Nevím , komu se svěřit , ale třeba mi snažilky taky poradíte .
Teď po osmi letech našeho vztahu , mi začaly tikat biologické hodiny , a to docela dost , až mi to děsí. Tak jsem to téma zkusila doma naťuknout a bohužel jsem dost narazila:( Odpověď byla " rozhodně ne " . Jako důvody mi udává : že je nám dvoum spolu dobře a určitě by to poznamenalo náš vztah , bojí se té " druhé koleje" , také máme spoustu společných sportovních aktivit , které by jaksi případným mateřstvím vzaly za své.
Prostě je mi smutno , když tady čtu o těch vašich // a jak se na mimi společně s partnerem těšíte .:grater:

Ahojky, a kolik mu je?  můj přítel do nedávna taky nechtěl ani slyšet :)  je mu 33 :)

Iru teda to by mě taky zajímal ten jeho věk????

Je mu 36 , takže žádnej hošík už to neni a mě 30 klepe na dveře.

Iru, no tak to si myslím že už by mohl :)  a říká že nechce nikdy, nebo zrovna?   :) v tomhle ti neporadím   :(

Možná že jednou někdy by chtěl , no jo , ale co já chudák ? :rolleyes:

Iru, ani rozumná rozmluva nepomohla? :)

Asi jsem trošku sobec , co ?

No já osobně bych spíš řekla že je sobec on :)

Rozumně jsme spolu už mluvili . Bojim se , že bych slyšela tu samou odpověď . Toto téma je u nás dost neoblíbené .

Iru je to strašné když se tohle stane. Nevím jak poradit, já jsem více bojovná a rázná, vždy když mi o něco jde tak bojuju (někdy dám i nůž na krk   ;) . Nevím ale jaké je tvůj partner povahy a jaký je váš vztah a kdo tzv. velí. Určitě bych to nenechala jen u té jedné rozmluvy a polehoučku do něj šila. V tomto věku si myslím že chlap už nemá naco čekat. Copak chce své dítě vodit do školky jako důchodce? Fakt ty chlapy nechápu, ale oni jsou prostě jiní. Každé možné vybočení ze zaběhlého života je hned vyvede z míry. Myslím že když ho budeš pomaličku natukávat tak časem poleví.

Něco podobného udělal můj kolega v práci své manželce. Taky jsem mu pěkně dala :dumbom: a ještě se s tím chlubil de.il. (jedno dítko už maji 12 let)
Ona za ním prý přišla že by chtěla ještě mimčo a dcera že by ráda pejska a víte co on nato? No tak budeme mít pejska. A koupil čokla jako kr..., který musí být jen na zahradu. No nenakopaly byste ho do ....

No vidíš Pavli a můj přítel raději mimčo než dalšího hafana :)   (mám jen dva )  :)

Tady je opravdu každá rada drahá :(
Ať se na věc, pokusí podívat Tvýma očima(představa, přehodit si role)
Ale když partner zabejčeně nechce, tak s ním asi nehneš.

Azalko já budu mít oboje, snad když se příroda umoudří

Iru neboj, určitě mu to dojde. A ptala si se proč přesně dítě nechce? Poznamenání vztahu a jiná kolej není pádný důvod, to je jen výmluva. Protože je také otázka (a tu si musíš položit) pokud to dítě nechce vůbec proč s ním být.
Proto musíte to téma pořádně probrat a žádný že se mu to téma nelíbí.

Děkuju moc za příspěvky , ale nůž na krk , to asi nedovedu , moc ho mám ráda  , snažim se ho pochopit , ale někdy se vyznat v mužských pocitech je dost těžký . Však to asi znáte , zkusim tuto debatu doma znovu otevřít ( jestli najdu odvahu ) . JInak psů máme doma dost , takže starat se je o co , ale mimi je mimi :dudlik:

No tak s těma hafanama klobouk dolů....
Víš jak už tu někdo psal.. jde  o to co chceš  :) já osobně se přiznávám že touha po miminku by byla asi silnější ... nebo lépe řečeno byl by to mezi námi tak zásadní nesouhlas, že by to stejně nevydrželo.... a kdyby se to překouslo, tak vím, že bych jednou hrozně moc litovala :)

Asi bych spis zatlacila, i kdyz chapu, ze ho mas moc rada, ale musis mit taky trosku rada sebe :)  Rozhodne se toto tema neboj znovu otevrit, i kdyz neni oblibene, asi by tvuj manzel mel vedet, jak moc zasadni to pro tebe je!

Podle toho , jak ho znám , tak by se určitě se mnou nerozešel , to by radši řekl že tak teda jo . ( i když občas dokáže překvapit ) Ale když já jsem asi moc romantická , já bych si přála , aby jsme mimi chtěli oba a oba ho pak měli rádi . nerada bych , aby mi něco pak vyčítal , nebo abych pak na všechny ty starosti byla sama.

Ja vim, ale ono ne vzdycky je vsechno tak romanticky, vis ;) A ja verim, ze by se tvuj manzel na miminko taky tesil a mel by ho rad...jen ma holt tu pocatecni barieru a tu musis nejak prekonat :reta: Pokud je mu 36 let, tak uz se dostal do veku, kdy ma rad sve pohodli a asi se mu nechce nic menit, nejradsi by, abys se starala jenom o nej. Musis to brat tak, ze chlapi holt zadne biologicke hodiny nemaji :)

A nemáte v okolí nějaké zmámé, kteří by mimi měli? Možná by třeba pomohlo zajít k nim na návštěvu, aby viděl, že i s mimi je možno žít plnohodnotný život :)

Pet napsal(a):

A nemáte v okolí nějaké zmámé, kteří by mimi měli? Možná by třeba pomohlo zajít k nim na návštěvu, aby viděl, že i s mimi je možno žít plnohodnotný život :)

Ne, to prosím tě ne!
To by byla spíš antikoncepce!
:)
Chlap se nesmí dozvědět, že ty začátky s dítětem nejsou ani trochu romantické a tak dokonale šťastné, jako na fotkách rodin z časopisu "Strážná věž" od SJ... :D

Jo jo Rhea na to kápla , to svoje pohodlí , to je to , o co se bojí .:usch:
Já to s tou romantikou myslela tak , jako chtít oba , oba se radovat , když se to povede , atak . Rozhodně nepovažuju výchovu dítěte za romantiku :D

No však už to chce také známe s trošku odrostleším mimi a tu návštěvu vhodně načasovat :lol:

Já myslím že by ses měla na romantiku vykašlat a spíš se zaměřit na to, abys manžela přesvědčila, aby miminko chtěl ;) Ona ta romantika taky přijde, věř mi...jakmile se prolomí ta bariéra, žačne se taky těšit třeba na to, že bude se synem chodit na fotbal :) Asi mu budeš muset vysvětlit, ať se toho nebojí, že o nic nepřijde a ani o tebe ne, že to jen potvrdí a naplní váš vztah. A že přece chce mít pokračovatele rodu, ne?! :) Znáš to, postavit dům, zasadit, strom...zplodit syna...na to sakra musí slyšet! :) Urřitě to ale nevzdávej jen kvůli tomu, že manžel nechce měnit své pohodlí, copak jsou nějaké sportovní aktivity argument na to nemít ditě? :/

Já to rozhodně nevzdám , dobrovolně být bezdětná , to néé , to si neumim představit .
Napište mi prosím , ty co už děti máte , jak se to odrazilo na vašem partnerství ?

u nás to bylo tak že když jsme se domlouvali že vysadím prášky tak jsem mu vysvětlovalo že to nemusí přijít hned ale může to trvat i několik měsíců,to jsem netušila že i roků :dumbom: a taky že nejsem nejmladší apod. Teď mi bylo 30 takže tě chápu...držím palce aby se to u vás rozlousklo brzo :pussa:

iruscha napsal(a):

Já to rozhodně nevzdám , dobrovolně být bezdětná , to néé , to si neumim představit .
Napište mi prosím , ty co už děti máte , jak se to odrazilo na vašem partnerství ?

Narození dítěte je každopádně velká zkouška vztahu. Mnozí ji neustojí. Většinou chlapi. To obvykle bývají ti, co dítě chtějí méně.

Opravdu nedoporučuji partnera nutit. Ale měl by jasně vědět, že Ty bez dětí nechceš být, a postavit se k tomu. Bu´d tedy-ano, uděláme si dítě, nebo-ahoj, jdu jinam, kde dítě chtít nebude...

Nemáš jistotu, že dítě bude naprosto bezproblémové, nevíš, jak se Ty sama po produ změníš, to vše by se Ti mohlo vrátit v negativním. "vidíš, Tys to chtěla...!

My jsme chtěli první dítě oba. Po jeho narození tak trochu katastrofa. Vztah šel do háje, krizovka jak blázen, dítko půl roku jen řvalo ve dne v noci.
Druhé dítě po dvou letech, přála jsem si ho já , asi jsem skrytý masochista :), manžel víceméně spíš svolil, než že by byl nadšen. Druhé dítě po narození víceméně bez problémů (normální neuřvané dítě, pro mě skoro zázrak), vztah to nenarušilo, naopak. Tím, jak já jsem se cítila šťastná, a tak nějak "celistvá" (...konečně jsme všichni...), tak se to odrazilo i ve vztahu. Pozitivně.

iruscho já s tím měla taky ze začátku velký problémy, já už chtěla vysadit před třemi lety, ale přítel řekl rozhodně NE, pak před dvěma roky a stále bylo rezolutní NE, ale už jsem mu sdělila, že Dr. nám dává poslední rok (i když popravdě řekla ještě dva :rodna: ), takže před rokem jsem mu zkrátka oznámila že vysazuju a jestli se nezačneme snažit tak už mimi nemusí být nikdy. Pomaloučku polehoučku jsem ho na to celé ty 3 roky připravovala a dnes jsme ve stavu, že o tom moc nechce mluvit - má pořád tu svojí pózu, ale přitom se snaží jak jen může aby už to bylo (poslední asi 4 měsíce). Moc o tom nemluvím a nechávám ho snažit se a navíc má pocit že k tomu došel sám a to byl účel. Tak vydrž, snad to tomu tvému taky dojde, určitě bude chtít taky po sobě něco zanechat a to něco moc krásného :hjarta: v podobě :dudlik:

Iruschko http://www.novinky.cz/clanek/133069-co- … er-ne.html

Ahoj, mrzí mě to, ale myslim že je to pěknej sobec. Sice na něj nemůžeš tlačit, ale měl by vědět jak to cítíš. Je pravda, že pak zjistíte nějaké překážky/nechci strašit/ a nemusí to být ani za 5 let. Asi bych zkusila vysadit antikoncepci i ze zdrav. důvodů a at se o ochranu stará kdyžtak sám. Uvidíš který pohodlí si zvolí. Manža zas nechtěl po 5 letech snažení na Ivf, a to věděl, že přirozeně mít nemůže. Ted čekám na výsledek a najednou to z něj spadlo a těší se. Ten tvůj by si měl uvědomit, že oba máte nejvyšší čas.

Irusch ten tvůj je už zestrárlej zpohodlnělej sobec :o Neber to nijak špatně, ono se v tom zajetým pohodlíčku těžko přizpůsobuje řvoucímu miminu , probdělým nocem apod...
Ještě by mě zajímalo kolik roků je Tobě ??Budu předpokládat, že tak kolem 30...rozhodně máš nejvyšší čas..
My jsme to doma řešili před nějakým časem taky, ale tam byl důvod odkladu jiný...Přítel má už 2 děti z prvního manželství, tak necítill zatím potřebu, ale já jo, tak jsme se kolikrát kvůli tomu taky pěkně pohádali...Ale pamatuju se, že jsem si ho pěkně podala na jedné společenské akci, kde jsem při tanci na něj vybalila, jak si to teda představuješ, mám jít o dům dál nebo co ??? A bylo to...:D Dneska jsem čerstvě těhotná a máš vidět jak mi masíruje bříško a furt mě pozoruje ...:D

Holky, já vám moc děkuju za příspěvky a hlavně nápady , jak na něj . Budu si to muset probrat v hlavě , jestli zkusim metodu nátlaku a menšího vydírání :P , nebo pomalýho nenápadnýho ukecávání ) :gloria: . Sranda je , že HA neberu , takže je to opravdu jen na něm .
Ráčku , uplně to vidim před očima , jak ti tvuj manža (přítel ) hladí bříško a společně se těšíte , to je právě to , co já si moc přeju a když to tady tak čtu , tak jsem z toho naměko . Nikdy bych netušila , že ta touha po mateřství mě taky dostihne , vždycky jsem byla hrdinka , že mimi néé a že je dost času , ale jakási biologická potřeba , či -co , je silnější a silnější . :(

jo a bude mi těch 30 . :co:

Irus, ja bych mozna zvolila tu metodu natlaku, moc bych necekala. :D Jak pises, bude to 30 a taky to muze trvat rok, dva...mezitim ti do toho muze prijit nejaka nemoc jako me a ejhle, je mi 34 jsem porad snazilka :) A to jsem to presne ve 30ti taky zacala planovat. Nechci te vubec strasit, treba budes mit stesti a budes tehu hned, ale je treba pocitat i s horsima variantama. A tomu tvymu manzilkovi pak budu uz 40 a nebude se mu chtit vubec. :) A neboj, prijde i ta romantika, jen ted holt musis zapracovat :styrka:

iruscha napsal(a):

Já to rozhodně nevzdám , dobrovolně být bezdětná , to néé , to si neumim představit .
Napište mi prosím , ty co už děti máte , jak se to odrazilo na vašem partnerství ?

Iru pokud ještě chceš tak si přečti také mojí zkušenost. :)

S manželem jsme žili 5 let a náš život byl dost divoký. Práce, kamarádi, zábava, dovolená ....atd. prostě pohodička.
Když jsem tenkrát za ním přišla a řekla mu že bych chtěla mimčo, ale že to asi nebude stejně dřív jak za půl roku, nic nenamítal :vissla:. Vysadila jsem tedy HA a nechala tělo volně dýchat. A hle už druhý měsíc jsem zjistila že jsem těhule :supr: . Když sem mu tu krásnou zpráva sdělila (v domnění jaká bude radost) mi odpověděl " hm, a co mám s tebou dělat" a pokrčil rameny. Je fakt že sem to obrečela, ale po pár dalších ranách jsem se vzepřela (a jak už sem psala že jsem v dosti případech hodně tvrdá) mu řekla at si to laskavě rozmyslí. Bud se bude chovat tak jak má, nebo půjde z domu a já si to maličký vychovám sama. Samozřejmě sem věděla že mě neopustí. ;)
To byste holky nevěřily, pomaličku se začal měnit. Byl pozorný, obskakoval mě, jezdili sme na výlety apod. No a když se malá narodila, on byl samozřejmě u porodu, tak se tam rozplakal a říkal jak moc mě miluje a děkuje mi za tak krásnou holčičku. :godlike: Kam sme přijeli se chlubil že si jí odrodil sám a sám si jí i umy, to je pravda. Po narození se z něj stal hotový beránek a náš vztah se více upevnil. Od té doby se vůbec nehádáme (no občas to samozřejmě zaskřípe), ale to je spíše jenom dohadování. Vždy se domluvíme na střední cestě. Takže mimíska pro vztah můžu jen doporučit.

No nakecala jsem toho asi až dost, ale snad ti to pomůže v tvém odhodlání nakousnout damo znovu toto téma.
Držím palečky at to dobře dopadne.
PS. dej mu trochu času

Iru možná to trochu zabolí, ale mám podobnou zkušenost, taky mi bylo 30. Teď je mi 34, mám necelý měsíc po svatbě s někým úplně jiným a miminko už k nám snad po těch letech taky přijde.
Obávám se, že tvůj partner je velký sobec. Pokud nepomůže decentní nátlak, uvažovala bych o tom, jestli opravdu nechce dítě nebo nechce dítě jen se mnou.
Věřím, že mu nakonec dojde, jak moc velkou chybu dělá a miminko mít budete.

Iru - myslím, že hodně holek se tady shodlo na tom, že ( menší, větší :D ) nátlak na něj asi bude potřeba...
Určitě není tak hloupej a ví, že ti roky utíkají a je ti 30 let a může a nemusí to trvat rok apod...Hold to pohodlíčko, toho se vzdát to je to nejhorší ...Chlapi jsou na určitě věci natvrdlí a nedochází jim to tak rychle jako nám...Chápu, že ho máš ráda, ale za cenu, že bych kvůli němu byla bezdětná to bych ho raději nakopala ....
Držím ti moc palce, aby to dobře dopadlo a ty brzo čekala :dudlik:

Ráček to shrnul úplně přesně. Chlapi jsou prostě takový. Ne každý se do mimča hrne, ale většina těch "normálních" jsou pak prima tatínkové. Iruš, takže hlavu vzhůru a šup do nátlaku. Jestli chceš miminko, tak jdi do toho! věk na to máš a opravdu to může trvat dlouho, než otěhotníš. Držíme palcce a dej nám vědět, zda se to nějak nepohnulo :)

Já tedy nevím, ale slovo nátlak se mi příčí. Co když ho Iruš někam dotlačí, prcek se narodí a on pak zjistí, že to fakt nezvládne a opustí je. Tohle by si asi nepřála. Navrhuji debatu na toto téma s tím, že partner si může stát na svém a pak se podle toho zařídím já. Ono to miminko není alespoň zpočátku jen o tom pozitivním, určitě to vztah ovlivní a nemusí to být vždy jen pozitivně.
Držím palce.

potvurkapodivna napsal(a):

Já tedy nevím, ale slovo nátlak se mi příčí. Co když ho Iruš někam dotlačí, prcek se narodí a on pak zjistí, že to fakt nezvládne a opustí je. Tohle by si asi nepřála. Navrhuji debatu na toto téma s tím, že partner si může stát na svém a pak se podle toho zařídím já. Ono to miminko není alespoň zpočátku jen o tom pozitivním, určitě to vztah ovlivní a nemusí to být vždy jen pozitivně.
Držím palce.

Naprostý souhlas.
Nátlak by se mohl hrubě vymstít.
Když chceme dítě, je lepší si najít muže, co chce taky dítě...

Ja myslim, ze "natlakem" mysleli vsichni jen dat jasne najevo, jak moc dulezity pro Irusu je mit dite a asi i to, ze kdyz ho manzel opravdu chtit nebude, tak ze pro ni mozna i varianta rozchodu. Ze neni schopna obetovat sve materstvi. Takze treba ne natlak v pravem slova smyslu, ale dat jasne najevo svuj nazor a postoj.

rhea12 napsal(a):

Ja myslim, ze "natlakem" mysleli vsichni jen dat jasne najevo, jak moc dulezity pro Irusu je mit dite a asi i to, ze kdyz ho manzel opravdu chtit nebude, tak ze pro ni mozna i varianta rozchodu. Ze neni schopna obetovat sve materstvi. Takze treba ne natlak v pravem slova smyslu, ale dat jasne najevo svuj nazor a postoj.

Obětovat mateřství - nebo vztah? To je otázka...

Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam :kapitulation: A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.

rhea12 napsal(a):

Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam :kapitulation: A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.

Jenže dítě Tě opustí nakonec každopádně. :)
Ale upřímně, taky bych volila mateřství před partnerstvím.
Ale PSSST! Neříkejte to muži!
:lol:

rhea12 napsal(a):

Martinko, asi to ma kazdy jinak...ale ja bych materstvi neobetovala. At je to jakkoliv, tak tvuj muz te muze po par letech opustit, proste ti zamava a pujde jinam :kapitulation: A pak cloveku zbudou jen oci pro plac. Ja bych nevahala a radeji bych obetovala vztaj s muzem, ktery se mnou dite mit nechce a verila bych, ze se najde jiny, ktery ho bude chtit. Nezustala bych bezdetna proto, ze muj partner nechce deti. Ale volba je na kazdem, to je jasne. To je jen muj nazor.

Já s tím souhlasím :-) Tohle jsem řešila spíš z opačné strany. Děti nemáme a já jsem přítelovi řekla, že nevím, jestli je někdy budu chtít - že je možné (nikoli jisté - třeba mě biol. hodiny doženou) že dítě nebudu chtít mít - vůbec. A že pokud ho chtít nebudu, tak si dítě nebudu pořizovat "jenom" proto, abych si udržela partnera. Přítel odpověděl, že ale nezaručí, že v tom případě se mnou dál bude. (Mrzelo by ho, kdyby dítě/děti neměl...) - Samozřejmě že to zabolí, ale chápu to. V opačném případě bych uvažovala stejně.
No ale to jsou teorie, uvidíme jaká bude praxe :-) (Je to horší o to, že přítel je jedináček... jiná vnoučata než jeho, jeho rodiče mít nebudou...)...
Zatím to neřeším, věřím, že všechno nakonec bude tak, jak má být (s dětma i bez nich).

Rheo naprostý souhlas ! Máme na mysli formu nátlaku jako jasné vyložení karet na stůl...Jasné řečení toho jak si představuji další společný život a pokud se představy rozchází nemá dle mého názoru smysl v tokovémtu vztahu setrvávat...
Pro mě je mateřství natolik důležité, že bych se vůbec nad otázkou zda vztah nebo mateřství nerozmýšlela...
Pokud partner miluje opravdově, miluje ženu i s tím, že bude ( chce ) mít děti, dítě ...A pokud je chlap sobec, který se nechce vzdát pohodlí, patří ho kopnout :dumbom: a najít si chlapa, který rodinu chce ...

Neni to vůbec jednoduchý , co ? Dnes je pátek , tedy příležitost udělat si pěkný večer u skleničky vína . Zkusim jen tak nahodit řeč a uvidim ( pak vám dám vědět ) .  :cool:
Taky mám strach z toho , že když se nakonec domluvíme založit rodinu , tak to nepůjde :co:

Marti , tak to je tedy s podivem, že když máte rozdílné představy o rodině jste s přítelem spolu ...
Jestli se mohu zeptat kolik je Tobě a příteli roků ??

Ráčku , já chci manžela i rodinu !!! :grater::grater:

Iru na to nemysli, taky jsem na to strašně myslela, léčila se s hormonama, že to bude problém na podzim a přes zimu jsme tomu enchali volný průběh a od ledna jsme přitlačili no a těhotná jsem :rodna: A přítel se naparuje jak má kvalitní semeno :D:D

Já ti rozumím a vzal by si tě ????

My už jsme svoji 5 let .:jojo:

Ráček napsal(a):

Marti , tak to je tedy s podivem, že když máte rozdílné představy o rodině jste s přítelem spolu ...
Jestli se mohu zeptat kolik je Tobě a příteli roků ??

Ty představy nejsou konečné... V květnu mi bude 33 a příteli 28. Jsme spolu, protože se máme rádi, milujeme, víme že jste pro sebe ti praví (nikdo ale neříká že to znamená, že spolu budeme napořád) a taky víme, že máme oba svoje problémy... tak je průběžně řešíme a tenhle problém zrovna není na programu dne... a taky neříkám, že svůj názor nezměním... možná jo a možná ne. To budu řešit až to bude k řešení. Hlavně se nechci nechat tlačit k tomu, už Ti je tolik a tolik, MUSÍŠ mít dítě, protože... to je přece blbost :-) V naší rodině rodily ženský ve 40, některý i pozdějc, a nikdy to problém nebyl... tak si myslím že mám času dost :-) (Jo, ve 40, první dítě :-) to byla snad prababička :-) Jinak jsme spolu 2 roky (1.4. přesně :-)

Irusko, ted nemysli na to, jestli to pujde nebo ne...Promluv si dnes vecer s manzelem a rekni mu jak to vidis, citis ty. Psala jsi, ze mu je 36 let, to uz je nejvyssi cas, aby vedel co chce. Take mu rekni, ze to ze se zacnete snazit o miminko preci neznamena, ze se vam okamzite zmeni zivot, muze to trvat rok i dele. Podle statistik zdravy par otehotni do roka.

Ja myslim, ze je to spravny nazor marti, a pokud dojdes k tomu, ze deti mit nechces, tak je mit nebudes preci jen proto, ze bys mela. To je hodne dulezite zivotni rozhodnuti a clovek by si mel byt jisty. Pro kazdou zenskou to znamena i velkou zmenu v zivote, zivotnim stylu a musi to opravdu chtit. Takze ja naopak ocenuji zensky, ktery dokazou rict - ja proste deti nechci. Kazdy ma na to rozhodnuti pravo. Nekdo se na to proste neciti. A je i fer, ze to svemu partnerovi rikas narovinu. Pak je na nem, jak se k tomu postavi.

Marti - hm, tady ani tak nejde o to " musíš, protože " , ale o tu zdravotní stránku věci , ale samozřejmě je to čistě tvou věcí a důležité je , že Vám to funguje ..Je to zajímavé, přotože já už jsem snad od 14 věděla, že chci být maminkou a byla to jedna s prvních věcí, kterou jsme si s přítelem vyřešili, než jsme spolu vůbec do vztahu šli...
Iru- promiň já si nevšimla :rodna: O on o dětech nikdy nemluvil ???

Ráčku ,
párkrát jsme o tom mluvili , ale spíš jako o něčem , co je stráášně daleko , je pravda že když mi bylo 22 , tak jsem si to opravdu nedovedla představit . Ale teď  , mám ty pocity jaký mám , ale manža pořád má pocit že je ještě brzo . ( asi )

Budu ti držet palec, ať ta dnešní rozmluva má nějaký smysl a někam se to pohne...

iruscha napsal(a):

Neni to vůbec jednoduchý , co ? Dnes je pátek , tedy příležitost udělat si pěkný večer u skleničky vína . Zkusim jen tak nahodit řeč a uvidim ( pak vám dám vědět ) .  :cool:
Taky mám strach z toho , že když se nakonec domluvíme založit rodinu , tak to nepůjde :co:

Jojo u sklenky vína taky řešíme. Můj manžílek vždy změkne a odkýve všechno. :vissla::vissla::lol::lol:

potvurkapodivna napsal(a):

Navrhuji debatu na toto téma s tím, že partner si může stát na svém a pak se podle toho zařídím já. Držím palce.

potvůrko, ale to by pravděpodobně znamenalo rozchod a ten Ira nechce.
Ale samozřejmě debatu podporuji. Za tu nic nedáme.

Tak hlásím , že je to na dobré cestě . Páteční rozmluva sice uvízla na mrtvém bodě , ale včera to manža sám nakousl ( asi mu to vrtalo hlavou ) a prohlásil , že asi opravdu je nejvyšší čas . Tak doufám , že se brzo zadaří .
Přeji pěkný den a ještě jednou díky za podporu .

Irus, tak právě jsem četla celé toto tématko a honilo se i hlavou, co všechno ti napsat, ale koukám, že první happy end :supr:
Oni ti chlapi někdy potřebují více času na úvahu.  :D Tak ať se vám brzy zadaří!!!!!

:) No super! Tak se urcite brzo zaradis mezi snazilky. A to ze manzel zareagoval az pozdeji, z toho si nic nedelej...moje babicka mi vzdycky rikala, ze kdyz chci po chlapovi nejake zasadnejsi rozhodnuti, tak musim na reakce pockat 3 dny, ze jim to trva, nez jim dojdou vsechny souvislosti :lol:

:lol::lol::lol: Rheo, svatá slova :supr:

Moje babicka je moudra zena :) Má ještě jedno dobrý heslo jak udržet chlapa doma : knedlíky a chválit a chválit :lol:

no já jen, že jsme napsaly úplně to samé ve stejnou chvíli :vissla:
a to chváli t a chválit je fakt, ty se pochvaly nedočkáš za celý měsíc, ale jakmile chlap umyje nádobí, tak si tu pochvalu i vyžádá :dumbom: To jsi měla vidět reakci mého manži teď na tu reklamu od Alberta, když jsem pronesla, že u nás se to nemůže stát :lol: se normálně urazil :vissla:

Iru tak je opravdu dobrá zpráva. Gratuluji k prvnímu úspěchu, ať se vám brzy zadaří.

Vítáme tě mezi snažilky.

Jo a chyt to hned za uši, než si to rozmyslí.  :D :D :D

rhea12 napsal(a):

Moje babicka je moudra zena :) Má ještě jedno dobrý heslo jak udržet chlapa doma : knedlíky a chválit a chválit :lol:

Skutečná, životem podložená moudrost. :supr:
Vždyť je to s těmi chlapy nakonec tak jednoduché, že? :lol:

Pavlik : Jasný , že na to hned vletíme , teď mám i ovu , tak by to snad mohlo vyjít :hjarta:

Važně Iruš, to jste se dohodli tak rychle jako že úplně napevno na snažení? Paráda :)

Rhea : No dohodli , mluvili jsme o tom a pak s tím přišel on SÁM , že asi už nemá cenu to odkládat , že už asi si dospělejší připadat nebude . :cool:

Iruscho, gratuluji!
My teď doma řešíme něco podobného. Moje biologické hodiny tikají pěkně hlasitě a tak jsem partnerovi řekla, že bych chtěla mimi. Vím, že by to nepobral, tak jsem začala vysvětlovat: antikoncepci mám ještě na půl roku, potom bych chtěla nechat organismus pořádně pročistit - tak půl roku. Pak se můžeme začít snažit.... než otěhotním.... Takže tak za dva roky bychom mohli mít mimi.
Koukal na mě jako tele na nové vrata a oznámil mi, že se na toto téma zatím odmítá bavit, protože dítě chce tak až za 2 roky.

No nezabily byste ho? :dumbom:

Irus, tak super, na nic nečekej a hurá do toho, pěkně si nastav snažilkovskej metřík  :)
Ladie, jo mužským to občas nedocvakává :dumbom: Pročti si co jsme si psaly v téhle diskuzi...

Ladie , držím palce , ať se domluvíte , ono to někdy bývá od těch chlapů taková póza , že nechtějí . Ale ten muj se opravdu bude nerad loučit s pohodlíčkem , které má doteď . :P

Rhea : Ten metřík bych si ráda nastavila ,ale nejdřív musim na to přijít jak se to dělá :lol:

Irus, tady máš návod na metřík a jiné důležité info od Lenči. Tak pak přijď pokecat na fórum snažilek! Zatím se měj :)

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=8330

Ahoj. Vytáhla jsem tohle staré téma, protože se potřebuju vykecat.:/

Přítel stále ještě není rozhodnutý pro dítě a se mnou už to nezadržitelně cloumá. On sice říká, že už by asi byl ten čas, ale že porád čeká na ten správný impuls, který mu dá vědět, že teď je ten pravý čas. A když se ho zeptám, tak neví, co by tím impulsem mělo být.

Nechci na něj tlačit, ale už začínám být zoufalá

Omlouvám se všem, ale muselo to ven

Ahoj Peto neomlouvej se, tyhle věci musí vždycky ven. S chlapama je to vždycky těžký. Nevím co ti poradit, zatím, ale určitě povolí. Kolik je příteli?

34. Mě 30. Spolu žijeme 5 let.

On mě chápe, mluvíme o tom. Ale nemá ten "impuls". A já nevím, jak dlouho ještě budeme čekat. :grater:

Petro - čekání na impuls může být taky čekání na Godota...Je to hodně těžké, chápu Tě. Nám vždycky tikají hodiny trochu rychleji než chlapům. Když na něj budeš tlačit, tak se nejspíš zapře. Ale uvědomuje si, že "to" nemusí jít hned. Že třeba budete nějakou dobu čekat? Třeba se bojí, jestli by svou novou roli zvládl, třeba má jiné pochybnosti, nevím.
Nejlepší se mi zdá si v klidu promluvit, bez nátlaku, ať nastíní čeho se bojí - protože mu moc to čekání na impuls nevěřím.
Tak snad dojdete nakonec k jádru pudla. Moc Ti přeju, abyste se domluvili a na :dudlik: začali co nejdřív pracovat. :)

Připojuji se též, je mi 30 let, partnerovi 28 let, jsme spolu tři roky. Z předchozího vztahu mám šestiletého syna. Pociťuji, že už je čas začít přemýšlet (a nejen to) nad sourozencem (nikdy dřív jsem neplánovala, že bych mezi dětmi měla takový věkový rozdíl), taky si uvědomuji svůj
věk a tak.... Ale... nějak mám obavy, že partner až tak se mnou shodný názor mít nebude. Přece jen - je o něco mladší, nikdo z jeho známých
ještě rodinu nemá... a já prostě nevím, jak toto téma nadhodit. Za celých 3/4 roku se téměř nenaskytla příhodná chvíle - vyjímečně máme šanci být sami a promluvit si a když už tato chvíle nastane, jeden z nás dvou (častěji partner :-) , odpadne a usne.  Snad jen nedávno se naskytla příležitost v autě, kdy jsem položila otázku, zda by se na to cítil už být otcem, protože mně začíná z hlediska věku ujíždět vlak... Na otázku mi neodpověděl a obrátil to v žert.... Víc jsem to už neměla šanci rozebrat, protože jsme vyzvedli synka. Před ním tyto hovory raději nevedu, sourozence by si přál.

PetraP napsal(a):

34. Mě 30. Spolu žijeme 5 let.

On mě chápe, mluvíme o tom. Ale nemá ten "impuls". A já nevím, jak dlouho ještě budeme čekat. :grater:

Možná, že se budeš muset rozhodnout. Dítě nebo tenhle chlap...
Co je pro Tebe důležitější. Třeba to opravdu bude rozhodnutí: buď tenhle chlap, ale budu bezdětná, nebo se s ním rozejdu, najdu si jinýho, který děti bude chtít - budu mít dítě, ale ne tohohle chlapa.

Zkus to partnerovi naznačit, že prostě tak moc stojíš o dítě, že se může stát, že ho budeš mít s někým jiným. Třeba na to bude slyšet.

Ne, to není vydírání... to mu řekni jenom tehdy, pokud jsi opravdu přesvědčená, že to dítě URČITĚ CHCEŠ, nejsi ochotná do nekonečna čekat, a je to pro Tebe důležitější, než tento vztah (resp. je pro Tebe důležitější mít dítě než to, s kým ho budeš mít).

Martinko - stejně bych se ale pokusila o jeden vážný rozhovor než bych mu dala nůž na krk. Ne naznačovat, ale říct přímo o co jde, jak to cítím. Buď pochopí, nebo možná pochopí někdo jiný...

annie napsal(a):

Martinko - stejně bych se ale pokusila o jeden vážný rozhovor než bych mu dala nůž na krk. Ne naznačovat, ale říct přímo o co jde, jak to cítím. Buď pochopí, nebo možná pochopí někdo jiný...

No ale jasně, že jde v první řadě o komunikaci... ale když to nepůjde, je na Petře, čemu dá přednost...

Irushko, tady je opravdu každá rada drahá ...  Asi bych v těch debatách o mimi pořád pokračovala a "valila" si tu svou. Vysvětlit mu, že on může mít dětí hafo, když si vzpomene, ale u Tebe to tak jednoduchý není. Stejně péče o mimi je na maminkách a kecy o tom, že chlapům děti převrátí život není (do jisté míry) až zas tak pravdivá  Život to převrací hlavně matkám, ale převrací ho KRÁSNĚ. Mimísek Ti vpustí novou krev do žil - teda aspoň u mě to tak bylo a pořád je. Je fakt, že po porodu a vůbec v prvních měsících je to dost těžký, ale i ty těžký chvilky Ti pak příjdou nicotný, když dítě držíš v náručí, jeho první úsměvy .... Prostě bych tlačila a tlačila ... Jestli Tě má opravdu rád a plánuje s Tebou budoucnost, tak musí počítat, že v té budoucnosti budou také děti, bez nich je ten život fakticky ochuzenej. Zkus se ho zeptat, v čem vidí budoucnost on a co mu brání v tom děti nemít ... Moc držím palečky, aby hóóódně brzy povolil :hjarta:

Pavlík2697 napsal(a):

Ahoj Peto neomlouvej se, tyhle věci musí vždycky ven. S chlapama je to vždycky těžký. Nevím co ti poradit, zatím, ale určitě povolí. Kolik je příteli?

Ahoj Pavli, já teď úplně odbočím ... máš přenádherný pejsky :hjarta: :hjarta: :hjarta: Máme doma čubičku malého pinče, tyhle prďolky miluju :pussa:

My jsme na všechna témata už mluvili. I o riziku, že to nemusí hned jít, i o našem věku .... prostě o všem. A všemu rozumí a souhlasí se mnou. V podstatě ideální situace.  Až na ten jeho impuls.

Tak snad přijde brzo. Pořád si říkám, že jsou kolem mě ještě starší prvorodičky a že ještě tak pozdě není. Ale moc tlačit nechci. Ještě asi nejsem ve stavu, kdy bych mu měla dát ono "Martinčino" ultimátum. I když už mě to taky napadlo ..... ale takhle to zatím nechci.


Všem Vám za příspěvky moc děkuju. A držte palečky, aby ten imuls přišel co nejdřív. Ničím těmi svými náladami totiž nejen jeho, ale hlavně sama sebe.