled.

Nharte napsal(a):

Obavám, se že každý alkoholik by měl absolvovat detox (ústavní), pokud se vůbec chce o léčbu pokusit. Pokud jde o nějaké počátečnické pití, nebo nějaký zatím méně destruktivní styl- tedy na ambulantní léčbu, tak tam zas nechápu ten antabus a už vůbec ne metodu dohližitele=) tam snad musí jít naopak o podporu kompetencí a zodpovědnosti toho uživatele ? Pokud jde o doléčování, tak je to stejné = ) tam je návrat k běžnému životu a k tomu partnerka dohližitel nepatří.

Ňák mi to zatím neštimuje:/

Nharte nebudu se rozepisovat a uz vubec se mi nechce diskutovat stylem psani hotovych romanu. K cemu detox ? To by me vazne zajimalo. Clovek, pokud neni zavisly napriklad na heroinu, kdy je odvykani prakticky nemozne bez ustavni lecby, je toto zvladnutelne velice jednoduse. K vycisteni organizmu dojde za 3 mesice, uz za 6 mesicu je byvaly silne zavisly clovek schopen vysadit leky a pracovat sam na sobe jen vlastni vuli. To by jste vazne cloveka zavrely do ustavu ? ;) I kdyz to ve vetsine pripadu neni nutne ?

PS: Odkazy na clanky neposlu, protoze nevim kde bych je jako mel hledat :) a ne jen zdokumentovane metody a vystavene na webu jsou ty spravne. Ale lekar je docent, neni to zadny los dementos.

Morphee, nevěřím ti ani šmuprl natož nákl. :) Nejsi schopen  předložit jediný fakt- odvoláváš se na chimerického "docenta" (to mě extrémně pobavilo- jménem nám ho jistě nepředstavíš, jestli ano- byla bych ráda) a na to, že na internetu vše není. Přitom v jednom ze svých prvních příspěvků si napsal, že stačí si přečíst něco z internetu a víš vše... (Ehm) Možná sis myslel, že sem naběhneš a předvedeš nám (jak jsi to napsal? ženským, co tu pitvají... si to přesně nepamatuji) na základě minimálních zkušeností a nabubřelého chocholu jak jsi chytrý. Blbý je, že s tímhle tady teda nepořídíš- je tu hafo lidí, co má skutečné zkušenosti a v tomhle poli se velmi dobře orientuje. Buď tak laskav a nešiř bludy, tohle není téma na vytáhování chlapeckých kšand.

Snad jen jedine- alkohol patří mezi tvrdé drogy, zrovna jako například heroin. Je to jedna z nejtvrdších drog a svou rozšířeností a postavením ve společnosti momentálně nejnebezpečnější. Detox je prvním a nezbytným stádiem léčby těžkých alkoholiků.

"je toto zvladnutelne velice jednoduse"

... k tomuhle není, co dodat...Jsem doufala, že Skála udělal v Čechách jinou osvětu a že každej záklodoškolák ví... :/

Nharte : A pak se div, že jsem napsala  o Morpheově nulové znalosti o trápení s partnerovým alkoholismem... :jojo:

( Mmch- i u tebe jsem se nespletla- sama jsi  řekla , že alkoholikem byl otec- což je přece jen o čárečku jinde než partner.. .:jojo:)

A tím docentem , zřejmě myslel Skálu, jen si nemohl vzpomenout jak se jmenuje, protože od něho četl brožurku na základce, společně s tou , co se dávala  o přednáškách " jak dospíváme v muže" a pomotalo se mu to.. :P :dumbom:

K těm alternativním metodám- já jsem se opravdu poctivě  snažila pro svého partnera nalézt  VŠECHNY  metody, které by mohly pomoct, i spoustu těch alternativních- klasickou kineziologii obojího původu ( ruská ,  pak po revoluci sem dotažená americká), šťourání se v minulých životech, holotropní dýchání ..... Ani si už nevzpomenu, kde a u koho jsem s ním všude byla v jeho světlých okamžicích. Vše mělo mít dobrý vliv na závislého a ze všeho mi vyplynulo  posléze , že pokud nebude chtít sám, je to na pytel.... Jen jsem platila jak  mourek....

Takže pokud někdo napíše takový blábol jako Morpheus, holt si budu myslet, že je maximálně sám alkoholikem, který si potřebuje dokázat, jak on to má v malíku a jak   s pomocí bedlivě  sledující manželky, imaginárního docenta  a   vlídného prostředí umí udělat se špiritusem šmytec......  Když bude chtít .... :rolleyes:

Vy, co máte zkušenosti s alkoholismem, od kdy jste věděli, že jste závislí, popř. že máte problém? Resp. jakou dávku alkoholu denně či v jaké intenzitě si pod tím mám představit?

Bára :) napsal(a):

Vy, co máte zkušenosti s alkoholismem, od kdy jste věděli, že jste závislí, popř. že máte problém? Resp. jakou dávku alkoholu denně či v jaké intenzitě si pod tím mám představit?

Báro,
obávám se, že tohle je hodně individuální - za jak dlouho a v jakém množství.
Já jsem o sobě vždy věděla, že mám k tomu sklon. Prostě jsem to cítitla.
Rozjelo se to až po třicítce. Nejprve nenápadně, pak velmi rychle. Po celou dobu jsem věděla, jak to skončí.
Doufám, že jednou mi to absolvovat stačilo a nebudu muset tento zážitek opakovat.
:gloria:

Obecně si závislost jde představit tak, že už se na skleničku těšíš ("až přijdu domů, až usnou děti, až odejde přítel...tak si dám").
Vyhledáváš situace, kdy můžeš pít (podle toho, jestli jsi alkoholik samotář nebo piješ ve společnosti).
To už je závislost. Psychická.

Zuzko, nevím, co myslíš o čárečku jinde. Jestli na stupnici, tak tomu nerozumím. Ano, je to jiná situace a lehce jiný pohled (o zkušenosti na vlastní kůži nemluvě), ale spíš je to o zkušenosti s typem alkoholismu- ten mám třeba jiný než handule. Je fakt, že pokud ženská žije s hrubiánem, který ji jednou za čas slovně a psychicky,či fyzicky týrá, a pak zas slibuje a maluje růžovou, tak tam to je skutečně i o té ženě, která zaměňuje lásku za něco jiného a omluvenky pro zůstávání s ním neberu. Pro vývoj osobnosti dětí a jejich budoucí pohled na partnerské vztahy a další démony je to dost mazec, takže takovéto- udržet rodinu a on se změní, ničení svého sebevědomí je sebezničují. Neřekla jsem, že to je jednoduchý, ale myslím, že je dost důležitý to nahlodávat, ne jen "chápat".

Báro- když jsme dostala chuť na skleničku ve smutku, u mě to bylo spojený se ztrátou chutí pokračovat, přestalo mě bavit vše, co mě dřív bavilo a cítila jsem fyzické úzkosti. Bylo mi jasný, že mám problém. Kromě toho já mám ráda tvrdý- whisku. Takže když jsem bulela a na tři panáky si otevřela víno, bylo mi jasno. Takovou prasárnu bych za normáních okolností neudělala. Naštěstí je mi rychle zle a mám kocoviny, takže pravděpodobnost závislosti je nižší. A tyhle excesy jsem mohla opakovat tak maximálně jednou za týden a třeba nikdy jsem se neopila do němoty. Plus jsem věděla okamžitě, že průšvih, protože jsem měla spoustu informací a byla v tomhle relativně "informovaná". V těch atakách to moc nepomáhalo, ale mimo jo- věděla jsem, že s tím musím nějak zatočit, nicméně o to nebylo lehčí to uskutečnit.
Pro mě to bylo zjištění, že šahám po alkoholu, když mi není psychicky dobře. U mě to byl spíš následek smutku a úzkosti. A věděla jsem, že to je řešení špatné.

Nharte napsal(a):

Báro- když jsme dostala chuť na skleničku ve smutku, u mě to bylo spojený se ztrátou chutí pokračovat, přestalo mě bavit vše, co mě dřív bavilo a cítila jsem fyzické úzkosti. Bylo mi jasný, že mám problém. Kromě toho já mám ráda tvrdý- whisku. Takže když jsem bulela a na tři panáky si otevřela víno, bylo mi jasno. Takovou prasárnu bych za normáních okolností neudělala. Naštěstí je mi rychle zle a mám kocoviny, takže pravděpodobnost závislosti je nižší. A tyhle excesy jsem mohla opakovat tak maximálně jednou za týden a třeba nikdy jsem se neopila do němoty. Plus jsem věděla okamžitě, že průšvih, protože jsem měla spoustu informací a byla v tomhle relativně "informovaná". V těch atakách to moc nepomáhalo, ale mimo jo- věděla jsem, že s tím musím nějak zatočit, nicméně o to nebylo lehčí to uskutečnit.
Pro mě to bylo zjištění, že šahám po alkoholu, když mi není psychicky dobře. U mě to byl spíš následek smutku a úzkosti. A věděla jsem, že to je řešení špatné.

Tj. že jsi sáhla po alkoholu jen když ti bylo úzko, výjmečně? Nikoliv třeba každý den automaticky?

Morphee, proboha, kdo tě sem prsk´:co:??? Vlastní zkušenosti s alkoholem (alkoholikem) nemáš, soudě dle všech těch scestností které jsi sem napsal. Buď tak od té dobroty a vyjadřuj se pouze k věcem, kterým rozumíš nebo ke kteým jsi schopen se erudovaně vyjádřit ;)
Báro, proces kdy se stává z člověka alkoholik je u každého zcela individuální. Není důležité, kolik toho někdo vypije a při jaké příležitosti, ani není podstatný důvod "kvůli čemu se napít". To jsou pouze začátky, které věští nástup daleko většího průšvihu než si je člověk schopen uvědomit. Obecně a velmi zjednodušeně platí, že průšvih nastává ve chvíli, kdy na základě alkoholových excesů dochází buď k problémům v práci nebo v partnerských vztazích a které by dotyčný - kdyby se neopil - nemusel vůbec řešit. Intervaly mezi jednotlivými průšvihy se zkracují, alkoholik už v ten moment přestal mít reálný náhled na celou situaci a buď obviňuje okolí, že "pije kvůli nim" nebo skučí: "piju, protože se na mě všichni vykašlali".
V zásadě platí, že konzumaci alkoholu by si měli ostražitě hlídat lidé, u kterých se v dědičné linii vyskytl nějaký ten alkoholik, lidé trpící nadměrnou úzkostí, lidé, žijící v permanentním stresu, a zejména lidé, kteří byli svědky či oběťmi psychického či fyzického týrání.

Morphe, přečti si toto vlákno od začátku, od první stránky !

... to je moc práce ... ;)
Morphee, proč mi jenom připomíná Tvůj metřík pod příspěvky nick DarkAngela :vissla: :co: ...???

Ještěže nevím , kdo to  je Dark angel.....  :vissla:
No nic, přemýšlela jsem, jak vznikala závislost u mého muže.  Ono to prakticky bylo nenásilné- pivko po práci, lahvinka při oslavě, panáček na dobrou noc.... Po několika letech??? jsem  teprve začala zjišťovat, že lahve doma vysychají, mění obsah- obzvlášť pikantní mi přijde záměna rumu čajem ( dolíváním, až se z rumu stal čaj). Protože jsem v domácnosti, kde těch lahví bylo požehnaně ( příbuzní paliči slivovice, dárky od známých, můj otec celoživotně sbíral značkovou whisku,aniž by ji pil ...) a já nepiji  takřka vůbec, dost dlouho mi trvalo, než jsem zjistila úbytek barových zásob. Po jejich zamčení následovalo období jeho  "vzdoru" a vzteku - vyschnul levný zdroj. Pak začal nakupovat již jen sám pro sebe a utnul přísun peněz do společné domácnosti, když stihnul propít výdělek, začal si půjčovat pod různými záminkami. Zas - než jsem tohle zjistila, uběhlo docela dost času....
Ještě v téhle době na něm nebyla ta závislost tolik znát.  Třes rukou a zloba  do doby než se mohl napít přišla tak po roce mého zjištění, že má s alkoholem dost silný problém...
Jeden malý příklad- cestovali jsme spolu autem přes Ukrajinu, Litvu a Lotyšsko  do Finska a měli jsme s sebou "úlitbu" pro celníky ve formě několika baterií plechovkového piva. On věděl, že je budeme potřebovat, hlavně cestou zpět, nebo budeme platit jejich nesmyslné poplatky,měl mě střídat v řízení auta a stejně jsem v půlce cesty zjistila, že využil mého spánku a plechovky vyslopal, při jízdě..... :rolleyes: Nerada na to vzpomínám, i když teď už mi to přijde spíš trochu komické, tehdy to bylo na špagát.....

Báro, já si také myslím, jako Dami , že je ta dávka individuální.

Víš asi sama, že existují lidé, kteří zajdou dennodenně na svou pravidelnou 19.tou hodinu, kde sednou na "své" místo v hospůdce a tam dají své tři piva. Nic víc, nic míň a nezasáhne jim to do života a neovlivní práci atd. Pijí denně a pravidelně a přitom nemají problém. Podle nějakých tabulek a dotazníků by byl tento člověk  už označen jako alkoholik. Já ho beru jako obyč.konzumneta - v pohodě.  To je jen můj názor, jistě jsou jiní erudovaní, kteří by se na věc dívali jinak.

Já považuju problém v tu chvíli, kdy jdu pít záměrně. Mám vztek - potřebuju se uvolnit, mám splín - potřebuju se uvolnit, mám strach (to bylo moje nejoblíbenější) - potřebuju se a. zklidnit. A to fakt jde, když se nebudu obelhávat sama, rozlišit a poctivě přiznat. Když to udělám 2x za rok - tak je to v pohodě, ale 3x týdně, to už je na pováženou.

Já to poznala ve chvíli, kdy společenské pití přešlo v záměrné "moje" soukromé, abych si jednoduše udělala dobře (v mém případě uvolnění ze strachu a beznaděje, které už mělo psychosomatické projevy).

Můj chlap si dá tak 2x týdně pivo, pije však jen pro chuť, po obědě, nebo jde jednoduše pařit, což je také úplně normální - ale nepije pro změnu svého pocitu, pije v pohodě. Já za sebe - kdyby mi nabídli tu dávku alkoholu v čemkoli - třeba v amarounech - tak budu amarounholik, je mi jedno co budu do sebe cpát, jen když to změní můj pocit. Alkohol je však jedinej dostupnej. (samozřejmě minulý čas...:) )

Ahoj Báro- můžu jen podpořit předešlé příspěvky- je to individuální, ale automatického denního pítí bych se bála- myslím, že to se může rozvinout v to, co popisuje zuzi- v pozvolné chronické, neuvědomělé a velmi těžko léčitelné.

Jinak ke mně- mně bylo pak úzko (a jakože velmi- vůbec jsem nebyla schopná zrelaxovat, přímo mě fyzicky bolel ten můj mozeček v zátylku) v podstatě už pořád, ale myslím, že denně jsem nepila, ale co si vzpomínám, tak jsem začal říkám tomu "cucat" (sklenička u počítače) a tak jednou za čtrnáct dní jsem si dala 3-5 panáků rychle za sebou (a šíleně bulela a pak mi bylo zle). A začala jsem se uzavírat do sebe a pak i doma (chodila jsem v tý době do školy). No je to pro mě košatej příběh- jak co se týká mě , mých kořenů, tak mého okolího.

Také potvrzuji, že je to asi ryze individuální. Můj BM míval prý takový klasický studentský bohémský život, na SŠ i na VŠ. Stejně tak, jako ale tehdy všichni jeho spolužáci. A nikdo z těch spolužáků do toho nespadl, jen BM. Bohužel, měl nějaké predispozice geneticky v rodině...
Já BM poznala krátce po jeho promoci.Nic nesignalizovalo, že by mohlo být něco v nepořádku - za celých 5 let chození jsem ho viděla opilého jen dvakrát. Do hospod nechodil takřka vůbec, jen výjimečně při nějakých akcích v práci nebo s kamarády. Nikdy bych neřekla, že právě on bude mít někdy problém...Když jsme byli třeba někde na plese apod., kde pili všichni podobně, všichni ostatní postupně odpadávali, můj BM i přes vypitý alkohol byl nejvíc v cajku ze všech přítomných . To, že to na něm nebylo dlouho vidět, bylo vlastně zrádné: V době, kdy už v tom jel, já hrozně dlouho nic nepoznala, nic netušila, provalilo se to, až když v tom jel hodně a závislost jako hrom už byla vypěstovaná.Tak dlouho se mu dařilo to úspěšně skrývat, nejen já pak koukala jak puk, když jsem pochopila, která bije...BM pil na chlapa trochu netypicky - pitím zaháněl pracovní stresy a lahve si nosil tajně domů, měl je důmyslně poschovávané a tajně z nich v průběhu dne upíjel..Jeho psychiatr mi řekl, že má způsob, typický pro osamělé ženské.
Z mého okolí znám dost lidí, kteří pijí tak, že "by to pes nepřeplaval", pravidelně a léta, a (zatím) závislí nejsou. U někoho ale závislost propukne setsakra rychle. Takže bacha na to, hlavně ti, v jejichž rodině se tento problém už vyskytl, kde jsou na to geny.

Jestli si někdo nejste jistý, jak na tom jste, dejte si měsíc pauzu - ani kapku alkoholu. Pokd to vydržíte celkem bez problémů, jste OK, pokud s tím budete mít problémy, nebo dokonce nevydržíte jeden měsíc nepít, je to varování - hrozba. Něco s tím pak urychleně dělejte, vyhledejte odborníky, protože těch "co to přece zvládnou sami" jsou plné hřbitovy. Stejně jako můj BM, bohužel.

Blosom, bohužel, to, že někdo vydrží měsíc bez alkoholu, vůbec nic neznamená. Viz i já.
Moje pražská kolegyně, mimochodem velmi chytrá a nadáná hoka(hodná, vzdělaná atd) nepije třeba 3 měsíce. Jenže pak se na to "vyse.e". Chladnokrevně , uvážlivě, ví všechno, lituje toho, už když to vymyslí a točí to takto asi 10let. Trpím s ní, protože jí nemůžu pomoct. Léčebny zvládá levou zadní, pak se vrátí a opět pokračuje. Zlikviduje se fyzicky. Ona to ví. Ta zase nasadila ryze mužský, kvartální styl.

Blosom, ale pokud by člověk zase ustál napití jedenkrát za měsíc - tak je to v pořádku, ale říkám zodpovědně, že alkoholik pijící 1x za měsíc neexistuje. Nelze pít jen trochu - pro A. Ostatní mohou jakkoliv.

Je potřeba jít do jádra problému a ne věnovat se důsledkům - což je kolik vypije atd a kdy... Zničit ten "důvod" napití. zničit ten strach, úzkost, nejistotu, stres nebo co to každý má. Je dobré pro tento účel vypadnout z domu, oprostit se od všech rituálů a srovnat piority, sebehodnotu atd. někdo to dokáže i sám, pomocí přátel, atd. Někomu může pomoci i režim řízený. Ale nejdůležitější ze všeho je vypátrat příčinu (ne to, kdo mě a proč rozzlobil, zdeptal, nas.al, ublížil...nevímco.., ale proč tak reaguju na podněty atd..)

Dokonce si myslím, že nejde ani moc paušalizovat, každý jsme jiný a každý potřebuje indiv.přístup. To, co někoho posílí a nabudí a vyhecuje, po tom se jiný zhroutí a propadne ještě hloub ..atd..

Hanule, jak je ?

Ještě jste si na mě vzpoměly holky zlatý???Jak je???Není na vyskakování.Bojuji,ale síly dochází,výsledek minimální.Motám se do toho,nikdo mě nechápe proč to všechno absolvuju.A já Matka Tereza stále věřím,dávám šanci,omlouvám neomluvitelné atd.

Hanule, myslím na tebe často, a asi tady nejsem jediná...
To je smutný, že to je pořád stejné...ale jediný, kdo to může změnit, jsi ty sama, nikdo jiný to za tebe neudělá...

morpheus napsal(a):

Nharte napsal(a):

Obavám, se že každý alkoholik by měl absolvovat detox (ústavní), pokud se vůbec chce o léčbu pokusit. Pokud jde o nějaké počátečnické pití, nebo nějaký zatím méně destruktivní styl- tedy na ambulantní léčbu, tak tam zas nechápu ten antabus a už vůbec ne metodu dohližitele=) tam snad musí jít naopak o podporu kompetencí a zodpovědnosti toho uživatele ? Pokud jde o doléčování, tak je to stejné = ) tam je návrat k běžnému životu a k tomu partnerka dohližitel nepatří.

Ňák mi to zatím neštimuje:/

Nharte nebudu se rozepisovat a uz vubec se mi nechce diskutovat stylem psani hotovych romanu. K cemu detox ? To by me vazne zajimalo. Clovek, pokud neni zavisly napriklad na heroinu, kdy je odvykani prakticky nemozne bez ustavni lecby, je toto zvladnutelne velice jednoduse. K vycisteni organizmu dojde za 3 mesice, uz za 6 mesicu je byvaly silne zavisly clovek schopen vysadit leky a pracovat sam na sobe jen vlastni vuli. To by jste vazne cloveka zavrely do ustavu ? ;) I kdyz to ve vetsine pripadu neni nutne ?

PS: Odkazy na clanky neposlu, protoze nevim kde bych je jako mel hledat :) a ne jen zdokumentovane metody a vystavene na webu jsou ty spravne. Ale lekar je docent, neni to zadny los dementos.

Že Ty ses taky narodil v kině jako brouk Pytlík, co?

Bára :) napsal(a):

Vy, co máte zkušenosti s alkoholismem, od kdy jste věděli, že jste závislí, popř. že máte problém? Resp. jakou dávku alkoholu denně či v jaké intenzitě si pod tím mám představit?

To bych take potrebovala vedet. Pored si nejsem jista , jestli muj m. je uz alkoholik nebo ne.

Pokud můžu doporučit, narazila jsem na docela zajímavou diskuzi, týkající se alkoholu. Je to určeno spíše pro alkoholiky abstinující, ale člověk se může ledacos dozvědět. Já mám pocit, že bych mohla z alkoholismu psát už studii :-)
Přeji všem, kterým se tento problém dostal pod kůži, ať už díky nim samotným, nebo díky nejbližším, hodně sil, odvahy a všeho, co k tomu patří :hjarta: :)

http://diskuse.abecedazdravi.cz/drogy-k … cela-vazne

Kiara napsal(a):

... to je moc práce ... ;)
Morphee, proč mi jenom připomíná Tvůj metřík pod příspěvky nick DarkAngela :vissla: :co: ...???

Mozna proto ze Dark Angel je muj starsi bratr ;) Nicmene, si myslim, ze tu diskutujete nad necim, co vyresit nijak nelze, teda presneji bez pomoci partnera nelze vyresit. Kazdy ma dve moznosti : Bud odejit ze vztahu, nebo setrvat a pomoci mu/ji. Jsem zvedav, jakeho vysledku se v teto diskusi doberete ;)

Ivana*M napsal(a):

Bára :) napsal(a):

Vy, co máte zkušenosti s alkoholismem, od kdy jste věděli, že jste závislí, popř. že máte problém? Resp. jakou dávku alkoholu denně či v jaké intenzitě si pod tím mám představit?

To bych take potrebovala vedet. Pored si nejsem jista , jestli muj m. je uz alkoholik nebo ne.

Ivano, to je opravdu těžké určit, je to hodně individuální.
Když jsem si takto nebyla jistá já, šla jsem za psycholožkou do manželské poradny. A ona mi pak řekla - podle toho, co jste mi řekla, to u vašeho manžela závislost už je, a dost rozjetá. A nasměrovala mě na další odborníky, psychiatra apod.
Ten psychiatr tehdy také řekl něco, co by mohlo být odpovědí na tvou otázku: Člověk je alkoholikem, pokud mu alkohol opakovaně dělá problémy v osobním nebo  pracovním životě.
Já vím, je to trochu obecné, ale je to pravda. Radím, nejsi-li si jistá, dojdi se taky zeptat na nějaké specializované pracoviště, klidně i bez vědomí manžela, oni se tě tam vyptají na všechno co víš , a na základě toho ti poradí. Řeš to raděj dřív, než pozdě.

Po nekolika letech neuspesnych pokusu o kontrolovane piti alkoholu (tedy takove, abych jej mela pod kontrolou :) to vzdavam a dosla jsem k nazoru, ze mi pomuze jedine abstinence. tak mi drzte palce, doufam, ze to pujde. V rozhodnuti mi hodne pomohla diskuze tady, i odkazy. Nechtela bych to nechat dojit tak daleko.
Jeste nemam moc vymyslene, jak vyresit "zatezove" situace. Byla jsem vzdycky spolecensky pijak, ale posledni dobou jsem si kupovala alkohol i domu, kdyz jsem byla sama. To uz mim moc normalni nepripada.
Asi to na akcich budu resit nealko pivem. Nebo holt nebudu nikam chodit. No, uvidime. Kdyby se tu nasel nekdo abstinujici, kdo by mohl poradit, jak to ve spolecnosti dela on/a (chodit na akce a pit nealko / nechodit vubec), byla bych rada. A taky, jak to vhodne okomentovat, kdyz se bude nekdo ptat. Protoze, co si budeme rikat, zakorenena norma je takova, ze kdyz se nekam jde, pije se alkohol.

Lucie_82 napsal(a):

Po nekolika letech neuspesnych pokusu o kontrolovane piti alkoholu (tedy takove, abych jej mela pod kontrolou :) to vzdavam a dosla jsem k nazoru, ze mi pomuze jedine abstinence. tak mi drzte palce, doufam, ze to pujde. V rozhodnuti mi hodne pomohla diskuze tady, i odkazy. Nechtela bych to nechat dojit tak daleko.
Jeste nemam moc vymyslene, jak vyresit "zatezove" situace. Byla jsem vzdycky spolecensky pijak, ale posledni dobou jsem si kupovala alkohol i domu, kdyz jsem byla sama. To uz mim moc normalni nepripada.
Asi to na akcich budu resit nealko pivem. Nebo holt nebudu nikam chodit. No, uvidime. Kdyby se tu nasel nekdo abstinujici, kdo by mohl poradit, jak to ve spolecnosti dela on/a (chodit na akce a pit nealko / nechodit vubec), byla bych rada. A taky, jak to vhodne okomentovat, kdyz se bude nekdo ptat. Protoze, co si budeme rikat, zakorenena norma je takova, ze kdyz se nekam jde, pije se alkohol.

Lucie, moc držím palce v tvém rozhodnutí. V tvé situaci, jak to popisuješ, je asi jediná cesta jak důstojně a normálně žít - naprostá abstinence.
Dej však pozor i na pití nealko piva - i toho se raděj vyvaruj, pokud vím, i v něm je malá stopa alkoholu a vše, co alkohol připomíná (viz již tady na vlákně zmíněné rumové pralinky nebo cukrářský punčový řez) je zrádné, může vyvolat "vzpomínku na chuť alkoholu " a nezřízenou touhu dát si víc. Pokud vím, doporučuje se vystříhat se i těchto, zdánlivě nevinných věcí.

Co se týká společenských situací, jak vysvětlit, že nepiju... Podle mě nejlepší a společensky tolerovaná odpověď je: Přišli mi na to, že mám chronicky nemocné (tady si něco dosaď - ledviny, slinivku, srdce...) a tak musím brát na to doživotně léky. Na ně se nesmí pít ani trochu, , hrozí závažné komplikace... Víte, mě se o těch mých zdravotních problémech těžko mluví... (tady se zatvař trochu smutně a tajemně zároveň, tím rýpalům zavřeš pusu a utneš další diskusi na toto téma) Takže vám všem na zdraví, ale já si s vámi přiťuknu jen minerálkou...

Když toto budeš dodržovat, časem si lidi kolem tebe zvyknou a už se ani nebudou ptát a nebudou ti žádný alkohol cpát, prostě to přijmou jako hotovou věc.

Jednou jsem se setkala s člověkem, který přípitek odmítl se slovy: Víš, mě přišli na to, že to mám jako Indiáni - chybí mi enzym, který alkohol štěpí, takže nemůžu vůbec pít... Sežrala jsem mu to i s navijákem....Teprve dodatečně mi řekl, že mu alkohol prostě nikdy nechutnal, a že ho vytáčelo, jak se všichni kolem pořád ptají proč proč proč, tak si vymyslel toto a prý od té doby má od rýpalů pokoj :)

Tak Lucie, já ti gratuluju, k relativně velmi brzkému "objevení Ameriky". Alkoholik nedokáže kontrolovaně pít. A že bylo pokusů...:lol: a obhajování se...(mých samozřejmě)

Nevím jak kdo, ale ve chvíli , kdy jsem se ROZHODLA, tak jsem neřešila punč.zákusek - nezákusek, co si budu objednávat, jak cokoliv odmítnu..., jak to vysvětlím. To jsem vůbec neřešila, to pro mě nebylo vůbec důležité. Kdyžmi někde někdo strčil sklenku do ruky s přípitkem, tak jsem ji chvíli nosila, přiťukla a pak už ani nevím...buď ji někdo vypil nebo jsem ji někam postavila. Já ji prostě nepila. Možná symbolicky přiložila k ústům..

Víš, přijde mi to stejné, jako by mi teď v tuto chvíli někdo dal tresčí játra. Díky, ale já nechci. Proč? Protože nechci dík. Proč bych to měla komukoliv vysvětlovat... Pamatuju si své kolefgyně, které měly připravené tři varianty odpovědí ( nemůžu, víte, já totiž beru antibiotika, ...jsem po nemoci, atd...). Mě to nikdy nenapadlo...Ale pokid je potřeba do začátku této berličky, tak proč ne..

Zátěžové situace - v hospodě piju kolu, na dovolené piju kolu,po tenise piju kolu, na horách piju kolu,  na svatbě piju kolu - já chci prostě kolu  - ta mi totiž chutná. Mně alkohol nechutná. Je to neuvěřitelné, ale mně nechutnal nikdy. Dokonce jsem jednou obdržela radu od paní, která moji historii znala, ale asi nechápala, protože mi dala fikanou radu - když jsem na plese pila svoji oblíbenou kolu - přišlo jí mě asi líto, a tak mi přinesla vodku a řekla, víš, co? nalej si to do té koly, to ani nepoznáš.....:lol: Na to nikdy nezapomenu. A nikdy jsem nepochbopila, proč bych si dávala do koly vodku, když to nepoznám?! :lol:

Tvoji známí - ti opravdoví dobří kámoši si zvyknou. Já mám už automaticky všude (ke známým) kam přijdu připravenou kolu - která se kupuje jen pro mě. Já ji tedy piju i doma (jsem dobytek..). Vždycky slyším - jo  a kup kolu přijede wiki! Nikdo mi už ani nic nenabízí. Ani ze zdvořilosti. Berou to prostě jak píše Blossom - jako hotovou věc.

A Lucko, zapochybuješ -li někdy o správnosti rozhodnutí abstinovat, ihned mi napiš, a já ti sdělím pár důvodů proč ano a popíšu ti je skutečně barvitě , jo?? :)

Diky, holky :)
budu to muset sama nejak vychytat. Kdyby slo pit jenom trosku, ale to uz jsem zkousela nekolikrat, vzdycky to nejaky cas slo a pak jsem se nekde nedustojne vozrala jako hovado, s prominutim. Uz tohle proste nechci. Takze se obavam, ze abstinence je fakt jedina cesta. Ja to nechapu, znam lidi, co taky pili hodne a nikdy jim nedelalo problem dodrzet miru.
asi holt nepatrim mezi vyvolene :dumbom:
Predstava, ze je neco na cely zivot, mne trochu desi, proto si rikam: dnes nebudu pit. a to si rikam kazdy den. Zatim to tak jde... si budu muset oblibit chut nejakeho nealka. Pivo mi chutnalo vzdycky ... :rolleyes:

No...garantuju ti, že (např. po hodině tenisu, kdy bych také nejraději vypila celý půllitr piva), když se naleješ prvně - bez uvažování- nealkem- jednoco zvolíš - tak na to pivo chuť mít přestaneš. Já po vylemtání té své coly, na něj chuť nemám stopro...Ale já na něj nemám chuť ani tak...a hlavně mám strach, že bych si zamlžila ten svůj krásnej svět - a to nechci!

Lucie_82 napsal(a):

Diky, holky :)
budu to muset sama nejak vychytat. Kdyby slo pit jenom trosku, ale to uz jsem zkousela nekolikrat, vzdycky to nejaky cas slo a pak jsem se nekde nedustojne vozrala jako hovado, s prominutim. Uz tohle proste nechci. Takze se obavam, ze abstinence je fakt jedina cesta. Ja to nechapu, znam lidi, co taky pili hodne a nikdy jim nedelalo problem dodrzet miru.
asi holt nepatrim mezi vyvolene :dumbom:
Predstava, ze je neco na cely zivot, mne trochu desi, proto si rikam: dnes nebudu pit. a to si rikam kazdy den. Zatim to tak jde... si budu muset oblibit chut nejakeho nealka. Pivo mi chutnalo vzdycky ... :rolleyes:

Zkus na to nebýt sama.
Co anonymní alkoholici?
Psycholog?
Něco, co by Tě nutilo "vykazovat výsledky" někomu jinému než jen sobě. Sobě člověk snadno zalže, omluví si leccos.

Zkoušela jsi pivo bez alkoholu? Birell se dá celkem pít.
Já ho piju, a taky jsem sekla s chlastem.

Alkoholikům se vůbec tyhle věci evokující chuť alkoholu (třeba i rumové pralinky, kde je jen rum. tresť) nedoporučují.
Ale já na tom Birellu funguju docela dobře. Už docela dlouho.

Damila:
jo, vím, že Birell je dobrej, ale tady v Nemecku neni k dostani. Vecer prozkoumam mistni nealka :)
Zatím jsem to řekla kamarádům, abych věděla, že oni to ví, tím na to nebudu tak "sama", snad to bude stačit. Z jedné strany jsem se dočkala i velice nechápavé reakce, jenže od člověka, který sám pije (si myslím) až dost. Zvláštní, jako bych byla já ta divná, když řeknu, že mi chlast nedělá dobře a že ho teď nebudu pít :/

Lucie_82 napsal(a):

Damila:
jo, vím, že Birell je dobrej, ale tady v Nemecku neni k dostani.

Jj, Birell je asi nejlepší nealkáč, co jsem pil... a ještě jeden německej - ten bys tam měla sehnat bez problémů - ale nejsem si jistej, jestli si pamatuju název... snad Clausthaler... je to možný?

Wiki napsal(a):

Tak Lucie, já ti gratuluju, k relativně velmi brzkému "objevení Ameriky". Alkoholik nedokáže kontrolovaně pít. A že bylo pokusů...:lol: a obhajování se...(mých samozřejmě)

Nevím jak kdo, ale ve chvíli , kdy jsem se ROZHODLA, tak jsem neřešila punč.zákusek - nezákusek, co si budu objednávat, jak cokoliv odmítnu..., jak to vysvětlím. To jsem vůbec neřešila, to pro mě nebylo vůbec důležité. Kdyžmi někde někdo strčil sklenku do ruky s přípitkem, tak jsem ji chvíli nosila, přiťukla a pak už ani nevím...buď ji někdo vypil nebo jsem ji někam postavila. Já ji prostě nepila. Možná symbolicky přiložila k ústům..

Víš, přijde mi to stejné, jako by mi teď v tuto chvíli někdo dal tresčí játra. Díky, ale já nechci. Proč? Protože nechci dík. Proč bych to měla komukoliv vysvětlovat... Pamatuju si své kolefgyně, které měly připravené tři varianty odpovědí ( nemůžu, víte, já totiž beru antibiotika, ...jsem po nemoci, atd...). Mě to nikdy nenapadlo...Ale pokid je potřeba do začátku této berličky, tak proč ne..

Zátěžové situace - v hospodě piju kolu, na dovolené piju kolu,po tenise piju kolu, na horách piju kolu,  na svatbě piju kolu - já chci prostě kolu  - ta mi totiž chutná. Mně alkohol nechutná. Je to neuvěřitelné, ale mně nechutnal nikdy. Dokonce jsem jednou obdržela radu od paní, která moji historii znala, ale asi nechápala, protože mi dala fikanou radu - když jsem na plese pila svoji oblíbenou kolu - přišlo jí mě asi líto, a tak mi přinesla vodku a řekla, víš, co? nalej si to do té koly, to ani nepoznáš.....:lol: Na to nikdy nezapomenu. A nikdy jsem nepochbopila, proč bych si dávala do koly vodku, když to nepoznám?! :lol:

Tvoji známí - ti opravdoví dobří kámoši si zvyknou. Já mám už automaticky všude (ke známým) kam přijdu připravenou kolu - která se kupuje jen pro mě. Já ji tedy piju i doma (jsem dobytek..). Vždycky slyším - jo  a kup kolu přijede wiki! Nikdo mi už ani nic nenabízí. Ani ze zdvořilosti. Berou to prostě jak píše Blossom - jako hotovou věc.

A Lucko, zapochybuješ -li někdy o správnosti rozhodnutí abstinovat, ihned mi napiš, a já ti sdělím pár důvodů proč ano a popíšu ti je skutečně barvitě , jo?? :)

To delaji ti , kterym alkohol nic moc nerika, treba ja. Ja jdu nekam s tim, ze se opiju , ale alkohol mi nechutna , tka mixuju tak, abych ho moc necitila.

Wiki napsal(a):

Dokonce jsem jednou obdržela radu od paní, která moji historii znala, ale asi nechápala, protože mi dala fikanou radu - když jsem na plese pila svoji oblíbenou kolu - přišlo jí mě asi líto, a tak mi přinesla vodku a řekla, víš, co? nalej si to do té koly, to ani nepoznáš.....:lol: Na to nikdy nezapomenu. A nikdy jsem nepochbopila, proč bych si dávala do koly vodku, když to nepoznám?! :lol:

Alkohol alokoholik nepije kvůli prvotní chuti, ale kvůli druhotným účinkům!:lol::lol::lol:

A ještě se říká, že ěnská má problémy, a tak pije.
Chlap nejdřív pije a pak mu teprv začnou problémy...:lol:
Trochu mýtus. On ten chlap si jen ty své potíže, které "přepíjí" , spíše nechce přiznat.

Já se tomu směju dodnes,je to vtipný, ne?
Ona mi vlastně paní chtěla pomoct, jako asi abych TO  neviděla (vodka je bílá a není v cole moc cítit..). Abych sama před sebou byla "čistá". Abych se oblafla...:D

Ivano M, já si vzpomínám, že jsme na gymplu (čili 16,17cca) chodívali do jedné hospody, kde jsme si objednávali "leteckou". To byla ta hustá žlutá limonáda - točená nebo i ve skle..a do ní jeden rum. Tak tam ten alkohol nebyl vůbec cítíit. To by ti asi chutnalo.     Ovšem po pár sklenkách....:usch:
No jo, ale tenkrát to byla pro nás legrace...ještě..

Mně jinak alkohol nechutná a nechutnal. . Víno vůbec, tvrdý taky ne, pivo ne....jsem prazvláštní postiženec.
V době, kdy jsem "musela" pít, jsem pila ono víno, a to jsem do sebe doslova tlačila. uplně na silu. Hnusilo se mi. bléé..Ale, to by v tom byl čert, aby se mi to nepodařilo...:D

Wiki,
tak to já když jsem padala do alkoholismu, tak jsem pila právě tu vodku. Čistou, aby byl účinek co nejrychlejší, a bylo to co nejméně cítit... :(
Vůbec mi nechutnala. Bylo to hnusné.
Jako když musíš spolknout hořký "lék", po kterém se Ti uleví....na chvíli...

Dam, já ji také pila s Fantou....(ano vodku, aby nebyl alkohol cítit :lol: )
DODNES ji "cítím" i v čisté Fantě. Z Fanty se mi zdvihá žaludek, jen když ji vidím..A co pak samotná vodka....A to je tak 10let. Tak strašnou averzi mám.

Já do sebe alkohol doslova cpala. I když se mi z toho chtělo zvracet. Na sílu, třeba nad dřezem...fuj.. právě kvůli efektu... takhle může být člověk zoufalý a ubohý....to je co..:(

Jojo ... nebo se clovek nekde muze najednou probudit, vubec nevi kde, jak se tam dostal ani co se delo :skurt:
No nic, nepiju paty den a pohoda. Vcera trochu zatezkavaci zkoouska, byla jsem na rockovem koncerte, kde bych si za normalnich okolnosti pivo dala (asi i hodne, jak se znam :rolleyes: ) ale pila jsem celej vecer nealka. Akorat ta kapela mi strizlive nepripadala tak zabavna :co: ;)

Lucko, jsi dobrá!

Wiki napsal(a):

Já do sebe alkohol doslova cpala. I když se mi z toho chtělo zvracet. Na sílu, třeba nad dřezem...fuj.. právě kvůli efektu... takhle může být člověk zoufalý a ubohý....to je co..:(

Ano, i já jsem byla tak ubohá, a dodnes když si vzpomenu na některé věci, nejen že se mi z chlastu zvedá žaludek (spojuji si ho s tím hnusem, co jsem s ním zažila), ale hlavně se mi žaludek šíleně sevře z toho pocitu studu. Hrozně se za to období stydím. Moc.
Na druhou stranu, nebýt jeho, nebyla bych tam kde jsem. Hodně jsem za tu dobu vyrostla, i když měřím pořád svých 160 cm...:)

Dam, rozumím moc dobře. V začátcích abstinence jsem se styděla tak, že jsem po venku chodila se sklopenou hlavou a bála se s kýmkoliv bavit, měla jsem pocit, že to mám na sobě napsané, a všichni, že mnou opovrhují....

Začlo to opadávat postupně, adekvátně s růstem sebevědomí, s úspěchy v práci, s vybudováním první vlastní základny, prvního vlastního auta ..atd..

Dnes si dokonce myslím, že je to dobře, že se mi to "stalo". (že jsem se takto zařídila..rozuměj). Jinak bych se já totiž nepohla. Někomu stačí poradit, někdo prostě musí vyrůst až za takovou cenu. Nechtěla bych to zažít znovu, ale já toho nelituju.

Jo, není nad vlastní zkušenost. :/

Lucie_82 napsal(a):

Predstava, ze je neco na cely zivot, mne trochu desi, proto si rikam: dnes nebudu pit. a to si rikam kazdy den. Zatim to tak jde... si budu muset oblibit chut nejakeho nealka. Pivo mi chutnalo vzdycky ... :rolleyes:

Lucko, víš že tohle je jedno z hesel Anonymních Alkoholiků :jojo:?
Dnes nebudu pít... nezajímá mě, co bude za týden, za měsíc, za rok... důležité je říct si: DNES NEBUDU PÍT Ono je totiž pro člověka, postaveného před tento problém naprosto nepředstavitelné že by se až do konce života neměl napít - oslavy, narozeniny, koncerty, pokec s kamarádkami "dámská jízda" a přesně tohle vědomí je schopno člověka naviklat natolik, že si jednou dá "ježiš, snad se tak moc nestane" a lítá v tom zase.
Vylep si ho někam, nejlépe na lednici :) protože je lépe ohlédnout se nazpět a počítat dny, kdy jsem úspěšně abstinovala nežli se dívat do budoucnosti a bilancovat, při které příležitosti si budu muset alkohol odepřít.
Držím Ti palce :pussa:

Ano. přesně tak, jde JEN o dnešek.

a představa na celý život?
Po pár týdnech, kdy jsem se na sebe strašně soustředila, až patologicky se hlídala a bála se. ...
Jsem si uvědomila, že takto ne, a začla jsem úplně normálně, tak, aby mi bylo příjemně. A on už do tohoto světa alkohol přestal patřit.
A vůbec, ale vůbec mi to nevadí. Naopak. Zvykneš si na to, že je ti pořád fajn, nikdy ti nebude ráno blbě, nikdy nebudeš muset přemýšlet, co jsi kde nakecala za nesmysly, žádný okna, vždycky můžeš sednout za volat, nemusíš počítat hodiny, kdy můžeš jet po včerejší opici..atd, atd.. svoboda

Lucko, jsi statečná a šikovná holka. Zaraz to dřív, než bude pozdě. Slovy to popsat ani nejde! Vydrž to, stojí to za to.

Diky, holky :)
Abstinuju, osmy den. Jo, to heslo hodne pomaha. Je fakt, ze mi zatim prijde zvlastni jit treba na ten koncert nebo na pokec a nic si nedat, ale ono se to snad pomalu usadi.
Jsem rada, ze sem napsal nekdo, kdo opravdu uz dlouho nepije, je dobre vedet, ze to tak jde.

Zvyknout se dá na všechno - dokonce i na tu abstinenci :)
Lucie - a není lepší si ten koncert a muziku pořádně vychutnat s jasnou hlavou, nežli se nalejt a pamatovat si z něj pouze začátek :P ???
A pokec? Věř tomu, že kvalitně pokecat si můžeš i u nealka. Víš, jakou budeš bezva společnicí, když budeš vést smysluplnou debatu a ne blábolit těžkým jazykem opilecká "moudra"??? Brzy poznáš, jaká je výhoda vzbudit se ráno s jasnou hlavou a pamatovat si celý průběh večera, nežli se vzbudit s hlavou jako pátrací balón, v puse jako v polepšovně a s obtížemi vzpomínat, co jsem proboha zase vyváděla, jakou ostudu jsem kde udělala a koho jsem urazila či naštvala natolik, že mám odteďka o pár kamarádů míň :)

Je to přesně tak, jak píše Kiara. Vem si, že pořád jsi čistá, voňavá, udržuješ si vystupování, nekecáš někde nesmysly, máš úroveň, kdykoliv můžeš do auta...
Akorát tě přestanou asi bavit akce v hospodě, protože poslouchat ty kecy přiopilých lidí, to je vážně neúnosné. Když jsi přiopilá, tak to nevnímáš, ale pak už tím lehounce začneš - ne snad pohrdat, - ale bude se ti to zdát jako ztráta času.
Mně abstinence vůbec nevadí, neubírá mi nic, baví mě být pořád " při všech svých smyslech" a baví mě rozhodovat si o každé minutě mého života...Neber to jako nutné zlo. Já to považuju za klad a jsem na sebe pyšná.

Všechny životní situace budeš řešit bez berličky, a to považuju za statečnost.

Lucko, jde to, dokonce to není ani těžké. Záleží na organizaci "života". Já si dny zaplnila, pak se roztočila kola naplno a nějak žiju v poklusu, mezi prací, koníčky, rodinou, přáteli....nemám čas na blbosti, natož si ukrást několik hodin alkoholem. jsem spokojená, a nepila bych , i kdybych "mohla".
Snad tě dokážu povzbudit! :)

Tak po delší době opět píšu.Stále bojuji za udržení vztahu,ale síla mi nestačí-alkoholik jí má daleko víc!!!!Bydlím doma,ale odcházím na návštěvy,za kamarádkami,do divadla atd.a zase v tom začíná být problém!!Pořád jsou kolem toho řeči,jak jsem líná/málo doma pracuji-když mám čas na kamarádky..../Jak já jsem ta špatná,ta co za všechno může.Ani svačinu do práce nenachystám...no prostě zamotaná hlava.Ale vím,že izolace od okolí mě zahrabává stále níž.Můj manžel opravdu nechápe,nebo nechce pochopit,že hlavní problém je jeho pití.

Hanule0911 napsal(a):

Tak po delší době opět píšu.Stále bojuji za udržení vztahu,ale síla mi nestačí-alkoholik jí má daleko víc!!!!Bydlím doma,ale odcházím na návštěvy,za kamarádkami,do divadla atd.a zase v tom začíná být problém!!Pořád jsou kolem toho řeči,jak jsem líná/málo doma pracuji-když mám čas na kamarádky..../Jak já jsem ta špatná,ta co za všechno může.Ani svačinu do práce nenachystám...no prostě zamotaná hlava.Ale vím,že izolace od okolí mě zahrabává stále níž.Můj manžel opravdu nechápe,nebo nechce pochopit,že hlavní problém je jeho pití.

Hanulko, je mi to líto, ale zdá se, že jsi nepoučitelná. :( Nechápeš, nebo nechceš pochopit, že na tomhle "vztahu" není co vylepšit nebo zachraňovat. Jediné rozumné je odejít a žít dál bez tvého alkoholického manžela.
Ale to z nějakého důvodu nechceš, nebo nemáš sílu, takže se budeš trápit dál. Je mi to líto.

Hanule mě ty tvoje příspěvky fakt fascinují. Jednou za čas sem hodíš hrst nic neříkajících frází a to je všechno. Dokud nepochopíš, že jediné řešení je sbalit si kufříček a odejít, bude to pořád dokola.

Hanule, to byl asi momentální splín, viď ?

Nepochopí to. Nechce to pochopit , tak to nepochopí. To je ale jeho věc a jeho právo. Ty máš zase svá práva a můžeš je všechna využít. Ty si režíruješ svůj život.

ahoj holky, ať už na jakkékoliv straně -at už závislý či spoluzávislý - tobě Lucie, ptáš se, jak je dlouho možné nepít, když jsi alkoholik???? tak můj přítel nepil celých 7 měsíců, nebot byl v "base", no a když ho pustili, pije a pije a pije, vrátil se k tomu, jen po jednom jediném napití, už v tom zase lítá.
Ted spolu nejsme, jen at se snaží sám, občas si zavoláme, já mu řeknu, že mu věřím, že přestane, v žádném případě ho neshazuji,ale žít s ním nemůžu, dokud nepřestane, a to on asi nejspíše nepřestane, nemá na to pevnou vůli, je to silnější než on, ale já se ničit nenechám.
Všem přeji pevné nervy, Hanulko, neboj, není těžké žít sama bez alkoholika, já tak žila celou dobu co byl v base, a řeknu ti, byl to takový osvobozující klid, normálně se příznám, že mi vůbec nic nechybělo, a pak když se vrátil a znova začal pít, vrátílo se to zpět, to celé peklo, ty probděé noci,ten alkoholický hnus. Ted je opět pryč a jsem tomu ráda. Je mi ho líto, že se takhle ničí, protože v nitru není zlý člověk, ale ten alkohol, ale nemůžu nic dělat, vůbec nic, to musí chtít on - vyklašli se na něho, on toho stejně nenechá, kor když se ani nesnaží, přítel byl ted od té doby co ho propustili už 3x v AT poradně, vypadalo to nadějně, ale.........opět se napil......
Věř tady holkám, co ti říkají, nech ho být , nejvíce ničíš ssama sebe - je to tak - a vy co abstinujete, vám držím moc pěstičky, abyste to zvládly a už se nenapili. Musí to být moc krutý boj, to my "spoluzávislý" můžeme utéct, zbalit vám kufry a máme klid, ale vy? Vy budete bojovat do konce života, hodně štěstí.
Jo ještě jsem vám chtěla napsat, že ikdyž jsem bez "alkoholika", stejně nemůžu vidět ani pivo, hospody, ožralce, prostě nic - pořád se mi to vrací zpět.
Třeba to někdy přejde,

Tiino,máš pravdu,všichni kolem mě mají pravdu......

Lucie, ty píšeš úplně stejně, jako mluví můj přítel - taky zkouší zůstat jen u jednoho piva, protože mu chutná, chce si dokázat, že to zvládne, ale pak pije a jpije a už to neumí zastavit.......................................

Daleko těžší je udržet si míru v pití, než nepít vůbec.
Kdo jednou překročí pomyslnou hranici alkoholismu, už není jiné cesty, než buď chlastat, nebo abstinovat. NIKDY už nebude schopen pít normálně. Tělo má paměť a naučené vzorce chování (všechno nebo nic) mu nedovolí chovat se jinak.
To ale tady nevyřešíte, holky, vy, partnerky. To musí oni.

četla jsem si tu vaše příspěvky, hlavně o tom, jak se pozná alkoholik. mojí kamarádku jsem viděla málokdy hodně opilou, jestli má okna nevím, přesto vím, že říká, že domů se těší proto, že si konečně může nalít.Taky pokud přijede a ví, že už nepojede , je to jedna z prvních věcí, co udělá, otevře si víno. Říká, že pije jen "slabé" vína, jako Ananti, přesto vím, že si mezi tím dává občas panaky a to už nepřizná.
je mi jí líto a taky hodně její rodiny, ale nevím, co s tím můžu dělat .

Nic... :(

agewa napsal(a):

četla jsem si tu vaše příspěvky, hlavně o tom, jak se pozná alkoholik. mojí kamarádku jsem viděla málokdy hodně opilou, jestli má okna nevím, přesto vím, že říká, že domů se těší proto, že si konečně může nalít.Taky pokud přijede a ví, že už nepojede , je to jedna z prvních věcí, co udělá, otevře si víno. Říká, že pije jen "slabé" vína, jako Ananti, přesto vím, že si mezi tím dává občas panaky a to už nepřizná.
je mi jí líto a taky hodně její rodiny, ale nevím, co s tím můžu dělat .

Jediné, co bys možná mohla udělat - nasměruj ji, ať si přečte tuhle dlouhou diskusi. Možná by jí to mohlo otevřít oči a nakopnout k řešení.
Jinak bohužel nemůžeš udělat nic, tedy dokud nebude chtít ona sama.


Mimochodem, můj BM si závislost taky vypěstoval na víně, teprve ozději přešel na tvrdý alkohol...

Agewo - kámoška je jasná.
Ta touha, ta chuť - ono pověstné "bažení". To je ten problém. A takové řeči jako - "slabé" víno, "jen" pivo, "nikdy" tvrdý atd - to jsou kecy a navíc úplně podružné.

bohužel si myslím, že jí ani nenapane to tu číst, protože "ona s pitím problém nemá". to jen rodina do ní někdy rýpe.
na to má odpověd: dokud piju veřejně, tak je to dobrý, začnu pít tajně a pak uvidíte.
bohužel jsem zjistila, že mezitím pije i tajně,.moc mě to mrzí, že s tím nemůžu dělat nic a vadí mi , jak ničí se sebe a i todinu.

naopak, když jsem se jí snažila říct, jak moc se změnila v chování, a že zanedbává rodinu, tak jsem se pohádali a přestala se mnou komunikovat.

agewo, udělala jsi, cos mohla, víc udělat nejde.
Bohužel, vše co o kamrádce píšeš, je tak typické - úplný čítankový příklad. I to, že ona přeci s pitím problém nemá. To jsem od BM slyšela mockrát, i to, že dělám z komára velblouda, atd., atd., atd.....

Ale dobře, jestli o této diskusi aspoň ví. I když veřejně prohlašuje, že jí ani nenapadne to číst, jsem přesvědčená, že časem si to sama v ústraní přečte....

Opravdu nemůžeš dělat nic. Udělalas maximum.

Je to velká škoda, ale člověk, pokud si nehrábne do bahna, tak nepochopí, že je dole...

Wiki napsal(a):

Opravdu nemůžeš dělat nic. Udělalas maximum.

Je to velká škoda, ale člověk, pokud si nehrábne do bahna, tak nepochopí, že je dole...

A bohužel, někdo to nepochopí, ani když už se rochní v tom bahně  úplně celý... :(

máte pravdu, opravdu se nedá nic dělat, alkoholikovi nelze pomoct, dokud si "nepomůže" sám, člověk dělá maximum, na úkor svého života, jen aby "alkoholikovi" pomohl, ale je to houby platné, tady by byla asi jen jedna jediná pomoct, aby se alkohol dal do seznamu zakázaných látek jako jsou drogy, dokud bude legální a ještě tak šemi vychvalován a propagován, alkholismu se svět nikdy nezbaví...................přeji všem pevné nervy

Blossom napsal(a):

Wiki napsal(a):

Opravdu nemůžeš dělat nic. Udělalas maximum.

Je to velká škoda, ale člověk, pokud si nehrábne do bahna, tak nepochopí, že je dole...

A bohužel, někdo to nepochopí, ani když už se rochní v tom bahně  úplně celý... :(

tak já - hvězda - byla jen po krk :lol:

Jinak to nemá smysl, ten člověk bude pod vlivem nátlaku, kývne jaksi z donucení a je to jen ztráta času. Pokud o tom není sám přesvědčený, tak je to plýtvání energie

Wiki, ty jsi abstinující alkholička,nebo "spoluzávislá" partnerka...........

AA 10let

jak se ti to povedlo Wiki? mému "příteli" se to nějak stále nedaří, poslední dobou přemýšlím kdo má vlastně větší  problém, už mi to připadá, že největší problém mám hlavně já, sama se sebou................

Chtěla jsem. Před tím jsem byla taková princezna rozmazlená. Tudíž  je jasné, že jsem nepohodu neustála a realitu si začla mlžit. Pak obrovský pád, chvíli jsem setrvala v bahně a pak jsem se rozhodla vstát a jít. výš a výš. Už jsem to sem někam (asi na toto vlákno psala)

Je to prosté, jsem ješitná :D

Kecko :pussa:

"Daleko těžší je udržet si míru v pití, než nepít vůbec.
Kdo jednou překročí pomyslnou hranici alkoholismu, už není jiné cesty, než buď chlastat, nebo abstinovat. NIKDY už nebude schopen pít normálně. Tělo má paměť a naučené vzorce chování (všechno nebo nic) mu nedovolí chovat se jinak."

majkafa napsal(a):

Kecko :pussa:

I kdepak...:)

mona1 napsal(a):

"Daleko těžší je udržet si míru v pití, než nepít vůbec.
Kdo jednou překročí pomyslnou hranici alkoholismu, už není jiné cesty, než buď chlastat, nebo abstinovat. NIKDY už nebude schopen pít normálně. Tělo má paměť a naučené vzorce chování (všechno nebo nic) mu nedovolí chovat se jinak."

Určitě jsem to nepokoušela. nechtěla jsem, aby to bylo jen tak trochu...chtěla jsem všechno - tedy nic
Ale dnes vím, (alkohologové by mě za to moje prohlášení určitě zabili), že mi pivo nebo něco na co mám chuť (1x za rok na dovolené) neublíží. Myslím že na 2 bo 3  dovolených jsem si po tenise dala pivo. vypila jsem tak 1/3. Pak jsem si zase lemtala svoji colu.
Výhodu mám v tom, že mi alkohol  výrazně nechutná. Na víno reaguju jak na šťovík.Holky (kolegyně) - si vzpomínám - o víně snily. (co by daly za 1 lok.!)  Já pila jen kvůli hnutí mysli. Nikdy ne pro samotnou chuť. Mnohdy mi dalo fušku dostat alkohol vůbec do sebe. Ale jsem pracovitá, a to by v tom byl čert, abych ho tam nedostala..:D...

Nepití alkoholu má n.e.s.p.o.r.n.é výhody. Vždycky můžete za volant, nikdy nesmrdíte, nikdo o vás nikdy nemůže říct, že jste byla tam a tam a pila to a to - i když to bude zkreslené a nadsazené. vždycky jste stopro při smyslech. nenakecáte nikde blbosti. A nemáte kocoviny. Akorát většinou taxikaříte...:(

Wiki,
to je dost přesné. Mám to taky tak, alkohol mi nechutná, a cpala jsem to do sebe násilím. Zvedal se mi žaludek už jen z toho pachu...ale to by v tom byl čert, abych to v sobě neudržela! :D
Co by člověk nevydržel pro ty druhotné účinky, že.

Jinak, krásný výraz - alkohologové... :)

Wiki napsal(a):

Dam, já ji také pila s Fantou....(ano vodku, aby nebyl alkohol cítit :lol: )
DODNES ji "cítím" i v čisté Fantě. Z Fanty se mi zdvihá žaludek, jen když ji vidím..A co pak samotná vodka....A to je tak 10let. Tak strašnou averzi mám.
(

Wiki,
po 10 letech Ti ten pach ještě evokuje ten hnus? To je bezva, že to funguje tak dlouho.
Kdo Ti pomoh z toho svrabu? Sama? Čím jsi alkohol nahradila?

Manžel mě přišlápl krk, zcela chladnokrevně a před dcerou a přitom všem ještě dělal trpitele. To bylo nesmírně motivující, když jsem si to konečně (po zbožném uctívání a klanění se) uvědomila...

Musím říct, že mě z toho vytáhl jeden chlap, který se do mě (!!do mě - do nuly,- do absolutní nuly..!!) zamiloval. To mi dodalo odvahu žít a rozhodla jsem se, že to stojí zato. Ale on to vůbec nebyl "chlap" - spíš kluk, ale v tu chvíli byl na správném místě.a já si troufla získat práci. Pak už to šlo postupně a vzhůru.Znovu celý život, jakoby obrození. Mám 10let (co rok to 4 roky :D).
Alkohol jsem nenahrazovala. Přestala jsem chtít nevidět realitu. Naopak. Chtěla jsem žít svůj nový život. bavil mě, každý den něco nového, objevy, nové obrozy, růst. Za žádnou cenu bych si nechtěla nechat tento "nový" život zamlžit. Rozumíš? Nebyla jsem dříve spokojená v životě, zařídila (nic jsem nazařídila, nechala jsem si zařídit)jsem si ho blbě. Muselo se to stát. Dobře , že se to stalo.

Wiki, hluboce smekám :godlike:

Wiki napsal(a):

Muselo se to stát. Dobře , že se to stalo.

Jo, jen tenkrát to bylo nepříjemný, co. Te´d je to určitě krásný pocit.
Na manžela jsi nazlobená? Už s ním nejsi?
Co dcera, jak to vzala? Připomínají Ti to někdy?

Damila napsal(a):

Wiki napsal(a):

Muselo se to stát. Dobře , že se to stalo.

Jo, jen tenkrát to bylo nepříjemný, co. Te´d je to určitě krásný pocit.
Na manžela jsi nazlobená? Už s ním nejsi?
Co dcera, jak to vzala? Připomínají Ti to někdy?

Manžel mě odkopl jak prašivého psa, neplnila jsem již fci ozdoby. (fakt ne :lol: )
Nepříjemný? Bylo. Dost,  chtěla jsem nebýt.
Manžela jsem tenkrát prosila, brečela, ponižovala se. Zbytečně .Už měl milenku (všimla jsem si toho na své posteli). I přesto jsem prosila. Prostě nula.

Rozvedli jsme se, dcera byla chvíli u něj. To bylo nejhorší. Nechtěl mi ji dát k telefonu, když ano, tak jí ho většinou po minutě vzal a řval na mě proč se ptám kde byla a co dělala !!?? (po celou dobu našich hovorů s dcerou prý vrtěl hlavou a dělal opovržlivé posunky - jak mi pak holka řekla). Dceru jsem si pak začla brát sobě a ona chtěla být se mnou. Když to řekla před tátou (tenkrát měla tak 8let a vracela jsem ji po víkendu - bydlela jsem v podnájmu), řekl , "ANO?" "tak ty chceš být s mámou?" DOBŘE JAK CHCEŠ. Řekl-  pojďte, v bytě jí naházel její komínky a kartáček do igelitové tašky a řekl jí: "budeš litovat". A toto byla jeho  poslední věta, která vše zlomila.

Prošla jsem emocemi od nenávisti přes lítost, vzpomínky, litování se až k lhostejnosti. Dnes jsem mnohem dál než on, dcery si od té doby nevšímal- jen ji vzal párkrát na oběd - u soudu sdělil, že respektoval jen přání dcery - být s mámou - já se jen pousmála. Pak už jsem se soudila jen já. Když neplatil výživné, a byl dotčený, že ho po něm chci. Řekl mi: "chtěla jsi ji, tak se starej!" Další soud proběhl, pro mě vítězně, když mi zpronevěřil moje dědictví po rodičích.Investoval je do svých aktivit. Podala jsem trestní oznámení, protože mi řekl. Nic jsi neměla, tak co vlastně chceš? Opět jsem se dozvěděla, že jsem sv.ně a tahám ho po soudech. Jeho, který se tolik staral.

Dcera mě má moc ráda,někdy zavzpomínáme,  je na mě pyšná (jsem si všimla - má zato že jsem schopná a všechno dokážu a líbila jsem se jejím spolužačkám (!) :D), máme dobrý vztah. Já musela tátu před ní xkrát hájit a to docela vážně a omlouvat ho. Kvůli ní.
Asi tak. Už je to pryč. Přeju mu docela štěstí a zdraví, protože mi nikdy neodpustil (zkazila jsem mu život - mi řekl x krát) a  zlost a nenávist je na něm i vidět. Promítá se do všeho. Smutný.
Dokonce myslím, že jsem to sem někam psala.
Majko - dík:hjarta:

Wiki, moc ráda tě čtu. Tolik se od tebe učím.
A - mám tě ráda. :hjarta:

Taky znám tu slast alkoholového zapomění, aspoň na chviličku, byť za vysokou cenu.
Mám sklon řešit problémy a smutky alkoholem. Vím to o sobě a držím se od alkoholu dál. Pro jistotu.

Wiki,
pila jsi kvůli problémům s mužem, nebo byl jiný důvod?
Jak je teď stará dcera? Je už dospělá?

majkafa napsal(a):

Wiki, moc ráda tě čtu. Tolik se od tebe učím.
A - mám tě ráda. :hjarta:

Taky znám tu slast alkoholového zapomění, aspoň na chviličku, byť za vysokou cenu.
Mám sklon řešit problémy a smutky alkoholem. Vím to o sobě a držím se od alkoholu dál. Pro jistotu.

Zpočátku to slast skutečně je. Pak tě zotročí a vůbec slast nepřináší. Byla jsem sra.čka, tak jsem uhýbala..

Je zajímavé, že já dnes (ale to je jen mezi námi - nikomu bych to něřekla) když vidím (např. v TV), že někdo si jde dát sklenku tvrdýho - je to v každém filmu, seriálu- jako že je rozrušený, nas.raný apod. Tak pro mě je to okamžitě moučka. Slaboch. Ne chlap.

Damila napsal(a):

Wiki,
pila jsi kvůli problémům s mužem, nebo byl jiný důvod?
Jak je teď stará dcera? Je už dospělá?

Důvodů jsem našla mraky. Nelíbil se mi život jaký jsem vedla, taková zlatá klec, ale já jsem to nevěděla, že TOTO je ONO. Byla jsem jen nespokojená a nechtěla jsem být nespokojená, tak jsem dělal TO  , abych byla spokojená....no a už to bylo. Možná, že kdyby tenkrát bal babinet po ruce....:D...kdo ví..Ale ne. Blbost.

Jeden cvokař mi dokonce řekl, že já s alkoholikem nemám nic společného (že toto ví od začátku ), že jsem jen blbě řešila své problémy. Tomu jsem se smála.

Dcera má (bude) 17let.

ahoj všichni,chci Vám jen napsat k mému příběhu-manžel mě v opilosti fyzicky napadl.Byla jsem na policii.Jsem už zase odstěhovaná z domu.Musím to definitivně vyřešit!!!!!!

Je to jak přes kopírák.... Tak si hlavně Hanulko pamatuj, jak ti bylo. Až budeš mít snahu zase všechno zapomenout a odpustit.... Držím ti pěstičky jak můžu abys  to  tentokrát dotáhla do konce.  Ty to ještě nevíš, ale život bez alkoholika je fajn..... :jojo:

já se po půl roce potkala s kámoškou, ještě ted mám šok. Tak hrozně se změnila v chování, mluva , jak ze 4 cenové a to si vždy zakládala na tom, že je za dámu. Vyprávěla hrozně sprosté a vulgární vtipy a jediné o čem mluvila, kde byla s kým a co pít. Byla taková hlučná, hrubá. Vzhledově pořád docela kočka, ale to chování. Nějak to nemůžu vstřebat.

Hanule0911 napsal(a):

ahoj všichni,chci Vám jen napsat k mému příběhu-manžel mě v opilosti fyzicky napadl.Byla jsem na policii.Jsem už zase odstěhovaná z domu.Musím to definitivně vyřešit!!!!!!

Hanulko, držím ti palce. Opravdu - dotáhni to do konce, a pak začni normálně, pěkně žít. Věř mi, jde to.
Kéž je tvůj příběh motivující pro všechny, které dlouho váhají...

Hanulko, také Ti držím palce k tomu, abys zmobilizovala všechny síly a konečně udělala za svým nepodařeným manželstvím tečku. Sama vidíš, že to k ničemu nevedlo, manžel chlastá vesele dál a pokud "sekal dobrotu" t.j. choval se snesitelně, nevydrželo mu to déle než pár měsíců.
Tady už není co řešit. Dej se psychicky dohromady a rozjeď okamžitě rozvod. Je dobře, žes šla na policii, budeš mít pro soud pádný argument. MMCH proč jsi ho nenechala vykázat z domu policií jako domácího násilníka?!? Policie je povinna uvědomit v tomto případě středisko pro pomoc obětem domácího násilí (což Ty bezesporu jsi) a odtamtud jsou povinni Tě zkontaktovat a poskytnout Ti psychologickou i právní pomoc jako oběti. Proč pořád utíkáš z domu jako zpráskaný pes Ty a opilý manžel se tam nerušeně rozvaluje?!?
Jsem Ti dobrou radou - vyhledej nejbližší poradnu pro oběti domácího násilí aktivně Ty sama a požádej je o pomoc při řešení předrozvodové situace. Podle mě potřebuješ, aby Tě tímto nelehkým procesem provedl odborník, protože u Tebe existuje vysoká pravděpodobnost opětovného návratu k násilníkovi, sotva ti po čtvrt roce začne plakat u kolenou :jojo:

Kiara napsal(a):

Hanulko, také Ti držím palce k tomu, abys zmobilizovala všechny síly a konečně udělala za svým nepodařeným manželstvím tečku. Sama vidíš, že to k ničemu nevedlo, manžel chlastá vesele dál a pokud "sekal dobrotu" t.j. choval se snesitelně, nevydrželo mu to déle než pár měsíců.
Tady už není co řešit. Dej se psychicky dohromady a rozjeď okamžitě rozvod. Je dobře, žes šla na policii, budeš mít pro soud pádný argument. MMCH proč jsi ho nenechala vykázat z domu policií jako domácího násilníka?!? Policie je povinna uvědomit v tomto případě středisko pro pomoc obětem domácího násilí (což Ty bezesporu jsi) a odtamtud jsou povinni Tě zkontaktovat a poskytnout Ti psychologickou i právní pomoc jako oběti. Proč pořád utíkáš z domu jako zpráskaný pes Ty a opilý manžel se tam nerušeně rozvaluje?!?
Jsem Ti dobrou radou - vyhledej nejbližší poradnu pro oběti domácího násilí aktivně Ty sama a požádej je o pomoc při řešení předrozvodové situace. Podle mě potřebuješ, aby Tě tímto nelehkým procesem provedl odborník, protože u Tebe existuje vysoká pravděpodobnost opětovného návratu k násilníkovi, sotva ti po čtvrt roce začne plakat u kolenou :jojo:

Kiara- naprostý souhlas s vytučněným... Také mě při čtení  Hanuliného příspěvku napadlo, že je to dobrá, přílišná měkota a dá se zviklat případným brekotem  ožraly....  :jojo:

Haňule, teď už je konec srandy.
Teď už vážně. Musíš to vyřešit jako dospělý člověk. Nekompromisně.

Děvčata,na policii mi řekli,že ho mohou vykázat z domu až při druhém napadení a mém oznámení/toto bylo první oznámení-nikoli první napadení/.Sama jsem kontaktovala intervenční centrum a požádala o pomoc.Na můj e-mail dosud nikdo nereagoval a telefon tam nikdo nebere,tak to budu zkoušet dál,protože opravdu potřebuji pomoc.

Tak se  z toho vypiš! A zkoušej hledat dál pomoc v blízkosti bydliště. Hlavně to už  nenechávej!!! Myslím na tebe! :hjarta:

Hanule a máš kam jít?
Je to tvůj dům /byt?

Hanule, uvědom si konečně jednu věc. Tvůj manžel je hrubián, hulvát a agresivní alkoholik, který se NIKDY nezmění, na léčení NEPŮJDE a Tvoje jediné východisko je opustit ho.
Docela mám ale obavy, aby ses nestala součástí nekončícího scénáře na téma: opilý manžel se zachová jak prase, Hanule utíká z domova, manžel ji po pár měsících vyhledá a slibuje, že nikdy víc. Hanule se vrací domů, měsíc je pokoj, manžel postupně přitvrzuje v urážkách a ponižování až dojde k tomu, že se znova zachová jak prase a Hanuli napadne, Hanule opět utíká z domova ... atd.  Intervaly mezi jednotlivými napadeními se stále zkracují, Hanuli už nikdo z rodiny nevěří a jednoho krásného dne jim dojde už jenom kvůli sobě trpělivost a Hanuli přestanou poskytovat azyl :jojo:
Hanule, strašně nerada to říkám ale můj katastrofický scénář, který zní na první přečtení naprosto šíleně se pro mnohé manželky alkoholiků stává nedílnou součástí života :/

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata,na policii mi řekli,že ho mohou vykázat z domu až při druhém napadení a mém oznámení/toto bylo první oznámení-nikoli první napadení/.Sama jsem kontaktovala intervenční centrum a požádala o pomoc.Na můj e-mail dosud nikdo nereagoval a telefon tam nikdo nebere,tak to budu zkoušet dál,protože opravdu potřebuji pomoc.

Zavolej na linku důvěry. Pokud neznáš číslo, napiš mi do SZ oblast odkud jsi a zjistím ti to. Na lince důvěry by měli být nepřetržitě a měli by ti fundovaně poradit a dát všechny potřebné kontakty jak na krizová centra, tak na věci právního charakteru.
Drž se a hlavně NEUSTUPUJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hanule, právě jsem se dívala, opravdu linka důvěry má v každé oblasti jiné tel.číslo. Když si zadáš do vyhledavače Linka důvěry, vyhodí ti to tam možnosti a z nich si vyber tu tvému bydlišti nejbližší. I když - to hlavní ti poradí asi na jakékoli pobočce, ale na těch oblastních budou líp znát možnosti ve tvém kraji.
Kdybys cokoli potřebovala zjistit, napiš, a já se pokusím pomoci. Věř mi, půjde to,  zvládneš to, a časem bude líp. :pussa:

Ještě pro Hanuli (nebo i ostatní, co to potřebují):

Ohledně domácího násilí kontaktuj:  www.donalinka.cz,   tel 251 51 13 13

nebo
Bílý kruh bezpečí   www.bkb.cz   tel 257 317 110

Dej pak vědět, jak to postupuje. Myslím na tebe.

Hanule,teď to nesmíš vzdát,ačkoliv patřím mezi tu druhou skupinu,radím "běž".Určitě pomůžeš sobě a možná i tvé polovičce.A to by byl určitě ten nejlepší konec :hjarta::)

Hanulko, moc na tebe myslím........a přeju hodně síly............já ti rozumím............můj M bydlí stále u rodičů, pije, chodí k jakési psycholožce, někdy ho tam doprovází syn!!! , která mu konečně řekla, že toto nikam nevede a že má jít na ústavní léčbu...........tam nepůjde, je slabý, zbabělý a mimo............nevážím si ho, je mi šumák, je mi ho někdy...........někdy líto.........já milovala někoho jiného, se kterým jsem měla děti a..................tato troska je na ostudu a na problémy, v posledním měsíci ho srazilo auto na kole, a na rybách padl na zem a někdo zavolal rychlou, měl otřes mozku, byl tam na pozorování.................rozvádím se, teď mi psal sms, že mě chce vidět, nereaguji, neodepisuji..............jo, přišel opilý k právničce a chtěl ji poučovat, ať mluví spisovně, ať používá správně 5. pád, utekla jsem a s právničkou jsme se domluvily, že budeme brát za bernou minci to, co u ní říkal, v tom smyslu mu napsala dopis...........říkal, že má miliony, že ně vyplatí atd. , nic není pravda................pak mi volal, že byl opilý a že říkal nesmysly a já mu řekla, tak si to vyřeš sám.........musel jít a omluvit se a sepsat jinou dohodu................děti s ním mluví minimálně...........já si užívám, jezdím na kole 70 km!!! , nosím mini, doma si třeba hodinu tancuju při rádiu a toto chci dělat a budu........užívám si sexu a vůbec, ale vůbec nemám žádné výčitky..........najednou je ten život tak hezký...............HANULE

vera napsal(a):

Hanulko, moc na tebe myslím........a přeju hodně síly............já ti rozumím............můj M bydlí stále u rodičů, pije, chodí k jakési psycholožce, někdy ho tam doprovází syn!!! , která mu konečně řekla, že toto nikam nevede a že má jít na ústavní léčbu...........tam nepůjde, je slabý, zbabělý a mimo............nevážím si ho, je mi šumák, je mi ho někdy...........někdy líto.........já milovala někoho jiného, se kterým jsem měla děti a..................tato troska je na ostudu a na problémy, v posledním měsíci ho srazilo auto na kole, a na rybách padl na zem a někdo zavolal rychlou, měl otřes mozku, byl tam na pozorování.................rozvádím se, teď mi psal sms, že mě chce vidět, nereaguji, neodepisuji..............jo, přišel opilý k právničce a chtěl ji poučovat, ať mluví spisovně, ať používá správně 5. pád, utekla jsem a s právničkou jsme se domluvily, že budeme brát za bernou minci to, co u ní říkal, v tom smyslu mu napsala dopis...........říkal, že má miliony, že ně vyplatí atd. , nic není pravda................pak mi volal, že byl opilý a že říkal nesmysly a já mu řekla, tak si to vyřeš sám.........musel jít a omluvit se a sepsat jinou dohodu................děti s ním mluví minimálně...........já si užívám, jezdím na kole 70 km!!! , nosím mini, doma si třeba hodinu tancuju při rádiu a toto chci dělat a budu........užívám si sexu a vůbec, ale vůbec nemám žádné výčitky..........najednou je ten život tak hezký...............HANULE

Vero- ráda  tě vidím psát...   Je dobře, že jsi  to rozsekla. Přeji Hanuli totéž a co nejdříve!!!

Hanule, jak se to vyvíjí? Napiš. A nediv se, jestli poslední dobou neustále škytáš...

Hanule, odejdi, odstřihni se o d něho, udělej to rázně................mně to dlouho nešlo......dala jsem si inzerát na seznamku štěstí, na internet......................a chodila na schůzky...........jako na odpolední kroužky..........trochu jsem si čechrala peří................5 x nic moc, jenom jedno setkání a do druhého jsem už nešla.................a pak se objevil anděl a trávím 2 andělská odpoledne za týden.................to rozhodlo...........toto mi pomohlo...........moc...........já vím, že je to berlička ...................a já se o něho opírám..............jedem na dovolenou...................třeba je to jenom převozník.............neřeším, nepřemýšlím...........neohlížím se a směřuju k rozvodu a ROZVEDU SE, po 34 letech manželství.....................budu přemýšlet až v roce 2010....................HANULE

vera: ahoooj, jsem ráda, že jsi v pohodě :pussa: To, že Tvůj M začne upadat hlouběji a hlouběji se dalo stoprocentně čekat a nemůžeš dělat nic jiného, než to ukončit a rozvést se. Anděla Ti přeji, já mám toho svého už sedmý měsíc a je to skutečně anděl :) jinak mám druhé rozvodové stání 24.6. a doufám, že to bude konečně poslední tečka za dvacetiletým vztahem.
Hanule, jak pokračuješ? Už ses dovolala na krizové linky, o kterých jsi mluvila?

Věro, pamatuješ co jsem ti psala? Že není jiné cesty než léčebna - buď někde zemře na silnici (k čemuž se smutně blíží) nebo skončí s poškozením jater na interně. To už pak bude pozdě. Tam je jedna jediná cesta. Alternativa není.

Jsem ráda, že se ti daří dobře. S odstupem je znát, že už nevolíš, že už máš jasno.

Ahoj všichni,je mi hooooodně moc mizerně.Můj manžel se oběsil doma.je to v pr...-psycholog pomoc

Ježišmária.... drž sa, Hani. A fakt zavolaj na nejakú tú linku, toto už sama nezvládneš. Tak ako tepenné krvácanie alebo podobne... :rolleyes:

Hanule. Nevím, co říct. Drž se, holči. :hjarta:

Hanule.................drž se............jsme s tebou.............máme te rádi..........buď silná

Hanule, nevím teď co říct.... objímám tě na dálku a myslím na tebe. Kdybych ti já, nebo snad i kdokoli tady z babinetu mohl být něčím nápomocný, napiš. Omlouvám se, že mluvím i za ostatní, ale mám pocit, že v tomto tentokrát můžu...


Bohužel, tohle se často stává.. Já se tohoto taky strašně bála, váhala jsem dlouho s rozvodem, protože můj manžel tuto variantu vážně zmiňoval. Toto byla právě jedna z věcí, kterou jsem řešila s psycholožkou. Když jsem jí svěřila svou obavu, řekla mi: Ano, toto se bohužel velmi často stává v takovýchto případech. Dokonce několik mých klientek to bohužel prožilo. Nemůžete tomu nijak zabránit, ani kdybyste se s ním nerozvedla, ani kdyste dělala cokoli. A pamatujte si - POKUD SE TO STANE, NENÍ TO VAŠE VINA.
Tahle věta mi strašně moc pomohla. Kéž pomůže i tobě...

Hanule0911 napsal(a):

Ahoj všichni,je mi hooooodně moc mizerně.Můj manžel se oběsil doma.je to v pr...-psycholog pomoc

...doma, to od něj nebylo hezký...drž se, bylo to jen jeho rozhodnutí...hlavně nepomýšlej na to to je tvuj problém. :pussa:

...sebevražda je hnusná manipulace a hrozně ubližuje pozůstalým.

Haňule, jak je? Piš, vypiš se z toho. A vyplakej...
Je to tragedie... :(

Hanule- NENÍ to tvoje vina... On si to tak vybral... Bohužel.  Prosím, zavolej si pomoc, psychologa, děti, nebuď sama. Moc na tebe myslím...

...pravda hlavně na to nebud sama :hjarta:

Kamarádky,s tímto řešením jsem opravdu nepočítala,dcera se zhroutila,já se trošku držím-musím,nemohu dál děti zraňovat tím,že budu ukazovat,že jsem nešťastná.Syn to vzal velice statečně-prý s tím počítal.Cítím to jako veliký trest pro sebe i ostatní.Proč to udělal doma?Proč mi nezavolal,vždyď já bych mu pomohla i o půlnoci.On mě ve čtvrtek zbil a vyhnal z domu,co jsem mohla??Měla jsem se plazit po kolenou?????Nikdo přece nemá právo ubližovat blízké osobě a to jakkoli!!!Dnes zavolám psycholožce,navštívím i obvodní lékařku-opravdu teď pořebuji já pomoc!!!Ještě dnes musím k němu do zaměstnání,protože oni byli ti co mi zavolali,že není od pondělí v práci a že nebere mobil a to už mi bylo vše jasné,protože to se ještě v životě nestalo,aby nešel do práce.Mám trochu obavy z reakce tchýně.Včera to tam byla říct dcera.Vzala to prý vcelku statečně,jen jí řekla že byl nešťastný z toho,že neviděl vnoučka.Ale on byl ten kdo dceru vyhodil,zakázal jí k nám chodit.On měl dát první impuls k tomu že chce něco změnit.Proto se dcera taky zhroutila,hrozně jí to mrzí a já ji ujišťuji,že mohl zavolat,přijet cokoliv udělat a bylo by to vpořádku.To nás asi tíží nejvíce,ale už to bohužel nezměníme.S určitými věcmi budeme žít celý život a on to tak určitě chtěl-prostě trest.Já už do našeho domu nevkročím.To je pro mě nemyslitelné.Ještě dnes nebo zítra taky bude nutné zařídit vše kolem pohřbu-to bude pro mě veliké trauma.Myslete na mě prosím a dodávejte mi v myšlenkách sílu.Děkuji všem za podporu.

Hanule, myslím na tebe. :pussa: A piš, kdykoliv budeš potřebovat.
Mohu nějak pomoct? Když tak SZ, když budeš chtít.

Hanule :pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

Hanule, je to šok, ale rozdýchate to... Je zlé, že to urobil doma, ale inak: Nikto si nič nevyčítajte. Je to JEHO rozhodnutie - a podľa môjho chápania už proste nevedel vydržať sám so sebou. (Asi sa mu nikto nediví, ani ty nie.) Nemyslím, že by to malo čokoľvek spoločné s tebou alebo s niekým z rodiny - akurát, že na vás nebral ohľad. Držte sa, určite si nechajte odborne pomôcť, nebuďte sami... a ty sem napíše, keď budeš mať tú potrebu. Vypíš sa z toho, ak sa dá..

Hanule, myslím, že tro Selima napsala naprosto trefně - je to jeho rozhodnutí, už prostě nemohl vydržet sám se sebou. Alkoholismus je právě typický tím, že ho provázejí těžké deprese - to je prostě průvodní znak alkoholismu. A mnoho, opravdu mnoho alkoholiků končí právě takto. Zkusím vyhledat nějaké statistiky a jestli je najdu, napíšu je sem. Ať černé na bílém vidíš, že v tom nejste sami, a hlavně, že příčina je v jeho alkoholismu, nikoli ve vás.
Hanule, zamysli se nad tím, co by bylo, kdyby to býval neudělal: Upadal by do alkoholismu stále hlouběji. Tak jak od sebe vyhnal nejprve dceru, pak i tebe - a tebe dokonce zbil, tak mu už nikdo na světě nezbýval - ale to všechno jen JEHO VINOU.
Vždyť tys mu, tak říkajíc, dosloužila do posledních dnů, zůstalas s ním, ačkoli by 99% jiných dávno uteklo, nakonec jsme ti to tu všichni i radili.
A Hanule - také ses zmiňovala, že toto zbití jsi sice policii nahlásila poprvé, ale NEBYLO TO PRVNÍ NAPADENÍ. Na to nezapomínej.

Hanule, pár následujících dní musíš nějak přežít. Podporuj dceru i syna, mysli na vnoučka. Až bude po pohřbu, bude se to všechno pozvolna uklidňovat. Ty pak začni budovat nový život. Doporučuju - dům kde jste žili, prodej. Chápu, že už tam nechceš vkročit. A pak si kup nějaký jiný, udělej si to tam hezké, zařiď zahrádku, třeba tam udělej i pískoviště, až budeš hlídat vnoučka a tak. Promiň, že zabíhám do takových detailů, ale chtěla bych tě pomoct nasměrovat na budoucnost. A ta bude pro vás všechny lepší,. Bez trápení. Zajdi i za psycholožkou, pomůže ti vyrovnat se s tím. A my tady na babinetu na tebe všichni myslíme. Napiš, až budeš mít sílu, jak to zvládáš. Prožíváme to s tebou.

Hanule,holky to tu pěkně popsaly,tak ani nemůžu napsat víc.Jen to,že si troufám jeho pocity pochopit,i když jedině opravdu on zná "proč".V tu chvíli to asi viděl jako nejjednodušší způsob pro všechny.A jedinný důvod alkohol.Možná si pro Tebe přál lepší život než s ním ,když jinak neuměl.Neboj ,to hezké Tě ještě čeká.Neber to jako trest :hjarta:

Selima napsal(a):

Hanule, je to šok, ale rozdýchate to... Je zlé, že to urobil doma, ale inak: Nikto si nič nevyčítajte. Je to JEHO rozhodnutie - a podľa môjho chápania už proste nevedel vydržať sám so sebou. (Asi sa mu nikto nediví, ani ty nie.) Nemyslím, že by to malo čokoľvek spoločné s tebou alebo s niekým z rodiny - akurát, že na vás nebral ohľad. Držte sa, určite si nechajte odborne pomôcť, nebuďte sami... a ty sem napíše, keď budeš mať tú potrebu. Vypíš sa z toho, ak sa dá..

Ano. Já se o sebevraždu taky pokusila tehdy, kdy už jsem nemohla vydržet sama se sebou. S ostatními to nemělo nic společného, to bylo jenom moje.

Hanko zkus se na to podívat tak že to nebyl trest pro vás, to by si jen přijala vinu za jeho rozhodnutí, byl to trest pro něj, za to co vám dělal....asi bych dům taky prodala, myslim, že ani se svým cynismem bych se nepřenesla přes to, že se mi oběsil v mém "hradě bezpečí". Bude líp, hlavně si to nedávejte za vinu. Není to tvoje vina, dobrý lidi kolem tebe to vědí a na nedobrý nehleď :pussa: jestli někdo někomu ublížil tak on vám,nestačilo mu ubližování za života, sebevražda je nejhorší způsob manipulace...sebevrah  netřeba litovat, lituju pozůstalé.

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Hanule, je to šok, ale rozdýchate to... Je zlé, že to urobil doma, ale inak: Nikto si nič nevyčítajte. Je to JEHO rozhodnutie - a podľa môjho chápania už proste nevedel vydržať sám so sebou. (Asi sa mu nikto nediví, ani ty nie.) Nemyslím, že by to malo čokoľvek spoločné s tebou alebo s niekým z rodiny - akurát, že na vás nebral ohľad. Držte sa, určite si nechajte odborne pomôcť, nebuďte sami... a ty sem napíše, keď budeš mať tú potrebu. Vypíš sa z toho, ak sa dá..

Ano. Já se o sebevraždu taky pokusila tehdy, kdy už jsem nemohla vydržet sama se sebou. S ostatními to nemělo nic společného, to bylo jenom moje.

...myšlenka na sebevraždu asi napadne skoro každého kdo je v průšvihu zdánlivě neřešitelném, ale vždycky mě z takových uvah probralo pomyšlení, že bych ublížila jen lidem okolo, udělat to vlastnímu synovi,nikdy, zničila bych mu život...vidíš sama jak to hrozně ubližuje...:(

V tu chvíli na to člověk, který je opravdu na prahu, nemyslí. To v hlavě vůbec nemá. Byť to tam třeba hledá, aby ho to zadrželo. Prostě to tam není.

A jestli je to manipulace nebo ne, o tom by se dala vést polemika.

V tom žádná manipulace s okolím není. V tu chvíli je člověk doopravdy sám se sebou a svým rozhodnutím. Že to okolí jako manipulaci vnímat může, to je jiná. I když nechápu - JAK je zmanipuloval tím, že si sám rozhodl o sobě a o svém žití nebo nežití. Že jsou ti, co zůstali, smutní, zoufalí, to podle mě manipulace není.

Hanule, drž se  :par:

Je skvělé, že si umíš říct o pomoc :) :hjarta:

Jen bych se přimlouvala, nepoužívejme vůbec slovo vina. Ta sebevražda byla mužovo rozhodnutí v důsledku jeho života, toho, co sám za sebe a pro sebe zvládl a nezvládl. Jeho čin bude mít dopad na jeho blízké, stejně jako na všechny, kdo s ním byli v nějakém vztahu, měly dopad jeho předchozí rozhodnutí a činy. Ten člověk nekomunikoval, odháněl vás od sebe, vydělil se z rodiny a nakonec odešel. Vy se s tím musíte nějak porovnat, jako jste se museli porovnat s výhružkami, bitím, odmítáním.

Vinu je vždycky potřeba na někoho hodit a volá po trestu, odplatě. Všichni zúčastnění do toho zabředávají víc a víc a to není k ničemu.

Hanule, můžeš být smutná, můžeš cítit bezmoc, vztek, hnus. Byla jsi s tím člověkem dlouhou dobu provázaná, dotýkalo se tě to, co prožíval a dělal. Je potřeba to prožít, vyčistit, uzavřít. Neubližuj sama sobě tím, že bys roztáčela kolo výčitek, obviňování, trestání.

Je to těžké, náhlé, drsné, hnusné. Jako smradlavé bahno, které se ti nalepí na boty, na ruce, všude. Ale přemýšlení o vině a odplatě je ještě mnohem mazlavější a lepivější. Neplácej toho na sebe víc, než je nutné.

Majka, ak mám s niekým spor, problemaitkc vzťah, apod., a potom si demonštratívne(ono sa to väčišnou dá roroznaťň niečo urobím, tak to JE manipulácia, aj keď pripúšťam, že sme-tam môže byť podvedomá. Inokedy úplne vedomá. Sama som sa v puberte chcela "pomstiť" mojim rodičom a kamošom tým, že sa zabijem, než mi došlo, že najviac potrestaná by som bola ja - a im by sa možno akurát uľavilo.

Selima, nepíšem o demonštratívnych samovraždách.

Haňule, je to smutné...

Nesmíš si dávat vinu a nesmíš dovolit, aby si děti dávaly vinu.

Stalo se. Bylo to jeho rozhodnutí a teď už není žádné, kdyby byl zavolal, řekl...atd. Alkoholismus je nemoc. Neléčená je smrtelná.

Odpusť sobě (všechno co si dáváš za vinu), odpusť jemu (všechno co jemu dáváš za vinu). Udělal to, co v tu chvíli považoval za nejlepší. Byl to jeho život , ne tvůj. Tak to musíš vzít, (a je to tak) jinak by ses utrápila.

Vím, že je ti hrozně, ale udrž děti, aby trpěly co nejméně. Ony se s tím budou vyrovnávat hůře něž ty...:hjarta:
Buď statečná a odpusť s láskou a  doopravdy - uleví se ti.

Hanule, znovu jsem četla tvůj příspěvek. A chci ti říct, myslím, že to neměl být a ani není trest pro tebe ani dceru ani nikoho jiného. Pro něj to  bylo vysvobození. Jemu už by bylo pořád jen hůř.

Hanule to co Tě to potkalo je hodně smutné :(   držím pěsti at to ustojíš :hjarta: a věř,že bude zase líp :pussa:

Hanule, moc ti fandím.................teď je to pro tebe těžké, všichni to víme a jsme pořád v duchu s tebou............a je nás hodně...........a už bude jenom líp

já bych teď ani nic neplánovala......prodej domu atd............hroty se obrousí a třeba se za měsíc budeš dívat na všechno jinak

Měsíc je příliš krátká doba. Já bych v tom domě taky nemohla být.

Hanulko, myslím na tebe. :hjarta::hjarta::hjarta:

Dnes jsem navštívila psycholožku,vše jsme probraly-chyby,viny,pocity.....Trochu se mi ulevilo,ale jde to na mě ve vlnách,což je prý normální.Chvíli jsem se vším smířená a chvíli zase pochybuji a říkám kdyby...Nejvíce mě bolí,že to opravdu hodně sebralo dceru a ta mi po celou dobu byla největší oporou.nemůže se stále vyrovnat s tím,že neviděl malého.Viní se z toho,že měla být vstřícnější.Ale ono to opravdu nešlo.Uklidňuji ji tím,že jsem mu ukazovala fotky,takže ho viděl.Byla jsem i u obvodní lékařky.Dala mi injekci na uklidnění a předepsala sedativa.Nabídla i neschopenku,kdybych to nezvládala,ale to nechci,mám dovolenou.I s ní jsem vše probírala,uklidňovala mě,že nic není moje vina,scénář u takto nemocných lidí prý bývá stejný a k těmto věcem dochází.Taky říkala,že přede mnou hluboce smeká,jestliže jsem to vydržela takovou dobu.V poslední době jsem výrazně zhubla,jí jsem nic neřekla,tak mě honila po vyšetřeních a vše bylo v pořádku,teprve dnes jsem kápla božskou,tak říkala že už všemu rozumí.Jsem stále u dcery,dnes tu byl za mnou i syn.Říkal,že včera měl dost velkou krizi,ale dnes už je to dobré.Taky říkal,že si vzpoměl na všechny ty hrůzy které se u nás děly a to mu pomohlo situaci zvládnout,protože teď už snad bude líp.Je to strašné,že si tímto způsobem vlastně oddechl!!Policie mě stále nekontaktovala,tak nevím jastli už můžu zařizovat pohřeb,protože vlastně nevím datum úmrtí.Jsem zvědavá jestli něco naspím,protože minulou noc jsem celou nespala.Snad mi ta injekce trochu pomůže.Jsem strašně unavená a vyčerpaná a nevím kde a jak získat nějakou energii.Už jsme uvažovali i o tom,že bychom si všichni vyjeli někam na výlet ať přijdeme na jiné myšlenky.Já si zatím nepřipouštím nějaké bilancování mé minulosti-není na to síla!!!Krásně tady píšete o dpuštění.Já k tomu odpuštění a smíření musím teprve dojít.Zatím to opravdu cítím jako zradu a trest.Všechno mě to mrzí.Ale věřím,že ke všemu časem dojdu,najdu kýžený klid v duši.

Hanule. I když to může znít jako fráze, čas je laskavý lékař našich bolestí. Drž se, holčí. Držte se celá rodina.  :pussa:

Hanule-   ono  to přijde samo- prozření, odpuštění sama sobě. Ty za to nemůžeš, ani dcera ne. Možná nebude od věci, když ji dovedeš k psycholožce též.   Tvůj muž si zvolil blbou cestu a vy jste bohužel byli nucená asistence...Víš-   když se vrátím tady po vlákně a pročítám příběhy a  osudy- neudiví mě to, co se stalo...  Spíš  si říkám,  už aby se to zavřelo a mohla jsi začít zjišťovat, že svět zůstal krásný...  Moc na tebe myslím a přeji ti  vše dobré. :hjarta:

Hanule, neznám člověka, který  by za všech okolností uvažoval jen se srdcem na dlani a z pusy mu šly jen růžová  slovíčka a srdíčka. Každý občas metáme i hromy a blesky a to, co sis prožila nebylo o růžových obláččích. Byla jsi pod tlakem a děláš si zbytečné výčitky.

Kolem mě teď různými cestami odešlo pár lidí a pozůstalí si taky říkají:Třeba jsem to přivolala, řekla jsem to a to.

Hanule Všichni to tady máme jen na chvíli půjčené a nikdo chválabohu neví dne ani minuty a ani jak dojde ke konci své pozemské pouti.
Buď smutná, vyplač svůj žal. Teď je na to ten správný čas .Jen, jak holky píšou, neobviňuj se . Posílám pro útěchu a posílení :hjarta: :hjarta: :hjarta::hjarta: :hjarta:

Hanule,cítím s Tebou a drž se! Hezky na Tebe myslím.

Heluška píše velikou pravdu,i já si zpětně uvědomuji pod jakým jsem byla tlakem ajak jsem se zmítala bezmocí.Šlehali jsme kolem sebe hromy a blesky,ale ta situace byla tak nezvladatelná,že to opravdu jinak nešlo.Každý z nás chtěl asi něco jiného.On už si opravdu asi nevěděl rady sám se sebou.Nevysílal signál pomoci,byl moc hrdý.To mě jediné mrzí,protože já jsem byla opravdu připravená pomoci,ale když se snažíte a on vám někdo vzápětí řekne,že jste prase,protože máte prach na radiátorech,to vás strašně moc ubíjí a uráží,nemáte chuť k ničemu.Řeknete si,že když tak mlátí kolem sebe,tak má asi dost energie a ještě nepotřebuje pomoc.Je to všechno strašně moc smutné,ale pořád hlodá ten červík-neměla jsem se přece jen chovat jinak???Ale jak??Měla jsem se nechat bít,ponižovat,nadávat??Takto to přece opravdu nešlo a on to nechápal.Pořád mi říkal,že jsem jiná,že jsem se změnila,ale já se nezměnila jen jsem si to od něj nechtěla nechat líbit a to je přece přirozené.Kam by to potom dospělo??On by byl spokojen,že mě marastí a v tom případě bych asi já udělala to co udělal on,tam opravdu nebylo jiné východisko.Proto jsem jak všichni víte zvažovala ten rozchod.Bylo to pro mě velice těžké a moc jsem váhala,to taky ostatně víte jak jsem byla nerozhodná.Teď to asi budu dlouho rozebírat a budu sem hodně psát,pomáhá mi to,otevírá se tím ventil přetlaku.Děkuji všem za velikou podporu,kterou teď opravdu potřebuji.

Hanule0911 napsal(a):

Heluška píše velikou pravdu,i já si zpětně uvědomuji pod jakým jsem byla tlakem ajak jsem se zmítala bezmocí.Šlehali jsme kolem sebe hromy a blesky,ale ta situace byla tak nezvladatelná,že to opravdu jinak nešlo.Každý z nás chtěl asi něco jiného.On už si opravdu asi nevěděl rady sám se sebou.Nevysílal signál pomoci,byl moc hrdý.To mě jediné mrzí,protože já jsem byla opravdu připravená pomoci,ale když se snažíte a on vám někdo vzápětí řekne,že jste prase,protože máte prach na radiátorech,to vás strašně moc ubíjí a uráží,nemáte chuť k ničemu.Řeknete si,že když tak mlátí kolem sebe,tak má asi dost energie a ještě nepotřebuje pomoc.Je to všechno strašně moc smutné,ale pořád hlodá ten červík-neměla jsem se přece jen chovat jinak???Ale jak??Měla jsem se nechat bít,ponižovat,nadávat??Takto to přece opravdu nešlo a on to nechápal.Pořád mi říkal,že jsem jiná,že jsem se změnila,ale já se nezměnila jen jsem si to od něj nechtěla nechat líbit a to je přece přirozené.Kam by to potom dospělo??On by byl spokojen,že mě marastí a v tom případě bych asi já udělala to co udělal on,tam opravdu nebylo jiné východisko.Proto jsem jak všichni víte zvažovala ten rozchod.Bylo to pro mě velice těžké a moc jsem váhala,to taky ostatně víte jak jsem byla nerozhodná.Teď to asi budu dlouho rozebírat a budu sem hodně psát,pomáhá mi to,otevírá se tím ventil přetlaku.Děkuji všem za velikou podporu,kterou teď opravdu potřebuji.

Hanule- je brzy . Ty se zatím zmítáš v pochybnostech, že jsi něco zanedbala ve vztahu k manželovi a  těžko si připouštíš, že to pos**ral on  ve vztahu k vám všem. Že vás vyměnil za chlast a ty výkřiky a obžaloby Vás byly jen      prskance aby zaplácnul možné výčitky sám sobě... On musel mít někoho, na koho sváděl svoje prohry a ty jsi byla ( nejdříve i s dětmi , pak sama ) po ruce... Odpoutat se úplně od něho jsi se pro svoji podřízenost a dobrotu neuměla ( nestihla). Kdyby tě zpráva o jeho smrti zastihla rok po  jeho opuštění, dívala by ses na to jinak.  Věř, i když to jde těžko, že KAŽDÝ si za svoje činy může sám.  To co udělal, bylo jen vyvrcholením jeho nespokojenosti sama se sebou. Asi neměl v té chvíli dostatečně velkou flašku aby to utopil tak volil jinou cestu...

Zní to strašně drsně, ale  věř , že mě je také líto jeho zmařeného života. Stejně tak jsem neustále litovala ( a ještě stále lituju) toho svého BM - opilce na entou.. Také mi  lezly  do hlavy vzpomínky na to hezké, co bylo ze začátku - NEŽ ZAČAL  CHLASTAT PRVNÍ LIGU...   Jenže to už je pryč. U tebe to bylo pryč také s první  nadávkou  kolem  špatně utřeného prachu.. Jenže to ještě teď přes slzy nevidíš.... :jojo: :hjarta:

Hanule, jestli ti to pomáhá, vypiš se z toho všeho, vypovídej... Kromě toho, že ulevíš sama sobě, tak celé tohle vlákno může pomoct a poradit ostatním, kteří se v něčem podobném utápějí - ať už jsou to sami alkoholici, nebo jejich blízcí...
Je moc dobré, že jsi šla k té psycholožce. Choď k ní, dokud to budeš potřebovat, možná to bude i delší čas. Ale neboj, jednou přijde den, kdy jí řekneš - moc Vám děkuju za všechno, cítím, že teď už můžu dál jít sama, že už to zvládám...
Taky doporučuju - nasměruj tam svou dceru, jestli tedy ona sama bude chtít. Podle toho, co píšeš, by jí psycholožka mohla hodně pomoci. Možná to pro jistotu nabídni i synovi, i když - jak znám chlapy, zřejmě to odmítne, že to zvládá sám...

Dceři jsi to řekla velmi pěkně - že on vnoučka viděl, žes mu ho ukazovala na fotkách. A hlavně - vždyť on kdyby ho opravdu vidět chtěl, určitě měl možnost - zajet za dcerou, nebo jí zavolat...Když on se k vám choval jak se choval, bylo úplný nesmysl stále vše odpouštět a nabízet další a další pomoc a zájem o setkání. To měl udělat on a on to neudělal.

Je strašná škoda, že alkoholici psychicky ničí své okolí za svého života, a vlastně pak i svou předčasnou smrtí. Ta jejich blízké také vždy převálcuje a trvá dost dlouho, než se vzpamatujou.
A bohužel, realita je taková: alkoholici umírají takřka vždy předčasně - buď někde opilí umrznou, nebo někam v opilosti spadnou, nebo opilí nabourají autem a zabijou sebe a nezřídka zároveň i mnohé další - úplně nevinné, nebo se tím pitím zničí tak, že jim selžou nějaké orgány. A nebo si často právě sáhnou na život sami.

Hanule - ptáš se, neměla jsem se přece jen chovat jinak? A jak?
Myslím, že právě ty jsi byla vstřícná až za samou hranici možného, dávno na úkor sebe a svého psychického zdraví. Udělalas naprosté, ale naprosté maximum, asi žádná jiná by to nevydržela tak dlouho. Víc se dělat nedalo. Nemáš si absolutně co vyčítat. Ty ani tvé děti.

Hanule,

Jsi statečná ženská a postupuješ skvěle.Máš moji úctu. Je to obrovská lekce a ty budeš nyní tak vybavená do života, že už další starosti pro tebe budou jen odvárkem.

Hani. Já vím, že jediná cesta je odpuštění.
Prošla jsem si tím, co tvům muž, jen jsem do zakončila jinak. Upřímně, byly chvíle, kdy jsem se rozhodla stejně jako on (jen trošku estetičtěj..-žertíček..). Nedokázala jsem to. Bezvýchodnost a zoufalost situace byla strašná a nejde popsat. Být jen malinko statečnější, tak jsem to také tak "vyřešila"....

Bylo to nesmírně těžké období a musím říct, že ani skutečnost, že si ničím život, zdraví, rodinu, neberu ohled ani na dítě...mě nezastavilo. Je v "normálním stavu" nepochopitelné. Věř, že dnes to nechápu ani já sama. Stačilo jen zorganizovat jinak bydlení, či roztomilý rozvod..  :) a bylo to v pořádku. Jen vzít to do svých rukou i s zodpovědností.  ..Kdepak...já  to ozsápala a zdemolovala   zgruntu.

A k "zradě a trestu".
Zrada od tvého muže to nebyla. On jinak nemohl , neuměl. V "normálním " stavu by rozhodně jednal jinak. Neuvažoval "normálně". Byl nemocný. Soudný a zdravý člověk by nikdy takto neublížil svým dětem a ženě... Odpuštění je proto jediná cesta k dosažení klidu a míru v duši. Trest - to také není. Já to beru jako lekci, připustila bych si, že možná jsem někde někdy někomu ublížila já, (což nemůže asi nikdo vyvrátit - připouštím i reinkarnaci..), a brala bych to jako důsledek a návod k posunu. Nikterak neomlouvám v určitém smyslu jeho  srabácký krok a jeho srabáctví převzít za svůj život zodpovědnost.
Píšu o sobě. Nechtěla bych se trápit. Toho bylo dost.  Chtěla bych se smát s dětmi, žertovat, dělat blbosti, výlety, milovat, pracovat,  spát s úsměvem a žít. A vím, že to je v moci rozhodnutí každého z nás.

Já jsem dokázala sobě odpustit až po letech. 100x jsem svou chybu napravila, léta..a jednoho dne  se rozhodla , že se splácením dluhů končím. Odpustila jsem i sama sobě. Jinak bych nemohla jít dál.

Wiki, děkuji.
Plakala jsem u tvých řádek. Jako bys psala o mně, o mých pocitech, o mém žití.

Hanulko, já před tebou taky hluboce smekám. Netrap se. Není žádná vina ani trest.
Je to tak, jak to Wiki napsala.

Jen - tvůj muž to vyřešil jinak. Byl jistým způsobem statečný. Bez jakékoliv ironie. Toto slovo je opravdu namístě, byť se to třeba nezdá. Nedokázal žít sám se sebou. A než by trápil ostatní dalším ubližováním v alkoholovém tranzu, kterému nedokázal odolat, vybral si raději tuto cestu.

tak mám za sebou zase jeden den po....dopoledne jsem měla obrovský nával-seděla jsem u dcery v koupelně a brečela,brečela a brečela.Až za mnou přišla a utěšovala mě,tak jsem se kontrolovala,ale vyšlo to ven a mě se hodně moc ulevilo.Odpoledne jsme byli s dětmi v pohřební agentuře.Já všechno zvládla v pohodě,ale děti z toho byly hodně vystresované.Jediné co jsem tam neustála bylo to,že nám paní řekla,že z patologie jí řekli,že úmrtí nastalo ve středu 3.6.-to ho zeť našel,ale my jsme si jisti,že se to muselo stát v noci ze 3. na 4.,protože syn ho viděl v to pondělí kolem 19,00 jak jel na kole z hospody hodně moc opilý a v úterý mi odpoledne volala známá,jestli nevím co s ním je,že jí nebere telefon a že jí slíbil něco udělat.Takže na úmrtním listě bude jiný den úmrtí.Ale to už asi moc pitvám.Mám pocit,že dcera se s tím velice těžko vyrovnává,už jsem jí i dnes nabídla tu moji psycholožku,protože zná náš problém.Ona mi říkala,že nemá sílu vysvětlovat od a do z co se u nás dělo a co to má za následky.Proto myslím,že pro ni bude lepší někdo,kdo už to zná a budou se soustředit jen na ty následky.Syn byl dnes v domě nakrmit psa,a říkal,že tam trošku pozametal sklo,které tam je z rozbitých dveří.Nadávala jsem mu,že tam nesmí chodit sám.Říkal,že je to v pohodě,ale potom se začal strašně klepat a říkal-maminko,prosím tě ty tam zatím nesmíš,protože je to hrozné,ale nechtějí mi říct co tam zůstalo.Velice si svých dětí i zetě vážím a jsem na ně hrdá.Kdyby mi nepomáhaly,tak bych to neunesla.I já se snažím být jim oporou,o všem s nimi mluvit a vidět lepší zítřky.Všichni máme hrozný strach z toho pohřbu,ale já jsem jim řekla,že je naše povinnost rozloučit se důstojně s tím člověkem a že je to poslední zastavení na naší křížové cestě.Mě strašně moc pomáhá,že sem můžu psát a vypsat se z toho jak jste už některá doporučovala.Taky se mi ozvou kamarádky,nebo volám i já-až mi to někdy připadá,že obtěžuji,ale ony mě vyslechnou,uklidní,poradí.Za to jsem ráda.Pohřeb máme příští pátek v 12,40-tak Vás všechny moc prosím myslete na mě a posílejte mi energii,ať to vydržím.

Hanule, vydržíš.
Říká se že člověk vydrží 7 krát víc než kůň a žena ještě sedmkrát víc než  člověk. :par: .

Určitě jsi to mnohokrát zažila. Padáš na ústa, říkáš už fakt nemůžu, řveš u toho jako raněné zvíře, ale vždy se najde něco, co stojí za to vydolovat poslední zbytek sil  a jít dál. Ráno se probudíš a je o kousíček líp a tak pomaličku přežiješ zlé období.
Nemůže být jen zle, musí být i sluníčko a teplo. Neboj nic, sluníčko už za chvilinku vykoukne z mraků , už brzy se probudíš a řekneš si:dnes jsem se konečně dobře vyspala. Tělo i duše bude pomalu nabírat síly, tak buď trpělivá a nespěchej na sebe. Regenerace sil docela trvá.

Vydrž, pohřeb je vždycky hodně zátěžová záležitost. Na jednom jsem dnes byla. Ale tyto obřady mají něco do sebe. Důstojným způsobem  , jak píšeš, se pozůstalí rozloučí se zemřelým člověkem.
Uvědomí si tam, jak si prkotinami vzájemně ničíme vztahy. Obřad , je-li citlivě veden, nám pomůže odpustit i to, co se nám prve jevilo jako neodpustitelné.
Duše každého člověka potřebuje, aby jí bylo odpuštěno.
Posílám:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Hanule, myslím na tebe pořád ..................vysílám energii.........vydržíš.........máš skvělé děti

Hanule, budu na tebe myslet, celý týden, a v pátek nejvíc. Ten týden prostě musíte nějak přežít.  Říkej si - za týden nám bude už určitě líp...
Opravdu, vždycky doba  do pohřbu a pak den pohřbu je nejtěžší, ale pak už se to začne uklidňovat, a život se pomalounku začne vracet do normálních kolejí.

Ohledně dětí a pohřbu - vystihla jsi to neuvěřitelně dobře: Toto bude poslední zastávka na vaší křížové cestě.

Ano, je dobré se se zemřelým rozloučit a tak to v sobě všechno nějak uzavřít. Ale doporučuju - nepodávej to dětem jako jejich povinnost, nech jim případně i možnost volby. Řekni jim - pokud byste se na to necítili, nikdo by vám neúčast nevyčítal. Pokud by to pro vás bylo lepší, rozlučte se s tátou doma,ve svém  srdci.To platí stejně.
Když BM zemřel, taky jsem svým dětem  tohle taky nabídla. Ale děti s rozhodly na pohřeb jít. Jenže za 14 dní jsme měli jít na pohřeb další, to zemřela mého BM maminka, mých dětí babička. Děti byly z celé situace už tak dost vystresované. Tuhle možnost volby jsem jim zopakovala. A tehdy se rozhodli tak, že dcera se mnou na ten babiččin pohřeb šla, a syn s úlevou řekl - jestli tam teda nemusím, tak bych raděj zůstal doma.

Bohužel, ohledně tohoto tématu mám ještě jednu zkušenost: V mé širší rodině došlo před lety také k sebevraždě, také oběšením doma, i když ze zcela jiných důvodů. Manželka toho zemřelého na tom pak byla psychicky tak zle, že na pohřeb svého muže nešla. I její doktorka to nedoporučila. Všichni jsme to pochopili,a ani v nejmenším by nikoho nenapadlo jí neúčast na pohřbu vyčítat. Naopak, cítili jsme, že to tak pro ni je lepší, ten její obrovský stres negradovat. Také ona nebyla schopná , poté, co se to stalo, jít domů. Přestěhovala jsem ji tedy dočasně k nám, bydlela u nás asi rok. Teprve poté se pozvolna vrátila do svého bytu, ale i když už to nebylo nesnesitelné, necítila se tam dobře. Tak při první příležitosti si pak zařídila bydlení jinde a jinak. A dnes žije spokojeným životem, jizvy na duši sice nějaké zůstaly, ale jinak je ona naštěstí dávno v pořádku.

Ohledně dcery a psycholožky: To je fakt nejlepší, kdyby šla k té psycholožce, u které jsi byla ty. Jedak mám pocit, že tobě ta psycholožka dokázala pomoci a že je tedy snad dobrá (ono totiž ne každý pscholog ti vždycky sedne) a tudíž je "prověřená", víš, kam dceru posíláš. A také je opravdu dobře, že ta psycholožka už okolnosti vaší situace zná, že to dcera nemusí vyprávět všechno od začátku. Já jsem tehdy taky svou dceru nasměrovala k mé psycholožce. Ze stejných důvodů.
Jestli tam dcera sama chce jít, pokus se to zařídit co nejdřív, ještě před pohřbem. To dceři může dodat sílu.

Je dobře, že se podporujete navzájem. Když jednomu docházejí síly, druhý ho podrží, a pak naopak. Neboj, zvládnete to. Je to těžké, ale to nejhorší už je  za vámi. Myslím na vás všechny. :pussa: :hjarta:

Děkuji za slova podpory ,útěchy i za dodávání síly.Dcera hodně trpí i když vidí,že jsem špatná já.Dnes je mi hodně do breku,ale snažím se držet,abych jí nepřitížila.Vzpomínali jsme na veselejší časy a sama jsem jí říkala,jak už to potom bylo hodně jiné,jak to svědčilo o tom,že se to horší a že nemůžeme pomoci.Začínáme nacházet smíření,ale ten ventil přetlaku ještě musí fungovat,jinak mě to roztrhne.Já už jsem mu vše odpustila,nezlobím se,jen chci,aby jeho duše odpočívala v pokoji.Už ho nic nebolí,netrápí,snad i on nalezl kýžený klid.Jsme s dcerou dost citlivé bytosti.Včera jsme o tom vedli řeč.Před dvěma lety mi zemřel tatínek,kterého jsem měla hodně moc ráda a dcera také.Když zemřel,tak jsme se obě shodly,že ho cítíme-občas nepochopitelně zablikalo světlo,sama od sebe se zapla televize,prostě jsem cítila že je ještě s námi-do pohřbu,pak to začalo slábnout.Teď zatím necítím nic.Ale dcera říkala,že ho cítí,že na ni zase v noci bliklo světlo.Já jsem ten pocit měla jedenkrát,když jsem vstala vnoci k vnoučkovi a on měl zavřená očička a jen tak zvláštně mrnkal.To jsem jen zašeptala-"ty jsi tady a díváš se na něho,já to vím".To byla jediná chvilka,kdy jsem tu energii cítila.Syn dnes za námi přijede na oběd,tak jsem ráda.Včera odpoledne tu byla za námi moje maminka-velice tvrdá žena,která mě taky drží.A potom se prořekla,že jí kamarádka donesla nějaké prášky na uklidnění a spaní,ale jen něco slabého.I ona má o nás určitě strach,abychom to přestáli ve zdraví.Všichni se o nás tak starají a bojí.Ale někdy je ten nával smutku k nezastavení.Já nekuřák jsem zvládla 3 krabičky od středy!!!Kamarádka radila ať si dám decku vína,ale to já vím,že nemohu-to mi ta cigareta pomůže víc!!Jedno zlo vyháním druhým,ale když je to berlička.....je to lepší než alkohol,to ve mě evokuje vzpomínky.

hanulko, jestli ti můžu poradit, není dobře v sobě všechno držet. vím, že tvojí dceru trápí, když ti není dobře, ale je lepší , když to jde ven. ono totiž když to v sobě držíš, tak bráníš uzdravení emocí, vím , co říkám, já to zažila jako malá, kdy moje máma to taky dělala, já měla pocit, že teda musím být taky statečná a všechno zvládat a nakonec jsem emoce v sobě zamkla na hodně dlouho, bohužel zamkneš i ty pozitivní.
není nic špatného na tom, když ukážeš, že je ti zle, pak i ostatní můžou, takhle i oni v sobě to drží, aby ste jeden druhému "nepřitížiliů.

Hanule,
potřebuješ obejmout, pohladit, vyplakat se a vykřičet...
Pokud někoho takového máš, kdo ti toto vše s láskou umožní, běž za ním a udělej to.

Někdy se takhle mohou příbuzní podpořit navzájem. Není to vždy tak, že když se jeden "drží", ostatní to lépe zvládnou.
Někdy pomůže, když se vzájemně vypláčou a vypovídají jeden druhému na rameni...

Hodně síly a lásky ti přeji.

Dnes jsme se byli podívat za našimi společnými známými,abych přišla na jiné myšlenky.A teď zase doléhá vlna.Jak píšete je opravdu lepší se vybrečet,když to cítím a vykřičet,když to cítím.Mě je taky vždycky lépe.Zatím,ale chvála bohu dobře spím-možná z té únavy.Já se zatím bráním i těm práškům co mám od doktorky.Pokud to vydržím,tak si to musím odžít,až budu cítit,že to nezvládám,tak si vezmu prášek.Mám nějaký bylinkový sirup na uklidnění,tak to si dám raději.Jinak vás ujišťuji,že chvilkama nevěřím tomu co se stalo-mám pocit,že se mi to zdá!!!

To se stává. Když mozek nepobírá. A chce nějak vytěsnit. :pussa:

Další den je před námi,ale hurá svítí sluníčko!!!!Pomalu začínáme probírat obřad-počet parte,hudbu,kterou měl rád atd.cítím chvilkové uvolnění a klid.Chvilkama se v tom hrabu,ale to jen proto,abych si to v sobě uspořádala,vysvětlila,omluvila a určitou část života uzavřela do 13.komnaty.Venku nechám jen to hezké,tím nechci říct,že bych se do té komnaty někdy nevrátila a nepřerovnala to tam.Asi to tak mělo být-osud tomu chtěl,když to vše probírám s dcerou,máme každý den alespoň dvě hodiny na mluvení o tom všem-opravdu vše k tomu směřovalo,ale my uvnitř,hlavně já pod tlakem a stresem jsem to nevnímala.Asi každý člověk má v sobě pud sebezáchovy a já v té době hledala sílu,abych to vše ve zdraví přežila já,protože když zpětně přemýšlím a známí mi říkají,že chvilkama opravdu měli strach abych to vše přežila.Protože asi před třemi týdny jsme se zase jako skoro každý den pohádali a mě se z kuchyně ztratili všechny nože-on je schoval,proč???Bál se,že bych mu něco udělala,nebo naopak se bál,že by mi něco udělal on??????To jsem si tenkrát vůbec neuvědomila a docela mě mrazí.Syn mi pořád říká,že je v pohodě,ale mám obavu,že to dusí.Tak s ním dnes musím dát řeč.I o něj mám starost,včera byl na tom výletě zase za hrdinu,pak se začal třást,když mu ten známý říkal,že je hodně podobný svému otci-prý mu to teď říká spousta lidí-ale on je mu opravdu tak podobný,že s tím mám chvilkama problém i já.

bohužel kluci už jsou takový, ten můj taky tvrdil, jak je v pohodě . určitě stačí, když mu řekneš, že je normální, když je na tátu naštvanej, vzteklej atd. Právě to, že mu řekneš, jaké máš pocity ty a že uvidí, že i ty s tím máš problém se poprat mu pomůže víc se otevřít.

hanule, seberte se s dětma a zalette si někam k moři do přepychového apartmánu.
Doma bych vzala osobní věci, uschovala, uklid bytu a např. vyklizení nebo nějaké změny(nový nábytek, koberce atd..) zadala agentuře i s klíčema a zmizla na 14dní.

Zkus se po pláči uvolnit a směj se. Už máš naplakáno...už ti bude jenom líp.

Já jsem vždy po nej tragediích (i po smrti rodičů) řešila všechno smíchem. nemyslím, že bych se tlemila na pohřebu (to mi bylo dost šoufl), ale večer, když jsme seděli doma, tak jsme vzpomínali na žertovné chvilky, napili se a strašně moc se smáli...To mi hrozně moc pomohlo. Já to řešiím stále takovým černým sarkastickým humorem (samozřejmě jen sama na sebe a o sobě !). Uvolnila jsem tím mockrát i dceru - Mami "ty jsi neuvěřitelná" říkala mi, když slzela smíchy nějakou mou volovinou (jakože nevhodnou)...Je to třeba blbý, měla jsem také i vlny smutku a pláč , každý jsme jiný, ale je to moje zkušenost a je pozitivní. :hjarta:

majkafa napsal(a):

Wiki, děkuji.
Plakala jsem u tvých řádek. Jako bys psala o mně, o mých pocitech, o mém žití.

Hanulko, já před tebou taky hluboce smekám. Netrap se. Není žádná vina ani trest.
Je to tak, jak to Wiki napsala.

Jen - tvůj muž to vyřešil jinak. Byl jistým způsobem statečný. Bez jakékoliv ironie. Toto slovo je opravdu namístě, byť se to třeba nezdá. Nedokázal žít sám se sebou. A než by trápil ostatní dalším ubližováním v alkoholovém tranzu, kterému nedokázal odolat, vybral si raději tuto cestu.

Jejda, to jsem nechtěla....ale pokud ti to něco už připomnělo, tak je to dobře, že už je to venku...
No jo no, zážitky...:D - dělám všechno "pořádně", žádnej troškař,  víš? :D

Ahoj všichni,tak dnes byl první den D.Rozváželi jsme parte-očistec na zemi.Tchyně mi řekla,že manželova sestra pro mě nemá jména a že má strach,aby na pohřbu na mě nevyjela-za jeho života se nenáviděli!!!!Že se odmítají účastnit čehokoliv po pohřbu.Jediná naše vina je prý,že mu dcera neukázala malého.Dcera tam byla se mnou a nedala se-říkala jí,že on ji vyhodil z domu,řekl,že tam nesmí,takže on měl být ten,kdo dá první impuls k tomu,že chce vidět vnuka.No bylo mi bídně,protože vím jak tím trpíme a ona tak bezcitně reagovala,ale na to mě psycholožka taky upozorňovala.A ty pohledy některých lidí,no nebylo mi dobře,ale za dveřmi domova jsem s ním byla jen já a moje děti-a bohužel jen my víme co to bylo!!!Tak jsem zase vykouřila pár cigaret,nic nesnědla,protože je mi úzko.Asi to ještě chvilku budu mít těžké,ale já to musím nějak vydržet.Přece neudělám to co on-kdo by tady pro ty děti,vnoučka zbyl????Možná si večer vezmu prášek,protože takový atak jsem nečekala.V pátek bude asi hůř!!!!Myslete na mě a pište!!!!!

Hanulko, myslím na tebe. Zvládáte to moc dobře. Držím palce i dětem, už jen pár dní do pátku a bude líp. Nedělejte si hlavu z řečí, je to jenom jejich vlastní obrana proti smutku, byť takhle nešťastná.
Aspoň trošíčku jez, třeba i násilím, třeba jenom čokoládu, nebo cokoliv, co ti chutná. Abys to všechno zvládla. :pussa:

Hanulko, je mi moc líto, jak to u vás dopadlo...
Moc na Tebe myslím a přeji Ti co nejvíce síly ve chvílích nejtěžších :hjarta: :hjarta: :hjarta:
Hlavně si NIC NEVYČÍTEJTE ... manžel byl nemocný člověk, u kterého si bohužel alkohol vybral svoji daň a vy - i kdybyste dělali první-poslední, těžko byste něco změnili či něčemu zabránili.
Přejte mu klidný odpočinek, buďte vzájemně jeden pro druhého oporou  a i když už manžel, otec a dědeček není mezi vámi, zanechal po sobě kus svého lepšího "já" ve vnoučkovi. Kvůli němu se běh života nemůže zastavit a i když se rány v duši a srdci budou hojit velmi pomalu, již kvůli malému je čas - milosrdný lékař - pomůže zmírnit.
Přeji hodně sil a v duchu na Tebe myslím, abys vše ustála :pussa:

BTW reakce jeho rodiny je vcelku pochopitelná - jeho dobrovolný odchod přišel znenadání, pro všechny to byl ohromující šok a pod vlivem bolesti začnou lidé vždycky hledat někoho "kdo za to může". Vy, kteří víte jak to skutečně všechno bylo - vás to bolí nejvíc a VY jste s ním snášeli ten šílený život, nikdo jiný.

Kdo to nezažil, nepochopí a kdo s ním nežil pod jednou střechou, nemá právo odsuzovat.

HAnule, pros o ochranu, o sílu a věř, že Ti bude pomoženo. Nejen tím ,že tady čteš, nebo možná právě touto formou je Ti shora seslaná pomoc, nevím.
Nenechej se vmanipulovat do role viníka, slovní přestřelka nic neřeší, jen možná momentálně uleví tlaku, ale snaž se nenechat  vyprovokovat k ničemu, co bys s chladnou hlavou neudělala.
Buď ta silnější a vydrž. Ono se to časem usadí a možná po delší době, až jeho rodinu popustí zloba a žal, matka sama přijde a vyslechne si to, co nevěděla a požádá tě o prominutí.
Taky je pod tlakem a tak řádí a hledá viníka, jak psala Kiara. Něco podobného vidím  právě teď  dost blízko mé kamarádky, i když šlo o nehodu v autě.
:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Každý situaci řeší tak , jak umí nejlépe v tu chvíli. ..viz příbuzní. Je to jejich věc. Nedovol, aby k tobě dolehly jejich problémy , jejich viny a přenosy. Potřebovali (potřebují) najít "viníka" situace, aby se jim ulevilo. ..není to čisté, ale je to obvyklé. Když toto budeš vědět, budeš lépe snášet případné invektivy..

Určitě bych v tomto duchu mluvila s dcerou, která se v tom bude bincat ještě víc, než ty...
Je to těžká situace, držím ti palce, abys ji zvládla.

Teď vidím, že vlastně to samé už napsala Kiara. ...
ale už to mazat nechci...

Wiki, to je v pořádku :)
Hanulko, nenech se na pohřbu nějak vyprovokovat. Ostatně by to musela být obzvlášť otrlá povaha, aby na pohřbu začala trousit nemístné poznámky směrem k vdově a pozůstalým dětem :usch:
Už to tak bývá, že za nebožtíkova života jim bylo dost jedno, jak se chová a jak žije. Není přece možné, aby o něm nevěděli, že popíjí více než je zdrávo, tolerovali to a když dojde na nejhorší, začít tragédii svádět na nejbližší rodinu.
Já bych věřila tomu, že negativní reakce na tragické úmrtí byla jen výrazem momentálního šoku a po čase se snad hroty obrousí.

Hanko,
nevím, co říci...máš jistě dost práce sama se sebou a s dětmi, je těžké pak najít pochopení pro další lidi - tchyni a švagrovou.
Jako dítě jsem zažila v rodině podobnou situaci - sebevražda a následná nevraživost pozůstalých, přehazování viny z jednoho na druhého. Je to zvláštní, ale pohřeb a celou tu atmosferu si velmi dobře pamatuji, ač je to už víc jak čtyřicet let. Dnes dovedu jasně zhodnotit, jaké "škody" to všechno napáchalo... pominu-li, že byly naprosto zpřetrhány vztahy mezi námi dětmi, myslím že to úplně nejhorší bylo, že zmizela soudržnost a pospolitost rodiny a vzniklo rodinné tabu.

Možná bude rozumné, když se v danou chvíli nebudeš bránit medikaci. Pomůže ti to překlenout momentální těžké chvíle. Nemusíš být za každou cenu statečná i PŘES míru své odolnosti, rozumíš? Jsi člověk a máš své city a emoce.
V pravou chvíli jim dej volný průchod, aby se ti nestalo, že pod jejich vlivem budeš jednat.

Přeji ti, abys to všechno přežila a co nejdřív zahájila ozdravný proces :)
To, že manžel odešel, není tvoje vina a nikdo nemá právo tě za to soudit. Ani ty sama ne.
Hodně sil, holčičko :pussa:

vím, že tu Hanulka řeší naprosto větší a důležitější problém. jenže já mám ted takový ...
prostě za 14 dní jsme pozvaní k mé (již zde zmíněné) kamarádce na oslavu na víkend.jenže já se toho už ted hrozím, nechce se mi tam,mám obavy, že to nevydržím a něco jí řeknu a tím zkazím oslavu. zatím to vypadá tak, že se nemůžu vymluvit.můžete nějak poradit?

Když se na tu návštěvu necítíš, tak tam nejezdi ... a dopředu si připrav omluvu, nikoli výmluvu ;)

Zase mám za sebou další den,a zase jsem blíže pátku,už je to znát i na dětech,začínáme být nervozní.Dnes se trochu pohádaly,protože syn mě poprosil,ať mu vyperu montérky,a dcera spustila,že to je další usurpátor a že je jako jeho otec,syn ji neomaleně okřiknul a já se do nich pustlia,že jestli toho nenechají,tak si sbalím věci u dcery a že to vzdávám.Vše se uklidnilo,ale mě bliká v hlavě,že jsem náchylná k definitivním rozhodnutím-zdá se mi to jako jediná volba,prostě nervozita.Dcera mi řekla večer,že se jí zdá,že syn je stený a možná dopadne stejně a mě to zraňuje.Asi jsme všichni nervozní a ve všem chování a jednání hledáme řešení situací.Mám z toho pátku veliký strach.Čím dál větší.Bude to hodně těžké a já už se začínám bát že to nezvládneme.Mě nějak opouští síly,jsem vyčerpaná.Dnes po poledni jsem mírně kolabovala-chtěla jsem jen spát a mít klid.Chvíli jsem poklimbala,ale sílu mi to nedodalo.Asi je to tím,že nic moc nejím a můj pitný režim je nulový.Nikdy bych nepomyslela,že to bude tak obtížné a přitom jsem nad tím tolikrát přemýšlela.Proto Vás stále prosím myslete na mě a dodávejte mi sílu.Ať mám pocit,že v tom nejsme sami.Děkuji.

Hanule0911 napsal(a):

Zase mám za sebou další den,a zase jsem blíže pátku,už je to znát i na dětech,začínáme být nervozní.Dnes se trochu pohádaly,protože syn mě poprosil,ať mu vyperu montérky,a dcera spustila,že to je další usurpátor a že je jako jeho otec,syn ji neomaleně okřiknul a já se do nich pustlia,že jestli toho nenechají,tak si sbalím věci u dcery a že to vzdávám.Vše se uklidnilo,ale mě bliká v hlavě,že jsem náchylná k definitivním rozhodnutím-zdá se mi to jako jediná volba,prostě nervozita.Dcera mi řekla večer,že se jí zdá,že syn je stený a možná dopadne stejně a mě to zraňuje.Asi jsme všichni nervozní a ve všem chování a jednání hledáme řešení situací.Mám z toho pátku veliký strach.Čím dál větší.Bude to hodně těžké a já už se začínám bát že to nezvládneme.Mě nějak opouští síly,jsem vyčerpaná.Dnes po poledni jsem mírně kolabovala-chtěla jsem jen spát a mít klid.Chvíli jsem poklimbala,ale sílu mi to nedodalo.Asi je to tím,že nic moc nejím a můj pitný režim je nulový.Nikdy bych nepomyslela,že to bude tak obtížné a přitom jsem nad tím tolikrát přemýšlela.Proto Vás stále prosím myslete na mě a dodávejte mi sílu.Ať mám pocit,že v tom nejsme sami.Děkuji.

Hanule, nervozita je pochopitelná. Doporučuju, nechte si , aspoň na ten pátek, všichni 3 předepsat od doktorky nějaké uklidňovací prášky. V ten pátek máte jediný úkol: nějak ten den prostě přežít. A teď jste než cokoli jiného tisíckrát důležitější vy živí - ty a tvé děti. Podřiďte všechno vám. Kašli na to, co řeknou někteří lidi (viz ti příbuzní, o kterých jsi psala).

Také doporučuju - vyvaruj se ty i dcera jakýmkoli srovnáním táty a syna - typu je mu podobný vizuelně,nebo je stejný povahově jako táta, a nebo dokonce dopadne stejně jako táta... Syn je v tom úplně nevinně, stejně jako vy a takto byste mu hrozně ubližovali. I kdyby vám jakákoli takováto myšlenka přišla na mysl, nevyslovujte ji. Jste teď všichni stresovaní, a někdy člověk ve stresu vyřkne něco ošklivého (viz třeba ti tví příbuzní), ale už se to nedá vzít zpět, a celý život to třeba bolí. 

Na ten pátek se buď uklidněte prášky (ale jen přesně podle pokynů doktorky!!!) a nebo, kdo se tam necítíte jít, tak tam prostě nejděte, zůstaňte klidně doma. Na to, co řeknou lidi, kašlete. Teď jste důležití vy 3 a vám bylo nejvíc ublíženo.

A Hanulko, ať se děje cokoli, musíš jíst (aspoň trochu), pít a spát (aspoň trochu). Já když byla v podobné situaci, tak mi to dala má doktorka skoro příkazem: Tyhle dvě věci prostě musíte -  jíst a spát.
Na tyto základní věci se sama u sebe i u dětí soustřeď, to je teď váš hlavní úkol. Kdyby se kdokoli z vás tří složil, nikomu a ničemu to nepomůže, naopak. Musíte prostě zdánlivě sobecky myslet teď hlavně a především na sebe. Ať už je to všechno za vámi a po pohřbu už bude líp - věř mi.

Ahoj všichni,tak je zase přede mnou další den.Už od rána je mi úzko,tak jsem si vzala sirup na uklidnění.V noci jsem si musela vzít prášek na uklidnění,protože mi tak tlouklo srdce,že jsem měla až strach.Potom jsem se uklidnila a usnula.Spala jsem celou noc,ale odpočatá se moc necítím.Teď to tak asi bude.Sbírám sílu.Dnes jdu s dcerou vyřizovat nějaké formality-porodné,tak jí pohlídám malého,večer musíme doladit hudbu na obřad.Zítra už asi budu u maminky,musíme začít připravovat něco pro hosty,jestli někdo přijde,nachystat si oblečení atd.Prostě začíná jít do tuhého.Mám strach.Ve firmě,kde pracuji už to prý ví každý,říkala mi to včera kolegyně,ale všichni mi fandí a myslí na mě,abych to zvládla.Návrat pro mě nebude lehký,ale už se těším,protože přijdu na jiné myšlenky.Budu pracovat,pracovat a pracovat.Teď je to takové plané vyčkávání,proto jsem asi nervozní-mám čas přemýšlet a pitvat se v tom.Už se těším až bude po všem,tak se sbalíme a někam si zajedeme ať si odpočineme.

Hani, vydrž to a ver, že bude každým dňom trochu lepšie... vám všetkým. Toto je najnáročnejšie obdobie, ale nedá sa preskočiť.

Hanule0911 napsal(a):

Ahoj všichni,tak je zase přede mnou další den.Už od rána je mi úzko,tak jsem si vzala sirup na uklidnění.V noci jsem si musela vzít prášek na uklidnění,protože mi tak tlouklo srdce,že jsem měla až strach.Potom jsem se uklidnila a usnula.Spala jsem celou noc,ale odpočatá se moc necítím.Teď to tak asi bude.Sbírám sílu.Dnes jdu s dcerou vyřizovat nějaké formality-porodné,tak jí pohlídám malého,večer musíme doladit hudbu na obřad.Zítra už asi budu u maminky,musíme začít připravovat něco pro hosty,jestli někdo přijde,nachystat si oblečení atd.Prostě začíná jít do tuhého.Mám strach.Ve firmě,kde pracuji už to prý ví každý,říkala mi to včera kolegyně,ale všichni mi fandí a myslí na mě,abych to zvládla.Návrat pro mě nebude lehký,ale už se těším,protože přijdu na jiné myšlenky.Budu pracovat,pracovat a pracovat.Teď je to takové plané vyčkávání,proto jsem asi nervozní-mám čas přemýšlet a pitvat se v tom.Už se těším až bude po všem,tak se sbalíme a někam si zajedeme ať si odpočineme.

držte se po pohřbu se to začne zahlazovat, bude líp, zase vám vyjde sluníčko, do práce se neboj, slušný lidi ti pomůžou.

Hanule, jenom dnešní odpoledne, zítřek..........a v pátek budeš připravena a zvládneš to, zvládneš to..............a od soboty už bude jenom líp..........uvidíš..............všichni na tebe myslíme.............a v pátek budeme vysílat energii a ta se k tobě dostane............když ti bude nejhůř, vzpomeň si kolik lidí je s tebou a kolik lidí ti drží palce

Hanulko, hlídej si přes den pravidelný přísun jídla - třeba něco lehčího a stravitelného - a hlavně PITÍ. Každou hodinu šálek čaje, sklenici minerálky nebo džusu. Jsi ve stresu, nevnímáš příznaky dehydratace a ve stavu, v jakém jsi bys mohla zkolabovat. Na noc si vezmi prášek od lékařky a nečekej, jestli ho budeš potřebovat či ne. Prostě se ulož do postele a spolkni prášek. Já vím, že chemický spánek není to pravé, ale je lepší, nežli žádný a hlavně Tě v noci nebudou pronásledovat hororové sny.

Hani, vydrž! Po pohřbu už to bude jen lepší. Moc na tebe myslím, v pátek budu ještě intenzivněji, nejsi sama, drž se!

Hanulko, myslím na tebe, dobrou noc.........jdu do postele, jesem grogy

Hanulko, chci ti dnes poslat virtuálně sílu a energii. Myslím na tebe.
Vzpomínám, co pomáhalo mě v podobných chvílích: kromě dalších věcí i to, že jsem se přes obávanou chvíli zkoušela psychicky překlenout. Jak? Tím, že jsem si říkala (převedeno na tvou situaci) - tak zítra touto dobou už to zlé bude za mnou. Někdy jsem uvažovala i v řádu hodin - tak ještě tři hodiny, ještě dvě, ještě jednu a pak mi bude líp. Mě to pomáhalo.
Přes víkend se vzpamatuješ, a pak, předpokládám začne normálnější života běh. Asi už příští týden půjdeš do práce, budeš řešit i jiné věci. Uleví se ti. Postupně ze život začne vracet do normálních kolejí.
Myslím na tebe, držím tě pomyslně za ruku. Zvládneš to, neboj. V duchu jsem s tebou, a jistě nejen já. Až budeš mít sílu, napiš.

Hanulko, myslím na tebe taky a  přeji a´t tím zítřkem se uzavře ta nejsmutnější a nejbolestnější kapitola. A´t je pak jen a jen líp. Mysli na děti, na vnoučátko, raduj se ze života. Zítřek je již jen záclonkou, kterou je potřeba  nechat spadnout za tím , co bylo....:hjarta:

Ještě jednou a ne naposledy děkuji Vám všem.Opravdu tu energii od všech cítím.Dnes jsem měla ráno krizi,ale během dně,kdy jsme vše chystali na posezení po pohřbu jsem byla klidná a vyrovnaná,dokonce jsem dvě hodiny po obědě spala,tělo si řeklo,tak jsem šla.ptom jsme si zkontrolovali oblečení na pohřeb.Teď jsem nervozní-poslední noc,ale zase si říkám,před týdnem už jsem to věděla a bylo mi hůř.Hledám a sbírám energii na ten zítřek,snažím se ji i dodat dětem.Nabídla jsem jim i to,že tam nemusí,jak jste mi radili.Dcera říkala,že musí,protože nemůže teď brečet,drží se to v ní-tam se vybrečí-odpustí ventil emocí a potom se uklidní a uzavře to.Syn říkal,že půjde,ale jestli by mohl odejít,když to nebude zvládat.V tom případě jsem mu nabídla,že by musel být někde vzadu.Z první řady nemůže uprostřed obřadu odejít.Tak nevím jak se rozhodne.Včera byl u nás v domě a vše po něm uklidil-je zlatý.Určitě to nebylo jednoduché,potom mě sevřel do náručí,dal mi pusu na tvář a oba jsme se trošku uklidnili.To víte,odřezat provaz na kterém otec odcházel z tohoto světa je velice obtížné a bolestivé.Taky říkal,že v ložnici je koberec od krve,tak to budeme vše muset dát dopořádku.To je asi od toho jak prokopl skleněné dveře,když napadl zetě.Je to všechno tak smutné,ale já věřím,že mě i mé rodině vysvitne sluníčko a začneme se radovat.Jinak by to bylo hodně nespravedlivé.Tolik jme toho vydrželi a prožili,trápili se,já se utápěla v žalu.

ať to zítra všechno zvládnete :pussa:

Hanule, budu na tebe myslet.

..také budu na tebe myslet a držet pěstě,aby jsi vše přijatelně zvládla..

Už vysílám energii

.....ano..ano..Hanule,jsem myšlenkově s Tebou..držím..držím...držíííím..

Hanulko, co se týká synova případného odchodu z obřadu, měj na paměti, že odejít může i z první řady. Není nic, co by nešlo, vy teď můžete úplně všechno. Rozumní lidé to pochopí, na zbytek kašlete.
Možná bys synovi mohla pomoci ještě v tom,že příbuzné, se kterými budeš ješte dnes v kontaktu, na tuto možnost raděj předem upozorni. Nemluv konkrétně o synovi, mluv o vás třech. Že je to pro vás příliš silné, bolestivé, a že nemůžete dopředu odhadnout, jak to budete snášet, takže je ve hře možnost, že i během obřadu někdo odejdete. Je to pořád lepší a obřad to naruší míň, než kdyby se někdo z vás složil.

Ale to je jen pro krajní možnost, já jsem přesvědčená, že to zvládnete dobře. To nejhorší máte totiž dávno za sebou, a když jste to zvládli dobře dodnes, ten dnešek překonáte. Mysli na to-za pár hodin to bude už za vámi.

Hanulko, za pár hodin to budete mít za sebou. Jak jsi psala - je to poslední zastavení na vaší křížové cestě. 
Posílám energii a sílu a jsem s vámi.

Hanulko, myslím na tebe a posílám energii. :pussa:

Cítím,že na mě myslíte.Zatím jsem klidná,mírná nervozita přece jen je.Od 4 hodin už jsem moc nenaspala,ale to je normální.Dokonce jsem se nasnídala a to koukala i dcera.Teď si půjdu umýt hlavu,sprchu už mám za sebou,bylo to blahodárné a očisťující.Musím si to dnes udělat co nejlepší,abych to zvládla.Buďte se mnou ve svých myslích.Děkuji a ozvu se ,pa

Tak už je to za vámi.... Až budeš mít sílu, napiš, jak jste to zvládli.

A teď se nadýchni, koukni do sluníčka a usměj se. Zlé časy skončily. Máš to teď ve svých rukou a život máš před sebou...  :pussa:

Je to za námi.Já si nechala píchnout od lékařky injekci,hlavně proto,že jsem věděla,že musím jít zkontrolovat tělo.Šel se mnou můj bratranec.Já stála jen za otevřenou rakví,viděla jsem jen vlasy,pak koukla na ruce a už mě paní,která nás tam vedla chytala.Bratranec na mě kývnul,že je vše vpořádku.Museli mě odvést ven,donést vodu na pití a zhluboka jsem dýchala.Potom přijely děti,syn se zhroutil hned v místnosti pro příbuzenstvo,nabízela jsem mu prášek,ale nechtěl,tak jsem ho objala,políbila na tvář a dlouho jsme se takto drželi.Ten pláč dětí bolel víc než cokoliv jiného.V první řadě jsme se drželi za ruce a já chvílemi syna objímala kolem ramen.Dcera plakala,ale byla klidnější.Stále si stěžuje na to,že má v sobě úzkost a napětí.I lékařka mi říkala,že ji máme po pohřbu hlídat,protože i ona výrazně zhubla.Dokonce mi vyčetla,že ho chtěla vidět a že jsem jí to neumožnila,ale já ji řekla,že to bych jim nedovolila,protože jsem věděla,že to nebude hezký pohled.Vždyť by se zhroutila.Cítila jsem energii Vás všech a to mě i drželo.Jinak se obřad všem líbil,hudbu jsme prý vybrali velice dobře.Bylo to důstojné.Spousta lidí z příbuzenstva mi nabídlo pomoc,když budu potřebovat.To mě i uklidnilo-nejsme na to sami.Teď už to bude jen doznívat.Možná i já zítra popláču,je to pro mě stále neuvěřitelné.Dcera říkala,že si prostě i myslela,že je to žert,že se najednou rakev otevře a táta na nás vybafne!!!Teď mám starost jen o ty děti.Včera nám zeť objednal celé rodině dovolenou v Chorvatsku,peníze prý nemáme řešit-nějak se to udělá,ale potřebujeme všichni odpočinek.Takže já,syn s přítelkyní,dcera,zeť a vnouček odjedeme 17.7. na dovču.

Hanule, moc jsem na vás myslela. To je dobře, že to máte za sebou.
Je moc fajn, že pojedete do Chorvatska, do jiných světů. Přeji ti dobrou klidnou noc.
Bude líp. Vlastně už je. :pussa:

Hanule, máš skvělé děti, bezvadného zětě, krásného vnoučka... Dobře to zeť vymyslel, dovolená vám pomůže, změna prostředí vám všem prospěje.
Tak se těším nadále jen na samé dobré zprávy od tebe. Přeju ti jen to nejlepší. Zasloužíš si to.  :jojo:

Hanulko, moc jsem dnes na tebe a na tvé blízké myslela. Zvládli jste to, je to za vámi, teď už to bude lepší. Jsi statečná ženská. Dovolenou si všichni dohromady určitě užijete a přijdete na jiný myšlenky! Moc vám to přeju! :jojo:

Hanulko, jsem ráda že už máte to nejhorší za sebou :pussa: To Chorvatsko je báječný nápad, u moře všichni přijdete na jiné myšlenky a bude se vám zapomínat na to ošklivé daleko lépe. Jste dobrá rodina, která při sobě drží i ve špatných dobách, buď za to ráda.

Hani..............a teď už bude jenom líp a líp............mysleli jsme na tebe..........muselas to cítit...........jsi statečná žena...........přeji ti všechno dobré

Hanulko,  je dobře,bude líp.... Máš skvělé děti, úžasného vnoučka a   bezvadného zeťáka.... Užijte si dovolenou a ať  je ti  jen a jen dobře...

Tak, ten najväčší nápor na nervy už ste zlvádli, a to výborne... ale aj keby nie, na tom nezáleží. Hlavne, že to je za vami a že sa celá rodina máte na čo tešiť. :jojo:

Ahoj všichni,tak máme za sebou den po....Dopoledne jsem u dcery vařila a žehlila,ona uklízela.Odpoledne jsme jeli nakupovat do obchodního centra a potom jsme jeli k mamince.Syn byl u nás v domě nakrmit psa,říkal,že vyčistili s přítelkyní koberec,převlékli postele,umyli podlahu,zametli dvůr,prostě udělali hodně práce.Byl v dobré kondici,zdá se že už má taky nejhorší za sebou.říkal,že náš vlčák kňučí,když odchází.Že se tam v nejbližší době vrátí a bude tam s přítelkyní.Já o tom ještě nepřemýšlím,na mě je to brzy,lehnout si tam a spát.Všemu nechám volný průběh-budu poslouchat své tělo.Ale jsem ráda,že to tak vzal,protože aspoň nám do domu nikdo nevleze a když má on zájem,tak já ho od toho nebudu odrazovat.Je mladý,čerstvý a má chuť do života.Vždy mi říkal,že se domů vrátí,ale až tam na něj nebude nikdo křičet a bezdůvodně ho v opilosti verbálně napadat.A možná ta situace teď pro něj nastala.I pro mě to potom bude jednodušší.Zatím je mi dobře u dcery,tak jsem tu.V pondělí už chci jít do práce.Musím mezi lidi a přijít na jiné myšlenky,jinak se vtom budu pořád pitvat a zblázním se.

Děláte to dobře, Hanule...........všichni

Tak mám za sebou zase další den.Strávila jsem ho s mladými na chatě,přijel tam i syn.Chodila jsem s vnoučkem v kočárku po lese,tak jsem teď utahaná jako kotě,asi budu dobře spát.Zítra jdu do práce,tak jsem mírně nervozní,ale myslím si,že ne tolik z té práce.Asi jde na mě zase další vlna smutku.Nechávám tomu volný průběh.jen ať to přichází a odchází.Je pravda,že se intervaly prodlužují.Vždy je to takový záblesk.S některými věcmi mám ještě problém,ale to je pochopitelné.Např.syn říkal,že domluví auto a uklidí u nás v domě dílnu,nepotřebné věci atd.Mino jiné,že vyhodí jeho kolo na kterém jezdil do práce.Bylo staré a už by ho nikdo nechtěl.Tak to mě trošku dostalo.Zvykám si.

Hanulko, jak se daří? Jak bylo v práci?
Věřím, že se pomalu vyrovnáváš. Neboj, časem bude dobře. Držím palečky, opatruj se. Moc na tebe myslím .....:hjarta:

Moje matka je již 30 let alkoholička. Alkoholik nejvíce ze všeho touží sám po sobě. Po své podstatě. A protože se mu to nedaří, řeší to útěkem k alkoholu. Ten je zpočátku milosrdný, po čase ovšem propast ještě prohloubí. Jedná se o absolutní ztrátu kontaktu sám se sebou. :)

mariposo, to bohužel není úsměvné.

majkafa napsal(a):

mariposo, to bohužel není úsměvné.

Není. Ovšem pozitivní je, že ze všeho se dá poučit. Ze všeho si můžeš něco vzít. Tak to je. :)

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, to bohužel není úsměvné.

Není. Ovšem pozitivní je, že ze všeho se dá poučit. Ze všeho si můžeš něco vzít. Tak to je. :)

Jen to někdy stojí až příliš mnoho...

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, to bohužel není úsměvné.

Není. Ovšem pozitivní je, že ze všeho se dá poučit. Ze všeho si můžeš něco vzít. Tak to je. :)

Jen to někdy stojí až příliš mnoho...

Někteří lidé k tomu aby pochopili, potřebují naprosté dno. Dno, kde jsi víc zvířetem než člověkem. Ale vždycky se dá ode dna odrazit a stoupat nahoru za světlem. Vždycky :)

mariposa napsal(a):

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

Není. Ovšem pozitivní je, že ze všeho se dá poučit. Ze všeho si můžeš něco vzít. Tak to je. :)

Jen to někdy stojí až příliš mnoho...

Někteří lidé k tomu aby pochopili, potřebují naprosté dno. Dno, kde jsi víc zvířetem než člověkem. Ale vždycky se dá ode dna odrazit a stoupat nahoru za světlem. Vždycky :)

Když máš ještě sílu...

mariposo, z tvého psaní lásku k tvé matce necítím. :(

majkafa napsal(a):

mariposo, z tvého psaní lásku k tvé matce necítím. :(

...pokud je její matka 30 let alkoholičkou, zažila celá rodina už tolik utrpení, že bych se maripose ani nedivila,pokud už lásku necítí....bohužel :(

Blossom napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, z tvého psaní lásku k tvé matce necítím. :(

...pokud je její matka 30 let alkoholičkou, zažila celá rodina už tolik utrpení, že bych se maripose ani nedivila,pokud už lásku necítí....bohužel :(

Jenže já to píšu v kontextu s jejím tvrzením o bezpodmínečné lásce, o tom, že své matce odpustila. A právě proto. Psala to nedávno jako reakci na můj dotaz. Bezpodmínečná láska nemá co odpouštět.

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, z tvého psaní lásku k tvé matce necítím. :(

...pokud je její matka 30 let alkoholičkou, zažila celá rodina už tolik utrpení, že bych se maripose ani nedivila,pokud už lásku necítí....bohužel :(

Jenže já to píšu v kontextu s jejím tvrzením o bezpodmínečné lásce, o tom, že své matce odpustila. A právě proto. Psala to nedávno jako reakci na můj dotaz. Bezpodmínečná láska nemá co odpouštět.

Majko, co citis ty, je jen tvoje, to ja nemuzu nijak ovlivnit. :)

A k tomu odpousteni to je tak. Je to proces, vyvoj. Nejdriv jsem odpustila sama sobe, protoze jsem si uvedomila ze nejsem vinna. Pak jsem odpustila sve matce, protoze jsem si uvedomila, ze neni vinna. Kdyz zmizela vina, prisla laska. Dnes uz nemam potrebu nikomu nic odpoustet, dnes uz jen prijimam lidi takove jaci jsou. To jen k tomu tvemu konstruktu jak to se mnou je. ;)

mariposa napsal(a):

Majko, co citis ty, je jen tvoje, to ja nemuzu nijak ovlivnit. :)

A k tomu odpousteni to je tak. Je to proces, vyvoj. Nejdriv jsem odpustila sama sobe, protoze jsem si uvedomila ze nejsem vinna. Pak jsem odpustila sve matce, protoze jsem si uvedomila, ze neni vinna. Kdyz zmizela vina, prisla laska. Dnes uz nemam potrebu nikomu nic odpoustet, dnes uz jen prijimam lidi takove jaci jsou. To jen k tomu tvemu konstruktu jak to se mnou je. ;)

No a jakej máš dneska vztah ke svojí matce - myslím prakticky, jak spolu vycházíte, vídáte se, komunikujete atd.?

mariposo, nevím proč, ale na mě je tvůj způsob lásky studený.

majkafa napsal(a):

mariposo, nevím proč, ale na mě je tvůj způsob lásky studený.

Majko, já s Tebou souhlasím, ale na druhou stranu se maripose nedivím.
Pokud má mámu alkoholičku, moc lásky od ní asi nedostala... a řešení, které se v tomhle případě nabízí, funguje stejně jako u jiných traumat... - to trauma se "zapoudří" a pak nebolí... prostě to necítíš. Nemáš k té bolesti přístup. Odstřihneš se.
Tohle je vnitřní proces, nevědomý... - a člověk si pak může myslet, jak odpustil, jak to vyřešil, jak je na výši... a ono to tak i může vypadat.
Ten rozdíl je jenom v pocitech, uvnitř... skutečné odpuštění/zpracování a to, které jen tak vypadá, ale ve skutečnosti je tam tlustá vysoká zeď.
A můžem se jen dohadovat, jak to mariposa má... i když já jsem vcelku přesvědčená, že v jejím případ tam ta zeď je. A ona ji ani nemusí vidět. Ale přesvědčovat o tom nikoho nebudu :-) Lidská duše není traktor, aby se dal rozebrat na součástky, není do ní vědecky vidět.

Můj názor je pořád ten, že pokud někdo má něco opravdu zpracovaný... tak už nemá ani důvod nikam psát... tím míň na Babinet - který (s prominutím) zas až tak duchovní není (většina lidí je tady spíš "při zemi", jak to vidím já).

Martinka1 napsal(a):

mariposa napsal(a):

Majko, co citis ty, je jen tvoje, to ja nemuzu nijak ovlivnit. :)

A k tomu odpousteni to je tak. Je to proces, vyvoj. Nejdriv jsem odpustila sama sobe, protoze jsem si uvedomila ze nejsem vinna. Pak jsem odpustila sve matce, protoze jsem si uvedomila, ze neni vinna. Kdyz zmizela vina, prisla laska. Dnes uz nemam potrebu nikomu nic odpoustet, dnes uz jen prijimam lidi takove jaci jsou. To jen k tomu tvemu konstruktu jak to se mnou je. ;)

No a jakej máš dneska vztah ke svojí matce - myslím prakticky, jak spolu vycházíte, vídáte se, komunikujete atd.?

Martinko, vztah mame krasny, ver nebo never :). Je to jako nejake kouzlo, v momente kdy jsem ji zacala prijimat takovou jaka je (a ona sama se neprijima, je pro sebe na poslednim miste), doslo k promene. Driv jsme byly v jednom kuse v sobe, vycitala jsem ji kde co, hadala se s ni, prosazovala svuj nazor, vinila. Dnes ji posloucham, usmivam se na ni, hladim ji ocima, proste ji beru jako nekoho kdo se ztratil sam sobe. Moc dobre ji rozumim, vim jak se citi, jeji vlastni matka se od ni odvraci a ona nevi co si sama se sebou pocit. Ale ted si vsimla (a ja vim, ze si vsimla), ze ji nekdo bere takovou jaka je a nic od ni za to nechce. Vim, ze je ted stastna jak uz dlouho nebyla, vidim to na ni, prozivam to s ni, raduju se s ni.

Skoro nic o ni nevim, nikdy nemela potrebu mi cokoliv o sobe vypravet, ale minuly tyden dostala napad, ze pojedeme na vylet, ze by mi chtela ukazat kam chodila do skoly, kde bydlela se svym klukem, kam chodila do prace... Prisla na to sama od sebe. Stravili jsme tam krasne nezapomenutelne odpoledne.

Dokonce ten den zapomnela i pit :D

majkafa napsal(a):

mariposo, nevím proč, ale na mě je tvůj způsob lásky studený.

Hledej u sebe proc to tak je, Majko

Martinka1 napsal(a):

Můj názor je pořád ten, že pokud někdo má něco opravdu zpracovaný... tak už nemá ani důvod nikam psát... tím míň na Babinet - který (s prominutím) zas až tak duchovní není (většina lidí je tady spíš "při zemi", jak to vidím já).

Já ti nevím Martinko, ale můj názor je zase ten, že právě PROTO, že to má opravdu zpracovaný, má důvod sem psát :)
Právě proto, že babi moc důchovní není a pomalu se mění  v bleskový ritmus života, kde slovo jako "hovado" hozené po konkretním uživateli je považováno za pravidly uchopitelné, bláboly se ukládají do trezoru na později a pomalu každé vlákno se zvrhává v hloupé hádky provokované těmi, kdo mají přímo životní potřebu dráždit hada bosou nohou a přitom nevidí, jak jsou směšní :lol:
Prostě rovnováha musí být, co říkáš ;)

Navíc třeba mariposa je úžasné zrcadlo. Jen se podívej, kolik lidí je z ní "na větvi". Naštěstí tu na to není sama, jen některá zrcadla jsou čistá jako studánka, jiná za..... jako.....  no však víš ;)
A tak to má být, alespoň si nikdo nemůže stěžovat, že mu nebylo umožněno se podívat :lol::lol::lol:

Pandorraa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Můj názor je pořád ten, že pokud někdo má něco opravdu zpracovaný... tak už nemá ani důvod nikam psát... tím míň na Babinet - který (s prominutím) zas až tak duchovní není (většina lidí je tady spíš "při zemi", jak to vidím já).

Já ti nevím Martinko, ale můj názor je zase ten, že právě PROTO, že to má opravdu zpracovaný, má důvod sem psát :)
Právě proto, že babi moc důchovní není a pomalu se mění  v bleskový ritmus života, kde slovo jako "hovado" hozené po konkretním uživateli je považováno za pravidly uchopitelné, bláboly se ukládají do trezoru na později a pomalu každé vlákno se zvrhává v hloupé hádky provokované těmi, kdo mají přímo životní potřebu dráždit hada bosou nohou a přitom nevidí, jak jsou směšní :lol:
Prostě rovnováha musí být, co říkáš ;)

Navíc třeba mariposa je úžasné zrcadlo. Jen se podívej, kolik lidí je z ní "na větvi". Naštěstí tu na to není sama, jen některá zrcadla jsou čistá jako studánka, jiná za..... jako.....  no však víš ;)
A tak to má být, alespoň si nikdo nemůže stěžovat, že mu nebylo umožněno se podívat :lol::lol::lol:

Pan, nemám ráda kopírování celých příspěvků, kvůli..., no, to je vlastně fuck, ale..., tady musím silně souhlasit s M1, což by mohlo být silně v rozporu s tím, co ona říká... :..."pokud někdo má něco opravdu zpracovaný... tak už nemá ani důvod nikam psát... tím míň na Babinet - který zas až tak duchovní není"...

Má. Nemusí to být proto, že to nemá "zpracovaný"..., myslím, že to může být taky proto, že vidí, že někteří jiní nevidí, a chtěli by... tak jim "dá informace, o kterých má dojem, že by jim prospěly (že po nich prahnou)",...  b e z p o d m í n e č n ě  ... :kapitulation: ... že to tak cítí, a není k nim (a tomu, co to s nimi udělá), lhostejný... :jojo:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, nevím proč, ale na mě je tvůj způsob lásky studený.

Hledej u sebe proc to tak je, Majko

Nemám potřebu. Je mi celkem jedno, jak to máš se svou maminkou. Pro mě to není důležité. To pro tebe. :)

mariposa napsal(a):

Martinko, vztah mame krasny, ver nebo never :). Je to jako nejake kouzlo, v momente kdy jsem ji zacala prijimat takovou jaka je (a ona sama se neprijima, je pro sebe na poslednim miste), doslo k promene. Driv jsme byly v jednom kuse v sobe, vycitala jsem ji kde co, hadala se s ni, prosazovala svuj nazor, vinila. Dnes ji posloucham, usmivam se na ni, hladim ji ocima, proste ji beru jako nekoho kdo se ztratil sam sobe. Moc dobre ji rozumim, vim jak se citi, jeji vlastni matka se od ni odvraci a ona nevi co si sama se sebou pocit. Ale ted si vsimla (a ja vim, ze si vsimla), ze ji nekdo bere takovou jaka je a nic od ni za to nechce. Vim, ze je ted stastna jak uz dlouho nebyla, vidim to na ni, prozivam to s ni, raduju se s ni.

Skoro nic o ni nevim, nikdy nemela potrebu mi cokoliv o sobe vypravet, ale minuly tyden dostala napad, ze pojedeme na vylet, ze by mi chtela ukazat kam chodila do skoly, kde bydlela se svym klukem, kam chodila do prace... Prisla na to sama od sebe. Stravili jsme tam krasne nezapomenutelne odpoledne.

Dokonce ten den zapomnela i pit :D

Tyjo, to je neuvěřitelný příspěvek. Krásný. :godlike:

Všechny tu zdravím,vidím spoustu nových příspěvků,tak i já napíšu jak jsem na tom.V pondělí jsem opět naskočila do rozjetého vlaku jménem práce.Je to pro mě změna.Chvílemi přemýšlím o tom co se stalo-stále to přichází ve vlnách.Dnes jsem dostala úmrtní list:Šokovalo mě datum úmrtí 30.5.-v pohřební službě nám řekli že to bylo 3.6.a to bylo uvedeno i na parte.Tak teď mi znovu hlava šrotuje-zase přemýšlím.Syn už bydlí s přítelkyní u nás v domě,ale to už jsem asi psala.Já jsem střídavě u dcery a u maminky,ještě nemám moc odvahy jít domů.I když syn vše uklidil a dal dopořádku.Teď už dvě noci špatně spím,tak nevím co se děje-a začínají nastupovat sny,to má i dcera.Říkala,že začala mít špatné sny.Snad se vše časem upraví.

Jsem tu jen na skok, ale z Mariposy cítím, že  má velkou úctu k životu a k lidem, právě tím, jak se dokázala srovnat s maminčiným břemenem.
Mariposo, jen prosím nezapomínej, že to není tvoje břemeno,  je maminky. Ty děláš, co můžeš a zřejmě i ona. Držím vám oběma palce! :pussa:  :hjarta:


Osobně mám takový vztah k více lidem, co nejsou zrovna  citově stálí a emočně ukotvení, a  trvalo mi řadu let, než jsem se naučila je přijmout- hlavně na základě toho, že jsem přijala sama sebe.
Taky jsou v mém okolí lidé, které doslova nesnáším a ptám se, proč. Oč jsou horší nebo lepší než já nebo ti, které miluji? Vím, že je to o odsuzování, posuzování, moralizování a vůbec. Jenže  řídím se spíš intuicí- z některých cítím nějakou šílenou zlobu, nenávist, vztek.Všechno je vinna někoho jiného, oni jsou oběti, oni za nic nemůžou.
To jsou ti, se kterými nemůžu být doslova v jedné místnosti.

A pak  tu jsou ti, co dokážou říct, že  něco podělalali, že se cítí vinnni a že by to chtěli změnit a mění to- a ty právě miluju.

Opravdu mi pomáhá, že na sebe neberu  břímě kromě svého a svých dětí. Za nikoho jiného odpovědná nejsem,ani za svou matku a otce, a v budoucnu ani za své děti, až vyrostou a osamostatní se.

mariposa napsal(a):

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

Není. Ovšem pozitivní je, že ze všeho se dá poučit. Ze všeho si můžeš něco vzít. Tak to je. :)

Jen to někdy stojí až příliš mnoho...

Někteří lidé k tomu aby pochopili, potřebují naprosté dno. Dno, kde jsi víc zvířetem než člověkem. Ale vždycky se dá ode dna odrazit a stoupat nahoru za světlem. Vždycky :)

Souhlasím. Jen dodám, že z šikmé plochy se velmi těžko vstává a těžko se na ní drží. Tam se přimlouvám za pomoc.

tohle je moje řeč - oč jsou ostatní lidé horší, než já.
Jsme stejní. jsme všichni úplně stejní. Jen okolnosti, výchova, úroveň sebevědomí nás nutí nasazovat masky. Všichni cítí totéž co já. Všichni mají stejné radosti a smutky, všichni chtějí pochvalu, všichni máme slabá místa...atd...proto taky není důvod cítit nenávist nebo zášť atd..

Hanule, jednu technickou.
Já bych si do bytu objednala úklid. firmu, neosobní, cizí, zadala generální úklid, a vyměnila i nějaký nábytek a třeba přehodila pokoje. Udělala to takto jedna moje kamarádka, když měla nějakou podobnou tragedii. byt byl úplně jiný, nic jí tam nic a nikoho nepřipomínalo. Změnila tam všechno (celý dům)

přiznám se, že i mě vadí lidi, kteří mají pocit, že za všechno můžou jen ti druzí.
je pravda, že jsem měla podobné období, naštěstí jsem přišla na to, že je vše můj problém.
a proč mi tedy vadí? no hlavně protože pořád křičí, že jak je jim ubližováno a jak jim nikdo nepomůže, ale vlastně si pomoct nechtějí nechat, nechtějí za svůj život přebrat odpovědnost a pomáhat takovému člověku je zcela vyčerpávající a Sysiflovská práce.

agewa napsal(a):

přiznám se, že i mě vadí lidi, kteří mají pocit, že za všechno můžou jen ti druzí.
je pravda, že jsem měla podobné období, naštěstí jsem přišla na to, že je vše můj problém.
a proč mi tedy vadí? no hlavně protože pořád křičí, že jak je jim ubližováno a jak jim nikdo nepomůže, ale vlastně si pomoct nechtějí nechat, nechtějí za svůj život přebrat odpovědnost a pomáhat takovému člověku je zcela vyčerpávající a Sysiflovská práce.

Osobně mám zkušenost takovou, že někteří lidé pomoc od okolí ani nechtějí. To je pak lépe počkat zda časem tuto pozici dotyčný nepřehodnotí. Neboť pomáhat tam, kde o pomoc nikdo nestojí, vyčerpává především toho kdo chce pomáhat a tomu komu pomáháme to stejně k užitku není. Mnohdy méně, znamená více :)

přesně tak, začínám se těmto lidem i vyhýbat, protože pro mě je vyčerpávající i poslouchat jejich stížnosti dokola a , jak jsem na tom jen oni špatně, ani neslyší, když řeknu, že i já mám problémy a každou dobrou radu"smetou ze stolu".

Setkávám se s tímto také.
Zaráží mě jediné, že tito lidé jsou přesvědčeni o tom, že dělají všechno správně a radu nikdy nepotřebují, ani nepřijímají ..a změnit se (?) proč by to ono dělali! Oni se přece měnit nepotřebují.
Nerozumím tomu, že se lidé nechtějí měnit a vyvíjet...

jedné kamarádce jsem se snažila vysvětlit, že se jí stala nehoda proto, že se musí naučit požádat o pomoc a přijmout jí. Tak to šla "vyzkoušet", doslova vlítla na manžela , že cosi potřebuje, určila kdy a co, bez jakékoliv snahy domluvit se, ještě naprosto arogantním způsobem.Pak přiběhla zpět, že to nefunguje, ona ho požádala o pomoc a on jí to nesplnil. prostě vůbec nepochopila o co šlo.Tak jsem to vzdala, protože ona je ta, co má problémmy, ostatní jí ubližují, nepomáhají , jsou zlí atd....je mi to líto, prostě nechce měnit sebe , ale ti ostaní to mají dělat kvůli ní a podle ní.je to unavující.

Hmm..
tak ti jasně ukázala , že prostě nemáš pravdu. A je to ....
To vážně nemá smysl. Kategorie páchání dobra.

agewa napsal(a):

přesně tak, začínám se těmto lidem i vyhýbat, protože pro mě je vyčerpávající i poslouchat jejich stížnosti dokola a , jak jsem na tom jen oni špatně, ani neslyší, když řeknu, že i já mám problémy a každou dobrou radu"smetou ze stolu".

S tím posloucháním cizích problémů to může být někdy dost složité. Už jen to, že dotyčnému přikyvuji, živím jeho problém svojí energií, vkládám ji do něčeho co si ji nezaslouží. A když se do toho někdo vžije víc než je zdravé, může dojít dokonce i k závěru, že jemu se děje něco podobného (vztahy, práce, nemoc...). Když vidím, že dotyčný "žije" naplno svým problémem a nechce slyšet, že by to mohlo jít nějakým způsobem vyřešit, je lepší ho nechat svým problémům a jít si po svém. Opět méně = více :)

agewa napsal(a):

přesně tak, začínám se těmto lidem i vyhýbat, protože pro mě je vyčerpávající i poslouchat jejich stížnosti dokola a , jak jsem na tom jen oni špatně, ani neslyší, když řeknu, že i já mám problémy a každou dobrou radu"smetou ze stolu".

Pomáhat na prvním místě sám sobě, tam vidím správný směr :)

Hanulko, já myslím, datum úmrtí neřeš, nenech se tím rozrušovat. Je jedno, jaké je ve kterém lejstru napsané číslo. Nic to nemění.
Wiki má pravdu v tom, pokus se nechat vnitřek domu naprosto změnit, tedy pokud tam chceš ještě někdy být. Aby to bylo jiné, nové - myslím nové ve smyslu úplně jiné.
Teď máte před sebou krásnou dovolenou, zkus myslet na hezké chvíle, co vás čekají...

Ještě k tomu, jak píšeš, že to chodí všechno ve vlnách, ten smutek apod. ... Ano, ty vlny ale budou postupně slabší a slabší, s delšími rozestupy, duše se bude uzdravovat... jen chci ještě raděj dopředu upozornit na jedno možné úskalí - ať u tebe či tvých dětí: Já když byla v podobné situaci, tak jsem dobu kolem pohřbu celkem ustála, i následné zařizování smutných věcí typu dědických řízení apod.
Asi po půl roce bylo vše podstatné dořešené, a konečně přišel trochu klid. No a mě se po pár týdnech zaslouženého klidu stalo toto: Přišel den, kdy se mi udělalo psychicky zle, vlastně úplně bez příčiny, celý den jsem jen brečela. Byla jsem vyděšená, co se to se mnou děje, nešlo to zastavit. Proč teď, když už je to za mnou? Co se to se mnou děje? Když to  trvalo asi třetí den a já byla sama ze sebe vystrašená, z toho, jak to se mnou cvičí a nelze to ničím ovlivnit, šla jsem k mé známé, dobré psycholožce. Vyslechla mě a pravila - to je klasický posttraumatický syndrom. Dodatečná reakce duše na prožité trauma. Dokud se totiž něco řeší, zařizuje, apod., duše je ve stavu pohotovosti. A když se vše vyřeší a nastane jakoby klid, duše už cítí, že může povolit uzdu, že teď už si to "může dovolit" se složit. Je to prý typické třeba u autonehod - když se taková stane, mnohý člověk dovede správně racionálně vše zvládnout - ošetří raněné, zavolá záchranku, podá výpověď policajtům, stále perfektně činí to, co je potřeba. A když je vše zařízeno, z ničeho nic se rozklepe a složí....

Hanulko, tím tě nechci strašit, jen tě chci na tuto možnost připravit, kdyby se to třeba stalo tobě, dceři, synovi. Ať víš kdyžtak, co se děje. A neboj, mě to tehdy po pár dnech samo odeznělo, a pak už žádná zlá vlna nepřišla. Už jen sem tam někdy člověku něco připomene, něco v duši zabolí, ale život jde dál, a postupně ukáže i hezké své stránky. Už vám bude dobře.
Užijte si všichni hezkou dovču v Chorvatsku, zasloužíte si to, a mějte se co nejlíp :hjarta: :)

Martinka1 napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo, nevím proč, ale na mě je tvůj způsob lásky studený.

Majko, já s Tebou souhlasím, ale na druhou stranu se maripose nedivím.
Pokud má mámu alkoholičku, moc lásky od ní asi nedostala... a řešení, které se v tomhle případě nabízí, funguje stejně jako u jiných traumat... - to trauma se "zapoudří" a pak nebolí... prostě to necítíš. Nemáš k té bolesti přístup. Odstřihneš se.
Tohle je vnitřní proces, nevědomý... - a člověk si pak může myslet, jak odpustil, jak to vyřešil, jak je na výši... a ono to tak i může vypadat.
Ten rozdíl je jenom v pocitech, uvnitř... skutečné odpuštění/zpracování a to, které jen tak vypadá, ale ve skutečnosti je tam tlustá vysoká zeď.
A můžem se jen dohadovat, jak to mariposa má... i když já jsem vcelku přesvědčená, že v jejím případ tam ta zeď je. A ona ji ani nemusí vidět. Ale přesvědčovat o tom nikoho nebudu :-) Lidská duše není traktor, aby se dal rozebrat na součástky, není do ní vědecky vidět.

Můj názor je pořád ten, že pokud někdo má něco opravdu zpracovaný... tak už nemá ani důvod nikam psát... tím míň na Babinet - který (s prominutím) zas až tak duchovní není (většina lidí je tady spíš "při zemi", jak to vidím já).

A ja som zasa "vcelku přesvědčená", že ty nemôžeš byť živá žena z mäsa a kostí, ale že máš na chrbte kľúčik a namiesto srdca zotrvačník... Čo s tým teraz urobíme?

Hanulko, ja by som tiež už dátum asi nerozoberala... Nič sa tým nezmení. Dom by som nanovo vymaľovala, zariadila, premiestnila - alebo to nechaj na syna, ak tam mieni bývať, ale poraď mu toto. A asi to nepôjde, ale keby sa našiel ochotný farár, dala by som slúžiť zádušnú omšu za muža... Akokoľvek som skeptik a proti cirkvám, s týmto som mala dobrú skúsenosť.

Ahoj všichni,dnes u nás celý den hodně prší a to mi na náladě nepřidalo.I když už je mi jakž takž k světu,chvilkama vzpomínka zabolí,moje druhé já zkouší i výčitky,ale já se bráním co můžu.Už se začínám docela těšit na to jak začnu měnit bydlení.Vše vyhážu a udělám si to jen podle sebe,abych byla konečně spokojená já-no a samozřejmně i mé děti a hlavně vnouček.Teď už konečně bude moct přijít ke mě a můžou tam i mladí spát.Malý může spát přes den v kočárku na dvorku,upeču koláč,uvařím něco dobrého.....Snažím se dodávat energii i dětem,hlavně dceři-té pořád ještě není nejlíp.Ale když to popadne mě,tak se hledím schovat do koutku,aby mě nikdo neviděl ani neslyšel brečet,zdá se mi,že když mě děti i maminka vidí,tak se trápí.Ale já věřím,že to přejde-píšete to i vy,které máte již nějaké zkušenosti.Prostě si ten čas musím odžít,nejde to přeskočit ani zaspat-a to co on já neudělám,nemůžu mám tu děti,rodinu atd.....

Hani, už je líp............je to vidět.................mně pomáhá, když sekám, kopu krumpáčem, něco likviduju..............všechno vyhaž, udělej si to podle sebe...........to je ono

Hanulko, vidíš, jak se všechno pomalinku k dobrému obrací? Vrátil se Ti syn pod rodnou střechu, bude zde bydlet i s přítelkyní a je pravděpodobné, že se jednou dočkáš vnoučátek i od něho :)
Holky mají pravdu - měli byste předělat z gruntu uspořádání celého domu. Přestěhovat nábytek, tam kde byla ložnice udělat třeba obývák, z obýváku pokoj pro hosty a podobně, zkrátka přeorat od samého základu celé uspořádání domu. Vymalovat nebo vytapetovat, položit nové koberce, přestěhovat nábytek či podle možností dokoupit nový.
A Selima má pravdu - já bych nechala za manžela odsloužit zádušní mši. Už jenom pro klid jeho duše a vašich vlastních :jojo:

Ahoj,dnes je zase u nás příšerně.Prší a prší.Tak jsem si vzala bylinkovej sirupek na depresi.Byla jsem na hřbitově odstranit další věnce,které už nevypadají dobře a tak mě to zase trošku vzalo.V práci jsem taky byla chvilkama smutná,ale byl fofr,takže jsem zapomínala.Volala jsem dceři,co dělá to naše pětiměsíční mimino,to mě taky vždy potěší.Dnes syn přijde kolem 18,00 z práce,tak bych se chtěla na chvilku podívat domů.Už to bude v neděli měsíc co jsem tam nebyla.Jak ten čas strašně moc letí!!!!

Tak to mám za sebou-návštěva domu proběhla,celý jsem ho prošla za asistence syna-dýchal mi na záda a pořád se ptal,jestli to zvládám,jestli se na to cítím atd.Cítila jsem,že to zvládnu,že je to zase další stupínek na pomyslném žebříčku a já ho musím zdolat.Byla jsem se podívat i na místě,kde se to vše stalo.Pomohlo mi hodně taky to,že jsou stopy tzv.odstraněny.Poplakala jsem si tam,ale tak to mělo být.Když jsem viděla jak to tam zase začalo žít,syn komunikoval s přítelkyní,tak na mě dýchlo kus domova.Už tam nebyla ta stísněnost,strach a myšlenka-proboha buďte zticha,táta přijde z hospody a bude mít možná špatnou náladu,všem nám ponadává a možná bude i hůř!!!Byla jsem tam asi hodinu a pak odešla zpátky k mamince.Stačilo mi to,a jsem za to ráda,protože jsem se přesvědčila o tom,že to půjde,že to musí jít.Ale bude to chtít čas.Syn mi taky říkal,že je to moje věc,ale že by byl rád,kdybychom to zatím neprodávali-na to je času pořád dost.Zkusíme to tam,pomůžeme si a snad to bude dobré.Teď se cítím tak nějak volněji,jako když se dítě něčeho bojí a pak si na to sáhne a zjistí,že to není tak velký strašák jak si myslelo.Věřím,že jsem postoupila zase o krůček kupředu.

Hanule0911 napsal(a):

Tak to mám za sebou-návštěva domu proběhla,celý jsem ho prošla za asistence syna-dýchal mi na záda a pořád se ptal,jestli to zvládám,jestli se na to cítím atd.Cítila jsem,že to zvládnu,že je to zase další stupínek na pomyslném žebříčku a já ho musím zdolat.Byla jsem se podívat i na místě,kde se to vše stalo.Pomohlo mi hodně taky to,že jsou stopy tzv.odstraněny.Poplakala jsem si tam,ale tak to mělo být.Když jsem viděla jak to tam zase začalo žít,syn komunikoval s přítelkyní,tak na mě dýchlo kus domova.Už tam nebyla ta stísněnost,strach a myšlenka-proboha buďte zticha,táta přijde z hospody a bude mít možná špatnou náladu,všem nám ponadává a možná bude i hůř!!!Byla jsem tam asi hodinu a pak odešla zpátky k mamince.Stačilo mi to,a jsem za to ráda,protože jsem se přesvědčila o tom,že to půjde,že to musí jít.Ale bude to chtít čas.Syn mi taky říkal,že je to moje věc,ale že by byl rád,kdybychom to zatím neprodávali-na to je času pořád dost.Zkusíme to tam,pomůžeme si a snad to bude dobré.Teď se cítím tak nějak volněji,jako když se dítě něčeho bojí a pak si na to sáhne a zjistí,že to není tak velký strašák jak si myslelo.Věřím,že jsem postoupila zase o krůček kupředu.

Hanulko, jsem moc ráda, že už je ti líp. :pussa:

Hanulko, pomalu se bude vše vracet do normálu. Všechno má svůj čas, věř tomu ... pomalu si budeš zvykat vracet se domů a zákonitě přijde chvíle, kdy se vrátíš definitivně. Jistě, chvilkami si popláčeš ... ale pocit, že máte doma konečně klid a je po nervákách, nadávkách, řevu a napadání stojí za to.

Držím moc palce. Ukázalo se, že jsi statečná holka a že tu osudovou ránu ustojíš :pussa:

Tak dnes jsem se vypravila do pohřebky pro urnu,ale tak jsem pořád váhala až mi tam zavřeli,proto zítra půjdu později do práce a skočím tam ráno.Jinak bych se tento týden už nedostala-a v pátek to bude už 14dní a to se musí vyzvednout.Byla jsem z toho taková špatná,tak jsem šla do kostela najít klid v duši a přimluvit se za klid duší ostatních.V kostele jsem si vypnula mobil,mezi tím mi volala dcera-nedovolala se,tak zburcovala celou rodinu co je se mnou.Když jsem si ho zapla,tak hned volala,po ní syn,maminka.My jsme teď citliví na to,když někdo vypne,nebo nezvedá mobil.Je to neuvěřitelné,jak tato událost změnila naše chování a jednání.

patřite k sobě, teď si to víc uvědomujete, máte o sebe strach,máte se rádi, jste rodina, velká a budete větší..............tak to má být, Hanule............dobrou

Člověk si začne vážit toho co má...

Vzpomínám si, když mi ve 14ti letech zemřel otec, jak jsem si najednou uvědomila, že mám JENOM mámu, a co kdyby té se něco stalo....Dokonce jsme si s bráchou vyčítali koho má máma víc ráda. Tedy já jsem útočila... Dostala jsem strach....Bylo to nepříjemné, ale trvalo to jen pár týdnů. Pak se vše srovnalo a začlo běžet stejně a přitom jinak...Ale museli jsme všichni projít stádiem uvolnění. legrácky a černý humor. To mi pomohlo strašně moc a pomáhá mi to dodnes. Zlehčit všechno.....není to návod - to vůbec - každý jsme jiný, někomu by to přišlo jako svatokráděž. Já se s tím prala takto.
Tenkrát máma byla silná, ale tak jaksi "ukřivděná", brala to jako "těžkej úděl" se mi zdálo. A vím, že se mi to nelíbilo...

Byt jsme také převrátili naruby. To byl můj nápad a energie i realizace. To byl přínos.
Já jsem se musela se smrtí vyrovnat po svém - jako že je táta pořád vlastně se mnou a že se nic vlastně nestalo. Už mi to nepřišlo tolik děsivé jako smrt, pohřeb, urny atd..
No nic, vzpomínky v pochmurném dnu....

Hanulko, zvládáte to moc fajn.

Od té doby, co jsme sami, i když je můj BM na světě, můj syn, jakmile se opozdím z práce a nenahlásím, že něco mám, má taky starost.  Dostávám sms typu - maminko, kde jsi? Dítě ti doma pláče. :)
Je mu 20. :)

majkafa napsal(a):

Hanulko, zvládáte to moc fajn.

Od té doby, co jsme sami, i když je můj BM na světě, můj syn, jakmile se opozdím z práce a nenahlásím, že něco mám, má taky starost.  Dostávám sms typu - maminko, kde jsi? Dítě ti doma pláče. :)
Je mu 20. :)

To je asi logická a přirozená reakce dítěte, které přijde o jednoho rodiče - ať už absolutně, po rodičově smrti, a nebo psychicky, po odchodu a nezájmu rodiče.
Takže i u nás doma to tak je: Když nedávno naším městem projela sanitka s houkající sirénou, měla jsem za chvíli na mobilu vzkaz - Mami, jsi v pořádku? Slyšela jsem sanitku, a dostala jsem strach...
A jednou se dokonce stalo toto: Asi v půl 3 v noci se ozvalo zaťukání na dveře v mé ložnici. Celá rozespalá jsem pak nevěřícně koukala na dceru: Mami, já měla zlej sen, že se ti něco stalo..tak se nezlob, že jsem tě vzbudila. (Mimochodem, dcera už bydlí jinde, s přítelem, naštěstí ten kluk má pochopení a v těch půl 3 ji ochotně k nám domů přivezl a doprovodil...  :pussa: ...)

Je to vlastně moc smutné a taky hodně závazné - musíme si, my, zbylí rodiče, na sebe dávat pozor, už kvůli našim dětem. Aby jim zbyl aspoň někdo.
Ačkoli se to nezdá, právě na těchto příkladech je vidět, že nás pořád potřebují - a hodně...

já odjela ke kamarádce a za hodinu mi volíá dcera: kde jsi? není tu auto?. no a za dvě hodiny mi píše syn: kde jsi? dětem je smutno a mají hlad.( vařit a péct umí už několik let)
dceři je 20 a synovi 18

a mým velbloudům je .................33 a 28

je to" hezké", když mají strach.............tak to má být

Já jsem si k potlačovanému strachu (nechci se o nikoho bát) o své bližní přidala i naše psy domácí. Tak jsem dopadla. Všichni se bojíme o všechny..
Když mi holka volá, (neprozvoní), tak ve mně hrkne, že čokl má záchvat nebo se jí něco stalo a potřebuje abych hned přijela.... Jinak nevolá. Jen prozvání.       
Ale postupně se z toho hrabu...zeptala jsem se u kartářky (pán a docela známý a dobrý) zda-li budeme všichni zdrávi atd, on řekl ano, tak jsem se ROZHODLA , že je to pravda a už to celkem vím. :D   Z 90% jsem v klidu.

Určitá dávka strachu o své bližní je asi normální.
Druhá věc je to, že u těch , kdo o někoho blízkého už přišli, prostě už mají zažitou tu zkušenost ztráty (a zvláště v dětství) , to někdy přerůstá až v nezdravou úzkost.

Já bych raděj, kdyby se o mě děti bály jen tak  normálně, běžně. Ale u dcery se mi zdá, že to někdy prožívá až moc...

Nevím, kdy se dá říct o člověku, že je alkoholik, nikdy nikdo z mých blízkých k alkoholu nějak netíhnul, až teď jsem v situaci, kdy mám přitele, který k tomu alkoholu tíhne. Neznamená to, že by už pil od rána, má dobrou práci s volnou pracovní dobou a auto k ní nutně potřebuje, ale asi po 2 měsících našeho vztahu jsem si všimla, že večer, co večer vypije tak litr vína, nebo několik piv a klidně sám, vlastně hlavně sám. Mluvíme  o tom už 2 roky, ví, že mě to trápí, protože už 2x ho chytili s alkoholem za volantem a obávám se, že se neponaučil. Ví, že to ohrožuje náš vztah, jeho i mou budoucnost a i když neustále tvrdí, že jsem to nejlepší, co ho potkalo, vím, že přestat pít je pro něj možná nemožné. Existuje x telefonátů, kdy mi už s hladinkou volal a my se pak zhádali, protože emoční výlevy opilých jsou takové, jaké jsou. Bohužel jeho matka se léčila z alkoholismu a tak přítele pak vychovával jen jeho otec a já už teď vím, že i po těch letech stále večer pije a přítel to ví taky, chodí sice do práce, ale život bez alkoholu je pro ní nemožný. Přítel přizná, že mám pravdu a slíbí, že toho nechá a pak třeba 2 večery nepije, ale pak zase znova a  používá jako záminku psa, kterého jde venčit a vrátí se zase s tou svojí hladinkou. Žiju v nejistotě, plánujeme si budoucnost, já mu stále dávám nové šance, mám ho ráda, ale co když se z něj stane opravdu alkoholik, má k tomu tak blízko.

lenuska1234 napsal(a):

Nevím, kdy se dá říct o člověku, že je alkoholik, nikdy nikdo z mých blízkých k alkoholu nějak netíhnul, až teď jsem v situaci, kdy mám přitele, který k tomu alkoholu tíhne. Neznamená to, že by už pil od rána, má dobrou práci s volnou pracovní dobou a auto k ní nutně potřebuje, ale asi po 2 měsících našeho vztahu jsem si všimla, že večer, co večer vypije tak litr vína, nebo několik piv a klidně sám, vlastně hlavně sám. Mluvíme  o tom už 2 roky, ví, že mě to trápí, protože už 2x ho chytili s alkoholem za volantem a obávám se, že se neponaučil. Ví, že to ohrožuje náš vztah, jeho i mou budoucnost a i když neustále tvrdí, že jsem to nejlepší, co ho potkalo, vím, že přestat pít je pro něj možná nemožné. Existuje x telefonátů, kdy mi už s hladinkou volal a my se pak zhádali, protože emoční výlevy opilých jsou takové, jaké jsou. Bohužel jeho matka se léčila z alkoholismu a tak přítele pak vychovával jen jeho otec a já už teď vím, že i po těch letech stále večer pije a přítel to ví taky, chodí sice do práce, ale život bez alkoholu je pro ní nemožný. Přítel přizná, že mám pravdu a slíbí, že toho nechá a pak třeba 2 večery nepije, ale pak zase znova a  používá jako záminku psa, kterého jde venčit a vrátí se zase s tou svojí hladinkou. Žiju v nejistotě, plánujeme si budoucnost, já mu stále dávám nové šance, mám ho ráda, ale co když se z něj stane opravdu alkoholik, má k tomu tak blízko.

Lenuško, nepotěším tě. Jestli je to tak, jak píšeš, tvému příteli nehrozí, že se alkoholikem stane, tvůj příte už alkoholikem JE, a těžce závislým.
Je to bohužel jak přes kopírák jako to bylo kdysi u nás - včetně těch slibů, že přestane a vydrží to 2 dny, včetně těch záminek vyvenčení psa apod. Totéž jsem zažila a u nás to dopadlo blbě, ba úplně nejhůř.

Nerada to říkám, ale vyhlídky jsou zlé. I pro to, že přítelova matka alkoholičkou byla - ta dispozice v rodině tam jednoznačně je, tím hůř. A bohužel - tyto geny (a pravděpodbně i tyto problémy) by měly i vaše děti.
Je to asi kruté, co říkám, ale - raděj společnou budoucnost neplánuj a odejdi. Teď máš ještě čas, šanci prožít svůj život pěkně, ještě v tom nejsou děti. Šance, že by přítel s pitím přestal, já vidím tak na 5%. A strašně záleží na něm - to by totiž musel sám chtít. Moc chtít a mít pevnou vůli. Jít se léčit, a pak celý život abstinovat. Nikdy už k pití ani nečuchnout, protože v ten moment by v tom lítal znova. Pro něj jiná cesta není. Ale jestliže touto cestou léčení a naprosté doživotní abstinence nepůjde on sám, z vlastní vůle a z vlastního rozhodnutí, je celé snažení jeho okolí k ničemu.
Radím, navštiv nejbližší pracoviště - psychiatra specializovaného na závislosti. Jemu vypověz pravdivě celou situaci. On ti může říct, jaké máš šance. A pak si vážně promluv s přítelem. Jestli on sám se do toho léčení s plnou vervou dá, dej mu ještě šanci. Pokud on sám nebude chtít, utíkej co ti nohy stačí. Jinak tě čeká tolik trápení, co je vypsáno mnoha lidmi právě na tomto vlákně. To si pozorně přečti celé.
Držím ti palce a přeju hodně síly - ať už k rozchodu, a nebo k dlouhému boji s přítelovou závislostí, a to s velmi nejistým výsledkem.

[


Je to asi kruté, co říkám, ale - raděj společnou budoucnost neplánuj a odejdi. Teď máš ještě čas, šanci prožít svůj život pěkně, ještě v tom nejsou děti. Šance, že by přítel s pitím přestal, já vidím tak na 5%. A strašně záleží na něm - to by totiž musel sám chtít. Moc chtít a mít pevnou vůli. Jít se léčit, a pak celý život abstinovat. Nikdy už k pití ani nečuchnout, protože v ten moment by v tom lítal znova. Pro něj jiná cesta není. Ale jestliže touto cestou léčení a naprosté doživotní abstinence nepůjde on sám, z vlastní vůle a z vlastního rozhodnutí, je celé snažení jeho okolí k ničemu.


ahoj Lenuško, vše ti tady bloosom napsala, je bohužel pravda, a vím o tom své, ach jo, je to šílený, co dokáže takovej alkohol, nikdy bych tomu nevěřila, kdybych s alkoholikem nežila.
Je to peklo, pořád jen sliby, ale skuteč utekl. Je to hnusnej kolotoč, s kterého se těžko vystupuje.
Nejdříve ho miluješ, pak ho lituješ, bojíš se, že si něco udělá, nechceš ho mít na svědomí, tak mu dáváš další a další šance, protože CHCEŠ věřit tomu, že přestane pít, a že všechno bude tak jak má.
Kolik já už dala šancí, kolikrát jsem odpustila, ale bohužel musím přiznat, že to bylo čím dál horší a horší, jeho "opice" byli čím dál agresívnější.
Dosud mi neustále volá, kdž je opilej a vyhrožuje a sprostě nadává, nechápu proč už mi nedá pokoj.
Pak zase volá že už přestal pít, a během pár dní, volá zase nalitej.
Pořád dokola, je to neuvěřitelný, jak těžko se člověk z této PASTI dostává.
Přeji všem hodně štěšstí

Přesně, člověk tomu nechce věřit, protože na tom druhém mu záleží, je mi ho líto, po nějaké době se  zklidnil, měla jsem pocit, že to i dost omezil a  dokonce jsem i tento problém v jistém období pustila z hlavy a pak si zase všímala, že už alkohol zase mezi nás dva zaplul. Já nejsem rozhodně abstinent, ale nikdy jsem nepochopila, že se dokáže opíjet sám a důvod se vždycky najde.








ahoj Lenuško, vše ti tady bloosom napsala, je bohužel pravda, a vím o tom své, ach jo, je to šílený, co dokáže takovej alkohol, nikdy bych tomu nevěřila, kdybych s alkoholikem nežila.
Je to peklo, pořád jen sliby, ale skuteč utekl. Je to hnusnej kolotoč, s kterého se těžko vystupuje.
Nejdříve ho miluješ, pak ho lituješ, bojíš se, že si něco udělá, nechceš ho mít na svědomí, tak mu dáváš další a další šance, protože CHCEŠ věřit tomu, že přestane pít, a že všechno bude tak jak má.
Kolik já už dala šancí, kolikrát jsem odpustila, ale bohužel musím přiznat, že to bylo čím dál horší a horší, jeho "opice" byli čím dál agresívnější.
Dosud mi neustále volá, kdž je opilej a vyhrožuje a sprostě nadává, nechápu proč už mi nedá pokoj.
Pak zase volá že už přestal pít, a během pár dní, volá zase nalitej.
Pořád dokola, je to neuvěřitelný, jak těžko se člověk z této PASTI dostává.
Přeji všem hodně štěšstí

Tady je jediným řešením neplánovat budoucnost, promluvit si o příčině problému, nezlehčovat to, navíc, jsou-li tam dispozice....a ěc vyřešit. Ovšem jen za předpokladu, že partner sám bude chtít.
To, co jsi popsala je cesta do pekel. I když začíná nevinně.

Partnerovi zatím alkohol nepůsobí tak velké potíže, aby s tím něco dělal. Pokud pro něj nebudeš motivací pro změnu životního stylu ty, tak mu nepomůžeš. Můžeš mu jasně dát najevo svůj přístup a nesouhlas. Nekompromisní.

Jinak se ženeš jednoznačně do maléru , do kolotoče slibů, hádek, bitek, úrazů, pláče a nenávisti a nedej bože, aby tomu byly nuceny přihlédnout i (budoucí?)děti.
V tomto už jsem nekompromisní také. I když bych podmínky nikdy nikomu nedávala, tak tady ano.

Ohledně té motivace, jak píše Wiki... Motivace asi pomáhá, ale jen do určitého stupně závislosti. Vím, že manžel nás měl strašně rád-mě i děti. Vím, že se místy opravdu hrozně moc snažil, přemáhal...ale nikdy to nevydržel dlouho, vždy ho ta touha pít převálcovala. Bohužel, dlouho si vážnost situace neuvědomoval, dlouho mi tvrdil, že on žádný problém nemá, že to jen já dělám z komára velblouda - až bylo pak pozdě, jeho závislost už byla příliš rozjetá.

Přemýšlela jsem, jak tu obrovskou rozjetou závislost pochopit, jak si ji představit, jak tomu aspoň trochu porozumět. Jak je možné, že i motivace pro něj nejvyšší - rodina - nepomohla. Dnes si to metaforicky představuji nějak takto: Zkuste dostat takovouto podmínku: Máš-li své drahé rád, potop se pod hladinu a nesmíš vyplavat. Každý to v takovémto případě zkusí, snaží se dlouho pod vodou vydržet, ale když už kyslík dochází, přinutí ho to vynořit se a nadechnout z plných plic. Děti - neděti. Tak to asi je i u těžkých alkoholiků s touhou pít..

Nevím, jestli jsem to vysvětlila srozumitelně, ale snad jsme mě pochopili.....

Blossom, neopíjí se  do němoty a celý den nepije, teprve až večer, také jsem začala pochybovat sama o sobě, jestli opravdu nedělám z komára velblouda, ale když slyším, jak mi říká a slibuje, když už toho mám dost, že bez toho vydrží a přitom  se to tak neděje a přitom ví, že mu to ničí nejen náš vztah, ale i měl tak na mále a mohli mu vzít řidičák a tak by přišel o práci a z čeho by pak platil hypotéku? Přes to všechno se stále neponaučil a nedávno dokonce chtěl zajet do obchodu autem a zase měl asi 2 piva.Je to zkrátka silnější

také jsem to zažila, Leni, uteč, uteč..............

Leni, to je právě ta zažitá, chybná představa, že alkoholik je ten, kdo denně jde do hospody, opije se takřka do němoty, huláká, přijde domů, zmlátí ženu a děti, rozmlátí nábytek....
Píšeš, že se tvůj přítel neopíjí do němoty, "jen" si denně musí udělat tu hladinku. Bohužel, právěta nutná, nezbytná hladinka je už hóóódně rozjetý alkoholismus.

Můj muž začal takto zapíjet podnikatelské stresy, bylo to asi po 8 letech velmi šťastného manželství. Podnikání byl jeho velký sen, bohužel, všechny stresy, zodpovědnost s tím spojenou špatně snášel a asi z toho stresu hledal únik. Vůbec nechodil do hospod. Nosil si pití tajně domů, schovával to opravdu dobře. A protože on opravdu hodně vydržel, strašně dlouho na něm nebyl alkohol znát, tak to takto trvalo několik let, jen si udržoval hladinku, aniž bych já cokoli poznala :( ....a to jsme spolu byli takřka 24 hodin denně....
Ale za ty roky, co si zvyknul takto nepozorovaně mít tu svou každodenní hladinku, se návyk rozjel tak, že pak začal přes den usínat, a mě to všechno došlo až v momentě, kdy si komplikovaně zlomil nohu a zůstal o berlích. Já tehdy musela ve firmě zařizovat vše za něj, odjela jsem na služební cestu, a po návratu se mi známí mimoděk zmínili, že manžela viděli s berlemi v nejbližší zelenině (kde se mimo jiné prodávalo víno). Bylo mi to divné, doma jsem se ho pak nenápadně zeptala, jestli byl někde venku, odvětil Blázníš? S těmi berlemi se sotva dopajdám na záchod.... Pochopila jsem, že mi něco zapírá. A to pořád na něm ještě vnějškově nebylo nic podstatného (alkoholického) poznat. Ale ten návyk, ten už tam byl, rostl zřejmě několik let. Když jsem pak v garáži za pár dní po té jeho cestě s berlemi ven našla v koutě zamaskovaných několik desítek prázdných lahví, začlo mi docházet.....

Leni, chápu, že se (stejně jako já tehdy) chytáš jakéhokoli stébla naděje, že ještě není tak zle...ale bohužel, JE zle. Pokud denně vypije kolem litru vína (nebo podobnou dávku jiného alkoholu), je zle. A bohužel nevěř, že pije jen večer... Nakonec - kdy ho chytli ti policajti už dvakrát - to předpokládám nebylo až pozdě večer, nebo ano? A když ho už 2* chytli, kolikrát asi už takto jel.... raděj nedomýšlet.
Leni, nerada to říkám, ale i to málo, cos napsala, značí, že je zle, velmi zle. Zkus toho psychiatra-odborníka, vypověz mu vše co víš, a on ti podle toho řekne, jak to vypadá...

Leni, mrzí mě, že ti píšu samé špatné zprávy, ale nechci tě potápět, chci ti pomoct. Čím dřív se k tomu postavíš čelem, tím pro tebe líp. A přála bych ti, aby se k tomu postavil čelem i ten tvůj a začal se léčit a abyste tento boj spolu vyhráli, vím, že by sis to přála. Ale po svých zkušenostech vím, že šance jsou malé, a jestli on sám nebude chtít a makat na sobě, tak tam jsou šance úplně nulové. V takovém případě prchej dokud je čas, zachraň si psychické zdraví, zachraň si šanci na hezkou rodinu. Pokud on sám nebude s tím bojovat, nic nezmůžeš a čeká tě jen nekonečné trápení se zlým koncem. U nás to skončilo smrtí bývalého manžela (už jsme byli rozvedení). Ale vlastně - ani pak to trápení úplně neskončilo, já, a hlavně zvlášť dcera se z toho psychicky vzpamatováváme dodnes, i když už je to pár let. Syn to snad přežil bez viditelné úhony, ale do hlavy mu nevidím, on o tom mluvit nikdy nechtěl. Ušetři sebe a své budoucí děti takovéhoto obrovského trápení.

Bloosom je to přesně jak píšeš - ohledně té motivace. Proto taky o tom píšu v souvislosti s tímto případem, kdy pán zatím naduživá "jaksi" v mezích., kdy ještě není ztracen.. Kdy to ovlivnit může..kdy ještě má práci, auto, svůj život..

Vlastně spíš to píšu z hlediska pisatelky - aby jí toto ukázalo cestu a to bez výčitek, pán se musí řešit sám.

Ale - pán nejspíš problém "nemá" - v tuto chvíli. Má ho lenuska.

A nezveličuješ. Rozhodně ne. To, co jsi lenus popsala,ohledně alkoholu, tam není pochybnost. I kdyby vydržel týden nepít.
Nejsem nepřející, úplně normálně přijímám běžné konzumenty, i kupuji občas partnerovi pivo, atd...,vím, že problém mám já, ne oni..atd
Ale tady je to vážně jasné. Proč si potřebuje držet hladinku? Proč neomezí alkohol když ví, že pojede? Proč pije navečer litr vína?

Pokud bude pokračovat, přijde o papíry a bude-li mít štěstí nikoho nezabije , ani nezraní, přijde o práci, přidá se frustrace chlapa, o důvod víc k pití a k omluvě, ....atd..je to sci-fi nebo logická posloupnost  vývoje destrukce člověka?

Děkuji...je  to hodně smutná realita

moje kamarádka to říká jinak......dnes mi není dobře ani ALKOHOL mi nechutná
taky bych řekla, že se to u ní fakt rozjelo

Čtu tady velice smutné příspěvky,ze své neblahé zkušenosti-Leni utíkej co nohy stačí a ušetři si spoustu trápení,všichni tady mají pravdu-ani já jsem nevěřila a chtěla stále věřit,dávat šanci,pomáhat,starat se,obětovat se,jen aby bylo vše jako kdysi....a jak to dopadlo????Je to všechno velmi těžké-každé rozhodnutí,každý čin,ale řekla bych,že následné trápení,stres bolí daleko více.Hlavně ta doba na rekonvalescenci je asi hodně delší,než když to vyřešíš hned.

ahojky, tak včera byla zase den D, zase se opil a volal a vyhrožoval. Zavolala jsem to jeho bratrovi, vzal kamaráda a odvezli ho na psychiatrii, protože mimo jiné vyhrožoval, že se zabije. Na psychárně ho odmítli hospitalizoat, protože byl opilý. Tak ho odvezli na záchytku, a stím že až vystřízlivý příjmou ho na psychiatrii.
Holky, všechno je to jako špatný sen, a víte co je na tom nejhorší? Že je mi ho líto, nechápu to, proč? ale je, ach jo.

mona1: ale jo, je to pochopitelné. Alkoholismus je nemoc jako každá jiná a každého nemocného člověka je nám přece líto - ale alkoholika Ti musí být JENOM LÍTO, nic víc.
Doufej, že ho ze záchytky převezou rovnou na psychiatrii, resp. že ho na záchytku přivezli s tím, že je tzv. "sebevražednej" a ze záchytky bude nedobrovolně putovat rovnou tam. MMCH takový člověk by měl být přeložen rovnou do léčebny závislostí, na psychiatrii jako takovou nepatří :jojo:
mona1, jen tak na okraj - a komu je líto Tebe, komu je líto jeho bratra a komu je líto bratrova kamaráda, když musíte prožívat kvůli alkoholickým excesům takovéhle nerváky, ty jseš psychicky deptaná a brácha s kamarádem musí vyvádějícího opilce vozit od čerta k ďáblu, aby byl konečně klid ???

Ahojte,tak dnes jsem absolvovala návštěvu v manželově změstnání-dostala jsem od nich příspěvek na pohřeb.Zítra si k nám jeho kolegové přijedou ještě pro nějaké věci,které měl půjčené.Bylo to pro mě ještě dost bolestivé.Když jsem prošla vrátnicí a vyšla na ulici,tak jsem propadla v tak hysterický pláč až křik,že jsem z toho byla až překvapená-jako papiňák.Trvalo to asi 5 minut a pak klid.Potom jsem byla 2hodiny v našem domě-udělala něco málo na těch čtyřech záhonkách,kterým říkám zahrádka,uklidila jsem v ložnici-jen aby se nehromadil prach,vyprala jsem záclony,otevřela okna dokořán ať už konečně vyvětrá ten smrad z cigaret,vyhodila jse už i nějaké věci po manželovi,ale naplnila jsem popelnice,tak musím brzdit.Už začínám s poslední věcí-likvidace oblečení,to dělám pomalu a podle toho jak se cítím.Zatím jakž takž zvládám,ale moje dcera se mi stále nelíbí.V neděli jsme byli na bazéně,aby přišla na jiné myšlenky.Zeť hlídal malého,tak jsme měly odpoledne pro sebe.Stále na to myslí rozebírá to,pitvá to atd.Pořád co by,kdyby??Marně jí říkám,že nic nejde vrátit,život jde dál-přece nepůjdeme za ním???Nevím,jestli jí přece jen nedomluvím tu psycholožku.Zdá se mi,že se u ní ten stav nějak nelepší.

Hanulko, pokud dcera souhlasí, tak jí tu psycholožku rozhodně domluv. Zkazit se tí nic nedá, jen vylepšit. Samozřejmě, nesmí to být přes dceřin odpor, musí ona sama chtít tam jít (nebo aspoň z principu neodmítat). Myslím, že by jí pomohlo to rozebrat s odborníkem. Mě to tehdy taky moc pomáhalo, už proto, že některé své myšlenky, strachy, pocity, člověk dovede říct jen "cizímu" člověku. Mámě, kamarádce, manželovi se nedá říct všechno...
Víš, mohly by být v tom i pocity viny, že ona třeba v minulosti si někdy v duchu přála: Proboha, ať to s ním už nějak skončí, ať nám skončí to trápení, ať už ho denně nemusím opilého potkávat.... a teď se může cítit vinna, že to přivolala, že si ten jeho konec vlastně přála, že ji osud takto vyslyšel.....  V tomto střílím teď od boku, ale opravdu v tom něco podobného může být a v tom jí může pomoct právě ta psycholožka.

Hanule, dceři bych se snažila pomoct všemi dostupnými prostředky, i psychologem....

Ale hlavní práce bude stejně na tobě. Hanule, já si myslím, že dcera to bude prožívat přesně jako ty. Že se přizpůsobí a napodobí (byt podvědomě) tvé reakce, tvé názory, tvou filozofii.

Já jsem na místě dcery (která přišla o otce a která si i pomyslela "bez něj nám bude líp")chtěla , aby máma byla statečnější, aby byla vyrovnaná, abych z ní cítila oporu. Moje máma to brala jako "těžký osud" . Ale pochopitelně v dobré víře dělala vše tak dobře , jak uměla, v náš prospěch. jen ti píšu postřeh dítěte- tedy pubertáka, ktery to potřeboval slyšet.

Dcera už je velká, ale určitě se v tom babrá, protože se ještě nerozhodla pro správné vysvětlení. A to bych jí s pomocí psychologa nabídla. Aby to vlastně mohla uzavřít. A aby mohla proběhnout fáze odpuštění.

mona1 napsal(a):

ahojky, tak včera byla zase den D, zase se opil a volal a vyhrožoval. Zavolala jsem to jeho bratrovi, vzal kamaráda a odvezli ho na psychiatrii, protože mimo jiné vyhrožoval, že se zabije. Na psychárně ho odmítli hospitalizoat, protože byl opilý. Tak ho odvezli na záchytku, a stím že až vystřízlivý příjmou ho na psychiatrii.
Holky, všechno je to jako špatný sen, a víte co je na tom nejhorší? Že je mi ho líto, nechápu to, proč? ale je, ach jo.

Že je ti ho líto je naprosto pochopitelné a lidské. Málokdo by spíš měl jiné pocity. Obzvláště ženské jsou takové. Nejspíše mu nabídnou léčení, které bude jeho jedinou šancí. ...Otázka, jak ti vnímá on sám.
Buď spíše ráda, že tato skutečnost nastala teď, kdy ještě nemáte jiné závazky a povinnosti. (teda pokud si správně vzpomínám)

KALIK napsal(a):

Maciatko, a ty abstinuješ? Od té doby, co abstinuješ, si do toho zase nespadla? Kolik abstinujících to dlouhodobě vydrží? Mě osobně to zajímá a obdivuju ty, co vydrží.

Kaliku, sdílím tvůj názor, ještě před 2,5 lety jsem měla tchýni, která denně nasávala, měla hysterické, nesmyslné slovní a velice vulgární výlevy na mne i mého manžela. Pila od 6 let mého manžela, tedy skoro 30 let . byla na pár léčeních, kdy to vždy vydržela rok, půl roku a pak znova stejný kolotoč.  Před šesti lety jsem jim vpadla do života já, kdy si mě manžel vzal i s mou malou dcerkou, přijal ji jako vlastní a my od té doby máme úžasný vztah, ze začátku, tedy první roky to nemohla rozdýchat, že už není jediná žena, která o syna pečuje.. vše si brala velice vážně  a moc k srdci, pomocnou ruku nepřijímala, ba naopak vše brala s aroganci, hysterií a nakonec vše řešila opět alkoholem. Na mého manžela měla dokonce občas i fyz.výlevy , kdy jsme byli nuceni na ní zavolat i policii, která ji nakonec odvezla do Bohnic. Je tedy i psychicky nemocná - on vlastně každý alkoholik je nemocný... Mívala halucinace, povídala si s osobami, které nebyly přítomny atd... proč to všechno píšu. V oné době jsem nebyla schopná a se sebevětší snahou s tchýní vyjít, ikdyž jsme jí navštěvovaly, snažili se jí pomoct, nic nevyčítat, vždy to bylo podle ní špatně... A já nad ní pomalu ale jistě zlomila hůl.
   Před necelými třemi lety jsem otěhotněla s manželem, tedy jejím synem,  když se to dozvěděla sama nastoupila do Bohnic na léčení a nyní už 2,5 roku abstinuje. Od té doby co se nám syn a její vnouček narodil, má tu nejlepší babičku, kterou znám, šije, vyvařuje, peče, s mou  starší dcerou jezdí na výlety, dovolené, chodí cvičit, prcka bere na procházky. Když někam jedeme jako rodina nikdy ji nezapomeneme vzít s sebou. Sama za sebe musím říct, že mám tu nejskvělejší tchýní a udělala bych pro ní cokoliv a naše děti jí milují. Jen se bojím jediného, aby nepřišel nějaký zlom a ona zase nezačala pít. takhle je to skvělá ženská, kterou obdivuji!!!! Vím, že stále chodí na kontroly na psychologii a jsem za to ráda, že jen tak nad tím nemávne rukou, že už je vše ok, ale pro jistotu a kontrolu stále někam dochází. Babííí máme tě rádi.  Babiiiii - vydrž!!!!

Wiki jsem ráda,že jsi mi napsala pohled z druhé strany-dítěte.Asi je pravda,že ve mě musí cítit oporu,jistotu,zázemí.Já se o to taky snažím,pořád jí vše vysvětluji atd.Když na mě přijde smutek,tak se vybrečím a je klid-ale ne před dětmi.Taky jsem jí říkala,že už chodím domů a nedělá mi to problém-zvykám si.To ji viditelně potěšilo,ale říkala ať se nezlobím,ale že ona do toho domu ještě nemůže jít,že se necítí na to připravená.Myslím si,že toho bude schopna až to tam začnu měnit a předělávat.Já ji chápu,ale mám strach aby se mi nezasekla a neřekla že tam už nemůže jít nikdy.To by asi byl problém,protože co jiného si já přeji,než aby přišla s manželem,s vnoučkem.Aby si tam malý pohrál na dvorku.Prostě aby ten dům začal být konečně veselé a příjemné místo,kam se moje děti budou vždy rády vracet.

Já vím Hanule, že je to těžké, ale už jsem si jaksi zvykla, že vlastně všechno si musím zařídit sama. Můžu ledacos svěřit a rozdělit se, ale v důsledku všechno, co se týká mého života je na mně.

Když na nás padla jakákoliv chmura a viděla jsem dceru smutnou a vykulenou, něco ve mně bylo, co mě přinutilo vždy být akční a rozhodná. nevím co to je. Možná nějaký pud. Vždycky mi naskočilo něco v tom duchu , - že já vlastně v tuto chvíli mohu pomoci - tudíž musím. Není jiná možnost. proto to beru ze svého hlešdiska a totéž jsem si přála u mámy.

Kolem pohřbu atd je spousta strychu, tajemna, samotná smrt otce je děsivá a vlastně mi nejvíce pomohlo, když humbuk utichl a začly se řešit úplně běžné standardní otázky - co ke svačině, kdy přijdeme z "venku", ať nezapomenu koupit chleba atd, Vlastně navození starého (třeba i obnového) , ale pevného řádu, který jsem jako asi 15letá podvědomě chtěla. U dcera je to trošku jinak - bydlí jinde atd.

Já snad bych asi síly směřovala k tomu, navodit atmosféru. Ano, jinak to dopadnout nemohlo. (Tátu by dřív nebo později přejelo auto, zemřel na selhání jater,  atd) Promiň prosím, že jsem tak cynická, ale já vím, že pro aktivního alkoholika jinaá cesta není. Byla to zkušenost pro nás pro všechny. Život jde dál a lidé umírají denně. Odpustit jemu, sobě. Tím bych se snažila to zakončit v sobě. Abych doopravdy nemusela skrývat přetvářku a nutit se. To by bylo znát a bylo by to k ničemu.

A myslím, že si vedeš dobře, poctivě bojuješ. Pokud bys dokázala rozpustit křivdu, kterou asi příčítáš jemu, byla bys osvobozena. To odpuštění neznamená souhlas s jeho postojem a realizací života samotného. Jen prostě vzít to tak, jak to je, celé jako balíček a uložit někam do krabice, uzavřít a odejít žít. Čas to spraví sám, ale to peklíčko, které si mezitím člověk tvoří svým vlastním rozhodnutím, že si některé myšlenky připustí a bude se jimi zaobírat, to bude kruté. A je také zbytečné.
Všechno, co ti byteček (domeček) dokáže prohřát a vylepšit, všechno co sis kdy odpírala - teď udělaj a zrealizuj. ted nastal ten čas odměn. Zasloužíš si je. A abys mohla užívat života, musiš být vyrovnaná. Tudíž jedno s druhým - ruku v ruce. A dcera se přidá - uvidíš.

Já vím, že se to povídá tady v teple, bez přímé účasti. ...to je fakt. Ale třeba ..kdyby tě jen jediná věta zaujala a třeba jeden úhel pohledu, budu ráda, že jsem to psala.  :hjarta:
Píšu zkušenosti jen ze svého života. Otec mi zemřel v 15ti a byl dlouho nemocný předtím, stal se tak nějak tyranem rodiny. To bylo vlivem nemoci - samozřejmě. A alkohol - to je moje bývalá láska..:) - někam jsem to psala - klasika.... deset let "po" odmilování.

Wiki děkuji,to je krása-číst,že já si něco zasloužím??Že teď něco začíná??Asi máš pravdu,je čas dopřát si to,co jsem nikdy nemohla,udělat to,nač jsem nikdy nepomýšlela.Zase jsem díky Tobě i ostatním tady postoupila na pomyslném žebříčku o stupínek výš.Ani jsem to nepostřehla,až po přečtení tvých slov a zamyšlení se nad nimi.

tes1: silný příběh :supr: s dobrým koncem (doufejme :))
Stává se, že člověk nad kterým byla zlomena pověstná hůl a který už jenom živoří, dostane jakýkoliv impuls, který ho nakopne tak, že dobrovolně a sám začne svoje problémy řešit. Samozřejmě se to nestává dnes a denně každému, ale když už se to povede, je to bomba. Klobouk dolů a že přeju bábi hodně štěstí - stojí to za to :)

Maminka (tchyně - tedy babička je klasa. Dobrá- šikovná holka! Chval ji, chval a chval ji! :)

Tes , docela jsi mě dostala příběhem Tvé tchýně, jsem naměko :jojo: a moc vám všem držím palce.

Lenuška 1234: "ale i měl tak na mále a mohli mu vzít řidičák a tak by přišel o práci a z čeho by pak platil hypotéku? "

A víš, že by mi bylo úplně jedno, z čeho by nějaký opilec platil svoji hypotéku, kdyby mi v připitém stavu autem srazil dítě?  Ani nechci psát, co bych mu provedla - neměl by vůbec čas pomyslet na nějakou hypotéku.
Vzpamatuj se a neomlouvej něco, o čem moc dobře víš, že není správné.
Zajímalo by mě, co na Tvůj vztah s alkoholikem říkají Tvoji rodiče....

Dobrý den, chci se zeptat - je alkoholismus dědičný? respektive je možné že je nějakým způsobem geneticky daný?...Oba manželovi rodiče jsou v podstatě alkoholici...tchán je totální troska (rozvod, neúspěšné léčení, záchytky, nezaměstnanost...)  a tchýně pije celej život , podle mě docela dost, ale  pije tak nějak že u toho normálně funguje. Nikdy kvůli tomu nepřišla o práci, nebývá vyloženě opilá ale prostě denně  popíjí (tak litr vína) .....
Manžel   to všechno sice odsuzuje a nenávidí svoje rodiče za to  jak mu zkazili dětství, sám je dobrej táta a skvělej manžel ale  rozhodně není abstinent,  konkrétně pro pivo si poslední dobou zajde skoro denně. Nijak se neopíjí, dá si tak dvě tři....tvrdej alkohol skoro nepije, i z akcí (s kamarády, s kolegy...) chodí domů poměrně v pohodě  (v náladě ale né namol)  jenže já  mám hlavně díky jeho rodičům strach a obavy z toho  jestli to není začátek  alkoholismu...

BLUE napsal(a):

Dobrý den, chci se zeptat - je alkoholismus dědičný? respektive je možné že je nějakým způsobem geneticky daný?...Oba manželovi rodiče jsou v podstatě alkoholici...tchán je totální troska (rozvod, neúspěšné léčení, záchytky, nezaměstnanost...)  a tchýně pije celej život , podle mě docela dost, ale  pije tak nějak že u toho normálně funguje. Nikdy kvůli tomu nepřišla o práci, nebývá vyloženě opilá ale prostě denně  popíjí (tak litr vína) .....
Manžel   to všechno sice odsuzuje a nenávidí svoje rodiče za to  jak mu zkazili dětství, sám je dobrej táta a skvělej manžel ale  rozhodně není abstinent,  konkrétně pro pivo si poslední dobou zajde skoro denně. Nijak se neopíjí, dá si tak dvě tři....tvrdej alkohol skoro nepije, i z akcí (s kamarády, s kolegy...) chodí domů poměrně v pohodě  (v náladě ale né namol)  jenže já  mám hlavně díky jeho rodičům strach a obavy z toho  jestli to není začátek  alkoholismu...

Obávám se, že půjde ve šlépějích svých rodičů :kapitulation: .

Môže ísť buď v ich šľapajach, alebo získať naopak totálny odp.o.r ... podúď sama, čo je u tvojho manžela pravdepodobnejšie.

Selima -  tak totální odpor k alkoholu rozhodně nemá a nejspíš nikdy mít nebude :-( 

aprill - no jo, jenže co  mám dělat? miluju ho,  je to skvělej chlap a báječnej táta,  tak jak mu mám říct že  mám obavy jít s ním do hypotéky a  mít další dítě protože se bojím že by z něj možná mohl  jednou být alkoholik?????

BLUE napsal(a):

Selima -  tak totální odpor k alkoholu rozhodně nemá a nejspíš nikdy mít nebude :-( 

aprill - no jo, jenže co  mám dělat? miluju ho,  je to skvělej chlap a báječnej táta,  tak jak mu mám říct že  mám obavy jít s ním do hypotéky a  mít další dítě protože se bojím že by z něj možná mohl  jednou být alkoholik?????

Řekni mu to přesně tak, jak jsi to tady napsala.

udělala jsem to, ale  naštval se nebo spíš urazil   argumentoval tím že se neopíjí, má dobrou práci, vydělává dost abychom si mohli vzít hypotéku a koupit domeček, jezdíme na výlety,  stará se o malou.... a že ho kvůli  dvěma pivům po večeři  obviňuju z alkoholismu a  nevěřím mu :-(
Měli jsme ošklivej rozhovor....ani to nebyla hádka,  ale bylo to mnohem horší než to :-(  a mě to teď hrozně mrzí...

poslala jsem ti  SZ něco málo ze skript  o alkoholové závislosti.

BLUE napsal(a):

Dobrý den, chci se zeptat - je alkoholismus dědičný? respektive je možné že je nějakým způsobem geneticky daný?...Oba manželovi rodiče jsou v podstatě alkoholici...tchán je totální troska (rozvod, neúspěšné léčení, záchytky, nezaměstnanost...)  a tchýně pije celej život , podle mě docela dost, ale  pije tak nějak že u toho normálně funguje. Nikdy kvůli tomu nepřišla o práci, nebývá vyloženě opilá ale prostě denně  popíjí (tak litr vína) .....
Manžel   to všechno sice odsuzuje a nenávidí svoje rodiče za to  jak mu zkazili dětství, sám je dobrej táta a skvělej manžel ale  rozhodně není abstinent,  konkrétně pro pivo si poslední dobou zajde skoro denně. Nijak se neopíjí, dá si tak dvě tři....tvrdej alkohol skoro nepije, i z akcí (s kamarády, s kolegy...) chodí domů poměrně v pohodě  (v náladě ale né namol)  jenže já  mám hlavně díky jeho rodičům strach a obavy z toho  jestli to není začátek  alkoholismu...

Víš, o tomto jsem přečetla vše, co jsem v literatuře i na netu našla. Výsledek mého studia je asi takovýto: V každé rodině jsou genetické dispozice k něčemu. Někde třeba umělecké sklony, někde u chlapů plešatost, jinde zas třeba sklon k obezitě, v jiné rodině zas sklon k alkoholismu.
V něčem se dá sklon k alkoholismu připodobnit třeba ke sklonu k obezitě: Rodiny, kde takový sklon je, si to musí setsakra víc hlídat. Nemůžou jíst stejně jako ostatní, protože by strašně ztloustli. Musí si to hlídat a pokud chtějí fungovat a vypadat normálně, musejí mnohem míň než ostatní jíst, a mnohem víc cvičit. Tolik metafora.

Prostě - genetická dispozice je určitě velký hendikep, ale nemusí to nutně znamenat, že automaticky se z nich stanou alkoholici. Když si na to ovšem dají setsakra pozor.

Je fakt, že mě děsí, že mé děti to mají v sobě jak časovanou bombu. Bohužel nejen ze strany táty, ale i ze strany mé - můj strejda se ve 42 letech upil k smrti (ačkoli jinak v naší rodině nikdo problémy nemá). V rodině BM se už takovéto problémy dříve vyskytly, ale já se o nich dozvěděla až po vypuknutí závislosti u mého BM.

Dle vyčtených informací - genetická dispozice dělá v alkoholismu hodně moc: Syn alkoholika má prý 40* větší pravděpodobnost, že se také alkoholikem stane, než běžná populace. Prý se také hodně přenáší alkoholismus z otce na syna a také z matky na dceru. Proč, to nevím.

Někteří odborníci na alkoholismus varují, že děti alkoholiků by raděj měly úplně abstinovat. Že i malé popíjení ( u ostatních lidí běžné a neškodné) je pro ně velmi rizikové.

Já tak daleko ohledně dětí nejdu. Ale mnohokrát jsem s nimi o tom mluvila (až se bojím, že jsem jim protivná), varovala. Ve smyslu - tohle nebezpečí v sobě máte. Když o něm víte, a budete si ho pečlivě hlídat, a pít málo, jen výjimečně, opatrně, mnohem míň, než vaši vrstevníci, a nebo vůbec, bude to OK.
Pokud budete však s vrstevníky držet krok, oni do toho nespadnou, vy však ano. Stejně jako váš táta - ten také vlastně nevypil nějak víc, než mnoho lidí z jeho okolí, jeho kolegů, jeho spolužáků. Ale spadl do toho on, a rychle, právě proto, že tu dispozicii v sobě měl. Jeho kolegové dodnes žijou, někteří i docela dost popíjejí, ale závislí nejsou.
Naštěstí - syn nepije skoro vůbec, nechutná mu to, dcera občas s kamarády někam zajde a i nějaký alkohol si dá, celkem výjimečně, věřím, že to má pod kontrolou. Ale stejně se trochu bojím a bát se úplně nikdy nepřestanu. I pro to, že v některých rodinách se sklony k alkoholismu dědí ob generaci. Tak i o má budoucí vnoučata se budu asi trochu bát.

Blue, na tvém místě bych se šla sama zeptat nějakého odborníka na závoslosti. Podle toho, co píšeš, je to tak trochu na hraně - zatím jakoby v pohodě. Ale vzhledem k partnerovým rodičům by asi bylo lepší, kdyby to partner velmi omezil, nebo raděj vůbec nepil. Když s alkoholem mají problémy oba jeho rodiče, ta dispozice je asi velká, dvojnásobná....
Poraď se s odborníkem, ten ti k tomu řekne víc, než kdokoli na babinetu, a on také navrhne řešení.
Myslím, že u vás snad ještě není pozdě. Ale kdybys to nechala plavat, mohlo by to být za nedlouho zlé.
Tvůj přítel jakoby chodil kolem velkého trychtýře: Stačí ještě kousek, a už by jel sešupem dolů. Zbrzděte to nebo zastavte raděj včas....

Pardon za příliš dlouhý příspěvek, ale tohle pár větami prostě sdělit neumím. :kapitulation:

Blossom - díky i když z toho moc radost nemám :-(  nevěřím že by manžel dokázal úplně abstinovat a mě strašně  děs budoucnost :grater:

Blue, přítele maminka se léčila, ale i když  normálně taky funguje, tak nasává po večerech stále. 2x se rozvedla právě kvůli alkoholu a stejně jí to nezastavilo. Přitele jako dítě nechala otci, aby se postaral. Teď jsem s ním 2 roky a bojím se taky, protože každý večer až na vyjímky vypije min. 3 piva, nebo víno, neopijí se do němoty, ale jako střízlivá poznám, že už má upito. Bývaly i večery, kdy byl agresivnější, než kdyby nepil. Tvrdí mi také, že alkoholik není. Tady jsem si přečetla hodně smutných příspěvků, což mé obavy jenom zvýšily. Já sama nejsem abstinent a ráda si dám víno s přítelem, kámoškou apod., ale hodně nepříjemně mě překvapilo, že přítel i pije sám. Po tom všem jsem mu dala ultimatum, že pokud se sám někde opije, já končím. Mám dítě a nemůžu riskovat, že stavy se budou zhoršovat a že to propukne. Přijal to. Připadám si už jako paraoidní, nevím, jak mám stanovit ty hranice. Nepít vůbec? Včera jsem odjela a za dvě hodinky se vrátila a fakt už asi blbnu, ale myslím, že zase vypil víc než to jedno pivo, co mi přiznal. Nikdy jsem v takové situaci nebyla a připadám si i trapně, kontroluji ho,  ale taky si chceme vzít hypotéku a přestěhovat se, mé dítě půjde do jíné školy apod....jsem jako na tenkém ledě. Jinak je fain, malá ho má ráda, je spolehlivý, stará se o nás ...

Lenuško, řeště to s odborníkem. Sami to nevyřešíte.

Dostáváš se do fáze, kterou si projde asi každý partner alkoholika. Ztrácíš jistotu, ptáš se - Blbnu já? Jsem paranoidní? Nedělám z komára velblouda?
Zákonitě nastane fáze, kdy tě v tom partner "ujistí" a vina začne být na tebe přehazována ve smyslu: S takovouhle ženskou podezíravou se nedá žít!! To je šílené!! Kdybys mě pořád nekontrolovala, a já si v klidu mohl dát to jedno pivo, nemuselo by to takto dopadat!!
Tato slova jsem si osobně vyslechla, stejně jako asi  všechny partnerky alkoholiků. Znejistí to člověka ještě víc, dezorientuje. A bohužel, nelze partnera "nekontrolovat". Člověk pak už nemyslí na nic jiného, a vztah se stává paskvilem - pil dnes? Zatajuje mi něco? Můžu mi věřit?

Z tohoto bludného kruhu se můžete dostat jen s pomocí odborníků a léčení - zatím třeba možná bude stačit léčení ambulantní, nedovedu to posoudit , to určí odborník. Ale to by musel partner sám chtít. Navrhni mu společnou návštěvu odborníka a to, že pokud bude třeba se léčit, budeš ho podporovat.

Pokud ale on chtít nebude - UTÍKEJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Protože jinak si na vlastní kůži odžiješ celé toto vlákno. A tvé dítě nedobrovolně s tebou.

Ahoj všichni, jsme tu dnes poprvé, ale mohu vám všem říci, že život s alkoholikem je peklo! Lenuško, Tobě bych chtěla poradit s těmi hranicemi, rozhodně by partner měl začít abstinovat a jít k lékaři a Ty na tom musíš trvat a nepovolit ani kdyby sliboval hory doly, protože oni slíbí, ale stejně z těch slibů nemohou nic dodržet. Vím o čem mluvím, protože jsem mu taky mockrát ustoupila a teď jsme se po čtyřech letech dopracovali k léčebně. Nemáte někdo zkušenost s Kosmonosy? Nevím totiž co mě čeká a hlavně aby mi tamodtud neutekl, když už se konečně rozhodl. Jinak všem co mají stejné nebo podobné problémy strašně moc držím palce, nevzávejte to , stojí za to bojovat, jen když to druhá strana vzdá, tak asi nezbývá než rychlý ústup. Zdraví Rosamunda:)

já se rozvádím po 34 letech................zpočátku pil málo, ale v jeho rodině se pilo dost...........pil víc a víc a najednou se objevily situace, kdy tvrdil, že 1+1jsou 3, pořád tvrdil, že to má pod kontrolou, že když bude chtít, tak přestane pít....................máme před rozvodem, odešel před 8 měsíci a žije u rodičů a pije..................teď mi volal.............miláčku, zrušme rozvod a začněme spolu žít zvovu a lépe, já už nebude pít, přísahám................položila jsem telefon.............nebudu s ním.................život si plánuju už bez něj..............raději sama

a teď mě mrzí, že jsem to neudělala spíš
Leni !!!!...............pouč se z mého příběhu...................utíkej

Lenuško, můžeš mít přítele ráda, ale nevázala bych se na něho.

Rosamundo, základní léčba bývá obvykle 11 týdnů u prvoléčby - nevím, jestli se to v Kosmonosích nějak liší. Dobrovolný nástup do léčby je velké plus, ovšem nikdo Ti nezaručí že pacient nepodá revers, to máš pravdu. Ani po řádném ukončení léčby ovšem nemáš jistotu, že je pacient "vyléčený", po celý život bude abstinující alkoholik, u kterého stačí jedno napití a ...
vera: nedat na sliby, nepovolit ... sama vidíš, že to je nemocný člověk, který potřebuje jedině ústavní léčbu a dobrovolně ji v žádném případě nepodstoupí. MMCH co Tvůj anděl ... jste stále spolu???
Lenuško, pozorně si přečti alespoň část tohoto vlákna. Ty trosky, o kterých tady píšeme byly také před x-lety mladí, zdraví chlapi, kteří chodili do práce, vydělávali a neměli téměř žádné problémy až na jeden: všichni se semo-tamo rádi napili :jojo: Každej alkoholik v mládí nějak začínal a postupem času se propil až tam, kde teď je: na samé dno.
MMCH rodinné dispozice jsou strašná zátěž: přítel má celoživotního kamaráda, který se musel rozvést kvůli tomu, že jeho paní nepřiměřeně pila. Situace se zhoršovala, protrpěl si kvůli jejím alkoholickým excesům hotové peklo, paní byla několikrát v léčbě kterou buď nedokončila, nebo za měsíc začala pít znova. Její sourozenci dopadli naprosto tragicky: sestra se upila k smrti, bratr - se kterým žila po rozvodu v jednom bytě - se vracel opilý z hospody a upadl tak nešťastně, že leží v nemocnici v těžkém kómatu a pravděpodobně už se odtamtud nevrátí. Takže celkem tři sourozenci, postižení závislostí na alkoholu a dva z nich dopadli takhle.

Kiaro, díky za radu, samozřejmě nečekám, že se po opuštění léčebny vyléčí, jako by měl chřipku. Je to celoživotní boj, už v tom jedmou lítal a dostal se z toho, ale pak přišla rakovina u jeho maminky, která nám téměř zemřela doma, on to nezvládl a tak jsme tam kde jsme. A jak to probíhá po návratu z léčby asi musí chvíli startovat než se dostane do normálu. Hlavně abzch mu pak psychoterapeuta nemusela dělat já, sama nějakou tu péči pořebuju, mám toho dost.(':dumbom:')

Kiaro.....................anděl je pořád...........v pátek spolu jedeme na dovolenou..........stýkáme se 2x týdně, je to pěkné...............jezdíme každý víkend na kolo a já se vypracovala tak, že ujedu 70 km, ale........................nedovedu si představit žít spolu......stále...........každý si táhne pytel kamení z dřívějška............a těch kostlivců...........neřeším, neohlížím se a jdu dál............přiznávám, že je to i berlička, která mi moc pomáhá...........být nad věcí

BLUE,chci Ti napsat trošku z mého příběhu.Manželův otec-alkoholik,který byl agresivní,bil manželku i děti se upil k smrti ve svých 47 letech.Manželova matka popíjí celý život.Denně i 3 piva,tvrdí,že jí to na žízeň pomáhá víc než nealko.Manželův bratr pije denně,sestra taktéž popíjí.Manžel v začátcích našeho vztahu-fantastický člověk.Citlivý,zodpovědný,nepil.Říkal,že když viděl v čem doma vyrůstal nikdy by nedělal totéž.Po 26 letech alkoholik,který tvrdil,že lžu když říkám,že jeho otec pil a bil je všechny.Začal mě fyzicky napadat,psychicky týrat.Odehnal děti z domu,vyhodil i mě a spáchal sebevraždu.Co k tomu říct???Obrovské trápení a trauma pro všechny zúčastněné.

Rosamunda: ano, taková recidiva může nastat ... obzvlášť, když se partner dlouho "držel" a spouštěcím momentem byla závažná nemoc maminky, končící jejím úmrtím. Takovou situaci těžko rozdýchává i abstinent.
Jediné pozitivum je, že u něj recidiva nastala nikoliv po pár týdnech či měsících díky tomu, že "si najednou vzpomněl", ale po zátěžové situaci a v případě partnerovy spolupráce se dá poměrně "ukočírovat". Že to není pro nikoho procházka růžovým parkem, je jasná věc. Rosamundo, zkus se v léčebně poptat buď na rodinnou terapii (slouží pacientovi a jeho partnerovi k řešení rodinných zádrhelů) nebo se informuj v léčebně na nějaký druh terapie pouze pro rodinné příslušníky. Pokud se tím sami nezabývají, měli by mít jistě svoje kontakty kam Tě nasměrovat.
vera: nu tak, hlavně že anděl stále je a pomáhá Ti už jenom tím, že JE :jojo: Fáze vztahu, kdy společně nežijete má taky něco do sebe - pomalu se zacelují šrámy na duši a pytel kamení z dřívějška váží také o něco měně. Navíc - když se vídáte 2x týdně - se můžete jeden na druhého těšit, nezevšedníte si a užíváte si "třešniček na dortu" BTW já to mám navlas stejně ... jenže u mě je vztah zakonspirovaný právě z důvodu, že ještě nejsem rozvedená a další (doufám, že poslední) stání máme až na podzim.
Hanulko, dobře jsi to sem napsala :jojo: Tvůj silný příběh budiž dostatečným varováním před tím, kam až věci mohou dospět. Myslím na Tebe, jak je???

Kiaro, díky za všechny rady, my oba už psycholožku máme, ale na partnerskou terapii se chystám, v Kosmonosích ji prý mají (dle intrenetových stránek) a prý se to týká i dětí, což považuju za fajn, protože jaký asi názor můžou mít
sedmnáctiletí kluci na tátu, kterého spolu se mnou musí křísit, když se ožralý svalí ze schodů a je v bezvědomí...:(
Hanulko, Ty musíš být svatá, protože to cos tu napsala je šílené, přesně toho se asi bojím nejvíc, že mě napadne, nebo že si v opilství ublíží natolik, že z něj bude doživotní mrzák (to by pro mě byl snad horší trest než kdyby umřel).
Jinak nám všem držím všechny palce a pěsti, abychom to ve zdraví fyzickém i psychickém přežili a vyřešili ke své spokojenosti, protože to si myslím potřebujeme nejvíc- pofoukat bolístku, trochu něhy, lásky, moci někomu věřit...:hjarta:

Kiaro a ostatní,už mi začíná být lépe.Neříkám,že na mě občas nepadne vlna smutku,to ano,ale už je to jiného rázu než dřív.Už to tolik nebolí.Docházím domů něco udělat.Už mám hotové záhonky-vytrhaná plevel,truhlíky s kytkama jsem dala taky dopořádku.Chystám se začít uklízet oblečení.Tento dlouhý víkend trávím u dcery.Říkala,že už by se chtěla podívat k nám domů.Už se jí to nechce oddalovat,tak nevím-dávám jí čas,musí se sama rozhodnout.Mě to tam kupodivu nedělá problém.Já jsem tam opravdu byla pořád sama-s tím rozdílem,že teď nejsem nervozní,kdy přijde,s jakou náladou,jestli mám vše udělané atd.Teď začínáme žít přípravou na dovolenou-17.7. odjíždíme a už se nemůžeme dočkat.I kdyby tam pršelo,tak mě to nevadí,potřebuju odpočívat a nabrat sílu.

Rosamunda napsal(a):

Kiaro, díky za radu, samozřejmě nečekám, že se po opuštění léčebny vyléčí, jako by měl chřipku. Je to celoživotní boj, už v tom jedmou lítal a dostal se z toho, ale pak přišla rakovina u jeho maminky, která nám téměř zemřela doma, on to nezvládl a tak jsme tam kde jsme. A jak to probíhá po návratu z léčby asi musí chvíli startovat než se dostane do normálu. Hlavně abzch mu pak psychoterapeuta nemusela dělat já, sama nějakou tu péči pořebuju, mám toho dost.(':dumbom:')

Rosamundo, ano, je to celoživotní boj. I recidivy k tomu patří, stává se to, u někaoho ano, u někoho ne. . Zásadní otázkou je, jak se k recidivě staví sám závislý. Když byl můj mž v léčebně, vyprávěl mi příběh, že jednoho dne tam zazvonil nějaký pán se slovy: prosím Vás paní doktorko, vemte mě sem znovu, já už v tom zase lítám, prosím pomozte, sám to nezvládnu.  Prý se tam takto už párkrát vrátil. Ale díky tomuto přístupu ho vždycky vzali, a on pak zas měl po léčně pár měsíců nebo let normální život, než přišla další recidiva, kterou ovšem sám vyřešil další léčbou.
I tady ve městě znám případ manželů, pán - alkoholik, má s manželkou domluveno, že jakmile se k tomu začne vracet, ona ho okamžitě veze odpět do léčebny. Funguje jim to a jsou spolu.
Někdo to možná odsoudí, ty stálé recidivy i  ale já s čistým svědomím říkám - kdyby k tomu takto aktivně přistoupil můj BM, stála bych pořád při něm, i takto by mi stálo za to zůstat s ním. Brala bych to asi tak, jako že někdo třeba musí občas na dialýzu nebo tak něco, a my zas máme tohle.
Bohužel, můj BM se k recidivě postavil vlastně stejně, jako k celé své závislosti:  všechnu sílu své osobnosti věnoval tomu, jako to ZAMASKOVAT, nikoli nato, jak to VYŘEŠIT.

U nás přišla recidiva asi 4 měsíce po léčebně, taková jednodenní, když manžel viděl mou bouřlivou reakci, dal se zas do kupy. Další přišla za další 3 měsíce, s podobným průběhem. Pak byl asi 6 měsíců klid - já začínala věřit, že vše zlé máme za sebou, začli jsme k sobě znovu nacházet cestu, cítila jsem velkou naději a úlevu.
Pak najednou přišla recidiva další, navíc v manželově podroušení se zlou reakcí na mě, ve smyslu že já jsem ta hrozná podezíravá, se kterou se nedá žít atd., atd. V tu chvíli ve mě v duši cosi prasklo, umřelo. A v tu setinu vteřiny jsem věděla jistě - dál už ne. Takto žít dál nebudu. Nebylo v tom rozhodnutí nc vědomého, rozumového, ale má duše byla od té chvíle rozhodnutá. A pak už jsem jen postupně pracovala na tom, jak od něj odejít, jak se rozvést.
Ale kdyby on sám chtěl, kdyby on sám to řešil, ráda bych s tím zůstala. Ale takto to nemělo cenu.

Rosamundo, ještě chci říct, máš-li možnost využít psychoterapii, coby rodinný příslušník závislého, určitě to využij. Já tehdy něco takového postrádala, před těmi cca 10 lety nic takového nebylo, a nebo mi to nikdo nenabídl.
A když jsem se sama manželovy doktorky ptala - prosím, co bude, až se vrátí z léčby, jak se mám k němu chovat, čeho se vyvarovat, co můžu očekávat, a prosím, bude on zas někdy takový, jaký býval dřív? Ona na mě zírala takovým studeným rybím pohledem a veškerá odpověď, rada a pomoc byla věta: "Nedělejte si iluze". Když jsem v zoufalství své otázky zopakovala, doufajíc, že mi dá nějaké konkrétnější informace, opakovala jen "Nedělejte si iluze". Tak jsem se odtamtud vypotácela, jak po ráně palicí.
Tehdy jsem nevěděla, koho se zeptat, kde najít pomoc. Vím, že by mi strašně pomohlo buď nějaká psychoterapie nebo něco jako je tady babinet, ale to tehdy nebylo. Plácala jsem se v tom se všemi svými nejistotami a obavami sama.

Proto sem píšu své prožitky, pocity a rady, ve snaze se jednak sama z toho vypovídat, ale i v záměru, že to snad někomu může pomoct. Tak jak jsem kdysi strašně potřebovala poradit, pomoct já, ale nebylo, kde se rady dovolat.

Pardon, že píšu třetí příspěvek, ale vzpomínka na manželův návrat z léčebny je pořád tak živá a teď se mi s Rosamundiným dotazem ještě oživila...
U nás byl příchod manžela z léčebny takový divný..... Já mu už poslední měsíc jeho léčení říkala, že jsem strašně unavená, že bych potřebovala, aby až se vrátí z léčebny, zase ulevil na oplátku on mě, sejmul ze mě starosti o firmu, abych si nějaký měsíc-dva mohla odpočinout a věnovat se dětem a sobě. (pro ty, co to ještě nečetli - manžel byl v léčebně 3 a půl měsíce, během toho jsem měla sama na starost jeho firmu o cca 20 lidech, 2 malé děti, domácnost, dům, zahradu a psa). Když jsem tyto své prosby vyslovovala, cítila jsem, že jako by mě nevnímal, jako by nevěděl, o čem mluvím.

Taky jsem strašně psychicky potřebovala, aby při svém návratu mi nějak poděkoval, že jsem to vydržela a stála při něm (sám se zmiňoval, že má nejlepší rodinné zázemí ze všech svých kolegů v léčebně). Potřebovala jsem to slyšet a prožít, abych to v sobě mohla nějak uzavřít, odpustit, udělat čáru za minulostí a jet dál.
Jeho návrat byl takový rozpačitý, divný. Sice nějaké "dík" zaznělo, ale tak nějak neochotně, na půl pusy. Přivítal se se mnou, s dětmi - - - a pak šel a pustil si televizi. A koukal na ni celé odpoledne. Nás si nějak moc nevšímal. Byla jsem z toho v šoku. To jsem nečekala. Neměl chuť jít třeba s dětmi ven, ani na práci se nezeptal, co se tam zítra má dít, neměl zájem něco slyšet. I v následujících dnech jsem byla jak ve zlém snu: O chod firmy se v podstatě nezajímal. Začal se zabývat zjišťováním vlastností aut - chtěl koupit druhé auto. Podotýkám, že za ty 3 měsíce, jsem tu firmu s největším vypětím sil dostala z problémů a vytvořila i jakousi finanční rezervu. Nyní ta rezerva měla celá padnout na nové auto (jedno jsme měli, druhé jsme nepotřebovali). Vzepřela jsem se.
Chci říct - manžel jakoby nežil v realitě. S hrůzou jsem pochopila, že firmu budu muset táhnout dál já, pokud nechci, abychom zkrachovali.
Možná to vše mohlo být způsobeno odlišnou realitou - léčebna versus normální život. Oni mívali ráno skupinovou terapii, pak autogenní tréning, pak pracovní terapii (chodili hrabat listí do parku), odpoledne pak třeba turnaj v pingpongu apod., občas večer nějaký večírek, nebo televize, klid, šachy, atd.. V druhé půlce pobytu míval i odpolední vycházky a organizované výlety.
Já vím, že i tak je pobyt v léčebně hodně těžký. Část lidí utekla na revers, nebo i bez reversu.. Ale často mě do očí bil obrovský rozpor - o něj jako o nemocného se staral tým lékařů a psychoterapeutů, vlastně i kuchařů a uklízeček. O mě a děti se nestaral nikdo. Žádná rada, pomoc, psychoterapie. Já musela zvládnout všechno sama a nikdo, (bohužel ani manžel) se neptal jak.

On z toho pokřiveného alkoholického rozostřeného života před léčebnou se dostal do zvláštního světa léčení, terapií, organizované zábavy a relaxace. Jakoby ztratil kontakt s realitou. Jakoby po návratu z léčebny očekával život bez starostí, u televize, koníčků. Mimochodem - on se vrátil z léčení opálený, ve formě, sousedi si dokonce dělali srandu, že se vrátil někde od moře. Já byla skoro průsvitná, hubená, zdecimovaná prožitými starostmi.

Nevím, jak je to v léčebnách teď. Ale tehdy naprosto chyběla práce psychologů či psychiatrů s rodinou, naprosto chyběl jakýsi přechod z umělého světa léčebny do normální reality. To byla obrovská chyba. Doufám, že už je to dnes jinak.
Rosamundo, prosím, napiš mi, jestli se průběh léčení nějak změnil, jestli se to dnes už dělá jinak. Kdyžtak i do soukromé zprávy, jestli se ti sem na sklo to nebude chtít psát. A držím ti palce. Vím, že někteří to zvládli, někde se to léčení povedlo a lidé žili spokojení dál. U nás bohužel ne....

Ahoj, díky všem y podporu, dneska nám volali z léčebny, že má manžel ve čtvrtek 9.7. nastoupit na léčení. Bude trvat 13 týdnů. Vzal to celkem hrdinně, dokonce tvrdil, že je rád, že to má jisté. Na druhou stranu jsem čekala, že nás tam nechají třeba podívat. Dokonce tam nesmí mít ani mobil, prý až po třech týdnech (asi za dobré chování). Asi bych měla být ráda, tak proč mám pořád pocit, že je něco špatně? Připadá mi, že z toho mám větší strach než on, ale nevím proč. A taky mám obavu z toho co psala Blossom, aby se mi nevrátil někdo úplně jiný a úplně mimo... To už bych asi těžko ustála.
Samořejmě veškeré informace o léčení , které budou publikovatelné sem dám, aby ostatní věděli do čeho jdou. Ono se to totiž i dnes v době internetu těžko shání, žádná léčebna se nijak příliš neprezentuje , snad kromě Bohnic. No tak uvidíme, navíc do toho odvážím v sobotu děti k babičce na chalupu, tak jestli se z toho připravování nezblázním teď, tak už asi nikdy :co:

Teda Blossom, když tak čtu, čím sis musela projít...klobouk dolů! Musíš být hodně silná osobnost, žes to všechno zvládla, vydržela a ve zdraví přežila! Na druhé straně - taková situace člověka asi ještě víc zocelí a pak už ho jen tak něco nerozháže...
Rosamundo, držím palce, atˇto všichni zvládnete!

Rosamundo, tvůj manžel nejde nejdříve na detox na detoxikační oddělení na některé psychiatrii? To jsou nějaké jiné postupy. Tady u nás se chodí nejdříve na detox a až po překonání prvotních abstinenčních příznaků se jde z detoxu rovnou do léčebny, ani den pobytu mimo nemocnici.

Soleil, díky za uznání, ale nemyslím, že bych byla nějaká výjimka. V tom smyslu, že když přijde takový závažný problém, a ty máš tu nesilnější motivaci  na světě - v mém případě mé děti -  tak to prostě člověk vydržet a zvládnout musí. Nelze se zhroutit a přestat fungovat, to by právě odnesly děti, takže člověk v sobě vydoluje i síly, které vůbec netuší, že má.

Rosamundo, popsala jsem svůj příběh pravdivě, ale možná bych měla ještě něco doplnit, nebo spíš něco důležitého zdůraznit.  A to větu z mého nedávného příspěvku: Pak byl asi 6 měsíců klid - já začínala věřit, že vše zlé máme za sebou, začli jsme k sobě znovu nacházet cestu, cítila jsem velkou naději a úlevu.
Víš, je pravda, že manžel se pitím strašlivě změnil, po stránce osobnosti, povahy. A i když ta léčebna sice tehdy (na čas) vyřešila hlavní problém - vlastní pití,  je fakt, že on byl pak stále někým jiným, opravdu i dost mimo realitu. Jenže - to chce asi ten čas. Tak jak píšu ve vytučněné větě - když vydržel dlouho nepít, tak pozvolna, ale velmi zřetelně jsem cítila, že je naděje, že se v mnoha věcech on počíná vracet normálně do života. V průběhu  těch 6 měsíců jeho abstinence jsme k sobě pomalu nacházeli novou cestu v našem vztahu.. Byla velká naděje, že ten vztah je nadále smysluplný, že děti budou mít milujícího tátu a já manžela. Kdyby to vydržel, měla bych o velký důvod víc proč si ho vážit. Po tom, co o alkoholismu vím, před všemi, kteří se z toho vyhrabali, hluboce smekám :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: . Proto ale na mě pak recidiva, která přišla, a její průvodní příznaky zapůsobily jak rána pěstí mezi oči. Až tak, že ve mě praskly poslední zbytky naděje, že to bude dobré, poslední zbytky lásky.
Ale během těch cca 5 let, co jsme s jeho alkoholismem v manželství bojovali, bývaly dny, týdny a párkrát snad měsíce, kdy to dokázal, kdy se držel. A čím delší bývala ta doba abstinence, tím zřetelnější byla jeho celková regenerace - fyzická a psychická. Prý - játra jsou orgán, který jediný je schopen regenerovat. A já v takových chvílích dost s úžasem pozorovala, že se z něj pomalu zase stává ten, koho jsem milovala, s vlastnostmi, které jsem na něm obdivovala.

Chci říct, myslím, že kdyby abstinovat vydržel (a nebo kdyby každou svou případnou recidivu okamžitě SÁM chtěl řešit a vyřešil by ji dalším pobytem v léčebně), věřím, že by se jeho původní osobnost postupně vrátila. Ty naděje, zlepšující se realitou, tam opravdu byly.

Rosamundo, strašně ti držím palce. A myslím, že u vás ty naděje jsou. Pokud manželova recidiva byla po delší době, v souvislostí se smrtí jeho matky, docela to chápu, to je obrovská rána i pro nás abstinenty. A pokud to on sám chce řešit, on sám do té léčebny chce, máte naděje velké.

Možná že jsem ti svými předchozími příspěvky naději vzala ( to by mě mrzelo, beznadějné to není), nezdůraznila jsme dostatečně, že když abstinoval, vracel se ten původní on. Bohužel, abstinovat nikdy moc dlouho nevydržel.
Rosamundo, nevzdávej to, ve svém okolí znám i lidi, kteří svůj alkoholismus zvládli, doživotně abstinují a žijí hezký život.

majkafa napsal(a):

Rosamundo, tvůj manžel nejde nejdříve na detox na detoxikační oddělení na některé psychiatrii? To jsou nějaké jiné postupy. Tady u nás se chodí nejdříve na detox a až po překonání prvotních abstinenčních příznaků se jde z detoxu rovnou do léčebny, ani den pobytu mimo nemocnici.

Nevím jak je to teď , a jestli to není v každé léčebně jinak. U nás ten detox probíhal přímo v prostorách léčebny. Pokud si vzpomínám, podle pokynů lékařů jsem tam manželovi denně vozila minerálky, džusy apod., denně jsem ho jezdila večer morálně podopřit (ačkoli to bylo 30 km cesty). Bylo to jakési uzavřené oddělení, s mřížemi na oknech, vím, že mu tak jako jiným sebrali i pásek z županu, a potenciálně ostré věci (obava před sebevraždou). Ten detox asi bývá nejtěžší, fyzicky je to asi zlé.
Postupně se ale režim léčebny zmírňoval, po asi měsíci už mohl s ostatními vycházet ven na pracovní terapii (hrabání listí v parku, stříhání keřů apod.), a asi po 2 měsících dostal i samostatné odpolední vycházky (vždy po návratu jim dávali dýchnout). A taky asi od půlky pobytu míval "víkendové opušťáky" , nejdříve to byl jen den, pak i asi 3 víkendy, které strávil doma.

Rosamundo, obrovské plus vidím v tom, že tvůj manžel se léčit skutečně chce. Abys věděla a pochopila, jak to bylo u nás, popíšu okolnosti nástupu na léčbu u nás:
Po cca roce, kdy mi manžel neustále opakoval, že co že prý blbnu, že on problém nemá, že to jen já  dělám z komára velblouda, se jeho stav zhoršoval, takže nakonec asi po tom cca roce uznal, že problém opravdu má (příznaky se totiž rapidně zhoršovaly). Ale pořád tvrdil to otřepané "ale já to zvládnu sám". Já už tehdy doporučovala pomoc odborníků, on nechtěl. No, po dalším čase, asi zas tak po roce, konečně pochopil, že sám to nezvládne, všechny jeho snahy zvládnout to sám troskotaly, závislost se zvětšovala. Takže jsme spolu zajeli k odborníkům (já je už předem měla oběhnuté) a začal se léčit ambulantně. Docházel tam na kontroly, ale postupně bylo jasnější a jasnější, že už je ve fázi, kdy ambulantní léčba nestačí. Nabídli mu léčebnu. A že se na nástup ale nějaký čas čeká. Přijal. Já v té léčebně viděla poslední naši naději, ambulantně to fakt nešlo, neustále selhával. Uvěřila jsem, že to bude tedy řešit. Měla jsem už plné zuby toho kontrolování, toho tlačení ho někam. Měl chodit na to ambulantní léčení, než ho do léčebny vezmou. Nechala jsem to na něm (přišlo by mi blbé jezdit tam s ním, abych měla jistotu, že tam opravdu byl a jak to probíhalo).
Po čase se začal jeho stav prudce zhoršovat - pil už od samého rána, celé dny zůstával v posteli, spící, mimo chvíle, kdy se zvednul a jakýmkoli způsobem, v jakoukoli denní a noční dobu, si obstaral zásoby pití, které poschovával kde se dalo (na zcela neuvěřitelných místech - dodnes občas někde najdu láhev jako smutnou připomínku :( ) a pak z nich podle potřeby chodil upíjet.
Byla jsem zděšená, zavolala jsem na tu ambulantní léčbu. Ptala jsem se jich - Prosím vás, kdy má konečně nastoupit do léčebny? Prosím vás, urychlete to, nebo se toho snad ani nedožije, padá ke dnu každý den hlouběji. Jejich odpověď mě šokovala, doslova mě přibila k zemi: Ale paní XXX, on ani nastoupit nemá, my jsme ho z programu vyřadili. Na mé Proboha, proč? mi odpověděli: Vyřadili jsme ho, protože přestal docházet na ambulantní terapii. A ta je nutným předpokladem nástupu do léčebny. Míst v léčebně je málo, a tak přednost mají ti, kteří o to stojí, kteří pro to něco dělají, a to váš manžel není. Dál jsem se dozvěděla, že manžel na léčbu už pár týdnů vůbec nedochází, bez omluvy se nedostavuje. A to přesto, že v některé dny tam "jakoby" z domu odjížděl, bylo to v jiném městě, já myslela, že tam chodí, nenapadlo mě kontrolovat telefonicky jeho docházku. 

Ptala jsem se zoufalá, co mám tedy dělat, že už nevím, co dál. Byli vstřícní. Po dlouhém rozhovoru s manželovým psychiatrem mi ten řekl - přijeďte teď hned, něco s tím uděláme. Naložila jsem manžela do auta, byl připitý, už nevím, jak jsem ho vlastně tam dostala a přesvědčila ho. Myslím, že jsem dala ultimátum, pohrozila rozvodem. Viděl, že je zle, že to myslím vážně.
Hned nás vzali. nechali si vypovědět situaci, mluvili spíš se mnou, manžel byl opilý, malátný. Pak se ho doktor zeptal: Pane XY, ale teď vážně: Chcete se léčit, nebo ne? Manžel zamumlal Chci. Doktor pak před našima očima 20 minut obtelefonovával doktory v léčebnách, přesvědčoval, že tu má akutní případ, ať ho vezmou. Ukecal je. Po posledním hovoru řekl - Jeďte hned tam a tam. V tom se manžel trochu probral a vyděšeně řekl - ale to nejde, ještě musíme domů, nemám s sebou žádné věci.... Doktor ho utnul: To nevadí, Ty vám tam pak manželka odpoledne přiveze. Jeďte hned.

Takže, upřímně řečeno, manželův nástup do léčebny nebylo jeho dobrovolné rozhodnutí (on by se totiž nerozhodl vůbec nikdy), ale byl to takový v podstatě únos, zorganizovaný doktory a mnou. Ono mu už šlo o život, nebylo jiné cesty, nešlo to nechat na něm.
Jeli jsme. Museli jsme zastavovat, manžel cestou zvracel, asi z nervů. Pak řekl, že má strašnou žízeň, ať mu zastavím u krámu, že si skočí nakoupit nějakou minerálku. Zastavila jsem s tím, ať počká v autě, že mu to koupím sama. Se strašnou hrůzou jsem vystoupila z auta, strašně jsem se bála, že mi mezitím z auta uteče. Prodavačka si musela myslet, že jsem blázen nebo zloděj, hlavu jsem měla i při objednávání pořád otočenou ven a koukala - sedí tam ještě? No, nakonec jsme do léčebny dojeli. Dlouhé minuty jsme čekali v čekárně, než nás vzali dovnitř. Rozloučila jsem se s manželem,a odešla. Za manželem zaklaply dveře, ketré z  vnitřní strany měly kouli. Konečně byl tam. Musela jsem si v čekárně chvíli sednout, stres mi rozklepal kolena, ale cítila jsem nesmírnou úlevu: Už je tam. Už začne léčení. A tím naše cesta k záchraně.

Rosamundo, popisuju to tady pro tebe i pro druhé. Aby si to dovedli představit, ti co neví, jak to probíhá.
Ale pro tebe to takhle podrobně píšu, abys viděla, jaký je mezi mým a tvým manželem rozdíl: Ten tvůj se léčit opravdu CHCE. Držím palce, stůj při něm, když bude bojovat. Bude tvou pomoc potřebovat. Kéž patříte mezi ty, kteří to nakonec spolu zvládnou. :pussa:

Blossom, díky za podporu:hjarta::hjarta:. U nás je to trochu jiné: pereme se s tím čtyři roky, nejdřív pil pořád, nadával mi, byl přímo nesnesitelný a protože máme společně lékárnu, kradl prášky, všechno to schovával po domě a pokud nepil, tak byl na práškách a pokud nebyl na práškách tak pil a někdy oboje dohromady. Po dvou letech hádek a přesvědčování jsem ho dostala k psychiatrovi a následně na ambulantní léčbu. Ta mu sice pomohla, ale když jsme vysadili kvůli nežádoucím účinkům antabus tak vlastně začal pít znovu a do toho ty léky....Vždycky týden to vydrží a pak prásk! buď nabourá auto, nebo spadne ze schodů, nebo si rozbije hlavu a musíme na šití, nebo ztvrdne uprostřed práce a já ho musím odvláčet domů, aby se z toho vyspal, podnikáme na malém městě, takže to všichni vědí, mám z ostudy kabát.... Nakonec jsem mu řekla, že s ním končím, strčila jsem mu pod nos žádost o rozvod, tak se trochu sebral, začali jsme s tou psycholožkou a právě s její pomocí se mi ho povedlo přesvědčit, že by měl jít do léčebny:(. Na detox si myslím ,že půjde určitě, ta léčebna ho má. Uvidíme co jeho stavu zítra řeknou, on není typický závislý, nemusí to mít každý den a mezi recidivami je úplně normální a jak psala Blossom "začli jsme k sobě znovu nacházet cestu, cítila jsem velkou naději a úlevu" jenže po týdnu až 14ti dnech je to vše zase v háji a zase musíme vše odznova zase mu vynadám on se dá do kupy a po týdnu zase něco provede.... Takže jediná volba už je to léčení, jenže já mám hrozný strach, že se mi vrátí a bude úplně mimo realitu, takové ty záclonky v očích, kdy člověk ví, že tě ani nevidí, že je duchem nepřítomen. A navíc nevím, co si tu sama bez něj ty tři měsíce počnu, jen s dětmi a kočkami. Doufám že mi to tam zítra nějak vysvětlí.  :(

Rosamundo, neboj se, tu dobu, kdy bude muž na léčení, sama určitě zvládneš . Ze své zkušenosti vím, že to - paradoxně - pro mě byla v jistém slova smyslu vlastně klidná doba. Tedy ve vztahu k němu. Odpadly totiž ty časté "radosti" o kterých píšeš - zaskakovat manžela v práci, když náhle vytuhne, zachraňovat ho, když někam spadne a podobné jobovky. A věděla jsem, že po dobu léčení věci jdou správným, nadějným směrem, to mě uklidňovalo-
A v práci ho asi zastoupíš snadno - nakonec už dávno to asi děláš. A to vědomí, že snad to léčení k něčemu bude, prostě že po dobu léčby je na cestě k lepšímu životu, ti bude vzpruhou.
Mě tehdy strašně vyčerpávala práce, řídit firmu v oboru, kterému jsem prd rozuměla, o asi 20 lidech tehdy, a co hůř - tehdy (i vinou manželova pití) to byla firma dost zanedbaná, s mnoho problémy, i finančními. Ale ukázalo se, že i to se dá zvládnout, ale řeknu ti, byla ve mě hóóódně malá dušička.

A s dětmi, s domácností a tak mi tehdy co mohla pomáhala moje zlatá mamka strašně moc, tobě snad taky někdo pomůže. Neboj, zvládneš to, doba manželova léčení pro mě byla jednodušší než to, co tomu předcházelo (a bohužel - u nás pak znovu i následovalo.)
Mimo relitu možná po návratu nějaký čas bude, s tím raděj počítej. Ale pokud by vydržel abstinovat, věř, že se do té reality pak může během třeba pár měsíců dostat, a že ti nadále pak bude oporou, a že to může být nadále s ním i mezi vámi dobré.

Blossom, Ty jsi prostě zlatá, díky moc :hjarta:, hned se na to člověku kouká líp, když si může s někým, kdo má podobné zkušenosti, promluvit. My máme firmu taky v dluzích, dodavatelé na nás tlačí, majitel pronajatých prostor s námi zřejmě nechce dál prodloužit nájemní smlouvu.... To všechno jsem měla řešit už dávno, jenže já musela řešit jeho a na ostatní už mi nezbyly síly. Navíc dříve byl on ten, který řešil finanční a ekonomické věci, já jsem magistra, tak mi ekonomika moc nevoní, no a teď jsem se vše musela učit za pochodu a ještě se nervovat s ním. K tomu musím vypravit děti k babičce, jeho do nemocnice, nemám nic zbaleno....prostě katastrofa jak po výbuchu atomovky. Nějak to na mě vše padá, ale snad se to brzy zlepší, se zítřkem mi odpadne aspoň jedna starost.
Návštěvy tam mají jen v sobotu a v neděli odpoledne a volat tam můžu každý den večer, tak uvidíme , co a jak dál.

Rosamunda, Blossom: vy jste jedna pro druhou balzámem na duši - přímo virtuální psychoterapeutická miniskupinka  :pussa:
Rosamundo, Tobě držím palce abys manžela zdárně odvezla do léčebny a měla tak klid k řešení těch méně příjemných úkolů, které před Tebou stojí :pussa:
Blossom, ještě se vracím k těm zmiňovaným játrům: je pravda, že játra jsou jediným orgánem který má regenerační schopnost, ale pokud už probíhá cirhóza, je to špatný :jojo: Navíc játra nejsou ani zdaleka jediným orgánem, který si alkoholik může pitím zničit: pokud jde o slinivku, je takříkajíc definitivně vymalováno :/

Když se tu mluví o zničených orgánech, co mozek? To je asi nejhorší, protože tzv. encefalopatie to jsou právě ty "záclonky v očích" což považuji za ten nejmírnější projev, násladuje změna osobnosti, agresivita slovní, následně pak i fyzická, neschopnost soustředit se, zvládnout jednoduché úkoly např. podepsat se, ztrácí se jemná motorika. Na tyto příznaky prosímvás obzvlášť pozor, protože pokud takový člověk nedodoržuje dietu, tak ho to zabije - jenže vysvětlete to alkoholikovi, že!:(

Rosamunda napsal(a):

Když se tu mluví o zničených orgánech, co mozek? To je asi nejhorší, protože tzv. encefalopatie to jsou právě ty "záclonky v očích" což považuji za ten nejmírnější projev, násladuje změna osobnosti, agresivita slovní, následně pak i fyzická, neschopnost soustředit se, zvládnout jednoduché úkoly např. podepsat se, ztrácí se jemná motorika. Na tyto příznaky prosímvás obzvlášť pozor, protože pokud takový člověk nedodoržuje dietu, tak ho to zabije - jenže vysvětlete to alkoholikovi, že!:(

Máš ve všem pravdu, bohužel.

A co se týká mozku... úbytek schopností a rozpad osobnosti byl patrný u nás značně už na dobu před rozvodem. Natož pak na dobu po rozvodu, kdy to byl sešup pár let jedním tobogánem dolů :( 
Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych. Člověk, kdysi vysoce inteligentní, organizačně schopný, tvůrčí, se stal po všech stránkách troskou s třesoucíma se rukama.
Jeden příklad za všechny: To už jsme byli rozvedení. Jednoho dne přijeli montéři z ČEZu, a lakonicky sdělili, že mému BM jedou odstřihnout elektroměr. Elektřinu neplatí, na výzvy nereaguje. Protože byt BM byl v domě jeho firmy, kde jsem pracovala, sdělili to mě. (BM asi doma byl, leč - nedozvonili jsme se). Montérům jsem zaplatila dlužnou částku a předplatila na 3 měsíce dopředu, tak odjeli pryč a proud nechali.
Když po pár dnech jsem potkala BM v relativně dobré kondici (nespal, jakž takž vnímal), sdělila jsem mu, co se dělo. A nabádala jsem ho, ať si zřídí sporožiro, že to se mu z účtu budou ty peníze odečítat samy. Podíval se na mě udiveným pohledem - sporožiro?? Co to je? A jak se to zřizuje? A kde?? Musela jsem mu postup napsat, díval se na to jak malé děcko. On, který vystudoval VŠ, který založil a pár let vedl firmu, on, který toho tolik v životě zařídil a dokázal... :(

A co se týká mozku a emočních věcí? V závěru pak už i chodil, a kradl svým zaměstnancům ze šuplíků cigarety. Bylo to pro něj asi jednodušší, než si dojít do trafiky.
A známí mi taky vyprávěli, jak natankoval u pumpy benzín, a odjížděl. Bez zaplacenní. Pumpař ho chytil. Ale od mého BM to nebyl úmysl, peníze měl. On prostě jen zapomněl, že se u pumpy platí, na to už jeho mozek neměl. Tak pumpařovi zaplatil, a k tomu si koupil hned flašku ferneta...

Měla jsem ale štěstí - agresivita fyzická u nás nikdy nebyla. Ani stín. Jen slovní, a to až těch pokročilých stádiích. A jen vůči mě, když byl "přistižen". Tedy, probíhalo to asi nějak takto: Já když jsem viděla, že je zas opilý, začly mě prostě téct slzy, nemohla jsem to zastavit. Už jsem ani nic neříkala, nevyčítala, neměla jsem na to sílu. A on když mě takto viděl, byl na mě zlý. Slovně zlý. On mě napadal, jaká já jsem hrozná.
Naštěstí aspoň dětem nenadával, ty tyhle projevy naštěstí nepoznaly.

Rosamundo, u mého manžela se začínají projevovat první příznaky Korsakovova syndromu, což je předstupeň alkoholické demence. Pro nezasvěcené - výpadky paměti i za střízliva, kdy pacient není schopen si zapamatovat stav věcí tak, jak se skutečně odehrály a "okno" v paměti doplňuje svými výmysly, zapomínání, neschopnost soustředit se (jako u encefalopatie), neschopnost učit se a vštípit si nové věci atd. atd. Korsakov se poté přesmyká do alkoholické demence a pacient musí být umístěn do ústavu, kde už to má na doživotí :jojo:
Zkrátka alkoholik si - mimo jiné - ničí pitím i mozek a je jedno, jestli u něj propukne encefalopatie, Korsakov, alkoholická psychóza nebo alkoholická demence.
Jinak - pokud jde o mého manžela, se kterým jsem v rozvodovém řízení - tvrdí, že žádné problémy s alkoholem nemá (pije 7-8 piv denně), jako úspěšný podnikatel denné chodí do práce (firmu de-facto řídí jeho rodina, jeho "práce ve firmě" spočívá v tom, že tam přijede cca na 5 hodin a buďto se mu "udělá špatně od žaludku" takže si v kamrlíku lehne a spí, nebo celou pracovní dobu prosurfuje na internetu) a protože je zcela zdráv, žádné léčení nepotřebuje, léčit se potřebujou akorát všichni okolo... Naprosto beznadějný případ, kdy jediná obrana je útěk :jojo:

Ahoj, tak koukám, že moje poznámka o mozku byla jen nošení dříví do lesa, vždyť my už to všechny známe... Já jsem to sem napsala z mé dřívější zkušenosti (manžel už v tom jednou lítal), naštěstí mě nikdy fyzicky nenapadl i když jsem mockrát měla namále, jenže to já jsem dřív praštila jeho (ta bezmoc a vztek-to je vražedná kombinace) a on se mě pak bál. :rolleyes: Teď po tom ambulantním léčení už je to lepší, když začal pít po smrti maminky, tak se s ním nedalo vydržet, samé nadávky sprostá slova, rádoby humor tak do 4. cenové. A přitom to je tak inteligentní člověk(když je střízlivý a nenafetovaný). Teď se asi 14 dní docela drží, tak proto asi tak těžce nesu ten jeho odchod na léčení, prostě jsem si ho ani nestačila užít a už bude zase pryč. Sice vím, že je to krok správným směrem, ale je mi ho prostě líto a navíc o víkendu odvezu děti k babičce a pak tu budu úplně sama. Od doby, kdy jsme se vzali, což je 18 let, jsem nikde a nikdy nebyla sama déle než den, tak to asi bude problém. Vlastně bych se měla těšit na ten klid, ale já se bojím, že pak budu akorát brečet, jak se mi bude stýskat. No nic, musím se naučit samostatné existenci, aby ho pak po návratu ta moje přílišná závislost na něm a péče o něj neodradila.:jojo:
HOLKY, DÍKY VŠEM MOOOC ZA PODPORU, UŽ JE TO LEPŠÍ A TAK TO ZÍTRA ZVLÁDNU, navíc když tady čtu ty peripetie ostatních tak tohle je jen čajíček.:D

Tak už je tam..... Žádný mobil, volat tam můžu jen večer na 3 minuty, návštěvy pouze o víkendech od jedné do pěti. Na detox nejde, protože 14 dní nepil ani nepráškoval, tak aspoň, že tak.:grater:

Tak Rosamundo, zaplaťpámbu....

A to je dobré, jestli na ten detox nemusí, on ten detox je totiž asi ze všeho nejtěžší. A jestli on ještě vydrží i 14 dní nepít, je to pozitivní, není v tak těžkém stadiu.. Můj BM asi 3 měsíce před léčebnou snad neměl den bez alkoholu, a poslední týdny to bylo už od časného rána, většinuu dne trávil spící v ložnici....

A cítíš teď trochu úlevu?
Neboj se, jestli on ten svůj boj v léčebně vyhraje, ty tu svou půlku doma a v práci zvládneš.
A piš, jak to probíhá. :pussa:

No úlevu moc necítím, odvezla jsem ho, zavřela za ním dveře a začalo se mi neskutečně stýskat, pořád mám na krajíčku.:( Ale ono to přejde, jsem na něj moc nafixovaná, podnikáme spolu 13 let a jsme pořád spolu, jiná by si oddechla.... Já bych si asi taky oddechla, kdyby víc zlobil těch posledních 14 dní, ale on byl tak hodný, najednou jak vyměněný, jak za starých dobrých časů. O to hůř se mi s ním loučilo, tys tam aspoň mohla každý den, já jen o víkendu a to ještě vezu pryč ty děti, tak to taky budu lítat jak hadr na holi. Ale pozitivum je , že už se konečně něco děje, že s tím bojuje!!

Rosamunda napsal(a):

No úlevu moc necítím, odvezla jsem ho, zavřela za ním dveře a začalo se mi neskutečně stýskat, pořád mám na krajíčku.:( Ale ono to přejde, jsem na něj moc nafixovaná, podnikáme spolu 13 let a jsme pořád spolu, jiná by si oddechla.... Já bych si asi taky oddechla, kdyby víc zlobil těch posledních 14 dní, ale on byl tak hodný, najednou jak vyměněný, jak za starých dobrých časů. O to hůř se mi s ním loučilo, tys tam aspoň mohla každý den, já jen o víkendu a to ještě vezu pryč ty děti, tak to taky budu lítat jak hadr na holi. Ale pozitivum je , že už se konečně něco děje, že s tím bojuje!!

To úplně chápu. Najednou to prázdno...
je to otázka času. Bude dobře.
Sláva, že se to v dobré obrátilo. Sice není vyhráno, ale konečně správný směr. jen vydržet. Pravý boj nastane po návratu z léčebny...
Držím pěsti!

Tak už je to zase o trochu lepší, právě jsem s ním mluvila, vypadal docela normálně. Zítra mu budou brát krev a pak začnou první terapeutická sezení. Teď je ve skupině 0 a čím se bude blížit ke konci, tím bude jeho skupina mít vyšší číslo. Prý bude muset skupině předložit životopis a když bude chtít výš, tak jim bude zase muset předložit žádost.
Nevím jak jábych tu skupinovou terapii zvládla, dělat duševní striptýz před cizími lidmi... no nevím, jenže když musíš tak musíš:/. Ale on je na to zřejmě připraven. Co bude dál se dozvím zítra. Jinak kouřit se tam smí, může mít své šperky, MP3 přehrávač, knihu, ale za cennosti si ručí sám.
Díky všem za podporu, přeju vám, aby i u vás se to obracelo k dobrému. My to snad dokážeme :supr::supr:

Nevím jak jábych tu skupinovou terapii zvládla, dělat duševní striptýz před cizími lidmi... no nevím, jenže když musíš tak musíš

Rosamundo, já vím že je to nepochopitelné ... ale je to součástí léčby. V podstatě neděláš duševní striptýz před cizími lidmi, ale "mezi svými" :) t.j. skupinou lidí, se kterou Tě spojuje sposta problémů a hlavně ten nejdůležitější - ZÁVISLOST. Smyslem - a to velice významným smyslem - skupinové terapie je poskytnout pacientovi "zpětnou vazbu" jednak od spolupacientů, jednak od psychoterapeuta, vedoucího skupinu.
Když pacient dostává "zpětnou vazbu" od lidí, které předtím neznal a kteří jsou s ním "na jedné lodi", mělo by ho to donutit k tomu, aby se nad sebou aspoň malinko zamyslel a začal na sobě pracovat.  Když mu partner, příbuzní, děti, kamarádi nebo zaměstnavatel vyčítají pití - nebo cokoliv jiného, pacient logicky nabyde přesvědčení, že celej svět je ošklivej a všichni se proti němu spikli. Na skupině - střízlivý a s jasnou hlavou - si ovšem vyslechne názory lidí, kteří mají rovněž problémy s návykovými látkami a jako "cizí lidi", keří ho předtím neznali logicky nemají důvod mu "ubližovat". Nakonec - od cizích se některé věci poslouchají jinak, než od vlastních :) :jojo: :)
A to je smysl skupinové terapie - aby pod dojmem získané "zpětné vazby" pacient získal reálný náhled na svou situaci a na své problémy. Samozřejmě, že to nemůže fungovat u pacienta, který se do léčby pod nějakým nátlakem "dostal", skupinovou terapii pokládá za blbost, terapeuta za idiota, naoko na skupinách spolupracuje a v duchu si myslí "jen si tady kecejte, až odsud vylezu, dám si okamžitě do nosu jen co se za mnou zavřou vrata". To je potom těžká věc, že :/

Já vím, že pro něj je to jen dobře, myslím, že s touto formou terapie počítal, možná se i těšil až si bude moci promluvit bez zábran s někým stejně postiženým. Já bych to asi těžce nesla, jsem spíš uzavřená, prostě by to byl problém , ale člověk si zvykne na všecko.
Jinak včera mi v léčebně také dali dotazník co pil a jaký byl a jak se změnil....prostě budu psát traktát a posudek :P

Rosamundo, to je asi dobře, že počítají i s tvým úsudkem a že i s ním budou pracovat.
Za časů, kdy byl na léčení můj BM, tak pokud vím povinně psali jenom deník, ale s rodinou, či jinými blízkými vlastně vůbec nijak nespolupracovali. Asi je to dobře, když budou znát postoj tvůj a tvoji část pravdy, ono myslím ti sami závislí o sobě celou pravdu řeknou málokdy.
Tak se drž, a uvidíš, dobře to dopadne, řekla bych že máte šance dost vysoké. :pussa:

Rosamunda napsal(a):

Já vím, že pro něj je to jen dobře, myslím, že s touto formou terapie počítal, možná se i těšil až si bude moci promluvit bez zábran s někým stejně postiženým. Já bych to asi těžce nesla, jsem spíš uzavřená, prostě by to byl problém , ale člověk si zvykne na všecko.
Jinak včera mi v léčebně také dali dotazník co pil a jaký byl a jak se změnil....prostě budu psát traktát a posudek:P

Rosamundo, psychoterapeutická skupina se skládá nanejvýš z 5-7 pacientů a probíhá stranou od ostatních pacientů, takže i uzavřené povahy se časem "osmělí".
Je vždycky plus, když rodina pacienta spolupracuje s léčebnou a léčebna od nich získá informace, důležité pro správný přístup ke konkrétnímu pacientovi.
Neboj, Ty vypracuješ elaborát jenom jednou ... v léčbě si Tvůj muž těch vlastnoručně vypracovaných elaborátů užije až-až, deníkem počínaje :)

Já vím, ale jen ať píše, on je na psaní dobrej tak se aspoň pocvičí. A že tam probere všechno své "špinavé prádlo" je taky dobře, protože spolu už jsme to řešit nemohli. Jinak jich tam je na oddělení cca 20, takže životopisy, deníky a žádosti o přeřazení do vyšší skupiny schvaluje celá komunita hlasováním. Tak jsem zvědavá, za jak dlouho postoupí, teď je v nule a tvrdil, že do příštího čtvrtka postoupí do jedničky, tak nám držte palce :supr:

ahoj všem, dlouho jsem nepsala žádný příspěvek,ale vlákna si čtu každý den, je to neuvěřitelné, jak je to všude stejné.
No přítel "nastoupil" též na detox, ale hned druhý den podepsal revers, asi týden vydržel nepít ale od té doby je (je to tři týdny) neustále v lihu :-(
Přijde mi že se v tom plácá a už ani sám neví kudy kam, znova říkal, že nastoupí na detox, a snad tam i nastoupí, protože už je z něj hotová troska, normálně se mění před očima, myslím, že už je v posledním stádiu - ted už není jiná cesta zpět - bud léčba nebo se uchlastá k smrti.
Víte co je nejhorší ? četla jsem že každý 34 čech je závislý na alkoholu a to se do statistiky počítají i miminka, tak to je teda síla, vymítila bych ten hnusnej chlast ze světa, dávala bych ho jen na "předpis", a na světě by byl klid, už žádné zničené životy rodin a blízkých, a co byse ušetřilo nejen nervů ale i peněz ze státního rozpočtu vynaložené na léčby alkoholismu :-((

Mono, tvůj partner (bývalý??) v tom jasně jede naplno....:(  jediná rada pro tebe - odpoutat se od něj, být od něj co nejdále....ale nevím, jestli to v tvé situaci jde....
Pokud se nemýlím - čekali jste dítě, jak to vlastně dopadlo? Promiň, že se ptám, jestli nechceš na sklo, můžeš do SZ třeba..

Rosamundo, jak to zvádáš doma sama, jak to snášíš ty i děti? A jak se cítí on? Byli jste o víkendu a návštěvě za ním v léčebně? Jaký z toho máš pocit?

A co ty, Hanulko, už máš sbaleno do Chorvatska? A dcera už je aspoň o trochu víc v pohodě? Bydlíš u ní, nebo ses už vrátila do toho vašeho domu?

Holky, pardon za přehršle otázek...to ne že bych byla tak zvědavá, ale dost často na vás myslím :pussa:

máme spolu princezničku, budou ji 4 měsíce, to je právě to, vždycky mě "ukecá" díky malé, protože ji má rád, vždy chce za ní přijet a pomazlit se s ním, pokaždé mu řeknu jedině když budeš střízlivej, tak střízlivej přijede, ale když odjede, zase pije. Pak mě prosí abych mu pomohla, jenomže já už nevím a ani nemám jak, můžu mu jen vždy umožnit aby se pomazlil s malou aby ji vídal, ale zbytek už je jen a jen na něm.
Ještě jsem mu řekla, že když vydrží abstinovat, může se  k nám vrátit. Ale jak to bude dál, to nevím, jestli buduschopná ještě věřit, a nebude se pořád bát, zda nepříjde nalitej.................

Ahoj, Mono máš úplně pravdu, nejsložitější je začít znovu věřit. Jak psala nedávno Blossom, detox je asi nejhorší,protože se člověk musí prát s abstinenčními příznaky,ale nastoupit na léčbu se musí každý odhodlat sám,nikdo to za něj neudělá. Můj manžel sice na detoxu není,ale i tak je to pro něj velice těžké,má rád svobodu,jenže tady už je 5 dní zavřený na oddělení a nemůže nic a nikam. Pořád je však odhodlaný léčbu dokončit. Pokud ten Tvůj po týdnu podepsal revers a nevadí mu,že jsi od něj odešla, tak je něco špatně.Musíš si stanovit hranici,kam až chceš jít a jestli Ti to za to vůbhec stojí.
Jinak jsem včera byla na 1.  návštěvěAhoj, Mono máš úplně pravdu, nejsložitější je začít znovu věřit. Jak psala nedávno Blossom, detox je asi nejhorší,protkže se člověk musí prát s abstinenčními příznaky,ale nastoupit na léčbu se musí každý odhodlat sám,nikdo to za něj neudělá. Můj manžel sice na detoxu není,ale i tak je to pro něj velice těžké,má rád svobodu.,jenže tady už je 5 dní zavřený na oddělení a nemůže nic a nikam. Pořád je však odhodlaný léčbu dokončit. Pokud ten Tvůj po týdnu podepsal revers a nevadí mu,že jsi od něj odešla, tak je něco špatně.Musíš si stanovit hranici,kam až chceš jít a jestli Ti to za to vůbhec stojí.
Jinak jsem včera byla na 1.  návštěvě,manžel je tam zatím docela spokojený. Je ve skupině 0 a asi ve čtvrtek bude žádat celou komunitu (cca 30 lidí) o postup do 1. skupiny. Musí jim vysvětlit proč chce postoupit, musí si připravit nějaké povídání, co mu pití vzalo a proč toho chce nechat. Pokud mu to komunita odhlasuje, tak ho zařadí do terapeutické skupiny, bude moci na vycházky do parku se sestrou a ostatními pacienty, prostě to bude o něco lepší, co se týče svobody,ale zase o to víc povinností. Já to odloučení zatím nesu dost těžce,ale ve čtvrtek jdu k mojí psycholožce,tak to nějak pořešíme.

Já bych chtěla poznámku k tomu "duševnímu striptýzu".

Vím, že není tento typ léčby (který u nás je zaveden) vhodný pro úplně každého . Ale zase vemte na druhé straně skutečnost, že má tři měsíce "volna pro sebe", tři měsíce může pracovat naplno sám na sobě a věnovat se jen sám sobě. To přece není vůbec samozřejmé, komu se takový komfort dostane?

A vůbec není na škodu 3měsíce probírat zprava doleva alkohol a vše co k tomu patří....člověk vyslechne stovky příběhů, naučí se o svém problému mluvit , tím může najít příčinu...
Já za sebe nedokážu říct, zda-li byla léčebna mým "lékem", každopádně, když mám dnes nějakou, velmi rychle se  při vzpomínce na beznaděj prvních dnů seberu a usměju se nad svým obyčejným "problémečkem" a jsem štastná, že jsem.

Proto si myslím, že je to dobře, tímto projít. Člověk pak ocení i ten prachobyčejný život, po kterém x mesíců (ne-li let) vlastně touží.

Velmi těžko se odvyká letitým návykům (např. ono pití) ve stejném prostředí , ve stejném režimu (jako doma). Chce to úplnou změnu, vytrhnout z toho dův+ěrmě známého prostředí, srovnat fyzičku, prokysličit mozek atd. Myslím, že je to vlastně nová životní šance. A když to člověk tak vezme, tak to skutečně udělá.

Co se týče "duševního striptýzu", já vůbec nejsem proti, jen ať si v tom pochodí, :jojo: protože si myslím, že závislý (ať na čemkoli) si od své rodiny ani partnera či partnerky nedá říct. Prostě to potřebuje slyšet od někoho cizího, nezaujatého. A když uvidí, že v tom problému není sám, že ostatní mají podobné, tak si s nimi o tom asi také lépe promluví, protože si mohou předat své zkušenosti s bojem s tím "hnusným chlastem".
Pokud bych si ale měla na jeho místě představit sebe, tak nevím, ale prostě když musíš, tak musíš. Kdyby to byla jediná cesta....:/

Ros, jako absolvent těchto sezení ti můžu říct, že jsem měsíc seděla a zarytě mlčela. Co oni mně budou vykládat!! Proč já bych měla komukoliv něco vykládat...asi rezidua mé rádobyhrdosti....:)
Pak o mně někdo řekl, že jsem sobecká , pyšná a jenom se lituju. To mě rozběsnilo, pak rozbrečelo, a následně uvolnilo...a hle já princezna jsem se z bahna trošku otřepala a šla si pokorně povídat s ostatními a vůbec mě neubylo. ...Opravdu jsem byla sobecká a litovala se. Jen jsem to nevěděla.
Během těch x týdnů se ve mně prostřídaly všechny emoce, které existují...

Je možné, že partner v sobě objeví rezervy nebo se o sobě dozví také něco...ono jde o pořádný zásah do systému- do našeho pevného disku, aby to mělo mít smysl. tady nejde o pití jako takové - samotné. Ale o celý mechanismus, o program a nastavení našeho mozku.
Lecky tam máme něco špatně a ani o tom nevíme, až pocity nám řeknou - tady něco nehraje, nemáme totiž jinou zpětnou vazbu...

Jo, jo taky si to představuji jako formát disku, je pravda že poslední dobou už to nebyl pořádně on, ze všeho měl trauma a nervy, pořád byl unavený a nevrlý, takže takový řádný zásah do systému potřeboval. Já bych si ho asi zasloužila taky, ale radši v soukromí, proberu to s tou svojí psycholožkou :supr: Jinak se ale ,Wiki, bojím, že až mi ho potom vrátí, tak aby mu do toho systému nezasáhli moc :dumbom: a abych ho vůbec poznala. Jaké to bylo ,když ses vrátila domů?

Jo holka, já už žádné "domů" neměla. Já byla důkladná ......no a bm také  :D

O to jsem to možná měla těžší /snažší jako ostatní. Já jsem starý comp celý rozebrala a poskládala nový (teda ze starých (?) součástek :)
zkrátka comp nové generace, inteligentní, vysokorychlostní i sám žehlí... víš :D  (žertík)

Takže Ty jsi po léčbě neměla kam jít? No to teda nevím, to bych se asi zbláznila. Jak jsi to zvládla, já myslím, že po 3-4 měsících v léčebně musí být člověk tak trochu "mimo mísu" a teď k tomu hledat bydlení.... To asi musela být celkem síla, kam já se hrabu se svými problémy. :godlike:

:)

Síla to byla.
Dneska jsem ráda, že se to celé stalo, byla bych jinak celý život jen nějakým apendixem někoho, bez vlastní vůle, tvorby, názorů..

Ale taky si při tom uvědom, že jsem si tu situaci zavinila sama,  byla moje volba, takto si rozbourat život a připravit se o všechno...ne tedy úmyslná, takto jsem to jako nechtěla.., to néé, ale ono to nabralo obrátky...samo

Proto si myslím, že ten účelný zásah do mozkovny může být i třeba bolestivý, ale pak bude stát za to.

Pán má šanci. Obrovskou šanci začít jinak.

Tak to Tě Wiki tedy obdivuju :godlike: a jak to máš dneska? Mohla bys mi trochu popsat (třeba i do SZ), jaké to je, když se člověk vrátí? Zatím z toho mám docela obavu, ale to nejdřív budu muset přečkat ty 3 nebo 4 měsíce než se vrátí. Zatím se mi po něm neuvěřitelně stýská, ráno se probudím, srdce až v krku, na prsou kámen.... :(  Pokud bych si nevzala ten prášek na depresi, co mi už dříve předepsala doktorka, tak to asi nepřežiju. Ale protože jsem doma opravdu sama, jelikož děti mám u babičky na chalupě, měla jsem konečně čas si tohle vlákno řádně pročíst a kupodivu jsem zjistila, že i my partnerky alkoholiků máme potíže jako přes kopírák. Když jsem si od začátku přečetla Hanulčin příběh, jak odešla od M, tak ty její pocity jsou přesně to samé co mám teď já. Naprostá závislost na muži který nám nejvíc ublížil, syndrom pečovatelky, která náhle nemá o koho se starat. A vida, tím, že jsem si to pojmenovala se mi docela ulevilo. Sláva, nejsem nenormální, vlastně je to reakce na to vypětí, když jsem čekala kde se opije, v jaké bude náladě, jestli do toho namíchal ještě nějaké prášky a poslouchala, jestli sebou zase někde v domě nepraštil... :butter: vždyť to znáte.

Nepiš o tom, že ti muž ublížil, ....ale pročti si to prosím pozorně, aby ses na mě nezlobila předčasně! prosím...:D

Ve skutečnosti - je lepší to uvést na pravou míru, bude se ti lépe dýchat a uvažovat - jsme si odpovědní za všechno, co se nám v životě šustne, sami. Ty např. u jeho alkoholismu nemusíš vůbec být, třeba sis muže zidealizovala, je to jedno, ale ubližujeme jen my sami sobě. A pokud si od někoho ubližovat (subj. vnímámo) necháme, zase je to naše chyba...
Když jsem tyto souvislosti já pochopila a uvědomila si , že jsem nikomu život nezkazila (jak mě obden utvrzoval b.m. i po 5,6,8,10letech), jen kdyžtak sama sobě, nějak se mi to v hlavě převrátilo a došlo mi, že fakt JEN JÁ jsem strůjcem,tvůrcem,  návrhářem, managerem, advokátem  i hrobařem svého života.

Na těchto tématech bývá ono věta "za všechno si můžeme sami" potírána a napadána, ironizována.., proto jsem se hned pozastavila a jaksi objasňuju, ale každý si koneckonců může poctivě popřemýšlet sám nakolik to pravda je (či ne)a zvolit sám. Já jsem o tom pevně přesvědčena a rozhodně se mi s tím lépe žije. Už není nikde nikdo, na koho bych cokoli nepohodlného hodila. . A vím, že je to mnohem zodpovědnější a poctivější k sobě samému.

Celá tato filozofie je vlastně jakýsi základ na čem můžete (všichni i já) postavit budoucnost. Tvoje  je tvoje a jeho je jeho. A přitom můžete být spolu. Ale nemlůžeš ty přebírat jeho zodpovědnost, musíš poctivě nést svoji. Pokud se rozhodneš a budeš chtát dělat pečovatelku, bude to tvoje volba. Pokud se rozhodneš být na něm závislá - opět tvoje volba. Pokud ne- tak jednoduše ne a zase jen tvé rozhodnutí a realizace. Víš jak to myslím..? Když tohle v sobě zpracuju, tak vlastně nemůže dojít k momentu, že se budu cítit ukřivděná, zraněná, poškozená, ublížená, nedoceněná atd...a brečet pro toto..
Nemůžeš si na sebe také vzít jeho záležitosti, jeho životní náklad se slovy dělám to pro rodinu a pak pod tíhou nákladu statečně padnout.
Ach jo, Ros - rozumíš mi co myslím? Nerada bych, aby sisi to vysvětlila jinak , než jsem myslela.. :) Hodně vzpomínek se mi  oživilo...

a 3-4měsíce sama ? jéé to bych si udělal nádherný živůtek...co ti holka chybí?? Netrap se, raduj se z každého dne, vždyť všechno jde dobrým směrem, není proč smutnit. :)

Ahoj Wiki, tys mi promluvila přímo z duše. :supr: Já to ublížení nemyslela tak, že jsem "chudák ublížená", já myslela na všechny ty marné nadějě a opětovná zklamání. Ale i o tom si každá rozhodujeme sama, jestli s ním ještě zůstat nebo ho pustit k vodě....NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE STANOVIT SI HRANICI A NEUSTOUPIT Z NÍ ANI O PÍĎ. A nebrečela jsem proto, že bych byla ublížená, jen se mi prostě pekelně stýskalo, když jsem zůstala doma jen s kočkami(děti jsou u babičky), ale i to bylo puze moje rozhodnutí, prostě "jaký si to uděláš, takový to máš"
Jinak jsem si pročetla Tvůj příběh - sice ne úplně celý - ale to bys mohla vydat rovnou román, prostě bomba, klobouk dolů před Tvojí sílou a odvahou :godlike::godlike::godlike:

...dovolím si polemizovat, ohledně věty "za všechno si můžeme sami". Myslím, že do uřčité míry (ne ale stoprocentně!!) to víceméně platí u dospělých lidí.

Ale jak si "za všechno můžou sami"  třeba nezletilé děti?? A nebo i zletilé? Myslím tím hlavně v souvislosti tématu tohoto vlákna. Jak můžou  za takovou situaci? Za to, že jim rodič-alkoholik způsobuje tak obrovská traumata. A to i tehdy, když se s otcem - alkoholikem úplně přestanou v dospělosti stýkat (viz např. děti Hanulčiny), prostě tomu neutečou, když pak musejí třeba řešit tátovu sebevraždu, tomu se vyhnout nelze.
Stejně je to psychicky poznamenává na dlouhý čas, mnohé na celý život. Je těžké se s tím vyrovnat, trvá to léta.

A u těch dospělých? Tam je to také myslím s.p.o.r.n.é... Ano, pokud se zamiluju do někoho, kdo veškerý čas už dávno před svatbou tráví v hospodě, tak si za to asi hodně můžu sama, že jsem do toho vůbec šla.
Ale pokud k závislosti dojde až po mnoha letech spokojeného manželství? Ano, pak mám vždycky ještě volbu - ještě to dál snášet budu/nebudu a od něj odejdu/neodejdu.
Jenomže - kdyby to bylo všechno tak jednoduché, jako si třeba zlomit nohu. Je to možná blbý příklad, ale to jste zdraví a pak najednou lup - a je evidentní, že je zle, noha je zlomená.
Ale alkoholismus takto skokový není, projevuje se často nenápadně, plíživě, člověk dlouho váhá - opustit tohoto dříve fantastického člověka? Dát mu další šanci a nebo už ne?

Takže když to vlastně shrnu, s větou "za všechno si můžeme sami" nesouhlasím.
Za genetické dispozice nemůžeme, za to, komu se narodíme a jaké prožijeme dětství nemůžeme, za mnoho vnějších okolností našeho života . Naštěstí ale můžeme za to, jak se k tomu všemu pak postavíme.. Tu větu jsem vytučnila záměrně, je podle mě klíčová.

Blossom napsal(a):

...dovolím si polemizovat, ohledně věty "za všechno si můžeme sami". Myslím, že do uřčité míry (ne ale stoprocentně!!) to víceméně platí u dospělých lidí.

Ale jak si "za všechno můžou sami"  třeba nezletilé děti?? A nebo i zletilé? Myslím tím hlavně v souvislosti tématu tohoto vlákna. Jak můžou  za takovou situaci? Za to, že jim rodič-alkoholik způsobuje tak obrovská traumata. A to i tehdy, když se s otcem - alkoholikem úplně přestanou v dospělosti stýkat (viz např. děti Hanulčiny), prostě tomu neutečou, když pak musejí třeba řešit tátovu sebevraždu, tomu se vyhnout nelze.
Stejně je to psychicky poznamenává na dlouhý čas, mnohé na celý život. Je těžké se s tím vyrovnat, trvá to léta.

A u těch dospělých? Tam je to také myslím s.p.o.r.n.é... Ano, pokud se zamiluju do někoho, kdo veškerý čas už dávno před svatbou tráví v hospodě, tak si za to asi hodně můžu sama, že jsem do toho vůbec šla.
Ale pokud k závislosti dojde až po mnoha letech spokojeného manželství? Ano, pak mám vždycky ještě volbu - ještě to dál snášet budu/nebudu a od něj odejdu/neodejdu.
Jenomže - kdyby to bylo všechno tak jednoduché, jako si třeba zlomit nohu. Je to možná blbý příklad, ale to jste zdraví a pak najednou lup - a je evidentní, že je zle, noha je zlomená.
Ale alkoholismus takto skokový není, projevuje se často nenápadně, plíživě, člověk dlouho váhá - opustit tohoto dříve fantastického člověka? Dát mu další šanci a nebo už ne?

Takže když to vlastně shrnu, s větou "za všechno si můžeme sami" nesouhlasím.
Za genetické dispozice nemůžeme, za to, komu se narodíme a jaké prožijeme dětství nemůžeme, za mnoho vnějších okolností našeho života . Naštěstí ale můžeme za to, jak se k tomu všemu pak postavíme.. Tu větu jsem vytučnila záměrně, je podle mě klíčová.

přesně tak, můj dříve fantastický manžel začal po asi 12letech hrát automaty a pak i pít. dlouho jsem váhala, zda s ním mám být, jestli to můžu ještě vydržet atd. a "názor....za to si můžu sama" jsem tu taky slyšela, protože jsem si prý "špatně vybrala" , jenže to jsem přece nemohla tehdy tušit.

Nejde mi z hlavy ten tady na babinetu často zmiňovaný princip "za všechno si můžeme sami". Napadají mě různé situace - no posuďte každý sám v sobě, do jaké míry si za takovouto situaci sami můžete:

Narodí se vám těžce postižené dítě.
Vašeho partnera srazí a zabije auto.
Vašeho partnera srazí a navždycky těžce zmrzačí auto.
Vy a nebo váš partner těžce onemocníte - třeba rakovina, nebo schizofrenie...
Vaše rodiče vás v dětství zanedbávali. A nebo rovnou opustili.
Někdo vás v dětství zneužíval.
Nastane válka (zemětřesení, povodeň, požár,.....)
Jdete po ulici a najednou vám spadne na hlavu květináč. (to abych ten výčet tragédií trochu odlehčila..)

No, pokračovat by se dalo dlouho. Bohužel, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Raděj od toho dál.
Bohužel, ale všechno (tedy kromě toho květináče) jsou to situace, které se reálně dějí, děly a dít budou... :(

Takže nezbývá, než se s takovou situací nějak vyrovnat, nejlíp, jak dovedete (tedy v případě, že tu ránu např. květináčem do hlavy vůbec přežijete.)

Blossom - si :offtopic: a extrénistka. Alkoholik na teba nespadne zo strechy, ani SA ti neprihodí... A ani sa jedného dňa nezobudíš náhle a nečakane ako alkoholik... Proste sa ním postupne staneš. A toto JE tvoja voľba.

Selima napsal(a):

Blossom - si :offtopic: a extrénistka. Alkoholik na teba nespadne zo strechy, ani SA ti neprihodí... A ani sa jedného dňa nezobudíš náhle a nečakane ako alkoholik... Proste sa ním postupne staneš. A toto JE tvoja voľba.

ano, to je JEHO volba (alkoholika) , ale ne jeho ženy, která si kdysi brala někoho "jiného".

Selima napsal(a):

Blossom - si :offtopic: a extrénistka. Alkoholik na teba nespadne zo strechy, ani SA ti neprihodí... A ani sa jedného dňa nezobudíš náhle a nečakane ako alkoholik... Proste sa ním postupne staneš. A toto JE tvoja voľba.

Selimo, prosím, mohla bys mi svůj příspěvek srozumitelněji vysvětlit? Opravdu nechápu, jak jsi to myslela. Věty se vzájemně popírají.

A v čem spočívá můj, dle tvého, extrémismus? A mé off topic na tomto vlákně? Předem dík za vysvětlení. :)

Ale vždy si predsa môžeš vybrať... dnes už áno. A voľba - no, voľba partnera, ak má byť na celý život, znamená aj riziko, že sa veci postupne zmenia.
A nemôžeš si vybrať vždy a všekto, ale môžeš si vybrať, ako na to zareaguješ a ako sa s tým vysporiadaš. Poznám postihnutých, ktorí majú plnší a lepší život ako nepostihnutí, aspoň z môjho pohľadu zvonka. Nevybrali si to, ale nameisto celoživotného fňukania sa vzdelávali, našli si prácu, priateľov, založili rodinu a ŽIJÚ. A globálne vzaté - tiež sú sami strojcom svojho "osudu" a "života".
Deti alkoholikov sú samozrejme bezmocné, ale s úderom 18. roku môžu odísť a rozhodnúť sa, či prevezmú štafetu a budú tiež chlastať, alebo či do smrti nevemzú do úst alkohol, ale budú mať dobrý život. Poznala som ľudí z oboch brehov. :jojo:

Blossom, úrazy, smrť a podobné veci si celkom nevyberáme(nie veodme a nie vôľou). Pokiaľ viem, väčšina alkoholikov nezačala piť "vinou" nejakej strašnej traumy, ale z iných, často aj nie veľmi pochopiteľných dôvodov. K alkoholizmu môžem mať genetické sklony, záťaž, apod., ale v konečnom dôsledku JA rozhodujem o tom, či ovládnem ja alkohol alebo alkohol mňa. Keď si vezmem muža, ktorý začne piť, je tiež na mne, ako sa s tým vysporiadam - rozchodom, rozvodom, vlastným pitím, útekom k liekom, fakticky von z rodiny, alebo nejakou zásadnejšou pomocou alkoholikovi(ak, pravda, o tú pomoc stojí a ak má podľa mňa zmysel). Nemôžem ovplyvniť, či môj muž začne alebo nezačne piť, či ho vyhodia z práce, bude mať úraz, alebo vyrhá v lotérii, ale môžem ovplyvniť, ako sa k tomu postavím a ako to ovplyvní MOJ život. A samozrejme, ponesiem za toto SVOJE rozhodnutie zodpovednosť.

Selima napsal(a):

Ale vždy si predsa môžeš vybrať... dnes už áno. A voľba - no, voľba partnera, ak má byť na celý život, znamená aj riziko, že sa veci postupne zmenia.
A nemôžeš si vybrať vždy a všekto, ale môžeš si vybrať, ako na to zareaguješ a ako sa s tým vysporiadaš. Poznám postihnutých, ktorí majú plnší a lepší život ako nepostihnutí, aspoň z môjho pohľadu zvonka. Nevybrali si to, ale nameisto celoživotného fňukania sa vzdelávali, našli si prácu, priateľov, založili rodinu a ŽIJÚ. A globálne vzaté - tiež sú sami strojcom svojho "osudu" a "života".
Deti alkoholikov sú samozrejme bezmocné, ale s úderom 18. roku môžu odísť a rozhodnúť sa, či prevezmú štafetu a budú tiež chlastať, alebo či do smrti nevemzú do úst alkohol, ale budú mať dobrý život. Poznala som ľudí z oboch brehov. :jojo:

Tak pokud byl tvůj předchozí příspěvek myšlen takto, tak s tím se víceméně ztotožňuji. Dík za vysvětlení.

Jedině snad - ani úderem 18ti let to dětem alkoholiků úplně nekončí. (Např. Hanulčiny děti by asi mohly vyprávět... :( ). Ano, lze se případně i s rodičem nestýkat, vyškrtnout ho ze svého života. Ale pokud ho pak potkáváš ležícího ožralého na ulici, stejně to většinou člověka citově zasáhne.
Protože s manželem se rozvést můžeš, ale s rodičem tak úplně ne, zůstává tvůj rodič, i když se k němu raděj neznáš. :(

Selima napsal(a):

Blossom, úrazy, smrť a podobné veci si celkom nevyberáme(nie veodme a nie vôľou). Pokiaľ viem, väčšina alkoholikov nezačala piť "vinou" nejakej strašnej traumy, ale z iných, často aj nie veľmi pochopiteľných dôvodov. K alkoholizmu môžem mať genetické sklony, záťaž, apod., ale v konečnom dôsledku JA rozhodujem o tom, či ovládnem ja alkohol alebo alkohol mňa. Keď si vezmem muža, ktorý začne piť, je tiež na mne, ako sa s tým vysporiadam - rozchodom, rozvodom, vlastným pitím, útekom k liekom, fakticky von z rodiny, alebo nejakou zásadnejšou pomocou alkoholikovi(ak, pravda, o tú pomoc stojí a ak má podľa mňa zmysel). Nemôžem ovplyvniť, či môj muž začne alebo nezačne piť, či ho vyhodia z práce, bude mať úraz, alebo vyrhá v lotérii, ale môžem ovplyvniť, ako sa k tomu postavím a ako to ovplyvní MOJ život. A samozrejme, ponesiem za toto SVOJE rozhodnutie zodpovednosť.

Ano, i s tímto tvým dodatkem souhlasím, cítím to taky tak. Přesně v tomto duchu jsem se  i já před lety zachovala ohledně alkoholismu mého BM.

Jediné, co zůstalo tedy tebou zatím nedovysvětlené, je můj údajný extrémismus a of topic na tomto vlákně. (Tvůj příspěvek v 16.06 )

No, môj bratranec prišiel o otca, keď mal 16 rokov - bol na strednej... Jedného dňa zmizol, po čase ho vyhlásili za nezvestného a po cca troch rokoch sa NÁHODOU aj s tetou dozvedeli, že strýka vylovili v Dobrohošti na Gabčíkovskej priehrade - majú tam mriežku, kde sa zachytávajú utopenci z Dunaja a okolitých riek... Vzhľadom na to, že zmizol vo februári, bez občianky a rukavíc, čipaky, a vzhľadom na to, že mal pokútne kšefty a krátko predtým sa znovu(po x-tý krát) rozpil, tak je asi dosť jasné, aký bol jeho koniec. Ale bratranec sa pomerne vzchopil, zmaturoval, má dobrú prácu, rodinu - a liečil sa ambulantne na Hraničnej, bohužiaľ. Gény sú sv.i.ň.a. Jeden zo strýkových bratov(bol to priženený človek, mamin švagor) radšej nemá vlastné deti, vraj aby nedával ďalej zlé gény, a celý život priebežne bojuje so svojím démonom. :rolleyes:

Blossom, napísala som ti to v ďalšom príspevku, ale ak to nechápeš, tak posledný pokus: Vyťahovať ako argument na vlákne o alkoholizme prírodné katastrofy, hormadné tragédie a smrteľné a desivé úrazy sa mi zdá :offtopic: a extrémistické. Možno na vlákne o úmrtí vlastného dieťaťa... alebo blízkeho človeka, prípadne na vlákne o psychologickej pomoci traumatizovaným ľuďom a obetiam povodní. Tu mi to fakt pripadá dosť mimo.

Tak v tomto to vidíme rozdílně. Já reagovala ve svém příspěvku hlavně na ten zmíněný  obecný , na babinetu často používaný princip  "za všechno si můžeme sami".  A pokud je to psáno takto, tak by takový princip měl platit ve všech situacích, tedy třeba i v těch extrémních, mnou vyjmenovaných.

Navíc - zmínka tohoto principu právě zde na vláknu vyvolává dojem, že nejen alkoholik si za to může sám (v tom souhlasím), ale i alkoholikova žena/ děti,/rodiče/sousedi/kolegové si za trápení s alkoholkem můžou sami. A s tím tedy nesouhlasím.

Nedávala by som dokopy deti, ženu, rodičov, susedov... Všetci sa môžu zdvihnúť a odísť (teoreticky a v podstate aj prakticky), nedospelé deti sú samozrejme odkázané na rozhodnutie rodičov. Zažila som matku alkoholika, ktorá sa od neho odstrihla. A od mojej kamošky, ktorá sa rozpila, sa jej brat a švagriná snažili odstrihnúť jej mamu na vozíčku... Chápem aj ich, ale v tomto prípade si nemyslím, že robia dobre. Ona chodí na terapiu, ambulantne, a podpora rodiny by jej pomohla. Susedia a kolegovia - no, vyhnúť sa, dať výpoveď, odsťahovať sa - nie vždy to je ľahké, ale niekedy to najlepšie riešenie.
"Za všetko si môžeme sami" nie je dobrá formulácia, mne sa viac páči "sami sme strojcom svojho osudu" - lebo to podľa mňa z dlhodobého hľadiska platí 100%. To prvé zaváňa vinou a jej kresťanským pojatím, to druhé skôr tým "chytiť svoje veci do vlastných rúk". A s tým sa ja stotožňujem. Ak nemôžem mať deti, ak som postihnutý, ak mám dlhodobú chorobu alebo pohnutý osud, tak "si za to nemôžem sám/sama", ale čo s tým "načatým životom" urobím, je druhá vec. Ak ho len prefňukám a budem hľadať vinu za spackaný život u druhých, tak si za to fakt môžem sám. :jojo:

Ahoj, Selimo i Blossom, na vašich příspěvcích je něco pravdy na obou. :) Rozhodně by člověk neměl sedět s rukama v klíně, fňukat a svádět vinu na ostatní (to přece právě dělají naši partneři-závisláci), ale zrovna tak je pravda, že rodiče si nevybereš a u partnera, který na počátku manželství pije jen příležitostně můžeš těžko odhalit jestli bude závislák nebo ne. Jenže ta volba jak se k tomu my, partneři a partnerky závislých,  problému postavíme, je už jen naše, prostě "jaký si to uděláš, takový to máš". :vissla: Jediný, kdo si moc vybírat nemůže jsou opravdu naše děti :(, protože i když se od rodiče-závisláka odstřihnou, stejně si nesou následky na celý život. Já se například dost bojím o své syny-dvojčata, kterým je právě 17 a od 13i let mají doma tátu- závisláka. Já jim ty 4 roky dělala tátumámu, jenže jakou si oni potom odnesou do života představu o ženě? Ne že je to křehká bytost, kterou je třeba chránit a oprašovat, ale že je to něco mezi bezpohlavním kamarádem, bojovníkem za práva slabších, satorií a náhradou táty, od kterého by právě v tomto věku měli čerpat tyhle znalosti.

A ještě k příspěvku Wiki, tvrdit, pokud jsem byť i abstinující alkoholik, nebo jiný závislák, že jsem nikomu život nezkazil se nedá. Já totiž pořád svému Munďákovi věřím, že to dokáže, jenže tím bojem jsem ztratila 4 roky života a to mi ten život teda zkazilo. Teď když se léčí, tak doufám, že až se vrátí a oklepe se, tak že mi ty ztracené roky vynahradí a nejen mě, ale i dětem :jojo:

Selima napsal(a):

posledný pokus

Marná snaha. Buďto to platí vždycky, nebo nikdy. Je to jasné? Nebo se tu má paní ještě vykakat?

http://www.youtube.com/watch?v=98L2SO6Yh_g

Když se rozlomí letadlo nebo přijdou záplavy, asi to neovlivníme. Koho si vybíráme jako životního partnera ovlivňujeme téměř ze 100%. Oběť si nachází svého násilníka, neiniciovaný pán svoji matku nebo paní učitelku, pomahač toho, kdo je nepevný jako třtina. Pokud nám stačí málo, proč si stěžovat, že to taky dostaneme. V tomhle není žádná hluboká spiritualita, to dá zdravý rozum.

Rosamunda napsal(a):

Já totiž pořád svému Munďákovi věřím, že to dokáže, jenže tím bojem jsem ztratila 4 roky života a to mi ten život teda zkazilo.

Domnívám se, že tě nikdo nenutil, dělala jsi to dobrovolně.

No to teda nutil, já sama :D Prostě jaký si to uděláš, takový to máš. Podle mě každý závislák někomu život zkazil alespoň na pár let, ale jak se k tomu faktu sám po případné léčbě postaví to už je taky jen a jen jeho rozhodnutí. :vissla:

Holky, díky moc všem za ochotu si povídat a za podporu,už je to podstatně lepší, zítra jdu k tépsycholožce, tak tam to ještě dorazím, abych pak po víkendu vydržela být bez Munďáka, když ho půjdu o víkendu navštívit :par: Dobrou :sova:

Vydržíš, len to nevzdaj - a hlavne nevzdaj samu seba. Teta bývala veselá, energická žena s obrovskou chuťou do života... a po tých nešťastných udalostiach už to viac-menej vzdala a žije len životom bratrancovej rodiny a vnúčatami. To už ale nemá nič spoločné so strýkom a JEJ mylnou voľbou(strýko bol už rozvedený a - aké prekvapenie! ale až po druhej svadbe - dôvodom rozvodu bolo jehp pitie a agresia). Strýko je už 17 rokov mŕtvy a nijako jej život neovplyvňuje... Takže ty to určite nevzdaj a pomáhaj v prvom rade sebe a deťom, mužovi až potom, čo o tú pomoc poprosí - a ak už, tak teda podporou a posilňovnaím, nie ospravedlňovaním a mäkkosťou.

Axi napsal(a):

Selima napsal(a):

posledný pokus

Marná snaha. Buďto to platí vždycky, nebo nikdy. Je to jasné? Nebo se tu má paní ještě vykakat?

http://www.youtube.com/watch?v=98L2SO6Yh_g

Koho si vybíráme jako životního partnera ovlivňujeme téměř ze 100%. Oběť si nachází svého násilníka, neiniciovaný pán svoji matku nebo paní učitelku, pomahač toho, kdo je nepevný jako třtina. Pokud nám stačí málo, proč si stěžovat, že to taky dostaneme. V tomhle není žádná hluboká spiritualita, to dá zdravý rozum.

to je přesně to o čem se tu mluví. TY dokážeš poznat, jaký člověk bude za 10- 20let?Mluvíme o VÝbĚRU.Tak to seš dobrej jasnovědec.Ons e totiž člověk mění, a všechny "charakterové rysy nebo vady" se projeví časem.

Díky,díky, samozřejmě že sebe se nevzdám, právě proto jdu dnes k té psycholožce. Munďákovi pomáhám, protože mě o pomoc požádal a ne jednou, něco mi za to slíbil a zatím to, co slíbil, dodržuje, prostě mi připadá, že se toho chce hrooozně moc zbavit :supr:
Selimo, Ty máš tady takového zajímavého avatara, Ty jsi orientální tanečnice?

Jsem docela ráda, že se tady tohle diskusí trochu vyjasnilo. Myslím, že to vůbec není slovíčkaření, že dále zmíněné formulace mají svůj hodně odlišný význam.
"Za všetko si možeme sami" nie je dobrá formulácia, mne sa viac páči "sami sme strojcom svojho osudu" - lebo to podľa mňa z dlhodobého hľadiska platí 100%.

S tím Za všechno si můžeme sami já nesouhlasím, to Sami jsme strůjci svého osudu je mi daleko bližší.
Podle toho víceméně žiju a celkem to funguje. :jojo:

oprava....ne všechny, ale NĚKTERÉ.
a někdy se prostě člověk změní vlivem událostí..., které není možné dopředu vědět.

Rosamunda napsal(a):

A ještě k příspěvku Wiki, tvrdit, pokud jsem byť i abstinující alkoholik, nebo jiný závislák, že jsem nikomu život nezkazil se nedá. Já totiž pořád svému Munďákovi věřím, že to dokáže, jenže tím bojem jsem ztratila 4 roky života a to mi ten život teda zkazilo. Teď když se léčí, tak doufám, že až se vrátí a oklepe se, tak že mi ty ztracené roky vynahradí a nejen mě, ale i dětem :jojo:

Rosamundo, mluvíš mi z duše. :godlike:  Ale to asi dovede pochopit jen ten, kdo si tím peklem s partnerem-alkoholikem na vlastní kůži prošel.

Jen bych tvou informaci " a to mi ten život teda zkazilo " upřesnila spíš na "to mi ty 4 roky teda zkazilo". Já na těch svých 5 let boje taky docela nerada vzpomínám, kdyby to šlo, tak bych si toto trápení ráda odpustila. Jenže to vím až teď, zpětně, že to nakonec stejně blbě dopadlo, celých těch 5 let jsem totiž žila s nadějí, že to za to stojí, tu těžkou dobu vydržet a překonat, protože jsem věřila v happy end.

No, ale přestože se u nás happy end bohužel nekonal, tak po překonání těžkostí s tím spojených už zase několik let žiju hezký život. To nechť je vzpruhou všem, kteří mají momentálně pocit, že už je nic hezkého nečeká. :jojo:

Ale věřím i v to, že vyléčený alkoholik ty ztracené roky může (aspoň částečně) své rodině vynahradit.

Selima napsal(a):

No, môj bratranec prišiel o otca, keď mal 16 rokov - bol na strednej... Jedného dňa zmizol, po čase ho vyhlásili za nezvestného a po cca troch rokoch sa NÁHODOU aj s tetou dozvedeli, že strýka vylovili v Dobrohošti na Gabčíkovskej priehrade - majú tam mriežku, kde sa zachytávajú utopenci z Dunaja a okolitých riek... Vzhľadom na to, že zmizol vo februári, bez občianky a rukavíc, čipaky, a vzhľadom na to, že mal pokútne kšefty a krátko predtým sa znovu(po x-tý krát) rozpil, tak je asi dosť jasné, aký bol jeho koniec. Ale bratranec sa pomerne vzchopil, zmaturoval, má dobrú prácu, rodinu - a liečil sa ambulantne na Hraničnej, bohužiaľ. Gény sú sv.i.ň.a. Jeden zo strýkových bratov(bol to priženený človek, mamin švagor) radšej nemá vlastné deti, vraj aby nedával ďalej zlé gény, a celý život priebežne bojuje so svojím démonom. :rolleyes:

Ano, souhlasím, geny jsou svině. Ta genetická dispozice určitě existuje.
Ale přesto bych nebyla příznivcem toho v takovém případě raděj nemít vlastní děti a ty geny nepředávat, jak bylo řečeno.
Ono se  i ta genetická dispozice projevuje různě, v jedné a té samé rodině tím někdo zasažen  je a někdo vůbec. Uvedu příklad - v rodině mého BM ta dispozice byla. V době, kdy BM začal mít s tím problémy, tak jsem se dozvěděla, že podobné problémy měl kdysi jeho nejstarší sourozenec. Ale ten to ustál, žije a funguje dál. Prostřední sourozenec mého BM s pitím nikdy žádný problém neměl. A zatím se žádný problém na této frontě nerýsuje ani v generaci potomků všech těchto 3 sourozenců.

Dále - můj vlastní strýc se v 42 letech upil k smrti. Ale jeho brácha - můj táta- nikdy žádný problém s pitím neměl, ani nikdo jiný z naší rodiny.

Jinak musím říct, že problém s pitím se vyskytuje v mnoha rodinách, ve více, než si dovedeme představit.
Když můj BM odešel na léčení a v mém okolí se tento fakt dostatečně rozkecal, zastavovali mě na ulici lidé známí i skoro neznámí, s přibližně tímto komentářem: Holka, držíme ti palce, drž se, my víme, co to je. Máme to v rodině taky. Náš strýc/tchán/maminka/sestra...atd., atd...a následoval vždycky příběh, hodně podobný tomu našemu. Vím, jak mě strašně překvapilo, v jakém velkém množství rodin se s tím setkali, v kolika rodinách tento problém je. Ale to je tím, že mnohde je to hodně skryté, alkoholikem - členem rodiny se totiž nikdo většinou veřejně nechlubí....

Blossom, máš úplnou pravdu, já jsem to přesně tak myslela, že mi zkazil ty 4 roky života. :mad: Jak potom člověk žije dál, je jen jeho vlastní volba, buď se utápí v slzách, sebelitování, fňukání, nebo s tím začne bojovat, třeba i s pomocí odborníků, pokusí se odpustit partnerovi i sobě, protože v takovém stresu můžeš udělat spoustu i závažných chyb, a zařídit si "vlastní" život, podle svých přesdtav. Já se týden snažím o to druhé, i když mi to placama moc nejde, a připadá mi, že bez Munďáka bych prostě nemohla existovat (což je asi pitomost) :rolleyes: