Do jaké míry jste ochotni tolerovat (nebo se smířit s existencí) kamarádky vašeho partnera? Kde máte hranice, co vám u "kamarádění" nevadí a co už je za hranicí?

Např. Pokud si půjdete s partnerem někam sednout a on tam automaticky pozve svou kamarádku? Nebo pokud si budou občas chodit posedět sami? Nebo pokud bude vašeho partnera jeho kamarádka navštěvovat u vás doma v době vaší nepřítomnosti? Nebo když vaše volné chvilky s partnerem bude jeho kamarádka neustále přerušovat SMS příp. voláním na mobil? Nebo když kamarádka bude od vašeho partnera neustále chtít nějakou pomoc a službičky (např. oprava kola) či po něm neustále bude jakože chtít nějaké rady psychologického rázu, ač na to je lépe pokecat s kamarádkou...či si s ním často psát po icq, skypu... atd., atd.....

Stojíte vůbec o to, aby měl váš partner kamarády opačného pohlaví? Může to být pro váš vztah k něčemu dobré nebo to spíše hrozí být zdrojem různých budoucích hádek a problémů ve vztahu?

Můj partner má těch kamarádek opravdu řadu, moc to zatím neskousávám, zajímalo by mě, jak to mají ostatní...

měla jsem kdysi přítele a ten měl nejlepší kamarádku. Nevadila mi, brala jsem jí pomalu jako jeho ségru, ale jen do té doby než se ona rozešla se svým přítelem. Pořád jí tahal na naše schůzky, bral jí prostě všude, byl víc s ní než se mnou, dnes se divim že s náma nespala v jedný posteli. Rozešli jsme se (já to ukončila) a oni to teď po nějakých letech jejich kamarádství dali spolu dohromady... já nevím jestli bych dokázala tolerovat kamarádky...asi ne

Maniše napsal(a):

měla jsem kdysi přítele a ten měl nejlepší kamarádku. Nevadila mi, brala jsem jí pomalu jako jeho ségru, ale jen do té doby než se ona rozešla se svým přítelem. Pořád jí tahal na naše schůzky, bral jí prostě všude, byl víc s ní než se mnou, dnes se divim že s náma nespala v jedný posteli. Rozešli jsme se (já to ukončila) a oni to teď po nějakých letech jejich kamarádství dali spolu dohromady... já nevím jestli bych dokázala tolerovat kamarádky...asi ne

Ahoj, díky za odpověď. My kamkoli jdeme, tak se na přítele nabalí jeho kamarádky (myslím, že jsou to bývalý ctitelky, který ho chtěly sbalit, ale nepodařilo se a jaksi si pořád myslí, že mají šanci) a chtějí s ním něco řešit nebo chtějí nějakou pomoc, službu nebo prostě na něho halekají už z dálky "ahoj a jak se máš a tak" a on se s nimi teda baví a já tam stojím jako trubka..

myydlinka napsal(a):

Do jaké míry jste ochotni tolerovat (nebo se smířit s existencí) kamarádky vašeho partnera? Kde máte hranice, co vám u "kamarádění" nevadí a co už je za hranicí?

Např. Pokud si půjdete s partnerem někam sednout a on tam automaticky pozve svou kamarádku? Nebo pokud si budou občas chodit posedět sami? Nebo pokud bude vašeho partnera jeho kamarádka navštěvovat u vás doma v době vaší nepřítomnosti? Nebo když vaše volné chvilky s partnerem bude jeho kamarádka neustále přerušovat SMS příp. voláním na mobil? Nebo když kamarádka bude od vašeho partnera neustále chtít nějakou pomoc a službičky (např. oprava kola) či po něm neustále bude jakože chtít nějaké rady psychologického rázu, ač na to je lépe pokecat s kamarádkou...či si s ním často psát po icq, skypu... atd., atd.....

Stojíte vůbec o to, aby měl váš partner kamarády opačného pohlaví? Může to být pro váš vztah k něčemu dobré nebo to spíše hrozí být zdrojem různých budoucích hádek a problémů ve vztahu?

Můj partner má těch kamarádek opravdu řadu, moc to zatím neskousávám, zajímalo by mě, jak to mají ostatní...

Ahojky ..tak se ti ozývá jedna kamarádka ..bohužel nevím jestli v mým případě nejde o tak trochu provokaci, když já která řeším problém z opačně strany(zamilovaná do kámoše ) se pokouším říct svůj názor ....ale asi takhle
Kluk a holka , muž a žena spolu můžou kamarádit... ale záleží na míře toho kontaktu ...mám kamarády se kterými se neslyším a nevidím třeba 3 týdny ...a je to ok ...pak potřebuju já nebo oni a prostě se zase vidíme víc píšem si rozebíráme nesmrtelnost chrousta atd ...a vůbec nic to neznamená .... to co popisuješ Ty ... víš ... zní mi to jaksi povědomě ... jestli se potřebují denně vidět slyšet povídat po icq a kdovíco ... je tam něco víc ...ani si to třeba neuvědomují vědomě ... nebo jeden z nich" to" ještě   neví a ten druhý tu kamarádskou notu pořád udržuje i když už "ví" ....Tolik jen má osobní zkušenost ...nic víc v tom prosím nehledej ... Sama vím , že kdyby můj partner chtěl takto intenzívně kamarádit s nějakou jinou ženou ...hodně bych bojovala aby se tak nedělo ... protože bohužel mám sama "máslo na hlavě" a vím, jak snadno Ti ujedou nohy od kamarádění k něčemu víc ... právě proto, že to vím ..
Popisuju ovšem situaci kdy Tvůj partner má jednu konkrétní intenzívní kamarádku ..pokud kudy chodí tudy laškuje ..asi bych se ohrožená necítila ...

myydlinka napsal(a):

Maniše napsal(a):

měla jsem kdysi přítele a ten měl nejlepší kamarádku. Nevadila mi, brala jsem jí pomalu jako jeho ségru, ale jen do té doby než se ona rozešla se svým přítelem. Pořád jí tahal na naše schůzky, bral jí prostě všude, byl víc s ní než se mnou, dnes se divim že s náma nespala v jedný posteli. Rozešli jsme se (já to ukončila) a oni to teď po nějakých letech jejich kamarádství dali spolu dohromady... já nevím jestli bych dokázala tolerovat kamarádky...asi ne

Ahoj, díky za odpověď. My kamkoli jdeme, tak se na přítele nabalí jeho kamarádky (myslím, že jsou to bývalý ctitelky, který ho chtěly sbalit, ale nepodařilo se a jaksi si pořád myslí, že mají šanci) a chtějí s ním něco řešit nebo chtějí nějakou pomoc, službu nebo prostě na něho halekají už z dálky "ahoj a jak se máš a tak" a on se s nimi teda baví a já tam stojím jako trubka..

Tak to je přesný, mám to hodně podobně :(
Taky mi vadí ty jeho kamarádky. Že přijdou, na mě se ani nepodívají, natož aby mi řekly ahoj a chtějí ho pro sebe, chtějí s ním řešit své věci, ačkoli je tam se mnou a třeba téměř v objetí, ani se neomluví a přivlastní si ho k hovoru a to já tam najednou jsem za to křoví, ne některá z těch kamarádek. To já po chvíli raději odejdu (vymluvím se, že si jdu odskočit, ale ve skutečnosti se prostě nechám zdeptat, vyměknu, nechám se vyšachovat, možná ani ne tak jimi, ale sama sebou), to já se implicitně omluvím, abych je nerušila v jejich hovoru, protože se zrazu cítím, jako že já tam nemám co dělat, že já jsem ta, co zcela neslušně naslouchá cizímu hovoru – a to se přece nedělá, tak se zdekuju a dočasně vypadnu. Vadí mi, že ony to na rozdíl ode mě umí – nerozhlížet se napravo nalevo a žádat. Cokoli, nepřijde jim to blbý, že ho třeba zneužívají a zatěžujou, ony jsou prostě samozřejmé, zatímco já, když něco potřebuju, tak nejdřív dlouze rozmýšlím, zda ho vůbec můžu obtěžovat a jestli ho tím nezneužívám, že má svých povinností a starostí dost, a ještě já něco chci a jestli si to raději nemám nějak udělat sama nebo vůbec se zbavit chtění té věci a označkovat si ji jako nedůležitou a nepotřebnou a nepodstatnou a raději nic po nikom nechtít a sama sobě nabulíkovat, že to vlastně nechci a není to potřeba a že se bez toho obejdu. Vlastně jim možná závidím tu schopnost na nikoho se neohlížet a hlásat své právo na pomoc. Vadí mi ta představa společné budoucnosti – kdy já, jeho partnerka, na něj budu brát ohledy, a raději nic moc nechtít, a pak přijde nějaká můra cizí, která kašle na to, že první z žen, kterým by měl pomáhat, jsem já a bude kašlat na to, že on je zadaný a má partnerku a případně rodinu a stejně přijde mňančet, že něco potřebuje, ač je třeba sama zadána a z velké rodiny a mohla by si říct partnerovi nebo otci nebo bratrům. Kdežto já nemám ani otce, ani bratra a partnera se snažím nezatěžovat nějakými svými požadavky. No jsem asi hloupá. Hloupě přílišně ohleduplná, a je mi to ke škodě a pak se cítím ukřivděná, když vidím, že některý ženský vůbec neberou ohledy, a prostě tak dlouho mňančí a otravujou, dokud nedosáhnou svýho. A ten můj hodnej partner i když se možná cítí využíván, on to pro ně prostě udělá. Co mám dělat? Naučit se více od partnera žádat – aby neměl čas na plnění jejich požadavků?

Jo a taky bych se vůbec nedivila, kdyby to u toho mýho přítele byly holky, který ho v minulosti chtěly sbalit, ale jelikož nezabral, tak s ním udržujou teda aspoň ten kamarádskej vztah, ale naděje se ještě nevzdaly... :/

Opheliaa napsal(a):

Jo a taky bych se vůbec nedivila, kdyby to u toho mýho přítele byly holky, který ho v minulosti chtěly sbalit, ale jelikož nezabral, tak s ním udržujou teda aspoň ten kamarádskej vztah, ale naděje se ještě nevzdaly... :/

To je klidně možný ... proč ne ? Možný je všechno, ale uvědom si druhou stránku věci ..kdyby to JEMU nebylo příjemný, nehladilo to jeho ego a nedělalo mu to dobře ...tak to nedovolí .... zvlášť jestli jsi mu řekla svůj názor ....řekla ?

takže z opačného pohledu - znamená to, že pokud jsem zadaná, přeruším kontakt s kamarády mužského pohlaví, nebudu si s nimi psát a radši je ani vídat a když, tak jen aby to měl partner pod kontrolou? :rolleyes:

Majja napsal(a):

takže z opačného pohledu - znamená to, že pokud jsem zadaná, přeruším kontakt s kamarády mužského pohlaví, nebudu si s nimi psát a radši je ani vídat a když, tak jen aby to měl partner pod kontrolou? :rolleyes:

:supr: taky extrém ...dobrý ....

Amriana napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jo a taky bych se vůbec nedivila, kdyby to u toho mýho přítele byly holky, který ho v minulosti chtěly sbalit, ale jelikož nezabral, tak s ním udržujou teda aspoň ten kamarádskej vztah, ale naděje se ještě nevzdaly... :/

To je klidně možný ... proč ne ? Možný je všechno, ale uvědom si druhou stránku věci ..kdyby to JEMU nebylo příjemný, nehladilo to jeho ego a nedělalo mu to dobře ...tak to nedovolí .... zvlášť jestli jsi mu řekla svůj názor ....řekla ?

jenže ono to těm chlapům taky ne vždycky dojde...oni třeba nevidí to, že jejich dobrá kamarádka se mu snaží nenásilně rozbít vztah, že čeká na to až se rozejde aby ho dostala ona...já to viděla u sebe...viděli to všichni kolem nás, že jeho kamarádka za ním pořád leze atd. vyptávali se mě, jak to máme, jestli to táhneme ve třech atak. A mohla jsem říkat, naznačovat až jsem se zeptala jednoho dne jestli ona nebo já a on se rozhodl radši pro kamarádku :dumbom:

to je pouze hypotetická úvaha, když tak čtu jak by si některý toho svýho nejradši uvázaly na vodítko ...

Majja napsal(a):

takže z opačného pohledu - znamená to, že pokud jsem zadaná, přeruším kontakt s kamarády mužského pohlaví, nebudu si s nimi psát a radši je ani vídat a když, tak jen aby to měl partner pod kontrolou? :rolleyes:

myslím si, že když je to kamarádství v úrovni dobrého kamarádství, kdy tím netrpí nikdo, tak ne...

Ne Majjo, ony to tak holky asi nemyslely. Já jsem vyrůstala mezi kluky, a 70% mých známých tvoři kámši,než kámošky. Asi díky koníčkům.  I když jsem třeba zrovna bez partnera nebo s partnerem,tak se s nimi stejně scházím. Ale vždy respektuji jejich soukromí. To že jsou mí kámoši, tak ráda poznám i jeho přítelkyni. Když od něj budu chtít pomoc, tak se vždy zeptám, zda to nějak nevadí. Nikdy bych nešla k němu domů na kafe, kdyby jeho přítelkyně nebyla doma. To bych se sešla někde na neutrální půdě. Ale to je i na tom chlapovi,aby Vás představil těm kámoškám a určil hranice. Naštěstí mě nikdy moji kámoši fyzicky nepřitahovali, známe se od dětství a probrali jsme cokoliv, koupali se nahý na nůdě, trávili spolu dovolené,ale prostě musí se rozlišovat soukromí a kamarádství. Mě by hlavně nenapadlo těm dvou dělat křena. Max, kdybych už déle znala jeho přítelkyni a oba by byli pro,abych s nima někam šla.

já jsem si jen vybavila, jak mi strašně vadila kamarádka ( a ještě to byla zároveň ex) mýho teď už taky bývalýho přítele, oni spolu kamarádili od střední, chodili na pivko a já žárlila a dělala scény, že i dneska mě polije studenej pot jak jsem byla trapná ... holky, pokud vám nějaká ochechule vadí, tak si prostě udržujte vlastní důstojnost a nehrajte ani odstrkovaný chudinky ani stíhačky, obojí stejně jenom nahrává tý druhý

Majja napsal(a):

... holky, pokud vám nějaká ochechule vadí, tak si prostě udržujte vlastní důstojnost a nehrajte ani odstrkovaný chudinky ani stíhačky, obojí stejně jenom nahrává tý druhý

:supr: souhlas

Amriana napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jo a taky bych se vůbec nedivila, kdyby to u toho mýho přítele byly holky, který ho v minulosti chtěly sbalit, ale jelikož nezabral, tak s ním udržujou teda aspoň ten kamarádskej vztah, ale naděje se ještě nevzdaly... :/

To je klidně možný ... proč ne ? Možný je všechno, ale uvědom si druhou stránku věci ..kdyby to JEMU nebylo příjemný, nehladilo to jeho ego a nedělalo mu to dobře ...tak to nedovolí .... zvlášť jestli jsi mu řekla svůj názor ....řekla ?

Amriano, to je těžký...
Doteď mu nemůžu zapomenout, že byl v létě (to jsme spolu byli cca 2 měsíce, ještě jsme ten vztah měli takovej neurovnanej, tak to částečně beru jako že jsme byli v začátcích a že ještě neměl asi moc pocit, že je vázanej...) na víkendové akci jedinej chlap se čtyřma ženskýma - kamarádkama.Teprve dva dny před tou akcí mi o té akci řekl, ačkoli tam jel v den, kdy obvykle máme rande (sobotu) a ačkoli to věděl několik měsíců dopředu. A prý jestli chci jet s nimi. Z toho, jak o tom vykládal, mi to přišlo, že pojedou samí chlapi, tak jsem si říkala, co bych jim kazila pánskou jízdu, a řekla jsem mu, jen ať jede a pěkně si to užije... no a po víkendu se z kámošů vyklubaly čtyři kamarádky. Fakt super. Vnímala jsem to jako podraz, že mi zatajil pohlaví účastníků a mluvil tak obecně, pro mě to teda byla podstatná informace, já jsem se právě díky tomu rozhodla, že nepojedu, a není mi jasný, jestli to tak neřekl schválně, protože věděl, že pak asi jet nebudu chtít.

Teď jsme se ohledně toho o víkendu pohádali, protože jsme spolu šli na zábavu a on jenom šel cosi vyhodit do koše a cestou tam nebo zpátky se mi "ztratil" s jednou z těch kamarádek, která prostě potřebovala urgentně s ním kecat... nic mi neřekl, až jsem ho sháněla, tak jsem zjistila, že celou dobu kecá s ní... no a pak jsme byli spolu, povídali jsme si, objímali se a pozorovali tančící lidi a ona se k nám přitočila a zas si s ním "nutně potřebovala povídat", a to přes 10 minut... tak jsem se omluvila, že si musím odskočit... no zůstala jsem tam schválně dýl a jak jsem se vracela, tak tam ještě pořád stáli a bavili se... chvíli jsem tam postála, přítel mě jenom chytil za ruku a dál se bavil s ní (teda kecala převážně ona)... a ještě nejvíc mě naštvalo, že nějakej kluk, co stál opodál, na mě dělal obličeje a posunky, že co to mám za přítele, jestli je tam se mnou nebo s ní a v zásadě se nám všem posmíval. Navíc to byla jedna z těch, co s ní byl v létě na té akci... celkem s ní kecal minimálně půlhodinu v kuse, ačkoli tam přišel se mnou a byl tam se mnou. Pak se přitočila ještě druhá a chtěla od něj nějakou opravu čehosi... no to už jsem fakt měla dost... a že mu za minulý opravy dluží pivo a tak.... zaškrtit. Nebo jindy holka, která bydlí o barák vedle mě... nikdy se se mnou skoro nebavila, najednou, když nás uvidí spolu, se ke mě začala hrozně hlásit jako k sousedce (jaká faleš) a hrála před mým přítelem, jak mě má hrozně ráda a jaký my jsme velký kamarádky (nestačila jsem se divit a naprosto jsem nechápala, o co jí jako jde), načež začala vyslýchat jeho, jak se má a co dělá a co bude dělat atd.

Mně nevadí, že ty kamarádky má, mně vadí, když mi přítel filtruje informace... nebo že když někam přijdeme a přivlastní si ho některá z těch kamarádek a tváří se, že já tam nejsem, a pořád po něm něco chtějí... a že přítel nedovede říct dost a věnuje se jim podle mého mínění až příliš.

Asi jsme na vině za nastalou situaci všichni tři - já, že si to nechám líbit od přítele i od jeho kamarádek a nechám se odstrčit, místo abych si hájila své místo partnerky a řekla jasně, co budu tolerovat a co už ne, přítel, že je měkkej a neřekne rázně, že je tady s přítelkyní atd., ony, že jim nedochází, že je zadaný a je jim to naprosto jedno...

On jinak je takovej hodnej chlap, snadno se nechá přemluvit a vyhoví... a ony to vědí.

Amriana napsal(a):

Majja napsal(a):

takže z opačného pohledu - znamená to, že pokud jsem zadaná, přeruším kontakt s kamarády mužského pohlaví, nebudu si s nimi psát a radši je ani vídat a když, tak jen aby to měl partner pod kontrolou? :rolleyes:

:supr: taky extrém ...dobrý ....

Majjo, já jsem pro, abychom měli oba dva kamarády opačnýho pohlaví, ale chci, aby např. můj kamarád byl kamarád nás obou - mě i mého přítele. Kdybych byla na nějaké akci a přitočil se ke mě nějakej můj kamarád, tak ho a) představím svému partnerovi, b) zapojím do rozhovoru, povím příteli o svém kamarádovi, že např. taky rád fotografuje... prostě bych se snažila navodit situaci, abychom si povídali všichni tři.

Opheliaa napsal(a):

Amriana napsal(a):

Majja napsal(a):

takže z opačného pohledu - znamená to, že pokud jsem zadaná, přeruším kontakt s kamarády mužského pohlaví, nebudu si s nimi psát a radši je ani vídat a když, tak jen aby to měl partner pod kontrolou? :rolleyes:

:supr: taky extrém ...dobrý ....

Majjo, já jsem pro, abychom měli oba dva kamarády opačnýho pohlaví, ale chci, aby např. můj kamarád byl kamarád nás obou - mě i mého přítele. Kdybych byla na nějaké akci a přitočil se ke mě nějakej můj kamarád, tak ho a) představím svému partnerovi, b) zapojím do rozhovoru, povím příteli o svém kamarádovi, že např. taky rád fotografuje... prostě bych se snažila navodit situaci, abychom si povídali všichni tři.

To chápu, taky by mi to nebylo příjemný, kdyby mě přítel ani nepředstavil, někdo je prostě taková "držka", že se dokáže zařadit a bavit třeba s nohou od židle, někdo potřebuje pomoct začlenit, ale nic si z toho nedělej, taky jsem ten druhý případ, potřebuju maličko povzbudit nebo vidět nějakou odezvu. Taky nevím jak ty, ale já třeba nedokážu strhnout pozornost na sebe a bavit třeba celý stůl, mluvim potichu a radši si povidám s někým ve dvojici nebo trojici, tak třeba by se dalo začít takhle, postupně.

Majja napsal(a):

já jsem si jen vybavila, jak mi strašně vadila kamarádka ( a ještě to byla zároveň ex) mýho teď už taky bývalýho přítele, oni spolu kamarádili od střední, chodili na pivko a já žárlila a dělala scény, že i dneska mě polije studenej pot jak jsem byla trapná ... holky, pokud vám nějaká ochechule vadí, tak si prostě udržujte vlastní důstojnost a nehrajte ani odstrkovaný chudinky ani stíhačky, obojí stejně jenom nahrává tý druhý

Taky souhlas ... asi mám problém s vlastním sebevědomím, když se nechám tak snadno odstrčit... budu s tím něco dělat.

A partnerovi řeknu, že se mi to zdá už příliš ... že mi přijde, že mě chtějí vyšachovat z rozhovoru a fakt mi to vadí a že příště nikam neodejdu, protože to nejsem já, kdo se má cítit nepatřičně a bezmála jako vetřelec, to je na té kámošce, aby ho jen pozdravila a prohodili pár (!) vět a nevtírala se tolik. Víte co, mně nějak ani nevadí, když s ní pokecá někde, ke já nejsem, ale jakmile tam došel se mnou, tak mi vadí, že si ho ona naprosto bezohledně přivlastní, jako bych tam vůbec ani nebyla.

Majja napsal(a):

To chápu, taky by mi to nebylo příjemný, kdyby mě přítel ani nepředstavil, někdo je prostě taková "držka", že se dokáže zařadit a bavit třeba s nohou od židle, někdo potřebuje pomoct začlenit, ale nic si z toho nedělej, taky jsem ten druhý případ, potřebuju maličko povzbudit nebo vidět nějakou odezvu. Taky nevím jak ty, ale já třeba nedokážu strhnout pozornost na sebe a bavit třeba celý stůl, mluvim potichu a radši si povidám s někým ve dvojici nebo trojici, tak třeba by se dalo začít takhle, postupně.

Tak to jsme na tom dost podobně, taky jsem spíš člověk do menších skupinek... trvá mi poměrně dlouho, než se s někým seznámím, neumím to jinak, než postupně a trvá to, než najdu s někým společnou řeč, než vím, o čem se s ním mám bavit, zvlášť, když ti ostatní se už znají a baví se o svým a mají svý konverzační šifry a zkratky, takže je mi jejich debata i z tohohle hlediska poměrně neprůhledná...

Jo je to v podstatě jenom o sebevědomí, ale to asi všechno ... navíc to určitě taky znáš - že člověk, kterej si nevěří, to docela vyzařuje a tím ty ostatní ještě ... jak to říct ... odradí, má z toho blbej pocit, a jede to pořád dokola. Já bych to nelámala přes koleno, lepší udělat si fajn večer bez partnera a jeho kámošů, když se tam necítíš dobře nebo vyrazit někam v menší skupině, třeba dvě dvojice, to už se prosadíš a budeš mít téma hovoru na příště. A napadá mě, jestli tvůj přítel ví, že si tam připadáš divně? Moh by ti nějak pomoct, nadhodit společný téma, aby ses chytla nebo tě nechat něco dovyprávět.

Ježišmarja, a já občas z akce,kde jsem byli spolu, šla domů s jiným doprovodem :co:

Já jeho kamarádky celkem toleruji, má jednu nejlepší kamarádku ´v Americe tak si často píšou přes skype a mě to ani nevadí...teda dřív mi to vadilo,ale promluvily jsme si o tom a ted je to v klidu. Když s nima chce nekam jit,tak vim že muže jit klidne sám beze mě a pak to spolu v posteli třeba probreme,zdrbneme a tak   :D  . stejně jak on toleruje moje kamarády tak ja neochuzuji jeho a basta!  :D

Klubko napsal(a):

Ježišmarja, a já občas z akce,kde jsem byli spolu, šla domů s jiným doprovodem :co:

hm přiznám se, že já kolikrát taky :D

Klubko napsal(a):

Ježišmarja, a já občas z akce,kde jsem byli spolu, šla domů s jiným doprovodem :co:

Jo, to já taky, pokud jsem s tím klukem, se kterým jsem tam šla, jenom flirtovala... coby ne.
Ale pokud s někým chodím a jdu tam s ním, tak prostě nee.

A rozhodně bych třeba nešla domů jako nezadaná kamarádka se zadaným kamarádem, co byl na oné akci se svou přítelkyní...

Tak to já Opehelie klidně. A fakt nechápu jak můžu teda žít. Tak třeba máme stejné známé,ne? Kolikrát se stalo, že jsem šla dříve se společným kámošem a přítel tam zůstával s ostatními. Nebo zase on se nebavil, já jo, tak požádal svého kámoše, aby mě doprovodil,abych nešla sama.
To si jako každej myslí, že jsme se na sebe hned za rohem vrhli?

sharek napsal(a):

Já jeho kamarádky celkem toleruji, má jednu nejlepší kamarádku ´v Americe tak si často píšou přes skype a mě to ani nevadí...teda dřív mi to vadilo,ale promluvily jsme si o tom a ted je to v klidu. Když s nima chce nekam jit,tak vim že muže jit klidne sám beze mě a pak to spolu v posteli třeba probreme,zdrbneme a tak   :D  . stejně jak on toleruje moje kamarády tak ja neochuzuji jeho a basta!  :D

No vidíš, a ten můj je takovej tajnůstkář, že mi neřekne víc než pár nicneříkajících informací, když se ho ptám, co takovou dobu probírali... přitom já nechci kdovíjaký detaily, ale zeptat se přece můžu, ne? Zajímám se prostě, co probírali... Když mi takhle nic neřekne, tak mě to štve tím víc... prostě se cítím vyšachovaná a že oni mají uzavřenou společnost a bezmála že se paktujou proti mně... :|

Holky, a nenapadlo vás, že vám to ti muži neříkají jen z důvodu, že znají už dopředu Vaše reakce?

Klubko napsal(a):

Tak to já Opehelie klidně. A fakt nechápu jak můžu teda žít. Tak třeba máme stejné známé,ne? Kolikrát se stalo, že jsem šla dříve se společným kámošem a přítel tam zůstával s ostatními. Nebo zase on se nebavil, já jo, tak požádal svého kámoše, aby mě doprovodil,abych nešla sama.
To si jako každej myslí, že jsme se na sebe hned za rohem vrhli?

Když máte společný známý, tak klidně. Jde o to, že on mě prostě s těma kamarádkama nijak neseznámil.

My máme každej svůj okruh přátel a ty lidi se vzájemně neznají. On by mě pořád seznamoval se svýma kámošema (s kamarádkama ne), ale oni mě z nějakýho nepochopitelnýho důvodu při společných setkáních poměrně ignorujou (to už jsem rozebírala na jiné diskusi tu na babinetu). Já ho taky chci seznámit se svýma kamarádkama a kamarádem, ale on se vzpírá, kamarádka nám držela jednou stůl, ale on ne, on si s nima nesedne ke stolu, protože mu prej vadí její manžel, přitom ho skoro nezná. Když nás můj kamarád zval na jednu akci, kde slavil narozeniny, tak příteli zase nebyl vhod druh hudby, která se tam měla hrát, ačkoli tam šlo primárně o lidi, ne o hudbu, takže prostě není jak je seznámit, když se ani nedostanou do nějaké zvláštní blízkosti.

Klubko napsal(a):

Tak to já Opehelie klidně. A fakt nechápu jak můžu teda žít. Tak třeba máme stejné známé,ne? Kolikrát se stalo, že jsem šla dříve se společným kámošem a přítel tam zůstával s ostatními. Nebo zase on se nebavil, já jo, tak požádal svého kámoše, aby mě doprovodil,abych nešla sama.
To si jako každej myslí, že jsme se na sebe hned za rohem vrhli?

to jsem si teď vzpoměla, jak jsme u nás na vesnici měli vloni na parketu zábavu a protože přítel jí jako dobrovolný hasič organizoval a musel tam být dřív, tak pro mě poslal svýho staršího nezadanýho bráchu, takže jsme tam přišli spolu. No a ke konci, když jsem byla unavená a chtěla jít už domů, jenže přítel ještě nemohl tak abych nemusela sama (cesta domů kolem lesa), tak mě zase doprovodil jeho bratr. No hned druhý den to po Hošticích jelo a  uzavírali se sázky s kym to teda ta m*cha co se sem přistěhovala táhne...:D :rolleyes:

Maniše napsal(a):

Klubko napsal(a):

Tak to já Opehelie klidně. A fakt nechápu jak můžu teda žít. Tak třeba máme stejné známé,ne? Kolikrát se stalo, že jsem šla dříve se společným kámošem a přítel tam zůstával s ostatními. Nebo zase on se nebavil, já jo, tak požádal svého kámoše, aby mě doprovodil,abych nešla sama.
To si jako každej myslí, že jsme se na sebe hned za rohem vrhli?

to jsem si teď vzpoměla, jak jsme u nás na vesnici měli vloni zábavu a protože přítel jí organizoval a musel tam být dřív, tak pro mě poslal svýho staršího nezadanýho bráchu, takže jsme tam přišli spolu. No a ke konci, když jsem byla unavená a chtěla jít už domů, jenže přítel ještě nemohl tak abych nemusela sama (cesta domů kolem lesa), tak mě zase doprovodil jeho bratr. No hned druhý den to po Hošticích jelo a  uzavírali se sázky s kym to teda ta m*cha táhne...:D :rolleyes:

Maniše, na tomhle teda nevidím naprosto nic špatnýho ... rodina a společný známý jsou naprosto ok :)

Opheliaa napsal(a):

Maniše napsal(a):

Klubko napsal(a):

Tak to já Opehelie klidně. A fakt nechápu jak můžu teda žít. Tak třeba máme stejné známé,ne? Kolikrát se stalo, že jsem šla dříve se společným kámošem a přítel tam zůstával s ostatními. Nebo zase on se nebavil, já jo, tak požádal svého kámoše, aby mě doprovodil,abych nešla sama.
To si jako každej myslí, že jsme se na sebe hned za rohem vrhli?

to jsem si teď vzpoměla, jak jsme u nás na vesnici měli vloni zábavu a protože přítel jí organizoval a musel tam být dřív, tak pro mě poslal svýho staršího nezadanýho bráchu, takže jsme tam přišli spolu. No a ke konci, když jsem byla unavená a chtěla jít už domů, jenže přítel ještě nemohl tak abych nemusela sama (cesta domů kolem lesa), tak mě zase doprovodil jeho bratr. No hned druhý den to po Hošticích jelo a  uzavírali se sázky s kym to teda ta m*cha táhne...:D :rolleyes:

Maniše, na tomhle teda nevidím naprosto nic špatnýho ... rodina a společný známý jsou naprosto ok :)

no jo jenže vysvětli to tady těm až moc všímavým a starostlivým lidem, ale to jsem si fakt jen vzpoměla :D

Majja napsal(a):

Jo je to v podstatě jenom o sebevědomí, ale to asi všechno ... navíc to určitě taky znáš - že člověk, kterej si nevěří, to docela vyzařuje a tím ty ostatní ještě ... jak to říct ... odradí, má z toho blbej pocit, a jede to pořád dokola. Já bych to nelámala přes koleno, lepší udělat si fajn večer bez partnera a jeho kámošů, když se tam necítíš dobře nebo vyrazit někam v menší skupině, třeba dvě dvojice, to už se prosadíš a budeš mít téma hovoru na příště. A napadá mě, jestli tvůj přítel ví, že si tam připadáš divně? Moh by ti nějak pomoct, nadhodit společný téma, aby ses chytla nebo tě nechat něco dovyprávět.

Majjo, párkrát už jsem se příteli zmiňovala, tvářil se, že rozumí, ale nevím, jestli to dostatečně pochytil. Vpodstatě na to neřekl nic (Takže fakt nevím, na čem jsem). Asi si s ním o tom budu muset promluvit ještě znova...

Maniše napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Maniše napsal(a):

to jsem si teď vzpoměla, jak jsme u nás na vesnici měli vloni zábavu a protože přítel jí organizoval a musel tam být dřív, tak pro mě poslal svýho staršího nezadanýho bráchu, takže jsme tam přišli spolu. No a ke konci, když jsem byla unavená a chtěla jít už domů, jenže přítel ještě nemohl tak abych nemusela sama (cesta domů kolem lesa), tak mě zase doprovodil jeho bratr. No hned druhý den to po Hošticích jelo a  uzavírali se sázky s kym to teda ta m*cha táhne...:D :rolleyes:

Maniše, na tomhle teda nevidím naprosto nic špatnýho ... rodina a společný známý jsou naprosto ok :)

no jo jenže vysvětli to tady těm až moc všímavým a starostlivým lidem, ale to jsem si fakt jen vzpoměla :D

Že jsem taky z vesnice, tak tohle dokonale znám... nj, holt "kolektivní dohled" :D

No já nevím, no. A co třeba třídní srazy? Jednou jsem šla večer od kámošky se psem, a na hlavní třídě u nás můj chlap na ramenou spolužačku, rozjuchaný dav a jen křičí "Nazdááár kočko moje, já jsem na kaši, my ještě pokračujeme do baru, pa pa" a zmizeli. No a co jako. Doma oznámil, že jde na sraz gymplu po 20ti letech a tak se bavil. Já se jen smála, vyfotila ho mobilem, aby si ráno všiml, jak vypadá ožralej hnusně :lol:

Opheliaa napsal(a):

Maniše napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Maniše, na tomhle teda nevidím naprosto nic špatnýho ... rodina a společný známý jsou naprosto ok :)

no jo jenže vysvětli to tady těm až moc všímavým a starostlivým lidem, ale to jsem si fakt jen vzpoměla :D

Že jsem taky z vesnice, tak tohle dokonale znám... nj, holt "kolektivní dohled" :D

no jo, vždyť jsme taky tenkrát vyhráli TOP 10 :D:D

Klubko napsal(a):

No já nevím, no. A co třeba třídní srazy? Jednou jsem šla večer od kámošky se psem, a na hlavní třídě u nás můj chlap na ramenou spolužačku, rozjuchaný dav a jen křičí "Nazdááár kočko moje, já jsem na kaši, my ještě pokračujeme do baru, pa pa" a zmizeli. No a co jako. Doma oznámil, že jde na sraz gymplu po 20ti letech a tak se bavil. Já se jen smála, vyfotila ho mobilem, aby si ráno všiml, jak vypadá ožralej hnusně :lol:

Klubko, co dělá, když já tam nejsem, je mi putna. Mně plně stačí, že mi včas řekne, že ruší naše pravidelný sobotní rande a klidně mi jenom zhruba řekne, kvůli čemu. Přes týden je mi úplně jedno, kde je a s kým a co tam dělá. Jediný, co mi vadí, je to, když mi když jsme někde spolu věnuje málo pozornosti a nijak neomezí své přílišně se vtírající se kamarádky

O partnerových kamarádkách bych mohla mluvit pouze v hypotetické rovině, ale z druhé strany - mému příteli vadí moji kamarádi, a to se s nimi vídám pouze v hospodě a ještě tak maximálně jednou za čtvrt roku.

Překousnout to nemůže....

janica napsal(a):

O partnerových kamarádkách bych mohla mluvit pouze v hypotetické rovině, ale z druhé strany - mému příteli vadí moji kamarádi, a to se s nimi vídám pouze v hospodě a ještě tak maximálně jednou za čtvrt roku.

Překousnout to nemůže....

No a ten můj se s mými kamarádkami a kamarádem ani pořádně seznámit nechce... a já mu mám tolerovat ty jeho rozpínavé kamarádky.

Opheliaa:

Ten můj taky ne. Ale ani nevím, jestli by to byl dobrý nápad, myslím, že generační rozdíl by asi způsobil značné rozladění :D

Ale něco Ti pošeptám..... Já jsem ráda, že ten můj žádné kamarádky nemá...jen kamarády :dumbom:

janica napsal(a):

Opheliaa:

Ten můj taky ne. Ale ani nevím, jestli by to byl dobrý nápad, myslím, že generační rozdíl by asi způsobil značné rozladění :D

Ale něco Ti pošeptám..... Já jsem ráda, že ten můj žádné kamarádky nemá...jen kamarády :dumbom:

Nj, můj přítel má kamarádek víc než kamarádů, přede mnou neměl nikdy žádnej pořádnej vztah, dlouho mu ženský nic neříkaly a byl zažranej do svých koníčků a nechápal, co na tom ostatní mají - chodit s někým. Prostě dost dlouho dost ve věci vztahů nezralej. A ty ženský ho uháněly, ale jemu to prostě nedocházelo, že ony o něj stojí - na to jsme společně přišli, když jsem mu řekla, jak si jeden čas ženská polovina mé třídy o něm vykládala a áchichala, že ho tam a tam potkala. No nasbíral těch kamarádek za ty leta díky tomuto svýmu přístupu teda dost.

Jo taky jsem měla jednoho takového "milého" kterému byly milé jeho kamarádky.... Ale ono je to vždycky "vocaď pocaď" ;)

Opheliaa napsal(a):

janica napsal(a):

Opheliaa:

Ten můj taky ne. Ale ani nevím, jestli by to byl dobrý nápad, myslím, že generační rozdíl by asi způsobil značné rozladění :D

Ale něco Ti pošeptám..... Já jsem ráda, že ten můj žádné kamarádky nemá...jen kamarády :dumbom:

Nj, můj přítel má kamarádek víc než kamarádů, přede mnou neměl nikdy žádnej pořádnej vztah, dlouho mu ženský nic neříkaly a byl zažranej do svých koníčků a nechápal, co na tom ostatní mají - chodit s někým. Prostě dost dlouho dost ve věci vztahů nezralej. A ty ženský ho uháněly, ale jemu to prostě nedocházelo, že ony o něj stojí - na to jsme společně přišli, když jsem mu řekla, jak si jeden čas ženská polovina mé třídy o něm vykládala a áchichala, že ho tam a tam potkala. No nasbíral těch kamarádek za ty leta díky tomuto svýmu přístupu teda dost.

Mno tak ale on si z toho davu ctitelek vybral tebe, tak si to nekaž žárlením na ty ostatní. A ještě malá poznámka, říkat mu, jak po něm všechny holky vzdychaj, to není strategické :vissla:

Majja napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

janica napsal(a):

Opheliaa:

Ten můj taky ne. Ale ani nevím, jestli by to byl dobrý nápad, myslím, že generační rozdíl by asi způsobil značné rozladění :D

Ale něco Ti pošeptám..... Já jsem ráda, že ten můj žádné kamarádky nemá...jen kamarády :dumbom:

Nj, můj přítel má kamarádek víc než kamarádů, přede mnou neměl nikdy žádnej pořádnej vztah, dlouho mu ženský nic neříkaly a byl zažranej do svých koníčků a nechápal, co na tom ostatní mají - chodit s někým. Prostě dost dlouho dost ve věci vztahů nezralej. A ty ženský ho uháněly, ale jemu to prostě nedocházelo, že ony o něj stojí - na to jsme společně přišli, když jsem mu řekla, jak si jeden čas ženská polovina mé třídy o něm vykládala a áchichala, že ho tam a tam potkala. No nasbíral těch kamarádek za ty leta díky tomuto svýmu přístupu teda dost.

Mno tak ale on si z toho davu ctitelek vybral tebe, tak si to nekaž žárlením na ty ostatní. A ještě malá poznámka, říkat mu, jak po něm všechny holky vzdychaj, to není strategické :vissla:

Já vím, však jsem mu to řekla jednou a od té doby nikdy, co budu jeho už tak aktivním kamarádkám ještě přihřívat jejich polívčičku? ;)

Jinak - jo, vybral si mě, ale ony opruzovat nepřestaly... grrrrrr :butter:

Achojky holky, muj pritel ma spoustu kamaradek, ja osobne moc kamaradu opacneho pohlavi nemam, vetsina mych pratel jsou stejneho pohlavi. Muj pritel se vzdycky pohyboval v zenskych kolektivech, kde taky nasbiral vetsinu svych kamaradek, ma i takove, s kterymi do práce ci skoly nechodil. Nekdy si zajde s nejakou sednout (beze me). Zpocatku mi to vubec nevadilo, ale cim vic jsme spolu byli, tim jsem si na nej delala vesti narok a po chvili mi to lezlo na nervy. Nedokazala jsem pochopit, ze se musi bavit s jinymi zenami, kdyz ja se s muzi bavit moc nemusim. Vrtalo mi to hlavou a nejvic ze vseho me stvalo, ze to vubec resim. A tak jsem se rozhodla na sobe zapracovat. Doslo mi, ze obcasne popovidani pritele s kamaradkou u pivka nebo kavy nas vztah vubec neohrozuje a ze je zvykly brat kamaradky jako kamarady. Nerikam, ze je mi to 100% prijemne, ale chapu to. Myslim si, ze je dobre, kdyz ma muz kamaradky, lepe pak rozumi zenam. Samozrejme nic se nema prehanet. Kdyby muj pritel byl s kamaradkou vic jak se mnou, tak by mi to urcite vadilo. Jednou za cas to vubec nevadi, spis naopak. Co se tyce toho, co jsem jeste schopna tolerovat, tak se musim priznat, ze vzajemne navstevovani doma by mi asi vadilo :rodna:

myydlinka napsal(a):

Do jaké míry jste ochotni tolerovat (nebo se smířit s existencí) kamarádky vašeho partnera? Kde máte hranice, co vám u "kamarádění" nevadí a co už je za hranicí?

Např. Pokud si půjdete s partnerem někam sednout a on tam automaticky pozve svou kamarádku? Nebo pokud si budou občas chodit posedět sami? Nebo pokud bude vašeho partnera jeho kamarádka navštěvovat u vás doma v době vaší nepřítomnosti? Nebo když vaše volné chvilky s partnerem bude jeho kamarádka neustále přerušovat SMS příp. voláním na mobil? Nebo když kamarádka bude od vašeho partnera neustále chtít nějakou pomoc a službičky (např. oprava kola) či po něm neustále bude jakože chtít nějaké rady psychologického rázu, ač na to je lépe pokecat s kamarádkou...či si s ním často psát po icq, skypu... atd., atd.....

Stojíte vůbec o to, aby měl váš partner kamarády opačného pohlaví? Může to být pro váš vztah k něčemu dobré nebo to spíše hrozí být zdrojem různých budoucích hádek a problémů ve vztahu?

Můj partner má těch kamarádek opravdu řadu, moc to zatím neskousávám, zajímalo by mě, jak to mají ostatní...

Ja mám sama celkom nevinné kamarátstva s mužmi, tak to chápem aj u partnera... A nasrdilo by ma, keby mi ich chcel zredukovať. Znepokojilo by ma to len vtedy, keby mi on tie svoje tajil... to by mi pripadalo čudné.

Op,
proč ho pořád omlouváš? :vissla:
Jsem zvědavá, jak dlouho si ještě necháš tahat za nitky :co:

Opheliaa: vždyť to ty jsi založila diskuzi  http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=28558  zdá se že ten tvůj si z tebe dělá opravdu blázna a ty jsi jediná kdo to nevidí, vždyť nemáš ani kapku hrdosti... víš proč se tak chová? Protože si to může vůči tobě klidně dovolit, stejně se ho budeš držet zuby-nehty a on si bude dělat co bude chtít... nemá k tobě ani trošku úcty.

potvurkapodivna napsal(a):

Op,
proč ho pořád omlouváš? :vissla:
Jsem zvědavá, jak dlouho si ještě necháš tahat za nitky :co:

Já ti to řeknu naprosto přesně: pravděpodobně mi to konečně dojde, až bude naprosto pozdě. (stejně jako minule...)
Já prostě hrozně moc chci věřit, že je to slušnej a dobrej člověk. U něj mám fakt ale pocit, že je to slušnej a dobrej člověk ... a z toho se zachová podivně ... a z toho je k sežrání ... a teď si vyber, čemu věřit.
Prostě nevím, jak se v tom mám zorientovat.

Slušnej a hodne... jen když se mu to náhodou hodí..... jinak jede podle svojeho bez ohledu na tebe. To je sobeckost a arogance, ne slušnost.

Opheliaa napsal(a):

Jo a taky bych se vůbec nedivila, kdyby to u toho mýho přítele byly holky, který ho v minulosti chtěly sbalit, ale jelikož nezabral, tak s ním udržujou teda aspoň ten kamarádskej vztah, ale naděje se ještě nevzdaly... :/

Neviem, prečo si taká ukrivdená a žiarlivá... cítiš sa neistá? Neveríš sebe alebo skôr partnerovi? Ja na tom nevidím nič zlé - mám kamarátky i kamarátov na pomoc v ťažkých chvíľach a takisto im ju oplácam bez ohľadu na to, či niekoho majú alebo nie. náš vzťah s tým totiž vôbec nesúvisí... Nie je partnerský. Tvoja škoda, že tieto rozdiely nechápeš.

A vyčůranost.

Opheliaa napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Op,
proč ho pořád omlouváš? :vissla:
Jsem zvědavá, jak dlouho si ještě necháš tahat za nitky :co:

Já ti to řeknu naprosto přesně: pravděpodobně mi to konečně dojde, až bude naprosto pozdě. (stejně jako minule...)
Já prostě hrozně moc chci věřit, že je to slušnej a dobrej člověk. U něj mám fakt ale pocit, že je to slušnej a dobrej člověk ... a z toho se zachová podivně ... a z toho je k sežrání ... a teď si vyber, čemu věřit.
Prostě nevím, jak se v tom mám zorientovat.

Jj, znám ty rozporuplný pocity, taky jsem měla slušnýho a hodnýho a pěkně jsem si namlela hubu :lol:
Ne, ten váš vztah není zdravý, partnerský, plnohodnotný a vyrovnaný.
Tebe ani nemrzí, že tak striktně odmítá setkání s tvými přáteli, potažmo s tvou nebo jeho rodinou? :rolleyes:

potvurkapodivna napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Op,
proč ho pořád omlouváš? :vissla:
Jsem zvědavá, jak dlouho si ještě necháš tahat za nitky :co:

Já ti to řeknu naprosto přesně: pravděpodobně mi to konečně dojde, až bude naprosto pozdě. (stejně jako minule...)
Já prostě hrozně moc chci věřit, že je to slušnej a dobrej člověk. U něj mám fakt ale pocit, že je to slušnej a dobrej člověk ... a z toho se zachová podivně ... a z toho je k sežrání ... a teď si vyber, čemu věřit.
Prostě nevím, jak se v tom mám zorientovat.

Jj, znám ty rozporuplný pocity, taky jsem měla slušnýho a hodnýho a pěkně jsem si namlela hubu :lol:
Ne, ten váš vztah není zdravý, partnerský, plnohodnotný a vyrovnaný.
Tebe ani nemrzí, že tak striktně odmítá setkání s tvými přáteli, potažmo s tvou nebo jeho rodinou? :rolleyes:

Potvůrko, dyť mrzí právě. Ještě si s ním asi budu muset o mnoha věcech promluvit, o některých i opakovaně. Hodně hodně promluvit. Já mám furt za to, že jemu to prostě nedochází, že to nedělá záměrně, ale nedochází mu, jak to třeba může působit na druhýho člověka.

No, mě se zase nechce věřit, že by byl někdo s takovou inteligencí a citlivostní tak natvrdlý všeobecně a tím více k pocitům své partnerky :usch:
Víš, já přesně vidím sebe před několika lety :rolleyes:

potvurkapodivna napsal(a):

No, mě se zase nechce věřit, že by byl někdo s takovou inteligencí a citlivostní tak natvrdlý všeobecně a tím více k pocitům své partnerky :usch:
Víš, já přesně vidím sebe před několika lety :rolleyes:

Oni to mají asi rodově... jeho otec taky s nikým nikdy nechodil a ženil se až ve 30 nebo v 31, což byl v sedmdesátých letech na moravské vesnici už značně pozdní věk i u chlapa... a je prej taky takovej společensky neobratnej pařez ... ale jinak hodnej chlap ... chjo.

Ophelie, nejsme náhodou ségry? :| A nechodíme s dvěma bráchama? Můj přítel je v hodně věcech naprosto stejnej :dumbom: A já to taky nechci tolerovat, leze mi to krkem. Jsem ráda, že s takovým názorem nejsem sama. Přítelovy kámošky jsou taky pořád kdekoli jsme my, navíc s námi často chodí na rande. Prostě se náhodou zjeví tam, kde jsme my, přisednou si a tak. Pořád mu volají, smskují, i když jsem s ním, pořád by si povídaly nebo prostě ho chtějí otravovat. No ale otravuje to hlavně mě. Fakt to nejsem schopná skousnout :rolleyes:

myydlinka napsal(a):

Ophelie, nejsme náhodou ségry? :| A nechodíme s dvěma bráchama? Můj přítel je v hodně věcech naprosto stejnej :dumbom: A já to taky nechci tolerovat, leze mi to krkem. Jsem ráda, že s takovým názorem nejsem sama. Přítelovy kámošky jsou taky pořád kdekoli jsme my, navíc s námi často chodí na rande. Prostě se náhodou zjeví tam, kde jsme my, přisednou si a tak. Pořád mu volají, smskují, i když jsem s ním, pořád by si povídaly nebo prostě ho chtějí otravovat. No ale otravuje to hlavně mě. Fakt to nejsem schopná skousnout :rolleyes:

V našem vztahu se dá říct, že problém je hlavně přítelova bývalka (stále něco potřebuje) a ty jeho kamarádky jsou vlastně původně její kamarádky.

No, bývalka môže brnkať na nervy, to verím - inak, mnoho chlapov sú tzv. "rodení kamaráti" a baby ich vyhľadávajú fakt skôr ako kamošov, ale verím, že ak máte chuť na súkromie, môže to liezť na nervy. Ja by som asi skúsila nejako diplomaticky a vtipne dať najavo, že nepotrebujeme pomoc pri skutočne každej činnosti a že chceme byť sami - ak je to teda tak, že obaja chcete byť naozaj sami.

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Opheliaa napsal(a):

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

A co takhle začít přítele líbat? Objímat, ošahávat... přímo před těma kamarádkama? Prostě dát najevo, že k sobě patříte.
Samozřejmě, tohle hodně záleží taky na příteli, těžko si ho kamarádka pro sebe může přivlastnit na celý čtvrthodiny, pokud ON NECHCE, že jo :-)
Nebo zkus, až zase nějaká přijde, ji hodně nahlas pozdravit, a místo přítele se s ní bav Ty. Neříkej, že my ženský nejsme ukecaný, abysme nevyšachovali chlapa z komunikace...

Opheliaa napsal(a):

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Neviem ti odpovedať teoreticky, ale ja proste nemám problém zapojiť sa spontánne do rozhovoru - naopak, občas býva problém umlčať ma :usch: ... Ale ja to nerobievam zo žiarlivosti alebo zlosti, ale proste preto, že by mi bok vyvalilo, keby som sa nevyjadrila. :D Jedine o kozmických výskumoch či kvázikryštáloch by som asi bola nútená mlčať a neutrálne a vševedúco sa usmievať :jojo:

Hm, tak jsem se dozvěděla od velmi solidního zdroje a ještě několika dalších lidí, kteří by neměli důvod mi lhát, že ona kamarádka z víkendu ve skutečnosti mého přítele už několik let poměrně okatě uhání, jenom jemu nic nedochází... já jsem o tom jenom tak trochu tušila, minulých x let jsem totiž žila jinde s jiným, takže jsem o tom nemohla vědět, jak to mezi nima je...já tu historii neznám... každopádně tahleta "kamarádka" se naprosto nesnáší s přítelovou bejvalkou... .proč asi... protože obě stojí/stály o stejnýho chlapa.... Mně už je to jedno, já to řešit nebudu, jenom svému příteli řeknu, jak to cítím, když se ona zjeví a oba dva mě zasklí, že se mi to vůbec nelíbí a ať nás aspoň představí a svou kamarádku poučí, že by si třeba mohla zopáknout pravidla slušného chování... Jinak jsou mi jeho "kámošky" ukradený, pokud mě ony nebudou respektovat jako jeho nynější stávající partnerku a respektovat fakt, že jsem tam taky a že jsme tam my dva spolu, nevidím důvod, proč bych je měla respektovat já jako jeho kamarádky... pro mě jsou to neomalený cizí ženský, nic víc.

Opheliaa napsal(a):

Myydlinko, taky ti přeju hodně trpělivosti, stejně, jako ji přeju sobě.

Babinetky, nevíte, co mám dělat, když přijde nějaká taková kamarádka a prostě se tváří, že neexistuju, ani mě nepozdraví, ani se na mě nepodívá a přivlastní si mého přítele pro sebe na celý čtvrthodiny, ačkoli jsme někde na akci s přítelem my dva spolu?

Co dělat, jak se bránit a nenechat se od těch ženských vyšachovat tím, že se nám vmísí do rozhovoru a baví se jenom s ním, jako bych já byla vzduch?

Moc bych uvítala nějaké rady, co třeba říct (protože se jim prostě potřebuju nějak vmísit do rozhovoru, dát najevo, že já jsem tu taky a že nehodlám být ignorována) té jeho kamarádce nebo svému partnerovi nebo oběma, když taková situace nastane? Máte nějaké nápady? Já bohužel jaksi ani jeden, hlava prázdná. Chjo, já prostě na takový neomalence nemám. Ale chtěla bych se to už konečně naučit.

Pozn. s přítelem jsem si o tom včera večer důkladně pohovořila, tvářil se, že chápe, řekl, že mám pravdu, nicméně to mi nedává žádnou jistotu, že se to třeba za týden nebude opakovat, jestli opravdu pochopil a něco ve svém chování opravdu změní, to ukáže pouze čas.

Takže on jde s Tebou ven, potka tam kamaradku a pak si Te ctyri hodiny nevsima a bavi se jenom s ni, tak to podle me neni opravdu normalni a je to i hodne neslusne. Proc se nemuzete bavit vsichni tri? Byt Tebou nehnula bych se v te chvili od nej ani na kousek, proste bych se ho drzela jako kliste :rock: Jsi jeho pritelkyne, jdes s nim ven a mas pravo s nim v tu chvili travit cas. Kdyz si chce povidat s kamaradkou, tak at si nekdy zajdou treba na pivko a ty si muzes zatim taky neco naplanovat.

terezka007 napsal(a):

Takže on jde s Tebou ven, potka tam kamaradku a pak si Te ctyri hodiny nevsima a bavi se jenom s ni, tak to podle me neni opravdu normalni a je to i hodne neslusne. Proc se nemuzete bavit vsichni tri? Byt Tebou nehnula bych se v te chvili od nej ani na kousek, proste bych se ho drzela jako kliste :rock: Jsi jeho pritelkyne, jdes s nim ven a mas pravo s nim v tu chvili travit cas. Kdyz si chce povidat s kamaradkou, tak at si nekdy zajdou treba na pivko a ty si muzes zatim taky neco naplanovat.

Terezko, není to čtyři hodiny, je to třeba čtvrt hodiny nebo půl (protože pak začnu "jevit neklid", jinak by to asi bylo mnohem dýl), ale i to stačí, oba dva se prostě chovají, jako bych tam vůbec nebyla, přítel ani neví, co se kolem něho v tu dobu děje, což se mi nezdá úplně v pořádku. Kdyby si popovídali někde jinde, když nejsme spolu, tak mi to neva, ale když jsem s ním a jeho "kamarádka" si ho prostě zabere pro sebe a na mě se ani nepodívá ani nepozdraví, prostě nic, tak mi to opravdu hodně hodně vadí. :|

Jj, možná bych mohla zkusit nechat vyměknout údajnou kamarádku a prostě ho třeba ovinout rukou a přitulit se, třeba by nesnesla ten pohled a zdrhla by sama :)

Opheliaa napsal(a):

Jj, možná bych mohla zkusit nechat vyměknout údajnou kamarádku a prostě ho třeba ovinout rukou a přitulit se, třeba by nesnesla ten pohled a zdrhla by sama :)

Jo to zkus, mohlo by to zabrat :-) Třeba by nevěděla, kam s očima... záleží jak seš odvážná a nakolik by ses ovíjela a tulila :-)

Of promiň, ale žádnej chlap není dlouhodobě tak blbej, aby si toho nevšimnul,  že ho někdo uhání. Řekla bych, že naopak mu to dělá velice dobře, že pipinky se kolem něj motaj.
Já osobně bych to asi nesnesla. Do ní je ti houby, ale pokud jeho nazýváš svým přítelem, tak tohle opravdový přítel nedopustí. Asi bych se cítila pěkně hloupě na tvým místě.

potvurkapodivna napsal(a):

Of promiň, ale žádnej chlap není dlouhodobě tak blbej, aby si toho nevšimnul,  že ho někdo uhání. Řekla bych, že naopak mu to dělá velice dobře, že pipinky se kolem něj motaj.
Já osobně bych to asi nesnesla. Do ní je ti houby, ale pokud jeho nazýváš svým přítelem, tak tohle opravdový přítel nedopustí. Asi bych se cítila pěkně hloupě na tvým místě.

JJ, přesně tak se cítím. A můj přítel ale fakt je poměrně zabedněnej ve věci vztahů. Ke mně se taky dlouho choval jako ke kamarádce, ačkoli jsme spolu chodili a spali. Nejdřív jsem vůbec ani nikdy nevěděla, jestli bude ještě nějaký další rande, protože on se prostě nikdy nezeptal, jestli a kdy se zase uvidíme, to bylo vždycky na mně, já jsem vždycky dohodla, kdy a kde se uvidíme...Že mě má rád, mi řekl až po 8 měsících vztahu, fakt hrozně dlouho byl takovej jakejsi nezávaznej a mě to hrozně žralo, protože já jsem věděla poměrně brzo, že ho mám ráda a že ho chci... no, však jsem si ho taky musela sama sbalit - samozřejmě nenápadně... taky jsem mu řekla, že pokud to cítí jenom, že jsem lepší kamarádka, tak že to ukončíme, protože by to bylo nevyrovnaný a mě by to bolelo a takovej masochista vážně nejsem... na to on ne, že je to něco víc, ale že neví, co, a že jemu to prej prostě takhle rychle nejde, aby si byl ve vztahu jistej... já nevím, no... teď už mi asi tak měsíc říká pravidelně, že mě má rád, i mi nosí nečekaný dárečky, ale stejně...

... a jinak, on byl ze začátku hrozně nesmělej, pusu mi dal až po snad měsíci chození a na tom stejným rande mě i poprvé velice nesměle objal a to ještě vypadal velice vyplašeně... mně se to vlastně líbilo, že do té postele nespěchá, já jsem se potřebovala trochu ještě vzpamatovat ze svýho minulýho vztahu, kterej byl poměrně pekelnej... a zároveň mi to vrtalo hlavou, proč nespěchá, jestli mě nechce nebo co... chtěl, ale nevěděl,jak na to a jestli mu prý nedám facku, že je troufalej. On přede mnou skoro nikoho neměl, byl panic snad do 26 :) ... vpodstatě co se postele týče, jsem si ho musela "vychovat", protože to vůbec neuměl, nevěděl, kam šáhnout, nic :) ale teď je mistr :) asi přirozenej talent, co chtěl jenom pravidelně pocvičit :)

A došlo příteli, že Ti vadí, když se baví s kamarádkama?

Hele, co takhle, až to zase začne dělat - odejdi od něj, najdi si nějaké chlapy - kamarády, a bav se s nima... schválně jestli bude reagovat.

Jinak si z toho nic nedělej, že přítel nepozná když ho ženská uhání... já bych tomu věřila. Já jsem toho svýho taky musela "ulovit" sama - protože prostě neviděl, já jsem vysílala signály jako blázen a nic. Pak jsem taky zjistila, že zřejmě ty kamarádky, které měl, to na něj zkoušely, ale on si myslel - to přece nemůžou myslet vážně, přece mě nemůžou chtít - no a já jsem byla první, kdo ho prostě "převálcoval" a mám ho :-) A kamarádky zůstaly kamarádky :-)

Martinka1 napsal(a):

A došlo příteli, že Ti vadí, když se baví s kamarádkama?

Hele, co takhle, až to zase začne dělat - odejdi od něj, najdi si nějaké chlapy - kamarády, a bav se s nima... schválně jestli bude reagovat.

Jinak si z toho nic nedělej, že přítel nepozná když ho ženská uhání... já bych tomu věřila. Já jsem toho svýho taky musela "ulovit" sama - protože prostě neviděl, já jsem vysílala signály jako blázen a nic. Pak jsem taky zjistila, že zřejmě ty kamarádky, které měl, to na něj zkoušely, ale on si myslel - to přece nemůžou myslet vážně, přece mě nemůžou chtít - no a já jsem byla první, kdo ho prostě "převálcoval" a mám ho :-) A kamarádky zůstaly kamarádky :-)

Martinko ;) :supr:

Jinak jestli mu to došlo - nevím, řekla jsem mu to, tak snad mu to i fakt už konečně "sepnulo", snad už u něj proběhl "aha moment"... ale teď je otázka, jestli se v budoucnu podle toho bude taky v praxi chovat, nebo zůstane jenom u pasivního pochopení a k aktivnímu jednání nedospěje...

Martinka1 napsal(a):

Hele, co takhle, až to zase začne dělat - odejdi od něj, najdi si nějaké chlapy - kamarády, a bav se s nima... schválně jestli bude reagovat.

S těma chlapama - kamarádama je to sice dobrej nápad, jenomže já mám kamarády mužskýho pohlaví spíš roztroušený různě po republice a tady, kde oba žijeme, v zásadě žádnýho nemám - takže tenhle nápad padá. :/

Já problém s kamarádkama naštěstí moc řešit nemusím - buď s nima jde sám (velmi zřídka), nebo... vlastně se moc nenacházíme na místech, kde bysme byli my dva + jeho kamarádky.
Občas sice na nějakých kurzech, kde jsme spolu, musím překousnout objímání s "cizíma" ženskýma - ale na ezot. kurzech je to normální, tam se objímá každý s každým a baví každý s každým.
Nedávno jsem byla na večerní akci, byla tam kamarádka (ta na kterou jsem předtím žárlila - teď už jenom malounko :-)... o přestávce jsem šla na záchod a když jsem se vrátila, seděla ona na mojí židli vedle mého přítele a bavili se. No, normálně jsem se příteli vnutila na klín :-) zapojila jsem se do rozhovoru a pak přestávka skončila, kámoška se odsunula na svou židli. Tak snad jsem to zvládla dobře :-) Když s ní bude chtít si jít pokecat někam sám, klidně může...

Of, já si nemůžu pomoct, ale on asi do toho vašeho vztahu moc žhavej není :co: Spal s tebou a choval se jak ke kámošce, já ti nevím. Otázka je jestli budeš mít tu svatou trpělivost po celý zbytek života, pokud to s ním myslíš vážně a do všeho ho budeš muset kopat, když je tak zabedněnej. No ono když jsou děti, tak je potřeba, aby mákli oba a při představě, že mám ještě partnera směrovat, co a jak dělat, protože mu to nedojde, by mě asi přeskočilo :lol:

potvurkapodivna napsal(a):

Of, já si nemůžu pomoct, ale on asi do toho vašeho vztahu moc žhavej není :co: Spal s tebou a choval se jak ke kámošce, já ti nevím. Otázka je jestli budeš mít tu svatou trpělivost po celý zbytek života, pokud to s ním myslíš vážně a do všeho ho budeš muset kopat, když je tak zabedněnej. No ono když jsou děti, tak je potřeba, aby mákli oba a při představě, že mám ještě partnera směrovat, co a jak dělat, protože mu to nedojde, by mě asi přeskočilo :lol:

Potvůrko, nj, jde taky o to, že ono mi to na jednu stranu vyhovuje, já zas mám ráda svou svobodu... zažila jsem si vztah, kdy mě bývalý neustále kontroloval a chtěl měnit..., teda sice byl i pozornej, to jo, ale za jakou cenu?

A za další, když po příteli něco chci, tak není problém - vyzvedne mi objednaný čočky, opraví šuplík, pověsí obrázek, fakt mu nemusím říkat dvakrát, udělá to co nejdřív poté, co ho požádám. Problém je spíš ve mně, já si o to až tak neumím říct. /Na rozdíl od jeho kamarádek/.

On je hodnej, má vůli vyhovět, možná neumí moc odmítnout.

Mně se líbí, že mě bere takovou, jaká jsem, že se mu líbím i bez make-upu a naprosto neupravená :D a že spolu můžeme mluvit o čemkoli a nepohoršuje se ani se nehádá, čí názor je správný nebo lepší... má takový hrozně sympatický vlastnosti, jako že by si nikdy z nikoho nedělal zlou legraci, nešířil by svěřené tajemství, je hodně diskrétní... no bohužel i vůči mně...zase mi dává hodně volnosti... a zase až moc :/

Mě to na něm právě neskutečně přitahovalo, že mě neuhání, jako třeba jiní...

V podstatě jsem si nevědomky vybrala v mnoha věcech opak mýho bejvalýho.

Opheliaa napsal(a):

V podstatě jsem si nevědomky vybrala v mnoha věcech opak mýho bejvalýho.

Někdy si musíme vyzkoušet oba extrémy, abychom poté mohli zakotvit někde ve středu...

Mě partner miluje a chová se moc dobře - akorát na to spravování ho nějak neumím uhnat :-(

Je zajímavé, jak to spousta z nás vidí podle toho, v jaké jsme "pozici". Musím přiznat, že jsem kdysi byla "ta" kamarádka. Sice jsme se moc nevídali, ale v kontaktu jsme byli skoro každý den. A také je pravda, že já chtěla něco víc... V té době jsem na tom nic špatného pochopitelně neviděla a když jsem zjistila, že jeho přítelkyně na mě žárlí, tak jsem to moc nechápala. Jenže teď už v pozici kamarádky nejsem já. Sice přítel neudržuje žádné důvěrné vztahy s kamarádkami, ale říkám naprosto upřímně, že kdyby v jeho okolí byla nějaká jako dřív já, tak by se mi to nelíbilo.

Angelia napsal(a):

Je zajímavé, jak to spousta z nás vidí podle toho, v jaké jsme "pozici". Musím přiznat, že jsem kdysi byla "ta" kamarádka. Sice jsme se moc nevídali, ale v kontaktu jsme byli skoro každý den. A také je pravda, že já chtěla něco víc... V té době jsem na tom nic špatného pochopitelně neviděla a když jsem zjistila, že jeho přítelkyně na mě žárlí, tak jsem to moc nechápala. Jenže teď už v pozici kamarádky nejsem já. Sice přítel neudržuje žádné důvěrné vztahy s kamarádkami, ale říkám naprosto upřímně, že kdyby v jeho okolí byla nějaká jako dřív já, tak by se mi to nelíbilo.

Já jsem vlastně taky měla takového kamaráda. Kolegu v býv. práci, viděli jsme se každý prac. den, všechno jsme spolu rozebírali... Taky dost těžce nesl, když jsem začala chodit se souč. přítelem a vydrželo nám to. Teď už mám jinou práci, s býv. kolegou se sejdeme občas, zavzpomínáme na staré časy, ale to je všechno.

Jak to jako myslíte "tolerovat kamarádky" ? To mu je zakážete ? Přivážete ho doma ke stolu ?

Ophelie já mám hlavně pocit, že tvůj problém ani tak nejsou ty kamarádky, ale to, že tvůj přítel se chová jako buran.

Tiina: :supr: :supr: :supr: souhlas

Tiina napsal(a):

Ophelie já mám hlavně pocit, že tvůj problém ani tak nejsou ty kamarádky, ale to, že tvůj přítel se chová jako buran.

Taky mám to podezření... a to měli nedávno na téma etiketa v práci školení... zas tak moc si z toho nevzal... tady u nás, kde jsem se narodila a kde žiju, je to bohužel dost běžná věc, odjakživa se mi to na místních hošanech nelíbilo a taky proto jsem taky chtěla odjakživa kluka odjinud, čím dál, tím líp... to je můj první kluk odsud :|

Ophelie, jestli čtu dobře, tak už jste o tom několikrát mluvili. No tak bych teda už neřešila, slova jsou jen slova. Hele mockrát jsme se na plese nebo tancovačce nebo v hospodě domluvili s manželem že už jdeme a pak jsemna něj pořád čekala,prootže se loučil, ještě tam pokecat, tam panáka...a domluvy byly naprd. Zajímavé je, že když jsem prostě jednou dvakrát zkrátka odešla domů sama a nechala ho tam, najednou to jde (riziko je že takhle zanechaného partnera si budeš vyzvedávat s trakařem v půl osmé ráno druhý den, ale to se zkrátka stane:-)))

Až někam příště půjdete a stane se to, jednej podle své přirozenosti - já nevím, asi bych se zkusila zapojit do hovoru intenzivně s ní, vytáhla bych jí k baru na panáka mezi dvěma ženskýma, kdyby mě ignorovali tak bych asi řekla mile a s úsměvem že to jejich téma mi nic neříká tak ať si mě pak přítel někde najde a šla bych se bavit s jinýma kamarádama ( to by si tě asi začal shánět on)..nebo domů:-) co budeš někde stát jak pako když se nebavíš...A vůbec, jestli chodíš na akce, kde se nebavíš, tak máš právo tam nechodit, co se přemáháš!? Když se přemáháš teď, po deseti letech vztahu nebudeš vědět kdo jsi a co jsi kdy od života chtěla, protože si zvykneš žít život svého partnera namísto svého.

Jinak ovšem souhlasím s všema co psali že ten tvůj se nechová jako bys byla jeho priorita, protože kdyby ano, tak by se nechoval jako buran.

simply.net napsal(a):

Jinak ovšem souhlasím s všema co psali že ten tvůj se nechová jako bys byla jeho priorita, protože kdyby ano, tak by se nechoval jako buran.

Simply, touto větou jsi mě nevím proč rozesmála... ale ten smích byl tak trochu hořkej.

JJ, to, cos napsala, zní jako opravdu dobrý tipy, to by skutečně mohlo zafungovat, slova už byla řečena, teď je na řadě jednat.
Jinak, když jsme někde my dva spolu, tak se bavíme oba dobře, dokonce i když se k nám přitočí na krátkej pokec jedna z mých dvou nej kámošek, tak pokecáme taky všichni tři, jenom s těma jeho kámošema to jaksi drhne...

Ja mam naj kamarata a naozaj iba kamarata. Preberame spolu nase vztahy, rozchody, prehry, vsetko. Dokonca sme spolu uz nespocetnekrat aj spali v jednej posteli. Nikdy ziaden dotyk! :D Jeho byvala priatelka ma zo zaciatku dost nemala rada. Potom sme sa trosku zblizili a uz to bolo super. Nadavali sme na nho, ked urobil nieco zle a ona pochopila, ze sme naozaj IBA kamarati. Lenze ako viem z mojho blizkeho okolia, my dvaja sme skor ojedinely pripad. Vacsinou ti najlepsi kamarati skoncia spolu. Mala som byvaleho priatela, ktory mal 8rokov naj kamosku. Poznala som aj ju a mali sme sa velmi rady. Pomahala mi, ked som s nim mala nejaky problem. On bol fesak a vzdy mi vravel, ze ona je len kamoska a je "desne oskliva" ale inak fajn. Dnes maju 2-rocne dietatko a su stastni :P ,

tracy napsal(a):

Ja mam naj kamarata a naozaj iba kamarata. Preberame spolu nase vztahy, rozchody, prehry, vsetko. Dokonca sme spolu uz nespocetnekrat aj spali v jednej posteli. Nikdy ziaden dotyk! :D Jeho byvala priatelka ma zo zaciatku dost nemala rada. Potom sme sa trosku zblizili a uz to bolo super. Nadavali sme na nho, ked urobil nieco zle a ona pochopila, ze sme naozaj IBA kamarati. Lenze ako viem z mojho blizkeho okolia, my dvaja sme skor ojedinely pripad. Vacsinou ti najlepsi kamarati skoncia spolu. Mala som byvaleho priatela, ktory mal 8rokov naj kamosku. Poznala som aj ju a mali sme sa velmi rady. Pomahala mi, ked som s nim mala nejaky problem. On bol fesak a vzdy mi vravel, ze ona je len kamoska a je "desne oskliva" ale inak fajn. Dnes maju 2-rocne dietatko a su stastni :P ,

Já mám teda nej kamaráda, o kterým vím, že do mě byl jeden čas lehce zblblej... já do něho nikdy, nějak není můj typ na milostný vztah, ale jako kamarádka s kamarádem si rozumíme a mám ho ráda, nedokážu to popsat, doufám, že mě nějak chápete, jak to myslím. Vživotě jsme na sebe nešáhli kromě jednoho držení mých rukou v jeho, vlastně ani nevím, proč to udělal, ale nechala jsem je tam, bylo to pěkný a "neuvedlo mě to v pokušení". Je už dost let sám, mrzí mě to a moc to nechápu, je to fajn chlap, moc bych mu přála nějakou supr ženskou.

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví... :rolleyes:

Nevím vůbec, jak se mám k němu chovat, když to vlastně "nevím".

Můj přítel má kamarádek milion, a mnohdy se divím, o čem všem mi říká, že si vykládají...A vlastně když jsme se seznámili, o jedné z těch kamarádek mluvil jako o naprosto ideální...o které by neváhal ani minutu, dkyby se mu nevdala :dumbom: a vím, že ona ho dlouho odmítala, takže ta mi nevadí. Žádnou z jeho kamarádek neznám osobně, ale jenom z toho mála, co vím, mám naprosto jasno, kterou mám ráda a kterou ne.. s jednou "kamarádkou" bydlí...a je to jeho bývalá...a tu asi neskousnu nikdy v životě...protože některá fakta mi tak ublížila, že mi to s psychikou pohnulo fakt dost...ale když se ptáš, kde jsou ty hranice....tak i tuhle jsem překousla, ač nerada. Už to neřeším. Nechci o něho přijít. No a kromě těchhle dvou má ještě plno plno plno dalších..ale ty beru spíš tak, že jsem ráda, že mám chlapa, který je oblíbený...tak nějak mi lichotí, že mezi nima si vybral zrovna mě :gloria:

Opheliaa napsal(a):

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví... :rolleyes:

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu..... :rolleyes: :kapitulation:

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví... :rolleyes:

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu..... :rolleyes: :kapitulation:

nebo rovnou z jiný galaxie :rolleyes: to svět neviděl...

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

"Miláček" mi vůbec nic neřek, a koupil si drahou motorku. Jo, a to předtím házel signály o zásnubách a svatbě, která tím pádem asi nebude možná, když všechny prachy vysypal do stroje, kterej ty prachy bude žrat i nadále. Já to o té motorce oficiálně nevím, koupil si ji už z kraje týdne, a to tu mezitím za mnou byl, ale ne, proč by mi to říkal, asi... vždyť mi do toho asi nic není... zjistila jsem to náhodou. On předtím sem tam mluvil o motorkách, ale opravdu sem tam, nebyl v tom ani náznak toho, že by o něčem takovým vážně uvažoval, že to nutně musí mít ... jeho rodiče moc chtěli, ať mě přivede na oficiální návštěvu a ptali se kdy bude svatba a tak, jeho švagrová mě chtěla moc poznat... ale to pro něj nebylo podstatný jaksi... setkat se s mými přáteli... proč...já nevím, já fakt nevím, kde on má hlavu, že o podstatných věcech vůbec nemluví... :rolleyes:

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu..... :rolleyes: :kapitulation:

nebo rovnou z jiný galaxie :rolleyes: to svět neviděl...

jaks reagovala?

jooo vlastně ještě nic "nevíš"....

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

tak k tomu není co dodat..oni chlapi jsou z marsu..... :rolleyes: :kapitulation:

nebo rovnou z jiný galaxie :rolleyes: to svět neviděl...

jaks reagovala?

jooo vlastně ještě nic "nevíš"....

ale už reagovala - zeptala jsem se, co je novýho. tak to vyklopil. že si splnil sen, o kterým sní už pět let a že se krásně povozí... on... žádný my tam nebylo obsaženo... asi bych si měla taky udělat nějaký plány, ve kterých on nebude obsaženej

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

nebo rovnou z jiný galaxie :rolleyes: to svět neviděl...

jaks reagovala?

jooo vlastně ještě nic "nevíš"....

ale už reagovala - zeptala jsem se, co je novýho. tak to vyklopil. že si splnil sen, o kterým sní už pět let a že se krásně povozí... on... žádný my tam nebylo obsaženo... asi bych si měla taky udělat nějaký plány, ve kterých on nebude obsaženej

....A pak jsme mluvili ještě a on, že u nich to není zvykem, že když si jeho otec někdy něco dražšího pořídil, tak to taky předem nesděloval rodině (teď mi teda není jasný, jestli jako že to nesděloval dětem nebo jestli to nesděloval manželce nebo jako ani jedněm z nich).

On mi totiž předtím říkal, že jeho otec je skrytě dominantní, ale nikdy jsem nevěděla, jak si to mám teda ale konkrétně představit. No už vím. Tohle je ten příklad. Dělá si, co chce, ostatní nemohou protestovat, protože se to dozví až po.

V kamarádkách nevidí problém, pro něj jsou to jenom kamarádky. Přitom celá vesnice minimálně o té jedné nejvlezlejší z nich ví, že by udělala nevím co, aby ho nahnala k sobě do baráčku (bydlí sama) a dělá na něho takový fígle, že je až trapná. I já jsem to viděla, nevím, proč by se tak chovala, proč by mně neodpověděla na pozdrav a ani se na mě nepodívala, kdyby měla čisté úmysly. Jenom on to nevidí, on je přesvědčený, že to je jenom kamarádka.

Navíc: já se teď o přítele ještě bojím a na ten krám taky nesednu, protože se mi ani ne před rokem zabili dva příbuzní na motorce, viděla jsem, jak házeli do hrobu na rakev tu potrhanou motorkářskou kombinézu, to mi stačilo. A on to ví, že jsem z toho byla hrozně zničená, dost to se mnou otřáslo, byli to mladí kluci staří jenom jako já. Nechápu, jak mu mám vysvětlit, že se o něho bojím. Nebo je to jenom můj problém?

Ahojky,

jak to tak čtu, tak díky bohu nejsem jediná, kdo kamarádky neskousne.:reta: Můj přítel na začátku našeho vztahu měl taky spousty kamarádek, ač mi vysvětloval, že v tom nic jinýho není, tak já jako holka jsem to viděla úplně jinak. Lepily se na něj jak mouchy na mucholapku, jedna pošahaná mu neváhala ani ve 4 ráno psát sms z diskotéky, jestli by za ni nepřijel, že je na dne atd.:mad:

Od té doby opravdu jeho osamocené "kamarádky" nesnesu a dávala jsem to tak najevo, až se jich vzdal.:D Samozřejmě nejsem proti společným kamarádkám, které jsou NAŠE a ne JEHO a které mají své drahé polovičky.:supr:

Sfings napsal(a):

Ahojky,

jak to tak čtu, tak díky bohu nejsem jediná, kdo kamarádky neskousne.:reta: Můj přítel na začátku našeho vztahu měl taky spousty kamarádek, ač mi vysvětloval, že v tom nic jinýho není, tak já jako holka jsem to viděla úplně jinak. Lepily se na něj jak mouchy na mucholapku, jedna pošahaná mu neváhala ani ve 4 ráno psát sms z diskotéky, jestli by za ni nepřijel, že je na dne atd.:mad:

Od té doby opravdu jeho osamocené "kamarádky" nesnesu a dávala jsem to tak najevo, až se jich vzdal.:D Samozřejmě nejsem proti společným kamarádkám, které jsou NAŠE a ne JEHO a které mají své drahé polovičky.:supr:

JJ, Sfings, taky si myslím, že správná cesta je soukromou kamarádku zespolečnit a nejlíp, když si najde nějakýho svýho milýho a neslintá nám po našem, že? :supr:

Jistě tady už můj příběh všichni znáte.Včera mi pípla sms a muž mi vzal telefon byl to kamarád nepochopil uhodil mě,nadával a ještě se opil.Řekla jsem mu ty taky přece píšeš a on,že je to úplně něco jiného.Tak chlapi můžou ženský ne a byla to nevinná zpráva jen mé jméno bylo jako zdrobnělina.

Ophelie, ted jsi mě tedy pobavila s tou motorkou. No vidíš jak muži všeobecně i ten tvůj mají talent dělat prostě to co chtějí! Ženy s tím mají daleko víc problémů, protože jsme stíhány obcesí dělat to co je "třeba"... Jestli ti můžu poradit po skoro 20 letech manželství tak se snaž co nejvíc taky dělat to co chceš a kupovat si co chceš a plánovat si co ty chceš.  Jinak už vidím tvou skvělou budoucnost, jak si ho vezmeš budeš žít úžasný život ve kterém budeš třeba na mateřské škudlit každou kačku na vybavení bytu a on si vezme půjčku na nový typ motorky, aniž by se s tebou o tom poradil:-) Furt ho neřeš a dělej co chceš, snad máš svůj život, své ambice, vždyť on na tebe žádný ohled nebere! ( kdyby ano, tak je to samozřejmě jinak). Můžeš si sem tam nechat pro něj trochu času, až se ti to náhodou bude hodit, pro trochu nezávazného pobavení, protože tak on přistupuje k tobě. PS můj má doma 2, vlastně ted 3 motorky:-)

Partnerství je především o kompromisu, předpokládá se  , že když si někdo zvolí život v partnertví, tak  svoje výhradně sobecké zájmy  bude konfrontovat s potřebami partnera a přemýšlet ve prospěch celku ( tedy rodiny). Extrém ,jako dělat si vždy a za všech okolností co chci, je stejně k ničemu jako přijmout roli submisivního, který do ničeho nekecá, nic nechce a nemá žádná osobní přání.
Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? Pokud žiješ s příslibem, že se možná v budoucnu vezmete nebo alespoň budete žít v jednom domě, bytě... místnosti, tak do té doby, než to nastane ,nemáš právo mluvit mu do jeho investičních plánů , i kdyby si chtěl koupit Tádž Mahál. To je čistě můj osobní názor, nemusíš souhlasit, ale nezapomeň, že zamilovaný je často plný iluzí a ještě k tomu má růžové brýle...

Opheliaa napsal(a):

Sfings napsal(a):

Ahojky,

jak to tak čtu, tak díky bohu nejsem jediná, kdo kamarádky neskousne.:reta: Můj přítel na začátku našeho vztahu měl taky spousty kamarádek, ač mi vysvětloval, že v tom nic jinýho není, tak já jako holka jsem to viděla úplně jinak. Lepily se na něj jak mouchy na mucholapku, jedna pošahaná mu neváhala ani ve 4 ráno psát sms z diskotéky, jestli by za ni nepřijel, že je na dne atd.:mad:

Od té doby opravdu jeho osamocené "kamarádky" nesnesu a dávala jsem to tak najevo, až se jich vzdal.:D Samozřejmě nejsem proti společným kamarádkám, které jsou NAŠE a ne JEHO a které mají své drahé polovičky.:supr:

JJ, Sfings, taky si myslím, že správná cesta je soukromou kamarádku zespolečnit a nejlíp, když si najde nějakýho svýho milýho a neslintá nám po našem, že? :supr:

Přesně tak, pokud bude společná, zavírám oči a nemám problém.:D

Somaia napsal(a):

Partnerství je především o kompromisu, předpokládá se  , že když si někdo zvolí život v partnertví, tak  svoje výhradně sobecké zájmy  bude konfrontovat s potřebami partnera a přemýšlet ve prospěch celku ( tedy rodiny). Extrém ,jako dělat si vždy a za všech okolností co chci, je stejně k ničemu jako přijmout roli submisivního, který do ničeho nekecá, nic nechce a nemá žádná osobní přání.
Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? Pokud žiješ s příslibem, že se možná v budoucnu vezmete nebo alespoň budete žít v jednom domě, bytě... místnosti, tak do té doby, než to nastane ,nemáš právo mluvit mu do jeho investičních plánů , i kdyby si chtěl koupit Tádž Mahál. To je čistě můj osobní názor, nemusíš souhlasit, ale nezapomeň, že zamilovaný je často plný iluzí a ještě k tomu má růžové brýle...

Somaio, ono snad ani nejde o to, co a za kolik peněz si koupil, jako spíš o to, že on si prostě drsně hraje na vlastním písečku, spoustu věcí mi nepovažuje za podstatný říct, pak já se dozvídám různě z různých kousků informací a signálů a náznaků okolí, že on plánuje to a to a ono se to třeba týká i mě, ale mně on to řekne až jako poslední osobě, a to je tak od samýho začátku. Já naopak jsem hodně sdílná, já mu o svým životě říkám všechno, těší mě to, sdílet svý zážitky, který se udály, když u toho jeden z nás nebyl, to mám pak pocit, že jsme spolu vlastně i když spolu zrovna nejsme, pro někoho by to bylo protivný, mě to hřeje na srdíčku, já jsem na to zvyklá a považuju to za normální... Máme asi blbou komunikaci, na co se přímo nezeptám, to mi neřekne, ale když něco vůbec nevím, logicky se na to ani zeptat nemůžu, tudíž se to nedozvím, nebo jenom náhodou.

Já na tom vidím zvyky z jeho rodiny, jeho máma si prý taky stěžuje, že se všechno dozví jako poslední a jeho otec si mámu bral jako starej mládenec mladinkou dívenku, která moc nevěděla o životě, takže si byl taky zvyklej dělat všechno po svým a na nikoho se moc neohlížet.. proč se tyhle věci v rodinách tak táhnou...

Somaia napsal(a):

Partnerství je především o kompromisu, předpokládá se  , že když si někdo zvolí život v partnertví, tak  svoje výhradně sobecké zájmy  bude konfrontovat s potřebami partnera a přemýšlet ve prospěch celku ( tedy rodiny). Extrém ,jako dělat si vždy a za všech okolností co chci, je stejně k ničemu jako přijmout roli submisivního, který do ničeho nekecá, nic nechce a nemá žádná osobní přání.

Velká pravda, Somaio..

Ophelie, ale tyjsi mi neodpověděla na co jsem se ptala.... vždy´t vy dva jste stále svobodní ve fázi, že spolu chodíte, randíte...občas spíte nebo ne???
Pokud ano, tak v této fazi poznávání skutečně není nutné, abys se ti se vším spovídal i s tím, co si koupil....

Somaia napsal(a):

Pphelie, ale tyjsi mi neodpověděla na co jsem se ptala.... vždy´t vy dva jste stále svobodní ve fázi, že spolu chodíte, randíte...občas spíte nebo ne???
Pokud ano, tak v této fazi poznávání skutečně není nutné, abys se ti se vším spovídal i s tím, co si koupil....

Ani pokud je to TAK velká investice? No já si nepřestávám myslet, že JE to trochu divný.
Já na tu motorku mám taky jinej pohled, minulý léto se mi na motorce zabili dva příbuzní, moje sestřenka se rok po svatbě v 26 stala vdovou. Prostě se bojím. On má auto, tak nechápu, na co potřebuje motorku. Ve 30. Já s ním na tom jezdit nebudu, bojím se (protože jednak se bojím já na to sednout, jednak moje máma má strach o mě kvůli těm dvěma, co se jim stalo, jednak mám chronickej zánět močových cest, na což by asi tohle nebylo to pravý ořechový), jednak se bojím o něj. Taky mám pocit, že teď bude pořád pryč a nebudeme mít na sebe čas.. moc to řeším.

Já co znám kluky, tak po motorce jich toužila většina, prostě si chtěl splnit sen. Za rok ho to nemusí bavit a motorku prodá. A stát se mu něco může i když bude přecházet na přechodu pro chodce. Snad má rozum a nebude na ní bláznit. A čas si na tebe určo udělá, neblázni.

PPavlaa napsal(a):

Já co znám kluky, tak po motorce jich toužila většina, prostě si chtěl splnit sen. Za rok ho to nemusí bavit a motorku prodá. A stát se mu něco může i když bude přecházet na přechodu pro chodce. Snad má rozum a nebude na ní bláznit. A čas si na tebe určo udělá, neblázni.

Víš co, Pavlo, on už teď má milion koníčků, nedovedu si představit, kde v tom svým nabitým programu najde čas na motorku... asi ten čas ubere z času trávenýho se mnou :/

Ale: jeho volba. Nebude-li on, bude jinej.

A ty máš koníčky ? Nebo čekáš, až si na tebe udělá čas ? Možná ví, že na to čekáš, tak ho to tak nebere, nebo co já vím.

Já myslím, že jsem se vyjádřila ve svém prvním vstupu jasně. Pokud jste ve fázi "chození" jste oba dva svobodní. a svobodně se rozhodujete jak naložíte se svým časem i penězi.
To ostatní, co píšeš jsou jen domněnky a zase domněnky, otravuješ  s nimi sebe a své blízké  okolí. Řešíš dopředu něco, co možná nikdy ani nenastane. Dnes už téměř každý zná  někoho, kdo prodělal autonehodu, neboť je to jev velmi rozšířený. Když nechceš jezdit na motorce, je to tvoje právo, nedělej to...mysli si o tom, co chceš ,ale respektuj , že jsou i jiné názory.
Je to totiž stejně paradoxní, jako bych ti tu teď začala vysvětlovat a nutit tě, abys nechodila do práce a do kanceláře, protože jsem před lety našla  svého nadřízeného v kanceláři zastřeleného a tudíž se takové věci dějí a jestli nechceš , aby se to stalo tobě, tak buď raději nezaměstnaná..., doma, na záhrádce a nelez mezi lidi... jsou na sebe hroooozně zlí.....

PPavlaa napsal(a):

A ty máš koníčky ? Nebo čekáš, až si na tebe udělá čas ? Možná ví, že na to čekáš, tak ho to tak nebere, nebo co já vím.

Já mám sice i svý koníčky, a docela dost, jenomže na něj si vždycky ráda čas udělám. Asi to dělám blbě. Asi si mám prostě naplánovat, že se budu věnovat své věci a i když se mi zjeví přede dveřma, tak mu říct, ať si pěkně jde po svejch, že já si chci teď dělat svoje koně a nejede přes to vlak...

... vzásadě se přizpůsobuju pořád jenom já a už mě to pěkně štve :butter: a on si dělá, co on chce... protože ví, že když přijde, tak já si na něj ten čas prostě najdu... škodím si tím...

Taky bych to tak neřešila, prostě si chtěl splnit sen, představ si, že chtěl od svých nevímkolika let motorku, te´d si na ni konečně vydělal,m těší se...a ty mu to zkazíš tím, že mu to budeš vyčítat, budeš mu pořád opakovat,že je to nebezpečné apod., takže se jeho sen pro něj stane spíše utrpením....nebo radši odjede na motorce pryč, aby nemusel poslouchat výčitky... víš, já mám taky sen koupit si auto,  až si na něj našetřím,prostě si ho koupím a taky se nebudu ptát partnera (pokud budu v té době nějakého mít), jestli mi to DOVOLÍ. Je to přece moje věc, můj sen, co bych z toho života měla, kdybych si své sny neplnila...???Jen frustraci apod. Krom toho to, že si koupím auto, nemá s partnerem nic společného...možná tak,že bych mu řekla, jestli by mohl pomoct nějaké vybrat, protože já se spíš koukám na vzhled, tak bych potřebovala nějakou technickou pomoc.
Ještě jeden příklad.pamatuju si, jak jsem kdysi chtěla jet na nějakou dobu do zahraničí, byl to můj sen, a partner mi to pořád vymlouval, pořád mi říkal, co hrozného se mi tam může stát apod., až mi to úplně znechutil, že jsem nakonec nechtěla jet. Partnera teď už nemám a říkám si, jak jsem mohla být tak hloupá a nechat si rozmluvit svůj sen, něco,po čem jsem toužila..už nikdy bych tohle neudělala!A to že třeba to, že pojedu někam pryč, íovlivní partnerský vztah více, než nějaká motorka, auto apod.
Je fakt, že motorky jsou nebezpečné, ale ne všichni se na nich zabijou nebo zmrzačí. Řekla bych mu, že mám o něj starost, ale zbytečně bych to nehrotila... stát se mu může něco kdykoli a kdekoli, v autě, na přechodě.... věřím, že když se má něco špatného stát, tak se to prostě stane, a když ne, tak ne, i kdyby měl 3 motorky...

Opheliaa napsal(a):

Já mám sice i svý koníčky, a docela dost, jenomže na něj si vždycky ráda čas udělám. Asi to dělám blbě. Asi si mám prostě naplánovat, že se budu věnovat své věci a i když se mi zjeví přede dveřma, tak mu říct, ať si pěkně jde po svejch, že já si chci teď dělat svoje koně a nejede přes to vlak...

... vzásadě se přizpůsobuju pořád jenom já a už mě to pěkně štve :butter: a on si dělá, co on chce... protože ví, že když přijde, tak já si na něj ten čas prostě najdu... škodím si tím...

Ve vašem vztahu nejsi ty ta zamilovanější a odpovědnější... ale s velkou pravděpodobností ta závislejší a méně sebe- vědomá, ten kdo se bojí , aby o toho druhého nepřišel.... Kdyby tomu tak nebylo, tak bys neměla potřebu vždy a za všech okolností všeho nechat a podřizovat se mu. Myslíš si, že když to neuděláš, tak už nikdy nepříjde a nezavolá... holka, holka, změň to TEĎ, protože pokud vstoupíš do partnerství  a svazků , tak už to nepůjde a ty se budeš jen dlouhodobě trápit a užírat.

Me napsal(a):

Taky bych to tak neřešila, prostě si chtěl splnit sen, představ si, že chtěl od svých nevímkolika let motorku, te´d si na ni konečně vydělal,m těší se...a ty mu to zkazíš tím, že mu to budeš vyčítat, budeš mu pořád opakovat,že je to nebezpečné apod., takže se jeho sen pro něj stane spíše utrpením....nebo radši odjede na motorce pryč, aby nemusel poslouchat výčitky... víš, já mám taky sen koupit si auto,  až si na něj našetřím,prostě si ho koupím a taky se nebudu ptát partnera (pokud budu v té době nějakého mít), jestli mi to DOVOLÍ. Je to přece moje věc, můj sen, co bych z toho života měla, kdybych si své sny neplnila...???Jen frustraci apod. Krom toho to, že si koupím auto, nemá s partnerem nic společného...možná tak,že bych mu řekla, jestli by mohl pomoct nějaké vybrat, protože já se spíš koukám na vzhled, tak bych potřebovala nějakou technickou pomoc.
Ještě jeden příklad.pamatuju si, jak jsem kdysi chtěla jet na nějakou dobu do zahraničí, byl to můj sen, a partner mi to pořád vymlouval, pořád mi říkal, co hrozného se mi tam může stát apod., až mi to úplně znechutil, že jsem nakonec nechtěla jet. Partnera teď už nemám a říkám si, jak jsem mohla být tak hloupá a nechat si rozmluvit svůj sen, něco,po čem jsem toužila..už nikdy bych tohle neudělala!A to že třeba to, že pojedu někam pryč, íovlivní partnerský vztah více, než nějaká motorka, auto apod.
Je fakt, že motorky jsou nebezpečné, ale ne všichni se na nich zabijou nebo zmrzačí. Řekla bych mu, že mám o něj starost, ale zbytečně bych to nehrotila... stát se mu může něco kdykoli a kdekoli, v autě, na přechodě.... věřím, že když se má něco špatného stát, tak se to prostě stane, a když ne, tak ne, i kdyby měl 3 motorky...

Tak jo, to zase zní dobře... nebudu kvůli tomu vyšilovat, budu velkorysá, hoch si splnil sen, což pro mě znamená, že já mám v plnění svých vlastních snů taky volnou ruku, ne? Můj sen je teda jinýho druhu, já si plánuju v podkroví udělat svůj byt, teda myslela jsem to jako se svým partnerem, ale... to je předčasný... ale to bude chtít teda ještě hodně víc penízků a taky nějakou tu technickou pomoc... (rozumím tomu bohužel jako koza petrželi) ... sama to bohužel asi realizovat nedokážu, a toho, s kým by to šlo, jsem možná ještě nenašla...

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Já mám sice i svý koníčky, a docela dost, jenomže na něj si vždycky ráda čas udělám. Asi to dělám blbě. Asi si mám prostě naplánovat, že se budu věnovat své věci a i když se mi zjeví přede dveřma, tak mu říct, ať si pěkně jde po svejch, že já si chci teď dělat svoje koně a nejede přes to vlak...

... vzásadě se přizpůsobuju pořád jenom já a už mě to pěkně štve :butter: a on si dělá, co on chce... protože ví, že když přijde, tak já si na něj ten čas prostě najdu... škodím si tím...

Ve vašem vztahu nejsi ty ta zamilovanější a odpovědnější... ale s velkou pravděpodobností ta závislejší a méně sebe- vědomá, ten kdo se bojí , aby o toho druhého nepřišel.... Kdyby tomu tak nebylo, tak bys neměla potřebu vždy a za všech okolností všeho nechat a podřizovat se mu. Myslíš si, že když to neuděláš, tak už nikdy nepříjde a nezavolá... holka, holka, změň to TEĎ, protože pokud vstoupíš do partnerství  a svazků , tak už to nepůjde a ty se budeš jen dlouhodobě trápit a užírat.

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

Opheliaa napsal(a):

Tak jo, to zase zní dobře... nebudu kvůli tomu vyšilovat, budu velkorysá, hoch si splnil sen, což pro mě znamená, že já mám v plnění svých vlastních snů taky volnou ruku, ne? Můj sen je teda jinýho druhu, já si plánuju v podkroví udělat svůj byt, teda myslela jsem to jako se svým partnerem, ale... to je předčasný... ale to bude chtít teda ještě hodně víc penízků a taky nějakou tu technickou pomoc... (rozumím tomu bohužel jako koza petrželi) ... sama to bohužel asi realizovat nedokážu, a toho, s kým by to šlo, jsem možná ještě nenašla...

Není potřeba to sice hrotit ve stylu naschválu když ty  tak já taky!!!, ale jako sen je to  krásné a splnitelné a nevím, proč by sis to měla nějak odpírat. třeba s nějakým stavebním spořením a půjčkou si můžeš nechat poradit a polehoučku si dělat radosti sama sobě.

Opheliaa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Já mám sice i svý koníčky, a docela dost, jenomže na něj si vždycky ráda čas udělám. Asi to dělám blbě. Asi si mám prostě naplánovat, že se budu věnovat své věci a i když se mi zjeví přede dveřma, tak mu říct, ať si pěkně jde po svejch, že já si chci teď dělat svoje koně a nejede přes to vlak...

... vzásadě se přizpůsobuju pořád jenom já a už mě to pěkně štve :butter: a on si dělá, co on chce... protože ví, že když přijde, tak já si na něj ten čas prostě najdu... škodím si tím...

Ve vašem vztahu nejsi ty ta zamilovanější a odpovědnější... ale s velkou pravděpodobností ta závislejší a méně sebe- vědomá, ten kdo se bojí , aby o toho druhého nepřišel.... Kdyby tomu tak nebylo, tak bys neměla potřebu vždy a za všech okolností všeho nechat a podřizovat se mu. Myslíš si, že když to neuděláš, tak už nikdy nepříjde a nezavolá... holka, holka, změň to TEĎ, protože pokud vstoupíš do partnerství  a svazků , tak už to nepůjde a ty se budeš jen dlouhodobě trápit a užírat.

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

Taky je možný, že to svý ztracený sebevědomí najdu, až budu v důchodu a už budu pomalu zapomínat, jak se vlastně jmenuju a co jsem měla k snídani :D

Jinak, ještě k partnerovým kamarádkám. Chvíli jsem hloupě žárlila na jednu krysu. Ano, čtete správně. Doslova. Je plyšová a přítel ji má v autě, je od jeho bývalky. Tak jako mě to prostě štvalo, že co on co má mít nějakýho plyšáka od bývalky stále při sobě. A pak jsem jí začala říkat "Krysavice" a v zásadě přijala za vlastní, vždycky se ptám přítele, co dělá ta naše Krysavice, a on na to, že normálně, že visí... a je to v pohodě :)

Hm,ony jsou vždy komplikovanější ty sny, které jsou spojené s někým druhým - já mám třeba také sen, že si najdu skvělého muže, najdeme/postavíme si spolu pěkný domeček, budeme mít fajn rodinu... ale tento sen není závislý jen na mě, musí s tím souhlasit a cítit to stejně i ten partner, proto hledám někoho, kdo by byl ke mě kompatibilní, měl by podobné sny jako já a mohli bychom si je plnit společně. Nemusíme mít teda vše společné, ale alespoň ty základní sny, postoje apod. by to chtělo, aby pak nedocházelo ke zbytečným komplikacím..
Druhou skupinou jsou sny,které si můžu splnit sama, což se týče právě toho cestování, nakupování různých věcí apod., ty si prostě plnit budu, ať si říká kdo chce co chce (vlastně nikdo ani nemá právo mi je zakazovat)!Je opravdu super, když mi partner řekne:"Jo, tohle si dopřej, je fajn, že si chceš splnit sen" a spíše mě v tom podporuje, minimálně mi to nerozmlouvá a nesnaží se to znechutit, protože tím pak znechutí i sám sebe v mých očích...

Me napsal(a):

Hm,ony jsou vždy komplikovanější ty sny, které jsou spojené s někým druhým - já mám třeba také sen, že si najdu skvělého muže, najdeme/postavíme si spolu pěkný domeček, budeme mít fajn rodinu... ale tento sen není závislý jen na mě, musí s tím souhlasit a cítit to stejně i ten partner, proto hledám někoho, kdo by byl ke mě kompatibilní, měl by podobné sny jako já a mohli bychom si je plnit společně. Nemusíme mít teda vše společné, ale alespoň ty základní sny, postoje apod. by to chtělo, aby pak nedocházelo ke zbytečným komplikacím..
Druhou skupinou jsou sny,které si můžu splnit sama, což se týče právě toho cestování, nakupování různých věcí apod., ty si prostě plnit budu, ať si říká kdo chce co chce (vlastně nikdo ani nemá právo mi je zakazovat)!Je opravdu super, když mi partner řekne:"Jo, tohle si dopřej, je fajn, že si chceš splnit sen" a spíše mě v tom podporuje, minimálně mi to nerozmlouvá a nesnaží se to znechutit, protože tím pak znechutí i sám sebe v mých očích...

Já právě v tomhle jsem na rozpacích, zda spíš ty penízky šetřit na ten podkrovní byt anebo si různě něco koupit, cestovat... je to buď anebo, obojí mít nemůžu... a ten podkrovní byt je tak trochu fakt závislej na tom, že si najdu někoho, kdo to chce stejně, a na realizaci - teď už společnýho snu - budeme dva... já něco našetřeno mám, ale jednak to ještě zdaleka nestačí, jednak ta vlastní realizace... to chce chlapa... co průměrná ženská sama vymyslí...

Opheliaa napsal(a):

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

Opheliaa napsal(a):

Me napsal(a):

Hm,ony jsou vždy komplikovanější ty sny, které jsou spojené s někým druhým - já mám třeba také sen, že si najdu skvělého muže, najdeme/postavíme si spolu pěkný domeček, budeme mít fajn rodinu... ale tento sen není závislý jen na mě, musí s tím souhlasit a cítit to stejně i ten partner, proto hledám někoho, kdo by byl ke mě kompatibilní, měl by podobné sny jako já a mohli bychom si je plnit společně. Nemusíme mít teda vše společné, ale alespoň ty základní sny, postoje apod. by to chtělo, aby pak nedocházelo ke zbytečným komplikacím..
Druhou skupinou jsou sny,které si můžu splnit sama, což se týče právě toho cestování, nakupování různých věcí apod., ty si prostě plnit budu, ať si říká kdo chce co chce (vlastně nikdo ani nemá právo mi je zakazovat)!Je opravdu super, když mi partner řekne:"Jo, tohle si dopřej, je fajn, že si chceš splnit sen" a spíše mě v tom podporuje, minimálně mi to nerozmlouvá a nesnaží se to znechutit, protože tím pak znechutí i sám sebe v mých očích...

Já právě v tomhle jsem na rozpacích, zda spíš ty penízky šetřit na ten podkrovní byt anebo si různě něco koupit, cestovat... je to buď anebo, obojí mít nemůžu... a ten podkrovní byt je tak trochu fakt závislej na tom, že si najdu někoho, kdo to chce stejně, a na realizaci - teď už společnýho snu - budeme dva... já něco našetřeno mám, ale jednak to ještě zdaleka nestačí, jednak ta vlastní realizace... to chce chlapa... co průměrná ženská sama vymyslí...

HAHA, tak si predstav, ze nejsi prumerna zenska, zagoogli si a neco si fakt vymysli. Dneska je tech casaku o bydleni habadej.

Opheliaa napsal(a):

Já právě v tomhle jsem na rozpacích, zda spíš ty penízky šetřit na ten podkrovní byt anebo si různě něco koupit, cestovat... je to buď anebo, obojí mít nemůžu... a ten podkrovní byt je tak trochu fakt závislej na tom, že si najdu někoho, kdo to chce stejně, a na realizaci - teď už společnýho snu - budeme dva... já něco našetřeno mám, ale jednak to ještě zdaleka nestačí, jednak ta vlastní realizace... to chce chlapa... co průměrná ženská sama vymyslí...

ehmmm,  ....každá průměrná žena je stejně schopná jako průměrný muž.... :D a na práce související s přestavbou se obvykle dá najmout schopný odborník. V časopisech o bydlení bývá neuvěřitelné množství zajímavých nápadů a návrhů a typů. Pokud by ses o to opravdu začala zajímat, alespoň myšlenkově, tak sama uvidíš....

vlčice :lol: :supr: byla jsi o píď rychlejší! :lol:

Vsechno jde, pokud dotycny to opravdu chce ;-) Rikam to porad ;-))
Respektive staci si predstavit, ze jsi nadprumerna zena ;-)

Ahojky .. nedá mi to nevmísit se ... Ophelie ... výběr ,  jestli cestovat a poznávat svět nebo jestli investovat do bydlení záleží na tom, jestli jsi připravená "hnízdit" nebo ne ..tedy jestli chceš společné bydlení s partnerem, děti, budovat klícku atd , nebo jestli si ještě chceš trochu užívat nezávaznej život..
Podle mě ani jedna věc není špatná... Zatím nemáš děti, partner jak to tak čtu taky asi hnízdící tendence moc nemá ...tak já hlasuju jezdit po světě a něco poznat ... až budeš mít dvě děti a zodpovědnost za jejich život, už se podíváš maximálně na rodinnou dovolenou, ale takový dobrodružný cestování bez závazků to myslím nebude ... máš šanci získat novej pohled na svět, dozraješ, dozraje partner ... co kdybyste do toho dobrodružství šli spolu a trochu si užívali než řešili budoucnost "na vážno"...

Ophelie, a kdepak máš ten svůj podkrovní byteček? Napadla mě jen jedna věc, že by v budoucnu budoucí partner třeba do toho rekonstruovaného bytečku nechtěl jít. Např. můj ex by se nehnul z rodného domu ani kdybych někde měla 300metrový mezonet. :(

Takže možná bude lepší to cestování. :D

Amriana napsal(a):

Ahojky .. nedá mi to nevmísit se ... Ophelie ... výběr ,  jestli cestovat a poznávat svět nebo jestli investovat do bydlení záleží na tom, jestli jsi připravená "hnízdit" nebo ne ..tedy jestli chceš společné bydlení s partnerem, děti, budovat klícku atd , nebo jestli si ještě chceš trochu užívat nezávaznej život..
Podle mě ani jedna věc není špatná... Zatím nemáš děti, partner jak to tak čtu taky asi hnízdící tendence moc nemá ...tak já hlasuju jezdit po světě a něco poznat ... až budeš mít dvě děti a zodpovědnost za jejich život, už se podíváš maximálně na rodinnou dovolenou, ale takový dobrodružný cestování bez závazků to myslím nebude ... máš šanci získat novej pohled na svět, dozraješ, dozraje partner ... co kdybyste do toho dobrodružství šli spolu a trochu si užívali než řešili budoucnost "na vážno"...

:supr:

Sfings napsal(a):

Ophelie, a kdepak máš ten svůj podkrovní byteček? Napadla mě jen jedna věc, že by v budoucnu budoucí partner třeba do toho rekonstruovaného bytečku nechtěl jít. Např. můj ex by se nehnul z rodného domu ani kdybych někde měla 300metrový mezonet. :(

Takže možná bude lepší to cestování. :D

Můj podkrovní byteček bude v mém domečku :)
Přítel se ještě rád ze svýho domečku pohne směrem ke mně... :) Má dva bratry, ti bydlí jinde, on zůstal poslední ze sourozenců bydlet doma, jeho papá je zapálený zemědělec s tunou polí a zvířectvem... kdeeepak, přítel tam nechce bydlet ani omylem :)

Ehm, ještě rád se odstěhuje ke mně, pakliže náš vztah vydrží, samozřejmě...

Opheliaa napsal(a):

Sfings napsal(a):

Ophelie, a kdepak máš ten svůj podkrovní byteček? Napadla mě jen jedna věc, že by v budoucnu budoucí partner třeba do toho rekonstruovaného bytečku nechtěl jít. Např. můj ex by se nehnul z rodného domu ani kdybych někde měla 300metrový mezonet. :(

Takže možná bude lepší to cestování. :D

Můj podkrovní byteček bude v mém domečku :)
Přítel se ještě rád ze svýho domečku pohne směrem ke mně... :) Má dva bratry, ti bydlí jinde, on zůstal poslední ze sourozenců bydlet doma, jeho papá je zapálený zemědělec s tunou polí a zvířectvem... kdeeepak, přítel tam nechce bydlet ani omylem :)

Ehm, ještě rád se odstěhuje ke mně, pakliže náš vztah vydrží, samozřejmě...

Tak potom je to o to jednodušší. Ono zas je fajn mít kde bydlet ve vlastním(v dnešní době) a cestovat můžete spolu. Přece děti nemusí být hned. :)

Taky teď řeším dilema vlastní bydlení X cestování apod... zatím vyhrává to cestování, ale v podnájmech také nemůžu bydlet věčně...

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Nebere ? Vždyť na jiným vlákně Ophelie řeší jak se zachovat, že má všechny náznaky, že ji partner brzy požádá o ruku...

Amriana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Nebere ? Vždyť na jiným vlákně Ophelie řeší jak se zachovat, že má všechny náznaky, že ji partner brzy požádá o ruku...

Já mám z něho právě smíšený pocity.. jj, je to pravda, on sem tam mluví o svatbě, společným bydlení, představování rodičům... ale zároveň jako by si plně neuvědomoval, co říká, co to vlastně znamená, když se k tomuto rozhodne... anebo holt chce výhody single života i výhody zadanýho života a nechce zároveň snášet nevýhody ani jednoho - tj. jenom se veze, dělá jenom to, co je pro něho příjemný, a ty nepříjemnosti a vážný věci holt... obchází.

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

Somaia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

Jenže, Somaio, jednou vede řeči o společným životě, a najednou si koupí motorku. Co s o tom myslet? Jakejpak společnej život, když všechny svý prachy vrazí do věci čistě pro sebe?

Opheliaa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

Jenže, Somaio, jednou vede řeči o společným životě, a najednou si koupí motorku. Co s o tom myslet? Jakejpak společnej život, když všechny svý prachy vrazí do věci čistě pro sebe?

On možná sám neví, co chce, jednou mluví a chová se jako mladej kluk, kterej má na všechno ještě spoustu času, jednou by kotvil - ale jen v náznacích. Chce to otevřenou rozmluvu asi.

on tě jako partnerku nebere.... jen to má s tebou pohodlné, jinak mu nestojíš za žádnou námahu... a už vůbec ne za to, aby se jakkoliv omezoval

Opheliaa napsal(a):

Amriana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Nebere ? Vždyť na jiným vlákně Ophelie řeší jak se zachovat, že má všechny náznaky, že ji partner brzy požádá o ruku...

Já mám z něho právě smíšený pocity.. jj, je to pravda, on sem tam mluví o svatbě, společným bydlení, představování rodičům... ale zároveň jako by si plně neuvědomoval, co říká, co to vlastně znamená, když se k tomuto rozhodne... anebo holt chce výhody single života i výhody zadanýho života a nechce zároveň snášet nevýhody ani jednoho - tj. jenom se veze, dělá jenom to, co je pro něho příjemný, a ty nepříjemnosti a vážný věci holt... obchází.

A co takhle si to spolu prostě jen užívat ? Vyjet do světa a jen tak se spolu toulat ?? Aby neměl pocit, že je svázanej, že na něj tlačíš, ale zároveň byste si zkusili něco společně ...

Somaia napsal(a):

Ophelie, ale tyjsi mi neodpověděla na co jsem se ptala.... vždy´t vy dva jste stále svobodní ve fázi, že spolu chodíte, randíte...občas spíte nebo ne???
Pokud ano, tak v této fazi poznávání skutečně není nutné, abys se ti se vším spovídal i s tím, co si koupil....

Pokud uvažovali o svatbě, tak snad už nejsou ve fázi poznávání, ne?? Jasně že se jí NEMUSÍ zpovídat. Není to jeho povinnost, pokud nemají společnou kasu. Spíš slušnost než povinnost. ...můj názor

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Já mám bohužel taky takový pocit, jak kdyby přítel Ophelie s ní příliš nepočítal. :( Možná je to ale tím, že mám naprosto odlišný vztah s přítelem, takže na to koukám trochu jinak..

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

Ophelie, ale tyjsi mi neodpověděla na co jsem se ptala.... vždy´t vy dva jste stále svobodní ve fázi, že spolu chodíte, randíte...občas spíte nebo ne???
Pokud ano, tak v této fazi poznávání skutečně není nutné, abys se ti se vším spovídal i s tím, co si koupil....

Pokud uvažovali o svatbě, tak snad už nejsou ve fázi poznávání, ne?? Jasně že se jí NEMUSÍ zpovídat. Není to jeho povinnost, pokud nemají společnou kasu. Spíš slušnost než povinnost. ...můj názor

XYZ.. můžeš se domnívat cokoliv, ale nežiješ s nimi.... evidentně Opheliin přítel vnímá svůj vztah a jeho "fázi" jinak než Ophelie.
Dokud si oba nestanoví pevná  pravidla vzájemného soužití včetně společného hospodaření, tak je to každého věc , jak si s penězmi naloží, odvislá od morálních kvalit... to nerozporuji , ale přesto si za tímto názorem budu stát, že druhý partner do toho nemá co mluvit....

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

Amriana napsal(a):

Ahojky .. nedá mi to nevmísit se ... Ophelie ... výběr ,  jestli cestovat a poznávat svět nebo jestli investovat do bydlení záleží na tom, jestli jsi připravená "hnízdit" nebo ne ..tedy jestli chceš společné bydlení s partnerem, děti, budovat klícku atd , nebo jestli si ještě chceš trochu užívat nezávaznej život..
Podle mě ani jedna věc není špatná... Zatím nemáš děti, partner jak to tak čtu taky asi hnízdící tendence moc nemá ...tak já hlasuju jezdit po světě a něco poznat ... až budeš mít dvě děti a zodpovědnost za jejich život, už se podíváš maximálně na rodinnou dovolenou, ale takový dobrodružný cestování bez závazků to myslím nebude ... máš šanci získat novej pohled na svět, dozraješ, dozraje partner ... co kdybyste do toho dobrodružství šli spolu a trochu si užívali než řešili budoucnost "na vážno"...

Jo, to je pravda, to je super nápad. Proč si někam nevyjet. Ale jen tak mimochodem - vy byste byli spokojení a v pohodě, kdyby vám partner řekl - teda vlastně ne, neřekl, kdybyste se od někoho doslechli, že má koupené letenky třeba do Austrálie a za týden tam odjíždí na půl roku dělat? No však co, plní si sen, ne? :) chci vidět, jak byste to přijeli bez hnutí malíčkem, že je naprosto ok, že vám o tom dopředu neřekl.
Proti plnění snů jinak nic nemám. Ale jak už jsem říkala, pokud nejsme úplně bezohlední, je slušnost to aspoň říct

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Ok, Som, a máš nějakou konkrétní radu, JAK začít se změnou sebe samé?
Já už na sobě pracuju řekla bych léta, ale mění se to jenom strašně málo, je to krůček dopředu, dva dozadu a tak pořád znova, já tyhle sklony mám snad už vrozený :-/

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

Somaia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Somaia: "Mám jen jeden dotaz k Ophelii: Proč řešíš přítelovo osobní nákupy, když  ještě společnou domácnost a hospodaření nepraktikujete?? Není to náhodou výhradně jen jeho problém, kam investuje svoje peníze? "

Somaio, já bych to řekla ještě jinak: je to sice jeho věc, kam investuje, ale pokud bych toho kluka vnímala jako svého partnera, vadilo by mi a MOC, kdyby mi o něčem takovém neříkal. Komu jinému, než mě, by měl partner říct, co zamýšlí? Ono se to totiž časem může ukázat jako jeho "úchylka" - neřekne jí o své nezaměstnanosti, o svých dluzích atd... Toho bych se bála.
Ale co je podstatnější a pro mě by to bylo varovným signálem - já z celého Oféliina psaní mám spíš pocit, že on ji jako opravdovou životní partnerku nebere.

Tercilo je to věc náhledu a vnímání. Asi mám jiné životní zkušenosti. Já neříkám, že by spolu neměli mluvit a komunikovat o svých přáních , touhách a plánech, to v žádném případě. Moje první vážná známost už mě v poměrně ranném období partnerského života zřejmě v tomto směru dost poučila tím, že byla velmi introvertní. Když jednou přítel  přišel a oznámil mi v rozhovoru, že si šetří na auto, tak by mě ani ve snu nenapadlo říct: "...tytyty... před týdnem jsi říkal, že bychom se mohli vzít, tak proč nešetříš na byt, ty jeden lháři.... a jak to tedy s námi bude?"
Nežili jsme spolu, nebydleli jsme spolu, jen jsme spolu chodili, trávili část volného času  a plánovali.... považovala bych v té době za absurdní mluvit mu do toho za co a proč utrácí peníze, které si vydělal  a myslet bych si o tom mohla cokoliv....  a určitě jsem si okamžitě nedělala závěry, že mě nemiluje a to co říká nemyslí vážně.
Jste obě na můj vkus zbytečně ostražité a podezdřívavé.

říct, že šetří na auto je něco trošku jiného než neříct nic ani poté, co auto stojí v garáži.

XYZ napsal(a):

Amriana napsal(a):

Ahojky .. nedá mi to nevmísit se ... Ophelie ... výběr ,  jestli cestovat a poznávat svět nebo jestli investovat do bydlení záleží na tom, jestli jsi připravená "hnízdit" nebo ne ..tedy jestli chceš společné bydlení s partnerem, děti, budovat klícku atd , nebo jestli si ještě chceš trochu užívat nezávaznej život..
Podle mě ani jedna věc není špatná... Zatím nemáš děti, partner jak to tak čtu taky asi hnízdící tendence moc nemá ...tak já hlasuju jezdit po světě a něco poznat ... až budeš mít dvě děti a zodpovědnost za jejich život, už se podíváš maximálně na rodinnou dovolenou, ale takový dobrodružný cestování bez závazků to myslím nebude ... máš šanci získat novej pohled na svět, dozraješ, dozraje partner ... co kdybyste do toho dobrodružství šli spolu a trochu si užívali než řešili budoucnost "na vážno"...

Jo, to je pravda, to je super nápad. Proč si někam nevyjet. Ale jen tak mimochodem - vy byste byli spokojení a v pohodě, kdyby vám partner řekl - teda vlastně ne, neřekl, kdybyste se od někoho doslechli, že má koupené letenky třeba do Austrálie a za týden tam odjíždí na půl roku dělat? No však co, plní si sen, ne? :) chci vidět, jak byste to přijeli bez hnutí malíčkem, že je naprosto ok, že vám o tom dopředu neřekl.
Proti plnění snů jinak nic nemám. Ale jak už jsem říkala, pokud nejsme úplně bezohlední, je slušnost to aspoň říct

Tak tak,je fajn, když je jeden seznámen s plány toho druhého. Můj přítel ovšem taky ukájí svůj koníček, který taky není zrovna levný, sice mi o svých plánech řekne, ví, že budu mít připomínky, ale stejně si tu určitou věc dříve či později koupí. :D
Zas na druhou stranu je domluva, že i když si nějaké takové věci koupí, vždy nejdřív zaplatí svou část nájmu, zálohy na energie, jídlo atd.... takže zbytek jsou vlastně jeho penízky. :)

XYZ napsal(a):

Ale jen tak mimochodem - vy byste byli spokojení a v pohodě, kdyby vám partner řekl - teda vlastně ne, neřekl, kdybyste se od někoho doslechli, že má koupené letenky třeba do Austrálie a za týden tam odjíždí na půl roku dělat? No však co, plní si sen, ne? :) chci vidět, jak byste to přijeli bez hnutí malíčkem, že je naprosto ok, že vám o tom dopředu neřekl.
Proti plnění snů jinak nic nemám. Ale jak už jsem říkala, pokud nejsme úplně bezohlední, je slušnost to aspoň říct

XYZ, pravda pravdoucí, takhle to cítím taktéž. Já mu jeho sny neberu, ale proč mi o tom sám od sebe nic neřekne. Jeho přátelé všechno vědí už měsíce, já jsem poslední, kdo se to dozvěděl, a to ještě náhodou.  A tak je to i s jeho dovolenou, s naší společnou dovolenou, se vším.

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

No to, cos popsala, jestli po něm můžeš požadovat, tak to mi přijde jako naprostá samozřejmost, tím spíš u lidí ve vašem věku. Přece že chceš pomoci s nákupem není žádné využívání a snad by tě nenechal tahat těžké tašky, i když bys ho o pomoc nepožádala.:)

Opheliaa napsal(a):

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

to je snad dost divný tedy, na přítelkyni kašlat a starat se o blaho kamarádek. Jestli to takhle u vás funguje, tak potěš :(

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

Sežerou, já vím. Už jsem párkrát sežrána byla :dumbom: holt kdo nemá na prvním místě sebe, není člověk :P
Na tvoji otázku ti odpovím za ně: očekávat nemůžeš nic, protože nemáš právo očekávat od nikoho nic. Nemáš právo očekávat, že ti pomůže, že ti něco řekne, že ti bude věrný. Když on chce motorku a osm milenek, proč ne? To je přece v pořádku. Je nezávislý! A když se ti to nelíbí, odejdi od něho. Nechceš? Miluješ ho? Chyba! Nemiluješ! Jen jsi závislá a neumíš sama žít!
Je to tak nějak, Somaio??
Pardon, asi mám nepříjemnou náladu :/

Jo a ještě jsem zapomněla: pomoc s taškama? Proč? Že je to základ slušného chování? Morálky? Na to taky zapomeň! Morálka neexistuje.

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

Opheliaa napsal(a):

Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

přijde mi to jako dodavatelsko-odběratelský vztah a ne partnerství. 
Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?

Somaia napsal(a):

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš ;) protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

A ještě: samozřejmě že má plné a nezadatelné právo vnímat jinak než já. Vnímání člověk neovlivní. Ale chování ano. A záměrně se chovat tak, že svým chováním vědomě ubližujeme druhým, to už podle mě je právě ta bezohlednost. Pokud bereme ohledy jen na své vlastní přání a touhy a ti ostatní jsou nám ukradení.

PetrHl napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

přijde mi to jako dodavatelsko-odběratelský vztah a ne partnerství. 
Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?

Petře :supr: nj, dobrej příměr. JJ, je to v zásadě to samý. Díky za odpověď. :)

:D :D .... ehmmm tak jo... máte pravdu ,děvčátka,.... nepřísluší mi zasahovat do něčích osudů  a to ani svými přihlouplými snahami...spánembohem si to užijte, k tomu vám přeji pevné nervy a odolný organismus  :D

Somaia napsal(a):

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

XYZ napsal(a):

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš ;) protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

Já jsem se ptala tebe ne Ophelie.
Bezohlednost je opak ohleduplnosti.  pac a pusu...

PetrHl napsal(a):

Co kdybys třeba ty neuvařila a šla uvařit kamarádovi? Jak by se to milému líbilo?

Petře, to je fakt dobrej příměr.

Představuju si živě situaci: zadaný kamarád má doma kupu prádla a chce s ní pomoct a já nechám stát svoji domácí kupu prádla a poletím pomoct kamarádovi, protože přece je to kamarád, ne? a můj partner ať si chodí v pomačkané košili, pomoc kamarádovi je přece zákon.

Jo, tohle totiž je v obrácené formě to, co provádí můj přítel. Moje kolo je taky v nepořádku, ale kamarádka - na rozdíl ode mě vlastnící živého, přítomného a navíc ještě manuálně zručného tatínka, dále mající doma bratra a jsouc o nějaký ten měsíc déle zadána než já, takže má i přítele, který by jí s tím jejím kolem mohl pomoct - prostě mňouká, že achich ouvej, ze všech těch, kteří by mi mohli pomoct, jsem si vybrala právě tebe, drahý kamaráde - a můj partner by honem letěl opravit kolo kamarádce, protože ona přece tak žalostně mňouká...

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Nechápu , co máš konkrétně na mysli , neumím si žádné konkrentní propojení  práv a povinností  ve vztazích k druhým osobám představit. Pokud jsem mluvila o právech, tak samozřejmě o právech obecných, která se vztahují na všechny lidi bez rozdílu pohlaví a postavení.

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Opheliaa - partnera změnit nemůžeš. Podle toho co píšeš to vypadá, že seš ve vztahu hodně nespokojená. Já vidím tři možnosti: smíříš se s tím, jaký partner je, a přijmeš ho takového jaký je - a nebudeš si stěžovat, 2. nepřijmeš ho takového jaký je ale zůstaneš s ním - budeš si stěžovat pořád, ale pak je asi velká pravděpodobnost, že ten vztah moc dlouho nevydrží (možná ano), 3. rozejdete se.
Je to hódně těžký, přijmout partnera takovýho jakej je a bojujeme s tím asi všichni, ale všichni se musíme rozhodnout, jestli nám partner za to stojí a jestli s ním chceme být, i když má takové a takové chyby... A není ostuda se rozhodnout, že prostě tohle ne - a vztah ukončit. Je to jedna z cest...

Vždycky stojí za to si představit, jaký bylo to bylo z druhý strany - kdyby s námi partner sice chtěl být, ale jenom za těchhle podmínek: xxx (doplň podmínky, jak by hypoteticky on chtěl, aby ty ses změnila, aby on s Tebou mohl být)... :-)

Zrovna včera jsem četla: Užívejte si partnera, dokud ho máte. Dříve nebo později ho stejně ztratíte (pokud spolu budete do smrti - smrt jednoho z vás vás stejně rozdělí)... Nikdo neví, za jak dlouho se to stane...

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Tak tedy konkrétně, jestli chceš. Promiň použiji k tomu právo.
Partner má právo požádat o službu /např. uvařit oběd/, ty máš právo odmítnout. Ale pokud jeho právo příjmeš pak máš povinnost ne uvařit, ale uvařit se vším všudy.
Ale má pravdu Som. Ve vztahu není právo a povinnost, ale přání a je zas na tobě zda přání splníš. Pokud je tvým přáním, aby vztah fungoval, tak jej jistě splníš, ale v okamžiku kdy jen plníš pak to není už o vztahu...

Opheliaa napsal(a):

XYZ napsal(a):

Somaia napsal(a):

V prvé řadě se naučit analyzovat svoje vnitřní pocity a pohnutky a přemýšlet o nich.
Přemýšlet o tom, z jaké skutečné pohnutky se stále  partnerovi  podřizuji a ustupuji jeho zájmům... pak se to snažit postupně měnit  ve prospěch situace: nepodřizovat se za každou cenu.  Jestli něco nechceš dělat a uděláš to jen pod pohnutkou, aby nešel někam sám, abychom se vídali dost často, abys ho dokonce měla víc pod kontrolou, tak to je úuuplně špatně. Spolu byste měli dělat opravdu jen to, na co máš v tu chvíli chuť  i ty, z čeho máš radost. Být poctivá sama k sobě je však to nejtěžší, není to žádná  jednoduchá záležitost ,ani jednoduchá rada, ale bez toho se nikam  dál nepohneš. Pokud  svého přítele přestaneš považovat za středobod svého vesmíru a alfu - omegu svého současného života, máš vyhráno. Když se mu totiž tvé nově nabyté sebe-vědomí nebude líbit, a s tím je potřeba taky trochu počítat, půjde o dům dál a bude zřejmě hledat opět někoho stejně submisivního a podřízeného, pokud je kvalitní partner vhodný pro trvalé soužití, tak mu to nebude vadit, ale bude rád v tvé společnosti , že má vedle sebe samostatně myslící a nezávislou bytost.

No a co když chci udělat něco, z čeho mám JÁ radost? Z čeho mám dobrý pocit? Při čem mi je dobře? A co když to něco je jeho společnost? To už přece není podřizování se jemu.

XYZ, za toto tě zdejší superženy babinetky sežerou:-) Ale chápu, co chceš říct.

Mě napadá, že bych asi měla po příteli taky víc požadovat. Já nic moc nechci a on pak věčně řeší nepojízdná kola a zaseklé počítače kamarádek, zatímco já mám taky potíže s pc a kolo mi taky jaksi divně vrže atp., jenomže ony prostě mňoukají víc nahlas a účinněji.

Kolik si myslíte, že je zdravé požadovat po muži, když jsme přítel s přítelkyní? Můžu po něm chtít, aby mi v mém domě připevnil věšák na kabáty? Můžu chtít, aby mi opravil kolo, přivezl něco těžkýho z hypermarketu, protože já se tam nedostanu časově, a když přece, tak zase tu věc prostě neunesu? můžu po něm chtít, aby mě vzal autem do hypermarketu, kde si já chci koupit něco pro sebe?
Jenom by mě tak zajímalo, jak to je mezi jinýma lidma ve stejné fázi vztahu, co je tak obecně považováno za normální pomoc a co už je nějaký nadměrný využívání nebo tak něco. Samozřejmě, já jsem ochotná mu všechno z toho, co bych požadovala, nějak oplatit...

Podle mě ho můžeš hezky požádat o cokoliv...s vědomím, že může odmítnout ...

Amriana napsal(a):

Podle mě ho můžeš hezky požádat o cokoliv...s vědomím, že může odmítnout ...

JJ, asi máš pravdu, s tím, že může odmítnout, tak nějak počítám, v to, že může jako přítel vyhovět, doufám :-), tak si myslím, že bych ho nijak nezneužívala... kdyby měl pocit, že toho chci moc, má svobodu kdykoli říct, že to bohužel nejde :) a na mně bude, abych toto jeho stanovisko respektovala, i když mi to nepůjde pod fous...

Martinka1 napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Opheliaa - partnera změnit nemůžeš. Podle toho co píšeš to vypadá, že seš ve vztahu hodně nespokojená. Já vidím tři možnosti: smíříš se s tím, jaký partner je, a přijmeš ho takového jaký je - a nebudeš si stěžovat, 2. nepřijmeš ho takového jaký je ale zůstaneš s ním - budeš si stěžovat pořád, ale pak je asi velká pravděpodobnost, že ten vztah moc dlouho nevydrží (možná ano), 3. rozejdete se.
Je to hódně těžký, přijmout partnera takovýho jakej je a bojujeme s tím asi všichni, ale všichni se musíme rozhodnout, jestli nám partner za to stojí a jestli s ním chceme být, i když má takové a takové chyby... A není ostuda se rozhodnout, že prostě tohle ne - a vztah ukončit. Je to jedna z cest...

Vždycky stojí za to si představit, jaký bylo to bylo z druhý strany - kdyby s námi partner sice chtěl být, ale jenom za těchhle podmínek: xxx (doplň podmínky, jak by hypoteticky on chtěl, aby ty ses změnila, aby on s Tebou mohl být)... :-)

Zrovna včera jsem četla: Užívejte si partnera, dokud ho máte. Dříve nebo později ho stejně ztratíte (pokud spolu budete do smrti - smrt jednoho z vás vás stejně rozdělí)... Nikdo neví, za jak dlouho se to stane...

..takže kompromisy neexistují?????????
Podle vás všech tady je řešením jenom brát jaké je anebo nechat být????? Co nějaké konstruktivní řešení problémů??

Opheliaa napsal(a):

Somaia napsal(a):

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Moje práva sa končia tam, kde sa začínajú práva durhého. A smaozrejme, že môžem očakávať čokoľvek, ale je to, takpovediac, MOJ problém a nemôžem druhého robiť zaň zodpovedným. Môžem ho nejako dostať, aby mi moje očakávania splnil, ale to je bonus, nie vymáhateľná položka. A nemá to nič spoločné ani s morálkou, ani s povinnosťami ani s ničím podobným. Jasné, že aj mňa to poteší, ale beriem to ako vzácny dar.

XYZ napsal(a):

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš ;) protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

A ještě: samozřejmě že má plné a nezadatelné právo vnímat jinak než já. Vnímání člověk neovlivní. Ale chování ano. A záměrně se chovat tak, že svým chováním vědomě ubližujeme druhým, to už podle mě je právě ta bezohlednost. Pokud bereme ohledy jen na své vlastní přání a touhy a ti ostatní jsou nám ukradení.

Tak ber ohľad aj na moje "přání a touhy" a láskavo mi pošli nejaké prachy, inak ťa označím za bezohľadnú... :mad:

Selima napsal(a):

Opheliaa napsal(a):

Somaia napsal(a):

XYZ .. ty by sis měla v prvé řadě znovu uvědomit , že partner není žádný náš majetek a že má dokonce plné a nezadatelné právo vnímat náš společný vztah jinak  než ho vnímám. Nemůžeš nikomu vnutit ani přikázat, aby mluvil, myslel a choval se vždy a za všech okolností v souladu s tím , co si přeješ nebo považuješ podle svých norem za slušné... ohleduplné a tak podobně...
Když se zamyslím nad tvým příkladem , tak odpovím poctivě: Musela bych to přijmout jako fakt... asi bych si to šla pak někam odbolet a odsmutnit,  jestliže jsem  byla plná jiných představ a iluzí, ale ani na moment bych si nemyslela, že na to nemá právo a zasahuje to do práv mé osoby. Pak bych se s nově vzniklou partnerskou situací snažila vnitřně srovnat. To je asi tak v kostce  celé, co rozumně myslící člověk asi tak může udělat. Rozhodně nemá smysl  řev, hádka, pláč a nátlákové akce v jakékoliv podobě... nebo se ti někdy  v životě podařilo něco  kvalitního vyvzdorovat, mě ne.

Jenom malá poznámka... pořád čtu jenom, že partner má právo na to, na ono.... ovšem kde jsou práva, tam jsou taky povinnosti, ne? má tedy onen partner vůči své partnerce také nějaké povinnosti?

Moje práva sa končia tam, kde sa začínajú práva durhého. A smaozrejme, že môžem očakávať čokoľvek, ale je to, takpovediac, MOJ problém a nemôžem druhého robiť zaň zodpovedným. Môžem ho nejako dostať, aby mi moje očakávania splnil, ale to je bonus, nie vymáhateľná položka. A nemá to nič spoločné ani s morálkou, ani s povinnosťami ani s ničím podobným. Jasné, že aj mňa to poteší, ale beriem to ako vzácny dar.

A co nevěra? "MOJ problém a nemôžem druhého robiť zaň zodpovedným."? Jinak nechci nikterak rýpat. Tvoje názory čtu už dlouho a přijdou mi tady jako jedny z nejrozumnějších.

XYZ napsal(a):

..takže kompromisy neexistují?????????
Podle vás všech tady je řešením jenom brát jaké je anebo nechat být????? Co nějaké konstruktivní řešení problémů??

O co ti jde? Proč tolik otazníků? :D
Chtěla bys nějaký jednoduchý instantní návod v prášku "jak vyzrát na lidi" :D?
Obávám se, že ani s instatním návodem ( pokud existuje)  si nebudeš vědět rady.

Nevera? Ja môžem byť verná a môžem partnerovi pvoedať, že mám vernosť ako veľmi vysokú prioritu. Ako s touto informáciou naloží on, to je už na ňom. Pokaiľ mi jeho rebríček hodnôt (napr. vernosť skoro bezvýznamná) veľmi, ale veľmi nesedí, vymením ho. Nepokúšam sa meniť dospelého človeka, to je Mission Impossible. Problém je, že mnohí deklarujú vernosť - a myslia tým samozrejme partnerovu vernosť, na tej svojej až tak veľmi nebazírujú... :rolleyes:

Selima napsal(a):

XYZ napsal(a):

A Ophelia se snaží něco vyvzdorovat? A já myslela, že si to tu právě šla spíš odsmutnit, jak říkáš ;) protože ho nezmění. Stejně tak já nezměním toho svého. A rozhodně se k němu nechovám jako ke svému majetku. Ale tak snad bych neměla dělat věci, které ubližují těm ostatním, ne?? Natož jako jejich blízká osoba nebo dokonce jedna z těch nejbližších.
Co podle tebe znamená slovo bezohlednost? Pokud teda ho máš ve svém slovníku.

A ještě: samozřejmě že má plné a nezadatelné právo vnímat jinak než já. Vnímání člověk neovlivní. Ale chování ano. A záměrně se chovat tak, že svým chováním vědomě ubližujeme druhým, to už podle mě je právě ta bezohlednost. Pokud bereme ohledy jen na své vlastní přání a touhy a ti ostatní jsou nám ukradení.

Tak ber ohľad aj na moje "přání a touhy" a láskavo mi pošli nejaké prachy, inak ťa označím za bezohľadnú... :mad:

Ale "brát ohled" neznamená totéž co "plnit" ;) Spíš pokud ty máš pocit, že máš málo peněz, neberu na to ohled tak, že ti nějaké pošlu (kdyby jo, byl by to opravdu ten bonus, co potěší, ale nemůžeme si ho nárokovat, jak jsi říkala), ale tak, že nepůjdu bezostyšně za tebou a neřeknu ti hele selimo půjč mi sto tisíc. Prostě protože kdybych věděla, že nemáš na rozdávání, nedovolila bych si to. Asi tak.

Somaia napsal(a):

XYZ napsal(a):

..takže kompromisy neexistují?????????
Podle vás všech tady je řešením jenom brát jaké je anebo nechat být????? Co nějaké konstruktivní řešení problémů??

O co ti jde? Proč tolik otazníků? :D
Chtěla bys nějaký jednoduchý instantní návod v prášku "jak vyzrát na lidi" :D?
Obávám se, že ani s instatním návodem ( pokud existuje)  si nebudeš vědět rady.

Nejde mi o nic, jenom nevěřím vlastním očím ;) Jasně že univerzální návod neexistuje. Ale ten váš osobní návod, co tady někteří prezentujete, žádné kompromisy neuznává. Tak se jenom ptám, jestli se mi to zdá, nebo jestli opravdu považujete za nejlepší žít bez kompromisů a tvrdě protlačovat jenom to svoje, anebo naopak nechat ty ostatní, aby tvrdě protlačovali to svoje.

No to sú také pasívne "ohľady", povedala by som. Aktívne ohľady sú robiť dobre, pasívne apsoň neubližovať. Problém je, že aj "neubližovať" môže znamenať pre každého niečo iné. Majstri tyranie a manipulácie neraz argumentujú: "Ulbižuje mi, že chodíš často k rodičom, za kamoškami, etc. Ak ma miluješ, nebudeš to robiť."... Manipulácia ako prasa.

Idáelne je robiť kompromisy alebo nájsť niekoho, kto to má nastavené tak, že tie kompromisy veľmi nebolia.

Selima napsal(a):

Nevera? Ja môžem byť verná a môžem partnerovi pvoedať, že mám vernosť ako veľmi vysokú prioritu. Ako s touto informáciou naloží on, to je už na ňom. Pokaiľ mi jeho rebríček hodnôt (napr. vernosť skoro bezvýznamná) veľmi, ale veľmi nesedí, vymením ho. Nepokúšam sa meniť dospelého človeka, to je Mission Impossible. Problém je, že mnohí deklarujú vernosť - a myslia tým samozrejme partnerovu vernosť, na tej svojej až tak veľmi nebazírujú... :rolleyes:

No tak to pak asi problém je ;) já teda zatím nikoho takového neznám. Tohle mi přijde jednoduše podle hesla - co sám nechceš, nečiň druhému...To už je ale trošku jiné téma ;)

XYZ napsal(a):

Nejde mi o nic, jenom nevěřím vlastním očím ;) Jasně že univerzální návod neexistuje. Ale ten váš osobní návod, co tady někteří prezentujete, žádné kompromisy neuznává. Tak se jenom ptám, jestli se mi to zdá, nebo jestli opravdu považujete za nejlepší žít bez kompromisů a tvrdě protlačovat jenom to svoje, anebo naopak nechat ty ostatní, aby tvrdě protlačovali to svoje.

Pokud jsi napsala a to už podruhé od včerejška výše uvedené, tak to znamená, že jsme se vzájemně naprosto nepochopily a s   tím já ti už nemůžu nijak pomoci. Respektuji to, že i když obě píšeme česky, naše myšlenky se míjejí.
Mě nebaví pořád  opakovat, že tohle jsem rozhodně na mysli neměla a že mi vkládáš do úst ( klávesnice :D) něco, co jsem nikdy nenepsala... zvláště když vím, že jsi  na babinetu poměrně dlouho a některá témata se tu opakují do zblbnutí stále dokola a já jsem přesvědčená, že mé názory jsou poměrně dost konzistentní.

Selima napsal(a):

No to sú také pasívne "ohľady", povedala by som. Aktívne ohľady sú robiť dobre, pasívne apsoň neubližovať. Problém je, že aj "neubližovať" môže znamenať pre každého niečo iné. Majstri tyranie a manipulácie neraz argumentujú: "Ulbižuje mi, že chodíš často k rodičom, za kamoškami, etc. Ak ma miluješ, nebudeš to robiť."... Manipulácia ako prasa.

Aha, v tom případě se neshodneme na definici slova ohledy, toť vše ;) podle mě je ohled od slova hledět, tedy přihlédnout k něčemu. Mezi aktivním a pasivním tedy nerozlišuju.

Ophelie vy spolu nebydlíte ne ? Tak proč bys měla řešit jeho investice ? Nechci se ho nijak zastávat, podle toho jak si ho popisovala se občas chová jako buran, ale pokud spolu nehospodaříte, jsou jeho peníze jen jeho a může si s nimi dělat co chce.
Další věc - to, že se ti někdo, koho si znala zabil na motorce je samozřejmě smutné, ale pokud to mám říct drsně, je to tvůj problém. Není to důvod aby se on vzdal svého snu.

Nicméně, mě se zdá, že ta motorka je jenom zástupný problém, že máte mnohem hlubší problém, než nějakou blbou motorku.

Tiina napsal(a):

Ophelie vy spolu nebydlíte ne ? Tak proč bys měla řešit jeho investice ? Nechci se ho nijak zastávat, podle toho jak si ho popisovala se občas chová jako buran, ale pokud spolu nehospodaříte, jsou jeho peníze jen jeho a může si s nimi dělat co chce.
Další věc - to, že se ti někdo, koho si znala zabil na motorce je samozřejmě smutné, ale pokud to mám říct drsně, je to tvůj problém. Není to důvod aby se on vzdal svého snu.

Nicméně, mě se zdá, že ta motorka je jenom zástupný problém, že máte mnohem hlubší problém, než nějakou blbou motorku.

Jo, my máme jinej problém - já mám problém s jeho výrazným flegmatismem a neméně výrazným individualismem.

Ahoj ..jsem s partnerem uz pres rok a ma kamaradku znaji se pres sport coz mi nejak nevadi. Ale celkem me vytaci kdyz jsem v praci a on si ji zve nekolikrat tydne domu. Nevim co mam delat... Dusim to v sobe nejakou dobu a nevim co mu mam na to rict a kde vubec zacit . Mkc dekuju za rady

No, asi bych se ho zeptala, proč má potřebu několikrát týdně vidět svoji kamarádku ve vašem domově(tedy předpokládám, že máte společný domov, možná špatně) a proč ji nepozve, když jsi doma ty. A pohovořila bych s ním zcela na rovinu, mohlo by se ti stát, že už bys byla figurkou mimo šachovnici, ani bys nevěděla jak. :) Tedy zeptala bych se ho, co se za dané situace, kdy si několikrát týdně zve svoji kamarádku v době tvé nepřítomnosti (mmch několikrát týdně by bylo hodně i v době tvé přítomnosti :)), očekává od tebe. Tedy co on očekává od tebe. Neboj se toho.

Pokládám takové chování za neúctu k partnerce.
Pohovořila bych s ním, jak ti radí carpediem.
Pokud by nepřestal, rok je krátká doba, rozloučila bych se s ním.
(Můj BM měl taky různé kamarádky, po celou dobu trvání našeho manželství. Občas byly i u nás doma, když jsem já doma nebyla. A po 20 letech se ukázalo, že některé z nich nebyly jenom kamarádky...)

Sabco, tak jak to napsala Carpediem, jednoduše bych se ho zeptala, zda je nutné, aby jeho kamarádka bývala u vás jen v době Tvé nepřítomnosti. Pokud to v sobě budeš dusit, moc Ti to nepomůže. Partnerství by mělo být o tom, že jste v něm oba dva dobrovolně a pokud mám k něčemu výhrady nebo jak to nazvat, není nic na tom se normálně bez nějakých emocí zeptat :) ;)

sabca napsal(a):

Ahoj ..jsem s partnerem uz pres rok a ma kamaradku znaji se pres sport coz mi nejak nevadi. Ale celkem me vytaci kdyz jsem v praci a on si ji zve nekolikrat tydne domu. Nevim co mam delat... Dusim to v sobe nejakou dobu a nevim co mu mam na to rict a kde vubec zacit . Mkc dekuju za rady

Aký to má dôvod? Ak má napr. tvoj priateľ nejaký skvelý trénovací stroj, tak je dôvod pomerne jasný a nezávadný... Inak by som sa ho spýtala, čo také lákavé máte doma, že ich to tam oboch ťahá, navyše niekoľkokrát týždenne. ;)

Jak si partnera vychováš, takového ho budeš mít. A pokud se k Tobě chová jako hovado, potom bych zainvestoval do kamery Gopro a celé jim to u kávy přehrál s otázkou, zda chtějí zažívat stejné okamžiky pohody

flinku, použití skryté kamery mi v tomto případě přijde silně přitažené za vlasy a tak nějak hodně přes čáru. Obzvlášť, píše-li sabca, že: "on si ji zve nekolikrat tydne domu.", čiliže si ji zve k sobě domů.

Instalace skryté kamery do bytu přítele a tím pádem do cizího bytu nejenže není dvakrát košer, ale takový počin už je v přímém rozporu se zákonem a udělat to někdo mně - ať už bych byla vinna či nevinna - ztratil by u mě takový člověk navždy tvář a situaci bych řešila okamžitým rozchodem :jojo:

Kiaro, já bych z toho neusuzovala, že k sobě domů, ale k nim dvěma domů, že bydlí společně. K sobě domů by ji přece mohl zvát kdykoliv, ne jen když je ona v práci. A ona jasně píše, že když je ona v práci, on zve kamarádku domů. A ne k sobě domů.

Ale flinkovo psaní je nesmysl, předpokládám, že to myslel jako vtip a ne vážně. Anebo - hned při čtení mě to napadlo - je to skrytá reklama na jakousi kameru.

kdyz jsem v praci a on si ji zve nekolikrat tydne domu
By mě zajímalo, odkud to sabca ví...

heleno, v tom není třeba hledat nic tajuplného. Třeba se o tom on sám zmíní.

v tom není třeba hledat nic tajuplného
A na tos přišla jak, že tam něco takovýho hledám?

helena napsal(a):

kdyz jsem v praci a on si ji zve nekolikrat tydne domu
By mě zajímalo, odkud to sabca ví...

Ja som nachádzala dve šálky od kávy, dva poháre, dva taniere - a nikto z kamarátov, ak ešte bývalý nejakých mal, sa k návštevám nehlásil... :rodna: Ale, pravda, tam sa nejako veľmi nezatĺkalo a od začiatku bolo jasné, že tí dvaja nenacvičujú na spartakiádu, ani nechytajú založenie humanitárnej organizácie. ;)

Eva. napsal(a):

Ale flinkovo psaní je nesmysl, předpokládám, že to myslel jako vtip a ne vážně. Anebo - hned při čtení mě to napadlo - je to skrytá reklama na jakousi kameru.

No vážně: ještě je tu varianta, že si začne sabca vodit domů kamaráda a večer si všichni spolu společně zahrají žolíka :D