Ahojte všichni,
vlastně ani nevím jak začít:(.
Mé první manželství skončilo úmrtím mého 2 měs.dítěte a proto, že můj manžel začal hrát automaty a v opilosti mě i nejednou napadl.
Po té jsem si po 2 letech našla přítele. Úplný opak. Milý, pozorný, sympatický, milování s ním úžasné. Jen mi vadilo to jeho věčné sms-kování. Přišla jsem na to, že to bylo bohužel se ženskýma. Po vyříkání se mi svěřil, že dlouho (asi do 20 let) seděl jen doma a ženský pro něj byly tabu. Potom se začal seznamovat na internetu a měl jich najednou i 5 a chodil od jedné k druhé. Vlastně i já jsem byla "jedna z nich". Jenže zjistil, že by se chtěl usadit a to se mnou. Začali jsme spolu bydlet a žít, ale mu ten minulý život asi chyběl, občas si psal dál a nejednou se i sešel. Jestli s něma spal, nevím. Tvrdil, že ne. Potom se vše uklidnilo, chtěl mít nevšední zážitky, tak jsem mu umožnila milování se se mnou i s mojí kamarádkou, se kterou jsem občas udržovala intimní poměr. On o tom věděl a vlastně mě v tom podporoval a chtěl, ať si najdu přítelkyni. Z části jsem to dělala pro něj a z části kvůli sobě. Vztah byl jinak úžasný, moc jsme si ve všem rozumněli. Po 3 letech jsem mu opět přišla na nevěru. Opět bylo omlouvání, že se prostě neudržel, jen si dopisoval a ona ho pozvala k sobě a otevřela mu jen v ručníku (chabá výmluva...:().
Nějak jsme si to vyříkali a já mu dala další šanci. Požádal mě následně o ruku a po roce a něco jsme se vzali. Na svatební cestě se nám zadařilo a já čekala vytoužené miminko. Měla jsem strašný strach, aby vše dobře dopadlo, po mém předchozím těhotenství. Proto ani ta chuť na sex nebyla v těhotenství nijak valná, ale spíš až ke konci. Navíc jsem měsíc před porodem ležela v nemocnici. Manžel za mnou chodil každý den a byl i u porodu, kdy se nám narodila nádherná dcerka. Teď, po třech měsících po porodu jsem zjistila, že se přes RANDE na internetu seznámil s vdanou ženou a stýkají se. Našla jsem u něj v mobilu sms, že je taky moc ráda, že se mohli vidět aspoň takovou malou chviličku a že ho taky miluje.
Řekl mi, že to špatně chápu, že si potřeboval s někým popovídat a sní se hezky povídalo. Tak se párkrát viděli, ale nic spolu nikdy neměli, že nechtěli nikomu ublížit. Jednou se už rozešli, ale ona se zase ozvala. Ale že mi přísahá, že s ní nic neměl.
Nevím, co dělat, myslím si, že kdyby byli jen kamarádi, tak si nepíší takové sms. Jsem z toho strašně zklamaná, že mi tohle mohl udělat, když jsem ležela v porodnici a vlastně nevím, co dělat dál. Tento měsíc máme 1.výročí svatby a 3 měs.miminko. Já mám jen strašný strach mu zase uvěřit. Myslím si, že to ta jeho nízká sebedůvěra ho takhle kouší a on si musí dokazovat, že na to má. Přitom se pořád snažím mu říkat, jak mu to sluší a jak je šikovný atd . (on mi to bohužel neříká-ikdyž by to taky člověk občas potřeboval slyšet:().
Ale je to strašný, protože to není poprvé a já nevím, jestli věřit, že byli jen kamarádi a hlavně nevím co dál a jestli to zase neudělá znovu. Tvrdí, že nás strašně miluje chce zůstat jen s námi. Nejraději bych byla, kdyby navštívil nějakého psychologa. On mi na to řekl, že on psychologa nepotřebuje, že by mu stejně všechno neřekl, že by jen slyšel, že je děvkař.
Lidičky, prosím poraďte mi, asi je to zmateně napsaný, ale jsem teď uvnitř úplně rozervaná a strašně těžko se to píše.
Děkuju, že jsem se mohla aspoň trošku vypovídat a uvítám, když mi někdo napíše a zkusí poradit.

Teď mi od něj přišla sms:

Ahoj miláčku, moc se za všechno omlouvám. Za to co se stalo a za své chování. Vím, že mám asi problém, jen ho asi ještě neumím popsat. Co ale taky vím je, že vás moc miluju a mrzí mě, že svým nezodpovědným chováním  dávám náš vztah, který jinak funguje, v sázku. Vím však, že můžu být dobrým manželem i otcem. Budu bojovat o to, abych zpátky získal tvou lásku a důvěru. Vím, že to půjde těžko a už to asi nikdy nebude jako předtím,a le budu se snažit. Moc vás miluju...


Co mám dělat, mám strašný strach mu zase věřit.....

Natálko, holčičko zlatá.... :| Názorů se Ti tady sejde.. A asi Ti málokdo poradí, co konkrétně dělat.
Dala bych mu šanci kvůli té malé, ale ta šance by byla rozhodně poslední. Určitě bych s ním podebatovala o tom, jak si představuji společné soužití. Na mě jsou ty jeho eskapády, které jsi tady popsala, příliš silné kafe. Nebyla bych přesvědčená, že když má takový zájem si pořád s někým jiným psát zprávy tohoto znění, že má ten opravdový zájem o mě.
Ale někdo jiný Ti tu třeba napíše, že každý člověk si může svobodně dělat, co chce...
Za sebe říkám, že se mi zdá, že ten kluk je na jiné vlně než Ty. Má zřejmě rozevlátou povahu. Nic víc, nic míň, je prostě "jinde".

Tercilko, děkuju ti strašně moc, ani nevíš, jak hezky jsi to napsala... Já vím, ta malá za nic nemůže a zaslouží si oba rodiče. Teď mi napsal, že k tomu psychologovi půjde, že se sám v sobě potřebuje vyznat. Tak uvidím, jestli pro to opravdu začne něco dělat, tak mu asi zkusím dát ještě jednu šanci. Ale ve skrytu duše se bojím, že to může přijít znovu.....

Natálko, moc držím pěsti, ať to vaše rodinka ustojí. Nevím, jestli se Tvůj muž dokáže změnit. Ale za tu snahu to asi stojí.

Dneska jsem hrozně naměkko - co bych dala za svou sms od svého manžela, s kterým budeme za 14 dní rozvedeni. :(

Nabuko, vím, co to je. I já jsem rozvedená. Záleží na tom, jestli šťastně či nešťastně. Pokud ti ubližoval, trápil tě, tak buď ráda, že to budeš mít za sebou a přeju ti, aby jsi našla toho pravého a navěky;) a uvidíš, že potom vše uvidíš jinak. A taky je pravdivé jedno rčení, že čas všechno zahojí a to je pravda.
Drž se holka, držím pěstičky, ať vše zvládneš.

Ja by osm ho asi čo najviac zapojila do starostlivosti o miminko, vymyslela spolčoné aktivity,  chcela, bay mi pomáhal... a nepátrala by osm, čo robí v tom čase, ktorý netrávi  snami, ak by inak fungoval ako dobrý ptec a manžel. Naozaj ktovie, ako sa veci majú - a pre mňa by boli podstatné konkrétne činy, o ktorých viem - t.j. jeho správanie voči NÁM.

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Natálko, nerozumím. Je snad sexuální vztah tvého muže s jinými ženami něco jiného než tvůj sexuální vztah s jinou ženou? Je snad pro každý z nich jiné měřítko? :co:

majkafa napsal(a):

Natálko, nerozumím. Je snad sexuální vztah tvého muže s jinými ženami něco jiného než tvůj sexuální vztah s jinou ženou? Je snad pro každý z nich jiné měřítko? :co:

No to by mě taky zajímalo :co:

Co se týče mé bisexuality. Ze začátku vztahu jsem mu řekla, že jsem měla nějakou zkušenost s kamarádkou. On se toho chytnul a sám chtěl, abych si přes inzerát sehnala kamarádku a měla s ní poměr a potom mu o tom vykládala. Dokonce jsem kvůli němu jednou i kamarádku přivedla k nám a společně jsme se pomilovali. Potom jsem mu ale řekla, že už to nikdy nechci opakovat, protože mi nebylo moc dobře koukat na něj, jak se mazlí a miluje i s ní. Mu se to ale samozřejmě moc líbilo, jako asi každému chlapovi :butter:. Kamarádka nakonec stejně odjela mimo republiku, takže vztah s ní skončil. Ale on nebyl proti, abych se s ní scházela. Ba naopak jsem viděla, že ho vzrušuje, když mu vykládám, jak jsme se milovaly.
Možná mě odsuzujete, já jsem si užívala, tak proč né on. Ale já to spíš dělala kvůli němu a on vždy o všem věděl. :/ :grater:

Zřejmě dle mého existují jen dvě možnosti:
- buď si zvykneš a zůstaneš s ním (budeš si moci spát i s kamarádkou - což nemusí být k zahození),
- nebo si nezvykneš a odejdeš.

Pandorraa napsal(a):

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

Ugo Drago napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

:lol::lol::supr:

Ale to je přesně ono Natálko. Tys to dělala spíš kvůli němu....jak sama píšeš, i když ti to nebylo vždy příjemné.
Myslím si, že zrovna v téhle věci bys měla být trochu "sobecká". Pokud mi to není příjemné, dělat to nebudu.

A neboj, neodsuju tě. Na to nemá nikdo právo, protože každému se líbí v sexu (a nejen v tom) něco jiného. S mým přítelem jsme na začátku vztahu taky mluvili o tom, že bychom přibrali nějakou slečnu. Všechno se ale rozplynulo v moment, kdy jsme se do sebe zamilovali. Vadilo by mi to, a jak se on sám přiznal, jemu taky. Kdyby jsme se nemilovali nebo měli jiné povahy, bylo by to o něčem jiném ;)

Ugo Drago napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

Ale ja myslím, že až na výnimky bohovia s volmi nespali, ani s nimi nevstupovali do partnerského vzťahu. :/

Natalka08 napsal(a):

Možná mě odsuzujete, já jsem si užívala, tak proč né on. Ale já to spíš dělala kvůli němu a on vždy o všem věděl. :/ :grater:

Kvůli němu? Když cokoliv děláme kvůli jiným a ne kvůli sobě, je to nejkratší cesta do pekel. Docela brzy tě to k bráně pekelné přivedlo.
Tak teď s tím udělej něco KVŮLI SOBĚ.

Ugo Drago napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

Proč ti to není jasné pane?
Zamedituj si nad tím podpisem.
A hoooodně dlouho, třeba ho konečně správně pochopíš :jojo:

Natalka08 napsal(a):

Co se týče mé bisexuality. Ze začátku vztahu jsem mu řekla, že jsem měla nějakou zkušenost s kamarádkou. On se toho chytnul a sám chtěl, abych si přes inzerát sehnala kamarádku a měla s ní poměr a potom mu o tom vykládala. Dokonce jsem kvůli němu jednou i kamarádku přivedla k nám a společně jsme se pomilovali. Potom jsem mu ale řekla, že už to nikdy nechci opakovat, protože mi nebylo moc dobře koukat na něj, jak se mazlí a miluje i s ní. Mu se to ale samozřejmě moc líbilo, jako asi každému chlapovi :butter:. Kamarádka nakonec stejně odjela mimo republiku, takže vztah s ní skončil. Ale on nebyl proti, abych se s ní scházela. Ba naopak jsem viděla, že ho vzrušuje, když mu vykládám, jak jsme se milovaly.
Možná mě odsuzujete, já jsem si užívala, tak proč né on. Ale já to spíš dělala kvůli němu a on vždy o všem věděl. :/ :grater:

Také si myslím, že tady není nikdo, kdo by měl sebemenší právo tě odsuzovat.
Z tvé odpovědi se DOMNÍVÁM, že ty zaměňuješ sexuální přitažlivost a praktiky se vztahy jako takovými.
Sex a láska jsou dvě naprosto odlišné kategorie.
Osobně si myslím, že přítelovy choutky s jeho vztahem k tobě nemají celkem nic společného.
Jak ten vztah bude silný, to nezáleží ani tak na sexuálniích hrátkách, ale především na tom, jak ty se naučíš konat sama kvůli sobě a nikoliv kvůli němu.
Myslím si, že srovnat si věci v hlavě a najít vlastní identitu nepotřebuje jen on, ale i ty. BI.

Pandorro, moc děkuju za tvá slova. Já vím, že milování s holkou mi není nepříjemné, ale nevyhledávám to a prostě mi stačí vztah ve dvou. Jen se obávám, že u něj to tak není. Vím, že mě miluje, ale nevím, jestli prostě nepotřebuje občas změnu. A to já si nejsem jistá, že to budu tolerovat. Prostě se o něj nechci dělit. Myslíte, že jsem přehnaně žárlivá?? Já si ho nechci zavřít do klícky, jen prostě nechci, aby mě podváděl.... Snad mě někdo z vás pochopí....

natalko08,myslím, že se budeš muset rozmyslet, protože je pravděpodobné, že tvůj partner bude podobné věci dělat dále,a přitom tě může velice milovat. Myslím, že by bylo dobré, kdybyste si sedli a pořádně se domluvili, kam až jsi ochotná se svými mantinely jít,co jsi ochotná tolerovat, co ne, co jsi ochotná dělat a co už ne a samozřejmě to stejné by měl říct i on. No a pak už jde jen o to, abyste to oba dva dodrželi. Pokud ne, tak je otázka, jestli má smysl ve vztahu pokračovat. Držím ti moc palce,at se ti to podaří

Natalko, na tom, co píšeš, není nic k nepochopení.
A i ty jistě chápeš, že to tvoje "nechci se o něj dělit" je mámět na práci na sobě, kterou stejně jednou budeš muset udělat. Člověk není věc, je to živá bytost a patří jen sám sobě. Nemůžeš se o něj dělit. A je pochopitelné, že to zatím nepřijímáš.
Skřítek ti napsala jasný "návod", jak se se situací vyrovnat.
Taky vám držím palce oběma.

Selima napsal(a):

Ugo Drago napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalko, jen jedno potřebuji upřesnit: ty sama máš/jsi měla bisexuální vztah s kamarádkou a trápíš se přítelovým esemeskováním a nevěrami? Proč vlastně? Já tomu opravdu nerozumím, vysvětlíš mi to?

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

Ale ja myslím, že až na výnimky bohovia s volmi nespali, ani s nimi nevstupovali do partnerského vzťahu. :/

Slečno a co Zeus?

Natálka- myslím, že v tvé současné situaci musíš myslet na sebe ale ještě víc na Vaši malou holčičku. Alespoň do té doby než Ti začne pubertálně mlátit dveřmi, máš odpovědnost i za její život.
Můžeš u toho milovat i nenávidět chlapa, mít přítelkyni, ale zatím na dost dlouhou dobu musíš brát ohled i na dcerku. To co bude nejlepší pro Vás dvě bych na Tvém místě brala. Jestli Vás má rád- tj snaží se být  tátou, dala bych mu šanci to dokazovat.  Když uvidíš , že to s ním nepůjde, půjdeš dál bez něho.

Ugo Drago napsal(a):

Selima napsal(a):

Ugo Drago napsal(a):

Proč se ptáte paní? Podívejte se do svého podpisu :D

Ale ja myslím, že až na výnimky bohovia s volmi nespali, ani s nimi nevstupovali do partnerského vzťahu. :/

Slečno a co Zeus?

Navyše, on nespal s volom....

Selima napsal(a):

Ugo Drago napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale ja myslím, že až na výnimky bohovia s volmi nespali, ani s nimi nevstupovali do partnerského vzťahu. :/

Slečno a co Zeus?

Navyše, on nespal s volom....

To nevadí slečno, ale byl to bejk...takového jste ještě určitě neměla :storstark:

Boha som už mala :P :godlike: , ale Dia asi nie... Lenže rozdiel medzi volom a býkom môže byť zásadný... ;)

Selima napsal(a):

Boha som už mala :P

Hm, že si nic nepamatuji ;)

Možno preto, že si mal podobu niekoho iného a spájalo sa to s amnéziou... ;)

Selima napsal(a):

Možno preto, že si mal podobu niekoho iného a spájalo sa to s amnéziou... ;)

No mě by jsi si určitě pamatovala hodně dlouho, co se týká sexu tak jsem malorolník.

zuzi777a napsal(a):

Natálka- myslím, že v tvé současné situaci musíš myslet na sebe ale ještě víc na Vaši malou holčičku. Alespoň do té doby než Ti začne pubertálně mlátit dveřmi, máš odpovědnost i za její život.
Můžeš u toho milovat i nenávidět chlapa, mít přítelkyni, ale zatím na dost dlouhou dobu musíš brát ohled i na dcerku. To co bude nejlepší pro Vás dvě bych na Tvém místě brala. Jestli Vás má rád- tj snaží se být  tátou, dala bych mu šanci to dokazovat.  Když uvidíš , že to s ním nepůjde, půjdeš dál bez něho.

Zuzi777, moc hezky jsi to řekla :jojo:. Pro mě je malá teď opravdu to nejdůležitější. Ale je fakt, že se strašně moc snaží být dobrým tátou, moc se ji věnuje, když není zrovna v práci. Je asi pravda, že čas je nejlepší lék. Nechám tomu volný průběh a uvidím, odejít se dá vždy....

Ugo Drago napsal(a):

Selima napsal(a):

Možno preto, že si mal podobu niekoho iného a spájalo sa to s amnéziou... ;)

No mě by jsi si určitě pamatovala hodně dlouho, co se týká sexu tak jsem malorolník.

:co: Boh - maloroľník???ň
Takého si nepamätám! :D

Přeji pěkný den, přečetla jsem si pár rad týkajících se nevěry a jak dál. Byla bych hrozně moc ráda, kdybyste mě mohli nějak pomoci, protože fakt v tuto chvíli nevím, co mám dělat. S manželem jsme chodili asi 6,5 let a 4 roky jsme společně bydleli. Byl vždy hodný, ale málokdy si byl se sebou jistý - např. v práci když mu něco nevyhovovalo a já jsem mu radila, ať třeba zkusí nějaké jiné dobré místo, že by na to měl, tak vždy řekl, že na to nemá. Za ten čas jsem vystudovala VŠ a párkrát jsem si to musela sežrat, že on to nechce, že si musím vždy prosadit své a že s tím nesouhlasí. Nyní mám skvělou práci, která mě baví, ale opět to slýchám, že on ne a já jo. I přestěhování od jeho rodičů u kterých bydlel bylo prý vyloženě proti jeho vůli a také mě to občas dá najevo. Vždycky jsem ho milovala a pokud byly nějaké problémy, tak jsem si myslela, že zrovna nemá prostě dobrý období, ale že se to určitě spraví a že to bude dobré. O dětech jsme se bavili pouze tak nějak v budoucnu. Nicméně jednou prohlásil, když se nás nedočkavý rodiče ptali, kdy se vezmeme, že to do třiceti zvládne a jelikož nám letos je oboum 30, tak už na podzim jsme začali - teda přiznávám, že hlavně já začala plánovat svatbu. On občas prohlásil, že to nechce, ale nikdy to nebylo řečeno opravdu vážně (nebo jsem to možná nechtěla slyšet - nevím!) Asi měsíc před svatbou jsme se začali fakt hodně hádat, že ho pořád do něčeho nutím, že není s ničim spokojený apod. Myslela jsem si, že je to pouze stres před svatbou a že až bude po, tak že to přejde. Svatební den byl pěkný, ale od té doby nebyl snad ani jeden den, kdy jsme se nehádali a kdy jsme společně normálně komunikovali. Od svatby uběhly tři týdny a já přišla náhodou na to, že si smskuje s nějakou ženou tak 10 a víc sms denně a že už to bylo před svatbou. Najednou mě začalo docvakávat, že si kupuje spoustu nových oděvů, schovává si mobil, sex si už ani nepamatuju a stále na mobilu něco píše a píše - v hodně pozdě v noci. Ptala jsem se ho, zda má někoho, kdo mu poskytuje více porozumění, když mi tvrdí, že já to nejsem - řekl že ne. Ale já fakt nevím, nevím, zda mu věřit. Mám dokonce před sebou i to číslo a bojím se na něho zavolat - nevím, zda by mě pomohlo, kdyby se ozval ženský hlas. Nevím, jak celou situaci řešit. On prostě má prý teď krizi, kterou jsem způsobila jen já - párkrát mě i docela slovně napadl, že jsem kráva, která nic neumí apod. a že bych si zasloužila i ránu. Vůbec ho nepoznávám!!! Nevím, zda mám vydržet a říkat si, že to přejde nebo zda mám po 3 týdnech manželství skončit (v tom případě si nedokážu představit, jak to bude s rodiči, kteří jsou tak šťastni), nevím, zda mám zavolat na to číslo a zda jen vyčkat kdo to je, nebo si s ní třeba i promluvit, nevím, jak to mám řešit s ním, zda mu mám narovinu říct, že mám čislo, že vím, že si spolu píšou apod. PROSÍM PORAďTE MI NĚKDO!!!!! PROSÍM, PROSÍM!

Lenko, tak z toho co jsi tu napsala, ...už na začátku - váš vztah byl nevyrovnaný a ty jsi ten tahoun. Nevím, ale o chlapa je třeba se opřít a on vyčítal tobě jeho neúspěchy - slaboch. A dál ...vlastně společně s rodičema si ho k té svatbě dotlačila - sama to píšeš, a teď se divíš, že je něco v nepořádku, že má přítelkyni. Zavolat jí ?...jedině v tom případě aby ti pomohla tvého manžela dostat z tvého života, protože on to asi sám nikdy nerozhodne. A ty se v tom budeš plácat dál. On tu svatbu přeci nechtěl, chtěla jsi jí ty, tak máš co jsi chtěla - tak si myslím, že to vidí on. Tak takový mám pocit z toho co jsi napsala, možná si chtěla číst něco milejšího, ale ...

Na to číslo nevolaj, aj keby bolo úplne nevinné, vŕtalo by ti to v hlave - a keby nebolo nevinné... tak čo by si urobila? Máte krízu VY DVAJA a amali by ste si ju asi aj vyriešiť vy dvaja. Skúste si chvíľu v kľude sadnúť, keď ti práve nevykladá, aká si nemožná, a prebrať, čo mu vadí, respektíve, aké má predstavy, čo sa mu nepáči, atď. A ty si to premysli VOPRED - čo chceš, čo nechceš, čo si ochotná urobiť, v čom ustúpiť... Dievča, mňa keby niekto dotlačil do svadby, do ktorej sa mi nechce :/ , tak by som tiež nebola príjemná. Stálo to vôbec za to?
A na rodičov a ich šťastie sa vyprdni, nie ste povinní zabezpečovať im radosť na staré kolená... ide o vás dvoch. Opakuj si to ako mantru - Ide o nás dvoch.

Leni,..
já to číslo vzala a zavolala jsem tehdy. Představila jsem se jako někdo jiný a chtěla taky úplně někoho jiného - tvářila jsem se, že mám asi špatné číslo...
Být tebou, rozhodně bych nikam nevolala. Dodnes si pamatuji ten milý a příjemný hlas, a já si pak říkala, že se chlapovi ani nedivím, když jsem věděla, co mu říkám a jak se tvářím já doma...
Rozhodně mi to nepřidalo, takže fakt - nedoporučuji.

Být tebou, natvrdo si s chlapem promluvím. O tom, co chce a nechce. A ty si taky ujasni, co chceš ty. Né tví či jeho rodiče, ani předsudky a očekávání tvého okolí,..ale TY.

Z toho, co píšeš, mám taky dojem, že k té svatbě vůbec nemělo dojít. Asi jsi to tak moc chtěla, že sis nevšimla, jak moc on nechce.

Lenko, v žádném případě nevolat!!! To číslo zahodit, zapomenout. Kdybys to udělal vubec by to nepomohlo.
Tedy ale když to tak čtu, kolik lidí má takové neshody a problémy ve vztahu tak krátce po svatbě, jen čumim jak tele na vrata.
Brali jste se vůbec z lásky?..........

PetrHl napsal(a):

Brali jste se vůbec z lásky?..........

To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu. Ale faktem je, že braní se jen kvůli svatbě, to jsem ještě neslyšel.

Ja pamätám za socíku, keď bola mladomanželksá pôžička 50 000 SK... aj bývalý budúci švagor so švagrinou sa brali kvôli tomu - pri nohách sa im tmolil dvojročný synček a oni pred kňazom predstierali, že nevesta je panna nepobozkaná. :rolleyes:

No já jsem ne protipólu toho , co tu bylo napsáno....
Já bych si zjistila o koho jde , pokud by s tím dotyčným ( -ou) můj manžel trávil víc času než se mnou a já pro něj byla,  jak píšeš,  jen "kráva".....
Vysvětlení bych ale chtěla nejdříve od něho.
Pokud nemá dost cti v těle  aby si připustil, že něco po***l , když se nechal dotlačit do svatby,  a má zcela zjevně někoho ,kdo není kráva  a kdo mu i víc rozumí, měl by mít i tolik rozumu, že mu sepne , že novomanželka bez sexu a bez porozumnění v životě nevydrží jen čekat na další indicie vedoucí k rozpadu manželství...Já bych na něj uhodila- chci vědět, CO se děje.Když jsi srab a nedokázals říct , že se nechceš ženit, seber se a ukonči to buď se mnou  nebo mimo, než si už nebudeme umět kouknout zpříma do očí a rozejít se jako přátelé.....
Už jen to, že by si dovolil mě označit jako přežvýkavce by ho u mě shodilo  do sklepa....

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda. :supr:
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla :D. Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach :) - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Jo, a přestože jsem kdysi bývala ale hooodně vznětlivá a ve vztahu určitě ne vždycky spravedlivá, nikdy mi manžel neřekl "krávo". To mi připadá jako silné kafe. A taky to ukazuje na úroveň mladíka - tady by mi zablikalo varovné červené světlo.

Tercila napsal(a):

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda. :supr:
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla :D. Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach :) - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Jo, a přestože jsem kdysi bývala ale hooodně vznětlivá a ve vztahu určitě ne vždycky spravedlivá, nikdy mi manžel neřekl "krávo". To mi připadá jako silné kafe. A taky to ukazuje na úroveň mladíka - tady by mi zablikalo varovné červené světlo.

Tercilo, láska přeci není to samé co zamilovanost. Zamilovanost je nic, motýli v břiše, motání hlavy, láska je mnohem výše. Ze zamilovanosti bych se nikdy neženil, z lásky ano.

souhlasím se Zuzi, chtěla bych vědět o koho jde, já bych zavolala.............v tomto věku a bez dětí bych nic nelepila

vera napsal(a):

souhlasím se Zuzi, chtěla bych vědět o koho jde, já bych zavolala.............v tomto věku a bez dětí bych nic nelepila

Naprostý souhlas, 3 týdny po svatbě je trošku brzo nechat se tahat za nos!!!!!A dělat že nic nevím!!!!

PetrHl napsal(a):

Tedy ale když to tak čtu, kolik lidí má takové neshody a problémy ve vztahu tak krátce po svatbě, jen čumim jak tele na vrata...

Já taky :(

Lenko, nezlob se, já si spíš myslím, že ta svatba byl omyl...omyl v doufání, že svatba neshody spraví, že bude všechno jinak. Jestli se má něco zlepšit, je potřeba zkusit přijít na příčiny těch neshod, začít pracovat na jejich odstranění ze své strany a všímat si odezvy svého změněného chování od partnera. Jeho mobilování brát jako výstražný moment, ale nenechat se do toho vtáhnout. Cesta, někam volat a "řešit" povede asi k ještě větším neshodám a nesouladu ve vašem vztahu, řekla bych, a to asi zatím nechceš. Můj názor.

ten život je tak krátký, musí se žít, ne přežívat
ve věku 30 let !!!!!
jak na tom budete, až vám bude 56 ? na čem budete stavět.........až NĚCO  příjde
to jsem se dívala zpět, hodnotila těch 30 let a řekla si, že to stojí za to, slepit hrneček......nebyl až tak poškrábaný a omlácený, ten vlepený střep je vidět na první pohled................ale funguje, kafe se dá z něj pít

s tím mobilem....................pro mě by to byla šílená nejistota, trápila bych se při každém pípnutí..............
raději vědět.............a ať on ví, že já vím.............................

vera napsal(a):

s tím mobilem....................pro mě by to byla šílená nejistota, trápila bych se při každém pípnutí..............
raději vědět.............a ať on ví, že já vím.............................

Ačkoli jinak jsem odpůrcem jakéhokoli "šmejdění v mobilu" apod................ v tomto případě, kdy celý váš vztah (resp. manželství) vypadá poněkud podivně (a tady souhlasím s Taishou, že k té svatbě nemělo vůbec dojít), bych na to číslo klidně zavolal..... sice to bude asi pro Tebe rána, ale možná se Ti i trochu uleví a najdeš sílu to celé rychleji ukončit....

Mikeš napsal(a):

vera napsal(a):

s tím mobilem....................pro mě by to byla šílená nejistota, trápila bych se při každém pípnutí..............
raději vědět.............a ať on ví, že já vím.............................

Ačkoli jinak jsem odpůrcem jakéhokoli "šmejdění v mobilu" apod................ v tomto případě, kdy celý váš vztah (resp. manželství) vypadá poněkud podivně (a tady souhlasím s Taishou, že k té svatbě nemělo vůbec dojít), bych na to číslo klidně zavolal..... sice to bude asi pro Tebe rána, ale možná se Ti i trochu uleví a najdeš sílu to celé rychleji ukončit....

:supr:

vera napsal(a):

souhlasím se Zuzi, chtěla bych vědět o koho jde, já bych zavolala.............v tomto věku a bez dětí bych nic nelepila

Ptám se, kdyby Lenka zavolala - komu to prospěje?
Vůbec nikomu.

Tohle řešení dle mého názoru postrádá veškerou sebeúctu k sobě a respekt k partnerovi. Nejde o to, že ON se chová špatně, to je JEHO problém, ale přece se i já nebudu chovat stejně nevhodně jako on...
Na mně přece zůstává rozhodnutí, zda chci žít s tímto člověkem,jakým je, a zda mi to vyhovuje.

Pokud ne, není co řešit...

komu to prospěje ?


já bych měla více síly TO  n ě j a k  řešit

tak to mám nastavený já

někdo jiny to může mít samozřejmě jinak


.........na začátku společného života ???

test

Taky bych zavolala. Prostě bych chtěla vědět.

Vědět v tomto případě je k ničemu. Zeptala bych se přímo muže. Ta třetí mě nezajímá.

Tercila napsal(a):

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda. :supr:
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla :D. Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach :) - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Tercilo, ty ale zapomínáš na jednu podstatnou věc: každý to má jinak.
Pokud je někdo neschopný citu, má naprosto prázdnou citovou nádrž a svět pobírá jen tím, co má mezi nohama a na krku, jako napžíklad Ugo (sorry shiden, ale ty máš skutečně hluboký problém a pokud se ke své citovosti co nejdřív nedostaneš, nebudeš skutečně šťastný nikdy) tak mu sňatek z romu MOŽNÁ stačí.
Možná i tobě, která vnímáš především rozumem, s intuicí a city moc nepracuješ.
Nebo to máš tak, že jste s manželem svůj vztah natolik zvládli, že láska prostě přišla. Nikterak bouřlivě, ale o to víc je hlubší.

Ale někomu, kdo je naprosto otevřený, dostatečně citlivý a citový prostě sňatek pouze z rozumu nestačí a potřebuje mít zastoupeno obé:
Partner je spolehlivý čllověk, stojí pevně na zemi + partner je citlivý, do mně zamilovaný, dovede se i vznášet v oblacích.
A tvrdit, že obojí nelze, to skutečně mohou jen ti, co si sami sobě něco takového ať už z jekéhokoliv důvodu zakázali. Protože ono to není zas až tak velké umění.

lenko,
vzala sis muže, který na tebe nemá.
Spíš než šmírovat jeho mobil, ptala bych se sama sebe, proč jsem si vzala právně někoho, kdo má ze mě mindrák a proč to tak chci.

Lenko, musíš si hlavně zopovědět otázku, co tím získáš, když na ono číslo zavoláš. Ať telefonát dopadne jakkoliv, jen to podnítí tvé představy a bude to bolet o to víc. Fantazie je pěkná mrcha, to mi věř. A navíc tím utrpí tvá sebeúcta a stejně nic nevyřešíš. Jen se budeš dál trápit. Ale souhlasím s tím, že donekonečna se kolem horké kaše chodit nedá. Řešila bych to přímo s partnerem i když to asi bude složité. Buď se tebou chce být nebo ne, ale jste na to dva.

Pandorraa napsal(a):

Tercila napsal(a):

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda. :supr:
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla :D. Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach :) - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Tercilo, ty ale zapomínáš na jednu podstatnou věc: každý to má jinak.
Pokud je někdo neschopný citu, má naprosto prázdnou citovou nádrž a svět pobírá jen tím, co má mezi nohama a na krku, jako napžíklad Ugo (sorry shiden, ale ty máš skutečně hluboký problém a pokud se ke své citovosti co nejdřív nedostaneš, nebudeš skutečně šťastný nikdy) tak mu sňatek z romu MOŽNÁ stačí.
Možná i tobě, která vnímáš především rozumem, s intuicí a city moc nepracuješ.
Nebo to máš tak, že jste s manželem svůj vztah natolik zvládli, že láska prostě přišla. Nikterak bouřlivě, ale o to víc je hlubší.

Ale někomu, kdo je naprosto otevřený, dostatečně citlivý a citový prostě sňatek pouze z rozumu nestačí a potřebuje mít zastoupeno obé:
Partner je spolehlivý čllověk, stojí pevně na zemi + partner je citlivý, do mně zamilovaný, dovede se i vznášet v oblacích.
A tvrdit, že obojí nelze, to skutečně mohou jen ti, co si sami sobě něco takového ať už z jekéhokoliv důvodu zakázali. Protože ono to není zas až tak velké umění.

Jste v některém směru neuvěřitelně natvrdlá a domýšlivá osoba, neodpustím si k vašemu výplodu komentář, může te si nad ním pak popřemýšlet, nechám vám hodně času - zbytek vašeho života :D :
1. předně si znovu přečtěte svoji poznámku: každý to má jinak, vytiskněte si to a každý večer si to přečtěte a snažte se tím řídit a ne pořád statečně ignorovat jinakost druhých,
2. já jsem nepsal o sobě (jak bych ostatně já mohl?), ale o zkušenostech z okolí, některé páry se vzali z rozumu a jsou spolu i po desetiletí, jiné ne a už spolu dávno nejsou, mrkněte se také do historie, jak se lidé brali a taky jim to mnohdy dobře fungovalo. Popřete to, nějakým důkazem, že tomu tak není? Pokud nějaký seženete. Já osobně bych do tohoto svazku nešel.
3. kde berete tu odvahu tvrdit, že člověk, který se bere z rozumu není jinak člověk citlivý? Předložete důkaz. Hm, jako skoro vždy ovšem nepředložíte nikdy nic.
4. Bylo někdy dokázáno, že člověk se stane lepším pokud bude používat více citů než rozumu nebo naopak?? Podejte důkaz. Jenže vy opět žádný nemáte.
5. Nic o mě nevíte, nikdy jsme se neviděli a nevíte ani jak žiji a ani to zda vás celou dobu netahám za nos. Ale odvaha mě podsouvat něco vám nechybí.
6. Kdo tvrdil, že obojí nelze?

P.S. Pro vás platí  přísloví o tom, že cesta do pekel je dlážděna dobrými (vašemi) úmysly. Zbavte se toho mesiášství už jednou pro vždy, zbytečně to kazí vaše jinak dobré názory. Howg.

:) :reta:

Shidene,
můj názor poté, co jsem si přečetla tvůj předchozí příspěvek - jsi mimo, úplně.
Tvé připomínky nevím, čeho se týkají, ale Pandořiných vět ne, vůbec jsi nepochopil, co a o čem píše.
To, co jsi napsal ty, já v jejích slovech vůbec nevidím. Ale vlastně - každý to máme úplně jinak, že?

Souhlasím s tím, že až se přestaneš bát se otevřít a do svého sexuálního života jednou zkusíš naplno dát i city, budeš zírat - v dobrém.

A, majkafo, promiň, beru ti tvé výsostné právo, ale tady to přímo řve - co ti to shidene zrcadlí :reta: ?
Protože mně osobně jsi v těchto větách na sebe prozradil celkem hodně - určitě víc, než v soukromých zprávách.

Koukám, že dost z těch "životem oflákaných" by na místě Lenky chtělo  postupovat podobně , jak já.. to mě těší, že rázné řešení není proti mysli....
Taisha- směšuješ víc věcí dohromady, dle mého.
Napsala jsi :
Ptám se, kdyby Lenka zavolala - komu to prospěje?
Vůbec nikomu.

Tohle řešení dle mého názoru postrádá veškerou sebeúctu k sobě a respekt k partnerovi. Nejde o to, že ON se chová špatně, to je JEHO problém, ale přece se i já nebudu chovat stejně nevhodně jako on...
Na mně přece zůstává rozhodnutí, zda chci žít s tímto člověkem,jakým je, a zda mi to vyhovuje.

A) prospěje to Lence ( i když ne možná tak aby se nad zjištěním mohla vesele smát) , pokud se k tomu odhodlá- bude vědět na čem je i když už teď to tuší....:mad:

B) netuším proč bych si měla dělat hlavu , zda ztratím úctu před chlapem, který mě 3 týdny po svatbě nazývá krávou.....
C) pokud se on chová špatně NENÍ TO JEN JEHO PROBLÉM!!!!! On tím chováním dělá problémy  jí, Lence- pokud tedy ona chce řešit svou situaci, musí ji vyřešit s ním. Pokud on hraje mrtvého brouka před "krávou"- není lepší cesty než obnovit vlastní sebeúctu zjištěním podstatných faktů- tyhhle fakty pak tomu trubci omlátit o nos a odejít středem......
Vůbec nemám na mysli hysterickou scénu s lítáním věcných darů ze svatby a srdceryvné telefonáty  manželově smskové důvěrnici.. Prostě  jen neztratit zbytky své sebeúcty setrváváním v bludu, že bez vyčištění vzduchu bude někdy líp....
Respekt k někomu, kdo je srab  v chování k dlouhodobé partnerce  opravdu postrádám.....

Alosek napsal(a):

Shidene,
můj názor poté, co jsem si přečetla tvůj předchozí příspěvek - jsi mimo, úplně.
Tvé připomínky nevím, čeho se týkají, ale Pandořiných vět ne, vůbec jsi nepochopil, co a o čem píše.
To, co jsi napsal ty, já v jejích slovech vůbec nevidím. Ale vlastně - každý to máme úplně jinak, že?

Souhlasím s tím, že až se přestaneš bát se otevřít a do svého sexuálního života jednou zkusíš naplno dát i city, budeš zírat - v dobrém.

A, majkafo, promiň, beru ti tvé výsostné právo, ale tady to přímo řve - co ti to shidene zrcadlí :reta: ?
Protože mně osobně jsi v těchto větách na sebe prozradil celkem hodně - určitě víc, než v soukromých zprávách.

Tvůj názor je irelevantní, mylný a překroucený - podobně tak jako to předvedla Pandorra, ale je mi to fuck.
P.S. Neznáš mě, nic o mě nevíš a přesto soudíš. Mě to nezrcadlí nic, jen vaše omyly, a to na co si hrajete :D

Jediné, co mě štve, že odhalila můj původní nick už úplně všem. No co se dá už dělat asi si myslela, že jsem se přejmenoval jen zbůhdarma.

božínku Ugoušku to je pech vid :D:D:

Já si taky myslím, že je jaksi kontraproduktivní řešit něco s manželem, když on evidentně nic řešit nechce a ještě ke všemu Lence nadává. Nevidím nic špatného na tom, když lenka na to číslo zavolá, aspoň se dozví, kdo je na druhém konci drátu. Od toho může odvíjet své další konání. Když se bude jen dožadovat vysvětlení od manžela a ten jí žádné neposkytne, tak co má asi tak dělat? Má dělat jakože nic a žít si dál s písní na rtech?

adra napsal(a):

božínku Ugoušku to je pech vid :D:D:

Mě to jako sranda vůbec nepříjde, ale pokud je libo, tak si tu srandu dále dělej.

zuzi777a napsal(a):

Koukám, že dost z těch "životem oflákaných" by na místě Lenky chtělo  postupovat podobně , jak já.. to mě těší, že rázné řešení není proti mysli....
Taisha- směšuješ víc věcí dohromady, dle mého.
Napsala jsi :
Ptám se, kdyby Lenka zavolala - komu to prospěje?
Vůbec nikomu.

Tohle řešení dle mého názoru postrádá veškerou sebeúctu k sobě a respekt k partnerovi. Nejde o to, že ON se chová špatně, to je JEHO problém, ale přece se i já nebudu chovat stejně nevhodně jako on...
Na mně přece zůstává rozhodnutí, zda chci žít s tímto člověkem,jakým je, a zda mi to vyhovuje.

A) prospěje to Lence ( i když ne možná tak aby se nad zjištěním mohla vesele smát) , pokud se k tomu odhodlá- bude vědět na čem je i když už teď to tuší....:mad:

B) netuším proč bych si měla dělat hlavu , zda ztratím úctu před chlapem, který mě 3 týdny po svatbě nazývá krávou.....
C) pokud se on chová špatně NENÍ TO JEN JEHO PROBLÉM!!!!! On tím chováním dělá problémy  jí, Lence- pokud tedy ona chce řešit svou situaci, musí ji vyřešit s ním. Pokud on hraje mrtvého brouka před "krávou"- není lepší cesty než obnovit vlastní sebeúctu zjištěním podstatných faktů- tyhhle fakty pak tomu trubci omlátit o nos a odejít středem......
Vůbec nemám na mysli hysterickou scénu s lítáním věcných darů ze svatby a srdceryvné telefonáty  manželově smskové důvěrnici.. Prostě  jen neztratit zbytky své sebeúcty setrváváním v bludu, že bez vyčištění vzduchu bude někdy líp....
Respekt k někomu, kdo je srab  v chování k dlouhodobé partnerce  opravdu postrádám.....

no nenapsala bych to líp, taky nevidím duvod nechat si kálet na hlavu, zjistila bych po zkušenosti co se dá / o úctě k podvádějícímu nemluvě, navíc k někomu kdo mi říká krávo - to je jako mít úctu k někomu kdo mě okradl a pomlouvá a urazil/ a postavila bych  se k tomu. Dneska bych si dala pár facek že jsem kdysi taky nepátrala a nechala to zajít daleko a zkazila si minimálně dva roky života se lhářem, kterýmu jsem překážela ve štěstí. Jen co jsem ho za štěstím poslala ulevilo se mi strašně a nemusela jsem ze sebe dál dělat blázna...

shiden napsal(a):

Jste v některém směru neuvěřitelně natvrdlá a domýšlivá osoba, neodpustím si k vašemu výplodu komentář, může te si nad ním pak popřemýšlet, nechám vám hodně času - zbytek vašeho života :D :
1. předně si znovu přečtěte svoji poznámku: každý to má jinak, vytiskněte si to a každý večer si to přečtěte a snažte se tím řídit a ne pořád statečně ignorovat jinakost druhých,
2. já jsem nepsal o sobě (jak bych ostatně já mohl?), ale o zkušenostech z okolí, některé páry se vzali z rozumu a jsou spolu i po desetiletí, jiné ne a už spolu dávno nejsou, mrkněte se také do historie, jak se lidé brali a taky jim to mnohdy dobře fungovalo. Popřete to, nějakým důkazem, že tomu tak není? Pokud nějaký seženete. Já osobně bych do tohoto svazku nešel.
3. kde berete tu odvahu tvrdit, že člověk, který se bere z rozumu není jinak člověk citlivý? Předložete důkaz. Hm, jako skoro vždy ovšem nepředložíte nikdy nic.
4. Bylo někdy dokázáno, že člověk se stane lepším pokud bude používat více citů než rozumu nebo naopak?? Podejte důkaz. Jenže vy opět žádný nemáte.
5. Nic o mě nevíte, nikdy jsme se neviděli a nevíte ani jak žiji a ani to zda vás celou dobu netahám za nos. Ale odvaha mě podsouvat něco vám nechybí.
6. Kdo tvrdil, že obojí nelze?

P.S. Pro vás platí  přísloví o tom, že cesta do pekel je dlážděna dobrými (vašemi) úmysly. Zbavte se toho mesiášství už jednou pro vždy, zbytečně to kazí vaše jinak dobré názory. Howg.

Drahý Ugo, pochopitelně, že jsem neuvěřitelně natvrdlá a domýšlivá osoba a to přímo úměrně tvé vlastní domýšlivosti a natvrdlosti.
Co budu dělat do konce svého života, po tom ti však vůbec nic není.

1. nejspíš jsem objevila tvojí vlastní "jinakost", měl bys mi poděkovat. Já ji respektuji, ty ne, skáčeš teď dost vysoko.
2. neřekla jsem nic o tom, že lidem, kteří se brali z rozumu, to nefunguje. To jen ty vidíš rudě a nečteš co píšu, ale to, co jsi schopen v tom stavu číst.
3. neřekla jsem nic o tom, že člověk vstupující do manželství z rozumu, není citlivý. Vídíš snad ještě ruději?
4. neřekla jsem ani nic o tom, že je někdo lepší, je-li citlivější nebo rozumější. Opět tvoje "rudá" interpertace.
5. není pravda, že o tobě nic nevím. Napsal jsi tu o sobě celkem dost, i tvá šaráda s nickem něco vypovídá.
Vztekáš se naprosto zbytečně, pokud píšeš na veřejné forúm, musíš počátat s tím, že o sobě i leccos prozradíš.
Tak jako my všichni, tak jako já. Každý máme z těch informací schopnost vytáhnout jen určitou část. Já možná jen určitější, než jaká by se ti líbila.
6. poznal ses v tom? Má věta byla pouze OBECNÁ.

P.S. Pro tebe  platí, že celkem lehce ztrácíš okázalý odstup, který tu projevuješ celkem ironickým vykáním a poznámkami.  Máš-li ale pocit ohrožení, chytáš na první našlápnutí a z jedné adresné věty vůči tobě, jsi na sebe vztáhl obsah celého příspěvku. To máš pak ale chlapče honičku a je to tvoje hloupost nikoliv moje mesiášství, co tě teď zvedá ze židle. Sorry.
Pokud totiž řeknu, že jsi neschopný citu a máš prázdnou citovou nádrž, neznamená to, že říkám, že v sobě žádný cit nemáš. Jen se k němu nedokážeš dostat. Jako třeba člověk, kterému právě vyvraždili rodinu a on aby to přežil, své city naproto umrtví. Máš pravdu v tom, že nevím, co se ti KONKRETNĚ stalo, ale že se stalo by neviděl jen slepý.
Tím, že si tu na mne budeš vyskakovat, tím to nejspíš nespravíš. A ty si vyskakuješ už dost dlouho, nechtěj po mně ale, abych to teď hledala. Natolik mi je to fuk, že tu potřebu nemám. Ne já, ale ty s tím máš problém.
Tak to řeš a nebo se ovládej, ju? Stačí se zdržet komentářů, já si zase směrem k tobě ušetřím natvrdle domýšlivé rozbory, OK?

A pokud to všechno nepobíráš ode mne, zkus si vytisknout to, co ti napsala Alosek a opravdu a BI ti přeji, abys nad tím nemusel rozjímat až do konce života.

shiden napsal(a):

Jediné, co mě štve, že odhalila můj původní nick už úplně všem. No co se dá už dělat asi si myslela, že jsem se přejmenoval jen zbůhdarma.

Možná bys si z toho mohl vzít ponaučení, že jsi tak moc čitelný, že změna nicku tě nezachrání. Podobbnosti těch příspěvků si skutečně nelze nevšimnout. Člověk by musel být naproto slepý, aby mu to nedošlo. Na to nemusím být čaeodějnice ani psycholog a věřím, že nejsem sama, kdo si všiml.
Zkus tu být prostě sám za sebe a pak tě nebude nic štvát.

Shidene,
mně bylo hned od začátku jasné, kdo je Ugo, a nikdo mi to nemusel říct, ani napsat. A nepochybně nejenom já mám úžasné pozorovací a rozpoznávací schopnosti, třebaže ses tak výborně maskoval... Zejména tématy, do kterých se zapojuješ, a stylem příspěvků ses zcela znenápadnil... :rolleyes:

A to, že ti napíšu svůj názor, neznamená, že tě soudím. Pokud ty to tak vidíš, je to problém tvůj, ne můj. Ty si připadáš souzený.

Napsat, že o tobě nic nevím - no, prozradil jsi toho tady na sebe hodně, a to ne tím, co a o čem píšeš, ale jakým způsobem na koho reaguješ - a taky tím, co se dá vidět za tvými řádky.
Nemám potřebu si na něco hrát, nepotřebuju tvůj souhlas s mými názory. Můžeš si z nich vzít něco dobrého pro sebe - ale ty je a priori bereš jako útoky. To je taky tvoje věc a leccos to o tobě říká :jojo:

Aleno, mě tvoje připomínky teď opravdu nezajímají, není důležité, co si o mě myslíš ty nebo Pandorraa. Prostě se mýlíte a já vám to nechci a ani nebudu vyvracet.

shiden napsal(a):

Aleno, mě tvoje připomínky teď opravdu nezajímají, není důležité, co si o mě myslíš ty nebo Pandorraa

Myslím, že to, co si o tobě my dvě myslíme, by tě docela potěšilo - nejspíš mohu mluvit i za Aloska, řeknu.li, že tě vnímáme jako svým způsobem nešťastného muže, který dělá co umí. Svou citlivost neprojevuješ, protože ji vnímáš jako slabost, ohrožení.
Na můj text jsi vyjel dost vypovídajícím způsobem a časem, až příjdeš na to, že ses vlastně prozradil sám, budeš na sebe mít asi ještě větší vztek. Ale zbytečně, všichni děláme, co právě umíme a ty bys se za to neměl stydět. A pokud to takhle vnímáš, měl bys se to naučit dělat jinak.

Ve skutečnosti právě proto, že obě máme otevřené vnímání, máme o tobě lepší mínění, než ty sám.
A to zcela chápu, že se v určitém stádiu neodpouští.
Tak už mlčím :jojo:

shiden napsal(a):

Aleno, mě tvoje připomínky teď opravdu nezajímají, není důležité, co si o mě myslíš ty nebo Pandorraa. Prostě se mýlíte a já vám to nechci a ani nebudu vyvracet.

OK, tvůj nezájem respektuju - ale potom na internet vůbec nepřispívej a do debat se nezapojuj.
Mám tě od této chvíle na babinetu taky nazývat tvým jménem?
Pro mě jsi právě překročil mou hranici slušného chování - nerespektuješ můj nick. Já na internetu ze zásady nepoužívám jména těch, kdo sem píšou, třebaže je znám. A to ani v případě, že je z nicku jméno jasné, jako např. u majkafy.
Zachoval ses naprosto stejně, jako osoba, která rozeslala tvou fotku na babinetu. Bohužel jsi to použil proti někomu, kdo s tvými problémy nemá nic společného.
Děkuju, mám v souvislosti s tvou osobou ještě jasněji.

Pandorraa napsal(a):

Myslím, že to, co si o tobě my dvě myslíme, by tě docela potěšilo - nejspíš mohu mluvit i za Aloska, řeknu.li, že tě vnímáme jako svým způsobem nešťastného muže, který dělá co umí. Svou citlivost neprojevuješ, protože ji vnímáš jako slabost, ohrožení.
Na můj text jsi vyjel dost vypovídajícím způsobem a časem, až příjdeš na to, že ses vlastně prozradil sám, budeš na sebe mít asi ještě větší vztek. Ale zbytečně, všichni děláme, co právě umíme a ty bys se za to neměl stydět. A pokud to takhle vnímáš, měl bys se to naučit dělat jinak.

Ve skutečnosti právě proto, že obě máme otevřené vnímání, máme o tobě lepší mínění, než ty sám.
A to zcela chápu, že se v určitém stádiu neodpouští.
Tak už mlčím :jojo:

Pod toto se podepisuji, promluvila jsi i za mě, Pan.

Alosek napsal(a):

shiden napsal(a):

Aleno, mě tvoje připomínky teď opravdu nezajímají, není důležité, co si o mě myslíš ty nebo Pandorraa. Prostě se mýlíte a já vám to nechci a ani nebudu vyvracet.

OK, tvůj nezájem respektuju - ale potom na internet vůbec nepřispívej a do debat se nezapojuj.
Mám tě od této chvíle na babinetu taky nazývat tvým jménem?
Pro mě jsi právě překročil mou hranici slušného chování - nerespektuješ můj nick. Já na internetu ze zásady nepoužívám jména těch, kdo sem píšou, třebaže je znám. A to ani v případě, že je z nicku jméno jasné, jako např. u majkafy.
Zachoval ses naprosto stejně, jako osoba, která rozeslala tvou fotku na babinetu. Bohužel jsi to použil proti někomu, kdo s tvými problémy nemá nic společného.
Děkuju, mám v souvislosti s tvou osobou ještě jasněji.

jak si to napsala jinde mě: je to tvůj problém.

Alosek napsal(a):

OK, tvůj nezájem respektuju - ale potom na internet vůbec nepřispívej a do debat se nezapojuj
Hm, tak to jsem nenapsala nejlíp, ale mazat to nebudu, raději doplním... nebo počítej s tím, že na tebe lidé budou reagovat.

shiden napsal(a):

...jak si to napsala jinde mně: je to tvůj problém.

Není, já s tím problém nemám. Za své jméno se nestydím, ani za to, kde bydlím. Na internetu nejsem někdo jiný, nepíšu anonymně, za tím, co píšu, se neschovávám, to jsem já i ve skutečnosti. Se všemi chybami a omyly. Pořád se učím.

Inu a je-li to odpověď na mou otázku, pak tě budu nazývat tvým jménem - po fotkách a městě můžeš klidně zveřejnit už všechno, ne? ;)

Možná že Ugo a Shiden je tatáž osoba- ale mě a xxxx a Zklamanou tu také kdosi označil za jednoho přispěvovatele ( není to tak dávno) a přitom to pravda není....:D

Jen furt nepochopím, proč některé příspěvky tolik nadzvihnou... Já si to přečtu, popřemýšlím.......:vissla::co::jojo::D;)

shiden napsal(a):

Tvůj názor je irelevantní, mylný a překroucený - podobně tak jako to předvedla Pandorra, ale je mi to fuck.
P.S. Neznáš mě, nic o mě nevíš a přesto soudíš. Mě to nezrcadlí nic, jen vaše omyly, a to na co si hrajete :D

Jediné, co mě štve, že odhalila můj původní nick už úplně všem. No co se dá už dělat asi si myslela, že jsem se přejmenoval jen zbůhdarma.

Ja som ťa síce neodhalila druhým, ale pre seba už dávno... a nepredpokladám, že by som mala nejaké nadpriemerné sherlockovské schopnosti. Dáš sa spoznať práve podľa názorov a aj podľa štýlu písania... ;) takže sa zbytočne nerozčuľuj a hádam sa radšej snaž písať tak, aby si sa nemusel schovávať za rôzne pseudonymy.

zuzi777a napsal(a):

Koukám, že dost z těch "životem oflákaných" by na místě Lenky chtělo  postupovat podobně , jak já.. to mě těší, že rázné řešení není proti mysli....
Taisha- směšuješ víc věcí dohromady, dle mého.
Napsala jsi :
Ptám se, kdyby Lenka zavolala - komu to prospěje?
Vůbec nikomu.

Tohle řešení dle mého názoru postrádá veškerou sebeúctu k sobě a respekt k partnerovi. Nejde o to, že ON se chová špatně, to je JEHO problém, ale přece se i já nebudu chovat stejně nevhodně jako on...
Na mně přece zůstává rozhodnutí, zda chci žít s tímto člověkem,jakým je, a zda mi to vyhovuje.

A) prospěje to Lence ( i když ne možná tak aby se nad zjištěním mohla vesele smát) , pokud se k tomu odhodlá- bude vědět na čem je i když už teď to tuší....:mad:

B) netuším proč bych si měla dělat hlavu , zda ztratím úctu před chlapem, který mě 3 týdny po svatbě nazývá krávou.....
C) pokud se on chová špatně NENÍ TO JEN JEHO PROBLÉM!!!!! On tím chováním dělá problémy  jí, Lence- pokud tedy ona chce řešit svou situaci, musí ji vyřešit s ním. Pokud on hraje mrtvého brouka před "krávou"- není lepší cesty než obnovit vlastní sebeúctu zjištěním podstatných faktů- tyhhle fakty pak tomu trubci omlátit o nos a odejít středem......
Vůbec nemám na mysli hysterickou scénu s lítáním věcných darů ze svatby a srdceryvné telefonáty  manželově smskové důvěrnici.. Prostě  jen neztratit zbytky své sebeúcty setrváváním v bludu, že bez vyčištění vzduchu bude někdy líp....
Respekt k někomu, kdo je srab  v chování k dlouhodobé partnerce  opravdu postrádám.....

Hmm, tak jestli je šmírování mobilu a následné vyvolávání na neznámá čísla moudrým a dospělým projevem v řešení partnerské krize, tak jsem asi královna ze Sáby.

Lence to nijak neprospěje. Prospěje jí jedině rozhovor s mužem narovinu.

Nemluvila jsem o ztrátě úcty před chlapem, ale před sebou samou. Stačí lépe číst :rolleyes:

Pokud se ON chová ke mně nevhodně, je jen MŮJ problém, když si to nechám líbit. Vždy mám možnost volby.

Možná bude problém v tom, že JÁ bych neměla chuť něco někomu omlátit o nos, ale středem bych tak i tak odešla... :vissla:
Ale to je už o něčem jiném ;)

Lenko, že váš vztah není v pořádku, to zřejmě víš už dávno. Jestli to tvůj muž řeší přítelkyní nebo ne, je nepodstatné (ty ses to snažila asi řešit svatbou) - řešit váš vztah můžete jen vy dva, žádné jiné informace, navíc nedůstojně získané, přece nepotřebuješ. A je navíc otázka, jestli takový rozhovor s event. přítelkyní ustojíš....
Pořád si myslím, že to není dobrý nápad. Směrovala bych svou energii raději jinam.

Taisha-
neříkám NIC o šmírování mobilu- říkám o zjištění podrobností  o přítelkyni.  Já jsem se podrobnosti dozvěděla třeba až zpětně, ale  nepřipadá mi vůbec nic nedůstojného na tom vědět, že netrpím stihomamem, pokud by mi můj partner propípal večery smskováním s jinou ženou a pro mě měl jen " krávu"....

Partnerskou krizi můžeš řešit jen s tím, s kým ji řešit lze a kdo ji řešit chce. Pokud druhá strana nehodlá nic řešit tak, jako Lenčin partner, musí ona  řešit sama sebe a své setrvání v současných podmínkách. Myslíš, že bez toho aby se  vyjevila nemilá pravda o manželově důvěrnici ,má Lenka šanci  posunout komunikaci s manželem dál od  přezíravého mlčení  a poznámek o paranoie ??? Má smysl se začít věnovat sama sobě a vlastnímu růstu vedle někoho, kdo ji tak záhy vyměnil za novou hračku??? Má smysl se začít zušlechťovat kvůli  člověku , který v době "líbánek" jde pro takhle silná slova??? To jsou otázky ,které by si měla samo položit ona....
Pokud totiž ten její neusoudí, že Lenka skutečně VÍ,  může se Lenka trápit ještě hooodně dlouho. Pokud chce - ať se trápí. Já jen vím, že bych to tak neudělala.  Mám odžito, vím o čem mluvím.
Nota bene řešit takovouhle patálii 3 týdny po svatbě?? Já bych od takového vztahu mazala pryč až by se mi za patama kouřilo!

Moudré řešení partnerské krize se dá předpokládat ve vztahu dvou velmi citlivých ,  empatických a na stejné vlnové délce naladěných lidí, kteří oba chtějí ve vztahu na 100% pokračovat -což většinou nebývá pravidlo. Obvykle dojde chtě nechtě  k "velkému třesku" po kterém se holt jeden chytí za nos - lépe však když se za frňák chytnou oba dva......

No a sebeúcta??Moje sebeúcta by daleko víc utrpěla ve vztahu s osobou , která by mě přehlížela jak dálnici a vesele tokala jinde.. V té chvíli bych si opravdu musela říct, že jsem se dostala ve vztahu hooodně pod úroveň vlastní sebeúcty..

zuzi777a napsal(a):

Možná že Ugo a Shiden je tatáž osoba- ale mě a xxxx a Zklamanou tu také kdosi označil za jednoho přispěvovatele ( není to tak dávno) a přitom to pravda není....:D

Jen furt nepochopím, proč některé příspěvky tolik nadzvihnou... Já si to přečtu, popřemýšlím.......:vissla::co::jojo::D;)

jojo taky jsem si všimla že já jsem ty :lol: ale udivuje mě že se tu tak odbočuje od tématu a že si tu zase pandora masruje triko, jen už by měla začít psát neco nového. Už to je furt na jedno brdo

Zuzi,
Lenka má co řešit, přeciž, i kdyby žádná "přítelkyně" nebyla. Proč by k tomu potřebovala takovouhle jistotu? To už přece ví, že vztah nefunguje jak má.

xxxx,
za sebe si opravdu myslím, že Zklamaná a xxxx jedno jsou, podle způsobu vyjadřování, slovní zásoby, názorů...

Vanda napsal(a):

Zuzi,
Lenka má co řešit, přeciž, i kdyby žádná "přítelkyně" nebyla. Proč by k tomu potřebovala takovouhle jistotu? To už přece ví, že vztah nefunguje jak má.

xxxx,
za sebe si opravdu myslím, že Zklamaná a xxxx jedno jsou, podle způsobu vyjadřování, slovní zásoby, názorů...

nemám nic společného se zklamanou a klidně jestli ona chce přijedu někde v praze a dáme kafe aby si tady lidi s podobným stihomamemm oddychli, nevm teda odkud je zklamaná. Nechodila jsem sem nekolik mesícu až dodoby kdy mi přišel mail že se tu tohle řeší

moderátoři snadno zjist jestli jsem se kdykoli pripojovala z IPadresy jako má zklamaná,mají k tomu moje požehnání a rovnou bych je vyzvala aby moderátorky korigovaly odbíhání od tématu jako kdysi korigovaly mě.

Vanda- tady jde o to , že ten její novomanžel  jí  spílá a  přítelkyni samozřejmě nepřizná..
Takovému  chlapovi nevysvětlí nikdo, že ji trápí. Pokud ona neudělá NĚCO, čím by tuhle situaci rozčísla- a dle mého klidně i říci :- vím, že si pípeš se slečnou  Tou a Tou, nechci být v našem manželství ta druhá už od teď , JÁ VÍM, že nejsem paranoidní- TY NĚCO DĚLEJ, nebo balím závoj a vlečku a jdu domů k našim...
Pokud ještě váhá ( Lenka)  s provětráním téhle situace , pravda ji popožene.... proto bych nečekla na nějaké řešení ze strany manžela  a  nesnažila se udržovat a vylepšovat takový vztah. Opakuji - oba by museli chtít vylepšovat- jedna je na partnerství málo...

Tercila napsal(a):

PetrHl: "Brali jste se vůbec z lásky?.........."
Ugo Drago: "To dle mého není o moc lepší recept na delší vztah než braní se z rozumu."

Tak to by se mělo zarámovat; svatá pravda. :supr:
Nebyla jsem zamilovaná, když jsme se brali a nikdy jsem u manžela nezkoumala, jak moc je zamilovaný on. Uznávala jsem ho pro různé povahové rysy. Po několika letech chození jsme se prostě vzali. Svatbu navrhl on, já jsem se vdávat moc nechtěla :D. Jsme spolu 24 let.
Když někde ve výloze "fotografie" vidím fotky rozesmátých šťastných zamilovaných nevěst, mívám za ně (chviličku) normálně trošku strach :) - jaké rozčarování (možná) zažijí, až jim spadnou ty růžové brýle...

Souhlasím :jojo:

mám podobný názor, manžel nic řešit nebude, bude z tazatelky dělat paranoidní, pokud jí to nevyhovuje je čas s tím neco udělat. Budto dělat hloupou dál nebo zjistit jak se veci mají a postarat se. Připomělo mi to pohádku Princ a Večernice kde zaznělo: "dovoluji si už nebýt jelimanem" a je úúúúplně jedno kdo za to že to u nich tak vypadá může, nebo jestli je chyba i u tazatelky. Jsem-li v "páru" třetí je něco špatně a postarám se o to aby v páru zbyli jen dva, tak to mám já;)
Po rozvodu jsem manželovi neskonale vděčná a sobě taky, že jsem dokázala pustit se jeho podolku a dneska on má co chtěl a já líbánky.Všechno zlé je k něčemu dobré, neboť  díky tomu co mě potkalo jsem dostala šanci znova si randit a bejt , bláznivě, čerstvě zamilovaná. To už po 13 letém manželství nebyla šance... :)

Vando, evidentně mluvíš jinou řečí, než zuzka.
Zuzka zametá, kdežto ty z gruntu uklízíš. Těžko vysvětlíš někomu, kdo nevidí a nechce se pouštět do gruntování, že nestačí úmýt okna, ale je je potřeba vyměnit za úplně nová s nezamlženým a nepopraskaným sklem :)

Myslím, že  velký úklid bych spíš zvolila já- jemňoučké ometání pavučinek na rodinné fotce na mě není....
Jen ten počátek úklidu a načasování každá vidíme jinak.

zuzi777a napsal(a):

Taisha-
neříkám NIC o šmírování mobilu- říkám o zjištění podrobností  o přítelkyni.  Já jsem se podrobnosti dozvěděla třeba až zpětně, ale  nepřipadá mi vůbec nic nedůstojného na tom vědět, že netrpím stihomamem, pokud by mi můj partner propípal večery smskováním s jinou ženou a pro mě měl jen " krávu"....

Partnerskou krizi můžeš řešit jen s tím, s kým ji řešit lze a kdo ji řešit chce. Pokud druhá strana nehodlá nic řešit tak, jako Lenčin partner, musí ona  řešit sama sebe a své setrvání v současných podmínkách. Myslíš, že bez toho aby se  vyjevila nemilá pravda o manželově důvěrnici ,má Lenka šanci  posunout komunikaci s manželem dál od  přezíravého mlčení  a poznámek o paranoie ??? Má smysl se začít věnovat sama sobě a vlastnímu růstu vedle někoho, kdo ji tak záhy vyměnil za novou hračku??? Má smysl se začít zušlechťovat kvůli  člověku , který v době "líbánek" jde pro takhle silná slova??? To jsou otázky ,které by si měla samo položit ona....
Pokud totiž ten její neusoudí, že Lenka skutečně VÍ,  může se Lenka trápit ještě hooodně dlouho. Pokud chce - ať se trápí. Já jen vím, že bych to tak neudělala.  Mám odžito, vím o čem mluvím.
Nota bene řešit takovouhle patálii 3 týdny po svatbě?? Já bych od takového vztahu mazala pryč až by se mi za patama kouřilo!

Moudré řešení partnerské krize se dá předpokládat ve vztahu dvou velmi citlivých ,  empatických a na stejné vlnové délce naladěných lidí, kteří oba chtějí ve vztahu na 100% pokračovat -což většinou nebývá pravidlo. Obvykle dojde chtě nechtě  k "velkému třesku" po kterém se holt jeden chytí za nos - lépe však když se za frňák chytnou oba dva......

No a sebeúcta??Moje sebeúcta by daleko víc utrpěla ve vztahu s osobou , která by mě přehlížela jak dálnici a vesele tokala jinde.. V té chvíli bych si opravdu musela říct, že jsem se dostala ve vztahu hooodně pod úroveň vlastní sebeúcty..

Zuzi,...z některých lidí mám dojem, že už i ten hrách by se na té stěně po mém nahazování přilepil... :rolleyes:

zuzi777a napsal(a):

Myslím, že  velký úklid bych spíš zvolila já- jemňoučké ometání pavučinek na rodinné fotce na mě není....
Jen ten počátek úklidu a načasování každá vidíme jinak.

on hlavně ten velkej úklid zajistí, že už nebudeš dělat doma popelku, která čeká jak si milenka lehne

Taisha - tak si z toho nic nedělej, já už jiná nebudu.... Hrachu je na mě škoda...;):)

xxxx napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Myslím, že  velký úklid bych spíš zvolila já- jemňoučké ometání pavučinek na rodinné fotce na mě není....
Jen ten počátek úklidu a načasování každá vidíme jinak.

on hlavně ten velkej úklid zajistí, že už nebudeš dělat doma popelku, která čeká jak si milenka lehne

K čemu na to nedělat doma popelku potřebuješ milenku? Uklidit se má a dá i bez milenky, přeciž...vo tom to je.

Vanda napsal(a):

xxxx napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Myslím, že  velký úklid bych spíš zvolila já- jemňoučké ometání pavučinek na rodinné fotce na mě není....
Jen ten počátek úklidu a načasování každá vidíme jinak.

on hlavně ten velkej úklid zajistí, že už nebudeš dělat doma popelku, která čeká jak si milenka lehne

K čemu na to nedělat doma popelku potřebuješ milenku?

obávám se že si nerozumíme, mluvila jsem o tom, že než doma skákat jak si manžel po dohodě s milenkou píská je dobrý se postarat o to aby mi nepskal nikdo a udělat si velký " uklid "

Jo, přesně v tom si nerozumíme. Úklidu bylo a je třeba bez ohledu na to, jestli je nebo není milenka, a tudíž není potřeba ji řešit.

Vanda napsal(a):

Jo, přesně v tom si nerozumíme. Úklidu bylo a je třeba bez ohledu na to, jestli je nebo není milenka, a tudíž není potřeba ji řešit.

ano v puvodním dotazu už je milenka jen poslední kapka. Snad taky poslední impuls k úklidu, ale je tu dost lidí kteří msto uklidu sklopí uši, prostě strach je svazuje

Vanda napsal(a):

...xxxx,
za sebe si opravdu myslím, že Zklamaná a xxxx jedno jsou, podle způsobu vyjadřování, slovní zásoby, názorů...

xxxx,
zcela se ztotožňuji s Vandou - pro mě, a snad pro jiné tady, zvýrazněná slova znamenají toto: jste si natolik podobné ve vyjadřování, názorech, slovní zásobě, že byste klidně mohly být jedna osoba = jste stejné.
Kapišto?

Pak ovšem nastává ta zásadní otázka, co si kdo pod "velkým úklidem" představuje. Tady se asi opravdu nedohodneme. I to z tvého pohledu "sklopení uší" může úklid znamenat, si myslím. Úklid v sobě, ten by měl být na prvním místě..

Alosek napsal(a):

Vanda napsal(a):

...xxxx,
za sebe si opravdu myslím, že Zklamaná a xxxx jedno jsou, podle způsobu vyjadřování, slovní zásoby, názorů...

xxxx,
zcela se ztotožňuji s Vandou - pro mě, a snad pro jiné tady, zvýrazněná slova znamenají toto: jste si natolik podobné ve vyjadřování, názorech, slovní zásobě, že byste klidně mohly být jedna osoba = jste stejné.
Kapišto?

ano proto navrhuju at to konečne moderátoři pproveř existují IP adresy přeci a navíc když si udelá zklamaná čas můžeme se potkat, uvidíme ;)

Vanda napsal(a):

Pak ovšem nastává ta zásadní otázka, co si kdo pod "velkým úklidem" představuje. Tady se asi opravdu nedohodneme. I to z tvého pohledu "sklopení uší" může úklid znamenat, si myslím. Úklid v sobě, ten by měl být na prvním místě..

ano na velký uklid je třeba mít jasno v sobě, jinak couvneš a zajedeš do bláta hloubš, je to totiž tak lákavé nechat to na jiných a stěžovat si

Velký úklid- no tak třeba já bych si představila  v případě Lenky  to , že nejdřív řeknu manžovi: Hele já tvoje  3 neděle  vdaná "kráva" nechci dál takhle žít. Vadí mi ,že si smskuješ a  není mezi náma nic, natož sex a láska. Co Ty na to??
On:  já si píšu s kamarádkou Ona: Ta kamarádka je víc než já? On: Není.
A kde jsme v debatě - na začátku. Tudíž já bych řekla : jdu od tebe  až si rozmyslíš , co chceš , dej vědět, možná už bude pozdě.  Je mi fuk co si budou myslet všichni svatebčani, já chci žít buď hezky s Tebou , nebo hezky sama - nic mezi tím neberu....
Velký úklid bych stvrdila vymetením ledničky a odchodem  k rodičům..
Strašně zlehčuju, ale  já už na dlouhé rozebírání manželské krize nemám náladu. Prostě vím, že to už vždycky budu řešit řezem- ne šlapáním kolem horké kaše...

mám názor jako Zuzi, nemá smysl diskutovat s podvádějícím pokud zapírá, protože to člověk nedojde ničeho, takových příbehů tu je hafo.

zuzi777a napsal(a):

Vadí mi ,že si smskuješ a  není mezi náma nic, natož sex a láska. Co Ty na to??

A kde jsme v debatě - na začátku. Tudíž já bych řekla : jdu od tebe  až si rozmyslíš , co chceš , dej vědět, možná už bude pozdě.  Je mi fuk co si budou myslet všichni svatebčani, já chci žít buď hezky s Tebou , nebo hezky sama - nic mezi tím neberu....
Velký úklid bych stvrdila vymetením ledničky a odchodem  k rodičům..
Strašně zlehčuju, ale  já už na dlouhé rozebírání manželské krize nemám náladu. Prostě vím, že to už vždycky budu řešit řezem- ne šlapáním kolem horké kaše...

Takže: co vynechat v první větě slovo " smskuješ"? O tom to totiž myslím je.
Ty bys řekla: Jdu od tebe....jo, je to jedno z možných řečení, a zdá se mi, že to nejjednodušší, nejprvoplánovější...
Jenže: na obou stranách je chyba. V každém dalším vztahu ty tvoje nevyřešené chyby, nebo chybné vzorce, nebo jak to nazvat, můžou způsobit stejné potíže. Není namístě se spíš pokusit přijít na příčinu ze své strany ( a ta příčina není event.přítelkyně, to je následek)? A až potom řešit partnera?

xxxx, co nediskutovat s podvádějícím o podvádění, ale o vlastním vztahu...jeho ke mně a mém k němu? Podvádění je následek, ne příčina, přeciž.

Vanda napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Vadí mi ,že si smskuješ a  není mezi náma nic, natož sex a láska. Co Ty na to??

A kde jsme v debatě - na začátku. Tudíž já bych řekla : jdu od tebe  až si rozmyslíš , co chceš , dej vědět, možná už bude pozdě.  Je mi fuk co si budou myslet všichni svatebčani, já chci žít buď hezky s Tebou , nebo hezky sama - nic mezi tím neberu....
Velký úklid bych stvrdila vymetením ledničky a odchodem  k rodičům..
Strašně zlehčuju, ale  já už na dlouhé rozebírání manželské krize nemám náladu. Prostě vím, že to už vždycky budu řešit řezem- ne šlapáním kolem horké kaše...

Takže: co vynechat v první větě slovo " smskuješ"? O tom to totiž myslím je.
Ty bys řekla: Jdu od tebe....jo, je to jedno z možných řečení, a zdá se mi, že to nejjednodušší, nejprvoplánovější...
Jenže: na obou stranách je chyba. V každém dalším vztahu ty tvoje nevyřešené chyby, nebo chybné vzorce, nebo jak to nazvat, můžou způsobit stejné potíže. Není namístě se spíš pokusit přijít na příčinu ze své strany ( a ta příčina není event.přítelkyně, to je následek)? A až potom řešit partnera?

tři neděle po svatbě zanáší podle mě jen pacient, dovolila bych si viděti chyby v nevěrném partnerovi především, jasně, každý má svoje chyby, ale měnit člověka nelze dokonce ani sebe ne, v zátěžových situacich se totiž stejně projevuje vrozený povahový a osobnostní rys. Vrozená osobnost je totiž jeden ze základnch pilířů psychiatrie, nelze každého předelat i kdyby sám chtěl. Pedofila taky nepřestavíš, můžeš ho vykastrovat a cpát ho lékama "na hlavu" a hormonama, ale sám se nepřesvědčí že už ho malí kluci  nebaví, on to chápe i to rozumově ví a nechce se mu do kriminálu, ale je to jeho vrozená osobnost, nezměníme nejen partnera, ale ani sebe, jde jen o to potkat protěšek který má chyby akceptovatelné. V tomhle máme jiný názor neberu ti ho a nedám si vzít svůj. Jeli někde takováhle nevěra je zbytečný patrat po mojí chybě, protože ani po vyřešení rebusu se nezmění fakt, že nosíš parohy a dělíš se o poševní sekrety s milenkou / a taky o peníze a čas kteří manželé obvykle venují sobě a dětem/. Pominu-li zdravotn faktor/ pohlavní nákazy/ a finanční situaci / obedy a večeře s milenkou nedavají na sekeru/ je dobrý udělat velký úklid v duši, kterou to fakt ubíjí. Vymetením příčiny trápení znikne prostor pro nové štěstí. Je to hodně zkráceně, rozhodně jednorázová nevera není srovnatelná s tím když si někdo vodí domu milenku a manželka je v porodnici nebo dlouhodobím taháním za nos....

Vanda- vycházím z toho , co napsala Lenka o sobě- ona už tuší, že neměla tlačit na svatbu, ona už ví, že moc pomáhala jemu , že "tlačila na pilu"... Proto  reaguji   ve své  "jakoby " reakci dle  toho , co o sobě napsala .
Je jasné, že ona tu chybu někde udělala- tím si může lámat hlavu a rozebírat  to po večerech, jenže pokud chce něco změnit ,musí do toho šlápnout zase ona - On to neudělá- alespoň vše co o něm napsala tomu nasvědčuje.. On nezačne mluvit o jejich vztahu, protože je pro něj "kráva" a ruší mu kruhy při psaní s "kamarádkou".....

xxxx, přečti si prosím znova Lenčin úvodní příspěvek. Problémy byly už zřejmě před svatbou, a svatba je nevyřeší...

Vanda napsal(a):

xxxx, přečti si prosím znova Lenčin úvodní příspěvek. Problémy byly už zřejmě před svatbou, a svatba je nevyřeší...

že svatba cokoli vyřeší je fakt fantasmagorie. Říkám, jsem pro radikální úklid, já bych se odstěhovala a našla někoho komu moje osobnost kterou nelze změnit!!!! bude vyhovovat

zuzi777a napsal(a):

Je jasné, že ona tu chybu někde udělala- tím si může lámat hlavu a rozebírat  to po večerech, jenže pokud chce něco změnit ,musí do toho šlápnout zase ona

S tím souhlasím, jenže to myslíme bohužel každá jinak. Tahle debata už asi k ničemu nepovede, takže se loučím.

xxxx, dohodneme se aspoň na tom, že svatba nic nevyřeší, když už to skřípe. Jak si dál poradí Lenka, je jen na ní. Víme, jak by ses chovala ty. Dobrou...

Vanda napsal(a):

xxxx, dohodneme se aspoň na tom, že svatba nic nevyřeší, když už to skřípe. Jak si dál poradí Lenka, je jen na ní. Víme, jak by ses chovala ty. Dobrou...

hezký sny o nás a dohodu tu nejde, jde o Lenku

zuzi777a napsal(a):

Vanda- tady jde o to , že ten její novomanžel  jí  spílá a  přítelkyni samozřejmě nepřizná..
Takovému  chlapovi nevysvětlí nikdo, že ji trápí. Pokud ona neudělá NĚCO, čím by tuhle situaci rozčísla- a dle mého klidně i říci :- vím, že si pípeš se slečnou  Tou a Tou, nechci být v našem manželství ta druhá už od teď , JÁ VÍM, že nejsem paranoidní- TY NĚCO DĚLEJ, nebo balím závoj a vlečku a jdu domů k našim...
Pokud ještě váhá ( Lenka)  s provětráním téhle situace , pravda ji popožene.... proto bych nečekla na nějaké řešení ze strany manžela  a  nesnažila se udržovat a vylepšovat takový vztah. Opakuji - oba by museli chtít vylepšovat- jedna je na partnerství málo...

A myslíš, že keď ho priklincuje faktmi, tak on sa chytí za nos, zlomí a padne na kolená s prosíkom? Alebo bude šte nepríjemnejší a nielenže sa rozídu, ale navyše za nechutných okolností...? (A možno bude Lenka nakoniec nešťastná, lebo sa zdá, že nie je pripravená vyrovnať sa s pravdou a odrezať sa od manžela...) Ja by som radšej venovala energiu psychologickej poradni a sebe, ako zisťovaniu faktov o cudzej žene; ale je fakt, že to je MOJ prístup a Lenka zvolí ten najprijateľnejší pre seba.

Vanda napsal(a):

Lenko, že váš vztah není v pořádku, to zřejmě víš už dávno. Jestli to tvůj muž řeší přítelkyní nebo ne, je nepodstatné (ty ses to snažila asi řešit svatbou) - řešit váš vztah můžete jen vy dva, žádné jiné informace, navíc nedůstojně získané, přece nepotřebuješ. A je navíc otázka, jestli takový rozhovor s event. přítelkyní ustojíš....
Pořád si myslím, že to není dobrý nápad. Směrovala bych svou energii raději jinam.

Vandi :godlike: , líp bych to nenapsala!

Leni, jak je? Jak se cítíš?

zuzi777a napsal(a):

Myslím, že  velký úklid bych spíš zvolila já- jemňoučké ometání pavučinek na rodinné fotce na mě není....
Jen ten počátek úklidu a načasování každá vidíme jinak.

Nu podle toho jak znám vandu, myslím, že rozdíl spočívá v tom, že ona ví, že "ryba smrdí od hlavy" a začala by úklidem sama u sebe. Jak to máš ty, to si nejsem jistá.

xxxx napsal(a):

a našla někoho komu moje osobnost kterou nelze změnit!!!! bude vyhovovat

Jen ještě drobnost: osobnost, vrozené vlastnosti nelze měnit, ale vžité reakce ano, protože ty nám nebyly dány jako vlastnosti, někde jsme se je museli naučit. (Například místo italského výbuchu na něco, co tě od partnera nadzvedává, počítat do deseti, zlost spolknout a třeba s úsměvem, v klidu reagovat.) Přijít na to, PROČ vybuchuju v určité situaci, a kde jsem si tuhle reakci osvojila, a pokusit to změnit tak, abych reagovala klidně tak, jak si situace zaslouží - je ještě mnohem lepší. Tady se dá asi začít místo neustálého odcházení středem, nebo radikálních řešení, ale je to ta těžší cesta.

Teda Pan, než to nadatluju, ty to stručně a jasně popíšeš. :) Že je potřeba začít u sebe jsem tu několikrát zmínila, já to tak opravdu cítím, ale reakcí jsou slogany jako "bude mě brát takovou, jaká jsem", a podobně. Přijde mi to trošku nepokorné a pro vztah limitující.

Vanda napsal(a):

Teda Pan, než to nadatluju, ty to stručně a jasně popíšeš. :) Že je potřeba začít u sebe jsem tu několikrát zmínila, já to tak opravdu cítím, ale reakcí jsou slogany jako "bude mě brát takovou, jaká jsem", a podobně. Přijde mi to trošku nepokorné a pro vztah limitující.

Vando,
někteří lidé jsou sami se sebou spokojeni a veškerou svou energii věnují na to, aby z nich druzí "nedělali blbce"
Jiní se takoví, jací jsou, přijali a svoji energii věnují na to, aby na sobě změnili to, co změnit lze - tedy například cholerik přestane pří sebemenším vykolejení rozbíjet nábytek a namísto toho se snaží sám sebe ovládnout, přebytečnou energii věnovat užitečným činnostem

Ono věechno jde, když se chce a kdo je kdo se lehce pozná :lol:
Navic nikdo není stoprocentní cholerik, melancholik atd... Všichni to máme různě namíchané a tak všichni máme na čem stavět :jojo:
Ovšem chceme-li stavět. Nechceme-li se jen uboze vymlouvat a vlastní chyby svádět na druhé.

Také by mě zajímalo, jak na tom Lenka je.

Vanda napsal(a):

xxxx napsal(a):

a našla někoho komu moje osobnost kterou nelze změnit!!!! bude vyhovovat

Jen ještě drobnost: osobnost, vrozené vlastnosti nelze měnit, ale vžité reakce ano, protože ty nám nebyly dány jako vlastnosti, někde jsme se je museli naučit. (Například místo italského výbuchu na něco, co tě od partnera nadzvedává, počítat do deseti, zlost spolknout a třeba s úsměvem, v klidu reagovat.) Přijít na to, PROČ vybuchuju v určité situaci, a kde jsem si tuhle reakci osvojila, a pokusit to změnit tak, abych reagovala klidně tak, jak si situace zaslouží - je ještě mnohem lepší. Tady se dá asi začít místo neustálého odcházení středem, nebo radikálních řešení, ale je to ta těžší cesta.

osobnost měnit nelze, v zátěžové situaci bude cholerik zase cholerikem, pedofil nebude-li kastrován a užívat hormony a psychofarmaka zase vyrazí do parku, snažit se o vlastní převýchovu můžeš dokud nepříjde zátěžový stres. Je to jako chtít změnit někoho kdo se sotva plazí pořád kňourá v osobu veselou a zábavnou, kdyby se všichni mohli menit běháme tu všichni štastné a vyrovnané

xxxx napsal(a):

Vanda napsal(a):

xxxx napsal(a):

a našla někoho komu moje osobnost kterou nelze změnit!!!! bude vyhovovat

Jen ještě drobnost: osobnost, vrozené vlastnosti nelze měnit, ale vžité reakce ano, protože ty nám nebyly dány jako vlastnosti, někde jsme se je museli naučit. (Například místo italského výbuchu na něco, co tě od partnera nadzvedává, počítat do deseti, zlost spolknout a třeba s úsměvem, v klidu reagovat.) Přijít na to, PROČ vybuchuju v určité situaci, a kde jsem si tuhle reakci osvojila, a pokusit to změnit tak, abych reagovala klidně tak, jak si situace zaslouží - je ještě mnohem lepší. Tady se dá asi začít místo neustálého odcházení středem, nebo radikálních řešení, ale je to ta těžší cesta.

osobnost měnit nelze, v zátěžové situaci bude cholerik zase cholerikem, pedofil nebude-li kastrován a užívat hormony a psychofarmaka zase vyrazí do parku, snažit se o vlastní převýchovu můžeš dokud nepříjde zátěžový stres. Je to jako chtít změnit někoho kdo se sotva plazí pořád kňourá v osobu veselou a zábavnou, kdyby se všichni mohli menit běháme tu všichni štastné a vyrovnané

...."nene, to není modrá....copak to nevidíte, že je to modrá?"..... :D
xxxx, mně přijde, že nečteš.....a jedeš svou....kde vidíš rozpor? Já o voze, ty o koze. Mně už to s tebou zase neba. Pa

Vanda napsal(a):

xxxx napsal(a):

Vanda napsal(a):

Jen ještě drobnost: osobnost, vrozené vlastnosti nelze měnit, ale vžité reakce ano, protože ty nám nebyly dány jako vlastnosti, někde jsme se je museli naučit. (Například místo italského výbuchu na něco, co tě od partnera nadzvedává, počítat do deseti, zlost spolknout a třeba s úsměvem, v klidu reagovat.) Přijít na to, PROČ vybuchuju v určité situaci, a kde jsem si tuhle reakci osvojila, a pokusit to změnit tak, abych reagovala klidně tak, jak si situace zaslouží - je ještě mnohem lepší. Tady se dá asi začít místo neustálého odcházení středem, nebo radikálních řešení, ale je to ta těžší cesta.

osobnost měnit nelze, v zátěžové situaci bude cholerik zase cholerikem, pedofil nebude-li kastrován a užívat hormony a psychofarmaka zase vyrazí do parku, snažit se o vlastní převýchovu můžeš dokud nepříjde zátěžový stres. Je to jako chtít změnit někoho kdo se sotva plazí pořád kňourá v osobu veselou a zábavnou, kdyby se všichni mohli menit běháme tu všichni štastné a vyrovnané

...."nene, to není modrá....copak to nevidíte, že je to modrá?"..... :D
xxxx, mně přijde, že nečteš.....a jedeš svou....kde vidíš rozpor? Já o voze, ty o koze. Mně už to s tebou zase neba. Pa

nene ne to nen červená to je červená, mě to s tebou ani nikdy nebavilo pááá :lol:

:P

Vando a xxxx: Červenou i modrou ve svém šatníku mám; :) mám ty barvy ráda, stejně jako vaše příspěvky, holky :supr:

Přímo rozpor ve vašich větách nevidím, ale že máte každá zřejmě jiný náhled na řešení situace, k tomu bych se teda po přečtení "vás obou" docela přiklonila (což ale není v diskuzi na závadu) :)
Měla bych ale jen poznámku z vlastní zkušenosti, Vandi, k tomuto:
"Podvádění je následek, ne příčina, přeciž"

Kdysi jsem totiž pár měsíců chodila s klukem, který byl takzvaně fantastický :). Na rande chodil včas, kupoval mně i mojí rodině dárky, byl pořád usměvavý, bezproblémový, plánoval naši budoucnost, byli jsme mladí, ale shodli jsme se v tom věku vlastně na všem. Do našeho vztahu od začátku poněkud nakukovala kamarádka jeho sestry, která po něm "jela", ještě než si mě našel. Ale nevnímala jsem ji jako sokyni, naopak jsem si ještě říkala, jak jí musí být hrozně, když po něm touží a on ji tak přezírá, vodí se se mnou za ruku atd., je ke mně galantní jako málokdo z jeho vrstevníků...
A pak jsem jednou netrávila víkend s ním - a o tom víkendu se prostě s tou holkou vyspal.... Nedala mu pokoj a nedala a on byl tak trochu po zábavě ovíněný alkoholem... Od té doby já bytostně nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...
Jooo, po dvou desetiletích mého manželství bych mohla uznat, že jsem udělala řadu chyb, jejichž následkem by mohla být manželova nevěra, ale tehdy s tím klukem FAKT NE :).
"Příčinou" naopak tehdy byla ta jeho nevěra - a to mého okamžitého rozchodu s ním :D.

Existují prostě povahy klidnější a jsou povahy přelétavé; a souhlasím s xxxx, že osobnost skutečně nezměníš. Ostatně, moc dobře to vidím na sobě. Jestliže jsem zamlada s mým manželem po poznání jeho různých "chyb" podléhala cholerickému taliánství :D, dnes neřádím nikoliv z důvodu "své převýchovy a uvědomění si a ...", ale proto, že jsem línější. :D (A taky proto, že jsem za ty roky poznala, že svoje minusy dokáže vyrovnat mnou ceněnými plusy) :)

A dokonce si myslím, že "musíme" stavět své partnerství právě na tom, jací jsme (ať už cholerici nebo salámisti), protože jakékoliv přetvařování a přeonačování své osobnosti kvůli člověku, s kterým chceme sdílet jednu střechu, nemůže nikdy vést k solidnímu, férovému vztahu. Ano, je to nepokorné a možná limitující, jak jsi napsala, ale já to považuji za jedinou správnou cestu v partnerství dvou lidí. (Tím samozřejmě nemyslím vydupávání si svých požadavků stůj co stůj).

Ideální samozřejmě je najít k sobě toho pravého.... a vědět, že ledacos se v manželství musí překonat; není to vždycky cesta sypaná růžovými lístky. :)

Tercila napsal(a):

Od té doby já bytostně nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...

Vanda taky nic takového neříká. Vnímáš úzce a docházíš k zcestným závěrům.

Axi napsal(a):

Tercila napsal(a):

Od té doby já bytostně nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...

Vanda taky nic takového neříká. Vnímáš úzce a docházíš k zcestným závěrům.

Vanda právě přesně tohle říká a s ní i mnoho dalších, viz: ryba smrdí od hlavy (možná právě proto, že to tak bylo), nebo přesně cituji Vandu:

Jenže: na obou stranách je chyba. V každém dalším vztahu ty tvoje nevyřešené chyby, nebo chybné vzorce, nebo jak to nazvat, můžou způsobit stejné potíže. Není namístě se spíš pokusit přijít na příčinu ze své strany ( a ta příčina není event.přítelkyně, to je následek)? A až potom řešit partnera?

Takže já naprosto souhlasím s příspěvkem Tercily - není vždy nutné hledat chybu tam, kde třeba vůbec není ;)

Jistě, že někdy ty chyby fakt na straně podváděného jsou, ale určitě nebudete trvat na tom, že ty chyby jsou takového rázu, že by nešly řešit v rámci těch dvou - než to řešit jednoho dalším navázáním vztahu... tím vlastně dojde už k takovému poškození vztahu, že to někdy ani nejde dát dohromady. Pak se ten podváděný ptá: za tuhle mou chybu byl takový trest? Mnohdy ten podvedený ani neví, co bylo příčinou toho, že partner byl, nebo je nevěrný - a nevěrník nedokáže to ani rozumně vysvětlit, nebo to ani vysvětlit nechce. Nechtějte tedy prosím nutně ukazovat prstem na toho podvedeného - udělal si chybu, teď se nediv, že se ti stalo, co se ti stalo, potažmo - nepoučil ses ze svých chyb (kterých? o kterých neví, když mu je nikdo neřekl, proč se tak stalo) bude se ti to tak dlouho opakovat, než své chyby odstraníš....ale co když někdo má takovou "chybu", která dotyčnému nejdříve vůbec nevadila, ba co, dokonce ji považoval za roztomilou - a teď ji bude dávat jako příčinu? Jsem toho názoru, že se člověk v povaze zas tak moc nemění - možná že ubere, dělá kompromisy, ale otočit se o 180 stupňu prostě nelze (nebo možná lze, z normálně fungujícího člověka se obrácením stane člověk, který překope celé své já - ale to si pak už myslím - můj názor - že se z něj stane podivín) A tento příspěvěk není ukázkou na konkrétní osoby, je to potřeba brát globálně.

Vando, je to dobrý, modrá je fakt modrá :))))

Jak to napsat, abych se nedotknul. V partnerských a mileneckých vztazích neexistuje dobře/ špatně, nebo dokonce chyba/ nechyba, buď a nebo. A když si už na začátku pro tuhle složitou a nesmírně jemnou věc nastavíš nedostatečný vyjadřovací prostor, dohrabeš se přesně tam, kde jsi. Vyrukuj na tohle neuchopitelné kouzlo s myslí, která se pohybuje v termínech jako věrnost/ nevěra/ chyba/ ryba smrdí od hlavy/ příčina/ následek/ smlouva/ důvěřovat ale prověřovat/ odpustit/ sbalit kufry/ zklamání/ trest... a to kouzlo se ti ztratí. Co je proboha dobře nebo špatně na tom, že někdo někoho miluje nebo nemiluje? Co je dobře nebo špatně na tom, že se někomu s někým chce nebo nechce spát? Co je dobře nebo špatně na Shakespearově sonetu nebo na Chopinově klavírní sonátě? (teda pokud ji někdo nezprasí příliš romantickou interpretací)

Ale v rámci okrajových podmínek, které sis (bez ohledu na realitu) definovala máš samozřejmě 100% pravdu :lol:

Axi - tohle je na většinu lidí moc  - ZBYTEČNĚ  MOC  složité.... Navrhovala bych každému , kdo se ubírá až takovými myšlenkovými pochody spadnout na chvíli na zem, kde se plive , krká , podvádí, pr**í atp.... Porozhlédnout se a pak prchnout zpět k sonetům...

zuzi777a napsal(a):

Axi - tohle je na většinu lidí moc  - ZBYTEČNĚ  MOC  složité.... Navrhovala bych každému , kdo se ubírá až takovými myšlenkovými pochody spadnout na chvíli na zem, kde se plive , krká , podvádí, pr**í atp.... Porozhlédnout se a pak prchnout zpět k sonetům...

Tak vite co, pro dnesek si teda nas...e. :lol::pussa:

zuzi777a napsal(a):

Axi - tohle je na většinu lidí moc  - ZBYTEČNĚ  MOC  složité.... Navrhovala bych každému , kdo se ubírá až takovými myšlenkovými pochody spadnout na chvíli na zem, kde se plive , krká , podvádí, pr**í atp.... Porozhlédnout se a pak prchnout zpět k sonetům...

zuzi,
BI, proč nemluvíš jen za sebe? Mluvčích za ty ostatní je tu už dost, ne?

Pokud jde o mne, co říká Axi je naprosto srozumitelné. A vůbec se mi nechce padat na zem.
Myslím si, že na ni stojím dost pevně a nic z toho, o čem tu mluvíš, ve svém blízkém okolí nevidím.
Je to zase chyméra posuzovatelů. Každý člověk má tu schopnost posunovat své vlastní hranice.

Axi, vem už prosím ve své velkodušnosti na vědomí, že je to můj názor - pokud ty to máš jinak, opačně, o 180 stupňů obráceně a žije se ti fajn a tvé manželce také  ( už ví, že ji podvádíš?), je to pro tebe a pro ni v pořádku. Mě by takovýto život neseděl, v tomhle bych žít nechtěla a podle toho bych si život zařídila. Co je na tom špatně, nebo dobře? je to můj život, já si ho žiju, nepotřebuji ho mít nalinkovaný od někoho, který sic může být v jádru dobrý člověk, ale nesedí mi? Nesedí mi v tom bodě, že on něvěru podporuje, já ne. Jde teď o maličkost - byl bys tak tolerantní i vůči své manželce a sbírce paroží v předsíní? Mmch - kde jsem ? Nikomu neupírám aby miloval toho, koho chce, nikomu neupírám, aby byl s tím, s kým chce být - ale proč bych měla já v sobě hledat nějakou chybu, která tam není, proč bych já měla žít ve svazku, který pro mě není to pravé ořechové - a pokud si myslím, že to pravé a ořechové je, tak udělám pro to maximum.
Ano, Pandorroo - sic sis předsevzala, že nebudeš na mě reagovat, což je od tebe moc hezké, ale zprostředkovaně stejně zarýváš - udělám ti radost - modrá je pro mě modrá :lol: Nemusíš mi prosím vysvětlovat, že modrá má plno odstínů - stačí se mi podívat na paletu, ale v určitých věcech prostě to mám takhle a prosím, ber to tak, děkuji za tvou bezbřehou laskavost ;) Já ti také neberu tvou vizi v tom, že se těšíš, až budeš žít v nějaké komunitě, kde bude každý s každým (něco jako pralidé v jeskyni) - ale není nemožné takovou komunitu vytvořit - dej se do práce. Zklamu tě, tím směrem se svět neubírá, byť si to mnozí stoupenci přejí...stále je na světě plno (a mnohem víc lidí), kteří vidí budoucnout jinak, než ty a tobě podobně smýšlející...promiň, že ti beru iluze (asi každá čteme jiné knihy - je to naše volba) Ale určitě je v silách člověka žít tak, jak si představuje - tudíž, pokud nechceš žít v materiálním světě, žij tak, jak se ti líbí - určitě nejsi sama, nejsem tu od toho, abych ti to vymlouvala, nebo tě z takového žití odrazovala. Každému, co jeho jest. Ale nesnaž se poukazovat na to, že jiní , kteří tak žít nechtějí, jsou něco méně - podle čeho tak usuzuješ? Podletoho, že mají jiné názory? :co:

Axi napsal(a):

...Co je proboha dobře nebo špatně na tom, že někdo někoho miluje nebo nemiluje? Co je dobře nebo špatně na tom, že se někomu s někým chce nebo nechce spát?...

Axi, viz debata na vedlejším vlákně - jak co, jak pro koho, jak v čem, jakým způsobem, s kým, kolikrát, proč... :P
Jenom pak ty následky po definicích, za něž někteří definující nechtějí přebírat zodpovědnost, a diví se, že ono to nefunguje podle jejich definovaných představ - to je prů.ser... ;) :lol:

Dobře, budu to konkretizovat- pro MĚ je to zbytečně složité....
Možná že chimérami bych trpěla, kdybych musela takhle složitě  vysvětlovat a   čekat až to ostatní plebs pochopí.....
  U nás se nosilo vždycky pojmenovat i abstraktní a neuchopitelné věci srozumitelně a jednoduše, z toho vycházím- prostě bubák je bubák a kachna je kachna....
Ale sorry , pokud jsem zmínila neprůhlednost informace pro víc lidí než pro sebe.. Oni to radši nenapíšou , aby nebyli za blbce...:D;)
Jdu s udělat té mé rodince večeři a učesat kocoury- to je srozumitelné pro ně i pro mě...:jojo::jojo:

Pandorraa napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Axi - tohle je na většinu lidí moc  - ZBYTEČNĚ  MOC  složité.... Navrhovala bych každému , kdo se ubírá až takovými myšlenkovými pochody spadnout na chvíli na zem, kde se plive , krká , podvádí, pr**í atp.... Porozhlédnout se a pak prchnout zpět k sonetům...

zuzi,
BI, proč nemluvíš jen za sebe? Mluvčích za ty ostatní je tu už dost, ne?

Pokud jde o mne, co říká Axi je naprosto srozumitelné. A vůbec se mi nechce padat na zem.
Myslím si, že na ni stojím dost pevně a nic z toho, o čem tu mluvíš, ve svém blízkém okolí nevidím.
Je to zase chyméra posuzovatelů. Každý člověk má tu schopnost posunovat své vlastní hranice.

tak například v tomhle Zuzi mluvila i za mě - a třeba mluvila i za jiné, jenže někteří nemají touhu se s někým stále dohadovat a diskutovat - přečtou si to, v hlavě si řeknou - ano, tak to cítím i já, nebo ne, takhleto necítím, mě je bližší názor druhého... možná vtom je ten rozdíl, že někdo umí přijmout názor druhého, někdo ho přijmout nedokáže, byť o tom stále "jen" mluví. Božínku, vždyť žijte, jak chcete, dělejtevše pro to, aby jste se dostali nasprávnou cestu , kde budete odměněni tím, že můžete přestoupit do jiné - vyšší dimenza, do jiného , věčného žití...já vím, že tací lidé jsou a existují, kteří mají tuto vizi - ale zkuste také pochopit, že jsou i tací lidé na světě, kteří toto posuzují zcela v jiných normách a žijí život tady a teď, byť se to jiným zdá, že jsou přízemní...

Zklamaná napsal(a):

přesně cituji Vandu:
Jenže: na obou stranách je chyba. V každém dalším vztahu ty tvoje nevyřešené chyby, nebo chybné vzorce, nebo jak to nazvat, můžou způsobit stejné potíže. Není namístě se spíš pokusit přijít na příčinu ze své strany ( a ta příčina není event.přítelkyně, to je následek)? A až potom řešit partnera?

Tak asi naposledy vysvětlím můj pohled: Lenčin vztah pravděpodobně skřípal a vrzal. Lenka si (možná) myslela, že to napraví svatba a stav manželský, její manžel to(možná) řešil přítelkyní.Já si myslím, že jediná možná cesta bylo a je pokusit se zjistit a odhalit příčiny toho vrzotu a skřípotu. A to nejprve tak, že se pokusím odhalit, čím jsem k tomu přispěla já, a pokusit se to ze svého chování odstranit. Když se začnu chovat v určitých situacích jinak, bude jiná i odezva, reakce partnera, a celý vztah se může začít měnit k lepšímu. Výsledek je samozřejmě nejistý.

Prosím, obejdu se bez přednášky, že povaha či osobnost měnit nelze. Už jsem to vysvětlovala (a taky napsala, že s tím souhlasím) například v příspěvku 117, ale zřejmě nečteš....takže je zbytečné pokoušet se znovu.

Zklamaná, není múj problém, že se tě má slova natolik dotýkají, že si to bereš osobně. Že to, co dělíš ty sama, podsouváš mně. Můj názor je pro tebe natolik nepřijatelný, že sis z toho hned vytvořila mindrák méněcennosti.
S tím já ovšem nic nenadělám.
Nejsi pro mne natolik důležitá, abych kvůli tobě vymýšlela konspirace a pokud ti budu chtít něco sdělit, jako třebas teď, udělám to přímo: Jsi, jak už řekl Axi, v zajetí svého chápání světa. Nedokážeš rozlišit, co je vtip, co je ironie, co je obecný názor, co je vůbec názor. O těch mých tedy lautr nic nevíš, protože neděláš nic jiného, než z komára velblouda, do svého zarputilého odmítání projektuješ své obavy a okamžité útoky na svou obranu.
Dost smutné.
Tvé fikce ti nemá cenu vymlouvat, protože z pár pochytaných útrýků jsi tu z Axiho udělala sukničkáře a ze mne komunitního pomatence. Nu užij si to, nepochopila jsi vůbec nic, takže si mysli, co chceš.

Nu a zklamu tě, tím směrem se bohužel svět ubírá. Říkám bohužel, protože mně stejně jako tobě by se nejvíc líbil párový věrný vztah.  Na rozdíl od tebe jen nevykřikuji, že jedině takhle je to správně a jakokoliv jinak je to nemravné a tfuj tfuj.
Každopádně trend je a bude takový, že se budeš muset komunity naučit nejen tolerovat, což lidem žijícím v nich bude stejně fuk, ale především respektovat. V budoucnu si prostě lidé vyberou, jak chtějí žít a nikdo, ani ty ani já, ani církev, ani stát, jim do toho nebude kecat.

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

přesně cituji Vandu:
Jenže: na obou stranách je chyba. V každém dalším vztahu ty tvoje nevyřešené chyby, nebo chybné vzorce, nebo jak to nazvat, můžou způsobit stejné potíže. Není namístě se spíš pokusit přijít na příčinu ze své strany ( a ta příčina není event.přítelkyně, to je následek)? A až potom řešit partnera?

Tak asi naposledy vysvětlím můj pohled: Lenčin vztah pravděpodobně skřípal a vrzal. Lenka si (možná) myslela, že to napraví svatba a stav manželský, její manžel to(možná) řešil přítelkyní.Já si myslím, že jediná možná cesta bylo a je pokusit se zjistit a odhalit příčiny toho vrzotu a skřípotu. A to nejprve tak, že se pokusím odhalit, čím jsem k tomu přispěla já, a pokusit se to ze svého chování odstranit. Když se začnu chovat v určitých situacích jinak, bude jiná i odezva, reakce partnera, a celý vztah se může začít měnit k lepšímu. Výsledek je samozřejmě nejistý.

Prosím, obejdu se bez přednášky, že povaha či osobnost měnit nelze. Už jsem to vysvětlovala, (a taky npsala, že s tím souhlasím) například v příspěvku 117, ale zřejmě nečteš....takže je zbytečné pokoušet se znovu.

Vandi, takže i pro tebe znova - už jsme od Lenky postoupili trochu dále a dostali jsem se opět někam jinam - do všeobecnosti. Tam  plně souhlasím s Tercilou, když píše:

nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...

no a že se to opět dostalo k přeměňování k obrazu svému druhého člověka, to už je diskuze...

Jo ještě maličkost  mě napadla než chytím ty zacuckované chlupáče-  včera ( nebo předevčírem?) jsem prolézala diskuze, jen tak - našla jsem nádherný dort s Patem a Matem na vršku , co spáchala  tuším Berry.
Chvíli jsem uvažovala, že její piplání s dortíkem má větší užitnou hodnotu, než čas strávený neplodným vysvětlováním opačných postojů v takovéhle diskuzi ... Asi si také udělám marcipán a začnu modelovat.... Kluk bude mít v srpnu narozeniny- třeba to do té doby stihnu....
Aje zajímavé, že tam po sobě holky nevyjíždí- ač jedna dělá z piškotového těsta a druhá z třeného.... Výsledek je zas dort. Pro někoho přeslazený, pro někoho nedochucený....:D:D;)

Alosek napsal(a):

Axi napsal(a):

...Co je proboha dobře nebo špatně na tom, že někdo někoho miluje nebo nemiluje? Co je dobře nebo špatně na tom, že se někomu s někým chce nebo nechce spát?...

Axi, viz debata na vedlejším vlákně - jak co, jak pro koho, jak v čem, jakým způsobem, s kým, kolikrát, proč... :P
Jenom pak ty následky po definicích, za něž někteří definující nechtějí přebírat zodpovědnost, a diví se, že ono to nefunguje podle jejich definovaných představ - to je prů.ser... ;) :lol:

Ano, to je ta druhá rovina. A věř mi, že ji beru vážně.

zuzi777a napsal(a):

Oni to radši nenapíšou , aby nebyli za blbce...:D;)

Hmmm...chudáci malý, viď.... Chápu, že je třeba je ochránit.  - jen nevím, před čím, máme svobodu slova.
Jsi fakt moc statečná holka, že se biješ za ty, co nechtějí být za blbce :jojo:

Pro MĚ  je jednodušší přiznat, že něčemu nerozumím, než se tvářit, že rozumím  lautr všemu.... Radostně se učím celý život. Že mi tu tam něco neleze do hlavy, joj, pravda  s tím se blbě smiřuje... :grater::grater:

Zklamaná napsal(a):

Vandi, takže i pro tebe znova - už jsme od Lenky postoupili trochu dále a dostali jsem se opět někam jinam - do všeobecnosti. Tam  plně souhlasím s Tercilou, když píše:

nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...

no a že se to opět dostalo k přeměňování k obrazu svému druhého člověka, to už je diskuze...

Od "příčin" nevěry bychom se dalším zevšeobecňováním mohli dostat například k pokusu o definici nevěry, a tudíž opravdu končím, čas strávím užitečněji.
Tvoje věta o přeměňování druhého člověka k obrazu svému svědčí o naprostém nepochopení z tvojí strany, nebo povrchním čtení....další důvod končit s diskusí.
Měj se hezky, BI a pěkný zbytek víkendu. :)

zuzi777a napsal(a):

Pro MĚ  je jednodušší přiznat, že něčemu nerozumím, než se tvářit, že rozumím  lautr všemu....

No tak to by snad v našem věku už neměl být žádný problém.
Taky nerozumím tomu, že se někdo potřebuje schovávat se svým názorem za druhého a klidně to přiznám :jojo:

Jo a jaké to máš kočičáky? Potřebovala bych asi ženicha pro naši holku.

Pandorraa napsal(a):

Zklamaná, není múj problém, že se tě má slova natolik dotýkají, že si to bereš osobně. Že to, co dělíš ty sama, podsouváš mně. Můj názor je pro tebe natolik nepřijatelný, že sis z toho hned vytvořila mindrák méněcennosti.
S tím já ovšem nic nenadělám.
Nejsi pro mne natolik důležitá, abych kvůli tobě vymýšlela konspirace a pokud ti budu chtít něco sdělit, jako třebas teď, udělám to přímo: Jsi, jak už řekl Axi, v zajetí svého chápání světa. Nedokážeš rozlišit, co je vtip, co je ironie, co je obecný názor, co je vůbec názor. O těch mých tedy lautr nic nevíš, protože neděláš nic jiného, než z komára velblouda, do svého zarputilého odmítání projektuješ své obavy a okamžité útoky na svou obranu.
Dost smutné.
Tvé fikce ti nemá cenu vymlouvat, protože z pár pochytaných útrýků jsi tu z Axiho udělala sukničkáře a ze mne komunitního pomatence. Nu užij si to, nepochopila jsi vůbec nic, takže si mysli, co chceš.

Nu a zklamu tě, tím směrem se bohužel svět ubírá. Říkám bohužel, protože mně stejně jako tobě by se nejvíc líbil párový věrný vztah.  Na rozdíl od tebe jen nevykřikuji, že jedině takhle je to správně a jakokoliv jinak je to nemravné a tfuj tfuj.
Každopádně trend je a bude takový, že se budeš muset komunity naučit nejen tolerovat, což lidem žijícím v nich bude stejně fuk, ale především respektovat. V budoucnu si prostě lidé vyberou, jak chtějí žít a nikdo, ani ty ani já, ani církev, ani stát, jim do toho nebude kecat.

V tom případě nerozumím tobě, že se má slova dotýkají tebe natolik, že máš potřebu uštěpačně reagovat. Mindrák méněcennosti z tebe nemám, ale snažíš se tu méněcennost do některých nalít - občas svými neuváženými příspěvky. Do jakého svého zarputilého odmítání projektuju své obavy - z čeho?? Čeho odmítání? Do odmítání tvých představ o životě? Ano - v tom případě máš pravdu - budu tohle vnímání žití odmítat, neboť mi nic neříká. Já jsem v zajetí svého chápání světa, ovšem ty také, o rozlišování vtipu, ironie, obecných názorů a vlastních názorů - to by bylo na dlouhou debatu, neboť už jsem se přesvědčila, že umíš také nastartovat na první šlápnutí - že bychom nebyly až tak odlišné? Dokonce bych řekla, že v některých věcech jsme až hodně stejné - já si to dokázala přiznat, ale ty to neuděláš, ty chceš být jinde a uděláš pro to vše, viď?
Moje fikce - tvé fikce - každý má nějaké fikce. Já tzomu říkám vize. A že Axi sukničkář je a ještě se tím vychloubá, v pohodě - jeto jeho život. Třeba to dělá chytře a inteligentně...třeba si jednou namele hu*u (ale s tím se nám asi už nepochlubí :P) Ano, rozdíl v nás je - já podporuju věrný párový vztah - tobě by se jen líbil, já ríkám, že je to správné - ty tomu dáváš benevolenci - a přitom v jádru bys v takovém vztahu nežila. Udělala by si něco, co by ten vztah zase vrátilo zpět do věrného párového. A ještě jeden rozdíl u nás je - já se snažím v tom páru žít, proto mám takové názory, jak mám, ty žiješ sama, proto máš takové názory, jak máš. A že z tebe dělám komunitního pomatence? Kdes to četla? Takhle ses pojmenovala sama - sice jsem vpůvodním příspěvku chtěla tyto lidi "pojmenovat" ale udělalas to za mě, díky ;) MMNch - kde vidíš u mě tu netoleranci, že někdo chce žít v nějaké komunitě - vždyť už tu různé komunity jsou - já jsem malý člověk, abych za církev, za stát a za jiné lidi do toho kecala. Ale jednu věc si mohu také vybrat - jestli budu takovéto komunity podporovat ze svého materiálního světa. Některé mohu podpořit - jiné ne - a bude to má volba :cool:

Zklamaná napsal(a):

V tom případě nerozumím tobě, že se má slova dotýkají tebe natolik, že máš potřebu uštěpačně reagovat.

Jak říká Vanda: škoda pro tebe písmenek, seš úplně mimo.
Užij si to.

Ad Zklamaná:

Těžce, opravdu těžce urážíš lidi a kamarády kolem Pandorry + nesmyslně a lživě jsi nazvala Axiho sukničkářem.

Kdyby to bylo v mých kompetencích, z placu máš BAN.

Už dlouho mě nikdo tak nenaštval, jako TY.

A bacha, ať nepoznáš minimálně jednu z těch čarodějek na svých zádech :butter: To není výhrůžka. To je fakt. :butter:

Sukničkářem? :co::co::co:
Tai, nepřizpůsobuj si věci, jak se tobě hodí, prosím.

Zklamaná uráží? Jen toho, kdo pocit uraženosti má. Nic víc. Nic míň. Ty ho máš? Proč? :co:

Majko, do tohoto se nejlíp nepleť... :butter:

Když se kácí les, lítají třísky... Tak už to bývá.

Zklamaná napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Zklamaná, není múj problém, že se tě má slova natolik dotýkají, že si to bereš osobně. Že to, co dělíš ty sama, podsouváš mně. Můj názor je pro tebe natolik nepřijatelný, že sis z toho hned vytvořila mindrák méněcennosti.
S tím já ovšem nic nenadělám.
Nejsi pro mne natolik důležitá, abych kvůli tobě vymýšlela konspirace a pokud ti budu chtít něco sdělit, jako třebas teď, udělám to přímo: Jsi, jak už řekl Axi, v zajetí svého chápání světa. Nedokážeš rozlišit, co je vtip, co je ironie, co je obecný názor, co je vůbec názor. O těch mých tedy lautr nic nevíš, protože neděláš nic jiného, než z komára velblouda, do svého zarputilého odmítání projektuješ své obavy a okamžité útoky na svou obranu.
Dost smutné.
Tvé fikce ti nemá cenu vymlouvat, protože z pár pochytaných útrýků jsi tu z Axiho udělala sukničkáře a ze mne komunitního pomatence. Nu užij si to, nepochopila jsi vůbec nic, takže si mysli, co chceš.

Nu a zklamu tě, tím směrem se bohužel svět ubírá. Říkám bohužel, protože mně stejně jako tobě by se nejvíc líbil párový věrný vztah.  Na rozdíl od tebe jen nevykřikuji, že jedině takhle je to správně a jakokoliv jinak je to nemravné a tfuj tfuj.
Každopádně trend je a bude takový, že se budeš muset komunity naučit nejen tolerovat, což lidem žijícím v nich bude stejně fuk, ale především respektovat. V budoucnu si prostě lidé vyberou, jak chtějí žít a nikdo, ani ty ani já, ani církev, ani stát, jim do toho nebude kecat.

V tom případě nerozumím tobě, že se má slova dotýkají tebe natolik, že máš potřebu uštěpačně reagovat. Mindrák méněcennosti z tebe nemám, ale snažíš se tu méněcennost do některých nalít - občas svými neuváženými příspěvky. Do jakého svého zarputilého odmítání projektuju své obavy - z čeho?? Čeho odmítání? Do odmítání tvých představ o životě? Ano - v tom případě máš pravdu - budu tohle vnímání žití odmítat, neboť mi nic neříká. Já jsem v zajetí svého chápání světa, ovšem ty také, o rozlišování vtipu, ironie, obecných názorů a vlastních názorů - to by bylo na dlouhou debatu, neboť už jsem se přesvědčila, že umíš také nastartovat na první šlápnutí - že bychom nebyly až tak odlišné? Dokonce bych řekla, že v některých věcech jsme až hodně stejné - já si to dokázala přiznat, ale ty to neuděláš, ty chceš být jinde a uděláš pro to vše, viď?
Moje fikce - tvé fikce - každý má nějaké fikce. Já tzomu říkám vize. A že Axi sukničkář je a ještě se tím vychloubá, v pohodě - jeto jeho život. Třeba to dělá chytře a inteligentně...třeba si jednou namele hu*u (ale s tím se nám asi už nepochlubí :P) Ano, rozdíl v nás je - já podporuju věrný párový vztah - tobě by se jen líbil, já ríkám, že je to správné - ty tomu dáváš benevolenci - a přitom v jádru bys v takovém vztahu nežila. Udělala by si něco, co by ten vztah zase vrátilo zpět do věrného párového. A ještě jeden rozdíl u nás je - já se snažím v tom páru žít, proto mám takové názory, jak mám, ty žiješ sama, proto máš takové názory, jak máš. A že z tebe dělám komunitního pomatence? Kdes to četla? Takhle ses pojmenovala sama - sice jsem vpůvodním příspěvku chtěla tyto lidi "pojmenovat" ale udělalas to za mě, díky ;) MMNch - kde vidíš u mě tu netoleranci, že někdo chce žít v nějaké komunitě - vždyť už tu různé komunity jsou - já jsem malý člověk, abych za církev, za stát a za jiné lidi do toho kecala. Ale jednu věc si mohu také vybrat - jestli budu takovéto komunity podporovat ze svého materiálního světa. Některé mohu podpořit - jiné ne - a bude to má volba :cool:

Já nevím ... čtu to celý a vůbec nevím proč by měl být na základě čeho Axi prohlášenej za sukničkáře ??? Vždyť to nikde netvrdí ..teda on sám ... mě to přijde jen jako dedukce...ale nelogická ..někdo mě prosím naveďte co mi uniklo ??

Tai, víš moc dobře, že čarodějky mají svůj dar používat v dobrém. Jinak se jim vše, co vyslaly, vrátí. :pussa:

Axi napsal(a):

Jak to napsat, abych se nedotknul. V partnerských a mileneckých vztazích neexistuje dobře/ špatně, nebo dokonce chyba/ nechyba, buď a nebo. A když si už na začátku pro tuhle složitou a nesmírně jemnou věc nastavíš nedostatečný vyjadřovací prostor, dohrabeš se přesně tam, kde jsi. Vyrukuj na tohle neuchopitelné kouzlo s myslí, která se pohybuje v termínech jako věrnost/ nevěra/ chyba/ ryba smrdí od hlavy/ příčina/ následek/ smlouva/ důvěřovat ale prověřovat/ odpustit/ sbalit kufry/ zklamání/ trest... a to kouzlo se ti ztratí. Co je proboha dobře nebo špatně na tom, že někdo někoho miluje nebo nemiluje? Co je dobře nebo špatně na tom, že se někomu s někým chce nebo nechce spát? Co je dobře nebo špatně na Shakespearově sonetu nebo na Chopinově klavírní sonátě? (teda pokud ji někdo nezprasí příliš romantickou interpretací)

Ale v rámci okrajových podmínek, které sis (bez ohledu na realitu) definovala máš samozřejmě 100% pravdu :lol:

Souhlas...

majkafa napsal(a):

Tai, víš moc dobře, že čarodějky mají svůj dar používat v dobrém. Jinak se jim vše, co vyslaly, vrátí. :pussa:

Majko, jistě že máš pravdu. :hjarta: Jen někdy by se na ten hrubý pytel ta hrubá záplata extra hodila :vissla: :butter:

Amriana, musela bys číst daleko víc, než jen toto vlákno, nejen teď, ale léta dozadu.
Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář. Tohle slovo bych nepoužila.  Ale někdo třeba ano. Vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Na cokoliv. Na kohokoliv. 

Tai, omlouvám se, nevšimla jsem si, že to napsala Zklamaná.

K tvému vzteku - vzpomeň na Čtyři dohody. Neberme si nic osobně.

Teda , moje dceruška by řekla , že to je hustý....
Já jenom podotknu , že někdo ( třeba Já :D) nemusí složitostem  rozumět.. Ale teď se tu vyhrožuje v zájmu Axiho i vyšší mocí....  On taky potřebuje mluvčího a ochránce???:vissla::D;)

Jen rýpu, klidně se dohadujte dál.....:lyssna:

Mě by stejně víc zajímalo  jak  na tom teď je autorka vlákna.....

majkafa napsal(a):

Amriana, musela bys číst daleko víc, než jen toto vlákno, nejen teď, ale léta dozadu.
Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář. Tohle slovo bych nepoužila.  Ale někdo třeba ano. Vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Na cokoliv. Na kohokoliv. 

Tai, omlouvám se, nevšimla jsem si, že to napsala Zklamaná.

K tvému vzteku - vzpomeň na Čtyři dohody. Neberme si nic osobně.

pokouším se, číst, dělat si názor a hlavně se vyznat sama v sobě :).Roky dozadu to asi nestihnu, ale  proto bych si právě netroufla někoho tak šmahem "ocejchovat" a udivuje mě, že se tak od Zklamané stalo, protože pochybuju( ale můžu se plést), že ona četla kohokoliv roky dozadu, a je se vším hotová raz dva .... proto jsem se tak nějak měla potřebu ozvat ...to je celý.

Ještě ke kocourům- jsou učesaný a kastrovaný- aby nezanášeli- takže jako ženiši nic moc....:D

Taisha napsal(a):

Ad Zklamaná:

Těžce, opravdu těžce urážíš lidi a kamarády kolem Pandorry + nesmyslně a lživě jsi nazvala Axiho sukničkářem.

Kdyby to bylo v mých kompetencích, z placu máš BAN.

Už dlouho mě nikdo tak nenaštval, jako TY.

A bacha, ať nepoznáš minimálně jednu z těch čarodějek na svých zádech :butter: To není výhrůžka. To je fakt. :butter:

No teda Taisho, ač jsem se tě ještě ani slovem nedotkla, tímhle výstupem jsem si o tobě akorát dosložila obrázek. Máš hezký citát v podpisu. drž se ho: Scientia ultima stat pretio ultime - Velká moudrost stojí velké oběti Máš se ještě hodně co učit, jsi teprve na začátku své strastiplné cesty, která nejde tak, jak by sis přála a jak sis nalinkovala, a tenhle "výkřik do tmy" tě hodil pěkně zpátky.
Sukničkářem nazvala Axiho jiná pisatelka, víš, co je krásné - že většinou své pojmenovávání si určujete samy/i. Ty se cítíš být čarodějkou - v jednom příspěvku, kde Pandorra psala o čarodějnicích a čarodějkách sis tu svouji přisvojila, byť v dalším příspěvku bylo psáno, že v každém je kus té, či oné - teď bych tě víc tipla na tu čarodějnici, než čarodějku - neumíš a nezvádneš mít své pocity na uzdě - jak říkám, si teprve hodně na počátku a kdoví, zda s tímto přístupem na konec vůbec dojdeš... já vím, že bys chtěla ;) snažíš se už hodně dlouho..., tak se snaž, ukaž, co v tobě je - ukaž ty pozitivní stránky, zatím ses předvedla jen těmi stinnými  - možná je to tvá karma ;)
Koukám, že jsi také jedna z těch, co si zatím nevšimla, že je na veřejném foru a v diskuzi, ukaž mi prosím přesně, kde tě urážím akde jsem tě tak naštvala, kde už dlouho nikdo ne. jestli chceš, abych měla BAN, kompetence mají jiní lidé - zkus jim požalovat - ale pozor na to, neposune tě to v tvém duchovním vývoji - už malým dětem se říká, že žalovat se nemá (ale hlásit se to musí, viď? :lol: - to byl vtip - já to raději začnu psát, aby někdo něřekl, že nemám smysl pro humor )

majkafa napsal(a):

Amriana, musela bys číst daleko víc, než jen toto vlákno, nejen teď, ale léta dozadu.
Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář. Tohle slovo bych nepoužila.  Ale někdo třeba ano. Vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Na cokoliv. Na kohokoliv. 

Tai, omlouvám se, nevšimla jsem si, že to napsala Zklamaná.

K tvému vzteku - vzpomeň na Čtyři dohody. Neberme si nic osobně.

nemusíš se Tai omlouvat, Zklamaná nenapsala první, že Axi je sukničkář ;)

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Amriana, musela bys číst daleko víc, než jen toto vlákno, nejen teď, ale léta dozadu.
Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář. Tohle slovo bych nepoužila.  Ale někdo třeba ano. Vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Na cokoliv. Na kohokoliv. 

Tai, omlouvám se, nevšimla jsem si, že to napsala Zklamaná.

K tvému vzteku - vzpomeň na Čtyři dohody. Neberme si nic osobně.

nemusíš se Tai omlouvat, Zklamaná nenapsala první, že Axi je sukničkář ;)

A jenom já nechápu, proč by měl bejt ...ať už to řekl první kdokoliv ..asi začnu číst pozorněji ..nebo co ... páč se mi to s tím sukničkářem nezdá no ...

zuzi777a napsal(a):

Teda , moje dceruška by řekla , že to je hustý....
Já jenom podotknu , že někdo ( třeba Já :D) nemusí složitostem  rozumět.. Ale teď se tu vyhrožuje v zájmu Axiho i vyšší mocí....  On taky potřebuje mluvčího a ochránce???:vissla::D;)

Jen rýpu, klidně se dohadujte dál.....:lyssna:

Mě by stejně víc zajímalo  jak  na tom teď je autorka vlákna.....

Zuzi, pokud jsi měla na mysli mě, za prvé nevyhrožuji, za druhé nemluvím za "záchranu" Axiho, ale za sebe. Slova Zklamané jsou urážkou lidí kolem Pan (důvody netřeba vysunovat na světlo), a já jsem také jedním z nich.

Amriana napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Amriana, musela bys číst daleko víc, než jen toto vlákno, nejen teď, ale léta dozadu.
Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář. Tohle slovo bych nepoužila.  Ale někdo třeba ano. Vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se díváme. Na cokoliv. Na kohokoliv. 

Tai, omlouvám se, nevšimla jsem si, že to napsala Zklamaná.

K tvému vzteku - vzpomeň na Čtyři dohody. Neberme si nic osobně.

nemusíš se Tai omlouvat, Zklamaná nenapsala první, že Axi je sukničkář ;)

A jenom já nechápu, proč by měl bejt ...ať už to řekl první kdokoliv ..asi začnu číst pozorněji ..nebo co ... páč se mi to s tím sukničkářem nezdá no ...

Takže v tom případě ti poradím - čti hodně dál, víc, než je toto vlákno, léta dozadu (a škoda, že tu není k nahlédnutí i archiv ;) )
Já také neřekla, že je sukničkář - pod pojmem sukničkáře si představím jiného chlapa ...;) takže i kdybych ho měla nějak pojmenovat - nevyšlo by z máých písmenek slovo sukničkář, ale úplně něco jiného...

Amriano, názor některých lidí je, že nevěra neexistuje. Tak se pak dá třeba vykládat, že je někdo s tímto názorem a způsobem života třeba sukničkář. Někdo hlásá věci, ze kterých vzniká dojem, že by tím "sukničkářem" velmi toužil být, ale kdyby se na hlavu postavil, prostě na to nemá. Na to musí být splněny jisté předpoklady.
Apropo se můžeme začít bavit o tom, co přesně je nevěra a kdo přesně je sukničkář. 20 a více? 50 a více? Několik vztahů najednou?
Získáme tisíce názorů, který z nich je ten "správný"? Každý má svůj pohled a ten je pro něj v danou chvíli správný. Nebo třeba nesprávný, ale jiný prostě nedokáže mít.

Pokud je terminus technikus "sukničkář" - já si pod ním představuju i svého manžu- taky mlsně kouká po sukních..   Dokud jen kouká, ať si sukničkaří :D
Pro mě je víc pejorativní  "děvkař"- ten už nekouká- ale  i šmátne
No a půjdeme - li dál: ku***ník - to by pro mě byl třeba manžel podvádějící těhuli aby se o tom dozvěděla....
Teď mi napadá i víc takových stupínků od  milého k nemilému.... Čeština je stejně úžasná řeč.....

Zuzi, ano, je krásná.
Dovolím si použit tvou formulaci pro svou úvahu - můžeme s její pomocíjít od milého k nemilému.
Taky od nemilého k milému.
Svět by byl o moc hezčí, kdybychom tak dělali častěji. Určitě bychom se na sebe víc usmívali. :)

zuzi777a napsal(a):

Pokud je terminus technikus "sukničkář" - já si pod ním představuju i svého manžu- taky mlsně kouká po sukních..   Dokud jen kouká, ať si sukničkaří :D
Pro mě je víc pejorativní  "děvkař"- ten už nekouká- ale  i šmátne
No a půjdeme - li dál: ku***ník - to by pro mě byl třeba manžel podvádějící těhuli aby se o tom dozvěděla....
Teď mi napadá i víc takových stupínků od  milého k nemilému.... Čeština je stejně úžasná řeč.....

A potom, že člověk nevidí ty barvy - a tys tu předvedla tolik odstínů - já bych to viděla na modrou, blankytně modrou, světle modrou, tmavě modrou, námořní modř, navy, azur...a určitě by se ještě další odstíny našly (to byl obecný názor)

Majko, óóó mein Gott, jaké "jisté předpoklady" musí splňovat sukničkář?
Názvem "někdo"myslíš Axiho? Myslím si za sebe, že kdyby Axi velmi toužil být sukničkářem (jakože netouží, předpokládám), neměl by s tím sebemenší problém. A uvědomuješ si, že ho vlastně urážíš? Jestli nemyslíš tuhle osobu, ale vedeš jen tak všeobecné řeči, pak se ti moc omlouvám.

majkafa napsal(a):

Amriano, názor některých lidí je, že nevěra neexistuje. Tak se pak dá třeba vykládat, že je někdo s tímto názorem a způsobem života třeba sukničkář. Někdo hlásá věci, ze kterých vzniká dojem, že by tím "sukničkářem" velmi toužil být, ale kdyby se na hlavu postavil, prostě na to nemá. Na to musí být splněny jisté předpoklady.
Apropo se můžeme začít bavit o tom, co přesně je nevěra a kdo přesně je sukničkář. 20 a více? 50 a více? Několik vztahů najednou?
Získáme tisíce názorů, který z nich je ten "správný"? Každý má svůj pohled a ten je pro něj v danou chvíli správný. Nebo třeba nesprávný, ale jiný prostě nedokáže mít.

Majko zase tvoje domněnky?

Vandi též jsem se pozastavila, i když mám dojem, že u Majky se v poslední době jenom pozastavuju s otevřenými ústy....a nechápu a nechápu.

Vando, není třeba se omlouvat.
Zastávám názor, že omluvit se je jednodušší, než chovat se tak, abychom se nemuseli omlouvat.
Bohužel se mi to zatím daří jenom občas.

Nerozumím tomu, proč jsi ke mně tolik útočná. Nu, však já se vnucovat nebudu, cítím, že nejsem vítaná.

Trošku mi tvé psaní narušilo barvičkovou pohodu a toleranci k názorům jiných a nebraní si věcí osobně. Vyndám v sobě kamínek ze skřípajícího soukolí a bude zase hezky. :)

ffly napsal(a):

majkafa napsal(a):

Amriano, názor některých lidí je, že nevěra neexistuje. Tak se pak dá třeba vykládat, že je někdo s tímto názorem a způsobem života třeba sukničkář. Někdo hlásá věci, ze kterých vzniká dojem, že by tím "sukničkářem" velmi toužil být, ale kdyby se na hlavu postavil, prostě na to nemá. Na to musí být splněny jisté předpoklady.
Apropo se můžeme začít bavit o tom, co přesně je nevěra a kdo přesně je sukničkář. 20 a více? 50 a více? Několik vztahů najednou?
Získáme tisíce názorů, který z nich je ten "správný"? Každý má svůj pohled a ten je pro něj v danou chvíli správný. Nebo třeba nesprávný, ale jiný prostě nedokáže mít.

Majko zase tvoje domněnky?

neřekla bych, že to jsou domněky - tohle, co Majka napsala bych já osobně nazvala, že polemizuje.... nad určitými slovy - že si už pod nimi někdo dokáže představit i určitého člověka, je jeho věc ;)

Majko,
jaké "jisté předpoklady"musí splňovat sukničkář?
Axiho už jsi jednou nedávno podobně napadla, tak mi prosím odpověz, jak jsi příspěvek 165 myslela. Nejsem útočná, opravdu ne, to ty to tak bereš.

Halt jsem byla zařazena do "nepřátelského" tábora, koukám, a cokoliv napíšu, bude vnímáno tímiž lidmi jako nevhodné.  Já byla vždy svá, žádné tábory, žádné strany. Taková zůstanu. :)

Vando, přečti si dobře můj příspěvek 167, prosím.

Majko mě přijde, že si musíš neustále brát někoho "na paškál" a vymezovat se a pořád přemýšlím proč. Nikdo tě nikam nezařazuje - to můžeš jen ty sama. Ale jen čtu, že spousty lidí, kteří tě znají - tě najednou nepoznávají. Toť celé.

Taisha napsal(a):

Ad Zklamaná: Těžce, opravdu těžce urážíš lidi a kamarády kolem Pandorry + nesmyslně a lživě jsi nazvala Axiho sukničkářem.

Dík, ale když mě může urazit jenom inteligent. :lol: A slova jako sukničkář jsou jenom berličky jedinců s nízkou inteligencí pro vztah :jojo:

Vanda napsal(a):

Majko,
jaké "jisté předpoklady"musí splňovat sukničkář?
Axiho už jsi jednou nedávno podobně napadla, tak mi prosím odpověz, jak jsi příspěvek 165 myslela. Nejsem útočná, opravdu ne, to ty to tak bereš.

omlouvám se, že se do toho vkládám, ale u příspěvku č. 165 nepadlo ani písmenko, že by se mělo týkat Axiho - možná bude na vysvětlení postačovat příspěvěk č. 173 ;)

majkafa napsal(a):

Halt jsem byla zařazena do "nepřátelského" tábora, koukám, a cokoliv napíšu, bude vnímáno tímiž lidmi jako nevhodné.  Já byla vždy svá, žádné tábory, žádné strany. Taková zůstanu. :)

Žádné tábory tu nejsou, Majko, jsme jen každá za sebe. Co vyšleme, to se nám vrátí. Akce - reakce.
Ale neodpověděla jsi. No nic, tak dobrou noc.

Navíc Axi nechci ti to připomínat, ale víš, že si smyšlená postava... :lol:

Axi napsal(a):

Taisha napsal(a):

Ad Zklamaná: Těžce, opravdu těžce urážíš lidi a kamarády kolem Pandorry + nesmyslně a lživě jsi nazvala Axiho sukničkářem.

Dík, ale když mě může urazit jenom inteligent. :lol: A slova jako sukničkář jsou jenom berličky jedinců s nízkou inteligencí pro vztah :jojo:

:lol: sice nerada to říkám - ale teď si nepsal o mě - byť v koutku své duše si moc chtěl tít, viď? přečti si znova zpětně tuto diskuzi a uvidíš, kdo tě nazval sukničkářem - jsem ráda, že tě může urazit jen  jenom "inteligent" a slova jsou jen berličky jedinců s nízkou inteligencí pro vztah :lol:

Vando, taky neodpovím. Že je mým psaním myšlen Axi, jsi si tam dosadila ty. Ne já. Tož si musíš odpovědět sama, proč a co jsi tam viděla.

ffly napsal(a):

Navíc Axi nechci ti to připomínat, ale víš, že si smyšlená postava... :lol:

Přesně tak. :pussa: (teda, to už jsi třetí ženská, kterou dneska virtuálně líbám - jestli já nakonec fakt nebudu sukničkář :lol:)

...Axi no jo ty si sukničkář a já jsem asi kujtizána....bo co?

majkafa napsal(a):

Vando, taky neodpovím. Že je mým psaním myšlen Axi, jsi si tam dosadila ty. Ne já. Tož si musíš odpovědět sama, proč a co jsi tam viděla.

Majko, odpovídala jsi Amrianě na dotaz, proč je Axi za sukničkáře, že to nikde nečetla. Nemlž. A vůbec, co bych hájila Axiho, on to nepotřebuje a já se zbytečně rozčiluju. Mějte se tu fajn.

ffly napsal(a):

...Axi no jo ty si sukničkář a já jsem asi kujtizána....bo co?

Hmm, to je ideální kombinace. :cool:

Vando, od jisté doby mě čteš, jako bys mě neznala. :(
Ale už jsem si na to zvykla.

Tercila napsal(a):

Vando a xxxx: Červenou i modrou ve svém šatníku mám; :) mám ty barvy ráda, stejně jako vaše příspěvky, holky :supr:

Přímo rozpor ve vašich větách nevidím, ale že máte každá zřejmě jiný náhled na řešení situace, k tomu bych se teda po přečtení "vás obou" docela přiklonila (což ale není v diskuzi na závadu) :)
Měla bych ale jen poznámku z vlastní zkušenosti, Vandi, k tomuto:
"Podvádění je následek, ne příčina, přeciž"

Kdysi jsem totiž pár měsíců chodila s klukem, který byl takzvaně fantastický :). Na rande chodil včas, kupoval mně i mojí rodině dárky, byl pořád usměvavý, bezproblémový, plánoval naši budoucnost, byli jsme mladí, ale shodli jsme se v tom věku vlastně na všem. Do našeho vztahu od začátku poněkud nakukovala kamarádka jeho sestry, která po něm "jela", ještě než si mě našel. Ale nevnímala jsem ji jako sokyni, naopak jsem si ještě říkala, jak jí musí být hrozně, když po něm touží a on ji tak přezírá, vodí se se mnou za ruku atd., je ke mně galantní jako málokdo z jeho vrstevníků...
A pak jsem jednou netrávila víkend s ním - a o tom víkendu se prostě s tou holkou vyspal.... Nedala mu pokoj a nedala a on byl tak trochu po zábavě ovíněný alkoholem... Od té doby já bytostně nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...
Jooo, po dvou desetiletích mého manželství bych mohla uznat, že jsem udělala řadu chyb, jejichž následkem by mohla být manželova nevěra, ale tehdy s tím klukem FAKT NE :).
"Příčinou" naopak tehdy byla ta jeho nevěra - a to mého okamžitého rozchodu s ním :D.

Existují prostě povahy klidnější a jsou povahy přelétavé; a souhlasím s xxxx, že osobnost skutečně nezměníš. Ostatně, moc dobře to vidím na sobě. Jestliže jsem zamlada s mým manželem po poznání jeho různých "chyb" podléhala cholerickému taliánství :D, dnes neřádím nikoliv z důvodu "své převýchovy a uvědomění si a ...", ale proto, že jsem línější. :D (A taky proto, že jsem za ty roky poznala, že svoje minusy dokáže vyrovnat mnou ceněnými plusy) :)

A dokonce si myslím, že "musíme" stavět své partnerství právě na tom, jací jsme (ať už cholerici nebo salámisti), protože jakékoliv přetvařování a přeonačování své osobnosti kvůli člověku, s kterým chceme sdílet jednu střechu, nemůže nikdy vést k solidnímu, férovému vztahu. Ano, je to nepokorné a možná limitující, jak jsi napsala, ale já to považuji za jedinou správnou cestu v partnerství dvou lidí. (Tím samozřejmě nemyslím vydupávání si svých požadavků stůj co stůj).

Ideální samozřejmě je najít k sobě toho pravého.... a vědět, že ledacos se v manželství musí překonat; není to vždycky cesta sypaná růžovými lístky. :)

tercilo :supr: super, jestli tu má za sebou někdo zkušenost a vrozenou laskavost tak ty určitě....ráda tě čtu, v tvých příspěvcích je velký kus pravdy a zdravý pohled na nemilosrdnej svět, bez ružových brýlí a falešné víry....je vidět, že žiješ ve funčním vztahu a že tvoje postřehy nejsou jen pohádka někoho kdo je ve zkutečnosti opuštěná nešťastná bytost...

ffly napsal(a):

Ale jen čtu, že spousty lidí, kteří tě znají - tě najednou nepoznávají. Toť celé.

Neznají mě. Pouze si o mně vytvořili obraz a najednou jim do toho rámu nezapadám. To je všechno. Já si raději obrazy nevytvářím. Poslouchám své srdce.

Majko, promiň, že se do toho vkládám, ale od jisté doby mám pocit, že musíš být nutně umlácena košťaty (pardón - čepicemi). Zůstaň taková, jaká jsi, nesnaž se nutně předělávat, když to tak necítíš - to je můj názor.... pokud cítíš, že chceš být jiná, nebo stejná, jak druzí - měň se ;)

Božínku, holky, když už se chystáte na nějakou akci, předem si promyslete, co píšete za příspěvky, jaké otázky pokládáte a jak si samy odpovídáte, na co reagujete...
kdosi  2x se ptá na jednu věc - jaké "jisté předpoklady". Místo toho, aby si pozorně (ne jen letmo) přečetla, v jaké souvislosti to Majkafa napsala, chce znát odpověď, "jaké jisté předpoklady musí splňovat sukničkář", ale už si nepřečte větu, která s tím evidentně souvisí a to:

Někdo hlásá věci, ze kterých vzniká dojem, že by tím "sukničkářem" velmi toužil být, ale kdyby se na hlavu postavil, prostě na to nemá. Na to musí být splněny jisté předpoklady.

možná tím jisté předpoklady měla na mysli, že k tomu musí mít i nějaké baby, né? Nebo třeba, že na to fakt nemá...Možná se mýlím - takhle jsem to přečetla já... jinak majkafa psala:

Přesto si  nemyslím, že Axi je sukničkář.

Že pod písmenkama "někdo" vidíte "někoho" není přeci majky problém, to je pouze ve vašich hlavách. :vissla:

Axi napsal(a):

ffly napsal(a):

...Axi no jo ty si sukničkář a já jsem asi kujtizána....bo co?

Hmm, to je ideální kombinace. :cool:

Tak tak :jojo:
A oba jsem si vás vymyslela já :lol:

Týýý brďo, tady fakt stačí pohodit kost a hned se najde nějaký pes, který po ní rafne.
Kua Axíííí, pomóooc, co já mám jen dělat s tou svou neustále obtěžující mne inteligencí? :grater:
Že bych ti udělala inventuru v haremu a skákla koupit nějaký nový kousky, bys se po nocích nenudil a neplýtval svým šarmem jen tak zbůhdarma, brácho?

Jo a prosím tebe ty jeden sklerozo, konečně už odpověz zklamaný, zda tvá žena ví, že ji podvádíš, ono je to pro ni moc důležitý, protože to pořád opakuje, tak ať v klidu spí, ju? Řekni jí, že vím :lol::jojo::vissla:

majkafa napsal(a):

Poslouchám své srdce.

majko, řekla bych, že to není srdce, co posloucháš.... jen to ale nevíš.

Pan, někdy si myslíme, že vidíme a slyšíme a jsme nevidomí a neslyšící. ;) Nemůže se stát, že se každý z nás někdy mýlí? Tebe nevyjímaje? :)

Majko, Bathory je nádhernej film rozhodně doporučuji všem, jen teda s knihou kde byla Alžběta vylíčená jako krvelačná zmije to nemá nic společného. Donutilo mě to zamyslet se na tím co dokáže udělat lež a zrada s člověkem...

Jj, mě zase, jak dokáže lidi zaslepit moc a touha po bohatství, že zaprodají svou duši.

majkafa napsal(a):

ffly napsal(a):

Ale jen čtu, že spousty lidí, kteří tě znají - tě najednou nepoznávají. Toť celé.

Neznají mě. Pouze si o mně vytvořili obraz a najednou jim do toho rámu nezapadám. To je všechno. Já si raději obrazy nevytvářím. Poslouchám své srdce.

tak tak majko poslouchej to co cítíš, nenech se nikam tlačit...od nikoho, kdo má pocit, že ví líp než ty co máš cítit.   ;)

majkafa napsal(a):

Jj, mě zase, jak dokáže lidi zaslepit moc a touha po bohatství, že zaprodají svou duši.

jj paradoxní byl výsledek ... miloval jí, jen chtěl kousek toho co ona měla. Protože ona byla skutečně bohatá už se nepotřebovala drapat někomu po zádech ... nejnebezpečnější jsou ti co mají pocit, že bohatí nejsou. Pak berou za jakoukoli cenu:usch: nejvíc jí zradili ti co měli nejmíň a záviděli jí...lidská zavist je to co tam bylo původem zla.

majkafa napsal(a):

Halt jsem byla zařazena do "nepřátelského" tábora, koukám, a cokoliv napíšu, bude vnímáno tímiž lidmi jako nevhodné.  Já byla vždy svá, žádné tábory, žádné strany. Taková zůstanu. :)

buď ráda, že si svá, stádo jde tupě za první v řadě na jistou porážku ;)

xxxx odjakměživa mám svou hlavu. Poslouchám moudré, čtu, přemýšlím, poslouchám své nitro, aby jsem našla svůj vnitřní klid. Poslední téměř dva roky se mi to většinu času daří, to je pro mě důležité. Nezaprodávám se pochlebováním, jen abych se někomu zalíbila. Mám své názory, ať se někomu líbí nebo ne. Pokud mně vyhovují, neměním je.  Nekupuju si přátelství za pochlebování. Neřadím se do táborů nebo stran.  Jsem na své straně. :)

majkafa napsal(a):

Pan, někdy si myslíme, že vidíme a slyšíme a jsme nevidomí a neslyšící. ;) Nemůže se stát, že se každý z nás někdy mýlí? Tebe nevyjímaje? :)

Tak o tom žádná.
Nicméně svět kolem nás je odrazem nás samých.
A pokud tě nepoznává, mne nevyjímaje, měla bys se nad jeho slovy a odrazem zamyslet.
Nu a dle mé zkušenosti je zpětnou vazbou pocit vnitřního štěstí, bez hořkosti a pocitu křivdy z kterékoliv strany, sdílený s nejbližšími.
Máš ho?
Pokud ano, jsi šťastná žena.
Pokud ne, jsi v nebezpečí. Vždycky je totiž příjemnější nechat si drbat záda než je ohnout, víš?

xxxx napsal(a):

majkafa napsal(a):

ffly napsal(a):

Ale jen čtu, že spousty lidí, kteří tě znají - tě najednou nepoznávají. Toť celé.

Neznají mě. Pouze si o mně vytvořili obraz a najednou jim do toho rámu nezapadám. To je všechno. Já si raději obrazy nevytvářím. Poslouchám své srdce.

tak tak majko poslouchej to co cítíš, nenech se nikam tlačit...od nikoho, kdo má pocit, že ví líp než ty co máš cítit.   ;)

Jooo? A kdopak to říká? Kdopak ví líp co má Majka cítit?

Pan nemohla si mě vymyslet o pár kilo lehčí :lol:

Současně si nemyslím, že i moudří se nemohou někdy mýlitm - to jsem napsala, než jsem si přečetla, co jste psali mezitím.

Ano, Pan, ten pocit mám. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale pár týdnů ho mám.

Pan, tady to  jsou jenom písmenka. Život je jinde. Ti, kdo mě znají, na to zapomínají, že má písmenka často zkreslují skutečnost. Jinak to neumím.

majkafa napsal(a):

xxxx odjakměživa mám svou hlavu. Poslouchám moudré, čtu, přemýšlím, poslouchám své nitro, aby jsem našla svůj vnitřní klid. Poslední téměř dva roky se mi to většinu času daří, to je pro mě důležité. Nezaprodávám se pochlebováním, jen abych se někomu zalíbila. Mám své názory, ať se někomu líbí nebo ne. Pokud mně vyhovují, neměním je.  Nekupuju si přátelství za pochlebování. Neřadím se do táborů nebo stran.  Jsem na své straně. :)

mám z tebe radost, ty co mají pocit, že jim unikáš budou teď nejvíc křičet nejen na tebe, ale i na ty co tě tahaj ze stáda, ale ony pochopí a najdou si jinou obět. Ustojíš to, protože to co chtějí druzí aby si si myslela není důležité, důležité je jak to máš ty.  :supr:

xxxx ano, jediné, co je důležité pro každého z nás, je to, jak se my sami cítíme. :jojo:

ffly napsal(a):

Pan nemohla si mě vymyslet o pár kilo lehčí :lol:

Hele! Nevypyskuj a buď ráda, že jsem tě nevystřihla podle sebe, ale podle Twigy :dumbom:

Víš Majko teď se nebudu halit do žádné skupiny a budu psát sama za sebe. Já sama za sebe jsem ti psala, že tě nepoznávám, že jsi útočná. A myslela jsem, že to pro tebe může být přínosem. Přínosem k zamyšlení. To, že jsem nebyla jediná je v tuhle chvíli irelevantní. Ty jsi tohle všechno uchopila po svém. Bereš to jako křivdu. Bereš to jako útok. Bereš to jako boj.
Nevím proč.
Kdyby tohle všechno napsal někdo mě - čímž ti nechci podsouvat, aby ses zařazovala do mého stáda - jen ti chci vyjevit můj pocit - tak bych se cítila v prvním momentě ukřivděná. Ale pak bych začla přemýšlet. O tom proč je to tak jak to je....to je celé.

Pan tak jo, hecky si mě udělala...dyk já vím :lol:

majkafa napsal(a):

Pan, tady to  jsou jenom písmenka. Život je jinde. Ti, kdo mě znají, na to zapomínají, že má písmenka často zkreslují skutečnost. Jinak to neumím.

Já vím.
Ale jen se podívej, co ten virtuální svět dovede - v někom to vybudí to nejhorší, co v něm je, v jiném to tříbí pozornost k němu samému. Pokud tvá písmenka zkreslují skutečnost, nejsi nejspíš dost pozorná k sobě samé.
Vytvářet si další bariery k těm, které už existují, jen svou vlastní nepozorností, mi příjde dost zbytečné.

ffly, mýlíš se, jestli máš pocit, že to beru jako křivdu. Neberu.

xxxx napsal(a):

majkafa napsal(a):

xxxx odjakměživa mám svou hlavu. Poslouchám moudré, čtu, přemýšlím, poslouchám své nitro, aby jsem našla svůj vnitřní klid. Poslední téměř dva roky se mi to většinu času daří, to je pro mě důležité. Nezaprodávám se pochlebováním, jen abych se někomu zalíbila. Mám své názory, ať se někomu líbí nebo ne. Pokud mně vyhovují, neměním je.  Nekupuju si přátelství za pochlebování. Neřadím se do táborů nebo stran.  Jsem na své straně. :)

mám z tebe radost, ty co mají pocit, že jim unikáš budou teď nejvíc křičet nejen na tebe, ale i na ty co tě tahaj ze stáda, ale ony pochopí a najdou si jinou obět. Ustojíš to, protože to co chtějí druzí aby si si myslela není důležité, důležité je jak to máš ty.  :supr:

Svatá prostato!!!

ffly napsal(a):

Pan tak jo, hecky si mě udělala...dyk já vím :lol:

No aby né. Přece vím, co dělám :jojo:
Chci mít nejhezčí stádo na celým svěěěěěěěětě :reta:

Ty si byla vždycky maximalistka.

Pan, nevytvářím si bariéry. Ty vytváří ti, co je vytvářet chtějí. Já to nejsem tak to necítím. Že jsem chvilku měla pocit, že ztrácím přátele? Nu, mýlila jsem se. Přátelé zůstavají navždy.

Jo jo přátelé říkají i ty nepříjemné věci....

majkafa napsal(a):

ffly, mýlíš se, jestli máš pocit, že to beru jako křivdu. Neberu.

...nech je křičet ;) psala jsem ti že jsou lidi, kteří si myslí, že jsou tu od toho, aby někomu říkali jak se cítí nebo dokonce má cítit, nech je při tom....vyvracení je ztráta času a my jsme tu jen na chvíli...naučila jsem se přeskakovat tu tři lidi a je to fajn, najednou je tu přijemný virtuální odreagování, za vc to tu ani brát nejde, protože jak si  před chvílí naspsala, život se žije jinde stádo s tebou doma není, tam si na všechno ty a tvoji blízcí.

ffly napsal(a):

Ty si byla vždycky maximalistka.

No a né?
Někdo se spokojí s málem, já beru jen epes ňuněs kvalitu ;)
Když už stádo, tak to nej nej nej :cool:

A to není všechno, co jsem si vymyslela, pššššššt :gloria:

majkafa napsal(a):

Pan, nevytvářím si bariéry. Ty vytváří ti, co je vytvářet chtějí. Já to nejsem tak to necítím. Že jsem chvilku měla pocit, že ztrácím přátele? Nu, mýlila jsem se. Přátelé zůstavají navždy.

přátelé zůstavají, máš to i ve svém mottu...přátelé jsou laskaví nemají potřebu do tebe kopat a cpát ti nepřijemnosti, nepříjemnost je to poslední co kdokoli z nás potřebuje, život nám naděluje dostatek kopanců a laskavost je tu od toho, aby je zahlazovala, další kopance uštědřují ti co sami nevedí co se sebou i hodná kočka škrábe, když je v koutě.

majkafa napsal(a):

Pan, nevytvářím si bariéry. Ty vytváří ti, co je vytvářet chtějí.

Nu já bych řekla, že něco takového chce snad jen zabedněnec.
Ale víš, někdy se tak stane, že si vteřinku člověk nedá pozor a už se řítí někam, kam vlastně vůbec nechtěl...

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, nevytvářím si bariéry. Ty vytváří ti, co je vytvářet chtějí.

Nu já bych řekla, že něco takového chce snad jen zabedněnec.
Ale víš, někdy se tak stane, že si vteřinku člověk nedá pozor a už se řítí někam, kam vlastně vůbec nechtěl...

Mohu-li nesouhlasit - bariéry si můžeš vytvořit nechtěně a nikoliv jen tak, když si je vytvořit chceš.

ffly napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, nevytvářím si bariéry. Ty vytváří ti, co je vytvářet chtějí.

Nu já bych řekla, že něco takového chce snad jen zabedněnec.
Ale víš, někdy se tak stane, že si vteřinku člověk nedá pozor a už se řítí někam, kam vlastně vůbec nechtěl...

Mohu-li nesouhlasit - bariéry si můžeš vytvořit nechtěně a nikoliv jen tak, když si je vytvořit chceš.

Ano, jak říkám: stačí chvilka nepozornosti, špatně vyhodnocená situace, nedorozumění.....

xxxx napsal(a):

přátelé zůstavají, máš to i ve svém mottu...přátelé jsou laskaví nemají potřebu do tebe kopat a cpát ti nepřijemnosti, nepříjemnost je to poslední co kdokoli z nás potřebuje, život nám naděluje dostatek kopanců a laskavost je tu od toho, aby je zahlazovala, další kopance uštědřují ti co sami nevedí co se sebou i hodná kočka škrábe, když je v koutě.

:jojo::jojo::jojo:

Mí přátelé i nepříjemné věci říkají laskavě. Lépe řečeno, já od mých přátel slyším i  podání nepříjemných věcí způsobem laskavým a ne jako kopance. A to je pro mě důležité. Že takové kolem sebe mám. Že se máme navzájem. :hjarta:

Přeju dobrou noc, doufám, že už to má lvice za sebou!

majkafa napsal(a):

Halt jsem byla zařazena do "nepřátelského" tábora, koukám, a cokoliv napíšu, bude vnímáno tímiž lidmi jako nevhodné.  Já byla vždy svá, žádné tábory, žádné strany. Taková zůstanu. :)

Majka, 4 dohody!!! Nebrať si osobne! Drž sa toho aj ty! A nevytváraj domnienky, etc... ;)

PS: Majko opět překvapuješ......no už bych si měla zvyknout.

Abych to ještě uvedla na pravou míru, překvapuje mě to, jak rychle vyvracíš to co napíšu já, nebo Vanda a jak ti to nejde pod fousy a to co napíše xxxx ne. Pak si to ještě jednou přečtu a je mi z toho smutno. Asi jsem si i já vytvořila domněnky, které....odešly.....No co dělat. Život už je takový.

Takže - veríme alebo neveríme so zakladateľkou vlákna? Inak, dobrú noc veriacim i neveriacim.

Seli dobrou :pussa:

ffly, ano, opět se mýlíš. Možná sis nevšimla, jak jsme se tady s xxxx kdysi sekaly. Ona a a další na rozdíl od některých jiných dobře ví, že názory se můžou různit. A že proto nejsme ani horší, ani lepší. A že přátelé si sdělují i nedobré věci, ale NEKOPOU do sebe. A že se nemusí ve všem shodovat.

O tom mi svědčí i tvé psaní, že s tebou a Vandou nesouhlasím a s xxxx ano.  Nedíváš se daleko.

Já jsem já. S některými názory souhlasím, s jinými ne. Na nic si nehraju, nikomu nepochlebuju. Už jsem to tu psala. Jestli ty máš pocit, že bych s tebou nebo kýmkoliv jiným měla vždy souhlasit, to ti skutečně nesplním.

Samozřejmě že se mohou různit. Překvapuje mě že mluvíš o kopání. Že to nebereš "jen" jako jiný názor. Ale asi to nemá smysl, díváme se na to jinak. Víš, myslela jsem to dobře, nicméně cítím jak to bereš ty. A s tím já nic neudělám. Jestli tě tohle uspokojuje - budiž ti přáno.

A nepodsouvej mi pocit, že bys se mnou měla souhlasit.

xxxx napsal(a):

majkafa napsal(a):

xxxx odjakměživa mám svou hlavu. Poslouchám moudré, čtu, přemýšlím, poslouchám své nitro, aby jsem našla svůj vnitřní klid. Poslední téměř dva roky se mi to většinu času daří, to je pro mě důležité. Nezaprodávám se pochlebováním, jen abych se někomu zalíbila. Mám své názory, ať se někomu líbí nebo ne. Pokud mně vyhovují, neměním je.  Nekupuju si přátelství za pochlebování. Neřadím se do táborů nebo stran.  Jsem na své straně. :)

mám z tebe radost, ty co mají pocit, že jim unikáš budou teď nejvíc křičet nejen na tebe, ale i na ty co tě tahaj ze stáda, ale ony pochopí a najdou si jinou obět. Ustojíš to, protože to co chtějí druzí aby si si myslela není důležité, důležité je jak to máš ty.  :supr:

Majko, pokud si tě někdo dovolí takhle hodnotit, hodnotí takhle lidi kolem tebe, chce tě "tahat" ze stáda, považuje tě VŮBEC za příslušnici NĚJAKÉHO stáda, která konečně prozřela, nemyslím, že to svědčí o jeho toleranci k jiným názorům, o jeho přesvědčení, že se názory mohou různit. A vůbec o jeho křišťálových úmyslech s tebou.
Pokud ty to tak ale vnímáš, je to samozřejmě jen a jen tvoje věc.
Na druhou stranu se ale pak nemůžeš divit, že s tebou druzí nesouhlasí.

Život je o komunikaci a ta může být různá. Je samozřejmě na každém z nás, na jaké úrovni komunikovat dovedeme a chceme. Tu volbu máš vždycky ty stejně tak jako lidé kolem tebe.

Za sebe říkám, že komunikace ala xxxx je pro mne naštěstí už pasé, což neznamená, že ji neovládám.
Takže jsem opět přišla na další kamínek mozaiky, která je obrazem toho, co ji na mne tak štve. A spustit křik může na jakékoliv téma, tohle už nepřikryje :)
A došlo mi to i díky teď  tobě majko.
Dávej na sebe pozor, máš ten kamínek taky. Máme ho všechny tři.
Dobrou.

Pan, PRO MĚ je důležité, jak to mám já. Ne jak to má se mnou kdokoliv jiný.

Ať si mě pro sebe hodnotí a má na mě názor jakýkoliv. To je JEHO názor.

Proč si myslíš, že si myslím, že úmysly xxxx se mnou jsou křišťálově čisté?

Dobrou noc. :)

Pan dík za tvá slova, přesně tak jsem to myslela.

majkafa napsal(a):

Ona a a další na rozdíl od některých jiných dobře ví, že názory se můžou různit. 
A že přátelé si sdělují i nedobré věci, ale NEKOPOU do sebe. A že se nemusí ve všem shodovat.

Že se názory můžou různit, víme tady všichni, jinak by nebyly diskuse - nosíš dříví do lesa.

A teď mi Majko, beruško nešťastná, řekni, JAK ti kdokoliv může napsat i věc, která se ti nebude líbit, aniž bys to brala jako kopání? Takovou příhodu jsem bohužel nepostřehla...spíš mi připadá, že o obsahu sdělení moc nepřemýšlíš, a vyjedeš s obranou. Působilo to tak na mně nejen při téhle, ale i při minulých diskusích. Když ti píšu, přemýšlím nad každým slovem, obratem, větou...Pan určo také, i ostatní...ale rychlost tvojí reakce nesvědčí o tom, že bys uvažovala, co ti chceme říct, o obsahu. Nečetla jsem, že bys napsala....holky, možná na tom něco je, budu o tom přemýšlet....(spíš "já jsem prostě taková" nebo "já to tak mám" ..a šmytec....)...Je to tvoje kruhová obrana, zdá se mi, ty tlusté zdi, aby ti "nepřátelé" nepošlapali nebo nekritizovali bábovičky. Majko, zkus nejdřív - sama pro sebe - připustit, že když ti někdo napíše něco, co ti nejde pod fousy, není to apriori nepřítel, a nechce ublížit, spíš naopak. Proč by to ostatně kdo dělal? Přeju ti pěkný den, měj se fajn. :pussa:

Vando, jsem v pohodě.  Momentálně se cítím velmi dobře. Prosím, nepodsouvej mi, že jsem nešťastná.
Můžu vyjmenovat dost lidiček tady, kteří mi říkají nepříjemné věci a jejich způsob podání necítím jako kopání. Např. i Pan je jedním z nich.
Btw si myslím, že Pan nepřemýšlí nad každým slovíčkem, nad každým obratem. Nemusí. Protože její slova vycházejí většinou přímo z jejího srdce. Díkybohu, není tady jediná.

Zeptám se rovnou, chovají se přátelé tak, že nejdou na školičku, na kterou jsem se přihlásila já? Například. Nejsem slepá, abych neviděla, že jste se na trojku hlásily a pak jste nejely. MíšaII mi to dokonce napsala otevřeně na sklo.

Bála jsem se jít na dvojku, a vida, neroztrhaly mě tam ani mi nijak neublížily, přesto, že i ony měly trošku strach, jaké to bude. Bylo to moc fajn.

Vy se se mnou nechcete ani stýkat. Skutečně jste mé přítelkyně?

Vando, řekni, řekla jsem něco z tvého soukromí? Ublížila jsem ti nějak?
Přesto do mě kopeš. Tvá písmenka, že mi už nikdy nic nesvěříš, aby náhodou, ve mně zanechala hlubokou jizvu. Ale už moc nebolí.
Je mi líto, že jsem ztratila pár prima lidiček. Jistě jsem i já dělala a dělám chyby. Ale přátelé nás berou takové, jací jsme a neodkopnou nás, když jim náhodou zrovna naše chování není po chuti.
Ne já, vy jste se odhlásily ze školičky, ale na skle nepřestáváte proklamovat, jak neskonale vám na mně záleží a že mi nepříjemné věci říkáte pro mé dobro.
Zamysli se nad tímhle zase ty, Vando.

Napadlo mě, že jsem na tomhle vlákně docela příhodně.

Mám věřit? :)

Pan, PRO MĚ je důležité, jak to mám já. Ne jak to má se mnou kdokoliv jiný.
Tak nad touhle větou už právě několik minut hluboce přemýšlím a dospěla jsem k závěru, že mi právě osvětlila mnohé.
Mám dojem, že jsi předem postavila zeď z beraního ega a chceš po druhých, aby jí neustále ztékaly a přitom jen ty rozhoduješ o tom jaké prostředky máme použít k tomu , aby se nám podařilo přelézt. Někdo se pořád ještě snaží, někdo už to třeba vzdal, někdo to považuje za zcela zbytečnou činnost.
Majko, zboř tu zeď a všem se nám uleví..... fakt , věř mi , prosím tě, že to myslím naprosto upřímně a že k tobě nechovám žádné osobní antipatie ani zášti, nemám pro to  žádný zásadní důvod .... jen se mi furt dokola nechce nahoru a pak hned šupem dolů..v jisté chvíli jsem to jen  vzdala. Třeba bude všechno úplně jinak až odpadne nutnost pořád znovu od začátku se drápat po té zatracené bariéře. Když to nezkusíš, tak  nikdy volnost nepoznáš a pořád bude víc těch za zdí...

Majko,..jen tak pro opáčko: ty sama máš na své virtuální louce boudu bez střechy, kam ti sice padá slunce, ale ty sama žiješ uvnitř, za "hradbami"...
Vzpomínáš...?
To jen tak na okraj, když říkáš, že nestavíš zdi,..

A všimni si prosím, že i když kopeš, snahy nadále ti napsat něco milého a od srdce tu jsou pořád. Své zdi si stavíš vlastním kopáním do druhých...
Stejně tak - jakožto toto je zřejmá skutečnost - můžeš mi říct jediného člověka, co by s tebou chtěl jet dobrovolně na školu, když ví, že dobře míněná slova po tobě stečou a ještě do toho člověka kopneš?

No,...a btw. vidíš, že i tací lidé tu pořád jsou... :hjarta:

A Som má recht... :supr:

Ale přátelé nás berou takové, jací jsme a neodkopnou nás

Majko, to je velmi alibistické tvrzení  vzhledem k vlastní osobě. Jinými slovy dáváš najevo , že ty sama nepotřebuješ ani růst, ani se vyvíjet ani postupovat do vyšších tříd a že  se ti ostatní musí přizpůsobovat, pokud mají o tebe zájem?? Jiná varianta neexistuje?

Tai, právě jsi mi potvrdila , že se mé uvahy pravděpodobně ubírají správným směrem, i když jsem Majčinu mapu nikdy neviděla ani o ní neslyšela . :D

majkafa napsal(a):

1.Prosím, nepodsouvej mi, že jsem nešťastná.
2.Můžu vyjmenovat dost lidiček tady, kteří mi říkají nepříjemné věci a jejich způsob podání necítím jako kopání. Např. i Pan je jedním z nich.
3.Zeptám se rovnou, chovají se přátelé tak, že nejdou na školičku, na kterou jsem se přihlásila já? Například. Nejsem slepá, abych neviděla, že jste se na trojku hlásily a pak jste nejely. MíšaII mi to dokonce napsala otevřeně na sklo.
4.Vando, řekni, řekla jsem něco z tvého soukromí? Ublížila jsem ti nějak?
Přesto do mě kopeš. Tvá písmenka, že mi už nikdy nic nesvěříš, aby náhodou, ve mně zanechala hlubokou jizvu. Ale už moc nebolí.
5.Je mi líto, že jsem ztratila pár prima lidiček. Jistě jsem i já dělala a dělám chyby. Ale přátelé nás berou takové, jací jsme a neodkopnou nás, když jim náhodou zrovna naše chování není po chuti.

Majko, teda tak:
k větě 2: od koho cítíš nepříjemné věci jako kopání a od koho ne, je jen tvoje vnímání a tvůj pocit, s tím nic neudělám
k větě 3:já jsem se na školičku 3 nehlásila, neměla jsem to v úmyslu a ani teď v srpnu mi to nevyjde. To je to, že jsme tu každá sama za sebe...ale ty domněnky, viď?
k větě 4: nekopu do tebe, viz výše. Že jsi zveřejňovala soukromé informace, to je ale pro mě opravdu vážná věc...já to tak mám :)
k větě 5: opět tvůj pocit odkopávání, vytváření nepřítele...tuhle bitvu vedeš jen sama se sebou, řekla bych...

a konečně k první větě: sice jsem to v oslovení tak nemyslela, něco jako holka nešťastná, takové úsloví...ale ano. Myslím si, že jsi nešťastná. Dělá to na mne dojem, že svou bolest jsi si v sobě opouzdřila a snažíš se ji přehlušit novými zážitky, adrenalinem, přesvědčováním sebe samé, že neexistuje. Když nedáváš chvilku pozor, vystrčí ale drápky. Ty jsi ji nepřijala, neodpustila, nesmířila se s ní...a když ten drápek vystrčí, bojuješ s tím znova. Možná se mýlím, no, to je lidské. Jestli to máš opravdu jinak, pak mi promiň, budu ti věřit.
Přeju ti krásnou pohodovou neděli.

Majko jen tak naokraj...vzpomeň si na ten pocit, ten první pocit, když si za náma přijela do Černošic...tak máš to ?....ještě si myslíš, že do tebe kopem? :pussa:

Somaio, jj, tvá zmínka o jedovatém ostří o tom svědčí obzvláště, že ke mně nechováš žádnou zášť! :lol::lol::lol:

Taisho, měla jsem. Před několika týdny. ;)

No nic, nebudu se už vyjadřovat, netoužím po tom, abych byla tady rozebírána. Když po tom budu toužit, založím si své osobní vlákno.
Žiju si hezky a cítím se moc prima, není důvod, proč bych měla číst, jak jsem na tom špatně, jak to všichni ostatní vědí líp, než já. :)

pomněnko, neber si věci osobně. O tobě to není, proč se v tom vidíš? :co:

Za snahu vám děkuji.

majkafa napsal(a):

Somaio, jj, tvá zmínka o jedovatém ostří o tom svědčí obzvláště, že ke mně nechováš žádnou zášť! :lol::lol::lol:

Budeš se divit ,ale nechovám.
Svému muži taky klidně řeknu, že použil vůdči mě právě jedovatou neadekvátní poznámku, ale NIC to nemění na skutečnosti, že k němu chovám city jen pozitivní. Na tom přeci není nic nepřijatelného a k nepochopení....

Somaio, ještě abych uvedla na pravou míru.
Vytváříš si domněnky.
Taisha mou mapu taky nikdy neviděla. Nebyla se mnou na školičce II.
Taisho, přečti si, prosím, PROČ se mnou nejela na školičku např. MíšaII. Nebylo to z důvodů, o kterých píšeš.

Nevytvářejme si domněnky.

A Som, prosím, nepřekládej mou větu o přátelích tak, jak si ji chceš přeložit ty. Tvůj překlad není pravdivý. Je JENOM tvůj. Napsala jsem přesně to, co v těch slovech je. Možná sis dostatečně nevšimla, že kdybych nechtěla na sobě pracovat, tak bych třeba nečetla na babi, nechodila na školičky, na skupinovou terapii a podobně. ;)
Taky - já nejsem tvůj muž. Klidně si mu o jedovatém ostří říkej, já takové poznámky vnímám jinak, já jsem já. :)

Vando, ptám se znovu - O TOBĚ jsem zveřejnila soukromé informace? :)

Somaia napsal(a):

Tai, právě jsi mi potvrdila , že se mé uvahy pravděpodobně ubírají správným směrem, i když jsem Majčinu mapu nikdy neviděla ani o ní neslyšela . :D

Som, mapu jsem taky neviděla, těžím z vlastních Majčiných slov na škole 3, ohledně studny + louky + "bunkru"...

A Majko nemyslím, že by se v odstupu čtyř týdnů udála tak radikální změna... To by přeci bylo vidět.

Ale na zázraky a pohádky budu věřit doživotně, o tom žádná :vissla: :lol: :lol:

:kapitulation:

Taky - já nejsem tvůj muž. Klidně si mu o jedovatém ostří říkej, já takové poznámky vnímám jinak, já jsem já.

Nevytvářejme si domněnky.

Ach... můj... bože :grater: :grater: :grater:

Majki, já moc dobře vím, kdo, kam, kdy a jak chtěl nebo nechtěl s kým jezdit...

A je supr, že na sobě pracuješ, to je jasný!

Majko, já k tobě žádnou zášť nechovám.
Ty vůdči mě ano? a pokud ano, můžeš mi odpovědět na otázku  proč?

Klidně použij i SZ, já jsem pro vyčistit atmosféru a konečně se posunout někam jinam.

Vando, ffly 21.5. napsala:
Pan předběžně hlásím sebe, Kalamity Jane - Míšu II a Vandu. Hurá konečně nějakej termín, kdy účetní mají volno

Takže jsem si vytvořila nesprávnou domněnku, že i ty jsi byla jedna z těch, které kvůli mně na trojku nejely. Omlouvám se.

Btw Taisha tady právě zveřejnila něco o mně ze školičky 3. Pokud si dobře pamatuju, tyto věci by se neměly veřejně vytahovat a měly by zůstávat ve zdech školičky nebo mezi jejími účastnicemi.

Přesto - mně to nevadí a necítím se nijakovsky dotčená.

Jen jsem si nedokázala odpustit, abych nezmínila, že je nás tady spousta, kteří "vytahujeme" soukromé informace na sklo a jen do některých z nás je za to kopáno. :)

Tai, možná jsi tenkrát jen neposlouchala všechno. Říkala jsem, proč ta zeď, na které jsou samá čísla. Protože jsem byla velmi, velmi unavená z práce. Konsolidovaná závěrka je hotová, valná hromada všechny závěrky schválila, tudíž byla oceněna má práce, a nejenom slovně, už jsme v práci přestěhovani po mnoha měsících zpět v naší kanceláři, takže teď už jsem si docela odpočinula, zeď už téměř není a čísla  zmizela. :D

V úterý jdu darovat krev, protože je málo dárců o prázdninách, cítím se na to, cítím se moc hezky a je mi krásně na světě. :)

majkafa napsal(a):

Somaio, ještě abych uvedla na pravou míru.
Vytváříš si domněnky.
Taisha mou mapu taky nikdy neviděla. Nebyla se mnou na školičce II.
Taisho, přečti si, prosím, PROČ se mnou nejela na školičku např. MíšaII. Nebylo to z důvodů, o kterých píšeš.

Nevytvářejme si domněnky.

O jakých domněnkách, které vytvářím, je zde řeč?
Napsala jsem, že jsem nikdy tvou mapu neviděla ani o ní neslyšela. O nikom jiném než o mě nebyla řeč.  Taisha neviděla, ale zřejmě slyšela... jen jsem z toho vydedukovala správně , že ví, nic víc nic míň.....

Somaio, Tai o mé mapě ANI neslyšela.
Napsala:
Som, mapu jsem taky neviděla, těžím z vlastních Majčiných slov na škole 3, ohledně studny + louky + "bunkru"...
To není o mapě, to je o něčem jiném.

Ale tys vydedukovala správně , že to bylo o mé mapě. ;):D

Ale je to fuck, všichni si vytváříme domněnky, někdo často, jiný méně častěji.

V úterý jdu darovat krev, protože je málo dárců o prázdninách, cítím se na to, cítím se moc hezky a je mi krásně na světě.

a pokud mě přestaneš okatě přehlížet a pokusíš se třeba  uklid ( tzn. v prvé fázi mi alespoň poctivě odpovědět na dotaz č. 254) tak ti bude potom  ještě líp. :D :D

.

majkafa napsal(a):

Somaio, Tai o mé mapě ANI neslyšela.
Napsala:
Som, mapu jsem taky neviděla, těžím z vlastních Majčiných slov na škole 3, ohledně studny + louky + "bunkru"...
To není o mapě, to je o něčem jiném.

Ale tys vydedukovala správně , že to bylo o mé mapě. ;):D

Ale je to fuck, všichni si vytváříme domněnky, někdo často, jiný méně častěji.

A je to ve finále to nejpodstatnější v našem vztahu? Nebo tady něco okecáváme, abychom nemusely řešit to důležitější?

majkafa napsal(a):

Pan, PRO MĚ je důležité, jak to mám já. Ne jak to má se mnou kdokoliv jiný.

A ty žiješ na poušti? Kolem tebe nejsou žádní lidé? A nebo snad jen samí útočníci?
Pro MNE je důležité nejen jak to mám JÁ, ale jak to se mnou mají i ostaní. Slouží mi to jako korekce, námět k zamyšlení... Ty ono "jak to mám já" příliš zdůrazňuješ na to, abych ti to věřila. Osobně to vnímám jako obranu a to, co se kolem tebe děje, co jsi mi posledně osobně řekla, mi to jen potvrzuje.
Pokud ale chceš setrvat tam, kam jsi došla, je to tvé rozhodnutí. Asi to tak má zatím být.
Každý to NĚJAK máme.

majkafa napsal(a):

Proč si myslíš, že si myslím, že úmysly xxxx se mnou jsou křišťálově čisté?

V tomto směru si nemyslím nic, příspěvek byl čistě obecný a to, co napsala xxxx pro mne jen ilustrační záležitost.

Taisho, kdysi dávno, v roce 2006 se Pan o tom zmínila, že by to mělo zůstávat "ve zdech" školičky, tos tady ještě myslím ani nebyla. Snažím se toho držet, snad se mi to daří. Ale jak říkám, nevadí mi, když se někdo zmíní o čemkoliv, kdybych nechtěla, aby někdo něco věděl, NIKDY bych to nikomu neřekla a nechávala si tyto věci pouze v sobě.

Somaio, ne, žádnou zášť  k tobě nechovám.
Stále platí i má nabídka, kterou jsem ti dala před rokem, kdyby byla potřeba. Věřím ti.

Jen můj osobní pocit je, že ty ke mně zášť chováš. Ale to je moje, nad tím si dlouho přemýšlím, proč ten pocit mám. Zatím jsem na to nepřišla.

Tai, přečti si prosím, znovu mou správu 256 o zdech. :)

majkafa napsal(a):

Somaio, ne, žádnou zášť  k tobě nechovám.
Stále platí i má nabídka, kterou jsem ti dala před rokem, kdyby byla potřeba. Věřím ti.

Jen můj osobní pocit je, že ty ke mně zášť chováš. Ale to je moje, nad tím si dlouho přemýšlím, proč ten pocit mám. Zatím jsem na to nepřišla.

Takže znovu opakuji, že nechovám. Cokoliv jsem napsala k tobě , nikdy nebylo v zášti. Nemám důvod si vymýšlet.
To, co jsme si řekly před rokem mám na paměti... :D ...tak UF.... a je to za námi. A jdeme dál....

.

majkafa napsal(a):

Taky - já nejsem tvůj muž. Klidně si mu o jedovatém ostří říkej, já takové poznámky vnímám jinak, já jsem já. :)

BINGO!
Majko, poznámky vnímáš JINAK, ty jsi ty. Chceš repekt, to je v pořádku, ale ono to platí OBĚMA směry.
Stejně to ale má - to vnímání JINAK - vanda, ffly, Som, já..... Jde tedy jen o to se DOMLUVIT.
To ale nejde s někým, kdo to má JAK TO MÁ a TEČKA, rozumíš?

Somaio, dík. Mám pocit, jakoby se vzduch vyčistil, i voda je čistá. :):pussa:

Je krásné, když se podaří dojít "od nemilého k milému" cituju své psaní včera večer.
Nejlepší je k nemilému nedojít, ale ne vždy se to daří a občas to pak vzduch krásně vyčístí. Stále věřím, že v nás lidech je rozhdně víc dobra, než zla. Ač to někdy může svádět k opačným pocitům, třeba když zuří války.

Pan, rozumím a na tom, abych tam neměla TEČKU, pilně pracuju. Možná to tak nevypadá, ale je to tak. :)

Taisha napsal(a):

Majko, účastnice školy nejsou vázány slibem mlčení...

Tak to se Tai velmi mýlíš. Asi jsi nedávala dobrý pozor a já budu muset nejspíš udělat to, co nedělám ráda - vytvořit další písemný formulář, aby to bylo dospělým a svéprávným lidem zcela jasné, že co se v kruhu objeví, to tam taky zůstane.

.

Viz dikuze na duchovním: podle mého názoru každy člověk žijící na zemi obsahuje v sobě oba protipoly , ale naše reakce vychází jen ze subjektivních zkušeností. Nikdo není v nitru  víc dobrý nebo víc zlý... jen reaguje určitým způsobem na okolní realitu .

No nic..., nechci sem tahat duchovní... souhlasím s tím, že se skutečně pročistila atmosféra :D a pocit je to příjemný. Taky dík.

majkafa napsal(a):

Pan, rozumím a na tom, abych tam neměla TEČKU, pilně pracuju. Možná to tak nevypadá, ale je to tak. :)

Já to vím majko, nejsem netrpělivá.
Osobně považuji takovéhle "jiskření" za velmi užitečné, potřebné a očistné. Jen bych byla pochopitelně raději, kdyby se neodehrávalo tady. I když zase na druhou stranu to muže pomoci i ostatním, kteří chtějí věřit.

A v reakcích přímo nezainteresovaných se pak krásně projeví, kdo je kdo :jojo:

Tai, lži? :co:
Ty posloucháš jenom sama sebe, dost často. :(

Asi jako já? :lol:;)

.

Somaia napsal(a):

Viz dikuze na duchovním: podle mého názoru každy člověk žijící na zemi obsahuje v sobě oba protipoly , ale naše reakce vychází jen ze subjektivních zkušeností. Nikdo není v nitru  víc dobrý nebo víc zlý... jen reaguje určitým způsobem na okolní realitu .

Som, rozumím ti, neumím se dobře vyjadřovat, tak bych to své poopravila na - věřím, že lidé reagují na okolní realitu víc v dobrém, než ve zlém.

Taisha napsal(a):

A ty si to Pan představuješ jako jak? Majka bude tvrdit, že zdi nemá, a lidé, kteří slyšeli více, budou dělat, že říká pravdu??? Nebo budou mlčet,...a pak budeme mlčet jako všichni ke všem, aby náhodou někdo neřekl o slovo víc, než má?

Máš povolení pitvat majku na veřejném foru?
Ona je "věc veřejná", že je třeba zakrývat či odkrývat veřejně nějaké lži? Ve prospěch koho?
Leštíme si ego a nebo si pomáháme?

Taisha napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tai, lži? :co:
Ty posloucháš jenom sama sebe, dost často. :(

Nedělej si domněnky, nemluvím o tvých lžích. Mluvím obecně o nastavení. Zajímá mě odpověď Pan.

Mluvím já o mých lžích? Napsala jsem - Tai, lži? ;) Nebo - Tai, MÉ lži? ;)
Holčí :pussa::D

No nic, zneužívám toho, že je mládě na 14 dní fuč a kamarád má denní, musím jít udělat taky nějaké materiálno.
Díky za pěkné a moudré povídání nedělního dopoledne.
Btw, dneska bychom s mým mužem slavili 23. výročí svatby. Mi tak teď najednou blesklo.
Možná si budu trošku vzpomínat na vše hezké. :)

Taisha napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tai, lži? :co:
Ty posloucháš jenom sama sebe, dost často. :(

Nedělej si domněnky, nemluvím o tvých lžích. Mluvím obecně o nastavení. Zajímá mě odpověď Pan.

OBECNÉ nastavení na škole je maximální otevřenost a vyjádření směrem k sobě i ostatním.
Že to je mnohdy hodně drsné, to víte každá nejlíp.
Ovšem to platí NA ŠKOLE, nikoliv na foru, kde 99% čtenářů stejně neví, která bije, protože nemají informece.
O ochraně soukromí a důvěře snad ani nemusím mluvit.

.

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Viz dikuze na duchovním: podle mého názoru každy člověk žijící na zemi obsahuje v sobě oba protipoly , ale naše reakce vychází jen ze subjektivních zkušeností. Nikdo není v nitru  víc dobrý nebo víc zlý... jen reaguje určitým způsobem na okolní realitu .

Som, rozumím ti, neumím se dobře vyjadřovat, tak bych to své poopravila na - věřím, že lidé reagují na okolní realitu víc v dobrém, než ve zlém.

určitě, věřit tomu můžeš, ale opatrně zacházej s důvěřivostí... ;)( beranko... :D  jednoho mám doma a  taky se potýká se svou upřímností a důvěřivostí  :D) Dost lidí okolní realita deformuje natolik , že převažuje zlo a sobectví a v danou chvíli ani nemůžou jednat jinak, nedovolí si to nebo nevědí, že mohou jinak...  Opatrnost je určitě na místě a v závěsu s tím rozlišovací schopnost a rozvíjená intuice. :rock:

.

Taisha napsal(a):

Pan:
Takže v duchu "pomoci" tu hrajeme "divadlo" pro ty, kteří neví víc? Ty brďo, tak to bych nečekala...! To mě hlava nebere.
No,..asi si napíšu na zrcadlo: vítej mezi lidmi na zemi, kde se subjektivní pravda otáčí podle potřeb momentálního okolí.

Můžeš mi připomenout, o čem se tu vlastně bavíme?
A nebo chceš, abychom v zájmu "pravdy a nehrání divadla" pro ty, kteří "nevědí víc" - a které to možná ani nezajímá - začali zcela otevřeně a bez zábran pitvat třeba tebe? Jako že bychom tě se vším všudy a PRAVDIVĚ (rozumí se jak to vidím já, jak to vidí majka, jak to vidí bla bla s použitím všech info, které máme) "odhalili" pro ostatní??? Jako že bychom tedy "subjektivní pravdu" otočily???
Nebo tomu rozumím špatně?
No může být.

Čím jsi konsternovaná? Faktem, že si nemůžeš libovolně pouštet pusu na špacír a musíš být pozorná k tomu, co děláš? No to teda BLIK :D

.

.

Ahoj, nestihám všechno přečíst, tak budu možná už mimo mísu. Ale pěkná debata ze dvou břehů!:) Budu reagovat zřejmě nejvíce na zuzi a na zklamanou.Mně se líbilo, jak popsal lásku Axi a nemyslím si, že by to nebylo ze země. Dar lásky je podle mě v prvé řadě součástí jednotlivce a na druhém tak nezávisí. To vidíš, jak někteří lidé září a mne by vůbec nenapadlo se ptát, zda září jenom na mne či zda má občas temnou a pere se sebou, připadala bych si jak trdélko. Nevím, jestli je to přenositelné, ale někdy se stane, že potkáš člověka, který prostě umím mít rád a v tu ránu ti všechny otázky věrnosti- nevěry zmizí a stanou se nepodstatnými. Podstatné začne být, že si tohle v něm uviděla a že budeš mít touhu se to také naučit (a on od tebe). Že máte oba (často zcela iracionální, panč nesnesitelnost každého je občas tvdrosti kokosáku) pocit, že jste teď tady, aby jste spolu tady a teď byli. A tak jste spolu a učíte se jak se mít rádi. Je to proces a dobrodružství.

A Zklamané mohu ještě odpovědět, že pokud by byl Axi mojím partnerem, skutečně by nevěrný být nemohl. Nejsem s někým přeci proto, aby mi byl věrný, ale proto, že chci, že ho mám ráda? Že mi je věrný je jen jeho volba, která mne může těšit, protože nám třeba usnadňuje soužití a dává možnost velmi intenzivního vztahu, přináší určitou průzračnost- ale ani to nemusí být pravda! Opravdu si neumím představit, že by mi do vztahu nějak přispělo, kdybych druhému nalajnovala, s kým má sdílet svůj život a co si smí a nesmí prožít. Já se musím starat v prvé řadě o sebe, o to, co si musím prožít a zvádnou já- a tímhle nemyslím nějaké bezbřehé negativní sobectví, protože mojí součástí je samozřejmě vše kolem mne, potažmo celý svět (ale to už jsme v hodně velkých nárocích).

majkafa napsal(a):

Vando, jsem v pohodě.  Momentálně se cítím velmi dobře. Prosím, nepodsouvej mi, že jsem nešťastná.
Můžu vyjmenovat dost lidiček tady, kteří mi říkají nepříjemné věci a jejich způsob podání necítím jako kopání. Např. i Pan je jedním z nich.
Btw si myslím, že Pan nepřemýšlí nad každým slovíčkem, nad každým obratem. Nemusí. Protože její slova vycházejí většinou přímo z jejího srdce. Díkybohu, není tady jediná.

Zeptám se rovnou, chovají se přátelé tak, že nejdou na školičku, na kterou jsem se přihlásila já? Například. Nejsem slepá, abych neviděla, že jste se na trojku hlásily a pak jste nejely. MíšaII mi to dokonce napsala otevřeně na sklo.

Bála jsem se jít na dvojku, a vida, neroztrhaly mě tam ani mi nijak neublížily, přesto, že i ony měly trošku strach, jaké to bude. Bylo to moc fajn.

Vy se se mnou nechcete ani stýkat. Skutečně jste mé přítelkyně?

Vando, řekni, řekla jsem něco z tvého soukromí? Ublížila jsem ti nějak?
Přesto do mě kopeš. Tvá písmenka, že mi už nikdy nic nesvěříš, aby náhodou, ve mně zanechala hlubokou jizvu. Ale už moc nebolí.
Je mi líto, že jsem ztratila pár prima lidiček. Jistě jsem i já dělala a dělám chyby. Ale přátelé nás berou takové, jací jsme a neodkopnou nás, když jim náhodou zrovna naše chování není po chuti.
Ne já, vy jste se odhlásily ze školičky, ale na skle nepřestáváte proklamovat, jak neskonale vám na mně záleží a že mi nepříjemné věci říkáte pro mé dobro.
Zamysli se nad tímhle zase ty, Vando.

Napadlo mě, že jsem na tomhle vlákně docela příhodně.

Mám věřit? :)

Majko tohle by ti mělo sloužit jako námět k zamyšlení. Proč se ty věci udály tak jak se udály. Proč to tak je? Já bych se nepřestávala ptát. Proč?  Ty ale nechceš. Přemýšlím nad důvody, přemýšlím co tě k tomu vede. A vychází mi z toho jedno jediné - strach. Já vím, že mi napíšeš, že se mýlím.....

Taisha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Čím jsi konsternovaná? Faktem, že si nemůžeš libovolně pouštet pusu na špacír a musíš být pozorná k tomu, co děláš? No to teda BLIK :D

O tom to vůbec nebylo...
Pokud jsem si lítala, tohle mě staví sakra na zem. Budu přemýšlet nad tím, proč mně tvé jednání ubližuje...

Tai to není ubližování... cítím to takto: musíme být všechny opatrnější a bdělejší v rozlišování původu zveřejňovaných informací.
Je rozdíl, jestli tady zveřejním něco, k čemu jsem dospěla vlastní intuicí ... proti tomu je méně vhodné zveřejňovat něco, co o sobě dotyčný prohlásil  mimo tuto veřejnou diskuzi ,osobně, v SZ nebo ve skupině na školách.
Myslím, že s tímhle problémem se potýkáme skoro všechny co se známe osobně. Občasné úlety se asi stanou.... nic zlého v tom nehledej.

zuzi777a: "Teda , moje dceruška by řekla , že to je hustý...."
Zuzi, tak "hustotu" my už máme doma za sebou, :D teď by to u nás bylo "hrubý" - holt puboši mají slovník, že jeden žasne :D.

K Pandořině: " v zajetí svého chápání světa"...
No, vidím to tak: lautr všichni jsme totiž v zajetí svého chápání světa, lautr všichni: Pandorra, Axi, Zuzi, já..... Doufám, že s tímto faktem autor sousloví počítal :). Když o někom napíšu, že je v zajetí svého chápání...musí mi být v ten moment jasné, že i já jsem pouze v zajetí čehosi....

U Axiho příspěvku mě zaujalo filozofické pojetí prvních vět, jejichž nádherná široká obecná pravdivost byla následně jím samotným smetena jeho větou v závorce: :D
"Co je dobře nebo špatně na tom, že se někomu s někým chce nebo nechce spát? Co je dobře nebo špatně na Shakespearově sonetu nebo na Chopinově klavírní sonátě? (teda pokud ji někdo nezprasí příliš romantickou interpretací)"

Dodala bych: co je totiž špatného nebo dobrého na romantické interpretaci? :) Lidi jakoukoliv interpretaci mohou brát různě - někomu zkazí náladu, někoho nadchne. Je přece v podstatě krásné, že naprosto každý, Axiho nevyjímaje, na ten život nazírá taky v "zajetí (jenom) svého chápání světa...

Některé příspěvky jsou tu laděny do tak krásného filozofična - moc hezky se mi to čte, fakt. Díky za takovou diskuzi.

Taisha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Čím jsi konsternovaná? Faktem, že si nemůžeš libovolně pouštet pusu na špacír a musíš být pozorná k tomu, co děláš? No to teda BLIK :D

O tom to vůbec nebylo...
Pokud jsem si lítala, tohle mě staví sakra na zem. Budu přemýšlet nad tím, proč mně tvé jednání ubližuje...

No vidíš?
A majka to má STEJNĚ.
Přesně o tomhle to je.
O domněnkách a komunikaci.

Informace mi nikdo neposkytuje "s možností jejich užití".
Docela úspěšně, pokud s nimi sama s dotyčným nepracuji, je zapomínám. Kdybych tuhle schopnost neměla, dávno bych se musela zbláznit.

Terci

"naopak jsem si ještě říkala, jak jí musí být hrozně, když po něm touží a on ji tak přezírá, vodí se se mnou za ruku atd., je ke mně galantní jako málokdo z jeho vrstevníků..."

promiň, ale to je prostě nabíledni, že proběhlo, co proběhlo. Že jsi neudělala chybu? Jistěže neudělala, jen si s prominutím byla blbé. Musím se usmívat:). Taky jsem byla děsná hvězda (A stále jsem:D, ale naštěstí už vím, že na tý obloze nejsem sama a že na tom hvězdami posetém nebi máme každá svoje nejkrásnější jméno- a taky je pro mě pocta, že ho někdo rád opakovaně volává. A v neposlední řadě, jak mi řekl můj první přítel- není všechno zlato, co se třpytí :P).

A ještě zdravím Am;). doufám, že máš krásné léto!

.

Tercila napsal(a):

K Pandořině: " v zajetí svého chápání světa"...
No, vidím to tak: lautr všichni jsme totiž v zajetí svého chápání světa, lautr všichni: Pandorra, Axi, Zuzi, já..... .

Tercilo a víš, že o tobě si vůbec nemyslím, že jsi v zajetí svého chápání světa?
Řekla bych, že ač se neztotožňuješ - a na to máš právo - naučila ses chápat "chápání" někoho jiného. Tedy přijímat jiné názory.
Tvé přispěvky se mi většinou jeví mnohem tolerantnější, než bývaly a není to ona rádoby tolerance, ale je to prostý vhled.

Nejsem v zajetí svého chápání světa, protože ono není konstantní a už vůbec není slepé a hluché.

majkafa napsal(a):

...Mí přátelé i nepříjemné věci říkají laskavě. Lépe řečeno, já od mých přátel slyším i  podání nepříjemných věcí způsobem laskavým a ne jako kopance. A to je pro mě důležité. Že takové kolem sebe mám. Že se máme navzájem. :hjarta:

:offtopic: To by ses od nich možná Majko, mohla naučit, pokud se ti to na nich tak líbí.
Pro mě je důležitější CO mi řeknou, než JAK to řeknou - a nejenom přátelé. A tím myslím, že není důležité, jestli je to řečeno hezky nebo ne. Pro mě je důležitější obsah, ne forma. A vděčná jsem i za kopance, někdy je takový upřímný, jadrný, srdečný kopanec trefnější a účinnější, než mírumilovné hlazení, které svého cíle nedosáhne ;) Jak s kopanci a hlazením naložím, a jak je budu brát, je ovšem zase jen a jen a moje věc... ;)

Ale možná ty to máš jinak?

Alosku, kopanec od přítele z lásky a kopanec z důvodu kopnutí jsou pro mě od sebe diametrálně vzdálené. Dostávám obojí. :)

Učím se od mých přátel podávat nepříjemné, když už mám pocit, že to musí být, laskavě. Ne vždy se mi to zatím daří.

majkafa napsal(a):

No nic, nebudu se už vyjadřovat, netoužím po tom, abych byla tady rozebírána. Když po tom budu toužit, založím si své osobní vlákno.
Žiju si hezky a cítím se moc prima, není důvod, proč bych měla číst, jak jsem na tom špatně, jak to všichni ostatní vědí líp, než já. :)

pomněnko, neber si věci osobně. O tobě to není, proč se v tom vidíš? :co:

Za snahu vám děkuji.

Majko já si nic osobně neberu. Jenom to byl pokus ti otevřít srdíčko. Ale vidím, že jsi to nepochopila :/
Asi píšu čínsky nebo co , halt jako ty tři opice, ale bušit na vrata nebudu.

Tercilo, připojím se k Pan. Poslední dobou se mi tvé příspěvky jeví být laskavé a chápavé. Ráda tě teď čtu. Děkuju.

pomněnko, asi nerozumím, ty ses ptala, co mi vadilo, nebo tak nějak, nevím přesně, v Černošicích. Byla jsem v Černošicích dvakrát, pokaždé v létě, pokaždé jsem se tam cítila nádherně, klidně, přátelsky, krásné prostředí, skvělá společnost.

No a právě na to jsem se tě ptala : jak si se cítila v Čerošicích...hurá...vbyšlo to...:pussa:

ffly napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vando, jsem v pohodě.  Momentálně se cítím velmi dobře. Prosím, nepodsouvej mi, že jsem nešťastná.
Můžu vyjmenovat dost lidiček tady, kteří mi říkají nepříjemné věci a jejich způsob podání necítím jako kopání. Např. i Pan je jedním z nich.
Btw si myslím, že Pan nepřemýšlí nad každým slovíčkem, nad každým obratem. Nemusí. Protože její slova vycházejí většinou přímo z jejího srdce. Díkybohu, není tady jediná.

Zeptám se rovnou, chovají se přátelé tak, že nejdou na školičku, na kterou jsem se přihlásila já? Například. Nejsem slepá, abych neviděla, že jste se na trojku hlásily a pak jste nejely. MíšaII mi to dokonce napsala otevřeně na sklo.

Bála jsem se jít na dvojku, a vida, neroztrhaly mě tam ani mi nijak neublížily, přesto, že i ony měly trošku strach, jaké to bude. Bylo to moc fajn.

Vy se se mnou nechcete ani stýkat. Skutečně jste mé přítelkyně?

Vando, řekni, řekla jsem něco z tvého soukromí? Ublížila jsem ti nějak?
Přesto do mě kopeš. Tvá písmenka, že mi už nikdy nic nesvěříš, aby náhodou, ve mně zanechala hlubokou jizvu. Ale už moc nebolí.
Je mi líto, že jsem ztratila pár prima lidiček. Jistě jsem i já dělala a dělám chyby. Ale přátelé nás berou takové, jací jsme a neodkopnou nás, když jim náhodou zrovna naše chování není po chuti.
Ne já, vy jste se odhlásily ze školičky, ale na skle nepřestáváte proklamovat, jak neskonale vám na mně záleží a že mi nepříjemné věci říkáte pro mé dobro.
Zamysli se nad tímhle zase ty, Vando.

Napadlo mě, že jsem na tomhle vlákně docela příhodně.

Mám věřit? :)

Majko tohle by ti mělo sloužit jako námět k zamyšlení. Proč se ty věci udály tak jak se udály. Proč to tak je? Já bych se nepřestávala ptát. Proč?  Ty ale nechceš. Přemýšlím nad důvody, přemýšlím co tě k tomu vede. A vychází mi z toho jedno jediné - strach. Já vím, že mi napíšeš, že se mýlím.....

ffly, kdybych nepřemýšlela, nenapsala bych to, cos tady citovala. Ale strach to skutečně není. Jen troška bolesti z kopanců od lidí, o kterých jsem si myslela, že jsou to přátelé. už to docela přebolelo. Srovnám se s tím.
To jen píšu, abych neuhýbala.
Už se neptám, proč to tak je. Vše je přesně tak, jak má být. Když se mnou na školičku jít nechcete, nechoďte, nebo mi napište na rovinu, že nechcete, abych tam šla já, to jste neudělaly. Až po školičce a jediná MíšaII mi to napsala na rovinu, vážím si toho, že aspoň tehdy.
Na dvojce byli "domácí" , přesto mě do své party vzali a já jsem jim za to neskonale vděčná. Mohli mi oni napsat, abych s nimi nejezdila. Hluboce si vážím, že nenapsali, naopak, když jsem já psala, že se bojím, přesvědčovali mě někteří, abych se neodhlašovala, abych přijela. Děkuji.

Nharte: "promiň, ale to je prostě nabíledni, že proběhlo, co proběhlo. Že jsi neudělala chybu? Jistěže neudělala, jen si s prominutím byla blbá. "

Ano :D, taková já jsem celá a pořád - od narození :D

majkafa napsal(a):

Alosku, kopanec od přítele z lásky a kopanec z důvodu kopnutí jsou pro mě od sebe diametrálně vzdálené. Dostávám obojí. :)

Majko, k tomu jenom tolik - a jak to od sebe rozeznáš se 100% jistotou? Konkrétně takhle virtuálně to jde podle mě dost těžko ;)
Protože teď  to pro mě vypadá, že jsme zase u toho zásadního - a priori ve většině případů předpokládáš, že z lásky nejsou...
Já to mám trošku jinak, nekoukám, jestli jsou z lásky nebo ne, to je mi šumák, já je s láskou vyslechnu (přečtu), zpracuju, a pak je přijmu a nějak se podle nich zachovám - nebo mnou proletí :vissla: bez následků a povšimnutí.

Učím se od mých přátel podávat nepříjemné, když už mám pocit, že to musí být, laskavě. Ne vždy se mi to zatím daří.

A tuhle snahu ti jistě můžu pochválit - protože to vyvrací tvoje slova "takhle to mám já, a je mi jedno, jak to mají ostatní". Ono totiž zrovna tobě na ostatních dost záleží. Koukám, že zdi se opravdu boří, zatím po kamínkách, těším se, až budou padat cihly.

majkafa napsal(a):

Alosku, kopanec od přítele z lásky a kopanec z důvodu kopnutí jsou pro mě od sebe diametrálně vzdálené. Dostávám obojí. :)

Majko, proč proboha by někdo do tebe chtěl kopat, pro to kopnutí? Proč si pořád vytváříš podobné závěry? Je to jen o tebou vytvářeném nepříteli, tvých pocitech....(kdybych chtěla být jedovatá, zmínila bych tvé oblíbené zrcadlo, nebo podle sebe soudím tebe...) Za sebe musím říct, že nekopu, a už vůbec ne z důvodu kopnutí. Věř si, čemu chceš.

Vando, stále neodpovídáš na můj dotaz - zveřejnila jsem já něco z tvého soukromí, že mě kvůli tomu tolik napadáš a bojíš se mě? Ublížila jsemTI TÍMHLE JÁ? Nebo si jen vytváříš domněnky, že bych mohla, tak raději do mě kopeš preventivně. ;) Odbočuješ. Ale možná nechceš odpovědět. Beru to.

Holky, k tomu soukromí- já jako nic netušíci zástupce obecné většiny se přimlouvám- ctěte si svoje soukromí a intimitu. Někdy se stane, ale myslím, že to je otázka osobní etiky a i zcela běžného přátelství. V bezpečném prostředí je ta "práce na sobě" fakt o něčem úplně jiném. To co tu proběhlo, mi přišlo aj horší než to, co vyváděla mája v zápalu vášně. Pěkný konec neděle všem, ráda jsem si vás početla.

Terci- já napsala blbé! Blbé je roztomilé:). Bych tě neurážela náhodou. :) Ale je fakt, že se na to vztahují zážitky podobné jako na blbá.

Majko proč by ti měl někdo psát, ať nejezdíš na školu. Vždyť to je náš problém, který tady Míša pojmenovala. A pokud je to náš problém, tak  se vyřešil, tak že jsme na školu nejely. Já ze stejného důvodu jako Míša. Každý má právo volby.
A zase mluvíš o kopancích...myslíš že by si mi stálo za to tady smolit sáhodlouhé litanie, abych do tebe mohla kopnout? Ne, nepsala bych ti vůbec. Je mi líto nad tvým způsobem nahlížení na - nemůžu napsat ani rady - prostě na to co ti píšu. Asi to opravdu nemělo žádný smysl.

Majko, troufám si teď odpovědět i za ostatní, které znám..... právě proto, že je znám....
Jsem přesvědčená, že v našich řadách nepřítele hledáš zbytečně. Přestaň se trápit  dopředu obavami jestli někam jet nebo nejet... jestli je to někde uzavřená komunita nebo není. Dělej to, co chceš a na co máš chuť .... spontánně a uvidíš, že to samé příjde i od ostatních lidí, moc se zaobíráš tím , co si  druzí myslí a jak se k tobě chovají, tvoje úzkost je pak znát navenek a způsobuje to, že jsou ostatní taky rozpačití...
Vloni jsi s tím problém neměla, vzpomeň si.... ( v tom třídění na přátele- nepřátele bude asi zakopaný pes).

FFly, však říkám. Přítelkyně, které se se mnou nechtějí sejít.  :D
Opravdu nevidíš, jak si protiřečíš? :co::co::co:

Somaio, nemám s tím už problém. Vím, že ne se všemi lidmi na světě můžeme být přáteli. Přesto, že bychom s některými být chtěli. Ale přátelství není jednostranná záležitost.

Přečetla jsem si tvé psaní znovu, budu nad tím přemýšlet. Budu přemýšlet, proč mě tolik mrzelo a možná ještě mrzí, že děvčata, která se vydávají neustále za mé přítelkyně, o kterých jsem si to i já skutečně myslela, se mnou nešly na školičku 3. Protože stále mi vychází, že mé přítelkyně by se takhle nechovaly. Budu si nad tím dumat. Asi soudím podle sebe, já bych se takhle nechovala ke svým přítelkyním, moc ráda se s nimi vidím kdykoliv, ať jsou v jakémkoliv rozpoložení. Zvláště, když mě potřebují. Věděly, jak moc se na ně těším, že tam budeme spolu, psala jsem to.
Nu, mám námět k dalšímu přemýšlení. Potichoučku.

:kapitulation: Slibuju, Majko, že si tě už nebudu vůbec všímat a nijak reagovat, abys neměla pocit, že do tebe kopu. Bude to tak pro obě lepší. Přeju všem hezký den.

Nechápeš Majko nechápeš.

Vando, pochopila jsem, že na mou přímou otázku odpovědět nechceš.

Flly, kdybych chápala, nedumala bych nad tím. Opravdu nechápu.

To je to tvé vnímání , Majko, že je v životě jen buď a nebo... v tomto konkrétním případě : buď se někdo k tobě chová přesně podle podle tvých představ ( a je přítel) a nebo ne a je zařazen do kategorie nepřítel. Jenže já to tak necítím... nejsem a nechci být tvůj nepřítel...  vždyť mezi tím existuje celá škála různých barev a nuancí jak vypdá přátelství....jenže ty  jsi mi to už tolikrát napsala, že jsem tvůj nepřítel , že jsem  tomu pomalu začala i sama věřit
a řekla si: NECHŤ  ať si to myslí...( je to  přesně o tom věčném ztékání tvých hradeb)... rezignovala jsem a octly jsme  se v začarovaném kruhu vzájemného nepochopení.
Znovu opakuji... nemáš nepřátele, jsou jen ve tvé vlastní fantazii.

Majko já doufám, že pochopíš.....

Som souhlas.

Som, tak PROČ se mnou nechtěly sdílet školičku, jestli se považují za mé Přítelkyně? ne jenom "obyčejné" kamarádky, mluvím o těch životních. Já jsem vážně natvrdlá. :dumbom:
Já vím, odpovědět si musím já, nebo mi to řeknou ony, ty na to odpovídat nemůžeš.
Netvrdím, že mám nepřátele. Říkám jen, že nemám ty přátele,o kterých jsem se domnívala, že je mám. To nemusí být černé nebo bílé, že když někdo není přítel, je automaticky nepřítel. Takhle to nevidím. Je spousta nuancí.

Majko ale Míša ti to přeci jasně napsala proč. Protože na škole se otvírají velmi niterné a intimní záležitosti. Ty které prostě říkáme ve velmi specifických chvílích a vzhledem k tomu, co tady proběhlo veřejně s Mikešem ale i jinými ohledně vytahování velmi intimních věcí - já jsem nejela proto, že jsem věděla, že budu mít blok se otvírat, budu se bát říct navýsost intimní věci, takže by mi celá školička byla k prdu....nechtěla jsem být pouze divákem...pokud to chceš slyšet tak jak to je.

ffly, obávám se, že je to na mě moc složité.
Když mé Přítelkyně zavolají SOS, (a to já jsem tebe, Míšu a Vandu volala na tu školičku, potřebovala jsem vás, ať už kdekoliv, nepřišly jste, naopak, kvůli mně jste ty a Míša právě naopak nejely), tak já nastupuju v plné zbroji :) kdykoliv mě potřebují a není jim dobře. Tohle mi můj rozum ani cit nepobere.
Tenkrát mi nebylo nejlíp. Byla jsem tolik unavená. Nepřišly ste. Koply ste, že proto, že bych snad o vás něco prozradila. Chjo. :(
Jako bych já o vás někdy něco vytáhla. Ani Vanda na rovinu neodpoví, jestli jsem jí něco takového udělala. Neudělala.

Ffly, jasně. Přátelé se svých přátel bojí.
Já to mám jinak.
Vztahujete si to, co jsem měla s Mikešem, na sebe. Mikeš NENÍ můj přítel.

Však je to v pohodě. Bojíte se mě. Nejste mými Přítelkyněmi. To je všechno. Nic se neděje. Opravdových přátel je v životě jenom pár. Víme. :)

Nevěděla jsem že potřebuješ pomoc, četla jsem jen že se těšíš. Každá máme své dny, horší, lepší. A jestli bereš jako kopání to že jsme nejely - nemůžu s tím nic dělat. Přesvědčovala jsem tě dlouho. Nemůžu říct ani za sebe, že by si na mě vytahovala nějaké soukromé věci, ale víš po tom, co si tu přečteš.....
Prostě některý věci by neměly putovat na světlo boží, ubližuješ tím sama sobě....a naprosto zbytečně. A věř mi, že já vím o čem mluvím.

Víš já beru školu hodně vážně, protože mě moc pomohla v práci na sobě. Vím, že jsem připravená jít zas o krůček dál, cítím se na to. Ale to předpokládá, že do toho půjdu na 100 procent. Tohle je o mě - ne o tobě. Pokud z nějakých důvodů tomu nemůžu těch 100 procent dát - nemá to smysl.
Pokecat můžeme v hospodě u piva. Tohle byla ale perná práce.

To jsou tvá přání a přestavy , Majko, která s tebou nemůžeme sdílet. Někdy se to  s někým prostě podaří a s někým nepodaří.... přátelství je něco intimního, co asi nesdílíme se všemi lidmi, co se nedá vnutit ani očekávat od každého člověka , já to vnímám podobně intimně jako partnerství. ...kamarádství je o něčem jiném, to je víc povrchní a méně intimní. Jsem toho názoru, že skutečných přátel je v životě opravdu jen maličko a musí se na tom pracovat stejně intenzivně jako na partnerském vztahu. Kamarádů pak projde našimi životy zřejmě o mnoho víc... a přináší to taky radost a spokojenost. Možná jsi už na začátku kamádský vztah zaměnila za přátelský a chceš po někom něco, co ti není schopen opětovat....
Proč nejely na školičku? Na to ti opravdu neodpovím, jen ti znovu připomenu, že před rokem jsi se cítila všude a mezi všemi  dobře a po roce je to s mnohými lidmi najednou jinak. Myslíš , že se všichni  ostatní změnili jako mávnutím proutku nebo je spíš možné, že se změnilo něco u tebe na co okolí reaguje hromadně  nespokojeně?

Já dokonce psala Pan, že to asi nezvládnu a odhlásím se, netušila jsem, že jich bylo málo. Moc jsem vás potřebovala. Možná to takhle bylo lepší. S holkami mi bylo moc hezky, i když jsem původně jela s tím, že se výuky neúčastním, že bych to nezvládla, jak jsem byla unavená. Nevěděla jsem ani, že nejedete, až tam jsem zjistila, že nejste. Tušila jsem, proč. Míša mi to potrdila.  Nakonec to bylo moc fajn. Celé odpoledne jsem se "válela" pod rozkvetlými lípami a všechno a všichni byli moc fajn.

Uf krásný slova - i na přátelství se musí pracovat, budovat, cihla k cihličce. Na sobě musím taky to je bez debat...kurňa celej život makat!!!!!

Somaio, cítím to s přátelstvím tak podobně, jak jsi to popsala.

Teď jsem to už zase já, taková, jaká doopravdy jsem. Před rokem jsem si jen něco snažila skrýt a namluvit a neprožité nahradit přečteným.
Ptala jsem se na terapii, jak je možné, že jsem rozvod zvládla tak v pohodě, a teprve někdy v březnu, vlastně po rozchodu s M. to na mě zase všecko vykouklo, co jsem neodžila, jenom schovala.
Psycholožka říkala, že se tomu říká, že jsem byla "vyžehlená", uměle jsem se připravila, abych to nějak přežila.
Ale odžít si to musím, to neošidím, jednou to přijde.

Nu, asi jsem se některým víc líbila naučená a namlouvající si něco, co ještě nebylo, přesto, že jsem chtěla. Ne ta skutečná, neúžasná, často protivná, prostořeká, atd. atd. Ne ta úžasná, co vše zvládla a je poučená a všechno zvládne s úsměvem a nebude se vracet a trápit nad ztracenou rodinou a rozkopaným hnízdem.

Tak jsou teď překvapeni, že jsem jiná, než si mě namalovali.

ffly, pár dní před školičkou jsem na depu psala, jak je mi strašně. Mnozí jste mi za to akorát "vynadali". Volala jsem SOS, výslovně jsem to tam psala, jak hrozně se cítím. Díkybohu. Že někteří slyšeli mé výslovné volání. Že jsem v tom nezůstala sama.

Takže před rokem jsi to nebyla ty i přes to, že jsi šířila pohodu a teď  už to jsi ty, ale  šíříš nepohodu ( to usuzuji jen z toho, že se tvým blízkým s tebou nechce na společný  víkend, nic jiného za tím nehledej). No... nešlo by s tím něco udělat?  Třeba tak, abys to byla TY a zároveň šířila pohodu? Nad tím snad stojí za to přemýšlet a myslím si , že ještě všechno není tak špatné a ztracené , aby se to nedalo změnit ve stav oboustraně přijatelnější.  Je tu stále hodně lidí trpělivých , vstřícných a bez předsudků , kteří by ti s tím určitě pomohli.

Somaio, pracuju na tom. Jde to ztuha. Tak si to moc přejii, abych to byla já a šířila pohodu. Drž mi palečky.

Majko v tom ti drží palce všichni.

Nu, asi jsem se některým víc líbila naučená ...

domněnky a chození kolem horké kaše....
ale ty na to jednou příjdeš, až budeš doopravdy svá... já ti věřím :D

No vida... v jednu chvíli jsme psaly všechny tři  to samé... :D  Už nám svítá na lepší časy. :lol:

Jo mě svitlo, jsem se teď proběhla s psíkem v dešti....bylo to fajn!!

Nharte: "Terci- já napsala blbé! Blbé je roztomilé:). Bych tě neurážela náhodou. :) Ale je fakt, že se na to vztahují zážitky podobné jako na blbá."

Nebóóój, :D to jsem v žádném případě nebrala špatně, smála jsem se tu :supr: Příhoda, kterou jsem popisovala, patří do kategorie těch, které proběhly, aby mě poučily. I když tehdy to příjemné nebylo. Jako opravdová blbka jsem se kolikrát cítila až mnohem, mnohem později :D

Taisha napsal(a):

Nee,..
je to o něčem hlubším.

A btw. to, že někdo použije něco o mně ze školy, mi nedělá problém. Problémem by bylo, kdyby někdo použil SZ nebo soukromý rozhovor vedený v duchu přátelství. Ovšem souhlasím se Somaiou, že je třeba ještě více selektovat..

Opravdu mám nastavení, že "cokoliv řeknete, může být použito proti vám". A proč taky ne, když info sděluji dobrovolně a vědomě.

Ja osobne som napríklad na školičke prezradila na seba viac vecí - povedzme intímnych, alebo aspoň "iných" - s vedomím či nádejou, že to účastníčky, ktoré poznám pochopia a vezmú tak, ako som ich myslela, a naložia s nimi čo najlepšie. Ak sa tie isté informácie dostanú sem, môžu byť inak pochopené- alebo úplne nepochopené - a v neposlednom rade použité proti mne. A ja by som rada sama rozhodovala o tom, ktoré informácie MOŽU BYŤ použité proti mne. Pričom to nič nevypovedá o pravdivosti alebo nepravdivosti toho, čo hovorím - vždy sa snažím hovoriť pravdu podľa svojho vedomia a svedomia.

Tercila napsal(a):

..... Měla bych ale jen poznámku z vlastní zkušenosti, Vandi, k tomuto:
"Podvádění je následek, ne příčina, přeciž"

Kdysi jsem totiž pár měsíců chodila s klukem, který byl takzvaně fantastický :). Na rande chodil včas, kupoval mně i mojí rodině dárky, byl pořád usměvavý, bezproblémový, plánoval naši budoucnost, byli jsme mladí, ale shodli jsme se v tom věku vlastně na všem. Do našeho vztahu od začátku poněkud nakukovala kamarádka jeho sestry, která po něm "jela", ještě než si mě našel. Ale nevnímala jsem ji jako sokyni, naopak jsem si ještě říkala, jak jí musí být hrozně, když po něm touží a on ji tak přezírá, vodí se se mnou za ruku atd., je ke mně galantní jako málokdo z jeho vrstevníků...
A pak jsem jednou netrávila víkend s ním - a o tom víkendu se prostě s tou holkou vyspal.... Nedala mu pokoj a nedala a on byl tak trochu po zábavě ovíněný alkoholem... Od té doby já bytostně nesouhlasím s tím, že nevěra potřebuje příčinu v chování podváděného partnera...
Jooo, po dvou desetiletích mého manželství bych mohla uznat, že jsem udělala řadu chyb, jejichž následkem by mohla být manželova nevěra, ale tehdy s tím klukem FAKT NE :).
"Příčinou" naopak tehdy byla ta jeho nevěra - a to mého okamžitého rozchodu s ním :D.

já si myslím, že vždycky je chyba na obou stranách. V tomto případě jsi pochybila možná jen v tom, že sis špatně vybrala partnera. Jiný na jeho místě, ač ovíněn a sváděn, by ti třeba zůstal věrný (určitě alespoň jeden takový chlap po světě běhá doufám...).

A někdy jsou příčiny nevěry opravdu absurdní, to uznávám. Vím o případu, kdy manželka byla moc dokonalá v očích manžela, ve všech oblastech se cítil horší než ona (v jeho vnímání), takže si našel milenku, která byla ve všem horší než on... prostě když se chce, tak se vždycky najde důvod.

Jsem četla následující statistiku (tedy nevím jak moc je hodnověrná):

96% lidí je nevěrných
po zjištění nevěry se u nás 41% párů rozešlo
dalších 44% si ji nedokázalo odpustit a vážně jim narušila vztah
a jen 15 % dvojic obnovilo dobrý manželský život


pak mi k ještě k diskusi tady napadlo - ve společnostech, kde je povoleno mnohoženství - myslíte si, že tam lidé prožívají nějak méněcenné vztahy, když nejsou výhradní? Myslím tím jestli tam ženy v manželství citově strádají protože jejich manžel má víc žen nebo lépe jestli je tam mezi lidmi míň lásky? Jsou tam lidé víc nešťastní než třeba tady u nás protože nežijí ve vztazích 1 plus 1?

Já si to představuju jako když mám jedno dítě, dávám mu tolik lásky kolik v té chvíli dokážu. Někdo jiný dává třeba svému jedináčkovi víc lásky nebo třeba míň. A pak je třeba matka, která má dětí pět a přesto dokáže těm svým pěti dětem dát každému víc lásky než já tomu svému jedináčkovi, protože je zkrátka jiná než já a dokáže lásku rozdávat lépe než já. Chtěla jsem tím říct, že kvalita nebo množství lásky nezáleží na počtu dětí, ale na tom jaký je ten který rodič uvnitř.  Proč by tohle nemělo platit i v partnerských vztazích?

A ještě k majkafě - já jsem si na vlastní kůži přišla na to, že nemá až tak cenu třídit lidi na přátele, kámoše, nepřátele... protože tak jak jde život poznávám (často až s odstupem), že často mi nejvíc pomůžou lidé, které v tu chvíli považuji za nepřátele...

Čau zmrzko Vanilková... alespoň už mám jakous takous představu, proč na mě kašleš... :D

Jo a mám jen takovou  malou perličku k zamyšlení pro ty, co si nedovedou představit spokojený život jinak než v páru 1 na 1...
Víte , že podle dochovaných informací se odhaduje , že král Šalamoun měl zhruba 140 manželek+ k tomu ještě rozsáhlý počet  neevidovaných souložnic, takže ke konci jeho života bylo skore asi 1000 žen a dívek???
To musel být masakr, co?? :lol: :lol:

nechce se mi to celé číst navíc tu mají příspěvky jen zhruba 3-4 duchny / z nich 3 přeskakuju bez čtení/versus Majka a nechápu, že jim nedojde, že Majku tlačí a tlačí a neuvědomují si jak jí to musí zaměstnávat hlavu. Majko nenech se drtit nejsi, povinná komukoli se zpovídat, už vůbec někomu virtuálnímu, kdo tu ztráví celou neděli. Nedej se, nečti co ti ubližuje je jedno jestli jsem to já nebo kdokoli, jeď raději znova na hezkej film než takový nátlak, je mi smutno co dovede zabedněná víra - viděla jsi to i v Báthory a určitě nejen tam, je to tu jak inkvizice kdo nesouhlasí  se stádem budiž sťat :/

to je asi tak proklamovaná dobrota  ale něco za něco, přátelé ti budou dávat pohlazení i když zrovna nebudeš oplácet...vypusť nenech se tlačit kam nechceš si SVOBODNÁ HOLKA - svobodnááááááááááááááá

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno, pokud má někdo chuť či touhu, nechť se přestěhuje do těch států, kde je bigamie v kurzu a tam se může dosytosti vyřádit. Jen nevím, nevím, zda by vám zrovna tam bylo povoleno cokoliv svobodně plácat na internetu, nedej bože, mít svůj vlastní názor  :-) Jinak něco jiného je láska partnerská a láska mateřská -neplést prosím jablka s hruškama.

A ohledně majkafy - ztotožňuju se s xxxx - tady se tak tlačí na pilu, až je mi z toho ouvej, proč ji nenecháte dejchat podle jejího rytmu? Hlavně, když někdo jiný zatlačí na pilu, třeba ve vztahu - to je hned oheň na střeše...jednoho byste za to utloukli písmenkama, ale samy to provozujete ve velkém - zkuste popřemýšlet (ale tady se to děje v dobrém úmyslu, že? Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly)

Jéééžiš to začíná být napínavý... lepší než celý Jurský park... tak co myslíte...sežerou ty příšery Majku nebo ne?? :lol: :lol:

Taky možná xxxx právě lituje, že už není povoleno upalovat a mučánkovat ... taky žijeme v zemí, kde se kurnik ani to  právo "šaríja" ( nebo tak nějak se to píše ) nedá aplikovat ... věčná škoda, věčná škoda... :lol:

přeskakuj...přeskakuj, děláš nám tím  jen samou radost...

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno.................


Děkujeme naší kriminální ústředně za upozornění, tohle mě a Vanilce FAKT uniklo, ještě , že tě máme... :lol: :lol:

Somaia napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno.................


Děkujeme naší kriminální ústředně za upozornění, tohle mě a Vanilce FAKT uniklo, ještě , že tě máme... :lol: :lol:

:lol: takže buďte rády, že mě máte :lol: věcné dary atd. mi prosím zasílejte na mou adresu, kterou velmi ochotně sdělím po SZ :cool:

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno, pokud má někdo chuť či touhu, nechť se přestěhuje do těch států, kde je bigamie v kurzu a tam se může dosytosti vyřádit. Jen nevím, nevím, zda by vám zrovna tam bylo povoleno cokoliv svobodně plácat na internetu, nedej bože, mít svůj vlastní názor  :-) Jinak něco jiného je láska partnerská a láska mateřská -neplést prosím jablka s hruškama.

A ohledně majkafy - ztotožňuju se s xxxx - tady se tak tlačí na pilu, až je mi z toho ouvej, proč ji nenecháte dejchat podle jejího rytmu? Hlavně, když někdo jiný zatlačí na pilu, třeba ve vztahu - to je hned oheň na střeše...jednoho byste za to utloukli písmenkama, ale samy to provozujete ve velkém - zkuste popřemýšlet (ale tady se to děje v dobrém úmyslu, že? Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly)

...Zklamaná těší mě že si tě se mnou / nebo mě s tebou / pletou, taky to vidím tak že tu majce někdo stojí s úsměvem a dobrotou na krku... o svobodě se tu jen plácá tisíce příspěvku...zrcadlo už je jako mrakodrap a ŇYC...

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno.................


Děkujeme naší kriminální ústředně za upozornění, tohle mě a Vanilce FAKT uniklo, ještě , že tě máme... :lol: :lol:

:lol: takže buďte rády, že mě máte :lol: věcné dary atd. mi prosím zasílejte na mou adresu, kterou velmi ochotně sdělím po SZ :cool:

A nestačilo by ti, kdybych tě dnes večer za to zahrnula do své modlitby a díku vzdání? :lol: :lol: :lol:

Somaia napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno.................


Děkujeme naší kriminální ústředně za upozornění, tohle mě a Vanilce FAKT uniklo, ještě , že tě máme... :lol: :lol:

:lol: takže buďte rády, že mě máte :lol: věcné dary atd. mi prosím zasílejte na mou adresu, kterou velmi ochotně sdělím po SZ :cool:

A nestačilo by ti, kdybych tě dnes večer za to zahrnula do své modlitby a díku vzdání? :lol: :lol: :lol:

..nene , já toužím pouze po materiálnu, za motlitbu si nic nekoupím. Pokud nemáš nějaký věcný dar, stačí naditá obálka, nejlépe A4 :vissla:

Nepotěšila jsi mě..... ani já tě nepotěším :lol: :lol: :lol:

xxxx napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno, pokud má někdo chuť či touhu, nechť se přestěhuje do těch států, kde je bigamie v kurzu a tam se může dosytosti vyřádit. Jen nevím, nevím, zda by vám zrovna tam bylo povoleno cokoliv svobodně plácat na internetu, nedej bože, mít svůj vlastní názor  :-) Jinak něco jiného je láska partnerská a láska mateřská -neplést prosím jablka s hruškama.

A ohledně majkafy - ztotožňuju se s xxxx - tady se tak tlačí na pilu, až je mi z toho ouvej, proč ji nenecháte dejchat podle jejího rytmu? Hlavně, když někdo jiný zatlačí na pilu, třeba ve vztahu - to je hned oheň na střeše...jednoho byste za to utloukli písmenkama, ale samy to provozujete ve velkém - zkuste popřemýšlet (ale tady se to děje v dobrém úmyslu, že? Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly)

...Zklamaná těší mě že si tě se mnou / nebo mě s tebou / pletou, taky to vidím tak že tu majce někdo stojí s úsměvem a dobrotou na krku... o svobodě se tu jen plácá tisíce příspěvku...zrcadlo už je jako mrakodrap a ŇYC...

a plést stále budou, ale s tím nic nenaděláme,  - za chvíli se nebude říkat skleníkový efekt, ale zrcadlový efekt :lol:

Somaia napsal(a):

Nepotěšila jsi mě..... ani já tě nepotěším :lol: :lol: :lol:

kde nic není - ani smrt nebere :P

Zklamaná napsal(a):

a plést stále budou, ale s tím nic nenaděláme,  - za chvíli se nebude říkat skleníkový efekt, ale zrcadlový efekt :lol:

no, nenaděláte, holky... leda sobě do trikotu... a co už ,to je život i to se občas může stát ...:vissla: :vissla: :vissla:
Dobrou...

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Nepotěšila jsi mě..... ani já tě nepotěším :lol: :lol: :lol:

kde nic není - ani smrt nebere :P

pravdu díš, vědmo...smrt a Zklamaná si nic nevezme.. :rock:

Somaia napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Nepotěšila jsi mě..... ani já tě nepotěším :lol: :lol: :lol:

kde nic není - ani smrt nebere :P

pravdu díš, vědmo...smrt a Zklamaná si nic nevezme.. :rock:

citát má vícero výkladů - myslíš si, že jsem měla na mysli zrovna materiálno? ;) Zkus si za slovo NIC dosadit cokoliv - pak také cokoliv z toho vzejde - vždyť je plno odstínů a nuancí :vissla:

..nene , já toužím pouze po materiálnu

tak si to nejdřív přežmoulej  v hlavě nanečisto a pak mě zkus přesvědčit znovu o tom, že nemyslíš jen na  to výše uvedené materiálno.
A já se možná pokusím ti uvěřit... možná...

Somaia napsal(a):

..nene , já toužím pouze po materiálnu

tak si to nejdřív přežmoulej  v halvě nanečisto a pak mě zkus přesvědčit znovu o tom, že nemyslíš jen na  to výše uvedené materiálno.
A já se možná pokusím ti uvěřit... možná...

:lol: přeci ti nebudu vždy říkat, na co právě myslím - vylož si karty, třeba dostaneš odpověd - vědmo :reta:

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

..nene , já toužím pouze po materiálnu

tak si to nejdřív přežmoulej  v halvě nanečisto a pak mě zkus přesvědčit znovu o tom, že nemyslíš jen na  to výše uvedené materiálno.
A já se možná pokusím ti uvěřit... možná...

:lol: přeci ti nebudu vždy říkat, na co právě myslím - vylož si karty, třeba dostaneš odpověd - vědmo :reta:

na takové hlouposti je škoda vydávat energii výše zmíněného druhu... :reta: stejně o sobě všechno časem prozradíš sama, stačí jen mít chvíli trpělivost. :lol:

Jinak koukám, paninka si mě už zaškatulkovala :vissla: třeba se učím být víc barevná - takhle sis myslela, že mě máš hned přečtenou, teď už budeš muset občas i přemýšlet :rock:

Somaia napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

..nene , já toužím pouze po materiálnu

tak si to nejdřív přežmoulej  v halvě nanečisto a pak mě zkus přesvědčit znovu o tom, že nemyslíš jen na  to výše uvedené materiálno.
A já se možná pokusím ti uvěřit... možná...

:lol: přeci ti nebudu vždy říkat, na co právě myslím - vylož si karty, třeba dostaneš odpověd - vědmo :reta:

na takové hlouposti je škoda vydávat energii výše zmíněného druhu... :reta: stejně o sobě všechno časem prozradíš sama, stačí jen mít chvíli trpělivost. :lol:

myslíš? máš hodně trpělivosti, nebo ti občas tečou nervy....:cool:

Tak jednu pikantnost ti prozradím Zklamaná, je obdivuhodné, jak pečlivě dokážeš analyzovat historii  Babinetu, poctivě číst v příspěvcích mnoho a mnoho měsíců zpátky a třídit  pečlivě nasbírané informace . Již několikrát se tu od tebe  objevilo tolik "perel" z minulosti, že asi nebudeš mít   v tomto svém počínání konkurenci. Taky jsi mě potěšila, že zabrousíš i na duchovní a víš jaké je mé hobby a čteš... a čteš....  To je docela nadějné, když někdy pánbůh dá, možná i motyka spustí, never say never... :D

Somaia napsal(a):

Tak jednu pikantnost ti prozradím Zklamaná, je obdivuhodné, jak pečlivě dokážeš analyzovat historii  Babinetu, poctivě číst v příspěvcích mnoho a mnoho měsíců zpátky a třídit  pečlivě nasbírané informace . Již několikrát se tu od tebe  objevilo tolik "perel" z minulosti, že asi nebudeš mít   v tomto svém počínání konkurenci. Taky jsi mě potěšila, že zabrousíš i na duchovní a víš jaké je mé hobby a čteš... a čteš....  To je docela nadějné, když někdy pánbůh dá, možná i motyka spustí, never say never... :D

Já jsem ti to říkal, takový odpor, to není samo sebou ;-)

Somaia napsal(a):

Tak jednu pikantnost ti prozradím Zklamaná, je obdivuhodné, jak pečlivě dokážeš analyzovat historii  Babinetu, poctivě číst v příspěvcích mnoho a mnoho měsíců zpátky a třídit  pečlivě nasbírané informace . Již několikrát se tu od tebe  objevilo tolik "perel" z minulosti, že asi nebudeš mít   v tomto svém počínání konkurenci. Taky jsi mě potěšila, že zabrousíš i na duchovní a víš jaké je mé hobby a čteš... a čteš....  To je docela nadějné, když někdy pánbůh dá, možná i motyka spustí, never say never... :D

děkuji za pečlivé rozpitvání - ale nevěř všemu, co se píše, není nutné jen číst, číst a číst - stačí třeba i jen přemýšlet a když už něco číst, není nutné běhat po celém Babinetu, ono se toho nažvaní třeba v jednom vlákně až až, nebo stačí znát různé triky, jak se dočíst toho, čeho chceš :vissla: Duchovní? Jejda - tam jsem teda ještě nebyla - jdu napravit ten renons - tam budou "perly"  :cool:

Axi napsal(a):

Somaia napsal(a):

Tak jednu pikantnost ti prozradím Zklamaná, je obdivuhodné, jak pečlivě dokážeš analyzovat historii  Babinetu, poctivě číst v příspěvcích mnoho a mnoho měsíců zpátky a třídit  pečlivě nasbírané informace . Již několikrát se tu od tebe  objevilo tolik "perel" z minulosti, že asi nebudeš mít   v tomto svém počínání konkurenci. Taky jsi mě potěšila, že zabrousíš i na duchovní a víš jaké je mé hobby a čteš... a čteš....  To je docela nadějné, když někdy pánbůh dá, možná i motyka spustí, never say never... :D

Já jsem ti to říkal, takový odpor, to není samo sebou ;-)

samozřejmě , že jsi měl pravdu... já hodila udičku... a hle... :supr:
slyšíš jak to tady šustí... ( to jsou moje dlaně :lol: )

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

Tak jednu pikantnost ti prozradím Zklamaná, je obdivuhodné, jak pečlivě dokážeš analyzovat historii  Babinetu, poctivě číst v příspěvcích mnoho a mnoho měsíců zpátky a třídit  pečlivě nasbírané informace . Již několikrát se tu od tebe  objevilo tolik "perel" z minulosti, že asi nebudeš mít   v tomto svém počínání konkurenci. Taky jsi mě potěšila, že zabrousíš i na duchovní a víš jaké je mé hobby a čteš... a čteš....  To je docela nadějné, když někdy pánbůh dá, možná i motyka spustí, never say never... :D

děkuji za pečlivé rozpitvání - ale nevěř všemu, co se píše, není nutné jen číst, číst a číst - stačí třeba i jen přemýšlet a když už něco číst, není nutné běhat po celém Babinetu, ono se toho nažvaní třeba v jednom vlákně až až, nebo stačí znát různé triky, jak se dočíst toho, čeho chceš :vissla: Duchovní? Jejda - tam jsem teda ještě nebyla - jdu napravit ten renons - tam budou "perly"  :cool:

No není ta holka v jistém směru geniální ?

Budu se držet tématu- fakt nevím, jestli mám věřit, že se tu  nadrobilo ZAS 6 stránek! :D

K hledání vhistorii vláken - já se přiznám, že si také čtu jiná vlákna , starší- je to poučné- spousta   lidiček mění názory jak korouhvičku, spousta se kácí při sebemenším větříčku a tvrdí , jak že jsou je silní ( nejen ve víře..;)

Nevidím na tom nic špatného- jen se mi už nechce vytahovat konkrétní příspěvky, i když by se třeba daly použít  jako odraz k  současnému názoru téhož pisatele....  Bylo by to kolikrát i dost komické Ale mě  to prostě  neba...

Moc ráda čtu Tercilo Tebe- to je takové lidské počteníčko- asi takovou intenzitu filosofie  já potřebuju abych se mohla začít nad příspěvkem usmívat ......:supr:

Taisha -  Tvé příspěvky mi naopak   halasně dávají najevo jak moooc málo  toho ještě víš..Sorry , ale některé tvé výroky jsou fakt extrémně záživné....:usch:  Myslím, že si budeš muset také dávat pozor, abys  nebyla spíš zatrpklá stará čarodějnice , než divukrásná čarodějka..... Ale soudím ( nevím zcela jistě, musela bych hledat  a to se  mi nechce), že jsi ještě mládě, tudíž máš dost času na   změnu  z lítání  na koštěti na vznášení se  ....:cool:

Ahoj všichni, tak se zase po nějaké době hlásím s tím, co nového. Dcerka roste jako z vody, dělá mi radost, manžel už míň :(. Byli jsme na dovolené a zase někomu psal sms. Tvrdil, že kamarádce z práce posílal pozdrav ze zahraničí, ale je to hrozný, já už se strašně bojím věřit. Spíš si myslím, že se s ní pořád ještě nerozešel. Když jsme se vrátili, měli jsme k tomu rozhovor, ted spíš monolog (z mé strany:dumbom:), mu se o tom nechtělo bavit :vissla: :dumbom:. Tak jsem se už naštvala a řekla mu, že vidím jeho nezájem, tak ať se sbalí a vypadne. Já že potřebuju vědět, že má zájem to řešit. Na to mi řekl, že je toho hodně, co se v jeho životě za poslední měsíce událo a že si musí dát pár věcí do pořádku. Když jsem se ptala o co se jedná,neřekl, jen mi řekl, ať se na to neptám, že by mě to bolelo. Nejhorší, že vím, že mi dokáže lhát do očí, proto jsem ani nevěděla, že někoho toho půl roku má. Ke mně se chová pořád krásně, i k malé. Řekl mi, že si to všechno vyřeší a začneme znovu a že to bude ještě lepší a že nás strašně miluje a nechce o nás přijít. Jenže já mám strašný strach, že to mezi náma všechno změnilo. Přemýšlím nad každou jeho odpovědí, jestli je to pravda nebo mi lže. Já mám strach že z toho fakt zcvoknu. Z jedné strany bych od něho nejraději hned odešla, protože vím, že je to sobec a ublížil mi strašně a z druhé strany si říkám, co když se chce opravdu změnit a já malou připravím o tátu, který ji miluje a sebe o manžela, který mě asi svým způsobem miluje taky. Ach jo, jak z toho ven?????

vanilka: "V tomto případě jsi pochybila možná jen v tom, že sis špatně vybrala partnera."

Vanilko, já vím, jak jsi to myslela, chápu :supr:, přesto jsem se tu zasmála, protože vzato kolem a dokola, když budu pokračovat v duchu těchto úvah, tak musím zákonitě dojít k závěru, že chyba se stala už tím, že jsem se vůbec narodila :D :D.
Ale dobrý, no - život je fakt pestrý; skvělé na tom je, že jsme schopni se našim různým zážitkům po letech i zasmát :).
Jo, ještě jak jsi popisovala statistiku nevěr - tak si myslím, že ta 4 procenta tazatelům něco nepřiznala :D. Osobně nejsem nějak schopna věřit na úplnou celoživotní 60letou 100% věrnost, ale nějak mi to srdce nerve (možná je to mým věkem, nevím) :). Já opravdu ve svém okolí a mezi spolužáky atd. neznám žádného věrného chlapa, žádného. (o holkách ani nemluvím) :D. Vlastně jo, znám dvě - mladé, čerstvě vdané kočky :).
Pozitivní na tom smýšlení je, že člověk (aspoň já) přestává časem přikládat až takový význam té věrnosti, že by kvůli tomu skákal z okna. Tím netvrdím, že by po provalení manžel neměl rychle sbaleno :D (a on to ví) ;) :D

(jen dodám legrácku z naší domácnosti: ještě teď po příjezdu z firmy vyměnil baterii v koupelně - chtěl nám udělat radost. Pochválila jsem jeho šikovnost a on s pýchou pronesl: "to víš, nás dobrých je málo" :). Kývla jsem - ať má radost, že jo - a za chvíli slyším: "jaktože tady na stole zůstalo to těsnění?" :D.... No a tak to u nás chodí, no) :D

Natalko dej tomu čas a snaž se nepřemýšlet nad tím. Stalo se - nedá se odestát. Můžeš se s tím vyrovnat - nebo ne a prásknout do kočáru. Ty můžeš volit.  Rozhodně bych po ničem nepátrala - nepřinese ti to ani klid ani vyrovnanost - naopak.
Pokud ti za to stojí - dej mu šanci a čas. I sobě. Pokud ne, jdi od toho. Hlavně na to pořád nemyslí, kalí ti to zrak a můžeš nevidět to co vidět máš.

natálka: "Ke mně se chová pořád krásně, i k malé. Řekl mi, že si to všechno vyřeší a začneme znovu a že to bude ještě lepší a že nás strašně miluje a nechce o nás přijít. Jenže já mám strašný strach, že to mezi náma všechno změnilo."

Natálko :), holka zlatá, nesmutni - v životě se toho ještě tolik přihodí... Přečti si znova ta svoje slova, která jsem označila. Jsou důležitá. Odhaduji, že máš přece jen fajn manžela, který vás má rád... Zkus to nehrotit - zkus to!
A ber taky v úvahu fakt, že se opravdu mezi partnery časem ledacos změní, někdy k lepšímu, někdy k horšímu, ale nemusí se z toho hned vyvodit rozchod, obzvlášť, když je dítě malé.
Moc dobře vím, že je to těžké, ale zkus se zklidnit, zkus si říct, že na světě se dějí horší věci a dej vám všem šanci na hezký život. (A to soužití nejsou jenom líbánky, je to spousta starostí a spousta řešení všelijakých problémů...) Já u Tvého manžela vidím snahu. Držím vám palce, moc. :)

Natálka- souhlasím s  napsaným- pokud se k tobě a dcerce manžel chová hezky- dej mu šanci a nepátrej.  Je to v tvém případě  jediné dobré řešení .  Pokud by se chování manžela změnilo-to je podle mého jiná, ale POKUD SE SNAŽÍ  být tátou, manželem, partnerem- ať už bylo cokoliv z jeho strany špatně , ZKUS  se přes to přehoupnout a žij to krásné co spolu máte.. Pravda není v tomto případě tak důležitá- důležitá je pohoda pro Vaši dcerku, spokojená rodina... Možná by  ti prožitá situace mohla dát spíš sílu, postavit se  budoucím konfliktům a situacím, které v životě určitě přijdou...  Když budeš  silná v sobě, můžeš   z toho i  svým způsobem vytěžit. Měj manžela ráda, ale nechej si díl lásky i pro sebe.  Netrap se  tím co bylo,pokud TO co je  NYNÍ je  HEZKÉ... Hodně štěstí!

ZUZI - ale to je přece správně, že se liší příspěvky místních z doby jejich příchodu na babinet a teď.

Tercilo, zuzi777a a ffly, děkuju moc za krásná slova útěchy. Vše tohle vím, jen prostě někde uvnitř se s tím zatím nějak nemůžu vyrovnat. Prostě to v tom srdíčku tak nějak skřípe, když něco řekne a já se snažím přelouskat, jestli to je či není pravda. Vím, že je to vlastně k ničemu, protože co bych udělala? To samý, co můžu vlastně udělat hned. Je to děsný, já jsem si to takhle prostě vůbec nepředstavovala, aspoň ne rok po svatbě. Ikdyž četla jsem tady, že to vše bylo i po kratší době. Jen jsem si myslela, že už jsem si prožila v životě dost zlýho (bývalý manžel gambler, bil mě a do toho nám po porodu zemřelo miminko). A já prostě cítíla, že on je ten pravý. Já vím, jsme sice spolu už 6 let a jsem asi "okoukaná", ale já se snažím, nekašlu na sebe, po porodu vážím už o 5 kg míň než před těhu. Vím, že to nic neznamená, jen tím chci říct, že mi to není lhostejný a chci se líbit. Asi to chce všechno čas, ale nejhorší je, že já jsem mu před 3 lety nevěru odpustila, dlooooouho se z toho vzpamatovávala a snažila se zase uvěřit a je to tady znova. Mám strach, že je to bludný kruh. On k psychologovi nechce, prý co by tam dělal. Myslím si, že by nám mohl pomoct, mě, jak se s tím vyrovnat a mu, jak se vyrovnat sám se sebou, aby to nevyhledával a neubližoval tím rodině. Myslíte si, že je to tak? Nebo to mám prostě zase všehno hodit za hlavu a jít po x-té zase dál :(

Natálko pokud on nebude chtít nikam ho nedostaneš. Pokud ty pomoc potřebuješ - vyhledej ji. Pokud je to opakovaně je asi někde zádrhel. Ten byste měli společně rozšmodrchat. Teď ale ne, není na to v téhle vypjaté chvíli vhodná doba. A je i na tobě zvážit jaké kvality má tvůj partner. A až opadnou tyhle vypjatosti - z obou stran - asi bude dobře promluvit si - s láskou co bude dál. Než ta chvíle nastane i ty budeš mít víc jasno. Nejsou to příjemné situace - ale opravdu se snaž soustředit na jiný věci - na dítě, začni se učit čínsky, no prostě zaměstnej hlavu.

Salen-   delší časový odstup od změn názorů chápu. Nejsem konzerva...:D Ale spíš mě zarazilo, že obrat nastává dle potřeb píšícího - momentálních.. Ale prosím, já se fakt nechci šťourat   v  tom, že prostě někdo  myslí a chová se jinak, než mě to je blízké. A´t si každý dělá , co umí.... Jen jsem podotkla, že to je kolikrát  směšné, pokud by se to vystavilo vedel sebe... :kapitulation:

Natálka- pokud sama cítíš, že své chování neukočíruješ a roste v Tobě přetlak jak v papiňáku- tak to hlavně  ŘEKNI DOKUD JSI JEŠTĚ V KLIDU!   Dle mého by bylo lepší to říct manžovi jako prvnímu, pak teprv pokud by se tvé KLIDNÉ VYJEDNÁVÁNÍ  nesetkalo s pochopením- nebo bys to manžovi neuměla podat v klidu, bych asi hledala pomoc zvenčí..
Vyjednáváním- rozhovorem-  myslím  rozhovor stylu : prosím, JÁ mám opravdu problém se vyrovnat s naší současnou situací, moc mě to mrzí , už kvůli malé,  VÍM že jsi na mě hodný, zdá se mi , že mě miluješ, ALE ve mě  roste balvan, který sama  neodvalím....  Mluv se mnou, nenechávej mě v pochybnostech, nebo místo šťastné mámy svého dítěte budeš mít vedle sebe trosku( hysterku, žárlivku, nešťastnici- dosaď to, co se na Tebe hodí..)
No a současně s pokusem o rozhovar v partnerství bych skutečně  jak píše FFly i jiné, hledala naplnění SVÉHO času SVÝMI  aktivitami... Dcerku  nechat pohlídat  taťkovi, či babičce a  jít SAMA cvičit, plavat na brusle, s kámoškou  do kina..... COKOLIV, co Tě na chvilku zaměstná jinak , než přemýšlením o  vašem partnerství...

Nechci  nic zlehčovat , ale vzpomínám, jak jsem při svých potížích ( neřešitelných nakonec jinak než rozchodem, ale to sem teď nepatří) chodila na dlouhé procházky  se psem. Odcházela jsem  zdrcená tíhou  neřešitelnosti mé situace, unavená , otrávená , neš´tastná... Ovšem během procházlky jsem musela řešit, jestli mi pes nepřinese aportem cyklistu, myslivce, trabanta... Prostě  zabíralo jít se nechat utahat psem- měla jsem středoasiata- velkou  silnou obludku, která mě z chmur a pochybností vytahovala do slova a do  písmene - při procházce mě vláčela po břiše strništěm, polním hnojištěm.. Jednou jsem vyrazila na procházku v slušivých  šusťákách vietnamské provenience s malým batůžkem a pytlíkem piškotů. Vrátila jsem se  bez baťůžku,  doslova v kraťasech ,od hnoje , bez mobilu, do kterého jsem si chtěla postěžovat kamarádce... Ale zajímavé je , že po počátečním rozbrečení, že už teda opravdu jsem na dně  mě situace rozesmála- viděla jsemse nějak tak zvenku a  přišlo mi komické, jak ta fena radostně vzala řešení mých chmur do svých pacek- prostě mě nenechala přemýšlet o vztahu a nasadila mi zástupný program... Možná od tohoto dne jsem začala svou situaci vidět s humorem a nadhledem- prostě jsem si vzpomněla , že už jsem ležela i hubou v hnoji a taky jsem přežila.....

Salen napsal(a):

ZUZI - ale to je přece správně, že se liší příspěvky místních z doby jejich příchodu na babinet a teď.

Salen, možná Zuzi měla na mysli takové příspěvky, co se točí - kam vítr, tam plášť. Jistě, že je tu nejvíce těch, co se změnily/i k lepšímu a to je jen dobře, je moc fajn, že autor některých příspěvků dříve na dně je teď už v pohodě. A jsou tu i některé příspěvky, které si za svým názorem stojí pevně jak dřív, tak nyní - a určitě to není o "tuposti a nepoučitelnosti" píšícího...

Natálko: Vidím, že ty řešíš opakovanou nevěru - možná po té první tvůj manžel také "sekal dobrotu". A zvrtlo se to zase zpět - chlapa k psychologovi nedostaneš ani párem koní, pokud sám necítí potřebu rady a pomoci. Teď si v situaci, kdy on se snaží a ty máš obavu - lže - nelže. K tobě a dceři se chová skvěle - dej tomu šanci, promluv s ním, že děláš za tímhle tlustou čáru a dál o tom s ním nedebatuj - jedno mu však k tomu řekni, bez hysterických výlevů, bez pláče - že je to naposledy, co mu šanci dáváš, protože takhle celý život nechceš žít. Chvíli nahoře a potom zase spadnout dolů. A prostě, kdyby se to měla po nějakých letech dostat zase dolů - ty kufry za dveřmi mu přichystej. Stálým odpouštěním stejné chyby by se z toho nakonec stala norma vašeho soužití, a on by to věděl. Kdybys přeci jen nechtěla dělat takovéhle drastické opatření, možná by mu pomohlo rozsvítit v hlavě, kdyby si třeba na nějaký čas zmizela z jeho života - možná potom by přišel na to, že to myslíš vážně a přehodnotil by tuhle část svého chování. Podívej, i když by fungoval skvěle - výborný táta, skvělý manžel a přesto by tebe deprimovalo, že tu nevěru provozuje, nechceš se přeci do konce života trápit obavami a nedůvěrou - to k dobrému soužití nic nepřidá,jen ubere.
Já osobně bych momentálně už nic neřešila - jen tu rozpravu s poukázáním na to, že by příště nemuselo být již odpuštěno - vždyť ted se přeci snaží - udělej poslední tlustou čáru, ale on o tom musí vědět, načtrni hranice, kam už s ním nechceš jít.

zuzi777a napsal(a):

Salen-   delší časový odstup od změn názorů chápu. Nejsem konzerva...:D Ale spíš mě zarazilo, že obrat nastává dle potřeb píšícího - momentálních.. Ale prosím, já se fakt nechci šťourat   v  tom, že prostě někdo  myslí a chová se jinak, než mě to je blízké. A´t si každý dělá , co umí.... Jen jsem podotkla, že to je kolikrát  směšné, pokud by se to vystavilo vedel sebe... :kapitulation:

Natálka- pokud sama cítíš, že své chování neukočíruješ a roste v Tobě přetlak jak v papiňáku- tak to hlavně  ŘEKNI DOKUD JSI JEŠTĚ V KLIDU!   Dle mého by bylo lepší to říct manžovi jako prvnímu, pak teprv pokud by se tvé KLIDNÉ VYJEDNÁVÁNÍ  nesetkalo s pochopením- nebo bys to manžovi neuměla podat v klidu, bych asi hledala pomoc zvenčí..
Vyjednáváním- rozhovorem-  myslím  rozhovor stylu : prosím, JÁ mám opravdu problém se vyrovnat s naší současnou situací, moc mě to mrzí , už kvůli malé,  VÍM že jsi na mě hodný, zdá se mi , že mě miluješ, ALE ve mě  roste balvan, který sama  neodvalím....  Mluv se mnou, nenechávej mě v pochybnostech, nebo místo šťastné mámy svého dítěte budeš mít vedle sebe trosku( hysterku, žárlivku, nešťastnici- dosaď to, co se na Tebe hodí..)
No a současně s pokusem o rozhovar v partnerství bych skutečně  jak píše FFly i jiné, hledala naplnění SVÉHO času SVÝMI  aktivitami... Dcerku  nechat pohlídat  taťkovi, či babičce a  jít SAMA cvičit, plavat na brusle, s kámoškou  do kina..... COKOLIV, co Tě na chvilku zaměstná jinak , než přemýšlením o  vašem partnerství...

Nechci  nic zlehčovat , ale vzpomínám, jak jsem při svých potížích ( neřešitelných nakonec jinak než rozchodem, ale to sem teď nepatří) chodila na dlouhé procházky  se psem. Odcházela jsem  zdrcená tíhou  neřešitelnosti mé situace, unavená , otrávená , neš´tastná... Ovšem během procházlky jsem musela řešit, jestli mi pes nepřinese aportem cyklistu, myslivce, trabanta... Prostě  zabíralo jít se nechat utahat psem- měla jsem středoasiata- velkou  silnou obludku, která mě z chmur a pochybností vytahovala do slova a do  písmene - při procházce mě vláčela po břiše strništěm, polním hnojištěm.. Jednou jsem vyrazila na procházku v slušivých  šusťákách vietnamské provenience s malým batůžkem a pytlíkem piškotů. Vrátila jsem se  bez baťůžku,  doslova v kraťasech ,od hnoje , bez mobilu, do kterého jsem si chtěla postěžovat kamarádce... Ale zajímavé je , že po počátečním rozbrečení, že už teda opravdu jsem na dně  mě situace rozesmála- viděla jsemse nějak tak zvenku a  přišlo mi komické, jak ta fena radostně vzala řešení mých chmur do svých pacek- prostě mě nenechala přemýšlet o vztahu a nasadila mi zástupný program... Možná od tohoto dne jsem začala svou situaci vidět s humorem a nadhledem- prostě jsem si vzpomněla , že už jsem ležela i hubou v hnoji a taky jsem přežila.....

:lol: super příhodička....doufám, že se Natálka u tohoto zasměje a trošku ji tu její situaci odlehčí. ;)

Natálko, dej mu ještě čas. On ví, že udělal chybu a že tě tím ranil, že vlastně selhal. Teď ani jemu není dobře na duši, tak si to musí srovnat a vyřešit . A nepůjde to tak lehce postavit zase zpátky ten pevný dům, třeba se bude muset několikrát opravovat, ale dej mu tu šanci, když ti řekl, že tě miluje a nechce o vás přijít. Jen mu musíš říct, že si musí získat tvojí důvěru zpět, bez ní to nejde. A  ta se získává moc těžko a pomalu.

Tak ono je to opakované...hmmm, tak teď babo raď. To se ta důvěra asi už těžko obnoví...to opravdu nevím co bych na to odpověděla...

Natalko, k tomu psychologovi jdi sama, když manžel nechce.
Pomůže to aspoň Tobě.

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda reagovala na příspěvek 337 a 338 - nejsme ve státě, kde je mnohoženství povoleno, pokud má někdo chuť či touhu, nechť se přestěhuje do těch států, kde je bigamie v kurzu a tam se může dosytosti vyřádit. Jen nevím, nevím, zda by vám zrovna tam bylo povoleno cokoliv svobodně plácat na internetu, nedej bože, mít svůj vlastní názor  :-) Jinak něco jiného je láska partnerská a láska mateřská -neplést prosím jablka s hruškama.

no právě - nejsme ve státě. kde je  mnohoženství povoleno a přesto vzhledem ke statistikám o počtu nevěr je jasné, že drtivá většina místních lidí v mnohoženství žije alespoň dočasně...  a spoustu podváděných lidí tady je nešťastných a zoufalých... a je to podle mě hlavně v tom, že mají nereálné požadavky na věrnost svých protějšků. Kdežto tam, kde je mnohoženství povoleno, je zajímavé, že v takových státech má více žen jen asi deset procent mužů, protože v jejich zákonech stojí, že takový muž nesmí žádnou ze svých žen nikterak zanedbávat,vať už finančně nebo citově. A to dá záhul, který si ne každý může dovolit. Kdežto u nás? Starší muž si najde mladší ženu a té starší se může v pohodě zbavit, může ji jakkoliv zanedbávat....

A k tomu rozdílu mezi láskou partnerskou a mateřskou - jaké konkrétní rozdíly máš na mysli? Jasně, jde třeba o sex. Ten do lásky rodičovské nepatří. Ale láska partnerská přeci často trvá, i když ti dva třeba ve stáří nebo díky nemoci sex neprovozují. Ať přemýšlím nad jakýmkoliv druhem lásky, třeba i sourozenecké nebo lásce k přátelům - podle mě vždycky platí, že s objevením se dalšího sourozence, přítele, dítěte a tedy i partnera nedochází vždy nebo většinou k zániku lásky k těm, které jsem doposud milovala...

Tercila napsal(a):

vanilka: "V tomto případě jsi pochybila možná jen v tom, že sis špatně vybrala partnera."

Vanilko, já vím, jak jsi to myslela, chápu :supr:, přesto jsem se tu zasmála, protože vzato kolem a dokola, když budu pokračovat v duchu těchto úvah, tak musím zákonitě dojít k závěru, že chyba se stala už tím, že jsem se vůbec narodila :D :D.
Ale dobrý, no - život je fakt pestrý; skvělé na tom je, že jsme schopni se našim různým zážitkům po letech i zasmát :).
Jo, ještě jak jsi popisovala statistiku nevěr - tak si myslím, že ta 4 procenta tazatelům něco nepřiznala :D. Osobně nejsem nějak schopna věřit na úplnou celoživotní 60letou 100% věrnost, ale nějak mi to srdce nerve (možná je to mým věkem, nevím) :). Já opravdu ve svém okolí a mezi spolužáky atd. neznám žádného věrného chlapa, žádného. (o holkách ani nemluvím) :D. Vlastně jo, znám dvě - mladé, čerstvě vdané kočky :).
Pozitivní na tom smýšlení je, že člověk (aspoň já) přestává časem přikládat až takový význam té věrnosti, že by kvůli tomu skákal z okna. Tím netvrdím, že by po provalení manžel neměl rychle sbaleno :D (a on to ví) ;) :D

(jen dodám legrácku z naší domácnosti: ještě teď po příjezdu z firmy vyměnil baterii v koupelně - chtěl nám udělat radost. Pochválila jsem jeho šikovnost a on s pýchou pronesl: "to víš, nás dobrých je málo" :). Kývla jsem - ať má radost, že jo - a za chvíli slyším: "jaktože tady na stole zůstalo to těsnění?" :D.... No a tak to u nás chodí, no) :D

Terci :)  víš proč je podle mě lepší snažit se rozklíčovat svojí chybu než říkat že já žádnou chybu neudělala?Protože když si tu svoji chybu najdu a přiznám, i kdyby se jednalo "jen" o špatný výběr partnera, tak jsem na dobré cestě se  z ní poučit a  v budoucnu ji neopakovat... o to jde.

Jinak s Tebou souhlasím, také podle mě není třeba tu věrnost přeceňovat, i když by se mi líbilo, kdyby si lidé byli věrní, už kvůli jisté neupřímnosti, která (nejen) nevěru provází... no jo, mě by se toho ale líbilo, třeba být drobnou blondýnkou s moudrostí Dalajlámy  a trpělivostí Matky Terezy a možná i vlivem Bila Gatese.... no nic

Jo a příhoda s těsněním dobrý...


Natálko, holky ti radí dobřa a hlavně se mi moc líbila rada Zklamané - dát mu jasně najevo, že stále odpouštět mu nebudeš, že prostě máš své hranice... držím palce...

Natalka08 napsal(a):

Ahoj všichni, tak se zase po nějaké době hlásím s tím, co nového. Dcerka roste jako z vody, dělá mi radost, manžel už míň :(. Byli jsme na dovolené a zase někomu psal sms. Tvrdil, že kamarádce z práce posílal pozdrav ze zahraničí, ale je to hrozný, já už se strašně bojím věřit. Spíš si myslím, že se s ní pořád ještě nerozešel. Když jsme se vrátili, měli jsme k tomu rozhovor, ted spíš monolog (z mé strany:dumbom:), mu se o tom nechtělo bavit :vissla: :dumbom:. Tak jsem se už naštvala a řekla mu, že vidím jeho nezájem, tak ať se sbalí a vypadne. Já že potřebuju vědět, že má zájem to řešit. Na to mi řekl, že je toho hodně, co se v jeho životě za poslední měsíce událo a že si musí dát pár věcí do pořádku. Když jsem se ptala o co se jedná,neřekl, jen mi řekl, ať se na to neptám, že by mě to bolelo. Nejhorší, že vím, že mi dokáže lhát do očí, proto jsem ani nevěděla, že někoho toho půl roku má. Ke mně se chová pořád krásně, i k malé. Řekl mi, že si to všechno vyřeší a začneme znovu a že to bude ještě lepší a že nás strašně miluje a nechce o nás přijít. Jenže já mám strašný strach, že to mezi náma všechno změnilo. Přemýšlím nad každou jeho odpovědí, jestli je to pravda nebo mi lže. Já mám strach že z toho fakt zcvoknu. Z jedné strany bych od něho nejraději hned odešla, protože vím, že je to sobec a ublížil mi strašně a z druhé strany si říkám, co když se chce opravdu změnit a já malou připravím o tátu, který ji miluje a sebe o manžela, který mě asi svým způsobem miluje taky. Ach jo, jak z toho ven?????

Natálko, poslechni svého manžela a neptej se ho na to. Řekni mu že si přeješ aby si dal svoje věci do pořádku. Buď ráda že vás miluje a věnuje se. A že občas zalže? Jsou to důležité věci ve kterých lže? Každý člověk někdy zalže a podle toho cos psala tvuj muž zalhal proto aby ti neublížil.
Důležité je že si uvědomuje problém a chce (nebo to aspoň tvrdí) ho řešit. Tak mu to dopřej, ať si to vyřeší a stůj při něm. A ty se snaž a doufej že zase budete spokojená rodina. Kdybys od něj odešla, komu bys pomohla? Myslíš že sama sobě? Byla bys šťastnější? Neužíralo by tě vědomí, že byla vůle problém řešit, ale už je to všechno nenávratně pryč? že jsi to zahodila?
Přemýšlej nad dobrem svým a svého dítěte...

Petře, skvělé

Jasně, jediná rada, pokud chceš zůstat s člověkem, který  byl nevěrný, je  NEPITVAT a nevracet se do minulosti. Chvíli to trvá, ale pak se smíříš, zvlášť, když zjistíš, že jseou mnohem horší věci na světě.
Nevyčítej, nepřipomínej, jinak tě to sežere!

Natalka08 napsal(a):

Ahoj všichni, tak se zase po nějaké době hlásím s tím, co nového. Dcerka roste jako z vody, dělá mi radost, manžel už míň :(. Byli jsme na dovolené a zase někomu psal sms. Tvrdil, že kamarádce z práce posílal pozdrav ze zahraničí, ale je to hrozný, já už se strašně bojím věřit. Spíš si myslím, že se s ní pořád ještě nerozešel. Když jsme se vrátili, měli jsme k tomu rozhovor, ted spíš monolog (z mé strany:dumbom:), mu se o tom nechtělo bavit :vissla: :dumbom:. Tak jsem se už naštvala a řekla mu, že vidím jeho nezájem, tak ať se sbalí a vypadne. Já že potřebuju vědět, že má zájem to řešit. Na to mi řekl, že je toho hodně, co se v jeho životě za poslední měsíce událo a že si musí dát pár věcí do pořádku. Když jsem se ptala o co se jedná,neřekl, jen mi řekl, ať se na to neptám, že by mě to bolelo. Nejhorší, že vím, že mi dokáže lhát do očí, proto jsem ani nevěděla, že někoho toho půl roku má. Ke mně se chová pořád krásně, i k malé. Řekl mi, že si to všechno vyřeší a začneme znovu a že to bude ještě lepší a že nás strašně miluje a nechce o nás přijít. Jenže já mám strašný strach, že to mezi náma všechno změnilo. Přemýšlím nad každou jeho odpovědí, jestli je to pravda nebo mi lže. Já mám strach že z toho fakt zcvoknu. Z jedné strany bych od něho nejraději hned odešla, protože vím, že je to sobec a ublížil mi strašně a z druhé strany si říkám, co když se chce opravdu změnit a já malou připravím o tátu, který ji miluje a sebe o manžela, který mě asi svým způsobem miluje taky. Ach jo, jak z toho ven?????

Natalko, sorry - ale sleduju tvou story a pan manžel je notorickej holkař, co si periodicky někde honí " ego" :|

Rozhodla jsi se si ho vzít, mít s ním rodinu v době, kdy už takhle "blbnul ".

V případě, že fakt stojíš o to, udržet tohle manželství a  převažují věci, co ti vyhovují - budeš se s tím muset naučit žít. :vissla:

Regina napsal(a):

Jasně, jediná rada, pokud chceš zůstat s člověkem, který  byl nevěrný, je  NEPITVAT a nevracet se do minulosti. Chvíli to trvá, ale pak se smíříš, zvlášť, když zjistíš, že jseou mnohem horší věci na světě.
Nevyčítej, nepřipomínej, jinak tě to sežere!

Regi, on nebyl nevěrný - on je nevěrný opakovaně od začátku jejich vztahu....

:co: Mne sa zdalo, že dva razy - no, ale aj to sa dá nazvať opakovane.... ako si to vezmeš.
Vanilka, máš úplnú pravdu, pokiaľ ide o lásku, ale v praxi to má jeden háčik - odhliadnuc od peňazí a energie, ČASU máme len ohraničené, pridelené množstvo a iste je rozdiel, koľko času môže svojmu dieťaťu venovať matka jedináčika a koľko matka 6 detí; pričom samozrejme, že to neznamená, že by matka 6 detí mala všetky alebo ktorékoľvek jedno menej rada - len si musí inak zorganizovať život a aj deti si musia zvyknúť na iné veci. A rovnako je to možno v prípade muža viacerých žien - pričom uznávam, že sú muži, ktorí v pohode stíhajú aj tri ženy(možno aj tri rodiny, tí šikovnejší) a sú takí, ktorí nevedia obriadiť ani sami seba, nieto ešte postarať sa čo len o jednu rodinu :/ . Ale čiste logisticky je náročnejšie mať viac žien a viac rodín, preto to okrem bohatých šejchov a sultánov už dnes málokto prevádzkuje. Hádam jedine ak je prvá žena bezdetná, tak sa chlap podujme na second service, druhé podání...
U nás asi väčšinou príde jedna zo žien skrátka a pre mňa by bolo podstatné, či som JA tou ženou, ktorá prichádza skrátka, alebo či som plne spokojná a proste len môj muž nejako stíha popri mne ešte iné kratochvíle. Ak prevážne funguje výborne, spoľahlivo, ako dobrý otec a milý manžel, asi by som sa snažila ostatné neriešiť a vyčkať, čo bude ďalej. Ale neviem, ako dlho by som vydržala čakať, to je fakt.

San, to mi uniklo :rodna: , ty příběhy mi trošičku začínají splývat....
Opakovaná nevěra není pro mě a moji náturu. Nejsem tak velkorysá ani tak závislá, abych to dokázala trpět....Odešla bych. Ale když je to jednou, tak se to zvládnout dá. :jojo:

PetrHl napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Ahoj všichni, tak se zase po nějaké době hlásím s tím, co nového. Dcerka roste jako z vody, dělá mi radost, manžel už míň :(. Byli jsme na dovolené a zase někomu psal sms. Tvrdil, že kamarádce z práce posílal pozdrav ze zahraničí, ale je to hrozný, já už se strašně bojím věřit. Spíš si myslím, že se s ní pořád ještě nerozešel. Když jsme se vrátili, měli jsme k tomu rozhovor, ted spíš monolog (z mé strany:dumbom:), mu se o tom nechtělo bavit :vissla: :dumbom:. Tak jsem se už naštvala a řekla mu, že vidím jeho nezájem, tak ať se sbalí a vypadne. Já že potřebuju vědět, že má zájem to řešit. Na to mi řekl, že je toho hodně, co se v jeho životě za poslední měsíce událo a že si musí dát pár věcí do pořádku. Když jsem se ptala o co se jedná,neřekl, jen mi řekl, ať se na to neptám, že by mě to bolelo. Nejhorší, že vím, že mi dokáže lhát do očí, proto jsem ani nevěděla, že někoho toho půl roku má. Ke mně se chová pořád krásně, i k malé. Řekl mi, že si to všechno vyřeší a začneme znovu a že to bude ještě lepší a že nás strašně miluje a nechce o nás přijít. Jenže já mám strašný strach, že to mezi náma všechno změnilo. Přemýšlím nad každou jeho odpovědí, jestli je to pravda nebo mi lže. Já mám strach že z toho fakt zcvoknu. Z jedné strany bych od něho nejraději hned odešla, protože vím, že je to sobec a ublížil mi strašně a z druhé strany si říkám, co když se chce opravdu změnit a já malou připravím o tátu, který ji miluje a sebe o manžela, který mě asi svým způsobem miluje taky. Ach jo, jak z toho ven?????

Natálko, poslechni svého manžela a neptej se ho na to. Řekni mu že si přeješ aby si dal svoje věci do pořádku. Buď ráda že vás miluje a věnuje se. A že občas zalže? Jsou to důležité věci ve kterých lže? Každý člověk někdy zalže a podle toho cos psala tvuj muž zalhal proto aby ti neublížil.
Důležité je že si uvědomuje problém a chce (nebo to aspoň tvrdí) ho řešit. Tak mu to dopřej, ať si to vyřeší a stůj při něm. A ty se snaž a doufej že zase budete spokojená rodina. Kdybys od něj odešla, komu bys pomohla? Myslíš že sama sobě? Byla bys šťastnější? Neužíralo by tě vědomí, že byla vůle problém řešit, ale už je to všechno nenávratně pryč? že jsi to zahodila?
Přemýšlej nad dobrem svým a svého dítěte...

Zajímalo by mě, jestli by si někdo dovolil totéž chtít po chlapovi, kdyby se octnul ve stejný pozici jako pisatelka... :vissla:
Nejsem vdaná a nemám děti, ale pro samotnou podstatu vztahu to takovou roli nehraje.
Víš, musela jsem se hodně učit, jak na vás chlapy. Nechci paušalizovat, ale obecně je třeba (zjednodušeně řečeno) nechat vás dělat, co si tak nějak zamanete a když s tím máte trable, tak v koutku tiše počkat, až vás to přejde.
Nikdy se mi to nelíbilo. Ale současně jsem pochopila, že jinak se mnou žádnej chlap nevydrží.
Kolikrát si říkám, čím to je, že vy chlapi si to vždycky zařídíte tak, abyste profitovali. Myslím, že devět z deseti chlapů by se nenamáhalo ani zkoumat, co jejich partnerce je, natož snad aby se snažili jí to nějak ulehčit. Závidím vám váš pohled na svět.
Berte to s nadsázkou, jen jsem se zamyslela. Vlastně mě momentálně například docela baví chválit svého :hjarta: , jak se mu něco povedlo a myslet si úplnej opak, protože tu aku vrtačku drží líp i můj pes. Je s váma sranda.  :lol:

ADFka2, to je přesný. Když jsem se ho ptala, jestli by se mu líbilo, kdybych dělala to samé co on, řekl, že ne. (No ono kdyby řekl že jo, bylo by to divný, že?:rolleyes:).
Já se v tom strašně plácám, z jedné strany o něj nechci přijít, protože CO KDYŽ SE ZMĚNÍ :co::gloria::dumbom:, z druhé si říkám, že co když zůstane stejný a já se budu jen trápit. Je to od něj nezodpovědné, že si mě vůbec bral, když věděl, že monogamní vztah není pro něj. Hlavně po tom všem, co jsem už prožila v bývalém manželství. Navíc už teď máme i tu naši holčičku (díky bohu, za ni - je pro mě vším). Mohli jsme zůstat nesezdaní, lépe by se odcházelo :(.

ADFka2 napsal(a):

Zajímalo by mě, jestli by si někdo dovolil totéž chtít po chlapovi, kdyby se octnul ve stejný pozici jako pisatelka... :vissla:
Nejsem vdaná a nemám děti, ale pro samotnou podstatu vztahu to takovou roli nehraje.
Víš, musela jsem se hodně učit, jak na vás chlapy. Nechci paušalizovat, ale obecně je třeba (zjednodušeně řečeno) nechat vás dělat, co si tak nějak zamanete a když s tím máte trable, tak v koutku tiše počkat, až vás to přejde.
Nikdy se mi to nelíbilo. Ale současně jsem pochopila, že jinak se mnou žádnej chlap nevydrží.
Kolikrát si říkám, čím to je, že vy chlapi si to vždycky zařídíte tak, abyste profitovali. Myslím, že devět z deseti chlapů by se nenamáhalo ani zkoumat, co jejich partnerce je, natož snad aby se snažili jí to nějak ulehčit. Závidím vám váš pohled na svět.
Berte to s nadsázkou, jen jsem se zamyslela. Vlastně mě momentálně například docela baví chválit svého :hjarta: , jak se mu něco povedlo a myslet si úplnej opak, protože tu aku vrtačku drží líp i můj pes. Je s váma sranda.  :lol:

nic po Nátálce nechci, jen jsem se ji snažil poradit s chladnou hlavou. Vždycky ti líp poradí člověk neangažujíc se v příběhu, než když máš řešit svůj život, protože to málokdy řešíš v poklidu a bez emocí - to prostě nejde. A kdybys zase byla takovej "ledař" tak to vůbec neřešíš.
Nevím proč to máš tak striktně rozdělené ženyXmuži, daleko víc záleží na charakteru, než na pohlaví.
Kolikrát si říkám, čím to je, že vy chlapi si to vždycky zařídíte tak, abyste profitovali.
Téhle větě tedy popravdě moc nerozumím. Z čeho jako chlapi profitujou? Nutíš mne ke vztahovačnosti, raději ti ani nebudu vypisovat obsáhlý seznam toho jak profituju z 10letého manželství.
Říkám snad že všechny ženské jsou stejné, že jsou jen na prachy a mejetek? Ne, takové kraviny tady rozšiřovat nebudu, není žena jako žena.

Myslím, že devět z deseti chlapů by se nenamáhalo ani zkoumat, co jejich partnerce je, natož snad aby se snažili jí to nějak ulehčit. Závidím vám váš pohled na svět.
Já si zase myslim že 9 z 10 žen se nenamáhá zkoumat jestli je s nima chlap spokojenej, zkoumaji to až když je pozdě a chlap už má bokovku na sex nebo se citově angažuje jinde.
TAKŽE MYSLIM ŽE SI VŮBEC NENÍ CO VYČÍTAT.
A neberte to s nadsázkou, berte to tak jak je to napsané, protože chlapi nemluví v hádankách :P

Petr: "Já si zase myslim že 9 z 10 žen se nenamáhá zkoumat jestli je s nima chlap spokojenej, zkoumaji to až když je pozdě a chlap už má bokovku na sex nebo se citově angažuje jinde."

Jééé, Petře, jsem zvědavka a využiju toho, že Tě tu máme coby zástupce mužů. Nevíš, proč se muži angažují jinde dřív, než své partnerce řeknou, co se jim na ní nelíbí? :D
Dělám si legrácky, ale mužský náhled by mě zajímal. Pochopitelně teď máme na výběr: buď si přečteme názor Tebe jako jednoho muže nebo lze zevšeobecnit (ale výsledek nebude tak přesný) :).
Ptala jsem se manžela a on zavrčel: "a co jako - já nespokojené nésu a nikde se neangažuju, tak co chceš ještě vědět?" :D :D :D Takže do ankety mi nepřispěl, nic jsem se nedozvěděla. :D

Tercila- právě jsem se zeptala toho svého  a odpověděl mi sice ne po moravsky ale obdobně...
Že by to byl opravdu jiný živočišný druh ????:D:D

Připojuju se k dotazu Tercily na Petra.
Já se odpověď na tento dotaz od BM nedozvěděla nikdy.
Tak třeba teď budu moudřejší. :)

Ter a Zuzi, nechcete přijet na koedukovaný seminář mužů a žen u Pandory? Se svými drahými polovičkami?
Máme málo mužů na "zrcadlo", jak to vidí muži.
Ten můj  zklamal, já se těšila , že konečně vyjádří svůj názor, protože mu to jde zásadně nejlíp před cizími. :/
Zbabělec, tvrdí, že ho to nezajímá. Jeho škoda  :cool:


Nemám zkušenosti s názory mužů, proto jsem doslova dychtivá, jak to vidí  "druhá strana".

Nebojím se zklamání,  jen považuju muže za zbabělce, pokud jde o slova o emocích a vášních před auditoriem, pokuď to nejsou vysloveně exhibicionisti.

Zeptat se ho můžu , ale myslím, že přesně vím  co mi odpoví...:D 
Je  to introvert  a workoholik(má furt tolik práce, že čas navíc prý nemá skoro na nic), představa , že bude mít  odpovědět víc než jednoslabičně na něco osobního před cizími lidmi je pro něj  nepochopitelná- dost na tom, že musí mluvit se mnou...:D:D
Musela bych mu slíbit květinovou zahradu pokud možno s jezírkem po  kterém touží, aby měl na co koukat a čerpat inspiraci, grilované papů a  pokud možno nerušené "čučení před sebe" pak by možná  někam vyrazil....  Pokud bych ho lákala na skupinové povídání asi mě  zazdí...... Zlákala jsem ho hravě  na  divadlo , co jsi psala - to se mu zamlouvá- tohle by bylo asi moc silné káfo...

Caveman  ještě nikoho nezklamal...
No nic, dostala jsem banjo, že surfuju, tak v zájmu rodinného klidu končím, dobrou!

Dcerka s přítelem byli na Cavemanovi, byli nadšeni. A já to neznááám. Měla bych to napravit.

Tercila napsal(a):

Petr: "Já si zase myslim že 9 z 10 žen se nenamáhá zkoumat jestli je s nima chlap spokojenej, zkoumaji to až když je pozdě a chlap už má bokovku na sex nebo se citově angažuje jinde."

Jééé, Petře, jsem zvědavka a využiju toho, že Tě tu máme coby zástupce mužů. Nevíš, proč se muži angažují jinde dřív, než své partnerce řeknou, co se jim na ní nelíbí? :D
Dělám si legrácky, ale mužský náhled by mě zajímal. Pochopitelně teď máme na výběr: buď si přečteme názor Tebe jako jednoho muže nebo lze zevšeobecnit (ale výsledek nebude tak přesný) :).
Ptala jsem se manžela a on zavrčel: "a co jako - já nespokojené nésu a nikde se neangažuju, tak co chceš ještě vědět?" :D :D :D Takže do ankety mi nepřispěl, nic jsem se nedozvěděla. :D

Tercilo, tohle dělají i ženy, je pravda že procento u mužů je asi trochu větší, ale to zas tolik na věci nemění. Já se taky dozvěděl jaký se mnou byl život peklo až když bylo pozdě.
Tvůj muž :supr: :lol::lol::lol: - a četl při tom noviny, nebo koukal na dokument o IIWW v TV? :lol:

ale jinak k otázce........... nevím, přiznám se bez mučení :lol::lol::lol::lol:
musim se zeptat nějakého kamaráda který toto provedl... o žádném zrovna nevím, i když na jednoho bývalého kolegu z práce si vzpomínám.
Měl nádhernou ženu, malé dítě a když jsem se ho ptal proč ji vyměňuje za jinou když ta jeho žena je asi tak 151x hezčí než ta náhrada, tak mi odpověděl, že jeho žena krásná je, ale už na ní nemá co objevovat. Nevím jestli už tu další ženu vyměnil za nějakou další, ale asi ne, protože s ní měl 2 děti a to už by neutáhl platit alimenty na 3 děti :lol:

zuzi777a napsal(a):

Zeptat se ho můžu , ale myslím, že přesně vím  co mi odpoví...:D 
Je  to introvert  a workoholik(má furt tolik práce, že čas navíc prý nemá skoro na nic), představa , že bude mít  odpovědět víc než jednoslabičně na něco osobního před cizími lidmi je pro něj  nepochopitelná- dost na tom, že musí mluvit se mnou...:D:D
Musela bych mu slíbit květinovou zahradu pokud možno s jezírkem po  kterém touží, aby měl na co koukat a čerpat inspiraci, grilované papů a  pokud možno nerušené "čučení před sebe" pak by možná  někam vyrazil....  Pokud bych ho lákala na skupinové povídání asi mě  zazdí...... Zlákala jsem ho hravě  na  divadlo , co jsi psala - to se mu zamlouvá- tohle by bylo asi moc silné káfo...

:lol::lol::lol: tak jak jsi popsala tvého muže, tak asi mé okolí musí popisovat mne :lol::lol::lol:

Já si zase myslim že 9 z 10 žen se nenamáhá zkoumat jestli je s nima chlap spokojenej, zkoumaji to až když je pozdě a chlap už má bokovku na sex nebo se citově angažuje jinde.
Prd a vořech, synku... Mám poměrně reprezentativní, byť možná statisticky nevýznamný, vzorek žen, které vesměs říkají, že i na přímo položené zkoumavé otázky se od chlapa dočkaly odpovědi ve stylu "co furt řešíš" - aby se posléze dozvěděly, jak ho nechápaly a co všechno dělaly špatně, čímž si pán jaksi zdůvodňoval svůj vedlejšák.

Takže tu máme rozuzlení, teda jaksi jsem se konečně dozvěděla vše a narovinu přímo od něj. Bylo to jaksi ve slabé chvilce a spíš už nevěděl z které do které. Řekl mi, že se prostě zamiloval. Ona asi stejně stará jako on (31 let), rozvádí se, s manželem nežije a má 11 letého syna. Ze začátku pouze přátelství, které se jim "vymklo z rukou". Jenže samozřejmě jí to už nestačí a chtěla by, aby se rozvedl. Jenže on si prý uvědomil, jak moc nás nechce ztratit a že zamilování stejně dřív nebo později zevšední. Tak to udělal tak, aby to ukončila (zbabělec). Nejhorší je, že nevím, jestli o takovýho chlapa ještě chci bojovat. Jak můžu vědět, že se zase nebudou tajně scházet? Vždyť mu to takovou dobu procházelo, doma byl skvělý táta, milující manžel, denně psal x sms jak moc mě miluje. Pak, když jsem na vše přišla, lhal, že to ukončil a ještě spolu byli skoro 2 měsíce. Rozcházeli se už 4x a vždy se k sobě vrátili.Teď mu prý docvaklo, že rodina je pro něj vše a nechce o nás přijít. Ježiši lidi, já jsem zase strašně bezradná, vůbec nevím co dál, jsem zase na začátku a přitom mi to připadá jako na konci špatnýho filmu. Sakra o co životu jde? Aby zkoušel, co kdo snese? Bylo mi ho včera i líto, brečel jako malej kluk a já jen koukala bez slz a emocí, chvilkama mi z něho bylo na blití, chvilkama mi ho bylo líto. Je to fakt v háji, jsem bezradná......

Klasika.... Natálko, jestli ti můžu opravdu upřímně radit, pokud o něj ještě jevíš zájem, tak se chraň takovýchhle rádoby upřímných debat, kdy si z tebe partner dělá "vrbu", valí to na tebe a budí v tobě dokonce pocity lítosti..... :(  ty totiž může záhy zase vystřídat vztek a budeš v bludném kruhu zjitřených emocí, dokud tě to  samotnou neudolá!  Na tvém místě bych se mu pokusila vysvětlit, že jeho "vztah" je jeho problém a dospělý seriozní muž by to měl řešit sám a bez účasti oficiální partnerky. Každý detail ti bude zbytečně rozdírat duši a prodlužovat dobu než budeš schopná v sobě všechno sama překonat a uzavřít.  Je to zbytečně bolestivé JEN pro tebe... jemu , zbabělci , se většinou uleví. Prosím, nenech s sebou manipulovat.

Asi tak...
Jen, Natálko, jde o to, ja mu moc chceš věřit, jak moc chceš, aby se to u vás srovnalo. Já jsem si vcelku nedávno ověřila, že u nás to trvalo onen pověstný rok, než to všechno ukončil. Jasně, nikdy nevíš, ale po tom, co to u nás bouchlo, tak se snažil to ukončit a spíš bych řekla, že to probíhalo postupným vyšuměním (takové to - 4x se rozešli). Já nevím přesně jak to probíhalo, protože mě manžel o tomhle nezpravoval, doma se choval, jakože je všechno už OK, a tohle své ex tempore si řešil sám. Občas mi problikla ještě nějaká intuice, takový pocit, že zas něco, ale už to nebylo takové varovné, jako dřív. Myslím, že to bývalo spíš o telefonech a smskách, ale jistá si samo nejsem... Takže tím jsem ti chtěla říct, že jestli ti lhal a ještě to 2 měsíce trvalo, či trvá, tak z mého pohledu - se snaží to nějak srovnat, ale nejde mu to tak rychle. Jak píše Som, nenech se vtáhnout do takových debat, nech ho, až se s tím popere sám a hlavně, buď si jistá sama sebou, že ty to tak chceš. :hjarta:

Jj Natalko, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Chtěla jsi VĚDĚT? Tak tedy víš. Že si s tím nevíš rady? No to není divu.
Že nemáš žádnou jistotu, to tedy nemáš. A ani mít nebudeš. Dokonce ani tehdy, když tohoto partnera vyměníš za jiného, nebudeš mít žádnou jistotu, že se ti nestane to samé.
Jistotu nemáš ani sama v sobě, že něco takového ty neprovedeš nškomu druhému, jak ji tedy můžeš mít v někom jiném?

Jistoty se nehledají ve vnějším světě, ale uvnitř. A možná by to nemělo být o tom, že mne partner NIKDY nepodvede, ale o tom, že pokud se to zase stane, ustojím to. A rozhodnu se pro to, co je nejlepší pro mne.

Somaia ma neskonalou pravdu - připustit, aby se muž před tebou projevil jako slaboch - ten, kdo se zpovídá a sype si hlavu popelem, to samo o sobě znamená vážnou ránu pro vztah. Nejsi přece jeho matka, ale chceš mu být partnerkou, že?

Natálko,
poslední příspěvky Somaii, Bazalky a Pandorry jsou v kostce všechno, Holky, klobou dolů! Natálko, popřemýšlej o nich, znovu přečti...a pak už to je jen na tobě, tvoje rozhodnutí, řekla bych...stejně ale někam vyjet sama a v jiném prostředí a v klidu srovnat myšlenky by nebylo tak špatné.

Natalka08 napsal(a):

Sakra o co životu jde? Aby zkoušel, co kdo snese?

Životu jde o to, aby ses naučila ty lekce, které Ti připravil. Nenaučíš - dostaneš znova, dokud se to nenaučíš.
Teď je to na Tobě - rozhodni se, jestli ho chceš nebo ne.
A jak už psaly holky - vyvaruj se toho, abys mu dělala "maminku" nebo "terapeuta" - to vztah nevylepší, právě naopak. Tak jak to nejlíp dovedeš, chovej se k němu jako PARTNERKA.

Natálka - pokud jsi se dozvěděla na tvrdo, co jsi tušila- měla bys  už jen chtít  po partnerovi komunikaci o VÁS - co bude s vámi a vaší holčičkou.  Trápení se tím, jak to on ustojí je fakt trochu mimo.... Pokud je to jen poblázněný chlap, ustojí to - máme je takové řada z nás doma. A věř, že i PO  provalené nevěře může být doma fajn. Naopak- někdy to pročistí vzduch ( jako třeba u nás). Nebude z něho nikdy anděl - ono se s nima nakonec blbě žije , pokud jsou svatý..... ALE - pokud on chce být s vámi( Tebou)  a ty ho máš ráda pro kupu jeho dobrých vlastností, zkus to  vydržet přechodné období, kdy budeš mít pocit, že už se nedá věřit lautr nikomu....

  Dobře si rozmysli jestli mu tu šanci na společný život dáš- nejblbější pro oba by bylo  říct ano a pak při jakékoliv příležitosti " vytáhnout "  jeho hřích a omlátit mu ho o hlavu....

Jen při svých zkušenostech s horšími exempláři mužských mohu říct- že nevěra není největší strašidlo, které může do vztahu zasáhnout.....

PetrHl napsal(a):

ADFka2 napsal(a):

Zajímalo by mě, jestli by si někdo dovolil totéž chtít po chlapovi, kdyby se octnul ve stejný pozici jako pisatelka... :vissla:
Nejsem vdaná a nemám děti, ale pro samotnou podstatu vztahu to takovou roli nehraje.
Víš, musela jsem se hodně učit, jak na vás chlapy. Nechci paušalizovat, ale obecně je třeba (zjednodušeně řečeno) nechat vás dělat, co si tak nějak zamanete a když s tím máte trable, tak v koutku tiše počkat, až vás to přejde.
Nikdy se mi to nelíbilo. Ale současně jsem pochopila, že jinak se mnou žádnej chlap nevydrží.
Kolikrát si říkám, čím to je, že vy chlapi si to vždycky zařídíte tak, abyste profitovali. Myslím, že devět z deseti chlapů by se nenamáhalo ani zkoumat, co jejich partnerce je, natož snad aby se snažili jí to nějak ulehčit. Závidím vám váš pohled na svět.
Berte to s nadsázkou, jen jsem se zamyslela. Vlastně mě momentálně například docela baví chválit svého :hjarta: , jak se mu něco povedlo a myslet si úplnej opak, protože tu aku vrtačku drží líp i můj pes. Je s váma sranda.  :lol:

nic po Nátálce nechci, jen jsem se ji snažil poradit s chladnou hlavou. Vždycky ti líp poradí člověk neangažujíc se v příběhu, než když máš řešit svůj život, protože to málokdy řešíš v poklidu a bez emocí - to prostě nejde. A kdybys zase byla takovej "ledař" tak to vůbec neřešíš.
Nevím proč to máš tak striktně rozdělené ženyXmuži, daleko víc záleží na charakteru, než na pohlaví.
Kolikrát si říkám, čím to je, že vy chlapi si to vždycky zařídíte tak, abyste profitovali.
Téhle větě tedy popravdě moc nerozumím. Z čeho jako chlapi profitujou? Nutíš mne ke vztahovačnosti, raději ti ani nebudu vypisovat obsáhlý seznam toho jak profituju z 10letého manželství.
Říkám snad že všechny ženské jsou stejné, že jsou jen na prachy a mejetek? Ne, takové kraviny tady rozšiřovat nebudu, není žena jako žena.

Myslím, že devět z deseti chlapů by se nenamáhalo ani zkoumat, co jejich partnerce je, natož snad aby se snažili jí to nějak ulehčit. Závidím vám váš pohled na svět.
Já si zase myslim že 9 z 10 žen se nenamáhá zkoumat jestli je s nima chlap spokojenej, zkoumaji to až když je pozdě a chlap už má bokovku na sex nebo se citově angažuje jinde.
TAKŽE MYSLIM ŽE SI VŮBEC NENÍ CO VYČÍTAT.
A neberte to s nadsázkou, berte to tak jak je to napsané, protože chlapi nemluví v hádankách :P

Tím profitovat jsem samozřejmě nemyslela majetek, proboha. Prostě předpokládáte, že za vámi ta vaše vždycky bude stát, i když se zamilujete jinde. Je to přece taková smůla, nevíte co s tím, božinku, atd... Od své partnerky čekáte, že to pochopí. Že pochopí tak nějak všechno. Taktéž nemám nic rozděleno na ženy a muže. Obecně prostě jiní jste a rozdělila to příroda. A tvá poznámka o ženách, které jsou podváděny... Jasně, samozřejmě, jejich vina. Vy za nic nemůžete. To je přesně ten profit. Nad hlavou máte svatozář a milenku vlastně mít musíte, protože ta vaše se vůbec nezeptala, jestli je něco špatně. Proč jste jí neřekli, že vy máte nějakej problém, je  věc druhá. Něco ti řeknu - jestli Sibyla existovala, byla jenom jedna. Nevidíme vám do hlavy.  No... Nechce se mi dál formulovat myšlenky. Možná jindy.

Natalka - dej si asi trochu času na uklidnění a tak, ať vidíš situaci trochu míň zaujatě (blbej termín, ale nevím, jak to popsat). Za sebe můžu říct, že bych asi už nemohla partnerovi věřit a časem by mě ta nedůvěra stejně zahubila, nemluvě o tom, že bych ho už asi nemohla ani milovat. Asi by se u mě ozval už celkem vyvinutý pud sebezáchovy a šprajcla bych se, abych se nemusela trápit víc a dýl, než je nutný, než se člověk oklepe. Jako v minulosti, asi by mi znova šrotovalo všechno hlavou a trápilo mě to a v určitej chvíli, až už bych byla na pokraji sil, by se to zlomilo a utekla bych - nebo se se vším srovnala a vyrovnala. Ale už by tam nebyla láska, to vím jistě. A tu já k životu s partnerem potřebuju. Ale možná jsi silnější a odvážnější než já - nejlíp sama víš, jestli je ten člověk klíčovej a nechceš bez něj žít.

Natálko - zkus se na to podívat tak, že vztahů bez nevěry je jak šafránu. Pokud budeš hledat jiného chlapa s tím, že ti nesmí nikdy zahnout, taky bys mohla zůstat sama. Navíc těch chlapů, kteří se umí chovat tak hezky, jak popisuješ toho tvého, zase moc není.
Ten tvůj to pěkně podojil, sesypal se jak baba a přesně jak tu už bylo napsáno, svěřil se ti se svým neštěstím jak mamince nebo kamarádce. Tohle chlap prostě nedělá. Chlap si to odkňučí v sobě, naseká dříví na zimu nebo postaví třeba psovi boudu, ale manželce nevykládá, jak mu srdce krvácí za odcházející milenkou.
No ale už se stalo a ty teď máš děsnou chuť mu to všechno omlátit o hlavu, pěkně to s ním rozebírat a vyzvídat detaily, kde se scházeli a jak často to dělali a jaká ona teda byla, v čem je lepší než ty .... že jo?
Takže rada ode mě - za takové chování zaslouží manželka pár facek! A zapomeň na kecy o morálním právu :-).
Nebudeš to chtít slyšet, ale tvůj manžel se v podstatě zachoval jako málokterý. Ačkoliv byl zamilovaný, dokázal si to odepřít (a že to nejde ze dne na den, to pochopíš možná sama, až se ti to stane), chce zůstat s vámi! Tak si toho sakra važ!
Jo, byl ti nevěrný, je to strašně bolavý, jsi tím ublížená, ponížená. Jo, podělal ten konec, že ti to otevřeně řekl, měl to utajit a ty bys časem na to své tušení zapomněla. Hlavní je, že zůstal a chce s tebou být.
Já ti radím, ať se o tom přestaneš s ním hned bavit, maximálně si povol mu v klidu říct, že pokud by se to někdy opakovalo, rozvedeš se s ním. A tím udělej tlustou čáru a začni zase žít.

Natálko, úplně souhlasím se Salen. Na to, že ti bude partner celý život věrný se nemůžeš spoléhat a ani to nejde nijak vynutit. Vím, že je to kruté, ale bohužel je to realita.

U tebe už se stalo a nejde to vrátit. To si musíš uvědomit. Co by kdyby neřeš. Řeš budoucnost a to co chceš ty. Za sebe ti můžu říct, že bych mu tu šanci dala. Podle toho co o něm píšeš. Chce být s vámi a miluje vás. Chová se hezky. To je strašně důležité. Kdybys viděla, že s vámi být nechce, bylo by to o něčem jiném. Ale on se snaží.

Bude to moc těžké se s tím vyrovnat a dát ten život zase do pořádku, ale ty to zvládneš pokud budeš chtít ;-)  Držím palečky  :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Salen napsal(a):

...Chlap si to odkňučí v sobě, naseká dříví na zimu nebo postaví třeba psovi boudu, ale manželce nevykládá, jak mu srdce krvácí za odcházející milenkou....

Salen, se vším v tvém přispěvku souhlasím, ale k tomuto dodám - to samé (vyrovnat si to tváří v svojí tvář) by měly dělat i ženy...
Je neomalené zbavit se viny tím, že jí přehodím na druhého...  :dumbom:

Jessika napsal(a):

Salen napsal(a):

...Chlap si to odkňučí v sobě, naseká dříví na zimu nebo postaví třeba psovi boudu, ale manželce nevykládá, jak mu srdce krvácí za odcházející milenkou....

Salen, se vším v tvém přispěvku souhlasím, ale k tomuto dodám - to samé (vyrovnat si to tváří v svojí tvář) by měly dělat i ženy...
Je neomalené zbavit se viny tím, že jí přehodím na druhého...  :dumbom:

Jako alternativu bych volila ucho kamarádky či jiné osoby, které důvěřujeme. Já totiž některý věci musím říct nahlas, někomu, aby se mi ulevilo. Ale partnerovi bych to vskutku netroubila, to je drsný, to je dokonce hodně drsný. Br.

ADFka2 napsal(a):

Tím profitovat jsem samozřejmě nemyslela majetek, proboha. Prostě předpokládáte, že za vámi ta vaše vždycky bude stát, i když se zamilujete jinde. Je to přece taková smůla, nevíte co s tím, božinku, atd... Od své partnerky čekáte, že to pochopí. Že pochopí tak nějak všechno. Taktéž nemám nic rozděleno na ženy a muže. Obecně prostě jiní jste a rozdělila to příroda. A tvá poznámka o ženách, které jsou podváděny... Jasně, samozřejmě, jejich vina. Vy za nic nemůžete. To je přesně ten profit. Nad hlavou máte svatozář a milenku vlastně mít musíte, protože ta vaše se vůbec nezeptala, jestli je něco špatně. Proč jste jí neřekli, že vy máte nějakej problém, je  věc druhá. Něco ti řeknu - jestli Sibyla existovala, byla jenom jedna. Nevidíme vám do hlavy.  No... Nechce se mi dál formulovat myšlenky. Možná jindy.

ADFko2, netvrď že to nemáš rozdělené na muže a ženy a znovu si po sobě přečti to co jsem ti zvýraznil, to je přece normální škatulka :)

Zuzi777a: "Zeptat se ho můžu , ale myslím, že přesně vím  co mi odpoví...:D 
Je  to introvert  a workoholik(má furt tolik práce, že čas navíc prý nemá skoro na nic), představa , že bude mít  odpovědět víc než jednoslabičně na něco osobního před cizími lidmi je pro něj  nepochopitelná- ...."

:D :D Ahoj holky - Reginko, díky moc za návrh na seminář... Z praktických důvodů to nepůjde, máme teď velké zakázky, jsme od vás asi dost daleko a na svou druhou dovču v srpnu i tak pojedu bez něj, opravdu není čas. Tak trošku "budujeme majetek" - na stará kolena  :D. 
Ale zasmála jsem se Zuzce - Ty žiješ s mým chlapem, ne? :D Manželova odpověď: "semináře s Tebou si užívám přes 20 roků a myslím, že mi to stačí, a ostatní lidi k tomu nepotřebuju :D :D "
Taky není na rozpitvávání věcí, určité vztahové věci jsou pro něj (jako možná pro většinu) "zbytečné". Přiznávám se bez mučení, že jsem za tuto jeho vlastnost, která mě v mládí dováděla někdy až k slzám :D,  po letech ráda :supr:.
Ale je fakt, že kdyby jel, na nějaké rozebírání byste neměly čas, protože on býval odjakživa bavič společnosti :D. Všecko glosuje tak, že se lidi kolem něj furt hihňají. Ten by nazrcadlil věcí.... ;)Seminář by se rozjel úplně jiným směrem. :) Ale třeba se někdy uvidíme, mějte se moc fajn, pa.

Natálko, holka, dostala jsi novou šanci pro udržení vašeho vztahu. Já vím, říkám to asi blbě - šanci by měl dostat on ... ale jde i o Tebe. Já ji možná během té naší "běhemnevěrové" anabáze dostala taky, ale vybodla jsem se na to a ryla a rýpala, hledala, pídila se, rozebírala, probírala, řešila, vydírala, dávala ultimáta, intrikovala ... dál. Držím Tobě a holčičce strašně moc pěsti, ať to dokážeš přežít bez těchto všech nechutných věcí okolo. Manžel se rozhodl pro Vás a teď už musíte zamakat oba....

Brečím tu jak želva, nad tím, že jsem si to spackala sama. Můj BM měl taky několik slabých chvilek, kdy říkal podobné věci, ale já z toho nedokázala čerpat sílu a chvíli přestat "bojovat" a jen nechat věci plynout. Štve mě to - mám zase depkoidní období. Včera jsem zrušila auto, a nenapadl mě nikdo jiný, komu bych mohla zavolat, než BM. Přijel, zařídil, pomohl, nekřičel, byl milý, žertoval ... A já si zase uvědomila, jak moc ho mám ráda a jak moc mi chybí. A zase si sypu popel na hlavu a zase bych ho chtěla (jen kdyby trošku chtěl) doma i s pěti milenkama. :(

Byla jsem na dovolené s babincem. Tři vdané a já a jedna další rozvedená. Ani jedna nedokázala pochopit, když jsem řekla, že k němu necítím nenávist, že moje city jsou stejné, jako dřív, že to byl chlap mého života a že ho i teď za mnoho věcí obdivuji a za mnoho věcí si ho vážím. Řekly mi na to, že jsem ho nemohla milovat, když se s ním dokážu stýkat, aniž bych potom probrečela den nebo ho nechtěla zabít. Ale já si myslím, že jsem ho milovala/miluju možná víc než kterákoliv z nich toho svého. Se vším všudy.

Nabuko já nevím ..... to si asi jen teď maluješ, že bys ho chtěla i s milenkou zpátky. Že bys dokázala tak spokojeně žít a milenku tolerovat. A tvoje kamarádky chápu - taky bych nedokázala pochopit, jak můžeš milovat chlapa, který tě podváděl v těhotenství.

Salen napsal(a):

Nabuko já nevím ..... to si asi jen teď maluješ, že bys ho chtěla i s milenkou zpátky. Že bys dokázala tak spokojeně žít a milenku tolerovat. A tvoje kamarádky chápu - taky bych nedokázala pochopit, jak můžeš milovat chlapa, který tě podváděl v těhotenství.

Asi si to maluju, já vím. :) Ale měla bych naději, že se časem odmiluje a že zase budeme fajn rodina. Takhle nemám nic. Jak píše Pandorra - chtěla jsem VŠECHNO nebo NIC. Tak teď nemám NIC.

Prohlížela jsem si teď naše fotky. A zjistila jsem, že v období, kdy jsme se brali, tzn. před třemi roky, vyprchala z nás taková ta radost, bezprostřednost, přestali jsme se na fotkách smát. :(

Nabuko napsal(a):

Byla jsem na dovolené s babincem. Tři vdané a já a jedna další rozvedená. Ani jedna nedokázala pochopit, když jsem řekla, že k němu necítím nenávist, že moje city jsou stejné, jako dřív, že to byl chlap mého života a že ho i teď za mnoho věcí obdivuji a za mnoho věcí si ho vážím. Řekly mi na to, že jsem ho nemohla milovat, když se s ním dokážu stýkat, aniž bych potom probrečela den nebo ho nechtěla zabít. Ale já si myslím, že jsem ho milovala/miluju možná víc než kterákoliv z nich toho svého. Se vším všudy.

ty ženské neví co to je doopravdy milovat, dokázat odpustit .................. ty milují jen samy sebe

Salen napsal(a):

.......
No ale už se stalo a ty teď máš děsnou chuť mu to všechno omlátit o hlavu, pěkně to s ním rozebírat a vyzvídat detaily, kde se scházeli a jak často to dělali a jaká ona teda byla, v čem je lepší než ty .... že jo?
......

Salen, to je přesně ono, co teď cítím, je to hrozný, nechci se v tom babrat, ale prostě v hlavě mi to takhle šrotuje :(. Nejhorší je, že když jde na noční, přemýšlím, jestli náhodou zase není s ní. Navíc jsem asi masochista :dumbom:, protože mi hlava pořád přehrává, jak a v čem mi lhal a to pořád dokola, až je mi z toho nanic :butter:. To je hrůza, snad to čas vše spraví nebo to chce novou hlavu :jojo:. Naštěstí se držím a neřeším tyhle věci s ním - držím se vašich rad a nepitvám, nevyčítám, ale hlavě člověk neporučí :usch:.

Nabuko, já taky svého BM miluju a vyčítám si, co jsem dělala v našem manželství špatně. necítím k němu nenávist za to, že mě opustil, cítím jen strašnou lítost. Taky to tady téměř nikdo nedokáže pochopit, ale je to tak.

Ivana napsal(a):

Nabuko, já taky svého BM miluju a vyčítám si, co jsem dělala v našem manželství špatně. necítím k němu nenávist za to, že mě opustil, cítím jen strašnou lítost. Taky to tady téměř nikdo nedokáže pochopit, ale je to tak.

!!!! Ivano, já tě sleduju ;) Už zase ? :co:

Salen napsal(a):

Nabuko já nevím ..... to si asi jen teď maluješ, že bys ho chtěla i s milenkou zpátky. Že bys dokázala tak spokojeně žít a milenku tolerovat. A tvoje kamarádky chápu - taky bych nedokázala pochopit, jak můžeš milovat chlapa, který tě podváděl v těhotenství.

To jsou ty "nádherné" iluze jaké by to mohlo být...to chápu, tak krásně to bolí...někomu to jde líp, někomu hůř se od toho odpoutat a začít si více vážit sama sebe a on by se taky nikdy odmilovat nemusel, respektive nikdy by tě nemusel začít znovu milovat. :|

Natálko - můžu tě uklidnit, že stejně by to v hlavě šrotovalo skoro všem , to je normální. Proto jsem to napsala. Protože teď právě hodně moc záleží na tom, jak to ustojíš. Většinou je průběh takový, že ve chvíli, kdy to chlap přizná, odžije si tu chvíli, tak to z něj spadne, má ze sebe dobrý pocit, je to už za ním a v podstatě od té chvíle jde dál a už se k tomu nechce vracet. My ženské si to ale začneme právě v té hlavě do nekonečna rozebírat, převracet, vytváříme si domněnky a že jsme v tom mistrové :-)), někdy je to šílené k jakým závěrům v těch hlavách dojdeme, no a pak ten kotel nevydrží a sem tam z nás něco vyletí a bouchne to. A chlap zírá a nechápe. My čekáme, že se bude i nadále kát a omlouvat, jenže on se naštve, uráží ho to a ponižuje.
Takže teď se ukáže, jak zralá jsi ženská :-).
A na ten maglajz v hlavě spolehlivě zabírá jen to, že ty myšlenky přebiješ jinými.  Už se ti někdy stalo, že když ses hloupě trápila nějakou blbostí, hodil ti život nějakou událost, která to úplně zastínila a ty sis pak sama v sobě uvědomila, jak nepodstatnou blbostí ses dokázala zbytečně trápit? Tak nemusíš čekat, až se něco stane, můžeš si vymyslet sama něco, nad čím se budeš muset zabývat plně tak, abys postupně zapomínala. Mozek prostě funguje tak, že nové události vytlačují ty staré do pozadí.

Kašlete na lásku, sex je lepší!

Kašlete na lásku, sex je lepší!
Nojo - ale co až nebudeš moct???

shiden napsal(a):

Kašlete na lásku, sex je lepší!

Tak tohle jsou kyselé hrozny nebo-li těšínská jablíčka :reta:

:lol: shidene... no tak.... :D  láska je  emoce, která nám například  brání vyjadřovat se o jiné  lidské bytosti jako o matraci...  ;) bez lásky je člověk jako dunící zvon.... jaký smysl má přitažlivý obal, když chybí náplň...? zbytečné zklamání a marnost nad marnost.....

Nějak tuším, že se tady svou ironií a sarkasmem snažíš potrestat místní osazenstvo Babinetu za to, že odhalilo, co mělo zůstat skryto, ale obávám se , že nás to nebolí a tobě se to vrátí zpátky negativně.

shiden napsal(a):

Kašlete na lásku, sex je lepší!

tak tady vidím svuj osobní posun...protože TOHLE už si nemyslím :):):) jupí.... ;)

Salen- přesně!!! Podepisuji každí Tvé slovo...
Natálka- KAŽDÁ  z nás , která  prošla nevěrou ve vztahu  měla tyhle pocity, které popisuješ.  Bouchnout z přetlaku jednou , dvakrát- to snad chlap pochopí, ale HLAVNĚ se nevracet furt, pokud chceš jít dál s ním.
Přesně jak napsala Salen- on když přiznal, svlíknul ze sebe vinu a hodil ji mezi Vás na koberec. Je určitě svobodnější . Ty se teď trápíš představami- to je fakt  úplně k p**du.  Ať to bylo , jak to bylo , doufej a věř že to už jen BYLO!!!!  A  ne že to je. Z toho se odraž a  zaměstnej se jinými  myšlenkami ( za sebe doporučuju velkého silného psa...:))

Nabuko- nevěřím  tomu, že bys i teď po delší době bez BM dokázala  snést život ve třech, za tu cenu být s ním. Prostě nevěřím, že mladá hezká ženská s krásným kloučkem v náručí a  dostatkem ctitelů snese odbíhání manžela k nějaké druhé - tj. šizení sama sebe o plný vztah.... Dnes je tak málo času na společné radsoti i ve vztazích, kde to klape. Tak netuším, kde by se vzal čas navíc pro třetího- leda  snad u mariáše...;)

Nabuko napsal(a):

Ani jedna nedokázala pochopit, když jsem řekla, že k němu necítím nenávist, že moje city jsou stejné, jako dřív, že to byl chlap mého života a že ho i teď za mnoho věcí obdivuji a za mnoho věcí si ho vážím. Řekly mi na to, že jsem ho nemohla milovat, když se s ním dokážu stýkat, aniž bych potom probrečela den nebo ho nechtěla zabít. Ale já si myslím, že jsem ho milovala/miluju možná víc než kterákoliv z nich toho svého. Se vším všudy.

Nabuko,
tak tohle je prostá, obyčejná, bezpodmínečná láska.
Našlas ji a máš ji. Je celkem jedno, že člověk, ke kterému ji cítíš, už s tebou není. Ale ty ji cítíš, máš ji uvnitř sebe a to je hlavní.
To, že to jiní lidí nechápou, to je zase jejich vnímání lásky. S tím nic nenaděláš, nech to tak :)

Časem se určitě objeví někdo, komu budeš moci dát to, co jsi v sobě objevila. Nemusíš tedy plakat :)

K  Shiden-
Já upřednostňuji obé v jednom - láska + sex.... Nějak mi to víc vyhovuje.... Asi jako kafe se šlehačkou- bez ní to je jen hořká dobrota,  s ní už lahůdka , na kterou se můžu fakt těšit.....:D

Salen napsal(a):

Nabuko já nevím ..... to si asi jen teď maluješ, že bys ho chtěla i s milenkou zpátky. Že bys dokázala tak spokojeně žít a milenku tolerovat. A tvoje kamarádky chápu - taky bych nedokázala pochopit, jak můžeš milovat chlapa, který tě podváděl v těhotenství.

Salen,
Takhle to máš ty.
Nabuko má prostě jinak.

Ivana napsal(a):

Nabuko, já taky svého BM miluju a vyčítám si, co jsem dělala v našem manželství špatně. necítím k němu nenávist za to, že mě opustil, cítím jen strašnou lítost. Taky to tady téměř nikdo nedokáže pochopit, ale je to tak.

Ivono,
tohle je pochopitelné a podle mne správné. Mělas se přesně tohle naučit.
Jenže teď  bys měla udělat ten další krok... I to bys se měla naučit - nevězet v minulosti, žít přítomností, tvořit aktivně svou budoucnost :)

Díky Pan, víš, snažím se. Není to tak, že bych žila ve vzpomínkách na minulost. a hňahňala se v tom.  Říkám si, že ho sice miluju a milovat budu, ale to mi nebrání v tom, abych si neužívala života. Jen tu přítomnost a budoucnost nevidím jakou soužití s nějakým chlapem. Ale to přece neznamená nic špatného. Jen některé ženy si nedovedou svůj život bez mužského představit a mají pocit, že jen v páru má život nějaký smysl. Já si to nemyslím. Sex nepotřebuji a ani ho nemphu poskytnout a proč bych si tudíž neužívala krás života s kamarádkami?

Já snad spadnu pod stůl :lol:
Tak zase někdy pa.

Ivana napsal(a):

Díky Pan, víš, snažím se. Není to tak, že bych žila ve vzpomínkách na minulost. a hňahňala se v tom.  Říkám si, že ho sice miluju a milovat budu, ale to mi nebrání v tom, abych si neužívala života. Jen tu přítomnost a budoucnost nevidím jakou soužití s nějakým chlapem. Ale to přece neznamená nic špatného. Jen některé ženy si nedovedou svůj život bez mužského představit a mají pocit, že jen v páru má život nějaký smysl. Já si to nemyslím. Sex nepotřebuji a ani ho nemphu poskytnout a proč bych si tudíž neužívala krás života s kamarádkami?

Nu některé ženy to mají nastaveny takto: mám partnera=jsem NĚKDO x nemám partnera=jsem NIKDO.
To je pochopitelně pitomost.
Je na tobě, zda chceš být sama či chceš další vztah.
Smutné je jen tvé přesvědčení, že žádný jiný muž než ten tvůj bývalý pro tebe nemůže být partnerem.
Podle mého názoru je něco jiného, pokud se vědomě rozhodnu pro život singl nebo pokud si partnerský život sama blokuji iluzemi o jedinečnosti bývalého partnera...
Ovšem jen ty sama nejlíp víš, jak to máš nastavené.

PetrHl napsal(a):

ADFka2 napsal(a):

Tím profitovat jsem samozřejmě nemyslela majetek, proboha. Prostě předpokládáte, že za vámi ta vaše vždycky bude stát, i když se zamilujete jinde. Je to přece taková smůla, nevíte co s tím, božinku, atd... Od své partnerky čekáte, že to pochopí. Že pochopí tak nějak všechno. Taktéž nemám nic rozděleno na ženy a muže. Obecně prostě jiní jste a rozdělila to příroda. A tvá poznámka o ženách, které jsou podváděny... Jasně, samozřejmě, jejich vina. Vy za nic nemůžete. To je přesně ten profit. Nad hlavou máte svatozář a milenku vlastně mít musíte, protože ta vaše se vůbec nezeptala, jestli je něco špatně. Proč jste jí neřekli, že vy máte nějakej problém, je  věc druhá. Něco ti řeknu - jestli Sibyla existovala, byla jenom jedna. Nevidíme vám do hlavy.  No... Nechce se mi dál formulovat myšlenky. Možná jindy.

ADFko2, netvrď že to nemáš rozdělené na muže a ženy a znovu si po sobě přečti to co jsem ti zvýraznil, to je přece normální škatulka :)

Zřejmě víš líp než já sama, co si myslím. Není to škatulka. Je to holej fakt. :P

ADFka2 napsal(a):

PetrHl napsal(a):

ADFko2, netvrď že to nemáš rozdělené na muže a ženy a znovu si po sobě přečti to co jsem ti zvýraznil, to je přece normální škatulka :)

Zřejmě víš líp než já sama, co si myslím. Není to škatulka. Je to holej fakt. :P

měj hezkej víkend :)

Ahojte lidičky, tak opět studená sprcha. Od toho úterý, kdy jsme si vše vyříkali a řekl mi, že chce s náma zůstat, že nás miluje a uvědomil si,co by ztratil, tak od včera je jako vyměněný. Citově ke mě úplně ochladnul, když spolu mluvíme, nepodívá se do očí, na přivítanou mi dá pusu jako by "musel", moc se se mnou nebaví. Dnes jsem to už nevydržela a zeptala jsem se, jestli se něco stalo. Dostala jsem odpověď, že je unavený :(, tak jsem mu upřesnila otázku, že se ptám, co se od toho úterý změnilo ve vztahu ke mně. Mlčel, tak jsem se zeptala, jestli ho kontaktovala (v úterý říkal, že se rozešli), opět mlčel a pak řekl, že se o tom nechce bavit. Tak jsem chvíli opět vedla monolog, řekla jsem mu, že jsem taky jenom člověk a pokud mi ve úterý brečí na rameni, jak nás strašně miluje a chce být s náma, ve středu se mnou dokonce pomiluje a v sobotu mi ani nechce dát pusu, tak že už teda ani nevím, jestli má zájem, abych o něj bojovala a ať se co nejrychleji rozhodne, co vlastně chce a neubližuje mi. Zase slzy v očích a sklopená hlava. Když odcházel do práce, pusu mi dal vroucnější, ale já se bohužel sesypala a rozbrečela jsem se a řekla jsem mu, že jestli to tak necítí, ať to raději nedělá vůbec, že nechci aby to dělal, že musí. Zase slzy v očích a odešel do práce. Jsem bezradná, už jsem fakt z toho všeho v pr***i a nevím, co mám dělat a jak z toho všeho ven a jestli o něj vlastně ještě chci bojovat, když mi tak ubližuje. Já vím, že je to změť vět, které možná nedávají smysl, jen jsem se potřebovala někomu svěřit. Děkuju, že tady všichni jste a ikdyž vás neznám, jsem vděčná, za každý názor a radu. Navíc se necítím tak sama :grater: . Ikdyž vlastně mám to největší zlato na světě - svou dcerku. Ještě jednou díky....

Natalka08 napsal(a):

Ahojte lidičky, tak opět studená sprcha. Od toho úterý, kdy jsme si vše vyříkali a řekl mi, že chce s náma zůstat, že nás miluje a uvědomil si,co by ztratil, tak od včera je jako vyměněný. Citově ke mě úplně ochladnul, když spolu mluvíme, nepodívá se do očí, na přivítanou mi dá pusu jako by "musel", moc se se mnou nebaví. Dnes jsem to už nevydržela a zeptala jsem se, jestli se něco stalo. Dostala jsem odpověď, že je unavený :(, tak jsem mu upřesnila otázku, že se ptám, co se od toho úterý změnilo ve vztahu ke mně. Mlčel, tak jsem se zeptala, jestli ho kontaktovala (v úterý říkal, že se rozešli), opět mlčel a pak řekl, že se o tom nechce bavit. Tak jsem chvíli opět vedla monolog, řekla jsem mu, že jsem taky jenom člověk a pokud mi ve úterý brečí na rameni, jak nás strašně miluje a chce být s náma, ve středu se mnou dokonce pomiluje a v sobotu mi ani nechce dát pusu, tak že už teda ani nevím, jestli má zájem, abych o něj bojovala a ať se co nejrychleji rozhodne, co vlastně chce a neubližuje mi. Zase slzy v očích a sklopená hlava. Když odcházel do práce, pusu mi dal vroucnější, ale já se bohužel sesypala a rozbrečela jsem se a řekla jsem mu, že jestli to tak necítí, ať to raději nedělá vůbec, že nechci aby to dělal, že musí. Zase slzy v očích a odešel do práce. Jsem bezradná, už jsem fakt z toho všeho v pr***i a nevím, co mám dělat a jak z toho všeho ven a jestli o něj vlastně ještě chci bojovat, když mi tak ubližuje. Já vím, že je to změť vět, které možná nedávají smysl, jen jsem se potřebovala někomu svěřit. Děkuju, že tady všichni jste a ikdyž vás neznám, jsem vděčná, za každý názor a radu. Navíc se necítím tak sama :grater: . Ikdyž vlastně mám to největší zlato na světě - svou dcerku. Ještě jednou díky....

Neptej se, co se změnilo, dej mu čas, nepitvej, ale nebuď odtažitá, ale ani se po něm nesápej. Má v hlavě guláš. Pokud by se třeba po měsící, po dvou -  něco neobrátilo v lepší pohodu, pak bych já přemýšlela, zda je to stejné, lepší nebo horší a podle toho se zařídila. Všechno chce svůj čas, jak pro tebe, tak pro něj....

Natálko - tyhle věci se neřeší na dny, dokonce ani na týdny, spíš na měsíce. Když ti tady radíme, ať ho necháš se s tím srovnat, nemyslíme počkat pár dnů, ale půl roku. Dokaž sama sobě, že jsi zralá ženská, spoklni výčitky, spolkni otázky, když ti bude nejhůř, zajdi za kamarádkou nebo to vypiš sem, ale neřeš to s ním. Sám ti říká, že se o tom nechce bavit. A to je v pořádku. Přece nechceš, aby se ti svěřoval, jak se těžce rozchází s milenkou!!!!???? Zavařil si velký problém a je to jen jeho problém. Ne tvůj. Radila jsem ti už jen jeden poslední hovor na to téma - měla jsi mu říct, že tentokrát s ním ještě chceš zůstat, ale pokud se dozvíš, že tě podvádí znovu, už s ním nebudeš chtít být. Není třeba to nijak víc rozmazávat a vracet se k tomu.
Neočekávej, že hned to bude ze dne na den dobré. Takových krizí, co má zjevně teď, bude mít víc. Ale jak říkám - jen ať si to pěkně vytrpí. Může si za to sám. A ty to prostě neřeš. Nesleduj ho, nepřemýšlej jestli ho ona přemlouvá.
A hlavně se nezabývej sebelitováním v tom smyslu, že to přece nemůže tahkle dělat, jak to že je kvůli nějaké k..... smutný, jak se může trápit kvůli jiné ženské, když přece je tvůj ........ prostě se to stává, že se člověk zamiluje do jiného, i když by neměl. Určitě se to stane aspoň jednou v životě i tobě. Rozhodující je, jestli to člověk ustojí nebo zblbne a spálí mosty. A u vás je šance na to ustátí.
Neveď monology, nehuč do něj svoje trápení. Když vycítíš chlad, stáhni se taky. Však on za tebou zase přijde. A bude to pořád lepší a lepší. Uvidíš. A když to vydržíš se neponižovat vyčítáním a omíláním, budeš sama na sebe pyšná a on si tě bude vážit. Věř tomu.

Salen napsal(a):

Natálko - tyhle věci se neřeší na dny, dokonce ani na týdny, spíš na měsíce. Když ti tady radíme, ať ho necháš se s tím srovnat, nemyslíme počkat pár dnů, ale půl roku. Dokaž sama sobě, že jsi zralá ženská, spoklni výčitky, spolkni otázky, když ti bude nejhůř, zajdi za kamarádkou nebo to vypiš sem, ale neřeš to s ním. Sám ti říká, že se o tom nechce bavit. A to je v pořádku. Přece nechceš, aby se ti svěřoval, jak se těžce rozchází s milenkou!!!!???? Zavařil si velký problém a je to jen jeho problém. Ne tvůj. Radila jsem ti už jen jeden poslední hovor na to téma - měla jsi mu říct, že tentokrát s ním ještě chceš zůstat, ale pokud se dozvíš, že tě podvádí znovu, už s ním nebudeš chtít být. Není třeba to nijak víc rozmazávat a vracet se k tomu.
Neočekávej, že hned to bude ze dne na den dobré. Takových krizí, co má zjevně teď, bude mít víc. Ale jak říkám - jen ať si to pěkně vytrpí. Může si za to sám. A ty to prostě neřeš. Nesleduj ho, nepřemýšlej jestli ho ona přemlouvá.
A hlavně se nezabývej sebelitováním v tom smyslu, že to přece nemůže tahkle dělat, jak to že je kvůli nějaké k..... smutný, jak se může trápit kvůli jiné ženské, když přece je tvůj ........ prostě se to stává, že se člověk zamiluje do jiného, i když by neměl. Určitě se to stane aspoň jednou v životě i tobě. Rozhodující je, jestli to člověk ustojí nebo zblbne a spálí mosty. A u vás je šance na to ustátí.
Neveď monology, nehuč do něj svoje trápení. Když vycítíš chlad, stáhni se taky. Však on za tebou zase přijde. A bude to pořád lepší a lepší. Uvidíš. A když to vydržíš se neponižovat vyčítáním a omíláním, budeš sama na sebe pyšná a on si tě bude vážit. Věř tomu.

Salen, já vše chápu, jen mě prostě "dostalo", že se jeden den ke mě chová tak hezky a pak je tak odtažitý. Jako bych prostě cítila, že si ho ona přetahuje na svou stranu a proto jsem to řešila takhle. Navíc to mé chování asi ovlivňují i hormony, kojím (ikdyž se mi zdá, že tím vším se mi mlíčko ztrácí :( , protože malá od minule moc nepřibrala). Je to jedno s druhým. Děkuju za ta slova, vynasnažím se dbát vašich rad, vím, že to myslíte dobře. Jen je to pro mě prostě najednou hrozná situace, 5 měs.po porodu a on už měsíc před se s ní stýkal. A doma se choval tak hezky a vše plánoval do budoucna, pořád opakoval, jak moc nás miluje a jak jsme pro něj vše a pak najednou bác - rána pod pás. Navíc to nebyl jen flirt, ale zamilování, o to víc se mi s tím těžko vyrovnává. Právě že tak chladný ke mě nebýval, tak jsem asi měla strach, že ho ztrácím a chce být s ní. Jen nevím, jak to všechno ustojím a hlavně jestli mu budu moct ještě věřit...... Jak jste to měly vy? Urovnal to čas nebo už prostě nevěříte? Je to asi prostě všechno strašně čerstvý, ikdyž jsem na nevěru přišla už skoro před 2 měsíci a pořád jsme na stejném bodu :dumbom: :(

Natalka08 napsal(a):

... Jako bych prostě cítila, že si ho ona přetahuje na svou stranu a proto jsem to řešila takhle...

Ano, v něm se to přetahuje. Tak ho nech, ať si to přetáhne sám.

Natalka08 napsal(a):

....Je to asi prostě všechno strašně čerstvý, i když jsem na nevěru přišla už skoro před 2 měsíci a pořád jsme na stejném bodu

Ale jdi, malá :)
Dá-li Bůh, máš před sebou hodně let života. Dejme tomu 50 (ženský se dožívaj vyššího věku:) )
A teď si to spočítej 50 let, to je 600 měsíců... 2 měsíce - to je fakt hodně málo... Chce to čas...
Vykašli se na určité bývalé, mlhavé současně a potenciální budoucí nevěry, to nejsou záležistosti, které bys měla teď řešit.
Zatni zuby a věnuj se mimču,  to je vaše budoucnost. A nezapomeň, že ani v tomhle nejsi sama , jéjé, takovejch bylo a bude :(
No , to je prostě lidstvo... Ale je s náma lidma sranda, ne?  :)

Tak si říkám, škoda, že jsem neznala Babi v době provalení nevěry. Taky jsme to mohli třeba ustát. Zas ale na druhou stranu, konečně jsem našla sama sebe a žiju jak chci já. Každá strana mince má své jak PRO tak PROTI.

Natálko, čti pozorně tady ty rady a zkus si z nich něco vzít....to co bude vyhovovat tobě. 2 měsíce je opravdu krátká doba a jak tak vzpomínám, bolelo to jak ďas. Ale záleží jenom na tobě co bude dál. Jestli se pořád budeš vracet, vytvářet si představy co a jak a budeš sama sobě ubližovat. Nebo se zaměstnáš jinak, zkusíš to pustit z hlavy a necháš plynout čas.

No jo, taky jsem si představovala, že do dvou měsíců to bude v pohodě... :rolleyes: Natálko, s čistým svědomím ti můžu říct, že nebude. Ani za půl roku. Tenkrát já neměla Babinet, asi jsem se dost chovala podle rad, :jojo::jojo: co tady jsou, prostě to nějak šlo čím dál k lepšímu a můžu říct jedno, aspoň podle toho, co tady čtu a už ty příběhy trošku znám: u nás to šlo kvapíkem k dobrému a trvalo to rok!!!!! :dumbom: A když se sem vracím, spíš už jen kvůli lidem, tak vidím, že rok na srovnání vztahu není žádná doba. Buď se to sesype úplně nebo se to rovná dva, tři roky....
Takže, hodně trpělivosti, děvče. Opravdu, snaž se s manželem o tom moc nemluvit, ono ji tím pořád jen připomínáš, i jemu, třeba ve chvíli, kdy by si on na ni nevzpomněl. Máš malou holčičku, to je trošku svazující, ale nemůžeš někam odjet, k nějaké kamarádce, aspoň na víkend? Ty si odpočneš, on taky, přijdou jiné myšlenky. Když jsi doma a chce se ti mermomocí mluvit o ní, tak odejdi do druhé místnosti nebo s odpadkovým košem, to je jedno, hlavně z doslechu jeho. Mě v tomhle dost pomohla představa a věta, že mozek je sval, ketrý lze trénovat. Teda, když ho budeš trénovat, aby na něco zapomněl, zapomene. Ne hned, ne úplně, ale dost na to, aby se s tím dalo v pohodě přežít. Zkus tedy své poznámky o jeho úletu aspoň přesunout na pozdější dobu. Nejdřív se ti to podaří posunout jen o půl minuty, pak o půl hodiny a jednou ty myšlenky odeženeš mávnutím ruky.
Vím, že všechno jde opravdu strašně těžko, ale jde to. Už jsem to psala, musí chtít obě strany, ale z toho co píšeš, to vypadá, že vy oba chcete, jen nevíte jak. Ty musíš vypozorovat, co vám oběma, jaká cesta vyhovuje. Někomu pomůže jít na chvilku od sebe, někomu naopak vypadnout někam spolu. Vidíš, teď jsem si vzpomněla, že nám - z mého pohledu - dost prospěl víkend v hotelu. Máme větší děti, takže jsme je mohli odevzdat do péče babiček, vy byste museli vzít holčičku s sebou, ale to nevadí. Ona by mohla prospět už jen ta změna prostředí...
No, drž se! :hjarta::pussa:

Kuřátko napsal(a):

...Tak si říkám, škoda, že jsem neznala Babi v době provalení nevěry. Taky jsme to mohli třeba ustát. Zas ale na druhou stranu, konečně jsem našla sama sebe a žiju jak chci já. Každá strana mince má své jak PRO tak PROTI...

Jasně, Kurče... :supr:
Tady jde o vypovídání se... Stejně si to každý musí odžít sám ... :(

Natálka- kdyby se sem jenom PODEPSALY  všechny  nevěrou potrefené, tak by padnul celý server.... :D
Chce to opracdu čas-  někdo trpí kratší,někdo delší dobu myšlenkami na TO- ale opravdu, čas to odmávne...
Mě se také občas vetře myšlenka CO BY KDYBY. Díky bohu  jsme si  zachovali s manžou oba  hezký vztah k sobě ( neuštípala jsem ho nadávkami, i když jsem v první době měla fakt hroooznou chuť:rodna:), JDE to opravdu jít dál a může být i líp , než před TÍM.  Partnerství nestojí a nepadá s jednou pochybnou zamilovaností... Ta se může zrovna tak přihodit Tobě- záleží fakt, jak to pojmeš-  když jako životní zkušenost, může Ti to paradoxně i pomoct....
Bazalka má dobrý nápad- léto je jak stvořené k návštěvě kamarádky , jen tak vypadnout i s malou, srovnat myšlení ... No a pak vyrazit i s manžou a  zkusit obnovit to pěkné ... :supr:

Natalko, taky jsem si kdysi myslela, že za 2 měsíce se to vyřeší. Jsou to 2 roky a stále jsou v denním kontaktu, min. písemném, sex snad ne.
Víš co mi pomohlo, naučit se vypnou a naučit se na nic nemyslet, mít na chvíli v hlavě totálně prázdno, myslet jen na své já. Jde to navodit alespoň zpočátku na chvíli a hrozně se ti v ten moment uleví. Nemyslet na minulost ani budoucnost. Žít si jen a jen přítomností, z hodiny na hodinu.
Asi ti  to nepůjde hned, ale zkus se to naučit, vypnout tok myšlenek,zastavit se,  je to úleva od všech hrůzostrašných představ, které si ti honí hlavou a které hlavně vůbec nyní neovlivníš. Když na tebe příjde chvilka, že budeš mít potřebu se vyptávat nebo něco řešit, tak opravdu buď odejdi do jiné místnosti nebo na chvilku "vypni" tok myšlenek a soustřeď se jen na své nitro a chvíli, kterou v ten moment žiješ. Ono  to časem otupí a uleví se tvojí hlavě.
Přeju ti, aby to netrvalo moc dlouho

Natálko, strašně moc mi připomínáš Ty naše zlé doby. Je to jak přes kopírák. Také jsem vždy vydržela týden (přišlo mi to jako dostatečně dlouhá doba na vyřešení ... a taky mi praskly vždy nervy - právě přesně jak píšeš - najednou mi PŘIPADALO, že pusa nebyla tak vřelá apod.). Můj BM tenkrát taky nechtěl odejít a těmi svými věčnými dotazy, debatami, sledováním jsem ho k tomu dohnala - ten náš život nebyl k žití a tak to prostě on už nevydržel a odešel. Teď už to chápu - vyřešilo se tím vše a najednou byl klid. Bolí to strašně, hlavně to, když vím, že na tom mám tak velkou vinu já sama. Do té doby, dokud jsem vše házela jen na NI a na NĚJ se mi žilo asi líp. :) Jenomže teď už jsem o rok dál a chápu to, co udělal - myslím ten odchod (a v podstatě i to, proč byl nevěrný - jen jsem se doposud nedokázala smířit s tím načasováním v době mého těhotenství).

DRžím moc pěsti. Dej tomu alespoň půl roku a snaž se, holka, snaž. Třeba za tu dobu zjistíš, že s ním nechceš být TY, že si ho nevážíš apod. Třeba naopak.

Natálko - už ti pár holek odpovědělo o svých zkušenostech, já zažila i tu nevěru s rychlým vyřešením, kdy chtěl zůstat se mnou, i tu nevěru, která mu stála za rozvod a byla jsem mu nevěrná i já (což se nikdy nedozvěděl) - což takto napsáno vypadá, že jsme měli nějaké blbé manželství dvou nezodpovědných jedinců a ono to vůbec není pravda :-). Prostě takový je život. A ty jsi zatím v podstatě na začátku.
Všechny moc dobře víme jak ti je, co prožíváš. Na tu bolest uvnitř funguje se vybrečet, vypovídat, vyječet (nic ale před ním), hodně dobře funguje tvrdá fyzická práce, mít něco naplánováno, na co se lze těšit, u vás to mohou být i společné plány, společné akce. Nemusí to být hned dovolená, stačí třeba výlet.
A taky být na sebe tvrdá! Dobře - čas od času si dovol trochu toho litování :-), ale jinak si všímej s jakými daleko těžšími problémy se vyrovnávají jiní a zvládají to. To co potkalo tebe je prkotina. A když se na to podíváš s nadhledem - ono to potkalo vlastně jen tvého muže - on má problém, on má teď starosti. Tak co ty se tím máš trápit.
Víš, on ten úhel pohledu je projeví v tvém chování a tím i ve vztahu tvého muže k tobě. Buď budeš ta chudinka nešťastná, co jí podváděl manžel a ještě k tomu se zamiloval a bojíš se, aby ti ho ta druhá nakonec ještě nepřebrala. A ten strach a ublíženost dáváš pořád najevo svým chováním, byť třeba nevědomě. A nebo jsi sebevědomá holka, co má krásný mimino, se kterým se může těšit na ty nejkrásnější zážitky, co budou postupně přicházet a má vedle sebe muže, kterého miluje i s jeho chybami, ale taky má hranice, kde její tolerance končí a její muž ví, že pokud by je překročil, mohl by o ní přijít.
Cítíš ten rozdíl?? Buď jsi ta, která se klepe, že o něj přijde ...... nebo jsi ta, o kterou on se bojí, aby nepřišel.
A jednu zkušenost jsem tady na příbězích udělala. Pokud se ten dotyčný nevěrný (ať už je to ona či on) zamiluje tak, že chce odejít a chce začít nový život, nemá smysl se ponižovat prosbami, slibováním a měněním sama sebe. Pokud odejít nechce, je šance, že vztah se zase spraví a časem ani ty jizvy nebolí. A taky se stává, že odejít nechce, ale nedokáže se vzdát ani toho druhého. Tam potom musí rozhodnout každý za sebe. Ale to zatím není tvůj případ. O tom se dá mluvit, když ani po roce nedojde k úplnému ukončení.

Natalko, pro mne bylo nejtěžší příjmout fakt, že někdo koho jsem si postavila na jakýsi "piedestál" a svým způsobem k němu vzhlížela a milovala, mne dokázal "vyměnit". Myslela jsem, že bez něj už nebudu schopná dýchat a žít, že život skončil a že za vše můžu Já. Dělala jsem různé "skopičiny"(některé tady z babinetu si je pamatují) jen, abych ho udržela doma. Bylo to hodně vysilující a o to těžší, že součástí toho všeho byly i naše děti (13 a 8 ). Pravidelné návštěvy psycholožky, rozebírání stavu situace tady na babinetu, chytala jsem se jak se říká každého stébla, a čím více jsem se snažila ho přesvědčit o tom,že ho mám ráda a že naše manželství stojí za to , tím více od ode mne utíkal. Pak jsem najednou pochopila, že i přesto, že jej miluji, tak budu schopna žít bez něj. Dokázala jsem prostě příjmout fakt, že už nebudeme spolu. Situace se nakonec změnila natolik, že to byl on, kdo přesvědčoval, že to stojí za to. Na podzim to bude již 3 roky, co tahle "doba temna" propukla. Bylo to hodně těžké období a mi ještě trvalo dlouho, než jsem dokázala nevidět bubáka za každým rohem. Můžu Ti říct, že nelituji, že jsme zůstali spolu. Náš vztah se změnil, změnil se k lepšímu a hlavně jsem se změnila Já. Miluji svého muže, ale už jej nemám jak jsem řekla na piedestálu. Nedívám se ani na něj ani na sebe růžovými brýlemi. Občas si říkám, že tahle nevěra nám vlastně zachránila manželství nebo spíše náš partnerský vztah.
Říct jak dlouho to vše trvalo se vlastně nedá. Pro někoho je měsíc nepředstavitelná doba a někdo v tom žije třeba rok a je ochotný to vydržet další dva.
Určitě, ale měj na paměti, že : chlapi nenávidí pokud musí něco řešit a je úplně jedno, jestli to je utržená sprcha nebo rozchod z milenkou, prostě věta " vyřeš to co nejdříve" v nich podle mne vyvolává šílený odpor. A taky nikdy nepředhazuj a nevzpomínej na "ni". Proč ji tahat k sobě domů? Každý člověk a hlavně muž potřebuje čas, čím méně ho má, tím zbrkleji jedná. Už si přesně nepamatuji na jak dlouho jsem si jej stanovila Já, myslím, že to bylo dva měsíce, abychom si oba ujasnili co dál. Nejen on, ale i Já. Je to hodně těžké, mi když bylo hodně zle, sedla jsem do auta a jela do lesa. Tam jsem brečela, řvala, tloukla do vysílení klackem do země.
Záleží jen na Tobě jestli si dáte šanci.
No nějak jsem se rozepsala, ale snad to co se Ti snažím říct, pochopíš. Nejsem Panndora, která to prostě a jednoduše řekne dvěma větami a hotovo.
Držím Ti palce a věřím, že to oba ustojíte. :)

Salen napsal(a):

Natálko - už ti pár holek odpovědělo o svých zkušenostech, já zažila i tu nevěru s rychlým vyřešením, kdy chtěl zůstat se mnou, i tu nevěru, která mu stála za rozvod a byla jsem mu nevěrná i já (což se nikdy nedozvěděl) - což takto napsáno vypadá, že jsme měli nějaké blbé manželství dvou nezodpovědných jedinců a ono to vůbec není pravda :-). Prostě takový je život. A ty jsi zatím v podstatě na začátku.
Všechny moc dobře víme jak ti je, co prožíváš. Na tu bolest uvnitř funguje se vybrečet, vypovídat, vyječet (nic ale před ním), hodně dobře funguje tvrdá fyzická práce, mít něco naplánováno, na co se lze těšit, u vás to mohou být i společné plány, společné akce. Nemusí to být hned dovolená, stačí třeba výlet.
A taky být na sebe tvrdá! Dobře - čas od času si dovol trochu toho litování :-), ale jinak si všímej s jakými daleko těžšími problémy se vyrovnávají jiní a zvládají to. To co potkalo tebe je prkotina. A když se na to podíváš s nadhledem - ono to potkalo vlastně jen tvého muže - on má problém, on má teď starosti. Tak co ty se tím máš trápit.
Víš, on ten úhel pohledu je projeví v tvém chování a tím i ve vztahu tvého muže k tobě. Buď budeš ta chudinka nešťastná, co jí podváděl manžel a ještě k tomu se zamiloval a bojíš se, aby ti ho ta druhá nakonec ještě nepřebrala. A ten strach a ublíženost dáváš pořád najevo svým chováním, byť třeba nevědomě. A nebo jsi sebevědomá holka, co má krásný mimino, se kterým se může těšit na ty nejkrásnější zážitky, co budou postupně přicházet a má vedle sebe muže, kterého miluje i s jeho chybami, ale taky má hranice, kde její tolerance končí a její muž ví, že pokud by je překročil, mohl by o ní přijít.
Cítíš ten rozdíl?? Buď jsi ta, která se klepe, že o něj přijde ...... nebo jsi ta, o kterou on se bojí, aby nepřišel.
A jednu zkušenost jsem tady na příbězích udělala. Pokud se ten dotyčný nevěrný (ať už je to ona či on) zamiluje tak, že chce odejít a chce začít nový život, nemá smysl se ponižovat prosbami, slibováním a měněním sama sebe. Pokud odejít nechce, je šance, že vztah se zase spraví a časem ani ty jizvy nebolí. A taky se stává, že odejít nechce, ale nedokáže se vzdát ani toho druhého. Tam potom musí rozhodnout každý za sebe. Ale to zatím není tvůj případ. O tom se dá mluvit, když ani po roce nedojde k úplnému ukončení.

Salen :supr:

Já mám jen strašný strach, že když uvidí, že doma to je v pohodě, tak za ní bude chodit dál, protože jsem se s tím vlastně smířila, tak co :vissla: :dumbom: :butter: .
Ale samozřejmě vím, že tím, že budu vyčítat a chtít vše řešit si taky nepomůžu.
Jen mi přijde nespravedlivý, že místo toho aby se kál a prosil o odpuštění (jak bych si představovala, co by měl udělat a co já bych udělala, být v jeho situaci), tak já budu kolem něj chodit po špičkách a dělat, že se nic nestalo, že je vlastně vše v pořádku. Ta spravedlnost opravdu asi není,co :usch: ? Možná si asi říkáte, co vlastně chci - ale ve mně se prostě mísí pocity a jsem děsně zoufalá, bezradná, zklamaná, zraněná a...... Ale to vy tady všechny znáte. Tak jsem si zase vylila srdíčko a moc vám děkuju za všechny vaše odpovědi :jojo: .

Natálko ty by si chtěla aby se choval podle toho jak chceš ty? Ale to by si měla doma loutku a to by si nechtěla. Navíc ty si maluješ jak by ses v té situaci zachovala ty, ale to nikdy nemůžeš vědět jak by ses opravdu zachovala.
Chceš aby se kál? Propánajána... nezlob se, ale život není spravedlivý. Zkus se trochu taky vžít do jeho kůže, přemýšlej jak je i jemu. Nejen ty to máš těžký - i on.  Nejde to udělat tak aby to najednou bylo všechno v pořádku - to není v jeho ani v tvých silách. Ale ve vašich společných silách je postupně znovu vytvářet to co jste ztratili. To můžete, když budete oba chtít.

ffly napsal(a):

Natálko ty by si chtěla aby se choval podle toho jak chceš ty? Ale to by si měla doma loutku a to by si nechtěla. Navíc ty si maluješ jak by ses v té situaci zachovala ty, ale to nikdy nemůžeš vědět jak by ses opravdu zachovala.
Chceš aby se kál? Propánajána... nezlob se, ale život není spravedlivý. Zkus se trochu taky vžít do jeho kůže, přemýšlej jak je i jemu. Nejen ty to máš těžký - i on.  Nejde to udělat tak aby to najednou bylo všechno v pořádku - to není v jeho ani v tvých silách. Ale ve vašich společných silách je postupně znovu vytvářet to co jste ztratili. To můžete, když budete oba chtít.

Ffly, nemyslela jsem to tak, že by se měl chovat, jak chci já, jen to tak prostě cítím, jak bych se momentálně zachovala já, na jeho místě. Záměrně píšu momentálně - protože, kdyby se mi to stalo, samozřejmě nemůžu říct budu se chovat takhle. Jen jsem teď prostě strašně naštvaná a připadá mi, že on je vlastně ta oběť.

V téhle situaci není oběť. Ani ty ani on. Právět proto záleží na tom se odprostit od pocitů lítosti, sebelítosti, naštvání a být v klidu. Už jenom kvůli miminku. Ale i kvůli sama sobě, protože si tím ubližuješ.  Nepanikař.

Natálka- někdo tu napsal - jít se vybrečet a vyhulákat ze svých mizerných pocitů- to je to , co potřebuješ. Jakmile si v sobě dusíš hněv, křivdu , obavy - prostě se může stát, že to na manžela vybalíš a on bude  jako každý chlap přesvědčený o tom, že vlastně neví PROĆ-když už se vlastně chová hezky...
Já nevím, jestli Ti to pomůže, ale já jsem svému manželovi po provalení jeho zaláskování  a poté , co mi  dokazoval jak moc chce být se mnou a s naším synem řekla úplně upřímně, že jestli chce jít dál se mnou, musí se smířit, že se k tomu jeho chování občas vrátím- v řeči, dotazem, rýpnutím- NE SCÉNOU!!!. Vím, že to určitě není řešení pro každého chlapa  , ale ten můj ví, jaká jsem povaha.Když jsem mu řekla, že teprve až si ze všeho mohu dělat legrácky, jsem s tím srovnananá, tak to myslím vážně.  No a on to vzal. Sice ne radostně - ale to je jeho daň za  chování, které  bylo vůči mě nefér.
Řekla jsem mu , že chápu, že se mohl zamilovat jinde i když to ku**ky bolí ( ještě teď!), ale chápu. Jediné , co jsem mu měla já za sebe odpustit , co jsem musela hodně překusovat, bylo to , že mě nechal tápat i v době , kdy už se vidělo , že není mezi námi vše OK- že ze mě dělal  blba a nechal mě trápit obavami CO se děje.
Je fakt , že se k tomu, co bylo  už nevracím v řeči s ním vůbec. Dokonce jsem se přistihla , že už v jeho přítomnosti i žertuji o nevěře obecně ( což mi v prvních chvílích samozřejmě nešlo)
Pokud bych teď potkala jeho milenku, akorát možná silněji stisknu synkovu ručičku a budu ráda , že je to ošklivé pryč.
Je to přesně rok, co bylo u nás zhruba tak jako u Vás nyní. Není možné ZATÍM zcela zapomenout, ale lze to vytěsnit hezčími okamžiky a společným snažením. Pokud Tvůj manža CHCE, určitě ho neodháněj. Jen si sama v sobě urči svou cenu, pod tu nechoĎ...:):jojo:

Natálko - já se tady teď nemístně musím smát, protože ty tak krásně otevřeně píšeš přesně to, co cítí 90% podvedených ženských. Jak to, že se nekaje, jak to, že neprosí za odpuštění a neslibuje, že už to nikdy neudělá. Ta úžasná snová scéna, kde on klečí na kolenou, s kyticí růží v rukách, pláče a říká že udělal největší chybu svého života, že se nechal ovlivnit tou osobou, prosí ať mu odpustíš a dáš ještě jednu šanci ...... a ty také pláčeš a přijímáš tu kytici, objímáte se, líbáte, zoufale tisknete a kamera najíždí na detail vašich spojených rukou ..... a střih na opuštěnou milenku, která vzteky trhá jeho dopisy ..... :-)))).
Hele, možná takovej chlap fakt existuje, co umí prožít a připravit takovou romantiku - ale spíš počítej s tím, že ne.
Spravedlnost ..... na světě je tolik dění, kdy  nešťastní, hladoví, nemocní, postižení povodněmi, zemětřesením, smrtí svých dětí či jinou hrůzou volají po spravedlnosti. Já jsem se tady před dvěma roky ptala úplně stejně jako ty. Že nevěra existuje, to jsem věděla, ale považovala jsem za samozřejmé, že mě se už nikdy týkat nebude. A rozvod???!!!!! Přece nikdo v našich rodinách se nerozvedl ...... No vidíš - a stačily dva roky v mém 47letém životě a najednou tady vykládám, jak se s nevěrou musí počítat a že to není zase nic tak katastrofického, zvlášť když nejde o rozpad vztahu.
Já ti tady odcituju pár vět z knihy MuDr. Plzáka (Manželská tonutí) :

Pravý manželský konflikt z nevěry vzniká ve dvou případech :
1. Pan choť se mimomanželsky zamiloval, ale podcenil se, láska ho skolila a on najednou zjistí, že u milenky se mu stýská po manželce a u manželky po milence
2. Až dosud tajný mimomanželský vztah byl odhalen a zamilovaný choť jej není schopen ihned přerušit.
Mimomanželská láska chotě ochromila.
Ženatý střihoun žádné milence nikdy nic neslibuje a dokáže vztah kdykoliv utnout. Ale kupodivu velmi často právě mužové řádní, svědomití a slušní naprosto selžou tváří v tvář fešandě, která je uměla popadnout za správný konec.
Manželka zamilovaného muže většinou delší dobu něco tuší. Po přiznání manžela bývá užaslá, jak rychle to z něj všechno vyletělo a jak se mu tím zřejmě ulevilo.
Došlo tedy k přiznání a následuje stádium debat o nevěře. I normální a klidná manželka propadne své bolesti a hledá řešení v tom, že se chce vše dozvědět. Debaty o nevěře jsou vždy zkázonosné a vyhnětou z krize pravý konflikt a nedovolí, aby se léčil a vyléčil.
Z hlediska spravedlnosti je to zrůdné, ale od podvedené ženy žádám, aby to byla ona, kdo z domova odstraní pach manželovy viny. Pokud je manžel totiž doma dlouhodobě viněn a obviňován, vysmekne se nakonec z těch pocitů viny tím, že se rozvede.
Vyzrálou, pravou manželskou lásku nevěra nikdy zahubit nemůže, protože tato láska je postavena na strachu o existenci druha, nikoliv na strachu o jeho věrnost. Odepsat manžela, protože mi byl nevěrný, je jen a jen důkaz nevyzrálosti mého vztahu.
Doporučuji, aby podvedenou ženu tolik nezajímalo, jak moc ji to bolí, ale spíš co má dělat, aby nevznikl konflikt, který teprve manželství ohrozí rozvodem.
Co tedy dělat :
- nemluvit o nevěře
- vůbec neměnit dosavadní styl soužití
- nekazit komunikaci
Nejdůležitější je, fakt nevěry popřít. Ženě se to podaří, když takzvaně přeplave na druhý břeh. Žena zasažená nevěrou totiž vždy zmoralistní, změní se ve světici a vemluví se do postoje ukřivděné Máří Magdalény, stojící na jednom břehu řeky. Na tomto břehu se považuje nevěra za zločin a tudíš nelze z tohoto břehu manželství zachránit. Na druhém břehu realistických a vyzrálých lidí se nevěrný chlap prostě prohlásí za dobytka a větší malér se z toho nedělá.
Konflikt vzešlý z nevěry udělá doma nedýchatelno a nakonec vymete manžela do náruče, i manželství, s milenkou, aniž to tak předem vůbec plánoval.
A pozor! Jinde zamilovaný manžel nemá dost energie, aby manželku příliš dlouho chlácholil a udobřoval.
Podvedená žena často jeví pochopitelnou tendenci manžela potrestat. Výsledek bývá velmi výhodný pro milenku, protože manželovi samozřejmě doma není dobře.
Rozumná a bystrá manželka po odhalení nevěry muže z manželství spíš uvolní, aby si choť nemyslel, že má doma nějakou na něm závislou chudinku.
Moje poradenská činnost hovoří jasně - pokud se dodrží uvedené zásady, manželství lze zachránit a leckdy i zkvalitní.

Salen, moc hezky to píšeš...:supr:
Jen toho Plzáka bych já vygumovala... Nikdy jsem si nehrála na svatou, ale to jeho :Zatloukat- by mělo být trestané 100ranami bičem v okamžiku kdy manželka UŽ VÍ...
Neříkat podrobnosti ( kde, kolikrát a jak byla přitom krásná..) Ale říct : ano, jsem mimo , jsem zaláskován..
  JÁ to UMÍM- proč to do pytle neumí ten chlap??
Jinak souhlasím do puntíku s tvým pohledem - obecně je to asi prospěšnější než moje verze s tím - vím , ale i mluvím... Je fakt , že znám dost chlapů, kteří by mě asi pokud bych se držela svého postupu dělat si šoufky ze všeho (i z nich)přichystali špagát na schody...

Natalka08 napsal(a):

Já mám jen strašný strach, že když uvidí, že doma to je v pohodě, tak za ní bude chodit dál, protože jsem se s tím vlastně smířila, tak co :vissla: :dumbom: :butter: .
Ale samozřejmě vím, že tím, že budu vyčítat a chtít vše řešit si taky nepomůžu.
Jen mi přijde nespravedlivý, že místo toho aby se kál a prosil o odpuštění (jak bych si představovala, co by měl udělat a co já bych udělala, být v jeho situaci), tak já budu kolem něj chodit po špičkách a dělat, že se nic nestalo, že je vlastně vše v pořádku. Ta spravedlnost opravdu asi není,co :usch: ? Možná si asi říkáte, co vlastně chci - ale ve mně se prostě mísí pocity a jsem děsně zoufalá, bezradná, zklamaná, zraněná a...... Ale to vy tady všechny znáte. Tak jsem si zase vylila srdíčko a moc vám děkuju za všechny vaše odpovědi :jojo: .

Ahoj Natálko .... víš, možná napíšu něco s čím nebudeš souhlasit a taky neříkám, že je to pravda ...ale napadlo mě, z pozice člověka, kterej si něco podobnýho akorát z jinýho břehu zažil ...
Víš, osobně, když jsem se rozhodla utnout bokový zamilování.... víš stálo mě to samo strašně sil.Rozum a srdce... bylo manžela, ale velkej kus srdce ještě u ...toho druhýho...a i když jsem věděla, že to takhle dál nejde, že chci zůstat tam, kam patřím- doma ... stejně jsem se sebou bojovala, stejně to bolelo a strašně se mi stýskalo ...ještě teď se mi dost často stýská(po tom druhým - nelegálním, po ...milenci) ...a přitom nemám problém v tom, že bych nevěděla kam patřím a nemám svou rodinu a nic míň ráda ... víš ...kdyby po mě muž hlavně v těch prvních dnech po rozhodnutí, chtěl ještě navíc kajícné projevy lásky ... neměla bych na to sílu ...já už přece udělala "dost" ... vytrhla jsem si toho druhýho ze srdce ... protože má on - manžel přednost, tak co po mě vlastně ještě chce ? Moje štěstí bylo, že se to muž nikdy nedozvěděl, a že jsem tohle řešit nemusela.A proč píšu Tobě ?Já Tě úplně chápu z pozice ženský ... ale tak trochu i chápu ten nepořádek v duši, co má Tvůj muž....má Tě rád, chce být s Tebou tak Ti to zatím asi musí stačit takhle ... momentálně podle mě nemá sílu na nějaký protiakce z vděčnosti, že mu bylo odpuštěno.

Amriana- docela jsi mi  napověděla a " nahrála " pohledem " z druhého břehu". Já mohu jen potvrdit, že čím jsme s manžou  dál od  našeho Velkého třesku , tím jsou jeho projevy náklonosti ke mě viditelně upřímnější a hlubší ( to ženská vycítí, stejně jako odklon..:jojo:). Je mi jasné , že pokud si rval srdce vejpůl( i když z MÉHO pohledu nepochopitelně:co: pro  milenku, u které nenalezl   víc než u mě) NEMOHL  být víc než hodný vůči mé osobě a starostlivý k synkovi. Pokud by se doněčeho nutil, stejně bych to poznala...  Teprve s odstupem jsem věděla , že je opravdu RÁD, že je  s námi.  Chtít po něm aby se veřejně kál za svůj " zločin",je fakt dost nereálné-  dokonce si myslím ,že představa žebronícího chlapa u mých nohou by mě od něho totálně odmávla....

Mohu jen potvrdit názor Salen a Amriany. Znám situaci ze stejné strany jako Amriana. Také jsem byla zamilovaná, také byl manžel na prvním místě a zůstala jsem s ním. Pokud by zachoval chladnou hlavu a dodržoval zásady uvedené Salen, měla bych výčitky, že jsem měla takový úlet. Bohužel měl neodbytný pocit, že mě musí potrestat, že není možné, aby mi to tak lehce prošlo a doma nastal vězeňský režim, hlídání, téměř každodenní výčitky a scény. V té horší formě to trvalo asi 10 měsíců, v lehčí formě více než rok. Teprve za této situace jsem začala přemýšlet o rozvodu, ztratila jsem k němu veškerý respekt a úplně klesl v mých očích. Doma mě udrželo jen to, že jsem byla finančně závislá na práci ve společné firmě. V nejhorší krizi chybělo málo, sbalila bych se a šla bydlet k milenci, který je rozvedený a má svůj byt. Praktikoval formu cukru a biče. 3 dny láska jako trám, že beze mě nemůže žít, další den výčitky a scény. Dodnes nechápu, že jsem to vydržela  a zůstala s ním. Náš vztah hůře poznamenaly zážitky po nevěře, než nevěra sama. Nedělej takovou chybu, pokud ho miluješ a chceš s ním zůstat.

Ahoj Natálko, chtěla bych Tě trochu povzbudit a dát Ti naději. Prošla jsem si nedávno tím, co řešíš teď Ty. Manžel se před jedenácti měsíci zamiloval, řekl mi to (a zároveň si ulevil :dumbom: ) hned na začátku toho vztahu. Pro mě to byl samozřejmě šok a obrovské zklamání a bolest. Zachvátila mě panika a strach, že ho ztratím, že ztratím svého nejlepšího přítele a tátu svých dětí.

Hledala jsem pomoc a cítila se strašně bezmocná. Byla jsem v poradně a tam mě řekli ať tomu dám půl roku. Myslela jsem, že jsem se přeslechla :) Půl roku???!!!! To tu šílenou bolest mám snášet tak strašně dlouho?! Pak jsem si podobné rady o trpělivosti, neřešení a nerozebírání situace s manželem přečetla tady na babinetu. Nejsem od přírody moc trpělivá, ale v tomhle případě jsem se rozhodla  se podle toho řídit a dát tomu čas.

Někteří kamarádi mi ale radili ať mu dám nůž na krk, ať si rychle vybere.... že mě nemá svou nerozhodností co trápit....Dát mu nůž na krk v době jeho největší zamilovanosti by ale byla ode mě velká hloupost. Rozhodla jsem se, že prostě počkám, že mu dám čas na vystřízlivění, čas na srovnání priorit, čas na to si to všechno srovnat v hlavě.

O jeho nevěře jsem s ním promluvila naposledy v lednu.Nevyčítala jsem mu to, řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale že na vztah musíme být dva. Bylo to nejhorší období v mém životě, strašně mě psychicky vysávala ta nejistota, to ,že mi na začátku řekl, že to má padesát na padesát... Taky jsem ubližovala sama sobě přemýšlením o ní.....znala jsem ji.

Manžel mi tohle období paradoxně ulehčil  v tom, že nebyl skoro doma, ale služebně v zahraničí . Tohle dlouhé odloučení mu asi pomohlo a mně taky. Na všechno jsem tady byla sama a postupně jsem si uvědomila, že bez něj můžu existovat, soustředila jsem se na děti, na práci, na přátele i na sebe. Vnitřně jsem se den po dni smiřovala s tím, že to možná skončí, že mám asi před sebou nový život, začala jsem přemýšlet o tom, co budu dělat. V hlavě jsem plánovala stěhování, návrat do rodného města, napadlo mě, že bych mohla podnikat v cestovním ruchu .......tohle všechno mě uklidňovalo...

Tohle moje rozpoložení, tohle zklidnění a smíření se situací se pak protlo s manželovým návratem teď na začátku prázdnin.... Vrátil se jako vyměněný, jako ten, kterého jsem znala a s kterým jsem žila před těmi jedenácti měsíci. Chová se úžasně ke mně i k dětem. Nevím, co se stalo, co ho přivedlo k návratu, neptala jsem se ho na nic. Neklečel ani neprosil za odpuštění  :)a ani to po něm nechci. Jen si užívám to, co mi teď dává a už s vědomím, že se tohle zkrátka stává, že tohle je život a že se karta v budoucnu muže obrátit......

Mám pocit, že i když on o tom nahlas nemluví, je vděčný za ten čas, který dostal. A ještě jedna věc, moc jsem si neuměla představit, jak se to po takovémhle partnerském karambolu může  zase všechno obnovit....... a jde to :), jen musejí chtít oba a ten podvedený by se k tomu neměl  vracet a zpětně vyčítat, nechat to spát vytěsnit to jako zlý sen, vzít to jako něco, co váš vztah prověřilo....

Natálko, není to univerzální rada, ale mně pomohla - dej mu čas, nerozebírej to s ním, vem to i jako zkoušku pro Tebe samotnou, jestli to zvládneš. Přeju hodně štěstí a trpělivosti a věř, že to dobře dopadne :)

Judit, :godlike: :godlike: :godlike: :supr:  Ty bys měla jít do učebnic, jak to zvládat! A ještě si užijete  renesanci vztahu! Jak je příjemné vědět, že nejsi na někom závislá, viď? Jen se nesmíš poddávat "návratům" do minulosti, ať tě to nerozhodí.

Natalka08 napsal(a):

Já mám jen strašný strach, že když uvidí, že doma to je v pohodě, tak za ní bude chodit dál, protože jsem se s tím vlastně smířila, tak co :vissla: :dumbom: :butter: .
Ale samozřejmě vím, že tím, že budu vyčítat a chtít vše řešit si taky nepomůžu.
Jen mi přijde nespravedlivý, že místo toho aby se kál a prosil o odpuštění (jak bych si představovala, co by měl udělat a co já bych udělala, být v jeho situaci), tak já budu kolem něj chodit po špičkách a dělat, že se nic nestalo, že je vlastně vše v pořádku. Ta spravedlnost opravdu asi není,co :usch: ? Možná si asi říkáte, co vlastně chci - ale ve mně se prostě mísí pocity a jsem děsně zoufalá, bezradná, zklamaná, zraněná a...... Ale to vy tady všechny znáte. Tak jsem si zase vylila srdíčko a moc vám děkuju za všechny vaše odpovědi :jojo: .

Natálko, nečetla jsem všechny příspěvky, ale k tomuto Ti chci napsat....jestli chceš, aby Váš vztah byl opravdu VZTAHEM, chovej se jako milující žena a nevyčítej, nepřipomínej. Nechápu proč by se měl manžel kát a prosit za odpuštění. Copak je to malý kluk, který někomu vylezl na strom a kradl třešně? Ty by sis opravdu vážila muže, který před Tebou klečí na kolenou s prosíkem? Já teda ne. Spíš bych se ptala sama sebe, proč měl potřebu jít jinam, co mu v našem manželství chybělo, co je potřeba změnit a na čem pracovat. Jestli zůstal a chová se k Tobě krásně, stará se o rodinu a miluje Tebe i Vaše dítě, tak se v tom přestaň rochnit a užívej si života. Někde jsem vyhrabala povídku, která tady už kolovala, tak ji sem prsknu.

Natálko, chovej se ke svému muži tak, aby se cítil rytířem!!!  To je jediná rada, kterou můžu dát!

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Strašně vám všem moc děkuju za ty slova. Bulím u nich jako želva a vím, že máte pravdu. Nejhorší, že je to asi opravdu čerstvý a bude to dlouho trvat, než se s tím člověk nějak vyrovná. Jen mi prostě rve srdce, když jsem viděla, že ji včera v noci psal.Navíc se mi v hlavě promítlo, jak 2 dny před porodem jsem přišla na to, že volal na nějakou ubytovnu. To mi vymluvil s tím, že to po něm chtěl kamarád. A to už musel shánět pro ně :(. Pak si přijde jakoby nic k porodu, až mě teď mrzí, že tam byl, vždyť si to vlatně vůbec nezasloužil být u zrodu naší dcerky. Nezlobte se, že si zase jen stěžuju, jen mě to prostě trápí a chci to dostat ven, než přijde z práce, abych mohla být zase milá, usměvavá, vše chápající.........
Ale inak všem strašně moc děkuju, že se mi to snaží vysvětlit i z "druhé strany". Je pravda, že to nemůžu chápat, já nikdy nemilovala víc než jednoho :/
Ještě jsem se chtěla zeptat, jak jste je v této fázi "jejich hledání se" oslovovali. Miláčku, tak jak jsme si říkali, mi prostě nějak nejde přes rty, obzvlášť, když vím, že si tak říkali taky :dumbom:. Navíc si prostě nejsem jistá, že by to chtěl teď slyšet i ode mně, když mu tak říkala ONA. Strašně se to ve mě mele, ale vím, že to chce čas, snad to vydržím. Děkuju, že jste a dáváte mi podporu.

LUETO, je to nádherné, děkuju. Tu povídku jsem si uložila a vždycky, když nebudu vědět, co dál, poposune mě kousek ku předu. Moc děkuju :jojo: :godlike:

Říkej mu třeba tatínku- tím nepřestane být Vaší dcerce ani , kdybyste se rozvedli
Nebo jménem, ale hezky, ne s jedovatým akcentem..
Vím, co myslíš tou nechutí ke stejnému oslovení s milenkou- také mi to nešlo HNED přes jazyk.
Ale Natálko- PŘESTAŇ VZPOMÍNAT A PÁTRAT CO BYLO! Můžeš se i třeba mýlit (viz ta ubytovna)a užíráš JENOM SEBE! Měj svou cenu - Ty přece nepotřebuješ skuhrat a litovat se, TY máš svou cenu. Umíš být mámou i manželkou i milenkou- nech  manžu ať na to brzy přijde sám!:jojo:

Natálko, já vím, že to asi nebude pro Tebe jednoduché, ale zkus si říct ( když si budeš myslet, že jí zase píše), že je to jen a jen jeho problém, který si musí vyřešit sám. Přestaň se mučit představama kde s kým a jak a věnuj se sama sobě a miminku. Prožíváš nejkrásnější období, tak si to nenechej ničím zkazit. Navíc miminko moc dobře vycítí, že se něco děje a ne nadarmo se říká, že největším darem pro dítě je radostná matka. A uvidíš, že jakmile se na vlnu požitivní energie naladíš, ucítí  to podvědomě i všichni v Tvém okolí! Manželovi říkej tak, jak to cítíš, ale vždycky ba to mělo vycházet z Tebe. Do čehokoliv se budeš nutit násilím, vrátí se zpátky. A tady se klidně vykecávej jak je Ti libo!!!! Pa a drž se!!

natálko, ty máš přece taky přezdívku... tady :)
tak mu nějakou jen pro vás dva (tři) vymysli ;)

zuzi777a napsal(a):

Říkej mu třeba tatínku- tím nepřestane být Vaší dcerce ani , kdybyste se rozvedli
Nebo jménem, ale hezky, ne s jedovatým akcentem..
Vím, co myslíš tou nechutí ke stejnému oslovení s milenkou- také mi to nešlo HNED přes jazyk.
Ale Natálko- PŘESTAŇ VZPOMÍNAT A PÁTRAT CO BYLO! Můžeš se i třeba mýlit (viz ta ubytovna)a užíráš JENOM SEBE! Měj svou cenu - Ty přece nepotřebuješ skuhrat a litovat se, TY máš svou cenu. Umíš být mámou i manželkou i milenkou- nech  manžu ať na to brzy přijde sám!:jojo:

Takovou chybu - říkat manželovi tatínku - bych rozhodně už neudělala!!!

lueta napsal(a):

Takovou chybu - říkat manželovi tatínku - bych rozhodně už neudělala!!!

no baže - doma tatínek-bačkora a u milé miláček-bejček ?

No... já jsem taky začala místo obligátního (a na druhé straně používaného "čau") používat stejně obligátní, ale nepoužívané "ahoj"...a už mi to zůstalo. O oslovování nevím jak to bylo tam, tak jsem nemusela nad tím přemýšlet, ale víc jsem začala oslovovat jménem, zdrobnělinou i přezdívkami... oslovení tatínku mi taky nepřijde moc vhodné, obvzlášť pokud jste ho dosud nepoužívali, protože ty potřebuješ ukázat, že to není JEN tatínek, ale tvůj muž, partner... No, neboj, na něco přijdeš...

To máte asi pravdu- já to beru podle toho svého- tomu  oslovení taťko  dělá vysloveně dobře- je to ješitný tatík na synečka. Je fakt , že jinému by to mohlo spíš vadit.. Natálka bude muset zvolit podle svého prostředí. Já tomu svému říct bejčku tak se urazí...  Má to pro  něho moc blízko ke starému volu....:D

zuzi777a napsal(a):

To máte asi pravdu- já to beru podle toho svého- tomu  oslovení taťko  dělá vysloveně dobře- je to ješitný tatík na synečka. Je fakt , že jinému by to mohlo spíš vadit.. Natálka bude muset zvolit podle svého prostředí. Já tomu svému říct bejčku tak se urazí...  Má to pro  něho moc blízko ke starému volu....:D

:D
bejček=pašák
tak jsem to myslela...

Ale jo, já to chápu:D- ale můj manža vyrůstal na vesnici a býčci se tam vyskytovali pouze zavření v chlívku a na řetězu, se špinavými koleny, nacpaní senem ašrotem  a rostli na jatka....  Tudíž srovnání s býčkem je pro něho  degradace...

zuzi777a napsal(a):

Amriana- docela jsi mi  napověděla a " nahrála " pohledem " z druhého břehu". Já mohu jen potvrdit, že čím jsme s manžou  dál od  našeho Velkého třesku , tím jsou jeho projevy náklonosti ke mě viditelně upřímnější a hlubší ( to ženská vycítí, stejně jako odklon..:jojo:). Je mi jasné , že pokud si rval srdce vejpůl( i když z MÉHO pohledu nepochopitelně:co: pro  milenku, u které nenalezl   víc než u mě) NEMOHL  být víc než hodný vůči mé osobě a starostlivý k synkovi. Pokud by se doněčeho nutil, stejně bych to poznala...  Teprve s odstupem jsem věděla , že je opravdu RÁD, že je  s námi.  Chtít po něm aby se veřejně kál za svůj " zločin",je fakt dost nereálné-  dokonce si myslím ,že představa žebronícího chlapa u mých nohou by mě od něho totálně odmávla....

No on ten druhej břeh nic moc docela :).Ale máš to dřív jak na nový šaty, jak říkávala moje babička ...Třeba já jsem zářivej příklad toho, že se nikdy nikdy nikdy nemá říkat JÁ BYCH, a JÁ NIKDY ...  no :dumbom:

Jessika napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

To máte asi pravdu- já to beru podle toho svého- tomu  oslovení taťko  dělá vysloveně dobře- je to ješitný tatík na synečka. Je fakt , že jinému by to mohlo spíš vadit.. Natálka bude muset zvolit podle svého prostředí. Já tomu svému říct bejčku tak se urazí...  Má to pro  něho moc blízko ke starému volu....:D

:D
bejček=pašák
tak jsem to myslela...

:lol: pašák ... teda totálně :offtopic: ale když jsem byla malá, tak mi babi četla pohádku s názvem PAŠÁK PAŠÍK o statečném prasátku .... tak ... to jsou ty asociace holt :lol:

Jsem zase v pytli.

Včera se mi ozvali z realitky, že byt do kterého jsme se měli s Vencou stěhovat, se majitel rozhodl pronajmout svému zaměstnanci, co se rozvádí. Budiž, na to, že jsme se měli za tři týdny stěhovat, dobrý ...

Dneska ráno jsem to řekla BM. A taky jsem mu řekla, kolik že bude stát ten pronájem cca (on by na tom byl finančně stejně jako teď, protože byt v Praze by si vydělával sám na sebe) a kolik budu platit za chůvu (já, z vydělaných peněz) a tak. A že doufám, že mi tedy pomůže tak, jak jsme se již dohodli. No a on na mě spustil, že to tedy ne. Že když chci opustit Prahu, tak se náš byt pronajme, ale že on mi nebude přispívat na bydlení tam. Že předpokládal, že na tom nějak vydělá a že takhle by byl na stejném atd. Pak mi ještě napsal, že když začnu pracovat, sebere mi tedy alimenty, co platí na mě, nebude mi přispívat na bydlení a bude platit pouze alimenty na syna.

Jsem úplně v pytli. Vůbec si teď nedokážu představit, jak to sama zvládnu. Najednou je z něj opravdu jiný člověk. Nechápu, co to do něj vjelo. Tu situaci jsem se s ním pokoušela řešit několikrát. Nakonec jsme se na něčem dohodli. A teď, těsně před stěhováním, je všechno jinak. :( Jasně, existuje možnost, že zůstanu v Praze, nebudu pracovat apod. Ale v tom případě skončím za chvíli na Nuseláku. Potřebuju od něj co nejdále, potřebuji začít žít někde jinde, potřebuju pracovat a věnovat se něčemu ... Chtěla jsem začít žít nový snad lepší život. Počítala jsem s naší dohodou a vše je pryč. :(

Natálko - nenuť se do ničeho, co necítíš. Není třeba, abys hrála naprosto spokojenou, usměvavou a milující manželku. Klidně si teď udržuj zdvořilý odstup. On není padlý na hlavu, dobře ví, že to teď není mezi vámi to pravé ořechové. A přehrávat a věšet se mu na krk nebude to nejlepší. Ty jsi teď zraněná, je ti smutno, klidně se stáhni do svého světa, když máš potřebu. To se nijak nevylučuje s těmi zásadami doporučovanými rodinnými poradci.
A k tomu Plzákovi - můžeme mu nadávat jak chceme :-), ale to nic nemění na tom, že on za svůj život zažil tisíce rodinných krizí a ví o čem mluví. Nakonec jeho následovník MuDr. Šmolka změnil to známé "zatloukat, zatloukat, zatloukat" pouze na "mazat, mazat, mazat" :-). A jsem moc ráda, že zkušené holky tady svými příběhy jen potvrdily, že to všechno funguje přesně tak, jak oni píšou.
Jako ženská taky dupu a vztekám se, jak je to nespravedlivý  ...... ale moc se mi líbí ten pohled od Amriany a Sibuny.
Největší moje chyba byla, že jsem si prostě vůbec nepřipustila tu možnost, že by se můj manžel mohl zamilovat do jiné. Dovedla jsem si představit, že by se mohl s nějakou jinou ženou někde nárazově vyspat, to jo. Ale že by mohl s jinou mít všechny ty důvěrnosti, co jsme měli spolu, to přece nejde! To patří jen mě. A když se to stalo, to byla čistá hrůza, to nešlo pochopit. Já jsem přece jeho žena, se mnou prožil to a to, spolu jsme budovali, plánovali, spolu máme svoje slova, svoje narážky, kterým rozumíme jen my dva.
Dneska vidím tolik věcí úplně jinak. Už nikdy nebudu žádnýmu chlapovi věřit, i kdyby mi vykládal kdo ví co. A je dost možný, že už ani žádný vztah mít nebudu, i když bych tolik chtěla. Na jedný straně je smutný, že člověk přišel o iluze. A na druhý straně je to osvobozující, že už bych podruhé nemohla spadnout tak hluboko. Otázka je, kdyby mi tohle všechno někdo vyprávěl před 20 lety, jestli bych mu uvěřila. Asi ne. I tady platí, že zkušenost je nepřenosná.

Nabuko napsal(a):

Jsem zase v pytli.

Včera se mi ozvali z realitky, že byt do kterého jsme se měli s Vencou stěhovat, se majitel rozhodl pronajmout svému zaměstnanci, co se rozvádí. Budiž, na to, že jsme se měli za tři týdny stěhovat, dobrý ...

Dneska ráno jsem to řekla BM. A taky jsem mu řekla, kolik že bude stát ten pronájem cca (on by na tom byl finančně stejně jako teď, protože byt v Praze by si vydělával sám na sebe) a kolik budu platit za chůvu (já, z vydělaných peněz) a tak. A že doufám, že mi tedy pomůže tak, jak jsme se již dohodli. No a on na mě spustil, že to tedy ne. Že když chci opustit Prahu, tak se náš byt pronajme, ale že on mi nebude přispívat na bydlení tam. Že předpokládal, že na tom nějak vydělá a že takhle by byl na stejném atd. Pak mi ještě napsal, že když začnu pracovat, sebere mi tedy alimenty, co platí na mě, nebude mi přispívat na bydlení a bude platit pouze alimenty na syna.

Jsem úplně v pytli. Vůbec si teď nedokážu představit, jak to sama zvládnu. Najednou je z něj opravdu jiný člověk. Nechápu, co to do něj vjelo. Tu situaci jsem se s ním pokoušela řešit několikrát. Nakonec jsme se na něčem dohodli. A teď, těsně před stěhováním, je všechno jinak. :( Jasně, existuje možnost, že zůstanu v Praze, nebudu pracovat apod. Ale v tom případě skončím za chvíli na Nuseláku. Potřebuju od něj co nejdále, potřebuji začít žít někde jinde, potřebuju pracovat a věnovat se něčemu ... Chtěla jsem začít žít nový snad lepší život. Počítala jsem s naší dohodou a vše je pryč. :(

Nabuko, sleduju taky tvůj příběh a je mi tě moc líto. Já si už v těch nejhorších chvilkách taky představovala, co by bylo, kdyby odešel a že bych musela s 5 měs.miminkem do práce. Je to hrozný, ale můj názor je, že ho takhle naočkovala ta jeho. Co jsou to ty ženský za potvory :butter: :dumbom:
Drž se beruško a zkus nad vším ještě jednou popřemýšlet, jestli se to nedá udělat nějak jinak. Zkus zapojit kamarádky, přátele - víc hlav, víc ví.
Držím ti moc palečky, neboj, určitě to dopadne dobře a na něco příjdeš.


Ježiši, já jsem asi magor, radím tady druhým a sama žádám o radu a pomoct si neumím. To je fakt na palici. Ale v tom jsem byla vždycky dobrá :jojo:, pro radu ke mně chodili a se svým životem jsem si rady nevěděla. No ale snad je to normální :vissla: :godlike:

Nabuko - nic nebývá tak horké, jak se zdá. Nech ho to strávit, ještě uvidíš. Ale není Vašík ještě moc malý?? Jestli ti BM platí alimenty a platí i tobě, já bych se toho moc nevzdávala. Ty jsi hodně schopná - tedy soudím z toho, co jsi kdy o sobě psala - určitě by sis nějaký přivýdělek našla a BM o tom ani nemusí vědět, ne. Já chápu, že tě láká nový začátek jinde, ale nedělej si zase moc velké iluze. Ono by to taky nebylo úplně jednoduché začínat zase někde jinde sama. Až bude Vašík na školku, zase to bude o něčem jiném. Nechvátej.

Salen s tou vírou v chlapa máš zase pravdu. Cítím to také tak, ale  paradoxně mě to osvobodilo od přehnaných požadavků na něho i sebe....  Jde mi teď lépe myslet víc na sebe- před TÍM, jsem víc se přehnaně moc obracela k tomu co chce on.....
Nabuko-  příklad tvého BM mě opět usvědčuje v tom, že KAŽDÝ chlap  hází brzdu,  když by mu to narušilo jeho soukromí a jeho priority....  Moc Ti přeji abys  našla bydlení,  a vlastní realizaci.  Myslím, že na hrubý pytel patří záplata- neměla by ses místo dohovoru s BM také poptat nějakého právníka , na co máš nárok??

nabuko...:pussa: :pussa: a pohlazení... :)
jen jsem sem nakoukla

Salen napsal(a):

Natálko - nenuť se do ničeho, co necítíš. Není třeba, abys hrála naprosto spokojenou, usměvavou a milující manželku. Klidně si teď udržuj zdvořilý odstup. On není padlý na hlavu, dobře ví, že to teď není mezi vámi to pravé ořechové. A přehrávat a věšet se mu na krk nebude to nejlepší. Ty jsi teď zraněná, je ti smutno, klidně se stáhni do svého světa, když máš potřebu. To se nijak nevylučuje s těmi zásadami doporučovanými rodinnými poradci.
A k tomu Plzákovi - můžeme mu nadávat jak chceme :-), ale to nic nemění na tom, že on za svůj život zažil tisíce rodinných krizí a ví o čem mluví. Nakonec jeho následovník MuDr. Šmolka změnil to známé "zatloukat, zatloukat, zatloukat" pouze na "mazat, mazat, mazat" :-). A jsem moc ráda, že zkušené holky tady svými příběhy jen potvrdily, že to všechno funguje přesně tak, jak oni píšou.
Jako ženská taky dupu a vztekám se, jak je to nespravedlivý  ...... ale moc se mi líbí ten pohled od Amriany a Sibuny.
Největší moje chyba byla, že jsem si prostě vůbec nepřipustila tu možnost, že by se můj manžel mohl zamilovat do jiné. Dovedla jsem si představit, že by se mohl s nějakou jinou ženou někde nárazově vyspat, to jo. Ale že by mohl s jinou mít všechny ty důvěrnosti, co jsme měli spolu, to přece nejde! To patří jen mě. A když se to stalo, to byla čistá hrůza, to nešlo pochopit. Já jsem přece jeho žena, se mnou prožil to a to, spolu jsme budovali, plánovali, spolu máme svoje slova, svoje narážky, kterým rozumíme jen my dva.
Dneska vidím tolik věcí úplně jinak. Už nikdy nebudu žádnýmu chlapovi věřit, i kdyby mi vykládal kdo ví co. A je dost možný, že už ani žádný vztah mít nebudu, i když bych tolik chtěla. Na jedný straně je smutný, že člověk přišel o iluze. A na druhý straně je to osvobozující, že už bych podruhé nemohla spadnout tak hluboko. Otázka je, kdyby mi tohle všechno někdo vyprávěl před 20 lety, jestli bych mu uvěřila. Asi ne. I tady platí, že zkušenost je nepřenosná.

Salen krásný, fakt, úplně mi mluvíš z duše. Ani já jsem si nedokázala představit, že by se mohl zamilovat do někoho jinýho, když ještě půl roku před tím jsme byli na líbánkách. No ale vidím, že to jde a prostě se s tím musí něco dělat. On si to hlavně musí ujasnit a já se s mířit prostě s tím, že to tak je a vždycky to může být horší........:jojo:.
Ale máš pravdu, že ikdyby mi stotisíckrát sliboval, že už to neudělá - věřit nebudu - spíš se budu trénovat na to, jak to zvládnout s větším nadhledem a nebo potom přehodnotit, jestli mi za to vůbec stojí.... Zatím mi za to stojí :par: .

Salen napsal(a):

Nabuko - nic nebývá tak horké, jak se zdá. Nech ho to strávit, ještě uvidíš. Ale není Vašík ještě moc malý?? Jestli ti BM platí alimenty a platí i tobě, já bych se toho moc nevzdávala. Ty jsi hodně schopná - tedy soudím z toho, co jsi kdy o sobě psala - určitě by sis nějaký přivýdělek našla a BM o tom ani nemusí vědět, ne. Já chápu, že tě láká nový začátek jinde, ale nedělej si zase moc velké iluze. Ono by to taky nebylo úplně jednoduché začínat zase někde jinde sama. Až bude Vašík na školku, zase to bude o něčem jiném. Nechvátej.

Salen, já si přivydělávám, chodím do práce, mám firmu. Ale potřebuju z Prahy pryč. A to nejde bez toho, aniž bych pracoval na plný úvazek - o Vencu se bude starat moje švagrová (ale musím jí dávat peníze, odejde kvůil tomu ze své práce). Já prostě potřebuju zpět k rodině, potřebuju čas na nadechnutí. A to tady prostě nemůžu. BM k nám chodí kdykoliv chce (a nemůžu mu v podstatě nic říct, pokud nechci vyvolat válku, a taky chci, aby se se synem stýkal co nejvíce). Ale chci mu vyklidit pole, potřebuju zmizet z jeho dosahu, potřebuju žít svůj život, znovu nastartovat. A to prostě tady nejde. Celý náš byt je ho plný, i když už tam dávno není. Potřebuju si něco vybudovat znovu - jen pro mě a syna.

Výhodnější by pro mě bylo zůstat tam, kde jsem, ale já už prostě nemám sílu. :( Těšila jsem se na nový začátek. :(

adra napsal(a):

nabuko...:pussa: :pussa: a pohlazení... :)
jen jsem sem nakoukla

Díky Adruško. :hjarta: A jak válčíš Ty? Už je lépe?

zuzi777a napsal(a):

Nabuko-  příklad tvého BM mě opět usvědčuje v tom, že KAŽDÝ chlap  hází brzdu,  když by mu to narušilo jeho soukromí a jeho priority....  Moc Ti přeji abys  našla bydlení,  a vlastní realizaci.  Myslím, že na hrubý pytel patří záplata- neměla by ses místo dohovoru s BM také poptat nějakého právníka , na co máš nárok??

BM je právník - tím je řečeno vše. :D

Natalka08 napsal(a):

Nabuko, sleduju taky tvůj příběh a je mi tě moc líto. Já si už v těch nejhorších chvilkách taky představovala, co by bylo, kdyby odešel a že bych musela s 5 měs.miminkem do práce. Je to hrozný, ale můj názor je, že ho takhle naočkovala ta jeho. Co jsou to ty ženský za potvory :butter: :dumbom:
Drž se beruško a zkus nad vším ještě jednou popřemýšlet, jestli se to nedá udělat nějak jinak. Zkus zapojit kamarádky, přátele - víc hlav, víc ví.
Držím ti moc palečky, neboj, určitě to dopadne dobře a na něco příjdeš.


Ježiši, já jsem asi magor, radím tady druhým a sama žádám o radu a pomoct si neumím. To je fakt na palici. Ale v tom jsem byla vždycky dobrá :jojo:, pro radu ke mně chodili a se svým životem jsem si rady nevěděla. No ale snad je to normální :vissla: :godlike:

Natálko, určitě ho ona nenaočkovala. To rozhodně ne. Já jí jsem tak nějak ukradená - má mého BM a zároveť to ještě táhne se svým bývalým přítelem, který do ní investuje docela dost peněz - nemá potřebu někoho očkovat.

Nakonec vždy na něco příjdu. Ale sakra - zase to zklamání z něj. Byla jsem přesvědčená, že se nám pokusí alespoň materiálně zajistit to, co nedokázal citově. Vždycky tak vystupoval. A najednou je to pro mě zase strašné překvapení, rána z nečekané strany. Čekám, kdy zase příjde s tím, že chce syna do vlastní péče a tentokrát to bude myslet vážně. :(

Jinak já pracuji už od 6. měsíce Vašíka. Dva dny v týdnu. Plus mám ještě firmu.

Nabuko - já bych pro tebe bohužel neměla tak hladivé názory. Víš, sama jedním dechem píšeš, že chceš začít znova, sama, jinde - a na druhou stranu stále spoléháš na BM - že ti pomůže a že tě bude držet. Já osobně to vidím jako vratkou představu. Nechtěla bych se opírat o tak vratké domluvy.

Sama ses rozhodla, že odejdeš z Prahy. Tím jsi BM "hodila klacky pod nohy" ohledně možnosti vídání se s Vašíkem. Asi jsem tvrdá, ale tak to vnímám. Vzala jsi mu možnost s ním být a připravila jsi mu svým rozhodnutím překážku, kterou on bude muset také zdolávat. Bude muset pro Vašíka každých 14-dní jezdit, vozit ho zpět mimo Prahu, stoupnou mu náklady a také se tě neptá, kde na to má vzít.

Víš, jednou jsi se rozhodla pro tak závažný krok, nechápu - spíš nerozumím tomu, proč stále spoléháš na BM, že tě bude finančně i jinak podporovat?

Nechci se tě dotknout, jen jsem nahlas přemýšlela. On má asi dost financí, to jsem pochopila, ale má hrdost by mi už nedovolila, abych žádala od rozvodu víc, než na svého syna. Ty sama jsi se rozhodla odejít kvůli práci. Tenkrát při té nabídce jsme se tady o tom bavily - zda to přijmnout nebo ne. Rozhodla jsi se postavit na vlastní nohy - strašně moc ti v tom fandím a držím ti palce. Ale budeš muset také zkousnout to, že to takto bere i tvůj BM. Jsi samostatná a chceš se tak cítit - tak se prosím už nedožaduj BM, aby tě držel....

Posílám pusu a pohlazení. Nemyslím to zle.

Natalka08 napsal(a):

Salen napsal(a):

Natálko - nenuť se do ničeho, co necítíš. Není třeba, abys hrála naprosto spokojenou, usměvavou a milující manželku. Klidně si teď udržuj zdvořilý odstup. On není padlý na hlavu, dobře ví, že to teď není mezi vámi to pravé ořechové. A přehrávat a věšet se mu na krk nebude to nejlepší. Ty jsi teď zraněná, je ti smutno, klidně se stáhni do svého světa, když máš potřebu. To se nijak nevylučuje s těmi zásadami doporučovanými rodinnými poradci.
A k tomu Plzákovi - můžeme mu nadávat jak chceme :-), ale to nic nemění na tom, že on za svůj život zažil tisíce rodinných krizí a ví o čem mluví. Nakonec jeho následovník MuDr. Šmolka změnil to známé "zatloukat, zatloukat, zatloukat" pouze na "mazat, mazat, mazat" :-). A jsem moc ráda, že zkušené holky tady svými příběhy jen potvrdily, že to všechno funguje přesně tak, jak oni píšou.
Jako ženská taky dupu a vztekám se, jak je to nespravedlivý  ...... ale moc se mi líbí ten pohled od Amriany a Sibuny.
Největší moje chyba byla, že jsem si prostě vůbec nepřipustila tu možnost, že by se můj manžel mohl zamilovat do jiné. Dovedla jsem si představit, že by se mohl s nějakou jinou ženou někde nárazově vyspat, to jo. Ale že by mohl s jinou mít všechny ty důvěrnosti, co jsme měli spolu, to přece nejde! To patří jen mě. A když se to stalo, to byla čistá hrůza, to nešlo pochopit. Já jsem přece jeho žena, se mnou prožil to a to, spolu jsme budovali, plánovali, spolu máme svoje slova, svoje narážky, kterým rozumíme jen my dva.
Dneska vidím tolik věcí úplně jinak. Už nikdy nebudu žádnýmu chlapovi věřit, i kdyby mi vykládal kdo ví co. A je dost možný, že už ani žádný vztah mít nebudu, i když bych tolik chtěla. Na jedný straně je smutný, že člověk přišel o iluze. A na druhý straně je to osvobozující, že už bych podruhé nemohla spadnout tak hluboko. Otázka je, kdyby mi tohle všechno někdo vyprávěl před 20 lety, jestli bych mu uvěřila. Asi ne. I tady platí, že zkušenost je nepřenosná.

Salen krásný, fakt, úplně mi mluvíš z duše. Ani já jsem si nedokázala představit, že by se mohl zamilovat do někoho jinýho, když ještě půl roku před tím jsme byli na líbánkách. No ale vidím, že to jde a prostě se s tím musí něco dělat. On si to hlavně musí ujasnit a já se s mířit prostě s tím, že to tak je a vždycky to může být horší........:jojo:.
Ale máš pravdu, že ikdyby mi stotisíckrát sliboval, že už to neudělá - věřit nebudu - spíš se budu trénovat na to, jak to zvládnout s větším nadhledem a nebo potom přehodnotit, jestli mi za to vůbec stojí.... Zatím mi za to stojí :par: .

Natalko, sliby chyby - o tom žádná a navíc....... člověk nikdy neví, co ho potká ( i Ty se můžeš jednou bezhlavě zamilovat a jsi v pytli) , ale plně souhlasím s Tvojí poslední větou - trénuj a makej sama na sobě. Pokud budeš láskyplným  a sebevědomým člověkem, budeš si vědět rady a zvládat  situace s větším přehledem a nadhledem. A  pak i spolehlivě poznáš, jestli  Ti ten člověk opravdu stojí za to!

Nabuko, podle vývoje Tvého příběhu věřím, že zvládneš i tuhle zkoušku!!  :pussa:  :supr:

Nabuko napsal(a):

Celý náš byt je ho plný, i když už tam dávno není. Potřebuju si něco vybudovat znovu - jen pro mě a syna.(

Nabuko, mně začalo být líp až když jsme prodali dům a přestěhovala jsem se s dětma do mého bytečku. Vzpomínky někdy hodně bolí, když je máš denně na očích. Nechala jsem jich co nejvíc v domě. Těch smutných. Veselé mám sebou. ;)

petra72 napsal(a):

Nabuko - já bych pro tebe bohužel neměla tak hladivé názory. Víš, sama jedním dechem píšeš, že chceš začít znova, sama, jinde - a na druhou stranu stále spoléháš na BM - že ti pomůže a že tě bude držet. Já osobně to vidím jako vratkou představu. Nechtěla bych se opírat o tak vratké domluvy.

Sama ses rozhodla, že odejdeš z Prahy. Tím jsi BM "hodila klacky pod nohy" ohledně možnosti vídání se s Vašíkem. Asi jsem tvrdá, ale tak to vnímám. Vzala jsi mu možnost s ním být a připravila jsi mu svým rozhodnutím překážku, kterou on bude muset také zdolávat. Bude muset pro Vašíka každých 14-dní jezdit, vozit ho zpět mimo Prahu, stoupnou mu náklady a také se tě neptá, kde na to má vzít.

Víš, jednou jsi se rozhodla pro tak závažný krok, nechápu - spíš nerozumím tomu, proč stále spoléháš na BM, že tě bude finančně i jinak podporovat?

Nechci se tě dotknout, jen jsem nahlas přemýšlela. On má asi dost financí, to jsem pochopila, ale má hrdost by mi už nedovolila, abych žádala od rozvodu víc, než na svého syna. Ty sama jsi se rozhodla odejít kvůli práci. Tenkrát při té nabídce jsme se tady o tom bavily - zda to přijmnout nebo ne. Rozhodla jsi se postavit na vlastní nohy - strašně moc ti v tom fandím a držím ti palce. Ale budeš muset také zkousnout to, že to takto bere i tvůj BM. Jsi samostatná a chceš se tak cítit - tak se prosím už nedožaduj BM, aby tě držel....

Posílám pusu a pohlazení. Nemyslím to zle.

Já vím, že to nemyslíš zle. :) Čekala jsem tyhle "argumenty". :)

Dohodli jsme si, že mi v začátku bude přispívat finanční částkou, abych se nemusela zadlužit. Na přelomu roku bychom byt pronajali, tím by začal vydělávat sám na sebe. Jakmile bych se v práci stabilizovala, přejala bych veškeré náklady spojené s bydlením v Pardubicích. On by přispíval částkou libovolnou (původně tvrdil, že zaplatí všechny náklady na bydlení, abych mohla šetřit, protože mu přidali peníze, má vyhodnější daně než míval apod.). Řekla jsem mu tenkrát, že děkuji, že mi to fakt pomůže, ale že jsem to nečekala. Brala jsem to jako jeho svobodné rozhodnutí a začala s tím počítat ve svých kalkulacích. A to do doby věku tří let Vašíka, protože budu muset platit zároveň peníze za hlídání (což by po nástupu do školky nebylo, resp. min. 4 méně).

Co se týká BM a jeho styku se synem - do Pardubic jezdí několikrát do týdne, protože tam má půlku svých podřízených - tudíž může syna vidět tak často, jak by chtěl. Teď ho vídá jednou do týdne (už dávno pominuly doby, kdy ho vídal 4x). A občas si ho bere na víkend. Já jsem navrhla, že pokud budeme žít v Pardubicích, budeme dodržovat interval 14 dní samozřejmě. A navíc, já budu částečně pracovat v Praze, takže není žádný problém syna vozit sem. Tudíž se ve finále se synem, pokud bude chtít, může stýkat, jak je mu libo.

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Celý náš byt je ho plný, i když už tam dávno není. Potřebuju si něco vybudovat znovu - jen pro mě a syna.(

Nabuko, mně začalo být líp až když jsme prodali dům a přestěhovala jsem se s dětma do mého bytečku. Vzpomínky někdy hodně bolí, když je máš denně na očích. Nechala jsem jich co nejvíc v domě. Těch smutných. Veselé mám sebou. ;)

Přesně to v tom hledám - odnést si hezké vzpomínky, ale nechat v tom bytě to bolavé, co se přihodilo. Samo, že to nakonec zvládnu i bez jeho pomoci, ale prostě je to překvapení, rána, kterou jsem teď nečekala a vůbec nepotřebovala. :( Měla jsem báječný ženský víkend, který mě namotivoval, naladil do příštích časů. Utekl jeden den a já zase řeším tohle. :(

lueta napsal(a):

Nabuko, podle vývoje Tvého příběhu věřím, že zvládneš i tuhle zkoušku!!  :pussa:  :supr:

Díky. :) Doufám, věřím v sebe. Jen je to zase překážka, kterou musím přelézt a nakonec mě udělá silnější. Ale sakra, já myslela, že ta zkouška už zkončila a ono prdlajs, velebnosti.

Nabuko napsal(a):

Jsem zase v pytli.

Včera se mi ozvali z realitky, že byt do kterého jsme se měli s Vencou stěhovat, se majitel rozhodl pronajmout svému zaměstnanci, co se rozvádí. Budiž, na to, že jsme se měli za tři týdny stěhovat, dobrý ...

Dneska ráno jsem to řekla BM. A taky jsem mu řekla, kolik že bude stát ten pronájem cca (on by na tom byl finančně stejně jako teď, protože byt v Praze by si vydělával sám na sebe) a kolik budu platit za chůvu (já, z vydělaných peněz) a tak. A že doufám, že mi tedy pomůže tak, jak jsme se již dohodli. No a on na mě spustil, že to tedy ne. Že když chci opustit Prahu, tak se náš byt pronajme, ale že on mi nebude přispívat na bydlení tam. Že předpokládal, že na tom nějak vydělá a že takhle by byl na stejném atd. Pak mi ještě napsal, že když začnu pracovat, sebere mi tedy alimenty, co platí na mě, nebude mi přispívat na bydlení a bude platit pouze alimenty na syna.

Jsem úplně v pytli. Vůbec si teď nedokážu představit, jak to sama zvládnu. Najednou je z něj opravdu jiný člověk. Nechápu, co to do něj vjelo. Tu situaci jsem se s ním pokoušela řešit několikrát. Nakonec jsme se na něčem dohodli. A teď, těsně před stěhováním, je všechno jinak. :( Jasně, existuje možnost, že zůstanu v Praze, nebudu pracovat apod. Ale v tom případě skončím za chvíli na Nuseláku. Potřebuju od něj co nejdále, potřebuji začít žít někde jinde, potřebuju pracovat a věnovat se něčemu ... Chtěla jsem začít žít nový snad lepší život. Počítala jsem s naší dohodou a vše je pryč. :(

nabuko nechce semi hrabat v historií počítám že je to tak rok co jsem ti psala at se posbíráš a zajistíš co zbylo a nepočítáš s nějakou podporou do budoucna, ačkoli si tu o ní mluvila, chlapi slibují a jak najdou jinou ta se postará o to, aby bývalka nedostala nic navíc. Asi tím prošla každá, které muž odskotačil za jinou, nic si z toho nedělej je to tak všude, je třeba se prostě odstřihnout a stát  na svých nohách a za svoje, na mateřské je to težké snad ti pomůžou rodiče, dokud ti bude financovat všechno ex nikdy se nezbavíš zavislosti a budeš pořád dokola smutná... je to tvrdý ale takovej je život, ženský /milenky/ si nic nedarujou a chlapi je poslouchaj. Podívej se na naše politiky, takový Paroubek jak po letech zametl se svojí ženou která mu panáčkovala, dneska jí zlatokopka Kováčová nepustí ani chlup a že jich mají, jenže paní Paroubkové už nic z jejich stolu neupadne ani ohlodaná kostička na to milenky pečivě dohlíží
:(

Nabuko napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Nabuko, sleduju taky tvůj příběh a je mi tě moc líto. Já si už v těch nejhorších chvilkách taky představovala, co by bylo, kdyby odešel a že bych musela s 5 měs.miminkem do práce. Je to hrozný, ale můj názor je, že ho takhle naočkovala ta jeho. Co jsou to ty ženský za potvory :butter: :dumbom:
Drž se beruško a zkus nad vším ještě jednou popřemýšlet, jestli se to nedá udělat nějak jinak. Zkus zapojit kamarádky, přátele - víc hlav, víc ví.
Držím ti moc palečky, neboj, určitě to dopadne dobře a na něco příjdeš.


Ježiši, já jsem asi magor, radím tady druhým a sama žádám o radu a pomoct si neumím. To je fakt na palici. Ale v tom jsem byla vždycky dobrá :jojo:, pro radu ke mně chodili a se svým životem jsem si rady nevěděla. No ale snad je to normální :vissla: :godlike:

Natálko, určitě ho ona nenaočkovala. To rozhodně ne. Já jí jsem tak nějak ukradená - má mého BM a zároveť to ještě táhne se svým bývalým přítelem, který do ní investuje docela dost peněz - nemá potřebu někoho očkovat.

Nakonec vždy na něco příjdu. Ale sakra - zase to zklamání z něj. Byla jsem přesvědčená, že se nám pokusí alespoň materiálně zajistit to, co nedokázal citově. Vždycky tak vystupoval. A najednou je to pro mě zase strašné překvapení, rána z nečekané strany. Čekám, kdy zase příjde s tím, že chce syna do vlastní péče a tentokrát to bude myslet vážně. :(

Jinak já pracuji už od 6. měsíce Vašíka. Dva dny v týdnu. Plus mám ještě firmu.

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

xxxx napsal(a):

Nabuko napsal(a):

:(

nabuko nechce semi hrabat v historií počítám že je to tak rok co jsem ti psala at se posbíráš a zajistíš co zbylo a nepočítáš s nějakou podporou do budoucna, ačkoli si tu o ní mluvila, chlapi slibují a jak najdou jinou ta se postará o to, aby bývalka nedostala nic navíc. Asi tím prošla každá, které muž odskotačil za jinou, nic si z toho nedělej je to tak všude, je třeba se prostě odstřihnout a stát  na svých nohách a za svoje, na mateřské je to težké snad ti pomůžou rodiče, dokud ti bude financovat všechno ex nikdy se nezbavíš zavislosti a budeš pořád dokola smutná... je to tvrdý ale takovej je život, ženský /milenky/ si nic nedarujou a chlapi je poslouchaj. Podívej se na naše politiky, takový Paroubek jak po letech zametl se svojí ženou která mu panáčkovala, dneska jí zlatokopka Kováčová nepustí ani chlup a že jich mají, jenže paní Paroubkové už nic z jejich stolu neupadne ani ohlodaná kostička na to milenky pečivě dohlíží
:(

:D Zase jsi mě rozesmála. Jako často :D V dobrém. Nechci být na nikom závislá (vč. rodičů, kteří navíc nemají ani kačku - dokud to šlo, podporovala jsem já je :)). Myslím, že tohle vůbec nesouvisí se slečnou. Ona má dost svých zdrojů. Je to jen a jen z hlavinky mého BM a v podstatě pochopitelné. Ke mně už ho neváže nic, tak proč by mi pomáhal. Tohle je mi jasné, ale neznamená to, že z toho teď nejsem vykolejená. A to zatraceně hodně. :(

Jaká byla svatba? Už to máš za sebou?

Natálko, jen k tomu --- druhým se vždycky radí líp, i když sama děláš botu za botou. To proto, že to vidíš bez emocí, s odstupem. Ale ono to není od věci ani pro tebe. Tak dlouho budeš radit druhým, až ti docvakne, že takhle se vlastně chceš chovat i ty a už to půjde jak po másle...

Nabuko, já nevím, ale jak tě znám, jsi dost silná na to, aby jsi se už bez BM obešla. Samozřejmě, počítej s tím, že když se chceš odstěhovat 100km daleko, tak se to jemu nebude líbit, protože teď má veškerý servis, co se týká syna. A proto ti nebude nijak extra vycházet vstříc. :dumbom: On ti třeba nebude dělat naschvály, ale taky ti neřekne přesně všechno, na co máš nárok a na co ne. Na to se opravdu běž zeptat nějakého nezávislého právníka, nejlíp, který nezná tebe, ale hlavně ne manžela...
A pokud jsi se rozhodla jít dál sama, svou cestou, tak na druhou stranu, nenech se ovlivňovat tím, co chce BM. On si už vybral a má svůj život a ty máš nárok a právo se zařídit zas sama podle sebe. Pokud vidíš jako dobrý a spásný nápad odstěhovat se do Pardubic, udělej to, ono to nějak půjde, obvzlášť jestli tady máš rodinu. A jestli tě napadla třeba Austrálie, tak to taky udělej. Je to tvůj život a i pro Venouška je nejdůležitější, abys ty byla v pohodě a měla na něj čas a náladu. Protože pro něj jsi, aspoň momentálně, nejdůležitější ty. A co je pro dítě nejpotřebnější? Pohodová máma. Tak se drž, až budeš v Pardubicích, tak spácháme nějakou hospodu! :hjarta:

Nabuko, já jsem uvažovala podobně jako Ty. Kdyby to u nás nedopadlo, tak bych se nejspíš odstěhovala s dětmi zpátky k našim, kde bych začala znova. V hlavě už jsem to měla promyšlený, že se nechám vyplatit a z prodeje společného domu si pořídím nové bydlení v rodném městě, budu pomáhat našim a naši mi zase pohlídají prcky, najdu si novou zajímavou práci, opráším vztahy s přáteli.......

Nechtěla jsem zůstat v domě, který jsme společně budovali a kde by mi každý kout připomínal jeho.... Ale všechny moje plány do budoucna měly taky spoustu nepříjemných otázek, které jsem po nocích kladla sama sobě......

Ne, nejsem schizofrení, jen jsem k sobě chtěla být upřímná.... Jedna z těch otázek zněla:,, Je hlavní důvod, proč se chceš odstěhovat pryč a vytrhnout děti z jejich známého prostředí snaha postavit se na vlastní nohy nebo je to spíš skrytá snaha ho potrestat a ztížit mu vídání se s dětmi?.....

A řeknu Ti upřímně, nalhávat sama sobě není zrovna nejlepší start do nového života. Tím ale nechci říct, že je to Tvůj případ. :)

Chtěla jsem nový život, chtěla jsem od něj pryč, chtěla jsem se postavit na vlastní nohy, ale možná by to šlo i ve městě, kde žiju nyní.....nevím. Jsem ráda, že teď to pro mě není aktuální, že se vzpamatoval a VRÁTIL....
Držím palec ať to zvládneš :)

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

Nabuko napsal(a):

xxxx napsal(a):

Nabuko napsal(a):

:(

nabuko nechce semi hrabat v historií počítám že je to tak rok co jsem ti psala at se posbíráš a zajistíš co zbylo a nepočítáš s nějakou podporou do budoucna, ačkoli si tu o ní mluvila, chlapi slibují a jak najdou jinou ta se postará o to, aby bývalka nedostala nic navíc. Asi tím prošla každá, které muž odskotačil za jinou, nic si z toho nedělej je to tak všude, je třeba se prostě odstřihnout a stát  na svých nohách a za svoje, na mateřské je to težké snad ti pomůžou rodiče, dokud ti bude financovat všechno ex nikdy se nezbavíš zavislosti a budeš pořád dokola smutná... je to tvrdý ale takovej je život, ženský /milenky/ si nic nedarujou a chlapi je poslouchaj. Podívej se na naše politiky, takový Paroubek jak po letech zametl se svojí ženou která mu panáčkovala, dneska jí zlatokopka Kováčová nepustí ani chlup a že jich mají, jenže paní Paroubkové už nic z jejich stolu neupadne ani ohlodaná kostička na to milenky pečivě dohlíží
:(

:D Zase jsi mě rozesmála. Jako často :D V dobrém. Nechci být na nikom závislá (vč. rodičů, kteří navíc nemají ani kačku - dokud to šlo, podporovala jsem já je :)). Myslím, že tohle vůbec nesouvisí se slečnou. Ona má dost svých zdrojů. Je to jen a jen z hlavinky mého BM a v podstatě pochopitelné. Ke mně už ho neváže nic, tak proč by mi pomáhal. Tohle je mi jasné, ale neznamená to, že z toho teď nejsem vykolejená. A to zatraceně hodně. :(

Jaká byla svatba? Už to máš za sebou?

doufám mám všechno před sebou :) svatba krásná užila jsem si to víc než "zamlada" :D vykolejená jsme z toho byla urřitě každá, u tebe je pech že je brzo na to jít do práce. Nezávislost je podmínkou odstřižení...

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

sodoma gomora velebnosti

Judita23 napsal(a):

Nabuko, já jsem uvažovala podobně jako Ty. Kdyby to u nás nedopadlo, tak bych se nejspíš odstěhovala s dětmi zpátky k našim, kde bych začala znova. V hlavě už jsem to měla promyšlený, že se nechám vyplatit a z prodeje společného domu si pořídím nové bydlení v rodném městě, budu pomáhat našim a naši mi zase pohlídají prcky, najdu si novou zajímavou práci, opráším vztahy s přáteli.......

Nechtěla jsem zůstat v domě, který jsme společně budovali a kde by mi každý kout připomínal jeho.... Ale všechny moje plány do budoucna měly taky spoustu nepříjemných otázek, které jsem po nocích kladla sama sobě......

Ne, nejsem schizofrení, jen jsem k sobě chtěla být upřímná.... Jedna z těch otázek zněla:,, Je hlavní důvod, proč se chceš odstěhovat pryč a vytrhnout děti z jejich známého prostředí snaha postavit se na vlastní nohy nebo je to spíš skrytá snaha ho potrestat a ztížit mu vídání se s dětmi?.....

A řeknu Ti upřímně, nalhávat sama sobě není zrovna nejlepší start do nového života. Tím ale nechci říct, že je to Tvůj případ. :)

Chtěla jsem nový život, chtěla jsem od něj pryč, chtěla jsem se postavit na vlastní nohy, ale možná by to šlo i ve městě, kde žiju nyní.....nevím. Jsem ráda, že teď to pro mě není aktuální, že se vzpamatoval a VRÁTIL....
Držím palec ať to zvládneš :)

V tom si jsem skoro jistá. :) Nechci mu ztížit styk s dítětem. To ani náhodou. Jen potřebuju začít znovu. Jinde. Poblíž svým blízkým, resp. rodině (protože blízkých mám i zde dost). V Praze začít znovu nemůžu, protože na to už vůbec nemám peníze (firma je zatím nula od nuly, a hlavně za chůvu bych dala dvojnásobek a nebyl by to nikdo z rodiny). Někteří mi radili, ať byt jen přemaluji, koupím nový nábytek atd. Jenomže to není ono. Manžel má odtud klíče (spoluvlastní ho stále) a vím, že sem bude chodit stále, i když pouze kvůli synovi (mmch. nás minule načapal s převozníkem v posteli).

xxxx napsal(a):

doufám mám všechno před sebou :) svatba krásná užila jsem si to víc než "zamlada" :D vykolejená jsme z toho byla urřitě každá, u tebe je pech že je brzo na to jít do práce. Nezávislost je podmínkou odstřižení...

Tak to congratulation. :) Držím pěsti, ať je vše tak, jak si přeješ.

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

To je kůůůůůůůůůň !
Mužská logika mi asi zůstane navždy utajena :lol:

Tak on financuje ženskou s dítětem, které není jeho.
Sdílí milenku s jejím ex.
Své vlastní dítě vídá 1 x týdně.
Dítě "závislého" chlápka vychovává.
On vlastně živý celou cizí rodinku :dumbom:
Ne, to asi nikdy nepoberu :sjuk:

Fakt si je tím rozvodem jistej ?
Kdybych neznala celou tvou story, myslela bych si, že musí časem " spadnout" hubou do bláta :lol:

Jo a co tvůj převozník ?

Nabuko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Nabuko, já jsem uvažovala podobně jako Ty. Kdyby to u nás nedopadlo, tak bych se nejspíš odstěhovala s dětmi zpátky k našim, kde bych začala znova. V hlavě už jsem to měla promyšlený, že se nechám vyplatit a z prodeje společného domu si pořídím nové bydlení v rodném městě, budu pomáhat našim a naši mi zase pohlídají prcky, najdu si novou zajímavou práci, opráším vztahy s přáteli.......

Nechtěla jsem zůstat v domě, který jsme společně budovali a kde by mi každý kout připomínal jeho.... Ale všechny moje plány do budoucna měly taky spoustu nepříjemných otázek, které jsem po nocích kladla sama sobě......

Ne, nejsem schizofrení, jen jsem k sobě chtěla být upřímná.... Jedna z těch otázek zněla:,, Je hlavní důvod, proč se chceš odstěhovat pryč a vytrhnout děti z jejich známého prostředí snaha postavit se na vlastní nohy nebo je to spíš skrytá snaha ho potrestat a ztížit mu vídání se s dětmi?.....

A řeknu Ti upřímně, nalhávat sama sobě není zrovna nejlepší start do nového života. Tím ale nechci říct, že je to Tvůj případ. :)

Chtěla jsem nový život, chtěla jsem od něj pryč, chtěla jsem se postavit na vlastní nohy, ale možná by to šlo i ve městě, kde žiju nyní.....nevím. Jsem ráda, že teď to pro mě není aktuální, že se vzpamatoval a VRÁTIL....
Držím palec ať to zvládneš :)

V tom si jsem skoro jistá. :) Nechci mu ztížit styk s dítětem. To ani náhodou. Jen potřebuju začít znovu. Jinde. Poblíž svým blízkým, resp. rodině (protože blízkých mám i zde dost). V Praze začít znovu nemůžu, protože na to už vůbec nemám peníze (firma je zatím nula od nuly, a hlavně za chůvu bych dala dvojnásobek a nebyl by to nikdo z rodiny). Někteří mi radili, ať byt jen přemaluji, koupím nový nábytek atd. Jenomže to není ono. Manžel má odtud klíče (spoluvlastní ho stále) a vím, že sem bude chodit stále, i když pouze kvůli synovi (mmch. nás minule načapal s převozníkem v posteli).

mmch. nás minule načapal s převozníkem v posteli). - Dobře mu tak :lol:

Santala napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

To je kůůůůůůůůůň !
Mužská logika mi asi zůstane navždy utajena :lol:

Tak on financuje ženskou s dítětem, které není jeho.
Sdílí milenku s jejím ex.
Své vlastní dítě vídá 1 x týdně.
Dítě "závislého" chlápka vychovává.
On vlastně živý celou cizí rodinku :dumbom:
Ne, to asi nikdy nepoberu :sjuk:

Fakt si je tím rozvodem jistej ?
Kdybych neznala celou tvou story, myslela bych si, že musí časem " spadnout" hubou do bláta :lol:

Jo a co tvůj převozník ?

Je to trochu vtipné. Nevím, zda je všechno tak, jak píšu. Mám informace pouze od něj. Ptala jsem se ho nedávno, zda mu to příjde normální a zda ten přítel už ví, že se rozešli. BM řekl, že tak hmm nooo ještě to neví. Tak jsem vytřeštila oči a zeptala se, zda mu nevadí (jako přítelovi), že 4 dny v týdnu buduje hnízdečko s ním a 3 dny s přítelem. Řekl, že neví, že se neptal. No, zkrátka mlžil, ale podstata je asi taková.

Rozvodem si je jistý každopádně. Onehdá řekl našemu kamarádovi, že i kdyby mu to se slečnou nevyšlo, ke mně už se nevrátí.

Převozník stále trvá, ale pomalu to mizí. Myslím, že i z jeho strany. Ještě stále jsem mu neřekla, že nebudu bydlet v jeho bytě (jak prozíravé :), možná toho budu nakonec nucena využít). Pomáhá mi ten pocit, že někdo je, ale nepočítám s ním do budoucna. Žiju to, co mi teď nabízí. Je krásný, chytrý, úžasný milenec, je s ním fajn, těší mě, že mi volá každý den atd.

Nabuko napsal(a):

Judita23 napsal(a):

Nabuko, já jsem uvažovala podobně jako Ty. Kdyby to u nás nedopadlo, tak bych se nejspíš odstěhovala s dětmi zpátky k našim, kde bych začala znova. V hlavě už jsem to měla promyšlený, že se nechám vyplatit a z prodeje společného domu si pořídím nové bydlení v rodném městě, budu pomáhat našim a naši mi zase pohlídají prcky, najdu si novou zajímavou práci, opráším vztahy s přáteli.......

Nechtěla jsem zůstat v domě, který jsme společně budovali a kde by mi každý kout připomínal jeho.... Ale všechny moje plány do budoucna měly taky spoustu nepříjemných otázek, které jsem po nocích kladla sama sobě......

Ne, nejsem schizofrení, jen jsem k sobě chtěla být upřímná.... Jedna z těch otázek zněla:,, Je hlavní důvod, proč se chceš odstěhovat pryč a vytrhnout děti z jejich známého prostředí snaha postavit se na vlastní nohy nebo je to spíš skrytá snaha ho potrestat a ztížit mu vídání se s dětmi?.....

A řeknu Ti upřímně, nalhávat sama sobě není zrovna nejlepší start do nového života. Tím ale nechci říct, že je to Tvůj případ. :)

Chtěla jsem nový život, chtěla jsem od něj pryč, chtěla jsem se postavit na vlastní nohy, ale možná by to šlo i ve městě, kde žiju nyní.....nevím. Jsem ráda, že teď to pro mě není aktuální, že se vzpamatoval a VRÁTIL....
Držím palec ať to zvládneš :)

V tom si jsem skoro jistá. :) Nechci mu ztížit styk s dítětem. To ani náhodou. Jen potřebuju začít znovu. Jinde. Poblíž svým blízkým, resp. rodině (protože blízkých mám i zde dost). V Praze začít znovu nemůžu, protože na to už vůbec nemám peníze (firma je zatím nula od nuly, a hlavně za chůvu bych dala dvojnásobek a nebyl by to nikdo z rodiny). Někteří mi radili, ať byt jen přemaluji, koupím nový nábytek atd. Jenomže to není ono. Manžel má odtud klíče (spoluvlastní ho stále) a vím, že sem bude chodit stále, i když pouze kvůli synovi (mmch. nás minule načapal s převozníkem v posteli).

...no super s tím načapáním to asi ješitnost udělala svoje, není to náhodou důvod,že ted mění dohody? Jinak máš pravdu já taky zahladila všechno co mi ho připomínalo,vyměnila zařízení a žlutý místnosti udělala zelený a zelený červený :D měla jsem tu jeden hrneček od něj, pokaždý když jsem ráno otevřela linku mi ho připoměl,ale bylo  mi ho líto vyhodit / asi jsem cvok :D / nakonec jsem ho rituálně pohřbila na spodek popelnice :lol: prostě je fakt, že změnit to co mi vrací vzpomínky je dost důležitý a funguje to. Být na mateřský bez příjmu asi bych se vrátila domů,kde by me o zbytek nervů připravila máti :D mám jednu kámošku v Praze ten její se na ní vybodnul mesíc před porodem a ted jí nutí aby zustala bydlet v pronajatém bytě na žižkově, aby měl komfort a nemusel s milenkou dojíždet za jejich půlročním synkem do Třebíče odkud pochází a my jen kroutíme hlavou jak ho poslouchá, že neuteče "domů" asi porád doufá, že když je mu "nablízku" že se stane zázrak, ale nikdo tomu neveříme a ona je tu jako kůl v plotě, protože on to tak chce, ach jo co my ženský si necháme nahvízdat :(

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nabuko napsal(a):

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

To je kůůůůůůůůůň !
Mužská logika mi asi zůstane navždy utajena :lol:

Tak on financuje ženskou s dítětem, které není jeho.
Sdílí milenku s jejím ex.
Své vlastní dítě vídá 1 x týdně.
Dítě "závislého" chlápka vychovává.
On vlastně živý celou cizí rodinku :dumbom:
Ne, to asi nikdy nepoberu :sjuk:

Fakt si je tím rozvodem jistej ?
Kdybych neznala celou tvou story, myslela bych si, že musí časem " spadnout" hubou do bláta :lol:

Jo a co tvůj převozník ?

Je to trochu vtipné. Nevím, zda je všechno tak, jak píšu. Mám informace pouze od něj. Ptala jsem se ho nedávno, zda mu to příjde normální a zda ten přítel už ví, že se rozešli. BM řekl, že tak hmm nooo ještě to neví. Tak jsem vytřeštila oči a zeptala se, zda mu nevadí (jako přítelovi), že 4 dny v týdnu buduje hnízdečko s ním a 3 dny s přítelem. Řekl, že neví, že se neptal. No, zkrátka mlžil, ale podstata je asi taková.

Rozvodem si je jistý každopádně. Onehdá řekl našemu kamarádovi, že i kdyby mu to se slečnou nevyšlo, ke mně už se nevrátí.

Převozník stále trvá, ale pomalu to mizí. Myslím, že i z jeho strany. Ještě stále jsem mu neřekla, že nebudu bydlet v jeho bytě (jak prozíravé :), možná toho budu nakonec nucena využít). Pomáhá mi ten pocit, že někdo je, ale nepočítám s ním do budoucna. Žiju to, co mi teď nabízí. Je krásný, chytrý, úžasný milenec, je s ním fajn, těší mě, že mi volá každý den atd.

Já mám pocit, že slečna ( mladá paní ) , bude pěkně "šikovné" devče :lol::P
Možná budou ještě oba páni překvapený :D

xxxx napsal(a):

...no super s tím načapáním to asi ješitnost udělala svoje, není to náhodou důvod,že ted mění dohody? Jinak máš pravdu já taky zahladila všechno co mi ho připomínalo,vyměnila zařízení a žlutý místnosti udělala zelený a zelený červený :D měla jsem tu jeden hrneček od něj, pokaždý když jsem ráno otevřela linku mi ho připoměl,ale bylo  mi ho líto vyhodit / asi jsem cvok :D / nakonec jsem ho rituálně pohřbila na spodek popelnice :lol: prostě je fakt, že změnit to co mi vrací vzpomínky je dost důležitý a funguje to. Být na mateřský bez příjmu asi bych se vrátila domů,kde by me o zbytek nervů připravila máti :D mám jednu kámošku v Praze ten její se na ní vybodnul mesíc před porodem a ted jí nutí aby zustala bydlet v pronajatém bytě na žižkově, aby měl komfort a nemusel s milenkou dojíždet za jejich půlročním synkem do Třebíče odkud pochází a my jen kroutíme hlavou jak ho poslouchá, že neuteče "domů" asi porád doufá, že když je mu "nablízku" že se stane zázrak, ale nikdo tomu neveříme a ona je tu jako kůl v plotě, protože on to tak chce, ach jo co my ženský si necháme nahvízdat :(

Říkala jsem mu pak, že to byl trapas. On řekl, že pro něj ani ne, že je mu to fuk. Pro mě to tedy trapas byl. Převozníček z toho byl taky trochu paf. :) Nakonec to ale zvládnul. Šel se představit (mmch. děsně mu to slušelo), slušně se rozloučil a odjel.

Taky mám hrníček od něj a přemýšlela jsem, že ho zruším, ale je mi ho líto. Dal mi ho ještě v době, kdy jsme byli jen kamarádi. :) Mám pocit, že mi přemalba nepomůže. Musí to být radikálnější řez. Kamarádku chápu. :) Je to podobné. Člověk má strach cokoliv udělat, aby to nebylo bráno jako naschvál. Ve finále, když to nakonec udělá, tak to nese přesně ty důsledky, kterých se bál. :( To, čeho se nejvíc bojíš, příjde. Nebo jak to říká Pan nebo kdo.

Nabuko napsal(a):

xxxx napsal(a):

doufám mám všechno před sebou :) svatba krásná užila jsem si to víc než "zamlada" :D vykolejená jsme z toho byla urřitě každá, u tebe je pech že je brzo na to jít do práce. Nezávislost je podmínkou odstřižení...

Tak to congratulation. :) Držím pěsti, ať je vše tak, jak si přeješ.

...po zkušenostech z chlapama dohlédnu pečlivě na to ab to tak  bylo a kdyby náhodou to mělo dopadnout jako už jednou, hned vím že není třeba se trápit :D zkušenost je prostě užasná a moudrá věc. Budu dělat všechno pro úžasný soužití a kdyby to druhá půlka nepochopila, vím že nemá smysl se užírat ;) už proto že chlapů jsou tři miliardy, každopádně ted si vychutnávám život a chci věřit, že všichni chlapi nemužou bejt šmejdi :dumbom:

Baz, hospodu určitě spácháme. :)Díky. :hjarta:

Santala napsal(a):

Já mám pocit, že slečna ( mladá paní ) , bude pěkně "šikovné" devče :lol::P
Možná budou ještě oba páni překvapený :D

Jo, je to šikulka. A přitom je taková fakt střelená holka. Rozhdně bych od ní nečekala žádné intriky či cosi. Ona prostě bere to, co jí život dává. Bez přemýšlení, spekulací atd. Prostě bere a bere, občas něco dá. A všichni okolo jsou na větvi.

Nabuko napsal(a):

xxxx napsal(a):

...no super s tím načapáním to asi ješitnost udělala svoje, není to náhodou důvod,že ted mění dohody? Jinak máš pravdu já taky zahladila všechno co mi ho připomínalo,vyměnila zařízení a žlutý místnosti udělala zelený a zelený červený :D měla jsem tu jeden hrneček od něj, pokaždý když jsem ráno otevřela linku mi ho připoměl,ale bylo  mi ho líto vyhodit / asi jsem cvok :D / nakonec jsem ho rituálně pohřbila na spodek popelnice :lol: prostě je fakt, že změnit to co mi vrací vzpomínky je dost důležitý a funguje to. Být na mateřský bez příjmu asi bych se vrátila domů,kde by me o zbytek nervů připravila máti :D mám jednu kámošku v Praze ten její se na ní vybodnul mesíc před porodem a ted jí nutí aby zustala bydlet v pronajatém bytě na žižkově, aby měl komfort a nemusel s milenkou dojíždet za jejich půlročním synkem do Třebíče odkud pochází a my jen kroutíme hlavou jak ho poslouchá, že neuteče "domů" asi porád doufá, že když je mu "nablízku" že se stane zázrak, ale nikdo tomu neveříme a ona je tu jako kůl v plotě, protože on to tak chce, ach jo co my ženský si necháme nahvízdat :(

Říkala jsem mu pak, že to byl trapas. On řekl, že pro něj ani ne, že je mu to fuk. Pro mě to tedy trapas byl. Převozníček z toho byl taky trochu paf. :) Nakonec to ale zvládnul. Šel se představit (mmch. děsně mu to slušelo), slušně se rozloučil a odjel.

Taky mám hrníček od něj a přemýšlela jsem, že ho zruším, ale je mi ho líto. Dal mi ho ještě v době, kdy jsme byli jen kamarádi. :) Mám pocit, že mi přemalba nepomůže. Musí to být radikálnější řez. Kamarádku chápu. :) Je to podobné. Člověk má strach cokoliv udělat, aby to nebylo bráno jako naschvál. Ve finále, když to nakonec udělá, tak to nese přesně ty důsledky, kterých se bál. :( To, čeho se nejvíc bojíš, příjde. Nebo jak to říká Pan nebo kdo.

...asi máš pravdu, člověk intuitivně cítí co mu nejvíc ublíží a bojí se toho. Není  nikde psáno že se to musí stát ale možný to je a strach strašně svazuje, sem si toho užila dosytosti. S tím hrnečkem jsem to měla stejně a jak se mi ulevilo když jsem ho dokázala pěkně nerozbitej uložit na dno odpaďáku, třeba nekomu ještě udělá radost :) a trapas to žádnej není, určitě mu to v hlavince zazvonilo ;) a je fajn, že to převoznkovi slušelo :supr: Já bych do toho asi taky řízla a odstěhovala se, prušvih je že potřebuješ ještě jeho korunky... je to těžký když chlap opustí babu na mateřské a to jak živí cizí rodinu to už je trochu na Chocholouška,ale oni to vlastně dělají všichni ti co mají milenky....sakra jak to čtu tak sem si vzpoměla proč jsem ho já koza nekopla hned a čekala půl roku :D mohla ho ta princezna odrbat dřív :D

Nabuko napsal(a):

Zase jsi mě rozesmála. Jako často :D V dobrém. Nechci být na nikom závislá (vč. rodičů, kteří navíc nemají ani kačku - dokud to šlo, podporovala jsem já je :)). Myslím, že tohle vůbec nesouvisí se slečnou. Ona má dost svých zdrojů. Je to jen a jen z hlavinky mého BM a v podstatě pochopitelné. Ke mně už ho neváže nic, tak proč by mi pomáhal. Tohle je mi jasné, ale neznamená to, že z toho teď nejsem vykolejená. A to zatraceně hodně. :(

Nabuko, jak to, že ho k tobě nic neváže? O co váš Vašík? Je to hrozný :dumbom: :butter: , navíc pokud je právník, tak je to síla, že tyto zbraně proti tobě používá. A myslíš, že by zažádal o svěření do péče? Co by uvedl jako důvod? Že jsi se snažila celý konec těhotenství a vlastně až doteď udržet rodinu, narozdíl od něj??? A myslíš, že té jeho by se líbilo vychovávat syna jeho ex? Neboj, myslím, že rozum zvítězí a Vašík zůstane s milující maminkou, která se postý zase zvedne ze země (do který ji BM zadupal) a zvládne vše, co ji život nachystá.
Drž se beruško...

Holky ty hrnky jsou nakažlivý...:D Já jsem také hrnky po BM ( obou) odstranila- dala jsem je vedle popelnice do krabice, hodit dovnitř  mi jich bylo líto....

Natalka08 napsal(a):

Nabuko, jak to, že ho k tobě nic neváže? O co váš Vašík? Je to hrozný :dumbom: :butter: , navíc pokud je právník, tak je to síla, že tyto zbraně proti tobě používá. A myslíš, že by zažádal o svěření do péče? Co by uvedl jako důvod? Že jsi se snažila celý konec těhotenství a vlastně až doteď udržet rodinu, narozdíl od něj??? A myslíš, že té jeho by se líbilo vychovávat syna jeho ex? Neboj, myslím, že rozum zvítězí a Vašík zůstane s milující maminkou, která se postý zase zvedne ze země (do který ji BM zadupal) a zvládne vše, co ji život nachystá.
Drž se beruško...

Ano, váže ho ke mně JEN syn. A toho by měl nejradši u sebe. Jeho slečna by ho asi dokázala vychovávat, a možná dokonce ráda. Já kdysi žila se starším rozvedeným mužem a klidně bych se bývala ráda ujala role maminky. Nevadilo mi, když u nás byl jeho syn, naopak. Měla jsem ty chvíle moc ráda. Chyběl mi pak - to může říct i třeba Selima.

Zadupala jsem se do země hlavně sama. Tím, že jsem měla tak strašný strach zůstat sama, až se mi to nakonec "podařilo" :) BM si jen vybral život s někým jiným,.

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

Ivana*M napsal(a):

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

Proč strašného?
Je to naprosto úžasný a dokonalý :jojo:

zuzi777a napsal(a):

Holky ty hrnky jsou nakažlivý...:D Já jsem také hrnky po BM ( obou) odstranila- dala jsem je vedle popelnice do krabice, hodit dovnitř  mi jich bylo líto....

mně taky já ho tam nosila dva roky!!!! :lol:

Nabuko napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Nabuko, jak to, že ho k tobě nic neváže? O co váš Vašík? Je to hrozný :dumbom: :butter: , navíc pokud je právník, tak je to síla, že tyto zbraně proti tobě používá. A myslíš, že by zažádal o svěření do péče? Co by uvedl jako důvod? Že jsi se snažila celý konec těhotenství a vlastně až doteď udržet rodinu, narozdíl od něj??? A myslíš, že té jeho by se líbilo vychovávat syna jeho ex? Neboj, myslím, že rozum zvítězí a Vašík zůstane s milující maminkou, která se postý zase zvedne ze země (do který ji BM zadupal) a zvládne vše, co ji život nachystá.
Drž se beruško...

Ano, váže ho ke mně JEN syn. A toho by měl nejradši u sebe. Jeho slečna by ho asi dokázala vychovávat, a možná dokonce ráda. Já kdysi žila se starším rozvedeným mužem a klidně bych se bývala ráda ujala role maminky. Nevadilo mi, když u nás byl jeho syn, naopak. Měla jsem ty chvíle moc ráda. Chyběl mi pak - to může říct i třeba Selima.

Zadupala jsem se do země hlavně sama. Tím, že jsem měla tak strašný strach zůstat sama, až se mi to nakonec "podařilo" :) BM si jen vybral život s někým jiným,.

...nabuko nedeptej se neudělala si nic špatně o vs rozhodl tvůj ex, nevyčítej si nic ;) ty to nevidíš z venku si zavřená v tom kruhy výčitek a trápení, ale z venku  my vidíme jak si to zvládla, se obávám že bych se ve tvé situaci pověsila za límec na švestku. Neboj se za nějakej čas půjdeš do práce, přestaneš být zavislá a on to veme čas. Tvýho synka si vychováš sama a rozhodně dobře, si odvážná máma. To prostě dáááááš :) Nikde zadupaná nejsi to vypadá jinak, sosni si trochu energie od převozníka on to nejak ustojí :P

Martinka1 napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

Proč strašného?
Je to naprosto úžasný a dokonalý :jojo:

Kazdy to asi vidi jinak a jinak to chape . Ja z toho mam totalni .depresi . Ale vetsine se to libi , tak to tak ma asi byt . Ja jsem trochu mimo.

Ivana*M napsal(a):

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Přesto, že už to tu je několikrát, opět mě to dostalo. To je prostě něco strašného!!!

Vnímám to podobně. Kdyby byly v řiti ryby, nebyly by rybníky...
Raději - Až budu žít zase s nějakým mužem ;) - a stejně vím, že mně spousta věcí poleze na nervy, a budu se rozčilovat a klid přijde až mnohem později, až se uklidním a s vráskami přibude i moudrost. Doufám :lol:

Ivana*M napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

Proč strašného?
Je to naprosto úžasný a dokonalý :jojo:

Kazdy to asi vidi jinak a jinak to chape . Ja z toho mam totalni .depresi . Ale vetsine se to libi , tak to tak ma asi byt . Ja jsem trochu mimo.

ale nejsi :)
ono to možná působí jako přání ženy předělat se a přizpůsobit se za každou cenu
možná to je spíš povzdechnutí, jak se člověk zbytečně mamral v malichernostech ...

Ivana*M napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

Proč strašného?
Je to naprosto úžasný a dokonalý :jojo:

Kazdy to asi vidi jinak a jinak to chape . Ja z toho mam totalni .depresi . Ale vetsine se to libi , tak to tak ma asi byt . Ja jsem trochu mimo.

...vidíš někdo z toho má depku, někdo to obdivuje , mně to příjde jako na city hrající blábol, protože zkušenost je nepřenosná a tím, že si to někdo, kdo rozvod nezažil přečte, se nic nestane. Neotřese to nikým, kdo neví co v tom je, teprve až to prožije tak se v tom možná najde, ale to už je pozdě....

No, tak už máme zase obrat. Teď přivezl BM synka. A řekl mi, že ať to zařídím podle sebe. Že mu je to jedno. TAk jsem se ptala, co to má zase znamenat, že je to jak na houpačce. Prý mi bude dávat peníze tak, jak jsme se dohodli původně. Prý když ho chci připravit o syna, tak ať to má tedy aspoň finančně neutrální.

V každém případě - co nejdříve se pokusím být finančně nezávislá, protože na tohle už prostě nemám. Pořád se děsit toho, zda budu nebo nebudu mít. Raději budu žít s málem. Pokud mi bude chtít dát peníze, pošlu je na spoření svému synovi.

Možná to rozebral se svojí slečnou, a ta mu řekla, ať to nechá dle naší dohody u soudu, že ho jinak budu vydírat dítětem. Nebo já nevím. V každém případě zase úplný obrat.

Nabuko napsal(a):

No, tak už máme zase obrat. Teď přivezl BM synka. A řekl mi, že ať to zařídím podle sebe. Že mu je to jedno. TAk jsem se ptala, co to má zase znamenat, že je to jak na houpačce. Prý mi bude dávat peníze tak, jak jsme se dohodli původně. Prý když ho chci připravit o syna, tak ať to má tedy aspoň finančně neutrální.

V každém případě - co nejdříve se pokusím být finančně nezávislá, protože na tohle už prostě nemám. Pořád se děsit toho, zda budu nebo nebudu mít. Raději budu žít s málem. Pokud mi bude chtít dát peníze, pošlu je na spoření svému synovi.

Možná to rozebral se svojí slečnou, a ta mu řekla, ať to nechá dle naší dohody u soudu, že ho jinak budu vydírat dítětem. Nebo já nevím. V každém případě zase úplný obrat.

no on chlap přesto, že má dva metry a vysokou může být na tom duševně jakomalej kluk, ale taky bych v tom viděla vliv partnerky, čím dřív budeš soběstačná tím líp, každopádně kluk je maličkej tohle dohadování je na dlouhý roky...

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Lueto, skvělé, hluboce se klaním

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

no je vidět že humor tě ještě nepřešel :supr: to je dobře.
Nabuko, jak ti ve škole šel sloh? Tvůj příběh by pomalu mohl být zralý na sepsání románu, ale ono jestě bude potřeba vyčkat na ten happyend.
Toho tvého ex tedy vůbec nechápu, mít v životě takový s prominutím BORDEL - to chce silný žaludek

PetrHl napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Santala napsal(a):

Nakubo, ta jeho nová má ještě toho svýho ( původního ) ??Toho, co s ním tvůj vychovává jejich ditě ? :dumbom: 
To jako, že tomu "tvýmu" nasazuje parohy???? :co: :co:

No, je normální???? Do čeho se to "nacpal" ?

No, ona ho nemá jako úplně. Ona k němu pouze jezdí s dítětem každé pondělí a každý (snad druhý víkend). A on ji financuje. Údajně je na ní příliš závislý. Můj BM si prý na situaci zvykl a přítel přítelkyně mu nevadí. :) Asi spolu nespí, já nevím. To je ve finále asi fuk. V každém případě jsou částečně taková fungující trojka. Jen mě nechtějí vzít do party. :D

no je vidět že humor tě ještě nepřešel :supr: to je dobře.
Nabuko, jak ti ve škole šel sloh? Tvůj příběh by pomalu mohl být zralý na sepsání románu, ale ono jestě bude potřeba vyčkat na ten happyend.
Toho tvého ex tedy vůbec nechápu, mít v životě takový s prominutím BORDEL - to chce silný žaludek

:) Už jsem to dokonce zkoušela psát. Ale dala jsem jen 16 stránek a dál už to nešlo. :) Musím to nechat dozrát. Ale jinak jsem měla vždycky jedničky. :)

Nabuko napsal(a):

:) Už jsem to dokonce zkoušela psát. Ale dala jsem jen 16 stránek a dál už to nešlo. :) Musím to nechat dozrát. Ale jinak jsem měla vždycky jedničky. :)

já už taky hodně přemýšlel že bych náš příběh hodil na papír, ale ten sloh....... měl jsem z něho často 3 nebo 4, češtinu mi zachraňoval pravopis :lol:

Nabuko napsal(a):

No, tak už máme zase obrat. Teď přivezl BM synka. A řekl mi, že ať to zařídím podle sebe. Že mu je to jedno. TAk jsem se ptala, co to má zase znamenat, že je to jak na houpačce. Prý mi bude dávat peníze tak, jak jsme se dohodli původně. Prý když ho chci připravit o syna, tak ať to má tedy aspoň finančně neutrální.

V každém případě - co nejdříve se pokusím být finančně nezávislá, protože na tohle už prostě nemám. Pořád se děsit toho, zda budu nebo nebudu mít. Raději budu žít s málem. Pokud mi bude chtít dát peníze, pošlu je na spoření svému synovi.

Možná to rozebral se svojí slečnou, a ta mu řekla, ať to nechá dle naší dohody u soudu, že ho jinak budu vydírat dítětem. Nebo já nevím. V každém případě zase úplný obrat.

Nabuko, to je bohužel častý jev těch odcházejících, ať už manželů nebo manželek že stále mění rozhodnutí a málokdy dodrží dohody. Je lepší být závislý jen na sobě.
Já už taky neberu zprávy od ex vážně, nejdřív byla dohoda že holku budu mít celý srpen, potom malá najednou chtěla jen na 1. víkend v srpnu, potom zase změna že v Praze budou jen 27.7.- 31.7., a nakonec je vše uplně jinak - bude tu jen od 26.7. od oběda do 27.7. do oběda. A pak si plánuj dovolenou :dumbom:   Ale nic s tím nenadělám, tak na to kašlu

Nabuko - přesně tak jsem to čekala, proto jsem ti psala, že nic není tak horké. Zaskočila jsi ho, byla to první reakce. Teprve až vychladl, došlo mu to.

Tak jsem včera od něj dostala zprávu:

Miláčku, náš vztah je sice v krizi, do které jsem ho dostal já, ale nemyslím si, že by bylo vše ztraceno. Už jsme toho spolu dost prožili a byla by škoda to všechno zničit. Maličká si zaslouží úplnou rodinu a bylo by škoda manželství rozbít. Bohužel jsem se hodně citově zamotal a teď mám problémy to nějak ukončit. Bude to těžký a věřím tomu, že to zvládnu a vyrovnám se s touto situací. Musím být silný. Mé city k tobě jsou stále živé. Stále tě miluju..

Tak mi trochu srdíčko zaplesalo, ale neraduju se předčasně. Obávám se, že ONA bude kolem sebe hodně kopat a znepříjemňovat mu to (nám to). A hlavně jsem se ho ptala, kdy poznám, že je to konečně definitivní (když už mi 3x tvrdil, že už to skončilo), tak mi řekl, že tentokrát to bude definitivní, že nemá na výběr, že chce hlavně zachovat rodinu a být s námi. Asi na něj začala hodně tlačit ohledně rozvodu (ona už se rozvádí 2 roky:dumbom:). Nejhorší, že vím, co jsem se tady dočetla, že to může trvat i půl roku, než to utnou úplně. Toho se děsím, že pořád bude mezi námi :grater: :butter: .

Natalka08 napsal(a):

Tak jsem včera od něj dostala zprávu:

Miláčku, náš vztah je sice v krizi, do které jsem ho dostal já, ale nemyslím si, že by bylo vše ztraceno. Už jsme toho spolu dost prožili a byla by škoda to všechno zničit. Maličká si zaslouží úplnou rodinu a bylo by škoda manželství rozbít. Bohužel jsem se hodně citově zamotal a teď mám problémy to nějak ukončit. Bude to těžký a věřím tomu, že to zvládnu a vyrovnám se s touto situací. Musím být silný. Mé city k tobě jsou stále živé. Stále tě miluju..

Tak mi trochu srdíčko zaplesalo, ale neraduju se předčasně. Obávám se, že ONA bude kolem sebe hodně kopat a znepříjemňovat mu to (nám to). A hlavně jsem se ho ptala, kdy poznám, že je to konečně definitivní (když už mi 3x tvrdil, že už to skončilo), tak mi řekl, že tentokrát to bude definitivní, že nemá na výběr, že chce hlavně zachovat rodinu a být s námi. Asi na něj začala hodně tlačit ohledně rozvodu (ona už se rozvádí 2 roky:dumbom:). Nejhorší, že vím, co jsem se tady dočetla, že to může trvat i půl roku, než to utnou úplně. Toho se děsím, že pořád bude mezi námi :grater: :butter: .

...pěkná houpačka pevně se drž, snad to ten tvůj myslí vážně jen už by sebou mohl trochu hodit vid? :) snad to dáte, záleží to jen na něm jestli to skutečně utne....hlavně že o tom uvažuje, jsou tací co to rovnou zamítnou. Mě můj muž řekl, že me miluje ale jí neumí opustit, tak jsem ho / vlastně nás /poslala za štěstím,ale vy to máte jinak...

Nabuko, no vidíš... Oni ti chlapi se musejí nechat uzrát.... :lol::lol: Tak se drž svých plánů...

Natálko, od téhle zprávy, od téhle chvíle bych se odpíchla a držela se jí. :jojo::jojo: Ne mermomocí, oči stále otevřené, ale přece jen, nějaké pochybnosti házej za hlavu a vydrž nerýpat, nepřipomínat, opravdu, když se ti bude chtít se k tomu vrátit, tak radši tady než jinde. A ještě, když ti to přece jen vylítne, tak z  toho zas nedělej tragédii, klidně to tomu chlapovi řekni, že to je těžký, že se s tím musíš vyrovnat, že se k tomu nechceš vracet, ale někdy to prostě nedáš... :pussa:

Ivana*M napsal(a):

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

...to není vtip? to přece nebylo míněno vážně ne???? :)
...bych chtěla vidět, jak by signály nahota/ručník oceňoval po 2 dětech a 10 letech... :)
...I.P. Pavlov byl génius, ale spíš to funguje s tím žrádlem než sexem...

Já to povídání jako vtip neberu, naopak si myslím je to o tom umět se chovat jako žena, a o pochopení rozdílu v mužském přemýšlení.
Navíc, myslím že i po dvaceti letech a čtyřech dětech může žena vypadat sexy, když o sebe pečuje.

Nabuko, taky jsem chtěla utéct z města, kde bydlím(e). Co nejdál od něj a začít sama úplně od začátku. Ale.....před minulostí, před vzpomínkami, před láskou neutečeš. Dostihne tě i kdyby ses odstěhovala na druhý konec zeměkoule.
Vypořádat se s minulostí a začít znovu musíš především sama v sobě. A pak už bude úplně jedno, jestli jsi daleko a v novém bytě nebo jsi zůstala ve stejném prostředí.

Vašík je moc malinký a já být na tvém místě, ještě bych počkala. Alespoň rok. Uspořádala bych si svůj život, dala do pořádku všechny resty (vím, že už máš za sebou soud ohledně Vašíka, ale nějak mi uniklo zda jsi už rozvedená :dumbom: ). Dořešila rozdělení majetku. A upřímně, vyřešila i to, kdy bude tvůj BM (aha, tak to už asi rozvedená jsi) docházet do "tvého" bytu. A hlavně bych se tam, kde to znám, je mi dobře a nemusím mít strach z nejistoty, snažila postavit na vlastní nohy. Až potom se můžeš odstěhovat. To ti neuteče ;)

Víš, taky jsem si myslela, jak mi BM nebude pomáhat a on sliboval. Snaží se, to ano, ale občas ty podpásovky přijdou. Když je malý nemocný a já už 4x za půl roku měla paragraf, když chce malý kolo a já jej požádám, aby mi přispěl polovinou a on odmítne. No jo, je to těžké, když musí živit slečnu, která nechodí do práce, protože je její názor, že se raději nechá živit chlapem a bude na socce než aby šla pracovat, a její dceru :dumbom: :dumbom:  Ježiš, já bych ho ráda někdy něčím přetáhla po hlavě, aby se vzpamatoval. Takovými ženskými vždy pohrdal a teď s jednou žije a ještě ubírá našemu synovi.

Jo a k tomu, že ti BM chodí do bytu jak chce. Uff, to je pro mě silné kafe. Mi BM řekl, abych zůstala v našem bytě a odstěhoval se. Každý den jsem s obavami čekala, zda náhodou nečekaně nepřijde, protože si klíče nechal. Ne že bych tam někoho měla, ale bylo by mi to nepříjemné. Tak jsem jednoho krásného dne vyměnila zámek a bylo. A to jsme ještě neměli rozdělaný majetek.

já si myslím, že ženskost ano (já chodím i na horské tůry v sukni a síťovaných punčochách a v práci uzavírají dlouholeté sázky, jestli mě někdo uvidi v kalhotech)...ženskost ano, ale osobnost taky...taky je pán normální, tak snad chce partnerku s vlastní a občas tvrdohlavou hlavou a ne někoho, kdo se z něho...:)

+ já patřím do generace 30 - 35 let, žiju v Praze a můžu řícz, že mi připadá, že naše protějšky mají pocit, že by ženská mělo mít stejný tělo jako jako dvacítka z Maxima i po 3 porodech...

...měřím 1,70 cm, vážím 59 kg - ale mám "ženskou" postavu - prsa, boky a pořád poslouchám narážky, že bych měla zhubnout - hlavně v břichu a trochu boky... tak nevím :o( ale třeba jsem obklopena špatnými samci...protože když přijedu k nám na vesnici k rodičům, tak tam je to v pohodě...

Natalka08 napsal(a):

Tak jsem včera od něj dostala zprávu:

Miláčku, náš vztah je sice v krizi, do které jsem ho dostal já, ale nemyslím si, že by bylo vše ztraceno. Už jsme toho spolu dost prožili a byla by škoda to všechno zničit. Maličká si zaslouží úplnou rodinu a bylo by škoda manželství rozbít. Bohužel jsem se hodně citově zamotal a teď mám problémy to nějak ukončit. Bude to těžký a věřím tomu, že to zvládnu a vyrovnám se s touto situací. Musím být silný. Mé city k tobě jsou stále živé. Stále tě miluju..

Tak mi trochu srdíčko zaplesalo, ale neraduju se předčasně. Obávám se, že ONA bude kolem sebe hodně kopat a znepříjemňovat mu to (nám to). A hlavně jsem se ho ptala, kdy poznám, že je to konečně definitivní (když už mi 3x tvrdil, že už to skončilo), tak mi řekl, že tentokrát to bude definitivní, že nemá na výběr, že chce hlavně zachovat rodinu a být s námi. Asi na něj začala hodně tlačit ohledně rozvodu (ona už se rozvádí 2 roky:dumbom:). Nejhorší, že vím, co jsem se tady dočetla, že to může trvat i půl roku, než to utnou úplně. Toho se děsím, že pořád bude mezi námi :grater: :butter: .

Natálko, přečti si ještě jednou tu zprávu, kterou ti poslal. Co v ní vidíš? Já ti povím co vidím já. Ví, že udělal chybu, chce být s vámi a hlavně SE SNAŽÍ !!!!

Nečekej , že tohle ještě někdy udělá (chlapi to většinou nedělají a pokud tak jednou a berou, že si to žena bude pamatovat). Takže teď už je řada na tobě. A ty určitě víš co dělat. Tlustá čára, začít znovu, nevyčítat, nepátrat a nepřipomínat.

ONA bude mezi vámi tak dlouho, jak dlouho ji ty budeš mít v hlavě a budeš jí (byť nevědomě) mezi vás tahat. Takže když tě napadnou hlouposti, šup rychle zaměstnat hlavu jinak :hjarta:  Ty to zmákneš.

Kuřátko napsal(a):

....
Jo a k tomu, že ti BM chodí do bytu jak chce. Uff, to je pro mě silné kafe. Mi BM řekl, abych zůstala v našem bytě a odstěhoval se. Každý den jsem s obavami čekala, zda náhodou nečekaně nepřijde, protože si klíče nechal. Ne že bych tam někoho měla, ale bylo by mi to nepříjemné. Tak jsem jednoho krásného dne vyměnila zámek a bylo. A to jsme ještě neměli rozdělaný majetek.

taky měl klíče... a taky chodil - neočekávaně pro mně i pro něj ;)
když jsem ho potkala s milenkou (ne s tou, se kterou po rozvodu oficiálně žil) ve dveřích, jak si to k nám štráduje souložit, tak jsem také zámek urychleně vyměnila :jojo:

Jessika napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

....
Jo a k tomu, že ti BM chodí do bytu jak chce. Uff, to je pro mě silné kafe. Mi BM řekl, abych zůstala v našem bytě a odstěhoval se. Každý den jsem s obavami čekala, zda náhodou nečekaně nepřijde, protože si klíče nechal. Ne že bych tam někoho měla, ale bylo by mi to nepříjemné. Tak jsem jednoho krásného dne vyměnila zámek a bylo. A to jsme ještě neměli rozdělaný majetek.

taky měl klíče... a taky chodil - neočekávaně pro mně i pro něj ;)
když jsem ho potkala s milenkou (ne s tou, se kterou po rozvodu oficiálně žil) ve dveřích, jak si to k nám štráduje souložit, tak jsem také zámek urychleně vyměnila :jojo:

Jessi, že by oficiální milenka doma nechodila nahá?? :jojo:

lejontina napsal(a):

Jessika napsal(a):

když jsem ho potkala s milenkou (ne s tou, se kterou po rozvodu oficiálně žil) ve dveřích, jak si to k nám štráduje souložit, tak jsem také zámek urychleně vyměnila :jojo:

Jessi, že by oficiální milenka doma nechodila nahá?? :jojo:

chápu na co narážíš... spíš moc koukala na telenovely...;)
ale jinak - ona už v té době měla někoho jiného , pak si ho vzala a BM si vzal taky uplně jinou... jo jsou to na světě propleteniny :jojo:

lejontina napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

...to není vtip? to přece nebylo míněno vážně ne???? :)
...bych chtěla vidět, jak by signály nahota/ručník oceňoval po 2 dětech a 10 letech... :)
...I.P. Pavlov byl génius, ale spíš to funguje s tím žrádlem než sexem...

Já si pořád myslím, že to musí být vtip , nebo to nějak špatně chápu .

Jessika napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

....
Jo a k tomu, že ti BM chodí do bytu jak chce. Uff, to je pro mě silné kafe. Mi BM řekl, abych zůstala v našem bytě a odstěhoval se. Každý den jsem s obavami čekala, zda náhodou nečekaně nepřijde, protože si klíče nechal. Ne že bych tam někoho měla, ale bylo by mi to nepříjemné. Tak jsem jednoho krásného dne vyměnila zámek a bylo. A to jsme ještě neměli rozdělaný majetek.

taky měl klíče... a taky chodil - neočekávaně pro mně i pro něj ;)
když jsem ho potkala s milenkou (ne s tou, se kterou po rozvodu oficiálně žil) ve dveřích, jak si to k nám štráduje souložit, tak jsem také zámek urychleně vyměnila :jojo:

Tak to bych asi nezvládla a dala mu pár facek :gloria:

Vanda napsal(a):

Já to povídání jako vtip neberu, naopak si myslím je to o tom umět se chovat jako žena, a o pochopení rozdílu v mužském přemýšlení.
Navíc, myslím že i po dvaceti letech a čtyřech dětech může žena vypadat sexy, když o sebe pečuje.

:supr::supr::supr::supr::supr::supr:

kamarádka teď jela s dcerkou na měsíc pryč a BM jí oznámil, že svou italskou milenku vezme do JEJÍHO domečku, když tam stejně měsíc nebude...strašně se divil, že jí to vadí, když "tam stejně nebude"...trochu se jí nevyplatil přátelský přístup po rozchodu, kdy si BM mohl za nimi kdykoliv přijít a pobýt, jak dlouho chtěl...

a mojí druhé kamarádce BM 3 týdny po rozchodu (partnerský nesoulad, ukončeno po 9 letech) oznámil, že jí sice dítě pohlídá, ale v jejím bytě a se svou novou milenkou a taky se divil, když se rozplakala...o milence nic nevěděla apreferovala přátelský rozchod (kvůli dítěti)

mě na mužích tahle drzost fakt fascinuje...

lejontina napsal(a):

...
mě na mužích tahle drzost fakt fascinuje...

to není drzost... to je nedostatek empatie , nebo spíš neschopnost vcítit se do ženské...
jsou asi tací, kteří mají tu svou vnitřní ženu v dostatečné míře, ale já teda žádného takového nepotkala...

No, to já přemýšlím, jestli jsou tak ofrlí a drzí nebo jim to jaksi nedochází  :gloria:

S BM už jsme rozvedení. Obvykle sem chodí, když jsme domluveni. Ale párkrát se stalo, že jsem přijela domů a zjistila, že se tu v bytě něco změnilo - obvykle mi s něčím pomohl nebo dovezl vody a tak. ALE ... bylo to bez mého vědomí a to mi nedělá dobře. Klíče od bytu musí mít, protože je spolumajitel bytu. Nabyli jsme ho ještě před manželstvím, takže se netýkal majetkového vyrovnání -resp. se zavázal, že bude platit hypotéku.

Už tady fakt nechci být. Myšlenka, že budu budovat něco nového mě nabíjí energií. Těším se na to. Pro mě a pro synka udělám nový domov - sice zatím nájemní, ale časem to třeba také příjde a pořídím něco vlastního. Těším se, že budu malovat zdi, vrtat poličky, pokládat koberce ...

To chápu. Já taky malovala, vrtala háčky na doplňky (to byla sranda, ještě, že mě nikdo neviděl :D ), udělala malému úplně nový pokojíček .... jen jsem si to zařídila v "našem" bytě.
Ze začátku jsem si taky myslela, že takhle nebudu moci zapomenout a začít znovu. Ale teď už je to o něčem jiném. Byt je už jenom můj a já jsem ráda, že jsem zůstala. Jednak jsem to díky tomu měla jednodušší (nemusela se zadlužit, malý měl pořád svůj pokojíček a své kamarády) a taky tam jsou ukryté vzpomínky. Hezké vzpomínky, za které jsem ráda.

Taky mám doma spoustu věcí od BM (dárečky, jeho hrníček). Nechala jsem je tam, protože jsem na ně zvyklá a jaksi nemám potřebu je vyhazovat. Pohled na ně mi nijak neubližuje, spíš se vždycky usměju. Prostě je to minulost, byla hezká a já za ní děkuji, ale teď už jsem někde jinde a jdu dopředu.

Taky jsem upravila malého pokojíček - resp. teprve vznikl, protože předtím to byla jen místnost, kde jsme sušili prádlo. Ale jinak se mi můj byt líbí přesně tak, jak teď je. Všechno jsem to tenkrát vymyslela do detailu. Sladěné doplňky, sedačka na zakázku, která se vejde přesně mezi stěnu a topení, na zdi vymalované obdélníky, obrázky atd. Dala jsem si s tím tenkrát hodně práce, vymýšlela jsem to pro naši rodinu, téměř vše platila. Je to pro mě stále hezký byt. A nebudu mít zřejmě peníze, abych to jinde taky takhle do detailů udělala (a navíc v nájemním se mi taky nebude chtít tolik investovat). Ale teď mám pocit, že je čas ho aspoŃ na chvíli opustit. Počkat, až "vyvětrá" negativní energie, načerpat tu pozitivní jinde a pak si ji zase donést domů.

Tak se musím podělit s tím, co se mi dnes stalo :co: :jojo: .

Manžel byl pro nás ve městě a jeli jsme domů a já jsem seděla s malou vzadu. A všimla jsem si, že manžel pořád pokukuje do zpětného zrcátka a kouká na mě. Dělala jsem, že nevidím :gloria: a v tom on říká : "Už jsem ti říkal, jak strašně moc ti to sluší?"  Lidi, vyrazil mi dech, protože sám od sebe mi to takhle ještě neřekl. Vždycky to byla taková ta klasika,jako když jsem se zeptala, jestli to mám dobrý, tak říká, " Jo, dobrý to máš ". Ale toto mě teda překvapilo a mile :jojo: . Navíc, jak jsme šli do obchodu, který máme před barákem, tak tam prodává takový mladý prodavač (no oproti mým 31 letům má o 10 míň :tesi: ) a vždycky se na mě mile usmívá a ptá se, jak se daří.. No a dnes mi i před manželem říká: " Jak se máte? " Dnes vám to zase tak sluší. " Viděla jsem manžu jak se zarazil a mně vám v té chvíli bylo tak nááááááádherně :supr: . No prostě dušička se tetelila :godlike:.

Natalka08 napsal(a):

Tak se musím podělit s tím, co se mi dnes stalo :co: :jojo: .

Manžel byl pro nás ve městě a jeli jsme domů a já jsem seděla s malou vzadu. A všimla jsem si, že manžel pořád pokukuje do zpětného zrcátka a kouká na mě. Dělala jsem, že nevidím :gloria: a v tom on říká : "Už jsem ti říkal, jak strašně moc ti to sluší?"  Lidi, vyrazil mi dech, protože sám od sebe mi to takhle ještě neřekl. Vždycky to byla taková ta klasika,jako když jsem se zeptala, jestli to mám dobrý, tak říká, " Jo, dobrý to máš ". Ale toto mě teda překvapilo a mile :jojo: . Navíc, jak jsme šli do obchodu, který máme před barákem, tak tam prodává takový mladý prodavač (no oproti mým 31 letům má o 10 míň :tesi: ) a vždycky se na mě mile usmívá a ptá se, jak se daří.. No a dnes mi i před manželem říká: " Jak se máte? " Dnes vám to zase tak sluší. " Viděla jsem manžu jak se zarazil a mně vám v té chvíli bylo tak nááááááádherně :supr: . No prostě dušička se tetelila :godlike:.

...paráda, to muselo být fakt pohlazení po duši :supr:

Natalko,
hezkýýý!
Moc hezkýýý. :)

Natálko, to je úžasný :)

Lejontino, ženskost přece nedělá jen nošení sukně, si myslím.
Ivanko*M, kterej z bodů ti připadá jako vtip?

lejontina napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

lueta napsal(a):

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

Presto, ze uz to tu je nekolikrat , opet mne to dostalo . To je proste neco strasneho !!!

...to není vtip? to přece nebylo míněno vážně ne???? :)
...bych chtěla vidět, jak by signály nahota/ručník oceňoval po 2 dětech a 10 letech... :)
...I.P. Pavlov byl génius, ale spíš to funguje s tím žrádlem než sexem...

Co vám na tom přijde strašného? :co:

Abych pravdu řekla , mě to také moc nesedí, to  kopírované povídání  - takové sladkobolné vyznání pánu tvorstva...Sorry....:vissla:


Natálka, pokud z manžela vypadla tahle věta, snažila bychse zavřít oči a pusu a brala bych to jako snahu o trvalý mír , držím pěstičky....:hjarta:

Vidíš, Zuzi, já si opravdu myslím, že je to opravdu o vzájemné toleranci a pochopení....vysvítá z toho povídání úcta a láska k partnerovi....a co dáš, to dostaneš. Stejně by se to dalo napsat z druhé strany, o chování muže k ženě (třeba o tom, že muž má nastavit rameno, hladit a nesnažit se radit, když se žena potřebuje jen vypovídat a vyplakat). Kdybychom se vzájemně k sobě takhle chovali, téma Život po nevěře by asi zašlo na úbytě. Já to jako sladkobolné vyznání pánu tvorstva teda opravdu nevnímám.

zuzi777a napsal(a):

Abych pravdu řekla , mě to také moc nesedí, to  kopírované povídání  - takové sladkobolné vyznání pánu tvorstva...Sorry....:vissla:


Natálka, pokud z manžela vypadla tahle věta, snažila bychse zavřít oči a pusu a brala bych to jako snahu o trvalý mír , držím pěstičky....:hjarta:

Jestli to někdo chápe jako sladkobolné vyznání pánu tvorstva, tak to je mi líto. Každý se holt dívá na svět jen svojí optikou. Ono by to  klidně mohlo být napsáno obdobně i pro muže. Je to přece ouplně o něčem jiném!!!!!  A mám pocit, že ten kdo to pochopí, má šanci na dlouhý a krásný vztah!!!

:lol: :lol: :lol: - vidím Vandi, že to chápeme stejně! :pussa:

Nojo, Luet, jenže... ty jsi na to přišla včas. :hjarta: Já si taky teď nestěžuju, jenže to poznání mě muselo bolet, abych se probudila. :)

Vanda napsal(a):

Nojo, Luet, jenže... ty jsi na to přišla včas. :hjarta: Já si taky teď nestěžuju, jenže to poznání mě muselo bolet, abych se probudila. :)

Abych se přiznala, tak já jsem neměla moc práce na to přijít. Můj manžel se ke mně chová celý život s noblesou a láskou. Anebo že by to bylo proto, že jsem si ho vždy vážila a chovala se k němu jako k Muži?

No právě, docela ráda bych si přečetla i něco  obdobného od muže k ženě... Ovšem porovnáním  obojího napsaného by zas takoví  neomalenci jako já dostávali záchvaty smíchu....:vissla:
Je tam spousta krásných vět, ale  pokud bych  se jimi řídila jako dogmaty , budu na tom hůř než poslední z posledních... Záleží přece také na protějšku, jestli má "kvalitu " člověka, pro nějž je  krásné se tímto vším řídit....
Z ženy, která to tak činí  -  Paní dokonalé, by možná většina normálních chlapíků dostala osypky....
Tak jak je to podané mi přijde jako příspěvek vdovy, nebo opuštěné a zapomenuté pro milenku- ty mají vždy tendenci vidět jen to lepší a promítat chyby obou do svého postoje....
Jen namátkou :
Co dáš , to dostaneš....- to je právě omyl mnohých, které (třeba stejně jako já prožily kupu let s děvkařem, nebo alkoholikem), v domnění, že teď už si toho kruci musí všimnout, že jen dostává....:grater:

zuzi777a napsal(a):

No právě, docela ráda bych si přečetla i něco  obdobného od muže k ženě... Ovšem porovnáním  obojího napsaného by zas takoví  neomalenci jako já dostávali záchvaty smíchu....:vissla:
Je tam spousta krásných vět, ale  pokud bych  se jimi řídila jako dogmaty , budu na tom hůř než poslední z posledních... Záleží přece také na protějšku, jestli má "kvalitu " člověka, pro nějž je  krásné se tímto vším řídit....
Z ženy, která to tak činí  -  Paní dokonalé, by možná většina normálních chlapíků dostala osypky....
Tak jak je to podané mi přijde jako příspěvek vdovy, nebo opuštěné a zapomenuté pro milenku- ty mají vždy tendenci vidět jen to lepší a promítat chyby obou do svého postoje....
Jen namátkou :
Co dáš , to dostaneš....- to je právě omyl mnohých, které (třeba stejně jako já prožily kupu let s děvkařem, nebo alkoholikem), v domnění, že teď už si toho kruci musí všimnout, že jen dostává....:grater:

Zuzi, ono jde taky o to vážit si sebe sama. Jen tak si můžeš vážit i toho druhého a jen tak už nestrávíš život s děvkařem a alkoholikem, ale odkráčíš středem zavčasu.

zuzi777a napsal(a):

No právě, docela ráda bych si přečetla i něco  obdobného od muže k ženě... Ovšem porovnáním  obojího napsaného by zas takoví  neomalenci jako já dostávali záchvaty smíchu....:vissla:
Je tam spousta krásných vět, ale  pokud bych  se jimi řídila jako dogmaty , budu na tom hůř než poslední z posledních... Záleží přece také na protějšku, je:jojo:stli má "kvalitu " člověka, pro nějž je  krásné se tímto vším řídit....
Z ženy, která to tak činí  -  Paní dokonalé, by možná většina normálních chlapíků dostala osypky....
Tak jak je to podané mi přijde jako příspěvek vdovy, nebo opuštěné a zapomenuté pro milenku- ty mají vždy tendenci vidět jen to lepší a promítat chyby obou do svého postoje....
Jen namátkou :
Co dáš , to dostaneš....- to je právě omyl mnohých, které (třeba stejně jako já prožily kupu let s děvkařem, nebo alkoholikem), v domnění, že teď už si toho kruci musí všimnout, že jen dostává....:grater:

:jojo:

Lueta- to je právě zas ten úhel pohledu- já svého druhého dlouhodobého partnera -pozdějšího alkoholika, poznala jako príma chlapa, excelentního milence, vtípkaře oblíbeného všemi kolem, který si občas vypil pro radost ze života, byl pracovitý hodný na mého syna, měli jsme dokonce v naší péči jeho dceru.  On nebyl alkoholikem ze dne na den...... a dostával plnými hrstmi všeho co je psáno... Nikdy neměl nic proti mě, možno říct , že mě miloval jak jen dovedl.... Jen HOLT nebyl imunní vůči chlastu, což časem náž vztah zničilo. Kdybych se bývala urozdávala , nebylo by mi to nic platné.... popisovat jeho výlety do protialkoholní éčebny a zpět by dalo na tragikomediální seriál....:usch:
Když jsem s ním začala žít byl to starší zkušenější a férový prototyp chlapa, pro kterého ženy uroní slzičku dojetí,když jsem končila, byl troska- že bych za to mohla??? :usch:

Od děvkaře jsem odkráčela relativně včas a hooodně středem, to jsem již tady psala vícekrát.:D:D

Ahoj lidičky, tak já jsem tady zase na radu :dumbom: , asi jsem něco podělala.
Dnes malá usnula a prostě to nějak vyplynulo ze situace a pomilovali jsme se s manželem. Sice jsem měla strach, že mi to nepůjde, že tam bude mezi náma pořád ONA, ale bylo to moc hezký. Viděla jsem i na něm, že je moc vzrušený a líbí se mu to. JENŽE :( Jenže on se neudělal (prý je unavený) a mě to najednou přišlo strašně líto. Hned jsem ji měla před očima (aspoň imaginárně, jelikož ji neznám) a červíček hlodal. Zase šel dnes na noční a oni se tam scházeli, tak jsem si hned říkala, že se třeba "šetří" pro ni a že s ní určitě unavený není, atd, no co vám mám povídat. A ani nevím jak, už jsem bulela :grater: . Samozřejmě se hned ptal, co se stalo, tak jsem mu řekla, že mi to přišlo líto a jestli si aspoň trošku dokáže přestavit, jak mi je, když chodí na noční a já jsem doma. Řekl mi, že to tak není a že ví, jak se cítím. Jenže těch lží bylo tolik a skoro každý den narazím na něco, co se ukáže, že to tak nebylo. Navíc nevím, jestli za ním ještě chodí, jestli to už ukončili nebo ne. Zase mi ta hlava šrotuje. Vím, že jsem nedodržela vaše rady, ale to prostě nešlo. Omluvila jsem se mu potom, že jsem nechtěla brečet, že mi to přišlo líto. Řekl, že mě chápe. Lidi, já jen nevím, jestli vydržím a jak vlastně poznám, že už to ukončili? To už říkal 3x a pořád byli spolu. Jsem strašná, já vím, měla bych být ráda, že chce být s náma. Jsem a moc, jen ONA je můj přízrak....

Natálka- hlavně že jsi to "ustála" před manžou.. To bych brala jako  plusko..
Přemýšlím - co když mu to nešlo právě proto, že se tolik snažil být milý k Tobě?? Měl obavy aby to nezkazil,  chtěl být nejlepší pro Tebe...
  Oni chlapi jsou dooost citliví v téhle oblasti a když se moc snaží , tak jim to někdy může ulítnout- oběma směry..:jojo:
Zkus se netrápit tím, jestli  poznáš - zkus si žít JAKOBY SE STALO....  Stejně víc dělat nemůžeš. Moje bývalá tchyně( moc milá ženská) vždycky říkala - I kdybys jim oběma na TOM  držela ruku, tak si to udělají KDYŽ BUDOU CHTÍT... Takže vycházej z toho , že ON NECHCE  a toho se pokoušej držet. Je to asi vachrlatá lodička, já vím, jenže jinou momentálně nevidíš...

No, Natálko, já teda nevím přesně, ale pochybuju, že když je chlap vzrušený a chce to.... , tak že by se najednou začal šetřit. To si myslím, že by se šetřil už od začátku a nic by nebylo. Tak si myslím, že je prostě fakt unavený, oni to jsou pro něj nervy taky, to mi věř, je možný, že si vzpomněl, jak ti ublížil a bylo....teda vlastně nebylo... :rolleyes:
A k tomu, jestli to poznáš...no, asi ne. Jestli jsi to nepoznala a pak jsi se dozvěděla, že se už 3x rozešli, tak to těžko poznáš. A ani na to nečekej. V tomhle se musíš změnit ty sama. Musíš si toho přestat všímat, žít dál, nemyslet na to a jednou pak možná přijdeš na to, že ti je vlastně jedno, jestli jde na noční a na tamtu si ani nevzpomeneš. Tam jde spíš o to, abys měla oči otevřený, ale zas nebyla furt ve střehu, to taky nepomůže, takže oči otevřený, ale moc se v ničem nepitvat, nepátrat a užívat si, že ten tvůj chlap si vybral tebe. Protože on si tě opravdu vybral. :jojo::jojo:

O tomhle jsem už několikrát slyšela. On chlap prý málokdy opravdu odejde. Prostě si svou manželku vybral, byl s ní od začátku a s tou novou by si musel všechno budovat zas znova a musel by si zvykat na nový věci. A protože chlapi jsou všeobecně líní, tak prý málokdy odejdou sami, spíš je manželka vyžene. Samozřejmě jsou vyjímky, ale PRÝ to tak bývá. Takže aspoň jeden trumf oproti neokoukanosti a vzrušení u milenky, ne? :lol:

A ještě k tomu nevšímání si a neřešení... Už jsem ti to jednou radila, napíšu to zas... Mě v tom ohromně pomohlo, že jsem si najednou začala nacházet aktivity sama, začala jsem mít svůj svět, bez něj. Já jsem taky byla na mateřské, takže doma, doma a ještě jednou doma. Jednou dvakrát za týden nakoupit do města, to jsem třeba jela sama, ale měla takovej fofr, že stejně nic nebylo, jednou za měsíc s kamarádkama do hospody a jinak všude s dětma sama, v lepším případě i s ním... Ale, abych sama měla něco jen svého??? No to ani náhodou, to přece nejde, kdo by se postaral o děti a když už je jednou doma (v podstatě měl volný víkend jednou za tři týdny), tak přece někam nezmizím... :dumbom::dumbom::dumbom: Asi za 3/4 roku (jak zbytečně dlouhá doba..., ale mě se nic drív nenaskytlo) po velkém třesku jsem odjela na víkend sama a představ si, jsem se vrátila a nejenže barák stál, děti byly živé, muž taky, ale bylo i uklizeno a kafe stálo na stole... Úžas!!!!!! :co::co: Za dva nebo tři týdny jsem odjela zas a celé toto se opakovalo. Seděl doma a čekal na mě... No a pak jsem nastoupila do práce a to vůbec s ním zamávalo a jak si najednou začal všímat... Ale na to máš dost času, teď si najdi aspoň na nějaké odpoledne něco, co tě bude zajímat a na to jedno odpoledne se sbal a prostě zmiz z jejich dosahu. A pokud to jde, tak i na ten víkend, týden... A jestli si říkáš, že to nejde, že bys JÍ přece uvolnila cestu, tak neuvolnila. Pokud budou chtít, budou se scházet i kdybys s ním chodila do práce a celou dobu tam hlídkovala. Protože pak jim bude ještě víc vzrušující připadat, jak tě obcházejí. Když odjedeš, dáš mu najevo, že mu přes všechno moc věříš, ale že víš, že to je jen na něm...  :supr::vissla:

Bazalko krááásně jsi to napsala. K tomu není co dodat. Halt ty životní lekce nás posouvají :supr: :D

Bazalko děkuju, krásně napsaný. Mě od včera hřeje ještě něco :vissla: :jojo: . Manžel mi napsal z práce sms:

Miláčku, chtěla jsi vědět, až to definitivně ukončím, tak už je to naprosto definitivní. Dostal jsem se do nelehké situace a konečně ji jednou provždy vyřešil. Teď jen potřebuju spustu lásky, kterou mi tak dáváš. Nikdy se nechci ohlížet zpět. Dělám dnes velkou tlustou čáru, kterou již nikdy nechci překročit. Moc tě miluju, budeme ta nejšťastnější rodina.

Moc mě to dostalo. Navíc dnes SÁM OD SEBE začal mluvit o tom, jak se včera rozešli. Že mu psala, že za ním přijede do práce, on nechtěl, ale stejně přijela. Tak za ní šel ven, tam po něm chtěla nějaké rozhodnutí a on samozřejmě (ti chlapi jsou fakt zbabělci) mlčel. Tak se naštvala, řekla mu, že mlčení je taky odpověď a odjela. Trochu mě bodlo u srdce, když mi řekl, že mu bylo smutno, když viděl její oči, jak jí ublížil. Ale nechala jsem ho mluvit, asi to potřeboval ze sebe dostat. Jinak mi řekl, že určitě nebudu litovat, že jsem mu odpustila, že ví, co by v nás ztratil, jen mu to potřebovalo dojít. Má spoustu plánů do budoucna, oprava bytu atd. Takže teď jen aby dala pokoj a nekontaktovala ho (on už ji snad nebude :dumbom: :tesi: ). Tak nám holky držte pěstičky, budu sem chodit koukat a radit - ale snad pro radu už ne. Moc vám všem děkuju za názory, jen doufám, že jsem se moc neunáhlila a že dodrží vše, co slíbil.....
Jo a ještě dotaz pro ty, co daly manželství zpět po nevěře dohromady. Jak jste to měly s důvěrou - bylo to důvěřuj, ale prověřuj nebo jste vše hodily za hlavu a už jste nepokoušely osud??

Natalka 08
ahoj z mého pohledu, já bych to neřešila pokud chce být s tebou, hod to za hlavu, jako by nikdy nebyla a pokud ty to tak chceš. Ale pozor brzo uvidíš jak se chová, může se stát , že ona ho bude uhánět a on se nechá.To záleží na něm, pokud nebude chtít, nechá jí.Nebo se to bude opakovat.
Ty pokud ho chceš , zapomeň na to co se stalo, vůbec se k tomu nevracej, ale nevěřím že se mu to naporvé podoří s ní skončit.Ii když třeba ano, je to vždy kus od kusu každý jíný.Ty to poznáš hned, podle chování. Držím ti palce a věř mu co ti říká, pokud chceš s ním být.
Já tím prošla a vím o čem mluvím, můj muž to končil dostkrát a nyní je u milenky, rozvedeni nejsme, on to nepotřebuje jak mě řekl, no a já uvidím?????????????Pokud najdu pořádnýho chlapa, tak určitě to rozseknu.

emanuela napsal(a):

Natalka 08
ahoj z mého pohledu, já bych to neřešila pokud chce být s tebou, hod to za hlavu, jako by nikdy nebyla a pokud ty to tak chceš. Ale pozor brzo uvidíš jak se chová, může se stát , že ona ho bude uhánět a on se nechá.To záleží na něm, pokud nebude chtít, nechá jí.Nebo se to bude opakovat.
Ty pokud ho chceš , zapomeň na to co se stalo, vůbec se k tomu nevracej, ale nevěřím že se mu to naporvé podoří s ní skončit.Ii když třeba ano, je to vždy kus od kusu každý jíný.Ty to poznáš hned, podle chování. Držím ti palce a věř mu co ti říká, pokud chceš s ním být.
Já tím prošla a vím o čem mluvím, můj muž to končil dostkrát a nyní je u milenky, rozvedeni nejsme, on to nepotřebuje jak mě řekl, no a já uvidím?????????????Pokud najdu pořádnýho chlapa, tak určitě to rozseknu.

Emanuelko, oni to končili už asi 4x. Ale ona teď na něj asi začala dost tlačit (pravděpodobně chtěla, ať se rozvede). Takže si myslím, že pokud ji tímto dal najevo, že dá přednost nám, snad to pochopila. Ale neznám ji, nevím, jestli má nějakou hrdost a jestli se bude dál snažit. Uvidíme časem.....
Tobě přeju, aby se ti vše vydařilo tak, jak ty si přeješ, ať už s manžou nebo s někým jiným. Drž se.

Ahoj, takže vidíš, že je to pořád stejný scénář.Ale pokud jsi mladá řeš to. U nás je to jiný jsem spolu 29 let, známe se se 34 let a přece je u nás vzájemná přitažlivost.At už to skončí jakoli, budu svému muži přát hodně štěstí, ono začínat v 53 letech od začátku je hodně těžký. Ale bohužel každý má právo na lásku a na svůj život.Já mám byt, samozřejmě zatím s manželem, on ho platí a žiji ještě s dcerou , ta je dospělá a moc doma se nezdržuje, takže nyní už nemám co na práci, starám se jenom o sebe, práci,  psa JORKŠÍRA, kterýho opravdu miluji a přátelé.Jsem samostatná, mám svůj příjem na osobní potřebu, dost náročná, takže se neseznámím s každým a v tom je ten problém. jak jsem psala: ČAS VŠE UKÁŽE.....................

No, tak dobrý! :supr::supr:
Ale nechci tě strašit, je to jen začátek, teď jde o to, abyste se ani jeden k tomu nevraceli. Já měla recidivy ještě dlouho po tom...Ale sažila jsem se, abych nerejpala, abych o ní nemluvila a ono se to pomalu, pomaličku vracelo do normálu. Ale stejně to někdy zahlodá. Co se pamatuju, tak nejhorší to bylo skoro rok po třesku, kdy jsem do své práce začale jezdit kolem její práce... To jsem se teda těch pár set metrů klepala jak osika, ale taky to přešlo. Není nad denní trénink. :rolleyes::lol: A pak se ještě za další půlrok u nás objevil ještě jeden problém, absolutně s tím nesouvisící, ale mě to dost rozhodilo a celé zas připomnělo. A manžel byl tenkrát z toho dost špatnej, protože říkal, že celé jeho ex tempore hází špatné světlo na cokoli, co se mu náhodou nepovede. Prostě, že ta důvěra je narušená. :rolleyes: Tenkrát jsme si to vyříkali a jedeme dál, doufám, že takových situací už nebude... :D

Natálko, krásná smska, to ti muselo být moc dobře :-) Ale zůstaň pevně na zemi! Jsi to ty, kdo má ve vašem vztahu jaksi "navrch", protože on tě (vás) opustit nechce. Jestli má nějaké budovací plány - to je ten nejlepší lék na stesk, tak ho v tom hodně podporuj. A až budeš mít děsnou chuť mu vpálit vzpomínku, tak se kousni do jazyka a pořádně - ono to dost bolí a přejde tě to :-)))).

Natálko, já bych asi nechtěla poslouchat, co a jak bylo s milenkou, jak a jestli vůbec to ukončil, co přitom říkal a jak se ona tvářila... Tím se stavíš do role soucitné, chápavé a trpělivé kamarádky, nikoli partnerky.
Ukončení vztahu s milenkou je jeho problém, ne tvůj, a je na něm, jestli a jak to udělá.
Mluvím ze své vlastní zkušenosti ;)
Je dobře, že spolu dokážete o těchto věcech mluvit a je super, že chce zůstat s vámi. Na tom bych stavěla, ovšem s tím, že i případně bez něj bude mít můj život smysl.
Věřit nebo nevěřit... Myslím si, že věřit mu nebudeš úplně už nikdy, ale v životě jsou i jiné jistoty ;) Hledala bych ji v sobě, ne v něm. A dál bych neprověřovala, nekontrolovala, nevracela s k tomu, co bylo. Pokud udělá nebo udělal tlustou čátu on, udělej ji taky, překonej se. Každou větou, slovem o minulosti ji mezi vás pořád taháš, i tím, že mu nasloucháš.
Můj názor... :)

Ahoj lidičky, tak úspěšně zdolávám tu touhu občas mu něco vpálit - jazyk už mám celý rozkousaný :supr: :jojo: :dumbom: . Nejhorší jsou pro mě ty jeho noční (na kterých se scházeli), přes den se člověk zabaví s malou, ale když spinká a já si lehám sama do postele, tak hlava šrotuje... To je hrozný.... Nepomohl by hard reset :lol: :dumbom: ??? Jinak se chová moc hezky (to ale ostatně vždy, takže jsem x-krát měla zato že je konec). Jediný co mě může těšit je, že už ho asi opravdu tlačila se rozhodnout a kdyby se zase dali dohromady, čekat by určitě nechtěla a tlačila by dál, takže bych se to asi rychle dozvěděla - no moje dedukce :vissla: ?! Jen prostě nechápu, že mohla jako matka (11 letý syn) chtít po chlapovi od rodiny, aby odešel po ročním manželství a od 5-ti měsíční holčičky. No ale jak to tady pročítám, vše je možný a i takový ženský se najdou. Jen si říkám : " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě... "

Ahoj, moc ti přeji at  to výjde.Ale nemysli si že berou milenky ohled na manželky i když maji malé dítě.Mám přitele je mu 35 let má 3 letý a roční děti, rád by se se mnou stýkal, prostě manželka mu nerozumí.Z mého pohledu je to hrozný, já ho vždy vyslechnu, ale kdybych chtěla , mohla bych být jeho milenkou. Jenom milenkou, protože by to nemělo budoucnost. Prostě to tak je. A hlavně já o něj nestojím, ted se mě stává, že o koho stojím já nestojí on o mě a zase obráceně.
Ale tobě přeji moc štěstí, máš před sebou dlouhý a ještě bohatý život.

Emanuela- ani nevíš, jak ráda čtu Tvůj příspěvek. Dává mi to lepší pohled a svět, vědět, že jsou ještě ženské , které by TŘEBA braly ohled "na tu druhou, s kterou si chlap vylévající si srdíčko tolik moc nerozumí...". To že o něj nestojíš, může být z tisíce důvodů, já vím, ale já bych tam moc ráda  viděla dovětek:- kdyby byl volný, tak bych o tom možná uvažovala.... :jojo:

Natálka- rozumím ti , jak moc by jsi chtěla pochopit PROČ on a PROČ ksakru ona????!!! Ale nelam si s tím hlavu. Holky tady nerady vidí napsané :  - já bych nikdy.... Osobně si myslím, že jsou i takové , které by opravdu nikdy nic takového druhé ženě, notabene mamině od kojeňátka neudělaly vědomě. Řeči, že je to JEN věc dvou( buď on+ milenka, nebo ona + manžel) mi pořád nesedí a si hooodně dlouho nebudou. Pokud chci své "štěstí" stavět na  smutku druhého, myslím, že stejně nic nezískám... Vyplývá mi to i z příspěvků pisatelek, které tu  řešily "přechodná období" milencem, třeba i ženatým...
To že má "vaše milenka" 11letého syna, neznamená , že má soucit a že by se dokázala postavit třeba i svádění Tvého muže čelem. Může  stejně tak jako řada jiných lapat své  chvilky pochybného štěstíčka na úkor Tvé rodiny a ještě si to vysvětlit sama sobě  tak, že po Tobě a Vaší malé jí vlastně nic není....:grater:

Ahoj děkuji, že tě mé psaní potěšilo. Jelikož už jsem si prošla svým vztahem a vím jaký to je, nechtěla bych taky ublížit.Ale pozor pokud přeskočí jiska nevím????????I když proč bych měla ničit manželství. Ale chlapy jsou mrchy, měla jsem i takového kamaráda, kdy mu manželka odjela do divadla do Prahy a on si mě pozval domů. No opět jiskra nepřeskočila. Ale věřím že jednou jiskra přeskočí, hlavně at není ženatý, protože bych nechtěla se dělit. I já jsem navštívila milenku svého muže i já si prošla tím peklem a nerada bych abych to prožívala i já.Ted čekám na toho svého prince, který mě bude milovat a hlavně si mě vážit.

Budu Ti držet pěstičky, až mi budou ruce modrat, aby to byl frajer, dobrák, hvězdička a srdíčko a  VŮŮŮBEC  PAN JEDNIČKA!!! Když už ne svobodný, tak alespoň šťastně a dýl rozvedený,abys ho neměla i s koulí minulého vztahu na noze....:jojo::supr::hjarta:

Natalka08 napsal(a):

Jen si říkám : " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě... "

Ano, to melou...
Takže vybočím z téhle idylky: nedávám vám moc velkou šanci.
Ty jsi pořád to nejdůležitější nepochopila... a přitom to tu už zaznělo.
Možná tedy dostaneš další šanci to pochopit...
Po kolikáté už? Po páté?

Děkuji ti moc, to mě ještě nikdo neřekl, že mě drží peštičky, až budpu modrat a až se ten princ objeví dám Vám vědět, protože si myslím že si to zasloužím. A moc se těším. A Vám všem přeji taky hodně lásky a štěstíčka. Ahoj Eva z Brna

Pandorraa- já na Boží mlýny VĚŘÍM, stejně jak Natálka,  ještě nikdy mě nezklamaly.... Co pošleš, to se vrací. Kdyby to bylo stokrát, stokrát budu věřit a snažit se žít v souladu s tím mým NEUBLIŽOVAT VĚDOMĚ.  Stačí, co člověk nadrobí nevědomky, ne??
Nevím, jestli Natálka  bude dělat chyby 5x , či vícekrát- ale  já svých chyb ani životních omylů nelituji, beru je tak jak přišly a zase odešly- přijdou zas odejdou  5x, 10x 100 x ... :jojo:
Ti  TAM mi zatím nepřibouchli dveře a doufám, že se k tomu ani nechystají, tak můžu věřit dál tomu mletí......  Nějak takhle : naděje- víra  a láska -bych to viděla :)
Každý z nás má někdy den, kdy je na zemi jak červ, ale pokud bych měla zůstat červem, chci být aspoň v jablku, ne ve shnilé švestce.....:D

Natálko, přečti si pár dislusí tady o milenkách. Když jsem napsala, že bych nemohla být milenkou ženatého, protože bych nemohla ublížit jeho manželce, tak se tu do mě pustily, že ony nikdy manželku neřeší, že je jim nějaká manželka ukradená, protože ony mají vztah s tím chlapem a ne s jeno manželkou a bla bla. A to jsou holky, o kterých bys řekla, že jsou docela empatické a soucitné. Takže jeho milenka tě taky neřeší, jsi jí prostě fuk. Bohužel...

zuzi777a napsal(a):

Nevím, jestli Natálka  bude dělat chyby 5x , či vícekrát- ale  já svých chyb ani životních omylů nelituji, beru je tak jak přišly a zase odešly- přijdou zas odejdou  5x, 10x 100 x ... :jojo:

Zuzi, já taky svých chyb nelituji, ale tady jde o to se z nich poučit. Příště to udělat jinak, změnit své chování. A ne si říct, přišly a zase odejdou ;)

Ivana napsal(a):

Natálko, přečti si pár dislusí tady o milenkách. Když jsem napsala, že bych nemohla být milenkou ženatého, protože bych nemohla ublížit jeho manželce, tak se tu do mě pustily, že ony nikdy manželku neřeší, že je jim nějaká manželka ukradená, protože ony mají vztah s tím chlapem a ne s jeno manželkou a bla bla. A to jsou holky, o kterých bys řekla, že jsou docela empatické a soucitné. Takže jeho milenka tě taky neřeší, jsi jí prostě fuk. Bohužel...

s hrůzou jsem si uvědomila že to tak skutečně je....

Kuřátko - i ten, kdo se safra fest snaží chyby nedělat, stejně nějaké napáchá:D Nedělat chyby znamená  nemít se z čeho učit...;)
Moje chyby (5x-100x) jsou i zcela nové, neokoukané....:DTo , že nějaké dělám, neznamená , že do zblbnutí opakuji ty staré...:jojo:

Asi to myslíme obě stejně, jen to každá píše jinak. Chyby dělám asi denně, jen se snažím nedělat ty stejné pořád dokola.

Teď mi to bylo ukázána na úplné banalitě. Mám 3 svazky klíčů, ale jen na dvou klíč od vrchního zámku. Tak se stalo, že jsem ty dva svazky půjčila a třetí bez klíče si nechala. Přijela jsem z dovolené a nemohla se dostat domů. Dobré duše mi zamkly i vrch :-D  No a já pořád otálela s doděláním toho klíče. Tak se mi po 14 dnech ta samá situace zopakovala.
Je to možná pitomé přirovnání, ale myslím si, že to tak funguje. Dokud se z té chyby nepoučíš, bude ti jí osud posílat stále dokola ;)

Jen tak mimochodem. Už je to zase týden a já ten klíč pořád nemám dodělaný
:dumbom:

Pan, máš pravdu, asi jsem nic nepochopila. Navíc jsem udělala další hloupost, jsem fakt blbá :( . Včera mi to nedalo a koukla jsem mu do telefonu. Měl tam v odeslaných sms, co jí psal na rozloučenou a bylo tam, že ji bude pořád milovat a když se podívá na NAŠI dceru, vždy si na ni vzpomene. Je mi z toho fakt blbě, ale dobře mi tak, neměla jsem se koukat. Jen to nechápu, protože asi 5 minut nato mi psal tu krásnou sms, že už vše vyřešil a moc mě miluje a budeme šťastná rodina. Holky, já mám strašný strach, že ji opravdu miluje a s náma zůstal jen kvůli tomu, aby ho rodina neodsoudila. Ona mu pak na to napsala, že se to odpustit nedá.... Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... Nemohla bych žít s představou, že se mnou je jen z povinnosti a srdcem je někde jinde.... Je to fakt houpačka, nejraději bych vůbec nebyla, kdybych neměla malou....

Natálka, nevidím tomu tvojmu do hlavy, ale aj mne sa stalo, že som bola zamilovnaá naraz do dvoch mužov... život to potom sám vyriešil, odmilovala som sa, keď som toho jedného spoznala bližšie, resp. v iných situáciách... a s druhým som nejaký čas zostala. Určite má rád aj teba, ale proste chémia a hormóny majú tsunami, ktoré časom opadne a ostane podstata. Nerob rýchle závery, daj tomu šancu a uvidíš sama. No zostávať s ním za každú cenu nemusíš, ani on s tebou samozrejme nie. ;)

Natálie jedna zatracená! :-))) A co jsi si myslela, že jí jako na rozloučenou bude psát? Ty jsi ale ee holka, už ti nebudu půjčovat moje hračky? Nebo by se ti líbilo něco ve stylu jak zjistil že miluje nade vše svoji ženu ? On chudák svoji ženu musí fakt milovat, protože jinak by se na ní už dávno vybodnul - minimálně za to narušování jeho soukromí. Ty máš jediný štěstí, že ta milenka není moc šikovná a nejspíš mu nějak položila nůž na krk. Co znamená zmínka o vaší dceři nevím a vůbec to není důležité. Důležité je, že to s ní skončil a hned potom to řekl i tobě.
Už sis našla něco, co tě zaměstná, abys pořád neřešila?

A na ty řeči, jak jí bude vždycky milovat se vykašli. Ono se toho napovídá .... :-) Za půl roku už si na ni vzpomene jen občas. Nesmíš chtít všechno za týden, ani za měsíc.

:grater:Natálka - řekla sis o to:grater:
Myslím si totéž co Salen-   přece jí nebude psát, že pochopil , že je vůl a co by ztratil ve Vás????
Opravdu šťourat se v tom pozbývá smysl. Pokud to neskončíš ( to sebetlučení pochybnostmi)  zůstaneš s malou sama.    Podívej se na toho svého chlapa- miluješ ho??? Tak ho ber i s jeho minulou láskou. Pokud to nedokážeš a budeš na něj hnusná, stejně se rozejdete. Chlapi postrádají svatozáře.... Bohužel.....

Natalka08 napsal(a):

Pan, máš pravdu, asi jsem nic nepochopila. Navíc jsem udělala další hloupost, jsem fakt blbá :( . Včera mi to nedalo a koukla jsem mu do telefonu. Měl tam v odeslaných sms, co jí psal na rozloučenou a bylo tam, že ji bude pořád milovat a když se podívá na NAŠI dceru, vždy si na ni vzpomene. Je mi z toho fakt blbě, ale dobře mi tak, neměla jsem se koukat. Jen to nechápu, protože asi 5 minut nato mi psal tu krásnou sms, že už vše vyřešil a moc mě miluje a budeme šťastná rodina. Holky, já mám strašný strach, že ji opravdu miluje a s náma zůstal jen kvůli tomu, aby ho rodina neodsoudila. Ona mu pak na to napsala, že se to odpustit nedá.... Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... Nemohla bych žít s představou, že se mnou je jen z povinnosti a srdcem je někde jinde.... Je to fakt houpačka, nejraději bych vůbec nebyla, kdybych neměla malou....

- Co máš proti tomu, že bude tu ženu navždy milovat? Zůstává přece s tebou a ty bys měla ocenit, že má v sobě dost lásky pro
  tebe i pro ni, ale svůj život spojil s tím tvým
- Co znamenají ty tvé řeči o mlýnech? Došlo ti vůbec, že nám melou všem stejně?
- Vztah ty+tvůj muž+milenka =TŘI lidi a KAŽDÝ z nich, tedy i ty, musí příjmout svou zodpovědnost. Nezdá se mi, že tys to   udělala,když tu vyjadřuješ svůj údiv nad tím, že ona žena klidně ODVEDE tátu tvé dceři... dala mu snad pistoli ke spánku?   
- Skutečně máš velké štěstí, že ona žena asi není dost vychytralá a šikovná. Jinak by tvého muže s pomocí tvého neustálého
  lustrování a pochybností o jeho úmyslech dostala než by luskla prstem.
- Ty jsi na vašem vztahu závislá až běda. Toho chlapa pěkně dusíš. Pokud ty svůj přístup nezměníš, bude ti utíkat pořád. A moc
  ti přeji, aby to nebylio za stále stejnou ženou, prototže by u ní mohl zůstat.
- Neřeš pořád svého muže, řeš svoji nejistotu a závislost, vstaň od compu a najdi si psychologa, který ti pomůže najít pravou
  příčinu tvých obav a strachů.

Jinak opbávám se, jak píšou holky, opravdu časem zůstaneš s malou sama. a nebude to proto, že chlapi nemají svatozář, bude to proto, že my máme leckdy rohy :jojoo:

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Pan, máš pravdu, asi jsem nic nepochopila. Navíc jsem udělala další hloupost, jsem fakt blbá :( . Včera mi to nedalo a koukla jsem mu do telefonu. Měl tam v odeslaných sms, co jí psal na rozloučenou a bylo tam, že ji bude pořád milovat a když se podívá na NAŠI dceru, vždy si na ni vzpomene. Je mi z toho fakt blbě, ale dobře mi tak, neměla jsem se koukat. Jen to nechápu, protože asi 5 minut nato mi psal tu krásnou sms, že už vše vyřešil a moc mě miluje a budeme šťastná rodina. Holky, já mám strašný strach, že ji opravdu miluje a s náma zůstal jen kvůli tomu, aby ho rodina neodsoudila. Ona mu pak na to napsala, že se to odpustit nedá.... Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... Nemohla bych žít s představou, že se mnou je jen z povinnosti a srdcem je někde jinde.... Je to fakt houpačka, nejraději bych vůbec nebyla, kdybych neměla malou....

- Co máš proti tomu, že bude tu ženu navždy milovat? Zůstává přece s tebou a ty bys měla ocenit, že má v sobě dost lásky pro
  tebe i pro ni, ale svůj život spojil s tím tvým
Jinak opbávám se, jak píšou holky, opravdu časem zůstaneš s malou sama. a nebude to proto, že chlapi nemají svatozář, bude to proto, že my máme leckdy rohy :jojoo:

souhlasím s Pan.
Natalko, vlezla jsi do telefonu a dozvěděla co ses dozvěděla. Díky tomu se budeš trochu trápit a příště to třeba už neuděláš. Važ si toho že pro tvého muže je rodina i nad milenku.
To co jí psal o tom že ji miluje vlastně ani nemusí být pravda. Chlapi se rozcházet většinou neumějí a jsou schopni té, se kterou vztah ukončují hodně lhát, aby ji neranili více.
Tvuj muž určitě miluje i tebe když se rozhodl zůstat s tebou. Věř mi že kdyby s tebou nechtěl být a k tobě necítil lásku, tak by byl už nastěhovaný u ní.

Víš Natálka , pořád přemýšlím, jak Ti dodat kuráž a jiný směr pohledu ...
Ty  si nemusíš myslet, že ho musíš obdivovat za to, že s Vámi zůstal. Dokonce ani nemusíš chtít chápat, že  se loučí s milenkou nějakými uslintanými smskami, dokonce si můžeš myslet , že zústává kvůli malé a ne Tobě. ALE JESTLI MU COKOLIV Z TOHO BUDEŠ MLÁTIT O ČELO, budeš  to TY , kdo bude litovat. Protože ho máš ráda, nechceš ho ztratit( i když to není klíček, že?!) Právě proto ho nezaháněj- POĆKEJ, dej si ČAS!  Nech ho ať ukáže v horizontu 5 let , co v něm je.  Mohlo by se ti fakt stát , že kvůli ukončené, banální nevěře ztratí tvá holčička  stálý kontakt s vlastním tátou a že  další člověk, který ti vstoupí do cesty  může být  stokrát horší, než tenhle. Jste maldí, můžete pracovat na sobě , na vztahu- ten  ČAS máš, jen ho teď nechceš vidět....

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Pan, máš pravdu, asi jsem nic nepochopila. Navíc jsem udělala další hloupost, jsem fakt blbá :( . Včera mi to nedalo a koukla jsem mu do telefonu. Měl tam v odeslaných sms, co jí psal na rozloučenou a bylo tam, že ji bude pořád milovat a když se podívá na NAŠI dceru, vždy si na ni vzpomene. Je mi z toho fakt blbě, ale dobře mi tak, neměla jsem se koukat. Jen to nechápu, protože asi 5 minut nato mi psal tu krásnou sms, že už vše vyřešil a moc mě miluje a budeme šťastná rodina. Holky, já mám strašný strach, že ji opravdu miluje a s náma zůstal jen kvůli tomu, aby ho rodina neodsoudila. Ona mu pak na to napsala, že se to odpustit nedá.... Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... Nemohla bych žít s představou, že se mnou je jen z povinnosti a srdcem je někde jinde.... Je to fakt houpačka, nejraději bych vůbec nebyla, kdybych neměla malou....

- Co máš proti tomu, že bude tu ženu navždy milovat? Zůstává přece s tebou a ty bys měla ocenit, že má v sobě dost lásky pro
  tebe i pro ni, ale svůj život spojil s tím tvým
- Co znamenají ty tvé řeči o mlýnech? Došlo ti vůbec, že nám melou všem stejně?
- Vztah ty+tvůj muž+milenka =TŘI lidi a KAŽDÝ z nich, tedy i ty, musí příjmout svou zodpovědnost. Nezdá se mi, že tys to   udělala,když tu vyjadřuješ svůj údiv nad tím, že ona žena klidně ODVEDE tátu tvé dceři... dala mu snad pistoli ke spánku?   
- Skutečně máš velké štěstí, že ona žena asi není dost vychytralá a šikovná. Jinak by tvého muže s pomocí tvého neustálého
  lustrování a pochybností o jeho úmyslech dostala než by luskla prstem.
- Ty jsi na vašem vztahu závislá až běda. Toho chlapa pěkně dusíš. Pokud ty svůj přístup nezměníš, bude ti utíkat pořád. A moc
  ti přeji, aby to nebylio za stále stejnou ženou, prototže by u ní mohl zůstat.
- Neřeš pořád svého muže, řeš svoji nejistotu a závislost, vstaň od compu a najdi si psychologa, který ti pomůže najít pravou
  příčinu tvých obav a strachů.

Jinak opbávám se, jak píšou holky, opravdu časem zůstaneš s malou sama. a nebude to proto, že chlapi nemají svatozář, bude to proto, že my máme leckdy rohy :jojoo:

Pan a Petře, s tímto já bohužel souhlasit nemůžu a myslete si o mě, že jsem naivní, hloupá nebo cokoliv jiného. Já jsem vstupovala do manželství s tím (a to si myslím, že snad skoro každá z nás), že se nebudu muset o manžela dělit. Nechci si ho k sobě ani připoutat, ani zavřít do zlaté klece. Ale prostě pokud by měl srdce jinde, chtěla bych to vědět a raději budu sama. Prostě v tomto jsem asi staromódní, ale vztah je podle mě záležitostí dvou, ne tří....

Na našem vztahu asi závislá jsem, prostě v minulém manželství jsem přišla o dítě a bývalý manžel začal hrát automaty. Odrážela jsem se znovu ode dna. Nynější manžel byl pro mě záchrana. Dlouho jsme se snažili o miminko, na svatební cestě se nám to povedlo a teď, když jsem si myslela, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě, se mi vše zbořilo, jako domeček z karet.

Zuzi a Salen, snažím se přes den zaměstnat hlavu pořádně a daří se, jen ty noci, když je na noční a já sama ulehám do postele, začne mi to v hlavě šrotovat. Ale myslím si, že opravdu to chce čas. Je to teď všechno strašně živý a když uvidím, že se snaží, postupně by to mohlo odeznívat. Navíc jsou do toho zamíchaný i ty moje hormony z kojení :butter: .
Strašně moc mi pomáháte a vážím si toho, jen si prostě někde potřebuju vylít srdíčko.

Vím, že když mu ji budu připomínat, bude to horší - tak jdu zase na tu metodu rozkousanýho jazyka :dumbom: . Holky mějte se mnou prosím strpení, budu se snažit držet vašich rad a ještě jednou díky všem za názory.

Natalko.... :pussa: a pohlazení   :):)

napsala jsi:
Ale prostě pokud by měl srdce jinde, chtěla bych to vědět a raději budu sama. Prostě v tomto jsem asi staromódní, ale vztah je podle mě záležitostí dvou, ne tří....

to se velice lehko ríká že bys raději byla sama...teorie je "lehká" ale ta praxe...ta praxe... :vissla:
píšeš..."Ale chtěla bych to vědět..."
osobně si myslím - na co ??? na co to chceš vědět???vnitřně se rozervávat...?  nejak mi uniklo jak se k Tobě manžel choval při nevěře - jak jsi na to přišla a tak...ale pokud se muž ke mně bude chovat DOBRE - tak jak to vyhovuje mně....proč se proboha trápit tím co dělá jinde...a potažmo s kým...??!
jakmile ale vycítím změnu v jeho chování, zabliká kontrolka a začnu se i já chovat jinak...a to je pak prušviho - pro mě....
nemám zkušenost s "ustálou nevěrou" - my ji neustáli-jsem rozvedená - tak nemůžu říct jak na to  - PO TOM VSEM - takže tohle co ted napíšu jsou jen myšlenky jak bych to ASI řešila....a chápu tě že jsi mu po TOM do mobilu vlezla...přesně vím tedy myslím co jsi čekala....jak psaly holky....ujišění o tom že miluje jen teba atp..... a to jsi tam nenašla a jsi rozčarovaná....ale manžel "dal přednsot" Tobě, vaší rodině...a na tom stavej dál :):):):) ikdyž je to UKRUTNE TEZKE     :)
držím pěstičky :):)

No, Natálko, miluješ svého muže nebo jen sebe a svoji představu o manželství? :kapitulation: Přemýšlej nad tím... ono to bude dost zásadn, tohle si uvědomit.
Ten chlap se snaží, i když z mého pohledu dost neobratně a nešťastně (svěřování, nevymazané smsky), ale to je vedlejší věc. Snaží se... Když jsi napsala, že Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... , myslela jsi to opravdu upřímně nebo to bylo jen plácnutí do vody? Já vím přesně ten pocit, který jsem po podobném uvědomění zažila. To byla nirvána, já se tak ohromně zklidnila, mě se ulevilo. V tom okamžiku jsem věděla, že ho opravdu! miluju a že spolu budeme vycházet do konce života, i když k madam půjde a bude s ní. Samozřejmě, že by to bolelo, jak čert, taky jsem pro to udělala všechno, čeho jsem byla schopná, aby se to srovnalo, ale po tomhle to šlo všechno lehčeji...
Prostě, jestli miluješ svou představu, tak to nesrovnáte. On se nikdy nebude chovat podle tvých představ, už nikdy mu nebudeš věřit, už nebude mezi vámi důvěra, pohoda, láska....
Jestli ale miluješ toho chlapa, tak se to bude rovnat, bude se tvá důvěra zvětšovat, a pokud přijdou pochybnosti, tak je odeženeš a nebudeš jim přikládat žádnou váhu. A hlavně, budeš si užívat, že ten skvělej chlap, kterej zaplaťpámbu není dokonalej, je s tebou.

Natálko tak jsem si přečetla znova  tvuj uvodní příspěvek....to že nepůjde k psychologovi...že by mu stejně řekl že je děvkar - to si myslí |tvuj muž sám o sobě??? jak děvkař když s nimi nespal jak tvrdí?? 
upřímně - a nepříjemně....tento muž  jiný nebude...a tobě - podle mě - nezbyde než se s tím bud smířit nebo od nej odejít...nic mezitím není....
ale vzhledem k tomu že se o nej nechceš a nedokážeš dělit....

Natálko, dovedu si představit, co zažíváš....................taky jsem měla něco podobného.
Je to rok a 7 měsíců, každý den si na TO vzpomenu asi tak 10 krát............to už nic není
Dnes máme pěkný vztah, mnohem lepší než před TÍM.
Poučila jsem se, dělala jsem špatně spoustu věcí.
Chce to čas, číst Babinet a mít silné nervy, nevyčítat, nevracet se k TOMU..................au, au.
Moc ti fandím............užívej si miminečka a dělej si radost.................ne radostiiiii
Jsi krásná, mladá žena, která si zaslouží být šťastná!!!!!

Natálko, taky bych nedokázala být s mužem, který by měl srdce někde jinde a se mnou zůstal z povinnosti. Ale to ten tvůj určitě není. Nějak to přeci ukončit musel a je fakt, že jí neřekne, nic zlého. Zamilovanost je šílená chemie a s lidmi dělá různé věci. Ano, tvůj muž se zamiloval, ale tebe miluje (to je velký rozdíl) a chce být s tebou a malou.

A to, jestli tě tvůj muž miluje nebo je s tebou z povinnosti přece poznáš. Podle jeho chování k tobě. Ten můj byl se mnou jenom z povinnosti a bylo na něm vidět, že se trápí. Vyhýbal se mi, nemluvil se mnou a jistá jsem si byla v momentě, kdy se změnilo "chci být s vámi" a "chci být s vámi i sní" na "chci být malým a s ní". Já už jsem tam jaksi chyběla.

Takže Natálko, tebe miluje, chce s tebou být a začít znovu. Nekoukej do toho mobilu, zakaž si to, ublížíš jenom sama sobě. Pracuj na sobě a na vztahu. A to nejdůležitější co je, nebuď závislá na svém muži. najdi si koníčky a alespoň trochu se od něj odpoutej  :hjarta:

Natalka08 napsal(a):

Pan a Petře, s tímto já bohužel souhlasit nemůžu a myslete si o mě, že jsem naivní, hloupá nebo cokoliv jiného. Já jsem vstupovala do manželství s tím (a to si myslím, že snad skoro každá z nás), že se nebudu muset o manžela dělit. Nechci si ho k sobě ani připoutat, ani zavřít do zlaté klece. Ale prostě pokud by měl srdce jinde, chtěla bych to vědět a raději budu sama. Prostě v tomto jsem asi staromódní, ale vztah je podle mě záležitostí dvou, ne tří....

Na našem vztahu asi závislá jsem, prostě v minulém manželství jsem přišla o dítě a bývalý manžel začal hrát automaty. Odrážela jsem se znovu ode dna. Nynější manžel byl pro mě záchrana. Dlouho jsme se snažili o miminko, na svatební cestě se nám to povedlo a teď, když jsem si myslela, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě, se mi vše zbořilo, jako domeček z karet.
.

Samozřejmě nesouhlasit můžeš, můžeš proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, co můžeš.
Já chápu, že jsi vstupovala s něčím do manželství, ale to tvůj muž jistě taky a pochybuji, že to byla představa, že je pro tebe záchranou a že ty se na něj pověsíš.

Pokud on se s tou paní skutečně rozešel, řeči o třech v manželství jsou mimo mísu. Možná by ti pomohlo, kdybys si přiznala, že na něm tak visíš, že prostě nesneseš pomyšlení, že ho může zajímat i někdo jiný, než ty. Že nedovedeš rozlišit mezii tím někoho milovat a jen ho tak mít v srdci a někoho milovat a denodenně s ním být. Ta vzpomínka v srdci sice zůstává, ale bledne a bledne tak, jak jde život. Ty docla slušně obelháváš sama sebe, když tu tvdríš, že muže k sobě nechceš připoutat. Pak ale nechápu, proč se trýzníš tím, co on dělá, pokud je na noční.

Na tvém místě bych si honem rychle vyjasnila, co vlastně chci - zda si vylívat srdce a jen hořekovat nad tím, že mě muž dost nemuluje, uniká mi a nejspíš se stoupajícím tlakem unikat bude a nebo zda se chci osvobodit od své závislosti a být rovnocennou partnerkou. V tom druhém případě bych pak velmi dobře zvážila, zda můj muž chce totéž, co já - věrný, tolerantní partnerský  vztah a nebo už je natolik jinde, že se mnou zůstává jen kvůli dceři. A podle toho bych se zařídila. Bez výčitek, bez lkaní, protože tak, jako máš právo se rozhodnout podle svého ty, má ho i on.

Z tebe mám bohužel pocit, že jsi schopná nastoupit a nekonečně dlouho jet ve vlaku, kde ti průvodčí zmizí na každém nádraží, ale až se vrátí a ujistí tě o lásce nehynoucí, ty bez ohledu na zpoždění, které vlak nabírá zastávku od zastávky, v něm budeš klidně sedět dál. Pojedeš klidně i na uhláku, jen abys nemusela vystoupit.... Nevím, jaký je tvůj manžel člověk, zdá se, že úplně obyčejný, být to ale opravdu mizera, na tom uhláku jistě skončíš.
Drží tě tam strach.

A každý z nás se nejvíc bojí sám o sebe.
Ty se asi bojíš hodně moc, když ses ještě nezamyslela nad tím, proč se tvůj muž od té ženy nedovede odpoutat a pořád se k ní vrací. Píšeš, že se už rozešli 4x. Někde je tedy pořád stejný problém. Kde? Tu ženu vynech, ta s tím nemá nic společného, ona je jen DŮSLEDEK nikoliv PŘÍČINA. Hledej ve svém muži a v sobě. A taky ve vašem vztahu.
No a pokud trváš na tom, že příčinou je ona paní, tak se rozveď, protože proti takové příčině nejspíš nemáš šanci, tu vyřešit nemůžeš.

Ani svého muže vyřešit nemůžeš. Pokud sám sebe vidí jako "děvkaře", pláče ti na rameni, vysvětluje, omlouvá se..... no potěš tě pánbůh...

Vyřešit můžeš jen sama sebe.
A pak se věci samy "od sebe" dají do pohybu. Hnou se tím správným směrem, tedy tam, kam ty potřebuješ, abys byla šťastná.

Pan, i když píšeš některé věci drsněji, máš v nich sakra pravdu  :godlike:

Natalka08 napsal(a):

Pan a Petře, s tímto já bohužel souhlasit nemůžu a myslete si o mě, že jsem naivní, hloupá nebo cokoliv jiného. Já jsem vstupovala do manželství s tím (a to si myslím, že snad skoro každá z nás), že se nebudu muset o manžela dělit. Nechci si ho k sobě ani připoutat, ani zavřít do zlaté klece. Ale prostě pokud by měl srdce jinde, chtěla bych to vědět a raději budu sama. Prostě v tomto jsem asi staromódní, ale vztah je podle mě záležitostí dvou, ne tří....

Na našem vztahu asi závislá jsem, prostě v minulém manželství jsem přišla o dítě a bývalý manžel začal hrát automaty. Odrážela jsem se znovu ode dna. Nynější manžel byl pro mě záchrana. Dlouho jsme se snažili o miminko, na svatební cestě se nám to povedlo a teď, když jsem si myslela, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě, se mi vše zbořilo, jako domeček z karet.

Zuzi a Salen, snažím se přes den zaměstnat hlavu pořádně a daří se, jen ty noci, když je na noční a já sama ulehám do postele, začne mi to v hlavě šrotovat. Ale myslím si, že opravdu to chce čas. Je to teď všechno strašně živý a když uvidím, že se snaží, postupně by to mohlo odeznívat. Navíc jsou do toho zamíchaný i ty moje hormony z kojení :butter: .
Strašně moc mi pomáháte a vážím si toho, jen si prostě někde potřebuju vylít srdíčko.

Vím, že když mu ji budu připomínat, bude to horší - tak jdu zase na tu metodu rozkousanýho jazyka :dumbom: . Holky mějte se mnou prosím strpení, budu se snažit držet vašich rad a ještě jednou díky všem za názory.

Natálko, to jestli má srdce jinde poznáš přece podle jeho chování k tobě, ne podle nějaké SMS.
Myslíš že by to bylo lepší obráceně? Aby tobě přišla od něho zpráva že tě sice miluje, ale nemůže s tebou být a přitom žil s ní.
A rozhodně bych dával větší váhu tomu co tobě říká, než tomu co má v telefonu.
Přemýšlej nad tím, protože pokud se rozhodneš vztahs ním uplně ukončit, nejspíš to bude napořád.
Kdežto ta druhá - sejde z očí, sejde z mysli a jeho srdce bude zase jen u tebe.
Zamilovanost přeci trvá velmi krátce, ale láska........
Přemýšlej, než uděláš zásadní rozhodnutí :)

Kuřátko napsal(a):

Pan, i když píšeš některé věci drsněji, máš v nich sakra pravdu  :godlike:

:)
Po těch pětadvaceti stránkách jsem usoudila, že Natalka je už dost "pochovaná" a tak je nejvyšší čas ji taky trochu "nakopnout", aby neskončila pět metrů pod zemí ;)
Dívím se, že ty falešné tony,. které tu mnohdy zazněly, ji nervou uši..... No halt máme každý jiný sluch, každý to máme jinak, ale pravidla jsou pro nás pro všechny stejná, to se nedá ukecat :|
Moc ji přji, aby to ustála.

Já jsem vstupovala do manželství s tím, že se nebudu muset o manžela dělit... Nechci si ho k sobě ani připoutat, ani zavřít do zlaté klece... Na našem vztahu asi závislá jsem... manžel byl pro mě záchrana
Natálko, přijde mi, že M byl pro tebe spíš ta "záchrana", než partner. Někdo, kdo se od tvého BM hodně liší, s kým budeš moci mít to vytoužené dítě... Jenomže, děvče, nějak tam slyším "konečně jsem dosáhla, co jsem chtěla a on mi to kazí". Trochu jako plavec, který se svého záchrance drží tak pevně, že jdou nakonec ke dnu oba. V takovém případě prostý pud sebezáchovy velí zachránit si vlastní kůži, víš. Odplavat někam, kde se můžu nadechnout - a teprve potom se buď pokusit o záchranu znova... nebo se vrátit sám. jenže to nezáleží na tom topícím se, ale jen a jen na záchranci a jeho odvaze, svědomí, smyslu pro povinnost, pomoc bližnímu...

Natálka- zkus si ještě jednou přečíst příspěvek Petra- CHLAPSKÝ názor. Bez emocí. Pak Bazalku- ta má svůj vztah PO v pořádku. Pak Pandoruu- odmysli si strohost a  nekompromisnost... Když z toho uděláš DOBRÝ MIX a přestaneš  se trýznit svými sny a představami, můžeš vykročit. Stejně ti nic jiného nezbývá. Buď  TO v sobě zkousneš, pokusíš se pochopit sebe i tvého muže. MMch jeho svěřování a nevymazávání smsek svědčí o tom,že je trouba!:rolleyes:. Což ale nemusí znamenat , že to není ten nejlepší chlap na světě pro TEBE.
Až uděláš první krok s prokousnutým jazykem ale zvesela- bude líp. Klidně se přijď vypsat- však to tu dělají i hooodně vytrvalé návštěvnice babinetu( jen ne přímo v tomto vláknu). Nikdo z nás nemá patent na rozum, ale pokud ti většina  z různorodě zaměřených ( duchovně, materialisticky, racionálně, naivisticky.... dosaď koho potřebuješ!:D)  přispivatelů radí totéž- asi by na tom něco mohlo být, ne?

Natálko, o stránku zpět jsem se začala radovat a říkala jsem si - tak ta holka to nakonec zvládla, dokáže ho milovat i s tím "rizikem", on si uvědomil, že rodina a láska k ní je moc důležitá a "výhodnější" než vztah s milenkou a protože Ti nechce dál ubližovat, rozhodl se, že svůj vztah s ní skončí.

No, a na další stránce je to, že ses mu podívala do mobilu a přečetla si, co jsi přečetla. A v tu chvíli se mi naježila kůže a řekla jsem si - tak ta holka je úplně stejně pitomá jako já, vůbec nic nepochopila a dopadne stejně blbě, jak já.

Sakra, Natálko, ber to, co přišlo, jako šanci, nepromrhej ji tím, že budeš ve starých kolejích. Manžel se Ti vrátil, zaplakal, nasypal si popel na hlavu a Ty teď jdi a udělej něco se sebou. Zbav se toho strachu, že o něj příjdeš, té závislosti na něm, začni přemýšlej jen o sobě a dcerce.

Pan to napsala přesně tak, jak bylo potřeba - chovali a hladili jsme Tě tu dlouho, teď je potřeba Ti nakopat a probrat Tě, ať to nepoděláš.

Všechny jsme vstupovali do manželství s tím /aspoň do toho prvního :)/, že to bude napořád a krásné  a budeme jen MY DVA a naše děti ... Jenomže to je prostě hezká pohádka, která se ne vždycky plní. Závidím Ti tu možnost znovu začít se svým mužem. Já teď budu začínat (tedy byla bych ráda) s někým jiným, novým, i když bych dala nevím co za to, abych mohla znvou stát tam, kde Ty a nepokazit to svou blbostí. Jo, boží mlýny melou, taky se tím utěšuju a na druhou stranu mi pak dojde, že melou - ale i pro mě. Ještě mě čeká spousta zkoušek, protože jsem to nezvládla a budu to muset udělat všechno ještě jednou a doufám, že už lépe a tudíž naposledy. Myslela jsem si, že jsem nikomu nikdy neudělala nic zlého, tak proč sakra tohle a v době, kdy jsem byla těhotná? Jenomže teď už vím, že jsem ubližovala, a to hodně (nemyslím nějakou obyčejnou nevěrou, která nic neznamenala) člověku, kterého jsem milovala. Chtěla jsem ho předělat, vnutila jsem mu svůj způsob života, zavřela ho do klece spořádaného manželského života, kde je všechno úžasné, nové, vydezinfikované ... A on přitom chtěl být s tou holkou, s kterou před léty začal chodit - bezprostřední, vtipnou, náladovou, plnou vizí a energie ... a bylo by mu úplně fuk, jestli má vyžehlené košile a teplnou večeři každý večer. Tu holku našel, ale bohužel už ne ve mně (i když tam pořád ještě je, ale myslela si, že takhle je to lepší, důstojnější ...).

Natálko já vypíchnu z toho všecho jediné slovo: PARTNERSTVÍ. Partnerství není o tom, že ty na svém muži visíš - to je závaží. Zamysli se nad tím slovem.

ffly napsal(a):

Natálko já vypíchnu z toho všecho jediné slovo: PARTNERSTVÍ. Partnerství není o tom, že ty na svém muži visíš - to je závaží. Zamysli se nad tím slovem.

Jo dobrá rada. Nějak to slovo závaží jsem tu s "papírem na manželství" tj. na majetnictví" toho druhého slyšel několikrát. Tak trochu mi to jak Pan připomíná po 25 stránkách občas Majkafu či Lakinu (kde je holka?) jak úpěnlivě (kdysi i Nabuko) lpěli na tom choti.

jedno je fakt jaksi z nízkého pudu ekonomického zajištění (ad absurdum, byť historicky doložitelného) a ženského principu citově emocionálního sepětí onen "majetnický" vztah nikoli partnerské soužití to daleko víc prožíváte, že choť odchází k jiné. Proto dost často se nechcete pustit a když tak nemoudře bojujete pak s tím, že on má a vy ne. Moudré naopak pustí a jdou dál s novým lepším...

No zasa je pravda, že žena s novorodencom na mužovi závislá do istej miery JE, čo si budeme nahovárať. História sem, história tam. Ale partnerstvo dvoch rodičov a aj inak rovnocenných bytostí by to malo byť aj tak, o to pokoj...

Tak trochu se to sem hodí, tak to dávám na zamyšlení i Natálce.

Pondělní noc jsem strávila s holkama, s kterými se známe od miminkovských věků našich školáků. Vesměs jsme (nebo už nejsme) s partnery přes deset let. Poslouchala jsem smutku jedné z nás a viděla, jak vypadá, když někdo jde s předsudky, tam kde se už naštěstí nemusí žádné hledat.

Jde o fyzicky krásnou holku, která má tři krásné, zdravé holčičky a nevěrného muže. Muže, který je po těch letech podobný stylu jednání válce Rosseových.  Monika přesto, že to kdysi byla submisivní hodňoučká holka je dneska čarodějnice, která nenávidí všechny okolo sebe čítaje svého muže, milenku, tchána, tchýni. Manžela, protože jí zradil a lhal v kostele. Milenku, protože je to bezcharakterní bestie, která odvádí od rodiny manžela (který doma několik let fakticky nepřebývá, duší ani tělem. Stavil se jenom na dva měsíce, kdy se jim povedla třetí holčička z touhy ho zastavit, aby už nikam nešel), tchýni s tchánem (protože ho strašně špatně vychovali a tchán jako farář mu není schopen vysvětlit, že má jedinou povinnost a to vrátit se k rodině). Zavřela se do svého světa, kde vyrůstají tři mrňavé holčičky s mámou, která je hluboce nešťastná, zmítaná nenávistí především sama k sobě.

Vždycky jsem si myslela, že chyba je v něm. Propukla v něm touha urvat neurvatelné před pár lety. Zamiloval se, oba jsou hluboce "věřící" a čest mu tehdy velela zůstat s říkejme jí třeba Monikou. Ona si ho vzala, protože se jí líbila jeho čistota, rozhodnost(je hodně diktátorský typ). Automaticky přišlo první dítko, druhé už v době, kdy to skřípalo. Třetí, když už to byla jen křesťanská povinnost.

Přesto jejímu partnerovi věřím, že měl na začátku upřímnou snahu s ní(nimi) zůstat. Ale:

Nedá se totiž žít pouze z pocitu, že musím mít toho druhého rád, protože je otec(matka) mých dětí.
Nedá se žít pod kuratelou strachu toho druhého, že ho opustím. Žene mě to do touhy opustit.
Nedá se opakovaně žít s nutností utvrzovat toho druhého, že ho miluju. Čím víc musím, tím méně chci.
Nedá se ustřihnout lásku ke komukoliv do koho jsem se zbláznil. Vyhoří mě to zevnitř a nenajdu cestu k tomu koho mám doma. Musím mít klid nechat to odplynout. Přinejmenším nemít pocit, že jsem kontrolovaný, jestli plním, co jsem slíbil.
Nedá se dýchat vedle někoho, kdo nás chce vlastnit, ale stará se o to, zda jsem spokojený pouze ze svého pohledu.

Do srdce se dá totiž vtěsnat víc než jedna láska a nikdo nemá glejtem manželství právo být tam sám. Srdce je jako mobil, nejšťastnější jsou Ti, které nikdy neovládne touha se tam druhému podívat. Jsou to zpravidla Ti, kteří věří, že jejich místo tam prostě je.

Dá se vzpamatovat v roli nevěrníka, který neví, jestli odejít a přesto miluje svoji zákonnou polovičku pouze tehdy:
Mám svého partnera rád a je víc těch chvil, kdy je mi s ním hezky než těch, kdy se něco řeší. Cokoliv z toho, co jsem provedl.
Musí mi ten druhý odpustit a ne mě od té chvíli tiše nenávidět a hlídat. Nenávist mívá v té době podobu hysterické lásky. Nesmí si v duši hýčkat představu, jednou mu to vrátím, aby věděl jaké to je...
Úžasné je, když si mě ten druhý sundá z piedestalu zbožňování, ale miluje mě dál takového jaký opravdu jsem.
Úžasné je, když ten druhý se stane bytostí sám za sebe a přesto mě chce a potřebuje do scénáře života. Ne kvůli dětem, ne kvůli majetku. Pokud mě chce a potřebuje, protože jsem milenec(ka) a přítel(kyně).

Z pozice podváděného:
Můžu vše dát a dostat, pokud pochopím, že nic z výše napsaného není toho druhého povinnost (možná ani přáním) mi dát.
Můžu vše dát a dostat, pokud pochopím, že dostanu jen ty věci, které mi mají být dány a na zbytku buď přestanu lpět nebo si počkám ještě déle.
Všechno, co chci, dostanu. Jen musím pořádně vědět, co to vlastně je. A taky musím mít rozum a chtít jen splnitelné věci.
Musím mít toho druhé rád se vším, co k němu patří. Rád bez otázky vevnitř:"A co on?"

Omlouvám se za délku, ale mě to pondělí dostalo a musela jsem se někde vypsat.

Natálko, neznám tvůj příběh úplně do podrobna, nemám čast to tady všechno číst, ale podle mě máme my dvě část svých životních příběhů hodně společných.

Předem se omlouvám všem, co můj příběh znají zaj to, že to sem píšu už poněkolikáté. Tnetokrát to je pro Natálku.

Můj muž mi byl nevěrný, zjisitla jsem to když dceři bylo osm měsíců (tj před dvěma lety), manželův vztah s milenkou trval tehdy už  rok a půl, začali si spolu měsíc před mým otěhotněním. Také například byl u porodu naší dcery, poté odešel slavit její narození například i se svojí milenkou, protože ta milenka byla jeho asistentkou a já ji osobně znala.

Provalení zosnovala ta jeho tehdejší milenka, nechala mi svoji vizitku (kalhotky) v našem bytě, ve kterém spolu přes léto bydleli zatímco já byla s dětmi (máme totiž narozdíl od vás spolu děti tři) na chalupě. Tak moc ho milovala, tak moc se chtěla mít dobře, že ho chtěla jen pro sebe, on rodinu opustit nechtěl, tak si myslela, že to rozhodnu já, když se o tom dozvím a vyhodím ho. Mě to zas tak nepochopitelné nepřijde, byl pro ni úžasným partnerem a myslela si, že jim spolu bude v budoucnu líp než jak žili doposud. V té době byla sama rozvedená, měla desetiletou dceru.

Také mi můj muž později svěřil (sám od sebe, neptala jsem se), že se s ní zkoušel před provalením vícekát rozejít, ale nešlo to.

Jo a taky by se můj muž dal označit za děvkaře, protože před tímto vztahem mi byl opakovaně nevěrný (zase sám mi to řekl, neptala jsem se, chtěl znovu začít s čistým štítem).

Když se vše provalilo, také jsem byla díky kojení pod vlivem hormonů, navíc jsem byla docela vážně nemocná.

Manžel po provalení na můj dotaz jak si to představuje dál řekl, že tak jak doposud. Já v té době ve třech dál žít nechtěla, neměla jsem pocit že můj muž je ten, který by mi za to stál, že po světě určitě běhá spoustu mužů, kteří by chtěli jen mě.

Takže jsem tehdy svému muži řekla, že já ve třech žít nechci, ale že mu nikterak nestojím ve štěstí, že pokud chce, může dál svůj život spojit s milenkou, že pokud on nebude dělat problém s penězi (byla jsem na mateřské a zůstaly by mi v péči tři děti), já nebudu dělat problémy s ničím. A že pokud chce dál žít s námi, budu se snažit mu to co nejvíc usnadnit a zpříjemnit.

On tehdy řekl, že chce vidět naši malou vyrůstat, že chce být při tom, až bude dělat první krůčky. Že si sice váží mé osobnosti, že ho ale vůbec fyzicky nepřitahuju.... Že ale chce zůstat s rodinou. S milenkou se rozešel (vůbec netuším co jí říkal a ani to vědět nechci). Stačí to, co mi sám od sebe řekl - že mu řekla, že na něho počká, než děti vyrostou (on jí řekl ať nečeká), chtěla tehdy po něm při tom když se za ní přijel rozejít, aby se s ní ještě naposledy pomiloval, on to odmítl, pak ho ještě mnohokrát kontaktovala pod různými záminkami, že je jí smutno a že chce jen slyšet jeho hlas, mnohokrát potřebovala s něčím poradit. Do toho se ještě museli vídat pracovně...

No já si tehdy řekla dvě věci - za prvé - já nás všechny do této situace nepřivedla, nejsem to tedy podle mě já, kdo má vše řešit - ať to řeší můj muž. On se rozhodl pro nás a dobrovolně. Já tedy tehdy byla přesvědčená, že to je jeho rozumové řešení, že zaláskován je jinde a že nám to spolu stejně nevydří, ale jak říkám, nechtěla jsem to být já, kdo to ukončí.

A za druhé - to se ve mně ozvaly temnější stránky mé duše - nechtěla jsem, aby to ta druhá (tehdy jsem jí říkala ta mrcha) neměla tak jednoduché a aby jí všechno nevycházelo tak, jak si naplánovala (tj když si umanula ho mít jen pro sebe aby za ní hned neběžel a rád). Takže já jsem se snažila být lepší ve všem než ona a tak jsem byla na svého muže příjemná, že mu zkrátka bylo se mnou tehdy jen dobře. Vyptala jsem se ho, co mu u mě scházelo a co nacházel u ní, proč mu s ní bylo dobře. Sice to bylo poněkud bolestné zjištění, ale na druhou stranu velice přínosné a poučné. Dobře jsem ho poslouchala a zachovala jsem se podle toho. Pokusila se mu vynahradit co do té doby nacházel jen u ní...

Jo a ještě jsem chtěla k té důvěře - tak za prvé: jistotu nemáš nikdy, u nikoho, ani při svatbě, ani potom, to si jen někdo někdy myslí, že tu jistotu v druhém má.

Za druhé kdykoliv přišly nějaké pochybnosti - a že jich bylo a sem tam ještě nějaké se objevují, i když nějak míň a míň, tak si řeknu: rozhodl se pro mě dobrovolně, protože to sám chtěl, kdyby nechtěl, tak se mnou nebude ať se třeba postavím na hlavu. Rozhodně mu k nějakému odchodu nepomůžu svým děsným chováním.

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

Takže další vztah bez oboustanné důvěry je jen prodlužování agónie a trápení, podle mě tedy. Stačí se rozhodnout důvěřovat...

Jo a jak je to u nás v současnosti? Milujeme se oba moc, náš vztah je daleko lepší než předtím, včera jsme spoluobnovili manželský slib (na jeho naléhání), který jsem já považovala jeho nevěrami za prolomený...

Přeju ti, abys trpěla co nejméně. Ale to, jak moc se budeš trápit je jen a jen na tobě!

hm stejně to mají panové fajn, míň vytížení domácností a péči o děti, možnost unikat z domova, protože je tam dusno a tím prostor hledat si novou ženu a tím tedy neřešit tu, co mám doma...

sorry. ale když je vztah na nic, chlap je pořád pryč a žena "přivázaná" k domovu, tak pak se nelze divit, že když propukne akce "odhalená milenka", že to ženskou položí...

já si myslím, že chlapi prostě mají menší potřebu řešit domácí problémy a když na to nejsou dva...

Vanilka69 napsal(a):

Natálko, neznám tvůj příběh úplně do podrobna, nemám čast to tady všechno číst, ale podle mě máme my dvě část svých životních příběhů hodně společných.

Předem se omlouvám všem, co můj příběh znají zaj to, že to sem píšu už poněkolikáté. Tnetokrát to je pro Natálku.

Můj muž mi byl nevěrný, zjisitla jsem to když dceři bylo osm měsíců (tj před dvěma lety), manželův vztah s milenkou trval tehdy už  rok a půl, začali si spolu měsíc před mým otěhotněním. Také například byl u porodu naší dcery, poté odešel slavit její narození například i se svojí milenkou, protože ta milenka byla jeho asistentkou a já ji osobně znala.

Provalení zosnovala ta jeho tehdejší milenka, nechala mi svoji vizitku (kalhotky) v našem bytě, ve kterém spolu přes léto bydleli zatímco já byla s dětmi (máme totiž narozdíl od vás spolu děti tři) na chalupě. Tak moc ho milovala, tak moc se chtěla mít dobře, že ho chtěla jen pro sebe, on rodinu opustit nechtěl, tak si myslela, že to rozhodnu já, když se o tom dozvím a vyhodím ho. Mě to zas tak nepochopitelné nepřijde, byl pro ni úžasným partnerem a myslela si, že jim spolu bude v budoucnu líp než jak žili doposud. V té době byla sama rozvedená, měla desetiletou dceru.

Také mi můj muž později svěřil (sám od sebe, neptala jsem se), že se s ní zkoušel před provalením vícekát rozejít, ale nešlo to.

Jo a taky by se můj muž dal označit za děvkaře, protože před tímto vztahem mi byl opakovaně nevěrný (zase sám mi to řekl, neptala jsem se, chtěl znovu začít s čistým štítem).

Když se vše provalilo, také jsem byla díky kojení pod vlivem hormonů, navíc jsem byla docela vážně nemocná.

Manžel po provalení na můj dotaz jak si to představuje dál řekl, že tak jak doposud. Já v té době ve třech dál žít nechtěla, neměla jsem pocit že můj muž je ten, který by mi za to stál, že po světě určitě běhá spoustu mužů, kteří by chtěli jen mě.

Takže jsem tehdy svému muži řekla, že já ve třech žít nechci, ale že mu nikterak nestojím ve štěstí, že pokud chce, může dál svůj život spojit s milenkou, že pokud on nebude dělat problém s penězi (byla jsem na mateřské a zůstaly by mi v péči tři děti), já nebudu dělat problémy s ničím. A že pokud chce dál žít s námi, budu se snažit mu to co nejvíc usnadnit a zpříjemnit.

On tehdy řekl, že chce vidět naši malou vyrůstat, že chce být při tom, až bude dělat první krůčky. Že si sice váží mé osobnosti, že ho ale vůbec fyzicky nepřitahuju.... Že ale chce zůstat s rodinou. S milenkou se rozešel (vůbec netuším co jí říkal a ani to vědět nechci). Stačí to, co mi sám od sebe řekl - že mu řekla, že na něho počká, než děti vyrostou (on jí řekl ať nečeká), chtěla tehdy po něm při tom když se za ní přijel rozejít, aby se s ní ještě naposledy pomiloval, on to odmítl, pak ho ještě mnohokrát kontaktovala pod různými záminkami, že je jí smutno a že chce jen slyšet jeho hlas, mnohokrát potřebovala s něčím poradit. Do toho se ještě museli vídat pracovně...

No já si tehdy řekla dvě věci - za prvé - já nás všechny do této situace nepřivedla, nejsem to tedy podle mě já, kdo má vše řešit - ať to řeší můj muž. On se rozhodl pro nás a dobrovolně. Já tedy tehdy byla přesvědčená, že to je jeho rozumové řešení, že zaláskován je jinde a že nám to spolu stejně nevydří, ale jak říkám, nechtěla jsem to být já, kdo to ukončí.

A za druhé - to se ve mně ozvaly temnější stránky mé duše - nechtěla jsem, aby to ta druhá (tehdy jsem jí říkala ta mrcha) neměla tak jednoduché a aby jí všechno nevycházelo tak, jak si naplánovala (tj když si umanula ho mít jen pro sebe aby za ní hned neběžel a rád). Takže já jsem se snažila být lepší ve všem než ona a tak jsem byla na svého muže příjemná, že mu zkrátka bylo se mnou tehdy jen dobře. Vyptala jsem se ho, co mu u mě scházelo a co nacházel u ní, proč mu s ní bylo dobře. Sice to bylo poněkud bolestné zjištění, ale na druhou stranu velice přínosné a poučné. Dobře jsem ho poslouchala a zachovala jsem se podle toho. Pokusila se mu vynahradit co do té doby nacházel jen u ní...

Jo a ještě jsem chtěla k té důvěře - tak za prvé: jistotu nemáš nikdy, u nikoho, ani při svatbě, ani potom, to si jen někdo někdy myslí, že tu jistotu v druhém má.

Za druhé kdykoliv přišly nějaké pochybnosti - a že jich bylo a sem tam ještě nějaké se objevují, i když nějak míň a míň, tak si řeknu: rozhodl se pro mě dobrovolně, protože to sám chtěl, kdyby nechtěl, tak se mnou nebude ať se třeba postavím na hlavu. Rozhodně mu k nějakému odchodu nepomůžu svým děsným chováním.

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

Takže další vztah bez oboustanné důvěry je jen prodlužování agónie a trápení, podle mě tedy. Stačí se rozhodnout důvěřovat...

Jo a jak je to u nás v současnosti? Milujeme se oba moc, náš vztah je daleko lepší než předtím, včera jsme spoluobnovili manželský slib (na jeho naléhání), který jsem já považovala jeho nevěrami za prolomený...

Přeju ti, abys trpěla co nejméně. Ale to, jak moc se budeš trápit je jen a jen na tobě!

tvůj muž má neuvěřitelný štěstí, že má zrovna tebe...fakt smekám...

Zamilovávají se i ženy. Vytížené dětmi, prací, přetížené vztahem, který jim nedává to, co by měl.

A co je na tom tvém scénáři pro chlapy fajn? Ze svého dnešního pohledu chápu, že se utíká odtud, kde je mi zle.

lejontina napsal(a):

tvůj muž má neuvěřitelný štěstí, že má zrovna tebe...fakt smekám...

no a já mám štěstí, že mám zrovna jeho, že :) Já ze svého pohledu vidím, že i on musel na sobě zapracovat, třeba se dobrovolně vzdal své hračky, která mu přinášela tolik potěšení... a pak jsem mu také tenkrát po provalení řekla, co se mi v našem vztahu na jeho chování nelíbilo a co by se mi naopak líbilo. A on si to pamatuje a chová se podle toho.

né, smekat prosím né, vždyť jsem psala jen o určitém kousku skutečnosti...  ono je mě taky někdy dost, zeptej se třeba hrošánka ;)

jé, vážně - i kdybych se tehdy třebak rozkrájela, pokud by můj muž nechtěl, tak spolu nejsme. A hodně mi tenkrát pomohl psycholog.

Ve vztahu se vždycky víc snaží ten zodpovědnější. A to já v současnosti už rozhodně nejsem. Ne že bych cítila potřebu něco manželovi vracet, ale je to tak nějak přirozený vývoj, zkrátka ta nepříjemnost okolo nevěry mě posunula o hodně jinam, než jaká jsem byla předtím. Zní to děsně, ale je to fakt, já vůbec nelituju, že se stalo co se stalo, i když to bolelo jako nic předtím, ale  mě se teď žije líp.

Hrošánku, moc krásně napsané. :godlike:

Hrošánku - koukám, tobě už je dost dobře :lol:   Tolik vět nenapíšu ani za měsíc. :lol:   Si šikouvná holčina. Zdravím a těším se na setkání s tebou. :pussa:

Zle nemusí znamenať len utrpenie s neznesiteľným partnerom, "zle" môže pre niekoho proste znamenať povinnosti, že sa od neho aj niečo žiada, že by mal čas prispôsobiť aj deťom a rodine a možnostiam(finančným aj praktickým), skrátka normálna rodinná zodpovednosť. Nie len - rodičia by mali zostať aj partnermi - ale na druhej strane: nedá sa odstrihnúť od zvyšku sveta a stráviť celý partnerský vzťah v ružovom opare á la Pilcherová, so sláčikovým orchestrom, vonnými sviečkami a erotickými pomôckami.

bazalka napsal(a):

Když jsi napsala, že Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... , myslela jsi to opravdu upřímně nebo to bylo jen plácnutí do vody?

Bazalko, já bych doopravdy nemohla žít s někým, kdo to chce jen " pro dobro rodiny ", ale srdce má někde jinde. Jsem asi sobecká, ale ani kvůli malé ne. Jen si myslím, že snad člověk ve vztahu nezůstává ze soucitu a manžel se opravdu pořád, po celou dobu ke mně chová hezky. Myslím si, že kdyby mě už nemiloval, neudržela bych ho doma ani párem koní.....Snad mám pravdu.... Ale díky Bazalko...

vera napsal(a):

Natálko, dovedu si představit, co zažíváš....................taky jsem měla něco podobného.
Je to rok a 7 měsíců, každý den si na TO vzpomenu asi tak 10 krát............to už nic není
Dnes máme pěkný vztah, mnohem lepší než před TÍM.
Poučila jsem se, dělala jsem špatně spoustu věcí.
Chce to čas, číst Babinet a mít silné nervy, nevyčítat, nevracet se k TOMU..................au, au.
Moc ti fandím............užívej si miminečka a dělej si radost.................ne radostiiiii
Jsi krásná, mladá žena, která si zaslouží být šťastná!!!!!

Kuřátko napsal(a):

Natálko, taky bych nedokázala být s mužem, který by měl srdce někde jinde a se mnou zůstal z povinnosti. Ale to ten tvůj určitě není. Nějak to přeci ukončit musel a je fakt, že jí neřekne, nic zlého. Zamilovanost je šílená chemie a s lidmi dělá různé věci. Ano, tvůj muž se zamiloval, ale tebe miluje (to je velký rozdíl) a chce být s tebou a malou.

A to, jestli tě tvůj muž miluje nebo je s tebou z povinnosti přece poznáš. Podle jeho chování k tobě. Ten můj byl se mnou jenom z povinnosti a bylo na něm vidět, že se trápí. Vyhýbal se mi, nemluvil se mnou a jistá jsem si byla v momentě, kdy se změnilo "chci být s vámi" a "chci být s vámi i sní" na "chci být malým a s ní". Já už jsem tam jaksi chyběla.

Takže Natálko, tebe miluje, chce s tebou být a začít znovu. Nekoukej do toho mobilu, zakaž si to, ublížíš jenom sama sobě. Pracuj na sobě a na vztahu. A to nejdůležitější co je, nebuď závislá na svém muži. najdi si koníčky a alespoň trochu se od něj odpoutej  :hjarta:

Vero, Kuřátko, děkuju, hřeje to u srdíčka....

Pandorraa napsal(a):

A každý z nás se nejvíc bojí sám o sebe.
Ty se asi bojíš hodně moc, když ses ještě nezamyslela nad tím, proč se tvůj muž od té ženy nedovede odpoutat a pořád se k ní vrací. Píšeš, že se už rozešli 4x. Někde je tedy pořád stejný problém. Kde? Tu ženu vynech, ta s tím nemá nic společného, ona je jen DŮSLEDEK nikoliv PŘÍČINA. Hledej ve svém muži a v sobě. A taky ve vašem vztahu.
No a pokud trváš na tom, že příčinou je ona paní, tak se rozveď, protože proti takové příčině nejspíš nemáš šanci, tu vyřešit nemůžeš.

Pan, máš pravdu, asi se bojím, bojím se nového začátku (znova), bojím se zůstat sama, bojím se zůstat s ním.... Já jsem se ho ptala, aby mi řekl, co jsem dělala špatně, proč to vlastně všechno vzniklo, že vím, že na to musí být problémy obou. Řekl mi, že vlastně chce, abych se chovala stejně, že ve mně problém nebyl. On se nějak nemohl smířit s tím, že se nám život změnil a čekali jsme malou a pak jak se malá narodila. Že se všichni starali o malou a já jsem tu lásku taky podělila. Žárlil na ni, na tu malou. A z toho jsem měla strach už v těhotenství, tak jsem se snažila, aby nebyl odstrčený, ale asi to bylo málo :( . Raději bych byla, kdyby mi řekl, vadilo mi to a to a já to mohla změnit... :usch:

PetrHl napsal(a):

Natálko, to jestli má srdce jinde poznáš přece podle jeho chování k tobě, ne podle nějaké SMS.
Myslíš že by to bylo lepší obráceně? Aby tobě přišla od něho zpráva že tě sice miluje, ale nemůže s tebou být a přitom žil s ní.
A rozhodně bych dával větší váhu tomu co tobě říká, než tomu co má v telefonu.
Přemýšlej nad tím, protože pokud se rozhodneš vztahs ním uplně ukončit, nejspíš to bude napořád.
Kdežto ta druhá - sejde z očí, sejde z mysli a jeho srdce bude zase jen u tebe.
Zamilovanost přeci trvá velmi krátce, ale láska........
Přemýšlej, než uděláš zásadní rozhodnutí :)

Petře, děkuji za názor chlapa. Je to pro mě celkem důležité, protože v těch chlapech aby se čert vyznal :dumbom: . Vím, že každý to může brát a cítit jinak, ale na tvém názoru něco bude...:jojo:

helena napsal(a):

Natálko, přijde mi, že M byl pro tebe spíš ta "záchrana", než partner. Někdo, kdo se od tvého BM hodně liší, s kým budeš moci mít to vytoužené dítě... Jenomže, děvče, nějak tam slyším "konečně jsem dosáhla, co jsem chtěla a on mi to kazí". Trochu jako plavec, který se svého záchrance drží tak pevně, že jdou nakonec ke dnu oba. V takovém případě prostý pud sebezáchovy velí zachránit si vlastní kůži, víš. Odplavat někam, kde se můžu nadechnout - a teprve potom se buď pokusit o záchranu znova... nebo se vrátit sám. jenže to nezáleží na tom topícím se, ale jen a jen na záchranci a jeho odvaze, svědomí, smyslu pro povinnost, pomoc bližnímu...

Heleno děkuji, to je hodně hezky napsané a beru si to k srdci - máš pravdu.....možná jsem se ho snažila utopit svou láskou a (ne)dokonalostí.... :grater: :butter: :grater:

Hrošánku, Vanilko, to jsou velmi důležité věty, poučné jak pro jemnou ženskou duši zaplněnou emocemi, city a srdcem naplněným láskou a touhou, ale i pro necitelnou (zahnáno mnou do absurdity) mužskou duši, jež se jen snaží okouzlit a pak si ten "úspěch" užívat. Muž je také naplněn láskou a city, ale víc jej láká jeho auto, nebo nový katalog digifoťáků, než hloubka a hlavně složitost ženské duše.

Osobně po mnoha neúspěších života v partnerském životě, jsem zde našel a začínám pomalu chápat samu podstatu ženy jejího ženství, ale sám sebe, svého mnohdy protivného mužského ega.

Děkuji Vám dvěma, ale i ostatním zde za tuhle velice poučnou lekci nazvanou mnou "hloubka duše ženy a muže ve vztahu".

Můj hlubokosklon.

Nabuko3 napsal(a):

Natálko, o stránku zpět jsem se začala radovat a říkala jsem si - tak ta holka to nakonec zvládla, dokáže ho milovat i s tím "rizikem", on si uvědomil, že rodina a láska k ní je moc důležitá a "výhodnější" než vztah s milenkou a protože Ti nechce dál ubližovat, rozhodl se, že svůj vztah s ní skončí.

No, a na další stránce je to, že ses mu podívala do mobilu a přečetla si, co jsi přečetla. A v tu chvíli se mi naježila kůže a řekla jsem si - tak ta holka je úplně stejně pitomá jako já, vůbec nic nepochopila a dopadne stejně blbě, jak já.

Sakra, Natálko, ber to, co přišlo, jako šanci, nepromrhej ji tím, že budeš ve starých kolejích. Manžel se Ti vrátil, zaplakal, nasypal si popel na hlavu a Ty teď jdi a udělej něco se sebou. Zbav se toho strachu, že o něj příjdeš, té závislosti na něm, začni přemýšlej jen o sobě a dcerce.

Pan to napsala přesně tak, jak bylo potřeba - chovali a hladili jsme Tě tu dlouho, teď je potřeba Ti nakopat a probrat Tě, ať to nepoděláš.

Všechny jsme vstupovali do manželství s tím /aspoň do toho prvního :)/, že to bude napořád a krásné  a budeme jen MY DVA a naše děti ... Jenomže to je prostě hezká pohádka, která se ne vždycky plní. Závidím Ti tu možnost znovu začít se svým mužem. Já teď budu začínat (tedy byla bych ráda) s někým jiným, novým, i když bych dala nevím co za to, abych mohla znvou stát tam, kde Ty a nepokazit to svou blbostí. Jo, boží mlýny melou, taky se tím utěšuju a na druhou stranu mi pak dojde, že melou - ale i pro mě. Ještě mě čeká spousta zkoušek, protože jsem to nezvládla a budu to muset udělat všechno ještě jednou a doufám, že už lépe a tudíž naposledy. Myslela jsem si, že jsem nikomu nikdy neudělala nic zlého, tak proč sakra tohle a v době, kdy jsem byla těhotná? Jenomže teď už vím, že jsem ubližovala, a to hodně (nemyslím nějakou obyčejnou nevěrou, která nic neznamenala) člověku, kterého jsem milovala. Chtěla jsem ho předělat, vnutila jsem mu svůj způsob života, zavřela ho do klece spořádaného manželského života, kde je všechno úžasné, nové, vydezinfikované ... A on přitom chtěl být s tou holkou, s kterou před léty začal chodit - bezprostřední, vtipnou, náladovou, plnou vizí a energie ... a bylo by mu úplně fuk, jestli má vyžehlené košile a teplnou večeři každý večer. Tu holku našel, ale bohužel už ne ve mně (i když tam pořád ještě je, ale myslela si, že takhle je to lepší, důstojnější ...).

Nabuko, to asi bude ten problém. Chtěla jsem být dokonalá manželka i maminka, aby mi neutíkal k jiné, když nebude mít teplou večeři nebo nebudu mít vysáto. Asi to není jen o tom, možná opravdu hledal tu bezprostřední holku, se kterou chodil a já jsem asi nějak dospěla tím těhotenstvím a porodem a on si ještě v sobě chce zachovat kus dítěte a nebýt tak strašně dospělý a zodpovědný...
Holt budu muset ubrat a občas všechno hodit za hlavu, vždyť se to nepo... a nebo udělat něco bláznivýho, tak jak jsme to dělali na začátku našeho vztahu.
Děkuju Nabuko, tvoje slova mě vždycky dají facku, protože vidím, jak si toho všeho nevážím a ty bys dala cokoliv za manžela zpět. Ještě jednou děkuju, jsi sama z toho všeho na dně a dodáváš mi takovou sílu. Vážím si toho, děkuju moc...

Mám dotaz pro Vanilku69: moc hezky jsi to celé popsala, jen jedno mi tam chybí a docela ráda bych znala odpověď - píšeš, že :

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

to vytučněné - kdyby se choval tak, jak píšeš - hezky, činil tě šťastnou..ale! zároveň třeba ještě někde někoho jiného - ale prostě bys to věděla, prostě by to nedělal tak, abys o tom nevěděla - jak by ses prosím zachovala v tomto případě? Né, není to žádné jak by, kdyby... musela jsi přeci nad svým vztahem přemýšlet, vyvstala ti tato situace na mysli? Nebo čistě hypoteticky - bude se chovat skvěle, bude tě činit šťastnou, ale současně ještě někoho jiného a ty to budeš vědět - jak se zachováš ty? Budeš mlčky trpět, znalá toho, že šťouráním, hysterií a bůh ví, čím ještě ničeho nedosáhneš, takže budeš dělat mrtvého brouka a čekat, jak se to vyvrbí (jak dlouho čekat? Co když se z toho stane Buridanův osel?), nebo vyřešíš situaci jednou pro vždy sama a pro sebe - aby tobě bylo nejlépe...?

Hrošánku a Vanilko, co dodat?? Děkuji, to je nádhera....:godlike: :jojo:

Zklamaná napsal(a):

Mám dotaz pro Vanilku69: moc hezky jsi to celé popsala, jen jedno mi tam chybí a docela ráda bych znala odpověď - píšeš, že :

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

to vytučněné - kdyby se choval tak, jak píšeš - hezky, činil tě šťastnou..ale! zároveň třeba ještě někde někoho jiného - ale prostě bys to věděla, prostě by to nedělal tak, abys o tom věděla - jak by ses prosím zacjhopvala v tomto případě? Né, není to žádné jak by, kdyby... musela jsi přeci nad svým vztahem přemýšlet, vyvstala ti tato situace na mysli? Nebo čistě hypoteticky - bude se chovat skvěle, bude tě činit šťastnou, aůle současně ještě někoho jiného - jak se zachováš ty? Budeš mlčky trpět, znalá toho, že šťouráním, hysterií a bůh ví, čím ještě ničeho nedosáhneš, takže budeš dělat mrtvého brouka a čekat, jak se to vyvrbí (jak dlouho čekat? Co když se z toho stane Buridanův osel?), nebo vyřešíš situaci jednou pro vždy sama a pro sebe - aby tobě bylo nejlépe...?

Zklamaná, vzala jsi mi otázku přímo z úst :jojo: :lol: .

Natalka08 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Mám dotaz pro Vanilku69: moc hezky jsi to celé popsala, jen jedno mi tam chybí a docela ráda bych znala odpověď - píšeš, že :

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

to vytučněné - kdyby se choval tak, jak píšeš - hezky, činil tě šťastnou..ale! zároveň třeba ještě někde někoho jiného - ale prostě bys to věděla, prostě by to nedělal tak, abys o tom věděla - jak by ses prosím zacjhopvala v tomto případě? Né, není to žádné jak by, kdyby... musela jsi přeci nad svým vztahem přemýšlet, vyvstala ti tato situace na mysli? Nebo čistě hypoteticky - bude se chovat skvěle, bude tě činit šťastnou, aůle současně ještě někoho jiného - jak se zachováš ty? Budeš mlčky trpět, znalá toho, že šťouráním, hysterií a bůh ví, čím ještě ničeho nedosáhneš, takže budeš dělat mrtvého brouka a čekat, jak se to vyvrbí (jak dlouho čekat? Co když se z toho stane Buridanův osel?), nebo vyřešíš situaci jednou pro vždy sama a pro sebe - aby tobě bylo nejlépe...?

Zklamaná, vzala jsi mi otázku přímo z úst :jojo: :lol: .

malinko jsem jen opravila překlepy - ale fakt mě to zajímá - je hezké slyšet, žij teď a přítomností, ale copak nikdo nepřemýšlí dál? Zejména v tom, když už tedy nevěra náš vztah navštívila? Nebo se bude znovu a znovu odpouštět, zkoušet to dávat dohromady, aby se třeba po 2-3 letech toto řešilo nanovo ? V tom případě bych si musela nutně položit otázku, zda jsem se poučila a zda nedělám znova stejnou chybu, když odpouštím něco a ono mě to znova potká...? odpouštět je hezké - ale donekonečna? Ale třeba i u tebe by mě zajímala odpověď na otázku - kolikrát mu budeš odpouštět?

Jinak Natálko, nechtěla jsem tu vířit, někomu se to třeba nebude líbit - ale můj názor na ten prolustrovaný mobil - mě osobně by hřála na srdci jedna věc - to, že ji psal SMS ukazuje na to, že s ní nebyl (jinak by si nepsali, že?) a druhá věc - a v tom souhlasím s vícero přispěvateli - nějak ji musel uchlácholit a sladkými řečičkami to jde nejlépe a navíc, chlapi jsou v tomhle fakt slaboši, neumí říct tvrdou pravdu do očí, tak použijí mobil, nebo třeba mail a aby neranili, oplácají to sladkostmi a hlavně tím, co posluchač by rád slyšel...

lejontina napsal(a):

hm stejně to mají panové fajn, míň vytížení domácností a péči o děti, možnost unikat z domova, protože je tam dusno a tím prostor hledat si novou ženu a tím tedy neřešit tu, co mám doma...

sorry. ale když je vztah na nic, chlap je pořád pryč a žena "přivázaná" k domovu, tak pak se nelze divit, že když propukne akce "odhalená milenka", že to ženskou položí...

já si myslím, že chlapi prostě mají menší potřebu řešit domácí problémy a když na to nejsou dva...

:dumbom::dumbom::dumbom:

Zklamaná napsal(a):

Ale třeba i u tebe by mě zajímala odpověď na otázku - kolikrát mu budeš odpouštět?

Zklamaná, víš, já ve svém minulém manželství měla trochu jiný problém, manžel hrál automaty a taky jsem odpuštěla, jednou, podruhé, potřetí.... Potom najednou bum :dumbom: a já jsem najednou věděla, že s ním už být nechci. Prostě asi to muselo dospět do stádia, kdy už to nešlo překousnout. Trvalo to dlouho, bylo to bolestivé, ale tím jak jsem si uvědomila, že už toho chlapa vlastně nechci a že musím jít dál bez něj, se mi vlastně strašně ulevilo a posunulo mě to dál. Takže si říkám, že do té doby vlastně člověk musí nějak dozrát... Proto ti nemůžu říct, jak dlouho bych byla schopná mu odpouštět... Spíš (podle rad tady holek) se chci snažit se připravit na to, aby, pokud by to přišlo, mě to tak nesložilo. No a pak se uvidí, jestli bych znovu odpustila a nebo bych si řekla, jestli mi to za to vůbec stojí, s takovým člověkem zůstávat....

Natalka08 napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Natálko, to jestli má srdce jinde poznáš přece podle jeho chování k tobě, ne podle nějaké SMS.
Myslíš že by to bylo lepší obráceně? Aby tobě přišla od něho zpráva že tě sice miluje, ale nemůže s tebou být a přitom žil s ní.
A rozhodně bych dával větší váhu tomu co tobě říká, než tomu co má v telefonu.
Přemýšlej nad tím, protože pokud se rozhodneš vztahs ním uplně ukončit, nejspíš to bude napořád.
Kdežto ta druhá - sejde z očí, sejde z mysli a jeho srdce bude zase jen u tebe.
Zamilovanost přeci trvá velmi krátce, ale láska........
Přemýšlej, než uděláš zásadní rozhodnutí :)

Petře, děkuji za názor chlapa. Je to pro mě celkem důležité, protože v těch chlapech aby se čert vyznal :dumbom: . Vím, že každý to může brát a cítit jinak, ale na tvém názoru něco bude...:jojo:

Natálko, nemáš Z. Neber to prosím, jako že tě přemlouvám abys s ním zůstala, nebo že se ho zastávám, to rozhodně ne. Tvuj muž dělá hrozné voloviny, ale to dělá spousta lidí.
Jen jsem ti napsal jak to vidím já, mám už také trochu zkušeností a vím že jsem udělal spoustu chyb. Dnes bych spoustu věcí řešil jinak, nebo prostě neřešil.
Rozhodnout se musíš ty sama, je to tvůj život + odpovědnost za dítě a já ti přeju aby ses rozhodla tak abys potom nelitovala. :)

Pro Zklamanou a Natálku:
Já té Vanilčině větě rozumím velmi a chápu ji. Pro mě nebylo nejdůležitější, jestli si můj muž užívá jinde (a doufala jsem vždycky, že pokud ano, tak si dobře vybírá a používá kondom). Náš problém nebyla nevěra, nevěra byla jen důsledkem toho všeho, co mezi námi nebylo v pořádku. Pokud by se ke mně choval hezky, staral se o rodinu, záleželo by mu na nás, i kdybych věděla, že spí s někým jiným, neřešila bych to. Můj BM se rozhodl, že ke mně bude hnusný, bude mi ubližovat, a to byl můj problém, který jsem vyřešila jeho nuceným odchodem.
Chyby jsme dělali oba, na rozpadu naší rodiny máme podíl oba, ale vyřešit jsem naši situaci musela já. Protože já jsem to byla, kdo si uvědomil, že takhle už dál žít neche, a partner nevěděl, jestli chce být se mnou nebo jinde.
Natálko, máš obrovské plus v tom, že chce být s vámi. Vys.er se na to, proč to dělá a kvůli komu a čemu. Respektuj jeho rozhodnutí a udělej si pořádek sama v sobě, a ujasni si, co chceš ty. Buď  upřímná sama k sobě. Tvůj muž je samostatná lidská bytost s právem na svá vlastní rozhodnutí, ve kterých mu ty bráníš a komplikuješ mu je, nerespektuješ ho. Odejít od sebe můžete vždycky, za rok, dva, pět let...

Pokud ho doopravdy miluješ, přestaneš řešit pytlovinky jako SMS, jeho vztah s milenkou, noční směny a podobně. On totiž na těch nočních směnách mimojiné taky vydělává peníze pro tebe a vaši dceru. Řeš váš vztah, jestli ho miluješ, dávej mu to najevo tím, že se k němu podle toho budeš chovat.

A k tomu "odpouštět"... řešila bych sebe, ne jeho. Já nemám právo mu cokoli odpouštět, tím ho soudím a dávám mu najevo, jak zlobivý byl, ale teď mu hodná a laskavá maminka zase nastavuje náruč. Brrr... Je to o tom, co já unesu a snesu a co si nechám líbit.

Měli jsme celkem nedávno rozohovor s bývalým. Ptal se mě, jestli jsem mu už odpustila. Dívala jsem se na něj, a viděla, jak strašně touží po tom, abych řekla ano, je to všechno pryč, nic se nestalo, budeme kamarádi a vlastně jsi skvělý... abych mu dala požehnání do nového života s někým jiným. Neřekla jsem mu to. Řekla jsem mu, že mnohem důležitější je, aby odpustil on sám sobě a chtěl jít zase někam dál, vyrovnal se s tím, co se stalo, uvědomil si, kde udělal chyby a proč, že moje odpuštění nic nevyřeší, nepomůže mu. Nepochopil. Já jeho odpuštění nepotřebuju, vím (aspoň částečně), co jsem dělala špatně a snažím se svoje přemýšlení, jednání a chování směřovat jinak. Sama sebe se učím mít ráda a nenechat si ublížit.

Milovat neznamená vlastnit, mít právo na život toho druhého. Milovat znamená mít rád takového, jaký je. Miluji svého BM natolik, že nemusí být se mnou a já s ním. Milovala jsem ho, miluji ho a milovat budu, to s jeho přítomností v mém životě vůbec nesouvisí, a už vůbec ne s tím, jestli on miluje i někoho jiného. Dokážu milovat dva muže, mít je v srdci, v každém nervu, v myšlenkách. A neznamená to, že jednoho miluju míň a jednoho víc. Každého mám ráda proto, jaký je, co mi dává tím, jaký je, jaké má názory, co máme společného... atd.

Vanilko a hrošánku, děkuju. :pussa:

Alosek napsal(a):

Pro Zklamanou a Natálku:
Já té Vanilčině větě rozumím velmi a chápu ji. Pro mě nebylo nejdůležitější, jestli si můj muž užívá jinde (a doufala jsem vždycky, že pokud ano, tak si dobře vybírá a používá kondom). Náš problém nebyla nevěra, nevěra byla jen důsledkem toho všeho, co mezi námi nebylo v pořádku. Pokud by se ke mně choval hezky, staral se o rodinu, záleželo by mu na nás, i kdybych věděla, že spí s někým jiným, neřešila bych to. Můj BM se rozhodl, že ke mně bude hnusný, bude mi ubližovat, a to byl můj problém, který jsem vyřešila jeho nuceným odchodem.
Chyby jsme dělali oba, na rozpadu naší rodiny máme podíl oba, ale vyřešit jsem naši situaci musela já. Protože já jsem to byla, kdo si uvědomil, že takhle už dál žít neche, a partner nevěděl, jestli chce být se mnou nebo jinde.
Natálko, máš obrovské plus v tom, že chce být s vámi. Vys.er se na to, proč to dělá a kvůli komu a čemu. Respektuj jeho rozhodnutí a udělej si pořádek sama v sobě, a ujasni si, co chceš ty. Buď  upřímná sama k sobě. Tvůj muž je samostatná lidská bytost s právem na svá vlastní rozhodnutí, ve kterých mu ty bráníš a komplikuješ mu je, nerespektuješ ho. Odejít od sebe můžete vždycky, za rok, dva, pět let...

Pokud ho doopravdy miluješ, přestaneš řešit pytlovinky jako SMS, jeho vztah s milenkou, noční směny a podobně. On totiž na těch nočních směnách mimojiné taky vydělává peníze pro tebe a vaši dceru. Řeš váš vztah, jestli ho miluješ, dávej mu to najevo tím, že se k němu podle toho budeš chovat.

A k tomu "odpouštět"... řešila bych sebe, ne jeho. Já nemám právo mu cokoli odpouštět, tím ho soudím a dávám mu najevo, jak zlobivý byl, ale teď mu hodná a laskavá maminka zase nastavuje náruč. Brrr... Je to o tom, co já unesu a snesu a co si nechám líbit.

Měli jsme celkem nedávno rozohovor s bývalým. Ptal se mě, jestli jsem mu už odpustila. Dívala jsem se na něj, a viděla, jak strašně touží po tom, abych řekla ano, je to všechno pryč, nic se nestalo, budeme kamarádi a vlastně jsi skvělý... abych mu dala požehnání do nového života s někým jiným. Neřekla jsem mu to. Řekla jsem mu, že mnohem důležitější je, aby odpustil on sám sobě a chtěl jít zase někam dál, vyrovnal se s tím, co se stalo, uvědomil si, kde udělal chyby a proč, že moje odpuštění nic nevyřeší, nepomůže mu. Nepochopil. Já jeho odpuštění nepotřebuju, vím (aspoň částečně), co jsem dělala špatně a snažím se svoje přemýšlení, jednání a chování směřovat jinak. Sama sebe se učím mít ráda a nenechat si ublížit.

Milovat neznamená vlastnit, mít právo na život toho druhého. Milovat znamená mít rád takového, jaký je. Miluji svého BM natolik, že nemusí být se mnou a já s ním. Milovala jsem ho, miluji ho a milovat budu, to s jeho přítomností v mém životě vůbec nesouvisí, a už vůbec ne s tím, jestli on miluje i někoho jiného. Dokážu milovat dva muže, mít je v srdci, v každém nervu, v myšlenkách. A neznamená to, že jednoho miluju míň a jednoho víc. Každého mám ráda proto, jaký je, co mi dává tím, jaký je, jaké má názory, co máme společného... atd.

Vanilko a hrošánku, děkuju. :pussa:

Alosku a to je právě to, co nemůžu pocopit, neb jsem to nezažila :/ . Když jsem milovala, tak vždycky jen jednoho a proto nedokážu pochopit, jak někdo může milovat 2 lidi stejně. No ale třeba i já se někdy takhle zamiluju a budu na to koukat z jiného břehu :vissla: . Ale prostě pro mě je to momentálně velká neznámá...... Ale díky za názor :godlike: :jojo:

Alosku: fakt chápu, že pokud by mi někdo ubližoval, byl hnusný - mám lehčí rozhodování v tom, zda s takovým člověkem být a dát vlastně šanci urovnat vztah poškozený nevěrou - moje rozhodnutí by bylo stejné, jako u tebe - takového člověka bych opustila a hodně velkým důvodem by bylo právě to jeho chování vůči mé osobě -byl hnusný, ubližoval. Ale co v případě, kdyby hnusný nebyl, byl by prostě skvělý - ty by si byla schopná a ochotná žít ve vztahu, kde bysvěděla, že nejste vy dva, ale jste vy tři? Vědomě a s pocitem štěstí? Nechápu toto uvažování.... je to mimo mou realitu a tím, že si vůbec tuto možnost jsem schopná připustit - že budu žít vědomě ve trojce - si tuto realitu sama sobě odsouhlasím. Co potom z takovéhoto žití mám? Mám mít dobrá pocit, mám se cítit spokojená, když člověk mému srdci nejbližší rozmělňuje své city pro několik dalších zájemkyň? Má mě těšit pouze ten fakt, že bude mít trvalé bydliště souhlasné s mým a přitom bude pendlovat mezi dvěma - třemi ženami - podle momentální nálady a jeho rozpoložení? Takovýhle život by jsi byla ochotná žít? Proč? neříkej mi prosím, že jiný má své právo rozhodnout se apd. jistě - má to právo - ale máš ty povinnost toto jeho právo respektovat se všemi důsledky - a to jen proto, že ti řekne, že i tebe miluje? Kde je potom to sebevědomí? Tvé sebevědomí?

Zklamaná napsal(a):

Mám dotaz pro Vanilku69: moc hezky jsi to celé popsala, jen jedno mi tam chybí a docela ráda bych znala odpověď - píšeš, že :

Jo a za třetí - žiju přítomností a snažím se ze všech sil, aby náš vztah tady a teď byl takový, v jakém jsem šťastná. A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno. Pro mě je důležité, jak se chová on ke mě. A kdyby se někdy začal ke mně chovat tak, že se s ním nebudu cítit dobře, tak s ním holt nebudu. A bude mi jedno, jestli mi v té době bude věrný nebo nevěrný.

to vytučněné - kdyby se choval tak, jak píšeš - hezky, činil tě šťastnou..ale! zároveň třeba ještě někde někoho jiného - ale prostě bys to věděla, prostě by to nedělal tak, abys o tom nevěděla - jak by ses prosím zachovala v tomto případě? Né, není to žádné jak by, kdyby... musela jsi přeci nad svým vztahem přemýšlet, vyvstala ti tato situace na mysli? Nebo čistě hypoteticky - bude se chovat skvěle, bude tě činit šťastnou, ale současně ještě někoho jiného a ty to budeš vědět - jak se zachováš ty? Budeš mlčky trpět, znalá toho, že šťouráním, hysterií a bůh ví, čím ještě ničeho nedosáhneš, takže budeš dělat mrtvého brouka a čekat, jak se to vyvrbí (jak dlouho čekat? Co když se z toho stane Buridanův osel?), nebo vyřešíš situaci jednou pro vždy sama a pro sebe - aby tobě bylo nejlépe...?

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=6967&p=1

Zklamaná, speciálně pro Tebe jsem našla příběh Tory. Přečti si ho. Toru znám osobně . Její muž prostě miluje dvě ženy a Tora s tím umí žít.

Přečetla jsem si   Tořiny přispěvky.  Ale spíše než bigamie jejího muže mě tam zaujal pohled Selimyo pár příspěvků níže. Vyjádřila přesně můj pocit:  žena se smířila s dvojím životem svého muže, necítí se opuštěná, má své zázemí potud dobrá.. ALE- co ty děti ? Nejsou a NEBUDOU náhodou vystaveny docela dost velkému tlaku okolí ( společnosti) ?


Třeba:
: Hi, hi , hi  tvůj tatínek má dvě maminky naráz... Maminko, PROČ tatínek nepřivede brášku a ségru na vánoce i s jejich maminkou? A později pak - Mami na to ti dlabu, táta taky nežije  tak jak ostatní....

Lueta, pokud Toru znáš osobně, zajímalo by mě třeba, jaký je její sexuální život - třeba  miláčku , dnes ne , byl jsem před půlhoďkou hotov u  "manželky č.2" a teď ještě nemohu....:usch: nebo skončili se sexem  po zplození dětí?
Jaké jsou ty její "jistoty" a bezpečí,které jí ten muž dává?? Peníze, dovolenou s dětmi na Maltě?  Svým způsobem ji obdivuji, ale( - zase to mé ALE ;))- dnes je těžké nalézt čas na jednu funkční rodinu, JAK může ten chlap být plně funkční v obou zároveň??? To jí fakt nevadí  nic z toho o co ji ON ochuzuje ve prospěch paralelní rodiny? A ta druhá , to bych ráda věděla, jak přemýšlí....
Příběh je psán v roce 2006.  NIC se od té doby nezměnilo? Co jejich všechny děti? Znáš je? Jsou v pohodě?

Natálko, zklamaná, nechci odpovídat za Vanilku, protože to byla otázka na ní, trochu mi to nedá napsat to za sebe.

Vycházím z hnusného předpokladu, že člověk není tvor monogamní. Nevěra se vyvalí na světlo (první, druhá, dvacátá), když to ostatní nefunguje. Dokud funguje, tak je zvýšená potřeba jí utajit. A při zvýšené potřebě to utajit, není tendence pátrat, jsme-li spokojen. Je hrozně málo těch, kteří na ní "přišli(y), když vše (opravdu vše) fungovalo.

Věříme-li, že člověk je tvor monogamní, pak nejhorším zjištěním pro okolí takovýchto lidí je, že jejich "zamilování" je fakt průser. Ti to totiž nikdy netají a neutají.

Zklamaná napsal(a):

Alosku: fakt chápu, že pokud by mi někdo ubližoval, byl hnusný - mám lehčí rozhodování v tom, zda s takovým člověkem být a dát vlastně šanci urovnat vztah poškozený nevěrou - moje rozhodnutí by bylo stejné, jako u tebe - takového člověka bych opustila a hodně velkým důvodem by bylo právě to jeho chování vůči mé osobě -byl hnusný, ubližoval. Ale co v případě, kdyby hnusný nebyl, byl by prostě skvělý - ty by si byla schopná a ochotná žít ve vztahu, kde bysvěděla, že nejste vy dva, ale jste vy tři? Vědomě a s pocitem štěstí? Nechápu toto uvažování.... je to mimo mou realitu a tím, že si vůbec tuto možnost jsem schopná připustit - že budu žít vědomě ve trojce - si tuto realitu sama sobě odsouhlasím. Co potom z takovéhoto žití mám? Mám mít dobrá pocit, mám se cítit spokojená, když člověk mému srdci nejbližší rozmělňuje své city pro několik dalších zájemkyň? Má mě těšit pouze ten fakt, že bude mít trvalé bydliště souhlasné s mým a přitom bude pendlovat mezi dvěma - třemi ženami - podle momentální nálady a jeho rozpoložení? Takovýhle život by jsi byla ochotná žít? Proč? neříkej mi prosím, že jiný má své právo rozhodnout se apd. jistě - má to právo - ale máš ty povinnost toto jeho právo respektovat se všemi důsledky - a to jen proto, že ti řekne, že i tebe miluje? Kde je potom to sebevědomí? Tvé sebevědomí?

Natalka08 napsal(a):

bazalka napsal(a):

Když jsi napsala, že Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... , myslela jsi to opravdu upřímně nebo to bylo jen plácnutí do vody?

Bazalko, já bych doopravdy nemohla žít s někým, kdo to chce jen " pro dobro rodiny ", ale srdce má někde jinde. Jsem asi sobecká, ale ani kvůli malé ne. Jen si myslím, že snad člověk ve vztahu nezůstává ze soucitu a manžel se opravdu pořád, po celou dobu ke mně chová hezky. Myslím si, že kdyby mě už nemiloval, neudržela bych ho doma ani párem koní.....Snad mám pravdu.... Ale díky Bazalko...

Ne, já to nemyslela tak, že bys byla sobecká a držela ho za každou cenu. Jen jsem chtěla vědět nebo spíš aby ty sis uvědomila, jestli tenhle tvůj postoj je upřímný. Jestli tohle říkáš z lásky - miluješ ho tak, že mu dopřeješ, aby byl šťastný i někde jinde - nebo to říkáš jen proto, že se to říká...

Zklamaná napsal(a):

by si byla schopná a ochotná žít ve vztahu, kde bysvěděla, že nejste vy dva, ale jste vy tři? Vědomě a s pocitem štěstí? Nechápu toto uvažování.... je to mimo mou realitu a tím, že si vůbec tuto možnost jsem schopná připustit - že budu žít vědomě ve trojce - si tuto realitu sama sobě odsouhlasím. Co potom z takovéhoto žití mám? Mám mít dobrá pocit, mám se cítit spokojená, když člověk mému srdci nejbližší rozmělňuje své city pro několik dalších zájemkyň? Má mě těšit pouze ten fakt, že bude mít trvalé bydliště souhlasné s mým a přitom bude pendlovat mezi dvěma - třemi ženami - podle momentální nálady a jeho rozpoložení? Takovýhle život by jsi byla ochotná žít? Proč? neříkej mi prosím, že jiný má své právo rozhodnout se apd. jistě - má to právo - ale máš ty povinnost toto jeho právo respektovat se všemi důsledky - a to jen proto, že ti řekne, že i tebe miluje? Kde je potom to sebevědomí? Tvé sebevědomí?

nedokázala bych žít ve třech, nikdy, je to taky mimo mou realitu

bazalka napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

bazalka napsal(a):

Když jsi napsala, že Pokud by to bylo takhle, tak to raději ať jde, kam ho srdce táhne.... , myslela jsi to opravdu upřímně nebo to bylo jen plácnutí do vody?

Bazalko, já bych doopravdy nemohla žít s někým, kdo to chce jen " pro dobro rodiny ", ale srdce má někde jinde. Jsem asi sobecká, ale ani kvůli malé ne. Jen si myslím, že snad člověk ve vztahu nezůstává ze soucitu a manžel se opravdu pořád, po celou dobu ke mně chová hezky. Myslím si, že kdyby mě už nemiloval, neudržela bych ho doma ani párem koní.....Snad mám pravdu.... Ale díky Bazalko...

Ne, já to nemyslela tak, že bys byla sobecká a držela ho za každou cenu. Jen jsem chtěla vědět nebo spíš aby ty sis uvědomila, jestli tenhle tvůj postoj je upřímný. Jestli tohle říkáš z lásky - miluješ ho tak, že mu dopřeješ, aby byl šťastný i někde jinde - nebo to říkáš jen proto, že se to říká...

přesně...ještě že jsem si včas uvědomila že nemůžu být bazalky mluvčí....:lol: :lol:
takto přesně jsem to mysela já když jsem to sem psala....zda svého mužeš tak miluje natalko že by jsi ho dokazala nechat skutečně odejít.....

úplně mě to prásko do očí když jsem si přečetla natalko jak se to dá taky vyložit  :co:

:):):)

hm stejně to mají panové fajn, míň vytížení domácností a péči o děti, možnost unikat z domova, protože je tam dusno a tím prostor hledat si novou ženu a tím tedy neřešit tu, co mám doma...
lejontino, můžu tě ujistit, že když je doma dusno, uniká odtamtud i ta vytížená ženská. A nemusí to být zrovna za milencem - jsou i jiné možnosti. Nakonec všichni chlapi si taky nenachází jako únik jen milenku... klidně můžou zdrhat na pivo, na ryby... prostě JINAM.
A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno.
Zklamaná - myslím, že jsi u Vanilky přehlédla jednu důležitou věc - kdyby nevěděla! To je úplně jiná situace, než vědět (zdůrazňuju vědět - ne domnívat se). Pokud ten chlap (nebo ženská, to máš fuk) dokáže dělat radost na dvou místech, z nichž na jednom se nic neví a na druhém se status quo přijímá, můžou být spokojení všichni. Nakonec co oči nevidí...
Bazalko, já bych doopravdy nemohla žít s někým, kdo to chce jen " pro dobro rodiny ", ale srdce má někde jinde.
Natalko, jak píšu - někdy to vůbec nemusíš vědět, dokonce ani tušit. I když mi možná nebudeš věřit - srdce se dá rozdělit, aniž by to bylo znát.

Natalka08 napsal(a):

Alosku a to je právě to, co nemůžu pocopit, neb jsem to nezažila :/ . Když jsem milovala, tak vždycky jen jednoho a proto nedokážu pochopit, jak někdo může milovat 2 lidi stejně. No ale třeba i já se někdy takhle zamiluju a budu na to koukat z jiného břehu :vissla: . Ale prostě pro mě je to momentálně velká neznámá...... Ale díky za názor :godlike: :jojo:

Bác kozu do vazu. A Natálko co tohle. Miluješ sebe? To je další osoba, vlastně to je ta úplně první osoba kterou musíš nejvíc milovat, denně každou minutu života, s ní jsi pořád a neustále, před ní se neschováš ani do skříně, ani neutečeš na měsíc. Miluješ matku? A sakra už je to další osoba. Miluješ otce? kur** další člobrďa v paletě milovaných. Miluješ dcerku? A miluješ sousedku? a jéje to už na prstech jedné ruky nespočtu. A miluješ přítele/manžela?
Víš milovat, mít rád, začíná u sebe samé a pak to jde geometrickou řadou. Ano každou tu osobu miluješ jinak, ale MILUJEŠ (máš ráda), tak neříkej, že miluješ jen jednoho. Ty se nauč milovat sebe samu a pak začneš milovat všechny /nebo ty které nemiluješ postřílíš/ Pak ale začni sebou, já miluji sebe a tím 7 miliard lidí, kteří tu se mnou v tomto okamžiku jsou tedy ač Tě neznám krom písmenek i Tebe. :par:

helena napsal(a):

hm stejně to mají panové fajn, míň vytížení domácností a péči o děti, možnost unikat z domova, protože je tam dusno a tím prostor hledat si novou ženu a tím tedy neřešit tu, co mám doma...
lejontino, můžu tě ujistit, že když je doma dusno, uniká odtamtud i ta vytížená ženská. A nemusí to být zrovna za milencem - jsou i jiné možnosti. Nakonec všichni chlapi si taky nenachází jako únik jen milenku... klidně můžou zdrhat na pivo, na ryby... prostě JINAM.
A pokud on stíhá činit šťastnou mě a zároveň třeba ještě někde někoho jiného a dělá to navíc tak, že to já vůbec nevím, tak mě to je upřímně jedno.
Zklamaná - myslím, že jsi u Vanilky přehlédla jednu důležitou věc - kdyby nevěděla! To je úplně jiná situace, než vědět (zdůrazňuju vědět - ne domnívat se). Pokud ten chlap (nebo ženská, to máš fuk) dokáže dělat radost na dvou místech, z nichž na jednom se nic neví a na druhém se status quo přijímá, můžou být spokojení všichni. Nakonec co oči nevidí...
Bazalko, já bych doopravdy nemohla žít s někým, kdo to chce jen " pro dobro rodiny ", ale srdce má někde jinde.
Natalko, jak píšu - někdy to vůbec nemusíš vědět, dokonce ani tušit. I když mi možná nebudeš věřit - srdce se dá rozdělit, aniž by to bylo znát.

Jen malý dotazek. Mohu? Ale i kdybych nemohl, napíši. Miluje tvůj muž svou práci? Myslíš, že jako člověk z masa a kostí neučiní šťastným kolegu, když mu pomůže něco vyřešit, nebo Vaší společné přítelkyni poradí? Či jen když se usměje na kolemjdoucí ženu, která zrovna řeší proč ten její ji zahnul a ona pochopí, je to i jinak? Nečiníš šťastné Ty sama jiné když jenom JSI?
Přiznám se, že takto chápu Vanilku.
A jen na okraj, myslíš si, že máme menší vytížení v domácnosti, kterou vedeme se ženou? Pokud si to myslíš, nechám Tě při tom, ale vůbec nechápeš funkci muže, jeho roli a zařazení ......

Zklamaná napsal(a):

Alosku: fakt chápu, že pokud by mi někdo ubližoval, byl hnusný - mám lehčí rozhodování v tom, zda s takovým člověkem být a dát vlastně šanci urovnat vztah poškozený nevěrou - moje rozhodnutí by bylo stejné, jako u tebe - takového člověka bych opustila a hodně velkým důvodem by bylo právě to jeho chování vůči mé osobě -byl hnusný, ubližoval. Ale co v případě, kdyby hnusný nebyl, byl by prostě skvělý - ty by si byla schopná a ochotná žít ve vztahu, kde bysvěděla, že nejste vy dva, ale jste vy tři? Vědomě a s pocitem štěstí? Nechápu toto uvažování.... je to mimo mou realitu a tím, že si vůbec tuto možnost jsem schopná připustit - že budu žít vědomě ve trojce - si tuto realitu sama sobě odsouhlasím. Co potom z takovéhoto žití mám? Mám mít dobrá pocit, mám se cítit spokojená, když člověk mému srdci nejbližší rozmělňuje své city pro několik dalších zájemkyň? Má mě těšit pouze ten fakt, že bude mít trvalé bydliště souhlasné s mým a přitom bude pendlovat mezi dvěma - třemi ženami - podle momentální nálady a jeho rozpoložení? Takovýhle život by jsi byla ochotná žít? Proč? neříkej mi prosím, že jiný má své právo rozhodnout se apd. jistě - má to právo - ale máš ty povinnost toto jeho právo respektovat se všemi důsledky - a to jen proto, že ti řekne, že i tebe miluje? Kde je potom to sebevědomí? Tvé sebevědomí?

Ale to je právě o sebevědomí - jenom žena vědomá si vlastní ceny dokáže reálně posoudit, jak moc je pro ni situace zvládnutelná, a jestli v ní dokáže žít. A znovu opakuju - to, že mi partner řekne nebo třeba 1000krát napíše, že mě miluje - o tom láska není. Láska je v tom, co denně žijeme. Pokud se ke mně bude chovat jako k partnerce, s láskou, úctou, bude se starat o rodinu, bude skvělým tátou našim dětem, nemám co řešit. Věř mi, že v 99% případů to bude ta druhá, milenka, kterou to přestane bavit, nebo to časem přestane bavit zahýbajícího partnera...

Vanilka to napsala krásně - i ta podváděná žena musí pochopit, že muž hledá jinde, co nemá doma. A záleží na ní, co s tím udělá. Tolik o tom "kdybych to věděla" - a já jsem to věděla. Kdyby můj BM nebyl tele a postavil se k problému jako chlap, dokázala bych žít i s tím vědomím, že miluje dvě ženy. A ruku na srce - kolik z té obrovské lásky, o které se tady píše, je pouhopouhá zamilovanost, změna v posteli a závislost?

A další věc - pokud se mají můj partner s milenkou skutečně rádi, jsou v jejich vztahu city, pak nemůžu chtít, aby jejich vztah skončil ze dne na den. Neskončí, každý vztah si musíme odžít od začátku až do konce se všemi stádii, jinak budeme to některé vynechané pořád hledat, bude nám chybět. Já jsem čekala rok, jestli se BM dá trošku dohromady a začne se taky snažit. Nic se nestalo, proto jsem za ním zavřela dveře.

Natálce řekl muž, že chce být s ní a s dcerou, to by pro mě byl základ. Nešmírovala bych, nezjišťovala, neptala se na milenku. Vytvořila bych mu doma takové prostředí, že by se mu odtamtud nechtělo - bacha, to neznamená zahrnout ho maximální pozorností a bezbřehou laskavostí a péčí! Natálka má opravdu "štěstí", že má milenku, která chce jejího muže jenom pro sebe (vidíš se v tom, Natálko?), rozohodování mezi rodinou a milenkou muži nemají rádi. Natálko, máš moře času, který můžeš vaší rodině poskytnout. Buď si můžeš užívat toho, že vás tvůj muž miluje a začít se zbavovat závislosti na něm, nebo se utrápíš svým podezíráním, věčnými debatami o kulovém, kontrolami a výčitkami. A svého muže od sebe odeženeš naprosto spolehlivě.

Pisatel napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Alosku a to je právě to, co nemůžu pocopit, neb jsem to nezažila :/ . Když jsem milovala, tak vždycky jen jednoho a proto nedokážu pochopit, jak někdo může milovat 2 lidi stejně. No ale třeba i já se někdy takhle zamiluju a budu na to koukat z jiného břehu :vissla: . Ale prostě pro mě je to momentálně velká neznámá...... Ale díky za názor :godlike: :jojo:

Bác kozu do vazu. A Natálko co tohle. Miluješ sebe? To je další osoba, vlastně to je ta úplně první osoba kterou musíš nejvíc milovat, denně každou minutu života, s ní jsi pořád a neustále, před ní se neschováš ani do skříně, ani neutečeš na měsíc. Miluješ matku? A sakra už je to další osoba. Miluješ otce? kur** další člobrďa v paletě milovaných. Miluješ dcerku? A miluješ sousedku? a jéje to už na prstech jedné ruky nespočtu. A miluješ přítele/manžela?
Víš milovat, mít rád, začíná u sebe samé a pak to jde geometrickou řadou. Ano každou tu osobu miluješ jinak, ale MILUJEŠ (máš ráda), tak neříkej, že miluješ jen jednoho. Ty se nauč milovat sebe samu a pak začneš milovat všechny /nebo ty které nemiluješ postřílíš/ Pak ale začni sebou, já miluji sebe a tím 7 miliard lidí, kteří tu se mnou v tomto okamžiku jsou tedy ač Tě neznám krom písmenek i Tebe. :par:

Pisateli asi máš pravdu :( , moje sebevědomí je na bodu mrazu :dumbom: a v tom je asi mé úskalí, že si nevěřím a tím pádem MÁM STRACH - že může být jiná lepší. Vím, že je to můj problém a opravdu jsem se rozhodla s tím něco dělat. Mít se prostě ráda. Nepůjde to ze dne na den, ale chci se snažit. Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat....A tím jsem ti prostě chtěla říct, že jsem nikdy NEMILOVALA 2 partnery stejnou partnerskou láskou - nevím, jestli mě chápeš, jak to myslím. A děkuji ti za hezká slova. Slibuju, že na sobě budu makat :jojo: :par:

Natalka08 napsal(a):

Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat...

Bingo!
JINÁ láska.
I tak to lze nazvat (zjednodušuji)
Stejně JINOU láskou já mohu milovat dva muže zároveň.

Alosek napsal(a):

Ale to je právě o sebevědomí - jenom žena vědomá si vlastní ceny dokáže reálně posoudit, jak moc je pro ni situace zvládnutelná, a jestli v ní dokáže žít.

Alosku, právě jsem o sebevědomí psala, vím, je to moje úskalí a jsem připravená s tím něco dělat :jojo: , slibuju :jojo: . Vím, že je to důležité, nejhorší je, že můj manžel je taky hrozně zakomplexovaný a já mu celé ty roky zvyšovala sebedůvěru, říkala mu, jak mu to sluší, jak je šikovný atd... A to jsem ve skrytu duše čekala i od něj....Bohužel.... Vždy jsem byla taková ta vrba, ke které si lidi přišli vylít srdíčko, já je vyslechla, dala rady. Ale sebevědomí mi nikdo nezvyšoval (bohužel ani doma jsem to moc nezažila a prostě jsem se to nenaučila si v tomto pomoct sama). Vždy jsem spíš čekala, že mi v tomto někdo pomůže. Teď ale vím, že se musím spolehnout sama na sebe a jen já jsem schopná s tím něco udělat. Snad to není napsáno moc zmateně, tak nějak to všechno prýštilo z mého srdíčka a možná v tom bude chaos. Kdyby jsi chtěla něco upřesnit písni. A děkuju za ty slova, to je přesně to, co mě popohání dále se sebou něco dělat. Děkuju....

Natálka- já také rozlišuji Miluji a mám rád. Mám ráda až na vyjímku, všechny lidi. Nemiluji nejvíc sebe, to nedokážu.
Spíš se celý život učím sama se sebou žít!:):jojo:
A milovat dva partnery stejnou láskou také neumím. Tvrdím, že to nemůže  nikdo- vždy ten jeden musí být šizen o něco ( třeba i čas), který bych dala tomu druhému. Proto také nevěřím báchorkám o spokojeném vztahu všech zúčastněných tam, kde muž má dva dlouhodobé paralelní vztahy..... To by možná fungovalo někde v pralese, při povalování na sluníčku a společné pastvě na banánech, jako žijí lidoopi. V dnešním světě, kdy horko těžko krademe chvíle  pro jednoho partnera???  Prostě nevěřím....:/

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat...

Bingo!
JINÁ láska.
I tak to lze nazvat (zjednodušuji)
Stejně JINOU láskou já mohu milovat dva muže zároveň.

Pan děláš mi v tom binec :dumbom: :jojo: :lol: .....

zuzi777a napsal(a):

Natálka- já také rozlišuji Miluji a mám rád. Mám ráda až na vyjímku, všechny lidi. Nemiluji nejvíc sebe, to nedokážu.
Spíš se celý život učím sama se sebou žít!:):jojo:
A milovat dva partnery stejnou láskou také neumím. Tvrdím, že to nemůže  nikdo- vždy ten jeden musí být šizen o něco ( třeba i čas), který bych dala tomu druhému. Proto také nevěřím báchorkám o spokojeném vztahu všech zúčastněných tam, kde muž má dva dlouhodobé paralelní vztahy..... To by možná fungovalo někde v pralese, při povalování na sluníčku a společné pastvě na banánech, jako žijí lidoopi. V dnešním světě, kdy horko těžko krademe chvíle  pro jednoho partnera???  Prostě nevěřím....:/

:godlike: :godlike: :godlike: moje slova ..... :jojo: :jojo: :jojo:

Natalka08 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat...

Bingo!
JINÁ láska.
I tak to lze nazvat (zjednodušuji)
Stejně JINOU láskou já mohu milovat dva muže zároveň.

Pan děláš mi v tom binec :dumbom: :jojo: :lol: .....

Mně ne, jak já Ti rozumím. I v kontextu pohledu zamilovaného chlapa. :/

Akorát si člověk musí rozbít vlastní ústa o betonovou zem, aby zjistil jaké to je. :D

Natalka08 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat...

Bingo!
JINÁ láska.
I tak to lze nazvat (zjednodušuji)
Stejně JINOU láskou já mohu milovat dva muže zároveň.

Pan děláš mi v tom binec :dumbom: :jojo: :lol: .....

Ale holka moje Pan v tom žádnej binec nedělá. Jen mě krásně doplnila.

Tak zpět. Máme jen jedno MILOVAT, ale jsme tak "dokonale" pitomí, a řekli jsme, že miluji jen jeho/ji, jinak miluji své děti, jinak rodiče a pod. A přitom je to pořád jedno jediné MILOVAT.
Tak jak miluješ sebe samu tak miluješ svět. NEDĚL, NETŘIĎ, NEMĚŇ je jen jedna láska jedno milování.
Tak  :styrka: :styrka: :styrka:, budu ti držet palce :hjarta:

Děláte v tom binec. Existuje LÁSKA všeobjímající ,velká, nekonečná..
Jenže my ji v sobě neumíme tak dobře hledatt. Kdybychom to uměli, NENÍ tu o čem psát.
Proto se hovoří o lásce - dotyku té VĚČNÉ, VELKÉ... A o MÍT RÁD- tom normálním lidském pinošení se tady..  Tudíž pro většinu procházejících NENÍ milovat to samé jako mít rád.
I ti , kteří se tváří, že umí MILOVAT si to většinou jen namlouvají..Kolik jich takových skutečných běhá po světě????

Natalka08 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Natalka08 napsal(a):

Ale to jak píšeš, jestli miluju ostatní lidi, tak samozřejmě, rodinu a tak, ale podle mě to je prostě jiná láska než ke svému partnerovi. Nedá se to srovnávat...

Bingo!
JINÁ láska.
I tak to lze nazvat (zjednodušuji)
Stejně JINOU láskou já mohu milovat dva muže zároveň.

Pan děláš mi v tom binec :dumbom: :jojo: :lol: .....

Ano, TOBĚ :jojo:

Ahoj, jsem na netu jen sporadicky, takže stíhám odpovídat jen se zpožděním a ještě navíc jen na něco.


Ptali jste se mě, jestli bych vědomě žila ve vztahu, kde bych věděla, že nejsme jen dva.

Helena správně podotkla, že o tom můj příspěvek nebyl, ten byl o tom, že pokud jsem ve vztahu spokojená, tak jeho věrnost nebo nevěru neřeším, zlehčeně řečeno: ať si ve volném čase dělá co chce...

A svoje slova mám ověřena v praxi, na manželovy předchozí  nevěry jsem nepřišla, nevěděla jsem o nich, protože manžel zvládal se ke mně chovat během té doby hezky.

Ale během té jeho poslední nevěry jsem nebyla ve vztahu spokojená, protože on tu nevěru nezvládl v tom, že  mě v tu dobu zandebával (sex, ale i jiné věci, třeba málo společně stráveného času atd.). Uvažovala jsem, že ten vztah ukončím, i když jsem o jeho nevěře tenkrát ještě nevěděla, jediný problém u mě byl: malé děti a slib věrnosti, který jsem mu dalal. Takže když se to provalilo, nechtěla jsem s ním tak žít dál, tj. ve třech, protože mi ten vztah za to nestál.

Vzhledem k tomu, že nyní jsem právě ve vztahu s mým mužem opravdu moc šťastníá a spokojená, kdybych se právě teď dozvěděla, že můj muž má ještě někoho jiného, tak bych z toho neutíkala, stálo by mi to za to pokračovat.

A tak si čistě teoreticky myslím, že pokud bych se někdy v budoucnu dostala do situace, kdy se budu rozhodovat, zda vědomě půjdu do vztahu ve třech (třeba i jako milenka ŽM, což si ale moc přeju, aby tahle situace nenastala), tak se budu rozhodovat podle osobnosti, povahy a chování toho mužského, o kterého půjde.  Myslím si, že jsou prostě chlapi, kteří za to stojí (dělit se o ně s někým dalším), stejně tak jsou zase na druhou stranu mužští, o které bych nestála i kdybych věděla, že mi budou věrní až za hrob...

Jinak hrošánek a Alosek, Pisatel, :supr:

Jo snad jen soukromá reakce na Aloska - já si zase myslím, že odpouštění není souzení a je stejně tak důležité odpustit našim viníkům (viz Otčenáš) jako odpustit sama sobě - zkrátka rovnováha....

zuzi777a napsal(a):

Děláte v tom binec. Existuje LÁSKA všeobjímající ,velká, nekonečná..
Jenže my ji v sobě neumíme tak dobře hledatt. Kdybychom to uměli, NENÍ tu o čem psát.

Mluv za sebe. POUZE za sebe.
To, že ty to neumíš, neznamená, že to neumí nikdo.
To, že ty to neumíš, není ani DOBŘE, ani ŠPATNĚ.
To, že ty to nedokážeš, neznamená, že to můžeš zavrhnout.

Lidé to takhle a právě TAKHLE měli věky a já si nemyslím, že my bychom dnes byli LEPŠÍ než naši předkové před staletími.

Dnes by tedy neměl být "exotem" ten, kdo to tak má a ten, kdo ho za to soudí, by si měl dát majzla, aby to jednou nemusel prožít na vlastní kůži...tak to totiž funguje: odříkaného chleba největší krajíc :jojo:

Osobně si myslím, že každý by měl mít možnost si vybrat, jak chce žít a jak chce milovat.
Bez posuzování kýmkoliv.

Dobrá, opravuji : NAPROSTÁ VĚTŠINA LIDÍ SE DOMNÍVÁ, ŽE  TU LÁSKU V SOBĚ UMÍ NALÉZT- než dojde ke konfrontací se skutečností....;)
Já ji také pouze hledám a občas cítím dotek. :jojo:

zuzi777a napsal(a):

Dobrá, opravuji : NAPROSTÁ VĚTŠINA LIDÍ SE DOMNÍVÁ, ŽE  TU LÁSKU V SOBĚ UMÍ NALÉZT- než dojde ke konfrontací se skutečností....;)
Já ji také pouze hledám a občas cítím dotek. :jojo: