Ametyst — 26. 5. 2008 12:27

Ahoj, zítra jdu poprvé k psychiatrovi, a moc nevím, co mě čeká.
Kdo tam byl, mohli byste mi napsat, jak to asi probíhalo, jak dlouho, jaký jste z toho měli pocit, a jestli vám to pomohlo? Je to hodně jiné, než u psychologa?
Děkuji

maricka — 26. 5. 2008 12:41

Je to lékař, takže ze začátku si vyslechne Tvé problémy a pak bryskně naordinuje léky... Bát se vůbec ničeho nemusíš, prostě jako bys šla k lékaři. Já osobně bych volila psychologa, ten má čas Tě více vyslechnout a řešit to jinak než léky, ale chápu, že i léky jsou někdy potřebné, když už nic jiného nepomáhá...také beru antidepresiva.

Ametyst — 26. 5. 2008 12:44

maricka napsal(a):

Je to lékař, takže ze začátku si vyslechne Tvé problémy a pak bryskně naordinuje léky... Bát se vůbec ničeho nemusíš, prostě jako bys šla k lékaři. Já osobně bych volila psychologa, ten má čas Tě více vyslechnout a řešit to jinak než léky, ale chápu, že i léky jsou někdy potřebné, když už nic jiného nepomáhá...také beru antidepresiva.

Aha, takže návštěva na deset minut? To pozná co má předepsat?

maricka — 26. 5. 2008 12:54

První návštěva je delší, tak třicet minut...další už méně...deset až patnáct. On to nepozná někdy hned, někdy ano, někdy ne..je možné, že nejdříve budeš pokusný králík, prostě musíte vybrat něco, co Ti bude sedět... Ale je pravda, že mě nejdříve ten lék neseděl, měla jsem spoustu vedlejších účínků, ale pak jsem ho postupně začala snášet... Však uvidíš, rozhodně se nemáš čeho bát, psychiatři jsou většinou docela milí a fajn lidé ;-)

Alosek — 26. 5. 2008 12:57

První návštěvu u psychiatra jsem probrečela.
Chtěla jsem si zapálit, ale nedovolil mi to - ačkoli měl na stole popelník, zapalovač i cigarety, řekl, že kouření nemá rád a že by ocenil, kdybych to vydržela :lol:
Byla jsem tam ještě dvakrát, sdělil mi, že mi žádné prášky nenapíše, protože to zvládnu i bez nich. Měl pravdu.

Mimochodem za psychiatrem mě poslal přítel, byla jsem opravdu hodně dole, a on to už nezvládal.

Ametyst — 26. 5. 2008 13:04

Alosek napsal(a):

První návštěvu u psychiatra jsem probrečela.
Chtěla jsem si zapálit, ale nedovolil mi to - ačkoli měl na stole popelník, zapalovač i cigarety, řekl, že kouření nemá rád a že by ocenil, kdybych to vydržela :lol:
Byla jsem tam ještě dvakrát, sdělil mi, že mi žádné prášky nenapíše, protože to zvládnu i bez nich. Měl pravdu.

Mimochodem za psychiatrem mě poslal přítel, byla jsem opravdu hodně dole, a on to už nezvládal.

A co Ti pomohlo?

Ametyst — 26. 5. 2008 13:06

Byli jste všichni objednaní? Vzal vás na čas, nebo jste museli čekat? Mám zaklepat, nebo čekat v čekárně?
Když jsem se tam šla objednat, byla plná čekárna. To tam strávím 3 hodiny ikdyž jsem objednaná? :(
Vůbec se mi tam nechce, ikdyž vím, že tam potřebuji...

estelle — 26. 5. 2008 13:34

Ametyst, hlavně klid. Každý lékař je jiný, přece nemůžem vědět, jestli ten tvůj tě vezme včas a jestli budeš muset klepat. No a komu by se chtělo chodit k doktorům... Je to nutnost a tak se to musí i brát, ne?

Ivana — 26. 5. 2008 13:59

Já už jsem byla u x psychiatrů a u každého to bylo podobné. Nejdřív má na tebe čas, protože musí stanovit diagnózu, takže tě nechá mluvit a ptá se na různé věci. Jeden se mnou dělal i test na depresi. Pak už je to jak na drátkách: Jak se Vám daří? Takže napíšeme léky ... a jdu. Víc než tři minuty to netrvá. Ale mně to nevadí, já si tam nechodím pokecat. U psychologa to bylo jiný, ale nakonec jsme taky neměli o čem mluvit. On mlčel, já mlčela, pak jsem řekla, že vidím, že to nemá cenu a on na to, že to vidí taky tak. Tak jsem se rozloučila a vypadla a už nemám nejmenší chuť mít cokoli společného s nějakým mozkoškrabem.

Nicolas — 26. 5. 2008 14:02

1. Vem si sebou lahev vody - kdybys potrebovala napit a on nemel
2. Lidi v cekarne si nevsimej - jsou na tom casto mnohem hure, nez ty
3. Neměla bys čekat více než 15 minut. Pokud jsi objednaná, není důvod čekat 3 hodiny. U objednání na určitou hodinu je to práve proto, aby se nemuselo čekat. Pokud si nejsi jistá, klidně zavolej jeho sestricce nebo jemu samotnému. Když nebude mít na dveřích "neklepat - probíhá terapie". Tak bych klidně po 5 min zaklepal. Oni vlastně když mají zavřené dveře nevědí, že někdo přišel - takže bys se sama okrádala o čas.
4. Pravděpodobně se te zeptá na to, s cím jsi prisla. Nebude asi hned vytahovat kouzelné návody. Bude chtít zjistit, co te trapí a co se vlastně děje. Tak mu zkus povědět co nejvíc. Není nutné, abys to vše zvládala perfektně. Doktoři většinou vědí, že tyhle psychické věci nejsou legrace.
5. Neboj se. Je tam od toho, aby ti pomohl a ne aby tě trápil nebo stresoval - i kdyz to do jisté míry může stresová situace být. Ale to se jistě zvládně.

Určitě to zvládneš. Na rozdíl od zubaře je ta bolest méně intenzivní :-)) A měla by postupně odcházet. Drž se.

Ametyst — 26. 5. 2008 16:04

Děkuji moc, trochu mě to uklidnilo.
Myslím, že budu mít problém popsat své problémy, snad mi k tomu dá prostor...
Díky za info, fakt se trochu bojím.

Nicolas — 26. 5. 2008 16:25

Je to normální rozhovor dvou lidí.
Existuje spousty postupů, jak z lidí dostat postupně, o co jde. Ale to je práce terapeuta - a ten by měl správnými otázkami pomoci, abys si mohla uvědomit, co je "problém" a co ho způsobilo.
Ne vždy se to podaří raz-dva, spíš raz-dva měsíce či roky :-) Ale v průběhu se můžeš dozvědět spoustu velmi užitečných věcí.

A jednou z nich třeba bude, že se přestaneš bát.

konstance — 27. 5. 2008 3:10

ja se taky bala ale protoze jsem zvidava, sla jsem dokonce ke 3-4 plus ke dvoum psychologum.. podle hesla vice hlav vice vi.. byla jsem zvedava jestli mi reknou to same, a jestli mi doporuci a napisi ty same prasky. plus minus ano, takze jsem ziskala vetsi duveru :) no ja uz jsem proste takova, vzdy kdyz neco potrebuji, radsi si to jeste nekde overim, jsme vsichni jenom lide.. jinak nekde jsem cekala, nekde ne, 1 me zpovidala hodinu, druha se na me jen koukla a uz psala prasky (nechapala jsem na zaklade ceho??) ale vzhledem k tomu ze se celkem shodly (taky antidepresiva) jsem se uklidnila. psychiatricky co jsem poznala byly vsechny fajn.. drzim palec :pussa:

Petuna — 27. 5. 2008 6:35

Prosím musíte mít doporučení od obvodní lékařky a kam se vlastně obrátit psycholog nebo psychiatr když už nevím co se sebou, ustavičným strachem, úzkostí atd? Problém je že pracuji v nemocnici a taktéž obvodní mám tam a když budu chtít doporučení jsem si jistá že to bude vědět celý špitál... a to tam dělám personální:dumbom:

x256987 — 27. 5. 2008 6:52

Petuno, možná zkus nejdřív psychologa, třeba v sousedním městě, pokud ti záleží na diskrétnosti, doporučení nepotřebuješ. Psycholog by měl být schopný posoudit, jestli je nezbytné nasadit léky. Osobně bych asi nikomu nedoporučovala brát jenom léky, i když pro někoho jsou nutné, obávám se, že samy o sobě nkoho vyléčit nedovedou.

Trochu mě vyděsil článek v novinách (podotýkám, že seriózních), v němž se psalo o experimentu, který udělala skupina dobrovolníků v různých koutech Evropy. Šli k psychiatrovi a řekli, že slyší hlas, a ten hlas říká "bum". V ostatních věcech odpovídali na základě svého skutečného stavu, žádné jiné příznaky si nevymýšleli. Všichni si z první návštěvy odnesli balík léků, nikdo nebyl v ordinaci déle než 30 minut.

Ametyst — 27. 5. 2008 13:13

Tak jsem to dnes zvládla. :supr:
Objednaná jsem byla na 9 hodin, přišla jsem už v půl. Na řadu jsem přišla v 11 h. Uf. Byla jsem uvnitř půl hodiny. Fakt mě nesnědl. :lol:
Typický psychiatr. Bordel na stole, brýle nakřivo (pak jsem zjistila, že mu chybí nožička u brýlí). Byl hodný, neobviňoval mě, bystře vystihl původ problémů. Mám léky a doufám, že bude líp. Také doporučil psychoterapii u kolegy psychologa, a budu chodit na fototerapii (relaxační léčba bílým světlem, s hudbou), to se mi bude líbit.
Jsem spokojená, myslím, že se konečně bude něco lepšit.

Díky všem za podporu.

Damila — 27. 5. 2008 14:49

Ametyst,
na Tvém vedlejším vlákně jsem si přečetla, že trpíš Soc. fóbií a úzkostmi.
Jsem na tom podobně. Taky jsem to zkoušela "řešit alkoholem", ale jasné je, že tudy cesta nevede. Od doby, co beru AD (jak zoufalý čin pro mou přírodně a alternativně  založenou dušičku),  už alkohol vůbec nepiju. Jistě to zvládneš taky.
Jaké léky bereš? Když tak písni do SZ.
Já krom léků jsem objednaná na jógové cvičení, to by mi mohlo sedět. :-)
Držím hodně pěsti a přeji sílu.
Musíme být v pohodě, jsme mamky a manželky, potřebujem být fit.

haiel — 27. 5. 2008 15:14

Judita napsal(a):

Trochu mě vyděsil článek v novinách (podotýkám, že seriózních), v němž se psalo o experimentu, který udělala skupina dobrovolníků v různých koutech Evropy. Šli k psychiatrovi a řekli, že slyší hlas, a ten hlas říká "bum". V ostatních věcech odpovídali na základě svého skutečného stavu, žádné jiné příznaky si nevymýšleli. Všichni si z první návštěvy odnesli balík léků, nikdo nebyl v ordinaci déle než 30 minut.

:godlike::godlike::godlike:

Račice dračice — 27. 5. 2008 15:28

Damila napsal(a):

Ametyst,
na Tvém vedlejším vlákně jsem si přečetla, že trpíš Soc. fóbií a úzkostmi.
Jsem na tom podobně. Taky jsem to zkoušela "řešit alkoholem", ale jasné je, že tudy cesta nevede. Od doby, co beru AD (jak zoufalý čin pro mou přírodně a alternativně  založenou dušičku),  už alkohol vůbec nepiju. Jistě to zvládneš taky.
Jaké léky bereš? Když tak písni do SZ.
Já krom léků jsem objednaná na jógové cvičení, to by mi mohlo sedět. :-)
Držím hodně pěsti a přeji sílu.
Musíme být v pohodě, jsme mamky a manželky, potřebujem být fit.

:supr: :supr: a jóga je opravdu moc fajn, můžu doporučit....

Alosek — 27. 5. 2008 15:40

Ametyst napsal(a):

Alosek napsal(a):

První návštěvu u psychiatra jsem probrečela.
Chtěla jsem si zapálit, ale nedovolil mi to - ačkoli měl na stole popelník, zapalovač i cigarety, řekl, že kouření nemá rád a že by ocenil, kdybych to vydržela :lol:
Byla jsem tam ještě dvakrát, sdělil mi, že mi žádné prášky nenapíše, protože to zvládnu i bez nich. Měl pravdu.

Mimochodem za psychiatrem mě poslal přítel, byla jsem opravdu hodně dole, a on to už nezvládal.

A co Ti pomohlo?

Čas... a taky to, že jsem se neizolovala od ostatních lidí.
A navíc jsem za necelý měsíc zjistila, že jsem těhotná, takže moje pozornost se jaksi upnula jinam, než na sebe samotnou a moje trápení. Teda ne, abys to vzala, že ti radím jako terapii miminko :lol:

Jinak ti tu ostatní napsali moc hezky dobré rady.
Držím pěsti, drž se!

Jdhehajnx — 27. 5. 2008 18:23

Skvělý.
Je fajn, že to nebyl žádný protiva.
Tak se drž :)

ThomyCale — 14. 12. 2018 23:10

Zdravím. Je to pro mě trochu zvláštní ale byla jsem poslána od své kožní na psychiatrickou ambulanci, kam jsem objednaná na únor 2019. Mám z toho trochu strach, nevím, jaký mám z toho mít pocit. Ne že by mě rodina nepodpořila ale nelíbí se mi, jak tvrdí, že když tam půjdu ještě ze mě udělá blázna, dobře vím že mám problémy jen doteď jsem se to asi snažila nějak tutlat. I když mě prozrazuje mé neustále rozškrábané ranky na obličeji. Taky by mě zajímalo, jestli tu má někdo podobný problém jak já, a to neustále rozškrabávání si ranek, černých teček, boláků, škrábanců a tak. Já osobně už ani nevnímám že si třeba nějaký ten boláček na tváři rozškrábu, většinou mi to dojde až po tom, a to si pak připadám hrozně z toho, že jsem to zas udělala. Měl tu taky někdo takový problém? A jestli ano pomohl vám nějak při tom to psychiatr nebo ne? Mě osobně to totiž přijde jako hloupost, protože mi stále přijde že jsou na tom lidi kolem mě hůře. Děkuji za odpověď 🙂

Selima — 17. 12. 2018 13:38

Takto priamo nie, ale mala som obdobie veľkej duševnej oblesti, ktorú som VEDOME prehlušovala boelsťou fyzickou... štípala a škriabala som sa do krvi, pichala špendlíkom, a tak... Našťastie len chvíľu, akútna bolesť dosť rýchl oodznela, alebo sa aspoň zmiernila.