Ahoj,
včera jsem mluvila s dívčnou od nás z vesnice.V červnu končí učňák na kadeřnici.
Ptala jsem se jí,jestli už má zajištěné místo.Řekla,že ne.Udělá si poslední prázdniny.
A v září se uvidí.Ono to nějak dopadne.
Nic jsem jí na to neřekla.Známe se jen trochu.
Žasla jsem,jak byla v pohodě.

Ježíš, Jitko - my jsme v 18 neměly moře po kolena? My jsme plánovali, co bude za půl roku? Ona ta zodpovědnost jednak přichází s věkem (protože už víme, co by mohly být, kdyby...) a druhak slečna má nakonec pravdu - vždycky to nějak dopadne.

helena napsal(a):

Ježíš, Jitko - my jsme v 18 neměly moře po kolena? My jsme plánovali, co bude za půl roku? Ona ta zodpovědnost jednak přichází s věkem (protože už víme, co by mohly být, kdyby...) a druhak slečna má nakonec pravdu - vždycky to nějak dopadne.

Ahoj Heli,máš pravdu,nějak to dopadne.Nevím,kolik Ti je,ale já zažila dobu před revolucí a nemusela se starat o práci.Prostě byla a když ne,tak se udělalo místo pro místo.Ale myslím si,že je to tzv.nemoc dnešních mladých.Neříkám,že všech.
Myslí si,že všude na ně čekají a za hodně peněz chtějí málo pracovat.Vidím to u nás v práci.Polovina ml.brigádníků-studentů má děsný přístup k práci.Ale život je naučí-doufám.A ti,co se nejvíc flákají,tak nejvíc remcají.

Jíťo, právě že už je mi dost... Já když před pár lety hledala místo jak již "nemladá, neflexibilní a do dynamického koletivu nevhodná", tak jsem za 3 měsíce shodila 5 kilo. Kdyby mi bylo o dvacet míň a neměla děti, zřejmě bych to taky řešila s větším přehledem.