Holki zajímalo by mě jestli některá máte poměr se ženatym mužem a co tady čtu tak je Vás docela dost. Jak to vy, jako milenky ženáče berete a cítíte,když víte,že má doma ženu a třeba děti ,nebo dokonce miminko.A zajímali by mě případy,kdy nejste s milencem domluvení,že budete spolu.Co od toho čekáte,jetli teda něco čekáte,nebo to berete prostě jako úlet a až to skončí tak to skončí.A ještě by mě zajímal názor na to ,kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste  nic jenom práci a stačilo by  Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?

Nemám sice ženáče, ale to je asi jedno. Zadaný jako zadaný. S touto slečnou nemá děti a podle jeho slov (ještě před tím, než jsme spolu začali) s ní ani děti mít nechce, budoucnost s ní neplánuje.

Nejsem s ním na ničem domluvená. Naši budoucnost nikterak neplánujeme, nemluvíme o ní. Resp. on občas ano, já se takovému tématu spíše vyhýbám. Pokud to nějak řešíme, tak spíše ve vtipu.

Co od toho čekám? Nedokážu říct. Chvíli lásku na celý život, chvíli vyplnění času jako převozník ... Neřeším to. A pokud někdy ano, tak jen hluboko v sobě. Občas se nechám ukolébat představou, že mám zase normální vztah, který se vyvíjí. Jindy si zase říkám, že mám báječného chlapa do postele. Fakt jak kdy.

Byla jsem milenkou ženatého muže necelé dva měsíce. Sešli jsme se na kafi, popovídat si, znali jsme se z babinetu. Zamilovala jsem se do něj. Doufala jsem, že budeme spolu žít. Taky jsem časem začala mít výčitky svědomí vůči jeho ženě a dítěti. Jak čas plynul, měla jsem víc a víc pocit, že jeho chování a povídání jsou jenom krásná slova, aby si mě udržel. Nedokázala bych na něj čekat léta, jestli odejde od rodiny, když vyroste jeho syn. Zničily by mě mé výčitky. Proto jsem to ukončila. Těch pár dní bylo nádherných.  Zatím to ještě bolí.
K tomu, kdyby mi bylo 28 let atd. se nedokážu vyjádřit. Nevím, co bych dělala.

Dřív jsem říkala zadaného/ženatého nikdy. Už neříkám. Přeju si, aby mě to nepotkalo, protože vím, že kromě chvilek radosti bych se hlavně trápila.
Ale co bych opravdu neočekávala, je skutečnost, že kvůli mně opustí svou partnerku/ženu/děti/rodinu a bude žít se mnou. Žila bych pak ve strachu, že to samé jednou udělá i mně.
A nečekala bych, že je to láska životní a na věky, a to ani v případě svobodných a nezadaných, zejména po krátkodobé (u mě cokoli pod jeden rok) známosti. Pro mě toto poznání a vědomí přichází až časem, ta jistota, že by to mohlo být ONO.
Nejsem tak naivní, abych si myslela, že právě já jsem ta pravá a dokonalejší, lepší, než partnerky jiných.

Majko,
KDYBY vůbec neřeš.
Honění BYCHA je ztrátou času. A patlání  se v hypotetických příbězích pak obvzláště :)

Jé, v tom případě to mám taky samé bychy... :lol:
No co, nezažila jsem... sorry, prchám. :storstark:

/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem

Romin napsal(a):

/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem

Romin, nesnaž se Pan provokovat ... :D

Koho provokuju já bych chtěla vědět její názor.Tady už člověk fakt nemůže nic říct,aby jsi si to ted konkrétně ty Nabuko nepředělala podle svého.Fakt už zírám.A ty jsi její poradce nebo co?Jestli tě to téma nezajímá tak se neplet.

Romin, a umíš vůbec něco přijmout s nadhledem a humorem? Zkus neútočit... když už chceš něco vědět, jde to i mírněji, ne?

Romin napsal(a):

Koho provokuju já bych chtěla vědět její názor.Tady už člověk fakt nemůže nic říct,aby jsi si to ted konkrétně ty Nabuko nepředělala podle svého.Fakt už zírám.A ty jsi její poradce nebo co?Jestli tě to téma nezajímá tak se neplet.

Jééé, tak sorry. Nemyslela jsem tím nic zlého. Boge, boge. :kapitulation:

Víš Romin, co mě nejvíc baví ... Když si vzpomenu, jak přesně stejně mě Pan před rokem iritovala. Jak jsem si vždy říkala - co se do mě ta bába naváží, proč někdy neřekne radši něco k tématu .... No a teď čekám na každý Pandořin příspěvek. Ne vždy s ním souhlasím, ale v každém případě si z něj většinou něco vezmu. I když se zdá, že je zdánlivě od věci.

Jdu si radši udělat brambory s tvarohem a podmáslím. Mňam. :offtopic:

Když mi tady někdo úplně zbytečně napíše,že někoho provokuju tak to teda z humorem brát neumím.Proto jsem tam dodala jestli má Pan zájem po té výměně názorů co jsme tady kdysi měli.Nijak zle jsem to nemyslela.

Když mi bylo dvacet, vůbec mě nenapadlo začínat si se ženáčem (ale byla jiná doba), předpokládám ale, že kdyby u mě nastala ta popisovaná situace, určitě by mi práce a ženáč k životu nestačili.
A jaké to bylo se zadaným? Když jsem byla vdaná, tak v pohodě. Ani jeden jsme nechtěli nic měnit, existenci jeho ženy jsem vůbec neřešila, děti už měl dospělé. Často jsme si i o našich rodinách vyprávěli, co kdo dělá, jak se komu daří. On nikdy svojí ženu nepomlouval, já manžela taky ne - tak nějak to bylo, že doma bydlíme s dobrými kamarády a zamilovanost máme spolu :-)).
No a s tím zadaným "převozníkem" to bylo horší. Byl ženatý, ale s manželkou už několik let nebydlel, to bylo v pohodě. Ale bydlel s mladinkou přítelkyní, o které mi nejdřív vůbec neřekl a později jen to, že to byl jeho omyl z doby odchodu od ženy, ale že udělal tu chybu, že si jí nastěhoval a teď se jí nemůže zbavit. Tak bylo pravda že spolu netrávili téměř žádný čas, nic spolu nepodnikali, spali každý v jiném pokoji (ale věděla jsem že sex tam ještě občas je) a hlavně jsem pořád věřila, že stojí o mě a že to všechno časem nějak vyřeší. Já byla po rozvodu, hrozně moc jsem toužila po tom, aby pro mě nějaký chlap byl ochotný dělat to, co ex pro tu jeho. Ale bohužel. Tenhle pán byl moc fajn, ale o nějaké soužití se mnou nestál. Chtěl se občas vídat, občas někam vyrazit, ale hlavním smyslem jeho života byla jeho práce a jeho koníčky, určitě ne já. A ta holčina u něj zůstávala i po roce. Tak jsem to s velkou lítostí skončila já.

Romin napsal(a):

Když mi tady někdo úplně zbytečně napíše,že někoho provokuju tak to teda z humorem brát neumím.Proto jsem tam dodala jestli má Pan zájem po té výměně názorů co jsme tady kdysi měli.Nijak zle jsem to nemyslela.

No, jenomže to s humorem bylo myšleno z mé strany.

Salen napsal(a):

No a s tím zadaným "převozníkem" to bylo horší. Ale bydlel s mladinkou přítelkyní, o které mi nejdřív vůbec neřekl a později jen to, že to byl jeho omyl z doby odchodu od ženy, ale že udělal tu chybu, že si jí nastěhoval a teď se jí nemůže zbavit. Tak bylo pravda že spolu netrávili téměř žádný čas, nic spolu nepodnikali, spali každý v jiném pokoji (ale věděla jsem že sex tam ještě občas je) a hlavně jsem pořád věřila, že stojí o mě a že to všechno časem nějak vyřeší. Já byla po rozvodu, hrozně moc jsem toužila po tom, aby pro mě nějaký chlap byl ochotný dělat to, co ex pro tu jeho. Ale bohužel. Tenhle pán byl moc fajn, ale o nějaké soužití se mnou nestál. Chtěl se občas vídat, občas někam vyrazit, ale hlavním smyslem jeho života byla jeho práce a jeho koníčky, určitě ne já. A ta holčina u něj zůstávala i po roce. Tak jsem to s velkou lítostí skončila já.

Ty jo, Salen, jak přes kopírák. Jen ten konec ještě neznám ... :D

Nabuko já chtěla taky jen její názor a že to byl humor, no moc mi to nepřišlo.Nebo nevim v jakym smyslu jsi to myslela.

Romin napsal(a):

Nabuko já chtěla taky jen její názor a že to byl humor, no moc mi to nepřišlo.Nebo nevim v jakym smyslu jsi to myslela.

Romin, to je fuk. Jsme každá na jiné vlně.

Romin, co jsem od poměru se ženáčem očekávala? 
Téměr nic hlubokomyslného - kromě občasných chvilek, nádherného šimrání v břiše, nabití pro mě životapoteřbnou energiíí, ....

Když jsem se nacházela v "citově mrtvém" období, stačilo pohlednout ženáčovi do očí a už jsem v tom lítala (má mooooc krásná očka) , stačilo třeba jen pár hodin v týdnu, stačily sms - a člověk se cítil nabitý, plný života....

Neočekávala jsem ani nechtěla jsem jeho odchod od rodiny, při žádném setkání na toto téma nepadlo ani slovo. Nechtěli jsme spolu žít - neplánovali jsme nic. Prostě a jasně jsme se vzájemně nabíjeli tím, co nám jinak v té době oběma chybělo. Byly to vždy nádherné chvíle, na které jsme se OBA moc těšili. :gloria:

Po každém setkání jsem "létala", při každé sms jsem se usmívala jak debílek :lol: .... Mě tohle všechno stačilo, já osobně jsem to dělala pouze pro tyto krásné nezaměnitelné chvíle a pocity.  :vissla:

O jeho ženě jsme mluvili velice kladně (no chvíli si postěžoval, ale nic významného),  děti jsme probírali celkem pravidelně.

Podle mě to má ale každý jinak. Právě proto, že vstupuje do takového vztahu s jiným cílem. Já ten cíl měla jasný - prostě jsem se potřebovala dobíjet. A bylo fajn, že jsme s protějškem tento cíl měli stejný. Problém by asi byl, kdybych chtěla něco jiného (regulérní vztah, trávení více času, legalizaci...atd.)  NIC z toho jsem já nechtěla. Proto jsme se oba cítili moc krásně a neubližovali si navzájem.

Potřebuješ ještě něco vědět?  Ptej se, milá Sally. :lol:

Romin napsal(a):

... kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste  nic jenom práci a stačilo by  Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?

Když mi bylo osmadvacet, měla jsem před rozvodem a před státnicemi, s malým dítětem jsem bydlela v pronajaté garsonce, snažila jsem se zajistit bydlení trvalejšího rázu a vybavení domácnosti při permanentním nedostatku finančních prostředků a pokoušela jsem se skloubit časově náročné zaměstnání se svým mámotátovským posláním. Takže ženáč byl především má duševní opora - člověk, se kterým jsem prožívala krásné chvilky, který mi dával neustále pocit, že jsem milována, a který mě byl ochoten kdykoliv ubezpečit, že to zvládám a zvládnu, a že bude líp ... Od začátku bylo jasné, že jednou bude muset být konec. Nikdy jsem nepočítala s tím, že odejde od rodiny, a že budeme žít spolu. Ale díky němu jsem zvládla dost těžké období ve svém životě. Jen mám dodnes tak trochu výčitky vůči jeho manželce, která se o nás skrze "hodné přátele" dozvěděla a pokusila se spestřit náš vztah demonstrativní sebevraždou ... nicméně se jí tím podařilo ukončit náš vztah a v podstatě mi uvolnit ruce pro navázání nového "perspektivnějšího" :) vztahu se svou současnou (a dodnes svobodnou :)) drahou polovičkou.
Dotyčný ženáč dodnes žije se svou zákonitou manželkou, ale udržuje si i jiné kontakty - zda i pro ně občas zahraje jeho paní sebevražedné divadýlko, to opravdu nevím :/.

A jak to Petro dopadlo???

Mě to raky Petro zajímá jak to dopadlo,nebo to pokračuje?

Romin napsal(a):

/quote/pandorra/ tak mi řekni svůj názor Pan,jestli máš teda zájem

Romin,
svůj názor jsem tu za ty dva roky už vyjádřila mnohokrát.

Žádný, ale opravdu ŽÁDNÝ papír, glejt či smlouva, neřku-li posvěcení kněze, ti nezaručí vlastnictví druhého člověka.
A plakat nad tím, že mi můj milovaný "zahnul", to nic jiného, než projev majetnických práv podle mého názoru není.
Řeči o manželském slibu, zklamané důvěře, bla bla bla, to jsou jen řeči toho, kdo moc očekával.
Konec konců naše generace se vdávala a ženila ještě v telecích letech, houby jsme věděli, do čeho jdeme, dnes jsme zcela jiní lidé.
A řekla bych, že ta dnešní generace na tom není o moc líp. Oni se dokonce pod tíhou té obrovské zodpovědnosti plynoucího z "papíru" raději nežení a nevdávají vůbec. Žijou sami nebo na "psí knížku" - naivně si nechávají otevřená zadní vrátka.

Nikdy jsem nedělila své milence na ženaté a neženaté. To mne ani nenapadlo.
Nikdy jsem neřešila milencovu rodinu či nedejbože "nevěru".
Také jsem se snažila nikdy nic neočekávat a když přece mně to postihlo, byla jsem po zásluze potrestána a vztah skončil.
Vždycky to byl vztah. Teda vyjma jednoho případu, kdy mi život dal za vyučenou pro mé "NIKDY muže ne jednu noc". Takže jednou jsem si to vyzkoušela a vím, že tohle už opravdu nemusím, nicméně ani teď bych netvrdila, že nikdy. Kdo ví, co příjde?

Nu a pokud tě zajímá mé svědomí???
V pohodě. Mé vztahy se nikdy fatálně "neprovalily", protože nebyl důvod.
Vím zcela jistě, že pokud jsem kdy komu ublížila, ublížila jsem vždycky především sobě.
A vlastně ani to ne, protože jsem svým způsobem zmoudřela, našla svou vlastní cenu, získala nadhled a ztratila chuť někoho zatracovat, vykládat něco o nechutných pudech a nemorálnosti.
Vím, že nejsem soudce nejvyšší a nemám na to právo.
Pravda, někdy mne ještě napadne něco o zabedněncích a hlupácích, kteří si koledují o životní lekci, ale to si už raději nechávám pro sebe. To je totiž zase jen moje nepokora a netrpělivost :rolleyes:

Vztah, jiskření, touha a láska mezi dvěma lidmi se nedá naplánovat ani sešněrovat do jasně daných pravidel.
Pokud to má někdo jako ty, je to v pořádku. Ovšem podle mého názoru pak tahle pravidla platí jen pro něj a nemá právo kohokoliv odsuzovat, že to má jinak.

Ohánění se nějakými obecně platnými morálními zásadami je podle mne pokrytectví nejvyššího řádu.
Fyzická nevěra konec konců nijak obchodně-společenskou smlouvu, tedy manželství (co si budem nalhávat, nic jiného to v podstatě není), jako takové neohrožuje.
To je ohroženo buď už dávno před "nevěrou" a nebo po provalené nevěře tím, jak to někteří ze zúčastněných nezvládají. Nezvládají svoje ego, ukřivděnost, pocity zrady, zhroucení iluzí, které si o druhém a sami o sobě vytvořili......bla bla bla!

Znám naopak mnoho mužů a žen, kterým "nevěra" jako jasný a krajní signál, že něco S NIMI, nikoliv jen s partnerem, není v pořádku, otevřela oči, vedla k jejich sebepoznání, k lepšímu poznání partnera a zkvalitnila jim vztah či život bez onoho "nevěrného" partnera.
V duchu pořekadla "všechno zlé je pro něco dobré" jim pomohla najít sami sebe a konečně žít přítomností, postavit se na vlastní nohy.

Nikdy jsem neřekla, že bych vedle sebe snasla muže, který by skákal z postele do postele, užíval si života a mně přivázal k vařečce a dětem. Tloukl mne a ponižoval. Tohle totiž není vůbec o nevěře, ale o sebevědomí a důstojnosti. A vidíš. I takové ženy se tu najdou a jediné, o co mají starost je to, aby ten jejich vejlupek náááhodou nezasunul někde jinde.
Nechápu to.
Ale je to jejich volba.
Podle mého mínění jejich "agrese" je stejná, jako "agrese" onoho muže, který je podvádí, připravuje o peníze a bije. Jejich "agrese" je totiž "trpitelská". Jsou to profesionální oběti a já s nimi moc soucítím. Většinou si nechtějí nechat pomoci. Jejich postižení je hluboké a vyžaduje odborníka. Dostaň k němu ale ženu, která je přece svatá, to ten její je hajzl......
Průšvih je, když taková žena skončí před soudem, protože do toho svého tryznitele po letech vrazila kudlu...
Neosvobodila bych ji.
Mám pro ni pochopení, ale i ona by měla nést důsledky svého činu- dlouholetého nic nedělání a trpitelství.

Šokující?
Nu ano.
Nicméně můj názor.
Myslím, že to Zklanmaná tu napsala: když žena nechce, muž nedostane.
A tady to neplatí?
Když žena nebude trpitelkou, muž nebude agresorem.
A pochopitelně i naopak.

Všechny moje vztahy mne něčím obohatily a jsem si jistá, že i já obohatila životy těch několika můžů, kteří prošli tím mým. Zůstali jsme příteli.

Pro mne je podstatné, abych se na partnera mohla v těžkých chvílích spolehnout, aby si mne vážil, respektoval moji svobodu, respektoval mne jako lidskou bytost a dovedl mne podpořit.
Pokud je vnitřně tak bohatý, aby mohl rozdávat i jinde, je to jeho volba.
Stejně tak jako mám já volbu, zda i za těchto okolností chci zůstat s ním.
Ovšem nemám volbu ho soudit, vyčítat, naříkat.... To mi nepřísluší.

Už jsem to tu několikrát napsala: každý bychom chtěla orla, kterého by nám ty ostatní záviděly.
Nedej bóóóže ale, aby náš orel potěšil i některou jinou ženu, že? To ho pak začneme rvát do bačkor a časem máme opelichaného kohouta, kterého nám nezávidí nikdo!
Smůla.
Nemůžeme mít ale všechno.

Osobně obdivuji páry, které spolu žijí dvacet třicet let, neřeší, kdo co kde s kým, láska, která je mezi nimi je naprosto hmatatelná a hluboká - jejich přátelství je tak těsné a silné, že je nerozdělí nic.
Takže podle mne: není důležité, že si orel či orlice zaletí jinam, důležité je, aby se vrátil.
A to je makačka na bednu, já vím...
Lepší a lehčí je na hlavu toho druhého hrnout výčitky za vlastní zpackaný život, svolávat hromy  blesky a pak se podivovat nad tím, že nejen že si odskočil, ale už se ani nevrátil...

Každý máme svůj život v rukou. Je to na nás, koho si přitáhneme. O tom jsem naprosto přesvědčená. Funguje to nejen u mne, ale i kolem mne.

Nu a i já znám pár, kde si myslím, na 100% to nevím, že si oba zachovali věrnost po celý život a jsou spolu i po třiceti letech šťastní a spokojeni. Jenže ty bych poslala do Pelhřimova. Ne prto, aby si tam prohlédli krematorium, které tam prý stejně není, ale aby je tam místní spolek šprýmařů zapsal do své Knihy rekordů.
Nepovažuji to za úzus, ale za vyjímku. Pochopitelně záviděníhodnou :)
Tihle lidé se potkali, protože k sobě prostě patří. A měli tolik lásky a tolerance jeden k druhému, že si spolu vystačili. (Jo a taky jsou oba děsně pohodlný, ale to by bylo na dlouho :lol:)

Chtělas názor, tady je. Pochopitepně s ním vůbec nemusíš souhlasit, ale to naprosto není podstatné.
Stejně tak jako je šumák, pokud já nesouhlasím s tím tvým :jojo:

:godlike:

Jo díky napsala si to moc hezky.Začínám tě nějakým způsobem chápat,ale prostě ta nevěra,když se to člověk dozví,je to moc těžké to překousnout,ale jak píšeš každý máme volbu bu dzůstat,nebo jít.

Také přidám svů příběh........ bylo mi nějakých 21, on byl o dva roky starší. Táhli jsme to spolu skoro 2 roky.(možná méně, protože z toho rok jsme byla v zahraničí).Byly to nádherné roky. Nic jsme spolu neplánovali, jen jsme se rtěšili z toho, že jsme spolu. Já byla v té době svobodná, bez přítele. Zažila jsem si všechno na vlastní kůži......byla jsem  zamilovaná, ale po čase se to u mě přehouplo ještě do větší zamilovanosti a cítila jsem, že bych s ním chtěla být, ale na druhou stranu jsem nechtěla rozbít jeho rodinu a aby se rozvedl kvůli mě, to opravdu ne.
Pak jsem si začala uvědomovat a co mi začalo nejvíce vadit, že s ním nikdy nebudu trávit vánoce, svátky, narozeniny, nemůžu s ním jít na procházky (co kdyby nás někdo viděl!) Pak přišel nějaký okamžik, kdy jsme spolu mluvili a tehdy můj ženatý milenec-přítel mi řekl, že až si jednoho dne někoho najdu s kým mi bude OK, tak at jsem s ním. Když mi to řekl, tak to pro mě byla rána, ale snažila jsem se ho pochopit. Ukápla slzička, ale nějak jsem to brala. Aspoň ke mě byl upřímný a toho si dodnes Vážím.
Možná to píšu blběm, ale řekl mi, že jinak je  stále se mnou a kdykoliv si na mě udělá čas atd...
.Tenkrát jsem to samozřejmě probrala i s kamarádkou, pak i sama jsem si říkala, co mi to kromě občasných tajných schůzek přináší.Pak jsem potkala svého současného partnera(manžela) a šup bylo to, jenže to rozhodování........ zamilovaná jsem ještě byla do toho "ženatého", ale jak jsme postupně s mým M (tehdy přítelem - vdávala jsem se v 27) tak mi s ním začínalo být líp a líp s úo čase jsem se do něj zamilovala se vším všudy!!!!
A ženatým to tak nějak vyprchalo, sám už pak viděl, že někoho  mám.
Dodnes jsme zůstali super přáteli a kamrádi, zajdeme na drink, přijede na kafe (s M se znají přes práci), ale nikdy se to můj M nedozvěděl. Co bylo to bylo.
Už k němu nic necítím, jen jako přátelé.Nakonec on dopadl ta, že se se svojí ženou rozvedli, nekdy před 4 lety. Nyní má přítelkyni s děckem, také je asi rozvedená, nebydlí spolu a vyhovuje mu to asi. Dnes jsem ráda, že to tak bylo. Mám také dítě, sice ted krizi, nevím, jak to bude dál, ale věřím , že musí být lépe.:)
také neříkám nikdy ženatého, člověk neví koho potká, alke jen vím,, že bych se zase trápila, pokud bych se zamilovala.

Tu situaci, kdybych byla svobodná a bez dětí v 28letech neumím posoudit, jak bych se chovala.Ale vždy jsem chtěla "dříve" někoho, kdo je svobodný a bez závazků.
tenkrát jsem si ještě až tak moc neuvědomovala, že ten můj ženatý má dítě, co to vše obnáší. Jen to nebylo to pravé ořechové.... tu rodinu jsem mu rozvrátit nechtěla. Ještě podotýkám, že "kvůli " mě, se nakonec nerozvedl. Jeho žena tuším si našla o pár let mladšího po čase.
Zase ted to vidím, tak, že pokud zůstanu sama s dítětem  a M s náma nebude a pokud ten náš vztah nebude fungovat, dojde li k rozvodu, tak pokud bych někoho potkala, kdo má dítě (děti), bylo by mi s ním fajn, tak toto už u ne není překážkou.

Romin napsal(a):

Mě to raky Petro zajímá jak to dopadlo,nebo to pokračuje?

Jak to dopadlo?  Dobře  :)  Já mám krásné vzpomínky, on má svou rodinu .... Manželka nic neví ani netuší, robátka jim vyrůstají a my nemáme v sobě žádnou zášť, žádný pocit křivdy, žádnou hořkost.

Prostě to mělo šťastný konec - pomalu to vyšumělo.  :vissla:  Teď můžu s klidem říct, že když se vidíme, krásně si popovídáme, ale to šimrání už tam není.

Pan - krásně jsi to popsala. Přidávám se k tvému názoru, cítím to naprosto stejně.  :hjarta: :pussa: :pussa:

Musím říct, že žádného svého vztahu nelituji....ŽÁDNÉHO.  Každý mi něco dal, každý něco vzal. Viz bajkař. Tohle byl vztah, kterému jsem se nakonec od srdce zasmála. :lol:  :lol:  :lol:

Ani manželství s BM jsem nepovažovala za omyl svého života. Ani při nejhorších situacích. Pobrečela jsem si, to tedy jo, ale nelitovala jsem, že jsem ho potkala a že jsem se s ním rozhodla mít rodinu.

Romin napsal(a):

Holki zajímalo by mě jestli některá máte poměr se ženatym mužem a co tady čtu tak je Vás docela dost. Jak to vy, jako milenky ženáče berete a cítíte,když víte,že má doma ženu a třeba děti ,nebo dokonce miminko.A zajímali by mě případy,kdy nejste s milencem domluvení,že budete spolu.Co od toho čekáte,jetli teda něco čekáte,nebo to berete prostě jako úlet a až to skončí tak to skončí.A ještě by mě zajímal názor na to ,kdyby Vám bylo 28let a táhli by jste to se ženáčem,neměli by jste děti,neměli by jste  nic jenom práci a stačilo by  Vám to k životu mít jenom toho ženáče.Nehledali by jste vážný vztah?

Kdyz jsem zacala vztah se zenacem jeho manzelku jsem neresila.Od zenace jsem casto slychavala,ze spolu zijou jako bratr a sestra.Ze zena o nej nejevi zajem.Co jsem od toho vztahu ocekavala?No,ze budem spolu.Tak nejak jsem v to verila.Moc jsem ho milovala a taky si ho hodne idealizovala.On byl presne muz jakeho jsem si vysnila nez jsem ho poznala.
Ted po case kdy,uz milenci nejsme jsem si zacala uvedomovat,ze by ten vztah vzadnym pripade nebyl stastny.Mela jsem hodne dlouho nasazene ruzove bryle pres zamilovanost jsem nevidela jak je neskutecne zarlivy a majetnicky.Neustale me neco vycital.Posledni dobou zacal byt agresivni na svoje spolupracovniky.Nemel rad deti ,protoze on sam je mit nemohl.Hral to s nama obema na dve strany jednu pomlouval te druhe.Sam se me k tomu priznal co o me manzelce rekl,protoze ona mi to chtela zatelefonovat,abych ho po tom co mi to rekne nechala.Chapu,ze se tocil v bludnem kruhu,ze nevedel jak dal,ale nezapomenu na to.Kdyby me bylo 28 let tak nevim,kdybych ho milovala asi bych to s nim tahla dal a vlastne si tim znicila zivot.

petra72 napsal(a):

Pan - krásně jsi to popsala. Přidávám se k tvému názoru, cítím to naprosto stejně.  :hjarta: :pussa: :pussa:

Musím říct, že žádného svého vztahu nelituji....ŽÁDNÉHO.  Každý mi něco dal, každý něco vzal. Viz bajkař. Tohle byl vztah, kterému jsem se nakonec od srdce zasmála. :lol:  :lol:  :lol:

Ani manželství s BM jsem nepovažovala za omyl svého života. Ani při nejhorších situacích. Pobrečela jsem si, to tedy jo, ale nelitovala jsem, že jsem ho potkala a že jsem se s ním rozhodla mít rodinu.

Taky ničeho nelituju. Jsem moc ráda, že mám Vašíka právě s BM. Chtěla jsem to tak. Už jen ten jeho genetický materiál - doufám tedy, že Venca zdědí ten jeho dokonalý analytický mozek ... :D Nelituju let, které jsem s ním prožila. Byly dobré i špatné. A byly nutné, abych mohla jít dál, abych se leccos naučila. To však neznamená, že nebolí, že to nedopadlo tak, jak jsem očekávala ... Ale má to tak být.

Hlásim sa do klubu... Ja som sa do ženatého strašne silne zamilovala poldruha roka po rozchode s partnerom, s ktorým som bola 9 rokov..... Nebola som schopná "klasického" vzťahu, mylsím tým spolubývanie a spoločný život, takže mi to asi aj vyhovovalo;ale pre úplnosť musím povedař, že mi klamal a pol roka som žila v tom, že je rozvedený(mal prenajatú garsónku v rámci jednej z manželských kríz). Keď som zistila, ako sa veci majú, bola som už doňho bachnutá ako somár do kopky sena. V akútnej zamilovanosti som možno snívala o nejakom spoločnom dieťati, ale v podstate som si nevedela predstaviř spoločný život - ani nie kvoli manželke, ale skor kvoli jeho povahe a životnému štýlu. Ako milenec a spoločník super, ale v partnerstve očakávam pravdovravnosť a spoěahlivosť, prípadne pomoc a prítomnosř častejšie ako raz za tri dni, a vedela som, že on by toho nebol schopný. Ten prvý vzťah som ukončila, keď som pochopila, že sa vídame stále zriedkavejšie a že vlastne ideme do útlmového režimu, čo mi trhalo srdce. Po asi trojročnej pauze sme sa dali znovu dokopy po jeho ďalšej manželskej kríze - ale to už bolo horšie. Po pol roku to už nebol ani milenecký vzťah, skor platonické kamarátstvo. Rozišli-nerozišli sme sa prirodzeným spůsobom, keď sme najprv on a potom ja šli do zahraničia na dlhšie. Nedávno som  sním niečo vybavovala a zisitla som, že asi ani ako kamarát nie je bohviečo. To pekné, čo sme zažili, je už uzavreté a ideme kažýd ďalej a inam.
Nad jeho ženou som sa nikdy nezamýšěala - ona o mne nevedela, lebo milášek viedol taký voľný život, aj keď nemal mňa alebo inú milenku, doma sa nezdržiaval. Naopak som mu pomohla v dvoch rodinných záležitostiach, takže som paradoxne jeho manželstvu asi pomohla. Jeho žene nezávidím - ona asi nie je ideál manželky, ale tweda mař doma niečo také ako on, tak neviem, čo by som robila... :/

Děkuju Vám za příspěvky.Tak že bud jste sním chtěli být dál,ale věděli jste ,že on rodinu neopustí a nechtěli jste rozvracet jeho rodinu,nebo to vyšumělo.Manžel ,když měl právě tu milenku tak mi říkal,že ona nehledala nikoho na stálo,že jí to tak vyhovovalo a,že by to časem vyšumělo.Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.

Blbý je, když se jiné ženě povedlo, že kvůli ní od nás náš partner odešel a my pak ve stejné situaci zjistíme, že ten "náš" to kvůli nám neudělá.

Romin,
já samozřejmě dobře znám ten pocit, když tě druhý "opouští". Je to guláš emocí a rozumových řešení TEĎ HNED. Prožila jsem si to.
Jenže jsem brzy pochopila, že tudy cesta nevede, že to bych se musela jen celý život trápit.
Navíc já sama jsem hodně nezávislý a svobodymilovný tvor. Nesnesla bych, kdyby mi někdo diktoval, co mohu a co ne. V tu chvíli jsem bývala "na zadních", dnes prostě "vypínám" a odcházím.

Pokud zastávám názor, jaký zastávám, neznamená to, že naháním chlapy kudy chodím.
Hmmm...pokud jde o mne, je to spíš naopak. Mám po těch letech "laťku" tak vysoko, že jsem už dlouho nepotkala někoho, kdo by mne zaujal, koho bych si "nepřečetla" po prvním setkání.
No...taky na pikaču, ale je to tak a měnit to nebudu.

Každý posuzujeme chování toho druhého podle vlastních vzorců. Proto ty nemůžeš pochopit onu mladou ženu.
Ale ona to tak prostě jen má. Přečti si třebas příspěvky vlčice.
Můžeš si o tom myslet, že je to nepřirozené a divné, ale nemůžeš to nijak posuzovat.
Nikdo z nás není v kůži toho druhého.
Můžeme jen podle jakých si "obecně platných" vzorců lidského chování a hlavně podle vlastních zkušeností "odhadovat", jak se ten druhý asi cítí a proč dělá to, co dělá.
A pak ještě můžeme jedno - zařídit se podle toho zase po svém.
Je to naše právo a ani nás za to nemůže nikdo soudit :)

Sal, já myslím, že od nás ti naši odcházejí hlavně z pocitu, že s námi nemůžou a nechtějí dál. Milenka je třešnička na dortu a lano do větší pohody.

A holt to občas nedopadne být tak dokonalá třešínka na dortu, aby stála za odchod.

Skvělý je, že nejsou jen ženatí muži řešící krize. Existují přece jiní chlapi, kteří mají vyřešeno a máš šanci se ocitnout v situaci té třetí, když už mu dojde, že odejít za touhle milenkou nestálo za to a jsou chvíli sami. :)

Romin napsal(a):

....Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.

Ale v tom je přece velká síla milenek - netouží partnera vlastnit jen pro sebe, mají i jiné zájmy a nejsou proto závislé jen na něm - prostě nejsou pro něj kamenem na krku (a pokud náhodou ano, přestávají být milenkami vcelku brzo :))... a kromě toho dávají partnerovi najevo lásku, obdiv, porozumění, na což spousta manželek zapomíná ...
V poslední době si uvědomuju, že se mé zkušenosti "milenky" velmi pozitivně promítly do mého současného vztahu :).

A máte někdo zkušenosti  s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale  rozvádět se nechce?

Salen napsal(a):

Blbý je, když se jiné ženě povedlo, že kvůli ní od nás náš partner odešel a my pak ve stejné situaci zjistíme, že ten "náš" to kvůli nám neudělá.

:D:D:vissla:

H105 napsal(a):

A máte někdo zkušenosti  s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale  rozvádět se nechce?

No, takové zkušenosti nemám, ale ... Myslím, že kdybych já netrvala na rozvodu (nepřipomínala to stále atd.), tak by se manžel hned tak nerozváděl (naposledy mi to řekl minulý týden, že "no Ty pořád chceš rozvod"). Jak tak "znám" "naši" milenku, bylo by jí to fuk. Pro ni je svatba pouze papír, nic víc, nic míň. A nebo by si myslela, že je to proto, že já dělám naschvály.

H105 napsal(a):

A máte někdo zkušenosti  s tím, jak to řeší milenka, ke které se ženatý muž sice nastěhuje, začne s ní žít, ale  rozvádět se nechce?

No, pokud se opravdu nastěhuje se vším všudy a neutíká se občas podívat "domů", tak si myslím že to může fungovat docela dlouho. Aspoň mě by to nijak zvlášť nevadilo. Ale pokud je to "Buridan", tak milence nezbývá než čekat a doufat, čekat a doufat, čekat a ..... :-)

Pan, hezky si to tady sesumírovala. :supr:

Řekla bych, že být aspoň jednou něčí milenkou je dobrá zkušenost, člověk by měl ostatně postupně ( v několika životech) vyzkoušet všechny role, aby pochopil a neodsuzoval. Tento život já sice s ženáči nic, ale v minulých určitě, možná odtud plyne moje pochopení?
Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.

poletucha napsal(a):

Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.

Ke mě taky? :co: :P

shiden napsal(a):

poletucha napsal(a):

Taky mám to štěstí, že mi osud dopřál zažít lásku, která přešla do lásky ke všemu a všem, to je pak jednomu lehko u srdce a lehce se dívá s nadhledem....vím.

Ke mě taky? :co: :P

:D jsem si jistá, že za mým ANO vidíme každý úplně něco jiného  :)

Romin napsal(a):

Děkuju Vám za příspěvky.Tak že bud jste sním chtěli být dál,ale věděli jste ,že on rodinu neopustí a nechtěli jste rozvracet jeho rodinu,nebo to vyšumělo.Manžel ,když měl právě tu milenku tak mi říkal,že ona nehledala nikoho na stálo,že jí to tak vyhovovalo a,že by to časem vyšumělo.Ale nejde mi do hlavy ,že 28letá hoka nehledá něco víc,že jí nevadilo,že ma manželku a děti a nechtěla ho jen pro sebe a podle toho jak jezdil z práce domů tak spolu nemohli ani tak často spát.Tu dobu co já jsem to tušila tak to bylo u ní tak na 20minut 1.2krát do týdne aspon teda myslim.

Nevieš, čo má za sebou... Ja som bola po řažkom vzřahu a smutnom rozchode a najhoršia predsatava pre mňa bola, že by som znovu mala žiť s nejakým mužom, riešiť problémy spolužitia a vážneho vzťahu. Chcela som sa baviť, užívať si a nič neriešiť.

"a kromě toho dávají partnerovi najevo lásku, obdiv, porozumění, na což spousta manželek zapomíná ... "

Myslím, že se nedá srovnávat upravená svobodná bezstarostná milenka s manželkou, která v noci kojí a vstává k dítěti a do rána ho řvoucího nosí na rukou... a později táhne dvě děti ze školky plus nákup a myslí na to, co jim uvaří k večeři a kdy asi stihne vyžehlit to prádlo a co zítra před generálním ředitelem na poradě řekne...

Tady bych viděla důležitost výběru partnera. Protože chlap, který zahne, je pro mě nekvalitní a té milence ho přeju. Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví ;).

Tercila napsal(a):

Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví ;).

Žena s "děckem" na rukou vypadá uboze? :co::co::co:

majkafa napsal(a):

Tercila napsal(a):

Osobnost milenky zcela nehraje roli, protože ta s děckem na rukou bude vypadat úplně stejně uboze jako ta původní manželka a správný chlap to dobře ví ;).

Žena s "děckem" na rukou vypadá uboze? :co::co::co:

noooo taky mi  v tom něco neladí, ať vzpomínám jak vzpomínám, tak jsem se nikdy v minulosti  dlouhodobě necítila jako uštvaná...ubohá...nežádoucí, jistě by se občas daly najít "horké chvilky", kdy měl člověk hodně velký kvapík, ale ty byly způsobeny něčím jiným, nebyl to setrvalý stav , ale vždy jen přechodný maximálně v délce 14 dnů.
je to spíš vnitřním nastavením... já jsem si o sobě nikdy nemyslela, že ve všem musím být dokonalá jako manželka, uklizečka, vychovatelka a manažerka, vše v jednom :lol: Jednou se povedlo to podruhé zase tohle... nepadala jsem každý večer vysílená  na hubu a vždycky!!! ten koš s prádlem počkal, až na něj dojde a neremcal  :lol:

Nechtela bych, aby muj muz hledal porozumeni, lasku a obdiv jinde, ale nevadi mi, kdyz jinde hleda svickovou, v jeho pripade steak. V uklidu a zehleni me taky muze klidne nekdo zastoupit, treba on :). Kdyz to neni ochoten udelat - chyba ve vyberu partnera. :) Pravda honicka a neprijemnosti v praci se nekdy projevi, ale to netrva vecne. Tudiz muj muz taky nema doma permanentne ustvanou, unavenou zenu a taky neni v proradi dulezitosti az za kosem pradla.  Je totiz mnohem zabavnejsi.

Spravny chlap se postara, aby zenska na hubu nepadala. Ze nehleda novy model v nadeji, ze bude vykonnejsi, nestaci.

Ve svých 23 letech jsem měla milence ženatého. Já nebyla zadaná, byla jsem sama. Jemu bylo o 18 let více. Byl ženatý a měl ženu na vozíku. Znala jsem ji. Možná si řeknete bestie. Jenže mě by v životě nikdy nenapadlo, ho tahat k sobě. Nikdy bych nechtěla, aby opustil svou ženu a svou dceru. Vždy jsme se scházeli tak, aby to nikdo neviděl.  Vždy smazat stopy. Jednalo se o velmi intelitetního člověka se kterým jsem si krásně povílala. Nebyla to z mé strany zamilovanost. Věděla jsem, že to je prostě etapa života. Byly to krásné chvíle povídání, debat, sexu, golfu, nežností. Ano imponoval mi svých chováním gentlemana. Věděla jsem, že on sexuálně se svou ženou ze zdravotních důvodů žít nemůže. Ale vždy byla na prvním místě. Vždy jí dostatečně zabezpečil, citově i finančně. Stejně tak dceru. Nikdy by neřekl o nich něco jiného. Jsem přesvědčena, že jí stále miloval. Nevadilo mi, že jsem jeho milenka. Nebaral mě jako nějkou svou "dceru", kterou musí vychovávat, dávat jí rady. Bral mě jako rovnocenného partnera. Po necélém roce to skončilo. Našla jsem si dlouhodobý vztah. Hned na začátku jsem mu to napsala. Sešli jsme se na vínko a on mi popřál hodně stěstí do života. Občas se vídáme, občas spolu komunikujeme. Jsem přesvědčena, že to je hodně hodný a vyrovnaný člověk, který nikomu ubližovat nechtěl. A já si ho vážím doteď.


Ještě mimo téma. Tercilo, všimla jsem si, jak tady často odsuzuješ nevěru. Připadáš mi jako učitelka. Nejsi učitelka? Parodon, omlouvám se
Říkáš, že máš partnera, který je úžasný, skvělý, že vše pro dceru atd. Co kdyby se ti jednou ten domeček z karet taky zbořil? A hlavně se divím, jak někdo může dát 100% ruku do ohně za svého partnera, že mu nikdy nebyl nevěrný.... Nikdy bych za to ruku nedala. Nikdy.

Není mi sice už 28, svobodná taky nejsem, ale momentálně jsem milenkou ženatého muže...rodiny? Ty neřešíme, oba víme, že to, co prožíváme spolu, je jen na chvíli, jen nádherný úlet po (pro oba z nás) dlouhodobém manželství...

Apokalypsa napsala na jiném vláknu:
Já zase před pár dny zjistila, že bývalá milenka mého muže ho informuje po několika měsících, co spolu už nejsou o tom, že se stěhuje...tak taky čekám, co se z toho vyvrbí...jestli jí třeba půjde pomoct se stěhováním...pak ale bude mít sbalený kufry .

a tady píšeš, že sama jsi momentálně milenkou ženatého muže.....
Takže  u tebe je to OK, ale manželovi bys balila kufry....??

nebo jen špatně čtu?

Míšo,

já jsem nechtěla být ta rejpavá,ale hned mě to taky praštilo do očí. Ach ať žije ta tolerance...:)) A hlavně pravda je vždy dvojí :lol::lol:

Taky jsem si toho všimnul a taky jsem nechtěl rejpat.... :supr:

Jsem si všimla a chtěla rejpnout :gloria:...ale jsem nebyla dostatečně hbitá :co: :rock:

Trošku mi to připomíná výrok: Mně nevěra nevadí, ale nesmí se  mě týkat!
A na tom ale něco pravdy je....ruku na srdce

Jinak já nechtěla rejpat, pouze jsem si všimla....Apokalypsa jistě ví, jak to myslela :-))

Nee, ale ta moje nevěra přišla až po dvou dlouhých  letech té jeho...najednou tu je někdo, s kým opět zažívám ty prchavé okamžiky štěstí...i když je to jen na chvilku

Ahoj, já teda měla taky poměr se zadaným, ale o partnerce jsem nevěděla, chvíli po té, co jsem se to dozvěděla, jsem to ukončila...nejsem na to pyšná a nechtěla bych znovu poměr se ženatým/zadaným...

trochu mi tady schází - nečiň jiným, co nechceš, aby ti dělali oni (či tak nějak :o) - skoro všechny jste tady plakaly nad nevěrama a milenka a ejhle...většina z vás byla v pozici milenek...které většinou po milenci nich nechtěly...

no nemůže se těm našim mužům divit, že problémy ve vztahu řeší nevěrama, když je tolik žen ochotných být milenkama, které nic nechtějí...vidím to ve svém okolí, jak se milenky/kamarádky  vehementně snaží kvůli zadaným mužům a páni jsou vysmáti...taky proč ne že...

zažila jsem partnerovo zahýbání s kamarádkou a nechci v žádným případě způsobit takový trápení jiné ženě (obzvlášť když po muži nechci nic)... věřím na osud, že se to člověku vrátí - když to bude nejmíň čekat :o)) takže není to jen o morálce ale i o "karmě" :o))))

lejontina napsal(a):

takže není to jen o morálce ale i o "karmě" :o))))

Když tě tak čtu, tak u tebe rozhodně ano :))

Apokalypsa napsal(a):

Nee, ale ta moje nevěra přišla až po dvou dlouhých  letech té jeho...najednou tu je někdo, s kým opět zažívám ty prchavé okamžiky štěstí...i když je to jen na chvilku

Tak právě proto máš o to víc porozumnění pro svýho muže ?? Že víš jak se to může stát a co to znamená ?? Takhle bych Tě pochopila ..ale jinak mi to zní ..divně ..dvojí metr asik ...

Nevím, jestli dvojí metr...možná jo? Byl mi dva roky nevěrný, zatímco já věrně čekala doma, ted´to je prý skončené...a já jen z toho všeho utíkám občas pryč, abych zapomněla...nebo se s tím naučila nějak žít, nějak se s tím vyrovnala...sama nevím...jen ty chvilky, co si pro sebe ted´pro změnu kradu já, jsou nádherné...ale jedno je jisté- jestli si s ní začne znovu, je konec...

Apokalypso a podvedla by jsi ho ,kdyby on tebe ne?

Asi ne, sama bych asi nezačala...snad to ted´vypadá jako odveta, ale já nechci, aby on se o tom dozvěděl, jen hledám cestu, jak žít dál..a tohle mi pomáhá...zní to divně?

trochu - hlavne vzhľadom na tvoje ostanté názory a poznámky... Ale inak vcelku pochopiteľne.

Apokalypsa napsal(a):

Nevím, jestli dvojí metr...možná jo? Byl mi dva roky nevěrný, zatímco já věrně čekala doma, ted´to je prý skončené...a já jen z toho všeho utíkám občas pryč, abych zapomněla...nebo se s tím naučila nějak žít, nějak se s tím vyrovnala...sama nevím...jen ty chvilky, co si pro sebe ted´pro změnu kradu já, jsou nádherné...ale jedno je jisté- jestli si s ní začne znovu, je konec...

Jasně že dvojí metr .. jediný v čem je rozdíl, že na něj se to už provalilo a na tebe ne ...čili furt máš trumfy v rukou ...přemýšlelas co by se stalo, kdyby se to provalilo a muž to zjistil ?

Amriana napsala:
Jasně že dvojí metr .. jediný v čem je rozdíl, že na něj se to už provalilo a na tebe ne ...čili furt máš trumfy v rukou ...přemýšlelas co by se stalo, kdyby se to provalilo a muž to zjistil ?

Odpověď: zapírat, zapírat, zapírat!!!

Apokalypsa napsal(a):

Asi ne, sama bych asi nezačala...snad to ted´vypadá jako odveta, ale já nechci, aby on se o tom dozvěděl, jen hledám cestu, jak žít dál..a tohle mi pomáhá...zní to divně?

Možná i pochopíš, proč on to tenkrát udělal?

Michaela.43 napsal(a):

Amriana napsala:
Jasně že dvojí metr .. jediný v čem je rozdíl, že na něj se to už provalilo a na tebe ne ...čili furt máš trumfy v rukou ...přemýšlelas co by se stalo, kdyby se to provalilo a muž to zjistil ?

Odpověď: zapírat, zapírat, zapírat!!!

Achich ...tak nejen já čtu Plzáka ... :supr:... no nic ... no ... :lol:

Žena s "děckem" na rukou vypadá uboze? :co::co::co:


Jéééžišmarja holky, trochu nadhledu!!!  :D Neříkejte mi, že jste nevzaly v úvahu únavu maminy po probdělé noci a třeba to, že teda pak nemá řasy kilometr dlouhý jako milenka, která od rána piglujíc se v koupelně vyčkává, kdy si na ni na dvě hoďky ten milý ženatý udělá čas - takhle jsem to podala jen pro větší "transparentnost odlišnosti" :).
Ano, možná to slovo "uboze" není to pravé ořechové, ale jestliže se mi dcera několik měsíců coby atypický nespavec ve třech měsících spící pouze 20 minut po poledni, budila v noci po hodině a půl, určitě jsem ráno nevypadala svěží a vysmátá a nadšená pro manželovy miliostné eskapády, na rozdíl od případné milenky, která celou noc prospala - stačí vám to pro porovnání takhle? :D Nic jiného, hlubšího, tím myšleno nebylo. :)

Jo, Somaio, taky mám koš s prádlem vycvičený :supr:

Ale Klubi, nevím sama přesně, jestli je vhodné odsuzovat či neodsuzovat nevěru. Vyjadřuji se tu možná někdy "úderně", ale to je i tím, že mám velmi málo času. :). Pohled na nevěru mám jasný: někdy je nutností, někdy je zbytečná. Mě nevěra trošku nadzvedává, když jsou pak do následků zataženy děti. A není úplně pravda, že bych nevěru totálně odsuzovala: já jsem tu psala o tom, že konkrétně mě ženatí nelákají.
Mám to nastavené tak, že pokud by kvůli mě chlap hodlal opustit svoje děcka (a je fuk, jestli by nastala střídavá péče a kdesi cosi) tak by u mě klesl, bohužel musím momentálně použít výraz, že bych jím pohrdala i kdyby vypadal jak Delon a měl na kontě milion. Proto Ti taky můžu říct naplno, že pokud by můj manžel odešel, potoky slz by se nekonaly. Neboj, mám už toho za sebou dost. I nabídky ženáčů, i svoje velké krize.
Žádný domeček z karet mi můj pozdější manžel nepostavil - nemá se mi co zbořit. Ale pořád jsou věci, za které si ho velmi vážím. A věci, za které bych ho někdy zakousla. :D

Tercilo, čím to je, že si myslíš, že milenka není obyčejná žena?
Já jsem byla tady chvilku milenkou a byla jsem úplně obyčejná žena, která žije sama s dospívajícím synem, brzy ráno vstává do práce, stará se o domácnost, nevyčkává od rána piglujíc se v koupelně, kdy si na ni na dvě hoďky ten milý ženatý udělá čas. :)
Troufám si říct, že většina milenek neodpovídá tvému popisu. :)

:lol: se omlouvám kuck kuck rozesmály jste mě obě ..ale jak se dělá že se milenka pigluje ?? Já mám děsivý představy ... :lol:
no niiic jen tak na odlehčenou :)

Majkafo, Ty mě ale teď evidentně vůbec nechápeš. Jsi schopná pochopit, že jsem zmínila pouze jednu možnou část života, kdy jedna ženská je unavená a druhá odpočatá?

Bych chtěla taky vědět, jak se milenka pigluje. V koupelně. Amriano, cos mi to zasela do hlavy za asociace? Ale to se asi teda pigluje s jiným, když čeká na ženáče, či co. Tak já už nevím. Tercila mě vůbec často rozesměje svými názory. :lol:

.... se přece říká: namaluju si obličej na xicht (to si říkám každý ráno) :D :D

:lol: když já mám dnes holt zamrzlou pubertu je duben a leze na mě jaro asik .. ...  noooo .... jenže tam odkud já pocházím to slůvko pigluje fakty se používá eeeee no v hanbatým smyslu ... :rodna: :vissla:

Tercilo ,jednak "uboze"  byla opravdu velmi nešťastná formulace, tudíž se nemůžeš divit, že jsme některé zareagovaly... a pak si myslím , že ne všechny ženy se nutně musí 2 hodiny někde "piglovat" , aby vypadaly k světu. Naopak si myslím, že spousta šťastných žen jejich mateřství ještě nějak zvláštně rozzáří ze vnitř a činí je žádoucí a přitažlivé jako nikdy v životě ( já tedy netrpěla nedostatkem pozorností ani v té době  :lol:) , já to cítím i ze svých fotek z té doby... nikdy jsem si nepřipadala krásnější než v té době i bez make-upu a kilometrových řas...

Tercila napsal(a):

.... se přece říká: namaluju si obličej na xicht (to si říkám každý ráno) :D :D

:P srabíku .. jsi to upravila viď ?? Ale já četla, že mi chceš cosi ukázat :lol: :co: :reta:
:pussa:

Tak to se u té češtiny zastavme :D :supr: U vás se pigluje co?:D (Doufám, že tu někoho něčím nepohoršíme):D

Houby srab - technický antitalent :( - jsem to asi nechtěně vrátila a v rychlosti s novým textem odklikla.... ale možná si vzpomenu, momentík :)

Jo, něco takového: nevíš, jak se pigluje baba? Přijeď na kafe a já se Ti předvedu :D :D No to se na to zeptám hned zítra v práci, protože tady se používá piglování a šůrování ve smyslu úklidu.

Somaia: "Tercilo ,jednak "uboze"  byla opravdu velmi nešťastná formulace, tudíž se nemůžeš divit, že jsme některé zareagovaly... "

Jasně, Somaio, beru, samozřejmě :supr: Od toho je "kvokačka" neboli debata. :)

Tercila napsal(a):

Tak to se u té češtiny zastavme :D :supr: U vás se pigluje co?:D (Doufám, že tu někoho něčím nepohoršíme):D

u nás: ebonitová tyč liščím ohonem !!! :lol: :lol: :lol: :lol:

Somaia: "... nikdy jsem si nepřipadala krásnější než v té době i bez make-upu a kilometrových řas..."

No tak na nepozornost" si taky nemůžu stěžovat, já jsem prý vykvetla v době těhotenství, ovšem moje dítko pak bylo takový nespavec, že jsem tedy o sobě jako o krásce skutečně neuvažovala :D - ale zas je fakt, že jsem ani neuvažovala o nějakých nevěrách, zaujata novým životním údělem.... Jo, bylo to krásné období (teď se dívám na ten můj nachlazený 16letý výkvět a asi jako každou mámu mě mrzí, že to tak rychle uteklo....) Ale jsem určitě upravenější, než když jí byl rok :D (to mi servala během jízdy v autě ty moje klipsy z uší a rozmazala stíny a pošudlila rtěnku - dojela jsem vždycky na nějakou návštěvu jak na karneval - byla čertík) :D :D
Ale to jsem odbočila, nebudu vám rušit téma. :)

Somaia: "u nás: ebonitová tyč liščím ohonem !!! :lol: :lol: :lol: :lol: "

Ježiši :D :D :D

Jaký Jéžiši... :D ??? ty nevíš jak se v laboratorních podmínkách vyrabí elektrický proud ... :lol: :lol: ???

:D :D

Amriana napsal(a):

:lol: se omlouvám kuck kuck rozesmály jste mě obě ..ale jak se dělá že se milenka pigluje ?? Já mám děsivý představy ... :lol:
no niiic jen tak na odlehčenou :)

Amriano, teď jsem se začala smát nahlas. Asi v tom vidím nějaký ten podtext či co. :D

Amriana napsal(a):

:lol: když já mám dnes holt zamrzlou pubertu je duben a leze na mě jaro asik .. ...  noooo .... jenže tam odkud já pocházím to slůvko pigluje fakty se používá eeeee no v hanbatým smyslu ... :rodna: :vissla:

Tu, na rakúskom pomedzí, kde žijem ja, je pigľovať odvodené z nemeckého buegeln, čo znamená žehliť - čiže asi sa dá fakt pigľovať aj xicht alebo vlasy... :D Ale teda používame to aj v tom príjemnejšom slova zmysle.

Amriana napsal(a):

:lol: se omlouvám kuck kuck rozesmály jste mě obě ..ale jak se dělá že se milenka pigluje ??

:D:D Já tedy žádnou milenku nemám, ale kdybych nějakou měl, tak předpokládám, že bych jí pigloval chvíli zepředu a pak zase chvíli zezadu :lol::lol:

Tercila napsal(a):

Houby srab - technický antitalent :( - jsem to asi nechtěně vrátila a v rychlosti s novým textem odklikla.... ale možná si vzpomenu, momentík :)

Jo, něco takového: nevíš, jak se pigluje baba? Přijeď na kafe a já se Ti předvedu :D :D No to se na to zeptám hned zítra v práci, protože tady se používá piglování a šůrování ve smyslu úklidu.

:usch: :usch: úklid ju ??? Blééééé .... ne e ...dííík.Tfuj :usch:
Se mi asik líbí víc ten náš krajovej význam ... prostě holt ... jako králíčci no :rodna:

"Tu, na rakúskom pomedzí, kde žijem ja, je pigľovať odvodené z nemeckého buegeln, čo znamená žehliť - čiže asi sa dá fakt pigľovať aj xicht alebo vlasy... :D Ale teda používame to aj v tom príjemnejšom slova zmysle."

Jo, tak to zítra asi výjimečně spácháme hromadnou snídani v práci a poptám se (jestli na to ovšem nezapomenu), protože slovo "piglovat" v hanbatým smyslu (možná proto, že se převážně pohybuji ve slušné společnosti) ;) :D :D jsem tady na jihu opravdu nikdy neslyšela. Uklízet, žehlit atd. - čili v přeneseném slova smyslu "zkrášlovat"... to jo.
Vy s tím hanbatým smyslem jste z Čech? :supr:

Jo tady v Čechách se říká píglovat a to je neslušně sexovat.Vy jste to tady teda rozjeli

Neé, používa sa to aj tunak v Prešpurku, čiže na rakúsko-maďarsko-slovenskom pomedzí...

Tercila napsal(a):

Vy s tím hanbatým smyslem jste z Čech? :supr:

Ne. :D

Tercila napsal(a):

"Tu, na rakúskom pomedzí, kde žijem ja, je pigľovať odvodené z nemeckého buegeln, čo znamená žehliť - čiže asi sa dá fakt pigľovať aj xicht alebo vlasy...

A srbochorvatsky se žehlička řekne "pegla"....

:D Nezaložíme medzinárodný slovník dvojzmyslov...?

Selima: :D Nezaložíme medzinárodný slovník dvojzmyslov...?

:D No, náhodou - to by bylo zajímavé - beztak bychom za chvíli přišli i na trojsmysly... :D no, úplně jsme to vlákno rozhodili :D.
Mně se stejně nejvíc líbilo při cestě do Chorvatska to "zaprto" a "odprto" - a hlavně když si vzpomenu, jak jsme se tomu se segrou v 5 hodin ráno řehtaly, až jsme se fakt prohýbaly a slzely - a vystačily jsme se tím bavit až k pobřeží - a vlastně občas dodnes :D.

Ja jsem ze Sumavy a u nas doma piglovat vzdycky znamenalo uklizet do absolutni cistoty. O vyznamu neslusne sexovat jsem, do ted nemela tucha:)
A ted k topiku.
Jsem milenkou zenace 4 mesice a je mi 27. svobodna zatim bez deti. nemam potrebu se piglovat doma pred zrcadlem abych byla prekrasna kdyz on na dve hodiny prijde ke me. mam spoustu svych aktivit, s tim spokojenym spanim taky nesouhlasim protoze mam hodne stresovou praci. Kdyz jsme se potkali delala jsem sama byt, v praci jsem to mela spatny a celkove jsem byla psychicky na dne, on prisel v pravou chvili, hodne me podrzel a i proto ho mam moc rada a nikdy toho vztahu nebudu litovat. Od zacatku jsme si vyjasnili ze nechceme nikomu ublizit a ze se to nikdo nesmi dozvedet. Kdyz on prisel s tim ze o nas manzelce rekne protoze se mnou chce byt casteji, byla jsem to ja kdo to kategoricky zakazal, ano, zapirat zapirat zapirat. Ja sama vyrostla v perfektni rodine a nikdy bych neskousla kdyby otec opustil moji mamu kvuli poblouzneni z  mlade milenky, porad to mam na pameti a vim ze tohle je/musi byt vec docasna (aktivne si hledam adekvatniho partnera:-). Jenze lasce se neda porucit a ja se bojim jak dlouho tohle muze trvat, je to strasna sila, oba to citime stejne ale zakazat si stykat se nedokazeme ani jeden. Pro me by to znamenalo utnout i nektere konicky ktere mame spolecne a o to taky nechci prijit. Moje bio hodiny zacinaji buset, strasne rada bych uz chtela miminko a strasne rada bych chtela s nim, protoze je proste uzasnej chlap, ale vim ze nemuzu. Zasekla jsem se v bludnem kruhu a nevim jak z nej ven ani jak dlouho to muze trvat. byt milenkou je nekdy smutna a osamela role...ale ani toho nelituju. A ted hura do me-do potvory jedny, vsechny vdane zeny:-), chapu Vas a vim ze mi to osud jednou taky oplati..

pokud by kvůli mě chlap hodlal opustit svoje děcka (a je fuk, jestli by nastala střídavá péče a kdesi cosi) tak by u mě klesl, bohužel musím momentálně použít výraz, že bych jím pohrdala

Tercilo, ale chlap většinou primárně kvůli milence děti neopouští (nebo nechce opustit) - opouští se partnerka. Jistě, jsou tací, kteří pod přívalem hormonů zapomenou, že jsou taky tátové, ale většina se na děti nevykašle. Jestli muž odchází od manželky proto, že má milenku (či z jiného důvodu), tak proč ne střídavá péče? Pokud nedostate dítě do výchovy, je to asi druhá nejlepší možnost.

Amriana napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Amriana napsala:
Jasně že dvojí metr .. jediný v čem je rozdíl, že na něj se to už provalilo a na tebe ne ...čili furt máš trumfy v rukou ...přemýšlelas co by se stalo, kdyby se to provalilo a muž to zjistil ?

Odpověď: zapírat, zapírat, zapírat!!!

Achich ...tak nejen já čtu Plzáka ... :supr:... no nic ... no ... :lol:

+

já ho nejen čtu....hihi

Tercila napsal(a):

Vy s tím hanbatým smyslem jste z Čech? :supr:

Já jo, ale mám to od Moraváků :D

Piglovat jsem taky pochopila jako malovat. Jinak to beru i jako čistit a krášlit. Z německého "špíglnígl". Teda babi to používala.
ježiš, to se nepatří,ale docela bych takový slovník uvítala. Jako nářečí různých oblastí, atd.:offtopic:

Hlásím se do klubu milenek ženatých pánů

Je to dávno, ve své době to bylo fajn, výčitky byly,rozum zvítězil v okamžiku, kdy začal mluvit o rozvodu a mě došlo, že to není člověk, ze kterým chci trávit víc jak 3 dny v týdnu :usch:

Dnes je stejně rozvedený,, odešel kvůli mé nástupkyni :P

Santala napsal(a):

Dnes je stejně rozvedený,, odešel kvůli mé nástupkyni :P

Možná spíš odešel kvůli své ženě....
Někdy to prostě nevýjde :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Santala napsal(a):

Dnes je stejně rozvedený,, odešel kvůli mé nástupkyni :P

Možná spíš odešel kvůli své ženě....
Někdy to prostě nevýjde :jojo:

To 100% Pan !
Pořád si na něco stěžoval.

Jen ta moje nástupkyně byla, asi silnější impuls a chtěla ho jen pro sebe ( narozdíl odemne :usch: :P )

Klubko, mám kromě jiných i Slovník nespisovné češtiny - tam by sis taky početla. Ovšem úžasné rčení jsem našla v jakési ruskočeské "příruččce" sprosťáren - "Na každuju chitruju žopu najdjotsja ..... s vintom" :-)

helena napsal(a):

Klubko, mám kromě jiných i Slovník nespisovné češtiny - tam by sis taky početla. Ovšem úžasné rčení jsem našla v jakési ruskočeské "příruččce" sprosťáren - "Na každuju chitruju žopu najdjotsja ..... s vintom" :-)

Neumím rusky, prosím česky .....:rock:

Nabuko napsal(a):

helena napsal(a):

Klubko, mám kromě jiných i Slovník nespisovné češtiny - tam by sis taky početla. Ovšem úžasné rčení jsem našla v jakési ruskočeské "příruččce" sprosťáren - "Na každuju chitruju žopu najdjotsja ..... s vintom" :-)

Neumím rusky, prosím česky .....:rock:

Nabuko, já Rusky umím, ale tohle není ruština :lol:

On to je taky jakýsi argot či co (ruštinářky asi omejvají, já vím) - knížku si samozřejmě nepamatuju, ale tuhle blbost jo :)

chitrij - dovedný, chytrácký, lišácký, mazaný, prohnaný, vynalézavý
vint - šroub
žopa - 3,14ča
..... snad není nutno překládat

Magráta napsal(a):

Ja jsem ze Sumavy a u nas doma piglovat vzdycky znamenalo uklizet do absolutni cistoty. O vyznamu neslusne sexovat jsem, do ted nemela tucha:)
A ted k topiku.
Jsem milenkou zenace 4 mesice a je mi 27. svobodna zatim bez deti. nemam potrebu se piglovat doma pred zrcadlem abych byla prekrasna kdyz on na dve hodiny prijde ke me. mam spoustu svych aktivit, s tim spokojenym spanim taky nesouhlasim protoze mam hodne stresovou praci. Kdyz jsme se potkali delala jsem sama byt, v praci jsem to mela spatny a celkove jsem byla psychicky na dne, on prisel v pravou chvili, hodne me podrzel a i proto ho mam moc rada a nikdy toho vztahu nebudu litovat. Od zacatku jsme si vyjasnili ze nechceme nikomu ublizit a ze se to nikdo nesmi dozvedet. Kdyz on prisel s tim ze o nas manzelce rekne protoze se mnou chce byt casteji, byla jsem to ja kdo to kategoricky zakazal, ano, zapirat zapirat zapirat. Ja sama vyrostla v perfektni rodine a nikdy bych neskousla kdyby otec opustil moji mamu kvuli poblouzneni z  mlade milenky, porad to mam na pameti a vim ze tohle je/musi byt vec docasna (aktivne si hledam adekvatniho partnera:-). Jenze lasce se neda porucit a ja se bojim jak dlouho tohle muze trvat, je to strasna sila, oba to citime stejne ale zakazat si stykat se nedokazeme ani jeden. Pro me by to znamenalo utnout i nektere konicky ktere mame spolecne a o to taky nechci prijit. Moje bio hodiny zacinaji buset, strasne rada bych uz chtela miminko a strasne rada bych chtela s nim, protoze je proste uzasnej chlap, ale vim ze nemuzu. Zasekla jsem se v bludnem kruhu a nevim jak z nej ven ani jak dlouho to muze trvat. byt milenkou je nekdy smutna a osamela role...ale ani toho nelituju. A ted hura do me-do potvory jedny, vsechny vdane zeny:-), chapu Vas a vim ze mi to osud jednou taky oplati..

můj DBM(dávno bývalý manžel) své BM (bývalé milence)  řekl, že se už NIKDY neožení a že další dítě (my - 1 syn) už NIKDY nebude mít...
nevím, jak to pojímala ona, ale vydrželi to spolu asi 16 let...
dnes je DBM ženatý s jinou a v květnu čekají holčičku...
BM je vdaná s jiným a má ročního kluka ...

helena napsal(a):

On to je taky jakýsi argot či co (ruštinářky asi omejvají, já vím) - knížku si samozřejmě nepamatuju, ale tuhle blbost jo :)

chitrij - dovedný, chytrácký, lišácký, mazaný, prohnaný, vynalézavý
vint - šroub
žopa - 3,14ča
..... snad není nutno překládat

:-)

Magráto, nezávidím. Řeknu to lapidárně, pro děti potřebuješ taťku na 100%, ne takového, co bude odbíhat  a dělit se o otcovskou lásku ještě jinde...A to nemluvím o času a penězích a eventuelních "nevěrách" s bejvalkou.
Teď se bratránek rozešel s mladou krásnou a prima holkou po dvou letech společného života, protože žárlila na  lásku ke jeho  dvěma dcerám. Prostě to nerozdýchala.Dcery byly no.1, ona až béčko, tak to chápala.

Klubko: "Piglovat jsem taky pochopila jako malovat. Jinak to beru i jako čistit a krášlit. Z německého "špíglnígl". Teda babi to používala.
ježiš, to se nepatří,ale docela bych takový slovník uvítala. Jako nářečí různých oblastí, atd.:offtopic:"

Tak děcka - po ránu jsem si nevzpomněla, ale při obědě jsem rozpoutala piglovací diskuzi :D a z 12 lidí se při tomto slově pouze dva naši pánové začali blbě uculovat :D, že tedy znají oba významy. Jinak všichni vyhrkli:  "žehlit, leštit, šůrovat, uklízet". :D
Takže to bychom měli a omlouvám se za narušení tématu :) (ale myslím, že pro zpestření... že jo):D
Jinak, Klubí, existují slovníky nářečí a slangů i argotu, jestli chceš, vypíšu Ti je v SZ. Teď jsem se zrovna v uplynulých měsících zabývala kladským nářečím. (Teda z donucení, mám i jiné koníčky) :)
A už mlčím (teda mimo téma).

Helena:
Tercilo, ale chlap většinou primárně kvůli milence děti neopouští (nebo nechce opustit) - opouští se partnerka. Jistě, jsou tací, kteří pod přívalem hormonů zapomenou, že jsou taky tátové, ale většina se na děti nevykašle. Jestli muž odchází od manželky proto, že má milenku (či z jiného důvodu), tak proč ne střídavá péče? Pokud nedostate dítě do výchovy, je to asi druhá nejlepší možnost.

Jo, Heli, vážně nevím, jestli primárně nebo sekundárně kvůli milence atd. - nejsem zas takový fiozof :) - jen si myslím, že narození jednoho či dvou dětí ženu-matku určitým způsobem poznamená - rozuměj přibydou starosti, změní se styl života (kolik už tu bylo nářků, že chlap na manželčinu péči o dítě vlastně žárlí, že jo) a ta mamina spoustu věcí začne brát jinak, než když byla svobodná - což každý chlápek nemusí skousnout... Jen se tak zamýšlím, nemusím mít samozřejmě pravdu. Pořád píšu, že záleží hodně na povaze a podobně. Ono ale když to vezmeš "zgruntu" - když píšeš, že opouští partnerku, tak vlastně ten chlap opouští i to dítě - a to proto, že on sám nevydrží určité problémy s tou partnerkou? A to dítě pak MÁ? (A vlastně MUSÍ?) vydržet jný, nový, možná pro něj taktéž nevyhovující život 14 dní v měsíci třeba s novou tátovou partnerkou, která tomu děcku nemusí být nutně sympatická? Daly by se ty náhledy obracet ze všech stran, viď... :|

Jo, souhlasím s Tvým názorem, že střídavá péče je ta druhá nejlepší možnost, fakt jo. Ale dokážu si taky představit, co ta mamina musí zkusit, když ví, že jí její milované dítě každý týden silně ovlivňuje (a třeba z jejího úhlu pohledu negativně) nějaká nová partnerka jejího bývalého.

Já to teď zažívám s mými známými. Ten rozdíl v pohledu na život, na výchovu, na vzdělání a tak různě je u nové partnerky býv. manžela mé kamarádky tak výrazný, že ta kamarádka je z toho fakt na dně. Nelituje odchodu chlapa a že své dítě týden nevidí, ale toho, jak se jí její dítě formuje díky té ženské jiným způsobem, než ona uznává jako matka za vhodné.... neumím si to u sebe ani představit. Já jsem tak strašně ráda, že mě tohle nepotkalo - asi čím dál víc :|.
A zase jiný známý nedávno u soudu neobhájil střídavou péči, přestože je velmi šikovný, žádnou partnerku nemá, byt má naleštěný, vaří, pere, smaží, zařizuje absolutně úžasným způsobem pro to děcko zábavu - ovšem jeho paní s novým přítelem měli u soudu známé... Hmm...

anebo Pandoro jenom nechci udělat jiné ženě to, co mě hodně bolelo...nechci zakládat své štěstí na nešťastí jiné ženské...když moc dobře vím, jaké to je...že se to může stát je jasný...já taky chodila se zadaným, ale jak jsem psala jen do okamžiku, kdy jsem zjistila, že má ženu...

v podstatě ať si každý dělá, co chce jen mě fascinuje, že ženy, které se tady chlubí, jak nic nechtějí po svých zadaných/ženatých milencích a na jiných vláknech si strašně zoufají nad BM a milenkami...

+ když vidím svou kamarádku, která zadanému milenci, který má doma miminko, vaří obědy a nosí mu je do práce, platí kino (on rekonstruje byt, tak musí šetřit), tak si říkám, že se těm chlapů nedivím, že s ženskýma takhle ořou...

Podle mě střídavá péče je hloupost,nebo ne hloupost.Každý to samozřejmě vidí jinak,ale dítě by mělo vědět ,kde je doma a ne haprovat každých 14dní z domova do jiného domova.Potom vznikají ty problémi mezi bývalími manželi a když je to dítě vyčůrané tak je to o to horší.Samozřejmě,že k tatínkovy může docházet,nebo by mělo tak jak je to dohodlí,nebo nařízený soudem,ale dítě by mělo vědět,kde má domov a povinnosti.A když tady mluvíte o těch přítelkyních manželů(macechách) tak by asi žádná neměla se znažit to dítě převychovát,ale nechat to na tatínkovi a nebo dohromady stanovit nějaké pravidla.

Nojo, Romin..taky jsem maceška,

lejontina napsal(a):

anebo Pandoro jenom nechci udělat jiné ženě to, co mě hodně bolelo...nechci zakládat své štěstí na nešťastí jiné ženské...když moc dobře vím, jaké to je...že se to může stát je jasný...já taky chodila se zadaným, ale jak jsem psala jen do okamžiku, kdy jsem zjistila, že má ženu...

v podstatě ať si každý dělá, co chce jen mě fascinuje, že ženy, které se tady chlubí, jak nic nechtějí po svých zadaných/ženatých milencích a na jiných vláknech si strašně zoufají nad BM a milenkami...

+ když vidím svou kamarádku, která zadanému milenci, který má doma miminko, vaří obědy a nosí mu je do práce, platí kino (on rekonstruje byt, tak musí šetřit), tak si říkám, že se těm chlapů nedivím, že s ženskýma takhle ořou...

souhlas, souhlas :)
mozna hrozne naivni (zadne prekvapeni, ode me ;)), ale taky si myslim, ze je vzdycky lepsi moznost, nez si nekoho "vypujcovat" nebo "odluzovat" od stavajicich zavazku - oboji je prilis nevdecne, prilis rizikove a me se zda i ponizujici...
vypada to, ze se chlapi chovaji dobre nebo spatne hlavne do te miry, kam az jim to povolime...
skoda, nekdy bych si prala, aby zeny umely vic drzet pri sobe...

Naivka: "skoda, nekdy bych si prala, aby zeny umely vic drzet pri sobe..."

To by se zřejmě vymykalo základním lidským pudům, zapomínáš na "boj o přežití" :).

Tercila napsal(a):

Naivka: "skoda, nekdy bych si prala, aby zeny umely vic drzet pri sobe..."

To by se zřejmě vymykalo základním lidským pudům, zapomínáš na "boj o přežití" :).

Jo ...co takovej Darwin potom néééé ? :lol: ;)

narození jednoho či dvou dětí ženu-matku určitým způsobem poznamená - rozuměj přibydou starosti, změní se styl života (kolik už tu bylo nářků, že chlap na manželčinu péči o dítě vlastně žárlí, že jo) a ta mamina spoustu věcí začne brát jinak, než když byla svobodná - což každý chlápek nemusí skousnout...

Terci, ale to vypadá, jako by podle tebe děti změnily jen tu mámu. Jak "chlap nezkousne"? On není táta, on se měnit nemusí, může si žít jako dřív?

Ono ale když to vezmeš "zgruntu" - když píšeš, že opouští partnerku, tak vlastně ten chlap opouští i to dítě - a to proto, že on sám nevydrží určité problémy s tou partnerkou? A to dítě pak MÁ? (A vlastně MUSÍ?) vydržet jný, nový, možná pro něj taktéž nevyhovující život 14 dní v měsíci třeba s novou tátovou partnerkou, která tomu děcku nemusí být nutně sympatická?

Takže "vše pro dítě"? Teď nemyslím to, když rodič odchází za hlasem přirození, ale skutečně má s tím druhým problémy. Není pak lepší, když se rozejdou, než aby dítě vyrůstalo s rodiči, kteří po sobě štěkají, hádají se, nemluví a tak dál? Ostatně rozumný rodič dítěti "necpe" nového partnera násilím.

Ale dokážu si taky představit, co ta mamina musí zkusit, když ví, že jí její milované dítě každý týden silně ovlivňuje (a třeba z jejího úhlu pohledu negativně) nějaká nová partnerka jejího bývalého.

Tohle ale platí i opačně, možná hůř. Je spousta manin, které svému milovanému dítěti přivedou nového, z jejich hlediska "lepšího", tatínka a původního otce se snaží vymazat. Nejlépe pod záminkou, že dítě by mělo vyrůstat v úplné rodině a biologický otec to "narušuje".

Musím říct, že je mi z toho úzko. Nejsme s manželem ideální pár, ale děti  a jejich výchova a zázemí jsou pro nás priorita no.1. Proto dokážu zkousnout mužova extempore, proto dokáže manžel přežít moji tvrdou palici.

Helena: "Terci, ale to vypadá, jako by podle tebe děti změnily jen tu mámu. Jak "chlap nezkousne"? On není táta, on se měnit nemusí, může si žít jako dřív?"

No, Heli, víš asi sama, že je většina bab, které se životu s děckem přizpůsobí o hoooodně víc, než chlap. Kolikpak žen si chodí 3x týdně večer do hospody? Kolik mužů zůstává s nemocným dítětem doma? U školky se nás scházelo 10 bab a jeden chlap :) U dětského lékaře taktéž. Tím skousnutím jsem myslela jakousi žárlivost některých chlapů na to, že jejich partnerka skáče kolem dítěte. Kolika ženským se právě teď válí chlap na gauči a nic z domácnosti ho nezajímá? :)
(nebo myslíš, že chlapi "ve většině" trsají kolem nádobí a ženské leží u telky? Takových teda já moc neznám :D )

Helena: "Takže "vše pro dítě"? Teď nemyslím to, když rodič odchází za hlasem přirození, ale skutečně má s tím druhým problémy. Není pak lepší, když se rozejdou, než aby dítě vyrůstalo s rodiči, kteří po sobě štěkají, hádají se, nemluví a tak dál? Ostatně rozumný rodič dítěti "necpe" nového partnera násilím."

No, když pomineme extrémy, tak si myslím, že není nic špatného na tom, že se doma rodiče pohádají nebo mlčí. Není přece možné, aby po každé názorové neshodě jeden rodič balil kufry.... ;) To by se zase dítě naučilo problémy neřešit, ale utíkat před nimi. Ostatně, mnozí víme, že i v dalším partnerství se častokrát štěká, nemluví a řeší se minusové finance... :/
U příznivců nových partnerství je zajímavé, jak nesnesou, aby ty děti v původní rodině teda viděly hádku rodičů, chudáčci, ale je jim fuk, že ta děcka si musí zvyknout na přítomnost cizího člověka v té domácnosti (a to třeba já považuji za mnohem horší alternativu než vidět, že se rodiče poštěkali) - víš, vychází mi z toho někdy, že jsme k našim dětem sobečtí, jen abychom MY si mohli dělat, co chceme.....


"Tohle ale platí i opačně, možná hůř. Je spousta mamin, které svému milovanému dítěti přivedou nového, z jejich hlediska "lepšího", tatínka a původního otce se snaží vymazat. Nejlépe pod záminkou, že dítě by mělo vyrůstat v úplné rodině a biologický otec to "narušuje"."

Ano, máš pravdu, obě pohlaví mají to "své"
V mnohém s Tebou souhlasím - že rozumný rodič necpe děckám své nové idoly, že i maminy mají mnohdy malé ohledy k dětem, že atd... :)
Jojo, je to v životě pestré :).

http://zena.centrum.cz/sex-a-vztahy/200 … o-loznice/