Když tady na babinetu čtu, kolik je je nevěry, říkám si, že nemůžu očekávat,  že se mi taky nestane.
Vždyť párů, co si je věrných celý život, je tak málo, že je to spíš vyjímečné... Já spíš předpokládám, že jí jednou řešit budu, prostě nevěra je součást života jako je život a smrt.
Tak proč se vždycky divíme, že se to stalo? Je to vždycky špatně? Nevím. Ale přijde mi opravdu naivní, myslet si, že mi manžel či přítel bude celý život věrný. Prostě i ze statistického hlediska to není pravděpodobné.

Mluvím tu o situaci, kdy se v životě muže nebo ženy vyskytne osoba sexuálně přitažlivá, ale v jiných ohledech nepřijatelná pro partnerský život, ať už z jakéhokoli důvodu. Tuhle nevěru spíše praktikují muži, mají ji danou v genech, ale nelze říct, že jí nedělají i ženy. VSEOBECNE.

Průšvih je, když tušíme, nebo na to přijdeme. Pak asi my, ženy, moc nevěříme tomu, že to byl jenom úlet. A tam už to vzniká. Pochybnosti, nejistota, zklamání, představy... A třeba je to opravdu tak, že to je jenom úlet. Ženy o tom více mluví a více jí řeší, než muži.
Ale uvěřit a odpustit a zapomenout, to je ten problém. Lepší je nepátrat, nevědět a v nejlepším případě netušit.

JE TO JEN JEDEN VZOREC nevěry, o kterým si myslím, že je nejčastější a nejvíc se řeší.

Podle mě, nevěra je jenom důsledek toho, že v manželství/partnerství něco nefunguje a my to neřešíme. Možná, že vědomě ani nevíme, že je něco špatně, možná jenom, že si to nechceme připustit.
Prostě, když budu v partnerství/manželství spokojená, proč si budu přidělávat starosti s tím, být nevěrná, navazovat další vztah (i když milenecký) - jeden vztah je dost náročný na psychiku, dva - to už se snad ani nedá zvládnout.
No a řešení - pracovat na sobě (univerzální recept že jo), komunikovat ve vztahu... a hlavně si dobře vybrat partnera, což se dobře napíše, hůř udělá. Ale zase, partnera si "přitáhneme" takového, jací jsme sami - takže snažit se být lepším člověkem, abychom si mohli toho "lepšího" člověka přitáhnout. :-)

Právě v tu chvíli, kdy jsi spokojená ve svém současném vztahu a naskytne se ti ještě něco pěkného, něco navíc... proč to na chvíli nezkusit... Takhle to vnímají i muži, si myslím,  a jak jsem psala, je to jen JEDEN VZOREC.
A pak je průšvih, že se to dozví ten druhý (ať muž či žena) a nechápe...

Martinka, očakávať, že budem v partnerskom vzťahu celý život rovnako a štandardne 100% spokojná, že strašne naivné, podľa mňa. Ani v singl živote nemáš všetky dni krásne, nie? Tak prečo čakať, že v páre to bude nejako diametrálne odlišné??? Sínusoida je podobná a potom sa môže stať, že keď máš raz opäť prepad(a môže to byť kvôli blbine alebo veci nesúvisiacej so vzťahom), tak podľahneš - alebo tvoj partner. Stáva sa to. C´est la vie.

Ale možná pro ty,které nevěru ještě nemusí řešit mohou udělat něco proto,aby se jim to nestalo zkusit žít tak,aby to u nich nevyšumělo a tak trošičku si to hlídat,když se to už stane já zářný příklad,která na to ani nepomyslela je to děs atrhá to srdce to mi věř.

Tak tak, nemyslet si, že mě se to nemůže stát....A když se to nestane (nebo alespoň já si to budu myslet) a prožiju celý život s jedním člověkem, můžu se zařadit mezi to málo procento šťastných.
Dle statistik (četla jsem to někdy v ML) se nejvíce nevěry objevuje v době mateřství, a potom v době dospívání dětí... Tzn: taková ta druhá míza, většinou se objevuje u mužů...

taky  tu neustále čtu o nevěře a nějak to dobře nechápu..co se děje stěma lidma??? ...musí to být??? . Proč si lidi jsou nevěrní,aby utužili manželsvtí,????
Myslím,že by měli  spolu hodně komunikovat,být k sobě tolerantní,aby k tomu vůbec nedocházelo!!!!..i když  jsou lidi ,kteří bez toho nemůžou být a v jejich vztahu to funguje..Já osobně nevěru neuznávám a doufám,že k ní nikdy nedojde;)

Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. Pokud něco neklape, tak to neklape, o tom to tu není.
Je otázka, jak se k tomu ptom postavit:
- stalo se to proto, že druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat) nebo klopýtnul a lituje toho?
- řešení: a)odpustit, b)odejít, c) smířít se s tím.

Ilono, ale to jsou dvě různé věci
druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat)
S odskakovačem toho moc nenaděláš. Pokud si "potřebuje" odskočit či odskakovat častěji, většinou si nedělá starosti s tím, že svoji "potřebu" naplňuje na úkor druhého/druhých. Takže tam je možnost buď to skousnout a smířit se s tím, když máš jiné důvody, proč s ním být, anebo hrdě odejít středem, když víš, že se nechceš dělit.
nebo klopýtnul a lituje toho?
Tohle se může stát každému - taky se tomu říká "kouzlo okamžiku". Jsme jenom lidé a sebemorálnější zásady a zdravý rozum holt někdy v boji s emocemi prohrajou. To jsou ty úlety na služebních cestách, večírcích atd., kdy si dotyčný hříšník hned druhý den ráno přeje, aby se to nikdy nestalo. A protože osud je zlomyslný, velmi pravděpodobně to praskne. Tady se myslím odpustit dá.

IlonaN napsal(a):

Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. .

A proč by to nemohlo jako klapat a být vše v pořádku a přesto se nevěra stat?

shiden napsal(a):

IlonaN napsal(a):

Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. .

A proč by to nemohlo jako klapat a být vše v pořádku a přesto se nevěra stat?

To bych chtěla vidět, jak říkáš partnerovi - miláčku, všechno je v pořádku, strašně Tě miluju a klape nám to - jenom jsem se vyspal se sousedkou :-) Ale nic si z toho nedělej, nic to neznamená... Miluju jenom Tebe... :dumbom:

Chci vidět, jak v tomhle případě by to pro tu partnerku bylo v pořádku a vztah by klapal...

(i kdyby byla hódně tolerantní, minimálně by se ptala sama sebe - kde jsem udělala chybu, že už partnera nepřitahuju že má potřebuju souložit s jinýma?)

Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí.

Je to všechno o tom, jak se k tomu postavíme a jaké jsme povahy.
Já:
1)stalo se to proto, že druhý si odskočí jinam (a nemusí to být záměrně!) - na služebce, na večírku, prostě někoho potká prostě přeskočí jiskra - dozvím se to - druhá strana lituje - jsem ochotna odpustit, klopýtnout může každý

2)odskočí si jednou, dvakrát, já se dozvím nebo to tuším - může litovat, nemusí - nejsem ochotna odpustit, protože bych nebyla schopna s ním vést normální život,

3)nejhořší situace - vedeme spokojený život, stane se nevěra a druhý chce odejít, protože se zamiloval....
TO JE SHIT...

A myslím si, že se to nestává jen mužům,
Myslím, že je to podobné, i jak napsala Helena:
druhý si potřebuje odskočit jinam (a může být pravděpodobné, že se odskočka bude opakovat)
S odskakovačem toho moc nenaděláš. Pokud si "potřebuje" odskočit či odskakovat častěji, většinou si nedělá starosti s tím, že svoji "potřebu" naplňuje na úkor druhého/druhých. Takže tam je možnost buď to skousnout a smířit se s tím, když máš jiné důvody, proč s ním být, anebo hrdě odejít středem, když víš, že se nechceš dělit.
nebo klopýtnul a lituje toho?
Tohle se může stát každému - taky se tomu říká "kouzlo okamžiku". Jsme jenom lidé a sebemorálnější zásady a zdravý rozum holt někdy v boji s emocemi prohrajou. To jsou ty úlety na služebních cestách, večírcích atd., kdy si dotyčný hříšník hned druhý den ráno přeje, aby se to nikdy nestalo. A protože osud je zlomyslný, velmi pravděpodobně to praskne. Tady se myslím odpustit dá.

helena napsal(a):

Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí.

Nesouhlasím, že by se nevěra jen tak "přihodila" - to jako že manželovi náhodou zastaví auto u motorestu, kam ani nechtěl jet, náhodou jeho nohy (aniž by to on věděl) ho odnesou do pokoje, náhodou se mu samo svlékne oblečení, a náhodou se mu ztopoří penis a náhodou se strefí přesně do vagíny milenky? Nehledě nato, že "náhodou" se s ní někde musel seznámit a domluvit se, že do tý postele vlezou.

Tolik asi k tomu "přihodí".

Dospělý člověk je zodpovědný sám za sebe a musí vědět, co dělá, a co chce dělat. Nemůže se mu něco "přihodit" pokud on sám k tomu nedá svolení!!! Vědomě.

Ale na tom se asi neshodneme...

Chlap se prostě musí rozhodnout, jestli chce být věrný nebo ne... a když chce, tak ani zástup prostitutek ho nepřesvědčí aby si s nima zasouložil - leda by ho samy svázaly a znásilnily.

Martinko - ty jsi NIKDY neudělala nic, čeho bys později litovala? Opravdu NIKDY?

Martinka, mne sa deje kopec vecí(skoro každý deň), ktoré si pritiahnem PODVEDOME, ale ktoré s mojím VEDOMÍM nemajú nič spoločné... ;) Fascinuje ma tvoje presvedčenie, že svoj život máš pevne v rukách a nič ťa nemôže zaskočiť(a teda to "netoleruješ" ani u durhých).

helena napsal(a):

Martinko - ty jsi NIKDY neudělala nic, čeho bys později litovala? Opravdu NIKDY?

To jsem fakt napsala? NE.

Můj názor je, že můžeme udělat cokoli - POKUD SI ZA TO VEZMEME ODPOVĚDNOST.

A slova: "přihodilo se mi" o zodpovědnosti nesvědčí.

Brala bych to, kdyby bylo napsáno: "udělal/a jsem, a beru si za to odpovědnosti".

Mně vadí pouze, když člověk svaluje odpovědnost za svoje rozhodnutí na "přihodilo se mi" - tzn. "já za to nemůžu". Tak teda kdo?

Selima napsal(a):

Martinka, mne sa deje kopec vecí(skoro každý deň), ktoré si pritiahnem PODVEDOME, ale ktoré s mojím VEDOMÍM nemajú nič spoločné... ;) Fascinuje ma tvoje presvedčenie, že svoj život máš pevne v rukách a nič ťa nemôže zaskočiť(a teda to "netoleruješ" ani u durhých).

Vkládáš mi do písmenek slova, která jsem nenapsala.
Já samozřejmě VÍM, že podvědomí je silnější než vědomí. Ale co to má co společného s mou odpovědností na moje činy?

Jakože: "může za to moje podvědomí, ale já ne?" - podvědomí je přece součástí mě samé. Takže já mám zodpovědnost i za svoje podvědomí. Ty ne?

Že mám svůj život pevně v rukách a nic mě nemůže zaskočit - Tos napsala Ty, možná to tak máš Ty, já ne. Ani jsem to nenapsala - za tím si stojím - možná ale že Ty to v mých slovech vidíš (svědčí to o mně nebo spíš o Tobě?) - bez urážky.

(Možná jsem Tvoje zrcadlo?)

Netoleruju - druhým toleruju tolik, co sobě. Takhle to přece funguje ne?

A téma se jmenuje: ... názor, diskuse - tak proč všichni berete moje slova jako něco, co je svaté a co se musí vyvrátit? (Otázka spíš pro mě, že, co to zrcadlí mně).

Ještě jednou: pro mě je to o zodpovědnosti a ne o tom, házet zodpovědnost za svoje činy na podvědomí, které je stejně mojí součástí. Slova jako: "prostě mi ujely nohy, já za to nemůžu, že otěhotněla" (tzn. může za to moje podvědomí? (to ji ale neošukalo, že jo) - prostě neberu.

helena: "Martinko, ona se občas nevěra "přihodí" ani nevíš jak (viz úlet na služebce třeba). Klidně i v klapajícím vztahu s milovaným a milujícím partnerem - to s tím totiž někdy vůbec nesouvisí"

Martinka1: "Nesouhlasím, že by se nevěra jen tak "přihodila" - to jako že manželovi náhodou zastaví auto u motorestu, kam ani nechtěl jet, náhodou jeho nohy (aniž by to on věděl) ho odnesou do pokoje, náhodou se mu samo svlékne oblečení, a náhodou se mu ztopoří penis a náhodou se strefí přesně do vagíny milenky? Nehledě nato, že "náhodou" se s ní někde musel seznámit a domluvit se, že do tý postele vlezou."

Trošku jsem se tu při těch názorových střetech zasmála.. Jsem už (bohužel) dost stará na to, abych věděla, že si člověk skutečně řadu věcí nenaplánuje. Ale tentokrát souhlasím s Martinkou. Uvažuje hodně logicky. (I když má třeba zatím málo zkušeností)
Ani pro mě totiž nikdy za těch zhruba 23 pracovních let neexistoval žádný úlet na služebce, a že těch mlsných a hezkých chlapů kolem mě bylo :D. Jednak nejsem tak laciná, jednak jsem nikdy nebyla sexuálně tak "hladová" a hlavně bych se zpětně před pracovním partnerem dost styděla. :D Každopádně se nemůže nevěra "přihodit", pokud já sama nechci, že.... Úlet je u mě prostě jen otázkou slabosti anebo prachobyčejného vědomého chtění. Kdyby se přihodilo něco, co nechci, bylo by to znásilnění, nicht wahr? ;)
Pozor, nikoho za jeho úlety neodsuzuji, jen se přidávám do statistiky těch, co se kloní na stranu "bezúletovou" :D U mě totiž sex souvisí výhradně!! s milovaným partnerem. A nejen kvůli nemocem.
De facto jsem asi náročná :D, pokud se mi někdo až tak líbí, rozhodně by mi "chvilka" s ním nestačila :D. A pokud ten můj obdiv není přílišný, nestojí za to se svlíkat :D.

Já myslím, že to záleží především na povaze jednotlivců. Někdo se svlíkne, ani o tom nepřemýšlí, pudy prostě zvítězí, a někdo zase váhá, jestli ukázat, co má pod šatama, protože víc promýšlí důsledky :). Pamatuji si, jak jedna mámina známá kdysi mlela cosi o tom, jak si bere na zábavy (kam chodila se svým manželem) prezervativy, kdyby prý náhodou za rohem někdo jiný měl zájem.... Dodnes vidím moji máti (jinak velmi společenskou a veselou ženskou) jak ji hnala z bytu, coby děv.ku :D :D.

Ty názory na tohle budou vždycky různé a asi je nejdůležitější, aby si hezky žil každý podle těch svých. :)

Marti, písala som o sebe a o tom, že ma tvoj názor fascinuje. nič viac a nič menej. Ak mi niečo zrkadlíš - alebo ja tebe ;) - tak nejako nedostatočne... Podľa mňa to je ešte sátle diskusia, nie boj o "správny" názor alebo o pohár za vedomosti. Pravdupovediac, riešim také veic, že tvoj názor na neveru a jej výskyt mi nijako žily netrhá. (A rozhodne nejde o neveru.)

nevěra by se opravdu neměla stávat,,ale jak píšete úlet na večírcích apd..no nevím!!!
Neumím si to dost představit,,přesně jak tu již bylo zmíněno..dospělý člověk by měl být zodpovědný a měl  by vědět co délá a nebo dělat chce..
Já prostě nevěru neuznávám....a řešení..asi bych odešla!!!!neuměla bych stím žít..

Holky moje - to, že vy to máte nastavené takhle, přece neznamená, že všichni jsou (nebo by měli být) zodpovědní, i když jsou dospělí. Někomu chybí zodpovědnost, někomu určitá rozumová korekce v daném okamžiku, někdo si jen řekne "vždyť se nemůže nic stát". Trochu je to jako s alkoholem za volantem - občas i takzvaně "slušný člověk" to riskne, no a buď se to povede, nebo má neskutečný malér. Ano, taky je rozhodnutí jenom na něm, jestli pojede nebo ne... no a někdy se prostě rozhodne špatně. To, že se pak snaží říkat "já za to nemůžu... stalo se mi...", to je jen určitý pokus o omluvu, někdy i před sebou samým, aspoň v tom prvním momentu (šoku, překvapení), než se s tím srovná. Skutečně dospělý se pak k následkům průse.. postaví čelem, akorát slaboch nepřizná, že ujel.
Já se spíš snažila říct, že se každému někdy opravdu může "přihodit" něco, co (pod)vědomě realizuje, i když si stejně (pod)vědomě uvědomuje, že by to nemuselo dobře dopadnout... ale co kdyby ano :) ?

Né,že bych neriskovala,ale rozhodně né to,že bych byla nevěrná a nebo sedla za volant,když se napiju...
To radši autem nejedu,a když sním chci jet tak prostě nepiju..a to samý je z nevěrou,,když to přeci nechci dělat tak to dělat nebudu....;);)..
lidi by měli být za svoje činy zodpovědní,,někdo si to uvědomí hned ,někdo časem  a někdo vůbec  néé....

Co oči nevidí, srdce nebolí. Když nevěra, tak zapírat, zapírat, zapírat! Kdo by chtěl žít s nevěrnym partnerem? Přiznání se stejně vede ve finále do kytek....bud rozhcod, nebo prošlo mi to jednou, ted to projde taky, že? Tak když ujedu, tak proč něco riskovat, pokud mám jinak pěknej vztah. Sice jsem nevěrná ještě nebyla, ale přijde mi málo pravděpodobný, že dva lidi by spolu měli vydržet celej živto a být si věrní a štastní, to snad ani není možný. Láska stejně není věčná a život je krátkej.

Co oči nevidí, srdce nebolí..to máš pravdu..,ale myslím si ,že se na to stejně přijde!!! ;)


ale přijde mi málo pravděpodobný, že dva lidi by spolu měli vydržet celej živto a být si věrní a štastní, to snad ani není možný........a proč by to nemohlo být možný???
tomu bych docela věřila.. ;)

Ahoj, zajímavé pohledy :) ale zatím se tady setkávám s takovou tou nevěrou "jen sex" nebo "pár chvil si spolu užijeme a.... a nic". Ale co říkáte na to,když se někdo ve "fungujícím" manželství zamiluje do někoho jiného?
Je to důsledek nějakého odcizení? Jde takové ještě zachránit nebo bude fungovat už jen na zodpovědnosti partnerů - vůči rodině ... na vybudovaném zázemí. Co když manželství skončí ve chvíli kdy děti odrostou? Je lépe hledat partnera, dokud je čas (tedy nejsem tak stará)?
Ptám se, protože moje manželství je v tomto stavu. Nyní mě manžel nepodvádí (alespoň ne sexuálně, o jeho myšlenkách těžko soudit), ale zároveň není v tomto smyslu ani se mnou. Mám to přejít a říkat si, že jsem ho vlastně vyhrála, že je se mnou doma nebo jsme v tomto všichni poražení, protože nedokážeme vzít nové věci a raději zůstaneme v zajetých kolejích, které možná ke šťastnému stejně nevedou?
Dík za názory.:kapitulation:

Ginevre napsal(a):

Ahoj, zajímavé pohledy :) ale zatím se tady setkávám s takovou tou nevěrou "jen sex" nebo "pár chvil si spolu užijeme a.... a nic". Ale co říkáte na to,když se někdo ve "fungujícím" manželství zamiluje do někoho jiného?
Je to důsledek nějakého odcizení? Jde takové ještě zachránit nebo bude fungovat už jen na zodpovědnosti partnerů - vůči rodině ... na vybudovaném zázemí. Co když manželství skončí ve chvíli kdy děti odrostou? Je lépe hledat partnera, dokud je čas (tedy nejsem tak stará)?
Ptám se, protože moje manželství je v tomto stavu. Nyní mě manžel nepodvádí (alespoň ne sexuálně, o jeho myšlenkách těžko soudit), ale zároveň není v tomto smyslu ani se mnou. Mám to přejít a říkat si, že jsem ho vlastně vyhrála, že je se mnou doma nebo jsme v tomto všichni poražení, protože nedokážeme vzít nové věci a raději zůstaneme v zajetých kolejích, které možná ke šťastnému stejně nevedou?
Dík za názory.:kapitulation:

Myslím,že to má každý jinak, někdo touží po štěstí, mně zase vyhovují ty zajeté koleje.

Ginevre..
.myslím,že záleží na tobě co vlastně chceš..štěstí už je to ,že ti manžel nezahybá....a po xletém vztahu je jasné,že jsou zajeté koleje..ale i  ty se dají upravit a bylo dobře  :hjarta::hjarta:

Helena: "Holky moje - to, že vy to máte nastavené takhle, přece neznamená, že všichni jsou (nebo by měli být) zodpovědní, i když jsou dospělí.

Heli, však my víme, ale píšeme tu názory obvykle trošku podle "sebe". Že jsou lidi různí, to je fakt. Jak říkal Werich (?) : "lidi jsou různé: blbé a pitomé" :D
Jsitě že by bylo nerozumné říkat o nevěře "tohle se mi nikdy nestane" - protože skutečně nevíme, co všechno se nám může stát. Ale záleží hodně na tom, jaký máme charakter, geny, výchovu...

Helena: "Trochu je to jako s alkoholem za volantem - občas i takzvaně "slušný člověk" to riskne, no a buď se to povede, nebo má neskutečný malér."

Heli, v tomhle nikdy souhlasit nebudu. Nemůžu. Jezdím denně přes 20 let, odjedu i Chorvatsko a svatby atd., ale NIKDY jsem si "nelokla". Protože vím, co by se mohlo stát, a protože to hlavně vědomě nechci. Pro mě neexistuje žádné "občas".
Já se sice taky ráda směju větě: "mám slabou silnou vůli", ale přece jen tu silnou vůli velice uznávám (doma jsem v dětství a mládí často slýchávala o Gándhím atd.).

Takže i když to teď  bude jen slovíčkaření, nemyslím si, že se v otázkách nevěry "může přihodit" - já tvrdím, že nemůže, když nebudu chtít.
Ale máš samozřejmě pravdu v tom, že každý člověk to má nastavené jinak.

Ginevre, zkus žít tak, jak to Ty sama vnitřně cítíš.
I když se tu názorů sejdou stovky, žádný nemusí být vhodný jako "šablona" právě pro Tebe.

Martinka1 napsal(a):

shiden napsal(a):

IlonaN napsal(a):

Já taky nevěru neuznávám, byla bych hodně nešťastná, kdyby se to stalo a já se to dozvěděla. Fakt to musí být rána, když si člověk myslí, že je všechno v pořádku, všechno klape, a pak bum. .

A proč by to nemohlo jako klapat a být vše v pořádku a přesto se nevěra stat?

To bych chtěla vidět, jak říkáš partnerovi - miláčku, všechno je v pořádku, strašně Tě miluju a klape nám to - jenom jsem se vyspal se sousedkou :-) Ale nic si z toho nedělej, nic to neznamená... Miluju jenom Tebe... :dumbom:

Chci vidět, jak v tomhle případě by to pro tu partnerku bylo v pořádku a vztah by klapal...

(i kdyby byla hódně tolerantní, minimálně by se ptala sama sebe - kde jsem udělala chybu, že už partnera nepřitahuju že má potřebuju souložit s jinýma?)

Nikde jsi neudělala chybu.
Prostě se to i takhle může stát.

Martinka1 napsal(a):

A slova: "přihodilo se mi" o zodpovědnosti nesvědčí.

Ano, přhodilo se je docela blbý výraz, nicméně co to má společného se zodpovědností?

Martinka1 napsal(a):

Netoleruju - druhým toleruju tolik, co sobě. Takhle to přece funguje ne?

Nafunguje.

Tercila napsal(a):

Trošku jsem se tu při těch názorových střetech zasmála.. Jsem už (bohužel) dost stará na to, abych věděla, že si člověk skutečně řadu věcí nenaplánuje. Ale tentokrát souhlasím s Martinkou. Uvažuje hodně logicky. (I když má třeba zatím málo zkušeností)

Nenaplánuje.
Co mají vztahy společného s logikou?

Tercila napsal(a):

Heli, v tomhle nikdy souhlasit nebudu. Nemůžu. Jezdím denně přes 20 let, odjedu i Chorvatsko a svatby atd., ale NIKDY jsem si "nelokla".

Ty se už chystáš umřít?
Znáš dosah - rozsah slova NIKDY?

Pandorra: "Ty se už chystáš umřít?
Znáš dosah - rozsah slova NIKDY?"

Nechytej mě za slovíčko, paní učitelko :D.
Ne, vážně, mám věci, které jsou pro mě tabu. A to je alkohol za volantem jednoznačně. To by mě musel někdo násilím nalít do krku, k volantu přivázat a auto roztlačit :/ :D
Jako příklad mi to prostě nesedlo. U mě po 23 letech téměř každodenního startování...
Je to jako s tou nevěrou. Když opravdu nechci, neudělám to.

Pandorro, já vím, jak to myslíš se slůvkem "nikdy" ve sledu času. Chápu. Ale víš, ono taky na druhé straně tím, že něco takového zpochybňuješ, a omíláš "pravdu", že každému se vždycky všechno.... to vypadá, jako by sis chystala půdu pro příští skutek... A to se mi nelíbí - nemyslím konkrétní osobu, Tebe, myslím to celkově - připouštěním omylnosti úsudku "nikdy" vlastně podvědomě předem omlouvám špatnost. Víš, mám na mysli to podvědomí. Jasně, že se jako člověk můžu zmýlit v posouzení sebe sama, ale jde o to, že když budu žít s větou "jooo, tahle hajz.lovina se mi jednou přihodí - tu sama udělám"... tak nevím, no... Nezdá se mi to. Je to diskutabilní - čímž Ti neodporuji, ale - je to prostě diskutabilní.

Pandorra: "Co mají vztahy společného s logikou?"

Tak já nevím, jak u Tebe :D.....
Když budu setrvávat ve vztahu s mužem, který na mě vztáhne ruku, je LOGICKÉ, že s ním dál žít nebudu. PRO MĚ. Pokud bych měla v sobě logiku popřít a vnímat jen jeho krásně modré oči, tak se bohužel musím označit za .... dosaď si jaké nehezké slovo chceš.
Logika patří k jakémukoliv vztahu. (Netvrdím, že v počátečních dvou měsících) ;)

"A slova: "přihodilo se mi" o zodpovědnosti nesvědčí."
Pandorra:  "Ano, přhodilo se je docela blbý výraz, nicméně co to má společného se zodpovědností?"

Tak nemyslím to nijak zle, Pandorro, ale touto otázkou na Martinku jsi mě trošku "debatně" zklamala. Připadá mi... hodná hádavého školáka. :|
Vůbec si o Tobě nemyslím, že bys nevěděla, o co v případě "přihodilo se mi" a "zodpovědnost" takzvaně go. :)

Tercila napsal(a):

...připouštěním omylnosti úsudku "nikdy" vlastně podvědomě předem omlouvám špatnost. Víš, mám na mysli to podvědomí. Jasně, že se jako člověk můžu zmýlit v posouzení sebe sama, ale jde o to, že když budu žít s větou "jooo, tahle hajz.lovina se mi jednou přihodí - tu sama udělám"... tak nevím, no... Nezdá se mi to. Je to diskutabilní - čímž Ti neodporuji, ale - je to prostě diskutabilní.

Ty to vidíš jako OMLOUVÁNÍ???
Omlouvání budoucích činů???
Skutečně?
Hmmm...to se nám logikům, takzvaným "hlavounům" často stává, že naprosto nechápeme, o čem je řeč a tak o tom pořád a pořád potřebujeme diskutovat...já vím ;)

Tercila napsal(a):

Pandorra: "Co mají vztahy společného s logikou?"

Tak já nevím, jak u Tebe :D.....
Když budu setrvávat ve vztahu s mužem, který na mě vztáhne ruku, je LOGICKÉ, že s ním dál žít nebudu. PRO MĚ. Pokud bych měla v sobě logiku popřít a vnímat jen jeho krásně modré oči, tak se bohužel musím označit za .... dosaď si jaké nehezké slovo chceš.
Logika patří k jakémukoliv vztahu. (Netvrdím, že v počátečních dvou měsících) ;)

Ha ha, musím se smát..tak LOGICKÉ...nevšimla sis, co je tu žen, které pláčí nad tím, že je muž bije, podvádí, ponižuje..ony LOGICKY vědí, že by ho měly opustit, ale když ony ho tak STRÁÁÁÁŠNĚ milují....
Nic ti to nenapovídá???

Tercila napsal(a):

"A slova: "přihodilo se mi" o zodpovědnosti nesvědčí."
Pandorra:  "Ano, přhodilo se je docela blbý výraz, nicméně co to má společného se zodpovědností?"

Tak nemyslím to nijak zle, Pandorro, ale touto otázkou na Martinku jsi mě trošku "debatně" zklamala. Připadá mi... hodná hádavého školáka. :|
Vůbec si o Tobě nemyslím, že bys nevěděla, o co v případě "přihodilo se mi" a "zodpovědnost" takzvaně go. :)

Terci,
skutečně ti ušlo, že tu nejde o "debatní přebory", ale o zcela zásadní věc - umění empatie?
Mně se klidně může "přihodit" že mne zaujme M nějakého muže, nicméně co to má společného s mojí ZODPOVĚDNOSTÍ k mé rodině, to skutečně nechápu.

Jóóó, pokud se budeme bavit o ukřivděném egu partnera, který si myslí, že má exkluzivní práva na mé fyzično a psychično, tak to jsem doma, ale jinak jsem prostě vedle jak ta jedle :reta:

Už jsem to tu někde psala, asi se budu opakovat:
Když si uvědomíte, že je v ČR 50% rozvodovost kvůli právě nevěře:  tak stojím pevně na nohou a jsem si vědoma, že se mi stát může: jak u partnera, manžela, u sebe samé...

Fakt si opravdu myslíte, že nevěra je jenom o tom, že děláte něco špatně nebo že muže už nepřitahujete?
Jednou se mi stala tahle věc:
Byla jsem se současným manželem 5 let a měla jsem nastoupit do nového zaměstnání.....Pohovor jsem měla s mužem, krerý mě neskutečně sexuálně přitahoval... Prostě jsem s ním chtěla mít sex a on se mnou. Cítila jsem to.... Ale zároveň jsem věděla, že miluji svého partnera a že bych ho nemohla opustit....
K sexu s tímto mužem nikdy nedošlo, ale pořád si pamatuji, jak strašně moc jsem s ním chtěla mít sex, nic víc, nic míň. A kdyby k němu došlo, myslím si, že by to bylo moc krásné......

Proto že se mi tohle stalo, dovedu pochopit muže, kteří klopýtnout.
A vaší diskusi o zodpovědnosti tak trochu moc nechápu.... Proč by nevěrný člověk neměl být zodpovědný a nevědět, co dělá?
Vždyť je to o mém postoji k tomu, co udělám, když se dozvím, že je mi partner nevěrný...
Já jednou bych dokázala prominout, uvěřit důvodu, proč se to poprvé stalo atd. (I když by mi to taky hodně ranilo)

Pak jsou tu další typy, jako ti, co mají někoho stálého a zahýbají (prostě musí něhoko druhého, no), potom ti, co se zamilují a odejdou.
Otevřela jsem tu diskusi o tom, jak jste poznali nevěru: překvapilo mě, že i někteří muži přijdou a sami řeknou, že odchází, že mají někoho jiného a ženy si myslí, že do té doby všechno v pohodě..... TOMUHLE se mi nechce moc věřit, prože můj manžel říká: když je muž spokojený ve svém vztahu, neodchází jinam.

Teď ještě napíšu jednu věc: vím, že musím soběstačná....tzn: mít svůj dostatečný příjem peněz. Takový, že pokud by mne v budoucnu opustil můj muž a já byla bez prostředků, ještě hůře bych se stavila na své vlastní nohy. Peníze bohužel jsou brána ke všemu....... i k překonání nevěry (tomu, abych měla možnost třeba odejít a vědět, že nebudu ztrácet svoji životní úroveň)

Pandorra: "Terci, skutečně ti ušlo, že tu nejde o "debatní přebory", ale o zcela zásadní věc - umění empatie?"

No, nejmenuje se to debatní fórum? :D Beru tyhle stránky jako debatu a jestliže něčemu nerozumím, snažím se "dopsat" si s tím druhým, jaksi "dokončit myšlenku" - teda když to jde :). Jde to hůř než u kafe, pochopitelně. Šlo mi jen o vysvětlení věci.

Jo, na tu zodpovědnost se dá jistě dívat mnoha pohledy. Myslím to tak, že pokud rozhodně chci, aby můj život běžel v poklidu, aby moje děcko jednou nemuselo plakat, že tatínek nebo maminka odcházejí za jinýma, pokud se mi prostě rodinný stav líbí, tak nemůžu podlehnout nějakému M :D jiného muže - s předpokladem, že se to celé vyvrbí tak, že z toho budou plynout neskonalé problémy. Prostě zatím jsem raději vždycky "uvažovala". A to ne že bych neznala krásné a chytré a rozumné chlapy a nevnímala je jako "chlapy" :D.
Možná je to mojí povahou, možná výchovou (inteligentní člověk se udrží), možná pozorováním okolního světa (nedokonalých mužů) a jistými zkušenostmi, ale mám to vnímání zodpovědnosti prostě jednodušší v tom, že - mě nikdy nepotkalo nějaké šílené mrazení z jiného chlapa (jak popisuje Ilona), které by mě dostalo na kolena a jednala jako bez mozku :) - teď  sice Ilonu nemyslím, ale to, co popisovala, skutečně silné přebití střízlivého uvažování :D. Skoro by se to dalao nazvat tak, že v té chvíli člověk není svéprávný (samozřejmě zlehčuji).
Jsou hezcí chlapi, jistě, ale já mám svoje životní nároky a moc dobře vím, že úplně se všemi jsou za určitou dobu "potíže", že se řada z nich dost přetvařuje, že - by mi prostě dennodenně nevyhovovali. A já nejsem běžec krátkých tratí.
Nemám problém se ovládnout, protože prostě uznávám jiné priority než roztávat z modrého pohledu chlapa, který má za rohem stejně dvě další milenky :D - Jo, já jsem na to teď přišla, já nejsem zodpovědná, já jsem náročná :D :D. Mě by musel ten Ilonin protějšek sakra dobývat, a ne aby z jednoho pohledu věděl, že mě má v hrsti :D.
Jak moc je zodpovědný můj manžel ke mně, to neřeším. Zná moje názory, chová se skvěle, žiju si s ním velmi dobře, totálně volně. Naprosto mě neomezuje, odjakživa mě podporoval v mých zájmech, nejvíc hodnotím jeho supr vztah k dítěti.
Já prostě nejdu do žádného jiného vztahu proto, že má někdo modré oči, a proto, že se mi "přihodí". Zřejmě proto, že (zatím?) nemusím? Nevím.
Přičemž ale velmi dobře chápu, že ostatní to mají jinak. Nikoho tu neumravňuji, jen píšu svůj náhled. Tož tak :D.

Tvoje poslední (zdánlivě rejpavá) ;) věta o ukřivděném egu se u mně míjí účinkem :) , protože tady uvažuji o SVÉ zodpovědnosti v partnerství, nikoliv zodpovědnosti mého manžela. ;) Popisuji SVOJE vnímání tohoto tématu, nikoliv to, jak by se asi ke mně měl chovat (zodpovědně) partner. Jeho zodpovědnost mám vyřešenu k mé spokojenosti, jinak bych s ním nežila :).

Ilona: " protože můj manžel říká: když je muž spokojený ve svém vztahu, neodchází jinam.

Ilonko, Tvým názorům asi rozumím, ale trošičku tu vidím protiřečení si v jedné věci. Tvůj manžel říká uvedenou větu a cítím, že Ty s ním souhlasíš..... V pořádku: ale TY jsi CHTĚLA (na chvíli) odejít jinam.... I když Ti manželství (asi) klapalo...
Jsi ochotná "debatně" rozebrat ještě tohle? :co: :D

Pandorra: "Ha ha, musím se smát..tak LOGICKÉ...nevšimla sis, co je tu žen, které pláčí nad tím, že je muž bije, podvádí, ponižuje..ony LOGICKY vědí, že by ho měly opustit, ale když ony ho tak STRÁÁÁÁŠNĚ milují....
Nic ti to nenapovídá???"

Napovídá. Že ty ženy LOGICKY vědí, že by ztratily určitý příjem, že by ztratily bydlení, že by jejich dítě ztratilo byť špatné zázemí, že ... jéje, těch věcí je tolik. Netvrdím, že se do vztahů nemíchá "nelogičnost", já jsem ale debatovala o tom, že když chci prioritně mít rodinu v klidu, tak je NELOGICKÉ cpát si do postele cizího chlapa :D, tudíž vidím návaznou logiku v tom, že mu odolám ;). Když CHCI.
A Ty víš sama, že každý člověk má jiné uvažování, někdo se ponížit nechá, někdo ne. Tudíž je taky LOGICKÉ, že každý jedná podle toho, jak to má vnitřně nastaveno. ;)
Já bych se být Tebou tak nesmála :D

Pandorra: "Hmmm...to se nám logikům, takzvaným "hlavounům" často stává, že naprosto nechápeme, o čem je řeč a tak o tom pořád a pořád potřebujeme diskutovat...já vím ;) "

Tak jednak skutečně toto fórum považuji za debatní, a protože jsem baba ukecaná, tak tu debatuji. A jestli Ty rozumíš všemu ihned, k tomu už Ti můžu jedině pogratulovat. :) A to myslím vážně. Aspoň někdo má jasno. ;) :supr:

IlonaN napsal(a):

Fakt si opravdu myslíte, že nevěra je jenom o tom, že děláte něco špatně nebo že muže už nepřitahujete?

když vztah dvou lidí nevýjde, když se rozejdou  a vztah je ukončen je naprosto zbytečné někoho obviňovat, sebe nebo partnera, zkoumat kdo má větší a menší podíl je naprostý nesmysl a slova o přitažlivosti nebo nepřitažlivosti jsou zbytečná.
Je to jako v případě klíče a zámku ... když k sobě  nepasují, tak čí je to vina toho zámku nebo toho klíče....  ???

Terci,
já se smát opravdu nepřestanu. Jednak jsem optimista a pak: nevěru jsem si zažila z obou stran a věru mne to tak ani tak  nepřeválcovalo.

Z tebe mám stále větší pocit SEVŘENOSTI. Ty sis ten svůj LOGICKY ROZUMNÝ svět tak super nalinkovala, že nepřipustíš žádnou, byť sebemenší odchylku od daného plánu, vysvětlení, logického zdůvodnění....svého vlastního LOGICKÉHO ŘÁDU.

Jenže!
dvojici je 25+-, vezmou se, mají děti, domohou se spolu nějakého majetku a tak spolu LOGICKY musí zůstat, i kdyby se pozabíjet měli a děti nadosmrti zmrzačili...
Ha?

Když jsme u té logiky, tak já si zase LOGICKY myslím, že za 10 -15 let už jsou to zcela jiní lidé a může se tedy LOGICKY stát, že si přestanou rozumět. Zcela ROZUMNÉ a LOGICKÉ je, aby hledali společně cestu k tomu, jak vztah utužit, situaci vyřešit. Nu a zcela LOGICKÝM  a ROZUMNÝM se mi jeví i fakt, že se jim to nemusí podařit, takže LOGICKY považuji za NEJROZUMNĚJŠÍ, když se pokud možno slušně rozejdou.

Pokud jde o podlehnutí M či F jiné osoby než té, se kterou mne pojí prstýněk, věru mi příjde dost NELOGICKé  a maximálně NEROZUMNÉ to spojovat s inteligencí a existencí manželství jako takového. Více NEZODPOVĚDNÝM než "nevěrník" se mi jeví "věrník", který hned začne vyvádět a vykřikovat cosi o rozvodu, protože "blbce" ze mne teda dělat nebudeš :(
Daleko LOGIČTĚJŠÍ  a neskonale MOUDŘEJŠÍ se mi jeví v takové situaci si nejprve zamést  před vlastním prahem a zvážit, co je DOBRÉ pro mne a potažmo tak pro moji rodinu.
Osobně totiž neznám JEDINOU rodinu, kde by všichni byli rozjásaně šťastní, pokud rodiče hrají divadýlko a ve sklutečnosti se nemají rádi.

Osobně si myslím, že všichjni plamenní zastánci věrnosti by se měli zamyslet nad slovy jako je:
- pokrytectví
- strach
- nedostatek sebeúcty
- sobectví
- panovačnost
- hamižnost
- ap.
Mluvím teď o PLAMENNÝCH ZASTÁNCÍCH, tedy těch, kteří nevidí nic než svou pravdu, staví sami sebne do role mstitelů a ukřivděných podvedených obětí.

Ostatní si myslím, že jsou dost ROZUMNÍ a LOGICKY umějí odlišit, co je jejich a co toho druhého.
Pokud k tomu mají ještě emapatii, soucítění a pochopení, vědí co je láska a respekt k druhému, myslím, že tyhle debaty vůbec nepotřebují číst :)

A nakonec - padla tu věta, že muž, který je doma spokojený (platí to i o ženě) ze vztahu neodchází.
Zdůrazňuji: NEODCHÁZÍ. Nejspíš i proto, že je ZODPOVĚDNÝ.
A pořád nechápu, co to má společného s tím, že může milovat i někoho jiného, než právě zákonnou či zákonného????
Takže zdůrazňuji: každý z nás patříme jen sami sobě, co s tím uděláme, je naše věc a naše zodpovědnost.
Každý z nás si nese následky svých činů sám.
Jak nevěrník, na kterého nevěra praskala, tak nevěrník, na kterého nepraskla.
A samozřejmě totéž se LOGICKY týká i "věrníků", kteří vyvádějí jak pominutí, i "věrníků", kteří si zachovají nejen zdravý ROZUM, ale i cit.
Každému podle jeho zásluh.

Předpokládám, že nemusím zdůrazňovat, že teď nemluvím o štvancích, kteří nekonečně luxují cizí postele a ženou se za sami nevědí čím....

Nu ale konečně - kdo na to má, ten pochopí, co chci říct.
Ostatní klidně mohou nadskakovat u počítače :)

Nu a nakonec: samozřejmě, že je to tu o debatě, ale myslím, že to není o debatních PŘEBORECH.
Takže končím :pussu:

Somaia napsal(a):

Je to jako v případě klíče a zámku ... když k sobě  nepasují, tak čí je to vina toho zámku nebo toho klíče....  ???

Pravdu díš :supr:
Jenže víš ty, co je "klíčů", které si umanuly, že za každou cenu musejí mít právě a pouze jeden jediný konkretní "zámek"???
Pak se ale ošívají, když tu "každou cenu" mají zaplatit..... :jojo:

Pandorra: "Z tebe mám stále větší pocit SEVŘENOSTI."

:D Jednak mi Tvoje pocity nevadí a jednak "cítíš" špatně. :) Pleteš si pocit sevřenosti s vnímáním zodpovědnosti. Ale chápu Tě, protože vypsat se zdaleka nedá všecko.
A kdybys věděla, jaký jsem nesportovní typ, slovo přebory bys v mém případě vůbec nepoužila :D
Ale debata byla osvěžující, měj se. :)

Pandorra: "dvojici je 25+-, vezmou se, mají děti, domohou se spolu nějakého majetku a tak spolu LOGICKY musí zůstat, i kdyby se pozabíjet měli a děti nadosmrti zmrzačili..."

Jo, tímto jsi mě přesvědčila o tom, že opravdu některé lidi podceňuješ. Možná Tě to udiví, ale někteří! lidé používají logiku i v 25 letech :). A někteří ne. To je celé.
Uvažuješ v úplně jiné rovině než já. :) Proto taky každá z nás má jiný průběh života... Což je logické :).

Tercilo, tak s tebou budu chvíli polemizovat já, ju?

inteligentní člověk se udrží

Nevím, jakou inteligenci máš na mysli, ale věř, že do cizí postele se může dostat stejně tak univerzitní profesor jako kopáč, prevít bez zábran jako laskavý a hodný člověk (ten má možná větší výčitky svědomí), notorický děvkař jako do té doby slušná máma a manželka...

šílené mrazení z jiného chlapa (jak popisuje Ilona)... Skoro by se to dalao nazvat tak, že v té chvíli člověk není svéprávný

No, skoro není. Ona matička příroda dobře ví, jak si zajistit pokračování rodu a je jí celkem fuk, co na to společenské konvence.
"Pokud jsou k sobě lidé fyzicky přitahováni, vyřinou se do krve proudem neurochemikálie na bázi adrenalinu. Jmenovitě se jedná hlavně o fenyletylamin, dopamin a noradrenalin. Tyto tři látky, přirození bratránci syntetických amfetaminů, nám dohromady zajišťují pocit zamilovanosti či jakéhosi omámení."
"Amfetamin - typický reprezentant psychostimulancií. Jeho podání vede k větší sdílnosti a urychlení řeči, ve vyšších dávkách ke stavu intenzivní emoční hyperforie (bleskové intenzivní všeobjímající blaho, orgasmus celé bytosti), veškeré vjemy jsou neobyčejně silné a jasné, čas jako by plynul pomalu."

když chci prioritně mít rodinu v klidu, tak je NELOGICKÉ cpát si do postele cizího chlapa

Někdy je to naopak velmi logické, i když teď řeknu něco velmi ošklivého - takový cizí chlap totiž může někdy paradoxně být tou "opěrnou zídkou", která mi rodinu v relativním klidu a pohodě pomůže udržet = tedy udrží mě v jisté stabilitě tak, abych já dokázala udržet v klidu rodinu.

někdo se ponížit nechá, někdo ne

Kdo je ten ponižovaný? Pachatel nebo oběť? Nebo snad oba?

Tercila napsal(a):

Pandorra: "dvojici je 25+-, vezmou se, mají děti, domohou se spolu nějakého majetku a tak spolu LOGICKY musí zůstat, i kdyby se pozabíjet měli a děti nadosmrti zmrzačili..."

Jo, tímto jsi mě přesvědčila o tom, že opravdu některé lidi podceňuješ. Možná Tě to udiví, ale někteří! lidé používají logiku i v 25 letech :). A někteří ne. To je celé.
Uvažuješ v úplně jiné rovině než já. :) Proto taky každá z nás má jiný průběh života... Což je logické :).

No Tercilo,  myslím, že tady v tomto ohledu bys měla logiku vypustit, protože já se s názorem Pandory ztotožňuji a chápu ho a přesto můj manželský vztah překonal čtvrtstoletí i občasné  větší či menší kolize. Protože jsem nevěru prožila  také oboustraně , své zkušenosti jsem i odnesla... a to nejdůležitější poučení "nelpění" na jakýchkoliv potřebných  jistotách je asi tím nejzádnějším a nejdůležitějším.

Dámy co se pohoršujete a tak nějak rozčilujete. Někdo prostě má nastaveno, že jeden muž, jedna žena, jedno manželství a pokud nás smrt nerozdělí.
Manželství, tak jak jej máme tak nějak 3 000 let nastaveno, a které definoval jeden filozov předminulého století je přežilé, spoutává jedince do nerovnoprávného vztahu, do silné ekonomické závislosti a hlavně do citových problémů.

S jedním nějak nesouhlasím s Pan, byť má skoro ve všem pravdu jedno myslím opomněla. Ano má pravdu dva jedinci +- 25 let, +- dvě děti, +- jeden byt, +- 15 let života  a jsou jinde než byli před oněma -+ 15 lety. Jsem toho důkazem a vlastně všichni tady. Ten mráz co přišel po oněch cca 15 letech u mě byl horší než arktický. Jedno s čím nesouhlasím, je že ti dva se zákonitě musí rozejít dospět k nevěře. Záleží jak spolu a sami na sobě pracují, jak vzájemně se obohacují a dokáží ten běh života sami v sobě zvládnout a vyjádřit jasně a vzájemně své potřeby.

Tercila napsal(a):

Pandorra: "dvojici je 25+-, vezmou se, mají děti, domohou se spolu nějakého majetku a tak spolu LOGICKY musí zůstat, i kdyby se pozabíjet měli a děti nadosmrti zmrzačili..."

Jo, tímto jsi mě přesvědčila o tom, že opravdu některé lidi podceňuješ. Možná Tě to udiví, ale někteří! lidé používají logiku i v 25 letech :). A někteří ne. To je celé.
Uvažuješ v úplně jiné rovině než já. :) Proto taky každá z nás má jiný průběh života... Což je logické :).

Boha jeho Tercilo, ty jsi fakt computer :rolleyes:
Co tohle má společného s PODCEŇOVÁNÍM???
Člověk se prostě mění, získává nové zkušenosti, dozrává....
Tak to prostě někdy je. Jindy není.

Uvažuji jinak než ty?
Nu, já bych spíš řekla, že ty máš své neměnné vzorce a já dovedu improvizovat.
Ty NECHÁPEŠ to, co je vně tvé matematiky, já sice velmi často NECHÁPU, ale vím, že chápat vždycky nemusím, stačí vzít na vědomí a tolerovat :)

A čistě mezi námi: můj pocit SEVŘENÍ z tebe jsi jen potvrdila: že ty máš hroznej vítr z toho "šíleného mrazení" ;)
Bůh ví, jak by to tvoje logická matematika ustála.... inteligentní člověk nikdy neví, že?
(Sorry, teď jsem jedovatá, ale když já si nemohu pomoci :grater: Na spoustu věcí máme v podstatě stejný názor, ale ten tvůj strach z pádu "do bahna opovrženíhodné nevěry" ti dává dikci matky představené a tam já už prostě stojím na zadních :) )

helena,
:supr:
Tomuhle já říkám "životní moudrost" kovaná "ohněm manželství" :godlike:
V pětadvaceti sis to určo nemyslela a pochybuji, že by tvé logické myšlení tehdy a dnes bylo jiné, že?

Tady vidíš Tercilo, že s logikou člověk v životě asi moc nevystačí......

Pisateli, asi nemá smysl pořád dokola rozebírat  různé typy soužití různých jedinců. Jediné, čím si jsem dnes jistá je to, že žádné, absolutně žádné šablony a škatulky neexistují a z toho důvodu nemohou existovat ani všeobecně platné návody  a doporučení. Jediné , co mohu na sobě úspěšně aplikovat je nadhled, tolerance, moudrost a již zmíněné nelpění na představách a vzorcích ....
V jistém smyslu zůstane vždycky vztah dvou lidí určitou sázkou do loterie, protože budou vždy existovat tísíce vnějších vlivů i do toho ještě náklad , který si vlečeme z minulosti,  a o kterém někdy  jen mlhavě tušíme.... Já jsem přesvědčená, že sebezodpovědnější a charakterově vyspělá lidská bytost nikdy nemůže tušit, jaká karta mu v loterii vztahů  padne a co mu to ve skutečnosti přinese.

Pisatel napsal(a):

S jedním nějak nesouhlasím s Pan, byť má skoro ve všem pravdu jedno myslím opomněla. Ano má pravdu dva jedinci +- 25 let, +- dvě děti, +- jeden byt, +- 15 let života  a jsou jinde než byli před oněma -+ 15 lety. Jsem toho důkazem a vlastně všichni tady. Ten mráz co přišel po oněch cca 15 letech u mě byl horší než arktický. Jedno s čím nesouhlasím, je že ti dva se zákonitě musí rozejít dospět k nevěře. Záleží jak spolu a sami na sobě pracují, jak vzájemně se obohacují a dokáží ten běh života sami v sobě zvládnout a vyjádřit jasně a vzájemně své potřeby.

Tak to mi přesně vysvětli, s čím nesouhlasíš?
Jak ty jsi "obohacoval, zvládal a sám na sobě pracoval", když jsi už 2x rozvedený?

A nikde jsem nenapsala, že dvojice ZÁKONITĚ MUSÍ dojít k nevěře a rozejít se.
Jsou lidé, jejichž vzájemný vztah nevěra posílí, protože pročistí, jsou lidé, pro které je nevěra naprosto nemyslitelná, jsou lidé, kteří si dovedou věci vyříkat i bez nevěry.

Buď prosím pozornější k tomu, co čteš i k tomu, co píšeš.
A hlavně k tomu, co děláš.
S pozorností k tomu, co děláš, máš velký problém, proto taky "valješ životem" tak, jak vlaješ.

Somaia napsal(a):

Pisateli, asi nemá smysl pořád dokola rozebírat  různé typy soužití různých jedinců. Jediné, čím si jsem dnes jistá je to, že žádné, absolutně žádné šablony a škatulky neexistují a z toho důvodu nemohou existovat ani všeobecně platné návody  a doporučení. Jediné , co mohu na sobě úspěšně aplikovat je nadhled, tolerance, moudrost a již zmíněné nelpění na představách a vzorcích ....
V jistém smyslu zůstane vždycky vztah dvou lidí určitou sázkou do loterie, protože budou vždy existovat tísíce vnějších vlivů i do toho ještě náklad , který si vlečeme z minulosti,  a o kterém někdy  jen mlhavě tušíme.... Já jsem přesvědčená, že sebezodpovědnější a charakterově vyspělá lidská bytost nikdy nemůže tušit, jaká karta mu v loterii vztahů  padne a co mu to ve skutečnosti přinese.

AMEN.

Ještě mě napadlo ve spojitosti s Tercilou , že v loterii taky nelze počítat s logikou....  :D  teorie, že dlouho nepadlo číslo XY, tudíž logicky by brzy padnout mělo..... nesmysl, že jo???

Somi, plně s tebou souhlasím nemá cenu to rozebírat. Život není škatulka nebo šuplík, barevnej puntík a jen ty šulpíky, šaktulky, či puntíky do sebe zapadají a nebo si ladí jsou ty pravé a nerozlučitelné.
Život je různobarevný nikoli jen černý, bílý nebo jak se říká poslední dobou šedivý. Myslím, že jsem jaksi svým příspěvkem narazil na to, že manželství z dob Řecka Říma či předminulého století je přežilé, nefunční a nehodné postmoderní doby. Možná jsem se jasně nevyjádřil, ale snažil jsem se poukázat na to, že každý jedinec je strůjcem toho jak se v partnerském vztahu žije, zda je funkční a nebo jen něco vyčpělé, ale jen "touha" po zachování "dekora"  a tradic dávno překonaných, ale moralisticky vyžadovaných (mnohdy z důvodu ekonomiky jedince) setrváváme na tom "manželství" a nic víc neexistuje. Osobně mám názor, že ten kdo vyrovně zdvíha prst a káže vodu sám má tolik másla na hlavě, že si může zařídit máslenku. Však známe příklad z dob našich matek a otců že?, "Mravnost nade vše" kde pan profesor Antonín Karas v podání Hugo Hasse se kdysi dávno pozapomněl, ale ve spolku mravných kázal jak bůh.....

Pandorra - samozřejmě, že v 25 jsem měla úplně jiné představy... jenže za třicet let jsem se naučila žít s tím, co mám, ne s představama (ale přiznávám, že někde v koutku duše si je pietně uchovávám a hejčkám spolu s jinými vzpomínkami a artefakty). Akorát to logické myšlení... no... použila bych asi jiné slovo, páč si dodnes vzpomíám, jak na mě řval profesor matematiky ... ale on měl zřejmě na mysli jinou logiku ... jako Tercila, asi...
Pisateli, když je doma studeno a nevlídno, už v tom arktickém mrazu těžko budeš pracovat na sobě, natož na vzájemném obohacování a vyjadřování potřeb. V extrémních podmínkách už je to jenom snaha o přežití - na způsobu nezáleží. Pud sebezáchovy je velmi silný, dokonce tě přinutí i sežrat bližního svého...

Pandorraa napsal(a):

Jak ty jsi "obohacoval, zvládal a sám na sobě pracoval", když jsi už 2x rozvedený?

No mohu já za to, že moje první BM mi nasadila parohy a odešla za svým srdcem a hormony a já byl vlastně odsouzen k rozvodu? Ono ani ona (viz jinde) u toho kdo proluxoval tu postel neuspěla...

A nikde jsem nenapsala, že dvojice ZÁKONITĚ MUSÍ dojít k nevěře a rozejít se.
Jsou lidé, jejichž vzájemný vztah nevěra posílí, protože pročistí, jsou lidé, pro které je nevěra naprosto nemyslitelná, jsou lidé, kteří si dovedou věci vyříkat i bez nevěry.

Po tomto dovysvětlení není již s čím nesouhlasit, jak jsem naznačil ve svém prvním příspěvečku.
Víš jsem jen muž s pomalejším myšlením.

Buď prosím pozornější k tomu, co čteš i k tomu, co píšeš.
A hlavně k tomu, co děláš.
S pozorností k tomu, co děláš, máš velký problém, proto taky "valješ životem" tak, jak vlaješ.

"Vlaji", to máš pravdu z té zatuhlosti kterou jsem si nastříádal za posledních pět let druhého manželství, jsem ještě neroztál a po některých peripetiích které zas zmrazili to poloroztáté zas mrznu:( Ale to je v pohodě, horčí už to nebude prý bude lépe :lol:

Pandorraa
[b napsal(a):

A čistě mezi námi: můj pocit SEVŘENÍ z tebe jsi jen potvrdila:[/b] že ty máš hroznej vítr z toho "šíleného mrazení" ;)
Bůh ví, jak by to tvoje logická matematika ustála.... inteligentní člověk nikdy neví, že?
(Sorry, teď jsem jedovatá, ale když já si nemohu pomoci :grater: Na spoustu věcí máme v podstatě stejný názor, ale ten tvůj strach z pádu "do bahna opovrženíhodné nevěry" ti dává dikci matky představené a tam já už prostě stojím na zadních :) )

to bych taky řekla....:supr:

Tercilo a víš vubec o co přicházíš :reta: ????

helena napsal(a):

Pisateli, když je doma studeno a nevlídno, už v tom arktickém mrazu těžko budeš pracovat na sobě, natož na vzájemném obohacování a vyjadřování potřeb. V extrémních podmínkách už je to jenom snaha o přežití - na způsobu nezáleží. Pud sebezáchovy je velmi silný, dokonce tě přinutí i sežrat bližního svého...

Taky jsem to "vzdal" a nyní se snažím se roztát. nepříjmeš mě do své relax vany? :lol: :vissla:

já četla pisateli že se snažít "rozdat" :lol: :lol:

Pomóóóc - dejte někdo Pisatelovi brom... nebo za sebe neručím... von mě furtumfurt bude pronásledovat...a lákat někam... a vnucovat se... já ho NECHCÍÍÍ...

helena napsal(a):

Pomóóóc - dejte někdo Pisatelovi brom... nebo za sebe neručím... von mě furtumfurt bude pronásledovat...a lákat někam... a vnucovat se... já ho NECHCÍÍÍ...

Heli brom byl podávám 22 let a nezabral :lol::lol::lol:
Já tebe To mi nedovolí můj stud :vissla:

Pisatel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jak ty jsi "obohacoval, zvládal a sám na sobě pracoval", když jsi už 2x rozvedený?

No mohu já za to, že moje první BM mi nasadila parohy a odešla za svým srdcem a hormony a já byl vlastně odsouzen k rozvodu? Ono ani ona (viz jinde) u toho kdo proluxoval tu postel neuspěla...

A nikde jsem nenapsala, že dvojice ZÁKONITĚ MUSÍ dojít k nevěře a rozejít se.
Jsou lidé, jejichž vzájemný vztah nevěra posílí, protože pročistí, jsou lidé, pro které je nevěra naprosto nemyslitelná, jsou lidé, kteří si dovedou věci vyříkat i bez nevěry.

Po tomto dovysvětlení není již s čím nesouhlasit, jak jsem naznačil ve svém prvním příspěvečku.
Víš jsem jen muž s pomalejším myšlením.

Buď prosím pozornější k tomu, co čteš i k tomu, co píšeš.
A hlavně k tomu, co děláš.
S pozorností k tomu, co děláš, máš velký problém, proto taky "valješ životem" tak, jak vlaješ.

"Vlaji", to máš pravdu z té zatuhlosti kterou jsem si nastříádal za posledních pět let druhého manželství, jsem ještě neroztál a po některých peripetiích které zas zmrazili to poloroztáté zas mrznu:( Ale to je v pohodě, horčí už to nebude prý bude lépe :lol:

1. jistě že můžeš, jsi spolupachtel.
2. řekla bych přesně naopak - s příliš rychlým myšlením, pro jedno ti uniká druhé, takže vlastně s "nemyšlením"
3. první část je super zhodnocení, za druhou si můžeš sám - tlučeš hlavou pořád o stejnou zeď, dobře ti tak!

helena napsal(a):

Pomóóóc - dejte někdo Pisatelovi brom... nebo za sebe neručím... von mě furtumfurt bude pronásledovat...a lákat někam... a vnucovat se... já ho NECHCÍÍÍ...

Nu děvče...jak ho tak znám, řekla bych, že je ti to prd platný. Na tohle má Pisatel dlooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooouhýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
vedení...........
(se mi to odmítá i pořádně zobrazit :( )

Pandorraa napsal(a):

1. jistě že můžeš, jsi spolupachtel.
2. řekla bych přesně naopak - s příliš rychlým myšlením, pro jedno ti uniká druhé, takže vlastně s "nemyšlením"
3. první část je super zhodnocení, za druhou si můžeš sám - tlučeš hlavou pořád o stejnou zeď, dobře ti tak!

ad 1. Jistě že jsem spolupachatel. Onen pojem "odsouzen" je pohled z doby kdy se to stalo, dnes to vidím úplně jinak.
ad 2.  příště nepiš litánie přes dvě stránky :) neopič se na obzvláště propacované "moudra" jsem tu já :lol:
ad 3. Zkus mi tu stěnu vyměnit. Už mě bolí hlava

Pandorraa napsal(a):

helena napsal(a):

Pomóóóc - dejte někdo Pisatelovi brom... nebo za sebe neručím... von mě furtumfurt bude pronásledovat...a lákat někam... a vnucovat se... já ho NECHCÍÍÍ...

Nu děvče...jak ho tak znám, řekla bych, že je ti to prd platný. Na tohle má Pisatel dlooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooouhýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
vedení...........
(se mi to odmítá i pořádně zobrazit :( )

Kecko :) Ale mám tě rád :hjarta:
P.S. I Helenu ale jen v rámci písmenek :hjarta:

noooo taky by se ti mohlo stát , že na "ženském" serveru by ses mohl umilovat k smrti... :lol: :lol: p.s. samozřejmě , že jen přes písmenka čili virtuálně... :lol: :lol:

Somaia napsal(a):

noooo taky by se ti mohlo stát , že na "ženském" serveru by ses mohl umilovat k smrti... :lol: :lol: p.s. samozřejmě , že jen přes písmenka čili virtuálně... :lol: :lol:

Ty Som to by nebyla škaredá smrt i třeba jen virtuální.
(P.S. jen pro tebe do ouška jednou se mi podařilo u toho usnout :lol::vissla:...)

do ouška, to sice nebylo, když jsi to máznul rovnou na sklo, ale budiž...
- doufám, že sis pořádně obtiskl na čelo klávesnici... ty červené čtverečky vypadají na ksichtě neodolatelně :lol: :lol:

Somaia napsal(a):

do ouška, to sice nebylo, když jsi to máznul rovnou na sklo, ale budiž...
- doufám, že sis pořádně obtiskl na čelo klávesnici... ty červené čtverečky vypadají na ksichtě neodolatelně :lol: :lol:

:lol: a já proč se po mě, naši klienti, pořád tak podivně dívají a to ty......  i ty jedna:)  :hjarta:

Somaia: " protože já se s názorem Pandory ztotožňuji a chápu ho a přesto můj manželský vztah překonal čtvrtstoletí i občasné  větší či menší kolize. "

No vždyť to píšu, že každý uvažuje jinak :D. Když někdo potřebuje nevěry, klidně ...  A když je někdo nepotřebuje, tak taky - je to jeho rozhodnutí, že jo.
Já jsem jen psala zpočátku o tom, že když NECHCI - rozuměj, vědomě "nechci" lézt do pelechu s jiným chlapem, tak to prostě neudělám. To byl ten začátek debaty :) - šlo o slovíčka, že se to nemůže "přihodit". Jen o tom jsem původně psala. :) Mně to slovo "přihodilo" prostě zní jako výmluva pro určité jednání, jako když se někdo zbavuje té své osobní zodpovědnosti za to, co udělal. Nic víc :D.
Pak už jaké pohnutky nás k nevěře vedou, to samozřejmě záleží na každém jednotlivci. To nechávám na každém, je mi to jedno - já si totiž říkám, že nejdůležitější je, a v tom se zřejmě shodneme, jak to mají nastaveno v té dvojici.

helena: "Jmenovitě se jedná hlavně o fenyletylamin, dopamin a noradrenalin. Tyto tři látky, přirození bratránci syntetických amfetaminů..."

Jsem chemička, rozborem drog se taky zabývám - jestli chceš jejich vzorce, můžu je poskytnout :D

"Někdy je to naopak velmi logické, i když teď řeknu něco velmi ošklivého - takový cizí chlap totiž může někdy paradoxně být tou "opěrnou zídkou", která mi rodinu v relativním klidu a pohodě pomůže udržet = tedy udrží mě v jisté stabilitě tak, abych já dokázala udržet v klidu rodinu.

Já vím, Heli, že píšeš za sebe a ze svých zkušeností :|.... no, já taky nejsem svatá, ale mě ještě žádný cizí chlap v klidu rodinu neudržel. Jistěže mi mladý kolega svým lichocením může zvednout náladu, to jistě, ale nejsem na tom doma tak zle, abych se musela na služebce před ním svlíkat a vědět, že jeho těhotná partnerka si pochopitelně přeje, aby jí byl na té služebce věrný. Ono je to i o slušnosti k těm dalším lidem, třeba právě k ní... Víš, kdyby totiž ten kolega projevil zájem o sex, v tu ránu by u mě tak klesl, že .... už by mi ani lichotit nemohl, nevážila bych si ho. :)
Proto píšu, že každý uvažuje jinak. :) Protože nejsem naivka, vím moc dobře, že ten cizí chlap by mi po dvou letech lezl na nervy stejně jako ten, který je dobrým tátou mého dítěte :). I proto je zbytečné mu věnovat svůj čas a je podle mě lepší obrátit pozornost domů. Jenže právě - každý to má jinak. Můj manžel je jiný než Tvůj, takže podle toho se vždycky bude odvíjet to naše názorové spektrum :). Vždycky se na tyto věci budou dívat (jakžtakž) uspokojené manželky a jinak holky, co jsou doma se svými muži smutné.

Já jsem tu ale fakt původně nehodlala polemizovat o vhodnosti či nevhodnosti nevěr :D, to je vcelku každého věc; mě na začátku prostě zarazilo to slovo "přihodí se". Na tom trvám, že "přihodit se" přemýšlivému člověku prostě nemůže. Když nechce. :)
A díky, jsi hodná, že jsi napsala :supr:, ráda si pokecám, nepotřebuju nad někým v debatě vítězit. Je fajn se dozvědět taky jiné náhledy.

Tercila: Já jsem tu ale fakt původně nehodlala polemizovat o vhodnosti či nevhodnosti nevěr , to je vcelku každého věc; mě na začátku prostě zarazilo to slovo "přihodí se". Na tom trvám, že "přihodit se" přemýšlivému člověku prostě nemůže. Když nechce.

Tercilo... už jsem to psala o něco výš jaký je můj názor na mezilidské lidské vztahy a z tohoto pohledu se mi jeví tvá věta o "přemýšlení" opět jako nesmyslná.
Tak mě se třeba v životě "přihodilo" něco podobného, co bych nazvala jako "Charlesův syndrom" :D (při troše nadsázky)  prostě jsem si svého osudového může za partnera nevzala, ale vzala si někoho jiného, kterého miluji TAKY z celého srdce a moc si ho vážím.... ,  ač nad tím "přemýšlím" už několik desetiletí, tak jsem k žádnému logickému závěru, proč se mi to v tomto  životě přihodilo nebo dokonce, zda to má nějakou logiku nedospěla.... zvlášť , když se jedná o lásku bezpodmínečnou... to jest...věci a city  sami volně plynou a já nic nechci a nic neočekávám... jen vím, že jsem ráda, že OBA muži existují a směla jsem je poznat a milovat a tak to zůstane , co budu já dýchat.  Nemá to nic společného ani s mou zodpovědností, přemýšlivostí , inteligencí, momentální náladou  a bůhví čím dalším.... prostě to beru tak , že se to  "přihodilo" :D. I to se v životě může stát a jak patrno z notoricky známého životního  příběhu Charlese a Camily, nebývá to osud výjimečně ojedinělý.

No vždyť já nic neříkám, hlavně, že jsi spokojená :supr:

No vždyť já nic neříkám, hlavně, že jsi spokojená :supr:

Jééé, vlastně musím! Bezpodmínečná láska neexistuje. Zamiluješ se do krásného smradlavého bezdomovce??? Myslím, že ne ;). Podmínkou je, aby trošku voněl a trošku vydělával, viď? ;)
Když už teda slovíčkaříme..... :D

no..tady taky.... :):)

to si trochu ty pojmy pleteš Terci :)

Tercila napsal(a):

Pandorra: "Terci, skutečně ti ušlo, že tu nejde o "debatní přebory", ale o zcela zásadní věc - umění empatie?"

No, nejmenuje se to debatní fórum? :D Beru tyhle stránky jako debatu a jestliže něčemu nerozumím, snažím se "dopsat" si s tím druhým, jaksi "dokončit myšlenku" - teda když to jde :). Jde to hůř než u kafe, pochopitelně. Šlo mi jen o vysvětlení věci.

Ahoj Terci,
nezlob se, co ti teď napíšu, protože si vážím tvého vztahu k rodině. Nicméně diskutuješ tu poměrně hodně a mne to moc zaujalo, taky se v tobě trochu vidím, ale... - v hodně příspěvcích zmiňuješ, jak se kolem tebe pohybují pěkní a chytří muži, ale ty žena s velkým logickým Ž bys přece nikdy. A jak tvůj muž se snad až hnusný nad sousedkou v plavkách (to jsem si ti řekla- šiškovo voko by mě fakt nenapadlo řešit sousedku v plavkách či s bezom). A na mě ti to působí tak, že je mi tě skoro líto. Jako bys sama sebe měla potřebu přesvědčit, že život, který žiješ a jak sama sebe definuješ, je přeci správně. Jako by ses svázala lýkem, ale to vůbec není třeba pro to, aby člověk žil dobrý život a měl dobrý vztah. Když to nejde silou, tak to půjde větší silou- na to nevěřím.Když se přeci máte s manželem rádi a tvoříte prima rodinu, tak nechápu, proč řešíš ňadra nějaké ženy, či nevěru, či to, zda bys mohla mít jiné muže a že přeci s každým jsou nějaké potíže. Tomu fakt nerozumím.
K těm ňadrům sousedky-  My třeba s mužem rádi jednou za čas zajdeme na dobrý holčičí strip (no byli jsme dvakrát, abych nepřeháněla, ale docela bych zase zašla), já jsem bývalá tanečnice (sice ne stripová, asi by se mi nelíbili ty slintové, kteří se tam čas od času objeví) a ty holky jsou někdy skvělé tanečnice, mají krásná těla a často jsou i velmi lidsky příjemné.  Obzvlášť na mě se tváří hezky, protože jim většinou nadšeně tleskám a opravdu upřímně obdivuji jejich taneční schopnosti i krásné křivky. Bývám tam jediná ženská a myslím, že to i pro ty holky vytváří jinou dynamiku. Moc mě to prostředí překvapilo.
Já musím říct, že nemám potřebu, aby mi byl můj muž celý život věrný, nijak to nespojuji s jeho zodpovědností, či charakterností, či vztahem k rodině.  Jen bych ráda, aby se ke každé ženě choval tak jako ke mně doposud, aby měl ženy rád a vážil si jich. A budu moc šťastná, když nám bude spolu fajn, překonáme slabší chvíle a hlavně, když budeme mít společné nové zážitky a zajímavostí před sebou, budem se mít rádi a budem chtít být spolu.

Aha, můj příspěvek je trochu zbytečný, ale když už jsem ho vypotila.

Nharte, ale to jsi mě s tou sousedkou v plavkách teda četla dost nepozorně.:)
Psala jsem, že až teď v souvislosti s tím vláknem jsem si uvědomila, že ta sousedka "existuje". Do té doby, než napsala Salen svůj příspěvek, jsem si na to ani nevzpomněla. Nehledě na to, že tu zahradu už 3 roky nevlastním. :) a fakt to není kvůli 55leté sousedce :D.
Celkově tady přece reagujeme na různé věci a i dost lidí napíše, že až tím vláknem se jim nějaký zážitek připomněl.

Jo a strip - to opravdu k životu nepotřebujeme. Stejně jako bychom ani já ani manžel (ten dokonce snad ještě míň než já) nejeli na nuda pláž. Stejně, jako podruhé už určitě nevydám penízky za výstavu Saudkových nahých nechutných fotek.

Jo, každý to má zařízené jinak. :)

Nharte: Aha, můj příspěvek je trochu zbytečný, ale když už jsem ho vypotila.

Není zbytečný, v pohodě :supr:

Váš, Nharte, já se vždycky směju, že úchylky můžeme mít různé, hlavně, když se na nich v té dvojici lidi shodnou :supr:

Co myslíš tou úchylkou? Že máš odpor k nahému tělu? To je zvláštní záležitost no.. a je dobře, že ji s mužem sdílíte.;)

Nharte, jestli jsi mladá a srovnatelně atraktivní v poměru k tanečnicím, nepřekvapuje mě, že to takto velkoryse pojímáš.
Taky jsem byla mladá a asi podobně velkorysá.
Jenže
Pokud je Ti téměř 55 jako mně, asi bys byla opatrnější s návštěvami podobných podniků. Ona se ta velkorysost někam vytratí a zbude strach, že si ho ta mladá třasořitka odvede, jen tak , pro svůj špás a Tobě zbudou jen oči k pláči.

Stejně je to i s případnou nevěrou. Jednou se může stát, že Tvůj muž bude stále v kurzu, ale Ty už nebudeš mít v diáři jediného fanouška.
Ani pak Ti nebude jeho nevěra vadit?

Nharte...Tvuj příspvěk ale vůbec nebyl zbytečný....!!!!
ano přesně tak...jakoby Terci chtěla za každou cenu přsvědčit že jen a jen ona to má správně...mco křičí že ona by vubec to a to a jen¨jí manžel už vubec NE!!! Ty Terci a není ten tvuj tak trochu pod...pantoflák??!!
že ty za něj tááák všechno přesně víš  :P:P :)

Heluška napsal(a):

Nharte, jestli jsi mladá a srovnatelně atraktivní v poměru k tanečnicím, nepřekvapuje mě, že to takto velkoryse pojímáš.
Taky jsem byla mladá a asi podobně velkorysá.
Jenže
Pokud je Ti téměř 55 jako mně, asi bys byla opatrnější s návštěvami podobných podniků. Ona se ta velkorysost někam vytratí a zbude strach, že si ho ta mladá třasořitka odvede, jen tak , pro svůj špás a Tobě zbudou jen oči k pláči.

Stejně je to i s případnou nevěrou. Jednou se může stát, že Tvůj muž bude stále v kurzu, ale Ty už nebudeš mít v diáři jediného fanouška.
Ani pak Ti nebude jeho nevěra vadit?

proč pořád omíláte tu nevěru??!! proboha copak na tom stojí svět??
můj teda rozhodně ne
ve třiceti taky už člověk - tedy já nejsem jako ve 20-ti a přesto se ráda a strofnu si říci že i s upřímným obdivem podívám na jiné mladší hané ženy...bez nějaké obzvlášt velké zášti...to jako až mi bude 50 tak přivážu partnra ke stolu nejlíp těžkou koulí a budu ho hlídat aby se náhodu nepodával na jinou nedej bože nahořebezženu....a už vubec by ho náhodou nenapdlo zabrousit do strip baru....tak mu ještě vezmu občanku...vím že přeháním...ael nemůžu si pomoct....  ;)
pane bože jen si uvědomit že prostě nemůžu všechno zvládnout sama :P:P
a že ten muj je protě CHLAP - normální zdravý chlap  a zaplat pán buh za to

Tercila napsal(a):

Bezpodmínečná láska neexistuje.

Samozřejmě, že ano, ty jí jenom nejsi schopna. Jak by taky moralista mohl, že?

Heluško zdravím,
jo cítím se atraktivní, ale já se tak cítím celý život bez ohledu na cokoliv. Tohle beru jako svůj velký dar. Navíc si nemyslím, že žena v 55ti není atraktivní (i když je samozřejmě spusta mužů, kteří to tak vidí a já to respektuji). To ten strach ji dělá neatraktivní (a taky teda zanedbávání péče o tělo a duši, což považuju za urážku bytí), to spíš.. Podívej, když se muž rozhodne odkvačic, tak s tím nic nenadělám, ale dopředu se toho bát mi přijde šílenství. A s těma holčinama se teda srovnávat nemůžu, protože tancujou každý den pět hodin (a je jim asi tak 19náct, což mě teda fest není) a to já teda fakt ne. Možná bych měla říct, že s jinými partnery bych se v takové situaci třeba necítila dobře (jistěže mám zkušenost s muži, kteří vidí ženu hlavně jako nějakou věc, do které se strká, má být hlavně hebká a s dobrými domácími zvířaty na hrudi, popř mi zvyšovat ego dalšími způsoby, neotravovat doma s financemi), ale s mužem se cítím krásně- je to samozřejmě z velké části jeho obrovská zásluha!

No mám k tomu spoustu připomínek, ale nejdůležitější, co chci říct je- moje babi i mami udělaly dokonalou pracovní kariéru po smrti svých životních partnerů (po 55ti a 50ti). Obě vydělaly, co za celý život ne (potýkaly se s ledacčím- babička s alkoholikem, mamka věčný bojovník s větrnými mlýny), máma cestuje po celým světě a její smsky stylem- "Podívej, kdo mne doprovází po nábřeží. Představuji kolegu toho a toho, je to báječný gentleman. Dnes večeře a skok do řeky, zítra přednáším to a to."- mne fakt dostávají (nejlépe když je doplněna fotem nivého obličeja 40ti letého frajera, na kterého bych se skoro styděla usmát bez uzardění, fakt nechápu, kde vyhrabuje takový krásný a milý chlapy). Samozřejmě není všechno tak růžové, ale smysl pro humor, drive a chuť mít radost ze života, pracovitost- za to těm svým vzorovým babám fakt děkuju.

Heluška napsal(a):

Stejně je to i s případnou nevěrou. Jednou se může stát, že Tvůj muž bude stále v kurzu, ale Ty už nebudeš mít v diáři jediného fanouška.
Ani pak Ti nebude jeho nevěra vadit?

:D Jak by se toto mohlo stát! Ne, dělám si samozřejmě srandu.
Jo můj muž bude velmi pravděpodobně atraktivní hodně dlouho (tak do smrti počítám:)) a s věkem čím dál tím víc, já budu chřadnout a s klimakteriem přijde vadnutí. Si to mám hodit, bo co? Navopak! Já se budu mít! Po boku s takovým numerem unem. (Myslím to vážně, žádná ironie).
Jinak- v diářku žádné fanoušky nemám, nejsem fotbalové družstvo. :P

Nharte,
vidím, že jsem si pěkně naběhla, nebo jsem zasáhla nějaké citlivé místečko. :tesi:

Letů a pádů jsem si vyrobila v životě dost abych mohl mluvit z vlastní zkušenosti.
Tak jako sytý hladovému nevěří, může být obtížné si představit, že i nás může semlít nemoc a v důsledku toho nic není jak bejvávalo, což se mi přinatrefilo.

Adro, ve 30. letech jsi stále mladý a křupavý salátek ve srovnání s většinou padesátnic. Ale vyjímky potvrzují pravidlo, jak uvádí Nharte  u svých drahých.
A ty vyjímky jsou na obou stranách.

Adro,
jsi mladá, tak snad přežiješ ve zdraví můj první a tento druhý příspěvek na tomto vlákně.

Tercila napsal(a):

No vždyť já nic neříkám, hlavně, že jsi spokojená :supr:

Jééé, vlastně musím! Bezpodmínečná láska neexistuje. Zamiluješ se do krásného smradlavého bezdomovce??? Myslím, že ne ;). Podmínkou je, aby trošku voněl a trošku vydělával, viď? ;)
Když už teda slovíčkaříme..... :D

Tak to pozor.... to si pleteš pojmy. Bezpodmínečná láska není zamilovanost a zamilovávat se asi nebudu do každého na potkání... co myslíš???
Bezpodmínečná se láska se většinou nějak vyvine z prvopočátečního pocitu přitažlivosti ( nebo zamilovanosti) k osobě druhé, když potkám někoho tebou výše uvedeného, tak zřejmě ani nebude fungovat prvotní přitažlivost a nebude taky šance na něco jiného..., takže bezdomovce do toho nepleť.
Nevidím důvod, proč by bezpodmínečná láska nemohla existovat, existuje... Miluješ někoho tak, že ať se stane cokoliv, ten cit nejde zrušit. Může z něj být vlivem životních peripetií třeba bezdomovec , tělesně či duševně postižený, může udělat  prostě cokoliv  a nic to  na mém vztahu nezmění. To je moje životní zkušenost.
Ale zcela zjevně se my dvě asi nemůžeme pochopit.... sytý hladovému zřejmě neuvěří ;) ;) :D

Tercila napsal(a):

Jo a strip - to opravdu k životu nepotřebujeme. Stejně jako bychom ani já ani manžel (ten dokonce snad ještě míň než já) nejeli na nuda pláž. Stejně, jako podruhé už určitě nevydám penízky za výstavu Saudkových nahých nechutných fotek.
Jo, každý to má zařízené jinak. :)

No vidíš, Terci, já jsem zařadila dovolenou s pobytem na nuda pláži mezi ty nekrásnější, které si budu pamatovat.  Ten pocit absolutní svobody a sounáležitosti se všemi živly ( a taky slunečními paprsky) se s textilem zažít nedá.  Cítila jsem jsem se dvojnásobně jako znovuzrozená a očištěná. Svoje okolí , včetně dalších přítomných lidí jsem neměla potřebu řešit vůbec... jakoby byly jedno tělo jedna duše.... jsou to zvláštní pocity a tento vnitřní  stav jsem vnímala jako  naprosto přirozený .
Jinak doma nahá běžně nechodím a a exhibicionista taky nejsem ... ;)

Heluška napsal(a):

Stejně je to i s případnou nevěrou. Jednou se může stát, že Tvůj muž bude stále v kurzu, ale Ty už nebudeš mít v diáři jediného fanouška.
Ani pak Ti nebude jeho nevěra vadit?

Nu myslím, že ženě tak svobodné, nepoutající se fatálně k ničemu a nikomu, přijímající to, co k ní příjde a co se jí "přihodí" s radostí a pokorou nejspíš nevěra opravdu nebude vadit.
Možná ji na okamžik zraní, ale rozhodně ji nezbourá její vlastní svět :)
A vo vo vo vo tom to je.

Člověk uvězněný v iluzi morálky tohle prostě nepochopí.
Uvažuje jen v dimenzích: to se smí, to se nesmí.
Je dokonale ochočeným a domestikovaným jedincem.
Přesvědčeným, že pravidla, která mu někdo postupně vštípil, jsou vlastně ta jedinám, ba co víc ta nejlepší možná a že jsou jeho vlastní.
Smutné.

"Stejně jako bychom ani já ani manžel (ten dokonce snad ještě míň než já) nejeli na nuda pláž."

Musím přiznat Tercilo, že mne naprosto fascinuje, jak vždy soprocentě víš, co uděláš nejen ty, ale dokonce i tvůj muž... Vždy víš, i pokud jde o sebe větší prkotinu, jak přemýšlí, co by udělal, neudělal...
Obdivuhodné.
Já osobně bych se sice s takovým mužem asi unudila k smrti, ale taky proto je to nejspíš tvůj manžel a ne můj, že? :)

Já za sebe mohu říci, že si nejsem stoprocentě jistá ani svým konáním, natož konáním toho druhého.
Nikdy se stoprocentní jistotou nemohu tvrdit, jak zvládnu situace, které mi život připraví, které se mi přihodí - tedy ty, které jsem nijak předem neplánovala, přesto jsou tu .

Ze své zkušenosti vím, viděla jsem na vlastní oči, že v situacích, které se prostě "přihodí", častěji "selhávají" - tedy chovají se jinak, než vždy hlásali - přemýšliví moralisté než lidé, kteří se řídí vlastní intuicí. Myslím, že je to proto, že ti se mají více rádi a neposlouchají žádný implantovaný program, ale svoje srdce.

A pokud jde o nuda pláž, tak to se opravdu musím smát. Z té mají odmítavé reakce především lidé, kteří si ji ve své rozumně logické mysli spojí se sexem, morálkou a bůh ví jakými nepřístojnostmi. Nu a lidé, kteří nejsou srovnaní s vlastním tělem.
My ostatní si užíváme volnosti a všech těch pocitů, o kterých mluví Som.

Ano, každý to máme prostě jinak.
Jen je třeba taky dodat, že tak, jak to máš ty, to nemusí být ta jediná správná varianta, tak jak to mám já, to nemusí být pro většinu přijatelné, protože je to pro ně nepochopitelné.

A o to právě jde - o vzájemné pochopení a především o nestanovování žádných obecně platných pravidel, ze kterých je pak kdokoliv oprávněn usuzovat, že ti, co je neakceptují, jsou zavrženihodní.
Vždyť se stačí jen podívat do jiných než západních kultur :)

Pandorro,
Každý jsme vězněm něčeho jiného. Kdyby to tak nebylo, asi bychom byli jinde s čistou duší, bez zátěže bychom toto lidské hemžení sledovali třeba jako andělé.

Že by mě na starší roky  postihlo moralizování? Fuj. To se mi nelíbí.

Moc toho o Tvém soukromí nevím  a ani nežádám info servis. Nevím, jestli máš partnera, či ne.
Řekněme , že máš. V našem věku není moc jednoduché vytvořit už po několikáté dobrý pár. Tak si jen tak sama pro sebe upřimně odpověz na otázku.
Když Ti bude právě teď současný partner  (nebo imaginární)nevěrný, jsi opravdu tak svobodná, aby to s Tebou nic neudělalo?
Jsi dominantní a máš dost silného egouška, několikrát jsi to  tu připustila . Jak se srovnáš s tím, že se dělíš o partnera s jinou?
Vážně se nebudeš trápit tím, že by mohl odejít jinam?
Vážně budeš tak velkomyslná a řekneš- jdi. Bylo to fajn, já jsem si Tě užila a teď  ať je s Tebou hezky jiné.

V tom případě smekám.

Tercila napsal(a):

No vždyť já nic neříkám, hlavně, že jsi spokojená :supr:

Jééé, vlastně musím! Bezpodmínečná láska neexistuje. Zamiluješ se do krásného smradlavého bezdomovce??? Myslím, že ne ;). Podmínkou je, aby trošku voněl a trošku vydělával, viď? ;)
Když už teda slovíčkaříme..... :D

Terci, ja osobne budem kľudne milovať aj smradľavého bezdomovca, pokiaľ poznám jeho kladné stránky a pokiaľ si ho budem vážiť ako človeka... Veci ako špina, smrad alebo nedostatok peňazí sú dočasné a riešiteľné. Podstatnejšie sú veci ako charakter, názory, postoje... u mňa rozhodujú tie. A ľudí, mužov ako aj ženy, si vážim na základe iných vecí než toho, či práve voňajú(napr. v nemocnici po operácii), alebo koľko práve zarábajú...

Heluško, sice ses  obrátila na Pandoru, ale doufám, že nebude vadit, když k tomu taky něco přidám, protože jsem o tvých slovech přemýšlela a snažila se tu situaci procítit. Napadlo mě k tomu toto: že já přeci nebudu partnerovi určovat ,co má nebo nemá  v životě dělat....., takže tvá slova: " tak si jdi...."   bych asi v těchto souvislostech nevyslovila. On ode mě nepotřebuje souhlas k tomu,  co dělá a já  od něj taky ne...(poradní hlas jistě, to nevylučuji)... ale výše zmíněná věta spíš souvisí s tím, že TY  bys za svého muže něco měla v tu chvíli řešit nebo  rozhodnout a  s tím  už nesouhlasím.

Heluška napsal(a):

Tak si jen tak sama pro sebe upřimně odpověz na otázku.
Když Ti bude právě teď současný partner  (nebo imaginární)nevěrný, jsi opravdu tak svobodná, aby to s Tebou nic neudělalo?

Heluško, když nad tím tak přemýšlím, nevím, co by to se mnou mělo udělat.
Sama se řídím tím, že co nechceš, aby to dělali druzí, ani ty jim nedělej.
Dost dobře si neumím představit, že by mi měl někdo diktovat, s kým a jak se smím stýkat.
Takže nediktuji, nepátrám, nelustruji.
Se všemi dosavadními partnery jsem se vždy rozešla ze zcela jiných důvodů, než byla jejich nebo moje "nevěra". Já osobně si pod slovem Nevěra představuji pouze zpronevěření se sobě. A to myslím ani v případě fyzického, ale ani psychického svazku s někým další nemusí - jistě že i může, ale to je pak o něčem jiném - být napněno.

Heluška napsal(a):

Jsi dominantní a máš dost silného egouška, několikrát jsi to  tu připustila . Jak se srovnáš s tím, že se dělíš o partnera s jinou?.

Jistě, mám egouška a na rozdíl od mnohých zde, to nepopírám. Nezavírám před ním oči a taky mu nedovoluji, aby mi skákal po hlavě. Krok za krokem ho připravuji o území a pokud náhodou nějakou kótu ta bestie zase dobyde zpět, dlouho mu ji nenechám, mám na to "své lidi" :).
Proto otázku nějakého "dělení se" naprosto neřeším. Já jsem já a pokud dostávám či dávám, tak v danou chvíli naprosto VŠECHNO. Nevím, zda je to srozumitelné...

Heluška napsal(a):

Vážně budeš tak velkomyslná a řekneš- jdi. Bylo to fajn, já jsem si Tě užila a teď  ať je s Tebou hezky jiné.

Ježiši a proč bych měla? Proč bych se měla trápit? A co to má společného s velkomyslností??? Vždyť ten člověk není můj majetek, abych ho mohla někomu jinému VELKOMYSLENĚ PŘENECHAT :rolleyes:
Probůh nevidíš, jak děsně to vypadá a zní: velkomyslně říci - jdi..... pro pána jána nejsem carevna s mocí nad životy těch, kteří ji milují.... děsný.
Tahle pubertální trápení mám opravdu za sebou a taky se mám natolik ráda, abych se nemusela považovat za kouli na noze. Muž a to jakýkoliv, dokonce i můj syn, není středobodem mého žití. Pokud bude šťastný jinde a s jinou, proč bych se tím kristapána měla trápit?
A proč by můj pocit štěstí měl záviset na někom zvenku? Ten závisí především na mně samotné, to já jsem zodpovědná za svůj pocit štěstí. Nikdo jiný.

Partner je pro mne PARTNER, nikoliv někdo, o koho se budu strachovat, zda neobdaruje i někoho jiného.
Nevyhledávám promiskuitní muže a nepěstuji promiskuitní vztahy, jen respektuji svobodu druhého člověka. Nestojím o sliby lásky až za hrob, o to, aby se druhý musel přemlouvat, že je přece rozumný a když už mi tedy jednou něco slíbil, tak to i teď, po x letech musí dodržet.
Nevyžaduji sliby a nedávám je.
Žiju přítomností, nebabrám se v minulosti, ani se nestrachuju budoucnosti.
Sakra, kdybych se měla bát, že až budu "neatraktivní" ( a to já nikdy nebudu :)) ), tak mi chlap zdrhne.
No a?
Když bude šťastnější, OK. Je to jeho rozhodnutí.

Heluško, já nevím, jestli si mne správně pochopila. Vůbec ani náhodou neříkám, že by mi nebylo ouvej, kdybych byla konfrontovaná s nějakým vážným vztahem mého muže s nějakou další dámou, nebo jeho rozhodnutím se mnou už nežít. Já nejsme schopna říct jak bych se chovala, jenom jsem chtěla vyjádřit obdiv ženám, které umí žít. Babi žila s alkoholikem celá léta, chovala se k sobě velmi špatně..., pak si našla jiného pána (kterého já znala jako dědu a strkal mi pod polštář cukrkandle:)) a ten měl zálet a byl odejit- plakala a měla hrůzu v očích a my děti ho už nikdy neviděly (s tím já třeba nesouhlasila a také jsem jí to řekla, umřel brzo po té a dost tragicky) a když začala žít sama, tak se staly ty zázraky. Celý život byla skvělá ve svém oboru a práci milovala (typicky šílená žena- práce, domácnost, výchova dětí, nošení uhlí v těhotenství a podobná "paní dokonalá"), ale jako by se bála jít "do světa". Jenže "na stará" kolena vyrazila- založila si jazykovou školu. Měla artrózu, asi patnáct operací očí, ale jak ta kvetla a jakým způsobem se změnila v duši a názorech, šlo se s ní bavit o všem v báječné pohodě. Začala cestovat za svými zálibami. Pánové ji oslovovali a ji to těšilo a jak říkala- tak jsou přeci pro radost. A v 80ti dochovala vlastního syna s rakovinou a pak umřela. A to jsem ještě ledacjaké její závažné životní libůstky\hrůzy vynechala. Takže já mám před očima ji a i když vím, že každý člověk prožívá jinak, tak ten vnitřní postoj kníkám, a proto kontroluji, zda se muž s dostatečným odporem dívá na jiné ženy a "hlavně aby mi ho nějaká neurvala" , mi připadá bizarní a možná paradoxně proti přírodě (proti sama sobě určitě).

Opravdu krásné příspěvky, Pandorro. Žena, co má ráda nejen lidi, ale i ženy :D. Není to tak běžné..

moc hezky se to tu čte :D

Sedím, čtu to tu  a přemýšlím, co napsat.
Somaoi,
Samozřejmě by tomu...tak si jdi..... předcházela jakási partnerská diskuse.
Na konci ní může být návrat partnera do náruče manželky, nějaký kompromis, ale taky to mnou zmíněné.....

Z pohledu Pandorry nejsem dost svobodná.
Jsem jaká jsem a kouzelný prsten nemám.

Pan, fakt nejsi carevna, Jsi velmi zajímavá žena. Vtipná, bystrá, vzdělaná a víš mnoho o duchovních věcech a dovedeš to báječně používat.
To jen někdy, když s něčím nesouhlasíš, glosuješ to jako člověk, který si přijde zkontrolovat , co je na jeho teritoriu nového, zatímco pracoval jinde.
Asi proto jsem použila výraz, který se Ti nelíbí.


Pan, taky  vím, že žádný člověk mi nepatří.
Ani nejsem typická žárlivka .
Ženám se BM líbil a zvládala jsem to. Brávali jsme na různé akce mladou a velmi atraktivní kamarádku- sousedku.
Neznám moc žen, které by tak krásnou a milou ženu zvaly manželovi až pod nos.

Zatím neumím citovat, tak si to budete muset asi přelouskat a přiřadit. Díky za pochopa :D
                                   :dumbom::):dumbom:

Taky nejsem dominantní osoba a o společný prostor jsem se chtěla s partnerem podělit. Jenže začal ovládat stále více místa a já se s tím neuměla srovnat. Bylo mi nepříjemné vystrčit lokty proti osobě, kterou jsem velmi milovala, i když jsem věděla, že on s tím problém nemá vůči nikomu.
Po dvojité gyn.operaci on chtěl pokračovat v sex. životě tam, kde jsme před operací skončili , ale já už jsem nemohla ustát jeho požadavky. :sjuk:
Kdo
si tyhle operace prošel i s překotným nástupem přechodu ve 37 letech, bude vědět své.
Ano, bála jsem se , že odejde s jinou a já zůstanu na všechny starosti s domácností, dětmi i mými osobními problémy sama bez pomoci toho, kdo teď má ukázat, jak fungují dobré vztahy nejen ve zdraví, ale i v nemoci.
Ano, nedělej druhým, co sama nechceš. Neodešla bych ze vztahu jen proto, že je manžel delší dobu nemocný a proto mě bolelo, že on to udělal.



Nharte,
když jsem četla pasáž o sripu a jak si to oba užíváte, tak se mi vynořily  všechny možné souvislosti.
Ženské tělo, když se přírodě povede, je překrásné umělecké dílo. Tančící ženy a jejich ladné křivky, to je nádhera. V tom není to, co mě přinutilo reagovat.
Spíš to, že jsem to možná dřív taky viděla podobně , krásně jsem si to malovala a pak bylo všechno jinak. Možná to, s jakou hravostí jsi to napsala a zatímco já jsem si to své  trápení pak nesla jako balvan.
Jak praví kamarádka Jiřina, :
S láskou Tě  vytočila, abys viděla , co je ještě třeba udělat.
Takže vlastně díky.

Selima: "Terci, ja osobne budem kľudne milovať aj smradľavého bezdomovca, pokiaľ poznám jeho kladné stránky a pokiaľ si ho budem vážiť ako človeka... Veci ako špina, smrad alebo nedostatok peňazí sú dočasné a riešiteľné. Podstatnejšie sú veci ako charakter, názory, postoje... u mňa rozhodujú tie. A ľudí, mužov ako aj ženy, si vážim na základe iných vecí než toho, či práve voňajú(napr. v nemocnici po operácii), alebo koľko práve zarábajú..."

Jo, Seli, tak to já na rovinu říkám, že já bezdomovce ne. Kladné stránky? Jo, bezdomovec může být třeba upřímný člověk, který by nic neukradl. Fajn, hodnotím kladně. Ale to předpokládám i u těch lidí, které znám jako spořádané spoluobčany :).
Charakter, názory a postoje - stejně jako Ty hodnotím velmi. Ale nemyslíš, že právě ty Tebou zmiňované a možná obdivované "postoje" způsobily, že z toho člověka je bezdomovec? Ne, tohle mi nekoresponduje - že bych mohla zapáchajícího bezdomovce za něco obdivovat tak, abych ho "milovala". Já opravdu ne. Právě proto, že všecko se vším souvisí.
Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE".

Tercila: Bezpodmínečná láska neexistuje.
Samozřejmě, že ano, ty jí jenom nejsi schopna. Jak by taky moralista mohl, že?

Milý Axi, neurážej tady :D a přiveď na příští sraz babinetu nějakou z hlaváku..... když jsi schopen bezpodmínečné lásky :D Stejně Ti tu nevěřím ani slovo :D

Heluška napsal(a):

Taky nejsem dominantní osoba a o společný prostor jsem se chtěla s partnerem podělit. Jenže začal ovládat stále více místa a já se s tím neuměla srovnat. Bylo mi nepříjemné vystrčit lokty proti osobě, kterou jsem velmi milovala, i když jsem věděla, že on s tím problém nemá vůči nikomu.
Po dvojité gyn.operaci on chtěl pokračovat v sex. životě tam, kde jsme před operací skončili , ale já už jsem nemohla ustát jeho požadavky. :sjuk:
Kdo
si tyhle operace prošel i s překotným nástupem přechodu ve 37 letech, bude vědět své.
Ano, bála jsem se , že odejde s jinou a já zůstanu na všechny starosti s domácností, dětmi i mými osobními problémy sama bez pomoci toho, kdo teď má ukázat, jak fungují dobré vztahy nejen ve zdraví, ale i v nemoci.
Ano, nedělej druhým, co sama nechceš. Neodešla bych ze vztahu jen proto, že je manžel delší dobu nemocný a proto mě bolelo, že on to udělal.

Heleško, pozor.
Tohle je ovšem jiná.
Muž, který TAKHLE zklame svou partnerku, tedy není s ní v době její nemoci, není jí OPOROU v době, kdy trpí fyzicky i psychicky,nestojí za nic. Toho bych opustila. Ovšem ne proto, že si to, co mu nedám já, hledá jinde, ale proto, že je to nespolehlivý zmetek.
Pochopím, když si v této situaci muž najde milenku, nepochopím, když opustí manželku, nechá ji samotnou na nemoc, na děti. To je hanebná zbabělost.
Pro TAKOVÉHLE "nevěrníky" jsem pochopení neměla a věru nemám.
Vždycky jen mluvím o lidech, kteří dovedou dostát svým závazkům, dovedou nést svůj díl zodpovědnosti.
Ovšem jako závazek nevnímám "věrnost" tak, jak je obecně vnímána a tak, jak si ji snoubenci slibují na úřadě nebo před oltářem.
Rozumíme si?

Pan,

už se v tom teď nemůžu vrtat, dost mě to zase vzalo.
V té době jsem tak jednoduché řešení neviděla. Byla jsem úplně v ...se svým rozumem.
Po všech stránkách to bylo pro mně i pro něho nesmírně těžké období.

A to všechno mi naskočilo zpátky, když jsem četla  příspěvek Nharte.

Jdu ťukat,  díky .

Tercila napsal(a):

Jo, Seli, tak to já na rovinu říkám, že já bezdomovce ne. Kladné stránky? Jo, bezdomovec může být třeba upřímný člověk, který by nic neukradl. Fajn, hodnotím kladně. Ale to předpokládám i u těch lidí, které znám jako spořádané spoluobčany :).
Charakter, názory a postoje - stejně jako Ty hodnotím velmi. Ale nemyslíš, že právě ty Tebou zmiňované a možná obdivované "postoje" způsobily, že z toho člověka je bezdomovec? Ne, tohle mi nekoresponduje - že bych mohla zapáchajícího bezdomovce za něco obdivovat tak, abych ho "milovala". Já opravdu ne. Právě proto, že všecko se vším souvisí.
Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE".

No, poznám bezdomovca, ktorý je pôvodne inžinier, dobrý kolega a pracovník, a poznám aj okolnosti, za ktorých sa stal bezdomovcom... Neviem, či obdiv a lásku, ale súcit a pochopenie cítim rozhodne. Ono niekedy aj vonkoncom slušný alebo povedzme "normálny" človek má len krôčik k tomu stať sa bezdomovcom. Môj otec bol perzekvovaný za socíku, nesmel byť nejaký čas zamestnaný, ani pôsobiť inak či inak si zarábať. Keby ho vtedy nebola podržala rodina(a hlavne moja mama), mohol by kľudne aj on byť medzi bezdomovcami. Viem, že by som ho mala rovnako rada ako "domovca", práve preto, že kvôli prachom a výhodám nezaprel svoje zásady a presvedčenie. TO je pre mňa podstatnejšie ako mamon.

Heluška napsal(a):

Nharte, jestli jsi mladá a srovnatelně atraktivní v poměru k tanečnicím, nepřekvapuje mě, že to takto velkoryse pojímáš.
Taky jsem byla mladá a asi podobně velkorysá.
Jenže
Pokud je Ti téměř 55 jako mně, asi bys byla opatrnější s návštěvami podobných podniků. Ona se ta velkorysost někam vytratí a zbude strach, že si ho ta mladá třasořitka odvede, jen tak , pro svůj špás a Tobě zbudou jen oči k pláči.

Stejně je to i s případnou nevěrou. Jednou se může stát, že Tvůj muž bude stále v kurzu, ale Ty už nebudeš mít v diáři jediného fanouška.
Ani pak Ti nebude jeho nevěra vadit?

Svokra mojej kamošky chodievala pravidelne s mužom na striptíz a do kabaretu, Keď sa jej kamošky zhrozene pýtali, prečo to robí, odpovedala: "Lebo smotanu vždy zlíznem JA a v tomto veku už som vďačná za každý podnet..." ;) Muž s ňou zostal až do jej smrti a potom veru poriadne spustol bez jej láskavej, hoci dosť generálskej, ale véééľmi prezieravej starostlivosti.

Heluška napsal(a):

Pandorro,
Každý jsme vězněm něčeho jiného. Kdyby to tak nebylo, asi bychom byli jinde s čistou duší, bez zátěže bychom toto lidské hemžení sledovali třeba jako andělé.

Že by mě na starší roky  postihlo moralizování? Fuj. To se mi nelíbí.

Moc toho o Tvém soukromí nevím  a ani nežádám info servis. Nevím, jestli máš partnera, či ne.
Řekněme , že máš. V našem věku není moc jednoduché vytvořit už po několikáté dobrý pár. Tak si jen tak sama pro sebe upřimně odpověz na otázku.
Když Ti bude právě teď současný partner  (nebo imaginární)nevěrný, jsi opravdu tak svobodná, aby to s Tebou nic neudělalo?
Jsi dominantní a máš dost silného egouška, několikrát jsi to  tu připustila . Jak se srovnáš s tím, že se dělíš o partnera s jinou?
Vážně se nebudeš trápit tím, že by mohl odejít jinam?
Vážně budeš tak velkomyslná a řekneš- jdi. Bylo to fajn, já jsem si Tě užila a teď  ať je s Tebou hezky jiné.

V tom případě smekám.

Nie som Pandorra, ale toto ma zaujalo. V takejto alebo podobnej situácii som povedala: "Trhá mi to srdce, ale je neodškriepiteľný fakt, že sme si zrejme dali všetko, čo sme si mohli dať. Keby to tak nebolo, nemuseli by sme riešiť túto situáciu, lebo by si buď nemal druhú ženu, alebo by si to dokázal ukočírovať bez toho, že by som to musela riešiť. Keďže som nútená - a pripúšťam, že v tom nebolo ani zbla dobrovoľnosti - spoluúčastniť sa tejto drámy, robím to, čo cítim ako jediné správne, a totiž že končím svoju účasť a želám vám(vlastne NÁM) všetkým zúčastneným veľa šťastia do ďalšieho života. Howgh!" Podotýkam, že som nežiarlila, nepátrala a nezháňala informácie, ale bohužiaľ nešlo niektoré fakty ignorovať.

Heluška, ak som dobre pochopila - a myslím, že hej - tak ten človek neodišiel OD TEBA K INEJ, ale viac-menej OD PROBLÉMOV. Preč, kamkoľvek, len nie tam, kde by sa od neho žiadala nejaká obeť, ústupok, pomoc... Niet za čím ľutovať. Podľa mňa by odišiel skôr či neskôr aj tak, aj keby si bola jediná žena na svete...

Sel,
už jsem se rozcházela s partnerem i jako mladá a bezdětná. Nevyhovovaly mi nějaké věci a okolnosti, tak šmytec. Trochu jsem si poplakala, on byl smutný, druhou šanci jsem vztahu neuměla dát. Už jsem s ním prostě nechtěla být.

Jenže v dlouholetém vztahu se třemi dětmi je to opravdu jiné. Ten poddajnější se tvaruje pro klid v rodině tak dlouho, až ten přetlak někde vybouchne a u mě to byly gyn problémy. Nechci tady vytahovat, s čím to souvisí. Kdo zná souvislosti nemocí těla, ten mě  má přečtenou.

A když se nahromadí drobné či větší bolístky, křivdy a jiné negace, může člověk natrénovat sebepozitivnější pózy, pořád si to někde tahá sebou.

Asi ještě vyleze mnoho kostlivců. Nestačí říct, že je dobře, že odešel a uvolnil mě pro něco nového.
Pokud zůstává vzpomínkám negativní emocionální náboj, je to jako rozbuška, co čeká na správný spouštěč. No a jeden jsem na tomhle  vlákně našla a reagovala.

A co se týká lízání smetany. Každý  to máme na základě svých zkušeností a svého naturelu jinak
Když nemám potřebu se milovat, nebudu dělat zbytečné chutě partnerovi (pokud ho budu mít) , když mu nemám následně co nabídnout.  Pak by tu smetanu nabídl jiné ženě.
I takový je život ženy.

Tak znova Seli, protože jedeš v jedné koleji :):

"Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE"."

Vím, že špatně může dopadnout kdokoliv (třeba někdo po rozvodu atd.), ale jak říkám, vážit si ho, ráda ho mít, pomoct mu, cokoliv - to ano, to všechno ano, ale ZAMILOVAT se do něj - to už je jiné kafe. Vážně si naprostou bezpodmínečnost zamilování a lásky (tedy v tom partnerském smyslu) představuji jen těžko.

Na kurzu EFT vyprávěla lektorka Sindy o životě v Japonsku.
Lidé- někteří- vystresovaní denodenní honičkou  se rozhodli, že je čas začít žít. Pomalu se záměrně stávají bezdomovci. Nejprve si pod most odstěhují pokoj a pak postupně odkládají pohodlné přebytky. Je jich tam prý hodně. Vysedávají, povídají si a užívají konečně život bez koncernů, šéfů, beze strachu, že něco nestihnou a nepostoupí o příčku výš.

Jenže tihle bezdomovci mají jistě něco ulito pro případnou změnu. A nedá se to srovnat s těmi, co do toho vlítli nechtě, nebo těmi , kteří svou střechu nad hlavou i své sny  vyměnili za čučo.

Tercila napsal(a):

Ilona: " protože můj manžel říká: když je muž spokojený ve svém vztahu, neodchází jinam.

Ilonko, Tvým názorům asi rozumím, ale trošičku tu vidím protiřečení si v jedné věci. Tvůj manžel říká uvedenou větu a cítím, že Ty s ním souhlasíš..... V pořádku: ale TY jsi CHTĚLA (na chvíli) odejít jinam.... I když Ti manželství (asi) klapalo...
Jsi ochotná "debatně" rozebrat ještě tohle? :co: :D

Jsem ochotna debatně tohle rozebrat. Ptej se. Ale předem říkám, že s tímto manželovo názorem naprosto souhlasím.

A co freegans?:) Dva znám a jsou to bezvadní lidé. Tady je o freegans něco na youtube http://www.youtube.com/watch?v=2z4dst6PwFE . Kdo si vleze do odpadkáče pro večeři? A Terci- nemalá část freegans za léta svého "běžného" života vyděla na desítky těch nejrychlejších žihadel;). V tomto případě platí, že hladový nevěří sytému. Mě občas taky přepadne hamižná po nějaké pěkné věci a moc dobře vím, že to je to u mne spíš projev vnitřní nespokojenosti a jen výjimečně radosti. Rychlá a parádní auta se mi líbí spíš jako projev lidské dovednosti, možná proto, že v tomhle smyslu jsem byla nasycena jako mladá (a děkuju za to). Když se někdo dře proto, aby splácel bourák a je z toho celý hýn, že se kvůli tomu za ním kdokoliv otáčí, tak to mi přijde docela srandovní. Na druhou stranu chápu, když na to autí člověk prostě má, je jezdec a užívá si ho jako relax.

Heluško, co udělal tvůj muž za nevěru považuji. Je to jeho velký průšvih, na druhou stranu takovýhle charakter asi prosakoval i dřív... v těchto případech nezbývá než být zas a jenom sobec, který se tvaruje pro sebe.

Jinak k těm freegans- oni většinou usilovně pracují, ale již jen v tom, co považují za smysluplné. Nekupují si oblečení, jídlo a snaží se co nejvíce snížit svoji spotřebu ve všech směrech.

Tercila napsal(a):

Tak znova Seli, protože jedeš v jedné koleji :):

"Nepsali jsme totiž o "vážení" si lidí, psali jsme o "bezpodmínečné LÁSCE"."

Vím, že špatně může dopadnout kdokoliv (třeba někdo po rozvodu atd.), ale jak říkám, vážit si ho, ráda ho mít, pomoct mu, cokoliv - to ano, to všechno ano, ale ZAMILOVAT se do něj - to už je jiné kafe. Vážně si naprostou bezpodmínečnost zamilování a lásky (tedy v tom partnerském smyslu) představuji jen těžko.

Zamilovanie je pre mňa len JEDNA forma bezpodmienečnej lásky, iná je láska k dieťaťu, rodičom, atď. etc. Pre MŇA je aj TOTO bezpodmienečná láska, je pre mňa skôr o ľudskosti než o telesných vášňach a je BEZPODMIENEČNÁ. Zamilovanosť je iné kafe, iste, ale ja som skôr mala na mysli: Ak sa zamilujem do človeka v jeho konjunktúre a on potom z nejakých dôvodov(asi skôr iných ako osobná lenivosť, povedzme) padne na dno, neprestanem ho bezpodmienečne milovať a neopustím ho. Ak pravda neurobí niečo, pre čo si ho prestanem ĽUDSKY VÁŽIŤ. To je u mňa totiž prvý predpoklad onej bezpodmienečnej lásky - a niekedy je láska dokonca taká silná, že prekoná aj onu stratu úcty... Ale tak to mám ja a ty to zrejme máš úplne inak, čo je samozrejme len a iba prínosné v rámci diskusie. ;)
A pripúšťam, že som jednokoľajka, možno dokonca úzkokoľajka :lol: , ale to som proste ja... Na svete je toľko nádherných iných tratí, stačí len vykročiť, nikoho nedržím.

Heluška napsal(a):

Sel,
už jsem se rozcházela s partnerem i jako mladá a bezdětná. Nevyhovovaly mi nějaké věci a okolnosti, tak šmytec. Trochu jsem si poplakala, on byl smutný, druhou šanci jsem vztahu neuměla dát. Už jsem s ním prostě nechtěla být.

Jenže v dlouholetém vztahu se třemi dětmi je to opravdu jiné. Ten poddajnější se tvaruje pro klid v rodině tak dlouho, až ten přetlak někde vybouchne a u mě to byly gyn problémy. Nechci tady vytahovat, s čím to souvisí. Kdo zná souvislosti nemocí těla, ten mě  má přečtenou.

A když se nahromadí drobné či větší bolístky, křivdy a jiné negace, může člověk natrénovat sebepozitivnější pózy, pořád si to někde tahá sebou.

Asi ještě vyleze mnoho kostlivců. Nestačí říct, že je dobře, že odešel a uvolnil mě pro něco nového.
Pokud zůstává vzpomínkám negativní emocionální náboj, je to jako rozbuška, co čeká na správný spouštěč. No a jeden jsem na tomhle  vlákně našla a reagovala.

A co se týká lízání smetany. Každý  to máme na základě svých zkušeností a svého naturelu jinak
Když nemám potřebu se milovat, nebudu dělat zbytečné chutě partnerovi (pokud ho budu mít) , když mu nemám následně co nabídnout.  Pak by tu smetanu nabídl jiné ženě.
I takový je život ženy.

Heluška, áno, máš pravdu - ale tá žena už vtedy mala rakovinu, vedela o tom(a tušila to aj rodina), ale napriek tomu neobmedzovala ani seba, ani druhých - a preto s ňou všetci zostali až do (trpkého) konca. Ale to je samozrejme individuálne, každá žena i muž sú iní, každý vzťah je iný. Ja som len chcela povedať, že ak muž neustojí pri chorobe ženy prosté pokušenie, mám pre to isté pochopenie, ale ak ho neustojí tak veľmi, že odíde stáť inam... tak by bol podľa mňa odišiel tak či onak. Aj bez pokušenia, aj bez iných žien. Je mi to ľúto, ale ja to zvonku vidím takto. Zasa je to o vnútornom nastavení, a nie o vonkajších pokušeniach.
Viem, o čom hovorím, odo mňa odišiel partner po 9 rokoch vzťahu - v rámci dvojročnej krízy - a pokušenia boli vždy rovnaké, ja som sa tiež nejako zásadne nezmenila - ale zmenil sa náš vzťah a on to napokon neustál a jednému pokušeniu rád podľahol(pričom ho predtým X-krát odmietol, ako som sa dozvedela). Pokušenia sa nezmenili, zmenili sme sa my a náš vzťah.

Tercila napsal(a):

Tercila: Bezpodmínečná láska neexistuje.
Samozřejmě, že ano, ty jí jenom nejsi schopna. Jak by taky moralista mohl, že?

Milý Axi, neurážej tady :D a přiveď na příští sraz babinetu nějakou z hlaváku..... když jsi schopen bezpodmínečné lásky :D Stejně Ti tu nevěřím ani slovo :D

Pravda přece nemůže nikoho urážet, ne? A jestli se z mojí dcery nebo manželky někdy stanou bezdomovci, nemyslím si, že by se v mém vztahu k nim něco změnilo. Nejsem ty.

Ja som len chcela povedať, že ak muž neustojí pri chorobe ženy prosté pokušenie, mám pre to isté pochopenie, ale ak ho neustojí tak veľmi, že odíde stáť inam... tak by bol podľa mňa odišiel tak či onak. Aj bez pokušenia, aj bez iných žien.

Myslím, že muž, který odejde od nemocné ženy neodchází za jinou. On odchází, teda spíš utíká, před tou nemocí (však víme, jak pánové cizí choroby neradi), obavou z nezvládnutí péče atd.. Může pak skončit u jiné, ale není to primární důvod odchodu.

Heleno,

Moje první operace odstartovala  děsné období .Snažil se , ne že ne.
Jen mu nedošlo,  že ne každá nemoc a potíže  jsou viditelné jako zlomená ruka.  A že to může trochu trvat, než se dá žena do pořádku
Během tří měsíců byla druhá operace, ale před ní jsem ležela ve špitále  pár týdnů, už nevím jestli 3 nebo 5.
Jak žil nevím, ale provoz domácnosti s pomocí tchýně zvládl. Pak další týdny sex. abstinence a  taky začaly mé klimakterické výkyvy nálad.
To už začala  doma houstnout nepohoda.
Žena v přechodu a děti v pubertě, obzvlášť syn s LMD. :dumbom: :dumbom:
No nezvládl to. Přestalo mu s námi být dobře, takže když se do toho zamotala jiná žena a sex v novém kabátě, byl rozhodnutý.
Už jsem to tu někde psala, to jsme ustáli, ale o 2 roky později odešel definitivně.

Tak asi kombinace útěku od  velkých starostí a intenzivní intimní život s čerstvou a bezdětnou  ženou, kde děti nekřičí, nenosí poznámky,  kde je stále uklizeno atd.
Na všechno jsou v manželství dva, určitě jsem tomu nějakým způsobem přispěla.
Jenže muži neradi řeší a já jsem asi podcenila signály, které občas jakoby mimochodem, vysílal.

Stále mám pocit - ale môžem s akruto mýliť - že keby príbeh vášho vzťahu musel povinne mať meno, neznelo by Nevera, ale Útek pred realitou alebo Nezvládol som zaťažkávaciu skúšku... Sorry, ale naozaj by som ešte pochopila(hoci nie obdivovala... ale... ), keby hľadal sex idne za okolností, že doma je nemožný... ale odchádzať nemusel a asi nemal. No ale všetci občas robíme veci, ktoré by sme nemali. Bohužiaľ. Neprislúcha mi súdiť ho, nakoniec neviem presne, kao by som sa v podobnej situácii zachovala ja... ale o nevere to naozaj nemusí byť.

Seli,
už na tom nic nezměním, pravé pohnutky zná jen on. Prostě si vzal od života to, co chtěl a to  bez ohledu na děti a ženu.
Vlastně jsem na počátku chtěla jen říct, že nás někdy život dokope ke změně postojů a názorů dost bolestivým způsobem a všechny ty změny mě dost a nadlouho rozhodily.
Že se v tom budu hrabat i za tak dlouhou dobu jsem však netušila.

Iste. Mňa zasa rozchod s mojím bývalým donútil priznať si, že človek, s ktorým som 9 rokov žila, mal aj vlastnosti, ktoré som nevidela alebo nechcela vidieť. Taký je život. Aspoň mi nemusí byť ľúto, že už nie sme spolu - takého, ba lepšieho, nie je problém nájsť.

Selima: "Zamilovanosť je iné kafe, iste, ale ja som skôr mala na mysli: Ak sa zamilujem do človeka v jeho konjunktúre a on potom z nejakých dôvodov(asi skôr iných ako osobná lenivosť, povedzme) padne na dno, neprestanem ho bezpodmienečne milovať a neopustím ho.

Jo, tak to je myslím naprosto jasné, že neopustím člověka, kterému se v životě "nezadaří". Já jsem měla spíš na mysli představu, kdy jdu po hlaváku v Praze (nebo kolem popelnic na našem sídlišti) a uvidím toho "smradlavého bezdomovce" - tam prostě není možné, abych se v ten moment "bezpodmínečně" zamilovala :D - takhle jsem to myslela já, víš? :). Na to já fakt nemám :D.

"Ak pravda neurobí niečo, pre čo si ho prestanem ĽUDSKY VÁŽIŤ. "

Tak vidíš, že vždycky nějaká podmínka lásky existuje ;).

Vidíš Seli, i Ty máš tohoto partnera stále plnou hlavu. Ve svých příspěvcích o tom vztahu sem tam něco zmíníš. Taky tam asi bude nějaká bolístka, která potřebuje na světlo , aby mohla být vyhnaná ven.
Někteří partneři se prostě zadřou pod kůži a rozum je na to krátký.

Díky tomuhle vláknu jsem něco našla a ťukáním uvolnila. Jenže stačí jiný úhel pohledu a vyskočí další aspekt a můžu ťukat znova.
Dnes mi přišla malá zkouška do cesty a je mi jasné, že jsem ji  moc nezvládla. Pozvala mě na kafe a pokec bývalá tchýňka. Jako vždy jsme semlely kde co. Taky dovolenou . Při té příležitosti mi ukázala pohledy ze slunné jižní Evropy, kde se plavil v přepychové lodi její syn se svou ženou. Obecně mu přeji odpočinek po těžké práci. Fakt je to dříč.
Na druhé straně jeho a můj syn předělává starý barák a to jsou každé šikovné ruce dobré a nějaká hmotná pomoc by taky nebyla k zahození. A tady je ze strany otce ticho po pěšině a syn si o pomoc sám neřekne.
Jsem špatný člověk, když mě to s..., že si BM všude natřásá peří a krev své krve zapřel, jakoby děti vůbec neměl. Je mi z toho smutno...moc smutno
Co jsem udělala špatně?
Kolik toho žena matka unese, než ji to totálně p.ř.i.s.e.r.e k zemi?
Nemusíte reagovat, jen jsem si dovolila upustit páru.

No, toto bol hlavne zatiaľ môj jediný pokus o rodinný život - a nadlho, ak nie natrvalo, ma z takýchto túžob vyliečil. Hm, natrvalo asi nie, pomaly dozrievam k ďalšej životnej etape, ale poznamenal ma dosť, hlavne teda vzťah k jeho synovi a jeho vyústenie... Ale neznamenal pre mňa zasa ani rezignáciu na vzťahy, ani zatrpknutie na chlapov, vďakabohu.
A Tercila, keď som to napísala a predstavila si jeden svoj vzťah ku konkrétnemu človeku, opravila som si, že vlastne ISTÝM spôsobom mám rada aj niekoho, koho si už ľudsky nevážim. Iba som v kontakte s ním ostražitá a nechcem s ním mať úzke vzťahy; ale keď bude treba, pomôžem mu a kľudne si nechám od neho aj pomôcť. Mám ho rada ako vzdialeného príbuzného, zhruba. Takže asi áno... nie veľmi intenzívna, ale ISTÁ láska existuje bez podmienok.

Heluško, ahoj
asi kombinace útěku od  velkých starostí a intenzivní intimní život s čerstvou a bezdětnou ženou
Asi by odešel stejně... Ty jsi, zaujata svými problémy (a ani se nedivím), přehlížela "jeho signály" a on si, přesně jak píšeš, neuvědomil, že to není "viditelně zlomená ruka". Takže když se v jeho okolí vyskytla nová žena, měl určitou "výhodu" v tom, že měl KAM odejít. Přece jen je to lepší, než ubytovna a, ošklivě řečeno, líp se odchází z takzvaně "velké lásky", než přiznat sobě i okolí, že s tou nemožnou babou v přechodu (sorry) a prudícími puberťáky už být nechce, protože se najednou od něj požadují věci, které nikdy nedělal (přestože ta ženská je předtím zvládala s přehledem).
Fakt je to dříč. Na druhé straně jeho a můj syn předělává starý barák a to jsou každé šikovné ruce dobré a nějaká hmotná pomoc by taky nebyla k zahození. A tady je ze strany otce ticho po pěšině a syn si o pomoc sám neřekne. Jsem špatný člověk, když mě to s..., že si BM všude natřásá peří a krev své krve zapřel, jakoby děti vůbec neměl.
Taky si o hodně věcí neumím říkat - mé kámošky tomu říkají různě - od falešné hrdosti po blbost :-). Možná je tvůj synek to samé, možná se zaťal, když táta odešel, možná má pocit, že by táta měl pomoc nabídnout sám, nevím. Na druhou stranu, tihle dříči, kteří se k něčemu dopracovali vlastní prací (což je asi případ tvého BM) si velmi často myslí, že když to dokázali oni, můžou ti druzí taky, aneb "mně taky nikdo nic nedal zadarmo". Prostě kluci jsou dospělí, tak ať se snaží. Já vím, jak to cítíš, moje děti takhle "nechtěli" babi s dědou (moji rodiče). Ti se, pravda, místo milenek, věnovali ostatním vnoučatům, ale ve výsledku je to totéž.  Přemíláš, co je špatně, proč oni ano a ti druzí ne - ale NENÍ to tvoje vina. Prostě mají jinak nastavené vztahy a bohužel nezbývá, než se s tím smířit. Víš, říká se "koně můžeš dovést k vodě, ale napít se musí sám"...

Heluško,
vše co se nám děje, každé příkoří, má příčinu v našem chování v minulém životě. Nic se nám neděje náhodou.
Představ si sama sebe v jeho roli, to samé: opuštění nemocné a "opotřebované" partnerky jsi provedla kdysi ty.
Teď vidíš jak bolestivé to je. Není to ale jen o poučení, je to i o odpuštění. Protože pokud mu teď neodpustíš, příští život se vaše role zase vymění, staneš se nástrojem jeho poučení. A tak pořád dokola, dokud si to jeden neuvědomí a nepřeruší ten kruh.

Jinak s tebou soucítím, je to smutné a věřím, že to není lehké :pussa:

Pol,
:D díky za návrat do reality :D
To , co píšeš je pravda, dávno to vím.
Jenom vědět je jedna věc  a srovnat  se s tím je věc další.
To teď nemyslím sebe, ale v obecné rovině.

Ty moje bolístky jsou hodně staré a některé se mě festovně drží, takže nevylučuji, že jsem si je přitáhla z jiného života.
A teď to v sobě přežvykuji a pitvám, hledám cesty, kudy ven, jak se osvobodit .
Je to na :dumbom:,  někdy mám dojem , že jsem došla zatím jen tam, kde jsou jiní třeba ve 25 letech.

Heleno

:D Ty o tom víš něco víc? Jako bych slyšela sama sebe. Nečte se to dobře , ale je to tak.

Heleno Ty o tom víš něco víc? Jako bych slyšela sama sebe. Nečte se to dobře , ale je to tak.

Heluško, tovíšžejo Ne teda odchod k jiné, ale "odchod" jaksi duševní. Tělo zůstává - přece jen potřebuje, aby se o ně "někdo" postaral, že... To jsou ty životní zkušenosti, bohužel.

Holky já nevím. Pořád hledáte vinu u mužů, jak nezodpovědně utíkají od Vás, za jinou ... A to jako věříte, že utíkají za ženou co líp uklízí, líp vaří a líp žehlí ? Nebo je to v tom, že díky své uklízecí posedlosti nejste ženami plné vášně a sexuální touhy ?
Protože za sebe Vám můžu říct, že když budu mít plné břicho a prázdný pytlík, rozhodně neuteču a ani nebudu mít důvod. A pozoro. Uvařím sám a líp, než většina z Vás. Aspoň zatím jsem každou vykrmil tak o 10 kilo ( neplánovaně ).