Milé dámy, jsem s rozumem i se srdcem v koncích. Po 14 letech chci odejít od manžela. Důvod ? Před 6 měsíci jsem po 5 letech potkala kolegu z jednoho projektu, dříve létaly jiskry, ale ztratili jsme se jeden druhému, nehledali jsme se ..až teď náhoda tomu chtěla, jsme se potkali a intenzivně jsme se vídali, volali, psali sms, emaily. Vše bylo jako z červené knihovny. Je takový, jakého jsem si vždy představovala svého muže...něžný, pozorný, empatický, vlídny, vzdělaný, dobře vychovaný, atd. atd....mom. se rozvádí, chce děti, jeho žena ne...cítím teď ale z jeho strany odstup, nechce se mi míchat do manželství a taky ..je onkologicky nemocný..Neví, jak to s ním bude..chápu. Jenže, poznala jsem něco, po čem jsem celý život toužila a raději bych byla sama s 2 dětmio 12a 18 let, než bez něj. Můj muž o něm neví. Teprve nyní jsem si uvědomila, co mi na ně, všechno vadí, od způsobů u stolu, v koupelně, oblékání, chování ve společnosti, i jeho povahové vlastnosti, zájmy, jiné než mám já, více duchovní a snivé, on realista do morku kostí...Zřejmě jsem celých 14 let zapírala sama sebe, protože jsem se kvůli němu odešla od býv. manž.- bil mě, hledala jsem útočistě, ..takže jsem vzala první možnost, jak se dostat z dosahu tyrana. Byla jsem vděčná, že mě ochránil před ním, ale ne před sebou. Pořád mi něco vytýkal, od výchovy dětí, pořádku, snahy na sobě něco měnit,..začala jsem jezdit na lyžích, kole, cvičit, ale to jsem se zase nevěnovala jemu..takže zase špatně...nechci se rozepisovat o životě s ním, ale on je Beran, takže vše by mělo být, tak jak řekne on, protože jen tak je to správně. Je víc chytrý, má lepší úsudek, atd. atd....nenechá si od nikoho nic vnutit, mě bere jako méněcennou, taky sjem si vyslechla už pár invektiv , které nejsem schopna přijmout, a tak se to táhne a neodporuji, kvůli klidu v rodině, už min. 12 let...a co teď. ? Jsem fin. soběstačná, zaplatila bych byt i spoření, živ. pojištění a jídlo, ostatní věci, to bych zvládla také, nemám strach...Ale, manžel teď cítí, že jde do tuhého, že by přišel podruhé o rodinu - oba jsme byli už jednou oddáni a rozvedeni,  tak se snaží, ale je mi po*ný, nenechám na sebe sáhnout, moc s ním nemluvím a neplánuji. Trvá to tak 3-4 měsíce, nechápe, neví, jak se má chovat, ale mě je to jedno. Neumím si poradit a v poradně mi také moc šancí na obnovení lásky k němu nedali..Odejít, či zůstat ? Ještě podotýkám, že můj současný manž. měl před 5 lety nějaký románek, který jsem odhalila, ale skončil to. Sice výčitky neměl, jak mi sdělil, to skončení trvalo asi rok, nicméně, mě to důvěru v něj naprosto uspalo a umrtvilo..i jeho jednání vůči mě a přátelům není 2x fér, něco slíbí a pak skutek utek. Plná pusa řečí a póz a na 85% to prostě jsou jen řeči. Jsem z toho taky pěkně vyčerpaná, čekat, až se dobere na poslední chvíli k pravdě...nebaví mě tohle jednání.Měla bych klid o jeho výlevů, nálad a direkcí, ale.....

heko10 napsal(a):

Milé dámy, jsem s rozumem i se srdcem v koncích. Po 14 letech chci odejít od manžela. Důvod ? Před 6 měsíci jsem po 5 letech potkala kolegu z jednoho projektu, dříve létaly jiskry, ale ztratili jsme se jeden druhému, nehledali jsme se ..až teď náhoda tomu chtěla, jsme se potkali a intenzivně jsme se vídali, volali, psali sms, emaily. Vše bylo jako z červené knihovny. Je takový, jakého jsem si vždy představovala svého muže...něžný, pozorný, empatický, vlídny, vzdělaný, dobře vychovaný, atd. atd....mom. se rozvádí, chce děti, jeho žena ne...cítím teď ale z jeho strany odstup, nechce se mi míchat do manželství a taky ..je onkologicky nemocný..Neví, jak to s ním bude..chápu. Jenže, poznala jsem něco, po čem jsem celý život toužila a raději bych byla sama s 2 dětmio 12a 18 let, než bez něj. Můj muž o něm neví. Teprve nyní jsem si uvědomila, co mi na ně, všechno vadí, od způsobů u stolu, v koupelně, oblékání, chování ve společnosti, i jeho povahové vlastnosti, zájmy, jiné než mám já, více duchovní a snivé, on realista do morku kostí...Zřejmě jsem celých 14 let zapírala sama sebe, protože jsem se kvůli němu odešla od býv. manž.- bil mě, hledala jsem útočistě, ..takže jsem vzala první možnost, jak se dostat z dosahu tyrana. Byla jsem vděčná, že mě ochránil před ním, ale ne před sebou. Pořád mi něco vytýkal, od výchovy dětí, pořádku, snahy na sobě něco měnit,..začala jsem jezdit na lyžích, kole, cvičit, ale to jsem se zase nevěnovala jemu..takže zase špatně...nechci se rozepisovat o životě s ním, ale on je Beran, takže vše by mělo být, tak jak řekne on, protože jen tak je to správně. Je víc chytrý, má lepší úsudek, atd. atd....nenechá si od nikoho nic vnutit, mě bere jako méněcennou, taky sjem si vyslechla už pár invektiv , které nejsem schopna přijmout, a tak se to táhne a neodporuji, kvůli klidu v rodině, už min. 12 let...a co teď. ? Jsem fin. soběstačná, zaplatila bych byt i spoření, živ. pojištění a jídlo, ostatní věci, to bych zvládla také, nemám strach...Ale, manžel teď cítí, že jde do tuhého, že by přišel podruhé o rodinu - oba jsme byli už jednou oddáni a rozvedeni,  tak se snaží, ale je mi po*ný, nenechám na sebe sáhnout, moc s ním nemluvím a neplánuji. Trvá to tak 3-4 měsíce, nechápe, neví, jak se má chovat, ale mě je to jedno. Neumím si poradit a v poradně mi také moc šancí na obnovení lásky k němu nedali..Odejít, či zůstat ? Ještě podotýkám, že můj současný manž. měl před 5 lety nějaký románek, který jsem odhalila, ale skončil to. Sice výčitky neměl, jak mi sdělil, to skončení trvalo asi rok, nicméně, mě to důvěru v něj naprosto uspalo a umrtvilo..i jeho jednání vůči mě a přátelům není 2x fér, něco slíbí a pak skutek utek. Plná pusa řečí a póz a na 85% to prostě jsou jen řeči. Jsem z toho taky pěkně vyčerpaná, čekat, až se dobere na poslední chvíli k pravdě...nebaví mě tohle jednání.Měla bych klid o jeho výlevů, nálad a direkcí, ale.....

....ale CO??? Co znamené to ale...

Potvzruje se tu, že vztah s převozníkem (tvůj současný manžel) není prostě to pravé.
Nepíšeš také, co ti radí tvůj rozum - již ses jednou rozvedla, tak tvůj rozum ví, že 50% manželství není na furt. A taky víš, že na tom nic není - rozvést se. Není to ani zrada, ani nějaká nemoc, ani důkaz viny či důkaz toho, že bys byla idiot. Prostě se lidé vyvíjejí, mění a v důsledku toho zjištují, že je pro ně lepší žít sami nebo s někým jiným. Tolik k rozumu.

Obecné doporučení se často přiklání k tomu, aby člověk odešel sám. Má to pak větší osobní cenu a váhu a míru sebe-uvědomění. Pokud tam je muž, který ti navíc lépe vyhovuje, tak proč ne.

Můžu dotaz ? Na které straně je srdce a na které rozum?

Hm, rozum mi velí zůstat - protože by byli 3 lidé zřejmě z této situace nešťastní, samozřejmě, že víc, babičky, dědečkové, přátelé atd...18letá dcera stojí za mnou, ať se rozhodnu jakkoliv, 12letá dcera - neví, s kým by byla...puberta...samozřejmě, že bych ji chtěla mít u sebe...ale nutit ji nemůžu. Říkám si, že když to nevyzkouším - odstěhování se, tak nebudu vědět, jestli součas. manž. ještě alespon trošku nemám ráda, jestli tento krok je to pravé, co jsem měla udělat možná už dávno, potřebuji zkrátka odstup - taky, my totiž spolu pracujeme u jedné firmy... Hodně mě nakopl také film ONce...ty písničky a ta nálada..To je můj připad se vším všudy. Jen ten konec mám v ruce..

Nico, a není tento nový objev taky převozník?

Srdce vítězí..

Ten třetí muž by převozníkem nebyl, určitě bych nezačínala hned další vztah,..neutíkala bych k němu, ale našla bych(jsem) sebe..to je pro mě teď nejdůležitější..

tak to pak ano, dát si pauzu od všech chlapů a až po urovnání si to v hlavě podnikat dále...

Mno, ono to vyznieva dokonale v prospech odchodu alebo teda výmeny mužov, ale... Je zaujímavé, že muž a jeho neprekonateľné spôsoby ti začali vadiť až PO TOM, čo si spoznala onoho úžasného muža z minulosti. Z tvojho príspekvu sa mi zdá, že dovtedy to utrpenie nebolo až také veľké, aby si uvažovala nielen o radikálnom, ale o AKOMKOĽVEK kroku... alebo sa mýlim? Pouvažuj o týchto príčinných súvislostiach. ;) A buď k sebe úprimná, to je to najlepšie, čo môžeš urobiť.

heko10 napsal(a):

Srdce vítězí..

když ti ale vadí všechno na současném manželovi a předtím ti to nevadilo, tak zřejmě to není zrovna rozumný přístup k tomuto partnertstvíkdyž někomu vadí to, jak se ten druhý chová, jak mluví a že dýchá, tak tam je právě ta emotivní stánka (negativní, samo, ale emotivní)
naopak celkem "rozumově" popisuješ, co všechno "dokáže" ten druhý , resp. ten NOVÝ
navíc mi přijde velice nebezpečná tvoje zmínka o tom, je je onkologický pacient - nebezpečné v tom, že to trošku ovlivňuje uvažování, připodobnila bych to (velmi neohrabaně) rvačce dvou mužů, kdy jeden dá do zubů tomu druhému a krvácejícího poraženého se s lítostí ujme dívka, o kterou se rvali...
připadá mi, že svým současným mužem pohrdáš a že ti ani to, že ti kdysi pomohl (a ne málo) nestačí k tomu, abys ho "vzala na milost" a zkusila na něm najít ještě nějaké kladné stránky
mmch - označení převozník bych použila pro vtah krátkodobý, na však víceletý, kdy navíc ve vztahu vychovávám děti

Selimo, ono když někdo pořád poukazuje na vaše chyby, tak se staráte o to, aby jste je odstranila a byl klid doma, ono vám až po čase dojde, že to asi nebude takhle, že jen vy jste špatná, ale chce to pár impulsů a kopanců, ty jeho szpůsoby mi vadily vždy, ale ...snad to někdy přejde, když mu to budu nějak jemně připomínat a ukazovat...nepřešlo..spíš se na mě obořil....můžu být naštvaná jen sama na sebe, že jsem to nechala dojít až dak daleko a dlouho..

Tak to já bych tedy odešla... Ty máš celkem jasno. Nechceš odcházet k jinému muži. Ty chceš odejít od současného a klidně žít sama. Ty víš, že i samotné ti bude líp. V téhle fázi bych já odešla. Co by bylo s tím druhým mužem, to bych nechala na pozdější dobu. Odcházela jsem od bývalého z podobných důvodů (hlavně ty plané sliby), i když on si myslí doteď, že v tom byl někdo jiný... Teď máš šanci začít žít svůj život tak, jak chceš, tak proč ne? ... Tady není nač čekat, podle mého tedy. Po mojí zkušenosti dám už vždycky na sebe, na svoje pocity. Rozum do toho zapojuju, ale kdyby mělo být "rozumné" např. kvůli dětem zůstat, tak bych poslechla srdce. Takový vztah by mě totiž dusil, až by mě pomalu udusil... A když není máma spokojená, tak nemůžou být spokojené ani děti...

heko10 napsal(a):

Selimo, ono když někdo pořád poukazuje na vaše chyby, tak se staráte o to, aby jste je odstranila a byl klid doma, ono vám až po čase dojde, že to asi nebude takhle, že jen vy jste špatná, ale chce to pár impulsů a kopanců, ty jeho szpůsoby mi vadily vždy, ale ...snad to někdy přejde, když mu to budu nějak jemně připomínat a ukazovat...nepřešlo..

No, ja tomu vcelku rozumiem, mne to trvalo roky, než som pochopila márnosť istého počínania, a v podstate som "bola rozídená", ale... ja len ako námet na úvahu. Aby to nebolo z dažďa pod odkvap.

Teď se nelekni, ale budu tvůj příběh sledovat. Sice za sebou nemám rozvod, ani převozníka před sebou ani pod sebou, ale pocity mám obdobné- potřebovala bych na chvíli odejít a zůstat sama a utřídit si, nakolik je můj muž důležitý a inspirující a nakolik je naše manželství  dobré, resp. kvalitní, aby stálo za to se vracet nebo už zůstat odejita...

Ty máš kde být v případě odchodu? Zatím mi to připadá, že srdcem už jsi pryč, ale rozum a ekonomika tě táhne zpět...Navíc máš určitě tu zkušenost, že něco jiného je s někým souznít a něco jiného s ním žít.

ekonomicky na tom nejsem špatně, zvládnu 2+1 pronájem, nabídky jsou...a také nechci mít hned vztah - na spolužití..raději bych byla sama a až pak.....snad. Onkologicky nem. se stal v průběhu naší známosti....

Já bych šel...nemůže vás to tešit ani jednoho. Co na to řekne babička...tak tím bych se fakt netrápil - babička není já.

KALIK napsal(a):

Nico, a není tento nový objev taky převozník?

taky mi to tak pripada. Ale to vi paní sama nejlépe.

Dnes mám schůzku ohledně bytu, bylo by blízko do školy, práce... manžel se chová vzorně, ikdyž mu sem tam ujedou nervy, což je v jeho případě pochopitelné, ale není to konec života ani mého ani jeho. Bavili jsme se o tom a vyjádřil se, že jestli by to mělo být takhle, tak raději ať jdeme od sebe, ale on tomu pořád nemůže uvěřit, že bych to udělala, pořád si mě přivlastňuje ", ale to se měl chovat už dříve jinak a ne pořád jet po své linii egoisty. Ano, teď se možná chovám egoisticky já, jdu za svým životem.

Jenže ten můj převozník č. 2, má ukončit práci v našem městě, uzdravit se, odejít do Prahy....takže převážení se nekoná..Teď mi jde o můj klid a mé JÁ. Pořád mám pocit, že když to neudělám, umřu za živa..Že to vylepšení mého manžela je jen na chvíli a zase bude vše ve starých kolejích..nevěřím mu, že se změní natolik, aby se vystříhal těch povýšených řečí o mém intelektu, majetku a td. má totiž rád peníze a majetek a tohle jde mimo mě. raději koupím holkám zákusky a dáme si do nosu, než bych ty peníze strčila do strožoku..taky když holky něco potřebují, jdou za mnou a ne za ním...

heko10, když má něco za něco stát, tak se musí ty předchozí věci uzavřít, a já mám  subjektivní dojem, že si táhneš něco s sebou ještě z minulého života, protože se ti situace opakují. Něco shnilého je ve státě heko. Nějaký kostlivec tahá za nitky a ty podle toho skáčeš.

Jó Regi, tak to nevím, jsem otevřená osoba mající ráda humor, to mě nikdy nezklamalo. Nejsem na peníze, majetek, spíš se ráda oddám snění a přírodě. Jsem - v kolektivu i u přátel oblíbená. Když můžu pomůžu, na má slova se dá spolehnout, tzn. co řeknu, splním. Neplácám do větru. první manžel - pod vlivem agresívní člověk, sprostý...čekala jsem mimčo, takže sňatek z rozumu, vydrželo to 4 roky, pak rychle pryč... za láskou, po 2 měsících jsme spolu začali žít....nestačila jsem poznat sama sebe ? Asi. Nevím, kde bych měla začít kostlivce hledat...

Nějak jsem to nepochopila - řešíš tedy odchod od současného muže k jinému nebo pouze odchod od současného muže?

Omlouvám se, není  to plácání  ani kázání, jen  je těch osudových mužů ve tvém životě už dost...necítím v tobě nějaké bolestínství nebo sebelítost, proto si dovolím mluvit upřímně.  Být samostatná a nezávislá je ohromná výhra, a pokud máš podporu i u svých dětí, není co řešit! :supr:

Jessi, určitě odchod od současného manžela  k sobě. samotné..

téma rozum a cit, tady někde už bylo - řeším do dnes - odpověď neznám :usch:

Nemám strach, že bych to nezvládla...za pluhem zdatná jsem a v boji obstojím...Jen mám obavy z reakcí mého muže....je mi ho líto, ale mám pocit, že se vším , co teď ukazuje , jde jaksi s křížkem po funuse...jsem zablokovaná a nejde se mi odblokovat. není to nenávist či zloba vůi němu. JEn jsem se prostě zčista jasna docela odmilovala a sundala růžové brýle...bez lásky spolu ží nejde, jak by k tomu přišel. Chce, aby se ho někdo dotýkal, hladil ho, ale když mě to nejde, nemůžu se přece přemáhat, poznal to...taky ho nechci tahat za nos nějakými možná...

Tak já to mám tak, že se nechám vést srdcem (citem), pokud mi však začne být "špatně" na duši a necítím se z nějakých situací, lidí, fajn, (začne být v pocitech něco špatně), tak zapojuji rozum ,abych se z pocitově nepříjemné situace dostala a jak se "hodím do klidu", pak to zas přenechám opět citu...

Jéééé, ty se máš

To se takhle snažím, nebo by mě jinak z toho kleplo :dumbom: :D
Ale než zapojím dostatečně rozum, tak to občas trvá :lol: :dumbom:

heko10 napsal(a):

Jessi, určitě odchod od současného manžela  k sobě. samotné..

No, víš, ono to zpočátku bylo nahozeno tak jako - rozum (manželství) X srdce (nový vztah)
Ale pokud chceš řešit jenom sebe, tak si myslím, že ti ten "nový" bude v řešení trochu zaclánět.

Proč by zacláněl, díky němu odcházím, ne kvůli němu...on má svůj život, do kterého nejsem vpuštěna z poch. důvodů - neví, jak tady dlouho bude, nechce, abych se na něj vázala,...tak si život zařídím sama se svým já a s holkama.. Ano vděčím mu za své sebepoznání. Ve skrytu duše bych chtěla poznat i jeho, ale nedovolí mi to a já to musím respektovat.

heko10 napsal(a):

Proč by zacláněl, díky němu odcházím, ne kvůli němu...on má svůj život, do kterého nejsem vpuštěna z poch. důvodů - neví, jak tady dlouho bude, nechce, abych se na něj vázala,...tak si život zařídím sama se svým já a s holkama.. Ano vděčím mu za své sebepoznání. Ve skrytu duše bych chtěla poznat i jeho, ale nedovolí mi to a já to musím respektovat.

Zaclánějící = vadící ve výhledu.
Už teď díky tomu, že se objevil, vidíš na manželovi věci, které jsi neviděla (nechtěla vidět).
Píšu, jak to působí na mně. Je jasné , že z krátkého náhledu do něčího života se to dá těžko určit.
Já prostě jen teď používám při diskuzi s tebou srdce :)

Taky se mi nezdá to "díky někomu odcházím"... Cožpak si už před ním nebyla se vztahem nespokojená?

spíš rozum dzá se mi..ale to nevadí, jsem ráda za každý pohled na věc

Ale ano, moje nespokojenost a všímání si manž. nedostatků trvá tak 2 roky, ale spíš díky 2. Muži jsem schopná si to plně uvědomit a pojmenovat...

heko10 napsal(a):

Ale ano, moje nespokojenost a všímání si manž. nedostatků trvá tak 2 roky, ale spíš díky 2. Muži jsem schopná si to plně uvědomit a pojmenovat...

:/ pořád se točíme v kruhu
Na co se vlastně ptáš?

Jestli má odejít nebo ne ;)

heko10 napsal(a):

Ale ano, moje nespokojenost a všímání si manž. nedostatků trvá tak 2 roky, ale spíš díky 2. Muži jsem schopná si to plně uvědomit a pojmenovat...

To asi ano,ale pak taky přes zamilovanost nedostatky na tom druhém nevidíš :vissla: :P

Otázka zní, zůstat ? = umřít zaživa, odejít ? najít sebe, ale rozbít rodinu. Co je lepší ? Nechci být bezohledná

heko, řešíš sebe nebo ostatní?

heko10 napsal(a):

Otázka zní, zůstat ? = umřít zaživa, odejít ? najít sebe, ale rozbít rodinu. Co je lepší ? Nechci být bezohledná

je ta rodina funkční?
nebo jsi to jen ty, kdo je nespokojený
jsi nespokojená jen proto, žes najdenou "prozřela" ?

ale já toho druhého nemůžu mít !!!!!!!!!!!!!!!

heko10 napsal(a):

ale já toho druhého nemůžu mít !!!!!!!!!!!!!!!

o něj tady přece nejde :o

Nemôžeš mať nikoho, len deti, aj to požičané... :) Ostatné je ilúzia. Mne sa zdá, že v podstate chceš odísť - tak odíď, ak si myslíš, že aj žiť sama(lebo to je asi najpravdepodobnejší scenár) je lepšie ako žiť s mužom. Len si skús dobre a realisticky predstaviť, čo to znamená - žiť sama. Nemysli si, tiež je to citová hojdačka, len nie je závislá na druhom človeku, ale na tebe a tvojich výkyvoch.

Jessi, co máš pod pojmem funkční ?Ano, já jsem nespokojená, manžel je nespokojený se mnou, dcera je nespokojená s manželem, vím, co mi vadí, ale nedokázala jsem to odstranit ...

heko10 napsal(a):

Jessi, co máš pod pojmem funkční ?Ano, já jsem nespokojená, manžel je nespokojený se mnou, dcera je nespokojená s manželem, vím, co mi vadí, ale nedokázala jsem to odstranit ...

funkčním svazkem mám na mysli zajištění základních životních hodnot = strava, spánek, vzdělání, city = rozloženo rovnoměrně mezi všechny rodinné příslušníky
další otázka je : kdo ze zúčastněných a v jaké míře si uvědomuje, že se mu určitého nedostává, kdo situaci chce řešit a kdo se chce jen vézt
toto všechno bys měla vědět, než začneš za ostatní něco řešit

Jessika napsal(a):

heko10 napsal(a):

Jessi, co máš pod pojmem funkční ?Ano, já jsem nespokojená, manžel je nespokojený se mnou, dcera je nespokojená s manželem, vím, co mi vadí, ale nedokázala jsem to odstranit ...

funkčním svazkem mám na mysli zajištění základních životních hodnot = strava, spánek, vzdělání, city = rozloženo rovnoměrně mezi všechny rodinné příslušníky
další otázka je : kdo ze zúčastněných a v jaké míře si uvědomuje, že se mu určitého nedostává, kdo situaci chce řešit a kdo se chce jen vézt
toto všechno bys měla vědět, než začneš za ostatní něco řešit

Tak tahle já tedy "definici" funkčního manželství fakt nevidím :usch:

To je definice veřejného domu s polopenzí, s knihovnou za rohem  :lol:  :lol:

Santala napsal(a):

tak tahle já tedy "definici" funkčního manželství fakt nevidím :usch:

To je definice veřejného domu s polopenzí, s knihovnou za rohem  :lol:  :lol:

a psí útulek za druhým (kvůlivá citům?) :)

tak se nehádejte holky, já to vidím jako domov, kde jsou všichni spokojeni a navzájem si pomáhají, když jim je ouvej....ale musí všichni ne jen jeden či dva..

No vidiš, jak se na problém jiných dá kouknout nezávisle :)
(i když my se nehádáme, tady má každý právo uvést svoje názory a spíš se špičkujeme)

Takže k věci : pokud všichni se nikdo z vás tří ve vašem domově necítí spokojený a je vám všem ouvej, tak bys to měla řešit s nimi - s těmi skutečnými lidmi, ne ve virtuálním světě.
Já vím, že se to špatně uskutečňuje (viz "Kdy bude zítra"), ale jsou to oni, kdo s tebou žijí, ne my.

Já vím...potřebovala bych odstup, ale není mi jaksi dán, umožněn, tak se trápím....a z trápení vychází jediné řešení - odstěhovat se. Včera jsem se byla na ten byt kouknout, brala bych to všemi deseti, je to všechno jen a jen na mě. Muž mi řekl, ať dělám, jak myslím..

heko10 napsal(a):

Já vím...potřebovala bych odstup, ale není mi jaksi dán, umožněn, tak se trápím....a z trápení vychází jediné řešení - odstěhovat se. Včera jsem se byla na ten byt kouknout, brala bych to všemi deseti, je to všechno jen a jen na mě. Muž mi řekl, ať dělám, jak myslím..

Víš, co mi pomáhalo ?

Když jsem si říkala " nic na světě není definitivní" ...

ano, také si to říkám, přece není konec světa, nikdo se nevěší,..zatím. Všechno zvládnu, holky mi budou oporou, mám mámu a tátu...kamarádky, kolegy...ti všichni stojí při mě..

Tak holky a kluci, rozhodnutí mám a to na straně srdce - tudíž odcházím od manžela, stěhuji se. Už mě nadobro zmohlo kladení otázek, dělám dobře, nedělám, kdo utrpí a td. Takže dokud to nevyzkouším, nezjistím...Držte mi palce

Držíme.

A co dcera? Taky bude odejita?

i dcera bude odejita...a když jsem to takhle rozhodla, zbavila se křečí v břichu a okolí, spadl mi kámen...jsem tak nějak v klidu, to bylo asi na tom to nejhorší...teď už si to plánuju, co koupím, jak to vymaluju a tak. Těším se....asi za měsíc se ozvu, jak mi je ano?

Tak to vám taky držím palce, holky.
Někdy to halt jde a někdy nejde. Papá ;)

diky

Držím pěsti ;)

ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..

heko10 napsal(a):

ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..

Řekni co vlastně chceš?

Ty máš dvě holky? Tak to se máš, jedna by se těžko půlila :)
Ne , ale teď vážně:
Je ten odchod třeba vyhlásit za definitivní? Co třeba navrhnout, že si jen na pár měsíců chcete všichni uspořádat život?
Bude víc klidu na uvažování... Většinou pravou hodnotu věci poznáš, až když jí ztratíš.
A i kdyby to nevyšlo, stejně se (kvůli dětem) budete navštěvovat, občas nějaká ta akce (kde se ti manžel nastavčí znechutit, když budeš vědět, že "po" se vrátáš do svýho...) No - prostě jako je víkendové manželství, tak vy budete víkednová rodina.
Jestli jsou holky dost velké, tak bych je určitě přibrala do debaty.

Jeesi, definitivní to není a oba to takhle bereme, ale jsem už asi vyčerpaná, po 4 měsících polotiché domácnosti a neřešitelnosti situace...když je mi nejhůře, tak si říkám, že to je jako taková dovolená bez rodiny...jsem fakt zvědavá, co to s tou naší rodinou udělá, jestli si ověřím, že nestojí za nic, nebo naopak, že mi za 14 dní bude smutno a všechno bych vrátila i za cenu, že budu muset překousávat manželovy vady...

14 dní je málo.
To nestojí ani za přestěhování zubního kartáčku a zásoby spodních kalhotek :)

Jo, heko, nemůžeme mít všechno a možná je to dobře. Každá situace má nějaké řešení, občas dokonce několik, ale rozhodnout se pro některé z nich je těžší. Asi ti nezbyde, než si to zkusit "osahat" - třeba zjistíš, že to co chceš teď pak už chtít nebudeš.

asi ano, když to nezkusím budu se trápit a když to zkusím....třeba se trápit přestanu, už mám vymyšlené, co budu dělat v té spoustě volného času..původně jsem s s mladší dcerou chtěla učit - zopakovat si základy vědění a tím ji nakopnout k lepším výkonům,,,pak jsem chtěla začít s dobrovolnictvím v Hospicu...pěstovat bylinky, velebit, zařizovat, koupit si? pořídit si kočku...atd.

No, já jsem od manžela odešla. Naši dceru (tenkrát 11) jsem vzala s sebou. Po třech měsících po odchodu navrhl otec dceryl střídavou péči a tak ji máme. Ob týden jsem najednou byla zkrátka sama. Lehký to nebylo, ale přežít se to dalo a dalo mi to takový nějaký vnitřní klid, uklidnila jsem se, myslela na sebe a na věci, na který jsem v přítomnosti dcery myslet nestíhala, moje pozornost se pochopitelně rozptylovala denním běžnými starostmi, když byla se mnou. Ten týden, kdy nebyla u mě, byl vlastně jen "můj", mohla jsem myslet na sebe a zjišťovat, co mi vlastně vyhovuje. Když mi bylo jo smutno, tak jsem se s bývalým dohodla a navštívila ji, šly jsme na procházku a tak. (Teď už mám přítele, tak je to zase jiný.) Je ale pravda, že já věděla na 99%, že můj odchod od manžela je definitivní. Byli jsme příliš odlišní a vrátila bych se jen, kdyby on se změnil (v což jsem vůbec nedoufala, těžko se změní dospělý člověk, ani já bych se nedovedla změnit tak, abych tolerovala jeho s lehkostí a byla v tom vztahu šťastná).

heko10 napsal(a):

ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..

Držím ti palce, myslím, že ses rozhodla správně.
Možná nebude všechno na 100% tak jak sis představovala, budeš možná nucena přijmout kompromisnější řešení, že třeba dcera nebude pořád s tebou, ale pokud to tak má být, tak i toto se časem změní.
Tak hodně štěstí.

Koloběžka.1 napsal(a):

heko10 napsal(a):

ahoj, po včerejšku mám opět zamotanou hlavu...prý -ta mladší, zůstane s tatínkem,...nalákal ji na psa...takže bude pendlovat mezi dvěma byty,...chjo. Tak nevím, docela mě to zklamalo, ale jí to vyčítat nemůžu..Je ve věku, kdy rozhodují výhody, ne láska a blízkost maminky..Teď váhám, zůstat nebo nezůstat. Dostane to úplně jinou formu, na kterou jaksi nejsem moc připravená, možná, že časem přijde ke mě, sakra..

Držím ti palce, myslím, že ses rozhodla správně.
Možná nebude všechno na 100% tak jak sis představovala, budeš možná nucena přijmout kompromisnější řešení, že třeba dcera nebude pořád s tebou, ale pokud to tak má být, tak i toto se časem změní.
Tak hodně štěstí.

A nebylo by lepší kvůli dětem to ještě zkusit a urovnat? Myslím si ,že pokud v tom není jiný partner, alkohol, násilí,nezájem o děti a nepřekonatelný odpor tak se to přece zkusit dá? Jinak je to pouze snaha  o nezávislost což je sice taky důležité ale vzhledem k tomu ,že máš děti...no nevím proč jim rozbíjet rodinu. Bohužel bych v některých případech upřednostnila zájem dětí než svůj. Samozřejmě pouze pokud se neděje nic výše uvedeného.

Já vím, že tak to nějak dopadne. Jen je mi teď jaksi nepříjemné poslouchat, že to je konec manželství, vztahu s dětmi, že se to celé tímto odloučením jen ještě víc rozhodí. To víte, babičky mají obavy, že starodávná rodinná forma už přestane existovat..Jistota pro děti a tak. Chápu je, mám obavy taky...ale musím to zkusit, pak si třeba uvědomím, že k sobě přece jen patříme a pak už se neodloučíme do konce našeho života..

heko10 napsal(a):

asi ano, když to nezkusím budu se trápit a když to zkusím....třeba se trápit přestanu, už mám vymyšlené, co budu dělat v té spoustě volného času..původně jsem s s mladší dcerou chtěla učit - zopakovat si základy vědění a tím ji nakopnout k lepším výkonům,,,pak jsem chtěla začít s dobrovolnictvím v Hospicu...pěstovat bylinky, velebit, zařizovat, koupit si? pořídit si kočku...atd.

Bud v klidu.
Vsechny tvé dcery zustanou tvými holčickami (ci pozdeji snad i kamaradkami) dokud budeš živa. Nezáležíc na tom, jestli budou s tebou, s tátou, se svým milým, se svojí milou či budou-li samy.

Kdysi tu byl pribeh jedne mlade ženy a pak kluka, kteří to rodičům (čili tobě) říkali asi takto:
- je nahovn.o život v dusné domácnosti
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří se hádají
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří se evidentně nemají rádi
- je nahovn.o život mezi rodiči, kteří nás (děti) využívají ke hrám a válkám, namísto, aby si to vyřešili
......
- je LEPSI, aby se rodiče rozešli a celá ta tíživá atmosféra byla za námi. Protože jako děti si to automaticky bereme za vinu a nejsme schopni pochopit, že to je o životě těch dvou dospělých. Nelze říct, že by to bylo jedno. Ale je v 99% případech lepší mít rodiče od sebe a mít od každého z nich potvrzení lásky a toho, že nás má rád. Taky je dobrý, pokud o tátovi/mámě mluví protějšek pozitivně či alespon neutrálně a netahá děti do přílišných detailů, i když vysvětlení v hrubých obrysech děti v pohodě snesou.

Mně takhle odešel táta. A bráchovi zase naše máma od jeho táty (to je něco jako když si dáš 2tou zmrzlinu :-) ) Oba jsme to přežili (bylo nám cca 6 a pak bratrovi 10 let). Jak říkám, bylo pro nás lepší mít jednoho rodiče, který je sám se sebou v pohodě, než spolu - ale rozhádané (či naopak mlčící, zakopovou válku řešící).

Takže ti držím palce v tvém rozhodnutí. S vědomím těchto informací to není tedy jen o srdci, ale i o rozumu = to rozhodnutí je velmi rozumné.

Petuna: jenže on v tom skoro ten nepřekonatelný odpor je...aspoň mám ten pocit...

heko10: Nemám pravdu? ... on ti tvůj muž vlastně nic neudělal, že jo, ale ty tak nějak nemáš chuť se k němu přivinout, pokecat s ním, zajít s ním do kina  a tak ... On je zkrátka jiný, než ty potřebuješ (nebo obráceně - ty jsi jiná, než on potřebuje, to vyjde na stejno)... Na řeči se vykašli. Mně se líbí to přirovnání řešení rodinných krizí k řešení poklesu tlaku v letadle. To vypadnou ze stropu ty kyslíkový masky - no a co mají rodiče dětí dělat jako první? No? ... No jasně, nejdřív si mají masku nasadit sami a pak až dětem. Protože když ji nasadí dětem první, tak sebe už taky třeba nestihnou a co ty děti pak v životě? ... Prostě když tě něco ve vztahu dusí, musíš vyřešit nejdřív sebe. Když budeš sebe pořád potlačovat, stejně se to bude projevovat a ty děti tu atmosféru poznají. Být spolu tzv. kvůli dětem, to považuju trochu za typ tyranie vůči těm dětem. V tom vztahu rodičů pak chybí to přirozeno, ty letmý dotyky, zasmání se spolu, klasický se pohádání a zas udobření (řešení problémů)... a tohle si ty děcka odnesou jako modely do svých vztahů a budou se divit, že jim ty vztahy nefungujou....

Jen je, heko, potřeba přijmout i ty možný pády, který člověka čekají spolu s tím, že se bude snažit udělat si šťastný život. U tebe to je třeba to, že dcera chce být s tátou... (Já mám s BM střídavou péči a ze začátku to bylo pro mě krutý, ale dala jsem na dceru a na její přání. Splnit jí to, abych žila s jejím otcem, to jsem neuměla a ani nechtěla. Já chtěla jiný život a dala jsem mu přednost před studeným manželstvím.)

Souhlasím s výše uvedeným příspěvkem od Nica - z pohledu dítěte, které žilo v té dusné domácnosti,( ve které si začali rodiče nakonec i vykat....)až do svých 19 let, kdy otec KONEČNĚ odešel....., musím říct, že pokud selžou veškeré možné způsoby, jak vztah zachránit, oživit....je lepší jít od sebe....
Jak píše, děti to v těchto případech berou za svou chybu (ten nesoulad, rozepře), až dospějí a pochopí, že to jejich vina nebyla, je už většinou pozdě a léčí pak hluboké rány na duši....

A s Evou jednoznačně souhlas taky :jojo:

Eva36 napsal(a):

Petuna: jenže on v tom skoro ten nepřekonatelný odpor je...aspoň mám ten pocit...

heko10: Nemám pravdu? ... on ti tvůj muž vlastně nic neudělal, že jo, ale ty tak nějak nemáš chuť se k němu přivinout, pokecat s ním, zajít s ním do kina  a tak ... On je zkrátka jiný, než ty potřebuješ (nebo obráceně - ty jsi jiná, než on potřebuje, to vyjde na stejno)... Na řeči se vykašli. Mně se líbí to přirovnání řešení rodinných krizí k řešení poklesu tlaku v letadle. To vypadnou ze stropu ty kyslíkový masky - no a co mají rodiče dětí dělat jako první? No? ... No jasně, nejdřív si mají masku nasadit sami a pak až dětem. Protože když ji nasadí dětem první, tak sebe už taky třeba nestihnou a co ty děti pak v životě? ... Prostě když tě něco ve vztahu dusí, musíš vyřešit nejdřív sebe. Když budeš sebe pořád potlačovat, stejně se to bude projevovat a ty děti tu atmosféru poznají. Být spolu tzv. kvůli dětem, to považuju trochu za typ tyranie vůči těm dětem. V tom vztahu rodičů pak chybí to přirozeno, ty letmý dotyky, zasmání se spolu, klasický se pohádání a zas udobření (řešení problémů)... a tohle si ty děcka odnesou jako modely do svých vztahů a budou se divit, že jim ty vztahy nefungujou....

Jen je, heko, potřeba přijmout i ty možný pády, který člověka čekají spolu s tím, že se bude snažit udělat si šťastný život. U tebe to je třeba to, že dcera chce být s tátou... (Já mám s BM střídavou péči a ze začátku to bylo pro mě krutý, ale dala jsem na dceru a na její přání. Splnit jí to, abych žila s jejím otcem, to jsem neuměla a ani nechtěla. Já chtěla jiný život a dala jsem mu přednost před studeným manželstvím.)

Jezis, to je skoro geniální!! Úplně to rozkoplo ten lživý mýtus o nutnosti udržet "rodinnou pohodičku" za každou cenu, hlavně kvůli dětem.

cítím to stejně, co má dítě z toho, že má domov, ale lidé v tom domově nejsou schopní spolu mluvit, mít na věci důležité stejný názor a dohadují se o tom, co kdo kdy udělal špatně....Evo36, díky, ten nepřekonatelný odpor je namístě, Nemám vůbec potřebu se k němu přivinout a povahově tak jiný, že na psychologický film se mnou nepůjde, neumí se zasnít, nadnést nad věci, všechno hned řeší realisticky až mi jde husí kůže...no jo, vydržela jsem to 14 let, ale už dál to nejde, ..

heko10 napsal(a):

cítím to stejně, co má dítě z toho, že má domov, ale lidé v tom domově nejsou schopní spolu mluvit, mít na věci důležité stejný názor a dohadují se o tom, co kdo kdy udělal špatně....Evo36, díky, ten nepřekonatelný odpor je namístě, Nemám vůbec potřebu se k němu přivinout a povahově tak jiný, že na psychologický film se mnou nepůjde, neumí se zasnít, nadnést nad věci, všechno hned řeší realisticky až mi jde husí kůže...no jo, vydržela jsem to 14 let, ale už dál to nejde, ..

heko, já myslím, že není špatné, když někdo nechce chodit na psychologické filmy, neumí se zasnít a všechno řeší realisticky....(protože to, co nevyhovuje Tobě, může vyhovovat jiné a ta to může brát jako hodně velké pozitivum...a to píši i přesto, že patřím taky k Těm snílkům.... :) )
Problém je v tom, že jste tak jiní, ne, že jeden je takový a druhý makový....  a že k sobě dnes už asi nepasujete...a kde není souznění a nejde ničím vykřesat, tam nemůže žít pohodový, naplňující vztah....
Ono to vlastně jde...,ale když dojde ke kompromisu a člověk je schopný vzít povahu partnera v potaz...., tím,že ho prostě miluje i přes jeho realismus/nebo přecitlivělost..atd.atd...ale pokud to nejde, je to problém a ten radši z mého pohledu řešit  rozchodem.....   
Ono jak píšeš, i čas může ukázat, že jste se mýlili a že právě tyto vlastnosti, které vás odlišují, budete nakonec hledat a zjistíte, že se jimi vlastně doplňujete a tím tvoříte celek, pár... i to se může třeba jednou stát....nebyli by jste jediní...
Tak hodně štěstí....

já vím..

lidi, přiznám se, že mám hlavu jako autobus od přemýšlení. Dostávám se do fáze, kdy myslet už nezvládám, někdy mám pocit, že ani nevím, co je za den...úplně mimo..asi potřebuju zaměstnat mozek nějakou činností, ale asi víme všichni, že se to takhle z hlavy moc nedostane...je pravda, že více názorů tě ještě spíš rozhodí než utvrdí ve vědomí správnosti tvého počínání, ale stejně se musíš řídit tím, co pocitťuješ ty, pak když se podle toho neřídíš, máš v konečné fázi dojem, že jsi se zradila..a to je o ničem.

heko10 napsal(a):

ale stejně se musíš řídit tím, co pocitťuješ ty, pak když se podle toho neřídíš, máš v konečné fázi dojem, že jsi se zradila..a to je o ničem.

jojo, naprostý souhlas.....ale právě proto je možná přece jen dobré ty různé názory, z různých úhlů pohledů slyšet....proto si tu myslím možná i přišla...
ono, čemu se stejně vnitřně budeš bránit, to stejně neuděláš a ani to nejde....a tak je to, aspoň podle mého, správně....
S tím přemýšlením, taky je možná někdy dobré nad něčím přestat dumat, a východisko tak často přijde samo..../ikdyž přestat dumat je u těch přemýšlících, citově založených někdy to nejtěžší :dumbom: , ale taky někdy to nejpotřebnější.... :) /
Jen čerpám ze své zkušenosti...

je zvláštní, že teď se dozvídám od lidí z práce, co mají proti Němu...nikdo ho nemá rád pro jeho necharakterní jednání....s kým to žiju prý ??

heko10 napsal(a):

je zvláštní, že teď se dozvídám od lidí z práce, co mají proti Němu...nikdo ho nemá rád pro jeho necharakterní jednání....s kým to žiju prý ??

nojo, on po bitvě je každý generál...
teď, když jsi něco řekla, nebo naznačila, tak to každej zkusí
mysli svou hlavou a použij svoje srdce ;)

heko, chceš říct, že jsi X let jenom "vydržela" vedle bezcharakterního chlapa, kterého nikdo nemá rád, tobě na něm vadí všechno od chování až po to, že je racionální...? Zvlášť, když jsi to (asi) věděla od začátku, že jste každý jiný. Proč jsi s ním teda vůbec začala být?

helena napsal(a):

heko, chceš říct, že jsi X let jenom "vydržela" vedle bezcharakterního chlapa, kterého nikdo nemá rád, tobě na něm vadí všechno od chování až po to, že je racionální...? Zvlášť, když jsi to (asi) věděla od začátku, že jste každý jiný. Proč jsi s ním teda vůbec začala být?

Nejhorší je, když nám po čase na partnerovi začnou vadit věci, kvůli kterým jsme si ho před lety brali... :-) (nebo začali s ním chodit)

Nejtežší jsou v životě změny - je v tom kus nejistoty, kdyby se však nic neměnilo, už dávno by nic nebylo.

Tak on je velice přesvědčivý ve výkladu, tzn. že ukecá každého a přesvědčí každého o své pravdě a že jen tohle je to správné....kdo to nepoznal, neví. A když k tomu přidá ještě výtky na vaši osobu, začnete si připadat blbě, že tedy asi nestojíte za moc, začnete se zabývat sebou a snahou jak se zlepšit -  pro toho druhého a PAK vám unikají tyhle všechny věci...po bitvě je každý generál.. Jo. Na začátku je všechno krásné a bezkomplikací...a vůbec důvěra v toho druhého je neotřesitelná, proč by mi věšl bulíky na nos, přece...?

shiden - souhlasím, když do toho nepůjdeš, nepoznáš, kdyby měl každý čekat na ten správný okamžik udělat to a to, nikdy nic neudlá, protože ten správný okamžik nepoznáš asi nikdy. Takže When Your Mind´s Made Up - písnička z Once...

heko 10...


přeju Ti, aby sis za nějakou dobu řekla, to, co já:

Měla jsem to udělat hned, jak mě to napadlo a nedalo mi to spát! Neměla jsem tak otálet! Už jsem mohla být dávno srovnaná, veselejší, mít vše vyřešeno a jít dál!  Vídej se s přítelem a až Ti zase řekne, hele, já nevím, jak dlouho tu budu, tak mu pověz: to neví nikdo z nás, ani z těch nyní zdravých. A já tady chci být pro Tebe a s Tebou, ať tu budeš jakkoli dlouho!

Ja mam stejny problem. Ale zatim nejde vyresit, protoze jsem na nem fin. zavisla, daleko od domova, dite mnohem mensi nes tvoje, Takze bych zustala hodne sama. Takze se mnou zvitezil ten rozum. Ale zatim, vim ze bych se utrapila, tak jenom cekam na vhodnou dobu.  Ty mas deti vetsi, ta mensi holka to rozhodla mozna naschval, protoze tusi ze te tim rozhodi a ze nikam bez ni nepujdes asi bude po tatinkovy. POtom nemas financni problemy. Ten muz N2, ti dal jenom odvahu jednat a to jsi potrebovala. VIm dobre jaky to je, zit s clovekem, a uvedomit si ze se k sobe nehodite as za delsi dobu, to je normalni, byla jsi zamestnana premyslet nad necim jinym. ten N2 ti jenom otevrel oci. Je to tak? Ptam se proto, ze jestli N2 milujes, tak je jasny, ze se ti sprotivil ten momentalni N1 okoukany. Ale jestli ne tak je jasny, ze to delas kvuli sobe a to je spravna cesta. Jestli kvuli N2 v domeni ze se budete setkavat, tak to muze skoncit tim, ze vseho budes litovat po skonceni vstahu s N2. Chapes?
A potom myslim, ze kdys budete bydlet pobliz tak se s dcerou muzete vydet casto a kdys prispusobis byt aji pro ni, tak si to pozdeji ona taky rozmysli.

heko10 napsal(a):

Tak on je velice přesvědčivý ve výkladu, tzn. že ukecá každého a přesvědčí každého o své pravdě a že jen tohle je to správné....kdo to nepoznal, neví. A když k tomu přidá ještě výtky na vaši osobu, začnete si připadat blbě, že tedy asi nestojíte za moc, začnete se zabývat sebou a snahou jak se zlepšit -  pro toho druhého a PAK vám unikají tyhle všechny věci...po bitvě je každý generál.. Jo. Na začátku je všechno krásné a bezkomplikací...a vůbec důvěra v toho druhého je neotřesitelná, proč by mi věšl bulíky na nos, přece...?

:/ jee...ty žiješ s mým bejvalým...a pr... je, když začne ten chlápek říkat, jak ví, že i on má chyby a že jseš svatá a takový ty pindy...to je pak maso...dokud "mydlí" jen do tebe, tak to se třeba ženská postaví na zadní a řekne si "Kecy", jenže jak si začne sypat on sám sobě popel na hlavu, tak se baba zamyslí "A nemá on nakonec o mě pravdu? Však i o sobě on přiznává, že má chyby"...jo a to je to maso pak! ... Radila bych se tím, co breptá, nezabývat. Jinak se zcvokneš. Já už pak pochybovala naprosto o všem, co jsem cítila, co jsem s ním zažila (překrucoval to tak, až jsem nabyla dojmu, že já jsem úplně blbá a že všechno bylo jinak)...jj, důvěra v druhého je neotřesitelná...zejména, pokud já jsem oběť a druhý se mnou manipuluje. Víš, co jsem někde četla? Že prý 90% manipulátorů instinktivně pozná svoji oběť, ale jen 3% obětí pozná, že jedná s manipulátorem.... To mě teda zarazilo, ale můžu říct, že já po 16 letech teprve přišla na to, že můj muž (bývalý) manipuluje i se mnou. Že občas cvičí s druhými (zákazníky např.), to jsem viděla, ale brala jsem to jako součást jeho úžasných obchodních schopností, vůbec mi, blbce, nedocházelo, že tentýž způsob komunikace volí se mnou. (Mně by to přeci neudělal, mě on miloval!...hehe...vůbec jsem o tom neuvažovala)....

Jo a že jsem si v situaci, kdy už jsem úplně pochybovala i o tom, jak se jmenuju, našla cvokařku (tedy terapeutku), to byl můj nápad ze všech nejspásnějších. Chtěla jsem slyšet názor někoho cizího, tak jsem si pro něj došla a pak jsme rozplétaly ty moje zamotaniny a mně bylo čím dál tím víc jasný, že já se chci rozvést. (Sranda, páč já šla k psycholožce proto, abych zlepšila sebe a tím svoje manželství. Jsem si myslela, že jsem nesnesitelná...pche...dneska nechápu, jak mě - kdysi sebevědomou, zdravě myslící holku dokázal tak přemontovat na uzlík nervů a pochyb o sobě).

Eva36 napsal(a):

Jo a že jsem si v situaci, kdy už jsem úplně pochybovala i o tom, jak se jmenuju, našla cvokařku (tedy terapeutku), to byl můj nápad ze všech nejspásnějších. Chtěla jsem slyšet názor někoho cizího, tak jsem si pro něj došla a pak jsme rozplétaly ty moje zamotaniny a mně bylo čím dál tím víc jasný, že já se chci rozvést. (Sranda, páč já šla k psycholožce proto, abych zlepšila sebe a tím svoje manželství. Jsem si myslela, že jsem nesnesitelná...pche...dneska nechápu, jak mě - kdysi sebevědomou, zdravě myslící holku dokázal tak přemontovat na uzlík nervů a pochyb o sobě).

Tohle přesně bych mohla napsat já o sobě.
Místo psycholožky jsem si našla paní léčitelku.
Přesně - chtěla jsem začít na sobě pracovat a být lepší, abych si ho zasloužila, protože jsem uvěřila, že za všechno můžu já... neuměla jsem pak ani vyjádřit, co cítím, i to mi korigoval, věděl líp, co cítím ... chjo, už na to ani nechci pomyslet.
(v totální izolaci od světa se 2 malýma dětma, bez možnosti konfrontace s kýmkoli ...)

:) jj...život tropí hlouposti... hlavně, že nám to došlo, Kolobrndo ;)

Smarja. to je uplne muj pripad! Evo a Kolobrndo, a co deti? melas jim problemi to vysvetlit? Hele, ze bych si taky zasla ke cvokarovi? No jo ale kam dam malyho, vzdyt ja nemam ani kam dat maliho. ON by se ptal kam jdu, kdyby ho mel hlidat on. Ze by byl taky manipulator? Ja myslela,ze je to jenom profesionalni deformace.:dumbom:

No, naší dceři bylo jedenáct roků, když jsem se rozhodla odejít...jednou jsem jí prostě řekla (jéžiš, teď to zní, jakože to byla brnkačka - vůbec ne, promýšlela jsem to snad měsíc)...takže jednou jsem jí řekla, co by na to říkala, že bychom se odstěhovaly...no, moc se jí to nelíbilo....a já asi za půl roku na to zjistila, že odstěhovat se bude fakt to nejlepší. Takže jsem navázala na náš původní hovor a řekla jí něco v tom smyslu, že už to nastalo, vysvětlila, že ona za to nemůže, že jí máme oba rádi atd. atd. Hodně mi pomohla knížka dr. Matějčka Krizové situace v rodině očima dítěte a taky moje terapeutka. S tou jsem taky konzultovala, jak to dceři podat, aby to mělo co nejmenší následky.

Já jsem dceru nechávala u mojí mámy, byla na ní zvyklá a babička ráda hlídá. Můj bývalý nechodil moc brzo domů, takže ze začátku ani nezjistil, že někam chodím. To až později a to se mi smál, že jsem blázen a snažil se mě všelijak (narážkami nejčastěji) přesvědčit, že bych s tím měla přestat. Jak jsem zjistila, chovala se takhle většina partnerů lidí, který jsem na tý terapii poznala. Jakoby jim začalo docházet, že teď hrozí to nebezpečí, že ti někdo otevře oči a ty je přestaneš slepě poslouchat... Terapeuta bych ti já osobně jen doporučila.

A manipulátor - to není profes.deformace. To je typ člověka. Myslím, že někdo tu zmiňoval knihu Nenechte s sebou manipulovat. Nečetla jsem ji, ale řekla bych, že jakékoli info o manipulaci jsou pro oběť dobré. Často si vlastně ani neuvědomujeme, že jsme oběti (mě třeba bývalý nebil, nenadával mi nijak hrozně, třeba jen řekl, že jsem pitomá, že si nic nepamatuju a tak...a já ten jeho názor začala přejímat a už jsem se vezla...ani jsem si nevšimla, že mě postupně za dvanáct let manželství "odřezal" nenásilně od rodičů, od bráchy, od kamarádek, donutil mě svojí nepřítomností a tím, že jsme měli dítě, sedět doma, zatímco on někde lítal, penězi mě držel u krku, protože on na domácnost nedal s tím, že když podniká, musejí se mu peníze točit v podnikání ... a já - kráva držela hubu, snažila se víc vzdělávat, našla si dobrou a ještě lepší práci, vylepšovala jsem rozpočet prací navíc ....jj...jak říkám, ani jsem si nevšimla...)

Když máš syna malého, zkus ho nechat na chvíli u babičky, u kamarádky. Nešlo by to? Nebo bys ho asi mohla i vzít s sebou, záleží na tom, ke komu jdeš. Já třeba vím, že moje psycholožka by nebyla proti (když to jinak nejde).

Jedinny kdo ho muze pohlidat je tchyne ale to bych ji musela nakecat neco jako masaze na zada nebo co. Problem je ze by to hned prasklo, protoze us jsem si to tet prectavila, ze kdys to rekne manzelovi takze synovy, tak by zase brblal ze me zadny masaze platit nebude. a co bych tam chodila kdys mam zdravy zada. no a co jinak vymyslet nevim. Prave, ja tady nikoho z me rodiny nemam. Mozna by stacilo pokecat s mou rodinou. Oni by me nejak prikryli, jako treba ze jsem byla u nich a tak, ale ja jsem tady uplne sama,a, to bude taky tim, ze tady neni nikdo jiny kdo by posuzoval a rekl" CO TEN TO ZASE PLACA !" TEt pojedu do CR tak na mesic tak si srovnam hlavu. DEkuji Za odpoved i kdys se me tento clanek netyka.
JO heco taky jsem si vspomela na situaci u nas doma kdys jsem byla mala. Tatka porat chodil do hospody a mamka ho za to hodne napadala. Casto se hadali, a hadaji se do ted. A kdys jsem mela 9 let tak jem se ptala, proc se nerozvedou, ze by me nevadilo navstevvat tatky nekam do jinyho domku, ale ze by se nehadali. Mamka s tohobyla uplne paf a rekla "no prece kvuli vam!" A ja jsem to nepochopila a nepochopim do dneska proc se nerozvedli, kdys se tak nesnasi. Takze asi zalezi opravdu, jak se detem poda nazev ROZVOD. Ja jako mala jsem pod timto nazvem nachazela KLID A ZADNE HADKY.

Jj, manželství kvůli dětem - peklíčko... Když pojedeš do Čech, co kdyby sis tam našla nějakého terapeuta? Hm? Třeba by to byl nějaký začátek, odrazový můstek pro tebe, mohlo by ti to pomoct. Kde vlastně žiješ (jestli to teda můžeš a chceš zveřejnit? A tvůj muž umí česky?

Ziju v Italii. Manzel se nemel zajem nikdy naucit cesky. Sem tam pochopi, co rikam malemu. Jo, mohla bych nekam skocit kdys budu v cechach. Ale myslim, ze nejvic by me pomohlo, aby sme se rozvedli co nejdriv a ja bych se nejak vspamatovala a nasla svuj zivot co jsem stratila pred lety. Myslim, ze bych ho nasla kdybych se mohla vratit spet do CR. Tady se citim i s italskym obcanstvi jako cizinec. I po rozvodu budu mit staly natlak z jeho rodiny a to me bude rozhazovat jeste vic. Ale jak tak ctu po vsech pravach otce, tak on me to vlastne muze manzel zakazat a ja musim zustat v Italii s klukem. Myslim ze muj pripad, je neresitelny.

Ahoj holky, jak to tady tak čtu ty příběhy, tak je mi hrozně. Sama prožívám něco podobnýho, ale ne ve stadiu že bych byla vdaná za přítele a měla s ním dítě. Sice mi už mé hodiny tikají ( 32 ). Ale při mé smule ani ted nevím zda se něčeho dočkám. Už s ním jsem skoro 4 roky (z toho byl rok a něco v zahraničí). A už zase přemýšlí že by zas odjel ale vubec neví kdy. No já teda vubec nějak nevidím svou budoucnost. Ale strach ze samoty je větší. A navíc mé sebevědomí není nijak veliké. Chtěla bych se změnit zkusit na sobě zaprcovat ale jak. Jak se zabvit věčného strachu. Achjo achjo.

Tak takýto problém som ja riešila pred časom. S manželom sme nežili "dobre" už dlho - on frajerky, ja frajera ale výčitky a urážanie len na moju stranu. Pred rokom sme kúpili byt s tým, že po rekonštrukcii sa odsťahujem. Deti o tom vedeli, byt je aj blízko školy a keď som sa začala sťahovať povedali, že zostanú s otcom doma. Bol to pre mna veľký šok. Teraz bývam sama - po čom som túžila už dávno, ale akoby sa mi život skončil. Pripadám si ako zlá mama. Chlapci ku mne chodia len na obedy a potom idú domov.
Neodišla som kvôli žiadnemu mužovi a túžim po tom, aby ma už konečne niekto miloval. Vrátiť sa nechcem, ale po večeroch premýšľam, či by nebolo "lepšie vydržať".
Myslím si, že do určitej miery je mi lepšie, len neviem ako zaplním tú prázdnotu.

Eliska23: Všechno má řešení. I tvůj problém. Jde jen o to, říct si "Ano, chci od něj pryč". Až tohle budeš vědět na sto procent, přijdeš i na řešení, jak to udělat. Jde "jen" o to se rozhodnout. Doufám, že to zvládneš. Ten měsíc v Čechách může být novým začátkem :)

Giordanie: Musíš se naučit mít se ráda. Je to prosté, ale někdy dosti komplikované. Mně pomohla psychoterapie, někomu tady rodinné konstelace, kineziologie...prostě cokoli, co otvírá duši, při čem se hrabeš ve starých křivdách a řešíš je, při čem vytahuješ kostlivce ze skříně a vyrovnáváš si s nimi účty...

lubenka: Neboj se, milá moje :pussa: Zkus s nimi něco plánovat atp. Já si hodně v období rozchodu početla v knize dr. Matějčka Krizové situace v rodině očima dítěte. Dost mi to dalo, trochu mi to pomohlo pochopit dětskou duši a zaujmout nějaký postavení. Hlavně ne o problému mlčet, zazdívat pocity, tvářit se, že se nic neděje. Na druhou stranu taky NE hysterčit, očerňovat partnera, zbytečně plakat, nadávat.... Myslím, že nejsi špatná máma. Jsi velmi dobrá máma, velmi! Znáš ten příběh, kdy dvě ženy se hádaly o to, čí je novorozeně. Neuměly se dohodnout a tak šly ke králi Šalamounovi, aby je rozsoudil. Ten vynesl rozsudek, aby se ženy o dítě přetahovaly tak dlouho, dokud jedna nezvítězí. Ta, která vyhraje, bude určena jako matka. Jedna z žen se rozhodla se o dítě nepřetahovat a "dát" je druhé ženě. Tak král Šalamoun poznal pravou matku :) Ne ta, která se o dítě tahá, je ta pravá a správná máma, ale ta, která se ho v jisté situaci umí i zříct, bude-li to v jeho prospěch. Děti ti to jednou vrátí v dobrém, myslím si. Když jsi sama, zkus se dostat mezi lidi, najít si koníčky, i když se ti nechce třeba někam vycházet, donuť se, zkus to. Nebylo by lepší vydržet, nemyslím si to. Jen by tě to naprosto citově ubilo a to by poznamenalo i děti. Takhle pro ně budeš silná žena, která uměla svůj problém řešit, nebála se mu čelit. Jednou to pochopí, i když teď tomu asi nerozumí. Pa :pussa:

ahoj všichni, uf. To jsem ale měla náročný víkend, to bylo dost ostrá výměna názorů s následným : " spakuj si věci a už běž,..odstěhuj se třeba k vašim, nevím, na co čekáš až do příštího týdne ..." tak jdu dnes podepsat nájemní smlouvu a už si tam můžu vymalovat...Dnes přišel, jako kdyby se nic nedělo, jestli sním pojedu na víkend ke známým do Čech... asi tomu pořád nevěří, že to udělám...ale udělám..jsem rozhodnutá a neměním svá rozhodnutí podle jeho nálad.

heko10 napsal(a):

ahoj všichni, uf. To jsem ale měla náročný víkend, to bylo dost ostrá výměna názorů s následným : " spakuj si věci a už běž,..odstěhuj se třeba k vašim, nevím, na co čekáš až do příštího týdne ..." tak jdu dnes podepsat nájemní smlouvu a už si tam můžu vymalovat...Dnes přišel, jako kdyby se nic nedělo, jestli sním pojedu na víkend ke známým do Čech... asi tomu pořád nevěří, že to udělám...ale udělám..jsem rozhodnutá a neměním svá rozhodnutí podle jeho nálad.

K mužům často slova nedolehnou. Dokud je nevidí v reále = až budeš mít ty věci opravdu spakované a budeš odstěhovaná.
Tak pak to pochopí doopravdy.
I potom se tě občas zeptá (a ty se budeš divit, proč to kur.va dělá??), jestli s ním nepojedeš na víkend ke známým na bábovku...

Takže moc držím palce, at ta vlastní rozhodnutí vydržíš....

Giordanie. Trochu me pripominas moji sestru. us tak 7 let jsou spolu s jejim klukem, a jediny co pro sebe udelali je koupit si domek. Ona by rada aby se kluk trochu vschopil,treba se vzali ci udelali miminko, proste nejaky spad, ale on je proste takovy nouma. tet meli oba 32 roku. Myslim, ze dokud ho nikdo ke vsemu nedokope, tak je mu to jedno. No a ona rikala vzdycky, ze v jejich letech us nikoho poradnyho nenajde. Tak se trapi do ted. Tobe tento pribeh pripadne v poradku? Co bys ji na to rekla? :/  4 roky jsou dost, aby se neco us delo, jestli chce sase odjet, asi si chce vsechno probrat a  potom rozhodne co chce. Treba, nevim. Taky as odjede, budes mit volnejsi hlavu premyslet sama o sobe. Hlavne netlac na tupou pilu. 
Heko polovicku mas za sebou. Nepolev. Poradim ti jednu vec. Tet kdys vis, proc ho opoustis, je jasny ze za par mesicu to zapomenes. To je normalni, lidi zapominaji negativni veci. Tak si vsechno pekne napis. normalne dopis pro neho, co mu nikdy nedas. A as jednou zacnes pochybovat, jestli jsi udelala dobre, tak si ten dopis precti.
Evo us ho nemiluji. neni co resit. Jsem rozhodnuta. Jenom me se..e, ze musim zustat po cely zbytek zivota v te us..e Italii.

Ahoj Eliško23, je to uplně přesně to samý jako tvá sestra. Až mě trochu zamrazilo že i jiní se takhle cítí. Ten příběh mi nepříjde v pořádku. Určitě bych nechtěla chlapa k něčemu dokopávat. on musí chtít sám. A pokud nechce tak je v tom určitě nějaký problém. Jen přijít na to v čem ten problém je. Ten muj mi neustále tvrdí jak moc moc mě miluje že beze mě nemuže žít a uplně se podle toho nechová. Kolikrát příjde ke mě sedne za PC a paří na něm fotbal a pak se mnou probere pár věcí dá mi pusu a jde spát. Už si někdy připadám jak po 20-ti letech v manželství:-))) No nejhorší je taková nějaká nejistota. Kdy člověk neví, že jestli když odjede do zahraničí tak už se třeba nemusí vrátit a co já pak.Budu tu na něho čekat jak husa a nic.:-( A o tom dopise to není špatný nápad. Psala jsem si kdysi takový deníček. A dost se mi dycky ulevilo.

Eliško, to snad ne. ... hm... co zkusit tedy místo psychologa právníka, až budeš v ČR? Abys věděla určitě, co můžeš a co ne. Podle mě ty jsi zase matka dítěte a můžeš s ním být, kde ty chceš, ne? a taky to není únos. Nebo je? ... Já už v tomhle ničemu nerozumím...

Heko, to poznám aj ja. Jeden deň ma vyhadzoval z domu a druý deň ma "miloval", alebo čo to bolo. A potom, že ženy nevedia čo chcú.  To rozhodnutie je asi najťažšie, lebo nevieš, ako to dopadne. Akoby sme strácali nejakú čudnú istotu.

Eva36 - ďakujem za pochopenie a za povzbudenie.

heko10: No tak to vidím na rázný konec a stěhování, protože jinak to je prodlužování agónie. Ať ti to klapne, kočko ;)

lubenka: Jsi dobrá máma, opravdu si to myslím. Když ti bude ouvej, tak si vzpomeň na toho Šalamouna. Jen ten, kdo miluje, se dokáže něčeho vzdát. A ještě mám pěkný citát o dětech, který se mi moc líbí. Dám ti ho sem, protože myslím, že má velkou pravdu a že to hodně vysvětluje, že nezáleží na tom, kam chodí děti spát. Záleží na jiných věcech - na lásce, té bezpodmínečné, té, co si myslím, že dát umíš :pussa:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
neboť mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě.

Kahlil Gibran, Prorok

No jo. us to tak bude. Mam us toho buzerovani po krk. No a normalne jit domu bez souhlasu otce nemuzu. Musel by to podepsat a to on nikdy neudela. Pry by to byl normalni unos. To je co? Ja jsem chtela miminko,ale nikdy jsem nepremyslela ze tim si podepisi i rozsudek zajeti. Nemuzu ani odcestovat na dovolenou kdys nesouhlasi. To jeste bude kovbojka, kdys budu chtit jet alespon na vanoce domu.

Počkej, Eliško. To v Itálii se ještě pěstuje nevolnictví? ... Hm...já bych se stejně poptala v Čechách nějakého právníka, co ví něco o mezinárodních smlouvách a o dětech a rodičích... To přece vypadá šíleně. A že nemůžeš ani na dovolenou? Vážně?! :co: No tak to zírám. Já myslela, že to existuje v islámských zemích (i když i tam se to uvolňuje - teď už žena třeba může i řídit - ale musí jí být, tuším, do 30 let, babky nesmějí..to je taky logika-motyka).

Giordanie. No nekteri chlapi us jsou takovi. Asi za tem nic neni. Jenom je mozna unudeny ve vstahu a nechcese mu pro to nic delat. Taky si mysli, ze to tak proste patri, a ze jsi stejne jista, tak co by se namahal. To ze se citis stara, je typicke pro zanedbavanou zenu. On te fakt muze milovat jak rika. Zkus se mu treba nejak oddalit, treba se bude citit nejiste a bude te chtit zase trochu obletovat aby te nestratil. Zacni se lip oblikat, kdys jdes sama bez neho ven, nekdy treba kdys bude chtit zase prijit tak rekni ze zrovna neco mas. Atak ho ruzne natahovat, aby trochu zbystril. treba ho to trochu probere.

No ja jsem se ptala tady na foru, a odpovedeli me takto. Je to v pravnickym napis: Rozvod a dite v cizine, tak nejak. A taky jsem cetla na urade pro mezinarodni ochranu deti.

Evi, neviem, či je tam vekové obmdzenie, ale viem, že s vodičákom musí súhlasiť "muž za ňu zodpovedný" - manžel, otec alebo brat. Ale aj tak je to pokrok. Lenže patriarhcát nefugnuje len v islámskych krajinách, v USA sú dosť tvrdé zákony na to, aby Neameričan vyviezol Američana von, aj keď ide o matku a dieťa.

:usch: tak to je patová situace pro Elišku... :/

lubenko - opravdu, jako kdybych ztrácela podivnou svazující jistotu....takže žádné provazy, žádné jistoty...
včera jsem převzala klíče, vyřídila jsem s paní pronajímatelkou nezbytné formality a od pondělí začínám s malováním, stěhováním...tam je vám takové krásné ticho...nikdo nedupe, nemlaská, nepráská dveřmi, neřve, nebuzeruje, nemá  nejapné poznámky, neomakává vás.....to je moje oáza klidu...ale že to dalo zabrat.. stálo to ale za to.

..a také začínám zjišťovat, jak si tatínek začíná dceru kupovat, začalo to psem, teď už chodí jako drban, musíme jít nakoupit nějaké rifle, mikiny, halenky, boty, to víte, že je dcera v 7nebi..ale na to musí přijít sama, že jí něco bude asi chybět, já jí to teď nejsem schopna podat tak, aby to nevypadalo jako ovlivňování. Nicméně, další charakterová vada mého muže...no ale znáte to staré pořekadlo ? Jak s čím kdo zachází, tím také schází...Uvidím, nechávám tomu volný průběh, třeba se nakonec pletu a ta blbá jsem zase já. Jako už asi po několikáté tisícáté..

Jee Heko, to ti zavidim.  Hele s dcerou si to neber, jak rikas i ty tak ona na to taky prijde. No  a vsimla sis, jestli otec pri kupovani toho psa nebo ostatnich veci rekl neco jako, kdys budes bydlet se mnou tak se budes mit lip? Protoze bys to mohla trochu obratit a rict dceri, vsak se neboj, on ti bude kupovat veci i kdys budes bydlet se mnou. A pejska si taky muzes vzit ke me. Ale pozor at to nevypada jak pretahovani.

Eli, to jsem si nevšimla...oni si teď šuškají jen tak pro sebe a sem tam přijde dcera s nějakým oznámením..že jí tata koupí, co si koupí, až budou sami...ale nějak to nekomentuji, protože mu to zřejmě dlouho nevydrží, uvidíme..Tobě držím palečky,ať najdeš nějakou možnost legálního útěku z It...chjo..

Děláš dobře, že to nekomentuješ. On se z toho dle mého názoru jednou pos.e.r.e, až děvče přijde, aby jí koupil třeba auto...už ho vidím... Musíš holt doufat, že má taky trochu tvých genů a že pochopí, že věci a peníze nejsou všechno. (Já taky s tímhle u mojí dcery trochu bojuju. Pro bývalého jsou peníze modla, pro mě ne. Pro něj je konzum, pro mě ne. A naše holka ta někdy jen tak připitoměle čumí na televizi místo toho, aby doběhla s vlastním psem ho vyvenčit, ona si toho zvířete ani nevšimne...taky máme odlišné světy...na druhou stranu mi ale udělala radost, když její tatínek téhož psa zavřel na chatě do šopy metr krát metr a nechal jí tam celý dopoledne a ona to odsoudila.... tak doufám, že má i některý geny po mně. Občas to je ale na mrtvici nebo na špagát....jestli se potatí.....ch jo...)

A já bych se do toho jejich vztahu, být tebou, vůbec nemontovala. Nemá to smysl, jestli něco budeš říkat, bude to vypadat jako ovlivňování, přetahování, stěží určíš tu správnou míru... Já bych to nechala být a pak bych tatínka pořádně zdrbla u dobrý kamarádky, kde si tohle člověk může dovolit ;)

Diky. A tobe taky. :)

holky víte, co je zajímavé, co dříve nešlo , dnes jde, co dříve řešil řevem, dnes vysvětluje v klidu.....ale já už vím, 100%, že je to jen všeho dočasu. Prostě nevěřím jeho sladkým slovům, jeho projevům chování, kdy je ze mě úplně paf, pořád by mě hladil a pusinkoval, ale mě je to už spíš protivné,  takže se vyhýbám. Je milý, až to hezké není a na tohle já mu neskočím. Už si myslím bylo dost skákání na špek. Chci být raději sama, než se v něm opět zmýlit. To ne, že by teď dělal všechno vzorně, on  si myslí, že ano, ale stejně v konečné fázi z toho vyleze zase nějaký podraz či falešnost, což mě opět přesvědčí, že dělám dobře. držte se všechny ve svém počínání a přesvědčení, že konáte dobrou věc pro SEBE !!!:lyssna::supr:.

Heko drz se.Opravdu by to bylo za nejaky cas zase po starem. Vsak ten muj je taky tet andel. ale to byl i pred rokem a pred dvouma...a kdys zjisti, ze je vse OK, tak se uvolni a vrati se do svych koleji. Protoze lidi se nemuzou predelat. A kdyby se predelali, tak budou nestastni. Jako ten muj, co me predelava 8 let a ja jsem nestastna. S takovem pocitej. Potom as si uvedomi ze nezertujes, tak te zacne napadat, Potom ti bude hazet klacky pod nohy, potom te bude pomlouvat, potom prosit,mozna si najde milenku naschval aby se s ni ukazoval aty zacala zarlit, a kdys uvidi, ze nic nefunguje, tak te zacne nenavidet. No a teprve potom budes mit klid. Ale za jak dlouho to vsechno zvladne zalezi na chlapovi. Nekomu to trva i roky. Tak to vsechno ber s odstupem a zbytecne se nenervuj. as to vsechno skonci, tak budes stastna a to je zasluha za to vsechno.

To znám, heko. Já taky skočila na špek snad stotisíckrát.... a pak mě to jednoho dne přestalo bavit...a opravdu mi je líp bez něj. Opravdu. Držím ti palce (ale to asi ani nemusím, ty víš, co chceš ;)

Eli vypadá to, že se asi všechno, co jsi napsala, vyplní. Včera si dovezl nové kolo, mmj. má 2, jedno horské staré, silniční zánovní a teď třetí - horské nové, nacpal ho do ložnice...nemohl počkat, až budu pryč, dělá si radost...jako že na to má, ať má..milenky ? Nežárlím, už ne, je mi to jedno, at si užije..naschvály ? To přijde, pomluvy také, čekám to ...a jsem připravená.

Evi36, připadáš mi mě samotnou. Jsi hodná k druhým, ale myslím, že si umíš vážit i sama sebe. Takže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne a to si pak jde  po svým...já jsem to ucho a ty taky..díky

Jsi sylna osoba. Doufam, ze as prijde rada na me, tak taky vytahnu drapy. Zatim jen cekam na 8. kvetna. As me zaveze do CR. Je to nervove vycerpavajici.  :sjuk:
Jo hele, tak vam tady muzu napsat dnesni dalsi zapich. Malej se vzbudil pozdeji a tak jsme vsechno delali s hodinovym zpozdenim. No a pred obedem jdem na mensi prochazku. Dneska to bylo aji trochu delsi, protoze jsem se zakecala s jednou babkou. No a jak se tak vracim domu, us z dalky vydim ,jak tem muj jezdi sem a tam na skutru, a hleda me. :co:  V tu chvili ta pohodova vychazka se zmenila v nevolnosti v brichu. Chtela jsem dat kluka do naruci, abychom mohli jit rychleji. Ale potom jsem si rekla, at si hleda. :fuck:  No a potom sme se potkali na prechodu a to byste meli vydet ten pohled. Jako kdys otec kara sve dite, ze prislo pozde domu z diskoteky. Ja jsem taky hodila muj, co podle me vypadal (jestli neco reknes, tak ti dam pres hubu!) a on byl ticho. Ja vim ze je ticho, protoze citi napeti a za chvilku jedu pryc. Jasny ze se mohl obavat, ale on se obava pri kazdem zdrzeni a ja se opravdu citim jako v kryminalu. To tam jeste doma vzlykal, a dal si hadr na hlavu. Ja jsem se ho vubec nevsimala. Komedyjant!  :(

Heko, díky, to se hezky poslouchá (čte) :) ...jj, taky jsem se trhla a vydala se do tý nejistý budoucnosti, která ale může být hezká. Zatímco tehdejší přítomnost stála za starou belu, ale zas to byla jistota. Bylo načase se odvážit :) Měj se moc krásně :pussa:

Eliska: Bleeee, to je psycho! Já tyhle stavy mívala taky (třeba když jsem se někde zdržela podobně jako ty), taky mi z něj bývalo špatně od žaludku, protože jsem se bála, jaký bude mít zase řeči, kde jsem a s kým (to hlavně).. takový vztahy jsou k ničemu podle mýho. Jednou jsi svobodná osoba a pokud nejste smluveni, že se sejdete tehdy a tehdy, tak nemá co vyšilovat. (A doufám, že nemusíš být doma přesně každý den ve tři hodiny, jinak že je mazec ;) Jestli jo, tak já bych prchala.... Víš, jak nedávno ta ženská "unesla" svoje dítě z Ameriky..... Jo, sice ho "unesla", ale ona se s ním tady v Čechách skrývala nějakou delší dobu. A když je pak našli, tak soud rozhodl, že se k otci vracet nemusí, protože dítě už je fixováno na matku a způsobili by mu tím stěhováním psychickou újmu... Určitě to bude i někde v novinách na internetu, zkus si to dát do vyhledávačů. Ono není všem dnům konec. A když jednou soud rozhodne takhle, tak je to precedens. V dalším podobném případě většinou rozhodují stejně (jinak by negovali to předchozí rozhodnutí jiného soudu). Takže bys třeba nemusela dopadnout jako únoskyně a nemusela bys zůstávat v tý Itálii...

Evi36 Přesně jak to píšeš, divná jistota, že vás vlastně někdo doma čeká, ale s kárajícím pohledem a nejen jím...takže se vlastně domů ani tak netěšíte...a vo tom to je. Říkala jsem mu to tisíckrát, kdyby jsi neměl blbé poznámky na to, když jdu někam s holkama, tak si řeknu že já to mám ale hodnýho chlapa, který mi důvěřuje, má mě rád,..to se hned raději vracím domů, dostal by jsi pusu na přivítanou, ale takhle , takhle se mi ani domů vlastně nechce.....a pak se opakovala stejná situace, normálně to nepochopil.. Teď, teď se pořád lísá a mě je to protivné, takže ho odmítám, pak je nasr....ý, a je protivný jako vřed....když k něčemu došlo, to byl hned jako milius a tutu nunu...jak dokáže jeden jednostranný sexuální zážitek změnit názory..zvláštní. Alespoň vidím, jak je můj chlap nestálý v názorech, pořád mění, jak se mu to zrovna hodí, taky důvod mého odtažení a znechucení si jeho osoby, znevažuje tím sám sebe a mě se to nelíbí. Ale on se pořád cítí jako King, na kterého nikdo nemá a nikdo mu nebude říkat  co má dělat. Je v začarovaném kruhu, ale sám se sebou..pa
Eliško, sakriš dělej něco, nebo se z toho zblázníš, dej mu nůž na krk, nebo mu zajisti milenku, pak je nachytej - a teď mám důvod k rozvodu...nebo vážně uteč do Čech, budeš pořád nešťastná, to přece nechceš, ne?!! Držím Ti palečky.

Holky, chodí za mnou do kanceláře a začíná mě upozorňovat ...že to nezvládneš, že si tímhle Janu odřízneš od sebe, že ti to neulehčím, nic ti nevyplatím, dokud nebudeme rozvedeni, atd....je to vážně tak silné propojení mezi mužským mozkem a jeho přirozením ??

heko10: Takže nejen že nemá stálý názor, ale ještě je k tomu srab... dobrý, no ... Zkus si z toho nic nedělat. Můj BM, když jsem mu říkala, že opravdu asi už odejdu, protože to takhle dál nejde (říkala jsem konkrétně, co nejde, je mi jasný, že není vědma), tak brečel. Normálně mi brečel jednu noc na rameni....nevydržela jsem a taky jsem řvala. Další noc se to opakovalo, to už jsem ale byla připravená a jen řekla "No, tak něco dělej, když uznáváš moje důvody a říkáš, že chceš změny"... to začal štkát ještě víc a když viděl, že to se mnou nehne, tak mi řekl:"...uááá .... uááá....vzpomínáš si ale, jak to bylo hezký, když se narodila Evička?....uáááá....to už se nikdy nebude opakovat...uááá"....on byl tehdy totiž u porodu (už tenkrát tam ale koukal radši na televizi, než aby mě držel za ruku, chodil se mnou a prodýchával stahy :( ... no ale pro každou ženskou je asi narození dítěte velmi silný citový prožitek. O to víc, že my dva si miminko moc přáli a nám dvěma se prostě "nepřihodilo", ale zcela vědomě jsem otěhotněla.... Tak to od něj byla pěkná podpásovka a jediný účinek to mělo, že jsem s ním přestala mít jakýkoli soucit (do té chvíle, než to vyřknul, tak mi ho bylo aspoň líto, pak už ani ťuk). Podobně jako od toho tvého, že si Janu odřízneš od sebe... A ještě ti vyhrožuje... To se mi otvírá kudla v kapse a říct to mě, tak mu asi řeknu, ať se třeba pos..ere... Jj, někteří muži prý mají málo krve, takže ji mají buď v mozku, nebo v penisu, oboje najednou pak nemůže fungovat.... :)

heko10 napsal(a):

Holky, chodí za mnou do kanceláře a začíná mě upozorňovat ...že to nezvládneš, že si tímhle Janu odřízneš od sebe, že ti to neulehčím, nic ti nevyplatím, dokud nebudeme rozvedeni, atd....je to vážně tak silné propojení mezi mužským mozkem a jeho přirozením ??

...a hlavním spojovacím uzlem těchto 2 elementů je EGO.

koloběžka - no jó vlastně, to jsem úplně zapomněla, to má docela slušně vyvinuté - EGO, tak to pak jo, to su klidnááá... já myslela, že to má nějaké hlubší kořeny..
Evi36 - S tím vaším vytouženým mimčem,....my se nesnažili, ale přišlo to neočekávaně a nechali jsme si to, těšila jsem se, on taky, vzali jsme se ale až po porodu, nicméně, nevzpomínám si, že by chodil s miminkem na rukou, že by ji choval, fotky nemám a na kameru jsem to nenatáčela, úplně mi to vymizelo z paměti, jestli to někdy tak bylo. Spíše si vzpomínám, jak v jejím pozdějším věku, když byla nějaká roztěkaná anepříjemná, tak ho rozčílila tak, že za ní do pokojíčku řval : ty zmetku jeden zasranej, co si myslíš,...toto spíš a ještě jiné...chjo. |Je to zvláštní a teď se chová jako milující otec. No jo.

Hm, to teda není moc příjemný....to můj bm taky nepomáhal (vlastně jo - jednou žehlil plíny!!! tak to mu křivdím, pak všude vykládal, jak on doma žehlí plíny...asi tak jako že normálně dejchá, tak normálně žehlí...blbec)...ale na dítě, ani na mě nikdy nekřičel...no on zas dělal jiný věci...to máš fuck....když protějšek dělá něco, co člověk nesnese, je to na rozchod a hotovo. O tom, co kdo dělá a co kdo snese, se zas dají vést jistě debaty. Co vadí mně, nevadí tobě a naopak. Já si myslím, že on prostě nepochopil, že ty už to myslíš vážně, že tak nějak tvoje trpělivost došla, tvůj čas dozrál a že si klidně "riskneš" i tu samotu, to s tou dcerou, s tím, jestli to zvládneš (o čemž nepochybuju).... to můj bm nepochopil asi dodnes, on si myslí, že v tom byl jiný chlap (ten, s kterým teď jsem, takže to ho asi utvrzuje, ale mně to je už dávno jedno, co si o mě myslí zrovna on...za to, co kdy udělal, jak se zachoval, jak vydíral...nene, nestojí nám to za to ani jedný, dělat si s nima vrásky ;)

máš recht, žádné slitování, oni ho s námi taky neměli - ten můj, když jsem šla někam ven, tak pak mi říkal, že mě holka sháněla a kde jsem byla tak dlouho, že jí to vadilo, že nejsem s ní a jiné bláboly. Na druhý den jsem se jí ptala, proč mě sháněla, ona se divila na co se jí to ptám, že se akorát táty zeptala kde jsem a šla si po svých, takže - vzbuzoval ve mě pocit špatného svědomí a to ve vícero případech, ...po*né. To umí docela dobře a docela dlouho jsem mu na to skákala, než jsem si to začala ověřovat z druhé strany..no jsem fakt moc ráda, že jdu pryč. Konečně se rohoduji podle svého cítění, dřív jsem měla opravdu jaksi sstrach z nedostatku financí a opravdu té divné jistoty,...ale klid mi stojí za trochu omezení. Ale moc necítím omezení - v práci mi od května přidají 3500,- , takže bych si ani nemusela shánět brigádu, ale chci, abych měla něco navíc, na horší časy...tak a je mi dobre.pa

Eva36 napsal(a):

Hm, to teda není moc příjemný....to můj bm taky nepomáhal (vlastně jo - jednou žehlil plíny!!! tak to mu křivdím, pak všude vykládal, jak on doma žehlí plíny...asi tak jako že normálně dejchá, tak normálně žehlí...blbec)...ale na dítě, ani na mě nikdy nekřičel...no on zas dělal jiný věci...to máš fuck....když protějšek dělá něco, co člověk nesnese, je to na rozchod a hotovo. O tom, co kdo dělá a co kdo snese, se zas dají vést jistě debaty. Co vadí mně, nevadí tobě a naopak. Já si myslím, že on prostě nepochopil, že ty už to myslíš vážně, že tak nějak tvoje trpělivost došla, tvůj čas dozrál a že si klidně "riskneš" i tu samotu, to s tou dcerou, s tím, jestli to zvládneš (o čemž nepochybuju).... to můj bm nepochopil asi dodnes, on si myslí, že v tom byl jiný chlap (ten, s kterým teď jsem, takže to ho asi utvrzuje, ale mně to je už dávno jedno, co si o mě myslí zrovna on...za to, co kdy udělal, jak se zachoval, jak vydíral...nene, nestojí nám to za to ani jedný, dělat si s nima vrásky ;)

Tak ta podobnost mě fakt rozesmála ..pamatuji si přesně na to jeho jediné žehlení...a ještě pořád brblal nad každou plínkou, byla buď ještě vlhká, nebo moc proschlá ...nakonec než bych to poslouchala, vzala jsem mu žehličku z ruky a dodělala to sama :lol:
Já když jsem se rozhodla k rozchodu, byla jsem neskutečně klidná a všechny nájezdy jsem dokázala ustát, protože už jsem přesně věděla co chci a proč ...

tak to já už jsem klidná taky, fakt, nejvíc jsem měla nervy přesně před tím, než jsem se roozhodla s tím bytem, že ho vezmu at se děje co se děje...pak jsem se uklidnila. stojím si za tím..možná mi tojednou dcery vyčtou ale taky možná ne...

No jo Heko,  us te zacina vydirat? Tak to postupuje. Ale je trochu sobec, kdys do toho micha dcerku. To je jasny, ze mu jde o princip. Poste co ty, zenska sis vubec dovolila odejit od milost pana! Ach Booze, kdyby si ti chlapi aspon trochu dali hrdosti, a nedelali smesne saskarny. Neboj, ona na to jednou prijde. Ma cely zivot pred sebou, a taky bude mit skusenosti s chlapama vselijaky.
Jo tokdys si ten muj umije talirek zrovna ten den, co mu vycitam ze nic doma nedela, tak me to hnedka pripomene. Ja kdys mam nejaky veci pripraveny,na zehleni, tak se nekdy stane ze kdys on potrebuje prkno, tak me ty veci shrabne a da na spinavy hadry. Takze ja druhej den vydim ze to treba aji smrdi, protoze to dal na spoceny trycka. :dumbom:
Po osmi letech jsem si nasla jednu holku, co by mohla aji zacit byt kamaradkou, a kdys jsme se domluvili, ze si vecer vyrazime, tak on delal tak urazenyho, ze jsem to musela zrusit. Ze pre si vyjdem sami. No ale kluka by hlidala tchyne a ta je stara, a nechce porad, Tak si vyjdem asi tak 3 krat do koka. Nebo s klukem do restaurace, ale to je jiny.
Evo uau. myslis ze tady mam moznost? Teda jako treba me to soud dovoli? Ze bych se jeste nemela zdavat? :D

je mi divně..připadám si odepsaná....zítra začínám malovat v bytečku, ve středu mi dovezou koberce, pak si jedu pro skříně a postele, musím koupit matrace...chjo. Nevím, je to něco nového, jsem sama zvědavá, co to se mnou udělá.

heko10 napsal(a):

je mi divně..připadám si odepsaná....zítra začínám malovat v bytečku, ve středu mi dovezou koberce, pak si jedu pro skříně a postele, musím koupit matrace...chjo. Nevím, je to něco nového, jsem sama zvědavá, co to se mnou udělá.

Je to prostě nová etapa života, žádné odepsání. Asi máš ten pocit proto, že zatím Tvoje dcera nebude s Tebou, ale to se usadí, neboj, ona přijde, nestrácíš ji, jen chvíli s Tebou nebude ...
Držím Ti palce, ničeho se neboj a dej si příkazem jen pozitivní myšlenky. Je vidět, že jsi silná a samostatná, už jsi toho tolik zvládla, zařídila :hjarta:

opravdu ztráta divné jistoty, vůbec nevím, jestli dělám dobře. Ale jinak to vážně nezjistím..opravdu je to test naší rodiny, jestli za něco stojí. Nebo nevím, jak to mám napsat. Teď orpavdu k manželovi cítím odpor, nechci, aby se mě dotýkal, spíše vidím to horší než to lepší, zatím se mi to ale potvrzuje, že je takový - jak jsem ho tady popsala a mám obavy, že se žádná zásadní změna konat nebude.. Snad to zvládnu. Je mi líto, že se nebudu moc vídat s našimi přáteli a on ano..protože  si je ukecá, já na to nemám žaludek.
Oni mu na to skočí, protože ho neznají tak dokonale, jen tu stránku, jakou jim v průběhu spol. víkendu ukáže..nežijí s ním. No jo no, mám, co jsem chtěla

Změny jsou těžké, ale pokud si se už odhodlala, tak to zvládneš. :)
Ostatně jedině ony nás posunou dál.

Neblbni, kdys jsou to pratele opravdovy, tak si vyslechnou aji tebe a nebudou delat zadne uzavery. Vypij si mineraly at mas vetsi psichyckou silu, a najdi jsi svuj straceny zivot.

lidi, díky za podporu. Jdu do toho. Každá zkušenost je dobrá. Já si zjistím, jak jsem schopná fungovat bez něj a být odkázaná jen sama na sebe. Za celý svůj dospělý? život jsem to nedělala, tak jsem zvědavá, jak se s tím poperu, možná mi tak bude dobře, možná budu cítit za pár týdnů, že mi chybí to jeho válení se u televize :-(, mlaskání, křoupání, posmrkování, smradlavá trika a slipy, nadávání - mno, asi těžko, jak to tak po sobě čtu.. a taky jak on bude zvládat dceru, její nálady puberťačky, psa, který ho nenechá chvíli na pokoji, prát, vařit, uklízet, nákupy, myslím, že si toho na sebe vzal hodně..Ale teď vystupuje jako geroj..uvidíme jak mu to dlouho vydrží.

heko10 napsal(a):

lidi, díky za podporu. Jdu do toho. Každá zkušenost je dobrá. Já si zjistím, jak jsem schopná fungovat bez něj a být odkázaná jen sama na sebe. Za celý svůj dospělý? život jsem to nedělala, tak jsem zvědavá, jak se s tím poperu, možná mi tak bude dobře, možná budu cítit za pár týdnů, že mi chybí to jeho válení se u televize :-(, mlaskání, křoupání, posmrkování, smradlavá trika a slipy, nadávání - mno, asi těžko, jak to tak po sobě čtu.. a taky jak on bude zvládat dceru, její nálady puberťačky, psa, který ho nenechá chvíli na pokoji, prát, vařit, uklízet, nákupy, myslím, že si toho na sebe vzal hodně..Ale teď vystupuje jako geroj..uvidíme jak mu to dlouho vydrží.

Zvládnete to oba. Neboj se. A pro oba to bude tak evidentně lepší. Tebou již bude méně snadné manipulovat a více si užiješ svého vlastního života.

Po dnešku už máme rozdělené finance - co platím já, co on...ještě můj telefon převést na mě a je to šul nul...to bude mazec. Ale mám ze sebe dobrý pocit, že jsem zvládla něco sama za sebe rozhodnout. A stojím si za tím..nevlaju ve větru jako cár hadry.

Holky (a kluku), držte se! Dneska je nějakej divnej den. I já, normálně optimista, jsem dnes jak spráskaný pes. Po měsíci nemoci jsem došla do práce (nemocná jsem nebyla už šest let) a tam je to nějaký divný.... nové kolegyni (mladší) jsem se došla představit sama, neb ona se k tomu neměla, ruku měla jako leklá ryba, když odcházela, tak pozdravila jen kolegyni (to fakt nechápu)...druhá si stěžovala, že jí předávám většinu svojí práce (zpracováváme faktury, ona jich sice má víc, ale velmi lehkých, kdy jen klape do počítače, já si nechávala ty problematické, protože ty ona nikdy nezvládla a stejně mi je chodila po čtrnácti dnech vracet, že neví, co s nima...když jsem jí poradila, tak mi řekla, že to ne, že ona nikomu volat nebude a nic hledat nebude....ehm....).... Tak mám taky divný pocit....

Doufejme, že zítra bude líp.

Eliško, já bych to teda nevzdávala. Ale nemyslím, že by ti to soud povolil. Co já vím, tak ta ženská se s dítětem schovávala...no a žádný med to asi nebyl...navíc si neumím představit, že by se to dítě někdy nějak normálně vídalo s tátou, když se kvůli mamince rozešli takovým způsobem.... Pěkný to není, ale umím si představit, že její manžel (podobně jako tvůj) nechtěl nic takového, chtěl je mít pořád pro sebe, u sebe, ta ženská třeba nechtěla, on jí zadržoval....co já vím....a pak prostě "unesla" vlastní dítě....  Našla jsem ti to: http://www.novinky.cz/clanek/133978-sou … o-usa.html  Ne, že bych tě chtěla navádět, já bych se pokusila dohodnout s mužem. Ale vím, v jaké situaci byla kdysi moje máma, která se chtěla rozvést s alkoholikem. Vyhrožoval jí hrozně, tak chápu, že se můžeš cítit zahnaná do kouta...

Heko: Gratulace! :) Bude opravdu líp. Já snad úplně rozkvetla, když už mi nikdo neřídil život (teda já si ho řídit nechala, to je taky pravda), najednou mi bylo tak lehko... Tvůj muž je opravdu manipulátor, jako můj BM.

Eva36: "to můj bm taky nepomáhal (vlastně jo - jednou žehlil plíny!!! tak to mu křivdím, pak všude vykládal, jak on doma žehlí plíny...asi tak jako že normálně dejchá, tak normálně žehlí...blbec"

"Tak ta podobnost mě fakt rozesmála ..pamatuji si přesně na to jeho jediné žehlení...a ještě pořád brblal nad každou plínkou, byla buď ještě vlhká, nebo moc proschlá ..."

Jééé, holky, tak to se se smíchem taky přidávám!!! :D To asi bude nějaký mužský syndrom, udělat z jedné vyžehlené věci hypotetickou každodenní rutinu :D. Když jsem byla před ....16 lety v 8. měsíci a měla být v nemocnici, ukecala jsem doktory a manžel si tehdy POPRVÉ a JEDNOU sám vyžehlil dvě košile, protože jsem nemohla stát. A protože při návštěvě švagrové si ona neodpustila rejpačku proti mně, jak jsem to špatně vyžehlila, nenechal mě v tom a přiznal, že si vyžehlil sám a - švagrová z toho hned udělala, jaký je její brácha chudák, že musí i žehlit :D - já jsem ji při té závisti nechala celé roky :D Navíc manžel si skutečně (ale až posledních několik let) žehlí svoje věci sám, protože já mám nějak čím dál náročnější zaměstnání. Ale jako ve většině rodin to bylo celé roky jenom na mně.

Jinak Heko10, držím palce!

Evo. To je asi tim, ze jsi nebyla dlouho v zamestnani. Utvoril se tam jiny kolektiv bez tebe. Ale to je normalni. Uvidis, ze za tyden zase zapadnes. Mozna ta nova na tebe zarli, treba se citi ohrozena. Vsak je to prvni den, to se casem zase spravi. :jojo:
Ten muj se me snazi zmast. Je moc hodny, a dokonce posloucha, kdys neco rikam. Vcera me vlezl do koupelny, a pry jestli neco nepotrebuju. A ja mam namozeny zada s posilovani, tak jsem mu rekla jestli je me nenamaze. No a po mazani me dal pusu na rameno, a chtel aji nis ale ja jsem ho odstrcila, protoze me to pripadlo neprirozeny. Jako by me chtel libat na prsu muj tatka. Myslite, ze je to fakt konec lasky k nemu, nebo je to docasne. Jsem trochu zmatena, je mozne, ze ho budu mit nekdy rada jako pred tim? Nebo se mu dari me mast?
Ten fizicky odpor us zustane na vzdy?
Heko chtela bych tve odhodlani jako mas ty. :godlike:

Eliško, na to si musíš odpovědět sama.

Tercila: :) Je to k pousmání, to je pravda. Ale když zjistíš, že ten manžel to myslí s pravděpodobností hraničící s jistotou naprosto vážně, že on pořád pomáhá...tak je to spíš k zakousnutí toho chlapa. Ale taky je pravda, že každý jde tak daleko, jak mu druhý dovolí.

ahoj holky, píšu asi po týdnu, který ani nevím jak - ale přežila jsem ho. V pondělí mi bylo řečeno, že tenhle azyl už skončil a že ať už se odstěhuju, - z jednoduchého důvodu, týden předtím jsem mu řekla, že od pondělí se stravují sami...v pondělí jsem si začla stěhovat pračku, měl ajsem to domluvené na odvoz na 18 hodinu, ale kamarádka sa autem mohla až o půl osmé, takže jsem se dostala domů asi okol 21 hodiny...mezi tím  mi volal, že jako jestli si myslím, že tohle jsou nějaká pravidla, že jsem na omylu, že doma nic není k jídlu a že proč neotevřu zobák a neřeknu, at nakoupí - oni si totiž asi o půl deváté večer, když už byli od 16 doma, všimli, že jim chybí rohlíky a že asi nebudou mít co papat. tak že tohle teda ne a že jestli si myslím, že to takhle má vypadat, tak at vypadnu už na druhý den..dobře, domluvila jsem si auto, měla jsem už pak celý týden dovolenou, v po jsem ještě byla v práci, takže ráno auto přijelo, nastěhovali jsme věci a vystěhovali, odpoledne jsem jela NAŚIM autem pro barvy a válečky atd. přitom jsem stihla ještě něco málo nakoupit k SOBĚ, jela na nové, vybalila, ráno jsem skočila na malování, večer mi přišli pomoci rodiče, na druhý den mě čekala už jen chodba k malování a úklid, dovezli mikoberce, kamarád mi je pomohl položit, doutírat rámy u oken a tak, ve čtvrtek jsem s dalším kamošem jela do IKEY, pak do Aska, Jysku, - mám téměř veškerý nábytek kromě velké skříně...tak jsme to nasthovali domů - ke mě, přijeli rodiče, zase jsme skládali nábytek...v pátek se to doskládalo, douspořádalo a v sobotu jsem jela ještě na chalupu - kde byl manžel s dcerou a tchýni, pro nějaké skříňky a křesla, nádobí a tak....takže už jsem kompletně přestěhovaná.....se vším všudy. Jo, pár drobností zůstalo jak na starém bytě a na chalupě, ale.....ty nejsou důležité.
Pocit ? Zatím ho nemám nějak zvlášť specifikovatelný, na jednu stranu mi něco schází a na druhou si uvědomuju tu volnost. Ale věřím, že se to časem poddá..Jo, napsala jsem to svému příteli....tak odepsal, že se má docela fajn, že není doma, v nemocnici, ale jde to. Že je rád, že se mi povedlo to, co jsem si zamanula, že jsem silná, že to zvládnu a tak...nic citového, jen trochu povzbuzení mi dodal..no asi to už lepší nebude. No co mám dělat, vnucovat se nemůžu a nebudu. Když mě nechce, ať nechá. Třeba, až se dostane z té své deprese a nemoci a rozvodu, bude lépe. Uvidíme. Všem vám holky a kluci děkuju za podporu a držím palce ve vašem počínání. Vidíte, ž ekdyž se chce, všechno jde.pa

Heco, to jsi mela ale makacku. To ze ti nadali, ze neni vecere je zahul. Asi si jeste nevsimli, ze si budou muset varit kazdy den oni sami. neboj vsak se ten spravny najde. Staci vedet, co hledas. tak silu a zdar. :rock:

Heko taky držím palečky, z mého pohledu jsi silná žena...a trošku ti závidím...být sama pro sebe..psala jsi o dceři... jak ta nese to, že jsi se odstěhovala..je v pohodě?

Heko, nic , ale absolutně nic špatného, co teď manžel říká , neber vážně.
Když nadává, tak jenom kope okolo sebe, je zahnanej do kouta.
Teď holt máte takový špatný období, ono až se to trošku ustálí, hlavy vychladnou, zase bude líp.
(nemusí být nutně s ním :) ) 
A děti v téhle situaci ? Ojoj, to bude možná bolet ještě víc...¨
Taky jsem to zažila a to jsme byli s BM při rozchodu "zadobře".
Ale ona ta tvoje holčina se v tom taky jenom plácá , je to ještě štěně :dudlik:
Krásné nové bydlení :)

Heko, držím ti palce. Ja bývam sama už mesiac - bez detí. Zo začiatku to bolo ťažké, aj keď som sa tešila z nového bytu a zo slobody. Deti mi stále chýbajú, ale už sa upravuje  náš vžťah. Vidím, že ku mne radi chodia, radia sa so mnou a čo sa zmenilo, že  mamžel už hovorí, že tie deti ho akosi "zaťažujú". On ich vlastne používal ako silnú "páku" proti mne a teraz je z nich unavený. Kupuje im  drhé veci, ktoré ja by som nemohla, tak sú zatiaľ s ním. Je to od tých chlapov hrozný podraz.
A možno aj tvoja dcéra pochopí, že s mamou jej bude lepšie.  Časom určite.

pomněnko - dcera to bere jako že to je na chvíli - ikdyž ten pes, kterého si teď pořídili na chvíli není - dovezli si ho v neděli, byli za mnou s ním doma, ale já vím, že jsem psa necchtěla, takže, když bych se měla vrátit zpět, tak pes tam bude a nevím, jak bych vnímalal rozkousaný nábytek, pach po celém bytě.Už teď tam je ikdyž je teprve dvouměsíční...myslím, že si tím pěkně zavařili - jak sobě, tak i tchýni, která je teď u nich pečená vařená, aby byl pes zaopatřený a nebyl doma sám... kdo chce kam, pomozme mu tam...
Jessi - však ho vážně neberu, jen kope a čeká, že mi to ublíží....už ne. snad si uvědomí, že je to špatně, když je hnusnej....jo, včera jsem zrovna četla na seznamu v těch příspěvcíh pěkný článek - když se ti partner zhnusí...nemusí to mít nějaký zvl. důvod, ale prostě jsi se odláskovala - to je u mě....přečtěte si to všechny, to je jako kdyby psali o mě...pa

Heko: Tak ti přeju hezký start do nového života :) a nostalgicky vzpomínám, jak já odešla a byla sama a jak to bylo přímo opojné. Sice to trochu taky bolelo, ale to opojení, to bylo něco...to uvědomění si sama sebe...tohle už nikdy neztratíme ;)

ahojte všichni, tak po měsíci po mém odstěhování se od manžela, si začínám hezky žít. Doma mám všechno zařízené až na nějaké drobnosti - jako přihlásit televizi ..internet.. to je ale nepodstatné. Dcera, která zůstala s tátou a psem, chodí pravidelně ke mě, přespává,...prý doma tata pořád řve, že neudělala tohle a tamto....očekávala jsem to, teď jen, až uzraje čas a nastěhovat si ji k sobě. Nemyslím, že by na mě koukala nějak skrz prsty. Myslím, že je u mě spokojená, i pes, paradoxně. Mazlíme se spolu, chodím ho venčit...:-), ikdyž si nedokážu představit, že bych obětovala svůj volný čas psovi. To asi ne. Ale zůstat u tatínka asi nebude moci, protože to by Jana nepřežila. . Tak to nechávám být. Manžel pořád má jízlivé narážky, když se bavíme, sem tam,...ale mě to nechává v klidu. Výhrůžky apod..ale neřeším. Je mi dobře. Jo - objevilo se na scéně asi 5 pánů, chtivých mé přízně...to to mám napsané na čele, že jsem sama ?? Ale teď nikoho nechci. Jo a můj přítel - nemocný, ten se ozval, že je mu celkem dobře, že se uvidíme, ale když přišel den D, tak to odpískal a utíkal pryč...Nechám ho. Nemá to cenu. Když nechce, tak ho nutit nemůžu. Ale jsem mu vděčná za mnohé. Tak ahoj